6/2009
Nosislavský zpravodaj
ročník XV
Setkání u vánočního stromu Je neděle, třináctého prosince, třetí neděle adventní a v Nosislavi se již tradičně rozsvěcuje Vánoční strom. Na plácku mezi poštou a autobusovou z a s t á v k o u s e shromáždili malí i dospělí účastníci tohoto setkání. Paní učitelky základní i mateřské školy jsou v 16. hodin na místě s dětmi, se k t e r ý m i m a j í připravenu pro tento podvečer spoustu básniček, písniček i koled. Počasí příliš nepřeje. Studený vítr profukuje i teple zabalené koledníčky. Nic to však neubírá na jejich nadšení. Veselé, stříbrné dětské hlásky se nesou prostorem kolem rozzářeného Vánočního stromu….. Zahajují děti základní školy od nejnižšího stupně až po nejstarší. Na závěr potom ti nejmenší, nejroztomilejší – děti z mateřské školy. Kolik úsilí a příprav to stálo děti i jejich obětavé paní učitelky. Pan starosta právem vyzval přihlížející, aby tento výkon byl odměněn silnějším potleskem a sám také poděkoval. Místní hudebníci s dechovými nástroji doplnili atmosféru vánočními písněmi. I oni mají zásluhu na tomto již tradičním předvánočním setkání. Vše, co se stává tradicí, je dobře ctít a dodržovat. Dětem, kterým vlastně Vánoce patří, se stromečkem, dárky i kouzlem vánočním, které jim dovedou vytvořit jen jejich maminky a tatínkové, tento čas plný očekávání, rozsvícený vánoční strom u nosislavské pošty, přibližuje a jistě i v dospělosti budou rády na tyto chvíle vzpomínat... Ludmila Chaloupková
Školní olympijské hry Začátek školního roku byl ve školních lavicích dobou opakování a děti se pomalu připravovaly na získávání nových informací. V dnešním světě je můžeme lehce vyhledat třeba na internetu, s ním se děti seznamují velmi záhy. Ale je třeba naučit je vyhledávat taková fakta, která jsou důležitá a užitečná. K tomu je škola vede. V rámci projektového vyučování proběhly na škole Olympijské hry v návaznosti na letní Olympijské hry v Číně. Nezapomnělo se ani na olympijský oheň, občerstvení a první pomoc. Nejprve se všichni shromáždili v učebně, kde starší žáci přednesli vše, co zajímavého zjistili a vypracovali o jednotlivých kontinentech, historii a tradicích OH. Poté se rozlosovaní zástupci jednotlivých kontinentů sešli ve třídách, kde vytvořili svoji vlajku, vyrobili si součást oblečení a vymysleli svůj bojový pokřik. Konečně mohly hry začít.
Cvičenci se odebrali na školní hřiště, kam napochodovali za hudebního doprovodu tak, jak byli po světadílech určeni. Všichni uložili své vlajky, pozdravili všechny svými hesly a vyběhl olympijský běžec (pí Husáková) s olympijským ohněm, který plál po celou dobu her. Boj začal! Závodilo se v netradičních školních disciplínách: 1. hod houbou na cíl, 2. štafetový běh s aktovkou na zádech, 3. hledání ztracených pomůcek, 4. hod ukazovátkem do dálky, 5. hledání přezůvek. Ani déšť, který v závěru přišel, děti neodradil. Bojovaly jak o život. Všechny si zasloužily dárek, který za snahu na konci dostaly. Ti, kteří se umístili na prvních třech pozicích, dostali medaili a malou drobnost. Vítězové získali vynikající dort, který hned s chutí snědli. Sportovní klání se dětem moc líbilo a už teď mluví o tom, že bychom si mohli uspořádat i zimní OH. Toužebně si přejí, aby napadlo hodně sněhu. Všichni si zasluhují pochvalu: děti za výdrž a soudržnost, zaměstnanci školy za přípravu projektu a dohled, aby vše perfektně a bez problémů proběhlo. Všem děkujeme!
Nosislávek - kde jsme byli a co jsme zažili Letos od jara do podzimu jsme s Nosislávkem podnikli opět mnoho rozličných akcí. Dětem přibývaly korálky, akční knížky se plnily nálepkami a paměť novými zážitky. Na konci jara jsme zahájili táborákovou sezónu na tradičním místě v parku „u Šemíka“. Je nám tam vždycky moc dobře a jsme rádi za vlídné přijetí kolem bydlících lidí. Na začátku června jsme se vydali na sever do Drásova, kde několik nadšenců provozuje zahradní železnici. Svezli jsme se, vše prohlédli a řádně prozkoumali. Protože do večera bylo ještě daleko, nechali jsme se zlákat krásnou vyhlídkou z Velké skály na kopci Květnice v Tišnově. Pohled na klášter Porta Coeli v Předklášteří, lesy a kopce Svratecka nám byly dobrou odměnou za namáhavý výstup. 12.- 14. 6. jsme vyrazili utužit kolektiv do lesního tábora na Blažkově (poblíž Dolní Rožínky). Děti měly možnost poznat, jaké kouzlo má spaní ve spacáku v dřevěné chatičce kus od lidí, vaření na prastarém sporáku, ve kterém se topí šiškami a dřevem, návštěva „kadibudky“ za chladného rána, mytí studenou vodou a večerní koupání ve velkém hrnci plném krásně teplé vody. Letos od jara do podzimu jsme s Nosislávkem podnikli opět mnoho rozličných akcí. Dětem přibývaly korálky, akční knížky se plnily nálepkami a paměť novými zážitky. Na konci jara jsme zahájili táborákovou sezónu na tradičním místě v parku „u Šemíka“. Je nám tam vždycky moc dobře a jsme rádi za vlídné přijetí kolem bydlících lidí. Na začátku června jsme se vydali na sever do Drásova, kde několik nadšenců provozuje zahradní železnici.
2
Svezli jsme se, vše prohlédli a řádně prozkoumali. Protože do večera bylo ještě daleko, nechali jsme se zlákat krásnou vyhlídkou z Velké skály na kopci Květnice v Tišnově. Pohled na klášter Porta Coeli v Předklášteří, lesy a kopce Svratecka nám byly dobrou odměnou za namáhavý výstup. 12.- 14. 6. jsme vyrazili utužit kolektiv do lesního tábora na Blažkově (poblíž Dolní Rožínky). Děti měly možnost poznat, jaké kouzlo má spaní ve spacáku v dřevěné chatičce kus od lidí, vaření na prastarém sporáku, ve kterém se topí šiškami a dřevem, návštěva „kadibudky“ za chladného rána, mytí studenou vodou a večerní koupání ve velkém hrnci plném krásně teplé vody. V srpnu proběhla velkolepá narozeninová párty. Reportáž z ní čtěte níže. Malá skupinka vyzkoušela renovované koupaliště v Horních Bojanovicích- verdikt zněl: ideální pro rodiny s malými dětmi. Následující den jsme navštívili osvědčenou ZOO v Hodoníně. Děti ocenily nově zbudovanou ohradu pro ovce, kam si mohly také vlézt, ovečky pohladit a pořádně prohnat. Protože zvířat není nikdy dost, vyrazili jsme hned další den do zámeckého parku v Židlochovicích vyzkoušet, co vydrží daňci a jeleni a vytrhnout je tak z jejich každodenní jednotvárnosti. Zvířata však projevila svoji plachost, před námi se vždy skryla a pozorovala nás z uctivé vzdálenosti. Ale to už bylo dávno po meruňkách, brambory byly skoro všechny uloženy ve sklepích a na hlavách dozrával sladký Iršaj. A tak naším rozloučením s tímto požehnaným časem byla Cesta za pokladem, která se odehrála na Slatině. Úkoly děti splnily, poklad našly, i když byl pod jejich očekávání. Nebyl totiž ani zahrabaný pod zemí, ani nikterak vzácný a velký. Přesto snad uspokojil alespoň dětské chuťové pohárky. A bylo září. Čas nových povinností. Aby nebylo po svobodné době prázdnin tak rychle veta, skryli jsme se před úkoly v tůňkách na Slatině a stavěli mechové domečky pro hodné skřítky. A protože dozrávaly další a další odrůdy révy vinné, rozhodli jsme se oživit vzácnost této plodiny, která nám dávno zevšedněla. Na Hroznové slavnosti jsme ochutnávali neodolatelné dobroty. Bylo to pohlazení pro všechny smysly. Ti, kteří přišli, nelitovali a dodnes n e m o h o u z a p o m e n o u t . Z d e (www.maminky.rajce.idnes.cz/Hroznova_slavnost/) si můžete prohlédnout alespoň fotky, nebo raději ne, z té sžíravé chuti byste se pomátli. A byl podzim. Obloha potemněla, zvedl se vítr a na obloze se vznášeli draci. Přemýšleli jsme, co zajímavého bychom ještě na konci října mohli podniknout, než ucpeme všechny skuliny v domě a uložíme se k dlouhému zimnímu spánku. Volba padla na Oslavany, město poznamenané těžbou černého uhlí.
3
My jsme však neměli touhu zdolávat vysoké haldy hlušiny. Vydali jsme se naopak po malebném břehu řeky Oslavy. Přesto jsme k překvapení všech skončili u těžební věže bývalého dolu Nosek. Tmy stále přibývalo a už tu byl svatý Martin, patron vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Vydali jsme se ho hledat vyzbrojeni lampióny a baterkami, ale nenašli jsme ho. Jediná stopa, která po něm zůstala, bylo světlo kdesi na úpatí kopce. A tak jsme mu vzdali hold a na jeho počest se nacpali martinskými rohlíčky. Dny rychle míjely, 1. adventní neděle se kvapem blížila. Natrhali jsme chvojky, koupili svíčky, připravili různé ozdoby a na poslední chvíli jsme vyrobili spoustu zajímavých věnců, které získaly důležité místo v našich domovech. Takové společné tvoření adventních věnců se konalo již podruhé a sešla se nás početná a veselá mezinárodní společnost. Po první adventní neděli jsme se sešli k tradičnímu pečení medových perníčků, abychom se dobře připravili na příchod Mikuláše a jeho společníků. Nic jsme nespálili, něco nedopekli a většinu hned snědli. Iva Květonová Narozeninová party Kdo procházel první srpnovou sobotu kolem parku u Šemíka, nestačil se možná divit. Konala se zde Narozeninová party. Děti, které chodí do Nosislávku, a jejich kamarádi společně slavili své narozeniny, i když je neměli právě v onen den. Barevné vlaječky se jmény visely na provázku mezi stromy, oheň plápolal, lahůdky se hromadily na stole. Všemu vévodily dva nádherné dorty. Jeden pro kluky a druhý pro holky. Velký dík za tuto krásnou a velmi chutnou dobrotu patří paní Luklové (č.11), která dorty pro děti upekla a paní Španielové (č.13), která přispěla potřebnými ingrediencemi! Děti dostaly ručně ušité a namalované látkové taštičky a v nich malé dárky. Během chvilky svítilo kolem Šemíka dvacet sedm baterek. Najednou ale nastal výraznější rozruch. Pan Mahovský totiž během necelé půlhodinky vyrobil pro všechny kluky malé pistole. Rodiče pak nevěřícně zírali, jak jejich ratolesti svádějí regulérní bitvu. Kluci se rozhodli zaútočit na něžné dívky. Pokřik „na holkýýý“ jim ale během chvilky dívky sebraly z úst a když zaznělo „na klukýýý“, mladí bojovníci nestačili utíkat. Oheň slábl a oslavenci neochotně odcházeli domů. Děkujeme Mahovským a Luklovým za to, že pod svými okny tolerantně snesli tak velkou a hlasitou společnost. Marta Židková
Informace z radnice - svoz popelnic v letošním roce bude probíhat každý pátek v sudém týdnu. Zajišťuje společnost KTS Ekologie s.r.o. - v současné době probíhá výběrové řízení na zhotovitele díla „Nosislav – kanalizace a ČOV“ - vítězem výběrového řízení na zhotovitele díla „Protierozní a protipovodňová opatření Slatina“, se stala fi. STROJRENT s.r.o. V lednu budou zahájeny první stavební práce. - spol. E.ON, investor přeložky trafostanice a el. rozvodů NN v ul. Krefty, Ke Slatině, stanovil konečné dokončení akce nejpozději k 31.3.2010, - po více jak 21 letech od vydání stavebního povolení na výstavbu „Víceúčelového zařízení Nosislav“, se dne 24.1.2010 od 14:00 hod., uskuteční Den otevřených dveří ve víceúčelovém sále. Původně stanovený termín 27.12.2010, byl z technických důvodů zrušen. - začátkem prosince proběhlo ve Velkých Němčicích jednání starostů z okolí se zástupci JMK (mimo jiné přítomni i člen rady JMK Ing. Jaroslav Pospíšil, ředitel fi Kordis s.r.o. Ing. Jaromír Holec, vedoucí dopravního odb. Ing. Jiří Horský a další) o problematice a dosavadních zkušenostech s IDS. Hlavním bodem byl požadavek obcí, na obnovení přímých spojů Hustopeče (Šitbořice) – Brno, alespoň v dopravní špičce, bez přesedání v Židlochovicích nebo Hrušovanech. Bylo nám přislíbeno, že do konce 03/2010, obdržíme podmínky pro případné zavedení přímých linek, avšak zásadní návrat zpět, do dob před zaintegrováním veřejné dopravy neočekávejme. - RM odsouhlasila cenu vodného, stanovenou představenstvem a.s. VaK pro r. 2010, Břeclav, a to ve výši 29,-Kč bez DPH. Pavel Fröhlich - starosta
4
Nosislav - Brno Nosislav Městečko (522) Nosilav Městečko (521) Židlochovice (505) Hrušovany u Brna Nosislav Městečko (522) Nosilav Městečko (521) Židlochovice (505) Hrušovany u Brna
v Hrušovanech přestup na vlak, 4:08 4:38 5:08 5:38 6:08 4:38 5:38 6:08 4:17 4:47 5:17 5:47 6:17 4:29 4:54 5:24 5:54 6:24 12:08 12:08 12:17 12:24
13:08 14:08 13:08 13:38 14:08 14:38 13:17 13:47 14:17 14:47 13:24 13:54 14:24 14:54
v Židlochovicích přestup na autobus do Brna 6:38 7:08 8:08 9:08 10:08 6:38 7:08 7:38 8:08 9:08 10:08 11:08 6:47 7:17 7:47 8:17 9:17 10:17 11:17 6:54 7:24 7:54 8:24 9:24 10:24 11:24 15:08 16:08 17:08 18:08 15:08 15:38 16:38 17:38 15:17 15:47 16:17 16:47 17:17 17:47 18:17 15:24 15:54 16:24 16:54 17:24 17:54 18:24
Nosislav Městečko (522) 19:08 20:28 22:08 Nosilav Městečko (521) 18:38 20:28 Židlochovice (505) 18:47 19:17 20:37 Hrušovany u Brna 18:54 19:24 22:24
Nosislav - Židlochovice Nosislav Městečko
pouze do Židlochovic 6:23 6:52
Brno-Nosislav Brno hl. nádraží 4:16 4:46 Hrušovany u Brna (522) 5:10 Hrušovany u Brna (521) 4:40 5:10
5:12 5:40
v Hrušovanech přestup na autobus 5:43 6:12 7:12 7:43 8:12 9:12 10:12 11:12 6:40 7:40 9:40 5:55 6:10 6:50 8:10 8:40 10:40 11:40 5:23
Brno hl. nádraží 11:43 12:12 12:43 13:12 13:43 14:12 14:43 15:12 15:43 16:12 16:43 17:12 Hrušovany u Brna (522) 12:10 13:10 14:10 15:10 15:40 16:10 17:10 Hrušovany u Brna (521) 12:40 13:10 13:40 14:10 14:40 15:10 15:40 16:40 17:40 Brno hl. nádraží 17:43 18:12 18:43 19:12 20:09 21:09 22:09 Hrušovany u Brna (522) 18:10 19:10 20:40 22:20 22:55 Hrušovany u Brna (521) 18:40 19:40 20:40
Otevření KC Program slavnostního otevření KC dne 24.1.2010 14.00 Zahájení slavnostního otevření Ku l t u r n í h o c e n t ra p ř e d b u d ovo u víceúčelového sálu, Městečko 54 (zástupce ROP JV, rady JMK a Městyse Nosislav). 14.15 Úvodní slovo investora, zhotovitele (fi. STAMA s.r.o.) a hostů 14.20 Vystoupení ochotníků
nosislavských
15.00 Hudební vystoupení kapely Pouto (Brno)
country
15.00 Prezentace výtvarných místního malíře pana Jana Lukla
prací
Jede v sobotu, v neděli a o svátcích Nosislav - Brno Hrušovanech přestup na vlak, v Židlochovicích přestup na autobus do Brna Nosislav Městečko(522) 4:38 6:08 8:08 12:08 14:08 16:08 18:08 20:08 Nosislav Městečko(521) 5:08 10:08 13:08 17:08 Židlochovice (505) 4:47 6:17 8:17 10:17 12:17 14:17 16:17 18:17 20:17 Hrušovany u Brna 5:24 6:24 8:24 10:24 12:24 13:24 14:24 16:24 17:24 18:24 20:24 Brno - Nosislav Brno hl. nádraží Hrušovany u Brna(522) Hrušovany u Brna(521)
Jede v sobotu, v neděli a o svátcích 6:12 8:12 10:12 12:12 13:12 14:12 16:12 17:12 18:12 20:12 6:40 8:40 12:40 14:40 16:40 18:40 20:40 6:40 10:40 13:40 17:40
Brno - Nosislav Brno ÚANZvonařka(505) 5:25 5:55 Židlochovice (521) 6:02 6:37 Židlochovice (522) 6:47
6:10 6:57 6:57
6:30 7:12
v Židlochovicích přestup 6:50 7:05 7:35 8:05 9:05 10:05 11:05 12:05 7:37 8:17 8:47 10:47 11:47 12:47 7:47 9:47 12:17 13:17
Brno ÚANZvonařka(505) 13:05 13:35 14:05 14:35 15:05 15:35 16:05 16:35 17:05 17:35 18:05 18:35 Židlochovice (521) 13:47 14:17 14:47 15:17 15:47 16:47 17:47 18:47 Židlochovice (522) 14:17 15:17 15:47 16:17 17:17 18:17 19:17 Brno ÚANZvonařka(505) 19:05 20:05 21:45 22:30 Židlochovice (521) 19:47 20:47 23:02 Židlochovice (522) 20:47 22:27 23:02 Brno - Nosislav Jede v sobotu a v neděli Brno ÚANZvonařka(505) 6:05 8:05 10:05 12:05 14:05 16:05 18:05 20:05 22:30 Židlochovice (521) 6:47 10:47 Židlochovice (522) 6:47 8:47 12:47 14:47 16:47 18:47 20:47 23:02
Miroslav Horníček a jeho průpovídky Milostný trojúhelník může existovat jen tehdy, když je jeden úhel tupý.
Srdečně všechny zve Městys Nosislav
Moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám. Je odsouzeníhodné, když se sportovci opíjejí. Na druhou stranu je dobré a chvályhodné, když opilci sportují. Je těžké být debilem, protože konkurence je veliká. Když je vám vaše milovaná nevěrná a vy se chystáte skočit z okna, uvědomte si, že vám nasadili parohy, a ne křídla. Dobrá žena buď pije, nebo nalévá. I ženatý může být šťastný. Jen se to nesmí dovědět manželka.
5
Nosislav, to je výzva Nosislavský evangelický sbor má od září nového faráře, Ondřeje Macka (29), který na místní faře bydlí se svou manželkou Alžbětou, také absolventkou teologické fakulty, a dvěma malými syny. Jako farář tady vlastně začíná, ještě nedávno působil na pražské evangelické teologické fakultě; stejně tak stojí před neznámou i místní evangelíci, už dlouho tady neměli tak mladého faráře. Proč jste si vybral právě Nosislav? Já jsem si vlastně Nosislav nevybral, nosislavští evangelíci si vybrali mě; evangelíci si totiž svého faráře volí. Postupně mi přišlo asi sedm nabídek z různých sborů, první byla z Nosislavi. Tak jsem se byl nejdřív podívat právě sem a ta návštěva mě hodně ovlivnila. Staršovstvo na mě působilo profesionálně, připraveně, sympaticky, bylo vidět, že má představu, co chce, to se mi líbilo. V nosislavském sboru jsou také všechny složky farářské práce (děti, mládež, konfirmandi, starší, třicátníci, střední generace,...). Příjemným faktem pro mě i moji manželku byla přítomnost právě naší generační skupiny. Hodně „bodů“ si Nosislav získala i tím, že je to toleranční sbor, na fakultě jsem se totiž zabýval toleranční dobou, něco jsem o ní psal. A nakonec bylo pro mě dobré, že jste si mě vybrali až jako náhradní řešení, že jsem byl na druhém místě; béčko přece nemůže zklamat. Hodně kolegů mě od Nosislavi zrazovalo, že je to prý problémový sbor. Představ si pod tím, kdo co chceš... To byla výzva. Jak se cítíte – jako Pražák – v Nosislavi? Jsem tu opravdu krátce, takže není ještě moc co hodnotit. Můžu říct, že mi Praha zatím nechybí. Někdy mi chybí věci, které se dějí v Praze, taky mám hodně rád to město, byl to domov, vyrostl jsem v něm, takže když teď přejíždím jeho okraje, tak mě trochu píchne, že tam už doma nejsem. Mám dál k přátelům. Ale je to, bude to, doufám, podobné jak v jednom z filmů o básnících od Dušana Kleina: v Praze jsem byl na vikariátě, tedy tam se z mých přátel začali stávat moji „farníci“, tady to snad, doufám, bude naopak, že se z mých „farníků“ budou stávat naši přátelé. Co na vás říkají lidé v nosislavských ulicích, když vás pravidelně potkávají a neznají vás? Předevčírem večer jsem šel z jedné návštěvy a potkala mě – asi už poněkolikáté – jedna paní a říkala mi: „Vy se sem snad nastěhujete!“ Já jsem jí na to odpověděl: „Ale já tady bydlím. Jsem nový evangelický farář.“ Také, jak jsem teď na podzim začal nosit šátek na holé lebce, mi leckdo řekne na pozdrav: „Ahoj.“ Vyrostl jsem v anonymním prostředí, tady možná už hodně lidí ví, kdo jsem, respektive kdo jsme, a já nevím, kdo jsou oni, natož s kterými Luklovými jsou příbuzní. Na jakou teologickou problematiku jste se zaměřil během svých studií? Teologie je disciplína, v níž by se neměla přespříliš pěstovat nějaká úzká specializace. Já jsem se věnoval v posledních letech oboru, který se jmenuje praktická teologie. Podle jedné definice je to koruna stromu, do níž se všechny ty ostatní bohoslovecké disciplíny (větve) sbíhají. Abych byl například schopen vyprávět biblický příběh dětem, měl bych znát jeho okolnosti, tedy udělat si takzvanou exegezi biblického textu (kdo, kdy, kde, s kým, proč, co to tehdy znamenalo, reálie, jazyk apod.), pak bych měl vědět, jakým způsobem byl ten biblický oddíl v dějinách vykládán, měl bych si všimnout, jaká jsou v něm věroučná, etická témata, musím alespoň tušit historickou diskusi o daném tématu, pak bych měl být schopen rozpoznat, kde jsou v tom příběhu styčné plochy s jinými náboženstvími, a nakonec bych měl být pocvičen v metodě, jakým způsobem to nakonec elementarizovat pro děti. Takové spojování mě lákalo. Ale přesto jste zůstal déle v akademickém prostředí a teď ještě prý po nocích dopisujete disertaci. No, dopisuji, už mi chybí poslední kapitola, čeká na mě od srpna, ale nemám čas. Tématem mé práce je zbožnost českých a moravských evangelíků v 18. století, tajných i později tolerovaných. Takže jsem rád za trať Kacířky. Kvůli tomu jste odjel studijně do Německa? Ne, kvůli tomu jsem studoval ve Vídni. Dějiny rakouských evangelíků jsou víceméně totožné s dějinami těch českých. Ale obecně pro teology platí, že veškerá literatura je v němčině a angličtině, a aby člověk získal alespoň základní rozhled, měl by studovat venku. Takže já jsem byl rok a půl ve Vídni a rok v Lipsku. Proč jste se nakonec místo akademické dráhy vrhl na farářské povolání? Teologie se nedá dělat jen akademicky. To prostě nejde. Teologie je o životě, lidech, přemýšlení a o Pánu Bohu. Když je tam něčeho málo nebo příliš mnoho, pak už to není teologie. Nemohl bych o tom jenom psát, aniž bych nevylezl na kazatelnu, nechodil na pastorační návštěvy, nepohřbíval, neučil děti. Jaký byl váš první pohřeb? Ten jste vlastně dělal ještě předtím, než jste se oficiálně stal nosislavským farářem. Zkusit propašovat trochu naděje do situace, která je skoro beznadějná, finální, je těžké vždycky. Je to takový pokus cizího člověka jiným lidem pomoci při jejich bolesti, smutku, pomoci jim rozloučit se, těšit. Těžké to bylo i tím, že jsem neznal zemřelou a ani moc ty, ke kterým jsem měl mluvit.
6
Přikloníme se tedy k trochu pozitivnějšímu tématu: v rodině máte nového člena, nové miminko, Eliáše Judu, který přibyl k vašemu skoro dvouletému synu Amosi Bartolomějovi. Jsou to poměrně neobvyklá jména, to první vždy vybrané ze Starého zákona a to druhé z Nového. Ta jména se vám líbí, nebo jsou součástí nějaké strategie? Pocházíme oba z rodin, ve kterých se dávají možná neobvyklá biblická jména. Snažíme se, aby ta jména měla význam, vztah k tradici, k níž patříme – tedy Starý a Nový zákon, židovství, křesťanství. Je to tradice, ve které chceme naše děti vychovávat, rádi bychom, kdyby ji přijaly za svou. Každé to jméno v hebrejštině nebo v řečtině také něco znamená. Amos znamená nesený Hospodinem, Eliáš – můj Bůh je Hospodin. Také to byly postavy inspirující i svými osudy. No, když to však člověk vypisuje do všech možných dotazníků, tak zjistí, že je pěkná blbost dávat dvě jména. Jak vnímáte celibát? Podle Ježíšových slov (Mt 19) má celibát dodržovat ten, kdo je toho schopen. Ale kdybych rodinu neměl, měl bych více času na práci. Zároveň je výhodou, že některé situace, například narození dítěte, manželské hádky, vztah k tchyni, výchovu dětí, znám na vlastní kůži. Nevýhodou je, že ta rodina je hodně na očích, farářova žena i děti by se asi měly chovat slušně. Když se farář rozvede, je to bolestné i pro sbor a může to poškodit vzájemné vztahy a důvěru. Manželka to má těžší v tom, že nepozná lidi ve sboru tak brzo jako já. Takže když ji teď někdo oslovil na ulici, ať si přijdeme pro ty brambory, tak ona vůbec nevěděla, kdo ji vlastně tak skvělou nabídku učinil. Jste mladý farář, můžete tedy vnímat model devadesátileté, nebo v Nosislavi vlastně dvousetleté, církve jako zastaralý. Představte si, že byste měl moc změnit něco v naší církvi. Co by to bylo? Náš model církve bych rozhodně neopouštěl. Církvi však vždy prospěje, když se v ní bude pořádně a nově vykládat Bible, aktuálně v ní hledat nápovědy pro naše soudobé otázky. Já bych byl rád, kdyby se do života církve zapojilo aktivněji více lidí, aby to nebyla one-man show. Kdyby ji v žebříčku důležitých věcí měli v první pětce. Já jsem sice k této práci určen, jsem za ni placený, mám k tomu vzdělání, jsem odpovědný, ale to, jestli tady bude fungovat evangelický sbor, to nezařídím. K čemu ten farář tedy vlastně je? Chtěl bych lidi inspirovat k tomu, aby se někdy zastavili, zamysleli, ztišili, přemýšleli – kdo jsem, odkud a kam jdu, k čemu, nesvazuje mě něco, nepřikládám něčemu příliš velkou váhu, co či kdo je mým bohem/Bohem... Chtěl bych jim pomoct, aby nezůstávali se svými trápeními i radostmi sami, jít s nimi kus cesty, hledat význam, smysl věcí, které se kolem nás dějí. Jsem spíš souputník. Místní farář se řekne latinsky parochus loci. To je z řeckého paroikia, to doslova znamená sousední dům; farář měl tedy na starost jakýsi sousedský okrsek, ale taky by se to dalo chápat tak, že mám být (profesionálním) sousedem. No nevím. To je asi drzá představa od náplavy, jak mě tituloval (v dobrém) náš soused.
7
A teď obligátní otázka – jaký je váš pohled na ekumenu? Jestli to evangelium má být pro někoho zajímavé, nemáme mu škodit vzájemnými animozitami, historickými resentimenty, nevraživostmi. Myslím si, že pluralita církví je danost, lidi jsou různí, mají různé spirituální potřeby, to však nic nemění na tom, že Pánu Ježíši jsme povinni jedním křesťanským důstojným svědectvím. Ekumena by měla začínat v konkrétní společné službě potřebným, podle mě je trochu nesmysl, aby vedle sebe existovala Charita a Diakonie, když obě dělají to stejné, měly by spolupracovat, zrovna ta církevní sociální služba je něco, co je společnosti na křesťanských církvích alespoň trochu sympatické. Existuje peklo? Hm... Existuje. Ale někdy spíš na zemi. Peklo je tam, kde není Bůh. A to dost záleží na nás, jestli si ho k sobě, mezi sebe, pustíme. A co se posmrtného pekla týče, to asi máte na mysli, tak mě napadá výrok římskokatolického teologa Hanse Urse von Balthasara: Peklo existuje, ale je (nebo jednou bude, doufám) prázdné. Jaké nosislavské slovo jste se zatím naučil? Chvíli mi trvalo lokalizovat Švarcavu. To bych ale asi neměl říkat... Nedávno jsem na jedné návštěvě slyšel: Samý kronky, žádný zvonky. Hm, tak to neznám... Lenka Luklová
Za knihou a knihovnicí Úterní a čtvrteční odpoledne jsou v nosislavské knihovně půjčovní dobou čtenářů. Vcházím do světlé, příjemné místnosti, kde hned u vchodu za stolem s navršenými „komínky“ knih mě vítá vždy usměvavá, milá tvář paní Olinky Sloukové. Kolik knih prošlo jejíma rukama, kolik dětských i dospělých čtenářů ochotně provázela a provází světem literatury za její dlouhou profesní činnost, dnes už těžko někdo spočítá. V nosislavské knihovně je rušno a paní knihovnice se má co ohánět, aby uspokojila potřeby svých čtenářů. I tak, nad rámec svých povinností, se vlídně a ochotně věnuje každému z nich. Studenta se zeptá, zda nepotřebuje něco ke studiu, děti informuje o novinkách …….. Knihovnu jí svěřenou vede na vysoké, profesionální úrovni. Knihy jsou vzorně seřazeny v regálech, podle abecedy i svého obsahu. Paní Sloukovou znám mnoho let a vím, že do svého povolání vždycky dávala i kus sebe samé. U nás v Židlochovicích, kde působila, kromě půjčování knih, se starala o šíření kultury ve městě vůbec. Kolik vernisáží uváděla, večerů s hudbou i přednášek cestovatelů, krásných koncertů v zámecké kapli, to vše byla její zásluha. Doba se mění a moderní vynálezy, stále dokonalejší a ve velkém počtu vytlačují knihu, která byla, je a bude pevným pilířem vzdělanosti. Je proto potěšující, že paní Olinka svým příjemným vystupováním zvedla od počítačových her hlavně děti a vrací je knize. V nosislavské knihovně je malých čtenářů opravdu hodně! Nevím, zda je vhodné, protože je to věc osobní, ale nemohu si odpustit svoji zkušenost s ochotou paní Sloukové. V mládí jsem znala jednu starou paní, která prošla lágrem Terezína a přežila. Četba nás spřátelila. Nevím, do jaké míry jsem byla schopna tenkrát pochopit to, čím prošla, na to jsem byla příliš mladá, ale naslouchala jsem jí. Paní si velmi přála knihu „Stromy umírají vstoje“. Chtěla jsem ji potěšit a knihu jsem dlouho různě po antikvariátech hledala. Nepodařilo se! Před paní Sloukovou jsem se o tom jednou zmínila. Chtěla jsem si knihu přečíst, protože jsem to cítila jako dluh nesplněného slibu. Jednoho studeného, větrného večera zazvoní někdo u mých dveří. Jdu otevřít a na prahu stojí paní Olinka s kamarádkou a podává mi knihu „Stromy umírají vstoje“……….. Já nevím, co k tomu mám říct a dodat. Paní Olinka Slouková, věrna knize i čtenářům, nezradí nikdy! Děkujeme Za čtenáře Ludmila Chaloupková Vážená paní Olgo Slouková, přijměte, prosím, v souvislosti s ukončením činnosti ve funkci knihovnice, jménem Městyse Nosislav velké poděkování za vzorně odvedenou a obětavou práci. Plně se ztotožňuji s uvedeným článkem o Vás, vystihuje přesně ty vlastnosti mně známé. Závěrem dodávám už pouze jediné – hodně zdraví, spokojeně a příjemně strávených chvil, jak jinak než samozřejmě nad knihou, ale nejen nad ní. Přeji vše dobré. Pavel Fröhlich - starosta Městyse Nosislav Nosislavský zpravodaj vydává Úřad městyse Nosislav. Vychází jednou za dva měsíce, uzávěrka příštího čísla bude 15.2.2010. Náklad 450 výtisků je vydáván zdarma občanům. Děkujeme všem, kteří se podíleli na obsahu a zpracování tohoto vydání. Aktuální informace o obci naleznete na www.nosislav.cz Za redakční radu Karel Vodák. Jakékoli podněty můžete sdělovat redakci na e-mail:
[email protected]. Evidenční číslo MKČR E 10126
