2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Nový stavební zákon vnese od 1. ledna 2007 do přípravy, realizace a užívání staveb velké změny, je proto třeba se na ně postupně připravovat, zejména na nové postupy, i když po přechodnou dobu se budeme setkávat i s postupy podle zákona č. 50/1976 Sb. Zákon č. 183/2006 Sb. známe v jeho tiskové podobě od 11. 5. 2006, kdy vyšel ve Sbírce zákonů. Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2007, se dvěma výjimkami. Některá ustanovení, týkající se institutu autorizovaného inspektora (§143, 144, 145, 147 a 151), již účinnosti nabyla 1. července 2006 z důvodu nutné přípravy na činnost těchto osob od 1. ledna 2007. Dalším ustanovením s odlišnou účinností je § 102 odst. 2, který upravuje nárok na náhradu v případě zrušení určení pozemku k zastavění změnou územně plánovací dokumentace nebo zrušením územního rozhodnutí ve prospěch veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření. Toto ustanovení nabude účinnosti až 1. ledna 2012. K provádění tohoto zákona byly vydány následující vyhlášky:
Vyhláška č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech
Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb
Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti
Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území
Vyhláška č. 502/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu
Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření
Vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu

Rušené prováděcí předpisy a vyhlášky S účinností nového zákona byl zrušen současný stavební zákon č. 50/1976 Sb., vyhláška č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, vyhláška č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, vyhláška č. 120/1979 Sb., o prostorové identifikaci informací, a poněkud kuriózně i zákon č. 86/1946 Sb., o stavební obnově vč. jeho změny, který zůstal všemi po něm následujícími změnami stavebních předpisů do současné doby nepovšimnut. Pokud jde o rušené předpisy, zájem odborné veřejnosti v současné době směřuje zejména k osudu vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, protože tato vyhláška není novým zákonem rušena. Vyhláška bude po určitý čas platit i po 1.1.2007. Jedním z důvodů je příprava nové vyhlášky Ministerstva vnitra o technických podmínkách požární ochrany staveb, která bude vydána jako prováděcí předpis zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška podléhá projednání s orgány Evropské unie, takže její vydání není z hlediska času zcela jasné. Požadavky na stavby z

hlediska požární bezpečnosti v budoucnu proto nebudou součástí vyhlášky o obecných technických požadavcích na stavby. Vyhláška č. 137/1998 Sb. tedy bude platit až do doby než ji zruší nová vyhláška o technických požadavcích na stavby, avšak bude muset být ještě do konce roku novelizována. Nová vyhláška o technických požadavcích na stavby bude postavena na jiném základě než je dnešní vyhláška č. 137/1998 Sb., a jak bude zřejmé i z názvu, nebude obsahovat územně technické požadavky na umísťování staveb. Ty jsou obsaženy v nové vyhlášce o technických požadavcích na využívání území. Struktura nového stavebního zákona Struktura nového stavebního zákona je s menšími odchylkami podobná struktuře současného stavebního zákona. Rozsah a podrobnost nového zákona se však od současného zákona výrazně odlišuje. Zjednodušení postupů pro veřejnost vedlo k značné složitosti zákona a bude znamenat velkou změnu v práci zejména stavebních úřadů. Zákon má tyto části: I.

Úvodní ustanovení – kromě předmětu úpravy zákona obsahuje zejména vysvětlení pojmů. II.Výkon veřejné správy – stanoví postupy a působnost orgánů obcí, krajů, hl. m. Prahy, ministerstev, stavebních úřadů obecných, speciálních a jiných. III.Územní plánování – upravuje zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost. IV.Stavební řád – obsahuje úpravu zejména povolování staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dozor a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb. V.Společná ustanovení – obsahují zejména podmínky pro projektovou činnost a provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů, správní delikty. VI.Přechodná a závěrečná ustanovení.

I. ÚVODNÍ USTANOVENÍ Pojmy a předmět úprav – § 2 a 3 Úvod zákona obsahuje shrnutí předmětu úprav a vysvětlení použitých pojmů. Na rozdíl od současného zákona jsou pojmy v novém zákonu stanoveny hned v úvodu (§ 2 a 3) a také podrobněji. Bohužel je tato úvodní úprava neucelená, protože některé pojmy jsou vysvětleny až v dalších částech zákona, a také poněkud nejasná, když například jako pojem uvádí územně plánovací dokumentaci a vysvětlení „pojmu“ spočívá ve výčtu těchto dokumentací. Pojem „projektant“ je uveden až v § 22 odst. 4, a to pouze v souvislosti s veřejným projednáním územně plánovací dokumentace. V souvislosti se stavebním řízením je zase vysvětlen „hlavní projektant“, kterým se rozumí projektant, kterého stavebník pověřil koordinací projektové dokumentace stavby zpracovávané více projektanty nebo koordinací

autorského dozoru. Pojem „stavbyvedoucí“ (osoba, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění podle zvláštního právního předpisu)nalezneme až v § 134 odst. 2. Až v § 158 je uveden pojem „projektová dokumentace“ [dokumentace pro vydání stavebního povolení, projektová dokumentace ohlášení stavby podle § 104 odst. 2 písm. a) až d), projektová dokumentace pro provádění stavby a projektová dokumentace pro nezbytné úpravy]. Některé pojmy známé ze současného stavebního zákona v novém zákonu nejsou, např. pojem „jednoduchá stavba“. Matoucí je ovšem používání tohoto slovního spojení v novém zákonu, např. v § 104 („Ohlašování jednoduchých staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací“). Nejedná se ale o označení určitého druhu staveb, k němuž by byl vztažen nějaký úkon či postup, ale o vyjádření charakteru (technické jednoduchosti) stavby. Zákon nezná ani pojem „drobná stavba“. Tento pojem ale bude pro účely evidence staveb v katastru nemovitostí od 1. 1. 2007 obsažen v katastrálním zákonu (zákon č. 344/1992 Sb., ve znění zákona č. 186/2006 Sb.). Stavby se v novém stavebním zákonu tedy nebudou dělit podle druhů, ale podle podrobnějších charakteristik (rozměrů, účelů apod.), k nimž bude vztažen určitý postup. Pojmem „stavebník“ bude zákon označovat osobu, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, nebo jejího právního nástupce, a dále osobu, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti. Stavebníkem se bude rozumět též investor a objednatel stavby. To znamená, že za stavebníka nebude považována osoba provádějící nepovolenou stavbu. Některé pojmy změní jen označení, např. současný pojem „odborný dozor“ mění pouze název na „stavební dozor“, ale kvalifikační podmínky pro tuto činnost zůstávají stejné jako v § 44 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb. Podobně nový pojem „stavební podnikatel“ označuje současnou „právnickou osobu nebo fyzickou osobu oprávněnou k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle zvláštních předpisů“ jak je uvedeno v § 44 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. Řada stávajících pojmů byla převzetím do nového zákona upřesněna. Pojem „stavba“ zůstává v obecné rovině, byť více rozvinuté, tzn. že se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Poněkud zvláštním (či zbytečným) poslaneckým upřesněním pojmu „stavební úprava“ je doplnění, že „za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby“. Ze současného informačního, reklamního a propagačního zařízení vznikl pojem „zařízení“, pod kterým se bude rozumět „informační a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické zařízení, pokud nejde o stavbu“ (v pochybnostech, zda se jedná o stavbu nebo zařízení, bude určující stanovisko stavebního úřadu). Zařízení o celkové ploše větší než 8 m2 nový zákon považuje rovnou za stavbu pro reklamu. Zúžen byl naopak dnešní pojem pro „údržbu stavby“ a místo současného požadavku udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu tak, aby nevznikalo nebezpečí požárních a hygienických závad, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení nebo ohrožení jejího vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost, se údržbou stavby budou rozumět práce, jimiž se zabezpečuje dobrý stavební stav stavby tak, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení a aby se co nejvíce se prodloužila její uživatelnost.

II. VÝKON VEŘEJNÉ SPRÁVY Úprava postupů orgánů veřejné správy Výkonu veřejné správy nový zákon věnuje větší pozornost než zákon současný. Důležitá je zde vyjádřená zásada, která je leitmotivem celého zákona, a to povinnost všech orgánů veřejné správy využívat přednostně zjednodušující postupy, co nejméně zatěžovat dotčené osoby a v případě, kdy lze za podmínek tohoto zákona vydat v dané věci, zejména u jednoduchých staveb, pouze jedno rozhodnutí, upustit od dalšího povolování záměru. Orgány územního plánování a stavební úřady musí postupovat ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. P roto musely být pro celkové zjednodušení postupů podle stavebního zákona současně změněny tyto zvláštní zákony. To se stalo zákonem č. 186/2006 Sb., který nabývá účinnosti spolu se stavebním zákonem 1. 1. 2007. Dotčené orgány (§ 136 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) budou vázány svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem a navazující stanoviska nebo navazující závazná stanoviska budou moci v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno. P říp. na základě skutečností vyplývajících z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů pro rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu podle tohoto zákona, jinak se k nim nepřihlédne. Podobně budou dotčené orgány vázány tím, jak bylo rozhodnuto ve vydaném regulačním plánu, v územním rozhodnutí, nebo v územním opatření o stavební uzávěře anebo v územním opatření o asanaci území (opět s výjimkou nově zjištěných a doložených skutečností). Orgány územního plánování Orgány územního plánování budou orgány obcí a krajů, Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen MMR) a na území vojenských újezdů Ministerstvo obrany. V tom se nový zákon od současného neliší. Důležitou změnou v působnosti orgánů územního plánování je ale omezení možnosti orgánu kraje zasahovat do činnosti orgánů obcí. Budou to moci učinit jen v zákonem stanovených případech, a to pouze v záležitostech nadmístního významu. Podobně MMR bude na úseku územního plánování oprávněno zasahovat do působnosti orgánů krajů a obcí jen v zákonem stanovených případech, a to pouze v záležitostech týkajících se rozvoje území státu. V územním plánování budou rozděleny orgány obcí podle jejich působnosti: • Obecní úřad s rozšířenou působností bude v přenesené působnosti pořizovat územně plánovací podklady, územní plán a regulační plán pro území obce, a územně plánovací podklady, územní plán, regulační plán, územní studii nebo vymezení zastavěného území na žádost obce ve svém správním obvodu. Dále bude dotčeným orgánem v územním řízení z hlediska uplatňování záměrů územního plánování, pokud sám nevydává územní rozhodnutí, a dotčeným orgánem v řízení podle zvláštního právního předpisu, v němž se rozhoduje o změnách v území [např. v řízení podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nebo podle zákona č. 44/1998 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)].

Obecní úřad, pokud zajistí splnění kvalifikačních požadavků pro výkon územně plánovací činnosti podle § 24 zákona, bude v přenesené působnosti zejména pořizovat územní studii, územní plán, regulační plán a vymezení zastavěného území obce, a na základě veřejnoprávní smlouvy bude totéž vykonávat i pro jinou obec (ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností). •

• Stavební úřad bude na úseku územního plánování zejména vydávat územní rozhodnutí (nestanoví-li zákon dále jinak) a územní souhlas.

Zastupitelstvo obce bude v samostatné působnosti zejména rozhodovat o pořízení územního plánu a regulačního plánu obce, schvalovat zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu, vydávat územní plán a regulační plán. •

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce, bude zejména vydávat vymezení zastavěného území, schvalovat žádost obce o pořízení územního plánu, regulačního plánu a územní studie, vydávat územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře. •

Krajský úřad bude v přenesené působnosti zejména pořizovat zásady územního rozvoje a v zákonem stanovených případech regulační plán pro plochy a koridory nadmístního významu, pořizovat územně plánovací podklady. Krajský úřad bude dále dotčeným orgánem v územním řízení a v řízení podle zvláštních právních předpisů, v nichž se rozhoduje o změnách v území, které se dotýkají více správních obvodů obcí s rozšířenou působností, a dotčeným orgánem v územním řízení o záměrech, které vyžadují posouzení vlivu na životní prostředí. V zákonem stanovených případech bude rovněž vydávat územní rozhodnutí nebo určovat stavební úřad příslušný k územnímu řízení. •

• Zastupitelstvo kraje bude v samostatné působnosti zejména vydávat zásady územního rozvoje, schvalovat zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu zásad územního rozvoje, vydávat regulační plán v zákonem stanovených případech.

Rada kraje bude v samostatné působnosti uplatňovat stanovisko k návrhu politiky územního rozvoje, a v přenesené působnosti bude vydávat v zákonem stanovených případech územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře. •

Zvláštní úprava působnosti orgánů územního plánování bude v Praze spočívat v tom, že pokud bude pořizovat územní plán pro území hlavního města Prahy Magistrát hlavního města Prahy, bude působnost krajského úřadu vykonávat MMR, a pokud bude pořizovat územní plán pro vymezenou část území hlavního města Prahy úřad městské části (pokud toto oprávnění bude vyplývat ze statutu), bude vykonávat působnost krajského úřadu Magistrát hlavního města Prahy. •

Novým orgánem územního plánování bude Rada obcí pro udržitelný rozvoj území. Tento orgán může zřídit starosta obce s rozšířenou působností se souhlasem obcí v jejím správním obvodu jako zvláštní orgán obce. Rada obcí bude projednávat územně analytické podklady pro správní obvod obecního úřadu obce s rozšířenou působností a vyhodnocení vlivů územních plánů na udržitelný rozvoj území a k tomu bude pro příslušeného pořizovatele vydávat stanovisko. •

Působnost Ministerstva obrany pro území vojenských újezdů je stanovena v podobné úpravě jako dnes, tzn. že tento orgán bude na území vojenských újezdů zejména vydávat územní plán a regulační plán, projednávat územně analytické podklady a územní studie. Újezdní úřad pro území vojenského újezdu pak bude zejména pořizovat územní plán, regulační plán a územní studii, územně analytické podklady, a poskytovat územně plánovací informace. •

MMR bude nadále ústředním správním úřadem ve věcech územního plánování a v této oblasti bude vykonávat státní dozor ve věcech územního plánování, pořizovat politiku územního rozvoje a k tomu potřebné územně plánovací podklady, povede evidenci územně plánovací činnosti, a bude vykonávat i další činnosti. K řešení koncepčních otázek teorie a praxe v oboru územního plánování, urbanismu a architektury buď zřídí organizační složku státu nebo touto činností pověří již existující odborně způsobilou organizační složku státu. S velkou pravděpodobností bude postupováno podle druhé možnosti. •

Orgány ve věcech stavebního řádu Orgány ve věcech stavebního řádu budou MMR jako ústřední správní úřad a stavební úřady. Proti současnému stavu se značně rozšíří působnost MMR, které bude vykonávat státní dozor, sledovat a analyzovat závažné nebo opakující se vady ve výstavbě, kterým je třeba ve veřejném zájmu předcházet, a navrhovat opatření k zabránění jejich opakování, sledovat účinnost technických předpisů pro stavby a dbát o jejich rozvoj, navrhovat úpravy požadavků na stavby, jejich části, funkce, prvky a stavební výrobky a dávat podněty k úpravě českých technických norem nebo k úpravě certifikace stavebních výrobků anebo k jiným stavebně technickým opatřením. Dále bude koordinovat vzájemnou součinnost obecných, speciálních, vojenských a jiných stavebních úřadů při výkonu státní správy podle tohoto zákona a vykonávat dozor nad činností autorizovaných inspektorů. Ministerstvo si bude moci vyhradit pravomoc stavebního úřadu k vydání územního rozhodnutí u staveb přesahujících hranice kraje, u staveb s mimořádnými negativními vlivy na životní prostředí nebo u staveb s vlivem na území sousedních států. D osud tak může učinit jen v případě, že je nadřízeným orgánem stavebního úřadu, pokud je jím v první instanci krajský úřad nebo Magistrát hl. m. Prahy (v praxi se tak dosud nestalo). Ministerstvo bude podle nového zákona také oprávněno vyhradit si zjišťování stavebně technických příčin havárií staveb, pokud se svým rozsahem nebo opakovanými důsledky ve značné míře budou dotýkat veřejných zájmů. MMR bude rovněž oprávněno provádět kontrolní prohlídky staveb v součinnosti se stavebními úřady a autorizovanými inspektory, příp. touto činností pověřit existující odborně způsobilou organizační složku státu. Zákon ministerstvu umožní zřídit odbornou organizační složku státu k navrhování technických požadavků na stavby, k jejich soustavné aktualizaci a k vyhodnocování příčin havárií staveb. Stavební úřady budou i nadále děleny na stavební úřady obecné (§ 13), speciální (§ 14), vojenské a jiné (§ 15). I když nedošlo k původně navrhovanému snížení jejich počtu, v soustavě stavebních úřadů ke změnám dojde. K obecným stavebním úřadům bude patřit nově i MMR. Obecnými stavebními úřady budou dále krajské úřady, Magistrát hlavního města Prahy a úřady městských částí hlavního města Prahy určené statutem, magistráty územně členěných statutárních měst a úřady jejich obvodů nebo městských částí určených statutem, magistráty statutárních měst, pověřené obecní úřady a městské a obecní úřady, které tuto působnost budou vykonávat k 31. prosinci 2006. Zákon umožní i další opatření ve struktuře stavebních úřadů.

S výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování budou stejně jako dosud existovat speciální stavební úřady pro stavby letecké, stavby drah a na dráze, včetně zařízení na dráze, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, stavby vodních děl, ale nově k nim přibudou speciální stavební úřady pro stavby podléhající integrovanému povolení (viz zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci). Podmínkou pro vydání rozhodnutí speciálním stavebním úřadem bude stejně jako dosud souhlas obecného stavebního úřadu z hlediska souladu stavby s územním rozhodnutím nebo územním souhlasem anebo se záměry územního plánování. Nově ale zákon stanoví, že v pochybnostech, zda se v konkrétním případě jedná o stavbu v působnosti speciálního stavebního úřadu, nebo o stavbu v působnosti obecného stavebního úřadu, bude platit stanovisko příslušného speciálního stavebního úřadu. Zachovány zůstanou vojenské a jiné stavební úřady, jejichž pravomoc se stejně jako dosud nevztahuje na územní rozhodování. Vojenskými stavebními úřady budou újezdní úřady pro území vojenských újezdů, a Ministerstvo obrany (MO) u staveb důležitých pro obranu státu mimo území vojenských újezdů. Jinými stavebními úřady budou Ministerstvo vnitra (MV) u staveb pro bezpečnost státu (v zákonu jsou tyto stavby blíže specifikovány), Ministerstvo spravedlnosti (MS) u staveb sloužících k plnění úkolů MS a staveb pro služební účely Vězeňské služby a jejích organizačních složek, a Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) u staveb pro těžbu, zpracování, transport a ukládání radioaktivních surovin na území vyhrazeném pro tyto účely a u staveb jaderných zařízení. Větší změna nastane v působnosti stavebního úřadu MPO, který bude stavebním úřadem i pro stavby jaderných zařízení, které dosud byly v působnosti obecných stavebních úřadů. Další důležitá změna proti současnému stavu se týká podmíněnosti vydání rozhodnutí stavebními úřady MO, MV, MS a MPO. Tyto úřady budou moci vydat povolení pro stavby v uzavřených prostorech existujících staveb bez územního rozhodnutí nebo územního souhlasu jen pokud se nebude měnit výškové uspořádání prostoru. U ostatních staveb budou moci povolení vydat, pokud zajistí vyjádření obecného stavebního úřadu o souladu navrhované stavby se záměry územního plánování. A opět i zde v pochybnostech, zda se v konkrétním případě jedná o stavbu v příslušnosti stavebních úřadů MO, MV, MS a MPO, platí stanovisko příslušného ústředního správního úřadu, jehož působnosti se stavba týká. Nový zákon rovněž upravuje možnost vyhrazení si pravomoci stavebního úřadu nadřízeným orgánem v případě jednotlivých technicky zvlášť obtížných nebo neobvyklých staveb nebo u opatření s rozsáhlejšími účinky na životní prostředí, kulturní památku, památkovou rezervaci nebo památkovou zónu v jejich okolí. III. ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ Cíle územního plánování Cílem územního plánování je vytváření předpokladů pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území. Podle nového zákona bude hlavně soustředěno na veřejný zájem na využití území, především na racionální využívání zastavěného a zastavitelného území a na ochranu území nezastavěného a nezastavitelných pozemků. Tato část zákona navazuje na úvodní pojmy, kde je mj. stanoveno, co se rozumí změnou v území, stavebním pozemkem, zastavěným stavebním pozemkem, zastavěným územím, nezastavitelným pozemkem, nezastavěným územím, plochou, plochou nadmístního, popřípadě republikového významu, koridorem, zastavitelnou plochou, veřejnou infrastrukturou, veřejně prospěšnou stavbou, veřejně prospěšným opatřením.

Úkoly územního plánování Zákon stanoví v § 19 řadu úkolů územního plánování. Mezi ně bude patřit i vyhodnocení vlivů politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje nebo územního plánu na vyvážený vztah územních podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost společenství obyvatel území. Jeho součástí bude posouzení vlivů na životní prostředí zpracované podle (jediné) přílohy stavebního zákona a posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast, pokud orgán ochrany přírody svým stanoviskem takovýto vliv nevyloučil. Uvedená příloha stavebního zákona tím nepřímo novelizuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Zveřejňování písemností Z postupů v územním plánování je třeba upozornit na nově upravené zveřejňování písemností, které může v praxi být zdrojem problémů. Pokud se písemnosti ve věcech územního plánování budou v zákonem stanovených případech doručovat veřejnou vyhláškou na více úředních deskách, bude se za den vyvěšení považovat den, ve kterém byla písemnost vyvěšena nejpozději. Tato úprava byla nesystémově vložena do zákona až jako pozměňovací návrh Senátu, a je úpravou odlišnou od obecné úpravy zveřejňování písemností veřejnou vyhláškou v zákonu č. 500/2004 Sb., správním řádu. Územně plánovací informace V části územního plánování se v § 21 objevuje nový institut stavebního zákona, kterým je územně plánovací informace. Toto opatření bude mít zásadní vliv na některé postupy podle stavebního zákona. Bude se jednat o předběžnou informaci ve smyslu § 139 správního řádu, kterou bude správní orgán povinen na žádost vydat. Územně plánovací informace se bude vydávat ke stanovení podmínek pro: •

využívání území a změn jeho využití,

vydání regulačního plánu, územního rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů, •

vydání územního souhlasu v případech, kdy je jím možno nahradit územní rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů, •

provedení jednoduchých staveb (§ 104 odst. 1) bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu.

•

Zejména pro stavebníky bude územně plánovací informace představovat významnou pomoc, ale budou si muset být dobře vědomi jejího účelu i funkce. Úplnost a přesnost územně plánovací informace bude totiž závislá na požadavcích žadatele a dostatečné konkretizaci jeho záměru. Například pokud později zpracovaná projektová dokumentace ohlašované stavby nebude zcela v souladu s vydanou územně plánovací informací, stavební úřad provedení stavby zakáže. Podle správního řádu lze v téže věci požadovat předběžnou informaci jen jednou a doba její platnosti může být časově omezena. To nový stavební zákon přímo stanoví přímo a územně plánovací informace bude platit pouze 1 rok.

Veřejné územní plánování Územní plánování bude ze zásady veřejné. Novinkou bude účast zvoleného zástupce veřejnosti, ale na rozdíl od původního návrhu pouze při projednávání územně plánovací dokumentace. Důležitou částí územního plánování ve stavebním zákonu je také stanovení kvalifikačních požadavků na osoby, které budou u orgánů územního plánování zajišťovat výkon územně plánovací činnosti. Územně plánovací a územně analytické podklady Územně plánovací podklady budou tvořit územně analytické podklady a územní studie. Územně analytické podklady (§ 26 až 29) budou novým druhem územně plánovacích podkladů, a to podkladem významným. Územně analytické podklady budou poskytovat trvalé a stále aktualizované hodnocení stavu, limitů a možností využití území, a budou sloužit jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území. Mimo jiné budou i podkladem pro vydávání územně plánovacích informací a pro další činnosti zejména orgánů územního plánování a stavebních úřadů. Pořízení územně analytických podkladů zákon ukládá orgánům územního plánování do 1. 1. 2009 a krajským úřadům do 1. 7. 2009. Bez jejich zpracování bude muset pořízení územně plánovací dokumentace vždy zahrnovat i zpracování průzkumů a rozborů řešeného území v rozsahu odpovídajícím územně analytickým podkladům. Územně analytické podklady vč. jejich aktualizací budou muset být veřejně přístupné na internetu. Územní studie Územní studie (§ 30) bude územně plánovacím podkladem, kterým se budou zejména prověřovat a posuzovat možná řešení určitých problémů v území, úpravy nebo rozvoje některých funkčních systémů v území, např. veřejné infrastruktury, a dále uspořádání území nebo jejich vybraných částí. Územní studie (podobně jako dnešní urbanistická studie) se nebude schvalovat, ale orgán územního plánování schválí její využití jako podklad pro zpracování, aktualizaci nebo změnu územně plánovací dokumentace. V tom případě budou data o studii vložena do evidence územně plánovací činnosti. Politika územního rozvoje Zvláštním nástrojem územního plánování bude politika územního rozvoje (§ 31 až 35), kterou pro celé území republiky musí pořídit MMR. Nelze ji řadit ani k územně plánovacím podkladům, ani k územně plánovací dokumentaci. Tento dokument, který bude schvalovat vláda, bude strategickým nástrojem územního plánování na celostátní úrovni nejen v republikových, ale i mezinárodních souvislostech, a bude závazný pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Územně plánovací dokumentace Územně plánovací dokumentací budou zásady územního rozvoje, územní plány a regulační plány obcí. Územně plánovací dokumentace se podle znění zákona nebude „schvalovat“, ale „vydávat“ (fakticky jde o totéž) jako opatření obecné povahy podle správního řádu (v dohodě s dotčenými orgány). Opatření obecné povahy bude celé závazné, takže územně plánovací dokumentace již nebude mít směrnou a závaznou část, jako je tomu u současných územně plánovacích dokumentací.

Zásady územního rozvoje Zásady územního rozvoje (§36 až 42) budou novým a povinným nástrojem územního plánování krajů a budou muset být zpracovány do konce roku 2009. Zásadami územního rozvoje bude kraj určovat základní strategii pro rozvoj svého území, a to jak v nadmístních vazbách rozvoje obcí, tak ve vztahu celostátní politice územního rozvoje. Kraj přitom nebude oprávněn zasahovat do pravomocí, které zákon na úseku územního plánování dává obcím. Územní plán obce Zpracování a vydání územního plánu obce (§43 až 56) povinné nebude, ale stavební zákon prostřednictvím některých „pobídkových“ ustanovení bude obce nutit k jeho pořízení nepřímo. Územním plánem se stanoví zejména základní koncepce rozvoje území obce (popř. vojenského újezdu nebo v Praze její určité části) a ochrana jeho hodnot, koncepce veřejné infrastruktury, vymezí se zastavitelné plochy obce a stanoví základní požadavky na plošné a prostorové uspořádání. Územní plán se bude pořizovat vždy pro celé území obce a bude závazným dokumentem pro zpracování regulačního plánu a pro rozhodování v území obce. Územní plán se bude vydávat jako opatření obecné povahy podle správního řádu. O pořízení územního plánu rozhodne zastupitelstvo obce, ale podnět k jeho pořízení může podat i orgán veřejné správy, občan obce nebo vlastník určité nemovitosti v obci. Zpracování konceptu územního plánu již nebude povinné, jako je tomu podle současného stavebního zákona. Bude zpracováván jen v případě, že bude třeba prověřit území alternativami nebo variantami. V územním plánu se vymezí zastavěná území, zastavitelné plochy a nezastavěné území. Vymezení těchto území bude sloužit mj. k ochraně nezastavěného území, povede k efektivnímu využívání zastavěného území, i k rozlišení daně z nemovitosti pozemků. Rozhodování v územním plánem vymezeném zastavěném území bude jednodušší, o návrhu na vydání územního rozhodnutí zde bude stavební úřad moci rozhodnout ve zjednodušeném územním řízení. Změnit zastavěné území bude možné jen změnou územního plánu nebo samostatným opatřením obecné povahy, které bude oprávněna vydat rada obce (v něm se ale nebudou moci vymezit zastavitelné pozemky). Regulační plán Regulační plán (§ 61 až 75), jako podrobnější územně plánovací dokumentace, v řešené ploše stanoví zejména podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Stejně jako územní plán bude regulační plán vydáván jako opatření obecné povahy. Regulační plán bude moci být pořizován jak pro celé území obce, tak pro její určité území. Vydání regulačního plánu výrazně zjednoduší rozhodování v území, neboť ve schváleném rozsahu bude nahrazovat územní rozhodnutí (rozdíl proti současnému stavu), nikoli však v nezastavěném území. Regulační plán se bude pořizovat jak z vlastního podnětu obce (kraje) nebo z podmětu jiného orgánu, tak za určitých podmínek i na žádost fyzické nebo právnické osoby (s touto možností bude ale spojena možnost částečné nebo úplné úhrady nákladů na pořízení regulačního plánu touto osobou). Platnost regulačního plánu pořízeného na žádost bude časově omezena a zanikne, pokud v této době nebude podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné rozhodnutí podle zákona nebo zvláštních právních předpisů nebo nebude-li započato s využitím území pro stanovený účel anebo bude-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno nebo žádost zamítnuta po uplynutí lhůty jeho platnosti.

Územní rozhodnutí a územní souhlas Územní rozhodnutí (§ 76 až 83) je dalším nástrojem územního plánování, které je na rozdíl od územně plánovací dokumentace většinou individuálním správním aktem. Na značně diferencovanou úpravu územního řízení, zjednodušení nebo vypuštění nutnosti územního rozhodování u řady staveb mělo vliv velké uvolnění v oblasti povolování staveb. Umísťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit jejich vliv na využití území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území bude možné na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, který je dalším novým institutem stavebního zákona. K tomu přistupuje v zákoně uvedený výčet staveb a zařízení, které nebudou vyžadovat ani územní rozhodnutí, ani územní souhlas. U dalších staveb bude postupy v územním řízení ovlivňovat řada okolností – v určitých případech bude moci být vedeno (i ze současného zákona známé) společné územní a stavební řízení, u dalších záměrů bude vedeno jen zjednodušené územní řízení. Novým institutem stavebního zákona bude rovněž veřejnoprávní smlouva uzavřená podle správního řádu mezi stavebním úřadem a stavebníkem, která nahradí územní rozhodnutí o umístění stavby, nebo o změně využití území či o změně vlivu stavby na využití území. Druhy územních rozhodnutí se proti současnému stavu částečně změní. Rozhodnutí o umístění stavby se bude vydávat jak pro umístění stavby, tak pro umístění zařízení, rozhodnutí o využití území bude vydáváno pro zákonem stanovené případy, rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území se bude vydávat nejen pro nástavby a přístavby stávajících staveb, ale také pro nové způsoby užívání těchto staveb. Z bývající rozhodnutí o dělení a scelování pozemků a rozhodnutí o ochranném pásmu se prakticky nezmění. Nově se územním rozhodnutím již nebude rozhodovat o stavební uzávěře a o chráněném území. O vyhlášení stavební uzávěry a o asanaci území se bude napříště rozhodovat územním opatřením obce nebo kraje. Chráněná území se i v současné době vyhlašují podle zvláštních zákonů právními předpisy. Je třeba ještě připomenout, že územní rozhodnutí i dále uvedený územní souhlas se bude moci vydat jen v území zastavěném a v zastavitelných plochách. V úvodu zmíněná obecná zásada rozhodovat co nejhospodárněji a co nejméně zatěžovat stavebníky, je zakotvena i v této části zákona a stavební úřad bude oprávněn, aby v územním rozhodnutí některých jednoduchých staveb, terénních úprav a zařízení, a také za určitých podmínek, na žádost stavebníka stanovil, že k jejich provedení nebude vyžadovat ohlášení anebo stavební povolení. Územní rozhodnutí se nebude vydávat v území, pro které je vydán regulační plán, a to v rozsahu, v jakém nahrazuje příslušná územní rozhodnutí.

Stavby a zařízení nevyžadující územní rozhodnutí ani územní souhlas Nový stavební zákon uvádí v § 79 výčet konkrétních staveb a zařízení, které nevyžadují územní rozhodnutí ani územní souhlas. Jedná se o případy, které jsou z hlediska územního plánování nevýznamné a nemohou ovlivnit území. Stručně se jedná o: •

některá informační a reklamní zařízení,

•

stožáry pro vlajky do výšky 8 m,

•

meliorační nebo zavlažovací zařízení pokud nejsou vodními díly,

některá technická zařízení (sirény, signální věže, bleskosvody, monitorovací zařízení na stavbách), •

•

informativní značky na pozemních komunikacích,

•

nižší opěrné zdi do nehraničící s veřejnými komunikacemi či prostranstvím,

•

propustky na účelových komunikacích,

•

krátkodobé přenosné stavby,

•

zařízení a konstrukce,

•

důlní díla,

důlní stavby pod povrchem a stavby v povrchových lomech a skrývkách podléhající státní báňské správě, •

•

cirkusové stany s kapacitou max. 200 osob,

•

scénické stavby,

•

sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti,

• označení budov státních orgánů a orgánů veřejné správy, veřejně prospěšných staveb, staveb právnických a fyzických osob podnikajících podle zvláštních právních předpisů a •

označení nemovitých kulturních památek.

Výjimkou z toho budou: stavby kulturních památek a v památkově chráněných územích, kde se tato úprava nebude vztahovat na výše uvedená informační a reklamní zařízení, •

•

stožáry pro vlajky,

•

opěrné zdi a

•

propustky.

Územní souhlas Zjednodušení přináší zákon i zavedením institutu územního souhlasu (§ 96). Velmi zjednodušeně jej lze přirovnat k ohlašovaní staveb, avšak s tím rozdílem, že u územního souhlasu neplatí právní domněnka konkludentního souhlasu stavebního úřadu uplynutím lhůty. Zákon případy, kdy lze vydat územní souhlas, taxativně vyjmenovává. Tento zjednodušený postup ale nebude připadat v úvahu v případech, kdy záměr bude podléhat posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí nebo pokud dotčený orgán svým stanoviskem určí nějaké podmínky. U některých staveb bude stavební úřad oprávněn sloučit vydání územního souhlasu s vydáním souhlasu s ohlášením stavby. Územní souhlas se bude moci aplikovat v případech, kdy nebude docházet k podstatným změnám v území, ani nebude vyžadován nárok na veřejnou infrastrukturu, a bude jej také možno vydat jen v zastavěném území nebo zastavitelné ploše a navíc v bezesporném případě, neboť v územním souhlasu nelze stanovit žádné podmínky. Územní souhlas nahradí v některých případech územní rozhodnutí podobně jako ohlášení určité stavby nahrazuje stavební povolení. Veřejnost územního plánování nového zákona se promítá i do územního souhlasu. Zákon proto stanoví žadateli o územní souhlas povinnost zveřejnit svůj záměr tak, aby bezodkladně poté, co záměr oznámí stavebnímu úřadu, vyvěsil informaci o něm na veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, po dobu nejméně 30 dnů. Územní souhlas bude mít podobně jako územní rozhodnutí časově omezenou platnost, avšak kratší (1 rok). Jeho platnost však neskončí, pokud v této lhůtě bude podána žádost o stavební povolení, ohlášení nebo žádost o jiné rozhodnutí podle stavebního nebo jiného zákona, nebo bude-li započato s využitím území pro stanovený účel, nebo pokud nebude stavební nebo jiné povolovací řízení po lhůtě platnosti územního souhlasu zastaveno anebo žádost zamítnuta, a v případě dělení a scelování pozemků, pokud v této lhůtě bude zapsáno v katastru nemovitostí. Veřejnoprávní smlouva Veřejnoprávní smlouvu, která nahradí územní rozhodnutí (§ 78), bude uzavírat stavební úřad se žadatelem, pokud pro její uzavření budou splněny všechny podmínky stavebního zákona a správního řádu. Tato smlouva ale nebude vhodná pro všechny stavby. Jednou z podmínek uzavření smlouvy bude souhlas osob, které by byly účastníky územního řízení. Smlouva bude moci být uzavřena i po zahájení územního řízení (uzavřením smlouvy stavební úřad územní řízení zastaví). Územní řízení Územní řízení (§ 84 až 92) bude zásadně veřejné. Nový stavební zákon obsahuje velmi podrobnou úpravu územního řízení vč. odlišností ve vymezení účastníků řízení a doručování písemností od obecné úpravy ve správním řádu. Územní řízení ve své klasické podobě se ale bude týkat výrazně menšího počtu staveb než je tomu dosud. U mnoha staveb se bude využívat zjednodušených postupů. Zákon v této části obsahuje i některé dosud neobvyklé postupy. Zákon např. ukládá žadateli o vydání územního rozhodnutí, aby vzápětí po nařízení ústního jednání stavebním úřadem (bude povinné), zajistil na místě budoucí stavby nebo na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, vyvěšení informace o svém záměru i o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí (do doby veřejného ústního jednání).

Informace bude muset obsahovat i grafické vyjádření záměru. Pokud by to žadatel neprovedl, stavební úřad bude muset nařídit opakované veřejné ústní jednání. Tento postup je zákonem stanoven pro zajištění dostatečného informování veřejnosti. Nový stavební zákon mění i některé obvyklé postupy v územním řízení. Například důvodem pro přerušení územního řízení bude, kromě důvodů uvedených ve správním řádu, i skutečnost, že požadovaný záměr bude klást takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, bez nichž nelze záměr provést. V takovém případě bude pro pokračování v řízení požadováno předložení plánovací smlouvy o spoluúčasti žadatele na vybudování nové nebo na úpravách stávající veřejné infrastruktury. Novou úpravou bude možnost spojit územní řízení s vybranými postupy při posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb. v případě, že příslušným úřadem bude krajský úřad a že nebude nutno zpracovávat varianty řešení záměru. Současný stavební zákon neobsahuje úpravu pro zamítnutí návrhu na vydání územního rozhodnutí a stavební úřady proto zamítavé rozhodnutí musí vydávat podle stejného paragrafu, kterým se územní rozhodnutí vydává a rozhodnutí odůvodňovat s použitím teorie správního práva. Nový zákon již ustanovení, podle něhož stavební úřad v určitých případech zamítne žádost o vydání územního rozhodnutí, obsahuje. Rozdílem proti současnému stavebnímu zákonu je v novém zákonu i úprava o prodloužení platnosti územního rozhodnutí. V současnosti musí být o prodloužení platnosti územního rozhodnutí pravomocně rozhodnuto ještě v době jeho platnosti. Podle nové úpravy se však podáním žádosti o prodloužení doby platnosti běh lhůty platnosti rozhodnutí staví. Novou úpravu představuje dále pozbývání platnosti územního rozhodnutí, pokud nebude v době platnosti podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné rozhodnutí podle stavebního nebo jiného zákona, nebo nebude-li započato s využitím území pro stanovený účel, anebo bude-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno anebo byla-li podaná žádost zamítnuta po lhůtě platnosti územního rozhodnutí. Rozdíl proti současné úpravě spočívá především ve slově „úplná“ žádost. Dosud stačí podat žádost o stavební povolení jakoukoli, tedy i neúplnou a často jen formální. Přesnější, resp. přímo v zákonu vyjádřené, jsou proti stávajícímu zákonu i další důvody pro pozbytí platnosti územního rozhodnutí. Zjednodušené územní řízení Stavební zákon umožní vést zjednodušené územní řízení (§ 95) za určitých podmínek u všech druhů staveb, které nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí, a pokud budou mj. doložena kladná závazná stanoviska dotčených orgánů i souhlasy účastníků řízení (osob s vlastnickým nebo jiným právem k sousedním nemovitostem) vč. jejich souhlasu se zjednodušeným řízením. V tomto případě bude stavební úřad přímo rozhodovat návrhem výroku rozhodnutí, který bude žadatel muset bezodkladně vyvěsit na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, vč. grafického vyjádření záměru, popřípadě jiného podkladu, z něhož bude zřejmá architektonická nebo urbanistická podoba záměru a jeho vlivu na okolí. Pokud budou v určité lhůtě uplatněny výhrady dotčených orgánů, námitky účastníků nebo připomínky veřejnosti (ty pouze z důvodů ohrožení veřejného zájmu) proti zjednodušenému územnímu řízení, stavební úřad rozhodne o provedení (normálního) územního řízení.

Změna územního rozhodnutí Změny proti současnému zákonu dozná v novém zákonu i změna územního rozhodnutí (§ 94). Podle zákona č. 50/1976 Sb. se v takovém případě územní rozhodnutí nahrazuje novým rozhodnutím, tzn. že se vydává znovu celé rozhodnutí, i když se mění jen jedna podmínka. Podle nového zákona se bude jednat skutečně jen o změnu, tzn. že se změní jen konkrétní část rozhodnutí. Územní rozhodnutí podle nového zákona ale také bude stavební úřad oprávněn z moci úřední moci změnit nebo dokonce zrušit v řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření (v místě dříve umístěné stavby). Nový zákon dále řeší situaci, kdy po právní moci stavebního povolení nebo udělení souhlasu stavebního úřadu dojde ke zrušení územního rozhodnutí, tak, že v této situaci se již územní rozhodnutí nebude vydávat. V současné době se jedná o situaci téměř neřešitelnou v případech, kdy soud zruší územní rozhodnutí stavby a nutí úřad znovu rozhodovat v době, kdy stavba má nejen pravomocné stavební povolební, ale často je i zkolaudována. Územní opatření o stavební uzávěře a o asanaci území Mezi nové nástroje územního plánování bude patřit územní opatření (§ 97 až 100), které bude vydávat obec nebo kraj (v přenesené působnosti), nikoli stavební úřad. Bude se jednat o nástroj pro dočasnou úpravu poměrů v území z důvodu veřejného zájmu ve formě opatření obecné povahy podle správního řádu. Bude to tedy dokument povahou mezi obecně závaznou vyhláškou obce a správním aktem. Zákon takto upravuje územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území. Stavební uzávěra je věc známá, jen si připomeňme, že se jí ve vymezeném území dočasně omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost (nikoli udržovací práce), která by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo schváleno její zadání, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území. V současné době lze stavební uzávěru vydat jak nařízením obce, tak územním rozhodnutím stavebního úřadu, přičemž v tom, jak postupovat, hraje rozhodující úlohu zda jednat či nejednat s vlastníky pozemků jako účastníky územního řízení. Přímo „nejednat“ umožňuje legislativní proces vydání nařízení obce. Asanací se obecně rozumí soubor opatření vedoucí ke zlepšení a ozdravění životního prostředí. Nový stavební zákon to více specifikuje v tom, že se jedná o opatření na území postiženém živelnou pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelné pohromy nebo havárie a pro další využití území. Územní opatření o asanaci území se bude vydávat rovněž pro zastavěné území, ve kterém jsou závadné stavby, z důvodů hygienických, bezpečnostních, požárních, provozních a ochrany životního prostředí, u nichž je ve veřejném zájmu nutné nařídit odstranění závad staveb a jejich úpravy a nařídit další opatření. Nabytím účinnosti územního opatření o asanaci území pozbude v dotčeném území účinnosti vydaná územně plánovací dokumentace, a to do doby vydání její změny nebo vydání nové územně plánovací dokumentace, a naopak územní opatření o asanaci území pozbude účinnosti dnem vydání nové územně plánovací dokumentace nebo její změny pro dotčené území.

Předkupní právo Novou úpravou ve stavebním zákonu je stanovení předkupního práva (§ 101)obce nebo kraje v území vymezeném v územně plánovací dokumentaci nebo státu ve zvláštních případech pro veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšné opatření. Předkupní právo obce (kraje, státu) bude vyznačeno v katastru nemovitostí. Předkupní právo bude časově omezeno, avšak oprávněný (obec, kraj, stát) se bude moci tohoto práva také vzdát i před uplynutím této lhůty. Náhrady za změnu v území Stavební zákon dále nově upravuje náhrady za změnu v území (§ 102). Za omezení práv vlastníka pozemku nebo stavby, jehož práva byla při užívání pozemku nebo stavby na základě územního opatření o stavební uzávěře omezena, bude náležet náhrada. Povinnost poskytnout náhradu na základě písemné žádosti vlastníka bude mít obec nebo kraj, jejichž orgány vydaly územní opatření o stavební uzávěře. Náhrada se bude poskytovat v penězích a na základě posudku znalce. O příp. neuznání nároku bude rozhodovat soud. Tato zvláštní úprava pro náhradu vlastníkovi pozemku, jehož určení k zastavění bude zrušeno na základě změny územního plánu nebo regulačního plánu, anebo vydáním nového územního plánu nebo regulačního plánu nebo zrušením územního rozhodnutí v řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření, bude ale platit až od 1. ledna 2012. Výjimkou bude případ, kdy k uvedené změně dojde na základě návrhu vlastníka pozemku. IV. STAVEBNÍ ŘÁD Do části čtvrté nového stavebního zákona o stavebním řádu patří kromě povolování staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací také úprava stavebního dozoru, zvláštních pravomocí stavebního úřadu, postavení a činnosti autorizovaného inspektora i povinností a odpovědnosti osob při přípravě a provádění staveb. Nový zákon proti stávající úpravě výrazně zúžil okruh staveb, terénních úprav a zařízení, které ke své realizaci budou potřebovat povolení nebo ohlášení, a současně do jednoduššího režimu ohlašovaní přesunul řadu dalších staveb. U některých staveb, které nebudou vyžadovat stavební povolení nebo ohlášení nebo budou podléhat jen ohlášení, však bude nutno vydat územní rozhodnutí nebo územní souhlas, jiné stavby nebudou vyžadovat nejen stavební povolení nebo ohlášení, ale nebude u nich třeba ani území rozhodnutí ani územní souhlas (§ 79 zákona). Orientace v těchto vztazích bude bezesporu obtížná nejen pro veřejnost, ale v počátcích účinnosti zákona i pro stavební úřady, které k tomu ještě povedou řízení i podle současného zákona. Jak již bylo uvedeno, stavby se v novém stavebním zákonu dělí poměrně složitě a podrobně podle toho, jakému režimu budou nebo nebudou podléhat. V § 103 zákon uvádí stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce, které nebudou vyžadovat stavební povolení ani ohlášení. Tato úprava je nezvyklá rozsáhlým výčtem mnoha různých staveb a jejich změn a zařízení, která bude vyžadovat značnou pozornost zejména pracovníků stavebních úřadů. K nepřehlednosti roztřídění staveb, terénních úprav a zařízení v zákonu přispívá i to, že další „seznam“ staveb atd. v § 104 s režimem ohlášení uvádí některé stavby či zařízení s odkazem na předchozí § 103 (např. „přípojky neuvedené v § 103 odst. 1 písm. b) bodě 8“).

Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce vyžadující ohlášení Stavební zákon v § 104 tedy uvádí jednotlivé stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce, které budou vyžadovat ohlášení. Aby mohly být v tomto ustanovení pod písm. a) až d) uvedené některé stavby jen ohlášeny stavebnímu úřadu a nevyžadovaly ani územní rozhodnutí ani územní souhlas, bude muset být splněna řada požadavků – musí být v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, s územně plánovací informací, budou navrženy v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se jimi podstatně nezmění a nebudou vyžadovat nové nároky na dopravní a technickou infrastrukturu. Dále bude muset být s ohlášením doloženo, že stavebník o svém stavebním záměru prokazatelně informoval vlastníky sousedních pozemků a staveb na nich. Zjednodušení lze očekávat také u některých staveb, terénních úprav a zařízení, které budou podle zákona vyžadovat ohlášení a zároveň budou podléhat územnímu řízení. V případě jednodušších staveb, terénních úprav a zařízení bude stavební úřad oprávněn v územním rozhodnutí stanovit, že ohlášení nevyžadují. Náležitosti ohlášení stavby, terénních úprav a zařízení obsahuje zákon a podrobněji je stanoví, vč. formuláře ohlášení, budoucí prováděcí vyhláška. K ohlášení staveb uvedených v § 104 odst. 2 písm. a) až d) bude nutno připojit mj. projektovou dokumentaci, kterou bude muset zpracovat autorizovaná osoba, i závazná stanoviska dotčených orgánů. Samostatně zákon stanoví, co je třeba předložit k ohlášení výrobku, který bude plnit funkci stavby. Za ohlášení ve smyslu zákona se ale bude považovat pouze ohlášení úplné (neúplné ohlášení stavební úřad usnesením odloží). Ohlášenou stavbu bude stavebník oprávněn provést buď na základě souhlasného sdělení stavebního úřadu nebo bez něho, pokud mu nebude souhlas doručen do 40 dnů ode dne, kdy ohlášení došlo stavebnímu úřadu, nebo mu v této lhůtě nebyl doručen zákaz provedení stavby. Například pro stavebníka stavby rodinného domu, pokud splní všechny podmínky pro ohlášení, se tak zjednodušení promítne do absence správního řízení a tím i vyloučení možnosti odvolání, a zkrácení přípravy stavby. Je to ale poněkud omezeno tím, že souhlas stavebního úřadu s ohlášenou stavbou, ať písemný nebo mlčky, má omezenou časovou platnost 1 roku. Ta ale nezanikne, pokud v době platnosti bude stavba zahájena. Souhlas stavebního úřadu s ohlášenou stavbou nebude smět obsahovat žádné podmínky, v tom se bude podobat dnešnímu sdělní k ohlášení stavby. U ohlašovaných staveb se také na rozdíl od staveb vyžadujících stavebních povolení nebude stavebnímu úřadu předkládat plán kontrolních prohlídek. Jak je výše uvedeno, zákon pamatuje na možnost zakázat provedení ohlášené stavby. To se bude týkat stavby, která bude v rozporu s územně plánovací informací nebo s obecnými požadavky na výstavbu nebo bude navržena v nezastavěném území anebo bude v rozporu se závazným stanoviskem dotčeného orgánu. Pro tyto případy zákon stanoví, že stavební úřad provedení stavby rozhodnutím (vydá se bez řízení) provedení stavby zakáže. Toto rozhodnutí bude stavební muset vydat do 30 dnů ode dne ohlášení a stavebníkovi je doručit do 40 dnů ode dne ohlášení.

Stavební řízení Stavební řízení se od toho současného nebude zásadně lišit. Nový zákon ale například zužuje okruh účastníků stavebního řízení tím, že pokud jde o sousední nemovitosti, bude účastníkem řízení kromě vlastníka této nemovitosti dále osoba, která má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, v obou případech může-li být toto právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno. V současné době se jedná o osoby, které mají vlastnická nebo „jiná“ práva (širší význam) k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být stavebním povolením přímo dotčena. Ve stavebním řízení, které se týká domu nebo společných částí domu anebo pozemku, bude účastníkem řízení společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu (podle zákona č. 72/1994 Sb.). Pokud společenství vlastníků jednotek nebude mít právní subjektivitu, bude účastníkem řízení vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu. Účastníkem stavebního řízení podle nového zákona nebude osoba odborného vedení nebo stavebního (dnes odborného) dozoru stavby prováděné svépomocí. Účastníkem stavebního řízení také nebudou osoby uvedené v současném stavebním zákonu jako „osoby, kterým zvláštní zákon toto postavení přiznává“ s odkazem zejména na zákon č. 114/1992 Sb. Tyto osoby ale budou účastníky územního řízení. Ve stavebním řízení se již projednává jen způsob provedení stavby a nerozhoduje se o otázkách, které tyto osoby, zejména občanská sdružení s předmětem činnosti ochrana přírody a krajiny, zajímají. Stejně jako v současném stavebním zákonu, ani podle nového zákona nebudou účastníky stavebního řízení nájemci bytů, nebytových prostorů, ale navíc k tomuto zákonnému vyloučení přibudou i nájemci pozemků. Žádost o stavební povolení bude muset obsahovat mj. i plán kontrolních prohlídek stavby. To souvisí s dalšími částmi stavebního zákona, a poukazuje na změnu v činnosti stavebních úřadů, které budou muset přesunout více pozornosti na kontrolu realizace staveb. Žádost o stavební povolení bude na všech stavebních úřadem sjednocena povinným formulářem, který bude obsahovat prováděcí vyhláška. Ve stavebním řízení se prodlouží doba mezi doručením oznámení o zahájení stavebního řízení a nařízeným ústním jednáním z dnešních min. 7 na 10 dnů. Totéž se bude týkat i lhůty pro uplatnění námitek účastníků řízení v případě, že se ústní jednání a místní šetření nařizovat nebude. Námitky, které budou účastníci stavebního řízení uplatňovat, zákon omezuje jen na námitky k projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, a to jen pokud jimi může být přímo dotčeno jejich vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Zákon tím stanoví hranice možných námitek, které v praxi často bývají účastníky řízení spekulativně uplatňovány jen pro zamezení stavby nebo alespoň pro její zdržení. Stejně jako dříve ale bude platit, že k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu (nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území), se přihlížet nebude. Zpružnění rozhodování stavebního úřadu lze očekávat od úpravy, podle níž bude stavební úřad oprávněn rozhodovat i o námitkách občanskoprávní povahy, resp. bude povinen učinit si o nich úsudek a rozhodnout, aniž by odkazoval namítajícího účastníka k soudu (ten má i bez toho právo kdykoli se na soud obrátit). Výjimkou budou jen námitky týkající se existence určitého práva nebo rozsahu vlastnických práv. Ty budou muset být i nadále odkázány k řešení u soudu.

Ve stavebním povolení přibudou nové podmínky, jimiž stavební úřad podle povahy stavbya potřeby kontroly stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí pro provedení kontrolních prohlídek stavby, nebo podmínka, kterou se v případě potřeby stanoví povinnost kolaudačního souhlasu pro užívání stavby. Proti dnešní úpravě o zkušebním provozu staveb, kdy je jen věcí stavebníka, příp. jeho smluvních vztahů, zda bude zkušební provoz proveden a zda o jeho povolení požádá, nový zákon dává stavebnímu úřadu pravomoc, aby u stavby obsahující technologické zařízení, u něhož je třeba ověřit způsobilost k bezpečnému užívání, dodržení podmínek stavebního povolení nebo integrovaného povolení podle zvláštního právního předpisu, ve stavebním povolení uložil provedení zkušebního provozu, a to po předchozím projednání doby trvání zkušebního provozu se stavebníkem. Zákonem stanovená doba platnosti stavebního povolení bude opět dvouletá vč. možnosti jejího prodloužení (na odůvodněnou žádost stavebníka), přičemž podáním žádosti se zastaví běh lhůty platnosti stavebního povolení. A podobně jako v případě územního rozhodnutí, stavební povolení bude možno (se souhlasem dotčených orgánů) nahradit veřejnoprávní smlouvou (§ 116) o provedení stavby nebo terénních úprav uzavřenou podle správního řádu mezi stavebním úřadem a stavebníkem. Zkrácené stavební řízení V souvislosti se zavedením nového institutu stavebního zákona – autorizovaného inspektora, zákon obsahuje zvláštní úpravu pro povolování staveb s využitím služeb této osoby v tzv. zkráceném stavebním řízení (§ 117). Toto označení však nepředstavuje správní řízení a ve zkráceném stavebním řízení se ani nebude vydávat stavební povolení. Stavba se bude moci realizovat na základě oznámení stavebníka stavebnímu úřadu, k němuž bude přiložen certifikát vydaný autorizovaným inspektorem a projektová dokumentace stavby. Tento postup bude připadat v úvahu u všech staveb, které nebudou zvláštním právním předpisem, územně plánovací dokumentací nebo rozhodnutím orgánu územního plánování přímo označeny jako nezpůsobilé pro zkrácené stavební řízení. Zákon pro zkrácené stavební řízení, resp. pro postup autorizovaného inspektora stanoví požadavky a podmínky a prováděcí předpis doplní jak podrobnosti oznámení stavebníka, tak obsah a strukturu certifikátu. Certifikátem autorizovaný inspektor potvrdí, že ověřil projektovou dokumentaci a připojené podklady ze stejných hledisek, jaká posuzuje stavební úřad v normálním stavebním řízení, a že navrhovaná stavba může být provedena. To vyznačí i na projektové dokumentaci, uvede zde své jméno a příjmení, datum vydání certifikátu a opatří ji svým podpisem a razítkem. K certifikátu připojí návrh plánu kontrolních prohlídek stavby, závazná stanoviska dotčených orgánů a vyjádření osob, které by byly účastníky stavebního řízení. Je třeba uvést, že využití (placených) služeb autorizovaného inspektora bude pro stavebníka znamenat především urychlení přípravy stavby, protože autorizovaný inspektor nebude při projednávání dokumentace ničím omezen, nebude vázán postupy podle správního řádu jako stavební úřad, a bude moci případné připomínky nebo námitky osob, které by byly účastníky řízení, projednat a ve spolupráci se stavebníkem a projektantem operativně řešit, aby bylo dosaženo souhlasu. Podobně bude řešit ve spolupráci s projektantem příp. požadavky dotčených orgánů před vydáním jejich závazného stanoviska. Způsob vypořádání námitek a závěry, popřípadě podklady, z nichž vycházel, připojí autorizovaný inspektor k certifikátu. Nebude ovšem vyloučeno, že se autorizovanému inspektorovi nepodaří námitky některých osob vyřešit. V takovém případě předloží tato vyjádření spolu s projektovou dokumentací a závaznými stanovisky dotčených orgánů stavebnímu úřadu, který buď zajistí vypořádání námitek sám nebo rozhodne o námitkách ve své působnosti anebo usnesením rozhodne o nezpůsobilosti stavby pro zkrácené řízení.

Změna stavby před jejím dokončením Povolování změny stavby před jejím dokončením (§ 118) nový zákon upravuje podobně jako v současnosti, ale s tím, že rozlišuje postup u změny stavby ohlášené a změny stavby prováděné na základě stavebního povolení. Proti dosavadnímu stavu bude výraznou změnou možnost stavebního úřadu nebo autorizovaného inspektora (u stavby realizované po zkráceném stavebním řízení) schválit změnu stavby před dokončením zápisem do stavebního deníku (nebo jednoduchého záznamu o stavbě prováděné svépomocí) v případě, že se změna nebude dotýkat práv účastníků stavebního řízení. Další podmínkou pro tento postup bude, že se změna nebude dotýkat podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo bude předložen souhlas příslušného dotčeného orgánu (písemně nebo prohlášením do protokolu). Užívání staveb Povolení užívání staveb (§ 119 až 122) bude pro stavebníky podle nového zákona podstatně jednodušší. P ro stavební úřady zdánlivě také, ale tomu bude muset předcházet výrazně zvýšená kontrolní činnost během provádění staveb. Do praktické podoby je doveden princip nároku stavebníka na užívání stavby, jestliže stavbu provedl podle vydaného povolení, příp. ohlášení nebo na základě stavebním úřadem evidovaného certifikátu autorizovaného inspektora. Povolení užívání dokončené stavby, jak je známe ze současného stavebního zákona v podobě kolaudačního rozhodnutí, již vydáváno nebude (s výjimkou staveb pravomocně povolených do 31.12.2006, u nichž se bude provádět kolaudační řízení podle zákona č. 50/1976 Sb.). Nejblíže mu bude kolaudační souhlas, který ale budou vyžadovat jen určité stavby. Ty zákon uvádí poněkud zastřeně jako: „stavby, jejichž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit“, a příkladmo uvádí: •

nemocnice,

•

školy,

•

nájemní bytové domy,

•

stavby pro obchod a průmysl,

•

stavby pro shromažďování většího počtu osob,

•

stavby dopravní a občanské infrastruktury,

•

stavby pro ubytování odsouzených a obviněných,

•

dále stavby, u nichž bylo stanoveno provedení zkušebního provozu, a

•

změny staveb, které jsou kulturní památkou.

Užívat tyto stavby bude možno na základě kolaudačního souhlasu, ani ten však nebude správním rozhodnutím. Vydání kolaudačního souhlasu bude podmíněno provedením kontrolní prohlídky stavby stavebním úřadem a předložením stanovisek předepsaných zvláštními předpisy k užívání stavby nebo jejího zařízení, doklady o výsledku předepsaných zkoušek, a u stavby evidované v katastru nemovitostí geometrickým plánem stavby. U těchto staveb bude stavebník moci využít služeb autorizovaného inspektora a kolaudační souhlas pak stavební úřad vydá na základě certifikátu této osoby, aniž by musel (ale bude moci) provést závěrečnou kontrolní prohlídku.

U ostatních staveb, které vyžadovaly stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu podle § 104 odst. 2 písm. a) až e) a n), dále u staveb provedených na základě veřejnoprávní smlouvy nebo na základě certifikátu autorizovaného inspektora, bude třeba stavebnímu úřadu oznámit nejméně 30 dnů předem záměr dokončenou stavbu užívat. Skutečně bude stavbu možno užívat až po uplynutí 30 dnů od oznámení (datum doručení stavebnímu úřadu), pokud stavební úřad v této lhůtě užívání stavby nezakáže. To znamená, že stavební úřad bude mít méně než 30 dnů na to, aby provedl závěrečnou kontrolní prohlídku (pokud stav stavby nebude znát z jiné prohlídky) a ověřil soulad dokončené stavby s požadavky na ochranu života a zdraví osob nebo zvířat anebo životního prostředí, na bezpečnost při užívání, s obecnými technickými požadavky vč. zajištění bezbariérového užívání stavby, pokud bude vyžadováno, a soulad se stavebním povolením či ohlášením. Pokud přitom stavební úřad zjistí závady, bude muset zakázat užívání stavby. Zákaz bude mít formu rozhodnutí vydaného bez řízení a odvolání proti němu nebude mít odkladný účinek. Užívat stavbu bude potom možné až po odstranění zjištěných závad a na základě písemného souhlasu stavebního úřadu. Bez ohledu na uvedené postupy bude stavebník vždy povinen zajistit, aby před započetím užívání stavby byly provedeny a vyhodnoceny zkoušky předepsané zvláštními právními předpisy. Předčasné užívání stavby a zkušební provoz Podle nového zákona bude možné povolit dočasné předčasné užívání stavby (§ 123), známé ze současného stavebního zákona i zkušební provoz. Zkušební provoz stavby (§ 124), která bude vyžadovat ověření funkčnosti a vlastnosti provedené stavby, bude buď povolován na žádost nebo jeho provedení stavební úřad ve stavebním povolení uloží. Stavby vyžadující zkušební provoz nebudou moci být nikdy užívány na základě oznámení s příp. uplynutím lhůty, ale pouze na základě kolaudačního souhlasu a kromě jiného až po vyhodnocení zkušebního provozu. Dokumentace skutečného stavu stavby Novou, přesnější úpravu si ve stavebním zákonu vynutila praxe s ověřováním (i pořizováním) dokumentace skutečného stavu stavby nebo pasportu (§ 125) v případech, kdy se dokumentace (dříve povolené) stavby nezachovala (nejčastěji) nebo není v náležitém stavu anebo nebyla vůbec pořízena. V případech staveb ve vlastnictví bytů zákon nově stanoví, že tuto dokumentaci pořídí společenství vlastníků jednotek, společenství se rovněž ukládá uchovávat ověřenou dokumentaci stavby. Změna v užívání stavby Účel užívání stavby, dosud stanovený v kolaudačním rozhodnutí, bude v budoucnu stanoven i v ohlášení stavby, ve veřejnoprávní smlouvě, v certifikátu autorizovaného inspektora, ve stavebním povolení, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu. Změna v užívání stavby (§ 126, 127) bude vyžadovat souhlas stavebního úřadu, avšak obvykle se nebude jednat o správní rozhodnutí. O povolení změny rozhodnutím se bude jednat jen tehdy, kdy tak stavební úřad do 30 dnů od oznámení změny stanoví, a to v případě, že se změna v užívání stavby bude dotýkat práv dalších osob nebo bude vyžadovat podrobnější posouzení jejích účinků na okolí. Jinak bude souhlas stavebního úřadu vydáván buď písemným sdělením nebo mlčky po 30 dnech ode dne doručení oznámení o změně v užívání stavby stavebnímu úřadu. Zákon upravuje i oprávnění stavebního úřadu zakázat změnu v užívání stavby (rozhodnutím jako prvním úkonem), pokud by změna byla v rozporu se záměry územního plánování, s veřejnými zájmy chráněnými stavebním zákonem a se zvláštními právními předpisy. Tuto část stavebního řádu o změně v užívání stavby je ale nutno vnímat spolu s částí

zákona o územním plánování. Pokud se bude jednat o změnu ve způsobu užívání stavby, která bude podstatně měnit nároky stavby na okolí, bude tato změna předem vyžadovat územní rozhodnutí o změně vlivu stavby na využití území. Obdobně jako dosud, i když podle nových postupů nového zákona, se bude řešit změna v užívání stavby, která bude spojena se změnou stavby. Odstraňování staveb, terénních úprav a zařízení Odstraňování staveb, terénních úprav a zařízení (§ 128 až 131) je v novém stavebním zákonu rozděleno na odstraňování z vůle vlastníků a odstraňování nařizované stavebním úřadem, stejně jako je tomu v současné době. Proti tomuto stavu se zjednoduší „povolování“ odstranění těch staveb, které by podle nového zákona nevyžadovaly stavební povolení nebo ohlášení (jsou uvedeny v § 103), neboť jejich odstranění nebude vyžadovat žádný úkon vůči stavebnímu úřadu. U ostatních staveb bude vlastník stavby povinen svůj záměr ohlásit stavebnímu úřadu a vyčkat, zda mu ve lhůtě 30 dnů od ohlášení stavební úřad nesdělí, že odstranění lze provést jen na základě povolení. Pokud se tak nestane, může po uplynutí 30 dnů od ohlášení začít stavbu odstraňovat. Zvláštní úprava bude platit pro stavby, v nichž je přítomen azbest – u nich bude podléhat povinnosti ohlásit jejich odstranění i stavba, která by jinak nevyžadovala ani stavební povolení, ani ohlášení. Ohlásit odstranění terénních úprav nebo zařízení bude třeba jen v případě, že tak stanoví stavební úřad při jejich povolení. Další omezení se týká odstraňování staveb (příp. terénních úprav a zařízení) v památkově chráněných územích, pokud k tomuto záměru stanovil podmínky orgán státní památkové péče. V tomto případě zákon ukládá stavebnímu úřadu povinnost stanovit (do 30 dnů od ohlášení), že odstranění stavby lze provést jen na základě povolení. Vyplývá to z nutnosti respektovat požadavky stanoviska dotčeného orgánu a stanovit je jako podmínky pro odstranění stavby (podmínky lze stanovit pouze ve správním rozhodnutí). Jak je zřejmé, změnil se režim povolování odstranění staveb obecně od dnešního rozhodování k jednoduššímu ohlášení, příp. i k vypuštění nutnosti jednat s stavebním úřadem. Vlastník stavby bude mít zákonem stanovenu odpovědnost za to, že stavba bude odstraněna stavebním podnikatelem, a jen v případě, že se bude jednat o stavbu, která by nevyžadovala stavební povolení, bude oprávněn ji odstranit svépomocí, ale s osobou stavebního dozoru, a pokud se bude jednat o stavbu obsahující azbest, tak s osobou autorizovanou podle zákona č. 360/1992 Sb. Z úřední moci bude stavební úřad povinen nařídit odstranění stavby jejímu vlastníku nebo s souhlasem vlastníka jiné osobě v zákonem vyjmenovaných případech. To se bude týkat stavby, která svým závadným stavem bude ohrožovat život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob, a její vlastník přes rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovené lhůtě závadný stav stavby neodstraní. Dále se bude jednat o stavby nepovolené nebo prováděné v rozporu s povolením nebo opatřením stavebního úřadu. Odstranění prováděné stavby bude stavební úřad povinen nařídit i v těch řídkých případech, kdy bude stavební povolení stavby zrušeno z důvodu nepředvídaného nálezu kulturně cenných předmětů, detailů stavby nebo chráněných částí přírody anebo archeologických nálezů, a stavba nebude moci být zachována. Další případ, kdy stavební úřad nařídí odstranění stavby z úřední povinnosti, bude dočasná stavba, u níž uplynula doba jejího trvání. Pokud však k následně podané žádosti vlastníka stavební úřad tuto dobu prodlouží (postupem jako u změny v užívání stavby), řízení o odstranění stavby zastaví. Jedná se o postup shodný s dnešním, jen je v novém zákoně přímo upraven na rozdíl od současného zákona, kdy se příslušný postup musel hledat výkladovými stanovisky.

V případě nepovolených staveb nebo staveb prováděných v rozporu s rozhodnutím nebo opatřením stavebního úřadu bude i podle nového zákona možno požádat o dodatečné povolení stavby, pokud její vlastník nebo stavebník prokáže soulad stavby s (zjednodušeně řečeno) veřejnými zájmy. Podobně se bude postupovat u terénních úprav a staveb, které podléhají pouze územnímu rozhodnutí, a u zařízení. Pokud jde o zařízení, možnost jejich dodatečného povolení je proti současnému stavu novou úpravou, protože podle současného stavebního zákona nepovoleně provedené zařízení dodatečně povolit nelze. Vydané dodatečné povolení bude nahrazovat územní rozhodnutí (pokud by bylo vyžadováno). Do nového zákona byly zapracovány některé dnes známé, avšak zákonem přímo neupravené postupy. To se týká např. vyslovení souhlasu s užíváním dokončené stavby nebo dalšího ustanovení, kterým zákon řeší stav, kdy vlastník nebo jiná osoba nepovoleně odstraní část stavby (nelze nařizovat odstranění již odstraněné části stavby). Proto se v zákoně objevuje obnovení předcházejícího stavu stavby, které stavební úřad v případě potřeby nařídí. Nový zákon zachovává zásadu, že náklady na odstranění stavby nese její vlastník, stejně jako odpovědnost za škodu způsobenou odstraňováním stavby na sousední nemovitosti. Zvláštní pravomoci stavebního úřadu Nový zákon již neobsahuje institut státního stavebního dohledu, vč. jeho „orgánů“, kterými jsou fyzické osoby, ponejvíce z řad pracovníků stavebních úřadů. Soustavná kontrolní činnost nad stavbami, terénními úpravami a zařízeními bude přímo v pravomoci stavebních úřadů (§ 132 až 134). Právě soustavnost dozoru nad prováděním i užíváním staveb (terénních úprav a zařízení) k zajištění ochrany veřejných zájmů, ochrany práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob a nad plněním jejich povinností vyplývajících z tohoto zákona a jeho prováděcích předpisů, bude jedním z hlavních úkolů stavebních úřadů. Nový zákon proto v § 132 taxativně vyjmenovává oprávnění stavebních úřadů při stavebním dozoru ve veřejném zájmu a současně pro tento účel veřejný zájem specifikuje, aby nemohl být pro dané účely různě vykládán. Zvláštní pravomoci stavebního úřadu jsou v novém zákonu v podstatě shodné s oprávněními, která má stavební úřad v současné době, jsou jen více specifikovány. Stavební úřad bude: •

oprávněn provádět kontrolní prohlídky stavby,

•

nařizovat neodkladné odstranění stavby,

•

nařizovat nutné zabezpečovací práce na stavbě,

nařizovat nezbytné úpravy na stavbě, stavebním pozemku nebo na zastavěném stavebním pozemku, •

•

nařizovat provedení udržovacích prací,

•

nařizovat vyklizení stavby,

•

ukládat opatření na sousedním pozemku nebo stavbě.

Totéž se bude týkat terénních úprav a zařízení.

Kontrolní prohlídky stavby Novou úpravu zákona (v oprávnění i v povinnostech stavebních úřadů) představují kontrolní prohlídky stavby. I když i v současné době je stavební úřad oprávněn kontrolovat provádění stavby, zákon mu to přímo neukládá, a proto se provádí jen v případě cizích podnětů či vlastních zjištění stavebního úřadu. Plán kontrolních prohlídek stavby bude vyžadován k povolení stavby a stavební úřad ve stavebním povolení bude oprávněn stanovit i další fáze výstavby, které mu stavebník bude muset oznámit za účelem provedení kontrolních prohlídek. Stavební úřad bude provádět kontrolní prohlídky rozestavěné stavby ve fázi uvedené v podmínkách stavebního povolení, v plánu kontrolních prohlídek stavby, před vydáním kolaudačního souhlasu, a v dalších případech, kdy tím bude zjišťovat stav stavby např. pro nařízení neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací, nezbytných úprav nebo vyklizení stavby. Zjištění stavu stavby při kontrolních prohlídkách umožní stavebnímu úřadu v případě potřeby operativně jednat k odstranění zjištěných nedostatků. Zavedení systému kontrolních prohlídek bylo při tvorbě zákona jedním z předpokladů pro zjednodušení procesu povolování užívání staveb. Kontrolních prohlídek se budou muset zúčastnit i stavebním úřadem přizvané osoby, které na nich mohou k určitým věcem podat vysvětlení, např. projektant, stavbyvedoucí, nebo které budou kontrolovat dodržení požadavků tzv. zvláštních právních předpisů, tj. zástupci dotčených orgánů, apod. Zákon dále stanoví, co bude předmětem kontrolních prohlídek a mj. stanoví i povinnost stavebního úřadu evidovat uskutečněné kontrolní prohlídky, vč. jejich výsledků. Jak již bylo u změny stavby před jejím dokončením zmíněno, stavební úřad bude moci při kontrolní prohlídce rozestavěné stavby schválit změnu stavby proti ověřené dokumentaci přímo na stavbě. Při zjištění nedostatků na stavbě nebo chybějících dokladech (např. o vlastnostech zabudovávaných výrobků) stavební úřad vyzve podle povahy věci oprávněnou osobu (např. stavebníka, stavbyvedoucího, vlastníka apod.) k nápravě a v případě nesplnění výzvy to nařídí rozhodnutím. Pokud to naléhavost zjištěných nedostatků bude vyžadovat, vydá stavební úřad jako první úkon ve věci toto rozhodnutí i bez předchozí výzvy, odvolání proti němu nebude mít odkladný účinek. Zákon na tomto místě stanoví i postup a pravomoc stavebního úřadu při zjištění nepovolené stavby a dává stavebnímu úřad účinné a operativní nástroje k řešení, nejen u stavby, ale též u terénních úprav a zařízení. Neodkladné odstranění stavby a nutné zabezpečovací práce Jedním z výše uvedených oprávnění stavebního úřadu bude nařídit neodkladné odstranění stavby a nutné zabezpečovací práce (§ 135, 136). Pod poněkud pozměněným názvem se jedná o oprávnění, jaká jsou i v současném stavebním zákonu. Těmito rozhodnutími se budou řešit závadné stavy staveb, jimiž stavba ohrožuje život a zdraví osob nebo zvířat. V určitých případech bude stavební úřad oprávněn nařídit tyto práce stavebnímu podnikateli a případně i ústně. Tato úprava je známa ze současného stavebního zákona jako neodkladné zabezpečovací práce, a stejně jako v současnosti je v novém zákonu upraven systém úhrad za provedené práce a jejich případné vymáhání.

Nezbytné úpravy Z dnešního zákona známé nezbytné úpravy (§ 137) stavby a stavebního pozemku jsou v novém zákonu rozšířeny o nezbytné úpravy zastavěného stavebního pozemku, a proti současnému stavu byly taxativně stanoveny důvody pro nařízení nezbytných úprav. Kromě již dnes známých důvodů pro nařízení nezbytných úprav bude důvodem k jejich nařízení např. nutnost odstranění účinků neionizujícího záření (účinků radonu), závad na elektrickém zařízení stavby, nebo konzervace rozestavěné stavby, jejíž provádění bylo přerušeno nebo zastaveno, usnadnění průtoku přívalových vod nebo o zamezení vnikání povrchových vod do staveb a na přilehlé pozemky, vyhovění požadavkům obrany, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva, zajištění bezbariérového přístupu a užívání pozemku nebo stavby, nebo zajištění ochrany architektonického a archeologického dědictví. Zákon však stanoví novou zásadu, chránící vlastníky staveb řádně povolených a užívaných, podle níž se nezbytné úpravy budou nařizovat jen v případě, že stavba nebo zařízení nejsou postaveny a užívány v souladu s podmínkami danými povolením stavebního úřadu. V opačném případě se v zákoně uvedené nezbytné úpravy budou moci nařídit jen pokud bude stav stavby významně ohrožovat konkrétní veřejný zájem a to za náhradu újmy, kterou nařízené práce vyvolají. U nezbytných úprav, které budou vyžadovat zpracování projektové dokumentace, se nezmění stávající postup, podle něhož se nejprve nařídí pořízení projektové dokumentace, avšak nově s tím, že stavební úřad současně rozhodne o poskytnutí zálohy na stavební příspěvek na úhradu nákladů na pořízení této dokumentace; posléze rozhodne o provedení nezbytné úpravy. Stavební příspěvek Současný stavební zákon upravuje poskytnutí státního stavebního příspěvku ke krytí účelně vynaložených nákladů na provedení nařízených nezbytných úprav, zabezpečovacích prací nebo odstranění stavby, pokud byly nařízeny výlučně ve veřejném zájmu a pokud důvodem takového nařízení nebylo porušení povinností vlastníka stavebního pozemku nebo stavby, pouze jako možnost, prakticky závislou na finančních prostředcích obce. Nový stavební zákon na rozdíl od toho zakotvuje nárok vlastníka stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku, na poskytnutí stavebního příspěvku (§ 138), ale pouze na úhradu nákladů na provedení nařízených nezbytných úprav, příp. nezbytných opatření podle zákona o pozemních komunikacích, pokud o něj vlastník požádá. Příspěvek bude poskytován jen na tu část nákladů, která se přímo týká provedení nařízených nezbytných úprav. Je samozřejmé, že důvodem nezbytných úprav nesmí být porušení nebo neplnění povinností vlastníka stavby. Zákon z nároku na stavební příspěvek vylučuje ty případy, kdy bude možno náklady hradit podle jiných předpisů (např. podle zákona o státní památkové péči). Údržba stavby Nový zákon příliš nezměnil současnou úpravu o údržbě stavby (§ 139), jen bylo přidáno oprávnění stavebního úřadu nařídit předložení časového a věcného plánu udržovacích prací na stavbě, která je určena k užívání veřejností. Stavební úřad tím bude mít usnadněnu kontrolu těchto staveb a možnost včas reagovat na případné zanedbávání údržby.

Vyklizení stavby Oprávnění stavebního úřadu nařídit vyklizení stavby (§ 140) je v novém zákonu stanoveno pro případy bezprostředního ohrožení života a zdraví osob nebo zvířat zjištěnými závadami stavby, kdy nebude nařizováno neodkladné odstranění stavby nebo nutné zabezpečovací práce. Stavební úřad bude oprávněn nařídit opuštění stavby přímo osobám, které se v takové stavbě zdržují. Vyvést zvířata ale bude třeba nařídit osobě, která k tomu bude oprávněna, resp. způsobilá. Touto osobou ale obvykle nebude stavební firma, spíše se bude jednat o firmu stěhovací (i pro příp. vyklizení věcí nebo zařízení). Nový zákon obdobně jako zákon současný pamatuje i na vyklizení ústním příkazem v případě hrozícího nebezpečí. Na rozdíl od současné úpravy nový zákon jednoznačně stanoví, že pokud bude nařízeno vyklizení bytu nebo místnosti sloužící k bydlení, musí být pro vyklizované osoby zajištěno alespoň přístřeší s tím, že obec je povinna v mezích své působnosti na výzvu stavebního úřadu poskytnout potřebnou součinnost. Autorizovaný inspektor Novinkou veřejného stavebního práva v novém zákoně je zavedení institutu autorizovaného inspektora (§ 143 až 151). Tomuto tématu byla věnována předcházející samostatná aktuální informace (červenec 2006), proto není dále rozváděno. Povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb Nový stavební zákon v § 152 stanoví podrobněji než zákon současný povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb (§ 152 až 155). Zde je třeba zdůraznit, že tyto povinnosti se budou vztahovat i na stavebníky staveb, které nebudou vyžadovat ohlášení nebo povolení anebo jiný úkon stavebního úřadu, a to včetně povinnosti v dostatečném předstihu informovat osoby, kterých se práce přímo dotknou. V dalších ustanoveních zákon zvlášť stanoví povinnosti stavebníka, stavbyvedoucího a osoby vykonávající stavební dozor, vlastníka stavby nebo zařízení a stavebních podnikatelů v případě stavebních havárií. Zákon ukládá povinnost i zhotoviteli stavby vést stavební deník při provádění stavby vyžadující stavební povolení nebo ohlášení. U některých staveb vyžadujících ohlášení a prováděných svépomocí bude stavebník povinen vést jednoduchý záznam o stavbě. Samostatně zákon stanoví rovněž povinnosti vlastníků technické infrastruktury, zejména povinnost vést evidenci s polohovým i výškovým umístěním a požadavky na ochranu infrastrukturní stavby, a povinnost poskytovat údaje o ní do 30 dnů na žádost pořizovatele územně analytických podkladů, územně plánovací dokumentace, obecního úřadu, žadatele o vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí, a stavebníka. V. SPOLEČNÁ USTANOVENÍ Vybrané činnosti ve výstavbě V této části zákon nejprve upravuje vybrané činnosti ve výstavbě. Těmi budou projektová činnost (zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení a pro některé ohlašované stavby, pro provádění stavby a pro nezbytné úpravy), a odborné vedení provádění stavby nebo její změny. Nejedná se o změnu současné praxe a stejně jako dosud, vybranou činnost ve výstavbě budou moci vykonávat pouze autorizované osoby. Zákon poměrně podrobně vyjmenovává stavby, kterých se tyto požadavky nebudou týkat, resp. budou stanoveny požadavky mírnější.

Budou to:

•

stavby větrných elektráren do výšky 10 m,

•

stavby zařízení staveniště neuvedené v § 103 odst. 1 písm. a),

•

stavby přípojek neuvedené v § 103 odst. 1 písm. b) bodě 8,

•

stavby opěrných zdí do výšky 1 m neuvedené v § 103 odst. 1 písm. d) bodě 8,

• stavební úpravy pro změny v užívání části stavby, kterými se nebude zasahovat do nosných konstrukcí stavby, nebude se měnit jejich vzhled a ani nebudou vyžadovat posouzení vlivů na životní prostředí,

dále se výjimka bude týkat terénních úprav neuvedených v § 103 odst. 1 písm. f) bodě 1 zákona.

•

Dokumentaci těchto staveb a terénních úprav bude moci vyhotovit (kromě autorizované osoby) osoba, která bude mít vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. K provádění staveb bude oprávněn stavební podnikatel. Stejně jako v současné době nebude tato osoba muset být sama autorizovanou osobou, ale bude povinna zabezpečit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, který naopak autorizovanou osobou v příslušném oboru být musí. Zákon stanoví i další povinnosti, mj. povinnost zajistit provedení dalších odborných prací při výstavbě oprávněnými osobami, pokud tak stanoví zvláštní předpis, např. při geodetických pracích podle zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů. Pro provádění jednodušších staveb, a proti současné úpravě navíc i některých terénních úprav a zařízení (zjednodušeně stavby, terénní úpravy a zařízení, uvedené v § 103 a 104 zákona), zákon připouští jejich provádění svépomocí. Stavebník ale bude povinen k provádění těchto staveb, terénních úprav a zařízení zajistit stavební dozor, a u staveb, které jsou kulturní památkou odborné vedení stavby autorizovanou osobou, pokud jí nebude sám. Evidenci územně plánovací činnosti, ukládání písemností a nahlížení do nich V této části stavební zákon upravuje ještě evidenci územně plánovací činnosti, ukládání písemností a nahlížení do nich (§ 162 až 168 zákona). Pokud jde o územně plánovací činnost i zde je zdůrazněna její veřejnost a zákon mj. ukládá zveřejnění těchto údajů způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pořizovatel proto bude povinen zveřejnit na internetu údaje o vydaném územním plánu, regulačním plánu a místech, kde je možné do této územně plánovací dokumentace a do její dokladové dokumentace nahlížet. S tejným způsobem bude zveřejňována zastupitelstvem obce schválená zpráva o uplatňování územního plánu. Evidence a ukládání pravomocných rozhodnutí a jiných opatření stavebního úřadu (§ 167), podkladů pro správní řízení a pro jiná opatření, ověřené projektové dokumentace a certifikátů od autorizovaného inspektora bude povinností příslušných stavebních úřadů. Pravomocná rozhodnutí a jiná opatření stavebního úřadu, včetně ověřené projektové dokumentace a certifikátů od autorizovaného inspektora, budou uložena rovněž u místně příslušného obecního úřadu, který není stavebním úřadem, s výjimkou staveb v působnosti vojenských a jiných stavebních úřadů.

V úpravě nahlížení do spisu zákon odkazuje na správní řád a zákon o archivnictví, avšak současně v § 168 obsahuje speciální (tzn. proti správnímu řádu přednostní) úpravu, pokud jde o pořizování kopií dokumentace staveb. Kopii dokumentace stavby bude stavební úřad moci poskytnout pouze tehdy, když žadatel předloží souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil, tzn. stavebníka (nikoli projektanta), případně souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká. Zákon řeší rovněž možnost odepření nahlížení do dokumentací některých částí staveb pro obranu státu, staveb civilní ochrany a bezpečnosti, ale nově také z důvodu ochrany osob a jejich majetku. Obecné požadavky na výstavbu Povinnost právnických i fyzických osob a příslušných orgánů veřejné správy respektovat obecné požadavky na výstavbu (spolu se záměry územního plánování) při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb stanoví zákon v § 169. Tyto požadavky budou stanoveny v prováděcích předpisech stavebního zákona. Těmi budou vyhláška o obecných požadavcích na využívání území, vyhláška s technickými požadavky na stavby a vyhláška s obecnými technickými požadavky pro „bezbariérové“ užívání staveb (dnešní vyhláška č. 369/2001 Sb.). Jak je zřejmé, i v prováděcích předpisech dojde k oddělení obou hlavních částí zákona – územně plánovací a stavebního řádu. Proto se z dnešní vyhláška o obecných technických požadavcích na výstavbu (č. 137/1998 Sb.) vyčlení (s úpravou) tzv. územně technické požadavky do nové vyhlášky o požadavcích na využití území, a stavebně technické požadavky bude obsahovat vyhláška o technických požadavcích na stavby a „bezbariérová“ vyhláška. Stavební zákon zmocňuje k vydání těchto předpisů především Ministerstvo pro místní rozvoj. K vydání obecných technických požadavků na výstavbu v hlavním městě Praze je zmocněno hlavní město, k vydání předpisu o technických požadavcích pro vodní díla Ministerstvo zemědělství, pro letecké stavby, pro stavby drah a na dráze včetně zařízení na dráze, pro stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací vč. rozsahu a obsahu projektové dokumentace k uvedeným stavbám Ministerstvo dopravy, a pro stavby uranového průmyslu a pro stavby jaderných zařízení Ministerstvo průmyslu a obchodu. V odůvodněných případech bude možno povolovat výjimky z požadavků v předpisu označených ustanovení, pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby, a odchylným řešením bude dosažen účel sledovaný těmito požadavky. V případech, kdy se od požadavků vyhlášky odchylné řešení bude týkat zájmů chráněných zvláštním právním předpisem, bude povolení výjimky možné jen se souhlasem příslušného dotčeného orgánu. Povolení výjimky ale nebude možné pro vydání územního souhlasu (§ 96). Z e staveb se to bude mimo jiné týkat ohlašovaných staveb, jejich změn a zařízení, staveb pro reklamu, staveb umísťovaných v uzavřených prostorech existujících staveb, nemění-li se vliv stavby na okolí, a změn staveb. Novou úpravou v povolování výjimek z obecných požadavků na výstavbu bude oprávnění pořizovatele územního plánu nebo regulačního plánu rozhodovat (ve fázi pořizování) o výjimce z obecných požadavků na využívání území.

Účely vyvlastnění Vzhledem k tomu, že vyvlastňování bude od 1. 1. 2007 upraveno samostatným zákonem (zákonem č. 184/2006Sb.), nový stavební zákon obsahuje pouze účely vyvlastnění (§ 170), které souvisí s uskutečňováním staveb a jiných opatření v území na základě a podle stavebního zákona. Podobně obsahují účely vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva i další zákony, např. zákon o vodách, o státní památkové péči, o ochraně přírody a krajiny, o pozemních komunikacích atd. Zákon o vyvlastnění je předpisem procesním, který stanoví zejména podmínky vyvlastnění, proces vyvlastňovacího řízení, řešení náhrad za vyvlastnění, a možnosti zrušení vyvlastnění. Státní dozor Nový stavební zákon zavádí státní dozor ve věcech územního plánování a stavebního řádu (§ 171). Tuto pravomoc budou vykonávat Ministerstvo pro místní rozvoj, krajské úřady jako orgány územního plánování, úřady územního plánování a stavební úřady, které tak budou dozírat na dodržování právních předpisů, opatření obecné povahy a rozhodnutí vydaných podle stavebního zákona. Nejedná se jen o obecné deklarování působnosti těchto orgánů, ale stavební zákon je opravňuje k tomu, aby při zjištění nedostatků orgán státního dozoru podle okolností buď vyzval k odstranění nedostatků nebo to nařídil rozhodnutím, přičemž bude moci do doby zjednání nápravy pozastavit nebo omezit výkon činnosti, při níž dochází k porušování právní povinnosti. Ministerstvo pro místní rozvoj bude při výkonu státního dozoru dozírat nejen na výkon veřejné správy, ale zvláštní dozor bude vykonávat i nad činností autorizovaných inspektorů. Vstupy na pozemky a do staveb Stavební zákon v § 172 zachovává dnešní oprávnění vstupu pověřených pracovníků stavebního úřadu, orgánu územního plánování a orgánu obce na pozemky a stavby, pokud tyto osoby plní úkoly podle stavebního zákona. Nová úprava je přesnější pokud jde o to, co jsou tyto osoby oprávněny zjišťovat (stav stavby a pozemku a opatřovat důkazy a další podklady pro vydání rozhodnutí nebo opatření). Jsou zde uvedeny i případy, kdy tyto osoby mohou na nemovitosti vstupovat i bez vědomí vlastníka, o čemž jej budou muset následně vyrozumět vč. uvedení důvodů, které k takovému postupu vedly. Shodně s dnešní úpravou je uvedena možnost, resp. omezení vstupu do obydlí. V případě potřeby a podle povahy věci budou s oprávněnou osobou moci vstoupit na pozemek nebo stavbu i znalec, autorizovaný inspektor nebo pověřený pracovník dotčeného orgánu, příp. stavbyvedoucí nebo osoba vykonávající stavební dozor nebo která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby. Nebude to však již platit pro účastníky řízení. Novým oprávněním stavebního úřadu bude možnost nařídit vlastníku stavby, který vstupu brání, aby umožnil vstup na pozemek nebo do stavby rozhodnutím, které bude vydáno bez řízení a odvolání proti němu nebude mít odkladný účinek.

Pořádková pokuta Nový stavební zákon zavádí v § 173 novou sankci – pořádkovou pokutu, která je speciální úpravou k ustanovení o pořádkové pokutě v § 62 zákona č. 500/2004 Sb., správním řádu. Pořádkovou pokutu bude moci stavební úřad uložit osobě, která bude závažným způsobem ztěžovat postup v řízení, při kontrolní prohlídce nebo při vstupu na pozemek a do stavby (viz výše) tím, že znemožní oprávněné úřední osobě (většinou pracovníku stavebního úřadu) a osobě jí přizvané přístup na svůj pozemek nebo stavbu, anebo se na výzvu stavebního úřadu nezúčastní kontrolní prohlídky, i když mu to zákon ukládá. Možnost pořádkové pokuty se bude vztahovat také na vlastníka technické infrastruktury za nespolupráci se stavebním úřadem nebo orgánem územního plánování, k níž byl vyzván. Výše pořádkové pokuty může dosáhnout až 50 tis. Kč. Expertní součinnost Stavební úřad při územním nebo stavebním řízením, při posuzování způsobilosti stavby k užívání, změny v užívání stavby, odstraňování stavby, bude oprávněn vyžadovat součinnost odborníků, zejména autorizovaného inspektora, znalce, vědeckého nebo jiného specializovaného odborného pracoviště (§ 174). Náklady s tím spojené bude hradit podle povahy věci (veřejný zájem, zanedbání povinností vlastníka apod.) stavební úřad nebo stavebník, příp. vlastník stavby. Podobný postup bude uplatňován při nařízení sejmutí a přezkoušení vzorků, zkoušek stavebních materiálů, popřípadě provedení jiných odborných úkonů a zkoušek. Ochrana veřejných zájmů Nový zákon nic podstatně nezměnil v úpravě ochrany veřejných zájmů na území vymezených zvláštních vztahů Ministerstvem obrany nebo Ministerstvem vnitra pro zajišťování obrany a bezpečnosti státu, která existuje i v současném zákonu. Podobně zůstala zachována, ale částečně rozšířena, úprava týkající se nepředvídaných nálezů kulturně cenných předmětů, detailů staveb nebo chráněných částí přírody anebo k archeologických nálezů. Mimořádné postupy Ze současného zákona nový stavební zákon převzal, a navíc rozšířil i úpravu mimořádných postupů (§ 177). Na rozdíl od současné úpravy, která byla do stavebního zákona vložena v roce 1998 (po povodních 1997) a vztahuje se na mimořádné postupy při živelních pohromách nebo náhlých haváriích, nový zákon tuto úpravu vztahuje na vyhlášený stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečného stavu anebo při bezprostředně hrozící živelní pohromě či závažné havárii. V těchto situacích, kdy bude třeba bezodkladně provést opatření na stavbách a pozemcích k odvrácení nebo zmírnění možných dopadů mimořádné události, lze uplatnit mimořádné postupy podle stavebního zákona. Současná úprava byla také doplněna omezením doby platnosti souhlasu stavebního úřadu s ohlášením obnovy stavby podle předchozího stavebního povolení pro zahájení těchto prací na 1 rok, a dále povinností stavebníka dokončení staveb a prací bezodkladně oznámit stavebnímu úřadu.

Správní delikty Správní delikty jsou v novém zákonu rozděleny na přestupky fyzických osob a správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob. Stejné rozdělení je známé i ze současného stavebního zákona. Zásadní změnou proti stávající úpravě sankcí je sjednocení výše pokut za porušení zákona bez ohledu na to, zda se jedná o přestupek nebo o správní delikt právnických osob nebo podnikajících fyzických osob. U pokut tak jsou stanoveny jejich horní hranice podle závažnosti porušení zákona – stejně u přestupků i u jiných správních deliktů v kategoriích s horní hranicí pokut 200 tis. Kč, 500 tis. Kč, 1 mil. Kč a 2 mil. Kč. Přestupky (§ 178) procesně podléhají zákonu č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, takže ve stavebním zákonu jsou stanoveny pouze skutkové podstaty přestupků (porušení zákona) a hranice výše pokut za ně. Z výčtu obvyklých i zcela nových porušení povinností, které ovšem reagují na nové pojmy a nové postupy v zákoně, je možno upozornit např. na přestupek, spočívající v nevyvěšení informace o záměru a o tom, že byla podána žádost o vydání územního rozhodnutí, v neodstranění závady zjištěné při kontrolní prohlídce stavby ve lhůtě stanovené ve výzvě stavebního úřadu, v provádění stavby v rozporu nejen se stavebním povolením nebo ohlášením, ale také v rozporu s veřejnoprávní smlouvou nebo certifikátem autorizovaného inspektora. Přestupkem bude i porušení stavebním zákonem stanovených povinností stavbyvedoucího, osoby vykonávající stavební dozor i vlastníka technické infrastruktury. Jinými správními delikty (§ 180) budou postihovány právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby (fyzické osoby v případě, že předmět jejich podnikání souvisí s předmětem porušení zákona). Porušení zákona jsou v této části uvedena obdobně jako přestupků. Novou úpravou je opuštění obecné objektivní odpovědnosti právnické osoby za spáchání deliktu. Bude proto možné, aby se právnická osoba zprostila odpovědnosti za správní delikt, pokud prokáže, že udělala vše pro zabránění porušení zákonné povinnosti. Ke změně dochází i stanovením zániku odpovědnosti právnické osoby za správní delikt místo dosavadní úpravy o lhůtě, v níž lze zahájit řízení o správním deliktu. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zanikne, jestliže stavební úřad o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Touto úpravou se zákon vrací k úpravě v zákonu č. 50/1976 Sb., která platila před 1. 7. 1998 (do nabytí účinnosti jeho novely zákonem č. 831/998 Sb.). Na základě poznatků problémů z praxe byla nově stanovena příslušnost úřadu k sankčnímu řízení, pokud porušovatelem zákona je obec, jejíž stavební úřad je jinak příslušný k řízení o správních deliktech podle stavebního zákona. V těchto případech nadřízený orgán stanoví jiný stavební úřad, aby vedl řízení a vydal rozhodnutí o deliktu. VI. PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Přechodná ustanovení Obsáhlá přechodná ustanovení (§ 185 až 190) mají v novém zákonu důležitou úlohu. Zákon mj. stanoví časově limitované povinnosti poskytovatelů údajů o území předat potřebné podklady orgánům územního plánování, dále povinnost vlastníků technické infrastruktury rozdělenou na poskytnutí polohopisných údajů jejich dokončených a zkolaudovaných staveb ve lhůtě do konce září 2007 a neposkytnutí polohopisných údajů v souřadnicovém systému JTSK v měřítku katastrální mapy nebo podrobnějším ve lhůtě do 1. 1. 2013.

Další lhůty jsou stanoveny pro pořízení územně analytických podkladů úřady územního plánování obcí do 1. 1. 2009 a krajskými úřady do 1. 7. 2009. Pokud se tak nestane, budou orgány územního plánování při zpracování územně plánovací dokumentace povinny provádět a zpracovat průzkumy a rozbory řešeného území v rozsahu odpovídajícím územně analytickým podkladům. Lhůtu má stanovenu i Ministerstvo pro místní rozvoj pro zpracování politiky územního rozvoje a její předložení vládě ke schválení, a to do 1. 1. 2009. V dalším ustanovení se zákonem omezuje platnost starších územně plánovacích dokumentací, schválených před 1. 7. 1992, nejpozději do 1. 1. 2010. Krajské úřady zase mají povinnost pořídit zásady územního rozvoje do 1. 1. 2010. Obcím stanoví zákon povinnosti v aktualizaci nebo tvorbě územně plánovací dokumentace. Územně plánovací dokumentaci sídelního útvaru nebo zóny schválenou po 1. 7. 1992 musí obec nahradit do 1. 1. 2012 územním plánem nebo regulačním plánem. Pokud se tak nestane, pozbude tato dokumentace platnosti ze zákona. Územní plán obce a regulační plán schválený po 1. 7. 1998 lze do 1. 1. 2012 upravit podle nového zákona a v rozsahu provedené úpravy projednat a vydat, jinak také pozbude platnosti. Územní plány obcí, regulační plány a jejich změny, u kterých bylo před 1. 1. 2007 zahájeno pořizování, se upraví podle nového zákona, přičemž činnosti ukončené před 1. 1. 2007 se budou posuzovat ještě podle dosavadních právních předpisů. Do doby schválení nových územních plánů a regulačních plánů budou platit dříve schválené územní plány obcí a regulační plány, ale v případě potřeby nutné změny jejich závazné části se bude postupovat podle nového zákona. Naopak v případě nutných úprav směrné části územně plánovací dokumentace se bude postupovat podle dosavadních právních předpisů. V přechodných ustanoveních zákona jsou řešeny i další vztahy a působnosti. Mimo jiné je zde upravena působnost obecných stavebních úřadů podle nového zákona ve správních obvodech, ve kterých ji budou vykonávat k 31. 12. 2006. Podobně jako dosud bude platit možnost, aby obec, jejíž obecní úřad je obecným stavebním úřadem, mohla uzavřít veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí o tom, že pro ni bude vykonávat působnost stavebního úřadu. Obvyklé je přechodné ustanovení, podle něhož se řízení zahájená před 1. 1. 2007 dokončí podle dosavadních právních předpisů (tj. zákona č. 50/1976 Sb.), avšak z toho jsou zde stanoveny výjimky pro: • Stavební řízení neukončená v prvním stupni, která se týkají staveb, u nichž podle nové právní úpravy postačí ohlášení. Na takové stavby se bude hledět jako na ohlášené podle nového stavebního zákona, a za ohlášení se v tomto případě bude považovat žádost o vydání stavebního povolení a za den ohlášení 1. 1. 2007.

Řízení o správním deliktu spáchaném před 1. 1. 2007, pokud nová právní úprava bude pro obviněného příznivější. •

Řízení o přestupku a správním deliktu, kdy podle nové právní úpravy se jednání obviněného nebude považovat za porušení stavební kázně. V takovém případě se řízení zastaví. •

Řízení o vyvlastnění, které se dokončí podle nového vyvlastňovacího zákona č. 184/2006 Sb. •

K 1. 1. 2007 neukončená řízení dokončí stavební úřad, který se stane příslušným k vedení řízení v dané věci podle nového stavebního zákona. Ke změně v příslušnosti dojde především u neukončených vyvlastňovacích řízení, neboť vyvlastňovacím úřadem bude od 1. 1. 2007 obecní úřad obce s rozšířenou působností, Magistrát hlavního města Prahy, a magistráty územně členěných statutárních měst. Zákon o vyvlastnění č. 184/2006 Sb. k této příslušnosti dodává, že zastupitelstvo hlavního města Prahy a zastupitelstvo územně členěného statutárního města nesmí působnost vyvlastňovacího úřadu přenést statutem na městské části nebo městské obvody. Změna příslušnosti se bude dále týkat výše zmíněných sankčních řízení s obcí jako porušovatelem zákona, a která je současně stavebním úřadem, a také řízení, která vedly některé obce na základě pravomoci podle § 124 zákona č. 50/1976 Sb. Pokud dojde k pochybnostem o příslušnosti konkrétního stavebního úřadu, bude stanovení příslušnosti v kompetenci nadřízeného krajského úřadu. Závěrečná ustanovení Důležité bude nezapomenout ani na další přechodné ustanovení, podle něhož stavby pravomocně povolené před 1. 1. 2007 budou podléhat kolaudaci podle zákona č. 50/1976 Sb. Závěrečné ustanovení zákona v § 196 stanoví povinnost podávat ohlášení, žádosti, návrhy a další podání podle tohoto zákona pouze na formulářích, které určí prováděcí právní předpis (i pokud se bude jednat o podání v elektronické podobě podepsané podle zvláštních právních předpisů). Poslední novinkou, která je v současné době předmětem zvlášť obtížného vyjednávání ústředních orgánů s Českým normalizačním institutem, je povinnost veřejné a bezplatné přístupnosti technické normy (ČSN nebo ČSN EN), podle níž stavební zákon nebo jiný právní předpis vydaný k jeho provedení stanoví povinnost postupovat. Tato úprava nebyla vládním návrhem, do zákona byla včleněna poslanci při projednávání zákona. Pro každého, kdo má povědomí o neúměrně vysokých cenách vydávaných norem, je zřejmé, že problémem a klíčovým bodem vyjednávání je otázka zisku ČNI.