02)

DOPORUČENÍ RADY ze dne 22. prosince 1995 o dohodnutém jednání a spolupráci při provádění vyhošťovacích opatření

(96/C 5/02)

RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na doporučení ministrů členských států Evropských společenství zodpovědných za přistěhovalectví ze dne 30. listopadu 1992 o průvozu vydávaných osob a dodatek ze dne 1. a 2. června 1993 k tomuto doporučení, vzhledem k tomu, že čl. K.1 odst. 3 písm. c) Smlouvy o Evropské unii stanoví, že boj proti nedovolenému přistěhovalectví, pobytu a práci státních příslušníků třetích zemí na území členských států je věcí společného zájmu; vzhledem k tomu, že Rada již přijala zvláštní opatření k zajištění lepší kontroly přílivu přistěhovalců a k zabránění státním příslušníkům třetích zemí aby bez dovolení vstupovali na území členských států a nedovoleně zde pobývali; vzhledem k tomu, že vyhošťovací opatření přijatá vůči státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou zde přítomni bez dovolení nemohou být pro neexistenci cestovních dokladů nebo dokladů totožnosti provedena; vzhledem k tomu, že pro dosažení účinných vyhošťovacích opatření, by doporučení určená členským státům Evropské unie a zaměřená na lepší koordinaci těchto opatření měla být přijata na úrovni Rady; vzhledem k tomu, že ustanoveními tohoto doporučení není dotčena Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne ze dne 4. listopadu 1950, Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorkského protokolu ze dne 31. ledna 1967, TÍMTO DOPORUČUJE VLÁDÁM ČLENSKÝCH STÁTŮ: aby používaly zásady uvedené níže: pokud jde o spolupráci při získávání nezbytné dokumentace. 1.

používat zvláštní mechanismy za účelem zlepšení získávání nezbytné dokumentace od konzulárních úřadů třetí země, do kterého mají být státní příslušníci vyhoštěni, pokud nemají cestovní doklady nebo doklady totožnosti,

2.

pokud má členský stát zkušenosti s opakovanými obtížemi s některou třetí zemí při obstarávání dokumentace: 166

a)

snažit se zejména, aby totožnost osob, které mají být vyhoštěny, byla zjištěna konzulárními úřady;

b)

opakovaně vyzývat konzulární úřady, aby navštívily střediska, ve kterých jsou drženi státní příslušníci třetích zemí, popřípadě, aby určily jejich totožnost pro poskytnutí dokumentace;

c)

vyzývat tyto úřady, aby vydaly cestovní doklady, jejichž doba platnosti je dostatečně dlouhá na to, aby mohlo dojít k vyhoštění;

3.

v první řadě použít ustanovení o domněnce státní příslušnosti standardní dohody o zpětném přebírání osob (readmisní dohody) přijaté Radou dne 30. listopadu 1994;

4.

vydat, pokud není možné získat cestovní doklad výše uvedenými prostředky, standardní cestovní doklad přijatý Radou dne 30. listopadu 1994;

pokud jde o spolupráci při průvozu vydávaných osob 5. spolupracovat za účelem usnadnění průvozu vydávaných osob, pokud členský stát přijal rozhodnutí na základě zde stanovených zásad: a) podle doporučení ministrů ze dne 30. listopadu 1992 o průvozu vydávaných osob a dodatku ze dne 1. a 2. června 1992 k tomuto doporučení, který je připojen jako příloha, může každý členský stát na žádost jiného členského státu povolit průvoz státního příslušníka třetí země přes svoje území. b) členský stát žádající o průvoz oznámí druhému členskému státu, zda považuje za nezbytné, aby vyhošťovaná osoba měla eskortu. c) je na uvážení druhého státu; zda má eskortu poskytnout členský stát, který rozhodl o vyhoštění, zda poskytne eskortu sám nebo zda se na eskortě bude podílet společně se státem, který rozhodl o vyhoštění. d) v případě průvozu bez eskorty může členský stát, který přijal vyhošťovací opatření, žádat stát, který povolil průvoz, aby přijal nezbytná opatření k zajištění odjezdu do místa určení. e) v případě, že státní příslušník třetí země odmítne vycestovat, mohou dotyčné členské státy podle svých právních předpisů stanovit, že vytvoří pro výkon vyhoštění příslušný právní mechanismus, aby zabránily možnosti, že vyhoštění nebude možné uskutečnit. f) členský stát, přes který se má průvoz provést, může vrátit státního příslušníka třetí země na území členského státu, který přijal vyhošťovací opatření, pokud z jakéhokoliv důvodu nemůže průvoz provést. g) členské státy mohou dvoustranně určit okolnosti, za kterých je případ od případu možné náhradu nákladů nahradit ročním vypořádáním výdajů způsobených vyhoštěním na žádost jedné ze stran. pokud jde o dohodnuté jednání při provádění vyhoštění

167

6. ve vhodných případech je úsilí koordinováno s jinými členskými státy k provedení vyhoštění na základě následujících zásad: a) členský stát, který přijme vyhošťovací opatření, převezme odpovědnost za provedení vyhoštění státního příslušníka třetí země, které sám přijal, a použije dostupné dopravní prostředky na trhu letecké dopravy nebo, je-li to nezbytné, prostředky, které si opatřil sám. b) členský stát, který přijme vyhošťovací opatření, může žádat o spolupráci jiný členský stát při hledání volných sedadel k provedení vyhoštění vzdušnou cestou. c) členský stát, který byl požádán o spolupráci při provedení vyhošťovacího opatření vzdušnou cestou, je oprávněn odmítnout povolit jeho provedení ze svého území. d) za účelem koordinace vyhošťovacích opatření, informuje každý členský stát jiný členský stát, který orgán na jeho území je odpovědný za: –

shromažďování informací o volných sedadlech k provedení vyhoštění vzdušnou cestou,

–

kontaktování příslušných orgánů v jiném členském státě za účelem možnosti použití volných sedadel v letadlech,

–

žádosti o povolení jiných členských států pro použití volných sedadel při odletech z jejich území,

–

výměnu informací, týkajících se vyhoštění vzdušnou cestou s orgány jiných členských států,

pokud jde o sledování provádění tohoto nařízení Rada bude pravidelně zkoumat pokrok dosažený při praktickém uplatňování spolupráce a dohodnutých postupů v oblasti působnosti tohoto doporučení. V Bruselu dne 22. prosince 1995.

Za Radu předseda L. ATIENZA SERNA

168

PŘÍLOHA I DOPORUČENÍ týkající se průvozu vydávaných osob (schválené ministry dne 30. listopadu 1992) Ministři odpovědní za přistěhovalectví, BEROUCE V ÚVAHU praxi členských států týkající se průvozu vydávaných osob; VZHLEDEM K TOMU, že by se taková praxe měla sblížit za účelem její harmonizace; VZHLEDEM K TOMU, že opatření, která se mají použít, by měla splnit kritéria rychlosti, účelnosti a hospodárnosti, DOPORUČUJÍ, aby se použily následující zásady: I Pro účely tohoto doporučení se „průvozem„ rozumí průvoz osoby, která není státním příslušníkem členského státu, přes území nebo tranzitní zónu přístavu nebo letiště členského státu. II Členský stát, který se rozhodl vyhostit státního příslušníka třetí země –

do třetí země, by tak měl v zásadě učinit tak, aby dotyčná osoba nemusela projíždět územím jiného členského státu,

–

do jiného členského státu, by tak měl v zásadě učinit tak, aby dotyčná osoba nemusela projíždět územím třetího členského státu. III

1. Pokud pro to existují zvláštní důvody a zejména v zájmu rychlosti, účelnosti a hospodárnosti, může členský stát požádat jiný členský stát, aby povolil státnímu příslušníku třetí země, na kterého se vztahuje vyhošťovací opatření1, vstup na nebo průvoz přes své území.

1

Vysvětlení k oddílu III: Důvody rychlosti, účelnosti a hospodárnosti uvedené v oddíle III zahrnují mimo jiné zvláštní okolnosti vyplývající z geografické polohy Velkovévodství Lucemburska. 169

2. Stát, který učinil vyhošťovací opatření, se před podáním žádosti přesvědčí, že právo vyhoštěného pokračovat v cestě a vstoupit na území státu určení je zajištěno běžným způsobem. 3. Stát, kterému je podána žádost, jí vyhoví, aniž jsou dotčeny případy uvedené v oddílu IV. IV Stát, který činí vyhošťovací opatření, oznámí státu, přes který se má průvoz provést, zda musí být vyhošťená osoba doprovázena eskortou. Stát, přes který se má průvoz provést, může: –

povolit státu, který učinil vyhošťovací opatření, aby sám poskytl eskortu,

–

rozhodnout, že poskytne eskortu sám,

–

rozhodnout, že poskytne eskortu ve spolupráci se státem, který učinil vyhošťovací opatření. V

1.

Žádost o průvoz musí obsahovat následující údaje: –

totožnost státního příslušníka třetí země, který je vyhošťován,

–

stát určení,

–

povaha a den přijetí vyhošťovacího opatření, a orgán, který jej učinil,

–

podklady, na základě kterých se lze domnívat, že státní příslušník třetí země bude přijat ve státě určení nebo v dalším státě, přes který se má průvoz provést,

–

cestovní doklady nebo jiné osobní doklady, jejichž držitelem je dotyčná osoba,

–

název orgánu podávajícího žádost,

–

podmínky průvozu v dožádaném státě (čas, trasa, dopravní prostředek atd.),

–

zda je žádána eskorta a jí se týkající podrobnosti.

2.

Žádost o průvoz musí být podána podle vnitrostátních právních předpisů dožádaného státu co nejdříve orgánům odpovědným za vyhoštění, které musí na žádost odpovědět při nejbližší příležitosti.

3.

Stát, přes který se má průvoz provést, může žádat informace zejména o nezbytnosti průvozu. VI

Důvody, pro které může být průvoz vydávaných osob odmítnut:

170

–

pokud státní příslušník třetí země, na něhož se žádost o průvoz pozemní cestou vztahuje, představuje hrozbu pro veřejný pořádek, vnitrostátní bezpečnost nebo mezinárodní vztahy státu, přes který se má průvoz provést,

–

pokud jsou údaje uvedené v oddíle V bodu 3 shledány nedostatečnými. VII

Pokud nemůže být vyhoštění z jakéhokoliv důvodu uskutečněno, může stát, přes který se má průvoz provést, vrátit bez jakýchkoliv formalit vyhoštěného na uzemí dožadujícího státu. VIII Pokud nemůže být vyhoštění provedeno na náklady státního příslušníka třetího státu nebo třetí strany, nese dožadující stát: –

cestovní a jiné náklady včetně nákladů na eskortu až do výjezdu státního příslušníka třetí země, jehož průvoz byl povolen, z území členského státu, přes který se má průvoz provést

–

popřípadě též náklady za vrácení. IX

Toto doporučení nevylučuje bližší spolupráci mezi dvěma nebo více členskými státy. X Členské státy, které mají v úmyslu vést jednání s jiným členským státem nebo se třetí zemí o průvozu vydávaných osob, informují ostatní členské státy v přiměřené době. XI Tímto doporučením nejsou dotčena ustanovení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950 ani Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951. Tímto doporučením nejsou dotčena ustanovení v současné době platných mezinárodních úmluv týkajících se vydávání pachatelů a průvozu vydávaných osob. Toto rozhodnutí nenahrazuje řízení při vydávání pachatelů a při průvozu vydávaných osob.

171

PŘÍLOHA II DODATEK k doporučení o průvozu vydávaných osob (schválený ministry dne 1. a 2. června 1993) 1. Aby bylo možné splnit kritéria účelnosti, rychlosti a hospodárnosti v souvislosti s průvozem vydávaných osob, lze činit rozdíly mezi vyhošťovacími opatřeními používanými členskými státy podle toho, zda se jedná o průvoz vzdušnou, pozemní nebo námořní cestou. 2. Vyhoštění vzdušnou cestou doprovázené průvozem tranzitní zónou letiště by mělo být vyňato z ustanovení o povolení k vstupu a průvozu (viz. oddíl III tohoto doporučení), aby v takových případech stačilo informovat stát, přes který se má průvoz provést. 3. Oznámení o průvozu vydávaných osob vzdušnou cestou by mělo obsahovat údaje vyžadované pro žádost o průvoz uvedené v oddíle IV tohoto doporučení. 4. V případě vyhoštění pozemní nebo námořní cestou, se žádosti a oznámení o vstupu na území státu podávají ústřednímu orgánu určenému členským státem podle doporučení uvedených v tomto doporučení Pokud v případě vyhoštění vzdušnou cestou nevydá stát, přes který se má průvoz provést, povolení, musí být tato informace sdělena dožadujícímu státu do 24 hodin po oznámení průvozu. 5. Členské státy vypracují společný seznam kontaktních míst. V případě vyhoštění vzdušnou cestou by bylo žádoucí kontaktovat přímo příslušné úředníky dotyčného tranzitního letiště nebo jiné příslušné úředníky podle vnitrostátního řízení, za předpokladu, že je zachována lhůta 24 hodin (viz. bod 4 výše).

172