November/Listopad 2012
www.VZDOR.org
1989 VELKÝ SAMETOVÝ PODVOD
2012
Z OBSAHU: V Turci zamestnanci bojujú proti šikanovaniu—Velká krádež prošla, aneb národ je zase o něco chudší—Zásah polície proti pracovníkom firmy FORD—Současná situace v Řecku— Asociální ofenzíva v poklusu - Reportáže z podujatí 17. novembra 2012— Podporujem zavedenie jednej zdravotnej poisťovne—Policajné manévre v uliciach Bratislavy— Unikátní americký film o nacismu, "Hitlerova SS: portrét zla" - Ruky preč od Sýrie
VZDOR 11-12/2012
Z DOMOVA
V Turci zamestnanci bojujú proti šikanovaniu V Turci prepukol škandál s pracovnými podmienkami u najväčšieho zamestnávateľa v regióne. Pobočka dánskej obuvníckej firmy ECCO funguje v Martine uţ 13 rokov. V súčasnosti zamestnáva okolo 1300 ľudí. Napriek tomu, ţe ECCO je najväčším zamestnávateľom v Martine, mzda beţného pracovníka nedosahuje ani priemernú slovenskú mzdu. Navyše, zamestnanci sú uţ dlhšiu dobu vystavovaní nátlaku, poniţovaniu a vyhráţaniu sa zo strany vedenia podniku. Po niekoľkých námietkach odborov, ktoré na pracovisku fungujú uţ osem rokov a je v nich pribliţne polovica zamestnancov, boli spory s vedením medializované. Nám sa podarilo získať vyjadrenia niekoľkých zamestnancov, ktorí však z obavy o stratu zamestnania nechceli byť v článku menovaní. Zavedenie nepretrţitej prevádzky Do prvého sporu s vedením sa zamestnanci dostali na konci minulého roka. Povodne v Ázii zničili thajskú pobočku ECCO spolu s vyrobenými topánkami. Tento výpadok mali z väčšej časti nahradiť slovenskí zamestnanci prechodom na nepretrţitú prevádzku. Vedenie firmy prijalo ďalších tristo zamestnancov, ktorí boli zaradení prevaţne na nepretrţitú prevádzku, kde sa pracovalo v 12 hodinových zmenách. Vedenie však zaviedlo nepretrţitú prevádzku bez predchádzajúcej dohody s odbormi. Tie sa následne ocitli pred dilemou: hájiť práva súčasných zamestnancov a nepristúpiť na nepretrţitú prevádzku, čo by malo za následok aj prepustenie troch stoviek novoprijatých ľudí alebo pristúpiť na nepretrţitú prevádzku, no pri splnení niekoľkých poţiadaviek zamestnancov. Ako býva u zamestnávateľov na Slovensku uţ beţnou praxou, svoju zámery meneţment podloţil vyhráţkami, ţe sa podnik zatvorí a výroba sa presunie do zahraničia. Predstavitelia odborov teda súhlasili s výrobou 24 hodín denne, no pri súčasnom splnení niekoľkých podmienok ako napríklad stanovisko odborníka, aký vplyv bude mať nepretrţitá prevádzka na zdravie zamestnancov. V podniku boli totiţ uţ pred tým zistené choroby z povolania. Ďalšou podmienkou bolo dobrovoľné bratie nadčasov alebo hodinová sadzba pri vyplácaní príplatkov, pretoţe zamestnávateľ sa chcel na výške príplatkov „dohodnúť s kaţdým zamestnancom osobitne―. Mesto Martin označilo tieto poţiadavky za prehnané z obavy, ţe zamestnávateľ presunie výrobu do zahraničia. Ria-
2
diteľ podniku Jindřich Salajka vyjadrenie odborov nebral do úvahy, lebo, ako sa vyjadril pre televíziu TA3: „Podle nás, to co slyšíme od předsedu odborů není hlas lidu, který slyším denně od lidí―. Zástupcovia zamestnancov podali podnet na inšpektorát práce a ten im dal za pravdu v tom, ţe zavedenie nepretrţitej prevádzky bez súhlasu odborov je v rozpore s podnikovou zmluvou aj so Zákonníkom práce. Neskôr sa zistilo, ţe zamestnávateľ neurčil začiatok a koniec pracovnej doby ani neposkytoval zamestnancom nepretrţitý dvojdňový odpočinok v týţdni, ktorý je nevyhnutný pri nepretrţitej prevádzke. Napriek tomu podnik doteraz nedostal ţiadne sankcie! Vedenie nás šikanuje! Čoraz častejšie sa začínajú ozývať zamestnanci aj proti neľudskému prístupu zo strany súčasného vedenia a zlým podmienkam na pracovisku. Zaznievajú slová ako šikana, zastrašovanie a vyhráţky. Tieto informácie boli medializované televíziou TA3, ktorej sa jeden zamestnanec ECCO vyjadril nasledovne: „Riaditeľ nás nazýva opicami, gorilami a ovcami. Na mítingu o proteste sa nám vyhráţal, ţe máme myslieť na svoje deti a rodiny, na ktorú stranu sa pridáme.― Ďalší zamestnanec nám praktiky vedenia opísal takto: „Pôvodne dobré myšlienky ako čistota a poriadok na pracovisku zástupcovia vedenia ţenú aţ do nepredstaviteľného extrému. Je samozrejmé, ţe pri šití topánok spadne nejaký odpad, nitka, na zem. Ak sa to stane okamţite pribehnú a dotyčného zamestnanca začnú neprimerane karhať.― Zo strany vedenia údajne zazneli aj poţiadavky, aby zamestnanci „niekoľko hodín práce podniku darovali―, teda aby nejaké hodiny odpracoval zadarmo. Údajne môţu byť radi, ţe majú nejakú prácu. Pritom prehnané denné úkoly nie sú v podniku nič neobvyklé. Protest odborov V polovici septembra sa pracovníci dánskej firmy odhodlali k protestu pod vedením odborov. deň pred plánovaným protestom vyvesili na nástenke informáciu pre vedenie o plánovanom proteste a dôvody prečo tak konajú. Následne si počas
troch dní v priebehu dvoch týţdňov (12.9. , 17.9. a 18.9.) na znak nesúhlasu s počínaním riaditeľa a vedenia nalepili na tričká nálepky s preškrtnutou animovanou ovečkou. Chceli tak dať najavo, ţe nie sú ovce, ktoré budú len po tichu drţať ústa a krok. Podľa informácii ZO Integrovaného odborového zväzu v podniku ECCO sa do tejto formy protestu zapojilo pribliţne 70% všetkých zamestnancov výroby. Čo sa dialo ďalej? Riaditeľ si vzal dovolenku a jeho podriadení z manaţmentu počas nasledujúcich dní usporiadali niekoľko mítingov o proteste. S odôvodnením, ţe zisťujú, čoho sa protest týkal, aj keď dôvody uţ týţdeň pred tým viseli na nástenke. Ich prístup k zamestnancom sa však opäť ukázal ako nekompetentný. Podľa pracovníkov fabriky sa členovia meneţmentu pred mítingami niekoľko hodín radili ako budú postupovať. Následne prerušili výrobu, zvolali zamestnancov a odbory mohol zastupovať len jeden človek z ich vedenia, ktorý, samozrejme, nemal ţiadny čas na prípravu či diskusiu so zamestnancami. Podnik zastupovali traja aţ štyria členovia meneţmentu. Takto vedenie zorganizovalo niekoľko mítingov, kde sa podľa niektorých zamestnancov pokúsili odbory zdiskreditovať a zamestnancov zastrašiť. Ako ďalej? Podľa našich zdrojov blízkych odborom na pracovisku sú zamestnanci stále viac nespokojní a odhodlaní vydobyť si slušné zaobchádzanie, no k ostrejším formám protestu ako štrajk musia byť obozretní. Zákon o kolektívnom vyjednávaní totiţ rozpoznáva dve kategórie štrajku – štrajk ako spôsob riešenia sporu, ktorý vznikol pri uzatváraní kolektívnej zmluvy a druhý - štrajk nad rámec kolektívneho vyjednávania. Štrajk v ECCO by spadal do druhej kategórie, no je tu problém, keďţe tento druh štrajku, nie je presne definovaný a veľmi ľahko môţe byť súdom označený ako nezákonný. Naša ústava síce garantuje právo na štrajk, ale takýmto spôsobom ho obmedzuje. Podľa tohto zákona je legálny štrajk o uzavretie kolektívnej zmluvy, prípadne pri sporoch o plnenie, resp. neplnenie záväzkov z kolektívnej zmluvy.V tom prípade, by štatutári odborov niesli plnú zodpovednosť za straty zamestnávateľa počas štrajku. Po sobotňajšej schôdzi sa odbory dohodli, ţe vyčkajú do zimy aký postoj zaujme vedenie a ďalší, doteraz nerozhodnutí, zamestnanci. V prípade, ţe sa riešenie problémov na pracovisku nepohne ďalej, odborári sú odhodlaní vyuţiť na boj
Z DOMOVA
VZDOR 11-12//2012 za dodrţiavanie slušnosti a ľudského prístupu zo strany vedenia, rokovania o kolektívnej zmluve. Tie sa začnú na konci roka. Má slovenský pracujúci právo na dôstojný ţivot? Inšpektorát práce je voči problémovému zamestnávateľovi príliš benevolentný, odborári majú aj napriek snahe štrajkovať
Martinská fabrika Ecco
čiastočne zviazané ruky neprehľadnou legislatívou a vedenie podniku sa pokúša dusiť akýkoľvek odpor uţ v zárodku. To je realita súčasného Slovenska. Na mieste je otázka, či má slovenský pracujúci právo na dôstojný ţivot. Prípad zamestnancov ECCO nie je jediný, horšie dopadli zamestnanci vranovského SLOTEXu. Vedenie SLOTEXu nevyplácalo zamestnancom mzdy za tri mesiace, dlhovalo štátnym inštitúciám a pod. Štát bol opäť z obavy odchodu tejto firmy benevolentný a zamestnanci mali dostatok pochopenia pre zloţitú situáciu vedenia podniku. Mali dokonca toľko pochopenia, ţe si nezaloţili ani odbory. Výsledok? Behom celozávodnej dovolenky zamestnávateľ presťahoval celú výrobu do zahrani-
KRÁTKE SPRÁVY Z DOMOVA Slovenskí odborári nepodporili celoeurópsky štrajk (14.11.) Európska odborová únia na stredu vyhlásila vo viacerých krajinách Európsky deň akcie a solidarity na protest proti úsporným opatreniam. Štrajk spôsobil rozsiahle prerušenia práce a problémy v doprave. Z celkového počtu 27 krajín EÚ sa do štrajkov nezapojili odbory 4 krajín, medzi nimi aj slovenské KOZ. Tie si na tento deň stanovili termín zjazdu, kde volili nové vedenie a masové štrajky v Európe podporili len vyjadrením solidarity. Hromadné prepúšťanie v Topoľčanoch (20.11.) Firma Z Industries SK v Topoľčancoch, ktorá vyrába plastové komponenty pre automobilový priemysel, hromadne prepúšťa zamestnancov. Ako informovala Lenka Jánska z úradu práce v Topoľčanoch, firma nahlásila hromadné prepúšťanie 63 pracovníkov v termíne od 15. novembra do 31. decembra. Celkovo má 141 zamestnancov. Materskou firmou Z Industries SK je talianska spoločnosť Zanini Industries. Ako povedal primátor Topoľčian Peter Baláţ, ďalších 38 ľudí bolo zamestnaných na dohodu, vo firme tak zostane pracovať 40 ľudí. Hlavnú časť svojej výroby firma pravdepodobne ukončí v Topoľčanoch do konca roka, podľa kuloárnych informácií ju plánuje presťahovať do Juţnej Ameriky. V seneckom Delphi štrajkovali proti presunu výroby (23.11.) Hodinovým výstraţným štrajkom protestovali v piatok ráno proti presunu výroby do Rumunska zamestnanci spoločnosti Delphi Slovensko v Senici. Pred bránou fabriky sa zišlo na začiatku rannej zmeny asi tristo ľudí, ktorí ţiadali zachovanie práce v regióne. Ranná zmena nastúpila do práce aţ po štrajku o 7:00. Vedenie
čia. Na svojich chápavých zamestnancov sa vykašľal, rovnako ako na svoje dlhy voči štátu. Osud prepustených zostáva neistý Prípady oboch pracovísk dokazujú, ţe jedinou moţnosťou, ako účinne bojovať za dôstojné podmienky je organizovanie sa. Svoje práva si vydobyjeme len tak, ţe odloţíme strach a vzájomné spory a budeme postupovať spoločne! Akékoľvek námietky a kritika o neoprávnenosti takéhoto boja neobstoja, pretoţe títo ľudia nebojujú za privysoké mzdy, či rekreácie v Tatrách. Bojujú len za to, čo by malo byť samozrejmosťou za čestný, férový a ľudský prístup. Artur BEKMATOV
Delphi uţ oznámilo zámer presunúť výrobu káblových zväzkov pre automobilky do zahraničia, o prácu tak má prísť do júna 2014 aţ 540 zamestnancov. Prvých 85 ľudí uţ výpovede dostalo. Spoločnosť ešte na začiatku roku 2009 zamestnávala 1 900 zamestnancov, v marci 2009 ohlásila spoločnosť hromadné prepúšťanie 419 ľudí. Koncom roka v druhej vlne prepúšťania prišlo o prácu ďalších tristo ľudí, prepúšťanie pokračovalo aj ďalej. Štrajkovať budú okrem učiteľov aj pracovníci justície (24.11.) V pondelok, 26. Novembra sa začína ostrý a časovo neobmedzený štrajk učiteľov. Je veľmi pravdepodobné, ţe do konca roka sa k nim pridajú aj pracovníci justície, ktorí vo štvrtok 22. Novembra protestovali v Bratislave za vyššie platy a za investovanie viac peňazí do rezortu. Protestu sa zúčastnilo pribliţne 500 ľudí. Medzi základné poţiadavky pracovníkov justície patrí navýšenie platu o 10%, zvýšenie rozpočtu súdov a písomná záruka ministra spravodlivosti, ţe nebude do konca volebného obdobia prepúšťať. Demonštrácia zdravotníkov v Ţiline (27.11) Dňa 26. novembra 2012 sa v areáli Fakultnej nemocnice s poliklinikou v Ţiline konalo zhromaţdenie zdravotníkov a pacientov, ktorí sa vyslovili proti rušeniu ďalších oddelení v nemocnici. To zníţi dostupnosť starostlivosti pre obyvateľov celého Ţilinského kraja. Kritizované tieţ bolo zlučovanie rôznych oddelení do jedného. Protestujúci kritizovali okrem iného aj veľké finančné úniky pre pobočky a manaţmenty zdravotných poisťovní, vrátane "práva na zisk", ako aj nevýhodné zmluvy, ktoré vedenie nemocnice podpísalo.
Nezávislý levicový vlastenecký měsíčník z Libereckého kraje www.severoceskapravda.cz
3
Z DOMOVA
VZDOR 11-12/2012
Velká krádež prošla, aneb národ je zase o něco chudší Nedávno dokázala prosadit vláda ČR svůj dlouhodobý projekt „církevních restitucí―. V čem tato krádeţ spočívá a co si o ni myslíme my, jako Svaz mladých komunistů Československa, jsme vyjádřili jiţ mnohokrát. Ovšem nejen my a nespočet dalších organizací, ale hlavně lid vyjádřil svoji jasnou vůli, ţe si takovýto čin nepřeje. Jiţ bylo mnoho řečeno o tom, proč na tuto krádeţ nechceme přistoupit a proč je odporná, my bychom chtěli ale hlavně psát, jaké jsou její dopady a o čem svědčí. Kdyţ tedy přeskočíme ony důvody, proč je tento krok jednoznačně negativní, tedy to, ţe v době, kdy vláda „šetří― na rozvoji státu i vlastních občanech, má čas na rozhazování a obohacování jiţ bohatých církví a to ještě právě těch církví, které se podílely na útlaku, pronásledování a zotročování (českého národa, zvlášť po Bílé hoře), tak nejdůleţitější je právě jeho dopad na společnost. A ten je vskutku rozsáhlý. Celá tato událost odčerpá státu nesmírné materiální zdroje, velice důleţité pro jeho rozvoj. Dále, kdyţ pomineme dopad materiálního charakteru, tato mediálně i celospolečensky velice rozebíraná událost jasně znovu ukázala, ţe v kapitalizmu je vůle většiny národa naprosto vedlejší. Je jasné, ţe dění politické, stejně se vţdy odvíjející od dění ekonomického (tím je myšlena hlavně oblast výroby, produkce materiálních statků a kontroly nad ní), můţe v burţoazní, formální demokracii ovlivňovat proletariát jen jednou za čtyři roky, a to jen velice minimálně. Nyní to však zmíněný národ pocítí i na vlastních kapsách. A jelikoţ víme, ţe se od materiálních podmínek člověka odvíjí jeho vědomí, můţeme oče-
další moc. Je mi odporné dávat této organizaci, která svými rituály připomíná středověk, jakýkoliv majetek, který patří celé společnosti. Tato „restituce― tedy zapadá do pomalu se vytvářející mozaiky fašizace společnosti. Ta se skládá nikoliv z otevřených projevů fašistických myšlenek, nýbrţ z plíţivých, populistických a v jádru reakčních myšlenek. Antikomunismus, rasismus, xenofobie a potom Václav Klaus a Dominik Duka samozřejmě „pozitivní― výrakávat i tvrdší reakci pracujících neţ jindy. zy: „tradiční rodina― (tou nejtradičnější Avšak vţdy se to omezí jen na remcání a jsou pravěké kmeny, ta burţoazní existuje bezcílná nedynamická shromáţdění, jestli- maximálně 200 let, „vlastenectví― (myšlen ţe tyto pracující neuvědomí, nesjednotí a nacionalismus, v čemţ je obrovský rozdíl) nepovede silná, proletářská avantgarda a samozřejmě „víra v boha―, v onoho boleninského typu. Takţe se můţe stát, ţe ha, který nenávidí všechny ty, kteří mají pracující nebudou k dopadům církevních jiný názor, sexuální orientaci a, podle výrestitucí přistupovat racionálně, ale emokladu, i barvu kůţe. Toho boha, který se ciálně podlehnou DSSS, která se tváří vůbec nezabývá nějakými válkami, při jako strana, která přináší řešení. A ţe by v kterých umíraly desítky milionů lidí. Toto ČR nějaká komunistická strana byla, se vše je třeba vzít v úvahu. Národ má oprávbohuţel říci nedá. (Ovšem v KSČM máme něný vztek a pocit bezmoci, ovšem zavr„slušného― kandidáta na „nového Lenina―, ţení burţoazních praktik je pouze první jak se velkému slunci Vojtěchu Filipovi krok k uvědomělosti. Teprve aţ se proleuvnitř této strany občas říká…). tariát stane třídou pro sebe a nebude pouze A o čem pak, krom učebnicového třídou o sobě, tedy pochopí, proti čemu příkladu mechaniky fungování burţoazní- bojuje a za co, teprve tehdy bude schopen ho reţimu, ještě tato událost svědčí? Cír- proti těmto útokům na svá práva aktivně kev byla vţdy velice jistou podporou kaţbojovat. dého reakčního reţimu (feudalismu, absoProto stejně jako většina občanů ČR i lutismu, fašismu), coţ rozhodně není nějamy odmítáme církevní restituce. Nedovolký útok na věřící, jenom na onu instituci, me, aby katolická církev opět dostala jeţ je minimálně celá staletí reakční a zpá- zpátky moc, kterou v dějinách zneuţila a tečnická. Katolická církev soustředila v připravila tím o ţivot mnoho lidí po celém dějinách obrovskou moc, kterou zneuţila světě. k vykořisťování a utlačování svých věřících a k vraţdám či boji o další území a Tarik MUHIČ a Petr KRAČMAR
POZVÁNKA: V prípade záujmu kontaktujte organizátorov na elektronickej adrese uvedenej na plagáte.
4
ZO SVETA
VZDOR 11-12/2012
Zásah polície proti pracovníkom firmy FORD – NIE kriminalizácií odporu pracujúcich! Viac ako 250 zamestnancov z belgickej továrne Ford v Genku išlo v piatich autobusoch do Kolína nad Rýnom. Po dlhodobejších kontaktoch a viacerých vzájomných návštevách sa pracujúci dohodli na vyslaní jasného signálu a zorganizovali spoločný postup v boji za kaţdé jedno pracovné miesto v oboch fabrikách. V pláne bol protest na Spoločnom Európskom koncile zamestnancov, ktorý sa mal konať vo fabrike FORD v Kolíne nad Rýnom. Chceli tak vyjadriť svoj odpor proti zatvoreniu fabriky v Genku a tým prepusteniu 4 300 ľudí (+ 5 500 ďalších u subdodávateľov). Burţuji však rovnako ukázali svoje odhodlanie – na podujatí rozmiestnili hasičskú jednotku s vodnými delami a niekoľko stoviek ťaţkoodencov. Dvaja miestni reportéri to komentovali slovami: „Len zriedkakedy vidíme takéto masívne nasadenie v jednej operá-
cií – a to sa tu stále nič nestalo a všetko prebieha pokojne.― Prvé správy väčších médií však hovorili o násilnostiach medzi pracujúcimi a o hádzaní kameňov a zápalných fliaš. Jednoducho klamali. Všetky veľké média správy prebrali a naďalej vykresľovali pracujúcich ako zločincov, pritom sa nikto z nich nespýtal na ich názor, ani len sa tam nebol pozrieť.... Skutočné zločiny sú páchané manaţérmi ktorí bez mihnutia oka vyhadzujú na ulicu tisíce ľudí v záujme zisku. Zatiaľ čo pracujúci v Nemecku nemajú ani len právo spoločne štrajkovať za svoje miesta a svoje práva. V prípade, ţe sa nedajú a zoberú osud do vlastných rúk, špinia ich zo strany médií a nakoniec prídu policajné obušky ... Polícia sama ukázala, kto sa správa násilnícky obkľúčením pracujúcich, vyhráţkami a bezdôvodným odpisovaním si ich osobných údajov. Dlhú dobu
si nemecký štátny aparát nedovolil priamo zakročiť proti odporu pracujúcej triedy. Má byť toto prvý signál zmeny? Závodné a odborové organizácie MLPD robia všetko pre to, aby prispeli k tomu, ţe s týmto prístupom v budúcnosti kapitalisti neuspejú. Solidarita je dnes našou povinnosťou a pracovníci automobiliek v Nemecku sú vyzývaní organizovať solidárne akcie, protestné pochody, podporné štrajky atď. NIE kriminalizácií odporu pracujúcich v Genku! ZA okamţité zastavenie policajných operácií! Bojujme za kaţdé pracovné miesto – spoločne, organizovane, medzinárodne! Zdroj: Marxisticko-leninská strana Nemecka Preloţil BH
Voľby v USA: Jeden za 18, druhý za 20 bez 2 Gratulácie a blahoţelania od najvyšších predstaviteľov EU a väčšiny významných štátov sveta sprevádzali posledné dni od vyhlásenia výsledkov prezidentských volieb v USA. Nikto nešetril spokojnosťou, slovami radosti a proklamácií o ďalšej spolupráci a moţnostiach pokračovať v nastúpenej ceste. Dokonca niektorí sa vyjadrili, ţe takto je moţné prekonať aj súčasnú krízu kapitalizmu. Na plné otáčky sa rozbehla ruleta falošnej diplomacie. Niet pochýb o tom, ţe ak by vyhral Obamov protivník Mitt Romney nasledovalo by také isté divadielko. Rovnako by sa pobratrili a sľubovali si spoluprácu, nové perspektívy a prekonanie všetkých problémov sveta. Takéto správanie väčšiny svetových politikov a predstaviteľov medzinárodných organizácii v podobných situáciách svedčí len o dvoch veciach. Buď sú to hlupáci, ktorí naozaj veria, ţe vyriešenie toho či onoho problému závisí od personálneho obsadenia prezidentského kresla v USA alebo veľmi dobrí herci cynicky manipulujúci národmi. Je jedno kto bude prezident USA. Ak nenastane zmena samotného kapitalistického systému bude aj kríza aj kopa iných problémov. Budú tu z podstaty toho systému. Zmena jedného prezidenta, tejto figúrky v rukách finančnej oligarchie a vojensko–priemyselného komplexu, môţe dať priebehu udalostí len viac alebo menej brutálny priebeh. No hlavnej ten-
5
dencii – prehlbovanie krízy kapitalizmu a narastaniu biedy väčšiny ľudstva – nezabráni. Ak by aj bol pokrokový, či ako je Obama prezentovaný progresívny, mohol by len dočasne stlmiť najvypuklejšie a najstrašnejšie asociálne javy v kapitalistickej spoločnosti. No spoloč-
nosť nachádzajúca sa v rozklade, topiaca sa vo všeobecnom úpadku pod rukou reakčnej a preţitej spoločenskej vrstvy nedokáţe do svojho čela dostať pokrokovú osobnosť. Ona ju nedokáţe ani vychovať. Preto od počiatku bolo jedno ako dopadnú prezidentské voľby v USA. To ani neboli voľby. Bol to casting na hovorcu sponzorov a svetových monopolov. Bolo to ako keď v televíznej realityshow rozhodujú ľudia o víťazovi sms-kami. Akurát teraz s vidinou moţnosti niečo zmeniť opustili pohodlie vlastného bytu. V jednej chvíli šli do burţoáznych volieb, aby naoko naštrbili, odstránili burţoázny
stroj a vzápätí touto svojou účasťou ho legitimizovali a potvrdili. Tie gratulácie pre víťaza boli napísané ešte skôr ako boli uverejnené oficiálne výsledky volieb. Len meno víťaza dopísali. Bol to zápas vo vnútri kapitalizmu, ktorý ho nemohol ohroziť. Mohol len zmeniť jeho zovňajšok – potvrdiť ho takým alebo onakým spôsobom. Peniaze, výroba, prírodné bohatstvo to zostáva naďalej v rukách úzkej vrstvy vykorisťovateľov. Presne tých, ktorý nešetrili peniazmi na tieto prezidentské voľby a nebudú ani v budúcnosti. Čím viac sa prehĺbi kríza kapitalizmu tým budú aj ich sponzorské príspevky štedrejšie, aby bol ten prezidentský cirkus ešte pútavejší. Zaplatia koľko bude treba, aby zaistili víťazstvo im vyhovujúceho kandidáta. Striedanie charizmatických demokratov s tvrdými republikánmi veľmi málo zmení na fakte, ţe kapitalizmus nutne speje od formálne demokratickej vlády k despotizmu. Kapitalisti podporia hocikoho, kto im zaistí trvanie ich panstva. Napchajú do neho toľko peňazí koľko len bude treba. Len nech si zachovajú svoje hospodárske postavenie. Obetujú malú časť bohatstva pre zachovanie celku. Presne ako teraz pri dvojici Obama – Romney. A oni, musiac im splatiť dlh, to splnia. Ivan GAĽA
VZDOR 11-12/2012
ZO SVETA
Současná situace v Řecku Zatímco v České republice protestuje v Českých Budějovicích část zdejších studentů proti jmenování Vítězslavy Baborové (KSČM) krajskou radní pro školství, ve velké části světa demonstrují studenti proti skutečným problémům a jejich příčinám, zejména, po boku pracujících, nikoliv proti nim, jak se často děje v ČR, proti zhoršování sociální situace studentů z dělnických a zaměstnaneckých rodin. Naposledy se podobný protest uskutečnil koncem listopadu v Londýně. Současný reţim pouţívá různé fobie k vytvoření atmosféry strachu, ať uţ je to fobie z Ruska a Rusů, islámu a muslimů či strach z toho, ţe pokud ještě budeme drţet poslední zbytky tzv. sociálního státu, skončíme jako Řecko či jiné „neposlušné― a „lenivé― státy jiţní Evropy. Problémem Řecka nebyl nějaký „přehnaný― sociální stát či lenivost Řeků (kteří mají jeden z největších počtů odpracovaných hodin v celé Evropě), ale jednak odliv příjmů ze státního rozpočtu prostřednictvím sniţování daní, tím, ţe zahraniční kapitál vlastnil velké procento výrobních prostředků a vývoj řecké ekonomiky byl naprosto v reţii vládců evropského hospodářství – německého a francouzského kapitálu (s tím souvisel a souvisí odliv velkého mnoţství zdrojů, vytvořených řeckými pracujícími, do kapes zahraničních vlastníků). Jak ukazuje neustále se zhoršující situace Řeků, škrty ničemu nepomohly, naopak rozprodávání státního majetku a likvidace práv pracujících vede ke stále viditelnějšímu zotročení země. Tu v nebývale ostrých konturách zobrazuje panování tzv. Troiky, tedy zástupců Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Evropské centrální banky, kteří prakticky rozhodují ve jménu „ohroţených― věřitelů o jakékoliv vládní politice Řecka. Podle údajů z jara 2012 byla v té době v Řecku 21,7% registrovaná nezaměstnanost. V dnešní době stoupá tento s kapitalismem nerozlučně spjatý jev aţ k 25% a Řecko v tomto neradostném ukazateli soupeří se Španělskem o první příčku v Evropě. Rovněţ mezi mladými do 25 let má Řecko astronomické a obludné číslo nezaměstnanosti, sahající aţ k 51,2%. Toto číslo bude nadále pravděpodobně stoupat, jelikoţ jedním z plánů řecké burţoazní vlády je obnovení šestidenního pracovního týdne a zvýšení počtu pracovních hodin za den, coţ opět povede k zvýšení rezervní armády nezaměstnaných, která slouţí burţoazii k vydírání a diktování podmínek ve výrobních vztazích. S pokračováním krize kapitalismu burţoazie reaktivovala svoje zálohy, které jsou schopny terorizovat příslušníky děl-
6
nické třídy. Jednou z nich je neofašistická rasistická strana Zlatý úsvit (ZÚ - řecky Chrysi Avgi, anglicky Golden Dawn). Tato strana odmítá jakýkoliv společenský pokrok od dob Velké francouzské burţoazní revoluce, a ve shodě s mnohými jinými idealistickými, iracionálními a reakcionářskými stranami, mytizuje období starověkého Řecka. Podobně postupovali v Německu nacisté, kteří mytizovali staré Germány, Árijce, tímto „hnutím ve vědomí― se inspiroval i norský fašistický terorista Breivik, který zase vyzdvihuje roli křiţáků v boji proti islámu. Zlatý úsvit nejspíš povaţuje období starověkého Řecka za „rasově čisté―. Toho Řecka, kde vývoj výrobních sil a vztahů šel v mnohém velmi dopředu, ale všechna filozofie, věda a umění byly moţné jenom díky práci a vytvořeným hodnotám milionů bezprávých otroků. Vůdce ZÚ Nikos Michaloliakos nabádá k návratu „pořádku―, který ve fašistickém, pravicovém a antikomunistickém smyslu slova vţdy znamenal umlčení vzdorujícího dělnického hnutí, represe vůči komunistům a upevnění vlády burţoazie. Vojenská diktatura černých plukovníků byla stejně jako předchozí diktatura Ioanise Metaxase podporována samotným řeckým králem. Hlavní činností Zlatého úsvitu je cílený teror vůči imigrantským dělníkům ála hony Ku-klux-klanu proti černochům v USA. Represivní sloţky reţimu těmto útokům často nečinně přihlíţejí na rozdíl od svých brutálních zásahů proti protestujícím během demonstrací. Mají k tomu svůj důvod. 50% příslušníků policie jsou voliči právě Zlatého úsvitu a fašisté infiltrovali, respektive nikdo jim nebránil infiltrovat policejní sbor. Čím jsou tyto útoky podmíněny? Nová řecká vláda, vzešlá z druhých voleb roku 2012, sloţená z konzervativců, sociálních demokratů a pravicového odštěpku ze SYRIZY, strany DIMAR (Demokratická levice), pokračuje v škrtání a tzv. úsporných opatřeních, jeţ oţebračují Řeky (v roce 2010 před začátkem hlavní vlny dluhové krize ţilo v Řecku pod hladinou chudoby 3 z 11 milionů obyvatel). Stejně jako její předchůdkyně viní tato vláda z problémů Řecka, ruku v ruce s fašisty, legální i nelegální přistěhovalce, jejíţ postavení jako levné pracovní síly lze charakterizovat jako otevřené námezdní otroctví. LAOS (nacionalistická strana, kterou podporuje, stejně jako Zlatý úsvit, řecký pravoslavný klérus) dokonce navrhovala jejich hromadné vystěhování na neobydlené ostrovy. Na videu na dnešní poměry levicového britského deníku The Guardian je
vidět jasná podstata řeckých neofašistů. Tento obraz se podstatně liší od toho, jeţ je vytvářen korporátními médii v českých zemích. Nástup fašistů je ztotoţňován v našich luzích a hájích s nástupem levicových a antikapitalistických sil („ohroţení demokracie z ultraprava i z ultraleva―). Na videu vypovídá Javet Aslam, představitel pákistánské komunity v Řecku, který tvrdí: „Pokud vás chce zaměstnavatel vydírat, vyhroţuje zavoláním Zlatého úsvitu.― Je zajímavé sledovat skutečnost, ţe se Javet Aslam prohlašuje za příslušníka dělnické třídy, třídy, která podle některých ideologů KSČM neexistuje, vypařila se, a tak za její práva není třeba agitovat a uţ vůbec hájit její zájmy. Dalším, kdo mluví na videu, je poslankyně řeckého parlamentu za Komunistickou stranu Řecka (KKE), s.Liana Kanelli, která byla 8. června 2012 napadena fašistou ze Zlatého úsvitu během ţivě přenášené televizní debaty. KKE reprezentuje druhou skupinu, na kterou fašisté rádi útočí, levici, antifašisty, odboráře a komunisty. Komunistická strana Řecka, nejstarší politická strana v Řecku, má za sebou dlouhou historii bojů s reakcí a různými druhy represe ze strany ať jiţ formálně (burţoazně) demokratického či otevřeně fašistického reţimu v Řecku. Po celou dobu od roku jejího zaloţení (1918) byli její členové pronásledováni, vraţděni, zavíráni, přesto strana v ilegalitě a v odboji dlouhá léta přeţila. Pozice KKE se výrazně změnila aţ s vytvoření koalice levicových stran s názvem Synaspismos v roce 1987, která dala základ pro dnešní slepenec různých trockistických, maoistických a reformistických skupin – SYRIZU. Nemalý vliv na postavení KKE měl samozřejmě i pád socialistického tábora. Zásluhou zásadových komunistů, kteří v nelehké době 90. let 20. století, kdy podle některých teoretiků historie skončila a znovuobnovený kapitalismus, nově s jakousi sociální sloţkou, navţdy zvítězil a zajistil si vlastní nesmrtelnost, dokázali pokrokoví Řekové stranu zachránit. V roce 2001 byly zaloţeny třídní a radikální odbory PAME (Všedělnická radikální fronta), které na rozdíl od českých rolex-bossů jsou schopni za práva svých členů, příslušníků dělnické třídy, skutečně, zásadově a dlouhodobě bojovat. Komunistická strana Řecka z pohledu zisku hlasů v burţoazních volbách od propadu v 90. letech 20. století aţ do roku 2012 posilovala. V květnu 2012, kdy se konaly první volby v tomto roce, nezaznamenala KKE ani výrazný propad, ale ani výrazný vzestup, zatím co „Koalice radi-
ZO SVETA
VZDOR 11-12/2012 kální levice―, jak z ní překlad názvu SYRIZY do češtiny, zaznamenala výrazný vzestup. V druhých volbách, které se konaly o měsíc později, jelikoţ výsledky květnových voleb nevedly k vytvoření vlády, KKE propadla o 4% a zvítězila konzervativní Nová demokracie, následovaná druhou stranou SYRIZA. Tento výsledek byl nejspíš cenou za to, ţe KKE odmítla podílet se na jakékoliv vládě udrţující kapitalismus, coţ voliči stále dosti věřící reformistickým iluzím nechtěli připustit. Přes tento výsledek má KKE nadále silný vliv, coţ ukázala v pořadí jiţ několikátou generální dvoudenní stávkou v listopadu 2012 a řadou demonstrací rovněţ organizovanými odbory PAME. 18. listopadu 2012 se konala demonstrace v Athénách, Soluni a Pireu a na dalších místech, kde předseda ţelezářských odborů v Pireu a člen PAME Sotiris Poulikogiannis např. řekl: "Ode dne, kdy kapitál vytvořil EU, snaţí se přes ni maximalizovat svou ziskovost sniţováním a osekáváním v minulosti vydobytých práv všech pracujících. Všemi těmi, kteří mluví o špatném jednání, nutnosti podřízenos-
ti, cizí okupaci atd., je hrána hanebná role. Na jedné straně dělají spoustu hluku a mluví neústupně a na druhé straně pomáhají pokusům utajit pravdu lidu - dělnické třídy. Pomáhají ospravedlnění velkých zaměstnavatelů tak, aby jejich destruktivní činnost mohla pokračovat nekontrolovaně. Dali roli fašistickým bandám Zlatého úsvitu v tomto plánu. Jejich trojí role je tato a) Chtějí obrátit hněv řeckých pracujících proti přistěhovalcům, b) chtějí pouţít své otrocko-obchodní pracovní agentury k zaštiťování se (k rádoby podpoře) řeckými dělníky a k jejich ovládání zaměstnavateli, jakoţto levné pracovní síly, c) chtějí provozovat polostátní represivní aparát proti třídně orientovanému hnutí. Proto, aby mohl být boj za práva pracujících efektivní, musí být rasisticko-nacistické názory Zlatého úsvitu odsouzeny. Vyzýváme pracující, a lid aby je odmítli, a to masově a rozhodným způsobem. Tak, aby oni (Zlatý úsvit pozn. překl.) neměli továrny nebo meetingy, kam by mohli chodit a rozšiřovat jed rasismu a xenofobie, a mluvit o údajně „dobrých vlasteneckých kapitalistech."
KRÁTKE SPRÁVY ZO SVETA Izrael opäť masívne bombarduje Gazu a zvaţuje pozemnú operáciu Izraelské síly zahájily raketové útoky na Gazu, zabily přinejmenším 6 osob poté, co bomba zasáhla autobus v Tel Avivu a zranila 16 lidí. Je osmý den izraelské kampaně ―Pilíř obrany‖, která zabila zatím více neţ 170 Palestinců. Izraelské stíhačky zaútočili více neţ desetkrát po době na fotbalový stadion Al-Yarmouk v Gaze, hlásí Al Jazeera. Bylo hlášeno několik obětí po útoku. Izraelské obranné síly (IDF) tvrdily, ţe útočí na klíčové cíle Hamásu, zatímco palestinská samospráva kritizuje útoky za zabíjení civilistů. Eskalace útoků přichází po bombovém útoku na autobus v Tel Avivu, který zranil 16 lidí. Izraelská vláda svolala mimořádnou schůzi v reakci na první teroristický útok ve městě od roku 2006. Izraelské úřady zvýšili bezpečnost oblasti na úroveň 4 a začaly pátrat po dvou podezřelých. Mluvčí Hamásu, Sami Abu Zuhri, chválil tento bombový útok v tisku, ale neřekl, ţe za něj můţe Hamás. Řekl, ţe Hamás vidí tento útok jako ―přirozenou reakci na izraelské masakry…v Gaze.‖ ―Palestinské frakce se uchylují k jakýmkoliv prostředkům k ochraně palestinských civilistů v nepřítomnosti světového úsilí o zastavení izraelské agrese,‖ řekl Abu Zuhri. Francúzsko na strane sýrskych rebelov Francúzsko uznalo Sýrsku národnú koalíciu ako jedinú legitímnu vládu zastupujúcu Sýrsky národ: Nikým nevolená, v zahraničí sformovaná skupina rebelov je nazývaná ako legitímna a demokratická vláda Sýrie. Skype porušuje vašu slobodu Skype odovzdal osobné údaje 16-ročného holandského chlapca americkej bezpečnostnej firme bez súdneho rozhodnutia a to iba pre podozrenie, ţe sa chlapec v roku 2010 zapojil do blokovania stránok PayPal, Visa a MasterCard po tom, čo tieto firmy odrezali Wikileaks od peňaţných darov. Obete kapitalizmu Ďalšie dve obete kapitalizmu z nespočetného mnoţstva neviditeľných: V Španielsku 53 ročná ţena vyskočila zo štvrtého poscho-
7
Je otázkou, jak má KKE v současné situaci, kdyţ Řecko míří k otevřené burţoazní diktatuře (aby kolonie Troiky zůstala klidnou a nebouřící se), postupovat, jak jsou efektivní generální stávky, konající se od 2009, bez dalšího vývoje boje za práva pracujících. Pouze demonstrace a desetitíce lidí před parlamentem reţimu v jeho základech neškodí. Přestoţe se musíme na postup řeckých pracujících dívat kriticky, měli bychom před nimi sklonit hlavu, jelikoţ úrovně jejich boje v České republice rozhodně nedosahujeme. U nás je stále málo lidí ochotných vyjít do ulic, mnoho lidí sedí v teplíčku panelových domů a některým stačí strach z Ruska, islámu, jedné komunistické radní či odsuzování Řeků jako líných parazitů. A to se bude dít do té doby, neţ se komunistická strana nestane schopnou a ochotnou jasně proti tomuto odvádění pozornosti bojovat a srozumitelně se definovat, jako strana bojující za zájmy dělnické třídy a jejich spojenců. Josef DASTAN
dia, keď k nej išli pracovníci banky, aby ju vyhodili na ulicu. Jeden muţ sa obesil pri čakaní na exekútorov. V Španielsku vyhodia z domu denne 500 ľudí, od roku 2008 to bolo 400 000 ľudí. Ale napr. v časti Andalúzia je 116 000 prázdnych domov. Švajčiarske zbrane v Sýrii Ruční granáty exportované ze Švýcarska do Spojených arabských emirátů před několika lety, jsou podle švýcarské vlády nyní v Sýrii. Zjištění přichází poté, co noviny otiskly fotografie, kterých je syrský rebel se švácarským granátem. Švýcarsko dočasně zastavilo zbrojní zásilky do Spojených arabských emirátů poté, co byla fotka otištěna. Šetření ukázalo, ţe SAE daly část zásilky švýcarských ručních granátů Jordánsku v roce 2004 na podporu svého boje proti terorismu. ―Odtud se ruční granáty zřejmě dostaly do Sýrie,‖ uvedla v prohlášení švýcarská vláda. Prohlášení neobsahuje podrobnosti o tom, jak se zbraně dostaly z Jordánska do Sýrie. Švýcarsko říká, ţe bude provádět revizi předcházejících vývozů do ―různých zemí‖. www.freepub.comehere.cz Cudzinci v Líbyi čelia zneuţívaniu a vykorisťovaniu Podľa Amnesty International neznámy počet cudzincov v Lýbií čelí riziku zneuţívania, bitia, týrania a bezdôvodného väznenia. Počas 42ročnej vlády plukovníka Kaddáfiho boli cudzinci, zvlášť tí zo subsaharskej Afriky evidovaný políciou a čelili rovnakému zaobchádzaniu ako domáci obyvatelia. Od prepuknutia konfliktu v roku 2011 sa ich situácia prudko zhoršila, zaviedlo sa bezprávie a po uliciach sa začali túlať rôzne milície častokrát bezdôvodne strieľajúce do ľudí. Tieto milície tieţ šíria rasizmus a xenofóbiu. „AI neustále a opakovane varovala Líbyjských vodcov pred strachom ktorý vytvárajú pouličné milície. Znova ich vyzývame aby spravili poriadok s milicionármi, a po práve ich súdili. Všetci títo migranti, ľudia hľadajúci azyl a utečenci v Líbyi sú vystavení riziku zatknutia v uliciach, obchodoch, kontrolných bodoch alebo priamo vo svojich príbytkoch. Niektorí sú dokonca zatýkaní pri nastupovaní na lode do Európy, alebo pri tom ako prechádzajú púšťou či sa plavia po mori. Z mnoţstva zatknutých je len minimum zatknutých políciou, väčšinu zatýkajú a rovno okrádajú príslušníci milícií o všetko hodnotné čo majú pri sebe.
REFLEXIE
VZDOR 11-12/2012
Asociální ofenzíva v poklusu Jiţ mnohokrát v nedávné i vzdálenější minulosti upozorňovali někteří představitelé antikapitalistické scény na ofenzívu, kterou velkokapitál minimálně po dobu dvaceti tří let tu rychle, tu pozvolna rozkládá, rozebírá a rozkrádá výdobytky sociálních a politických bojů minulých generací. Činí tak mimo jiné proto, ţe je téměř ničím a nikým neohroţen, netlačen, nespoután, coţ ostře kontrastuje s jeho ohroţeným a někdy i rozloţeným postavením v období velké části 20. století. Při veškerém respektu k velkému počtu nahněvaných lidí, kteří stále častěji protestují v ulicích nejen českých a slovenských, ale i mnohých evropských a světových měst, neexistuje v těchto zemích organizátorská a vzdělávací síla, která by protestů dokázala vyuţít ve prospěch vykořisťované a utlačované většiny společnosti. I ty nejmasovější a nejkvalitnější odborové a jiné organizace v hospodářskou a vnitřní krizí EU zmítaných zemích,přes velké úspěchy, s našimi poměry nesrovnatelné, nedokázaly kvalitativně posunout zaměření svých aktivit výše a jinam, coţ by pomohlo nejen jim, ale především jimi zastupovaným dělníkům, zaměstnancům a nezaměstnaným. Tato asociální ofenzíva kapitálu, jejímţ rejdištěm se stalo i Československo a jeho nedemokraticky rozdělené dvě části, bývá někdy nazývána jako neoliberální. Uţití tohoto označení má různé motivy, od neznalosti, přes neochotu chápat základní rysy tohoto kursu aţ po vědomé klamání veřejnosti. Osobně s tímto titulkem a vábničkou nesouhlasím. Prosákl celým tzv. levicovým hnutím, nejen sociálně demokratickými, ale i „komunistickými― stranami. Má mimo jiné za cíl zakrýt základní příčiny a podstatu protilidových taţení všech vlád v Evropě od 80. a hlavně od 90. let 20. století – dokončení obnovy kapitalismu ve velké části světa, rozpad, rozklad a další politický obrat doprava velké části komunistického a dělnického hnutí na světě. Jako pozitivní protiklad „neoliberálního― bývají často pouţívány spojení „sociální stát―, „spravedlivé― či „sociální.― Hlavními propagandisty těchto hesel jsou právě sociálně demokratické a některé tzv. komunistické strany současnosti, a různé, na ně napojené organizace. V jejich podání jsou tato hesla vzkazem velké části společnosti, proletariátu, ţe změna poměrů je jednoduchá: stačí v reţimních volbách volit prosazovatele této „spravedlnosti― a oni ji promítnou do praxe. A tato písnička je opakována řadu let. Má však jeden ne nepodstatný háček. Nefunguje. Na stránkách našeho časopisu jsem se snaţil v minulých číslech prokázat, jak politické
8
strany, který podobný „protipól― neoliberalismu měly ve svém volebním programu, hovořily o něm a kvůli tomu se dostaly k moci, v podstatě pokračovaly a tam, kde jsou u moci i pokračují (Řecko, Skandinávie), ve zmíněné protilidové ofenzívě. V některých případech pomalejším a „mírnějším― tempem, jakoby sociálněji (např. vlády ČSSD v ČR, zmíněné skandinávské státy), hlavní rysy a směr však byly a jsou totoţné. A zde jsme se dostaly k jádru věci, k příslovečnému čertovu kopýtku. Hlavní charakteristickou zmíněné ofenzívy není neoliberalistická dogmatika a ideologie, ale zejména třídní, burţoazní charakter taţení proti a na úkor většiny národů. Neoliberalismus pak byl a je hlavním projevem této ofenzívy, nikoliv však jediným. Připomeňme Schröderovu „novou vlnu,― nebo Blairovu teorii „třetí cesty,― obě byly pokračováním asociální ofenzívy, byly ovlivněny neoliberalismem, ale přímo o něj se nejednalo. V narůstající ţivelné vlně nespokojenosti v českých zemích, na Slovensku, ale i v dalších státech, je karta „sociálního státu― neustále pouţívána a zbídačované lidé jsou jejím prostřednictvím nadále klamáni a ohlupováni. Ale o tom snad někdy jindy. Součástí rozsáhlé protilidové ofenzívy jsou také zásadní kroky vlády Petra Nečase, které Poslanecké sněmovna Parlamentu ČR (PS PČR) schválila v symbolický den – dne 7. 11. 2012. Jednalo se o tzv. církevní restituce, ve skutečnosti kolosální tunel do veřejného sektoru a dar církvím, o prosazení prováděcích zákonů k tzv. důchodové reformě a vládního daňového balíčku. Milodarem církvím a náboţenským společnostem jsme se zabývali v minulosti v mnoha článcích a činíme tak i v tomto čísle „Vzdoru― na jiném místě. Další dva zmíněné kroky přesně zapadají do trendu posledních desítek let – sniţování reálných základních lidských práv dělníků, ostatních zaměstnanců, nezaměstnaných, důchodců, učňů či některých OSVČ a ţivnostníků, jejich ţivotní úrovně (relativně, někdy i absolutně) a na druhé straně růst moci a zisků zahraničního i českého velkokapitálu a jeho sluţebníků. Tzv. důchodová reforma m á post upn ě li kvidova t jeden z posledních, jakţ takţ zachovalých výdobytků minulých generací – průběţně financovaný důchodový pilíř, provozovaný státem. Objednavatelem a adresátem prostředků z této legalizované loupeţe za bílého dne má být kapitál penzijních fondů, které budou s miliardovými prostředky volně a téměř bez jakýchkoliv garancí disponovat. Náklady na zavedení tzv. důchodové reformy činí aţ 20 mld. Kč, tj.
téměř 1/7 schodku státního rozpočtu ČR z loňského roku. Průběţný důchodový pilíř byl a je oslabován mnoha způsoby, jednalo se zejména o vybírání financí z tohoto fondu (který však není oddělen od státního rozpočtu), zastropování sociálního pojištění pro bohaté, vysoká nezaměstnanost, kapitalismu vlastní, kdy stát musí za nezaměstnané platit pojištění atd.). To nebylo náhodné. Cestu oslabení veřejných rozpočtů, které v minulosti tlumily některé nejbrutálnější asociální projevy kapitalismu, měl kapitál dávno vyzkoušenu i z jiných oblastí. Jedním z cílů této cesty je hledání zdůvodnění pro privatizaci důchodového systému. Veřejný pilíř má být zavedením tzv. reformy od 1. 1. 2013 oslaben dobrovolným vyvedením 3% ze sociálního pojistného, které však zájemce musí doplnit částkou ve výši odpovídající 2% pojistného ze svých zdrojů. Tyto prostředky pak má spořitel vloţit do II. pilíře, spravovaného soukromokapitalistickými penzijními fondy. Nebudu se zde obšírně zabývat známými výpočty, které dokazují, ţe takto uloţené finance pozbydou za desítky let velkou část své reálné hodnoty a podle některých burţoazních odborníků se dokonce nevyplatí ani nejbohatším sociálním vrstvám, stejně jako ţe je moţný krach těchto fondů a ztráty ţivotních úspor střadatelů (jak jsme byli svědky v minulosti u kampeliček). Důleţité je, ţe touto tzv. reformou, ve skutečnosti dalším krokem proti právům a ţivotní úrovni většiny lidí, se právě tato většina dostává do svízelné situace. Spořit, respektive krmit finanční oligarchii nemá smysl a ani na to nemá velká část společnosti prostředky. Vyvedení 3% pojistného řadou lidí, kteří i kvůli svému materiálnímu postavení vábení reţimní propagandy podlehnou a svůj osud fondům svěří,však ještě více destabilizuje průběţný důchodový pilíř. To povede jednak ke sniţování vyplácených důchodů, ale hlavně k tlakům na jeho další oslabování, privatizaci aţ úplné předání do rukou soukromého kapitálu, tedy k opakovanému sniţování důchodů. Ti, kteří propagandě a tlaku nepodlehnou, nebo o kroku ve skutečnosti ve prospěch finanční oligarchie ani nebudou přemýšlet, se však setkají s výše zmíněnou realitou sniţování reálných důchodů a rozpouštění státem garantovaného důchodového pilíře privatizacemi rovněţ. Tito lidé tak budou z další strany tlačeni k tomu, aby své finance vloţili ve svém zoufalství rovněţ některému z fondů. Budou masírováni obavou, ţe pokud peníze „někam― nebudou odkládat, nebudou mít po odchodu do důchodu z čeho ţít (pokud se ho v situaci
VZDOR 11-12/2012 neustálého posouvání věkové hranice pro odchod do důchodu doţijí). Odpůrci tzv. důchodové reformy z řad různých iniciativ, ale i zaběhnutých systémových a reformistických stran často správně analyzují některé projevy a příčiny tzv. důchodové reformy, nedovedou však odpověď na to, co se soukromokapitalistickými fondy, do nichţ dle zákona budou plynout finanční prostředky pojištěnců, učiní. Obecné fráze o tom, ţe aţ se dostanou k moci, fondy zruší, buď zastírají jejich vlastní bezmoc, neschopnost vnímat současnou třídní realitu, neskonalou naivitu ve vztahu k současnému systému nebo jsou otevřenou lţí. Pokud by jim jejich vládci z řad kapitálu povolili takticky zrušit ustanovení o druhém pilíři, co by učinili s úsporami lidí v těchto fondech? Slyšeli jste, ţe by někdo z nich hovořil o jejich zespolečenštění, vyvlastnění ve prospěch lidu? Já ne. Umíte si představit, jaké konkrétní výhrůţné i reálné mocenské a ekonomické sankce by takový potřebný krok vyvolal u vládnoucích kašpárků velkokapitálu v Bruselu? Praxe Maďarska, kde k vyvlastnění fondů přistoupili, pro nás není příkladem, prostředky na důchody tam nepřešly pod skutečnou kontrolu a správu tvůrců hodnot a jejich spojenců – proletariátu. Suma sumárum, lze téměř s jistotou počítat s tím, ţe za současného rozloţení politických i třídních sil nelze získat prostředky většiny národa, vloţené do soukromokapitalistických fondů, zpět do vlastnictví a správy touto většinou lidí. K tomu je nutný organizovaný tlak zdola, reprezentovaný silnou stranou zájmů vykořisťovaných a zbídačovaných lidí, koordinovaný a vytvářený v mnoha zemích Evropy a světa, prolínající se s bojem na politickém kolbišti. Vytváření schopností a cesta k převzetí vlády a vlastního osudu do našich rukou, je jediným východiskem nejen z bídy tzv. důchodové reformy, ale ke zvrácení protilidového kursu burţoazie. Jeho součástí musí být zespolečenštění (vyvlastnění) prostředků penzijních fondů, které do nich lidé budou vkládat v rámci tzv. důchodové reformy, posílení státem garantovaného důchodového systému, pod správou a kontrolou dělníků, zaměstnanců, nezaměstnaných, důchodců, chudých studentů, učňů, některých skupin OSVČ a ţivnostníků. Tedy skutečné zrušení toho, co vláda Petra Nečase počátkem listopadu schválila, a čemu sama říká důchodová reforma. Takové poţadavky prosazujeme. Druhým krokem vlády Petra Nečase, který recyklovaná burţoazně pravicová koalice protlačila PS PČR ve stejný den jako tzv. důchodovou reformu, byl daňový balíček.
9
REFLEXIE Zejména kvůli němu rozehráli někteří představitelé ODS několikatýdenní komedii o nesouhlasu, aby vzbudili dojem skutečné diskuze a názorových rozdílů v současném reţimním politickém spektru. Minulá praxe však potvrzuje, ţe téměř kaţdá podobná médii podporovaná hra končí ještě větším připoutáním vládnoucích představitelů ke korytům. Tak tomu bylo i nyní. Asociální ofenzíva, zvyklá v posledních letech na sprint a cval, se po chvílích odpočinku opět dala do klusu. Daňový balíček obsahuje dva zásadní kroky: zvýšení DPH ze 14 na 15% u spodní sazby a z 20 na 21% u sazby horní a 7% zdanění těch, kdo vydělávají cca 100 tisíc měsíčně. Tato tzv. solidární daň by však měla platit pouze po omezenou dobu. Omezení plošných paušálů u OSVČ je pouze kosmetickým doplňkem. Vládnoucí strany nejsou schopny, ale zejména ochotny vybírat ani velmi nízké daně z příjmů. Např. v r. 2011 vybral stát na 19% dani z příjmů právnických osob (korporátní dani) pouze 98% toho, co si naplánoval, v absolutním vyjádření o 1,7 mld. korun méně. Tato situace se v posledních letech pravidelně opakuje, takţe daňové nedoplatky, které stát
s vysokou pravděpodobností bude postupně odpouštět, vyrostly do stovek miliard korun. Zřejmě se ptáte, jak je to moţné a umíte si představit, jak by s Vámi stát zatočil, kdybyste jako zaměstnanci neplatili daně. Z toho vyplývá i skutečnost, proč stát i při velmi nízké daňové sazbě daně opakovaně není schopen vybírat. Je tento postup dán jeho nekompetentností, jak často tvrdí ČSSD nebo KSČM? Nebo korupčníky, propojením politiky a podnikání, lobbisty apod.? Ano, druhá moţnost je pravdivá, ale tvrdit, ţe lze v tomto systému postavit spravedlivý stát bez lobbistů a korupce je otevřená leţ, která se vzpírá historické praxi a zkušenosti. Kapitalistický stát vţdy plodil a byl řízen těmito para-
zity, kteří svůj daňový rybník vypouštět nebudou, nebudou-li minimálně pod tlakem silného, organizovaného mimoparlamentního i parlamentního lidového hnutí. A to zde v současnosti není. Odlišnosti v případě státu a jeho řízení velkokapitálem a jeho pohůnky nalezneme pouze v tom, jak zjevné nebo skryté jeho ovládání mafiány, korupčníky, lobbisty a obecně velkokapitálem je. V případě českých zemí i Slovenska je viditelné aţ aţ. V tom je ta „neprofesionalita― ve srovnání se západními zeměmi, po níţ často volá tzv. levice a různé iniciativy. Výnosnost daní u DPH (schopnost státu daně vybrat), jejíţ zvyšování naopak nejvíce zatěţuje vykořisťované a zbídačované masy, je naopak nejvyšší a v současných podmínkách nejsnadnější. I to dokazuje třídní charakter současného státu. Proto dochází v českých zemích od r. 2008 jiţ ke čtvrtému (!) zvýšení DPH, která se v příštím roce dostane ve srovnání s r. 2008 z 5% na 15% u spodní sazby a z 19% na 21% u sazby horní. Vykořisťování většiny společnosti kapitálem a jeho státem tedy narůstá ve všech jeho projevech a formách, coţ plodí růst zisků a moci u velkoburţoazie na druhé straně. Cestou a zároveň i cílem nás, komunistů, je postavit hradbu nespokojenosti a vzdoru v ulicích, na pracovištích i v zastupitelských sborech různých úrovní, odhalování pravdy o současných zlořádech a dostání vládnoucí moci v rámci mezinárodní spolupráce pod silný tlak. Ten musí vést k dílčímu kroku – ke sníţení nepřímých daní, zavedení nulové sazby DPH pro potraviny a základní ţivotní prostředky, k prudké daňové progresi,dani z luxusu, k hranice systému překračujícímu vyvlastnění vyvlastňovatelů (velkokapitalistů), k obnovení suverenity českého a slovenského národa a k růst podílu na správě a kontrole státu a hospodářství dosud potlačovanou většinou lidí (aţ do situace vhodné k vytvoření nového státu revoluční cestou). Cesta k tomu je známá, její prosazení do praxe však bude probíhat v nových podmínkách a jistě s sebou přinese moderní způsoby působení na cílové třídy, sociální vrstvy a skupiny naše snaţení. Dalším kamínkem do mozaiky ofenzivy kapitálu na úkor zbytků výsledků bojů minulých generací je zavedení tzv. sociální karty, které PS PČR prosadila od počátku příštího roku přehlasováním veta prezidenta republiky Klause. Tomu se však budeme věnovat někdy příště. Jaromír JANDÁK
VZDOR 11-12/2012
KOMUNISTICKÝ 17. NOVEMBER V KOŠICIACH Stretli sme sa na Hlavnej ulici v Košiciach v predvečer 23. výročia spoločenského prevratu v Československej socialistickej republike. Po rozhliadnutí okolo seba, sme videli, ţe sme tam väčšinou pracujúci, nezamestnaní, študenti a dôchodcovia. Pribliţne 70 komunistov. Počas demonštrácie sa pristavilo asi 30 okoloidúcich ľudí. Tzv. hrdinovia novembra 89 boli niekde zalezení. Hádam sa báli prísť medzi nás? Hanbili sa pozrieť priamo do očí jednoduchým občanom Slovenskej republiky? Asi v nich nechceli vidieť odraz nezamestnanosti, nulovej perspektívnosti pre drvivú väčšinu mladých ľudí a ťaţkého ţivota, ktorý tu nastal za posledné roky obnoveného kapitalizmu. Oni si radšej v médiách vykresľujú fiktívnu realitu o akejsi demokracii a slobode. Ba čo viac. Heroizujú aj samých seba. Hovoria ako im bolo zle, čo všetko nemohli, lebo im to bolo zakázané, ţe boli väznení a pod. Hovoria o sebe ako o nevinných obetiach komunizmu. Ľudová múdrosť hovorí, ţe loţ má krátke nohy. Inak to nie je ani v prípade týchto novembrových akoţe revolucionárov. Z klamstva sa usvedčujú aj sami. V snahe blysnúť sa, nešetria rečami ako a kde všade vedome škodili socialistickému systému. Takto sa verejne demaskujú, ako klamári, manipulátori a bezzásadoví prospechári. Pravda je taká, ţe oni, vraj utlačovaní slobodomyseľní ľudia, odporcovia voči socializmu, buriči a revolucionári, sa mali dobre. Niektorí naozaj aţ nad mieru. A dnes sa majú ešte lepšie. A ostatní? Presne opačne. Ich sociálna situácia je stále horšia. Dnes naozaj nemusíte byť rebel, burič, revolucionár, aby vám panujúci reţim strpčoval ţivot na kaţdom kroku. Stačí byť radový občan. Útlak väčšiny občanov vyplýva z podstaty kapitalizmu. Malé mzdy, nezamestnanosť a drahota na to úplne stačia. Veď akú slobodu môţe mať človek, ktorý hrdlačí za pár šupov celé dni. Alebo celé dni trávi prepočítavaním kaţdého centu z podpory len aby vydrţal do ďalšej. A novembroví revolucionári, humanisti – ako si podaktorí hovoria, sa smejú v telke od ucha k uchu a blúznia o dnešnej slobode a údajnej komunistickej totalite. Ani nemajú na výber. Inak by nedostali ţold od dnešného panstva – bankárov, majiteľov zvyšku fungujúcich podnikov a politických bábok v ich rukách. Za túto divadelnú komédiu o tzv. demokracii majú dobre platené z našich peňazí. Ponaučenie? Pracujúci sa vţdy a všade musia spoliehať hlavne sami na seba. Organizovať sa v odboroch a mať svoju
10
REFLEXIE
PREHLÁSENIE K UČITEĽSKÉMU ŠTRAJKU Niekoľko posledných dní môţeme počuť hlasy jednoznačne podporujúce štrajk učiteľov a ľudí zamestnaných v školstve. Štrajkujúci učitelia získali aj spojencov – lekárov a členov niektorých iných odborárskych organizácii. Sú aj hlasy proti tomuto štrajku. Tieto hlasy sa ozývajú nie len z radov politikov. Nájdu sa aj niektorí radoví občania, ktorí nesúhlasia s týmto štrajkom. Podľa nich učitelia ţiadajú to na čo nemajú nárok, vraj spravili z rodičov rukojemníkov, klasicky sa tvrdí, ţe majú viac voľna ako ostatní tak nemajú čo štrajkovať. Učitelia sú obviňovaní zo sebectva, lebo vraj chcú mať pridané na úkor ostatných. Jednoducho je konanie učiteľov označované za nesprávne a nespravodlivé voči ostatným. A čo je potom vlastne spravodlivé a správne? Ja myslím, ţe spravodlivé a správne je to čo je v prospech pokrokových ľudí. Tých ľudí, ktorí svojou kaţdodennou prácou prinášajú úţitok celej spoločnosti, ktorí ju svojou mravčou prácou posúvajú krok po kroku k novým dokonalejším veciam. Sú to tak pracujúci v továrni, kde sa vyrábajú stále modernejš i e s t r oj e , s ú t o pr a c u j ú c i v poľnohospodárstve kde sa dnes uţ tieţ bez vedy nezaobídeme. Praktické potreby vo výrobe dávajú stále nové podnety pre vedu, výskum a vývoj. A tie spätne ovplyvňujú a zdokonaľujú výrobu. Veda je uţ vyše 100 rokov riadnou, stále významnejšou výrobnou silou. A vedu nemoţno robiť bez vzdelaných ľudí. Je preto absurdné tvrdenie, ţe niet prostriedkov na rozvoj školstva, vrátane adekvátneho ohodnotenia práce učiteľov – jej spoločenského významu. Keď na opačnej strane bankári a špekulanti bohatnú z úţery, bez skutočnej práce len zvyšo-
vaním cien, úrokov a pod. Jednoducho sa na strane práce hromadí nedostatok a na strane planej záhaľky bohatstvo. Je absurdné, keď napriek všeobecnému rastu produktivity práce a bohatstva, veda, výskum, vzdelávanie a všetka uţitočná ľudská práca ako taká nie je adekvátne ohodnotená. Je to preto, lebo dnešný systém tzv. slobodného trhu, trhovej ekonomiky, ako sa maskuje kapitalizmus, svojimi ekonomickými zákonitosťami vyvoláva rozdeľovanie bohatstva smerom ku súkromným ziskom a nie potrebám tých, ktorí ho reálne vyprodukovali, vyvoláva rastúci protiklad medzi produktívnou prácou a finančnými špekuláciami, vyvoláva tlak na zvyšovanie výroby a udrţiavanie nízkej mzdovej úrovne, zvyšuje miery nadvýrobku a ziskovosti neplatením za zväčšujúce sa mnoţstvo vykonanej práce. Takto uniká obrovské mnoţstvo bohatstva, ktoré by inak bolo pouţité na investície do rozvoja a spotrebu celej spoločnosti vrátane školstva, vedy a kultúry a ich zamestnancov. Toto nemôţe trvať do nekonečna. Tento stav je neudrţateľný, lebo to ohrozuje normálnu reprodukciu podmienok existencie ľudskej spoločnosti – tak materiálnych ako aj duchovných. Tento stav je potrebné odstrániť a nahradiť novým, pokrokovejším stavom spoločnosti. Samo od seba sa to neudeje. Nutná je organizovaná, cieľavedomá činnosť ľudí. Musí nastať spol očen sk ý výbu ch z nahromadených rozporov. Preto je nesprávne rečniť o údajne nezodpovednom konaní učiteľov. Správne je pridať sa a vyjadriť im podporu. Nakoniec nie len učitelia, ale všetci pracujúci by takto spoločne dosiahli oveľa viac.
vlastnú politickú stranu. Šťastie pre pracujúcich nespadne samé z neba. Musia si ho vybojovať sami spoločnými silami. Je jedno či je vláda pravá, ľavá, modrá, oranţová alebo zelená. Len výmena vlády nestačí. Je nutné zmeniť celý spoločenský systém. Z dnešného pohľadu, z praktických skúseností, sa nebojím verejne povedať, ţe pre pracujúceho človeka je najlepší socializmus, ktorého základom je spoločenské a kolektívne vlastníctvo vo výrobe, silné postavenie odborov a iných organizácii zamestnancov na pracoviskách a vďaka tomu aj reálna politická moc pracujúcich vrstiev v celom štáte. Samozrejme, ţe riešenie mnohých iných, špecificky národných a ideových otázok, časom ukáţe samotný vývoj a miestne podmienky. Nastoliť niečo také kapitalizmus nikdy nedokáţe. Zbytočné utrpenie väčšiny,
nezaslúţený blahobyt menšiny – toť jeho jediný výsledok. To je dôvod prečo sa dnešní „vladári― báli 17. novembra vystrčiť nos na ulicu. Urobili tak jedine s početnou ochranou polície, ktorá nám usilovne bránila priblíţiť sa k nim. Jedine my komunisti sme vystúpili verejne, lebo sa nemáme začo hanbiť. Snaţia sa z nás spraviť pohrobkov. V skutočnosti, ale budúcnosť patrí socializmu a nie v kríze sa topiacemu kapitalizmu. Pri nás sa ľudia pristavovali. Niekoľkí nám prišli povedať, ţe sa im veľmi páčilo ako sme sa pokúšali narúšať predošlé zhromaţdenie antikomunistov, ktoré ostatní okoloidúci obchádzali veľkým oblúkom. Ivan GAĽA
REFLEXIE
VZDOR 11-12/2012
Rómsky problém je problémom sociálnym Chudoba tvorí zase len chudobu a brutalita je riešená zase len brutalitou. Kolobeh ţivota? Nie! Je to neschopnosť systému a mocných dnešného sveta! Nehovorte o prosperite kapitalizmu, úspešnosti jednotlivcov, keď nato doplácajú miliónové zástupy iných po celej planéte. Ku kaţdej kapitalistickej krajine a aj tej rozvinutej patria štvrte, getá sociálne vylúčených. Úspešný Západ drancoval vo svojich kolóniách celé storočia prírodné bohatstvo a pracovnú otrockú silu iných národov tretieho sveta. Áno, blahobyt Západu bol vybudovaný na utrpení národov, ktoré boli v ich područí a vyciciavaní vlastných najbiednejších pracujúcich. Tu nejde o menejcennosť, či vrodené gény, lebo tak ako napr. v Juhoafrickej republike vedľa seba fungujú dva svety, svet úspešnej menšiny Juhoafričanov, ktorí ţijú z vykorisťovania svojich spoluobčanov, tak vedľa nich sa rozprestiera, väčšinou oddelený obrovským ochranným plotom, svet väčšiny vykorisťovaných Juhoafričanov, ktorí ţijú po miliónoch v obrovských slumoch a getách. Taký istý obrázok nájdeme aj v Latinskej Amerike, Ázii, dokonca aj v krajine neobmedzených moţností v USA. Tam platí zákon dţungle, silnejší vyhráva. Kult násilia, brutality, kriminality, to je kult chudoby a sociálne vylúčených Moju krajinu vytunelovali, sprivatizovali a stále rozkrádajú bieli Slováci z finančnej a spoločenskej oligarchie, naše milované celebrity, páni bankári, manaţéri…. Z našej krajiny si odnášajú zahraničné korporácie, bankári, finančníci, smotánka, politická elita nami ťaţko vyprodukované miliardy. Všetko z našej práce. Tomu hovorím krádeţ a nie šikovnosť. Zlikvidovala sa potravinová sebestačnosť, ohli sme chrbty a ohýbame ich znovu. Aj finančná kríza prišla od bielych pánov bankárov, finančníkov, oligarchov… Fabriky, pracoviská, firmy sa zatvárajú, lebo je tu ich kríza z nenaţranosti hŕstky vyvolených. V našom štáte nemáme Rómov na ţiadnych strategických funkciách a ani sme nikdy nemali, no za všetko zlé môţu podľa niektorých práve oni. Je to jasná
zahmlievajúca, zavádzajúca a nebezpečná politika vládnucej oligarchie, ktorá chce odvrátiť pozornosť od svojho zlyhania a obohacovania sa. Chcú odvrátiť pozornosť od toho, ţe pravým vinníkom našej chudoby a biedy sú práve oni. Ich kapitalistická vláda a kult nedotknuteľného súkromného vlastníctva výrobných prostriedkov. Potrebujú nájsť obetného baránka. U nás sú to Rómovia, v západnej Európe zasa prisťahovalci, napr. aj Slováci a ďalší, v Grécku neofašisti zo Zlatého úsvitu naháňajú černochov a arabov a demagogicky
na nich hádţu tričko vinníka. Svetová a domáca oligarchia si však pritom mädlí ruky, lebo takto v tichosti môţe rozkrádať naše štáty pomaly ďalej. Ich taktika, kedy sa do seba pustia práve tí najbiednejší, obviňujú a napádajú sa medzi sebou, kto je za čo zodpovedný. Týmto hráme ich hru, prijímame ich špinavú taktiku, ktorá nás väčšinu vykorisťovaných pracujúcich stavia proti sebe! Sme na jednej lodi, všetci vykorisťovaní. Je nás väčšina a našou zbraňou je triedna jednota. Nerozdeľujú a nesmú nás rozdeliť rasy, rozdeľujú nás triedy! Musíme si uvedomiť, kde v sociálnom rebríčku patríme a tak sa aj správať. Tí hore budú robiť
všetko preto, aby sme boli dole a svoju nenávisť zo svojej chudoby si vybíjali na ešte chudobnejších. To musí skončiť a nastúpiť triedny boj vylúčených a vykorisťovaných más! Opýtajme sa sami seba, prečo máme také nízke platy, prečo väčšina národa ţivorí, lebo vlastníci firiem, domáce a zahraničné oligarchie, burţoázia, bankári, manaţéri, finanční ţraloci, smotánka, celebrity.. potrebujú stále viac a viac. Ich sumy na výplatných páskach sú s porovnaním s tými našimi astronomické. Tieto peniaze však získavajú z našej práce a špekuláciami s našimi ťaţko zarobenými financiami. Dennodenne nás okrádajú, cicajú ako pijavice, uťahujú nám opasky, rozvracajú naše sociálne, kultúrne a pracovné práva. Presne tie, ktoré sme si museli tak ťaţko vydobyť. Akoto, ţe my preţívame a oni si ţujú v blahobyte? Je to snáď kvôli Rómom, ţe nie je dostatok práce a o dobre ohodnotenej ani nehovorím? Je to snáď kvôli Rómom, ţe vás vyhadzujú z práce a zatvárajú vám pracoviská a fabriky, ţe naše školstvo, zdravotníctvo a verejné sluţby sa z roka na rok stávajú pre nás neprístupnými? Rómov sme po páde socializmu povyhadzovali z práce, vylúčili sme ich z vytvárania statkov a mysleli sme si, ţe to sa akosi samo vyrieši. Veď všade prítomná a všemohúca ruka trhu všetko sama zvládne. Vznikol problém, ktorý sa však v tomto kapitalistickom systéme nikdy nepodarí odstrániť, lebo pre neho je chudoba a sociálne vylúčenie prirodzeným úkazom. Bez stabilnej práce pre Rómov, nikdy nedokáţeme odstrániť problém Rómov a stabilnú prácu a dostatok práce pre nás všetkých vrátane Rómov nikdy nedosiahneme, keď nezvrhneme vládu našich vykorisťovateľov a neprevezmeme podniky, pracoviská, firmy do našich rúk. Súkromné vlastníctvo výrobných prostriedkov je diktatúrou, cez ktorú nás ovládajú. Kapitalizmus čo nevidieť, dá prácu uţ len hŕstke šťastných, socializmus dá prácu kaţdému—aj tým, ktorí nechcú pracovať. Miroslav POMAJDÍK
ČASOPIS VZDOR NA INTERNETE
11
REFLEXIE
VZDOR 11-12/2012
Nie je integrácia ako integrácia Keď kritizujeme EÚ, ozývajú sa aj také názory, ţe "my" sme robili niečo podobné - RVHP či ZSSR. Integrácia a vzájomná pomoc nemusia byť apriórne zlé, ide však o to, o akú integráciu ide, kto sa integruje a v prospech koho takáto integrácia je. Z minulosti poznáme integrácie v tábore kapitalizmu i socializmu. Dôvodov pre integráciu môţe byť viac, v čase bipolárneho sveta najmä spoločný politický a hospodársky boj v súťaţi s druhou stranou. Európska únia sa vyvinula zo sfér voľného obchodu najskôr len s niektorými komoditami a medzi niekoľkými štátmi západnej Európy. Dnes poznáme viacero takýchto dohôd, ako napríklad NAFTA severoamerická zóna voľného obchodu. Pre koho je takáto dohoda výhodná? Kto môţe takúto dohodu iniciovať? Predovšetkým kapitalisti, ktorým sa týmto výrazne uľahčí expanzia a nie len to - dostanú sa k neskutočne lacnej pracovnej sile. Padajú im byrokratické bariéry, clá a podobne. A tak firmy z USA otvárajú vo veľkom narýchlopostavené fabriky, v ktorých Mexičania pracujú v porovnaní s Američanmi za zlomok ich mzdy. Niektoré agentúry ponúkajú firmám z USA reklamu na lacnú pracovnú silu ako "chcete maximalizovať svoje zisky? ponúkame minimálne náklady na zamestnancov" a pod. Európska únia je organizáciou v oveľa vyššom a pokročilejšom štádiu, ţe si to ani sami nestačíme uvedomovať (začínala v roku 1951 ako Európske spoločenstvo uhlia a ocele), no je to stále organizácia veľkokapitálu, umoţňujúca jeho bezproblémový pohyb po takmer celom "starom kontinente". Priestor pre takúto integráciu, okrem toho, ţe bola pre západnú Európu nutná aj z dôvodu existencie socialistického tábora, vznikol aj preto, lebo kapitál čoraz viac prekračoval národné hranice a pre zvyšovanie ziskov potreboval čo najbezproblémovejšiu expanziu a lacnejšiu pracovnú silu. Po vojne patrila bezcelná zóna v rámci západnej Európy k základným podmienkam poskytnutia finančnej pomoci z USA Pred dosiahnutím tohto stavu sa v minulosti o európskom projekte len rozprávalo, argumentom bol najmä mier na kontinente. Základom pre takýto projekt malo byť zmierenie medzi Nemeckom a Francúzskom. Integrácia, ktorá uţ dosiahla aj spoločnú menu, však stále nie je na konci a chystá sa ďalšia federalizácia. Prečo? Isto nie pre lepšie "pobratanie sa národov". K takýmto krokom poháňa vedúcich, dobre platených vrcholových politikov - poskokov kapitálu, najmä prehlbujúca sa dlhová kríza v EÚ. Potrebujú rýchlo a bez reptania odsúhlasovať poţiadavky
12
trhu a bánk. A čo poţaduje trh a banky? Poţadujú rozsiahle sociálne škrty, no na druhej strane poţadujú solidaritu samé pre seba v podobe eurovalu. Ak sa na to pozeráme z hľadiska ekonomiky a čísel, tak nám to naozaj dáva logiku a príde nám to racionálne. Veď nie je moţné donekonečna sa zadlţovať a tolerovať to "nesolventným" štátom. A práve tým, ţe z hľadiska ekonomiky sú v 21. storočí útoky na sociálne práva a zhoršovanie ţivotnej úrovne "logické" a "nevyhnutné", práve tým sa ukazujú protirečenia kapitalistického systému, tým sa ukazuje, komu slúţi tento systém zjednocovania. Prečo majú byť celoplošne a zhora presadzované sociálne škrty, privatizácia, zvyšovanie odchodu do dôchodku, zavádzanie poplatkov, nalievanie peňazí do krachujúcich bánk či dokonca ich poštátnenie? A prečo nie znárodnenie podnikov a koncernov, kde státisíce ľudí pracujú pre pár magnátov, topiacich sa peniazoch? Prečo nie znárodnenie bánk, ktoré majú rekordné zisky, disponujú našimi peniazmi a obracajú výsledky našej práce na trhoch, či si z nás robia otrokov pretoţe chceme niekde bývať? Dobre vieme, ţe ani tie najdrastickejšie sociálne škrty by dlh nezastavili. Na záchranu bánk sa opäť musia skladať pracujúci. Vezmime si napríklad pôţičky pre euroval a Slovensko. Na jednej strane „musíme škrtať―, ale na strane druhej si musíme poţičať, aby sme mohli poţičať. Pritom si poţičiavame za nevýhodné úroky, takţe dávame zadarmo peniaze bankám na úrokoch a samotný euroval nejde nikde inde ako do rúk ďalších bánk. Uţ len z ich hľadiska – ak by im šlo naozaj o záchranu, tak prečo nepoţičiavajú bezúročne? Scenárov pre EÚ je viac a v dôsledku rozporov kapitalizmu nie je vylúčený ani jej rozpad, pravdepodobná je tieţ ekonomická kolonizácia Európy nemeckými a francúzskymi bankami. Dlh, ktorý bude neustále stúpať je, je veľmi účinným otrokárom, zvlášť ak štáty rešpektujú pravidlá tohto otroctva. Šliapať po miliónoch pracujúcich a nezamestnaných je v nevyhnutné a logické, dotknúť sa kapitalistu je neprípustné, práve naopak - treba mu podať pomocnú ruku. Také je heslo EÚ. Rozhodne sme proti takýmto heslám, ba sme za úplnú negáciu takýchto hesiel. Ak by však šlo o integráciu iného typu, o integráciu, ktorá by pomohla vzájomnej pomoci, výmene surovín a výrobkov, nie medzi kapitalistami, ale naozaj medzi národmi, k takej integrácii sa môţem prihlásiť -SPI-
O „KOMUNISTICKÉM NEBEZPEČÍ“ V TŘEBONI „Studenti gymnázia v Třeboni vyhlásili stávkovou pohotovost. Nesouhlasí s rozhodnutím zastupitelstva, aby oblast krajského školství řídila zástupkyně KSČM. Zůstane-li jejich akce bez odezvy hejtmana, jsou připraveni demonstrovat. Hejtman Jiří Zimola (ČSSD) označil poţadavky studentů za ultimativní.― (zdroj: www.novinky.cz) Nikoli v surrealismu, ale v období po drtivé poráţce pravice v krajských volbách 2012 se nacházíme. A tak jak zdechající zvíře nejvíce útočí kolem sebe, podobně je rozdmýchávána vlna antikomunismu, útočící proti čemukoliv, co by jen trochu zavánělo červenou. Letos jsou to gymnazisté, kteří vedeni vlastní výjimečností (v čem ale?) chtějí ultimativně rozhodovat o personálním obsazení volených orgánů bez ohledu na výsledky voleb. Dědu a bábu tentokrát nepřemluvili, tak se vrhli na oblast školství. To, ţe jim nabízí hodiny demagogie o hrůzách komunismu, jim ale nestačilo. Ač je celá třeboňská aféra spíše k smíchu, nabízí jednu otázku, na kterou je dobré si odpovědět: Nebude rozhodovat zmanipulovaná hrstka lidí spolu s nějakými antikomunistickými figurkami o nerespektování výsledků voleb a šachování ve vedení kraje? Má se celá společnost přizpůsobovat zlaté mládeţi, která stejně jiţ není zlatou, ale spíš plechovou a máme těmto frackům, jejichţ ţivotní názor je dán vlastním egocentrismem a nulovou ţivotní zkušeností, ustupovat? Ne. Nevím, proč bych měl jako volič a občan svůj hlas umlčet, nevím, proč bych měl souhlasit s tím, aby byl můj volební lístek nerespektován. Nechápu, proč bychom měli brát vůbec váţně to, ţe se několik školáků prostě nechce na nějaký čas učit, i kdyţ k tomu pouţije politické demagogie, coţ svědčí o důsledném vymývání mozků v dané oblasti. Pokud nějaká parta nerespektuje, odkud vítr z volební urny vane a myslí si, ţe z pozice přihlouplého spratka bude diktovat zbytku kraje - tedy těm, kteří svůj den nedělí jen na banality typu Milada Horáková namixovaná s frontou na banány, ale pracují nebo mají odpracováno. Zmíněná akce je jen ukázkou degenerace této společnosti, dekandence systému, impotence v myšlenkové oblasti. Ani jednomu z těchto jevů naštěstí ustupovat nehodláme. A zájmy nějakých pubertálních křiklounů ze zbohatlických rodin jsou tím posledním, čemu bychom ustupovat měli. Ať si paní Sommerová hořekuje proti komunistickému nebezpečí. My uţ to nebereme ani jako politický akt, spíše jako komediantství na úrovni šmíry. Podobně jako celý tento „protest― v primitivních mezích středoevropského antikomunismu. Martin PEČ
VZDOR 11-12/2012
REFLEXIE
Podporujem zavedenie jednej zdravotnej poisťovne Ak nejaká spoločnosť niekde podniká, vţdy to robí s účelom zvyšovania zisku, nie za účelom starostlivosti o obyvateľstvo. Podnikateľský krok, ktorý by napríklad zabezpečil prílev peňazí napríklad do zdravotníctva a nie do vlastných vrecák je pre biznis nepochopiteľný, pokiaľ sa ním nesleduje iný cieľ, napríklad umlčanie nespokojných obyvateľov, ktorí ţiadajú zmenu systému a sú schopní dotiahnuť ju do konca. Dnes uţ sa stalo pravidlom ţe trh zasahuje do všetkých sfér ţivota a to aj do takých, ktoré majú slúţiť ľuďom na dostupné zabezpečenie základných ţivotných potrieb a práv. Slovenské zdravotníctvo je pred kolapsom, máme zadĺţené nemocnice a poisťovne, ktoré majú problémy platiť zákroky a tieţ spory s vytváraním zmlúv medzi nemocniciami a poisťovňami. Zvyšujú sa poplatky v nemocniciach uţ nehovoriac o drahých doplatkoch za lieky. Popritom však v zdravotnícve podnikajú finančné skupiny, najviac Penta, ktoré dosahujú zisky, čo rozhodne stojí za zamyslenie. V systéme sa pohybujú peniaze, no končia v nesprávnych rukách. Nemocnice nie sú fabriky, nič neprodukujú, takţe nemôţeme od nich očakávať zisk. Jedine v prípade, ak by sa zdravotná starostlivosť mala stať výsadou zbohatlíkov, ktorí nemajú problémy platiť drahé zákroky zo svojho, pričom verím, ţe nebyť kapitalizmu, kde chce kaţdý hrabať pre seba, tak zákroky, prístroje či lieky by ani zďaleka nestáli toľké peniaze ani pacientov, ani poisťovne. Ţiaľ, aj farmaceutický priemysel je veľký a výnosný bisznis. Nemocnice musia byť dotované cez
štátny rozpočet a zákroky preplácajú poisťovne, do ktorých štát, firma a zamestnanci odvádzajú peniaze. Poisťovne majú tieto nemalé peniaze uloţené v bankách, kde z nich majú úroky. Môţu získavať aj ďalšie peniaze, napríklad cez rôzne pripoistenia či dary. Momentálne sú na Slovensku 3 zdravotné poisťovne - Všeobecná, Dôvera a Union. VšZP je pritom akciovou spoločnosťou so 100% podielom štátu. Vláda v rámci získania peňazí do zdravotníctva
plánuje zaviesť systém jednej zdravotnej poisťovne, čo napokon nie je v Európe nič výnimočné. Len niekoľko štátov má systém súkromných zdravotných poisťovní. Súkromné zdravotné poisťovne ako nosný bod svojej kampane zvolili "moţnosť voľby" medzi poisťovňami. Pod "moţnosť voľby" z kaluţe do blata schovali svoje ekonomické záujmy. Úsmevné bolo porovnávanie jednej poisťovne s jedným párom topánok, jednou herečkou atď. Som presvedčený, ţe ľudia nie sú ovce a na túto kampaň im neskočili. Zavedením jednej zdravotnej poisťovne by sa do značnej miery zakročilo proti odtekaniu peňazí do súkromných vrecák. Jedna zdravotná poisťovnňa má viac peňazí z odvodov a teda dokáţe preplatiť viac zákrokov. Z viac peňazí sú aj väčšie úroky v bankách. Jedna zdravotná poisťovňa dokáţe byť viac solidárna, nakoľko choroby si nevyberáme. Nemôţe sa
stať, ţe jedna poisťovňa bude mať väčšinu zdravých poistencov, ktorí nie sú tak nákladní a driuhá poisťovňa mnoţstvo ľudí s celoţivotnými nákladnými chorobami. Takáto poisťovňa by tieţ mala mať celoplošné zazmluvnenie, čo by odstránilo mnoţstvo problémov s dostupnosťou starostlivosti. Nevidím však dôvod vyplácať finančné skupiny za to, aby stiahli svoje súkromné záujmy zo zdravotníctva. Je to úplne nelogické (teda pokiaľ neberieme do úvahy prípadné mafiánske praktiky a vyhráţky daných skupín). Naše peniaze potrebujú pacienti a nemocnice, nie hŕstka ľudí topiacich sa v peniazoch. To by bol cirkus a zločin, ak by nejaká vláda vyhlásila zákon, ktorý by napríklad od nového roka zakázal súkromné zdravotné poisťovne a to bez náhrady. Nešlo by pritom ani o ţiadne znárodňovanie či vyvlastňovanie. Tým však problém ešte stále nekončí. Treba zabrániť čachrovaniu peňazí aj v jedinej poisťovni. V mene zabezpečenia základných práv obyvateľov prijať jasné pravidlá pri odmenách rôznych úradníkov, tieţ tu nemajú čo hľadať zlaté padáky. Na zastavenie rozkrádania peňazí v poisťovni ale i iných štátnych subjektoch by sa dali uţ dnes nasadiť zákonné páky a takéto praktiky jednoducho zakázať a tvrdo trestať. Dnes je to vlastne stále legálne, hoc všetci hovoria, ţe nemorálne. Je lepšie investovať peniaze do kontroly a evidencie, ako nechať prepadať celé zisky kapitalistom. Do kontroly tak či tak musia investovať aj kapitalisti. Stanislav PIROŠÍK
„Berieme si späť svoju krajinu!― – Keď niekto robí niečo, načo nedozrel Sedemnásty november ako historická udalosť dodnes vyvoláva v ľuďoch zmiešané pocity. Mnohí, medzi nimi paradoxne väčšia časť mladšej generácie, ktorá prednovembrový reţim nikdy nemohla zaţiť, o tomto dejinnom míľniku hovoria ako o víťazstve slobody, pravdy a lásky nad nenávideným komunistickým reţimom, ktorý je súčasnou kapitalistickou propagandou vykresľovaný tak surovými črtami, aţ sa zdá neuveriteľné, ţe túto tyraniu niekto vôbec preţil a môţe o tom rozprávať. Sú však i takí, ktorí vnímajú takzvanú „neţnú revolúciu― ako podlú zradu, v ktorej bola masová nespokojnosť vyuţitá pre cieľ kolonizácie krajín bývalého východného bloku a následnej anexie ich štátnych ekonomík. Názory sú teda rôzne. Avšak nech sa zamýšľam akokoľvek úporne, neviem si vysvetliť ako pochopili
13
výročie sedemnásteho novembra organizátori protestu „Berieme si späť svoju krajinu!―. Ako človek, ktorý nikdy neodolá svojej zvedavosti, som sa podujal na návštevu tohto protestu, ktorého začiatok, pokiaľ išlo o Košice, bol ohlásený na pätnástu hodinu práve v deň výročia novembrového prevratu. Osobitne ma zaujalo oficiálne vyhlásenie organizátorov umiestnené na internete, ktoré hlásalo, ţe pred dvadsiatimi troma rokmi bol spáchaný na ľuďoch veľký podvod. Takáto formulácia priamo naznačovala, ţe po páde socializmu došlo v našej krajine k negatívnemu vývoju. Avšak, tak trochu paradoxne, vyjadrenie názoru na prednovembrový reţim v tomto vyhlásení chýbalo. Táto skutočnosť vo mne ešte umocnila zvedavosť; bolo mi totiţ jasné, ţe vystupujúci rečníci
sa k tejto téme budú musieť vyjadriť a dúfal som tieţ, tak trochu naivne, ţe snáď zaznie pozitívny názor aspoň na niektoré úspechy socializmu v našej krajine. Na námestie, kde sa malo všetko odohrať, som však prišiel priskoro – to je dôsledok mojej zvedavosti – takţe zhromaţdených bolo ešte len veľmi malé a roztrúsené mnoţstvo. Moţno poznamenať, ţe pre podobné protesty býva roztrúsenosť príznačná. Na pódiu pripravenom pre rečníkov bola vystavená veľká tabuľa s kresleným posolstvom, ktoré oznamovalo, proti čomu je protest vedený. Hrubými červenými ťahmi bola preškrtnutá vlajka EÚ, balík peňazí, kráľovská koruna (zrejme ako symbol odmietnutia autokracie jednej osoby) a červený kosák a kladivo, symbol robotnícko-roľníckeho hnutia, ktorý sa stal emblémom bývalého
VZDOR 11-12/2012 Sovietskeho Zväzu. Skutočnosť, ţe organizátori sú antikomunisti, ma veľmi nepotešila, ale ani neprekvapila, čo mi však neušlo, je, ţe takáto veľavravná tabuľa sa zaobišla bez preškrtnutého hákového kríţa, znaku nacistického Nemecka, či inej ilustrácie, ktorá by sa vymedzovala voči hnutiam podnecujúcim rasovú a etnickú nenávisť. Bez akejkoľvek zlomyseľnosti či sugescie pripúšťam, ţe organizátorov niečo také ani nenapadlo a zrejme usúdili, ţe všetci zhromaţdení budú povaţovať takúto neznášanlivosť za odsúdeniahodné barbarstvo. Záver, ktorého unáhlenosť a nepremyslenosť, je evidentná. Po nejakom čase obzerania si tejto tabule a celkovej prípravy protestu sa začali mestom ozývať pokriky nabádajúce k pripojeniu sa k protestu. Istú chvíľu som bol presvedčený, ţe prichádzajú samotní organizátori, ale stačila chvíľa, aby sa ukázali i pôvodcovia týchto hesiel. Neboli nimi nikto iní ako slovenskí neonacisti, ale kvôli problémom, ktorí títo ľudia neustále majú s tým, keď sa o nich hovorí (to platí mimochodom i o sionistoch a vôbec všetkých extrémistoch) pripúšťam i označenie nacionalisti, národní socialisti či fašisti. Zo slušnosti a z rešpektu robím výnimku pri ľuďoch ako Oskar Dobrovodský, ktorí boli k stykom s podobnými hnutiami dotlačení absolútnou neschopnosťou štátu riešiť ich problémy – hoci štátu iste vyhovuje vytváranie týchto úplne nezmyselných problémov, aby tak odklonil kritický pohľad verejnosti od vlastnej pochybnej činnosti a korupcie. Ale to som odbočil. Vôbec nie je cieľom týchto úvah zaoberať sa neonacistami. Kaţdý má právo urobiť si na nich názor sám. Oni sami sú tieţ len produktom kapitalistického systému, ktorý nutne produkuje nespokojnosť. V tomto článku nejde teda o polemiku s neonacistami; nemoţno s nimi viesť polemiku a preto sa dištancujem od akéhokoľvek hodnotenia ich hnutí. No späť k samotnému protestu. Hoci ľudia sa začali pomaly schádzať vo všeobecnej miere, tvorili neonacisti značnú časť zhromaţdených. V kombinácii s nevyhranenosťou protestu voči tomuto hnutiu sa mi začalo zdať, ţe hlavnými hrdinami akcie sú naozaj práve oni. Boli medzi nimi osoby kaţdej vekovej kategórie a zvlášť tí mladší boli neraz viditeľne posilnení alkoholom. Poniektorí boli zamaskovaní, čo som vôbec nepochopil. Pri prechádzaní okolo ich skupiniek sa dalo počuť, ţe témou ich rozhovorov sú pojmy ako „čierne opice― či „cigánske k**vy―. Rómovia samotní na proteste prítomní neboli. Prítomné však boli médiá, pre ktoré je činnosť neonacistov vţdy veľmi zaujímavá ako aj činnosť hnutia Anonymous, ktorých masky sa na proteste
14
REFLEXIE objavili tieţ. Stojí za pozornosť, ţe Anonymous, to samozvané hnutie odporu, sa teší takejto publicite. Je evidentné, ţe nejde o revoltu, ale len o ďalšiu zákernú formu kontroly. Netreba zdôrazňovať, ţe komunistické akcie zostávajú mimo mediálny záujem. Teraz k samotnému priebehu protestu: ako prvý rečník a zároveň moderátor sa objavil pán, ktorého meno si uţ nepamätám, je však zvláštne, ţe nikde na internete som nenašiel ani zmienku o ňom, ani mená iných rečníkov, resp. organizátorov. Bol to mierne zaguľatený muţíček v stredných rokoch, s ligotavými okuliarmi. Svoj prejav začal, paradoxne, srdcervúcim opisom nepredstaviteľnej krutosti bývalého komunistického reţimu. Tento bezobsaţný dríst som si vysvetlil ako „povinnú jazdu―: ak niekto sedemnásteho novembra vyslovuje nespokojnosť so súčasnosťou, zrejme tak nemôţe urobiť bez toho, aby súčasne nezdôraznil, ţe socializmus bol ešte horší. Následne sa tento pánko začal pohoršovať nad stavom našej krajiny spôsobom, ktorý mal zrejme pôsobiť sebavedomo a úderne, vyzeral však infantilne, impotentne, aţ roztomilo. Obzvlášť komické bolo, ţe keď hovoril o „našej krajine―, zo zástupu neonacistov sa vytrvalo ozývali námietky, ţe nejde o „našu krajinu―, ale „naše Slovensko―. Rečník chvíľu zmierlivo komunikoval s namietajúcim hlasom pod pódiom, keď však zistil, ţe na takýto rozhovor jednoducho nestačí, usúdil, ţe je jedno či ide o „našu krajinu―, alebo „naše Slovensko―. Ako ďalšia úsmevná epizóda sa dá uviesť snaha pána moderátora o burcovanie publika slovami: „Sme ovce?!― Na túto sugestívnu otázku zhromaţdení odpovedali zborovo a jednohlasne (teda po ovčom spôsobe): „Nie sme ovce!― Táto skutočnosť je moţno komická, ale je zároveň prirodzeným výsledkom nedostatočnej prípravy rečníka a vôbec jeho celkovej nevyspelost i , n e s c h op n os t i k om u n i k á c i e s poslucháčmi a to z jednoduchého dôvodu: pán moderátor nemá zhromaţdeným čo ponúknuť, nemá cieľ, ideu, ba ani počiatočné východisko a preto sa celkom prirodzene túto svoju myšlienkovú prázdnotu snaţí zakryť siláckymi rečami. Celkovo moţno takýto prejav vyhodnotiť ako nie prejav pre ľudí, ale prejav, ktorého hlavnou funkciou bola zrejme masáţ urazeného malomeštiackeho ega rečníka. Priznám sa, nemal som chuť ďalej zotrvať na mieste. Protest prekypoval agresívnou náladou a aby som bol spravodlivý, nielen zo strany neonacistov. To bolo nebezpečné práve preto, ţe organizátori sa ukázali ako absolútne neschopní, dať tejto agresii správny – alebo akýkoľvek – smer. No jedným z ďalších rečníkov bol istý
devätnásťročný mladík, študent, ktorý prečítal tzv. „Memorandum slobodného občana―, pamflet tak prešpikovaný idealistickými snami o občianskej spoločnosti bez predsudkov a zbedačovania a prázdnymi floskulami, ţe snáď nejedno oko nezostalo suché. Avšak tento mladý muţ ani v jednom bode nespomenul, ţe predsudky a bieda, ktorých sa chce zbaviť, sú produktom dešktruktívneho pôsobenia kapitalizmu. Celý problém sa mu zrejme zdá byť pr oblémom cn ost í a zodpovednosti, teda určitého stavu ľudského vedomia. Je to argumentácia obzvlášť nebezpečná, pretoţe je neurčitá a necháva priestor pre rôzne interpretácie – i tie rasistické, ktoré sú jednoznačné a pre mnohých uspokojivé. Aby som bol však opäť spravodlivý, mladý študent vo svojom prejave jasne odmietol rasovú či etnickú nenávisť, hoci tak urobil pred zástupom ľudí, ktorí jeho presvedčenie nezdieľali a dávali to najavo výzorom i transparentmi (holé hlavy, odev, dvojkríţ ako symbol Hlinkovej gardy, právne nenapadnuteľná záleţitosť, ale mladík vedel, pre koho reční). Za zmienku stojí, ţe „Memorandum slobodného občana― sa začínalo slovami: „Ja, slobodný občan, sa ujímam vlády vo svojej krajine...― V akej krajine sa rečniaci študent ujal vlády, mi nie je jasné, avšak vzhľadom na uţ spomínaný nemalý podiel neonacistov medzi zhromaţdenými a ich celkovú náladu pripomínajúcu sopku pred výbuchom, sa celkom dobre dalo vypozorovať, kto by asi vládu prevzal, keby moc náhodou padla do rúk sebavedomého – ţiaľ, len sebavedomého – rečníka. Po jeho prejave som bol plný otázok a nemohol som sa dočkať, kedy sa s ním pozhováram ako človek ktorý ma isté pochybnosti. Taká príleţitosť sa naskytla takmer okamţite. Slušne som sa pozdravil a opýtal som sa mladíka či on je jedným z organizátorov protestu, načo mi odpovedal, ţe organizátorom je kaţdý občan Slovenskej republiky. To bolo prinajmenšom podivné. Netušil som totiţ, ţe som zorganizoval protest takto nedomyslený a obklopený ľuďmi, ktorých rasistické názory nemôţem akceptovať. Na moje výčitky ohľadom nevyhranenosti protestu voči týmto hnutiam a moţným nebezpečenstvám, ktoré vyplývali z názorového zloţenia zhromaţdených a ich vedomého burcovania zo strany organizátorov, som sa dočkal uistenia, ţe „hovorím úplne z cesty―. Ani nie o pol minúty uţ moderátor z pódia oznamoval zhromaţdeným – a teda aj neonacistom – ţe uţ sa objavujú provokatéri, ktorých je však potrebné ignorovať. Pri všetkej skromnosti si dovolím tvrdiť, ţe šlo o reakciu na moju kritiku. Po tejto príhode som protest opustil
VZDOR 11-12/2012 plný sklamania a pocitu nepochopenia a osamelosti. Urobím teda pár stručných záverov, v ktorých protest vyhodnotím: organizátori boli na protest nepripravení. Ich prejavy boli neurčité, abstraktné, inými slovami, nehovorili vôbec nič a v podstate šlo len o ţlčovité štvanie zhromaţdených, nevedno ktorým smerom. Absolútne chýbala identifikácia príčin súčasného stavu, čo malo za následok nezhody medzi zhromaţdenými. Tento fakt bol navyše v úplnom nesúlade so sebavedomým a siláckym vystupovaním organizátorov. Organizátori mali príliš veľkú mienku o svojich schopnostiach a štvavými rečami pred zástupom neonacistov sa zahrávali so silami, ktoré nemali najmenšiu šancu akokoľvek usmerniť. Nebudem natoľko zlomyseľný, aby som si dovolil tvrdiť, ţe
REFLEXIE snáď vypuknutie výtrţností bolo ich cieľom, hoci to tak vyzeralo. Organizátori neponúkli davu vôbec nič okrem vlastného pohoršenia a negatívnej energie spolu s vyvolávaním stále väčšej agresie. Je však potrebné zdôrazniť, ţe vôbec nie je ľahostajné, ako usmerniť hnev ľudu. Hnev ľudu musí byť interpretovaný správne ako dôsledok sociálnych nerovností, a tie majú tieţ konkrétny dôvod. V prvom rade ním nie je nezodpovednosť asociálov, prítomnosť Rómov či skazenosť vládnucej elity, ale je ním kapitalizmus, ktorý ničí bohatstvo, slobodu a tieţ zdravý úsudok ľudových más a je tieţ príčinou uţ spomenutej neprispôsobivosti, segregácie a nezodpovednosti. Celá Európa v týchto dňoch povstáva v spravodlivej zúrivosti proti vyko-
risťovateľom. I pracujúce masy Slovákov sú toho schopné, majú na viac ako na prázdne drísty o občianskej spoločnosti, ktorá snáď spadne odniekiaľ z oblakov alebo na šikanovanie neprispôsobivých Rómov. No napriek tomu je potrebná disciplína a tvrdosť organizácie pracujúcich, pretoţe je to jediná zbraň ktorú pracujúci proti kapitalizmu majú. Len tak moţno urobiť koniec súkromnému podnikaniu, daňovým únikom, korupcii, vykorisťovaniu a pretváraniu našej krajiny a v podstate celého sveta na štvrť chudobných. Organizátori protestu „Berieme si späť svoju krajinu!― vo svojej nezodpovednosti a trestuhodnej hlúposti ukázali, ţe tieto ciele sú im na míle vzdialené. Michal IMRICH
Policajné manévre v uliciach Bratislavy, o ktorých sa Slovensko nemalo dozvedieť Po skončení školskej exkurzie v Bratislave sa so spoluţiačkami vydávame uličkami Starého mesta s cieľom niekde sa najesť. Vychádzame na Hurbanove námestie, kde stojí niekoľko autobusov a pred nimi hlúčiky ľudí so slovenskými vlajkami. Nevieme, či autobusy dotyční blokujú, či priváţajú alebo uţ odváţajú účastníkov protestu. Oproti nim stojí niekoľko policajných vozidiel. Dav ľudí vonku začína skandovať heslá ako "V jednote je sila!" a "Poďte s nami!". Po chvíli sa dozvedáme, ţe autobusy s ŠPZkami rôznych miest Slovenska priviezli odborárov z justície na dnešný protest a ţe skupinka demonštrantov z pred rozhlasu sa ich snaţí pritiahnuť na svoj protest. Neúspešne. Po niekoľkých minútach blokáda končí, demonštranti vidia, ţe ľudia z autobusov nevychádzajú a tie nakoniec pokračujú vo svojej pôvodnej trase. Po ich odchode sa skupinka 50-60 demonštrantov z Hurbanovho námestia spontánne vydáva k Prezidentskému palácu. Zo zvedavosti sa opatrne pridávame na chvost sprievodu. Demonštranti prechádzajú na cestu, my pokračujeme po chodníku. Autá spomaľujú a premávka hustne. Na chvoste sprievodu je asi 5-6 policajných áut. Pri prechode cez kriţovatku počujem hlas, ktorý hovorí: "Päťdesiat aţ šesťdesiat členná skupina ľudí so slovenskými vlajkami. Mieria k prezidentskému palácu." Obzriem sa. Niekoľko krokov za mnou ide nevýrazný muţ v tmavom kabáte. Sviţným krokom prejde popri mne a náhli sa na opačnú stranu námestia ako demonštranti. Keď prichádzajú protestujúci k Prezidentskému palácu, nastupujú aj policajné posily. Pribliţne 30 policajtov stojí bok po boku pred vchodom paláca, ďalšia skupina, tieţ pribliţne tridsiatich policajtov istí situáciu v sprievode zozadu. Opro-
15
ti nám prejdú aj policajti v civile s kamerami a s malou reflexnou páskou na ruke s nápisom "POLÍCIA". Zo zvedavosti kráčam s kamarátom a spoluţiačkami dolu ulicou, okolo nás prebiehajú ďalší policajti, teraz uţ s obuškami v ruke. Situácia sa vyostruje a niekoľko chlapov radšej sprievod opúšťa. Dievčatá zostali pozadšie a mňa s kamarátom uţ "istí" asi štvorica policajtov zozadu. Doslova nás tlačia pred sebou a posmešne komentujú čo drţíme v rukách: "Čo to máš za zástavu v ruke, slovenskú?" berie si z ruky kamarátovu poskladanú slovenskú zástavu a pokračuje: "Prečo ju máš poskladanú. Rozprestri si ju. Veď pred chvíľou si bol veľký vlastenec!" Druhý policajt sa pridáva: "Ty to čo máš v ruke, dţús? No len sa napi, posilni sa, lebo to ešte nekončí". Tretí sa k nim pridáva tieţ: "Chceli ste bojovať za zmenu, tak bojujte do konca, hrdinovia." Zrazu sprievod zastal. Okolo nás sú z troch strán policajti, zo štvrtej budova. Atmosféra v obkľúčení hustne. Niektorí sa snaţia ukryť do potravín, ktoré sa nachádzajú v budove. Z vysielačiek dostávajú policajti príkaz nikoho z obkľúčenia nepustiť. Ľudia, ktorí to chceli skúsiť, boli zastavení, nepustili ich. Obzerám sa naokolo. O múr budovy je opretý nevýrazný muţ v dlhom kabáte, ktorý pred chvíľou na Hodţovom niekomu do telefónu tak aktuálne opisoval situáciu pred Prezidentským palácom. Teraz tu stojí opretý, v tvári ma pokoj Angličana. Zapaľuje si cigaretu. Radšej idem od neho ďalej a obzerám sa naokolo. Zaujme ma malé vystrašené a plačúce dieťa v náručí mladej ţeny so slovenským šálom na krku. Čo tu robí matka s malým dieťaťom?! Naproti cez ulicu je presklená budova TRENKWALDER. Ľudia v nej môţu z
"VIP lóţe" sledovať, čo sa bude diať ďalej. Spoluţiačky zostali našťastie mimo obkľúčenia. Volám im, ţe sa tak ľahko k nim nedostanem, no neodchádzajú. Miesto toho sa vracajú k ţivému múru policajtov. Po niekoľkých minútach diskusií ma k sebe volá jeden z policajtov, pýta sa či sme tu naozaj s nimi. Súhlasím a púšťajú mňa a kamaráta z obkľúčenia. Prechádzame na druhú stranu a spolu s ďalšími zvedavcami sledujeme, čo bude nasledovať. Doprava začína viaznuť. Po chvíli prichádza väzenský autobus a je jasné, ţe naspäť nepôjde prázdny. Nakoniec väčšiu časť demonštrantov po legitimácii pustili, ďalšiu časť zatkli a odviezli. Zvláštne, ţe tu nie je nikto z médií. Okolostojaci údajne volali do Markízy. Popri obkľúčeným demonštrantom prešlo auto JOJky, no ani sa nezastavilo. Medzi ľuďmi v obkľúčení aţ teraz spoznávam známeho. Je to redaktor alternatívneho spravodajského portálu indymedia.sk. Práve ukazuje policajtovi kameru a uvedomujem si, ţe o tomto proteste pravdepodobne veľa záznamov nezostane. Idúc domov diskutujeme o dnešnom záţitku a ja mám zmiešané pocity. Pochod ohlásený nebol, polícia nepouţila neprimeranú silu a, ak mám byť úprimný, zloţenie protestujúcich, (väčšinou neonacistické indivíduá (samozrejme česť výnimkám)) mi nebolo dvakrát sympatické. Čo ma zaráţa, je fakt, ţe ak by sa niečo podobné udialo v Rusku, Bielorusku, Číne či na Kube, bola by tam väčšina svetových médií. Na druhý deň by si státisíce ľudí po celom svete prečítali správu o tom, ako tamojšie vlády porušujú ľudské práva. Dnes sa niečo podobné udialo na Slovensku, no médiá (s výnimkou čas.sk) situáciu absolútne ignorovali. Artur BEKMATOV
REFLEXIE
VZDOR 11-12/2012
Médiá proti hŕstke rozvratníkom v našej spoločnosti Dúfam, ţe kaţdý z nás oslávil 17. november 2012 ako sa patrí, zaspomínal si na hnusné časy totality, na chvíle, keď sme si sľúbili lásku a pravdu, oddýchol si pri pocite, ţe dnes sa nám ţije podstatne lepšie, naša úroveň stále stúpa, uţ sme len na skok od západnej Európy, máme minimum starostí, kvalitnejšie výrobky, nemáme strach o to, čo bude zajtra. Väčšina z nás si iste doma vystavila portét Václava Havla, obsypala ho kvetmi a zapálila pri ňom mnoţstvo sviečok. Ak si myslíte ţe blúznim, alebo tu píšem lţi, tak potom šíria lţi aj naše masmédiá, ktoré by mali byť našimi hovorcami. Z ich strany síce denne počúvame o ekonomickej a dlhovej kríze, o nekvalitných potravinách a nezamestnanosti, no v jeden deň dokáţu poprieť to, čo celý rok opakujú a to štýlom propagandy z katregórie "totálny výpredaj tovaru zpred 80 rokov". Volebný výsledok v ČR zrejme zaskočil mnohé celebrity, smotánku a "top stars extra" (aj tie ktorým sa ţilo dobre za socializmu i dnes). Hlúpemu pracujúcemu plebsu, ktorý uţ začína mať plné zuby kapitalizmu, treba dokázať, ako hlboko sa mýli a ţe sa vlastne nemá na čo sťaţovať. Tu prišla ako na zavolanie internetová stránka českého ekonóma, ktorá "dokazuje", ţe dnes si ţijeme podstatne lepšie ako v socializme. Neplatená reklama na túto stránku obletela okamţite celé Československo. Sám som o nej počul z TV Markíza i zo Slovenského rozhlasu. Budem parafrázovať Slovenský rozhlas 1 zo dňa 16. novembra 2012. V jednom spravodajskom príspevku, ktorý by sa dal pokojne nazvať "Proti hŕstke rozvratníkov v šťastnej kapitalistickej domovine", sme sa dozvedeli niekoľko závaţných informácií. V čase hospodárskej a dlhovej krízy celého sveta nám papagáj od mikrofónu tvrdí, ţe naša ekonomika je lepšia ako tá socialistická. To je ako keď ľudia, ktorým hrozí exekúcia robia finančných poradcov. Dlh krajín
celej Európy stúpa rekordnými krokmi, v niektorých štátoch uţ presiahol 100% HDP, ďalšie sa k nemu blíţia. Teda o chvíľu, aj keď celoročný rozpočet dáme na splatenie dlhu, nebude nám to stačiť. Ďalej sme sa dozvedeli, ţe dnes si človek môţe z priemernej mzdy dovoliť podstatne viac ako v socializme. Potom ale nechápem, prečo si ľudia berú drahé hypotéky, ktoré v socializme nepotrebovali, prečo mladí bývajú v podnájmoch či sa tlačia u rodičov. Asi nejaká móda. A čo je to priemerná mzda? Ak máte 9 ţobrákov a jedného milionára, tak priemerne je kaţdý zarobí 100 000 korún, čo je ešte stále vysoký nadpriemer. Takéto výrazné rozdiely v socializme neboli, hoc som rozhodne proti tomu, aby kaţdý za výrazne rozdielny výkon dostal rovnakú mzdu. Aké potraviny ekonóm počítal? Tú drahú vodu, ktorú kupujeme v mäse, rybách a mlieku? Nedávno som si kúpil v hypermarkete kuracie prsia, ktoré keď som robil na panvici, pustili toľko vody, ţe som ju rovno pouţil ako základ na syrovú omáčku. Napriek tomu som sa v príspevku SRo dozvedel, ţe socialistické výrobky boli nekvalitné. Ja oproti tomu tvrdím, ţe kapitalistické výrobky sú nekvalitné a iné byť nemôţu a to z jednoduchého dôvodu. Kapitalistický trh potrebuje neustály odbyt, nevyhovuje mu, ak vám niečo dlho vydrţí. Pri autách napríklad potrebuje, aby ste pravidelne navštevovali ich servis, lebo inak stratíte záruku atď. Nedávno som sa dozvedel, ţe sa prestali predávať sluchátka, ktoré boli obľúbené, pretoţe vydrţali celé roky. Zakončím to asi najnázornejším príkladom z médií: TV JOJ po hurikáne v New Yorku priniesla správu o tom, ţe podľa ekonómov môţe tento hurikán "naštartovať ekonomiku". K celkovým výdavkom pri hodnotení úrovne treba pripočítať aj veci, ktoré sú v kapitalizme tovarom, no v socializme právom. Zo Slovenského rozhlasu sme sa dozvedeli ďalšiu radostnú novinu: Mečiar
mal pravdu!. V roku 1989 sme protestovali hlavne preto, lebo sme videli, kam to dotiahol Západ, a ten vraj dnes dobiehame! Slovenské Švajčiarsko je na dosah. Nevylučujem, ţe raz bude naša ţivotná úroveň podobná tej v západnej Európe, veď aj na Západe stúpa nezamestnanosť, sociálny štát západného typu sa pomaly ale isto rozpadá ako tam, tak tu - veď uţ tu nie je socialistický tábor, kvôli ktorému ho museli kapitalisti na Západe financovať. Aţ Západ klesne na našu úroveň a vrátime sa do medzivojnového kapitalizmu, potvrdia sa slová z rozhlasu. V príspevku boli aj dve nahrávky respondentov, z ktorých jeden hovoril o nedostupnosti tovarov a nakupovaní všetkého na sklad (uţ teda neostal len pri obľúbených mandarínkach a banánoch) a druhý hovoril práve o tom, ţe sme videli úspech Západu. Na záver moderátor v mene národa skonštatoval, ţe si dnes ţijeme lepšie. Zaujímavý je pritom rozpor medzi názormi médií a názormi národa. Zatiaľ čo moderátor tvrdil, ţe to len niekoľkí "ekonomicky neúspešní" šíria iné názory neţ on, tak počas rozhovoru predsedu SZM v Slovenskom rozhlase spred 2 rokov sa všetci telefonickí respondenti vyslovili za socializmus a proti kapitalizmu. Mám pocit, ţe čím viac sa reţim cíti ohrozený, čím viac má strach z vlastného ľudu, tým bude agresívnejšie a zúfalejšie šíriť antikomunistickú propagandu. ZÚFALSTVO A STRACH - tieto slová mi napadajú pri počúvaní podobných príspevkov. Nevylučujem, ţe v časoch keď sa budú plniť ulice ľuďmi, ktoré však nebudú len zhlukom "nespokojných", ale masou ľudí, s konkrétnym politickým programom, bude reţim robiť čoraz veľkolepejšie oslavy Novembra a posledné drobné zo štátnej kasy investuje do ohňostroja. Stanislav PIROŠÍK
Unikátní americký film o nacismu, "Hitlerova SS: portrét zla" Zcela neobvyklý, strhující film USA, ve kterém se odehrávají zásadní události ţivota dvou německých bratrů v průběhu vzestupu a pádu nacistické říše, natočil v roce 1985 reţisér Jim Goddard. Je tak rozdílný od amerických válečných filmů té zatuchlé, prudérní, konzervativní, nalíčené "reaganovské" doby, rozmisťující jaderné zbraně, kdy si Strýček Sam fašistickými metodami hlídal "svůj" latinskoamerický rybníček - invazí na Grenadu a poté kdyţ CIA (vedená tehdyGeorgem
16
Bushem starším) prodávala drogy od panamského diktátora Noriegy (kterého si USA nejdříve ustavili a kdyţ se nehodil, svrhla jej námořní pěchota), aby mohla nakupovat zbraně zakázané Ţenevskou konvencí pro Contras-eskadry smrti v Nikaraguy, které "bojovali" (vyvraţďovali vesnice) proti lidové vladě prezidenta Ortegy (známá aféra Írán-Contras, za které padly směšné tresty). V této úpadkové době se točily filmy jako "Rambo", primitivně antikomunistický
"James Bond" (v podání Timothyho Daltona, viz níţe), "Rudý Škorpion", Ztraceni v akci (s neohroţeným Chuckem Norrisem na vrchlu slávy).. a jiné "skvosty", které se postupem času staly spíše oblíbenými komediemi.. Zcela mimořádnou pozornost v tomto ţánru něchtěných dementně-antikomunistických tragikomedií si pak zaslouţí snímek Rudý úsvit (kde hlavní role partyzánů bojujících proti fiktivní sovětské invazi do USA ztvárnila dvojice protagonistů filmu Hříšný tanec -
VZDOR 11-12//2012 P.Swayze a J.Greyová - vidět "Baby" jak místo tanečních kroků piluje střelbu z kulometu na sovětské výsadkáře, je skutečně k neuvěření). Válečné filmy z 2.světové války (aţ na čestné výjimky) se pak v USA a jeho satelitech smrskly na obvyklé schéma: tlupa (většinou) bývalých trestanců a "drsňáků" se někam prostřílí a tam něco zničí s hereckými výkony a výpravou obvykle na úrovni italských erotických filmů.. "Hitlerova SS: Portrét zla" ze všech těchto "kategorií" filmů, výráběných na mentální úroveň adolescenta, který právě odloţil herní konzoli, naštěstí úplně vybočuje. Není postaven na válečných scénách, i kdyţ i těch brutálních je v díle povícero, ale spíše na zobrazení nemoţnosti vystoupit z vlaku hrůzy a beznaděje nacistů, kdyţ uţ do něj jednou člověk nastoupí. Především na pozadí otřesných událostí, které provázely (jiţ) nelítostnou cestu Adolfa Hitlera k moci, se ukazují skutečné charaktery dvou muţů, kteří jsou stejně nelítostně do těchto historických mezníků vtaţeni. Jeden je zprvu srdcem nadšený do reálií a své příslušnosti k nacistickým "úderným oddílům" (SA), ale brzy ztrácí iluze o uskutečňování "idejí" nacionálního socialismu. Druhý, "skeptický intelektuál", původně ze ctiţádosti, později ze strachu, začne páchat ty nejhrůznější zločiny, které si dovedeme představit, samozřejmě pod tou stejně hororovou značkou "ochranných oddílů" (SS). Pro diváka se osudy bratrů Helmuta (Bill Nighy) a Karla (skvělý John Shea) začínají v roce 1931, kdy se jiţ agresivně nacisté derou k moci. Jejich cesty jsou na křiţovatce - první ţivotní křiţovatce mladých lidí - v této době ovšem kaţdé takové rozhodnutí mělo fatální důsledky. V této chvíli potkávají svého bývalého profesora-ţida, kterého sice zachrání před násilníky z SA, ale uvědomí si přitom beztrestnost, sílu a nástup nacistů. Profesor, jako zhmotněné svědomí národa, prostupuje jistým způsobem celým filmem, s koncem této postavy v dojemné scéně, kdy bývalý ţák chce propustit svého profesora z transportu Ţidů, do kterého ho má sám naloţit. I další scény popisují setkání prostých němců s hrůzami, jichţ se v soukolí nacistického velekoncentráku najednou sami dopouštěli, vědomě, či nevědomě. Byl jsem příjemně překvapen, ţe v tomto filmu ale ukázali především útlak a utrpení odborářů či dělníků, SA-many samozřejmě označovanými za komunisty. Nechci nijak sniţovat utrpení Ţidů za Války, nebo zcela odlidštěný, nepochopitelný a příšerný holokaust, ale ve chvíli, kdy "Česká" televize vysílá dokumenty, kde se zamlčuje, ţe německá sonderkomanda za
17
KULTÚRA Války v Sovětském svazu střílela mimo Ţidů i politické komisaře, či ţe tak zněl rozkaz k jejich eliminaci. Nebo kdyţ nás zahlcují filmy (mnohdy kvalitními) o Ţidech (namátkou Schindlerův seznam, Pianista, Ţivot je krásný) a jejich utrpení, tak je jiţ mladí lidé přestávají vnímat. Myslím, ţe uţ to má v prevenci u mladých minimální účinek. Poslední dobou navíc přibývají řemeslně dobře udělané lţi, kde je (lţivě a mimo kontext) zobrazováno většinou smyšlené "utrpení" sudeských němců v čs.pohraničí. Proto jsem rád za jakýkoliv takovýto film, který jde mnohem více do hloubky a nemůţe se tak nedostat k uvědomění si třídního boje mezi německými velkoburţuji, kteří ustavili Hitlera německým kancléřem právě v době počínajícího volebního úpadku Nacistické strany (NSDAP) a zvýšení volebních preferencí Komunistické strany Německa (KPD) jako jejich vrcholný antikomunistický krok, a obelhanou německou dělnickou třídou, která netušila, ţe celá nacistická válečná mašinérie jede na obrovitý státní dluh a ţe válka je jedinou moţností, jak "Tisíciletou říši" udrţovat při ţivotě. Rád bych ještě jednou zdůraznil, ţe 2.světová válka byla rozpoutána kvůli ANTIKOMUNISMU, proto, aby si němečtí kapitáni průmyslu udrţeli svůj majetek a zisky. Mysleli si, ţe si Hitlera "vychovají". Konec zlého snu nastal po rozdávání ţelezných kříţů 12-ti letým fanatickým "vojákům" z Hitlerjugend, které nahnali pod pásy tanků vítězné, leninsko-stalinské Rudé armády, v roce 1949, kdy vznikl první stát v dějinách Německa, který byl svobodný pro většinu své společnosti, Německá demokratická republika (NDR). Po tisíci letech bojů jsme my Česi a Slováci byli s Němci skutečnými, rovnoprávnými, přáteli. Ne jako dnes, kdy je NDR okupována Německou spolkovou republikou, ze které si rozbitou Československou republiku skupují bývalí nacisté. Ale zpět k filmu. Mezi bratry probíhají paradoxy ţivota (mimo politiku také v milostném ţivotě prostřednictvím dívky "Mitzi", kterou ztvárňuje Lucy Gutteridge) - Karl nejdříve zapáleně pro nacisty bratra Helmuta agituje - ten poukazuje na primitivismus nacistů.. Karl nejdříve věří, ţe se to zlepší.. Kdyţ je ovšem svědkem naprosto bezprávné perzekuce odborářů, při které je jeho bývalý vedoucí dílny zmrzačen a smrtelně zraněn, nastává u něj zlom, umocněný navíc rodinou odboráře, která se na Karla od "SA" obrací jako na poslední instanci, která můţe snad ještě něco změnit. Ovšem soukolí nejagresivnější formy kapitalismu, fašismu, jiţ pevně zapustilo kořeny a Karl končí i v koncentračním táboře. Na vyšší úrovni to vše (a ještě více) poznává i Helmut (který
hasí Karlovy "prohřešky"), který se stává bizardním chráněncem "pana hrůzy" Heydricha, který z rozjetého kolotoče není schopen vystoupit, ale má kus moci a stává se pro své schopnosti a "rozumnost" nepostradatelným pro různé primitivní řezníky, kterými samozřejmě nacistické bezpečnostní sloţky oplývaly. Ve filmu jsou zobrazeny prakticky všechny brutální milníky krátké nacistické éry - právě skvěle (třídně) zobrazuje, jak před nocí dlouhých noţů (oblíbená událost našeho bývalého premiéra Topolánka), je Hitler ve filmu zobrazen potřásající si rukou s největšími velkoburţuji Německa té doby a jak s nimi odchází do jejich privátních prostor - Heydrich s Helmutem sedí v recepci, či baru, onoho hotelu, kde k předání moci v kapitalismu nacistům došlo. Heydrich se ptá Helmuta, co si myslí, ţe teď bude s oním druhým "vůdcem nacistické revoluce" Ernstem Ro:hmem (vůdce miliónové SA, který chtěl pro "národní socialismus" zestátnit coţ je zcela něco jiného neţ znárodnění, bankéře). Helmut mu cynicky odpovídá: "Na co ještě potřebujeme revolucionáře, kdyţ revoluce uţ dávno proběhla?!". Vraţdění SA-manů jednotkami SS, za účasti samotného Hitlera, patří k silným okamţikům filmu. Je zde dokonce poukaz i na to, jak Ro:hmem mnozí nacisté pohrdali pro jeho homosexualitu, která byla tehdy veřejným tajemstvím. Dokonce se našlo místo i pro atentát na Heydricha, který tvůrci nepochopitelně natočili v otevřené krajině. Je to jen detail, celkový dojem ze samotného filmu mi nepokazil. Je třeba v příběhu přehlédnout pár nepřesností a mimochodem, postava Hitlera tu nemá ani zdaleka takový prostor, jako by si někdo mohl podle názvu myslet. Coţ je výrok autora komentáře na csfd.cz , se kterým se mohu plně ztotoţnit. Výborná a autentická je kamera Ernesta Vincze. Podezřívám jej, ţe při natáčení tohoto filmu pouţil i starší kameru-veterána ze 40. aţ 50.let, která (jak můţeme vidět např. v našich prvorepublikových filmech) vytváří "divadelní dojem", tedy, ţe hlavní postavy kaţdé scény vystupují do popředí a pozadí ustupuje, stává se jednolitou "kulisou". To je dnes, v éře filmových triků (pohled z prolétající bomby, viditelnost střel letájících kolem hlav protagonistů..), jiţ naprosto nemyslitelné a moţná právě proto mě to potěšilopohladilo.. Některé scény, např. se zpěvačkou "Mitzi", jsou skutečně jak vystřiţené z poloviny 30. let. Představitele Helmuta, Billyho Nighy (12.12. 1949), u nás můţete znát z filmu "Harry Potter a Relikvie smrti", či "Láska nebeská", za kterou si vydobil nominaci na Zlatý glóbus, další nominaci
VZDOR 11-12/2012 na Zlatý glóbus za roli ministerského poradce v dramatu "The girl in the café" si vyslouţil v r.2006 a představitele Karla, Johna Shea (14.4. 1949), zase jako zločince Lexe Luthora v "Lois a Clark: Nová dobrodruţství Supermana" či známém komediálním seriálu "Sex ve městě". Velmi činný televizní řezisér Jim Goddard tentokrát natočil skutečný velkofilm, ságu sebedestrukce německého národa. Od tohoto filmaře mohou dále snad čeští a slovenští diváci znát televizní seriál "Poldové" ("The Bill"), oceněný 6-ti cenami, mimo jiné prestiţní televizní cenou BAFTA za r. 2009, s dalšími 22 nominacemi. Seriál byl vysílán v 90.letech na ČT a po Jimu Goddardovi jej natáčelo bezpočet resirérů - poměrně věrně zobrazoval práci řadových policistů. Moţná také mohou znát film Rudý orel, 1994, který obsaPředseda Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy (ÚV KSČM) Vojtěch Filip, neschopen odpovědět v politicko-diskusním pořadu TV Prima Partie na otázku, zda-li byl zločinný minulý (před r. 89) nebo současný reţim, zde uvedl některá nepravdivá a zavádějící tvrzení, netýkající se sice tentokrát přímo mladých komunistů, ale která přesto potřebují uvést na pravou míru. Jsou to fakta týkající se politických uskupení - Komunistické strany Československa (KSČ) a Strany práv občanů Zemanovci (SPOZ) a vztahu tohoto reţimu (i KSČM) k nim. V Partii i ve „stranických" Haló novinách Vojtěch Filip v zásadě uvedl, kterak si vládní koalice „objednala" útok zleva v podobě KSČ s televizním konstatováním, ţe „ve Středočeském kraji měla KSČ asi 0,8 procenta"... O Zemanovcích se zase ani on, ani burţoazní média nezmiňují prakticky vůbec. A zatím jsou vrcholní představitelé KSČM, „kteří nekoušou", jak uvedl profesionální antikomunista, místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek, vidět v médiích úplně všude a ČSSD usilovně „přemýšlí", jak zrušit Bohumínské usnesení zakazující jí spolupráci s KSČM na celostátní úrovni. I na našich webových stránkách www.komsomol.cz se, samozřejmě ze zcela jiných pozic, marxistických, ale v některých ohledech příliš zobecňujících, objevilo, ţe výkon KSČ a SPOZ v krajských volbách, ke kterým přišlo ani ne 40% voličů, byl neúspěchem. S tím ovšem nemohu souhlasit. Tyto dvě strany symbioticky spojené podporou jednoho z vylhaných kandidátů na prezidenta - Miloše Zemana (s podtitulem jeho materiálů „Vţdyť ho znáte"; no právě...) a také jako „radikalnější" varianty KSČM a ČSSD skutečně uspěly. Navíc k tomu musím poznamenat, ţe počítat při krajských vol-
18
KULTÚRA hově právě daleko více zapadá do šablony (pozdně) "reaganovských" filmů, o kterých se zmiňuji výše, jako "rambové" své doby. Jedná se o dvoudílné milostné drama na pozadí válečného konfliktu. Příběh milostného trojúhelníku mezi zkušeným agentem CIA Jackem Carverem (představitel, po předchozích hercích ztvárňujících Jamese Bonda, upadajícíh, primitivně antikomunistických bondovek z 80.let, z nichţ jedna se odehrává i v Československu, plném gazíků VB s "policisty" v ušankách se samopaly, Thimothy Dalton) a jeho milenkou, zdravotní sestrou Kate, která je provdaná za lékaře českého původu Petera Husaka (!). Lékař Peter se proti své vůli stává spolupracovníkem ruské tajné sluţby. Kate se o spolupráci dozví, je otřesena a rozhodne se mezi oběma muţi..
Štěpán a Zeman bách průměr z výsledků jednotlivých krajů je trochu matoucí (byť orientačně je to dostačující), protoţe v krajích je různý počet obyvatel a rozdíl mezi např. Karlovarským a Středočeským je veliký. KSČ kandidovala, pokud správně vím, ve čtyřech krajích a v Ústeckém a Moravskoslezském měla ve výsledku přes 2 procenta. A to navzdory tomu, ţe jinak v těchto krajích zvítězila KSČM a ČSSD (v Ústeckém kraji navíc se silnými tzv. „levicovými subjekty" – „Severočechy" a „Mostečáky"). KSČ neměla prakticky ţádnou volební kampaň a vůbec o její existenci se mnoho nedozvídáme, snad kromě několika kontroverzních (s podporou tzv. „trţního socialismu") rozhovorů s předsedou strany Štěpánem v burţoazních mediích, stránek Komunisté 1921 (Krajský výbor KSČ v Ostravě pro MS kraj) a blogu člena ÚV KSČ a SMKČ Vojtěcha Mišičáka na Parlamentních listech. Kdyţ si uvědomíme, ţe taková Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) a její akce mají obrovský prostor v médiích (navíc posilováni takovými „dramatizacemi", které se změnily na blamáţ, jako byla kauza „útoku" na Peťu z Břeclavi, který se nakonec přiznal, ţe si vše udělal sám…), a přesto tato neonacistická strana „uspěla" velmi podobně jako KSČ. V případě DSSS jsou tyto volby tedy, oproti KSČ, významným neúspěchem. Pokud se jednalo o útok zleva na KSČM, jak uvedl Vojtěch Filip, byl na moţnosti KSČ, které jsem výše popsal, velmi zdařilý. V Opavě se díky 5%, které ve volbách obdrţel senátní kandidát KSČ Škařupa, nedostal do II. kola volby senátní kandidát KSČM Opálka, kterému na II. kolo chyběla asi 2%, která by, při neúčasti
Komentář z diskuse na jednom filmovém webu je výstiţný: ..s láskou, nenávistí, mstou zahořklého ex-českého lékaře, který nakonec bere AK-47 do svých rukou. Je zajímavé, jak všichni zlí v amerických a britských filmech jsou buď Rusové-Sověti, nebo Češi.. Hitlerova SS: Portrét zla se naštěstí úplně vzdálil některým "historickým" filmům, které připomínají spíše dokumenty o jeţdění v autech veteránech.. Je to neprávem neznámý film, který směle strčí do kapsy různé "válečné velkofilmy" i řadu bezduchých, trikově perfektně udělaných filmů. Nechci jej čtenáři nějak přechválit, ale dostanete-li se k němu, určitě mu věnujte pozornost. Pro ty, kteří mají rádi kvalitní protiválečné filmy, povinnost. David PAZDERA
kandidáta KSČ, s velkou pravděpodobností obdrţel on. V Ostravě pak kandidáta KSČM Luzara zcela deklasovala kandidátka KSČ Šarišská (dříve ovšem téţ členka KSČM), kdyţ získala prakticky polovinu hlasů jako on, celkem téměř 7%. Je pravda, ţe zcela KSČ propadla v Pardubickém kraji, kde ovšem není dlouhodobě „zavedená", tak jako na severu západní části rozdělené Československé republiky a navíc, na dobře zorganizovaných předvolebních shromáţděních místní vedoucí kandidátku KSČM Hanu Horskou podporoval „první československý kosmonaut" (jak byl představován na pardubických „mítincích" KSČM) Vladimír Remek, který má téţ na jednom ze svých propagačních materiálů, coţ jsou dětská puzzle, skafandr se znaky ČSSR a projektu Interkosmos. Myslím, ţe takto v mnohém vyjedla KSČM nostalgickou kartu KSČ. Ve volební kampani byla taktéţ velmi aktivní Komise mládeţe při OV KSČM v Ústí nad Orlicí, tvořená aţ na jedinou výjimku členy SMKČ, kteří v tomto regionu úzce spolupracují s KSČM, samozřejmě s tím, ţe na akcích KSČM šíří výhradně marxisticko-leninské materiály a symboly revolučního dělnického a komunistického hnutí. Ne se symboly (polo) Evropské unie a účastí na projektech, které jsou sice vytlačováním amerického imperialismu, ale imperialismem evropským... Nebo s hesly jako „KSČM hájí zájmy VŠECH!"... KSČ připravila KSČM o tak 3 - 4 zastupitele, přičemţ ve Středočeském kraji, kde byl jeden z nejstrmějších nárůstů volebního výsledku KSČM, to znamenalo nezískat rozhodující mandát při konečném výsledku KSČM 19 zastupitelů, ČSSD 20 zastupitelů. Nejsem stoupencem ani KSČ, ani SPOZ, ani politiky současného vedení
VZDOR 11-12/2012
Z ČINNOSTI ORGANIZÁCIE
„Ruky preč od Sýrie!― znelo Bratislavou Po mestách ako Moskva, Ankara, Praha, Minsk, Rím, Frankfurt, či New York sa demonštrácia proti zasahovaniu západných mocností do vnútorných záleţitostí Sýrie uskutočnila aj na Slovensku. Na bratislavskom Námestí SNP sa uţ krátko po pol štvrtej začali schádzať účastníci demonštrácie. Do štvrtej sa na námestí zhromaţdilo okolo 70 ľudí, ďalšie desiatky stáli mimo námestia počúvajúc prejavy rečníkov. Po oficiálnom otvorení podujatia sa slova ujal predseda Zväzu sýrskych študentov na Slovensku Ali Assad, ktorý zdôraznil, ţe sýrska vláda uţ od začiatku „povstania― proti prezidentovi Assadovi uskutočnila niekoľko zásadných reforiem a ústupkov opozícií. Medzi ne patria napríklad zrušenie výnimočného stavu, vypracovanie nového volebného zákona, prebehnutie komunálnych a parlamentných volieb s účasťou mnohých politických strán a nezávislých kandidátov, ale aj vypracovanie novej ústavy, ktorá obdrţala veľkú podporu obyvateľstva. Druhý rečník v poradí, podpredseda KSS, Pavol Suško vyjadril podporu a solidaritu sýrskemu ľudu. Okrem iného tieţ poukázal na bezohľadný prístup Západných mocností, ktoré v snahe dostať sa ku zdrojom iných krajín, svojou imperialistickou politikou porušujú medzinárodné právo: „Zúčastňujeme sa tejto demonštrácie aj preto, lebo chceme povedať, ţe tieto akcie zo strany Západu sú protiprávne! Všetky tieto akcie sú porušovaním medzinárodných dohôd a medzinárodného práva! Je to zasahovanie do vnútorných zále-
ţitostí suverénnych štátov! Sú to scenáre ako zlikvidovať jednotlivých vodcov, legálne zvolených predstaviteľov týchto krajín! Je to narušenie charty OSN! Je to narušenie všetkých pravidiel, ktoré tu sú. Chcú toto všetko popľuvať a ukázať, ţe môţu robiť, čo oni chcú!― Suško v mene KSS odsúdil zasahovanie do suverenity iných štátov a poukázal, ţe aj na Slovensku sú porušované práva – právo na bývanie, právo na prácu a pod. Predseda SZM, Miroslav Pomajdík, ostro odsúdil zaujatosť médií v sýrskom konflikte. Jednostranné informovanie a prikrášľovanie reality je beţnou praxou nielen v slovenských, ale aj v zahraničných masmédiách. Zároveň poukázal na nebezpečenstvo prepojenia islamských militantov a sýrskej ozbrojenej opozície: „Človeku sa chce zvracať, keď počúva ako na jednej strane v Jemene, Afganistane, či Pakistane prozápadné reţimy podporované USA a EÚ bojujú proti povstalcom, ktorí sú prepojení s Al-Kájdou. Počúvame o správnosti boja proti islamskému terorizmu a Al Kájde. V Sýrii pochádza väčšina ozbrojenej opozície z radov Al-Kájdy a podobných fanatických islamistických skupín! Prakticky celá hlavná vetva rebelov sa hlási k radikálnemu islamu. No v médiách sa uţ píše o demokratických sýrskych povstalcoch! V tomto prípade to zrazu nie sú islamskí fanatici ako v Jemene, či Afganistane!― Po oficiálnych príhovoroch dali
KSČM - znám však kvalitní lidi jak v KSČ, tak „u Zemana" - je zajímavé, ţe tam, kde se KSČM nejvíce účastní při rozdělování podílu na moci v komunální politice i ve velkých městech, má KSČ nejvyšší výsledky. Myslím skutečně výsledky - na severu ČR jsou tedy trojnásobné k výsledku např. Komunistické strany Slovenska, která na rozdíl od KSČ měla volební materiály, mladé komunisty na kandidátce, jedno volební období i poslance a neuspěla teď několikrát velmi těţce… Je otázka, pokud by KSČ měla 8 desítek okresních výborů a milióny na volební kampaně, jako má KSČM, kolik by ve volbách oproti odkomunizované KSČM získala. KSČM má své finanční prostředky, původní i ty návazné, z valné části od předlistopadové KSČ, kterou ovšem KSČM ve svých materiálech a ústy mnohých svých vrcholných představitelů čím dál více haní, ale volit ji chodí lidé, kteří, biti touto panskou vládou, v ní vidí jistoty reálného socialismu. Nejen ţe byly takto
„převedeny" peníze od komunistů k sociálním demokratům s nálepkou komunistické strany, ale stejně se to stalo i s politickým odkazem historie komunistického hnutí. Jak by vypadala kampaň KSČ, kdyby měla peníze, nám napovídají právě Zemanovci, kteří zvítězili v souboji s „Paroubkovci" o lidi znechucené politikou ČSSD. SPOZ se, jako úţeji profilovaná strana, dostala do dvou krajských zastupitelstev, a to i přes volební úspěch dvou tzv. hlavních levicových stran, ČSSD a KSČM. (Rozdíl mezi oficiální levicí a pravicí je, v současném kapitalismu, systému útlaku, vykořisťování a válek, pouze v tom, ţe „levice" podporuje současný kapitalismus „více zastřeně" a „pravice" zcela otevřeně...) Zeman oproti Jiřímu Paroubkovi (NSLEV 21) skutečně uspěl. Paroubek do kampaně investoval milióny a stal se nejporaţenějším z poraţených. Zemanovci zato mají své zastupitele ve dvou krajích a
19
organizátori priestor na diskusiu, ako dôkaz toho, ţe prijímajú kaţdý názor a hocikto sa môţe slobodne vyjadriť. Túto moţnosť vyuţili Sýrčania ţijúci na Slovensku – Samir Assad, Jalal Suleiman, Sýrčan ţijúci v Rakúsku a Zdeněk Rajchl, predseda OV KSS Myjava. Na úplný záver vyzvali organizátori na jeden veľký potlesk poslaný do nádherného Damasku ako prejav solidarity a úcty pred tým, čo všetko si od marca minulého roka musel vytrpieť sýrsky ľud. Podujatie sa nezaobišlo bez drobných opletačiek s mestskou políciou, aj keď tie prišli aţ po oficiálnom ukončení celej demonštrácie. Na adresu slovenských médií moţno povedať len jedno, opäť raz nesklamali a celé podujatie odignorovali. Je zaujímavé, ţe keď sa protestuje proti Číne, Bielorusku, či Venezuele médiá spravia správou číslo jeden aj šaškovanie pred veľvyslan ectvom 3-5 aktivistov z „mimovládnych organizácií―. Ak sa ale zíde väčší počet demonštrujúcich na protest proti politike Západu, médiá, súkromné aj verejnoprávne, zostávajú hluché, slepé a nemé. Artur BEKMATOV tam jsou i v radě a v koalici, ve Zlínském jsou v tzv. „levicové" koalici ČSSD s KSČM a v Pardubickém to táhnou s ČSSD a s Koalicí pro Pardubický kraj. Z toho všeho, včetně čísel obrovské volební neúčasti, je vidět, ţe by zde mohla působit skutečně revoluční strana, kterou suplují občanská sdruţení, ale prostor pro ni je třeba získat - komunisté musí mít moţnost propojovat své struktury a získávat lidi, neţ vytáhnou do boje. Nová revoluční strana nevznikne ani z KSČM, ani z KSČ a ovšem ani ze SPOZ - ale komunisté, zejména ti mladí, kteří nové komunistické hnutí budují z revizionistických trosek, musí dýchat a musí umět s poctivými členy těchto organizací komunikovat. Nesmíme dopustit, aby případný konec těchto organizací byl lidmi brán jako konec nositelky myšlenek vědeckého socialismu (tak jako po roce 1989, ale z toho snad v hlavách uţ pomalu vybředáváme), komunistické strany. Není to jen o penězích, jak svědčí Paroubkův případ. DPA
Čítaj, píš, rozširuj, organizuj sa! Časopis si môţeš predplatiť na adrese:
[email protected] Na danú adresu tieţ môţeš posielať svoje námety, pripomienky, texty, polemiku i kritiku
Časopis VZDOR vznikol z iniciatívy ľudí, ktorí uţ majú dosť klamstiev šírených masmédiami, ktoré sú rukách finančných magnátov. Na základe našich skúseností tvrdíme, ţe z médií dennodenne zaznieva ich interpretácia reality, problémov a riešení ktorú vnucujú celej spoločnosti. Príčiny súčasných problémov (kríza, dlhy, nezamestnanosť) sa nevysvetľujú existenciou kapitalistických protirečení, kde výsledky práce celých národov idú do vrecák niekoľkých kapitalistov, ale sa dávajú za vinu pracujúcim (napríklad "leniví" Gréci, Španieli, Taliani... raz tam určite budú aj leniví Česi a Slováci). Rovnako pokiaľ ide o riešenia napríklad v čase dlhovej krízy, tie sú jednoznačne v prospech bánk, ktoré len parazitujú na ľudskej práci a v neprospech pracujúcich, ktorí svojou prácou ţivia celú spoločnosť, najviac však banky samotné. Médiá a v nich prezentovaní odborníci hľadia na všetko len zkrze čísla, pričom rešpektujú kapitalistickú ekonomiku, ktorá je uţ vo svojej podstate protiľudová, čo sa dá ľahko dokázať. Kaţdý rok počúvame o ekonomickom raste, teda kaţdý rok vyprodukuje naša spoločnosť viac produktov. Dnes je na svete taká pokročilá technológia výroby, ţe nikto na svete nemá dôvod byť chudobný. Logicky by sme sa teda mali mať rok čo rok lepšie, avšak deje sa presný opak - popri ekonomickom raste počúvame o "nevyhnutnosti" sociálnych škrtov, ľudia končia na úradoch práce; sú hromadne vyháňaní z domovov, aby našli prácu inde, dostávajú sa do váţnych existenčných problémov, uţ nehovoriac o nastupujúcej generácii, ktorá nemá uţ ani výdobytky staršej generácie v podobe vlastného bývania, má však výdobytky kapitalizmu v podobe doţivotnej hypotéky na krku. Napriek tomuto všetkému sa dozvedáme, ţe si "ţijeme nad pomery" a ţe sme "ekonomický hriešnici". Podľa tejto logiky je zodpovedné a primerané ţiť v chudobe. Nebudeme tu pojednávať o ďalších aspektoch súčasnej reţimnej propagandy, o tých sa dočítate práve v našom časopise. Tak ako masmédiá slúţia a sú hovorcom triedy kapitalistov, tak chce byť VZDOR tribúnou a sluhom vykorisťovanej a utláčanej väčšiny, ako má uvedené v podtitule. Chce byť časopisom s ľudskou tvárou a na strane ľudí. Tým sa nikdy nebude tajiť. No nechce byť len informátorom, ale i organizátorom a podnecovateľom spravodlivého odporu. Časopis sa šíri v tlačenej i internetovej podobe. Tlačenú verziu časopisu sa nám podarilo zabezpečiť po tom, čo sa mesačník VZDOR cez leto 2012 stal československým. Tlačená verzia je zvýhodňovaná a skôr dostupná, predovšetkým z toho dôvodu, aby sme nazbierali dostatok finančných príspevkov, ktoré poslúţia na tlač ďalšieho čísla. Viac o predplatnom nájdete na stránke www.vzdor.org. Odoberaním časopisu (ktorý neţije zo ţiadnych reklám) prispievate k tomu, ţe bude i naďalej vychádzať. Tieţ uvítame akúkoľvek ďalšiu pomoc či uţ pri podieľaní sa na obsahu časopisu, distribúcii, alebo jeho propagácii. Viac v rubrike „Pridaj sa― na stránke www.vzdor.org. REDAKCIA Časopis na internete:
Československý komunistický videokanál na YouTube
„KOMINFORM CS“
