100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích aneb z jejich historie v ãesk˘ch zemích
Lovochemie, a.s., Terezínská 57, 410 17 Lovosice, âeská republika Tel.: 416 561 111, fax: 416 533 098, e-mail:
[email protected]
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích aneb z jejich historie v ãesk˘ch zemích
Obsah Staletá zku‰enost s puncem teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Hnojiv˘ gyps
..............................................
5
Kosti do polí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Exotické fosfáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Domácí guano neboli ãlovûãina
...........................
6
Zrození superfosfátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Chilské zlato . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Nestárnoucí veterán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Hnojivo z vysoké pece . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Pruská sÛl
.................................................
9
Otcové legendy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 PoÏehnaná krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Na kraji Lovosic, v polích u Labe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Pfiíbûh zaãíná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Triumf dusiãnanÛ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Hladová zemû. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Pod kfiídly Fosfacidu
......................................
19
Hedvábn˘ byznys v sousedství hnojiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Pováleãná léta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Socialistická éra
...........................................
Ani hnojiva, ani hedvábí
..................................
25 26
ReÏimy se mûní, hnojiva zÛstávají . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Zaãíná nová kapitola
......................................
31
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
3
Staletá zku‰enost s puncem teorie Poãátky uÏívání minerálních hnojiv souvisejí jak se staletími ovûfien˘mi zku‰enostmi zemûdûlcÛ, tak s poznatky osvícenské vûdy a zavádûním moderní zemûdûlské v˘roby. JiÏ ve stfiedovûku byl znám úãinek popela pfii Ïìáfiení lesÛ, které se mûnily v nová pole. Nejstar‰ím minerálním hnojivem byly slín a vápno. V 18. století se k hnojení zaãal vyuÏívat také odpad, kter˘ vznikal pfii v˘robû pota‰e nebo „salnytru“, ãili ledku draselného. Za ãasÛ vlády Josefa II. se na nûkolika panstvích v âechách zaãala sádrovcem hnojit novû zavádûná plodina – jetel. Zemûdûlství se odpradávna fiídilo kolobûhem pfiírody – do polí se vracelo v‰e, co samo z pÛdy vze‰lo. Obvyklou praxi podloÏil koncem 18. století vûdeck˘mi argumenty Albrecht Thaer – zformuloval tzv. humusovou teorii hnojení, která vládla zemûdûlství aÏ do roku 1840. Tehdy Justus Liebig publikoval v˘sledky sv˘ch bádání o tom, Ïe dusík, fosfor, draslík nebo vápník jsou stejnû jako voda a vzduch nepostradatelné látky pro Ïivot rostlin. Na základû tûchto poznatkÛ formuloval tzv. zákon minima – o v˘nosu plodin rozhoduje právû ta Ïivina, která je v pÛdû, resp. v rostlinû, nejménû zastoupena. Liebigova teorie podnítila celoevropsk˘ rozvoj chemické anal˘zy pÛd a rostlin a dal‰ího pokusnictví s hnojením. S Liebigov˘mi názory i dal‰ími soudob˘mi novinkami ze zahraniãní zemûdûlské technologie seznamoval ãeské hospodáfie v lidov˘ch ãasopisech a kalendáfiích popularizátor pokrokov˘ch zemûdûlsk˘ch metod a LiebigÛv souãasník Filip Stanislav Kodym. První rady jak a ãím hnojit publikoval také J. B. Lambl. Na základû jejich doporuãení se jiÏ na poãátku 19. století zaãalo do polí rozváÏet uhlí s vy‰‰ím obsahem síry nebo tehdy jiÏ prÛmyslovû vyrábûná zelená skalice. Draslík pÛda pfiijímala z dfievného popela a i ze stavební suti, pfiedev‰ím z trosek star˘ch chlévÛ, které byly nasáklé fekáliemi s velk˘m obsahem fosforu, jenÏ byl povaÏován za „zdroj velké síly hnojivé“. Ten pr˘ na pole pfiiná‰eli i tzv. povûtroÀové, tedy kousíãky vesmírn˘ch meteoritÛ.
Souãástí vozového parku kaÏdého vût‰ího statku b˘valy tradiãní dfievûné cisterny, které slouÏily k rozvozu tekut˘ch Ïivoãi‰n˘ch i minerálních hnojiv.
4
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
Ov‰em dávno pfied Liebigem, jiÏ koncem 16. století, popsal Konrad Heresbach sloÏení rostlinn˘ch látek jako nerozpustné soli, které jsou jejich Ïivotadárn˘m zdrojem. O princip rostlinného tûla se zajímala i renesanãní alchymie, která inspirovala pûstitele napfiíklad k tomu, Ïe do stromu navrtávali skofiici nebo med, protoÏe vûfiili, Ïe tím ovoce pûknû zesládne. Aby plodÛ bylo co nejvíce, vpravovali pod kÛru stromÛ dokonce i rtuÈ. V polovinû 18. století pfii‰el ‰v˘carsk˘ uãenec Charles Bonnet s vûdeck˘m v˘kladem, Ïe rostliny ke své v˘Ïivû potfiebují vzduch, a v roce 1748 jeho souãasník Petr Kretschmer vydal spis, ve kterém doporuãoval nenechávat pÛdu pro její obnovu leÏet ladem, ale provádût na ní kaÏdoroãnû hlubokou orbu. V roce 1770 byla v Praze zaloÏena Spoleãnost pro orbu a svobodná umûní pro království ãeské.
Justus Liebig (1803-1873)
Hnojiv˘ gyps V první polovinû 19. století se ‰kála hnojiv uÏívan˘ch na ãeském venkovû roz‰ífiila i o tzv. hnojivou sádru. Jejím zpracováním vzniká síran vápenat˘, s nímÏ jiÏ na poãátku 19. století experimentoval v Katefiininû huti ve Vranovicích na PlzeÀsku hrabû Hochberg. V roce 1822 obdrÏel na její v˘robu tovární privilegium. Sádru získával tak, Ïe pyritické
horniny louhoval v kyselinû sírové, a potom roztok sráÏel mlet˘m vápencem nebo pálen˘m vápnem. Úspûchy tohoto hnojiva podnítily vznik dal‰ích továren, jen v âechách jich bylo v roce 1836 registrováno tfiináct. Poãínaje 70. lety zaãala hnojivá sádra ustupovat rodící se legendû mezi minerálními hnojivy – superfosfátu.
Kosti do polí Po roce 1825 se po Evropû roz‰ífiilo hnojení rozdrcen˘mi kostmi domácích zvífiat, tzv. kostní mouãkou, a to zejména poté, co byly ve Skotsku postaveny první speciální ml˘ny na jejich prÛmyslové zpracování. Nejstar‰í zprávy o hnojení kostní mouãkou pocházejí ale jiÏ z 18. století, kdy jihofrancouz‰tí vinafii pfiihnojovali vinnou révu právû kostní mouãkou. O tomto zpÛsobu hnojení informoval v âechách jako první jiÏ zmínûn˘ vlasteneck˘ hospodáfisk˘ buditel Filip Stanislav Kodym.
V roce 1830 byly centrálním nafiízením SchwarzenbergÛ na jejich velkostatcích zakládány první ml˘ny na mletí kostí. První továrna na kostní mouãku vznikla v roce 1831 u A. Richtera na praÏské Zbraslavi. Kostní mouãka jako první fosforeãné hnojivo postupem ãasu ztrácela na v˘znamu a její v˘roba zaÏívala jiÏ koncem 19. století pozvoln˘ úpadek. Její místo nahradil úãinnûj‰í superfosfát.
Exotické fosfáty Kromû kostí se staly dÛleÏit˘m zdrojem fosforu i minerály – tzv. fosfáty, dováÏené pfiedev‰ím ze zámofií. Fosfáty vzniklé z usazenin a mineralizací ptaãích exkrementÛ nebo jejich tûl, se oznaãují jako fosfority a k nejstar‰ím nalezi‰tím tohoto druhu fosfátÛ patfiila pobfieÏí Peru, Bolívie ãi ostrovy v˘chodního Pacifiku. Od roku 1888 se zaãaly do Evropy dováÏet z Floridy a v roce 1896 byla jejich loÏiska objevena i v AlÏíru a Tunisu. Vzácnûj‰í, ménû roz‰ífien˘ druh fostátÛ, tzv. apatity vzniklé sopeãnou ãinností, se dodnes tûÏí ve Vietnamu, Jihoafrické
Republice a zejména na poloostrovû Kola, odkud se tato surovina dováÏí i pro v˘robu minerálních hnojiv v Lovosicích. Tzv. guano, dávno pouÏívané jihoamerick˘mi indiány, objevil pro Evropu v roce 1804 cestovatel Alexander Humboldt. V roce 1842 se s ním poprvé seznámili i zemûdûlci v ãesk˘ch zemích, kam ho dováÏela praÏská Hospodáfiská spoleãnost. 20 tun tohoto velmi vzácného hnojiva koupilo v roce 1852 i lovosické panství SchwarzenbergÛ.
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
5
Domácí guano neboli ãlovûãina Îivoãi‰n˘ pÛvod guana s velk˘m obsahem fosforu a dal‰ích stopov˘ch prvkÛ inspiroval Evropu k tomu, Ïe v polovinû 19. století zahájila v˘robu tzv. poudretty. Pod tajemn˘m názvem se skr˘valo hnojivo z lidsk˘ch exkrementÛ smíchan˘ch s hlínou, pilinami nebo jin˘m odpadem z mûstsk˘ch smetáren. V˘robou ãlovûãiny nebo také novinky, jak se kdysi tomuto hnojivu fiíkalo, zaãala rychle se rozrÛstající mûsta fie‰it svÛj kanalizaãní problém. I pokrokové lovosické panství jiÏ v roce 1854 vyzkou‰elo na sv˘ch polích tfii vagony domácí
poudretty. Z iniciativy nûkolika osobností v ãele s hrabûtem âernínem dokonce vznikl v Praze roku 1872 v˘bor pro zaloÏení spoleãnosti, která by v Praze toto hnojivo vyrábûla. Souãasnû mûla b˘t postavena továrna na v˘robu minerálních hnojiv, ve které se podle plánu poãítalo se „zpracováním masa a kostí padl˘ch zvífiat, su‰en˘ch mofisk˘ch ryb, dusiãnanu draselného, guana, popela v‰eho druhu, nerostÛ draseln˘ch a dal‰ích vápenat˘ch a sirn˘ch minerálÛ“.
Aplikace hnojiv pro‰la mnoha promûnami.
1868
6
1904
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
Zrození superfosfátu Patent na rozklad pfiírodních fosfátÛ kyselinou sírovou získali v roce 1842 dva Angliãané. První továrna na tzv. superfosfát vyrostla v roce 1846 v Liverpoolu. Prameny uvádûjí, Ïe kromû Liebiga jiÏ v roce 1835 jak˘si Gottfried Escher, fieditel evangelického gymnázia v Brnû, navrhoval rozklad jemnû mlet˘ch kostí kyselinou sírovou. Ov‰em prÛmyslová v˘roba superfosfátÛ se do Nûmecka roz‰ífiila aÏ v roce 1855. Odtud byl uÏ jen krok k zaloÏení prvních továren v ãesk˘ch zemích. Vût‰ina nejstar‰ích továren na v˘robu superfosfátov˘ch hnojiv nevznikala na zelené louce, ale rozvinula se pfii továrnách na v˘robu kyseliny sírové, která patfiila k nejstar‰ím surovinám uÏívan˘m v chemickém prÛmyslu. A právû tato kyselina byla schopna rozkládat fosfátové horniny i Ïivoãi‰né fosfáty, respektive umoÏÀovala získat z nich ve vodû rozpustnou kyselinu fosforeãnou. K roz‰ífiení superfosfátu v âechách v˘znamnû pfiispûl i 18. zemûdûlsk˘ celoevropsk˘ sjezd konan˘ v Praze roku 1856, na kterém o tomto novém druhu hnojiva poprvé referoval tehdy tfiicetilet˘ Jan B. Lambl, nestor ãeského zemûdûlského ‰kolství. O pár let pozdûji Lambl na adresu minerálních hnojiv poznamenal: „Dvacetilet˘mi zku‰enostmi dokázala ve Francii, Ïe rozumné uÏívání umûlého hnojiva pfii pûstování fiepy plnû nahrazuje chlévskou mrvu…. S hrdostí budou tedy rolníci na‰í vlasti vítati v˘robu hnoje umûlého, ku povznesení fiepafiství slouÏícího.“ V roce 1861 zaãala v˘roba superfosfátu v Ústí nad Labem a v roce 1868 v podniku Davida Starcka v Kaznûjovû. Následovaly dal‰í továrny, napfiíklad v roce 1869 továrna kníÏete Auersperga v Lukavicích. Zásluhou rytífie Horského z Horsk˘sfeldu vyrostl v roce 1871 závod v Kolínû. Zpoãátku byl on sám coby majitel kolínského panství jedin˘m odbûratelem 400 tun superfosfátu roãnû, pfiiãemÏ továrna byla stavûna na roãní produkci 60 tisíc tun. Odbytovou krizi podnik nakonec ustál a v˘roba zaãala stoupat. V roce 1872 byl zaloÏen dal‰í provoz v Peãkách, rok po tom, co s v˘robou superfosfátu zaãala Schramova dynamitka v Zámkách. Nové továrny vyrostly i v Petrovicích u Karviné (1888), ve âtyfiech Dvorech u âesk˘ch Budûjovic (1891) a v odstupu dvou let ve Slaném a v Pfierovû. Vût‰ina tûchto podnikÛ prosperovala i v polovinû 20. století, neboÈ superfosfátová hnojiva sv˘m mnohostrann˘m vyuÏitím a ‰iroce dostupnou cenou stále kralovala na trhu minerálních hnojiv. Inzerce z let 1904 a 1912
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
7
Chilské zlato Dusiãnan sodn˘ ãili ledek chilsk˘ je vÛbec nejstar‰ím dusíkat˘m minerálním hnojivem, na jehoÏ roz‰ífiení v Evropû má zásluhu ãesk˘ botanik a cestovatel TadeበHaenke, kter˘ jej poznal na sv˘ch cestách po Peru a Bolívií. V âechách s ním provádûl hnojivé experimenty, jejichÏ v˘sledky publikoval v roce 1808, tedy o sedmnáct let dfiíve, neÏ se toto hnojivo stalo pfiedmûtem prvního exportu do Evropy. Jeho nejv˘znamnûj‰í loÏiska se nacházela v západním podhÛfií Kordiller v chilské pou‰ti Atacama, kde byla ukryta v tenké vrstvû jen pfiibliÏnû metr pod zemí. KdyÏ se ukázalo, jak˘
poklad pou‰È skr˘vá, rozpoutala se o nûj vzájemná tzv. ledková válka mezi Chile, Peru a Bolívií. V âechách jej zaãala od 19. století pouÏívat nejdfiíve jen bohatá panská hospodáfiství, podobnû jako guano. K jeho ‰ífiení ãesk˘m venkovem napomohla i pokusná zemûdûlská stanice v Lovosicích, kterou coby souãást svého panství zaloÏil ve 2. polovinû 19. století kníÏe Jan Adolf Schwarzenberg spoleãnû s Komitétem pro srovnávací pokusy pfii Vlastenecké hospodáfiské spoleãnosti v âechách.
Nestárnoucí veterán Síran amonn˘ byl vÛbec prvním umûle vyroben˘m dusíkat˘m hnojivem v âechách. Pokusy s ním, s cílem dosáhnout lep‰ích v˘nosÛ cukrovky, provádûl na zbraslavsk˘ch pozemcích Antonín Richter. K jeho pfiípravû vyuÏil svoji továrnu na spodium, vyrábûné ze smûsi popela z kostí, ãpavkové vody a kyseliny sírové. Se vznikem koksárenského prÛmyslu a plynárenství zaãal b˘t síran amonn˘ k dispozici jako vedlej‰í produkt pfii v˘robû koksu v severomoravsk˘ch uheln˘ch podnicích a také v nûkolika velk˘ch mûstsk˘ch plynárnách pfii ãi‰tûní surového svítiplynu. Po objevu Haberovy syntézy ãpavku roku 1909 a jejím prÛmyslov˘m
vyuÏitím Carlem Boschem se za první svûtové války rozjela v˘roba síranu amonného v Mariánsk˘ch Horách u Ostravy a minimální náklady Boschovy technologie uãinily síran amonn˘ vedle superfosfátÛ ‰iroce dostupn˘m hnojivem. Pfiesto mûl stále velkou konkurenci v draωím chilském ledku, a tak se témûfi tfii ãtvrtiny jeho domácí produkce exportovaly do Nûmecka, Itálie a na Balkán. Je‰tû v roce 1925 si zástupce v˘robcÛ hnojiv st˘ská, Ïe: „v dohledné dobû ledek lze sotva nahraditi jin˘mi dusíkat˘mi hnojivy, neboÈ pouÏívání chilského ledku je mezi zemûdûlci pfiíli‰ vÏito“.
Hnojivo z vysoké pece Thomasova mouãka byla vlastnû odpadem, kter˘ vznikal pfii zkujÀování surového Ïeleza. ·lo o specifick˘ technologick˘ postup, kter˘ byl v roce 1878 patentován v Anglii. Metodou pojmenovanou po svém objeviteli se z litiny vytavené ve vysok˘ch pecích odstraÀoval fosfor, kter˘ byl
8
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
pfiíãinou její vysoké kfiehkosti. A tak na svût pfii‰lo dal‰í levné fosforeãné hnojivo, které se do âech dováÏelo z nûmeck˘ch hutí nebo se vyrábûlo ve vítkovick˘ch a kladensk˘ch hutích. (viz inzerát z roku 1904 na stranû 11)
Pruská sÛl Úãinek draseln˘ch hnojiv, respektive draseln˘ch solí, byl objeven témûfi náhodou v solné oblasti u nûmeckého Stassfurtu. Draselné soli tvofiily mocnou vrstvu, která kryla bohatá loÏiska kamenné jedlé soli. Pfii jejich vytûÏování konãily bez uÏitku na v˘sypkách. AÏ díky pozorování jednoho místního chemika byly poãátkem 60. let objeveny jejich hnojivé úãinky a sylvín, karnalit a kainit se staly vyhledávan˘mi draseln˘mi hnojivy. První hnojení s kainitem provádûli v âechách na dûãínském panství. Draselná hnojiva, jejichÏ tûÏba byla nûmeck˘m monopolem, se masovû roz‰ifiovala zejména mezi pûstiteli cukrovky, ktefií chtûli dosáhnout maximální cukernatosti, a také mezi bramboráfii, jejichÏ prioritou byl vysok˘ obsah ‰krobu pro dal‰í prÛmyslové zpracování brambor. Díky pomûrnû vysoké cenû ale nemohla draselná hnojiva konkurovat levnûj‰ím superfosfátÛm. 1923
1904
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
9
Otcové legendy Pfiíbûh v˘roby hnojiv v Lovosicích zaãal psát August Schram, kter˘ se v roce 1843 narodil v rodinû sokolovského obchodníka Adalberta Schrama. Vzdûlání se mu dostalo na reálce v Lokti a první obchodní zku‰enosti zaãal sbírat v Lipsku. Neb˘t jeho pozdûj‰í praxe v obchodním oddûlení jedné praÏské továrniãky na v˘robu chemikálií, kdo ví, kter˘m smûrem by se jeho osud ubíral dál. Do Ïivota vstupoval v dobû vrcholící prÛmyslové revoluce, kdy se chemické objevy promítaly do Ïivota obyãejn˘ch lidí, kdy se na pultech obchodÛ témûfi dennû objevovaly nové druhy chemick˘ch v˘robkÛ. Rostla po nich poptávka, a tak se August rozhodl otevfiít si vlastní komisní obchod. A odtud byl uÏ jen krÛãek k tomu, aby rok po objevu dynamitu zaloÏil v roce 1868 vlastní firmu, která se pro ãeské zemû stala prvním a v˘hradním obchodním zástupcem v˘bu‰nin Alfreda Nobela, resp. jeho akciové spoleãnosti se sídlem v Hamburku. Dynamit na‰el své uplatnûní zejména pfii stavbû Ïeleznic a v dÛlním prÛmyslu, takÏe o zákazníky nemûl Schram nouzi. Zaãal proto s v˘stavbou nové továrny na v˘robu dynamitu v Zámkách u Prahy, první svého druhu v rakouské monarchii. Pfii v˘robû dynamitu vznikala odpadní kyselina dusiãná jako vedlej‰í produkt pfii v˘robû nitroglycerinu. VyuÏití na‰la pfii v˘robû minerálních hnojiv a v roce 1871 vyrostla pfii dynamitce u praÏsk˘ch Roztok první továrna na její zpracování. V 80. letech si Schram nechal patentovat i vlastní v˘robu superfosfátu. Také odpad z jeho v˘roby zaãal zpracovávat a jako svÛj patent ho nabízel ke konzervování ãpavkov˘ch látek a vazbû pachÛ hnoje a moãÛvky. Od konce 19. století zaãal vyrábût míchaná hnojiva z ledku, draseln˘ch a amonn˘ch solí. Roku 1880 byl August Schram jmenován ãestn˘m obãanem Sokolova a na jeho pamûÈ a pfiipomínku 50. v˘roãí vlády císafie Franti‰ka vyrostla v roce 1898 na sokolovském námûstí litinová ka‰na, která dodnes nese Schramovo jméno i jeho podobiznu. August mûl o pût let mlad‰ího bratra Adolfa, kter˘ také upsal svÛj Ïivot chemii. V roce 1869 dokonãil její studia na vídeÀské a praÏské univerzitû a do roku 1875 pracoval v chemické továrnû Adolfa Jordana v Kralupech nad Vltavou, v jejímÏ v˘robním programu byla i minerální hnojiva. S nabyt˘mi zku‰enostmi potom vstoupil do sluÏeb svého bratra jako vedoucí chemik a technick˘ poradce. Souãasnû zastával i funkci prokuristy firmy. KdyÏ jeho bratr v roce 1891 zemfiel, stal se coby jeho dûdic jedin˘m majitelem celé firmy. V˘robky Schramov˘ch továren nechybûly na tuzemsk˘ch i zahraniãních hospodáfisk˘ch v˘stavách. Adolfu Schramovi, nositeli fiádu Franti‰ka Josefa, generálnímu fiediteli
10
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
August Schram (1843-1891)
obchodního zastoupení vídeÀské Nobelovy firmy na dynamit, ãlenovi správní rady nûkolika bank a jin˘ch spoleãností, zástupci vedoucího Chemicko-technologické fakulty Vysoké ‰koly technické v Praze, ãlenovi a pozdûj‰ímu prezidentovi rakouské Spoleãnosti pro podporu chemického prÛmyslu, nechybûl samozfiejmû ani politick˘ vliv. Sám Franti‰ek Josef II. jej v roce 1908 vyznamenal diplomem za zásluhy v zásobování rakousko-uherského trhu hnojivy.
Adolf Schram (1848-1927)
PoÏehnaná krize Po roce 1880 zasáhla rakouské zemûdûlství hospodáfiská krize, která zpÛsobila hlubok˘ pokles cen zejména obilí a cukrovky. SníÏila se jejich produkce a tím se sníÏila i spotfieba minerálních hnojiv. Ceny tûchto hnojiv, které byly pfiedtím díky poptávce vysoké, prudce klesly. Na trhu se objevila nová laciná hnojiva, jako byla Thomasova struska nebo nûmecké draselné soli. V‰echny tyto faktory mûly za následek v‰eobecné sníÏení cen hnojiv. Paradoxnû tak hospodáfiská krize napomohla jejich dal‰ímu roz‰ífiení i mezi sociálnû slab‰í vrstvy zemûdûlcÛ. Koncem 80. let 19. století patfiila v˘roba superfostátÛ k nejrozvinutûj‰ím a nejroz‰ífienûj‰ím odvûtvím chemického prÛmyslu v ãesk˘ch zemích. Vyrábûly se zde více neÏ tfii ãtvrtiny celkové produkce minerálních hnojiv v rakouské monarchii. A v ãesk˘ch zemích byla i jejich vysoká spotfieba. K tomu pfiispívala i osvûta národohospodáfiÛ v zemûdûlském tisku a pfiedná‰ky fiady odborníkÛ, mezi jin˘mi Antonína Pavce (1851–1927), které byly organizovány po vsích ãeského i moravského venkova. Díky rostoucí poptávce moravsk˘ch pûstitelÛ fiepy byla na pfielomu let 1883 a 1884 uvedena do provozu dal‰í Schramova továrna na v˘robu minerálních hnojiv v Po‰torné u Bfieclavi.
1904
Inzerce z let 1896 a 1912
1872
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
11
Na kraji Lovosic, v polích u Labe Schram si Lovosice pro zaloÏení své dal‰í továrny nevybral náhodou. Úrodné Polabí patfiilo odjakÏiva k obilnici ãesk˘ch zemí a s odbytem hnojiv zde obchodníci nemûli nouzi. JiÏ koncem 19. století pfiímo v Lovosicích vedli bratfii Gläznerové obchod s chilsk˘m ledkem a superfosfáty. Procházela tu Ïeleznice z Prahy do DráÏìan a dopravní uzel se krátce pfied dokonãením továrny roz‰ífiil také o traÈ do Loun. A byla tu samozfiejmû nejstar‰í dopravní tepna – Labe, ideální cesta pro pfiísun v˘robních surovin z Hamburku, rovnou z palub zaoceánsk˘ch lodí. KdyÏ zaãala vyrÛstat Schramova továrna, byly Lovosice, jejichÏ obyvatelé byli z více neÏ tfií ãtvrtin nûmecké národnosti, prosperující pûtitisícové mûsteãko s fiadou prÛmyslov˘ch podnikÛ. V sousedství Schramem zakoupeného pozemku stála za mûstem pfii Labi továrniãka nebo spí‰e dílna mladého Bohdana Theodora Grögra, kter˘ zde
Pohled na Schramovu továrnu z roku 1904
12
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
od roku 1900 vyrábûl vazelínu, mazací oleje, umûlé pryskyfiice a mycí pasty. Jeho firma byla nadto obchodním zástupcem petrolejáfiské firmy Shell. Teãku za historií Grögrovy továrny s dvûma desítkami dûlníkÛ udûlalo znárodnûní v roce 1945. Na troskách základÛ jejich v˘robních hal se pak zaãala rozrÛstat budoucí Lovochemie.
Plán Schramovy továrny z roku 1903 a její roz‰ifiování v 2. polovinû 20. let
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
13
Pfiíbûh zaãíná V záfií 1902 mûl Schram v ruce hotov˘ projekt stavby, na základû kterého poÏádal okresní hejtmanství o Ïivnostenské povolení ke zfiízení továrny na kyselinu sírovou a v˘robu superfosfátu. 29. ledna pfií‰tího roku obdrÏel kladné vyfiízení své Ïádosti a 21. dubna roku 1904 vydalo litomûfiické hejtmanství koneãné povolení k provozu. Povolení v˘roby bylo mj. podmínûno zabezpeãením ãistoty vody v Labi a zákazem skladovat v továrnû ãerstvé kosti, které se rovnûÏ k v˘robû superfostátu vyuÏívaly. 10. kvûtna roku 1904 byly podepsáním smlouvy zahájeny stavební práce a na podzim jiÏ z parních kotlÛ stoupal k nebi ãern˘ d˘m. Kyselina se vyrábûla na svou dobu ve velmi moderních tzv. Mayerov˘ch tangenciálních komorách (vysok˘ch 9 m a majících prÛmûr 10 m), prvních svého druhu v Rakousku-Uhersku. V nich se parou skrápûly sirné v˘pary kyzu a pyritick˘ch hornin, které se praÏily ve speciálních pecích. Pyrity, fosfátové horniny i kosti z kafilerií a jatek pfiiváÏely po Labi nákladní lodû, pro jejichÏ snaz‰í vykládku byla v roce 1906 vybudována lanová dráha, která suroviny dopravovala pfiímo do továrny. Hroudy fosfátov˘ch hornin se drtily ve dvou
Továrna kolem roku 1905
14
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
kulov˘ch ml˘nech a potom se ve zvlá‰tních bazénech rozkládaly pomocí kyseliny sírové. Vzniklá ka‰ovitá hmota se expedovala do rozsáhl˘ch skladi‰È, kde se po nûkolik dní vysou‰ela. Nesourodá hrudkovitá masa se opût mlela a dûlníci ji ruãnû, s ‰átky pfies obliãej, prosívali a balili do papírov˘ch pytlÛ. Schramovy továrny v Lísku, Praze-Roztokách, Po‰torné a Lovosicích dosahovaly v roce 1908 roãní produkce celkem 20 tisíc tun kyseliny sírové a pfiibliÏnû 40 tisíc tun superfosfátu. Firma ve sv˘ch poboãkách zamûstnávala 40 úfiedníkÛ, 350 dûlníkÛ a sv˘m rozsahem v˘roby ji po kolínské a ústecké továrnû patfiilo tfietí místo mezi v˘robci superfosfátu v Rakousku-Uhersku. JiÏ v roce 1911 do‰lo k prvnímu roz‰ifiování továrny, zejména o v˘robní sklady. Modernizace pokraãovaly i v dal‰ích letech, kdy tûÏkou ruãní práci, pfii níÏ se vyprazdÀovaly komory, v nichÏ se rozkládal superfosfát, nahradil v roce 1913 transportní pás. O dva roky pozdûji byla v továrnû zfiízena první hasiãská stanice.
Záhlaví Schramova dopisu z roku 1903
Triumf dusiãnanÛ V roce 1898 obletûla svût popla‰ná Crookesova zpráva o brzkém vyãerpání zásob chilského ledku. Pod jejím vlivem zaãaly v˘zkumy moÏnosti zuÏitkování vzdu‰ného dusíku, jejichÏ cílem bylo vyrobit adekvátní náhradu nedostatkové suroviny. Díky tomu se na trhu objevila nová dusíkatá hnojiva a jejich objev zahájil novou etapu rozvoje minerálních hnojiv: v roce 1905 bylo pfii v˘robû kyanidu náhodnû objeveno dusíkaté vápno, Norové ohlásili v˘robu ledku vápenatého a od roku 1916 ve Falknovû nad Ohfií (dne‰ním Sokolovû) zavedl severoãesk˘ Spolek pro chemickou a hutní v˘robu jeho tovární v˘robu. Slouãeniny vzdu‰ného dusíku v‰ak na‰ly velké uplatnûní také pfii váleãné v˘robû stfieliva a v˘bu‰nin. Není divu, Ïe za války byla v˘roba síranu amonného a dusíkatého vápna zastavena ve prospûch zbrojní v˘roby a Ïe po válce byl jeho v˘voz v˘raznû omezen. Poãátkem dvacát˘ch let nedosahovala kapacita jeho v˘roby ani ãtvrtiny stavu pfied rokem 1914. Válka zastavila i dovoz chilského ledku, kter˘ do roku 1914 pfiedstavoval pfiibliÏnû 80 % roãní spotfieby zhruba 65 tisíc tun v‰ech minerálních hnojiv v ãesk˘ch zemích. Kromû superfosfátÛ ovládl zbytek trhu zejména po roce 1910 síran amonn˘, ledek norsk˘ a dusíkaté vápno. Za války musela valná ãást továren odevzdat olovo z v˘robních zafiízení vojenskému eráru. Tomu se nevyhnula ani lovosická továrna – za obûÈ padly její olovûné komory na v˘robu kyseliny sírové.
1923
Schramova inzerce z roku 1891
Detail zafiízení z v˘roby superfosfátu z roku 1904
Pohled do v˘robny superfosfátu, 20. léta
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
15
Hladová zemû Po válce v˘roba hnojiv stagnovala pro naprost˘ nedostatek surovin. Továrnám chybûlo uhlí i vagony. Kolaboval tak i obchod s minerálními hnojivy, kter˘ch byl na trhu kritick˘ nedostatek. Není divu, Ïe v˘nosy ãesk˘ch polí poklesly v prÛmûru o 50 % oproti roku 1912. I Schram se zamûfiil na dovoz levnûj‰ích draseln˘ch solí a kainitu, které do mûsíce expedoval rychlolodûmi nebo Ïeleznicí. Bujela lichva – kromû mnoha velkoobchodÛ také vût‰ina bank mûla zvlá‰tní oddûlení pro úvûry na nákup a prodej minerálních hnojiv. Rozpadem trhu b˘valé monarchie zaãali v˘robci ztrácet svá tradiãní odbyti‰tû. Ke zhor‰ení odbytu hnojiv pfiispûla i transformace velkostatkÛ v rámci pozemkové reformy na drobné zemûdûlce, ktefií si drahá hnojiva nemohli dovolit. Nedostatek hnojiv stát vyfie‰il v roce 1920 zfiízením dotaãního fondu pro jejich nákup ze zahraniãí.
Fond byl urãen pfiedev‰ím k nákupu chilského ledku a surovin k v˘robû superfosfátÛ. Fond mezi zemûdûlské podniky rozdûlil pfies 60 tisíc tun hnojiv, z toho 50 tisíc fosforeãn˘ch v podobû Thomasovy mouãky a 10 tisíc tun dusíkat˘ch. V roce 1921 ze zahraniãí nakoupil a domácím zemûdûlcÛm rozprodal jiÏ více neÏ ãtyfinásobné mnoÏství hnojiv. Teprve aÏ s ústupem hospodáfiské krize v roce 1923 se zaãaly stabilizovat i pomûry v zásobování minerálními hnojivy. Stát si pfiesto ale ponechal koneãné slovo pfii stanovování v˘‰e jejich maximálních cen. I kdyÏ byly napfiíklad ceny superfosfátÛ aÏ dvakrát niωí neÏ v Nûmecku, byla minerální hnojiva pro mnoho drobn˘ch zemûdûlcÛ stále cenovû nedostupná. Úãelnou propagandou v˘robcÛ hnojiv se podafiilo sniÏovat spotfiebu chilského ledku (která jen v roce 1925 ãinila 56 tisíc tun) ve prospûch levnûj‰ích domácích, ale ménû znám˘ch dusíkat˘ch hnojiv – síranu amonného a dusíkatého vápna. Tato situace vedla k tomu, Ïe jiÏ v roce 1920 uzavfielo 15 v˘robcÛ minerálních hnojiv vãetnû Schramova podniku kartelovou dohodu o spoleãném postupu na trhu.
Z pfiístavu u Ïelezniãního mostu se lanovou drahou naváÏely do továrny suroviny a zpût do lodí se expedovala vyrobená hnojiva.
16
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
Plány zafiízení k v˘robû kyseliny sírové a superfosfátu z poãátku 20. století
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
17
18
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
Pod kfiídly Fosfacidu Spolupráce v˘robcÛ se prohloubila, kdyÏ ãlenové kartelu navázali kontakt se spoleãností Fosfacid, která od jednotliv˘ch v˘robcÛ hnojiva centrálnû nakupovala a zaji‰Èovala jejich odbyt do spotfiebitelské sítû. V rámci tohoto uskupení mûly i Schramovy továrny pfiidûlen˘ kontingent v˘roby, kter˘ se kaÏdoroãnû aktualizoval. Celkovû se pohyboval kolem 35 tisíc tun hnojiv, coÏ znamenalo pfiibliÏnû jejich 20% podíl na trhu. Lovosická továrna mohla ve své reÏii prodávat vlastní hnojiva pouze v okruhu do tfiiceti kilometrÛ. I za této tûÏké hospodáfiské situace pokraãovalo roz‰ifiování a modernizace provozÛ lovosické továrny. V polovinû 20. let byla do provozu uvedena nová technologie v˘roby kyseliny sírové v tzv. Gay Lussacov˘ch vûÏích a byla také postavena nová pec na kyz ãi nov˘ kulov˘ ml˘n na fosfáty. Po smrti Adolfa Schrama v roce 1927 pfievzali firmu jeho dva synové – technick˘m fieditelem se stal ing. Adolf Schram a obchod mûl na starosti Albin Schram. Ten zastupoval firmu i v Mezinárodním spoleãenství v˘robcÛ superfosfátu v Hamburku a v fiíjnu roku 1936 se zúãastnil i prvního mezinárodního kongresu strojen˘ch hnojiv FITA v ¤ímû.
Permanentní krizi v nedostatku dusíkat˘ch hnojiv dováÏen˘ch ze zahraniãí zaãal od roku 1932 zmírÀovat norsk˘ ledek (dusiãnan vápenat˘), jehoÏ v˘roba byla zahájena v Ostravû. V rámci Fosfacidu si v˘robci v roce 1930 trh znovu pfierozdûlili a lovosické továrnû pfiipadl rajon ve star˘ch hranicích okresu âeská Lípa. Superfosfát jiÏ v té dobû pfiestal b˘t pfiedmûtem ãeskoslovenského zahraniãního obchodu a Schramova firma, která se v roce 1931 stala vefiejnou obchodní spoleãností, dosahovala koncem 30. let roãní produkce v prÛmûru jen 10 tisíc tun. Po záboru Sudet se vedení spoleãnosti pfiestûhovalo ze svého sídla v RÛÏové ulici v Praze do Lovosic. Vznikem protektorátu se kartelové uskupení rozpadlo a zanikly tak hranice obchodních rajonÛ jednotliv˘ch továren. Za okupace pro‰la továrna dal‰ími rekonstrukcemi, pfii nichÏ byla v˘roba superfosfátu na starém v˘robním zafiízení typu Beskov zastavena a byla nahrazena moderní kontinuální linkou systému Moritz-Standard.
1907
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
19
Hedvábn˘ byznys v sousedství hnojiv V˘znamnou kapitolu v historii spoleãnosti Lovochemie pfiedstavovala továrna na v˘robu umûlého hedvábí pod názvem Böhmische Glanzstoff. Na jejím zaloÏení se dohodl ústeck˘ Spolek pro chemickou a hutní v˘robu s Îivnostenskou bankou a nûmeckou spoleãností Elberfeld, která za poskytnutí sv˘ch v˘robních technologií získala v novém podniku poloviãní podíl akcií. 15. srpna 1921 byla zahájena stavba továrny a 6. bfiezna 1923 se rozjela v˘roba se 665 zamûstnanci. V roce 1928 jich zde pracovalo aÏ 1700. Byla to první továrna svého druhu v âeskoslovensku, kterou krátce po jejím otevfiení následovaly dal‰í men‰í továrny – v Rudníku u Vrchlabí a v Senici nad Myjavou. V˘chozí surovinou k v˘robû umûl˘ch vláken
byla smrková buniãina, která se sloÏit˘mi chemick˘mi procesy rozpou‰tûla na tzv. viskózu a po dal‰ích úpravách vznikl˘ roztok tryskal pod vysok˘m tlakem svazky jemn˘ch zlato-platinov˘ch trysek do zvlákÀovací láznû, ve které praménky tuhly na jednotlivá vlákna, jeÏ dohromady vytváfiely nit viskozového hedvábí. Navinuté hedvábí se potom v cívkách propíralo, su‰ilo a na závûr olejovalo. Jeho roãní v˘roba se od roku 1924 zv˘‰ila bezmála ‰estkrát, kdyÏ v roce 1938 dosáhla 2354 tun. Lovosická továrna patfiila k nejv˘znamnûj‰ím dodavatelÛm pro ãesk˘ textilní prÛmysl, pfiedev‰ím v˘robce dámsk˘ch punãoch. Za dob první republiky rozloha v˘robního areálu továrny zcela dominovala Schramovu provozu na v˘robu minerálních hnojiv.
Areálu dne‰ního podniku dominovala na konci 20. let továrna na v˘robu umûl˘ch vláken.
20
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
Provoz pfiádelny ve 20. letech
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
21
Pováleãná léta V roce 1945 byla na základû Bene‰ov˘ch dekretÛ na podniky A. Schrama a T. Grögra uvalena národní správa. Stejn˘ v˘voj byl u akciové spoleãnosti Böhmische Glanzstoff-Elberfeld. Odchodem nûmeck˘ch obyvatel Lovosic se otevfiel prostor pro ãeské novoosídlence, ktefií se, ãasto s vidinou snadného nabytí majetku, hlásili o zamûstnání do zabran˘ch továren. V roce 1946 se znárodnûn˘ SchramÛv i GrögrÛv podnik staly souãástí Spolchemie. Ale jiÏ následující rok oba zmûnily svého správce, stala se jím (do roku 1949) Synthesia Semtín. V roce 1949 lehla popelem stará v˘robna kyseliny sírové. O rok pozdûji byla nahrazena novou linkou vûÏového systému Petersen, jejíÏ stavba zapoãala jiÏ v roce 1947. Mezitím se konfiskovan˘ podnik Böhmische Glanzstoff-Elberfled stal v roce 1949 národním podnikem âeská továrna
Rozvoj v˘roby s sebou pfiiná‰el i v˘chovu odborníkÛ.
22
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
na umûlé hedvábí. Od 1. ledna 1951 se datuje vznik samostatného podniku Továrna na strojená hnojiva, kter˘ vznikl slouãením starého Schramova závodu a novû budovaného závodu na dusíkatá hnojiva, kter˘ zaãal vyrÛstat na troskách zru‰en˘ch v˘robních objektÛ Grögrovy továrny. Podobnû jako v pfiípadû jin˘ch podnikÛ byla i v Lovosicích pro v˘chovu továrních kádrÛ otevfiena v roce 1951 stfiední chemická ‰kola a pfiímo v továrnû stfiední odborné uãili‰tû. Do té doby zápasily obû továrny s nedostatkem odborníkÛ a kvalifikovan˘ch dûlníkÛ. O to agilnûji rostla podle pamûtníkÛ v továrnû moc komunistické strany. Zatímco továrna na v˘robu hnojiv mûla v roce 1948 pouh˘ch 76 zamûstnancÛ, postavením nového závodu na v˘robu dusíkat˘ch hnojiv se jejich poãet v roce 1953 zv˘‰il na více neÏ dvû stovky.
V fiíjnu 1954 se zaãalo se zku‰ebním provozem v˘roby kyseliny dusiãné technologií, která byla získána z Nûmecka jako sovûtská váleãná kofiist. Produkce vlastní kyseliny dusiãné umoÏnila následnou v˘robu ledku amonného s vápencem (LAV) o koncentraci 20 % dusíku, brzy se v‰ak koncentrace dusíku zv˘‰ila na 30 %. Doma i v celé Evropû vstoupil do historie také pod názvem lovosick˘ ledek. V polovinû padesát˘ch let zaãala b˘t ve vût‰í mífie v âeskoslovensku zavádûna na trh nová hnojiva jako amoniak, moãovina a vícesloÏková hnojiva NPK.
Lovosice (zkrácenû SCHZ neboli Secheza). Tento národní podnik zamûstnával celkem osm stovek zamûstnancÛ.
S celostátními hospodáfisko-politick˘mi transformaãními procesy do‰lo i na restrukturalizaci lovosick˘ch továren. S úãinností od 1. dubna roku 1958 byly oba podniky (Továrna na strojená hnojiva a âeská továrna na umûlé hedvábí) spolu s nûkolika dal‰ími slouãeny do konglomerátu pod hlaviãkou Severoãeské chemické závody, závod
Zlom v historii továrny na umûlé hedvábí zaãal rokem 1958, kdy byla jeho tradiãní v˘roba zahájena i v Bratislavû. Provoz se od roku 1960 specializoval na v˘robu kordÛ, tedy speciálních umûl˘ch vláken pro v˘robu pneumatik, a v roce 1967 byla v˘roba textilního hedvábí v Lovosicích ukonãena.
Budovatelská léta poloviny 20. století
Budovatelská léta poloviny 20. století
V roce 1959 byla v Secheze spu‰tûna nová v˘robní linka kyseliny sírové, která mûla dvojnásobnou kapacitu oproti stávajícímu zafiízení. Zanedlouho, v roce 1964, vûÏovou technologii v˘roby roz‰ífiil kontaktní zpÛsob v˘roby. Modernizovala se i v˘roba umûlého hedvábí a jiÏ v roce 1950 byl poloÏen základní kámen k v˘stavbû nového provozu a laboratofií, které byly dokonãeny v roce 1956.
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
23
Ve v˘robû hnojiv byla v roce 1964 postavena nová superfosfátová linka a o rok pozdûji se i v Lovosicích, po továrnách v Bfieclavi-Po‰torné a Pfierovû, zaãal superfosfát vyrábût v granulované podobû, coÏ v˘znamnû zkvalitnilo jeho pouÏití. K dal‰ímu roz‰ífiení komplexu v˘roby dusíkat˘ch hnojiv do‰lo v Lovosicích v roce 1967, kdy továrna vyexpedovala první tuny nov˘ch hnojiv – kombinovaného hnojiva NPK a ledku vápenatého. V roce 1969 se podnik zaãlenil do ‰ir‰ího hospodáfiského seskupení organizace Chemopetrol.
Zemûdûlci ãekající ve frontû na expedici hnojiv, 60.–70. léta
60.–70. léta
24
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
Socialistická éra V roce 1978 byla zahájena v˘roba univerzálního kapalného dusíkatého hnojiva DAM 390. Na jeho úspûch navázala v první polovinû 80. let i v˘roba dal‰ích kapaln˘ch hnojiv, jako byl Cansol S, Enpekasol nebo Pensol. V roce 1979 udûlala Secheza první v˘znamn˘ krok ke zlep‰ení kvality Ïivotního prostfiedí. Ovzdu‰í, které do té doby dennû trpûlo emisemi z v˘roby superfosfátu a bylo zamofiováno aÏ 150 kg/h zplodin, se v˘znamnû proãistilo díky instalaci tzv. mokr˘ch praãek a odsávacího zafiízení – zneãi‰tûní se sníÏilo o více neÏ devadesát procent. Továrna si byla dobfie vûdoma svého podílu na ekologické zátûÏi celého okolí a také proto zahájila v Lovosicích v roce 1972 velkorysou v˘stavbu panelov˘ch domÛ a vyrostly zde i závodní jesle. Na svou dobu velmi kritické protesty obyvatel napomohly nemalou mûrou k tomu, Ïe v roce
1980 byla uvedena do provozu nová technologie, beztlaková selektivní redukce koncov˘ch plynÛ z v˘roben kyseliny dusiãné s úãinností vy‰‰í neÏ 90 %, a která byla první svého druhu v tehdej‰ím âeskoslovensku. Na zavedení této redukce se podíleli vedle âSAV Praha a ZVÚ Hradec Králové i technici Sechezy. Tím ztratily komíny v˘roben kyseliny dusiãné svÛj povûstn˘ „rezav˘ li‰ãí ohon“, kter˘ od roku 1954 k lovosické chemiãce neodmyslitelnû patfiil. Poãátkem osmdesát˘ch let podnik roãnû produkoval 1,4 milionu tun více neÏ dvaceti druhÛ hnojiv, z nichÏ nejvût‰í objem patfiil jednosloÏkov˘m dusíkat˘m hnojivÛm v objemu pfies 460 tisíc tun. Hnojiva z Lovosic se tehdy podílela zhruba z jedné tfietiny na v˘robû minerálních hnojiv v celém âeskoslovensku.
Pohled na areál SCHZ v roce 1971
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
25
Ani hnojiva, ani hedvábí Na bázi celulózy, která byla základní surovinou k v˘robû umûlého hedvábí, zahájila koncem roku 1957 pln˘ provoz linka na v˘robu karboxymetylcelulózy. Praktické vyuÏití v Ïivotû nachází jako lepidlo na tapety, pfiísada do latexov˘ch barev, balakrylu, naftafii s ní tûsní své vrty, pouÏívá se pfii v˘robû sanitární keramiky i jako pfiísada pfii v˘robû pracích prostfiedkÛ, ve kter˘ch zabraÀuje zpûtnému usazování ‰píny v textiliích.
Pro úplnost v˘ãtu doplÀkov˘ch provozÛ v lovosickém závodû je tfieba uvést rok 1994, kdy byla zavedena v˘roba zdravotního instantního nápoje, tzv. Îivé vody s obsahem vápníku a hofiãíku.
Celulóza se také stala základem v˘roby perlové celulózy, jejíÏ provoz byl v Secheze spu‰tûn v roce 1984. ·iroké vyuÏití na‰la ve farmaceutické v˘robû pfii ãi‰tûní látek v tzv. gelové filtraci, pfii v˘robû lékafisk˘ch absorpãních obvazÛ na rány, a impregnována ãisticími látkami a dal‰ími pfiísadami se vyuÏívá jako základní surovina ãisticích prostfiedkÛ na bytové textilie. Liberalizace trhu iniciovala v roce 1990 v˘robu abraziv do zubních past, opût na základû vlastního v˘zkumu. Lovatan a Milevit byly zaloÏeny na zpracování tetrahydrátu dusiãnanu vápenatého, vznikajícího jako vedlej‰í produkt pfii v˘robû NPK.
V˘robní linka rozpustného nápoje „Îivá voda“
ReÏimy se mûní, hnojiva zÛstávají Je‰tû pfied rokem 1989 zaãala stavba v pofiadí jiÏ tfietího provozu na v˘robu ledku amonného s vápencem, kter˘ je vybaven linkou kontinuální tlakové neutralizace, moderní granulací a úãinn˘m zachycováním ãpavku, aerosolu dusiãnanu amonného a prachu. Jednotka s projektovanou roãní v˘robní kapacitou 360 tisíc tun je i z ekologického hlediska na ‰piãkové svûtové úrovni – emise slouãenin dusíku se sníÏily o 200 tun roãnû. Spolu s v˘robnou byla rovnûÏ postavena moderní expediãní linka. Pfii‰ly politické zmûny a nikdo nevûdûl, kdo novou technologii za miliardu korun zaplatí. Stát peníze neposkytl, aÏ teprve po usilovném hledání se podafiilo získat pÛjãku na zaplacení od nûmeck˘ch obchodních partnerÛ. Nakonec byl pfiece jen nov˘ provoz v roce 1991 spu‰tûn. Je‰tû pfied jeho v˘stavbou byla v˘robna LAV 1 zru‰ena a uvolnila prostor nové expediãní lince, v˘robna LAV 2 ale zÛstala je‰tû krátce pro otevfiení nové
26
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
v˘robní jednotky v provozu. Nová linka zaãala vyrábût kromû nejv˘znamnûj‰ího produktu Lovochemie – univerzálního dusíkatého hnojiva ledku amonného s vápencem – i ledek amonn˘ s dolomitem a zaãala zde i v˘roba ledku amonného se síranem vápenat˘m. Mezitím se koncernov˘ podnik SCHZ Lovosice stal v roce 1990 státním podnikem. Továrna se rozlouãila se svojí tradiãní v˘robou kyseliny sírové a superfosfátu, coÏ se v˘raznû projevilo i na kvalitû ovzdu‰í i pÛdy, která si roãnû odlehãila od stovky tun tuh˘ch odpadÛ. Pfies tato ekologická vylep‰ení se v˘robní kolos nepodafiilo privatizovat formou pfiímého prodeje, a tak se ke slovu dostala v roce 1994 kupónová privatizace, pfii níÏ si 51 % akcií podrÏel Fond národního majetku, kter˘ jiÏ 1. listopadu roku 1993 transformoval SCHZ Lovosice na akciovou spoleãnost s názvem Lovochemie.
K prioritám nové spoleãnosti patfiilo kromû modernizace technologií i vyrovnání dluhÛ z minulosti, zejména ekologick˘ch zátûÏí. Proto v rámci podniku vznikl nov˘ odbor Ïivotního prostfiedí, kter˘ kromû jiného garantoval projekty vedoucí ke sníÏení ekologick˘ch zátûÏí. Na jeho návrh byla napfiíklad v roce 1995 provedena plynofikace ãásti energetick˘ch provozÛ a v˘robny NPK, která pfiispûla ke sníÏení produkce spalin o 20 tisíc tun roãnû. Vynikající kvalita hnojiva ledku amonného s vápencem a jeho skvûlá povûst na mezinárodních trzích byla dÛvodem pro udûlení certifikátu Czech Made v roce 1995.
Mezi první kroky nov˘ch hospodáfiÛ patfiilo vybudování nové skládky nebezpeãn˘ch odpadÛ v roce 1998 a likvidace ekologick˘ch zátûÏí na starém úloÏi‰ti. Nejen díky tomu získala firma mezinárodní certifikát o programu aktivní politiky ochrany Ïivotního prostfiedí, tzv. Responsible Care. S vizí budování podniku zaloÏenou na zachování a rozvoji v˘robní tradice minerálních hnojiv, byla v srpnu roku 1998 firmû Glanzstoff Austria, resp. její sesterské firmû Glanzstoff-Bohemia, odprodána v˘roba viskózového kordového hedvábí.
V roce 1997 se akciová spoleãnost Lovochemie stala souãástí holdingÛ Agrofert a Unipetrol.
V roce 2001 Lovochemie modernizovala vnitropodnikovou dopravu surovin. Labsk˘ pfiístav spojil s areálem továrny nov˘ dopravní pás, kter˘ nahradil nákladní automobilovou dopravu. Tím se podstatnû sníÏila ekologická zátûÏ v okolí firmy.
V˘robna kyseliny dusiãné KD 6
V˘robna ledku amonného s vápencem LAV 3
V˘stavba v˘robny kyseliny dusiãné KD 6
Pytlovací linka ledku amonného s vápencem – LAV
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
27
Ve stejném roce Lovochemie zakoupila v˘robnu granulovan˘ch smûsn˘ch hnojiv v Mûstci Králové, která byla uvedena do provozu jiÏ v roce 1973. Zde je soustfiedûna malotonáÏní v˘roba hnojiv, která jsou urãena jak zemûdûlské velkov˘robû, tak i drobn˘m pûstitelÛm, pfiedev‰ím zahrádkáfiÛm a zahradníkÛm. K takov˘m hnojivÛm, která obsahují komplex dÛleÏit˘ch rostlinn˘ch Ïivin, patfií tradiãní Cererit. Rok pfied v˘roãím padesáti let v˘roby kyseliny dusiãné byla v Lovosicích na jafie roku 2003 slavnostnû uvedena do provozu nová, v pofiadí jiÏ ‰está v˘robna kyseliny dusiãné, která se sv˘mi technologick˘mi, ekologick˘mi i ekonomick˘mi parametry zafiadila mezi svûtovou ‰piãku. Dosavadní, v té dobû jiÏ dosluhující ãtyfii v˘robní bloky, byly odstaveny z provozu a zaãala jejich postupná likvidace.
V˘robní technologie podniku procházejí v posledních letech procesem zásadní modernizace, souãasnû v‰ak podnik disponuje velkou rezervou v˘robních kapacit, na kter˘ch se podílí ekonomická situace ãesk˘ch zemûdûlcÛ. Zmûnou vlastnick˘ch struktur zemûdûlského fondu po roce 1989 spotfieba minerálních hnojiv v âeské republice rapidnû klesla a finanãní podmínky byly hlavním dÛvodem, Ïe oproti zemím Evropské unie je dnes spotfieba minerálních hnojiv pfiibliÏnû poloviãní. Se zmûnami ekonomick˘ch podmínek pfii vstupu na spoleãn˘ evropsk˘ trh lze oãekávat rÛst jejich spotfieby. A cílem Lovochemie je b˘t ãesk˘m zemûdûlcÛm v konkurenãním boji nápomocna.
JiÏ sto let je v˘roba hnojiv v Lovosicích spojena s vyuÏitím lodní dopravy.
Dopravní zafiízení do pfiístavu, rok 2001
Leteck˘ pohled na zcela zaplaven˘ areál Lovochemie bûhem kulminace hladiny rozvodnûné fieky Labe dne 16. 8. 2002
Îelezniãní vleãka umoÏÀuje dopravu základních surovin do areálu Lovochemie.
30
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
Zaãíná nová kapitola Lochemie oslavuje stoleté jubileum právû v dobû, kdy âeská republika vstupuje do Evropské unie. Toto spoleãné datum je symbolick˘m potvrzením návratu Lovochemie na evropské trhy, kam vedle tuzemska od dob sv˘ch poãátkÛ vÏdy patfiila. Stejnû jako v minulosti ani dnes nejsou hnojiva z Lovosic v zahraniãí neznám˘m pojmem, o ãemÏ svûdãí napfiíklad jejich obliba u nûmeck˘ch zemûdûlcÛ. Ze v‰ech továren v âechách a na Moravû, které se v minulosti zab˘valy v˘robou minerálních hnojiv, zÛstala dnes Lovochemie jako jediná a na ãeském trhu si vybudovala dominantní pozici. Kvalita jejích v˘robkÛ je plnû srovnatelná s hnojivy pfiedních evropsk˘ch producentÛ, coÏ jiÏ dnes potvrzují v˘sledky na domácích i zahraniãních trzích.
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích
31
Zdroje obrazové dokumentace: Podnikov˘ archiv Lovochemie, a.s., Státní oblastní archiv Litomûfiice, pracovi‰tû Most – fond podniku Adolf Schram, Lovosice Historické zpracování Zeno âiÏmáfi. Podûkování autorÛ publikace a spoleãnosti Lovochemie patfií v‰em, ktefií se osobními vzpomínkami i odborn˘mi konzultacemi a pfiipomínkami podíleli na vzniku této publikace.
V roce 2004 vydala Lovochemie, a.s.
© 2004 grafické zpracování a tisk NOESIS s.r.o. www.noesis.cz
100 let v˘roby minerálních hnojiv v Lovosicích aneb z jejich historie v ãesk˘ch zemích
Lovochemie, a.s., Terezínská 57, 410 17 Lovosice, âeská republika Tel.: 416 561 111, fax: 416 533 098, e-mail:
[email protected]