Dostavba Temelína: záchrana české ekonomiky

přepis diskuse

„Dostavba Temelína: záchrana české ekonomiky“

pořádal think-tank CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii ve spolupráci s Friedrich-EbertStiftung e.V., zastoupením v České republice

7. března 2013, velký sál Goethe Institutu (Masarykovo nábřeží 32)

panelisté: Dana Drábová, Pavel Kavina, Zdeněk Pekárek, Jan Rovenský, Edvard Sequens moderátor: Vít Klepárník

© CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii, 2013.

Vít Klepárník: Dobrý den, dámy a pánové, vítám vás a jsem rád, že jste dorazili v tak hojném počtu na dnešní diskusi, kterou pořádá think-tank CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku ve spolupráci s německou sociálně demokratickou nadací FriedrichEbert-Stiftung, pobočka v České republice. Ta dnešní debata je samozřejmě také v jistém smyslu politická, ale to téma je... má takový větší přesah, spíše ekonomický nebo i také ekologický. Ta dnešní diskuse nese název Dostavba Temelína: Záchrana české ekonomiky. To znamená my bychom rádi otevřeli to téma nebo vrátili se k tématu jaderné energetiky a případné dostavby dalších bloků jaderné elektrárny v Temelíně. Víte, že jaderná elektrárna Temelín začala být stavěna někdy hluboko v polovině 80. let a po dlouhých... vlastně po dlouhých přestávkách i po dlouhých politických soubojích o to, zda má být dostavována či nemá být dostavována, vlastně byl v roce 2000 dostavěn první blok elektrárny a v roce 2002 druhý blok jaderné elektrárny. A dnes vlastně ta situace kolem jaderné elektrárny dostala jakousi řekněme novou dimenzi, protože v polovině loňského roku se objevila nabídka tří velkých firem, jednak francouzské firmy Areva, jednak česko-ruského konsorcia, které nese název MIR.1200 a sdružuje mimo jiné i českou firmu Škoda. A také velkého zájemce ze Spojených států amerických, firmy Westinghouse, na dostavbu třetího, případně čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín. Ta diskuse nebo respektive ta otázka dostavby Temelína se během toho roku, půl roku po té nabídce těchto tří velkých firem prošla určitou genezí. V říjnu 2012 vlastně byla... české energetické závody, které vlastní jaderné elektrárny v České republice i jiné energetické zdroje, tak rozhodli o tom, že francouzská Areva bude vyřazena a následně tato firma

podala stížnost u Českého antimonopolního úřadu proti tomuto vyřazení. A zřejmě nejnovější informací je lednová informace, že Ministerstvo životního prostředí vydalo vlastně souhlasné stanovisko k stavbě dvou nových bloků v jaderné elektrárně Temelín. Takže ta diskuse teď získala v podstatě několik velmi silných podnětů. My jsme se... nebo my bychom chtěli v téhle naší dnešní diskusi se zaměřit ne na všechny aspekty, i když věřím, že tu diskusi nelze úplně omezovat, ale chtěli bychom se zaměřit spíš na ty aspekty ekonomické. To znamená co Temelín přinese nebo může dostavba Temelína přinést České republice po ekonomické stránce, jestli je výhodná, jaký je vztah mezi českými energetickými závody a českým státem? Jakým způsobem by vlastně vůbec měla Česká republika postupovat s ohledem na energetickou koncepci, protože víte, že tady je projednáván nový dokument Energetická koncepce České republiky nebo už je v nějakém pokročilém stádiu. A jsou tady dost velké změny jednak po katastrofě v japonské Fukušimě v březnu 2011. Je tady znovu vlastně jistý pokles zájmu o jadernou energetiku, pokud se to tak dá říct. A druhá věc je, že vlastně během posledních 12, 15 let došlo k mimořádnému nárůstu obnovitelných zdrojů, nejprve větrných elektráren, potom solárních zdrojů, těch známých fotovoltaik v západní Evropě. Zejména se to týká tří států, tedy Německa, Španělska a pokud se nepletu Dánska, kde ty podíly tady těchto energií činí několik desítek procent. Myslím v dánském případě je to 35 procent. Takže to jsou jenom některé z otázek, které bychom chtěli rádi tady v této naší dnešní diskusi tématizovat. A myslím si, že v této diskusi máme dostatečně silné a dostatečně pestré zastoupení různých odborníků, badatelů nebo politiků a zástupců států, kteří se v této problematice angažují. Já bych je chtěl tímto představit. Teď jsem tady někde... Abych to

vzal tedy po mé pravici. Je to Edvard Sequens, energetický expert sdružení Calla, jihočeského Sdružení pro záchranu prostředí, které dlouhodobě sleduje tu problematiku Temelína. Dále po pravici je to paní Dana Drábová, ředitelka nebo předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, která monitoruje otázky jaderné energetiky v České republice. (Dobrý večer.) Dále po mé pravici je to pan Pavel Kavina, ředitel surovinové a energetické sekce nebo bezpečnosti, pardon, Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky. (Dobrý večer). A dále je to pan Zdeněk Pekárek, specialista Divize strategie Českých energetických závodů po mé levici zde. (Dobrý večer.) A měli jste teď možnost přímo vidět příchod dalšího, posledního zřejmě, panelisty dnešního večera, a to je vedoucí energetické kampaně organizace Greenpeace v České republice Jan Rovenský... (Dobrý večer a omlouvám se.) ...který se... která se problematice nejenom jaderné energetiky, ale i dalších energetických zdrojů v České republice dlouhodobě věnuje. Měli jsme tady ještě jednoho panelistu, a tím byl pan Petr Kajnar, primátor města Ostravy za Českou stranu sociálnědemokratickou, který se zabývá energetickou politikou, řekněme, nebo sleduje to téma. Ale bohužel na dnešní diskuse se omluvil, takže tím se nám ten panel trošku zúžil. Já bych začal hned vlastně otevřeně.

Dana Drábová: Nemáme politika ani jednoho.

Vít Klepárník: No nemáme tady přímo politika vlastně ani jednoho, pokud bychom nepočítali tady pana Kavinu jako, ale pan Kavina je spíš...

Pavel Kavina: Já nejsem politik, já jsem analytik.

Vít Klepárník: Spíš přes tady to... státní správy, řekněme, nebo zástupce ministerstva. Já bych se přímo obrátil asi na něho. Chtěl bych se vlastně zeptat, jakým způsobem eventuálně dostavba Temelína... vlastně jakou roli sehrává v té státní energetické koncepci České republiky, respektive jaký má stát zájem vlastně na dostavbě Temelína, toho třetího, čtvrtého bloku?

Pavel Kavina: Dobrý večer, děkuju za slovo. Já se domnívám, že v současné době, kdy jsme svědky toho, že se poměrně významně mění svět a mění se hlavně díky modernizaci třetího světa, kdy dochází v řadě zemí... v řadě zemí dochází k tomu, že bohatne populace, že ze zemí, které produkovaly nerostné suroviny, se stává... a vyvážely je, se stávají země, které ty suroviny dováží. Více se soupeří o zásoby palivo-energetických surovin a obecně energetika se stává záležitostí mezinárodních vztahů více než tomu bylo dříve. Tak se dostává do hry otázka energetické bezpečnosti, otázka dostatku energetických zdrojů každé země.

A v tomto rychle se měnícím globálním světě a v situaci, kdy energetika je velmi... v současném stavu velmi těžko predikovatelná, tak jsme při aktualizaci státní energetické koncepce se snažili zvolit cestu, která by byla poměrně konzervativní a která by vycházela z toho, že Česká republika by měla nadále setrvat na tom, že má svoji elektro-energetiku postavenou na zdrojích, které máme k dispozici, protože, jak víte, tak Česká republika nedisponuje téměř žádnými vlastními zdroji ropy a zemního plynu, což je jeden faktor. Druhý faktor je, že v současné době v současné generaci obnovitelných zdrojů máme, podle našeho názoru, limitovaný potenciál pro rozvoj obnovitelných zdrojů. A energetický mix současný je postaven na využívání zásob hnědého uhlí, využívání zásob černého uhlí a na jaderné energetice a na určitém podílu, zvyšujícím se podílu, obnovitelných zdrojů. Při úvahách, kam s takto rozdanými kartami jít se domníváme, že v těch klimatických podmínkách, geografických podmínkách a geologických podmínkách České republiky racionální cestou pro Českou republiku, pakliže jsme si vědomi toho, že jsou do budoucna limitované disponibilní zásoby uhlí a chceme jít cestou toho, aby Česká republika si uchovala robustní soustavu, mírně přebytkovou soustavu, abychom byli schopni si zajistit dostatek energie pro svoji zemi a zároveň chceme snižovat podíl uhelné energetiky. Tak těch alternativ, které k tomu existují, není mnoho. Je to buďto jaderná energetika nebo zemní plyn, tím nedisponujeme, takže z hlediska třeba energetické bezpečnosti ta cesta směrem k navýšení podílu jaderné energetiky nám příde racionální. Dalším důvodem je také to, že jaderná energetika je energetikou efektivní, kdy z poměrně malého množství suroviny lze vyrobit velké množství energie, že je to zdroj, který je

nízko emisní. Tady jsme schopni jeho prostřednictvím naplnit snahu nezvyšovat emise CO2 a je to zdroj, který je z hlediska energetické bezpečnosti na trošku jiné úrovni, protože pro jeho provozování jsme schopni se na určité období, nezanedbatelné období předzásobit palivoenergetickými... předzásobit palivovými články. Takže to byly důvody, proč návrh aktualizace státní energetické koncepce je postaven tak, že jeho součástí je nárůst podílů jaderné energetiky.

Vít Klepárník: Tak já děkuji za komentář nebo za vysvětlující stanovisko vlastně Ministerstva průmyslu a obchodu. A přímo bych se hned zeptal pana Ivo Hlaváče (pozn.: myšleno pana Pekárka) z Českých energetických závodů, jak se na tuto problematiku dívají České energetické závody, jestli... jaké ony mají zájem o... na dostavbu Temelína. Protože se někdy říká, nebo někteří kritikové uvádí, že vlastně stát má větší zájem nebo projevuje větší zájem na dostavbu Temelína. A jaký je teda ten postoj ČEZu a jak vnímá ČEZ energetickou koncepci.

Zdeněk Pekárek: Tak já bych začal tím, že ČEZ je v podstatě energetická firma, kterých jsou po Evropě desítky. Je, řekněme, jednou z větších v Evropě, ale stále je to... nevím, jestli mikrofon funguje. Tak zkusím, takhle to možná bude lepší. Z toho pohledu se ČEZ chová jako investor, který očekává jako každý investor v energetice, že bude znát dlouhodobá pravidla, podle kterých se mají investice řekněme jednak realizovat po té technické stránce, ale zároveň jakou je možné očekávat řekněme

ekonomickou návratnost na základě nějakých předpokladů o budoucích příjmech z energetického trhu tak, jak v Evropě v současnosti existuje, jaký se dá do budoucna očekávat jeho vývoj. Z toho pohledu státní energetická koncepce formuluje jak ten technický pohled, tak vlastně všechna ta pravidla v energetice tak, jak je to třeba, aby se zajistila ta dlouhodobá stabilita.

Muž z publika: Mluvte k nám na mikrofon.

Zdeněk Pekárek: Omlouvám se. Tak v zásadě tím... těmi otázkami základními jsou jednak technická očekávání o budoucím energetickém mixu v České republice, což je úkol, který má každý členský stát Evropské unie. A zároveň je to i nastavení pravidel, podle kterých by se mělo v České republice investovat do energetických aktiv. Takže z toho pohledu ČEZ vítá to, že státní energetická koncepce nějakým způsobem formuluje dlouhodobější výhled, který český stát očekává v oblasti energetiky.

Vít Klepárník: Tak já děkuju za krátký, snad jasný komentář. Myslím, že se i dostaneme k nějakým problémovým věcem. Chtěl jsem se zeptat, máme tady zástupkyni vlastně Českého úřadu nebo předsedkyni

přímo Českého úřadu pro jadernou bezpečnosti. Jak se paní doktorka Drábová dívá na státní energetickou koncepci? Vy spíš... váš úřad má sledovat bezpečnost jaderné energetiky nebo jaderných elektráren v České republice. Jak vy vnímáte tady tu aktuální diskusi z hlediska nikoliv jenom bezpečnosti, ale z hlediska té ekonomické dimenze. Jak vy vnímáte, jak nahlížíte ten problém?

Dana Drábová. Já jsem měla tu příležitost účastnit se některých podrobnějších diskusí nad jednotlivými tématy státní energetické koncepce, či spíše její aktualizace, protože pan ministr Kuba mě a ještě šest dalších statečných, takže nás bylo dohromady sedm, požádal o to, abychom mu poskytli, řekněme, nezávislý pohled na to, co jeho úřednický aparát zformuloval jako aktualizaci státní energetické koncepce. Jestli tedy z pohledu různých se to setkává s realitou a setkává se to s očekáváními. Faktem je, že jsem chvíli váhala, než jsem si řekla, že do toho poradního týmu půjdu. Důvody byly rozličné, ale ten hlavní důvod, který byl přebil všechny ty důvody rozličné proti byl ten, že pan ministr projevil velký zájem o to, aby jestliže v té aktualizaci státní energetické koncepce je kladen poměrně značný důraz na další využívání jaderné energetiky, tak aby tam také bylo řečeno, že nic není zadarmo a všechno něco stojí. To znamená chtěl ode mě zejména to, a to nemyslím jenom v penězích, chtěl ode mě zejména to, aby tam také bylo zohledněno, co to znamená rozhodnout se pro jadernou energetiku či její pokračování. A tohle já jsem brala jako velkou příležitost, protože zdůraznit to, že jaderná energetika, byť by v České republice

byl jeden jediný blok, což už dneska je daleko jinak, je závazek na 4 generace, na 100 let, což v dnešním, jak pan ředitel Kavina zmínil, rychle se měnícím světě, není nic jednoduchého. A ten, kdo rozhoduje o tom, jestli jaderná energetika ano nebo, tak by si toho měl být vědom. A jsou tam velké požadavky. Na infrastrukturu, na know-how, na to, aby ty bloky byly provozovány ze všech možných pohledů po celý svůj život jak se sluší a patří. Česká republika to umí, má s tím už poměrně dlouhou zkušenost. I ve světě je uznáváno, že to umí, takže není žádný důvod proč od jaderné energetiky ustupovat z toho technického pohledu. Nemluvím o politických, politika tady dneska nemáme. A nemluvím o žádných dalších, ale z toho technického pohledu, z pohledu toho, jestli Česká republika má na to, aby dokázala své jaderné bloky provozovat, jak se sluší a patří, tak na to má. Dokonce je tady velký zájem i na tom, aby se od nás leckteré jiné země, které by do toho mírového jaderného klubu rády vstoupily, učily. Tedy, abych to shrnula a neubírala čas pro další diskusi, myslím si, že to, jak je definována budoucí role jaderné energetiky, ale také za jakých podmínek tahleta budoucí role může být naplněna, je v té státní energetické koncepci odraženo tak, abychom byli srovnatelní s ostatním vyspělým světem, který jadernou energetiku míní využívat. Vy jste tady mimochodem měl jednu takovou poznámku, že máme prakticky přesně dva roky od Fukušimi, že se změnil náhled na jadernou energetiku po Fukušimě. Já bych k tomu dodala - ano, ale jak kde. V regionu transatlantickém, řekněme, možná ano, zejména v té jeho evropské části. Ale jsou úplně jiné části světa, kde se ten náhled na jadernou energetiku nezměnil ani zbla.

Vít Klepárník: Já děkuji za komentář. Já si myslím, že to téma je opravdu jakoby silné. Česká republika má nepochybně řadu důvodů, proč by měla dál jadernou energetiku jako využívat, proč by se třeba mohl ten Temelín dostavět, ten podíl je relativně velký. Máme velkou dlouhodobou zkušenost s jadernou energetikou. Máte určitě pravdu, že Čína je velký investor do jaderných technologií, který má, nevím, procentuálně jaký má podíl na těch stavěných reaktorech a tak dále. Ale mimořádně velký zřejmě. Chtěl bych se zeptat...

Dana Drábová: Jestli vám můžu skočit do řeči, tak asi třetinu z těch stavěných.

Vít Klepárník: Ano, děkuju. Chtěl bych se zeptat přímo teď už, abychom to téma udělali trošku konfliktnější. Edvard Sequens ze sdružení Calla to téma samozřejmě sleduje, nebo respektive sdružení Calla působí v jižních Čechách, kde Temelín stojí. Tomu tématu se věnuje už mnoho, mnoho let, více než jedno desetiletí, možná už i dvě desetiletí. A chtěl bych se zeptat, jak on vnímá tu problematiku dostavby Temelína. Je to opravdu nutná investice? A jakým způsobem vnímáte třeba odlišnost postoje společnosti ČEZ, která je sice vlastněna státem majoritně, ale samozřejmě ji nelze úplně se státem ztotožnit, protože například rakouská organizace Global 2000 argumentuje, že vlastně stát má tedy větší zájem nebo momentálně vykazuje na

stavbě jaderné elektrárny... dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Já bych se pak zeptal ještě určitě na další otázky.

Edvard Sequens: Tak začnu odpovědí na vaší první otázku. Domníváme se, že máme i jiné cesty, jak řešit pokrytí energetické potřeby České republiky. Pan Kavina tu začal zeširoka, tak se ještě malinko vrátím do toho světového globální hlediska. Jádro ve světě pokrývá potřebu energie tak maximálně ze 3 procent, pokud bereme tu využitou energii. Ne to, co je vychlazeno do moří, vzduchu nebo řek. Jenom 3 procenta a ten podíl se bude velmi těžko nějak zvyšovat ve světě přesto, že svět se mění. Svět mění a využívá hodně decentralizované zdroje energie, využívá jiné zdroje energie, bohužel hodně i fosilní paliva. Mění se náhled na jádro i v té Číně, není to úplně pravda, že ani zbla se nezměnila ta cesta po Fukušimě. I Čína přehodnocovala svůj jaderný program a od některých projektů, pokud vím, je pozastavila a doposud nerozhodla, že bych se v nich pokračovalo. Ale ta Evropa, to sedí naprosto, tady jádro víceméně má stopku, kromě těch dvou budovaných projektů, ale k nim se možná ještě dostaneme. Co se týká České republiky, v té energetické koncepci nám chybí jedna podstatná věc. A to je pohled na možnosti energetické... zvyšování energetické efektivity, snižování spotřeby energií. Ta je dokonce mnohem vyšší než jsme malovali v té první Pačesově komisi, než byly ty scénáře, co Česká republika, jaké potenciály v tomto ohledu má. A to je možná klíčové potom pro pohled na to, jakými zdroji budeme pokrývat naši energetickou spotřebu včetně spotřebu elektřiny. I dneska je vidět, že Temelín nebudeme potřebovat někdy do konce té

druhé dekády druhého desetiletí, nebudeme potřebovat z hlediska pokrytí potřeb... pokrytí českých elektroenergetických potřeb. Až potom bysme se mohli stát dovozní zemí. Je otázka, kdo stanovil, proč máme být exportní zemí. Dneska vyvážíme těch 17 terawatt hodin už několik let za sebou. To samozřejmě tento podíl bude klesat, jakmile se budou odstavovat některé uhelné elektrárny, ale ten exportní potenciál Česka tady má být zachován, tak jak je momentálně politické směřování. Ale my si myslíme, že při zapojení nástrojů na snižování spotřeby, na... pokud nezastavíme rozvoj obnovitelných zdrojů energií, což zdaleka není jenom fotovoltaika. Tam naopak přibrzdění bylo dost nutné. Tak si myslím, že dokážeme ještě další, další roky vydržet bez tak centralizované zdroje jako je Temelín. A to, co nás trápí při tomto rozhodování je, že se právě přímo ty ekonomické aspekty příliš nezohlednily, přestože tady padlo, že ano. Ale až teprve nyní se počítá, kolik by mohlo stát... třeba cena elektřiny z jádra, kolik jí bude dotovat český spotřebitel, zda vůbec bude na investici. Doufám, že těmto otázkám se budeme ještě věnovat. Ono investice 250, 350 miliard korun ani pro ČEZ není úplně lehké sousto.

Vít Klepárník: Děkuju za vyjádření. Myslím, že paní doktorka chtěla reagovat, ale já ještě před tím, než jí dám slovo, tak bych nechal vyslovit posledního člena panelu Jana Rovenského. Jan Rovenský myslím hodně komentoval státní energetickou koncepci, říkal, že byla trošku projednávána řekněme tiše, v zákulisí, že se příliš moc nevyslovovala veřejnost k té problematice, že ten proces oponování nebo vyslovování i nevládních organizací k ní

nebyl prostě příliš transparentní nebo nebyl příliš umožněn a ten proces nebyl příliš transparentní. Jak to vnímá... jak vnímá tu energetickou koncepci on, jako představitel Greenpeace?

Jan Rovenský: No, já se v Greenpeace dlouhodobě věnuji hlavně problematice uhlí, takže kdybych skutečně odpovídal na vaši otázku, tak tady budu teďka 10 minut mluvit o tom, proč je špatně, že je tak vysoký podíl uhlí v energetické koncepci. Ale dneska jsme tady primárně kvůli Temelínu, jestli jsem to pochopil, takže si to odpustím. Pokud někoho z vás to téma zajímá, tak se potom k němu můžeme vrátit případně v debatě. A zkusím sesoustředit na ten podíl jádra. Ale ještě před tím, abych odpověděl na otázku. Ano, ten proces byl podle mě velmi špatně. To, že Ministerstvo průmyslu a obchodu ignorovalo nevládní organizace, to už mě nepřekvapuje, to je v České republice folklór, se kterým jsme se už víceméně smířili. To, že nicméně nebyly konzultovány například ani samosprávy v těch regionech, kterých se ať už výstavba nových bloků a nebo zejména těžba a rozšiřování hnědouhelných dolů týká, to si myslím, že prostě bylo špatně a bylo to ještě o stupeň horší než jak se projednávaly energetické koncepce v předchozích obdobích. To je prostě špatné. A myslím, že vám to starostové nebo představitelé samospráv těch regionů rádi či spíše neradi potvrdí. Nicméně ten proces není to nejdůležitější. Nejdůležitější je samozřejmě ten obsah. To, co je v té energetické koncepci obsaženo. On už to nakousl kolega Sequens. Když se bavíme o elektro-energetice, a to má ve vztahu k Temelínu samozřejmě

hlavní význam, tak ta koncepce není ve skutečnosti mírně proexportní, jak říkal tady pan inženýr Kavina. Když se podíváte na rok 2025, tak se počítá s tím, že budeme opět vyváže těch 20 terawatt hodin, které zhruba vyvážíme dneska, což shodou okolností je více než spotřebují všechny české domácnosti dohromady. To je asi fakt, který si většina lidí neuvědomuje, ale my máme spotřebu domácnosti něco kolem 16, 17 terawatt hodin, někdy kolem 14. A ten vývoz 20 je prostě víc než spotřebují všechny české domácnosti. Tenhleten aspekt ve veřejné debatě trošičku chybí a já mám za to, že bavit se o stavbě jakýchkoliv nových zdrojů, ať už uhelných nebo jaderných, v této situaci je prostě absurdní. Takže já bych si počkal, jak ten vývoj bude, jak nám to dopadne s ekonomickou krizí a ještě uvidíme, jak to bude s cenami jádra. V tuto chvíli ty signály jsou velmi protichůdné, velmi nejasné, nicméně pokud můžeme věřit třeba Financial Times, což podle mě je relativně věrohodný pramen, a podíváme se, v jaké cenové relaci se mají pohybovat nové jaderné reaktory ve Velké Británii, ty, které tam chce stavět EDF. EDF dneska požaduje contract for difference na úrovni zhruba 120 EUR za megawatthodinu. To je v tuto chvíli zhruba čtyřnásobek z ceny silové elektřiny na běžné komerční burze a je to víc, než za kolik jsme schopni vyrábět elektřinu z větrných elektráren. To znamená bavit se o tom, jestli se nám nové jaderné bloky vyplatí či nevyplatí, myslím, že v tomto případě by konec konců bylo možné zčásti ponechat trhu. V situaci, kdy ČEZ říká, že se mu to za tržních podmínek nevyplácí a že potřebuje od státu záruky, že je potřebuje, aby tady byl v podstatě podobný mechanismus, který nám podporuje obnovitelné zdroje a který se nám v případě fotovoltaiky tak úplně nevyplatil. Tak mám skromnou obavu, že to není úplně správně.

Vít Klepárník: Děkuju za komentář. Tak já si myslím, že tady nechám reagovat ještě paní doktorku Drábovou a pak bych asi se zeptal přímo pana Kaviny, co na to on říká.

Dana Drábová: Já jsem měla jenom dvě drobné technické poznámky. K vývoji v Číně. Čína si dala v roce 2011 oddechový čas, kde skutečně přehodnocovala. V roce 2012 už zahájila výstavbu dalších pěti jaderných bloků a postupně zahajuje další. Kolik to bude v roce 2013, to nevím. Ale v každém případě ten cíl mít do roku 2025 v provozu něco okolo 60 jaderných bloků tam zůstává nezměněný, což ale jenom, abychom věděli, o jakých číslech mluvíme. 60 jaderných bloků bude znamenat, že bude pokryto méně než 10 procent spotřeby elektřiny v Číně. Ten zbytek bude bohužel pokryt elektrárnami zejména uhelnými. Druhá věc, která by měla být o něco doplněna. Pan Sequens zmínil 3 procenta podílu jaderné energie na spotřebě primárních energetických zdrojů. To prosím nemá co dělat s účinností. To má co dělat se spotřebou primárních energetických zdrojů jako takových právě s tou dynamicky rostoucí spotřebou uhlí. A nemá to co dělat s účinnosti procesu konverze jaderné energie na energii elektrickou.

Vít Klepárník: Děkuju. Já si myslím, že pan Kavina tady nastínil tu vizi, že Česká republika usiluje o energetickou bezpečnost. Kolegové

tady z ekologických sdružení namítli, že tady je obrovský vývoz, který je prostě druhý v Evropě myslím. Česká republika je druhej největší vývozce energií v Evropě. Tak co na to říkáte vy?

Pavel Kavina: Já nejdřív jestli mohu, tak se ještě vyjádřím k tomu procesu projednání. Jenom, abychom věděli, v jaké jsme fázi. Já s panem kolegou nesouhlasím. Státní energetická koncepce, respektive její návrh, návrh aktualizace prošel žádným procesem. V rámci toho procesu byl projednávám na expertní bázi ve speciálním poradním orgánu vlády České republiky, Rady vlády pro energetickou a surovinovou strategii. Proběhlo řádné mezirezortní připomínkové vypořádání, kde byly osloveny i krajské úřady a od nich přišla řada připomínek. Přišla řada připomínek od dalších a dalších subjektů, ať již oslovených nebo neoslovených. Ale to, co je podstatné a co považuju za důležité zde říci, je to stále návrh aktualizace státní energetické koncepce, který vláda vzala na vědomí, vyjádřila souhlas s jeho hlavními principy a nyní je zahajován proces posouzení vlivu této koncepce na životní prostředí, proces SEA, jehož součástí bude mimo jiné i veřejné projednání. Takže to, co tady pan kolega kritizuje, že se ještě nestalo, tak já jednak s ním nesouhlasím, že se nestalo, protože se to částečně stalo a částečně je s tím počítáno. Teprve až ten návrh projde tímto procesem, tak jej vláda znovu projedná a schválí či neschválí. Teprve poté návrh státní energetické koncepce by nahradil tu koncepci platnou. To, v čem se s kolegou lišíme a co asi se lišíme oprávněně, tak je... nebo co může být předmětem té diskuse. My se

domníváme, že budoucí vývoj spotřeby nebude po překonání doby ekonomické krize... nebude klesat, protože samozřejmě, že existuje velký potenciál úspor. My jsme se snažili to do návrhu energetické koncepce promítnout. V tom asi s kolegou souhlasíme, ale na druhou stranu tento potenciál úspor podle našeho názoru bude vyrovnáván tím, že bude narůstat spotřeba elektřiny třeba při využití v dopravě a že se domníváme, že nadále bude narůstat spotřeba elektřiny třeba co se týká vybavení domácností. Takže v tom náhledu na ten pokles budoucí spotřeby máme pohled jiný, spíše konzervativní. Poslední, co ještě chci v tuhle chvíli komentovat. Já se domnívám, že opravdu v dnešním světě věcí národní... věcí energetické bezpečnosti každé země, a jsou země, které to vnímají jako součást národní bezpečnosti, abychom byli energeticky soběstační v míře, v jaké je to možné. A proto se domníváme, že ta soustava by měla mít schopnost vyrábět tolik elektrické energie, kterou... v naší zemi, která je spotřebovávána, o které očekáváme podle analýz, že do budoucna bude spotřebována. A protože energetika tak jako třeba těžební průmysl je sektor, kde všechna strategická rozhodnutí je třeba činit s velkým předstihem, tak se nedomnívám, že tu situaci, kterou tady zmínil pan kolega, že by někdy kolem... na konci druhého desetiletí mohlo dojít k tomu, že by byl potřeba další zdroj. Tak to nebude možné řešit až v roce 2019 nebo v roce 2020.

Vít Klepárník: Myslím, že to už říkala paní doktorka, že se jedná o rozhodnutí na 100 let dopředu, řekněme. Myslím, že Jan Rovenský ještě, než dám slovo panu Kavinovi, tak... jestli chce nějak reagovat?

Jan Rovenský: Já i když jsem tady už říkal, nechci rozvíjet debatu o procesu schvalování státní energetické koncepce, tak jednu drobnou repliku si neodpustím. Ono je samozřejmě pěkné, že ten materiál bude podroben hodnocení vlivu na životní prostředí a že se k tomu dokonce bude moci vyjádřit veřejnost. Drobný háček je, že pouze v jedné variantě, na což jsme opakovaně a bezvýsledně upozornili. A že samozřejmě, když chcete ovlivnit nějak podstatně znění nějakého materiálu, tak u toho musíte být na začátku. Já si nedokážu představit, a rád se nechám opravit, že by najednou u materiálu, který už vzala vláda na vědomí a schválila jeho základní principy, najednou na základě třeba masivních připomínek veřejnosti, se ten materiál nějakým podstatným způsobem přepracoval. Koneckonců když se podíváte, jaké termíny na jeho předložení vládě máte, tak se to ani stihnout nedá, i kdybyste chtěli. Já si myslím, že by bývalo možná šťastnější tu veřejnost, a nejenom odbornou, ale koneckonců i třeba z regionů, do toho zapojit hned na začátku. Pro nás byl obrovský problém se k těm údajům vůbec dostat v době, když jste to projednávali, což si možná pamatujete. Psal jsem si o tom s panem náměstkem Šolcem a prostě jste ty data dát nechtěli. Takže já si myslím, že pro příště, teď už to asi nenapravíme, možná by bylo lepší celý ten proces od začátku vést transparentněji a možná by se celá řada těch sporů, které o jednotlivé dílčí budeme mít teďka v rámci procesu SEA, mohly být vyřešeny třeba hned na začátku.

Vít Klepárník: Tak já děkuji za komentář. Já bych jenom řekl, že... možná trochu kriticky, že samozřejmě energetická bezpečnosti je důležitá záležitost vzhledem i k té zkušenosti s Ukrajinou a dodávkami plynu zemního, ale že zase na druhou stranu už se 12 let hovoří o tom, že Temelín by měl prostě, že dostavba Temelína, už těch prvních bloků vlastně předpokládala, že bude nárůst obrovský spotřeby energie a zatím se to vlastně... zatím se to nestalo. Dokonce se uvažuje, že vlastně ta potřeba by mohla být až někdy kolem roku 2030. Ale nechci do toho příliš zasahovat nějak jakoby kriticky. Chtěl bych se zeptat tady pana Pavla Kaviny z Českých energetických závodů, zda... Ježiš, pana Pekárna, moc se omlouvám, tady došlo k několika změnám panelů, tak jsem z toho trošku zmaten. Velmi se omlouvám, už podruhé jsem udělal tady tuto chybu. Chtěl bych se zeptat pana Pekárna z Českých energetických závodů. Vy jste říkal, že je to záležitost rozhodování o Temelínu, ekonomické kalkulace, je to otázka velkých firem, které soupeří o (...) Chci se zeptat takhle (...) bude mít ČEZ 250, 300 miliard dolarů... českých korun na dostavbu Temelína? Jakou roli v tom bude hrát stát nebo jak bude ČEZ řešit tu problematiku ekonomicky? Protože to je obrovská investice, která je vlastně opravdu mimořádná v českých podmínkách.

Zdeněk Pekárek: Tak já bych řekl, že ona je výjimečná nejenom v těch českých ekonomických podmínkách, ale obecně v Evropě. Jak už tady zaznělo, výstavba jaderného projektu je téměř až takový infrastrukturní projekt, který má extrémně dlouhou životnost. Není to nákup nového auta, ale je to téměř ekvivalent

postavení... (...) Tak. Takže tam jsou ty ohledy trošku jiné než v klasických investicích a pro takový projekt, který má dlouhodobou návratnost, potřebujete dlouhodobou stabilitu. A ono to tady ještě moc nezaznělo, ale to, co se teď v energetice děje, je velice velká nejistota. A není to nejistota jenom v oblasti jaderných projektů, ale v oblasti výstavby nových elektráren obecně. Když se podíváte po Evropě, tak žádný nový... žádný evropský investor nemá v plánu stavět elektrárnu, která by nebyla podporovaná, to znamená typicky obnovitelné zdroje. Zatímco obnovitelné zdroje díky tomu, že mají stabilizaci různými podpůrnými mechanismy, jsou dále rozvíjeny, tak se nezačíná výstavba žádných nových zdrojů, ať už plynových nebo uhelných. A když se podíváte třeba, co říká německá firma E.ON, tak ta předpokládá, že pokud se nezmění podmínky na evropské energetickém trhu, takže tento rok uzavře svojí nejnovější paroplynovou elektrárnu v Irschingu, protože se fyzicky nevyplatí jí mít připravenou k provozu, protože ona ani nevyrábí. Ten důvod, proč nastaly tyhle nejistoty, těch důvodů je několik. Jednak ekonomická krize, která už tady zazněla. Druhak trochu bych řekl až selhání pravidel energetického trhu tak, jak je nastavila Evropská unie před několika lety v rámci liberalizace celé energetiky. Nejkřiklavějším případem je asi selhání trhu s povolenkami CO2, které měly řekněme motivovat minimálně ve dvou věcech. A to jednak mezi existujícími zdroji, motivovat k přechodu výroby elektřiny od uhelných nebo obecně vysokoemismích zdrojů k nízkoemisním plynovým tím, že ekonomicky zvýhodní ty nízkoemisní zdroje, které jinak by byly dražší, protože typicky plyn je dražší než uhlí. A zároveň měly i motivovat k výstavbě nových zdrojů nízkoemisních, typicky to znamená jak obnovitelných zdrojů, tak jaderných. A tady bych zmínil, že tím cílem evropské unie bylo motivovat k

efektivní výstavbě objektivně ekonomicky nejvýhodnějších zdrojů. To znamená pokud stavět obnovitelné zdroje, tak ty nejlevnější na místech, které jsou k tomu nejlépe určeny. To znamená nestavět solární panely v Bavorsku, ale ve středomoří. Stavět větrné elektrárny ne v Severním Porýní-Vestfálsku, ale na břehu Baltického moře. S tím souvisí spousta dalších otázek kolem energetiky, ale znovu bych se vrátil k tomu, co se děje obecně v Evropě, že žádná firma, žádný investor nechce investovat do rozsáhlejších projektů s dlouhou životností a s dlouhou návratností, protože prostě nevědí, co se stane zítra. Možná trošku i příkladem je tady to, co... ty ceny na energetické burze, které tu zazněly, které v současnosti se pohybují zhruba kolem 40 EUR za megawatthodinu. I když tahle úroveň je teď v současnosti velice nízká a pro představu třeba v roce 2008 ty ceny za elektřinu byly přes 90 EUR za megawatthodinu, to znamená více než dvojnásobné. A v té době spousta... mnoho investorů v Evropě očekávalo, že bude schopno a ochotno stavět nejen nové elektrárny, protože očekávali nárůst poptávky, ale také nahrazovat zastaralé elektrárny novými, které budou účinnější a čistší. Místo toho se dnes ukazuje a píše se to v odborném tisku, možná i... nesleduji tolik ten obecný tisk, ale tam se to píše možná též, že dnes nejvýhodnější je spalovat uhlí v té nejšpinavější, nejstarší elektrárně, protože systém ETS zkolaboval a nemotivuje k omezování výroby v uhlí.

Vít Klepárník: Děkuju. Já myslím, že pan Kavina chtěl dát komentář, takže bych poprosil jeho.

Pavel Kavina: Jenom ještě bych rád se vyjádřil k těm cenám té elektřiny. My si musíme být vědomi kontra ceny, ceny, očekávané ceny té dostavby jaderné elektrárny Temelín. Já si myslím, že je třeba si být vědomi toho, že ten evropský trh je deformovaný díky řadě podpor a díky tomu ta cena elektřiny není realistická a lze velmi problematicky se podle ní rozhodovat o tak zásadní investici, jako je dostavba jaderné elektrárny, která je na řadu desetiletí. Existují ekonomické názory, že právě přepálená podpora obnovitelným zdrojům je jeden z důvodů dluhové krize, ve které se Evropa nachází. A je myslím si velkým příkladem to, že obrovské částky, které se vynakládají na podporu obnovitelných zdrojů jakožto v této generaci zdrojů co do efektivnosti nesrovnatelných třeba s jadernou energetikou, tak ta částka, která se zdá na první pohled obrovská, částka uvažované dostavby jaderné elektrárny Temelín, tak je zhruba částka, kterou kdybych 6 let jen jako Česká republika šetřili, částku, kterou vynakládáme na podporu solárních panelů, tak na tu elektrárnu... na tu dostavbu máme našetřeno. Takže nemyslím si, že lze tak významnou investici hodnotit současnými cenami na evropském trhu, protože ten trh je pokřivený a přestává fungovat jako trh.

Vít Klepárník: Myslím, že ten (...), že nemůžeme nahlížet vlastně energetické koncepce a přístupy jenom z hlediska trhu, že ten trh je problematický v uvozovkách. Myslím, že chtěl reagovat Edvard Sequens. Paní doktorka Drábová potom.

Edvard Sequens: No, mám toho teďka trochu víc na srdci po slovech pana Kaviny. Rozhodně jsem se nikde nesetkal se zdůvodněním nějakým racionálním, že současná dluhová krize je vyvolaná podporou obnovitelných zdrojů energií. Přece jenom není to čistě evropská záležitost. Ta dluhová krize... a naopak zelené technologie pomáhají spíš vytahovat ekonomiku. Investice do obnovitelných zdrojů, pracovní místa. Můžeme se k tomu potom dostat. To je jako specifický ještě téma. Co se týká vašeho naspoření za podporu fotovoltaiky. No, to bysme si museli nejdřív říct ty částky, jestli se dá teďka za rok do fotovoltaiky něco přes 20 miliard, z toho 6 miliard se vezme na solární dani zase zpátky, tak z toho na Temelín za 6 let rozhodně nenaspoříte, co tam zbyde. To, že tady pan ministr plácne do médií bilión a pak to všichni opakují ještě neznamená, že to bude bilión. Ono to bude reálně pro všechny OZE někde kolem 600 miliard. Je to velká částka, ale přece jenom bilión se hezky o tom povídá. A z toho si část stáhne stát samozřejmě na solární dani. Docela i citlivou část. Co se týká deformací trhu. Pokus nebo podpora obnovitelných zdrojů energií jako taková, emisní povolenky, to všechno samozřejmě deformace do trhu přináší, ale on ten trh už byl deformovaný i před tím než začal. Tady v ceně spalování fosilních paliv od uhlí po zemní plyn vůbec chybí cena za znečišťování životního prostředí, takzvané externality. Chybí tady cena za skleníkové plyny, za vypouštěné. To tam vůbec není. V Česku jsou ty pokusy to nějakým způsobem spočítat, jsou to nemalé částky mimochodem. Pokud bysme spočítali environmentální škody v uhlí, který je za limity, tak to je 1,3 biliónu korun, což je mnohem víc než za tu fotovoltaiku. To jsou prostě obrovské částky, které dneska na trhu vlastně

nefigurují v té ceně, chybí tam. Proto ta snaha podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů různými formami. Nejvíce se uchytila právě pevná výkupní cena, která často nebo v tom svém objemu ani nedosahuje toho objemu, co dostaly jaderné a fosilní technologie za minulé roky. Ta podpora pro tyto klasické zdroje energie z bývalého století je mnohem větší. A potom, co tu není v jádře, například odpovědnost za jadernou škodu. Když se podíváte na Fukušimu, škody, zase je to tam hezký, už to jde do biliónů korun v přepočtu. To co se odhaduje samozřejmě, nevím, jestli to bude realita, ale to co jsou oficiální odhady, tak v přepočtu už jdou do jednotek biliónů. To, co udělal, tu analýzu, kterou udělal francouzský kolega tady Státního úřadu pro jadernou bezpečnost pro případnou jadernou škodu ve Francii, kdyby došlo k havárii na jaderné elektrárně tam, na jednom z 58 reaktorů, tak ta škoda jde taky do biliónů korun, respektive i více, když započtu ty škody do turistického průmyslu a další, které třeba by v Česku nemusely být tak velké jako ve Francii. Ale to všechno chybí potom v pojištění odpovědnosti za jadernou škodu, který ten jaderný průmysl má velmi omezený. V Česku do výše 8 miliard korun, čili velmi, velmi podhodnocené ručení za jadernou škodu. A kdyby toto bylo v ceně, tak zase i ta cena elektřiny z jádra, i dnešní cena elektřiny z jádra je vlastně výrazně vyšší. A proto vlastně se tady vůbec nebavíme o trhu, ten je plný deformací. Od jádra, fosilního paliva, obnovitelných zdrojů. My dlouhodobě voláme po odstranění omezení odpovědnosti za jadernou škodu. Voláme po ekologické dani, uhlíkové dani. A potom nepotřebujeme podporovat obnovitelné zdroje. Pak se bavme o investičních podporách pouze pro nové nějaké rozvíjející se technologie. Děkuju.

Vít Klepárník: Děkuju za komentář. Ta diskuse se teď už otevřela víc. Ještě paní doktorka Drábová myslím chtěla.

Dana Drábová: Já už jsem to zapomněla.

Vít Klepárník: Těch témat je opravdu hodně.

Dana Drábová: Odpusťte starý dámě. Jak to neřeknu hned, tak už nebudu...

Vít Klepárník: Bohužel to někdy nejde úplně všechno podchytit, ale věřím, že ještě v diskusi se k tomu dostaneme. Já bych se možná ještě zeptal pana Pekárka. My teď zvažujeme, uvažujeme o dostavbě Temelína, máme tady ty dva velké...ty dvě velké společnosti, česko-ruskou, americkou, francouzská Areva si stěžuje. Nevidíte třeba jakoby ten potenciál, tu potenciální investici, ten tender jakoby z hlediska taky hodně strategickopolitických a geopolitických prostě faktorů? Není to jenom čistě věc jakoby ekonomická? Je to něco více než čistě ekonomická záležitost? Co na to říkáte? Jaký na to máte pohled

vy? Nebo jaké byly ty důvody konkrétně? Tam proniklo do iDNES, pronikla informace, že za vyřazení Arevy prostě může to, že ona neměla garantovanou cenu a ČEZ má samozřejmě obavy, že by jako v případě Temelína během 90. let prostě cena rostla, kypěla a kypěla. A že Areva, pokud nedala tady tu cenu, byl to ten důvod, proč byla vyřazena?

Zdeněk Pekárek: Já se omlouvám, ale tyhle konkrétní záležitosti týkající se toho výběrového řízení nemůžu komentovat, protože celý ten proces probíhá podle zákona.

Vít Klepárník: Děkuju. Tak já bych možná tu otázku nechal v tom panelu. Zeptal bych se jiných panelistů. Co na to Jan Rovenský?

Jan Rovenský: Tak já to samozřejmě nevím. Jako kdybych to věděl, tak už bych to dávno řekl. Ale nicméně je celkem zjevné, že to, že jsme si vyřadili Arevu, respektive my ne, ČEZ si vyřadil Arevu, mu do budoucna může v tom tenderu způsobit nemalé problémy. To myslím, že je zcela nasnadě. To, že si to Areva nenechá líbit a že se bude patrně bránit právními prostředky nikterak netají. Já bych z toho sice mohl mít škodolibě radost, protože to ten projekt může v budoucnu samozřejmě zastavit v nějaké pokročilejší fázi. Nicméně úplně radost z toho nemám, protože koneckonců z těch tří soutěžících, když to vezmeme právě geopoliticky, jak jste se ptal, tak je mi asi nejspíš jako ten

francouzský dodavatel nejbližší, jakkoliv si myslím, že by se Temelín nikoliv rozšiřovat, ale že by se nové bloky v Temelíně stavět neměly z těch důvodů, které už jsem říkal. Ale nakonec tohle už je prostě za námi, respektive za ČEZem. Ta věc bude mít nějakou další dynamiku. A jestli to bylo kvůli tomu, že tam nedali garantovanou cenu, to nevím. Pokud to tak je, tak bych to považoval za docela rozumný důvod, protože ta představa, že se bude třetí, čtvrtý blok skutečně stavět a jeho následné investice budou dvojnásobné oproti projektové ceně, jako už jsme to jednou zažili, je skutečně děsivá. Jestli to ČEZ skutečně myslí tak, že po těch dodavatelích vyžaduje podobné podmínky jako Finové po Francouzích na výstavbu nových bloků, to znamená pokud přepálí tu cenu, tak jí platí dodavatel, tak to by v zásadě ekonomicky dávalo smysl, když odhlídnu od těch dalších důvodů, proč ty jaderné bloky nepotřebujeme.

Vít Klepárník: Já bych ještě tu otázku podržel a zeptal bych se Edvarda Sequense, který se vyslovil v médiích vlastně, že takový kontraargument proti účasti nebo naopak jakoby přiřknutí toho kontraktu Arevy může být ten, že ty její nabízené reaktory měly ještě větší výkon prostě než ty reaktory, které by nabízelo to ruské-české konsorcium, respektive Američané, že by se tím pádem vlastně ještě navýšil ten výkon, který by ČEZ mohl vyvážet. Nebo jak to vidíte vy?

Edvard Sequens: To ne, to byla otázka redaktora, jestli to nebyl ten důvod, že jsou ty reaktory větší. Ale samozřejmě, že umisťovat dva nový reaktory, každý po 1600 megawattech v Temelíně, v jižních Čechách, kde už stojí dva bloky 2000 megawatt, které... já nevím, 3x, 4x převyšují svojí vyrobenou elektřinou spotřebu Jihočeského kraje, znamená centralizovat tu výrobu do jednoho místa jako obrovsky. Znamená to další návazné investice do přenosové soustavy. Jenom kvůli blokům, který by tam mohly být, od Rosatomu nebo od Westinghousu, tak se bude posilovat vedení 400 kilovolt skočí na Mírovku na Vysočinu k Havlíčkovu Brodu, což je asi 8 miliard korun. To zaplatíme v ceně elektřiny, to nejde za investorem. A pokud by tam měly být ty větší bloky, tak ČEPS plánoval ještě další vedení... zdvojení vedení do Přeštic, což jsou další 4 miliardy. Tak znamená to vyšší investice samozřejmě do přenosové soustavy, do řízení soustavy. A větší riziko mít takhle obrovský centralizovaný zdroj v jediném místě.

Vít Klepárník: Děkuji za odpověď. Já bych... určitě pan Pekárek byl rád reagoval, takže mu dám prostor.

Zdeněk Pekárek: Tak já bych jenom zmínil to, že investice do sítí jsou naprosto jako, řekněme, standardní způsob jak udržovat a rozšiřovat energetiku, energetické sítě. Pro představu, tuším,

že Evropská komise odhaduje, že bude třeba asi 200 miliard EUR investovat do sítí v Evropě tak, aby vůbec energetika se mohla dál udržovat a rozvíjet. Takže je jasné, že zadarmo ta elektřina dlouhodobě nebude. A není to jenom investice do zdrojů, ale i do sítí a do další infrastruktury.

Vít Klepárník: My určitě pokročíme k diskusi. Už jsem viděl, že jste se hlásili. Já přece jenom se snažím ještě to téma trochu otevřít z více stran, protože samozřejmě ty hranice jsou tady velmi problematické nebo obtížně vymezitelné. Chtěl bych se zeptat, abychom se drželi toho tématu i koncepčně. Měl jsem... byl tady... měl by tady být zástupce sociální demokracie, samozřejmě pokud jsme tady slyšeli stanovisko pana Kaviny, zástupce ministerstva, tak reprezentuje víceméně postoj současné vlády sociální demokracie. Sociální demokracie samozřejmě také sdílí v řadě ohledů některá stanoviska, nebo někteří její představitelé, třeba bývalý ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, stanovisko vlastně, dejme tomu, ve prospěch jaderné energetiky nebo těch zdrojů prostě ne alternativních řekněme. Jak myslíte si, že by... měla by být tady v České republice trošku širší ideová podpora pro obnovitelné zdroje v tom kontextu toho vývoje na západ od našich hranic, prostě v Německu, Dánsku nebo jinde, v Itálii třeba i? Co na to říkají experti třeba ekologičtí nebo i...

Jan Rovenský: Tak jestli mohu. Možná, když tady padlo jméno Milana Urbana, já ho obvykle velmi haním, ale v souvislosti s přípravou

Temelína a v souvislosti s tou zmíněnou finanční podporou, to znamená contract for diference, tak se přiznám, že mě velmi příjemně překvapil, protože v poslední době opakovaně řekl, že pro něj, a jestli jsem to správně pochopil, tak i pro sociální demokracii, pan senátor Bis mě kdyžtak opraví, je nepřijatelné to, aby se nové bloky v Temelíně podporovaly tímto způsobem. Což myslím, že je docela potěšitelné, protože není tak úplně jiné, jestli o Temelíně bude rozhodovat ještě tato vláda. Na tom, že by skutečně tato finanční podpora být neměla a že pokud si ČEZ chce stavět nové bloky, tak by se na ně měl sehnat peníze sám, neměl by se spoléhat na státní podporu. Tak tam se, myslím, se sociální demokracií v zásadě shodneme. Pokud jde o vztah k obnovitelným zdrojům, no tak jasně, bylo by to pěkné, kdyby se tady našel širší konsensus. Ono samozřejmě po té solární horečce, kterou jsme zažili, tak to je poměrně obtížné. Tam jako můžeme se bavit o tom, proč nastala. Je naprosto zjevné, že image obnovitelných zdrojů v České republice u veřejnosti dlouhodobě poškodila. Otázkou je, proč byly ty výkupní ceny prostě na těch dvanácti korunách za kilowatthodinu. My jsme to teda rozhodně neprosazovali. Ale v tuto chvíli z tohodle důvodu získávat podporu pro nové obnovitelné zdroje je samozřejmě obtížné. Nám by v podstatě stačilo, aby vláda, ať už tato nebo ta příští, ten sektor úplně nezničila, což je bohužel ten trend, kterým se paní inženýrka Vitásková podle mého skromného soudu tak trochu ubírá. A v podstatě postupně snižovat ty pevné výkupní ceny tak, jak jsou, aby se skutečně návratnost udržovala na těch 15 letech s tím, že během 10 let ty nejdražší obnovitelné zdroje při těch stávajících klesajících křivkách, se bez té podpory obejdou úplně. Což bohužel o jádru, kde ta křivka investičních nákladů je přesně opačná, pravděpodobně říct nemůžeme, pokud nedojde k nějakému technologickému průlomu nebo zázraku.

Vít Klepárník: Myslím, že jsem řekl něco, s čím nebude souhlasit pan ředitel Kavina nebo nesouhlasil, tak možná bych mu dal slovo tak, aby... nebo paní doktorka Drábová nejprve?

Dana Drábová: Já se zeptám pana Rovenského, vy jste... a měli jsme řadu diskusí nad ASEKem, takže vím, že jste to velmi pečlivě četl. Máte pocit, že ten ASEK má tendenci likvidovat obnovitelné zdroje?

Jan Rovenský: Já jsem záměrně v tomto případě nemluvil o ASEKu, ale mluvil jsem o té, zejména o té poslední verzi. Ano. Byly tady předchozí verze ASEKu za pana ministra Kocourka, které například v roce 2030 počítaly s nulovým instalovaným výkonem fotovoltaiky i větru. To znamená ty zdroje, které jsou tu dneska, by se musely podle této koncepce zbourat. Ale ne. V tomto případě jsem to nemyslel na ASEK, ale spíš na křížové tažení paní inženýrky Vitáskové, která v tomto případě myslím není s tím ASEKem tak úplně v souladu.

Vít Klepárník: Pan ředitel Kavina.

Pavel Kavina: Jestli taky mohu, tak rád bych komentoval to, že energetika a aktualizace státní energetické koncepce nemá barvu žádné politické strany. A rád bych před tím varoval, aby se ze státní energetické koncepce politikum dělalo. Energetika je záležitost technická a my jsme, jakožto úředníci, podotýkám, že nejsme vládní úředníci, ale státní úředníci, jsem připravovali návrh státní energetické koncepce tak, aby pokud možno maximálně naplňoval zájmy této země. Říkal jsem na začátku svého vystoupení, že Česká republika může hrát jenom s těmi kartami, které má k dispozici. A díky tomu jsme navrhli to složení energetického mixu tak, aby co nejlépe maximalizovalo možnosti, které Česká republika má, aby respektovalo technologický vývoj. V žádném případě není pravda, že v návrhu státní energetické koncepce bude docházet k utlačování obnovitelných zdrojů. Naopak počítáme s jejich poměrně významným nárůstem v tom energetickém mixu. Pouze se domníváme, že způsob podpory těchto obnovitelných zdrojů je kontraproduktivní a domníváme se, že technologie za tu dobu, na kterou je plánována aktualizace státní energetické koncepce, tak technologie pokročí do té míry, že řada těch obnovitelných zdrojů bude konkurence schopná, což je už v současné době. A budou se v tom některých případech... a budou se v tom mixu prosazovat sami.

Vít Klepárník: Přece jenom bych ale poznamenal, že za Německem zaostáváme myslím, že na hlavu z hlediska těch obnovitelných zdrojů máme polovinu toho... Já vím, že je to... jaksi srovnávat se s Německem možná, ale přece jenom by se dalo namítnout i tohle.

Pavel Kavina: Já vím, že jsme na půdě hostitelského institutu, který je německý, ale domnívám se, že Německo má jiné podmínky a že v případě státní energetické koncepce není racionální se řídit pouze vzorem jedné země a vzorem Německa také ne, protože shrnu-li to do jedné zjednodušené věty, tak Německo odstavením, odstavováním jaderných elektráren nenahrazuje tak, jak plánovalo, tento výkon obnovitelnými zdroji. Ale nahrazuje ho zpět vysoce emisními zdroji jako například uhelnými elektrárnami, plynovými elektrárnami. Kdežto návrh český naopak postupně bude snižovat podíl vysoce emisních zdrojů uhelné energetiky a současně bude navyšovat podíl nízkoemisních zdrojů jaderné energetiky.

Vít Klepárník: Děkuju, já určitě nezastupuju německou stranu a v žádném případě se tady nepromítá jako názor spolupořadatelské instituce. To bych nerad, to byla spíš všetečná otázka. Možná byla trošku hloupá, tak se omlouvám. Pan Rovenský.

Jan Rovenský: Já ještě jedna věc. Když už tady bylo zmíněno znova to uhlí, já si to neodpustím. Jako ano, skutečně v Německu nám v loňském roce podíl uhlí bohužel narostl. Ale to primárně podle mě nesouvisí s tou takzvanou energiewende. Ten hlavní problém je to, co už říkal tady pan kolega Pekárek. Totiž naprostý

kolaps evropského systému obchodování se emisemi. Kdyby se tohleto nestalo, tak se tam samozřejmě to uhlí nebude prosazovat ani zdaleka v takovém rozsahu, v jakém se prosazuje. Já bych podepsal téměř všechno, co tady o tom říkal, samozřejmě s jednou drobnou výhradou, kterou neřekl. A to je totiž podíl České republiky na tom kolapsu evropského systému obchodování s emisemi. My jsme byli chytří, když jsme schvalovali jako Česká republika klimaticko-energetický balíček. Tak jsme společně s Polskem velmi vehementně bojovali za to, aby tam byla spousta výjimek. Jako Česká republika jsme si následně vylobovali obrovskou lokaci, to znamená větší množství povolenek, než které jsme potřebovali. Ekologické organizace na to upozorňovali a říkalo se, že ne, protože přece nám tady ta energetika poroste. A když se podíváte dneska, tak těch povolenek má samozřejmě i Česká republika v těch aukcích, které má, přebytek. A nebyla to určitě jenom Česká republika a jenom Polsko, nicméně byli jsme jedni z těch, kteří při přepočtu na hlavu nebo na hrubý domácí produkt, jsem ten systém prostě pomohli zabít nebo přizabít. On ještě naštěstí úplně mrtvý není. Takže z tohoto hlediska jako ano, je to skutečně bohužel tak, nicméně kdyby ETS fungovalo tak, jak fungovat má, a já doufám, že se to nakonec podaří vrátit zpátky na koleje, tak tenhleten výkyv v Německu, o kterém pan Kavina mluvil, bude pouze dočasnou epizodou. A pokud ne, tak potom tedy skutečně pánbůh s námi, ať už to bude jakkoliv.

Vít Klepárník: Tak já myslím, že ještě necháme nějaké panelisty zareagovat a potom dáme už diskusi. Tak pan Sequens.

Edvard Sequens: Nejdřív jenom krátká reakce na to. Nemusíme se samozřejmě orientovat jenom podle Německa. Asi znáte vývoj v celé Evropské unii za posledních 10, 11 let. Todleto je graf, kterej vy těžko dohlédnete, ale ty největší sloupečky, to je od plynu 120 tisíc megawatt instalovaného výkonu, vítr 96 tisíc, 69 tisíc má fotovoltaika. A pak to jde dolů a ty mínusové odstavované zdroje jsou v uhlí, 13 tisíc mega v jádře a v topných... v palivech, v ropě. Samozřejmě je mi naprosto jasné, že jedna megawatta ve větru nebo ve fotovoltaice neznamená jedna megawatta v jádře, ale prostě ten výkon je tak masivní a ten vývoj je tak jasný nejenom v Německu, ale v celé Evropské unii, že pokud my se chceme orientovat druhým směrem, tak bysme šli vlastně v protisměru. A to, co tady chci říci k energetické koncepci je, že jsou samozřejmě něco malované potenciály a to, kolik bysme mohli mít jádra nebo obnovitelných zdrojů nebo uhlí v roce 2030, 2040. Ale ta druhá věc jsou ty nástroje, které ta koncepce k tomu dává. A tam to velmi kulhá. My jsme tu koncepci celkem i přivítali, když jsme si přečetli první část. Říkali jsme - konečně po letech dobrá koncepce, zajímavá, postavená na nějakých rozumných základech, protože... a to ještě tady teda budu reagovat na pana Kavinu. Oni sice dělají nejlepší práci, ale zvláštní... která se netýká politiky, ale zvláštní je, že vždycky příde nový ministr průmyslu, zahodí tu starou a začne pracovat na nové. A proto my vlastně nemáme doposud, přestože už jsme řadu let měli mít novou státní energetickou koncepci, tak jí prostě nemáme. Pořád máme v roce 2004. A myslím, že i pan Urban po tom volal, že vlastně už dávno jsme měli mít nějakou koncepci. A to je celkem chyba a myslím

si, že by měla bejt projednávaná nejenom úřednicky na ministerstvech, ale i politicky mezi různými politickými stranami, aby měla dlouhodobou nějakou stabilitu a platnost. A ty nástroje, které tam jsou v koncepci, tak ty mi teda neříkají, že tady bude takový rozvoj obnovitelných zdrojů, protože tam žádný nástroj na jejich podporu, kromě toho, že se zaříznou od roku 2014, ten stávající systém podpory, jak je, tak tam v podstatě navržený nějaký rozumný nástroj není. Mohl by být, třeba je pravda, že fotovoltaika na střechách dneska vyrobí kilowattu za 4,50 někde? To už je zajímavá cena proti tomu, kolik jí dostanu od jinýho obchodníka, od distributora, tam dostanu za 5 korun dejme tomu. Takže už je to zajímavé. Jenže jaksi já potřebuju pořád ještě i tu síť, abych si to... vyrábím přes den a potřebuju energii večer, když slunce nesvítí. Ale pak jsou tady právě ty metody, jak to lze řešit, tak zvaný „net metering“, kdy se započte a odpočte vyrobená elektřina dodaná do sítě, to co odeberu a platím jenom za to, co odeberu navíc nebo dostanu něco zaplaceno za... nebo nedostanu případně vůbec nic, za to, co dodám do sítě. Ty systémy tady jsou. Ale například větrné elektrárny v Česku se zatím bez nějaké míry podpory neobejdou v této chvíli. Oni vyrábí pořád ještě dráž než na trhu. Pokud chceme tento sektor rozvíjet, tak to znamená nějakou podporu rozumnou jim ještě dát. Jasně klesající degresí té výkupní ceny nebo nějaké jiné podpory, ale umožnit ten rozvoj. Jakmile jim sebereme podporu, tak ten sektor tady na 5, možná více let končí. A dáme tady prostor vlastně zahraničním firmám, které se budou v tomto rozvíjet, ale české to nebudou.

Vít Klepárník: Děkuju. Já myslím, že paní doktorka Drábová chtěla reagovat na tu komparabilitu těch kilowatthodin nebo...

Dana Drábová: Pan Sequens viděl mou zuřivou reakci, takže ihned přiznal, že ví, že je rozdíl mezi...

Edvard Sequens: Já jsem to říkal.

Dana Drábová: No neříkáte to úplně vždycky a já bych tady jenom chtěla upozornit, skutečně bych chtěla podtrhnout to, že když vás někdo zahlcuje jakkoliv optimistickými čísly k čemukoliv, tak je třeba si dávat pozor na to, o čem mluví, co říká, proč vám to říká a co vám neříká. A to včetně podporovatelů jádra, podtrhuji. Nicméně to důležitější z mého pohledu, co jsem tady chtěla říci, zaznělo tady srovnávání jednotlivých energetických koncepcí. Já si myslím, a mnohokrát jsme o tom také diskutovali, že jedna z myšlenek otců zakladatelé Evropské unie, a ta skoro nejsprávnější byla ta, že Evropské společenství tehdy, tehdy to nebyla unie, tehdy se tomu říkalo lépe z mého pohledu společenství, byla ta, že ty země jsou natolik různorodé, že by měli právě téhleté různorodosti umět použít pro to, aby dokázaly kompenzovat chybná rozhodnutí, každý dělá chybná rozhodnutí, toho kterého koutu, kde k tomu

chybnému rozhodnutí dojde. Mimo jiné tedy krásným příkladem by mohla být ta energetika. Bohužel ta Evropa se na tom není schopná shodnout. A krásně se to podle mě dá ukázat právě na rozdílu energetických koncepcí Německa a České republiky. Protože ony jsou natolik odlišné, že se mohou mýlit Němci. Já neříkám, že se mýlí, ale mohou se mýlit Němci nebo se můžeme mýlit my, ale obě ty koncepce chybné nejsou.

Vít Klepárník: Rozumím. Děkuju za argument, že vlastně na té evropské úrovni ten konsensus opravdu zaostává v té energetické oblasti. Pan Kavina ještě chtěl reagovat?

Pavel Kavina: Já nechci už zdržovat čas, který máme na diskusi. Jenom jestli můžu krátkou repliku na pana kolegu Sequense. Jedním z hlavních principů aktualizace státní energetické koncepce je to, že bude podporovat rozvoj ekonomicky efektivních obnovitelných zdrojů s tím že postupně bude snižována podpora pro nový zdroje. Ale ta podpora se bude soustřeďovat do podpory připojení, do podpory zjednodušení povolovacích řízení a do podpory vědy a výzkumu, abychom podpořili obnovitelné zdroje další generace. To si myslím, že je věcně správné a že je efektivní.

Vít Klepárník: Já myslím, že poslední komentář pan Pekárek.

Zdeněk Pekárek: Tak já bych tady chtěl ještě se trošku vrátit k té podpoře obnovitelných zdrojů obecně. Ono se tady mluví v různých ohledech o stabilitě, stabilizaci, ať už v koncepci nebo podpoře konkrétních zdrojů. A já bych řekl, že to je přesně ten problém, který teď v energetice chybí, ale abych mluvil konkrétněji, když mluvíme o podpoře obnovitelných zdrojů, tak tam vždycky slyším takový podtón, že to je rozvíjející se technologie, které je potřeba dát větší prostor. Ale když si uvědomíme, o jakých číslech vlastně mluvíme, tak v rámci Evropské unie ten cíl Evropské unie obecně je 20 procent podílu obnovitelných zdrojů v roce 2020. To je ale ve skutečnosti v celé energetice, to znamená kromě elektřiny i v teple a v dopravě. Vzhledem k tomu, že nejlépe se obnovitelné zdroje realizují v elektřině, tak je předpoklad, že se to realizuje... ze 34 procent bude, že podíl obnovitelných zdrojů v roce 2020 bude zhruba 34 procent v elektřině. To znamená, že vlastně třetinu výroby elektřiny budeme mít ve zdrojích, které chceme nějakým způsobem podporovat. To, jestli to je... jedna třetina je stále ještě se rozvíjející se technologie je otázka, kterou nechám na vás. Ale možná bych se trošku vrátil k tomu Německu, o kterém tu byla řeč a k tomu, jak se jim tam daří stavět nové kapacity. Tak tam je to možná... samotní Němci nebo mnoho z nich a spousta německých politiků včetně kabinetu kancléřky Merkelové to vnímá naopak jako problém. Ten důvod je jednoduchý. Komise nebo Evropská unie obecně nastavila nějaké závazné cíle do roku 2020, které si státy nějakým způsobem zavázaly, že budou plnit... jedná se o nějaké akční plány výstavby obnovitelných zdrojů každý rok. Pro vaši představu v Německu ten plán byl, že se postaví zhruba 3,5 gigawatty solárních panelů ročně. V

posledních 2 až 3 letech konsistentně staví víc než 7 gigawatt každý rok, to znamená víc než dvojnásobek plánu s tím, že spolková vláda se už, tuším, minulý rok v květnu snažila v parlamentu spolkovém řekněme protlačit zákon, kterým by se dalo lépe kontrolovat ty náklady a výkupní ceny a podobně. S tím, že ne úplně uspěli a nyní je ve spolkové vládě znovu návrh na to, aby se podpora pro obnovitelné zdroje v Německu určitým způsobem snížila. Ten důvod je jednoduchý. Podle výnosu německého regulátora v současné... tento rok budou němečtí spotřebitelé platit za obnovitelné zdroje 56 EUR za megawatthodinu, což je víc než silová elektřina, kterou normálně nakupují na trhu, která se v současnosti pohybuje někde nad 40 EUR na megawatthodinu. A zároveň... to je jeden problém, že vlastně ta podpora už je větší, než hodnota té výroby, kterou vyrábí kterékoliv jiné zdroje. A druhý problém je, my se bavíme o ročním průměru cen, ale zároveň problém s obnovitelnými zdroji je, že když vyrábí jedna větrná turbína, tak je šance, že bude vyrábět i větrná turbína o 200 kilometrů dál. A to vede potom k přebytku výroby. Zatím jsme tomu čelili spíš v technické úrovni přetížení sítí z Německa do Čech, ale teď už se to dostalo i na trh ve smyslu tom, že o Vánocích, teď tyto uplynulé Vánoce německá cena byla po několik hodin opakovaně na úrovni mínus 100 až 200 EUR za megawatthodinu. To znamená systém... obchodníci vám platili za to, že spotřebováváte elektřinu a platili vám podstatně víc, než to, kolik má ta elektřina typicky hodnotu. To je trošku můj argument proti té myšlence „net meteringu“, protože já si to vždycky představuju tak, že „net metering“ pro mě je jako když já někomu přinesu ošatku jahod v červnu a řeknu mu - a přídu si v prosinci a ty mi dej zase ošatku jahod zpátky.

Ona elektřina vyrobená obnovitelnými zdroji nebo obecně nemá stejnou hodnotu kdykoliv je vyrobená. A tím, čím víc je korelovaných zdrojů typu solárních elektráren nebo větrných elektráren, které v jednom okamžiku zároveň vyrábějí, tím menší hodnotu ta jejich výroba má. A naopak v okamžiku, kdy slunce zapadne a já potřebuju... a všichni si chtějí uvařit večeři, tak naopak ta elektřina potom má největší hodnotu. Tím pádem ten „net metering“ je problematický koncept aspoň z mého pohledu.

Vít Klepárník: Tak poslední komentář Jan Rovenský.

Jan Rovenský: Díky. Pouze k tomu „net meteringu“, když už tady opět zazněl. Ono by to v zásadě asi byla pravda, kdybysme tady v České republice měli spotřebu energií pouze v domácnostech. Ono to tak samozřejmě není, že jo, u nás přes 80 procent elektřiny spotřebovává průmysl a ten kupodivu po večerech jako tu spotřebu má obvykle spíš naopak nižší než přes den. Takže to, že já ze svého fotovoltaického panelu, která teda na střeše nemám, ale kdybych ho měl, bych za 5 korun za běžnou cenu elektřiny dodal tu elektřinu ČEZu do sítě a následně bych si jí večer koupil, tak ve skutečnosti je velmi pravděpodobné, že ta tržní cena té elektřiny večer bude nižší než byla přes ten den. To znamená vy na tom vyděláte. Ale to nijak nevyvrací ten argument s těmi loňskými Vánoci, koneckonců chápu, že to ČEZ trápí. Dokážu si představit, že spotřebitelé se na to mohou dívat poněkud jinak, samozřejmě nízká cena elektřiny asi

nikoho ze spotřebičů zásadně nezarmoutí. Ale když se podíváte na ten podíl, o kolik je dneska silové elektřiny levnější a tedy v České republice, nemluvím o Německu. A zkusíte si spočítat, kolik dáváme na obnovitelné zdroje, tak shodou okolností on ten rozdíl těch mnoha miliard, které platíme za obnovitelné zdroje navíc. A naopak mnoha miliard, které platíme za silovou elektřinu méně, není zas tak významný. To znamená z pohledu konečného spotřebitele to žádná katastrofa není. Chápu samozřejmě, že to je katastrofa pro ČEZ.

Vít Klepárník: Děkuju. Já si myslím, že už je... Tak krátká poznámka.

Zdeněk Pekárek: Já bych možná jenom doplnil... já bych jenom doplnil, že ta podpora obnovitelných zdrojů podporuje zhruba řádově 7 terawatthodin výroby elektřiny ročně, zatímco ta silová stránka, řekněme, platí těch 70 terawatthodin, které se tady řádově v Čechách ročně vyrobí.

Vít Klepárník: Tak já myslím, že se tady hlásili první pánové tady napravo. Možná tady pán vepředu. Poprosím vás všechny, jestli byste se představili.

Vladimír Vágner: Vladimír Vágner z Ústavu jaderné fyziky a taky jsem byl členem toho NEKu. Já bych jako tady něco řekl jako k tomu srovnání toho Německa a Česka. Tam jsou dvě důležité věci. Jestliže srovnáme, jak probíhala situace v Německu s těmi fosilními zdroji. A v Česku v průběhu tý energiewende, to je od toho konce roku 2000 nebo řekněme od toho roku 2000 až sem, tak v Česku klesl podíl fosilních zdrojů o 16 procent. Právě díky Temelínu, díky i těm obnovitelným zdrojům a takhle. V Německu zůstal stejný. Čili produkce elektřiny z fosilních zdrojů tam zůstala stejná. Tam došlo k jediné věci, že část z ní se přesunula od uhlí k plynu a tohleto se teď vrací, díky těm věcem, které se týkají té burzy a emisních povolenek a podobně. Druhý aspekt je, že v podstatě Česká republika musí do značné míry reagovat na to, co se děje v Německu. Ale to nelze reagovat takovým způsobem, že budeme tady dělat stejné zdroje jako v tom Německu, což je dáno tím, jestliže si uvědomíme... Německo plánuje jako v těch obnovitelných zdrojích vyrobit co nejvíc. To znamená, že oni už teď třeba v tý fotovoltaice dokáží dělat jako to, že některý dny mají v podstatě všecko udělaný tou fotovoltaikou nebo tím větrem. Ovšem v celkový produkci to pořád ta fotovoltaika je jenom 5 procent. Jestliže oni to chtějí vytáhnout nahoru, tak v podstatě musí dělat obrovský výkony ve větru, obrovský výkony ve fotovoltaice a někam to buď poslat a nebo je potom uříznout. Takže třeba já včera... tady měl přednášku jeden z německých kolegů, který právě jako se musí zabývat těmihle otázkami. A ten právě hledal nějaký to optimum mezi poměrem jako větru a slunce v tom Německu, protože vítr je lépe v zimě, slunce je lepší jako v tom.. (...) a v podstatě vyšly tam tři základní

věci. Jedna věc je, že v podstatě oni budou potřebovat, aby měli teda maximum, co nejmenší podíl těch uhelných zdrojů nebo těch plynových zdrojů, fosilních zdrojů, tak budou potřebovat v podstatě mít tři elektrárny na každej megawatt, protože prostě budou muset mít dostatek větru, aby i v ne úplně ideálních podmínkách větrnejch pokryl, i když je třeba noc. Jo? Aby to co nejvíc pokryl, když jsou takový podmínky. Musím mít tolik fotovoltaiky, aby i v ne úplně ideálních podmínkách pokryl veškerý, když teda nefouká. No a pro všecko budou mít backup, musí mít backup těch fosilních, protože pochopitelně existují i bezvětrné noci. A teď pochopitelně nejideálněji fungují jak ty fotovoltaiky, tak ten vítr v okamžiku, kdy nad celým regionem je takové stabilní ideální počasí. A pochopitelně jako je dost často, my jsme stejný region, my jsme sousedé Německa a máme velice podobné počasí. V okamžiku, kdy Němci budou mít takové, a k tomu spějí, pro to jsou rozhodnuti, do toho jako ty peníze strčí, tak v podstatě oni v tom okamžiku, kdyby ty naše větrné zdroje, ta naše fotovoltaika měla nejideálnější podmínky, tak v podstatě budou zahlcovat celou Evropu jako těmi svými přebytky. A budou v podstatě to tlačit k úplnýmu jako... no prostě nebude to konkurence schopné. Navíc jako naše větrné zdroje nemůžou konkurovat jako větrným zdrojům u Baltu. Jo? Takže prostě tohleto... já říkám, ideální, pokud to vezmu jako ideální, jako energetická koncepce pro Českou republiku je jako mít teda to jádro, případně nějaký ty další, řekněme, stabilní zdroje a nějakou část toho uhlí a plynu. Na to, abychom drželi nějakej ten „base load“, ty špičky vykrývat jako německými přebytky, kterých se oni budou muset zbavit a budou je muset zadarmo dávat. A v případě jako, když je nebude mít, tak mít nějakej ten backup, který jako opravdu bude... třeba jenom jako toho uhlí, potom bude třeba jenom velice

málo. Ale absolutně, že bychom se uplatnili u nás vedle Německa se svojí fotovoltaikou a svým větrem? Tak to prostě, to není... navíc jako tady bylo řečeno o těch cenách. Pochopitelně ty ceny všecky zatím jsou počítány za předpokladu, že veškerá energie, veškerá elektřina z tý fotovoltaiky a z toho větru se vykoupí. To německá cesta říká - to nemůže být, protože my chceme mít takový podíl těch obnovitelných zdrojů, těchhletěch větrů a fotovoltaiky, že to nemůže fungovat. Oni v těch ideálních podmínkách budou muset až... pokud budou chtít opravdu jít k tý hranici, tak budou muset v podstatě většinu těch svých fotovoltaických a větrných zdrojů, když bude větrný, sluneční počasí, tak je budou muset zastavit. Čili v ideálních podmínkách nebudou fungovat, to znamená, že efektivita půjde hrozně dolů. A třetí poznámka, to je tady k Honzovi Rovenskému. Když se tady mluví o různých fosilních zdrojích a podobně, takže zkoušel jste se... zkoušel ses... my si myslím tykáme, že jo? Takže můžu? To je omluva. My se známe, takže to není jako, že bych znevažoval tady svého oponenta. Ale prosím tě, zkoušel ses podívat na to, kolik oxidu uhličitýho emisí je produkováno elektroenergetikou. Mluvím teď o elektroenergetice. Jako v Německu, Francii, Švýcarsku a Švédsku. Tam je to v tom Německu, to je v podstatě o řád téměř větší a Němci v těch svých plánech v roce 2050 předpokládají, když teda budou mít 400 gigawatt nebo kolik jako tý fotovoltaiky, 400 gigawatt větru plus mínus a budou mít tu ideální kombinaci, že potlačí co nejvíc ten oxid uhličitý, tak se dostanou do stavu, že to ty emise budou daleko vyšší, pořád ještě daleko vyšší než má Francie, Švýcarsko a Švédsko díky jaderné energetice už teď. A má to už desetiletí. Takže ta představa, že jako říká Greenpeace, že - OK, jako CO2, potřebujeme to zastavit hned teď. Tak kdyby opravdu jim na tomhle záleželo, tak jsme to

mohli mít už teď zastaveno, ale muselo by být v Evropě jádro jako ve Francii.

Vít Klepárník: Tak děkuju za dobrý komentář. To byl spíš komentář odborný z většiny než otázka. (...) Já vím, ale já musím nechat ještě teď... tady se hlásí další lidi, takže dám baterii dotazů, pak se k tomu tématu třeba vrátíme. Tak pán tamhle ještě vzadu, pak kolegové tam naproti.

Jiří Tyc: Dobrý den. Jmenuju se Jiří Tyc, jsem z občanského sdružení Jihočeští taťkové, tamhle s panem Sequensem jsme ze stejného kraje. Pár poznámek a pak jednu otázku. Poznámka, co jsem si psal jako poslední, vyzkouším jako první na pana Rovenského. Vy jste říkal, že zákazník má radost z toho, že ceny jsou nízký, zatímco ČEZu se to nelíbí. Podobná situace byla v Americe v roce 2003. Pamatujete si? Ceny se snižovaly, liberalizace trhu, až to skončilo blackoutem. Takže pozor na nízký ceny, ono je potřeba taky investovat do těch sítí. Německo, tady padlo, že bysme mohli na tom, že jsme ještě o polovinu na tom hůř než oni. Už se tady o tom diskutovalo hodně, ale kdybysme se dostali na jejich podporu, což je nějakejch 1300 korun na megawatthodinu, tak pro náš průmysl by to bylo naprosto likvidační. Takže nechci počítat... nezaměstnaní a tak dále. Dále pan Sequens tady mluvil o 8 miliardách vedení od Temelína 3, 4. Pane Sequensi, miliardy,

ale v EURech to stojí teďka v Německu, ty rozvody navíc, co jsou (...) fotovoltaikám ve větru. Takže vždycky musíme říct A i B. Co to tady mám? Evropská unie. Já tady vidím strašný problém v tom, že my se v rámci Evropský unie nejsme schopní domluvit na jednotný dotační politice. Jestliže my jsme, Česká republika, druhý v Evropě s počtem panelů fotovoltaických na obyvatele, jestli mám správnou informaci, tak je to naprostý nesmysl. Dokud nás nepředběhne Řecko, Španělsko a Portugalsko v rámci Evropský unie, tak je to prostě nesmysl. Jo? My tady nemůžeme mít tolik... my tady můžeme mít biomasu, ale ne tohle.

Vít Klepárník: Já poprosím už otázku. Už žádný další komentář, myslím si, že těch komentářů je tady hodně.

Jiří Tyc: Ano. Tak už ta otázka. Otázka. Souhlasím s panem Sequensem, že je třeba spořit. Měli jsme tady Zelenou úsporám, to bylo nějakejch 10 miliard, to jsme měli díky povolenkám. Povolenky jsou v háji teďka. Takže pane Sequensi, já jsem všema deseti pro, Zelenou úsporám číslo 3, kdy bude aspoň 20, 50, 100 miliard korun. Ale kde na to vezmeme?

Vít Klepárník: Dobrá, děkuju. Já ještě dám nějaký další dotaz. Tamhle pánové se hlásí dva, tady... tak tam vedle sebe. Nejprve pánové, tak jestli můžu poprosit.

Richard Fiala: Richard Fiala. Já bych se vrátil k tomu vývozu. Tady pánové na křídlech uvedli dvě různá čísla, že jo, nějak 17 a 20 terawatthodin, což jako není moc vypovídací. Tam je spíš důležitější, jaké je to procento a zejména jakej je ten vývoj jako v čase, že jo? To je jedna věc. A druhá věc, ještě bych se zeptal. Mluví se o tom, že ČEZ je takový ten jako státní moloch a tak a že stát tam má samozřejmě nadpoloviční nějaký podíl. Ale kdo má ten zbývající podíl? O tom se vůbec nemluví. Děkuju.

Vít Klepárník: Otázku ještě...

Muž z publika: Můžu ještě teda? Ta otázka bude velmi krátká. Mám dvě. Za prvé proč Temelín právě teď? Jestli se dá skutečně zdůvodnit, že se to má... že se ta investice má provést teď, jestli by nestálo za to počkat ještě a zvážit různé parametry, já nevím, vývoje a tak dále. Druhá otázka je přímo na pana Pekárka, jestli by ČEZ šel do toho rizika se všemi důsledky té stavby v případě, že by neměl za sebou podporu státu. A třetí otázka je, jestli

je zvažován taky důsledek výstavby Temelína z politického hlediska, to znamená protestů ze strany Rakouska, ze strany případně Německa, které od jádra ustupuje. A se všemi prostě důsledky toho, že možná, že bychom se mohli dostat i do nějaké izolace nebo do nějakého tlaku a bojkotů a tak dál. Takže to jsou tři základní otázky.

Vít Klepárník: Děkuju, děkuju moc. Já si myslím, že tady ty otázky zněly nejprve tady od pana kolegy z Jihočeských taťků. To bylo asi tady na ty krajní panelisty. Prosím? A ještě tady samozřejmě pan, to byl velký komentář, tam nebyla taková velká otázka, ale myslím si, že budou chtít reagovat na tu podporu nebo na ten problém vlastně přenosu těch... té výroby energie z těch obnovitelných zdrojů.

Jan Rovenský: Tak já se pokusím odpovědět Josefovi. V zásadě ta situace dneska v Německu o tom, jak bude fungovat „energiewende“podle mě vypovídá relativně velmi málo. Tady už dneska zaznělo, že energetiku je zapotřebí nejen plánovat, ale koneckonců i hodnotit v nějakých dlouhodobých celcích. Až za 10 let ta situace bude stejná jako je dneska, tak potom uznám, že jim to nefunguje. Ale v tuto chvíli se odvažuji tvrdit, že ten podíl uhlí, který tam dneska je a skutečně roste, je skutečně dán tím dočasným výkyvem. Takže to je první věc. Pokud...

Muž z publika: (...) let „energiewende“ a fosilní je pořád stejný.

Jan Rovenský: No tak „energiewende“ upřímně řečeno 12 let nejde, minimálně tak tomu neříkají. A když se... (...) Ta podpora a podíl... (...) Ano, to je pravda, ale zároveň se měl snižovat i podíl uhlí, že jo. Což se tak úplně neděje. Vy na to... ty sám na to velmi správně běžně poukazuješ, to znamená zjevně to asi nejde úplně přesně tak, jak se původně říkalo. A rozhodně to není tak, jak bychom chtěli my. Pokud jde o to srovnání emisní náročnosti, když to budeme přepočítávat na hlavu, což je asi nejférovější. Já se přiznám, že teď z hlavy nevím, kolik mají Němci.

Muž z publika: (...) na produkovanou elektřinu.

Jan Rovenský: Takže dobrá. Jako měrnou emisní náročnost... souhlasil bych s tím, že dneska na tom Němci jsou patrně hůř než Švédi nebo Švýcaři. Ono to samozřejmě nesouvisí pouze... ano, ale ono to samozřejmě nesouvisí pouze s tím jádrem. Oni Švédi nemají všechnu elektřinu z jádra. (...) Ano, Francouzi mají 80 procent elektřiny z jádra, ale taky se podívej, jakým způsobem jsou schopni tu soustavu regulovat. A i oni už dlouhá léta vyvážejí elektřinu někdy za záporné ceny. To znamená 80

procent jádra asi nebude úplně ten ideální energetický mix. A to, co's říkal, já to otočím s dovolením proti. Ano, stavět tady masivně 80 procent obnovitelných zdrojů v situaci, kdy bude v Německu, „možná“ nemusí být nikoliv z energetického, ale ekonomického hlediska optimální. Ale když se bavíme o tom, že bychom měli ten náš systém nějakým způsobem přizpůsobit a reagovat na to, co se děje v Německu, tak omlouvám se, stavbu jaderných reaktorů, které nám poskytují základní zatížení a elektřinu základním zatížením to opravdu není. Protože komu asi tak tu elektřinu z Temelína, fungující, když to přeženu 365 dní v roce a 24 hodin denně budeme prodávat, když... (...)

Vít Klepárník: Ta debata už začíná být hodně odborná, já myslím, že chci...

Dana Drábová: Maličko do toho opravdu vstoupím. Temelín 1, 2 umí běžně regulovat a běžně to dělá, mezi 80 a 100 procenty nominálního výkonu, což při tisíci megawattech není malý regulační výkon.

Muž z publika: A i nový bloky by měly regulovat ještě víc.

Jan Rovenský: Já jsem neřekl, že ten regulační výkon je nulový, ale v situaci, kdy se tady bavíme o tom, že je obrovský problém,

pokud nám tady přiteče velké množství obnovitelných zdrojů z Německa, tak jsem to tady pochopil, tak si nedokážu úplně představit, jakou komparativní výhodu my budeme mít s „base loadem“. Když už... když už bychom na tom chtěli vydělávat, tak má smysl stavět buď plynové elektrárny, které budou ty špičky vykrývat. A potom my budeme draze prodávat tu elektřinu v době, kdy oni jí nemají. A nebo druhá varianta, můžeme jít cestou Rakouska, které dneska samozřejmě výborně na německé jaderné energetice vydělává, protože koupí levně ten proud v době, kdy ho Němci z jádra nepotřebují, uloží ho ve svých přečerpávacích elektrárnách a potom ho draze prodávají do Německa zpátky. Jenže my tady nemáme labská údolí, takže ta druhá varianta asi nebude úplně optimální.

Dana Drábová: Zase, pane Rovenský, a zase řekneme to B. A kompenzují si tak své záporné saldo, co se týká dovozu elektřiny.

Jan Rovenský: Ale paní Drábová, proboha, jaké má Rakousko záporné saldo v elektřině?

Dana Drábová: Tak se podívejte...

Jan Rovenský: Je to jedno procento. Jako můžeme se bavit... pokud můžeme věřit údajům rakouského regulátora, a já doufám, že ty údaje tak jako úplně drasticky nepadělají, tak roční dovoz Rakouska v elektřině dovažuje 28 procent tuzemské výroby. A roční vývoz 27 procent. Ten rozdíl je mínus jedno procento. To opravdu není věc, kterou by si potřebovali nějak drasticky kompenzovat. Omlouvám se.

Vít Klepárník: Tak, já...

Dana Drábová: No, ale to nemluvíte o penězích, to mluvíte o podílu.

Vít Klepárník: Já myslím, že všechny otázky, které tady teď padly... už je to hodně odborné, už se v tom začínám i trochu ztrácet. Je to určitě důležité, ale tady tohle je přece jenom veřejná akce a nemůžeme tady řešit všechny odborné jako přenosové záležitosti. Myslím, že tady padlo několik zajímavých dalších otázek. Já to nebrzdím, ale musím to udržet na té veřejné úrovni, aby to bylo srozumitelné. Takže padly tady otázky, jestli tedy... jaká je ta vlastnická struktura ČEZ. To byla myslím otázka na pana Pekárna. Ten zbytek toho ČEZu. Pak tady byla otázka, jestli ten Temelín stavět tedy opravdu teď, i když je to tak dlouhé rozhodnutí na těch 100 let. To byla

určitě také důležitá otázka. A pak tady byly ještě ty politické protesty myslím v tom Rakousku a ten politický kontext trošku, mezinárodně politický. Takže jestli chce někdo takhle z panelu, jestli budete chtít reagovat?

Zdeněk Pekárek: Tak já se přiznám, že z hlavy mám jenom přibližnou představu o vlastnické struktuře ČEZu. Pokud si pamatuju dobře čísla, tak ze 68 procent vlastní ČEZ Český stát a zbytek je částečně obchodovaný na pražské a tuším varšavské burze. A zbytek jsou přinejmenším zčásti velcí institucionální investoři typu penzijních fondů, investorských fondů a tak dále. Myslím si, že část těchhletěch informací je možná dokonce dostupná na internetových stránkách ČEZu, v sekci pro investory. Takže doporučuji, jestli byste se tam mohli podívat. Předpokládám, že tam nějaké informace najdete.

Jan Rovenský: Dvě akcie mám já.

Muž z publika: Na ten vývoz jsem se ptal.

Vít Klepárník: Ano, na ten vývoz. Tak Edvard Sequens.

Edvard Sequens: No, já si vezmu pár těch odpovědí, co bylo asi na mě. Vývoz, ten má... měl až do letoška nebo do loňského roku stoupající tendenci. Loni to bylo těch 17 tera, 17,1 asi, bilance čistá jako vývozní. Dovoz, vývoz, když se odtečte. A předloni to bylo taky něco přes 17 tera. Zatím to má pokračovat a postupně, jak se budou odstavovat některé ty uhelné bloky, tak by tohle se mělo postupně snižovat. Pokud tady mluvil kolega Rovenský o těch 20, což byl ten nesoulad, tak to mluvil o tom, co je v koncepci napsané po náběhu Temelína, že jo. Po náběhu prvního bloku Temelína, to je v polovině příštího desetiletí, čili zase se počítá s takhle velkým exportem. Co se týká toho vedení sítí, samozřejmě tady debata zatím byla jenom o sítích kolem bloku Arevy v Temelíně, tak tam jsem nemohl dodávat B. Ale to B znamená, že chceme-li rozvíjet obnovitelné zdroje v Evropě, tak je potřebujeme rozvíjet opravdu jako v propojené síti. A ty sítě k tomu budeme potřebovat a investice do nich taky. To je samozřejmě pravda. Ale pokud jde třeba o to německé severo-jižní propojení do Bavorska, které... to chybí už mnohem víc let než začaly problémy s větrnými elektrárnami. To je zablokované už mnohem delší dobu, tato stavba. Ale teď to je o to palčivější, že nám to žene tu elektřinu špičkovou vlastně přes Česko. Takže... a Německo se momentálně snaží toto prolomit a ty vedení stavět. A co se týká vedení, tak tam patří ještě jedna věc. To je odpověď na pana Vágnera. Vy jste trošku vynechal ten vývoj v oblasti akumulace, když jste tady popisoval ty scénáře. A to jak velké akumulace, to je zrovna to vedení do Norska. Akumulační vodní elektrárny tam, které chce Německo řešit, ty baltské větrné elektrárny. A akumulace i v domácnostech, kdy ten cenový vývoj jako měly fotovoltaický panely, tak dneska mají podobně ty akumulační systémy a akumulátory jako takové v domácnostech.

A Německo zvažuje ještě tento měsíc, mělo to udělat v březnu, podporu akumulačním systémům na fotovoltaiky na střechách, které budou vyrobené v Německu, aby se nepodporovaly ty, co budou dovážené z Číny. A tím pádem chce řešit aspoň část toho přebytku výkonu sluneční energie ze střech domů. Děkuju.

Vít Klepárník: Já vím, ale musíte si vzít mikrofon a jenom krátce tedy, jestli můžu poprosit teda, když máte zájem.

Muž z publika: Jednu větu, tak jako...

Vít Klepárník: Pár vět.

Muž z publika: Stačí jeden jedinej komentář. Jako když tam včera ten pan profesor právě mluvil o tomhletom, tak srovnal to, co by bylo potřeba pro to, aby jako to Německo fungovalo tak, jak si představuje, tak to by bylo jako v desítkách až stovkách terawatthodin, to uskladňování. Oni v celým Německu mají v podstatě 50 gigawatt hodin, jo? Čili to je absolutně nesrovnatelný. A pokud jde o to Norsko, tak já jsem byl účastníkem jednání Leopoldiny, která před.. pro Merkelovou dělala v podstatě a radila se teda s jinými členy akademie. A

tam v podstatě právě norský kolega, ten byl z toho totálně frustrovaný, protože Němci počítají s norskými přečerpávačkami, které se tam postaví, bez toho, aby s tím Norskem se o tom bavili a v podstatě bez toho, aby respektovali, že oni tam chtějí mít svojí nějakou přírodu.

Vít Klepárník: Děkuju za komentář.

Muž z publika: To je ekologické opravdu jako, zabetonovat Norsko.

Vít Klepárník: Nevím, jestli tady zazněly odpovědi na všechny ty otázky, ale vzhledem k tomu, že se hlásí další.

Dana Drábová: No jenom dodám tamhle pro pána, vy jste se ptal na ten podíl toho vývozu. V České republice se spotřebuje zhruba 60 terawatthodin ročně, to znamená, je to někde okolo 25 procent.

Pavel Kavina: Výhledově bychom rádi se dostali k tomu, aby zůstala soustava přebytková a aby ten vývoz byl kolem 10 procent. Samozřejmě, že v jednotlivých letech tam budou výkony, tam budou výkyvy

jednak kvůli odstavování určitých zdrojů a zase kvůli připojování dalších zdrojů. Ale ten výhled je zůstat přebytkovou soustavou plus mínus 10 procent saldo navíc.

Vít Klepárník: Tak děkuji za komentář pana Kaviny, což byl dobrý komentář, informativní. Prosím, tam další otázky, jestli mohu nejprve pánové tam vzadu se hlásí.

Muž z publika: Já jsem jenom jako jaderný fyzik, nicméně mám základní ekonomickou otázku. Proč se srovnáváme s Německem, když kupní síla občana v České republice je mnohonásobně, z hlediska energetiky, mnohonásobně menší. To, co se stalo v Bulharsku, umožnilo publikovat srovnání, kolik stojí energie u nás, kolik stojí v Německu. Pokud nebude kupní síla občanů taková jako v Německu, pak veškeré tyto věci jsou na vodě z hlediska kvantifikace a podobně. To je první věc. Druhá věc je, má otázka, je možno vyvlastnit energetiku v České republice zpětně? Protože tady dochází k obrovskému zločinu. Já když jedu z okolí Prahy do středu, tak dýchám špatný vzduch z tisíců komínků lidí, kteří topí plastem, špatným uhlím a podobně. Toto všechno samozřejmě Zelení nevidí nebo o tom neslyší. Ceny energie se vyváží, ale neklesají, čili v podstatě stát... Má otázka zní - může vyvlastnit ČEZ a zavést energie tak, aby byly dostupné normálním občanům?

Vít Klepárník: Děkuju za radikální otázku. Ještě tam pan kolega vedle určitě bude chtít taky...

Ladislav Andrejs: Jo. Dobrý večer. Ladislav Andrejs moje jméno. Prosím vás, já jenom zírám, 23 let prostě jsou tady šířeny stejný lži. A vy máte tu odvahu, i když se ta vláda mění, máte tu odvahu ty lži opakovat prostě stále dokolečka. A myslíte si, že jako normální lidi vám na to skočí. Do určité míry. Prosím vás, ředitel prezidentského úřadu Spojených států pro energetiku je většinou nositel Nobelovy ceny. Byl „Ču“, teď je další nositel Nobelovy ceny za fyziku. Tady je pan Bartuška. Nebo já nevím, jak se jmenuje, žurnalista prostě, který má rozhodovat o základních prostě... vývoj energetiky. Teď bych se mohl vrátit k energetický komisi pana Pačesa, biochemik, který prostě s tím nemá absolutně nic společného. Jsou to politické hrátky a vy máte tu odvahu, opravdu, vy jste mladí jako, tak se naučíte prostě takhle mluvit, jo? O ČEZu ani nemluvím. Jo? To je prostě absurdní, to je něco tak absurdního, že to nemá ve světě obdoby. Jen si to spočítejte na prstech. Pan Roman, že jo, nebudu specifikovat odbornost, rozdělil si s kamarády prostě 5 až 6 miliard prostě za rok a stát získal tehdy asi 18 miliard korun. Teď si srovnejte... srovnejte si to. Pan Roman na akciích prostě, kde zneužili zásadním způsobem... ten byl měl být zavřenej a ne prosím vás ještě dělat jako předsedu dozorčí rady a dělat z nás blby jako. Dostal téměř miliardu korun. A teď bych mohl postupovat a srovnávat to se světem. Tady kolega jako něco naznačil. Jak je možné, že ČEZ nekrachuje v Bulharsku, když tam prodává za světovou cenu, že

jo, v přepočtu za 2 koruny prostě kilowatthodinu. A mohl bych vám, prosím vás, jmenovat konkrétní případy. Ano, teď budou ti odborníci odcházet. Mohl bych vám konkrétně jmenovat případy, jak se platí za elektřinu ve Spojených státech a jak se platí v Český republice. Kolik se platí za jistič ve Spojených státech, kde jsou platy 5 až 10x vyšší v určitých oborech, které já znám a proč já platím za jistič 500 korun a proč Američan platí za jistič stejnýho rozsahu 170 korun a platí jenom tehdy, když tu elektřinu odebírá. Jak to je možné? A moje otázka zní na pana Pekárka. Prosím vás, byl byste tak laskav a zeptal se, to je otázka na zeptání jako vedení ČEZu, kdy se udělá audit, aby opravdu stát jako majoritní vlastník udělal audit v ČEZu. Kam jdou peníze z ČEZu prostě, kolik stovek tisíc soukromých malých firmiček se živí řádově v miliónech, desítkách miliónů korun? Teď nehovořím o těch velkých, kde to je absolutně propojený. České soudy nikdy nic neobjevily. A vy máte tu odvahu tady nás poučovat? Já jsem taky vystudoval jadernou fyziku, jo? A mohl bych vám hovořit, jak jedna americká fyzikální společnost, ne Akademie Český republiky, jak dělá strategie prostě pro energetiku Spojených států.

Vít Klepárník: Já si myslím, že...

Ladislav Andrejs: A doporučoval bych, abyste si to přečetli. Čekám na otázku pana Pekárna. Omlouvám se, že jsem trochu zvýšil hlas, protože prosím vás, tohleto je urážlivé, mě to uráží. (potlesk)

Vít Klepárník: Dobře, myslím, že my to respektujeme tady, je tady možné položit jakékoliv otázky, pokud nejsou vulgární nebo nejsou úplně urážlivé prostě. Já bych rád ještě... já myslím, že ty otázky určitě nezapadnou, ale chci říct, že pan Rovenský a paní doktorka Drábová musí jít do České televize, takže jestli máte... za 5 minut nebo za 3, za 4 minuty odchází, takže jestli máte někdo otázku na ně, tak bych poprosil, ještě můžete položit tu otázku. Oni nás musí potom opustit. Rád bych také řekl, že tady vedle je pro nás přichystané pohoštění, takže ještě tu debatu necháme proběhnout 10, 15, 20 minut a potom tady vedle můžeme pokračovat při pohoštění. Tak.

Muž z publika: Tak velmi jednoduchou, krátkou. Když je zvýšená ta bezpečnost po Fukušimě, je vůbec ten proud z toho nového Temelína prodejný? Bude vůbec konkurence schopný? Pan Rovenský tam něco takového řekl, ale zapadlo to. Děkuju pěkně.

Vít Klepárník: Děkuju. Tak... Možná je to na pana Pekárka.

Jan Rovenský: Já to můžu pouze zopakovat. Já si myslím, že nebude. Pokud bude pořizovací cena nových reaktorů v Temelíně stejná, o jakých se dneska baví Britové, pokud se budeme bavit o stejné

podpoře výše toho kontraktu for diference, tak se to prostě vyplatit nemůže. Pokud to dokáže ČEZ dostat na těch zmíněných 65 nebo 70 megawatthodin, teda EURO za megawatthodinu, to samozřejmě by bylo něco jiného a potom by se možná zaplatit mohly, ale já vsadím boty, které mám na nohou, že na tu cenu se nedostanou.

Dana Drábová: Pardon, já to zase ještě trošku zkomplikuju. Zaplatit nemůže. Za jakou dobu? Jo? Protože to je, to zaplatit může nebo nemůže do značné míry je taky účetní operace.

Vít Klepárník: Byli tady dva hlásící se, jestli jsou to dotazy na paní doktorku Drábovou nebo na pana Rovenského, tak můžu dát ještě... Pak se vrátíme k těm...

Muž z publika: (...) tu otázku, proč právě teď.

Vít Klepárník: Jasné, určitě se k tomu dostaneme potom.

Muž z publika: Moje otázka bude jedna, budou dvě vlastně. Jedna do celého panelu a druhá spíš do pána z ČEZu. Jeden... na tu vlastnickou strukturu, jeden ze známých akcionářů ČEZu je pan Šnobr, který vydal za poslední dobu poměrně silné prohlášení týkající se Temelínu, kde se... kde právě varuje velmi před výstavbou Temelína. A myslím si, že mluví jako i za ostatní akcionáře, protože je velice schopný investor známý a bojí se o jako budoucnost svých akcií a výnosů jejich. Takže si myslím, že jsou právě tito lidé, kteří v tom mají peníze, velmi citliví. A on říká, že to je absolutní nesmysl jako.

Vít Klepárník: Rozumíme. Ta druhá otázka?

Muž z publika: Takže komentář k tomu bych prosil nějaký ohledně té ekonomické výdělečnosti zase. A druhá otázka, jestli skutečně ten problém není jako principiální v tom smyslu, že se v Evropě... právě to paní Drábová pěkně připomněla, začal budovat nějaký systém spolupráce, kooperace a energetika se buduje na principu opačném, na principu soupeření tržního. A pokud se tady ty dva principy jako střetávají, tak to prostě nefunguje. Naše energetika evropská prostě musí být budovaná do budoucna na principu spolupráce. A pokud budou ty tržní zájmy prostě silnější, tak to dopadne špatně, si myslím.

Vít Klepárník: Děkuju. Já nevím, jestli jednu, dvě věty, jestli by chtěl někdo z panelistů na to reagovat, zatím tedy ne. Tak já bych tímto poděkoval, velmi poděkoval paní předsedkyni Drábové a panu Rovenskému z Greenpeace, že tady nás navštívili a... (potlesk) A myslím, že jejich debata bude probíhat dále, to se můžeme pak podívat v České televizi v záznamu.

Dana Drábová: Ještě řadu let.

Vít Klepárník: Takže ještě jednou děkuju, že jste si udělali čas a cestu a děkuju. Nashledanou. Tak těch otázek určitě...

Muž z publika: Mohu? Využil jsem toho, že tady mám mikrofon.

Vít Klepárník: Tak dobře, ještě jednu otázku.

Muž z publika: Kratinký dotaz na pana Sequense. Zmínil úspory. Zeptal bych se ho, jestli je schopnej mi říct, řekněme, země OECD, to je

takovej ten nejvyspělejší klub za posledních 20 let, takže roky 1991 až 2010, ony ty poslední dva roky ještě nejsou úplně upřesněný, jak se změnila spotřeba? Jestli stoupá nebo klesla a o kolik, popřípadě v kolika zemích OECD klesla za ty dvě dekády spotřeba? Když už se o těch úsporách mluví. Ony totiž trošku připomínají, starší budou znát populární seriál Inspektor Colombo, ony ty úspory jsou tak trošku jako paní Colombová. O tý se furt mluvilo a nikdo jí nikdy neviděl. S těma úspora je to podobný, to napovídám.

Vít Klepárník: Uděláme to obráceně. Takže necháme zodpovědět tu poslední otázku a pak se vrátíme k těm tvrdým otázkám na desku položeným tady pro pana Pekárka a třeba i pana Kavinu.

Edvard Sequens: Tak tabulku tady nemám, jak se to vyvíjí přesně v jakých OECD, ale obecně vzato spotřeba surovin prvotních energetických zdrojů a energie jako takové bohužel v západním světě pořád ještě roste. To je pravda. U elektřiny roste, ale netýká se to všech. Má velké... je tam velká korelace s rozvojem ekonomiky, takže jakmile padá 2009, tak klesá spotřeba elektřiny v řadě zemí Evropy. V některých zemích se podařilo odtrhnout spotřebu energie nebo v řadě zemí západních odtrhnout spotřebu energie nebo... od HDP, od té ekonomiky, že tam ty nůžky se o to začly rozevírat. A třeba to Dánsko, to bylo asi tak jako nejvíce, nejmarkantnější, kdy tam spotřeba klesala a HDP rostlo. Ale obecně vzato pořád ještě s růstem ekonomiky roste samozřejmě

spotřeba elektřiny, ale už to není tím tempem, co platilo třeba v 60., 70. letech. Ty procenta se mění a ta snaha tu je, přes energetickou efektivitu, kterou můžeme měřit zcela konkrétně a to Česko můžeme porovnat právě třeba s OECD a máme tam 2,5 krát větší náročnost energetickou než OECD. Čili v tom je taky ten problém naší vysoké energetické náročnosti a souvisejícího znečištění CO2 a všeho dalšího, co je tady doma. Čili... a u nás zatím ten trend taky jde, samozřejmě posilování energetické efektivity, to v té koncepci je napsané, namalované. Otázka je, zda to ty nástroje dovedou do tohoto cíle. Ale jako jdeme cestou sebezničení, co se týká té západní civilizace. Na omezené planetě se snažíme spotřebovat více a více zdrojů.

Vít Klepárník: Děkuju.

Muž z publika: (bez mikrofonu) (...)

Pavel Kavina: A jak teprve rostou nenasycený regiony třeba ve střední Evropě a jak teprve rostou regiony těch rychle se rozvíjejících zemí. A tady já se domnívám, že u mých kolegů, u pana Sequense a u pana Rovenského je logický spor v tom, že jestliže v těch nových zemích ta spotřeba je naprosto nenasycená a například v Číně se každý týden otvírá nová uhelná elektrárna, souhlasím tady s panem kolegou, že takovýto rozvoj a takovouto

modernizaci planeta není schopná unést. Ale potom jaderná energetika je jedna z mála druhů energetiky, která je schopna odpovědět právě na tu otázku, že třetí svět se zmodernizuje, ať to náš svět bude chtít nebo nebude chtít, protože právě jednak nízkoemisní a jednak je schopna vyrobit z malého množství suroviny obrovské množství energie.

Vít Klepárník: Děkuju. Já si myslím, ty otázky, vy tady máte položené tvrdé otázky, hned se k nim dostaneme.

Ladislav Andrejs: (bez mikrofonu) (...) protože se na to zapomene (...) jako Čína mi miliardu 400 miliónů a v Číně se otevírají, jestli jste náhodou neslyšel největší... (dále s mikrofonem) fotovoltaická elektrárna na světě, kterou dotuje čínská vláda a staví americká soukromá firma, vážený pane. Slyšel jste vůbec o takové možnosti, že komunismus, který vůbec v Číně není, prostě tohleto dělá? Byl jste v Číně někdy?

Pavel Kavina: Byl.

Ladislav Andrejs: Tak co tady šíříte bludy, že každý den se otevře nějaká to... to jsou absurdní věci.

Vít Klepárník: Nemusíme se tady úplně urážet.

Ladislav Andrejs: No nebudu to dál rozvádět. Šanghaj jsou dvě České republiky. Jak to tam řeší, běžte se tam podívat.

Pavel Kavina: Samozřejmě, že Čína plánuje a staví obrovské počty obnovitelných zdrojů, ale to nic nemění na tom, že čínský energetický mix je složený ze 70 procent uhelných zdrojů, tepelných elektráren, z 26 procent... (...) Není tomu tak. Z 26 procent vodních elektráren, jednoho procenta jaderných zdrojů a jednoho až dvou procent obnovitelných zdrojů. Samozřejmě, že se tyto podíly, že tam exponenciálně narůstá rozvoj obnovitelných zdrojů, že se Čína stává leaderem ve větrné energetice, že se stává leaderem ve fotovoltaice, ale pořád je to takhle malý podíl na tom obrovském mixu.

Ladislav Andrejs: Čína existuje 7 tisíc let a nové technologie jsou 10 let. Prosím vás, mluvte rozumě.

Vít Klepárník: Ne, máte pravdu, že... samozřejmě máte pravdu v tom, že...

Ladislav Andrejs: Když vám v Číně servírujou nějakej likér, je 3500 let starej, tak vy tady budete povídat, jak to je tam blbý, jo?

Vít Klepárník: Dobře, Čína a Spojené státy předstihly teďka v rozvoji těch dalších zdrojů alternativních Evropu. Dobře. Já si myslím, že tady zazněla ta otázka, jestli Temelín teď, jestli je to nutné ještě. Jestli chcete někdo na ní reagovat. A pak se musíme zabývat tou vlastnickou strukturou a tím pozadím ČEZu, protože to byly otázky, které zazněly.

Zdeněk Pekárek: Já bych, jestli Temelín teď, to je zajímavá otázka. Zase se budu vracet k té nejistotě. Ten důvod je, že nikdo neví, co se teď stane. Jestli bude pokračovat ekonomická krize a spotřeba bude klesat nebo jestli se podaří znovu nastartovat ekonomický růst v Evropě a spotřeba poroste, jestli se bude zlepšovat úroveň, řekněme životní úroveň českých domácností, která povede... i když... k tomu, že i když budeme... se nám bude dařit dělat energetické úspory, tak prostě si třeba domácnost pořídí druhý nebo třetí televizor. Takže nevíme z hlediska spotřeby, jaká bude situace, ale chtěl bych zdůraznit, že tady mluvíme o tom, že ten projekt se bude realizovat 10 let. Že

nejsme tak daleko třeba, jako jsou v Británii, kde jsou připraveni, jak se říká, kopnout do země a kde ten problém je už trochu dál. A zároveň v Británii už potom řeší problém, že tam opravdu ty zdroje fyzicky dožívají a oni čelí tomu, že v dohledné době budou mít akutní nedostatek energie. A teď je otázkou, jestli se chceme dostat do téhleté situace i v České republice nebo jestli chceme připravovat... na jaký scénář budoucího vývoje chceme být připraveni?

Vít Klepárník: Pak tady byly ty otázky, které se týkaly myslím nekompetence teda špiček ČEZu, případně vyvlastňování nějakých, teďka měl jste na mysli jako zdroje energetické? Prosím mikrofon, jestli můžu...

Muž z publika: Nemůže být pro energetický koncept republiky hlavní otázkou finanční přínos. Vy vůbec nezapočítáte třeba, kolik ministerstvo zdravotnictví dá miliard na léčení lidí s rakovinou plic a podobně, kolik lidí tady prostě umře díky tomu, že se nemůže topit v akumulačních kamnech. Vy vůbec nepočítáte řadu... vy determinujete energetický rozvoj ziskem. A proto se ptám státu, aby vstoupil jako regulátor a nějakým způsobem to reguloval. Já jsem zásadně samozřejmě pro jadernou energetiku, ale jadernou energetiku nedělanou na kšeft, na vývoz a zase třeba na úkor českých občanů, čili ta jaderná energetika, když už se do ní bude investovat a teď se bude investovat v takto nevýhodnou pro nás ekonomickou dobu, tak by

měla být pro českou kotlinu, která nemá větry, nemá sluníčko. Má větry, dobře. Tak možná tady mé břišní, ale jinak jako to není jako... německé pobřeží.

Vít Klepárník: Máte pravdu, že vyjadřujete nějaký veřejný jako nebo šířeji rozšířený jakoby pocit, že vlastně my se nepodílíme na tom, na těch ziscích toho ČEZu, že jsou tady obrovské zisky, jak tedy... jak to, že by veřejnost a lidé vlastně měli mít větší podíl na tom úspěchu třeba a mělo by se to nějakým způsobem regulovat. Co říká tady na to pan ředitel Kavina?

Pavel Kavina: Jestli nás necháte reagovat, tak se domnívám, že stát právě tím, že svoje záměry v energetice sděluje ve státní energetické koncepci, tak říká energetickým společnostem, ČEZ nevyjímaje, jakým směrem chce podporovat rozvoj energetiky v České republice. K otázce... Takže se domnívám, že ta regulace probíhá. Jestli probíhá efektivně či neefektivně, to je druhá věc, ale ten, kdo určuje jakým směrem se bude energetika rozvíjet, tak prostřednictvím státní energetické koncepce je stát. K otázce, jestli stavět Temelín, dostavovat teď nebo později nebo vůbec, což je otázka, která tu padla před drahnou dobou a zatím jí přecházíme nebo jsme se k ní nedostali. Já si myslím, že nikdo... tady bych si dovolil citovat pana velvyslance pro energetickou bezpečnost, který správně říká, že se taky... tím konečným rozhodnutím může být, že nebude vybrán ten uchazeč. Nicméně nenabídne-li takové... nebude-li ta nabídka tak

výhodná, aby byla výhodná pro český stát. A zase je to příklad toho, že český stát do toho chce hovořit. Nicméně jsem bytostně přesvědčen o tom, že chceme-li si udržet energetickou samostatnost, chceme-li zůstat zemí, která má přebytek energie, tak o této otázce musíme velmi vážně uvažovat. A chceme-li se... do budoucna nevynakládat například takové vysoké částky na zdravotní péči, jak tady zmiňoval pan kolega, tak cesta k té nízkoemisní efektivní jaderné energetice je v podmínkách České republiky správná. To říká i návrh státní energetické koncepce.

Vít Klepárník: Tak děkuji za komentář. Myslím, že Edvard Sequens by rád ještě reagoval.

Edvard Sequens: No, ta koncepce mimochodem počítá i s prolomením limitu těžby hnědého uhlí po roce 2035 a spálením, takže až tak úplně...

Pavel Kavina: To není pravda, pane kolego, ve státní energetické koncepci není o limitech ani slovo.

Vít Klepárník: Prosím, po sobě.

Edvard Sequens: To je právě ten fígl, který udělalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, že souběžně vedle energetické koncepce vytvořilo surovinovou koncepci novou, kterou samozřejmě potřebujeme taky. A ty problematické věci kolem těžby uranu a uhlí strčil do té surovinové. Takže energetická vypadá z tohoto pohledu hezky, ale když se podíváte i na ty čísla, které v ní jsou, které počítají s megawatty z uhlí, tak vidíte, že tam s tím uhlím za limity už je počítáno. A natvrdo je to napsané v té surovinové. Ale to byl jenom podotek k tomuto. My nemusíme vyvlastňovat ČEZ, protože ten je státní. To má pořád většinové vlastnictví státu. Otázka je, nakolik stát v něm vykonává svá vlastnická práva, že jo? Tender na Temelín vyhlásil ČEZ ještě před tím, než o tom vůbec jednala vláda. To oznámil ČEZ, že zahajuje tender a vláda potom rozhodovala až později. Že to byla nějaká dohoda mezi tehdejším premiérem Topolánkem a Martinem Romanem, to je věc druhá, ale formálně vzato to fungovalo tímto směrem. To rozhodnutí je tady na 80, 100 let, jak už tady několikrát zaznělo. A my jsme se rozhodli jít do technologie, která už v podstatě dožívá v té technologii reaktorové, v podstatě zastaralý koncept, který přinese určitá rizika vyšší než by přinesly třeba modernější typy reaktorů. To je taky potřeba vidět. Ztratila se tady v té debatě problematika odpovědnosti za jadernou škodu, po Fukušimě hodně palčivá. Ještě jednou zopakuji. Česko má omezenou odpovědnost ve výši 8 miliard korun za škody. Případné škody, kdyby tady došlo k těžké havárii, budou mnoho, mnohonásobně vyšší. Zaplatí to samozřejmě stát nebo to nezaplatí vůbec nikdo. Ty Francouzi a další to napočetli na ten bilión korun případné škody po těžké havárii. To (...) jestli v dnešních Dukovanech nebo v

Temelíně. Ale stát tady drží a dává tržní výhodu ČEZu, že mu garantuje nižší pojištění, nižší odpovědnost. Tečka.

Vít Klepárník: Děkuju, děkuju za komentář. Já myslím, že jsme... že v těch ostřejších otázkách budeme pak pokračovat třeba při jídle a pití. Poprosím tady paní kolegyni, jestli může...

Žena z publika: No já jsem chtěla navázat na tu bezpečnost právě. Vy jste mi to vzal z úst, protože jsem se chtěla zeptat teda, do jaké míry je to jištěno? Možná pan Pekárek, zhruba procenty, jestli je to stoprocentně jištěno. No asi ne, škoda, že tu není už paní Drábová, která by to asi nějak procentuelně možná dala do nějakých možná zajímavých čísel. A právě jsem se chtěla zeptat na to jištění. Vy říkáte, pane Sequensi, že by to nezaplatil teda vůbec nikdo, což teda asi mělo teď už zajímat možná stát, že už by se tím taky v té koncepci trošku mělo... nebo s tím počítat, že by teda buď to bylo na straně nebo k tíži ČEZu nebo prostě že by to nezaplatil vůbec nikdo, to snad český občan nezaslouží. Děkuju.

Vít Klepárník: Děkuju za otázku. A myslím... to byla otázka, nevím, jestli na pana Kavinu, možná na pana Sequense?

Pavel Kavina: Tohle je otázka... tohle by byla otázka na pani inženýrku Drábovou. Já nejsem jaderný inženýr a mojí profesí jsou nerostné suroviny, takže nejsem na toto schopen reagovat vysoce odborně. Jsem přesvědčen o tom, že otázka škod eventuelně způsobených jadernými elektrárnami, je tak závažné téma, že následně v rámci dalších úkolů, který budou vyplývat ze státní energetický koncepce, tak se tomu bude... bude věnována patřičná pozornost. Ale chci to okomentovat trošku z druhé strany. Žádná technologie není stoprocentně bezpečná, žádná technologie není stoprocentně výhodná a nemá pouze výhody bez nevýhod. Proto, a to je také rysem toho návrhu, v státní energetické koncepci se snažíme, aby ten mix byl co nejbarevnější, aby byl co navzájem nejvíce zástupný a aby tudíž ta energetika nebyla závislá jenom na jednom zdroji, ale aby to portfolio těch zdrojů bylo co nejširší.

Vít Klepárník: Tak já myslím, že... my už jsme překročili limit dvě hodiny. Já dám ještě tedy jednu otázku a potom bych už nechal vlastně tu debatu, aby probíhala tady vedle v těch prostorách. Máme čas do 21 hodin, prosím vás, s tím občerstvením, tak vás poprosím, pak abychom vyklidili prostory jako zavčas, protože je to tady rezervováno určitou dobu a nerad bych to tady přetahoval. Tak prosím, pán vzadu, jestli mohl by dostat mikrofon.

Muž z publika: To téma dnešního setkání se jmenovalo - Pomůže Temelín ekonomice České republiky? O tom se tady vůbec nemluvilo. Zaplaťpánbůh se tady mluvilo, a my to všichni víme, nejsme blbci, o tom, jak to celé vzniklo, že? Tak jako vzniká v Česku všechno. Ale co myslíte, jaký bude mít vliv teda takto naprosto zbytečný projekt na ekonomiku České republiky? (potlesk)

Vít Klepárník: Tak děkuju za otázku, myslím, že jste nám připomenul to hlavní téma. Někdy ovšem ta diskuse jde vlastními cestami. Nedá se úplně reagovat. Tak pan Kavina.

Pavel Kavina: Já jsem stále přesvědčen o tom, že to není zbytečný projekt. jsem stále přesvědčen o tom, že je to druh energetiky, který je pro naši zemi výhodný, protože hrajeme s kartami, které máme k dispozici. Domnívám se, že tak velký projekt pomůže české ekonomice, protože bude znamenat mnoho návazných podnikatelských příležitostí při výstavbě a že takto připravovaný projekt bude znamenat to, že si Česká republika udrží vysokou úroveň technické inteligence, kterou má a která je poptávána i z řady dalších zemí. A díky tomuto projektu budeme schopni dál udržovat české vysoké technické školství a tu školu jaderných inženýrů na kvalitní úrovni.

Vít Klepárník: Já ještě... jestli by chtěl zareagovat pan Pekárek? Ne. Tak dobře. Takže Edvard Sequens. Reakce poslední tady v panelu na tuto otázku.

Edvard Sequens: (ukazuje graf) Já bych chtěl zareagovat na to, že to jde samozřejmě udržet, tu vysokou úroveň technického školství i jinými směry rozvoje energetiky, kde je potřeba taky množství odborníků, inženýrsky, technicky vzdělaných odborníků. Co se týká pracovních míst, což má dopad do hospodářství, to je to Německo, ty zelené sloupce 2005, 2008, 2011 vývoj. Pracovní místa v obnovitelných zdrojích, dneska nějakých 400 tisíc mají, v loňském roce v sektoru obnovitelných zdrojů energií, to černý, to jsou ty klasické běžné uhelné a jaderné zdroje energií. Tam to stagnuje. Ten potenciál zeleného růstu je právě v těch moderních technologií. A je to celkem logický, na jednotku výkonu tam prostě je potřeba víc pracovníků než na jednotku výkonu v jádře. Tolik.

Vít Klepárník: Děkuju. Poslední otázka teda tady pán vepředu.

Muž z publika: Já to chci jako odlehčit.

Vít Klepárník: Poprosím mikrofon.

Muž z publika: Já to chci odlehčit, já to řeknu takhle jako. Já si připadám, že republika je rodina, já jsem teda taky rodina a manželka by chtěla dokonalou troubu, já jí ji koupím, ona bude péct koblížky, bude je prodávat za 20 korun, mně ani doma nedá najíst. Já jako tomu nerozumím, co nám to tady povídáte? Já když včera poslouchal Třísku, šéfa kupónový privatizace, že jo, kterej teda nám vypráví, jak se to muselo rozebrat, i když lidi neměli peníze, tak se to muselo tolerovat. A dneska se dělá, jako že jste andělé. Přitom, když se člověk koukal na tu televizi, na toho Třísku, tak to k vám mluvil ďábel. To úplně ten obličej, že jo. A stejnej hlas jako Klaus. Já jsem říkal, jestli tady nejsou nastrčený. Víte? V tomhletom životě, já to říkal i panu profesorovi Komárkovi, vždyť je to tak jednoduchý. Učili nás to ve 4. třídě. Děti, já vás naučím, co jsou rovnice. Na jedný straně jedny čísla, na druhé straně jiný čísla, to se vypočítá, to se musí rovnat. To je ten matematickej přírodní zákon. A to budete muset dodržovat vy ve svým životě, tatínek s maminkou a republika a vlastně svět. A koukejte, co se dělá. Naše milá Amerika, tolik utratí, tolik vydělá. A teď hledá, kde by to jako sehnala, že jo. A naučila nás to taky, už nás to naučila všechny. A ta rovnice se stala nerovnicí a zhoupává se to. Ale helejte, jestli to lidi nevrátí na tu stranu, kam to patří, tak to tam vrací války. Ale je ještě jedna šance, jak to tam vrátit. Protože z peněz se stala hodnota práce, energie, surovin a zlata a do peněz už dneska lidi můžou vrátit jenom jednu věc. Zdaněné peníze. Máš

zdaněný peníze? Děkujeme ti, kvůli tobě... Nemáš zdaněný? Berem ti 50 procent, protože bysme vás 5 miliónů museli zavřít, že jo. A vy jste byli na „Šejšelech“? Tak si tam běžte něco kupovat. Aby se vrátila ta rovnice tam, kde má bejt. A jinak jsem napsal panu prezidentovi, víte... já, když jsem chodil do školy, a vy taky, tak jsme udělali jednu chybu, dostali jsme dvojku, udělali jsme dvě chyby, byla trojka. A zkrátka takhle to šlo. Ale když jsme chybovali, tak jsme nikomu neublížili. Tak jsem napsal - pane prezidente, kolik vy a politikové mohou udělat chyb? Podle mě jednu. Ale protože babička mi říkala - kdo lže, ten krabe, do pekla se hrabe. Tak vám přeju šťastnou cestu do pekla i s těma politikama, ale bohužel nás tam vezete taky. (potlesk)

Vít Klepárník: Tak děkuju. já už nemám, co bych dodal. Jenom bych chtěl říct, že záznamy téhle diskuse, video, zvuk, později i přepis najdete na našich webových stránkách. A rád bych vám popřál dobrou chuť a dobré pití, dobré jídlo. Vedle hostí FriedrichEbert-Stiftung, spolupořadatel téhle diskuse. Děkuju a příště se těším na setkání.

KONEC