Esej do předmětu: Sociologie umění
Veronika Böhmová, SUS
Haute couture Móda je dynamická a jejím hlavním rysem je rychlé střídání stylů. Je vyjádřením
nahodilosti společenských, a dokonce morálních pravidel. Je zárukou skupinových
norem a ovlivňovaná sociálními a kulturními fenomény víc, než se na první pohled zdá. A jako takové se jí dostává značné pozornosti ze strany kunsthistoriků, sociologů a psychologů. Módně se oblékat znamená jak vyčnívat, tak zapadat do davu, činit si
nárok na exkluzivitu i být členem stáda. Z hlediska sociologického se oblečení v západní společnosti stalo arénou neustálého společenského úsilí každého jednotlivce pozdvihnout se na společenském žebříčku nenápadným předváděním moci a vlivu.1
Takovouto arénou je i oblast haute couture, které bych se chtěla na zbývajících
stránkách své eseje věnovat. Pokusím se odpovědět na některé otázky, které se jí jako společenského fenoménu bezprostředně týkají. K jakému okruhu společenské vrstvy se
nejvíce obrací? Kdo je jejím hlavním propagátorem a nositelem? Jak v této společnosti funguje a proč je pro ni tento esteticko-módní fenomén tak důležitý? Dále se budu ptát po společenském postavení samotných tvůrců haute couture.
Než ale přejdu k zodpovězení výše uvedených otázek, je třeba objasnit i
samotnou podstatu a funkci haute couture jako estetické oblasti v módě, na kterou jsou i ze strany samotné společnosti, která jí disponuje, kladeny jisté požadavky.
Haute couture je skloubením výtvarného umění s vynikajícím krejčovským
zpracováním vysoké úrovně za zcela přísných a konkrétních podmínek. Haute couture
je exkluzivní móda, uzavřený klub, který zahrnuje tvorbu na míru, nevyráběnou
sériově. Haute couture má specifická pravidla a zákonitosti: musí mít sídlo v Paříži, musí zaměstnávat alespoň dvacet odborníků, musí pořádat dvě přehlídky ročně (v lednu na
jaro-léto,
v červenci na podzim-zimu),
které se
musí
konat
v odpovídajících reprezentativních prostorách (hotelích, divadlech). Každá přehlídka
se smí konat jen jedenkrát a musí obsahovat padesát modelů. Platí na ni autorský zákon vydávaný Syndikátem komory pařížských krejčích, který má zaručit 1
Wilsonová, Elizabeth. Móda a modernost, in: Labyrint revue, č.13-14/03, str.154-156.
1
neopakovatelnost díla, že každý kus je originál chráněný zákonem. Takovouto
výhodou se dnes může pyšnit jen jedenáct módních domů. Členství ve sdružení je však
podmíněno určitým řádem, například je stanoven podíl ruční práce na modelech a materiál musí být vyroben pouze na tři modely.
Haute couture je jedinečná a jednoznačná. Modely překypují rozmařilostí a
fantazií, často připomínají divadelní kostýmy a používají netypických atributů módního i nemódního světa. Všechno je navíc propracováno do nejmenších detailů,
ušité z nejkvalitnějších materiálů, rub oděvu je stejně dokonalý jako líc. Ty nejkreativnější modely mohou často působit trochu bizardně při představě jejich skutečného nošení. Haute couture se ve své podstatě věnuje pouze estetické povaze
oděvu a zcela opomíjí funkce jiné, s odíváním běžně spojované jako praktičnost, pohodlnost či dostupnost. Často se vymaňuje ze stereotypu oblékat se podle pohlaví. Nemá ani podporovat či napomáhat ke kultu dokonalého lidského těla.
Haute couture je svým způsobem provokace a do jisté míry by mohla suplovat
reklamní show. Vlivem médií se jí dostává značné pozornosti, zvláště pak v Paříži.
Haute couture totiž není jen běžně chápané předvádění oděvů na mole, ale spíš jistý druh divadla, performace, v některých případech až multimediálního umění. Má
představovat dokonalou uměleckou esenci, která má své jasné propagátory, kteří ji dělají náležitou reklamu. Těmi jsou obvykle celebrity v předních řadách. Kdo zasedne v první řadě je totiž důležité pro samotnou prestiž návrháře.
Je to tedy tvorba vytvářená pro salony, nikdy ne pro ulici, a luxusní, ručně šité
oblečení je většině smrtelníků nedostupné. Výstřední modely, které se objeví pouze na mole, stojí příliš mnoho peněz – cena modelu většinou neklesá pod sto tisíc korun.
Haute couture může mnoha lidem připadat jako zbytečná snobárna a hýření. Už kvůli tomu, že je většina modelů sice geniálních, ale běžně nenositelných, vyvstává pro haute couture poměrně zásadní otázka: proč a komu je tento luxus určen?
Haute couture se orientuje jen na jednu cílovou skupinu, slouží a počítá pouze s
elitou a je zcela nezpochybnitelné, že ji vybudovala právě aristokracie. Vlastnit něco
z haute couture je už samo o sobě spojeno se společenskou prestiží. V minulosti tyto šaty představovaly součást rodinného majetku. Dnes jsou vstupenkou do vyšší
společnosti. Největšími zákazníky jsou Američané, Rusové a šejkové z arabských zemí. Jde o společnost libující si v luxusu, manželky mocných, hvězdy z nejvyšších 2
příček showbyznysu. Jedná se o sortu lidí, která do kategorie „všichni“ nezapadají.
Chtějí víc než víceméně sériové oblečení standardizovaných velikostí, byť by to bylo sebezajímavější. Vyžadují dokonalý luxus šitý na míru. A musí být vidět na první i druhý pohled, že cena šatů odpovídá jejich společenskému postavení. Jsou vlastně
jedinými zákazníky haute couture a dostává se jim skrze ní náležité pozornosti. Obléknout si krejčovsky vypracovaný kostým a šaty znamená totéž, jako demonstrovat
větší osobní nezávislost. Haute couture do módy přináší individualitu, tolik
prosazovanou v moderní společnosti. Svébytný rys haute couture nespočívá
v nastolování jediné homogenní normy, nýbrž v rozrůznění modelů s cílem zdůraznit
osobní individualitu 2. Pokud jde o pohlaví, obrací se haute couture převážně na ženy. To neznamená, že by zároveň neexistovala i mužská móda, avšak ta se neopírá o žádnou instituci srovnatelnou s haute couture a jejími proslulými salony 3.
Haute couture založená na těchto pravidlech, znamená změnu postavení ve
společnosti i pro samotné návrháře. Návrháři se těší nesmírnému společenskému vzestupu. Z pouhých dodavatelů a krejčí se návrháři haute couture vyšplhali na
nejvyšší příčky společenské hierarchie. Ti, kteří ještě včera sloužili společnosti pyšní na svá privilegia, dnes ovládají davy mocných. Jejich podmínky jsou stále častěji propojeny se silnými finančními skupinami, ve kterých mistři módy stojí vedle
nejbohatších tohoto světa. Krejčí a švadleny už nejsou anonymní bytosti, ale jejich jména se objevují ve všech typech médií. Módní návrhář věnující se haute couture,
který v sobě spojuje tvůrce a dobrého podnikatele, se pak ve společnosti prosazuje
jako umělec. Vysoce postavení návrháři byli v podstatě vždy, jednou volněji, jednou těsněji, spjati s výtvarnicky pojatou kreativitou a uměleckým vnímáním světa. Návrhář
– umělec už nešije jen běžné oblečení, popřípadě modelovou konfekci (prêt à porter).
Vytváří koncepty, jež se vztahují k jiným věcem, než jakými jsou trendy. Výstřední modely mají po formální stránce ukázat, co všechno návrhář dokáže. Jsou dalším
měřítkem pro budování jeho image. Společně s šaty si máte oblékat i nové myšlenky, vznešené umělecké ideje.
Většina couturiérů je přesvědčena, že vkus přichází vždy shora, z vyšší
společenské vrstvy, které jsou oni sami součástí. Inovace tak musí vždy proběhnout Lipovetsky, Gilles. Říše pomíjivosti: Móda a její úděl v moderních společnostech. Praha: Prostor, 2002, str.146. 3 tamtéž, str.104.
2
3
shora a provádí ji skupina specialistů. Jakmile pak nejnovější výkřik přijme smetánka,
šíří se jako ozvěnou dál do nižších pater společnosti, byť ve své překombinované podobě. Zdánlivě nefunkční modely jsou totiž doslova přeplněné novými nápady a
prvky, které nižší sorta společnosti, a pak především oděvní průmysl, sleduje a na
jejím základě si vytváří svůj styl oblékání. Vznikají pak nám dobře známé trendy.
Čerpá z ní tedy i sériově vyráběná móda a buduje na jejím základě oblečení na další sezónu. Když však nějaká móda pronikne mezi nižší měšťanské vrstvy, nebo dokonce
ještě níž, bohatým se tato móda rázem znelíbí a požadují, aby byla nahrazena něčím novým, co bude následně rovněž kopírováno4. V minulosti to v pár momentech
fungovalo i opačně. V takovém případě pak byla ohrožena samotná „královna“haute
couture. Haute couture tedy sice stojí, alespoň zatím, na špičce módního odívání, ale zároveň je součástí celého jejího komplexu. Z módy se tak stává nekonečná, neustále se zrychlující spirála5.
Ve Francii byla móda vždy určitým druhem požitkářství. Luxus šitý na míru tu
existoval už dávno. Změnil se ale typ výroby. Dvorní krejčí měli postavení poddaného,
nemohli si dovolit velké salony a museli se věnovat jen svému pánu – jednotlivci. Byli
jen prostými řemeslnými výrobci respektující své klienty. Došlo k osvobození vkusu
vyznavačů elegance a ke stvrzení osobitosti zákazníka, nikoli však řemeslníka a výrobce. 6 Prostor pro kreativitu a fantazii jim nebyl umožněn. Modely, které by dnes jistě získaly označení haute couture, měly funkci čistě užitkovou, byť jejich cíl byl
stejný – měly upozorňovat na postavení a majetek člověka, který je nosí. Obrat nastal
na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Technický pokrok a rozvoj průmyslu,
stejně tak zlepšení společenského postavení žen, přispělo ke zlepšení životní úrovně. Spolu se změnou struktury společnosti procházela i proměna a postavení módy. Základy vysoké krejčoviny byly položeny v polovině devatenáctého století, kdy byl
otevřen první módní salon zavádějící praxi módních přehlídek. O půl století později byla ustanovena Krejčovská komora, která si vzala na starost řízení a kontrolu nad haute couture. Haute couture se stala institucí a Paříž se tak dodnes na jejím základě
snaží obhájit pozici nejsilnějšího centra světové módy. O této doby získávají skvostné
Wilsonová, Elizabeth. Móda a modernost, in: Labyrint revue, č.13-14/03, str.155. tamtéž, str.155. 6 Lipovetsky, Gilles. Říše pomíjivosti:Móda a jijí úděl v moderních společnostech. Praha: Prostor, 2002, str. 61.
4
5
4
modely statut uměleckých děl a konkrétně v Paříži jsou pro ně budována i muzea. Haute couture jednoznačně představuje nejvýznamnější instituci moderní doby.
Vláda haute couture však byla a bude vždy ohrožena dvěma faktory. Haute
couture je svázaná s bohatou společností a ve chvíli, kdy jí začne opouštět, začne
rychlou měrou slábnout i její pozice. Tato situace nastala v období první světové
války. Byl rozmetán starý společenský řád a došlo k mohutnému nárůstu střední třídy, která hledala hlavně funkční, praktické oblečení, namísto okouzlujících kreací. Haute
couture se ocitla v troskách. Zvláštní stav nastal vypuknutím druhé světové války, která opět ochromila Evropu, a tedy i haute couture. Elita prchla do Ameriky a většina
pařížských salonů zavřela své brány. Přesun společnosti ale způsobil, že úpadek
pařížské haute couture napomohl vzestupu luxusní krejčoviny v Americe. Spojené státy bývaly totiž před válkou nejvýznamnějším odběratelem pařížské haute couture a nyní –
v bezpečné vzdálenosti od Evropy – si chtěly vytvořit svou vlastní7. Druhým faktorem,
který haute couture ohrožuje už od prvopočátku je textilní průmyslová výroba. Proč
vlastnit něco tak drahého a nedostupného, když existuje něco levnější a přístupné
všem. Velkovýroba nastoupila masivně v 60.letech. Hnutí prêt à porter přišlo, aby naplnilo potřebu jakostního zboží. Již hotové oblečení v prostředí vyspělé masové kultury si vydobylo nehynoucí úctu. Výsledkem byl zrod konfekce vyznačující se
dobrou kvalitou a rozumnou cenou. Z ulice se navíc přivalily nové trendy inspirované hudbou či sportem. Tímto vším se nechala zlákat i jinak luxusní společnost. Elita se nechala strhnou masově propagovanou „novou vlnou“, jejímž nositelem bylo výhradně
měšťanstvo. Hierarchie módní říše, která postavila haute couture na vrchol pyramidy,
se v šedesátých letech nezadržitelně rozpadla. Nárůst konzumní společnosti ji dostal do izolace a zastánci svižnější prêt à porter předpovídali pompézním show dokonce smrt8.
I když je důležité pochopit, jak různé události zasáhly do módy, je rovněž
nezpochybnitelnou pravdou, že haute couture, ať už chápaná jako umění či zbytečné
hýření pro boháče, si uchovala roli ústřední hybné síly, která ovlivňovala a dirigovala módu po celé 20.století.
Fukai, Akiko, et al. Móda: dějiny odívání 18., 19. a 20.stol., sbírka Kyoto Costume Intitute. 1. vydání. Köln:Taschen, Praha: Slovart, 2003, str.337 8 tamtéž, str.513
7
5
