Dospívající v prostředí internetu

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA PSYCHOLOGIE

Dospívající v prostředí internetu identita, vztahy a komunikace Diplomová práce

Vypracoval:

David Šmahel

Vedoucí práce: Doc. PhDr. Ivo Čermák, CSc.

Brno 2002

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně s využitím uvedených materiálů.

_____________________________________

2

Rád bych tímto poděkoval za cenné rady a podněty především vedoucímu diplomové práce doc. PhDr. Ivo Čermákovi, CSc., dále PhDr.

Zbyňku

Vybíralovi,

PhD.

a

koordinátorovi

projektu

„MLADĚRO“ doc. PhDr. Ivo Plaňavovi. V neposlední řadě pak děkuji své přítelkyni Idě za emoční i jinou podporu.

Brno, 1. května 2002

3

Obsah: 1

ÚVOD..................................................................................................... 7

2

VYMEZENÍ PŘEDMĚTU A CÍLE STUDIE ................................................... 8

3

TEORETICKÁ ČÁST................................................................................. 9

3.1

POJMY A TEORETICKÉ KONCEPTY .................................................................... 9

3.1.1 Identita ............................................................................................ 9 3.1.2 Oblast vztahů ...................................................................................14 3.1.3 Komunikace .....................................................................................19 3.2

INTERNET A JEHO SPECIFIKA ........................................................................24

3.2.1 Identita on-line .................................................................................24 3.2.2 Vztahy on-line ..................................................................................28 3.2.3 Komunikace on-line ...........................................................................31 3.2.4 Internet jako prostředí bez zábran.......................................................36 3.3 4

ADOLESCENTI A INTERNET, PŘEHLED VÝZKUMŮ .................................................40 VÝZKUMNÁ ČÁST ................................................................................. 46

4.1

VOLBA RELEVANTNÍ POPULACE......................................................................46

4.2

ZDROJE DAT ..........................................................................................47

4.3

POUŽITÉ METODY.....................................................................................48

4.3.1 Teoretický koncept ............................................................................48 4.3.2 Použití metody zakotvené teorie ve výzkumu ........................................49 4.3.3 Struktura otázek rozhovoru ................................................................52 4.4

VÝSLEDKY VÝZKUMU .................................................................................53

4.4.1 Specifika prostředí internetu ...............................................................53 4.4.1.1 Prostředí bez zábran ............................................................................... 53 4.4.1.2 Prostředí odreagování a zábavy ................................................................ 57 4.4.1.3 Prostředí bez závazků.............................................................................. 58 4.4.1.4 Prostředí štěstí ....................................................................................... 59 4.4.1.5 Prostředí lži a přetvářky........................................................................... 60

4

4.4.1.6 Vztahy mezi popsanými fenomény prostředí internetu ................................. 61

4.4.2 Koncept virtuální identity ...................................................................63 4.4.2.1 Motivace změny virtuální identity.............................................................. 65 4.4.2.2 Změna já v prostředí internetu ................................................................. 67 4.4.2.3 Identifikace s virtuální reprezentací........................................................... 69 4.4.2.4 Fenomén „pravého“ já ............................................................................. 70 4.4.2.5 Pracovní identita..................................................................................... 71 4.4.2.6 Role virtuální identity v kontextu teorie Marcii ............................................ 72

4.4.3 Oblast vztahů ve virtuálním prostředí...................................................76 4.4.3.1 Motivace využití internetu pro navázání vztahu........................................... 76 4.4.3.2 Kvalita virtuálních vztahů......................................................................... 78 4.4.3.3 Virtuální vztahy a jejich přenos do reality .................................................. 80 4.4.3.4 Deziluze z reálného setkání ...................................................................... 81

4.4.4 Komunikace ve virtuálním prostředí.....................................................83 4.4.4.1 Časový rámec ........................................................................................ 84 4.4.4.2 Prostor a prostorové uspořádání ............................................................... 86 4.4.4.3 Modalita významu................................................................................... 88 4.4.4.4 Přítomnost emocí.................................................................................... 89 4.4.4.5 Vztahové proměnné ................................................................................ 92 4.4.4.6 Vztahový rámec...................................................................................... 93 4.4.4.7 Existence kontinuity rozhovoru ................................................................. 94 4.4.4.8 Internet jako prostředník tématu .............................................................. 94 4.4.4.9 Multiplicita komunikace ........................................................................... 95

4.5

DISKUSE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU ......................................................................98

5

ZÁVĚR ............................................................................................... 101

6

SOUHRN ............................................................................................ 103

7

LITERATURA...................................................................................... 104

8

JMENNÝ REJSTŘÍK............................................................................. 108

9

PŘÍLOHA ........................................................................................... 109

5

„Věda je uměním vytvářet příhodné iluze, kterým blázen buď věří, nebo je odmítá; moudrý člověk se však těší z jejich krásy nebo smysluplnosti, aniž opomíjí, že to jsou lidské závoje a opony zahalující propastnou hloubku nezbadatelného... Všechny věci jsou jen „jakoby“. Skutečné věci jsou skutky čehosi neznámého... A kromě toho neexistují žádné skutečné věci, které by nebyly

skutečné

pouze

relativně.

Nemáme

žádnou

představu

absolutní

skutečnosti, neboť „skutečnost“ je vždy cosi „pozorovatelného“. A tak dále. Pravděpodobně Vám celá tahle záležitost leze na nervy, ale na tom nesejde.“

C. G. Jung v dopise J. Allenu Gilbertovi, 2. 1. 1929 (in Starý 2000)

6

1 Úvod S rozvojem informační společnosti zasahují počítače a internet postupně stále více do všech částí našeho života – práce, studia, zábavy i sociálních aktivit. Podle výzkumné zprávy agentury Market (in Peterka, 2002) využívá internet 31% české populace starších 18 let. Skupinou, která je těmito změnami významně zasažena, jsou právě dospívající, kteří mají díky své otevřenosti vůči novým věcem, k technice a internetu často pozitivní vztah. Vysoký podíl penetrace internetu ve skupině dospívajících tomuto předpokladu odpovídá (Peterka, 2002). Využívání počítačů a internetu má své pozitivní i negativní důsledky, ve vědeckých studiích je popisován vliv na rodinný život (Watt & White, 1999), životní

styl

(Samuel,

2001;

Aisbett,

2001),

vývoj

dětí

a

adolescentů

(Subrahmanyam, 2001), hledání partnerů (Knox, 2001) atd. Při nadměrném používání počítačů byl popsán negativní vliv na pocit duševní pohody a „závislost na internetu“ se v budoucnu možná stane oficiální diagnózou mezi duševními chorobami (Samuel, 2001). Zajímavým

se

stává

téma

vlivu

internetu

na

budování

identity

dospívajících. Mladí lidé dnes často budují své „obrazy já“ prostřednictvím počítačové

sítě,

začleňují

se

do

virtuálních

sociálních

struktur,

kterým

v některých případech mohou přikládat stejnou nebo větší váhu jako sociálním strukturám reálným. Internet a komunikace prostřednictvím elektronických médiích se pro adolescenty stává možností, jak v poměrně bezpečném prostředí hledat sama sebe, přátele, svého partnera, naplnit potřebu nezávislosti a separace od rodičů, případně místem, kde je možné si odreagovat své frustrace (Suler, 1998). Ve své diplomové práci se zabývám právě tématem využívání internetu dospívajícími se zaměřením na vývoj jejich identity, oblast vztahů a vliv internetu na komunikaci. Diplomová práce je zároveň kvalitativním předvýzkumem pro kvantitativní část projektu „Využívání internetu dospívajícími a jeho vliv na plnění vývojových úkolů“ v rámci výzkumného záměru „Mládež, děti, rodina 2002“.

7

2 Vymezení předmětu a cíle studie Cílem práce je provést explorační studii, zabývající se dospívajícími v prostředí internetu, se zaměřením na identitu, oblast vztahů a komunikaci. Cíle práce bych rozvedl následovně podle jednotlivých oblastí: U problému identity se nabízí otázka, co vlastně znamená identita ve virtuálním prostředí, zda je možné ji nějak definovat a kdy dochází ve virtuálním prostředí ke změně identity. Dalším cílem pak je zjistit, zda dospívající ve virtuálním prostředí s identitou experimentují a pokud ano, pak jaké jsou jejich motivace pro toto experimentování, zda se ve

virtuálních

identitách dospívajících nějakým způsobem mění vnímání svého já, jaká je diskrepance mezi reálným a virtuálním já. Rád bych také postihl problém virtuální identity z pohledu existujících teorií, jaké má tato virtuální identita konsekvence pro zkoumané oblasti a zda nějakým způsobem přispívá k vývoji dospívajících. Virtuální

prostředí

se

pro

některé

adolescenty

stává

prostředníkem

pro navazování přátelských, partnerských i pracovních vztahů. Tato skutečnost mne přivedla k následujícím otázkám: jaké jsou motivace pro navazování vztahu prostřednictvím

internetu,

zda

dospívající považují vztahy

prostřednictvím

internetu za plnohodnotné – jakou kvalitu přisuzují těmto vztahům, zda tato virtuální přátelství a vztahy přenášejí do reálného života. V části zabývající se komunikací je cílem výzkumu se zamyslet nad otázkou, jaká jsou specifika virtuální komunikace pohledem dospívajících, jaké přínosy a ztráty dospívající ve virtuální komunikaci vidí. Specifickým problémem je otázka „kvality“ komunikace – zda je spíše povrchní nebo naopak má svou hloubku. Možný přínos této diplomové práce vidím především v hlubším porozumění vlivu používání internetu na vývoj dospívajících, s důrazem na identitu, oblast vztahů a komunikaci. Z pohledu praxe může tato studie dát rodičům odpověď na otázku, co znamená internet pro vývoj jejich dospívajících dětí a zda je pro ně pohyb ve virtuálním prostředí spíše nebezpečím nebo naopak přínosem. Další využití mojí diplomové práce je pro již uvedenou kvantitativní studii v rámci výzkumného záměru „Mládež, děti, rodina 2002“.

8

3 Teoretická část V následujícím textu se budu věnovat teoretickému zakotvení výzkumné části práce. První kapitola (Pojmy a teoretické koncepty) se zabývá vysvětlením pojmů a obecných teorií patřících k tématu identity, oblasti vztahů a komunikace, s akcentem na teorie vztahující se přímo k adolescenci. V následující kapitole (Internet a jeho specifika) se již zabývám přímo internetem a teoriemi, které se vztahují ke

zkoumaným tématům - virtuální identitou, oblastí vztahů

na internetu, elektronickou komunikací a tématem internetu jako prostředí bez zábran („disinhibited behavior“). Internet jako prostředí bez zábran je důležitý koncept, na který se dále v textu odvolávám. V poslední kapitole teoretické části (Adolescenti a internet, přehled výzkumů) se zabývám přehledem dosavadních poznatků a výzkumů, které se vztahují přímo k problematice adolescentů a internetu.

3.1 Pojmy a teoretické koncepty Jak jsem již uvedl, následující kapitola se zabývá teoretickými pojmy a koncepty, které se týkají zkoumaných témat.

3.1.1 Identita Identita jedince není jen prožíváním kontinuitní totožnosti sebe sama, ale také ztotožněním jedince s jeho životními rolemi a prožíváním jeho příslušnosti k větším či menším společenským skupinám. Mezi funkce identity patří dle Adamse (1998): 1. poskytování vztažného rámce pro porozumění tomu, kdo vlastně jsem 2. usměrňování cílů, závazků a hodnot jedince 3. poskytování pocitu osobní kontroly a svobodné vůle 4. posilování konzistence, koherence a harmonie mezi hodnotami, názory a závazky

9

5. odhadování vlastního

potenciálu explorací vlastních možností

a různých alternativ. Při formování identity je stále více zdůrazňována aktivní úloha jedince (Bačová, 1996). Jedinec musí o svou identitu aktivně bojovat, nebojuje-li, potýká se s rizikem, že jeho identita bude "falešná", tzn. vytvořená bez dostatečné explorace, pouhým pasivním přijetím cizích norem, názorů, systému hodnot a cílů. V následujících odstavcích uvedu již klasické teorie, které považují hledání identity za základní vývojový úkol pro období adolescence. Asi nejznámější je teorie E. H. Eriksona (in Drapela, 1997), kde adolescence je pátým z osmi stadií životního cyklu. Vývojovým úkolem pro toto stádium je podle Eriksona vytvoření identity vlastního já (ego-identity), tato fáze je také nazývána „identita proti konfúzi rolí“. Ve vývojovém úkolu vytvoření vlastního já se odráží předchozí čtyři stádia vývoje - formování bazální důvěry proti nedůvěře v útlém dětství, v raném dětství vytvoření autonomie proti pochybám, v předškolním věku iniciativa ve svých rolích proti vině a ve školním věku snaživost proti méněcennosti. Tyto úkoly z předchozích fází přispívají k formování identity v adolescenci. Formování identity má pak i své průměty do následujících tří životních etap. Erikson uvádí, že „v žádném jiném stadiu životního cyklu ... nejsou si tak těsně blízké příslib objevení sebe samého a hrozba ztráty sebe samého“ (in Drapela, 1997). Vědomí identity já dává dospívajícímu důvěru, že jeho sebepojetí odpovídá tomu, jak ho vnímají druzí. Marcia (in Macek, 1999) přeformuloval Eriksonovu epigenetickou teorii a operacionalizoval jeho konstrukty. Vytvořil tak model stavů identity („identity states“). Na identitu pohlíží jako na relativně stabilní výsledek osobnostního vývoje. V popředí jeho teorie stojí pojmy krize a závazku, které jsou důležité pro styl formování identity. Tyto pojmy vysvětluje následovně: Krize (crisis) je období, kdy je adolescent ve svém životě vtažen do procesu volby a rozhodování (škola, partnerství, povolání). Krize je proces aktivního hledání a objevování. Závazek (commitment) je potom přijmutí určitého cíle a životního programu - převzetí zodpovědnosti za svůj život.

10

Kombinace přítomnosti nebo nepřítomnosti krize a závazku jsou potom základem pro rozlišení čtyř stavů identity (Adams, 1998; Bačová, 1997; Macek, 1999):

Aktuální

Aktivní

Náhradní,

Difúzní,

Nezávazná

pozice

hledání

uzavřená

rozptýlená

identita

identita

identita

Chybí

Může i nemusí

Krize

Přítomná

Přítomná

být přítomná Závazek

Přítomný

Přítomný

Chybí

Chybí nebo je vágní

Difúzní (rozptýlená) identita („identity diffusion“) je stav, kdy adolescent neprožívá krizi ani závazek, nemá potřebu sebedefinování, a proto je snadno ovlivnitelný vrstevníky, mění často své názory i chování, které je často v souladu s očekáváním či normami skupiny, které je členem. Ve stadiu difúzní identity má adolescent častěji nízké sebevědomí a problémy v mezilidských vztazích, je méně rigidní a konvenční ve svém chování. Náhradní,

uzavřená

identita

(„foreclosure“)

je

charakterizována

přítomností závazku a absencí krize. Adolescent tady přebírá své názory od autorit. V tomto stadiu se spojuje rigidita a konvenčnost, adolescent je spokojený sám se sebou, ale závislý na autoritách. Ve stadiu nezávazné identity (moratoria) adolescent zažívá pocit krize a zároveň neexistuje závazek nebo je fádní. V tomto stadiu zažívá adolescent stavy úzkosti a pochybností, avšak bez přijímání závazku. Právě v tomto stadiu podle Marcii adolescent zkouší nové role, experimentuje, objevuje nové hodnoty. Ve fázi moratoria je adolescent méně flexibilní, méně jistý v soupeření i spolupráci, ve vztahu k vlastní budoucnosti zažívá nejistotu. Ve statusu dosažení identity („identity achievement“) je přítomná krize i závazek. Adolescent prochází krizí hledání a pochybností, zároveň však přijímá

11

zodpovědnost závazku. V tomto stadiu adolescent má častěji pozitivní sebeobraz, je flexibilní a nezávislý. Tato stadia nemusí nutně následovat ve svém pořadí, důležité však je, že fáze

moratoria předchází stadiu dosažení identity. Role virtuální identity

z pohledu teorie Marcii je rozebírána ve výzkumné části práce. Často se rozlišuje identita osobní a sociální (Macek, 1999). Identita osobní se zakládá především na intimní sebereflexi a sebehodnocení, podstatné je vědomí vlastní jedinečnosti, neopakovatelnosti a ohraničenosti vůči druhým, osobní identita dává odpověď na otázku „kdo jsem“. Sociální aspekt identity je pak pocit začlenění a spolupatřičnosti - odpovídá na otázku „kam patřím“. Z vývojového hlediska je možné popsat hledání identity jako proces individuace osobnosti adolescentů. Tento proces individuace R. Josselsonová (in Macek, 1999) popisuje ve čtyřech etapách: Ve fázi psychologické diferenciace si pubescent začíná uvědomovat svoji odlišnost od ostatních vrstevníků, rodičů, především co se týče postojů, názorů apod. Zvyšuje se kritičnost pubescenta vůči okolí, zejména vůči rodičům a dospělým. Intelektuální potenciál a schopnosti dospívajícího v této etapě jakoby byl v předstihu vůči emociálnímu vyrovnání se s novými zkušenostmi a poznatky. Ve fázi zkoušení a experimentování adolescenti získávají pocit, že sami ví, co je pro ně nejlepší. S rodiči a dospělými často soupeří a snaží se tím zbavit závislosti na jejich autoritě. Pro většinu adolescentů v tomto období má význam především krátkodobá perspektiva, zajímá je v první řadě blízká budoucnost. Aktivity a činnosti směřují také k blízké budoucnosti - často k uspokojení momentálního zájmu či potřeby. Následuje fáze navazování přátelství. V této fázi se obvykle zlepšují vztahy s rodiči, adolescent již méně generalizuje své kritické postoje. Zvyšuje se také zodpovědnost za vlastní chování a jeho důsledky. Adolescent v tomto období hledá nové normy a pravidla ve vztahu k okolí, přátelství a erotické vztahy zde hrají důležitou roli.

12

V poslední etapě v pozdní adolescenci dochází ke konsolidaci vztahu k sobě. Formuje se pocit autonomie a jedinečnosti, prohlubuje se uvědomění si sebe sama, propojení minulosti a budoucnosti. V dnešní době žijeme v období vytrvalé kulturní i technické změny, což klade specifické nároky na jedince a ovlivňuje to vývoj jeho identity. Právě pro moji práci je důležitou otázkou v pojetí identity problematika, která s tímto souvisí, a to otázka existence jediné identity oproti existenci mnohostrannéproměnlivé

identity

individua.

Některé

psychologické

teorie

mluví

o mnohostranném já („protean self“) (Lifton in McAdams, 1993), což je psychologický model (post)moderního způsobu života, kdy jedinec působí v různých a často zcela odlišných rolích, zkouší různé způsoby života. Moderní muž a žena cítí v menší míře spojení s minulostí a málo víry v budoucnost. Mnohostranné self podle Liftona reprezentuje způsob adaptace na kulturní trauma, v němž moderní lidé

shledávají nemožným vytvořit smysluplné

a dlouhodobé závazky vůči druhým a svým institucím nebo i trvalejším stálejším aspektům sebe sama, které mohou sídlit pod povrchem každodenního přehrávání rolí. V postmoderních podmínkách každá osoba existuje ve stavu neustálé konstrukce a rekonstrukce, je to svět ve kterém může být vše změněno a překonáno. Podle Gergena (in McAdams, 1997) každá realita self dává možnost reflexivního dotazování a nakonec i vyzkoušení další jiné reality. Někteří autoři se vyjadřují k rozmanitosti identit spíše negativně - tvrdí, že není žádoucí. Lifton (1993) věří, že při slabé integritě já může dojít k rozvinutí proměnlivé identity („proteanism“), kdy individuum zápasí za udržení duševní rovnováhy a stability, aby byla zachována jeho kontinuita a fungování ve světě. Oproti tomu postmoderní teoretici tuto mnohostrannost já vítají a dokonce povzbuzují (McAdams, 1997). McAdams

(1997)

uvádí, že

identita se

stala problémem moderních

obyvatelů západu („Westerners“). Co se stalo s moderním já, že identita se stává problémem? McAdams dává následující odpovědi: - v modernitě je self vnímáno jako úkol, na kterém jedinec pracuje. Self není dáno nebo uděleno, ale je vytvořeno a vytvářeno člověkem samotným.

13

Vytváření self

se

stává

„projektem“,

za

který

si já

nárokuje autorství

a zodpovědnost. - jedinec pracuje na vytváření self v každodenním životě. Člověk nemusí být zrovna filozof, aby byl jedinečným individuem, aby legitimoval svoje já. Mnoho mužů a žen našlo svůj smysl v každodenním životě, v práci, v rodině. - moderní self je vícevrstevnaté, obsahující skrytou hloubku. V tradiční společnosti si lidé silně uvědomovali rozdíl mezi veřejným a privátním já a možnou existenci skrytých hloubek a vrstev já. V dnešní době reflexe self již zahrnuje zkoumání hloubky vnitřního života moderního člověka. - self se vyvíjí v čase - moderní muži a ženy si rutinně osvojili rétoriku ve vytváření smyslu pro své životy. Moderní medicína prodloužila život, kdy lidé žijí do více než 70 let a přemýšlí o svém vývoji, změně a pohybu svého self v životních etapách. - vyvíjející se self usiluje o dočasnou spojitost („temporal coherence“) jestliže se já mění na dlouhé cestě životem, pak usiluje o spojitost a souvislost života, aby změny, které se udály, měly svůj smysl. Jednou z možných otázek pro můj výzkum je, zda internet a jeho možnosti nějakým způsobem ovlivňují rozmanitost identit a pomáhá v tomto ohledu adolescentům k experimentování a vyzkoušení si svých „dalších já“ anebo zda spíše podporuje to, co skeptici nazývají fragmentovaným (nesourodým) já (Reid, 1998). V následující kapitole se budu zabývat oblastí vztahů, která je sama o sobě důležitá pro formování identity adolescentů.

3.1.2 Oblast vztahů Ať se zabýváme jedincem a jeho vývojem z kteréhokoliv hlediska, vždy si musíme uvědomovat, že lidská bytost existuje v síti vztahů s ostatními lidmi. Goldschmidt (in Yalom, 1999) ve svém přehledu etnografických studií napsal: „Člověk je ve své podstatě odkázán na sociální existenci a ocitá se proto v dilematu mezi vlastními zájmy a zájmy skupiny, ke které patří. Je-li toto dilema řešitelné, pak jedině tak, že svému vlastnímu zájmu nejlépe poslouží prostřednictvím svého vztahu

14

k bližním... Potřeba pozitivního afektu znamená, že každý člověk touží po odezvě od ostatních... Můžeme to chápat jako hlad, nikoliv hlad, který lze tišit pouhým jídlem, ale hlad v širším slova smyslu. V různých situacích může být vyjádřen jako touha po kontaktu, uznání a přijetí, potvrzení, být ctěn či oceněn za své schopnosti...“

Všechny moderní americké směry dynamické psychoterapie jsou založeny na interpersonálním pojetí a vychází v mnohém z neofreudiánských teoretiků jako byli Karen Horneyová, Erich Fromm, a nejsystematičtěji z učení Harry Stack Sullivana a jeho interpersonální teorie psychiatrie (Yalom, 1999). Sullivan tvrdí, že osobnost je téměř zcela produktem interakce s významnými druhými. Potřeba úzce se vztahovat ke druhému je stejně tak základní jako biologická potřeba. Jedinec

si

vytváří

koncept

self,

který

je

vystavěn

z prožitých

ocenění

od významných druhých lidí. Tento proces utváření sebehodnocení probíhá ve vývojovém cyklu. Právě v období dospívaní se v souvislosti s kognitivními změnami, novým způsobem myšlení a změnami v emocionálních charakteristikách, mění i postoje a vztahy - jak k sobě samému, tak k ostatním lidem. Ve vztahu k sobě je pro období dospívání charakteristická

zvýšená sebereflexe (Macek, 1999).

V pubertě se uplatňuje ve vyšší míře sebepercepce, později pak introspekce a sebehodnocení. Význam sebepojetí se v období dospívání zvyšuje, mění se vztahový rámec uvažování o sobě, prohlubuje se vědomí časové kontinuity vlastního já. Důležité pro většinu adolescentů je tzv. ideální já, které v sobě obsahuje prvky chtěného já („Jaký bych chtěl být?“) a prvky požadovaného já („Jaký bych měl být podle druhých?“). Ideální já je v rámci sebereflexe srovnáváno s tím, jak je vnímáno aktuální já („Jaký jsem“) a je takto ukazatelem sebepřijetí. Jestliže je rozdíl mezi ideálním já a aktuálním já mírný, působí ideální já na dospívajícího motivačně, jestliže je však rozdíl příliš velký, může být zdrojem nepříjemných pocitů - adolescent zažívá zklamání ze sebe sama. Podle empirických výzkumů je vyšší rozdíl mezi ideálním a aktuálním já častější u starších adolescentů než u mladších. Rozdíly jsou i u chlapců a dívek - u dívek je často reálné já vzdáleno ideálu více než u chlapců.

15

S

vnímáním

sebe

sama

souvisí

také

sebehodnocení

(self-esteem),

jehož předmětem jsou často výkonové charakteristiky. Podle tradičního pohledu jsou výkonové charakteristiky důležitější pro muže než pro ženy, v období dospívání

se

však

tento

rozdíl

mírně

stírá.

Školní

výkon

je

vzhledem

k budoucnosti stejně důležitý pro všechny adolescenty. Adolescenti jejichž sebehodnocení je založeno především na výkonu, jsou obvykle stabilnější oproti těm, kteří si zakládají v první řadě na názorech druhých. V období dospívání dochází k osamostatňování a kvalitativní diferenciaci vztahů a vazeb k okolí, schopnost obstát v oblasti vztahů je zdrojem sebedůvěry, pocitu autonomie a také kritériem samostatnosti při jeho rozhodování (Macek, 1999). Důležitý je také rozvoj komunikačních dovedností, ke kterému v tomto období dochází. Zvládnutí komunikačních dovedností jako vyjádření vlastního názoru, naslouchání, vyjádření přání, přijmutí a poskytnutí pochvaly je základem pro navazování blízkých osobních vztahů a tím lepšímu sebehodnocení, emoční podpoře a pocitu vlastní hodnoty. Pro můj výzkum jsou důležité především vztahy vrstevnické, přátelské a vztahy intimní, kterými se budu podrobněji zabývat. Vrstevnické vztahy dávají dospívajícím možnost vzájemného poskytování a srovnávání názorů, postojů, pocitů a vzorců chování, „zkoušení“ bez větších závazků (Macek, 1999), dospívající zde vlastně testují sami sebe. Hodnota vrstevnických vztahů je v tomto období většinou instrumentální - nemají hodnotu samy o sobě, ale jsou prostředkem k hledání a ujasňování vztahu k sobě samému. Charakter vrstevnických vztahů se v průběhu dospívání mění, pro posouzení vývoje vrstevnických vztahů se používá klasifikace podle B. Dunphyho (in Macek, 1999). Podle této klasifikace v časné adolescenci vznikají malé skupiny - party („cliques“), které mají obvykle tři až deset členů, jsou neformální s vysokou kohezí, jen vyjímečně smíšené. Obvykle mají výraznou vůdčí osobnost, kterou ostatní členové obdivují. Ve druhé fázi - obvykle střední adolescence - se tyto malé skupiny začínají setkávat ve větších skupinách („crowds“), které mají mezi patnácti a třiceti členy. Typickou aktivitou jsou večírky („párty“), což je prostor

16

pro zahájení heterosexuálních erotických kontaktů. Právě ve třetí fázi dochází k navazování prvních partnerských heterosexuálních vztahů - typicky jdou příkladem původní vedoucí malých skupin. Skupina prochází stádiem změny heterosexuální dvojice unikají z původních skupin. Vytvoření heterosexuálních malých skupin je čtvrtou fází, kdy spolu tyto skupiny zpočátku často komunikují a vytváří tak opět velké skupiny. V páté fázi pozdní adolescence se velké skupiny rozpadají a malé skupiny setrvají na bázi hlubšího přátelství mezi páry. Členstvím ve vrstevnické skupině dospívající získávají také pocit vlastní hodnoty a autonomie, nezařadí-li se adolescent do žádné sociální vrstevnické skupiny, je to často pociťováno jako sociální stigma (Macek, 1999). Vrstevnická konformita je obvykle nejvyšší v časné a střední adolescenci, je větší než v dětském věku a pozdní adolescenci a dospělosti. O konformitu se často opírá pocit vlastní hodnoty a sociální prestiž dospívajících. Konformita se týká jak vnějších znaků a chování, tak jazyka a specifických skupinových rolí. U přátelských vztahů je možné identifikovat rozdíl mezi chlapci a dívkami. U dívek se uvádí jako častější blízké přátelství, v němž převládá otevřená komunikace a sdílení pocitů, u chlapců je přátelství více kolektivní, nejprve založené více na společných zájmech, chlapci jsou také obvykle méně emočně zaangažováni. Jak již bylo uvedeno, důležitou oblastí dospívání je rozvoj intimních erotických vztahů. První fáze probíhající v pubescenci souvisí s uvědoměním si vlastní sexuality. Sexualita má obvykle jiný kontext u chlapců a dívek - u chlapců souvisí s potřebou ventilace (uspokojení) pohlavního pudu, u dívek není tato potřeba tak výrazná. Jiná je také mužská a ženská role - mužská je více spojována s dobýváním a určitou mírou agrese, sexualita je také častým tématem rozhovorů chlapců, zatímco u dívek je toto téma více spojeno s hodnocením atraktivity opačného pohlaví. Vlastní sexualitu podněcuje u dívek partner, ne vrstevnická skupina (Macek, 1999). Dívky si také častěji volí starší partnery a první schůzky s erotickým obsahem jsou u nich často dříve než u chlapců. Převládajícím prvkem prvních vztahů je potřeba ujistit se o vlastní ceně a atraktivitě. Pro můj výzkum může být zajímavou otázkou, zda dochází

17

k podobným jevům i v prostředí internetu - například zda dívky mají tendenci více

komunikovat

v

užším

kruhu

(např.

pomocí

e-mailu)

a

setkávají

se prostřednictvím internetu spíše se staršími chlapci, zatímco muži preferují komunikaci ve větších skupinách (např. chatech, což jsou diskusní servery pro více

účastníků)

a

plní

i

ve

virtuálním

prostředí

svoji

mužskou

roli

„dobyvatelů“. S oblastí vztahů souvisí emocionalita, která se v období adolescence diferencuje (Macek, 1999). Období dospívání je však dosti dlouhé vývojové období a v jednotlivých etapách jsou emocionální projevy různé. Pro období časné adolescence - puberty je typická zvýšená emoční labilita, která souvisí jednak s hormonálními změnami, se zvýšenou měrou sebereflexe, vysokou potřebou sebehodnocení. Toto tvrzení však nelze zobecňovat, období puberty nemusí být vždy bouřlivé a dramatické, individuálnost převažuje nad věkovými rozdíly. Důležitou charakteristikou je také pohlaví adolescentů, souvislost mezi emoční labilitou v dětství a pubertě platí ve větší míře pro chlapce než pro dívky. Dívky ve srovnání s chlapci podle výzkumů častěji manifestují psychické

potíže

až

s

pubertálními

změnami

a

prožívají

je

intenzivněji

a dlouhodoběji. Ve střední a pozdní adolescenci pak emoční labilita a náladovost odeznívá (Macek, 1999), přibývají naopak silnější diferencovanější prožitky. Oproti pubertě jsou

v

tomto

více extrovertovaní

období a

vývoje

stálejší.

adolescenti

Struktura

obvykle

temperamentu

méně a

jeho

impulzivní, závislost

na vlastnostech nervového systému je dotvořena v podstatě již v období puberty, v adolescenci se

temperament

nemění,

zesilují se

však integrální vazby

jeho elementů a usnadňuje se tak řízení vlastních reakcí (Kon in Macek, 1999).

18

3.1.3 Komunikace Řezáč (1998) udává následující definici: „komunikace je symbolickým výrazem interakce, povahu interakce vyjadřuje prostřednictvím symbolů“. Komunikace je výpovědí o tom, jak člověk chápe, „vidí“, interpretuje sebe, jiné lidi a vztahy mezi nimi. Psychologové občas rozumějí komunikací „sdělování“ a „sdílení“, při tomto úhlu pohledu tedy komunikují i ti, co pouze poslouchají nebo přihlížejí určité komunikaci (Vybíral, 2000). V rámci komunikace je možné zkoumat syntaxi problematiku komunikačních kanálů, kapacitu těchto kanálů, ruchy, redundance. Dále je možné zkoumat sémantickou složku komunikace - jaký význam slovům přisuzují komunikující, jak rozumějí symbolům apod. Pragmatika se zabývá analýzou vztahu mezi komunikujícími v konkrétním kontextu, porozumění závěru, rozbor ovlivňování, přesvědčování, atd. Často uváděnou definicí komunikace je starý model Harolda D. Lasswella (in McLuhan, 2000) z roku 1948, původně určený pro studium masové komunikace.

Tento

model

se

snaží

studovat

komunikaci

na

základě

těchto kritérií: -

Analýza komunikátora (kdo sděluje)

-

Analýza komunikanta (komu sděluje)

-

Obsahová analýza sdělení (co sděluje)

-

Analýza komunikačních médií (jakým způsobem sděluje)

-

Analýza účinků komunikace (jaký je efekt sdělení)

Podle Řezáče (1998) je každá komunikační výměna nějak definována a odehrává se v nějakém kontextu. Účastnící komunikace si: a) vytvářejí určité pojetí této situace, tj.: -

respektují normy přináležící komunikační situaci

-

vycházejí z představy statusu partnera či partnerů se kterými komunikují

-

utvářejí si situační koncepci své role

-

utvářejí si situační sebepojetí

19

-

zaujímají k sobě vztah

-

nějak situaci prožívají b) utvářejí aktuální percepční a atribuční schéma, pomocí něhož následně situaci vnímají a interpretují - vytvoření systému interpretace chování druhého člověka, které může mít selektivní povahu. Toto téma je potencionálně zajímavé právě v prostředí internetu. c) vyjadřují a předávají svá sdělení - každý projev člověka nese nějakou informaci, ale jen omezená část těchto projevů jsou vyslány záměrně jako sdělení protějšku se kterým komunikujeme. Je tedy možné odlišit spontánní projevy člověka a záměrné sdělování (v prostředí internetu oproti realitě dosti výrazně převažuje část záměrného sdělování).

Ve výzkumné části práce používám pro analýzu komunikace koncept kontextových modalit (Vybíral, 2000). Podle tohoto konceptu jsou konkrétní modality základními prvky kontextu a situace komunikační výměny, přičemž každá z modalit se mění podle současné situace. Základní modality jsou: -

čas – kdy a jak dlouho komunikujeme, kolik času máme

-

prostor a prostorové uspořádání – kde se komunikace uskutečňuje

-

význam přikládaný komunikaci každým z účastníků

-

přítomnost emocí

-

vztahové proměnné (dominance, submisivita, rivalita atp.)

-

vztahový (systémový) rámec – zavedený systém komunikace, svoji roli hraje očekávání, sebepojetí a sebehodnocení účastníků atd. Např. přítomnost nebo nepřítomnost toho, o němž se mluví

-

existence kontinuity – čeho je komunikace součástí, jaká je návaznost komunikace

Jestliže má dojít k interakci mezi lidmi, je vždy třeba určité motivace pro komunikování. Vybíral (2000) uvádí následující motivy pro mezilidskou komunikaci:

20

-

motivace kognitivní - chceme se podělit o nějaký myšlenkový obsah - předat, či vyjádřit svůj „myšlenkový přetlak“

-

motivace sdružovací - chceme navázat vztah, uspokojit potřebu kontaktu, pocitu sounáležitosti

-

motivace sebepotvrzovací - komunikací potvrzujeme a nalézáme svoji vlastní identitu, objevujeme, zpřesňujeme a upřesňujeme svoje self

-

motivace adaptační - signalizujeme svoji roli, komunikujeme v zájmu a okruhu své role, hrajeme komunikační hry. Motivace adaptační souvisí se sociální integrací.

-

motivace „přesilová“ - jsme motivování potřebou uplatnit se, upoutat pozornost, vyniknout v porovnání s druhými.

-

existenciální motivace – komunikujeme, abychom se udrželi psychicky zdraví zaháníme deprese, melancholii, pocity bezesmyslnosti.

-

motivace požitkářská - chuť rozptýlit se, odpočinout si, uniknout, bavit se.

Nyní popíši specifika komunikace u dospívajících. Adolescenti často mají potřebu „vymezení se“ vůči dospělým, z čehož plyne někdy specifický styl oblékání, zevnějšku, hudby a jazyka - výrazových prostředků. Macek (1999) uvádí zejména následující specifické výrazové prostředky: -

adolescenti často používají výrazů, která jsou zkratkami jejich běžného chování a zkušenosti. Používají specifické výrazy, které v rámci jedné komunity pociťují jako stejné - blízké.

-

typické zkušenosti a životní situace, do kterých se dostávají, mají často specifické označení. Považují svoji zkušenost za jedinečnou a běžné vyjádření se jim zdá příliš formální.

-

používání

slangových

výrazů

je

jednou

z

cest

k

dosažení

statusu

ve vrstevnické skupině -

některá specifická slova a výrazy posilují vrstevnicko-skupinovou solidaritu.

-

slovník a výrazy, které dospívající používají, reprezentují určitou hodnotovou orientaci, použití tohoto slovníku se stává podmínkou pro hodnocení vztahů, chování a konkrétních situací

21

Komunikaci na internetu je také možné zkoumat z pohledu adekvátnosti komunikace. Je proto na místě uvést typy neadekvátních způsobů komunikace (Řezáč, 1998): -

destruktivní komunikace - vzájemná snaha podlomit pozici, rozrušit postoje či názory. Motivem je pouze snaha o destrukci, ne snaha o přesvědčení partnera o svém názoru či postoji.

-

autoritářská komunikace - autokratické vnucování vlastních názorů svému protějšku s cílem vytvořit závislost.

-

disjunktivní komunikace - odpoutání od vlastního smyslu komunikace, zlehčování, povrchní chování, ironie, je to vlastně „zdánlivá komunikace“ odhlížející od skutečného obsahu komunikace.

-

rezistentní komunikace - projevem nedůvěry nebo odmítání partnera, příjemce je pasivně rezistentní, vysílaná zpráva není nijak zpracována.

-

pseudokomunikace

-

jde

o

jakousi

„jakoby“

komunikaci,

komunikace

vyjadřuje vlastně pouze skutečnost fyzické blízkosti v jednom interakčním prostoru, ale komunikace nevyjadřuje žádný vztah ani jeho vývoj. -

nonkomunikace - chybění komunikace při fyzické blízkosti V prostředí internetu je zajímavé uvažovat, které neadekvátní způsoby

komunikace se nejčastěji objevují. Hypotézou by mohlo být, že v prostředí chatů se často jedná o disjunktivní komunikaci a pseudokomunikaci.

Na internetu dochází (ve valné většině případů) k úplné absenci neverbální komunikace, která je často nahrazována specifickými jazykovými prostředky. V souvislosti s tímto fenoménem alespoň krátce k problematice neverbální komunikace: Jiří Cejpek (1998) na toto téma uvádí: „Významnou část, ba někdy i většinu toho, co si sdělují v přímé komunikaci, předávají si lidé mimo hmotné ztvárnění vět. Větám, které pronášejí, když spolu hovoří, dodávají smysl „mimořečové síly“, které pocházejí z „vnitřního prostředí člověka“, z jeho psychiky, z jeho duchovního obrazu. Z velké části komunikujeme mimikou, pantomimikou,

22

gestikulací apod.“ Smysl vět, které lidé pronášejí, nevyjadřují jen větami samotnými, ale i tím, co vyjádří pomocí neverbální komunikace. Podle Vybírala (2000) neverbální komunikaci člověk používá k tomu, aby: -

podpořil řeč (reguloval tempo, podtrhl a zvýraznil vyslovené)

-

nahradil řeč (symbolizoval)

-

vyjádřil emoci, respektive, aby se znovu vrátil do emoční rovnováhy

-

vyjádřil interpersonální postoj (naléhavost, přesvědčování)

-

uskutečnil sebevyjádření - představil se Od vydání Woodworthovy Experimentální psychologie z roku 1938 se uvádí,

že neverbálními prostředky jsme schopni vyjádřit sedm základních emocí: štěstí (radost), překvapení, strach, smutek, hněv, znechucení a emoční zájem o něco. Tyto základní emoce lidé projevují spontánně a bez zábran a na jejich rozpoznání se

shodne

vysoké

procento

nezávislých

pozorovatelů.

Tyto

emoce

jsou

jednoznačně identifikovatelné ve výrazu obličeje (Vybíral, 2000). V prostředí internetu je pak zajímavé přemýšlet, jakým způsobem zde lidé vyjadřují své emoce, zda „emotikony“ používající se jako náhrada mimiky postačují k vyjádření základních emocí. Touto problematikou se více zabývám v kapitole zabývající se specifiky internetu a komunikace.

23

3.2 Internet a jeho specifika V části zabývající se internetem a jeho specifiky uvádím témata, která jsou relevantní mému výzkumu. Součástí je také kapitola „Internet jako prostředí bez zábran“, která se zabývá specifickým fenoménem v prostředí internetu, který považuji za důležité zde uvést, jelikož se na tento fenomén v práci dále odvolávám. Další tři kapitoly se zabývají teoretickými koncepty, které se vztahují k výzkumné části – virtuální identitou, oblastí vztahů, které se odehrávají prostřednictvím internetu a komunikací probíhající přes internet.

3.2.1 Identita on-line Studium internetu jako nového způsobu komunikace vede k novým pohledům a definicím reprezentace já, vztahů mezi lidmi, sociálních skupin, společnosti a vůbec celé kultury. Příležitost hrát role svých alternativní já, jak to známe z psychodramatu, je na internetu reprezentována chaty (interaktivní prostředí pro komunikaci více účastníků), MUDy (interaktivní prostředí virtuálních fantasy světů) a jinými technologiemi. Internet ale není jen fantazie, jsou to také vážné vztahy, od vztahů úzce profesionálních, až po bláznivou lásku (Gackenbach & Ellerman, 1998). Virtuální komunikace nás vede k rozplývání hranic starých modelů – modelů masové komunikace i modelů komunikace tváří v tvář. Podle

Čermáka

a

Navrátila

(1997)

virtuální

realita

otevírá

prostor

pro „dramatickou konstrukci vlastní identity, poskytuje příležitosti pro promýšlení podstaty self, vymezení života a inteligence“. Virtuální realita není omezena osobní historií a posiluje proto fantazii, která evokuje mnohdy silnější zážitek, než skutečnost sama. Gackenbach a Ellerman (1998) se ve své práci domnívají, že rozvoj internetu

úzce

souvisí

s rozvojem

postmoderní

společnosti

a

rozvojem

individuality, nových požadavků na aktivitu individua, jeho tvořivost, nápaditost. Z druhého úhlu pohledu je však třeba vidět, že čím je internet „mocnější“, složitější a provázanější s veškerými institucemi a jedinci, tím skýtá pro vládnoucí 24

třídu větší potencionál mocnější, až neomezené kontroly. Už nyní se dá mluvit o tom, že technologie jakýmsi způsobem mimo naši kontrolu je, jak autorky uvádějí,

„technologické

obrazy

lidí

jsou

jiné,

než

sami

chtějí,

jsou

nekontrolované, je to svět sám pro sebe“ *. Podle Wurmana (in Gackenbach, 1998) se množství tištěných informací zdvojnásobuje přibližně každých 8 let. V prostředí internetu je množství informací a jeho exponenciální nárůst ještě podstatně vyšší a rychlejší. Otázkou je, zda je v síle jakéhokoliv stroje či jedince toto množství informací přijatelným způsobem zpracovat. Tento virtuální svět se vyvíjí sám o sobě, není pod naší kontrolou. Podle Wallace (1999) je experimentování s identitami důležitou částí lidského vývoje a je hodnotné pro osobní růst. Toto experimentování není omezené

jen

na

období

adolescence.

Obzvláště

v

moderní

společnosti,

kde životní styl a kariéra se často a rychle mění, se mnozí z nás vrací znovu a znovu k otázce své hodnoty a víry a znovunastolení svých životních cílů. Tento alternativní vzorec je znám jako „MAMA“ - moratorium / achievement / moratorium / achievement - tyto fáze jsou vysvětleny v kapitole o identitě v předchozí části práce. Wallace udává, že na internetu jsou příležitosti k procházení cyklu „MAMA“ nebo pro jeho neustálé přerušování ve statusu moratoria, mnohokrát zvětšeny. Každý večer se můžeme dostat do statusu moratoria, experimentovat s identitami, které jsme nikdy nemohli vyzkoušet, když

jsme

byli

v

období

adolescence

nebo

které

jsme

nemohli

zkusit

ze základních fyzikálních důvodů. Možnosti jsou velmi široké a pro některé jedince neobyčejně lákavé. Nejdůležitější rozdíl mezi „MAMA“ cyklem v realitě a na internetu je v jejich důsledcích. Experimentujeme-li s identitou na internetu, můžeme se jednoduše odpojit, jestliže se cokoliv vymkne kontrole nebo se téma stane příliš osobním. Důsledky našeho konání nás v realitě silně limitují, zatímco na internetu tomu tak není. Méně optimistický názor na výhody internetu má Elizabeth Reidová (1998), která uvádí, že je omylem se domnívat, že internet je pouze demokratické

*

Vlastní překlad

25

prostředí zvyšující osobní svobodu. Prostředí anonymity a relativní fyzické bezpečnosti totiž může produkovat agresi a hrubost. Autorka přirovnává moc autorit skupin vznikajících na internetu k moci středověkých pánů, dále pak srovnává tehdejší středověký trest pomocí veřejného posměchu - „charivari“ praktikované ve Francii – k běžnému trestu v MUDech (interaktivních virtuálních fantazy světech), kterým je pranýřování na veřejném místě. Trestem v MUDu se tak stává jakýsi rituál degradace osobnosti. Jako jediný důležitý rozdíl tehdejšího rituálu a tohoto pranýřování ve virtuálním prostředí je podle autorky to, že v dnešním moderním světě nejsme oproti Francii šestnáctého století přinuceni žít dále s pachateli (nebo oběťmi) charivari, zatímco v tehdejší době to byla jediná podmínka každodenního přežití. V prostředí internetu se můžeme jednoduše

odpojit.

Možnost

přerušení

komunikace

ve

kteroukoliv

chvíli

se ukazuje být důležitým fenoménem. Sherry Turkle (1998) ve své knize uvádí, že virtuální realita napomáhá „útěku z vazeb reálna“, což může pomoci překonat lidem jejich problémy v reálném životě. Turkle uvádí experimentování se svojí virtuální identitou jako pomocníka pro zdolávání nástrah reálného života. Ve své knize dává mnoho příkladů, kdy právě virtuální realita prostřednictvím experimentování s identitou pomohla k narovnání nebo zlepšení reálných vztahů. Jako důležitý aspekt tvorby virtuálních identit se ukazuje být určitá fragmentace osobnosti. Tato fragmentace totiž podle některých autorů brání rozvinutí flexibilní, úplné osobnosti (Reid, 1998). Zatímco běžné mezilidské problémy tuto flexibilitu vyžadují, virtuální vztahy postrádají určitou kontinuitu, a je až příliš snadné ze vztahu odejít, pokud se nám cokoliv znelíbí. Virtuální komunity sice podporují multiplicitu, která je v reálném životě tak běžná z pohledu hraní rolí, ale flexibilita díky fragmentaci osobnosti chybí. V reálném životě

je

většina

těchto

fragmentovaných

sociálních

„tváří“

integrována

ve vnitřním smyslu samostatného já. K této integraci nám pomáhá praktická obtížnost fyzické izolace od našich sociálních tváří, dokud všechny obývají stejný fyzický prostor a jsou rozpoznatelné kteroukoliv osobou okolo nás. Naproti tomu, on-line osobnosti nejsou prostorově integrovány a z osobního úhlu pohledu

26

tato izolovaná já mohou být psychologicky rozdělená mezi zkušeností býti jednou osobou a zároveň jinou. Toto psychologické rozdělení je umožněno oddělenou podstatou on-line prostorů. Různé on-line identity se mohou překrývat s reálnými identitami individua, ale on-line osobnost nemůže být jednoduše sjednocena za pomoci ostatních, tak jak je tomu v reálném světě. Tento nedostatek integrace nám nepovoluje mnoho flexibility pro operování s ostatními on-line osobnostmi. Rozsah projevů, které kterákoliv naše on-line osobnost může mít, je normálně daleko menší než máme v reálném světě, pouze jako celkový psychologický rozsah počtu virtuálních osob můžeme „překonat“ reálný svět. V reálném světě je to naše rozmanitost, proměnlivost nálad a názorů, které povolují individuu psychickou pružnost. Virtuální komunity často podporují rozmanitost, ale ne flexibilitu a pružnost. Svoboda zatemnit nebo přetvořit části on-line já dovoluje poznávání a vyjádření mnohočetných aspektů lidské existence (Reid, 1998). Toto je do značné míry způsobeno dále popsaným efektem prostředí bez zábran. Mnoho studií se již zabývalo způsoby, jak virtuální komunity dovolují svým členům zcela utéct nebo se vyprostit ze struktur norem naší společnosti. Tyto příběhy podle Reidové však nemají vždy dobré konce. Mnoho účastníků virtuálních skupin mluví o tom, jak jejich představa světa a sebe sama byla narušena, ponechávající je emocionálně a sociálně destabilizované. Tito účastnící virtuální skupin cítí, že nemohou věřit nikomu, že všechno on-line může být lež a iluze nikdo nikomu neřekne, kdo ve skutečnosti je. Z toho vzniká problém nedůvěry, která

na

internetu

existuje

a

je

důsledkem

jeho

výrazné

anonymity.

Tato nedůvěra činí prostředí internetových skupin „křehkým a churavým“. Reidová

se

domnívá,

že

prostředí virtuálních skupin by pomohlo

méně

anonymity. Podle Duškové (2001), která se ve své práci zabývala psychologickým profilem účastníků chatů, je profil „chatového já“ více shodný s reprezentací tzv. reálného já než s reprezentací ideálního já. V tomto výzkumu se tedy nepotvrzuje hypotéza, že lidé na internetu mají tendenci se blížit svému ideálnímu já, ale vidí sami sebe spíše podobné tomu, jací jsou v reálném životě.

27

V některých charakteristikách se však „chatové já“ blíží ideálnímu já ve vyšší míře a to např. v charakteristice introverze-extroverze. „Chatové já“ má tendenci být více extrovertním, účastníci chatů se častěji označovali jako otevřenější, hovornější a společenštější. Další charakteristikou, jíž se „chatové já“ lišilo od reálného já, je dimenze submise a dominance. Většina účastníků chatů podle tohoto výzkumu vnímá sebe sama při komunikaci na chatech jako více dominantní a s vyšší mírou sebehodnocení než v reálném světě. V následující kapitole se budu zabývat oblastí vztahů na internetu.

3.2.2 Vztahy on-line Zdá se, že na internetu se daří oběma polohám emocionality – tak jako se lidé na internetu často až bezohledně hádají, stejně tak často najdeme opačný pól emocí a to silné přátelství a lásku. Patricia Wallace (Wallace, 1999) tvrdí, že není náhodou, že v posledních letech se v USA výrazně zvýšil počet lidí, kteří dostávají víza, aby se tam oženili nebo vdali. Dále z výzkumů z University of Washington vyplývá, že ženy si pravděpodobně ve srovnání s muži dělají přátele na internetu snadněji nebo se připojují do diskusních skupin s větší motivací si přátele hledat. Toto je však ovlivněno také tím, že na internetu je stále ještě více mužů než žen, takže ženy jsou jako přátelé více vyhledávány. S tímto faktem však výzkum již dále nepracuje. Ukazuje se také, že lidé, kteří se virtuálních skupin účastní delší dobu, mají spíše tendenci „převádět“ virtuální přátelství do reality. Důležité dále je, že ve vyšší míře si tyto reálné přátele z virtuálních dělají ti, kteří se diskusí aktivně účastní. Celkově však respondenti často uvádějí, že jejich internetoví přátelé jsou jiný okruh známých, než přátelé z reálného života, že se tyto okruhy často nepřekrývají nebo se překrývají málo. Málokdy také své virtuální přátele reálným přátelům představují. Ještě před vznikem internetu se množství výzkumů věnovalo otázkám síly fyzické atraktivity a jejího vlivu na okolí. Ukazuje se, že máme tendenci po všech stránkách lépe hodnotit fyzicky atraktivní jedince a to nejen opačného pohlaví. Máme tendenci je hodnotit jako šťastnější, sociálně přizpůsobivější, lidštější,

28

milejší, úspěšnější a inteligentnější. Fyzicky neatraktivní jedinci jsou tím často výrazně handicapováni. Patricia Wallace (1999) uvádí případ méně atraktivního studenta střední školy, jehož komentáře spolužáci v hodinách ignorovali, až se bál dále v hodinách vystupovat. Při svých vystoupeních on-line tyto potíže neměl, bylo mu nasloucháno a jeho názory byly brány jako rovnocenné s názory ostatních. Zajímavá je otázka, jakým způsobem si lidé ve virtuálním prostředí získávají přátelství a jakým způsobem se mohou v prostředí internetu zamilovat. Patricia Wallace nachází tato kritéria: -

Blízkost. V realitě fyzická blízkost, budoucí přátelé „jsou po ruce“, navštěvují stejný klub, kancelář atd. Blízkost sama o sobě je důležitá v neposlední řadě proto, že máme možnost protějšek poznat, stává se pro nás předvídatelným. Na internetu je blízkost reprezentována podle autorky frekvencí setkávání, tedy tím, jak často si s protějškem povídáme, „slyšíme ho“, či vidíme, podle toho, co nám zrovna virtuální komunikace umožňuje. On-line přátelství (či láska) může být často dokonce silnější, než přátelství reálné. Jedním z důvodů je to, že odhalení sebe sama cizinci může zesílit efekt navracení se k němu. Na internetu se také odhalíme „cizímu“ člověku snadněji, než v reálném životě.

-

Dalším kritériem je míra sdílení společných postojů, názorů – čím více s někým souhlasíme, tím se nám zdá, že k němu máme blíže. Internetová komunikace však často vede k „falešným přátelstvím“. Z diskuse o určitém konkrétním tématu se nám totiž zdá, že s někým zcela souhlasíme, ale po reálném setkání zjišťujeme, že to byla spíše iluze.

-

Komplementární vztahy. Často mají k sobě blízko lidé s komplementárním vztahem – někdo, kdo rád odpovídá si bude dobře rozumět s někým, kdo se rád ptá.

-

Spirála „ty máš rád mě, já mám rád tebe, ty mě máš rád víc“. Jestliže vím, že mě má někdo rád, jsem přátelštější, otevřenější, chovám se k němu lépe atd. Ve virtuálním prostředí máme méně způsobů, jak druhému ukázat, že ho

29

máme rádi. Nejdůležitější je pravděpodobně umění být pozorný – naslouchat, odpovídat, souhlasit atd. -

Humor. Atraktivní jsou podle autorky ti, co si dělají legraci sami ze sebe, zatímco ti, co se strefují do svého okolí, jsou na tom opačně. Na internetu může být humor mocnou silou pro sociální atraktivitu.

-

Míra sebeodhalení – míra intimity. Na internetu se podstatně

méně

než v reálném životě spoléháme na reciprocitu, jelikož nám nevadí, že nás někdo odhalí. Můžeme snadno odejít, cítíme se podstatně více v bezpečí. Z toho plyne tendence se ve virtuálním prostředí více odhalit, ukázat všechny své stránky, říct, co si opravdu myslím. -

Internet jako zvýšení romantiky reálného života. Paradoxně dává internet prostor k romantickému vztahu, psaní si dopisů, posílání virtuálních růží apod. Autorka uvádí příběh páru, který společně trávil na internetu hodiny času, když byl manžel na služební cestě, což výrazně zlepšilo jejich vztah.

-

Virtuální vášeň. Sexuální podtext virtuální komunikace, na sex zaměřené MUDy, chaty atd. Jedná se o nový, odlišný svět pro objevování sexuality, spojení fantazie a reality. Internet často umožní „vyzkoušet“ praktiky, které bychom v reálném životě nedělali kvůli morálce, fyzickému riziku, legalitě atd. Často

o

sobě

mají

komunikující

protějšky

velmi

nereálné

představy,

v důsledku chybějící informace o tom druhém, což obvykle nevadí, až do reálného setkání. Podle Duškové (2001) jsou vztahy na internetu vnímány jako méně skutečné než v reálném životě. Důvodem tohoto fenoménu je podle autorky anonymita prostředí internetu. Většina respondentů jejího výzkumu uvádí, že virtuální vztahy „přenáší“ do reálného života. Problém zde nastává, jestliže je velká diskrepance v představě utvořené v prostředí virtuálna a skutečností. Podle uvedeného výzkumu se u mužů představy o protějšku vytvořené ve virtuálním prostředí podstatně více shodují s realitou než tomu je u představ žen. Obecně se dá říci, že on-line vztahy jsou podobně různorodé, jako vztahy reálné. Jako mají lidé v období zamilovanosti o sobě často nereálné představy,

30

stejně tak je mají i ve vztahu virtuálním. Navíc je tato představa umocněna tím, že chybí velmi důležitý kus informace, a to informace o reálné podobě protějšku.

3.2.3 Komunikace on-line Téma elektronické komunikace je natolik široké, že je možné se zde zabývat jen některými specifickými fenomény, které dále využiji ve výzkumné části. Způsob, jakým informaci sdělujeme, se stává sám o sobě sdělením, což v 60. letech nejlépe vyjádřil Marshall McLuhan (2000) tvrzením, podle něhož médium samo o sobě představuje určitou zprávu. Použití nového média má podle McLuhana větší sociální a psychologické dopady, než samotný obsah zprávy. Obzvláště v prostředí internetu, kde se velmi často objevuje nová možnost, jakým způsobem zprávu sdělovat, se zdá toto tvrzení zajímavé. Dělení elektronické komunikace je možné utvořit na základě toho, prostřednictvím čeho jsou informace předávány (Šmahel, 2000): -

textu – momentálně většina elektronické komunikace, e-mail, MUD atd.

-

obrazu – posílání obrázků, videokonference.

-

zvuku – nadstavby různých programů Jednotlivé nástroje komunikace někdy mohou spadat pod dvě nebo dokonce

všechny tři kategorie, jelikož kombinují předávání informace pomocí textu, obrazu i zvuku. Tato kategorizace má přesto smysl, jelikož většinou je možné jeden z těchto způsobů určit jako dominantní. Ve většině nástrojů virtuální komunikace v dnešní době převažuje komunikace textová. Stejné tomu je i u emailu, který umožňuje zasílat zprávy všech tří typů, ale komunikace textová výrazně převažuje. Jiným dělením je to, zda se jedná o komunikaci: -

synchronní, tedy zda musí ti, co komunikují, sedět ve stejný okamžik u počítače – např. MUD, chat

-

komunikaci

asynchronní,

kdy

není

vyžadována

současná

přítomnost

u počítače, neboli komunikant si vyzvedne zprávu až po tom, co se připojí k internetu, např. e-mail, e-mail konference, web

31

Toto dělení není striktní, ve většině případů je opět možné příslušný nástroj komunikace zařadit do obou typů. Většina především novějších nástrojů je totiž značně univerzální a umožňuje používat všechny typy komunikace. V prostředí internetu je možné mluvit o rytmu komunikace (Wallace, 1999). Rytmem komunikace je to, jak rychle probíhá interakce mezi osobami, zda je komunikace zcela „on-line“ nebo zda dochází k určitým časovým prodlevám. Lze to demonstrovat například na utváření dojmu o komunikující osobě. V komunikaci tváří v tvář se formuje dojem z osoby, se kterou komunikujeme, poměrně rychle. Naproti tomu on-line je toto vytváření dojmu (obvykle) pomalejší.

Prodlevy,

zcela běžné,

by

byly

které

jsou

v reálné

v komunikaci

komunikaci

prostřednictvím

často

nepřípustné.

internetu Některým

uživatelům internetu tento pomalejší druh komunikace vyhovuje z toho důvodu, že mají více času na přemýšlení a formulaci svých vět (Dušková, 2001; Šmahel, 2000). Podle výzkumu Duškové (2001) je komunikace prostřednictvím internetu otevřenější, uvolněnější, obsahuje více vymyšlených údajů, je ironičtější, agresivnější a bezohlednější. Paradoxní je, že ačkoliv zde respondenti uvádí otevřenost a uvolněnost jako podstatný znak komunikace na chatech, sami se cítí uvolněnější a otevřenější při reálném komunikaci. Zajímavé jsou myšlenky Sulera (1998), který uvádí následující subjektivní zkušenosti textové komunikace („subjective experience of text communication“): -

textová komunikace je expresivní, sofistikovaná forma umění.

-

někteří lidé jsou v hledání významu a nálad mezi řádky vnímavější než jiní. Je to něco jako speciální druh mezilidské empatie.

-

lidé,

kteří

se

necítí

jistě

v

„psaní“

(slohu),

preferují

v komunikaci

chat před mailem. -

někteří lidé mohou pociťovat zkušenost textové komunikace jako druh spojení („merging“) s myslí druhého.

-

textová komunikace restrukturalizuje způsob, jakým lidé přemýšlejí o vztazích a o sobě.

32

-

někteří lidé vnímají textovou zprávu jako součást sebe sama, svého self, jiní jako součást vztahu.

-

ačkoliv si to plně neuvědomujeme, většinou si vytváříme mentální obraz druhé osoby, která s námi (textově) komunikuje.

-

v textové komunikaci jedinec na vztahu participuje a zároveň sám sebe v tomto vztahu sleduje (vidí „sám sebe“ na obrazovce).

-

v textové komunikaci je vyjádřen ambivalentní postoj vůči intimitě. Textová komunikace

umožňuje

lidem

pociťovat

blízkost

a

upřímnost

druhého

a zároveň si udržet distanc. Další otázkou v rámci komunikace v prostředí internetu je to, jaké zde člověk používá jazykové prostředky. Využití jazykových prostředků má silnou vypovídající hodnotu nejen o něm samém, ale i o tom, s kým v tu chvíli komunikuje, jak se cítí, jak tu situaci vnímá atd. Komunikace na internetu je, co se týče jazykových prostředků, velmi specifická. Přináší totiž do psaného slova zcela nové prvky, které byly do vzniku internetu zcela neznámé a jazyk používaný na internetu je světem sám pro sebe. Například v angličtině se rozvojem internetu vytvořily zcela nové zkratky, používající se především na místo častých slovních spojení. O vlivu internetové komunikace na jazyk publikoval podnětnou úvahu Čaněk (in Vybíral, 1997, s. 43): „Obsáhlé téma je vliv internetu na jazyk. Nejenže síť představuje další velký útok na národní jazyky, také mění samotný způsob, jakým se píše i čte. Nepřeberné množství informací, které je úplně doslova na dosah ruky, nutí čtenáře hltat text stále rychleji, čehož konečným důsledkem může být neefektivnost vyhledávacího

čtení.

Na

programu

druhou okamžitě

stranu najít

lze

v dlouhých

určité

slovo

či

textech

pomocí

slovní

spojení.

Tato technologie dále nabourává chápání textu jako literárního proudu slov a mění jej v komplexnější celek.“ Podle Vybírala (2000) je v elektronické komunikaci jazyk poznamenán syntakticky a sémanticky, kompozičně i stylově. Jazykové změny jsou ve většině případů vysvětlitelné úsporou času, zrychlením výměny informací a „příklonem ke

33

komunikační utilitárnosti“. K ochuzování možností jazyka dochází podle Vybírala z několika důvodů: -

účastníci komunikace reagují bez rozmyšlení a s menším množstvím korektur v průběhu řečového aktu a po jeho skončení

-

účastníci si osvojují společně sdílený jazyk s omezenou a nedostatečně kultivovanou slovní zásobou, ovlivňují se v tomto směru navzájem

-

jazyk může mít podobu „jazykového gesta“, může být výrazem odporu a vymezení se vůči konformním uživatelům spisovného jazyka. Předností komunikování po internetu je podle Vybírala především rychlost

a možnost předávat i graficky náročná data, kopírovat, získávat informační zdroje, dělit se o poznání a sdílet ho. Jelikož v prostředí internetu chybí neverbální prvky komunikace, používají se jako náhrada tzv. „emotikony“, což jsou symboly vytvořené v textové komunikaci za pomocí různých znaků, v prostředí grafických chatů je to množství grafických symbolů - obrázků. Na internetu je možné najít pro použití stovky nejrůznějších emotikon s různými významy, jejich využití v praxi je však spíše problematické, možnosti vyjádření typu a intenzity emoce jsou velmi omezené a značně zjednodušující. Jelikož neexistuje obecný kodex, který by určoval jakou emotikonu přesně napsat při snaze o vyjádření určité emoce, je často interpretace používání emotikon z pohledu obou komunikujících stran velmi individuální (Šmahel, 2001). Zajímavá otázka pro výzkum je, zda souvisí nějakým způsobem používání emotikon s vlastní osobností autora, s jeho reálným projevem. Uživatele internetu je možné rozdělit do dvou skupin: I)

skupina, která emotikony používá

II)

skupina, která je nepoužívá vůbec.

U skupiny, která emotikony nepoužívá jsou důvody následující (Šmahel, 2000): -

uživatelé emotikony neznají

-

neumí je napsat na klávesnici nebo je jejich psaní příliš zdržuje

34

-

nepovažují za vhodné sdělovat své „pocity“ (prostřednictvím emotikon) počítači

-

komunikují prostřednictvím internetu pouze formálně, kde se emotikony nepoužívají

Dělení skupiny, která emotikony používá může být následující: -

nadměrné používání emotikon – emotikony se vyskytují, ať je emoce přítomná nebo ne, emotikona pak ztrácí svou vypovídající hodnotu

-

uměřené používání emotikon – emotikony se používají při současném výskytu emoce v realitě, chce-li dotyčný nahradit například intonaci hlasu

-

sporadické používání emotikon – emotikony se používají málo, emotikona se nevyskytuje, i když je z kontextu jasná existence emoce v realitě.

Specifickou vlastností emotikon je to, že se používají pouze pro vyjádření vlastních emocí - emotikony se nevpisují do přímé řeči. Tento jev je zajímavý především ve vztahu k používání gestikulace, mimiky a intonace hlasu, které se ke stejnému účelu používají. Emotikony tedy v sobě obsahují jakési zaměření na sebe sama. V rámci uvažování o komunikaci prostřednictvím internetu je přínosné se zamyslet nad tím, jaké výhody a nevýhody komunikace prostřednictvím internetu vidí psychoterapeuti, kteří internet používají jako prostředek pro terapii. Grohol (1998) uvádí následující: - Anonymita – Grohol tvrdí, že míra anonymity, která je ve virtuální komunikaci, nemá paralelu v reálném životě. Tato anonymita pomáhá překonání mnohých překážek, jako např. strachu z terapie, z odhalení okolím atd. -

Dalším faktorem je efekt prostředí bez zábran, o kterém pojednávám v jiné kapitole.

-

Autor se domnívá, že mnoho lidí, kteří jsou neustále on-line, ať už kvůli práci, škole nebo čemukoliv jinému, má daleko lepší schopnost komunikace on-line, takže on-line psychoterapie je sama o sobě pro ně přínosem.

35

-

On-line pomoc bývá často rychlejší, než reálná. Psychoterapeut často z časových a jiných důvodů nemůže poskytnout okamžitou reálnou intervenci, zatímco on-line bývá k dispozici mnohem častěji a rychleji.

-

Důležitým a jedinečným postupem může být, když si klient např. při sociální fobii vyzkouší překonání některých problémů nejprve v prostředí virtuálna a až v další fázi se pokouší to, co se ve virtuálním světě naučil, přenést do reality.

-

V neposlední řadě mohou být pro některé jedince neocenitelnou výhodou geografické a finanční důvody on-line terapie. Bydlí-li klient v oblasti, kde psychoterapeut není v jeho dosahu, může mu terapie on-line velmi pomoci.

King a Moreggi (in Grohol, 1998) shrnují prostředí komunikace po internetu následovně: komunikace po internetu má obrovské potence pro projekce – lidé nemohou komunikovat s prázdnem, a tak si jejich mysl doplní chybějící data. Tato terapie pak není příliš účinná, proto je nejlepší kombinovat běžnou terapii (tváří v tvář) s terapií on-line, čímž se rapidně zmenší možnost těchto projekcí. Při on-line terapii se lidé více otevírají a říkají věci, které by v realitě nikdy nevyslovili. Už pro tento efekt stojí za to on-line terapie používat.

3.2.4 Internet jako prostředí bez zábran Internet

je

charakteristický

tím,

že

je

prostředím

bez

zábran.

Tento fenomén sám o sobě se nabízí jako jedno z možných vysvětlení takových fenoménů, jako je „flaming“ (agresivní chování ve formě slovního napadnutí), zvýšené možnosti odkrytí sama sebe a podobně. Fenomén prostředí bez zábran má jak pozitivní, tak negativní důsledky pro prostředí reálného života, výuku, výzkum a komerci na internetu (Joinson, 1998). Jisté je, že v prostředí možností internetových nástrojů komunikace mají lidé méně zábran, než v reálném životě. Můžeme identifikovat absenci úzkosti ze sociálních situací a ztrátu obav z odhalení sama sebe (Joinson, 1998). V prostředí internetu také obecně lidem méně záleží na mínění druhých, potřeba sebeprezentace je zde často redukována. Klasická omezení,

36

pravidla a normy

reálné komunikace tady nemusí platit. Výzkumy ukazují, že již zmíněný „flaming“ je v prostředí virtuální reality až čtyřikrát častější, než reálném životě. Otázkou je, nakolik je flaming manifestací svobody internetu a nakolik je jevem nežádoucím ve smyslu projevení agrese. Z výzkumu, který se zabýval otevřeností respondentů při vyplňování dotazníků,

vyplynulo,

že

respondenti

byli

při

vyplňování

dotazníků

prostřednictvím internetu podstatně méně úzkostlivější, než při psaní na papír (Joinson, 1998). Tento jev ale nastal pouze při dodržení jedné důležité podmínky, a to anonymity. Jakmile prostředí anonymity nebylo dodrženo, efekt se vytratil. Anonymita, ať už v subjektivním nebo objektivním smyslu, je

velmi důležitou

vlastností prostředí internetu a do značné míry předurčuje chování lidí v tomto prostředí. Kde tedy můžeme hledat příčiny onoho prostředí bez zábran, které na internetu podle různých autorů vzniká? Jeden z konceptů je prastarý a byl vymyšlen už v minulém století. Jedná se o klasický koncept Gustava Le Bonna zabývající se deindividualizací v prostředí davové hysterie v průběhu francouzské revoluce. Le Bonn tvrdí, že dav nemá vlastnosti získané zprůměrováním vlastností jednotlivců, ale nabývá zcela nových, přesně stanovitelných vlastností. V kolektivní „duši“ davu se stírají intelektuální schopnosti lidí - a tím také jejich individualita. Převládají nevědomé vlastnosti. Jedinec získává v davu pocit nepřekonatelné moci, která mu dovoluje dát průchod pudům, jež by osamocen potlačil. Jelikož je dav anonymní, ustoupí jedinec těmto instinktům tím spíše, že mizí pocit zodpovědnosti, který ho svazuje. Dá se říci, že anonymita internetu je ještě silnější než anonymita v lidském davu. Joinsonová dokonce uvádí, že prostředí internetu je bez zábran i v případě, že lidé jsou v něm pojmenováni a tedy méně anonymní. Další příčinou prostředí bez zábran je silné oslabení přijímání sociálních rolí v průběhu interakce (Kiesler et al., 1984; Siegal et al., 1986) a z toho plynoucí redukce vlivu sociálních norem. Autoři jako důvody tohoto oslabení uvádějí: a) přesunutí

pozornosti

komunikátora

na příjemce

37

na

problém

spíše

než

b) redukce

normální

hierarchie

reálného

života

–

statusu,

role

vedoucího atd. c) deindividualizace Otázkou je, jak se bude virtuální komunikace vyvíjet do budoucna, jelikož mnoho příčin toho, že komunikace prostřednictvím internetu je taková, jakou ji nyní známe, je dáno zatím výrazně omezenou šíří komunikačního kanálu. Zatím v převážné většině případů komunikujeme pouze pomocí psaného textu, což nám dává jistě podstatně méně možností sdělení, než máme v reálném životě. Jakmile se však šíře komunikačního kanálu zvětší - budeme například běžně moci přenášet zvukový signál a obraz, bude možná docházet ke zcela novým fenoménům virtuální komunikace. Další teorií, která je pro náš pohled na elektronickou komunikaci zajímavá, je teorie sociální blízkosti (Short, Williams, & Christie, 1976). Tato teorie stojí na tvrzení, že různá komunikační média implikují různou sociální blízkost. Autoři tvrdí, že při komunikaci tváří v tvář je sociální blízkost maximální a v elektronické komunikaci je tato blízkost vždy nižší. Pracuje se zde s pojmem „kvalita komunikačního média“, což je právě míra sociální blízkosti. Podle této teorie nižší míra sociální blízkosti vede například k nižší pozornosti účastníků komunikace a k depersonalizaci. Zajímavou myšlenkou je teorie pojednávající o „dvou komponentách sebepojetí“ v prostředí elektronické komunikaci (Matheson & Zanna, 1988). Těmito komponentami jsou vnímání sebe sama oproti vnímání okolí. Autoři si všímají, že v elektronické komunikaci je podstatně silnější vnímání sebe sama a slabší vnímání okolí, než v reálném životě. Dokazují to pomocí výzkumu, kde pacienti mají za úkol popisovat své symptomy a při zápisu pomocí počítače nacházejí statisticky významně více symptomů. Tato teorie se dále zabývá komponentou vnějšího vědomí sebe sama (public self-awareness) – což je to, jak mě vidí druzí, jak mě hodnotí, co si o mně myslí, a komponentou vnitřního vědomí sebe sama (private self-awareness), což je zaměření sama na sebe, znát sebe a své cíle, vnímat své motivace. Podle této teorie je v elektronické komunikaci

komponenta

vnějšího

vědomí

38

sebe

sama

výrazně

nižší

než

při komunikaci tváří v tvář a naopak komponenta vnitřního vědomí sebe sama je na internetu vyšší. Jinou

teorií

je

tzv.

SIDE

model

(Social

Identity

Explanation

of

Deindividuation Effects). Autoři SIDE modelu (Postmes, Spears, Lea, 1998) ve své práci tvrdí, že přestože je elektronická komunikace někdy prezentována jako něco, co umožňuje překračovat sociální bariéry a osvobozuje individuum od sociálních tlaků, tak může naopak tyto bariéry v některých případech posílit a dát jim větší sílu. Podle autorů se v extrémních případech ukazuje, že při používání

elektronické

komunikace

je

komunikátor

(osoba,

jež

sděluje)

deprivován vlivem deindividualizace tak, jak je popsána v sociální psychologii. Vliv deindividualizace však nelze zobecňovat. Autoři se ve více výzkumů snaží ukázat, že elektronická komunikace nemusí obecně vést ke zlepšení kvality komunikace a demokracie v rámci komunikující skupiny. Anonymita spojovaná s komunikací prostřednictvím internetu sice může mít vliv na liberalizaci vztahů, ale nemusí ještě vést k překonání sociálních vazeb – bariér. Ukazuje se, že konformita ke skupinovým normám může být v elektronické komunikaci silnější, než při běžné komunikaci. Členové skupiny v prostředí internetu se pravděpodobně kvůli vlivu deindividualizace cítí být více členy skupiny – zdá se, že anonymita obecně zvyšuje tendenci účastníků cítit se jako součást skupiny – a tím posiluje sounáležitost se skupinovými normami. Zajímavým zjištěním bylo, že v prostředí elektronické komunikace se u mužů posílil pocit dominantního postavení vůči ženám – muži při komunikaci se ženami se chovali „nadřazeněji“. Autoři vyvozují z tohoto jevu, že deindividualizace má vliv na posílení stereotypů chování. Míra deindividualizace však velmi závisí na způsobu komunikace – zda je zajištěná skutečná anonymita atp. Svůj výzkum autoři shrnují následovně: „Virtuální svět může být ideální příležitostí pro vytvoření nové virtuální identity, ale jestliže lidé spadnou zpět do osvědčených a spolehlivých kategorií starého světa a nepřenesou se přes zábrany jejich starých každodenních identit, tak se tento nový svět bude tomu starému velmi rychle podobat.“

*

Vlastní překlad

39

*

3.3 Adolescenti a internet, přehled výzkumů Jednou využívání

ze

základních

internetu

otázek

adolescenty

pro je

správné

to,

jaká

porozumění je

motivace

problematice adolescentů

pro komunikaci, hru, či práci prostřednictvím tohoto média. John Suler (1998) uvádí: „Zamysleme se nad základními potřebami a motivy adolescentů. Právě tyto dobře známé principy mohou být velmi užitečným nástrojem k pochopení toho, proč adolescenti dělají to, co dělají v té zdánlivě exotické a zvláštní zemi jménem cyberspace.“ * Suler uvádí tyto základní potřeby adolescentů: - hledání a experimentování s identitou - jedním ze základních úkolů dospívajících je vypořádání se s otázkou identity - Kdo jsem? Co chci dělat ve svém životě? Jaké chci mít v životě vztahy? To jsou těžké otázky a na některé z nich, je možné na internetu hledat odpovědi. - intimita a pocit začlenění („belonging“) - dospívající navazují nové intimní vztahy, hledají skupiny, ve kterých mají pocit, že někam patří („sense of belonging“). Tyto vztahy jsou součástí zkoumání nové identity. Na internetu nachází dospívající téměř neomezený počet lidí a skupin, se kterými je možné komunikovat - všechny typy lidí a skupin se všemi druhy zájmů, norem a hodnot. - separace od rodičů a rodiny - dospívající hledá svou novou identitu, vztahy a skupiny, které jsou oddělené od rodičů. Adolescenti chtějí být nezávislí, chtějí dělat věci podle sebe. Internet je pro ně vzrušujícím místem, kde mohou naplnit své potřeby „průkopníků“, dobrodružného ducha - obzvláště, když rodiče o internetu vůbec nic neví. Na druhou stranu, snaha o separaci a závislost na rodičích jsou dvě protichůdné tendence. Je možné, že jedním z důvodů, proč je internet pro adolescenty tolik přitažlivý, je právě to, že jim dává bezpečí pro tyto ambivalentní tendence - je možné zároveň potkávat nové lidi, dělat vzrušující věci a přitom zůstat v bezpečí domova.

*

Vlastní překlad

40

- odreagování („venting“) frustrací - stará teorie o adolescenci proklamuje toto období jako „bouři a vzdor“ („Sturm und Drang“), prezentuje dospívání

jako

obtížné

a

frustrující

období.

Co

je

snažší,

než

vybití

svých sexuálních a agresivních tendencí právě ve světě anonymního a snadno dosažitelného internetu. Důležité je podle Sulera (1998) také to, že svět počítačů a internetu je pro adolescenty přínosem a motivací sám o sobě. Bez alespoň základní znalosti práce s počítačem v dnešní době není možné získat ani práci. Dospívající chtějí poznávat a dále se učit. Málokterý adolescent zůstane u chatování, ale chce mít vlastní webovou stránku, scanovat obrázky a posílat je přátelům, psát programy, které mu pomohou při práci se světem on-line. Aby dospívající dosáhli určitého „on-line statusu“, musí se učit více a více práce s počítačem. Zvládání techniky samo o sobě jim dává pocit úspěchu, zvláště, když pak mohou tento úspěch sdílet s přáteli - případně je učit tomu, čeho sami dosáhli. Další složkou práce s internetem je učení se hledání informací (Suler, 1998). Na internetu neexistují žádné informační bariéry - neexistuje žádná (úspěšná) kontrola prostřednictvím státu, školy, rodičů nebo jiných dospělých. Internet je obrovskou

knihovnou,

kde

je

možné

najít

informace

o

veškerých

představitelných tématech. Dospívající mají možnost se do hloubky zabývat tématem, které je zajímá, a navíc se setkat s lidmi se stejným nebo podobným zájmem.

Aby

však

potřebné

informace

našli,

musí

se

naučit

pracovat

s internetovými vyhledávači, což samo o sobě může někdy být něco na způsob dobrodružství a magie. Dále Suler uvádí, že pro dospívající je na internetu důležité objevování sociální obratnosti a osobní identity. Jestliže dospívající stráví mnoho času rozhovory na internetu, jeho on-line sociální dovednost se zlepšuje. Navíc často potkává lidi různého věku a kulturního zázemí a má tudíž příležitost se učit, jak komunikovat se širokou sortou lidí. V optimálním případě se tato zkušenost přenáší i do reálného života. Internet také nabízí adolescentům příležitosti k vyjádření sebe sama, hledání a experimentování se svou identitou. Pozitivním aspektem prostředí internetu je, že dodává odvahu lidem se bavit o věcech,

41

o kterých by se v reálném světě báli mluvit. Tvorba osobní webové stránky je také dobrým cvičením uvědomění si toho, kdo jsem, co chci ukázat a říct ostatním o sobě. Ve fantasy světech (MUDech) dospívající experimentují se všemi představitelnými identitami, které vyjadřují jejich přání, potřeby a obavy. V optimálním případě se od svých virtuálních identit naučí něco o sobě samých, v méně optimálním se virtuální identita stane možným způsobem odreagování

frustrace

a

konfliktů

jejich

reálného

života,

obvykle

však

bez osobního vhledu a změny v životě. Právě to je podle Sulera hlavní rozdíl v používání on-line identity jako pomocníka pro přehrání reálných problémů oproti přehrání problému v realitě. Dalším tématem, které adolescenty přitahuje k internetu je cybersex. Co je tímto tématem přesně míněno? Obvykle se jedná o „pornografii“ skrze psaný text – „popisování do detailu, co kdo komu dělá a jak se u toho cítí“ * (Suler, 1998). Někdy může dojít i k výměně obrázků, obvykle však je obrazová informace spíše komplikací, která může zastavit volnou hru představivosti. Zda rodiče považují cybersex za špatný nebo ne, záleží na jejich hodnotách. Někteří tvrdí, že je to věc nepřirozená, umělá a povrchní, jiní říkají, že dospívající budou experimentovat se sexem bez ohledu na to, co dospělí říkají - proč tedy nedovolit dospívajícím tento dosti bezpečný způsob, jak objevovat svoji sexualitu. V

dalším

textu

se

Suler

zabývá

problémem

závislosti

adolescentů

na internetu. Uvádí, že závislými se stávají nejčastěji ti, kteří mají problém i v reálném životě. Cybersvět se pak stává útěkem, místem, kde je možné se dostat mimo realitu nebo volat o pomoc. Internet je v tomto pojetí jednou z možností, jak se dostat mimo hranice reálného světa a svého problému. Zajímavým a důležitým tématem je vztah používání internetu, depresí a sociální izolace u adolescentů, kterým se zabývala skupina amerických autorů (Sanders,

2000).

Studie

zkoumá,

zda

vyšší

úroveň

používání

internetu

u adolescentů vede ke zvýšeným pocitům deprese a sociální izolace. Jako vzorek bylo použito 89 středoškolských studentů (37 mužů, 52 žen), kteří byli rozděleni

*

Vlastní překlad

42

podle míry využívání internetu do tří úrovní: nízká (méně než 1 hodina denně), průměrná (1-2 hodiny denně) a vysoká (více než 2 hodiny denně). Dále byl zjišťován vztah s matkou, otcem, sourozenci (181 položkový dotazník Liken) a deprese (Center for Epidemiological Studies-Depression Scale - CES-D). Srovnávány byly jen skupiny nízkého a vysokého využívání internetu. Na základě chi-square analýzy bylo zjištěno, že se tyto dvě skupiny nijak nelišily co se týče demografických

faktorů

-

pohlaví,

etnicity

a

socioekonomického

statusu.

Výsledkem srovnání bylo, že uživatelé ze skupiny nízkého používání internetu mají signifikantně lepší vztahy se svými matkami a přáteli. Nebyly nalezeny žádné rozdíly mezi oběma skupinami ve vztahu k otci a v depresi. Na uvedené výsledky je jistě možné se podívat z mnoha pohledů. Je možné si klást například otázky typu: jaký je důvod pro to, že méně komunikující po internetu mají častěji lepší vztah s matkou? Proč otec nehraje v uvedeném žádnou

roli?

Podobné

rozbory

by

mohly

být

doménou

psychoanalytiků.

Domnívám se, že vzhledem k nízkému počtu respondentů výzkumu je reliabilita této práce dosti problematická. Následující výzkum pochází z Honk Kongu a zabývá se používáním počítače ve vztahu k životnímu stylu adolescentů (Samuel, 2001). Přestože tento výzkum pochází z mírně odlišného sociokulturního zázemí oproti našim podmínkám, myslím si, že uvedení jeho výsledků je přínosné. Ve výzkumu bylo dotazováno 2110 studentů nižšího stupně střední školy (průměrný věk 14,16 roku), z toho 52% chlapců a 48% dívek, kteří odpovídali na sadu dotazníků, která měřila míru jejich používání počítače a životní styl (4-bodová Likertova škála). Využití počítače bylo rozlišováno na čas strávený děláním domácích úkolů („homework“), hraním počítačových her, surfováním po internetu a komunikací s ostatními. Následně byly zjišťovány rozdíly mezi mírou využití počítače a životním stylem adolescentů. Ukázalo se, že v celkových číslech se uživatelé počítačů častěji angažují v sociálně-fyzických aktivitách („social-physical activity“) a mají vyšší sociální podporu než ostatní. Čas strávený u počítače nebyl nijak spojený se životním stylem, avšak způsob, jakým adolescenti počítače využívají jejich životní styl ovlivňoval - a to především u chlapců. Právě u chlapců, kteří počítače

43

používali k dělání domácích úkolů, surfování po internetu a komunikaci s ostatními byla zjištěna vyšší sociálně-fyzická aktivita, která zahrnuje otázky týkající se cvičení, relaxace, rekreace a sociální podpory. Naopak u chlapců, kteří používali počítače ke hraní her byla statisticky významně nižší sociálněbehaviorální aktivita. U děvčat se souvislosti se životním stylem najít nepodařilo. Rozdíl však byl v tom, jak počítač používali chlapci a dívky - dívky častěji na počítači dělají úkoly a komunikují, chlapci naopak více hrají hry. Při surfování po internetu nebyl významný rozdíl. Dalším zjištěním bylo, že starší adolescenti měli oproti mladším tendenci používat počítače více ke komunikaci s ostatními. V uvedeném výzkumu považuji za zajímavé, jak se v souvislosti s životním stylem u chlapců dostávají na jednu úroveň dělání úkolů, surfování po internetu a komunikace s ostatními, v opozitu vůči počítačovým hrám. Jakoby uvedené tři činnosti byly určitým typem pozitivní aktivity, které vedou spíše k otevírání adolescentů vůči ostatním než k jejich uzavření a naopak počítačové hry jakoby měly více tendenci „vtáhnout“, či uzavřít adolescenta do sebe. Toto tvrzení však není možné zobecnit, v souvislosti s mým výzkumem je užitečné podrobněji segmentovat činnosti prováděné na počítači (internetu) a ptát se, zda neexistují další a hlubší souvislosti s využitím počítače a životním stylem adolescentů. Otázka je, zda uvedená souvislost je kauzální nebo se jedná spíše o vzájemně se podporující jevy. Rozsáhlým projektem zabývajícím se vlivem počítačů na děti a adolescenty je HomeNet projekt z Carnefie Mellon University, kde bylo zkoumáno domácí využití počítačů a internetu v 93 rodinách v okolí Pitsburghu. Vzorek obsahoval 208 dospělých a 110 dětí a adolescentů (Kraut in Subrahmanyam, 2001). Kolektiv autorů (Subrahmanyam, 2001) využil data z tohoto projektu a zabýval se pouze vzorkem dětí a adolescentů v rozpětí 10-19 let. Výzkum potvrdil, že děvčata používají oproti chlapcům internet více ke komunikaci - tráví v průměru více času posíláním e-mailů než chlapci. V tomto výzkumu se ukázalo, že mírně, ale statisticky významně, došlo při vyšším používání internetu k omezení komunikace s rodinou a s okolím. Zajímavým výsledkem ve srovnání s výzkumem adolescentů z Honk Kongu bylo, že autoři udávají při vyšším

44

používání internetu snížení sociální podpory. dvě hypotézy,

proč

dochází

ke

snížení

Autoři výzkumu představují

sociální

angažovanosti

a

zvýšení

osamělosti. Podle první hypotézy lidé časem stráveným na internetu nahrazují čas, který by jinak strávili sociálními aktivitami, což je relevantní zjištění uváděnému ve výzkumu, že lidé používající internet tráví méně času mluvením se svými sousedy. To je ale dvojznačné vzhledem tomu, že tito lidé tráví čas na internetu komunikací s ostatními. Toto vede k druhé hypotéze a totiž, že lidé používající internet nahrazují neuspokojující kvalitu sociálních vazeb za lepší nahrazují slabé vazby silnějšími. Dalším zjištěním výzkumu bylo, že ve srovnání s dospělými adolescenti výrazně více navštěvují MUDy a chaty (tedy interaktivní prostředí určené ke komunikaci), stejně jako používají internet výrazně častěji pro setkávání s novými lidmi. Nejednoznačná jsou zjištění v oblasti „síly“ online vztahů. Ve výzkumu HomeNet došli autoři ke zjištění, že on-line vztahy jsou typicky slabší ve srovnání se vztahy z reálného života. U respondentů jiného výzkumu Parks & Roberts (in Subrahmanyam, 2001) zjistili, že on-line vztahy tráví lidé „dohromady“ méně času v porovnání s reálnými vztahy. Uvádí také menší šíři on-line vztahů a předpokládají kratší trvání. Data z jiných studií však ukazují i jiné trendy. McKenna a Bargh (in Subrahmanyam, 2001) udávají, že sociálně úzkostní a osamělí lidé nacházejí příjemnější a intimnější lidské vztahy na internetu než v realitě a úspěšně integrují tyto on-line vztahy i do reálného života. Stejní autoři se dotazovali zkušených uživatelů internetu, kdy ve vzorku 333 žen a 234 mužů byl průměrný věk 32 let a přes polovina respondentů se někdy setkala s člověkem, se kterým se seznámili na internetu. Tito uživatelé internetu udávají, že s přáteli z internetu sdílejí některé stránky své osobnosti, které s přáteli z reálného života sdílet nechtějí nebo nesdílí a hodnotí tyto vztahy velmi vysoko. Autoři výzkumu shrnují: průměrné využívání počítače neovlivňuje negativně sociální dovednosti a aktivity dětí. E-mail a internet mohou dokonce aktuálně pomoci zlepšit mezilidskou komunikaci a být podporou pro sociální vazby. Je však třeba určit vliv nadměrného využívání počítačů a internetu na pocit osamění, sociální vazby a pocit duševní pohody u dětí a adolescentů.

45

4 Výzkumná část Ve výzkumné části se postupně zabývám jednotlivými kroky kvalitativního výzkumu – volbou relevantní populace, zdroji dat výzkumu, dále podrobně popisuji použití metody zakotvené teorie. Vlastním jádrem celé diplomové práce jsou pak výsledky výzkumu, kde ukazuji jevy nalezené při analýze kvalitativních rozhovorů a snažím se zachytit souvislosti mezi nimi a příslušnými teoretickými koncepty.

4.1 Volba relevantní populace Cílovou skupinou výzkumu jsou dospívající ve věku 12 až 25 let využívající internet.

Jelikož

je

tento

výzkum

kvalitativní,

není

výběr

populace

reprezentativní, ale cílem je reprezentovat co nejlépe zkoumaný problém v jeho šíři. Z toho důvodu jsem se snažil volit respondenty, kteří používají internet nadprůměrně, protože právě u této skupiny jsou nejlépe rozpoznatelné jevy a situace, ke kterým v prostředí internetu dochází. Do výzkumu jsem však zařadil i některé respondenty, kteří používají internet méně, abych nebyl ochuzen o jejich názory a stanoviska. Rozložení respondentů výzkumu podle věku a pohlaví vypadá následovně:

Věk

ženy

muži

12-15

1

1

16-18

4

3

19-25

6

1

46

4.2 Zdroje dat Data

pro

kvalitativní

výzkum

jsem

čerpal

z kvalitativních

polo-

strukturovaných rozhovorů, z nichž část byla vedena po internetu – pomocí programu icq (icq je komunikační nástroj v prostředí internetu, který umožňuje jednoduchým způsobem vyhledávat přítomné uživatele internetu podle pohlaví, věku, zájmů apod. a zaznamenávat historii hovoru) nebo chatu a druhá část byla provedena běžným způsobem s využitím diktafonu. Dvojího způsobu vedení rozhovoru bylo použito za účelem samostatné analýzy, která porovnává rozhovory vedené v realitě a prostřednictvím internetu – viz výsledky výzkumu. Rozdělení rozhovorů podle metody a věku respondentů bylo následující:

Věk

realita

internet

12-15

1

1

16-18

3

4

19-25

3

4

Záznam rozhovorů neuvádím v příloze, jelikož jejich celkový rozsah je přes 100 stran textu. Kompletní obsahy rozhovorů je možné najít na internetu na adrese: http://www.fss.muni.cz/~smahel/dipl2002/rozhovory

47

4.3 Použité metody Základní metodou pro kvalitativní výzkum byla analýza polostrukturovaných rozhovorů na základě metody zakotvené teorie. V následující kapitole popisuji teoretický koncept této metody a dále ukazuji podrobně postup práce při analýze rozhovorů za použití zakotvené teorie.

4.3.1 Teoretický koncept V psychologii dvacátého století byl preferován tradiční model vědy, kdy je člověk studován jako objekt a je ignorován fakt, že člověk je především subjektem s bohatým prožitkovým životem (Čermák, 2000). Právě kvalitativní metodologie se zabývá člověkem jako subjektem, hledá argumenty pro primární zkušenosti nad abstraktními pravdami, zdůrazňuje jedinečnost a využívá spíše deskriptivní nebo kvalitativní výzkumnou metodologii, jež zachycuje unikátní živou zkušenost (Giorgi in Čermák, 2000). Kvalitativní výzkumná metodologie je založena na hledání významu a jeho různorodých interpretacích (Čermák, 2000). Při své práci jsem používal především metody zakotvené teorie (Strauss & Corbinová, 1990). Zakotvená teorie je teorie odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje.

Teorie

je

odhalena,

vytvořena

a

prozatímně

ověřena

systematickým shromažďováním údajů o předmětu výzkumu a analýzou těchto údajů. Shromažďování údajů, jejich analýza a teorie se vzájemně doplňují. Na začátku není teorie, kterou bychom ověřovali, ale tato teorie je vytvářena průběžně.

Výsledkem

výzkumu

je spíše

teoretické

vyjádření příslušného

problému, než sada čísel nebo skupina pojmů. Pojmy a vztahy mezi nimi jsou touto metodou utvářeny a prozatímně ověřovány. Postupy zakotvené teorie splňují požadavky validity, souladu mezi pozorováním a teorií, zobecnitelnosti, reprodukovatelnosti, přesnosti, kritičnosti a ověřitelnosti, resp. tyto pojmy jsou v metodě definovány, použití metody samo o sobě dobrý výsledek nezaručuje.

48

Tvořivost je zásadní součástí zakotvené teorie, postupy zakotvené teorie nutí badatele překonat domněnky a vytvořit nový pořádek ze starého. Důležitým

pojmem

je

v této

metodě

„teoretická

citlivost“

(Strauss

& Corbinová, 1990). Teoretická citlivost poukazuje na určitou osobní schopnost badatele rozlišovat jemné detaily ve významu údajů. Teoretickou citlivostí se rozumí schopnost vhledu, schopnost dát údajům význam, porozumět a oddělit související od nesouvisejícího. Právě teoretická citlivost umožní vytvořit teorii, která bude zakotvená, pojmově hutná a dobře integrovaná. Součástí vlastní metody pak jsou doporučení, jak lepší teoretické citlivosti dosáhnout. Jádrem metody jsou způsoby analýzy, resp. kódování. Kódování představuje operace, pomocí nichž jsou údaje rozebírány, konceptualizovány a opět složeny novými způsoby. Právě analýza je pro tuto metodu ústředním procesem tvorby teorie z údajů (Strauss & Corbinová, 1990). Analýza v zakotvené teorii se skládá ze tří hlavních typů kódování. Jsou to: otevřené kódování, axiální kódování a selektivní kódování. Hranice mezi jednotlivými způsoby kódování však nejsou pevné a je možné a užitečné tyto techniky při práci prolínat, tak, jak jsem to dělal

ve

své

práci.

Nejčastěji

jsem

používal

otevřeného

kódování,

což znamenalo zaznamenání si nových pojmů-jevů a jejich prvotní kategorizaci. Axiální

kódování

do kategorií.

v mé

práci

Výsledkem

představovalo

selektivního

způsobu

shrnutí

těchto

kódování

pak

nových byly

jevů

vztahy

mezi jednotlivými kategoriemi. Proces shromažďování dat a jejich analýzy je v této metodě úzce spojen a je nutné tyto dva procesy střídat, protože analýza ovlivňuje pořizování vzorků údajů. Právě tak jsem postupoval ve své práci – střídavě jsem sbíral kvalitativní data a tato data posléze analyzoval.

4.3.2 Použití metody zakotvené teorie ve výzkumu Postup práce při analýze rozhovorů byl následující:

otevřené kódování záznam rozhovoru

=>

axiální kódování

selektivní kódování

výskyt jevů => užší kategorie =>

49

vztahy mezi kategoriemi

Nyní na příkladech objasním jednotlivé kroky.

Prvním

krokem

bylo

zapsání

poznámek

zaznamenávajících

výskyt

relevantních jevů vedle záznamu rozhovoru. Tento krok odpovídá otevřenému kódování dle zakotvené teorie. Ukázka:

Záznam rozhovoru

výskyt jevů nový člověk na netu

phi-ladelp stáváš se tu novým člověkem :o) dav

jakym novym clovekem?

phi-ladelp no vidíš to je to o čem mluvím. Já jsem ve skutečnosti nesmělá. Jsem spíš ten typ co

nesmělost v realitě – ne na netu

poslouchá. Takovou odpověď bych ti ve skutečnosti dohromady nedala ani kdybych se rozkrájela

svoboda na netu

phi-ladelp jsem tu svobodná :o) dav

lepší vyjadřovací schopnosti

takze jsi tu jina...

phi-ladelp jina no spíš osvobozená od skutečného světa

osvobození od reálna

phi-ladelp asama od sebe :o) někdy jsem protivná

osvobození od sebe sama

dav

sama od sebe osvobozena? jak?

phi-ladelp ráda poznávám nové lidi, miluju seznamování, ale jak jsem říkala jsem nesmělá a to dost sama

snazší navazování vztahů na netu

od sebe se s nikým neseznámím.líbí se mi kluk? fajn líbí to je vše u toho zůstanu na víc nemám. Tady je to jiné povídám si s každým sama začínám rozhovory, dokonce se i pohádám což teda nedělám

snadnější vyjádření emocí

(rodina se nepočítá :o) ) tady se dokonce odhodlám toho člověka poznat i ve skutečnosti.

poznání člověka z netu v reálu

Kompletní výsledky otevřeného kódování je možné najít na internetu na adrese: http://www.fss.muni.cz/~smahel/dipl2002/otevrene_kod

50

Následuje axiální kódování, během něhož byly přiřazeny nalezené jevy k užším kategoriím. Některé jevy se mohou vyskytovat i u více kategorií – pokud do nich spadají. Před zapsáním nalezených jevů do tabulky jsem zvýraznil nalezené jevy podle následujících kritérií: -

barevné označení jevu podle věku respondenta (červená 13-15 let, modrá 1618 let, černá 19-25 let)

-

typ písma podle způsobu uskutečnění rozhovoru (kurzívou běžné rozhovory nahrávané na diktafon, normálním písmem rozhovory z internetu) Toto

označení

pak

pomohlo

v dalších

krocích

analýzy

kategorií

a

při interpretacích výsledků výzkumu. V příkladu uvádím některé kategorie, do kterých jsem zařadil jevy z předchozího příkladu. Pro zkrácení tabulek používám zkratky VR pro virtuální prostředí („virtual reality“) a RL pro reálný život („real life“):

kategorie

výskyt jevů VR méně tenze, VR menší strach, neuvědomělé lhaní VR, odvážnější ve VR, VR lžu, VR mohu být drzý, zkusil jsem agresi VR, nový člověk na netu, VR osvobození od sebe sama, nalezení svých skrytých vlastností ve VR, VR se snažím být upřímná a svá, někdy se to vymkne z ruky, VR se někdy chovám tak, jak bych to RL neudělala, chtěla bych jednat v RL jako ve VR, VR se vidím výřečnější a odvážnější, VR jsem upovídanější, zkusila jsem být mužem, zkusila jsem být homosexuálem, VR si prožít svých 5 minut slávy, opojný pocit z toho být jiný ve VR, VR být středem pozornosti, RL stydlivá, moje VR já jsou různá, představa o mně jiná bez vlastní vůle, „hvězdička“ ve VR, VR provokování svými názory, jiná s lidmi VR i v RL než normálně, větší opozice ve VR, VR jsem se vnímala jako neodolatelná, VR iluze magie a tajemna, nemuset zůstat sama sebou, zmena identity – homosexuálem, změna identity - zájem o tabu informace, jiná identita vyplyne, Pocit fyzického bezpečí, osvobození od VR možnost odpojení při zásahu do intimní zóny, VR méně fyzického tenze, VR menší strach, VR vyhovuje bezprostřednost, otevřenost, bezpečí, mluvení z bezpečí klávesnice, VR stačí se odpojit, když je někdo dotěrný, VR vyhovuje snadnost odejití z kontaktu, VR odpadá fyzično, VR menší strach, VR mizí fyzické chyby Motivace - využití VR pro navázání hledání partnera na netu, snažší seznámení VR, VR seznámení vztahu s holkama, snažší navazování vztahů VR, snadnější navázaní kontaktu, snadnější vyjádření emocí, VR je seznámení jednodušší, VR hledání partnera snadnější, RL účinnější, VR jako poznávání nových lidí, VR snadnější navázání vztahů, VR jednodušší i hledáni partnera stejného pohlaví, VR hledání partnera, většina kluků si ve VR hledá partnerky, ženy to mají na netu jednodušší, ženy si VR mohou vybírat, VR seznamování, VR sex jako první zkušenost, sexuální narážky-otázky jsou VR mnohem častější, Změna já

51

Kompletní tabulky kategorií a výskytu příslušných jevů je možné nalézt v Příloha (str. 109) nebo na internetu: http://www.fss.muni.cz/~smahel/dipl2002/axialni_kod

Poslední částí analýzy je selektivní kódování, při kterém jsem hledal možné vztahy a souvislosti mezi utvořenými kategoriemi. Některé širší kategorie jsem ve výsledcích zpětně rozdělil podle nalezených jevů a vztahů mezi nimi na subkategorie (například fenomén internetu jako prostředí bez zábran). Výsledek této části kódování uvádím ve výsledcích výzkumu, není proto nutné zde práci demonstrovat na příkladu. Vztahy a kategorie vzniklé ze selektivního kódování jsou vlastním jádrem celé práce. Celý postup od záznamu rozhovoru až po selektivní kódování byl prováděn vždy po provedení jednoho až tří rozhovorů a výsledky této analýzy následně ovlivňovaly výběr otázek pro další rozhovory. Některé otázky se v průběhu práce ukázaly jako nevhodné – příliš fádní, vracely stejnou odpověď nebo těžko pochopitelné. Jiné otázky byly na základě průběhu předchozích rozhovorů přidávány – v případě výskytu zajímavého jevu jsem zařadil otázku týkající se tohoto jevu a další otázky vyplynuly z vlastní analýzy. Závěrečnou částí práce po sebrání všech rozhovorů a jejich průběžné analýze, byla redukce a úprava tabulek axiálního kódování, kdy jsem některé obsahem i počtem „chudé“ kategorie vyřadil a jiné zařadil do jiných širších kategorií.

4.3.3 Struktura otázek rozhovoru Rozhovory, které jsem vedl, byly polostrukturované. Jestliže se materiál ukazoval v rámci tématu jako bohatý, snažil jsem se ptát se tak, aby respondent řekl o tématu co nejvíce. U rozhovorů vedených po internetu bylo prakticky nemožné dodržet strukturu rozhovoru, tyto rozhovory jsou charakteristické častými

odbočkami

a

„útěky“

k tématům,

které

do

rozhovoru

nepatřily.

Internetové rozhovory mají proto blíže volnému stylu vedení. Základní struktura otázek rozhovoru je uvedena v Příloha č. 5 (str. 113).

52

4.4 Výsledky výzkumu Následující

kapitola

je

jádrem

vlastní

práce,

obsahuje

výsledky

a interpretace analýzy - selektivního kódování podle zakotvené teorie. Jako první kapitolu uvádím „Specifika prostředí internetu“, kde se zabývám obecně tím, jak dospívající vnímají prostředí internetu, co pro ně internet jako prostředí znamená a co od něho očekávají. Tato kapitola je důležitá pro pochopení následujících částí, v nichž se již zabývám konkrétními oblastmi, na které byl výzkum zacílen – identitou, oblastí vztahů a komunikací. V každé kapitole dokládám svá tvrzení přímými citacemi ze sebraných rozhovorů. U některých citací rozhovorů z internetu jsem pro lepší čitelnost v rámci diplomové práce doplnil diakritiku a opravil překlepy, gramatické chyby úmyslně ponechávám. Za každou citací uvádím, ze kterého rozhovoru pochází. Formát odkazu je: jméno nebo přezdívka respondenta, věk (např. Delphie, 19).

4.4.1 Specifika prostředí internetu V první části výsledků výzkumu se zabývám fenomény prostředí internetu, tak jak se „vynořily“ z kategorií obsahu rozhovorů. Odpovídající tabulka kategorií vztahujících se k této části a nalezených v axiálním kódování je v Příloze č. 1 (str. 109). O předkládaných fenoménech prostředí internetu nelze tvrdit, že působí na celou populaci uživatelů internetu nebo na všechny dospívající používající internet. Uváděné fenomény působí na některé dospívající méně, na jiné více a pro zachycení míry jejich působení by bylo nezbytné provést kvantitativní výzkum. Popsané fenomény se také liší svým vlivem podle typu komunikačního prostředí v rámci internetu.

4.4.1.1 Prostředí bez zábran Prvním fenoménem, který uvádím, je internet jako prostředí bez zábran. Tento fenomén jsem již poměrně podrobně poslal tak, jak je popisován v literatuře (Joinson, 1998; Kiesler, 1984; Mathesson, 1998; Wallace, 1999) 53

v teoretické části práce. V rámci výzkumu jsem identifikoval následující znaky, ukazující na fenomén prostředí bez zábran:

a) větší otevřenost V prostředí internetu mizí bariéry, respondenti se označují jako odvážnější, výřečnější,

udávají

vyšší

schopnost

odhalení

se,

„odhození

masky“.

Z mého kvantitativně omezeného pohledu se zdá, že právě větší otevřenost prostředí internetu si uvědomuje nejvíce respondentů. „Vyhovuje mi ... taková otevřenost. Tam v podstatě můžu co chci, a nikdo mi za to nemůže nic udělat“ (Alena, 16).

b) redukce úzkosti Dalším důležitým jevem je redukce úzkosti. Dotazovaní uvádí, že mizí bariéry, komplexy, strach, dospívající prožívají méně tenze. „... na netu se lidé chovají jinak. Mizí tady různé bariéry, které jinak v opravdovém životě jsou. Člověk tu dokáže být otevřenější a taky zranitelnější.“ (Delphie, 19).

c) absence sankcí V prostředí internetu dospívající pociťují také absenci sankcí, ať už ze strany členské

skupiny

nebo

ze

strany

konkrétního

jedince,

se

kterým

právě

komunikují: „.. že se míň bojí, nepřijde nějaká sankce…. Na netu si můžeš dovolit kdeco všechno, tam se spakovat a jít si vylít duši k někomu jinýmu…“ (Hanka, 25)

d) sexuální narážky Především dívky popisují, že v prostředí internetu se častěji vyskytují sexuální narážky.

Zajímavé

je,

že

žádná

s respondentek

nepopisuje

tento

jev

jako vyloženě nepříjemný. Dívky toto uvádí spíše na úrovni neutrální informace, případně s vědomím toho, že ukončení diskuse („odpojení se“) je velice snadné. „Myslím si , že plno kluků by se ve skutečnosti holky nezeptalo, jestli by se s ním vyspalo, přes net to hodně kluků využívá“ (Karmen, 15).

54

e) možnost lži a přetvářky Většina respondentů si uvědomuje, že ve virtuálním prostředí je možné dosti snadno lhát, přetvařovat se, vymýšlet si, být kým nejsou. Ne každý ale této možnosti využívá, někteří přetvářkou dokonce opovrhují (tento jev je více diskutován v kapitole o identitě). „Na inetu si můžu cokoliv vymyslet, je to tam jenom napsaný, v (reálném) kontaktu to vyplyne úplně jinak“ (Martin 14)

V následující části krátce popisuji nalezené jevy, které fenomén internetu jako prostředí bez zábran pomáhají utvářet – nebo přesněji již vytvořily. V dnešní době již totiž nelze mluvit o tom, že prostředí bez zábran je tvořeno těmi a těmi body, ale fenomén prostředí bez zábran existuje již jakýmsi způsobem „sám o sobě“. Přichází-li dospívající do prostředí internetu, vnímá toto prostředí pohledem tohoto fenoménu, i když některé z uváděných bodů nemusí být splněny. Fenomén prostředí bez zábran vychází z následujících jevů:

a) pocit fyzického bezpečí V prostředí internetu je často vnímán pocit bezpečí - „mluvení z bezpečí klávesnice“ (Tobegan, 21). Je to pocit fyzického bezpečí – dospívající je fyzicky

v bezpečném prostředí, s čímž se často spojuje pocit anonymity – což uvádím dále jako zvláštní bod. „... když jsem na internetu, tak mě nikdo lísknout nemůže...“ (Alena, 16)

b) absence fyzického Tento bod obsahuje to, že nejenom dospívající nemá strach z fyzické agrese, ale také nemá obavy, úzkosti, komplexy z toho, jak sám vypadá, jak se vnímá po fyzické stránce. Tento bod souvisí úzce s předchozím, ale ovlivňuje i další jevy. „Vzhledem k tomu, že jsem strašně paranoidní na to jak vypadám, tak na netu si s tímhle nemusím dělat hlavu. Takže je to tímhle snadnější.“ (Hanka, 25)

55

c) možnost ukončení kontaktu Tento bod jsem již uváděl vícekrát v teoretické části práce a respondenty je také často zmiňován. Ve virtuálním prostředí je kdykoliv možnost přerušení komunikace, ukončení kontaktu. „... naštěstí od normální komunikace (z očí do očí) je tu lehká pomoc, stačí se odpojit.“ (Sexdrogyrock, 16)

d) anonymita Zajímavé je, že respondenti o anonymitě jako takové mluvili velmi zřídka – na

celkem

150

stranách

rozhovorů

je

možné

najít

slovo

„anonymita“

v odpovědích respondentů jen 2x. To, že je jsou dospívající v prostředí internetu anonymní, se však prolíná průběhem celých rozhovorů – jakoby ani nebylo třeba se o tom nahlas zmiňovat. „je to lepší, že mě nikdo nezná a můžu dělat cokoliv“ (Martin, 14) V některých případech se objevuje strach z odhalení identity respondenta do té míry, že dívka nejenom, že je anonymní v prostředí internetu, ale při rozhovoru zkresluje fakta o sobě tak, aby nebylo žádným způsobem v reálném světě dohledatelné, o jakou osobu se jedná: „... neřeknu jim tam pravdu. Třeba mě napadne něco, co bych mohla napsat, co by bylo pravdivý, ale zjinačím si to, aby se to vůbec netýkalo mě, třeba to vemu od nějaké kámošky ... bylo by ponižující, kdyby mě někdo poznal“ (Eva, 18)

Jestliže se podívám do tabulky v příloze (Příloha č. 1, str. 109) na kategorii prostředí bez zábran, vidím, že kategorie obsahuje všechny tři barvy označující věk respondentů. Fenomén prostředí bez zábran v mém výzkumu zasáhl v podobné míře všechny kategorie dospívajících. Kategorie je také z této tabulky nejrozsáhlejší, což znamená, že fenomén prostředí bez zábran byl mezi mými respondenty nejčastěji zmiňován. V následující kapitole se budu věnovat jinému fenoménu, který je oproti prostředí bez zábran zmiňován méně často a který jsem nazval „prostředí odreagování a zábavy“.

56

4.4.1.2 Prostředí odreagování a zábavy V pojetí tohoto fenoménu je prostředí internetu vnímáno jako zábava, prostředek pro odreagování, relaxaci, povyražení, dělání si legrace. Jako srovnání bych uvedl vstup do zábavního parku – dospívající si sedá k počítači a má podobný pocit – vstupuje někam, kam se jde především bavit, odreagovat, relaxovat. „... já to beru jako srandu, pro zabití dlouhé chvíle nebo tak.“ (Alena, 16) „Po chatu se stejně nemíním seznamovat, myslím, že to nemá váhu. Jen tak ze zábavy.“ (Eva, 18)

Tento jev je opět uváděn dospívajícími bez ohledu na věkovou kategorii, není však možné říci, že internet znamená odreagování pro každého. Je třeba odlišovat podle druhu činnosti z pohledu technického aspektu prostředí internetu. Například respondent, který používá internet z velké části pro práci, uvádí, že „chat je jen odreagování“ (Tobegan, 21). Tak jako se jde v reálném prostředí bavit a odreagovat do (zmiňovaného) lunaparku, tak jde v prostředí internetu na místa, která považuje pouze za odreagování a zábavu – typicky je uváděný chat. To ale neznamená, že internet dospívající nepoužívají k vyhledávání informací, studiu, práci atd. Do této kapitoly patří také to, co jsem zařadil při zpracování výzkumu jako samostatnou

kategorii

axiálního

kódování.

Je

to v prostředí

internetu

u dotazovaných vyskytující se stav „flow“. „Flow“ je popisován jako stav, kdy je člověk pohlcen svou činností, vtažen do děje. Člověk zapomíná na sebe, svoji únavu a jde mu jen o prováděnou činnost bez ohledu na výsledek. Doslova uvádí jedna respondentka s psychologickým vzděláním: „… takovej ten stav flow tak ten tam zažiju skoro pokaždý ... to z tý hromady a nepřebernosti komunikace která je veskrze přátelská.“ (Hanka, 25)

Vícekrát respondenti v mém výzkumu popisovali možnost „odejití sama od sebe“, internet se zde stává v extrému prostředkem útěku od sebe sama a svých problémů nebo prostředkem pro překonání současné krize. „Když jsem byla mezi těma lidma, tak jsem nemusela moc přemýšlet nad svejma depkama a tak. Když jsem byla ve víru těch rozhovorů, nových událostí a lidí, tak jsem

57

nemusela ... protože já jsem tenkrát měla hodně deprese a tak… tak jsem mohla odejít sama od sebe, navenek. Nemusela jsem zůstávat sama se sebou.“ (Jana, 24)

Internet tak je prostředím k odreagování a zábavě, při níž člověk zapomíná sám na sebe. Zdá se, že tato zábava má tendenci být často spíše povrchní: „Bylo to takové tlachání. Házeli tam slova, nebo ty smajlíky – i to považuju za udržení konverzace, ale když jsme seděli v tý hospodě, tak tam takovýhle věci nejdou dělat ... a mělo by to gradovat, třeba do nějaké větší hloubky... Já jsem chodila na ten chat, s tím že ani já nebudu s každým zkoušet nějakou hlubokomyslnou diskusi.“ (Jana, 24)

Dospívající si povrchnost tohoto odreagování a zábavy dosti často uvědomují a jakousi „omluvou“ je pro ně popisování pobytu na internetu, jako „zkrácení volné chvíle“, „zabití volného času“, apod.: „...já to beru jako srandu, pro zabití dlouhé chvíle nebo tak.“ (Alena, 16) „...takže jsem nějak potřebovala zabít čas“. (Jana, 24)

Další fenomén, který popisuji, úzce navazuje na předchozí kapitoly - je to fenomén prostředí bez závazků.

4.4.1.3 Prostředí bez závazků Prostředí bez závazků je fenomén, který se úzce váže na internet jako prostředí bez zábran. Nejenom, že dospívající nemá zábrany – je otevřený, odvážnější atp., ale prostředí internetu považuje za takové, kde se předpokládá, že člověk na sebe nemusí brát žádný závazek, zodpovědnost. Přiblíženo slovy dvou účastníků výzkumu: „Kdyby se na tom internetu ten člověk urazil, tak by mě to tolik nemrzelo, než jako kdyby stál přede mnou.“ (Eva, 22) „Klidně se může stát, že někdo považuje za přítele mě a já přestanu komunikovat ... z principu chatu je to běžnější - většina lidí to nebere tak vážně jako reálný život“ (Tobegan, 22)

Fenomén prostředí bez závazků se částečně, ale ne zcela, překrývá s fenoménem prostředí zábavy a odreagování. Jestliže se jdu bavit, neberu na sebe závazek, zříkám se zodpovědnosti. Nemusí tomu tak však být vždy.

58

Tento fenomén je zajímavý především z pohledu identity dospívajících a teorie Marcii (in Macek, 1999), popisované v teoretické části práce. Tento bod dále rozvádím v kapitole Role virtuální identity v kontextu teorie Marcii (str. 72).

4.4.1.4 Prostředí štěstí Tento fenomén se objevil v mých rozhovorech pouze u dvou respondentů, ale považuji ho za natolik zajímavý, že ho uvádím jako zvláštní kapitolu. Jde o to, že internet může být vnímán jako prostředí štěstí, bezstarostnosti, uvolněné atmosféry, emoční podpory. Dospívající nepřichází na internet se pouze bavit, ale internet se stává také prostředím, kde může ventilovat své problémy, své bolesti, pocity, svěřit se atd. Zajímavé je přirovnání prostředí internetu k prostředí drogy extáze. Slovy jedné z dívek: „To je ale právě to, že jsi tam volný, máš tu radostnou atmosféru a uvolní tě to k tomu říct věci který nejsou veselý.. jako bych to přirovnala k té extázi, má to být droga která uvolňuje absolutní životní štěstí a přitom ty lidi sedí a vykládají někomu o svých životních hororech .. svěřujou se.“ (Hanka, 25)

Prostředí štěstí a bezstarostnosti spolu s efektem prostředí bez zábran umožňuje ventilovat problémy, otevřít se, přičemž efekty těchto dvou prostředí se vzájemně prolínají a ovlivňují: „ ...lidé mají tendenci tě podporovat v bezstarostnosti, možná proto jim rád vyprávíš o životních sračkách... asi se schováváme za těma písmenkama nějak .. magická písmenka ..… míň se bojíme. To je bludný kruh víš co .. míň se bojíme protože jsme na internetu, jsme na internetu, protože se míň bojíme.“ (Hanka, 25)

Zajímavé

je,

že

fenomén

štěstí

byl

v obou

případech

popisován

u respondentů z nejvyšší věkové kategorie mého výzkumu (19-25 let). Bez nároku na zobecnění jsem v rozhovorech získal dojem, že „hledat štěstí“ mají v prostředí internetu tendenci spíše někteří dospívající nad 19 let, kdy se už prostředí internetu může stát určitou kompenzací jiných pocitů – například pocitu méněcennosti, problémů v komunikaci apod. Poslední uváděný fenomén vykazuje v tomto ohledu právě opačnou tendenci – je to prostředí lži a přetvářky. 59

4.4.1.5 Prostředí lži a přetvářky Při pohledu na tabulku axiálního kódování (Příloha č. 1, str. 109) je vidět, že v kategorii prostředí lži a přetvářky jsou především jevy, které uváděli respondenti ve věku 14-18 let (označené modře a červeně). Skutečně jakoby se zdálo, že právě dospívající z mladších věkových skupin mají tendenci lidem na internetu více nevěřit a častěji uvádí, že okolí ve virtuálním prostředí většinou lže a přetvařuje se: „...mně to přijde hrozně nereálný. Za obrazovku nevidíš, nevíš jestli to co ti ten člověk napovídá je pravda, nevěřím tomu... jak jsem se bavila s kamarádama, tak lže 3/4 lidí co je na těch chatech a všude“ (Alena, 16) „...mám tu dost kamarádů , ale nevím jestli jim tak můžu říkat , protože přes net se většina lidí vydává za někoho kým není.“ (Karmen, 15)

Tento

fenomén

může

být

způsoben

dvěma

jevy,

které

zde

uvádím

jako hypotézy: -

mladší adolescenti na internetu skutečně více „lžou“ - tedy více experimentují s identitou, hrají jiné role, vydávají se někoho jiného.

-

mladší adolescenti se pohybují více na internetu „v prostředí lži“. Záleží totiž na konkrétních místech a službách, které dospívající používá. Například chat je silně vnímán jako místo, kde lidé experimentují s identitou a lžou, oproti tomu mail nebo moderované diskusní kanály jsou více (nebo i zcela) adresné a není již tak snadné a obvyklé, býti zde anonymním. Dospívající tak neanonymní kanály méně vyhledávají. Pokud se tedy dospívající pohybuje pouze v prostředí chatu, má pocit, že internet je místo, kde každý lže a přetvařuje se. Obě hypotézy se nevylučují, ba naopak se doplňují. Jestliže mladší adolescenti

rádi experimentují s identitou, pak vyhledávají právě místa (či služby), které jim toto experimentování umožňují. Využívají tedy více služby chatu, který může naplnit jejich potřeby. V následující kapitole se pokusím naznačit vztahy mezi prostředími, které jsem popisoval v předchozích kapitolách. 60

4.4.1.6 Vztahy mezi popsanými fenomény prostředí internetu V této kapitole bych rád ukázal vztahy mezi popisovanými prostředími, tak jak jsem je zaznamenal v průběhu práce. Popisované vztahy nelze brát jako jediné možné řešení, ale spíše jako návrh toho, jak by souvislosti mezi prostředími mohly vypadat. K osvětlení vztahů slouží graf na obrázku č. 1.

Obrázek 1

Prostředí bez zábran

Prostředí zábavy a odreagování

Prostředí štěstí

Prostředí lži a přetvářky

Prostředí bez závazků

Prostředí bez zábran na obrázku ovlivňuje prostředí zábavy a odreagování, prostředí štěstí a prostředí lži a přetvářky. Atributy tohoto prostředí (otevřenost, redukce úzkosti, absence sankcí...) mají podle mého názoru přímý vliv právě na tyto fenomény. Mezi prostředím bez zábran a prostředím bez závazků neuvádím přímý vztah (přestože slabší šipka by tam být pravděpodobně mohla), protože se domnívám, že prostředí bez zábran působí na prostředí bez závazků spíš skrze příslušné fenomény, které leží mezi nimi. Je-li tedy dospívající

61

pod vlivem fenoménu prostředí bez zábran a zároveň prostředí lži a přetvářky, tak to často znamená, že nepřijímá závazek. Fenomén prostředí bez zábran, pouze ve spojitosti s fenoménem prostředí bez závazků, je podle mého názoru spíše vyjímečný. Podobně to je s prostředím štěstí, u kterého vedou šipky pouze směrem k prostředí bez zábran a prostředí zábavy a odreagování. Prostředí štěstí se společně s prostředím lži a přetvářky vyskytuje spíše vyjímečně, stejně jako s prostředím bez závazků. Dospívající není ve virtuálním prostředí šťastný proto, že nemusí přijmout závazek nebo proto, že má možnost lhát a přetvařovat se, ale spíše proto, že může být uvolněný, otevřený, nebát se komunikace anebo se do virtuálního prostředí přichází spíše bavit. Uvedené

vztahy

je

však

možné

brát

jehož funkčnost by bylo by bylo třeba dále ověřit.

62

pouze

jako

návrh

modelu,

4.4.2 Koncept virtuální identity Než se začnu zabývat tématem identity adolescentů v prostředí internetu, musím se zamyslet nad otázkou, co vlastně znamená identita a pojem „změnit identitu“ ve virtuálním prostředí. Otázkou je, zda například měním svoji virtuální identitu, když zvýrazním určitý svůj rys nebo vlastnost ve virtuálním prostředí nebo měním identitu pouze při změně své přezdívky nebo e-mailu, či zda změnou identity mohu nazvat až to, kdy člověk mění svoji osobnost od základů. Mění člověk svoji identitu už ve chvíli, kdy do virtuálního prostředí vstupuje? To jsou otázky dosti těžko uchopitelné a je proto nutné se podrobněji zamyslet nad otázkou, jak lze definovat identitu ve virtuálním prostředí. V prostředí internetu neovlivňuji přímo sebe jako reálného člověka, ale měním reprezentaci sebe sama ve virtuálním prostředí. Tato reprezentace nemá identitu sama o sobě, je pouze shlukem digitálních dat a často obsahuje digitálně uloženou informací o tom, „kdo jsem“ v prostředí internetu (jaké mám jméno – přezdívku), jaká je zde moje historie, či „zásluhy“ apod. Tak, jak je zaznamenána moje reálná identita v tomto světě (prostřednictvím občanského průkazu, pasu, apod.), tak je uložen záznam o mé identitě v prostředí virtuálním. Do své virtuální reprezentace pak člověk „vkládá“ (přiřazuje, dává, projikuje) části sebe, svého mnohostranného self. To, co člověk do virtuální reprezentace vkládá, je však vědomé jenom z části. Velkou část tohoto přenosu tvoří projekce ve formě fantazií a představ, nevědomé tendence, přání a komplexy. Virtuální reprezentace self se tak stává jakousi samostatnou osobností, která má tendenci v některých případech jednat autonomně. V tomto pojetí se dá virtuální reprezentace přirovnat k jungiánskému pojetí komplexu – vykazuje aktivitu, je reprezentována symboly, podněcuje fantazijní činnost. Virtuální identita této reprezentace je pak to, jakou identitu člověk sám virtuální reprezentaci svého já „vytváří“ – přisuzuje. Virtuální identita tedy je vědomí člověka o identitě své virtuální reprezentace. Stejně jako běžná identita, obsahuje identita virtuální aspekt osobní a sociální identity – „čím jsem jako virtuální reprezentace - osoba“, „kam ve virtuálním prostředí patřím“, „čeho jsem součástí“.

63

Se svojí virtuální reprezentací je možné zacházet různě. Mohu se s ní ztotožnit a pokoušet se ji vydávat za celou svoji osobnost - pak je tato virtuální reprezentace a také identita do určité míry blízká realitě, nikdy však nebude totožná ze své podstaty. Do své virtuální reprezentace však také mohu vložit pouze určitý více či méně vědomý aspekt své osobnosti – například sebe jako osobu opačného pohlaví, sebe jako agresivního jedince atp. Jednání této virtuální reprezentace tak může být ovlivňováno nevědomými komplexy jejího majitele, stejně jako je tomu v reálném prostředí. Když jsem popsal, co v mé práci znamená virtuální reprezentace a identita, mohu také stanovit, kdy mluvím o změně virtuální identity. Změna virtuální identity pro mě nastává ve chvíli, kdy měním v prostředí internetu svoji virtuální reprezentaci, ať už jakkoliv. Změnou identity je tedy v mém pojetí i změna pouhé přezdívky v prostředí chatu nebo změna adresy e-mailu. Tento přístup se může zdát jako příliš krajní z toho pohledu, že měním-li např. „pouze“ svoji emailovou adresu ze [email protected] na [email protected], tak již mluvím o změně virtuální identity. Zamyslím-li se však, co je aspektem mé sociální identity

v prostředí

anonymní

školy

e-mailové

(doména

adresy

fss.muni.cz)

(centrum.cz),

a

tak

v prostředí

se

tento

v podstatě

přístup

jeví

jako oprávněný. V roli studenta fakulty a v roli anonymního uživatele internetu je moje sociální identita zcela jiná a oba e-maily v souladu s tímto zcela jinak využívám. Přestože jsem definici změny identity ve virtuálním prostředí stanovil pro účel další práce a terminologické jasnosti poměrně přesně, ale zároveň zahrnující

široké

spektrum

případů

možností

změny

virtuální

identity,

ve výzkumných rozhovorech jsem ponechával definici změny identity zcela volně a na pojetí tázaného. Změnou identity tak dospívající měli ve většině případů na mysli skrytí sebe sama v anonymním prostředí, „hru na někoho jiného“, vystupování pod identitou o které se domnívám, že to nejsem já sám. Přesné stanovení definice virtuální reprezentace, virtuální identity a změny virtuální identity je však pro účel další práce a studia potřebné.

64

V následující kapitole uvádím motivace změny identity dospívajících – jak jsem je identifikoval ve svých rozhovorech.

4.4.2.1 Motivace změny virtuální identity Základní otázkou je, jak jsou dospívající motivováni ke změně virtuální identity. Pochopit motivace dospívajících pro změnu virtuální identity, znamená pochopit, čím se dospívající na internetu stávají, proč identitu mění a případně, co jim tato změna přináší. Z kategorií výzkumu vyplynuly následující motivace: a) obava z odhalení Dospívající mění svoji virtuální identitu, jestliže je účastníkem skupiny, ve které je v prostředí internetu znám pod určitou přezdívkou a chce dělat něco, co není v souladu s normami skupiny nebo se jednoduše za něco před skupinou stydí. „Párkrát jsem využila jinou identitu, když jsem se ptala v diskusní skupině na něco, za co jsem se styděla .. za strašně blbý otázky.“ (Hanka, 25)

V tomto případě je tedy motivací pouze to, aby dospívající nebyl poznán, ať už v reálném světě nebo některá jeho virtuální reprezentace.

b) zvýraznění určitého rysu sebe sama V tomto případě mění dospívající virtuální identitu, jestliže se chce „stát svým současným pocitem“, zvýraznit a prožít do extrému určitou svoji náladu, zdůraznit určitý rys sama sebe. Mění se, aby si zkusil, jaké to je býti vyhraněným v určitém ohledu, rysu, vlastnosti. „...jediný řešení je mít více nicků a ty si pak vybírat a vystupovat pod nima podle nálady.“ (Sexdrogyrock, 16)

c) změna sexuální identity Z určitého pohledu je možné chápat změnu sexuální identity jako součást předchozího bodu – například možnost stát se svojí animou (ženským aspektem já) je také zvýrazněním určitého aspektu sebe sama. Jelikož byla změna sexuální 65

identity dospívajícími vícekrát uváděna a je sama o sobě zajímavá, udávám ji jako zvláštní položku. „... párkrát sem tu byla za chlapa, asi před rokem naposled ... když sem balila holky, tak mě to bavilo...“ (Misa, 20) „Sme se zaregistrovali s kamarádama ze srandy na gay seznamce :-) ... jen sme chtěli zjistit, co si tak můžou psat a tak...“ (Majkl, 16)

Dospívající tedy zkouší, jaké by bylo býti homosexuálem, opačným pohlavím, transvestitou apod.

d) změna virtuální identity jako zábava Dospívající mění svoji identitu, aby se bavil, odreagoval, případně si udělal z někoho legraci. Tento bod v sobě neobsahuje to, proč nebo v co se měním. Je pravděpodobné, že často budou motivace pro tuto změnu spíše skryté – ať už vědomě nebo nevědomě. „...já osobně, když už jsme u toho, píšu asi 5% pravdy. Já si tam prostě vymýšlím. Jenom se tak bavím.“ (Šárka, 18)

„...necítila sem se být chlapem, ... bylo to jen ze srandy, cítila sem se být ženou, co si vyzkoušela změnit identitu ...“ (Misa, 20)

e) stát se ideálem Dospívající mění svoji virtuální identitu, jestliže si chce zkusit, jaké to je být ideálem, „hvězdou“, změnit sebe sama k lepšímu. Motivací zde často je stát se takovým, jakým se stávám v prostředí internetu, i v reálném životě - např. zábavným, vtipným, umět komunikovat, být neodolatelným atp. „jsem stydlivej člověk, v reálu bych nevydržela tu pozornost ... na internetu je to opojný, cítíš se prostě skvěle ... je to taková radost z toho, že právě teď nad tebe není, prožíváš svých 5 min slávy“ (Sexdrogyrock, 16)

Motivací pro změnu identity je jistě podstatně více, často jsou však spíše skryté a respondent je buďto nepřiznává nebo si je neuvědomuje. Následující kapitola se zabývá změnou já v prostředí internetu.

66

4.4.2.2 Změna já v prostředí internetu Další otázkou je, jak se ve virtuálním prostředí mění vnímání self – jaká je diskrepance mezi tím, jak vnímám svoje reálné a virtuální já, jaký je rozdíl mezi self v prostředí internetu a v realitě. Zřejmé jsou zde vlivy již popsaných fenoménů prostředí internetu – viz. kapitola Specifika prostředí internetu (str. 53). Z rozhovorů vyplynuly následují změny vnímání já:

a)

redukce úzkosti Dospívající udávají ve virtuálním prostředí méně úzkosti, strachu, obav

ze sankcí, méně tenze. V tomto znaku je zřejmý vliv internetu jako prostředí bez zábran, produkujícího pocit uvolnění a bezstarostnosti. „... víš, že se můžeš jít spakovat, ale neuděláš to a lidi to vezmou, zjistíš, že tahle skupina je akceptující, je tam míň tenze“ (Hanka, 25)

b)

otevřenost Tento bod souvisí úzce s bodem předcházejícím. Jestliže dospívající cítí

méně strachu a napětí, je v mnoha věcech otevřenější, odvážnější, troufalejší. Tento bod je jedním z nejčastěji udávaných. „Člověk tu dokáže být otevřenější a taky zranitelnější.“ (Delphie, 19) „...na netu jsou všichni otevřenější...“ (Misa, 20) „Lidi, který znám z chatu jsou na netu obvykle otevřenější.“ (Tobegan, 21)

c)

komunikativnost Nejenom v souvislosti s předchozím, ale také samostatně může být

udávána vyšší komunikativnost, upovídanost, výřečnost. „...nejsem v reálném životě úplně upovídanej, ale na netu třeba někdy píšu docela dost“, (Tobegan, 21) „jsem možná trošku výřečnejší a odvázanějši“ (Karmen, 15)

67

d)

názorová vyhraněnost V prostředí

internetu

se

stávají

běžné

názory

z reálného

života

často vyhraněnými, až extrémními. Dospívající mají tendenci býti provokativní, být v opozici i v názorech, kde by si to v běžném životě nedovolili. Tento jev je opět z velké části důsledkem prostředí bez zábran. „Můžeš být drzej...“ (martin, 14) „Nebyla jsem jiná, ale určitý názory jsem přivedla do extrémů ... měla jsem větší tendenci být v opozici“ (Jana, 24)

e)

přizpůsobení normám skupiny Přizpůsobení se normám skupiny je v prostředí internetu pravděpodobně

podobné jako v realitě. Zajímavé je, že ke změně virtuálního já může dojít prostřednictvím vlivu virtuální přezdívky – tzv. „nicku“, tedy tím, jak přezdívku okolí vnímá. Virtuální přezdívka zde hraje roli vizáže člověka. „Jsem "jiná" jen v očích ostatních prostřednictvím toho nicku. Přečtou si ho a maj určitou představu. Ta "změna" není z mé vůle.“

(Sexdrogyrock, 16)

Jestliže tedy mám přezdívku „Sexdrogyrock“, jako jedna z respondentek, pak okolí často předpokládá, že v souladu s touto přezdívkou také myslím a jednám. Změna virtuálního já tak probíhá do určité míry bez vlastní vůle, přizpůsobením se představě okolí, což je ostatně podobné jako v reálném světě. „...když mi někdo dává silně najevo, že je jako můj nick (tedy i já jsem jako on), tak hraju podle jeho pravidel, bavíme se o něčem kam většinou v běžným hovoru nezabrousíme...“ (Sexdrogyrock, 16)

f)

stát se ideálem To, že se někdo ve virtuálním prostředí stává ideálem, může být

způsobeno vědomou motivací (viz předchozí kapitola), ale zároveň také změnou já, která někdy může probíhat bez vlastní vůle. Dospívající (jeho virtuální reprezentace) se mění v osobu okouzlující, neodolatelnou, slavnou, tajemnou, magickou atp. „Měla jsem takovou tu auroelu, toho tajemna, což ty ostatní nicky braly.“ (Jana, 24)

68

„Jako neodolatelnou k dalšímu rozhovoru. Tak jsem se tam vnímala.“ (Jana, 24)

Self se tak v prostředí internetu proti realitě mění, a to jak cestou vědomou, tak nevědomou - prostřednictvím projikovaných představ a fantazií.

4.4.2.3 Identifikace s virtuální reprezentací Někteří dospívající v mých rozhovorech udávají, že v prostředí internetu jsou většinou sami sebou, vystupují sami za sebe, nepřetvařují se. „Maximálně jsem si z někoho mohl dělat srandu, ale chování jsem úmyslně nezměnil za účelem přetváření“ (Tobegan, 21)

Přetvářku považují někdy za něco méněcenného, za pouhou náhradu reálného života. „Na netu je jednoduché se přetvařovat, dělat ze sebe machry a většinou skutek utek...“ (Speedy, 17)

Dospívající se snaží proto být autentičtí, i když v prostředí internetu se to ne vždy daří. Dospívající se často stává jiným, aniž by sám chtěl nebo si to v té chvíli uvědomoval. „...občas človek sklouzne - například nejsem v realitě úplně upovídanej, ale na netu třeba někdy píšu docela dost“ (Tobegan, 21)

Virtuální reprezentace sebe sama tak vystupuje s určitou autonomií, dospívající nemá nad touto reprezentací úplnou kontrolu. Ještě jednou uvádím popisovanou změnu já u případu přizpůsobení se názoru skupiny. „Jsem "jiná" jen v očích ostatních prostřednictvím toho nicku. Přečtou si ho a maj určitou představu. Ta "změna" není z mé vůle.“

(Sexdrogyrock, 16)

Někteří dospívající se se svou virtuální reprezentací identifikují, používají jedinou virtuální přezdívku („nick“), která vyjadřuje podle jejich názoru je samotné, jejich postoje a názory. „... mám svůj nick, kterej si vůbec nikde neměním…“ (Hanka, 25) Může se stát, že identifikace s touto virtuální reprezentací jde tak daleko, že dospívající mění své chování i v reálném světě. Jedna z dívek popisuje, jak se identifikovala se svou přezdívkou i v rámci srazů s lidmi z internetu. 69

„Na srazech jsem se chovala trošku jinak... mám pocit, že je tam vnímám jinak než třeba moje kamarády... na srazech jsem byla jako taková „hvězdička“. Když jdu normálně do hospody, tak za účelem si popovídat, než abych pořád někoho oslňovala.“ (Jana, 24)

Tato dívka tedy následovala svou „virtuální slávu“ i v reálném prostředí, i když jen v rámci skupiny lidí, které znala z internetu. Fenomén identifikace se svou přezdívkou v sobě obsahuje určitý rozpor. Na jednu stranu chci být sám sebou („na nic si nehraji“), na stranu druhou se měním – jsem jiný („sklouzávám“) aniž bych sám chtěl. Identifikuji se se svou virtuální reprezentací, která často nevědomě kompenzuje reálné potřeby. V následujících

odstavcích

se

zaměřím

na

něco,

co

jsem

nazval

„fenoménem pravého já“

4.4.2.4 Fenomén „pravého“ já O následujícím fenoménu sice v mých rozhovorech mluvila pouze jedna respondentka, ale setkal jsem se již s tímto názorem vícekrát v různých diskusích o vztazích v prostředí internetu, a považuji ho za natolik zajímavý, že ho zde uvádím. Někteří dospívající se domnívají, že v prostředí internetu mají možnost projevit své pravé, čisté, nefalšované já, já nezatížené maskami a komplexy reálného světa. „... když sem jdeš jsi čistý, mizí všechny chybičky tvoje šišlání, tloušťka, výška prostě všechno zůstáváš jenom ty... tvoje já.“ (Delphie, 19)

Mizí reálné chyby a může se projevit pravé já ... či přímo „duše“. „Kvůli své vadě můžeš mít různé mindráčky a tak, takže to ovlivňuje tvoje chování v životě, ale tady to mizí tady žádnou vadu nemáš, žádný mindrák, nic, teď se může objevit tvoje pravé já (mám říct duše :o) to je sranda.“ (Delphie, 19)

Dospívající se tak stává „novým člověkem“, pociťuje svobodu, nezávislost, může shodit masky reálného života. Cítí se osvobozeným od „tíhy“ reality a od sebe sama. „stáváš se tu novým člověkem :o) ... jsem tu svobodná :o) ...“ (Delphie, 19) „... spíš osvobozená od skutečného světa ... a sama od sebe :o)“ (Delphie, 19)

70

V prostředí internetu tak dospívající konečně dostává důležitou možnost projevit sebe sama, stát se sám sebou, vyjadřovat své vlastní přání, názory, pocity. „Tady je mé já opravdové. Tady se může naplno projevit, ve skutečnosti je tíženo okolím.“ (Delphie, 19)

Na konci předchozí kapitoly, zabývající se identifikací se svou přezdívkou, jsem

mluvil

případech

o

nevědomé

„opravdového

kompenzaci

virtuálního

v prostředí

já“

je

tato

internetu.

V uvedených

nevědomá

kompenzace

podle mého názoru ještě více zřejmá. Dochází zde k paradoxu, že moje virtuální reprezentace se stává „skutečnějším já“, než jsem já sám v reálném světe.

4.4.2.5 Pracovní identita Význam prostředí internetu pro povolání zařazuji pod oddíl identity, i když by se mohl stát pravděpodobně samostatnou a rozsáhlejší kapitolou. Podíváme-li se do tabulky axiálního kódování Příloha č. 2 (str. 110), vidíme, že význam pro povolání udávali v souladu s očekáváním především adolescenti z nejvyšší věkové kategorie 19-25 let. Například dívka, která po dokončení střední školy plánuje pomáhat ve sdružení pracujícím s drogově závislou mládeží, uvádí: „Na internetu jsem se bavila s lidma, kteří měli zkušenosti s drogama ... to téma mě zajímá a dokážu třeba i tomu člověkovi poradit, nebo mu pomoct. Ne mu radit, co by měl dělat, ale snažit se mu pomoct... Ovšem když má o to zájem.“ (Eva, 22)

Prostředí internetu se tak stává přípravou na povolání a pomáhá budování pracovní identity a autority starších adolescentů. „... jsem autorka. Píšu do takového na hudbu zaměřeného serveru články o taneční hudbě ... díky tomu psaní co dělám, si tak trošku začínám budovat tu svoji maličkou autoritu.“ (Hanka, 25)

Muži, kteří jsou technicky zaměření, si pak prostřednictvím internetu již přímo vydělávají peníze, používají internet jako pracovní nástroj a rozvíjí tím vztahy pracovní. „Moji prací na internetu je výroba, stránek, reklamní média …“ (Petr, 18) 71

„...hodně chatujících lidí jsou lidi pracující v IT.“ (Tobegan, 21)

Dospívající tak mají možnost budovat v prostředí internetu svoji pracovní identitu, která často významně přispívá k jejich sebepojetí a sebehodnocení.

4.4.2.6 Role virtuální identity v kontextu teorie Marcii Následující kapitola se zabývá virtuální identitou dospívajících v souvislosti s teorií Marcii (in Macek, 1999). Obecně jsem se teorií Marcii zabýval již v teoretické části práce (kapitola Identita, str. 9). Jak jsem již popisoval v předchozí části výsledků výzkumu (kapitola Prostředí bez závazků, str. 58), prostředí internetu je často dospívajícími vnímáno jako prostředí bez závazků. Jestliže tedy v prostředí internetu dosti často chybí závazek, vyskytuje se zde v souladu s teorií Marcii virtuální reprezentace dospívajícího buďto ve stavu difúzní - rozptýlené identity anebo ve stavu nezávazné identity - moratoria. Virtuální identita přijímá závazek jen vyjímečně

–

z podstaty

specifického

prostředí

internetu

a

jeho

vnímání

dospívajícími. V dalším textu uvedu jednotlivé stavy identity podle Marcii a u každého ze statusů

se

zamyslím

nad

tím,

jakou

roli

virtuální

identita

může

hrát

u dospívajícího, který se nachází v příslušné fázi.

a) náhradní – uzavřené identita Předpokládejme nyní, že dospívající se nachází ve stavu náhradní uzavřené identity. Jelikož status náhradní – uzavřené identity se vyskytuje ve vývoji dospívajícího obvykle jako první a aktuální pozice adolescenta obsahuje závazek a krize chybí, často bude adolescent přecházet do statusu, kde závazek není přítomný – ať už difúzní nebo nezávazné identity. Právě tady může být internet, respektive virtuální identita adolescenta nápomocna tomuto přechodu. Jak již bylo řečeno, virtuální prostředí je místem, kde závazek často není přítomen a to je právě to, co adolescent pro svůj další vývoj potřebuje. V bezpečném prostředí internetu může dospívající se svojí identitou experimentovat dříve, než by si to třeba troufl v realitě. Dobrým příkladem může myslím být čtrnáctiletý Martin, se 72

kterým jsem mluvil v realitě, který ačkoliv o svých rodičích mluvil s velkou úctou a autoritou a s normami a postoji rodičů a autorit se spíše ztotožňoval, tak o prostředí internetu říká: „Akorát když se na někoho domluvíme, tak to je bomba, na netu je lepší prosředí, je to bomba, je to zábavnější, dá se dělat lepší prdel. Je to super, můžeš být drzej, můžeš se změnit co vlastně nejseš atak. ... jednou, tak jsem ho vyfakoval, sprostě jsem mu nadával, byl jsem hnusnej“ (Martin 14)

V reálném světě by si Martin na něco podobného pravděpodobně netroufl. Z neverbální komunikace přitom bylo vidět, jak Martin u svých slov „ožívá“, mění tón hlasu, mluví o svém zážitku se zájmem. Bezpečí virtuální prostředí se tak pro něj stává místem, kde se zbavuje závazku a ztotožňuje se na chvíli se svojí virtuální reprezentací. Tato virtuální identita tak může být předzvěstí dalšího vývoje v reálném prostředí.

b) difúzní - rozptýlená identita Ve statusu difúzní identity, kdy adolescent neprožívá krizi ani závazek, nemá potřebu sebedefinování, a proto je snadno ovlivnitelný vrstevníky, mění často

své

názory

i

chování,

častěji

má

nízké

sebevědomí

a

problémy

v mezilidských vztazích, je méně rigidní a konvenční ve svém chování. V tomto statusu se pro dospívajícího virtuální prostředí může stát bezpečným místem, kde se učí projevit svoje názory, komunikovat s ostatními. Podle mého názoru je velmi důležité, že v prostředí internetu nemusí mít dospívající strach ze sankcí skupiny, a proto si může dovolit nedodržovat její normy. Virtuální prostředí může být také cestou ke zlepšení sebehodnocení - dospívající získává nové kontakty a virtuální

přátele,

se

kterými

má

možnost

virtuálně

a

tedy

bezpečně

komunikovat. Z mých respondentů by se ve stavu rozptýlené identity mohla nacházet introvertní Delphie – i když u rozhovorů vedených pouze ve virtuálním prostředí je odhad velmi těžký. Na difúzní identitu usuzuji z jejích slov týkajících se hraní rolí, které musí hrát v reálném životě, zatímco na internetu se stává novým, svobodným člověkem.

73

„stáváš se tu novým člověkem :o) ... jsem tu svobodná :o) ...“ (Delphie, 19) „... spíš osvobozená od skutečného světa ... a sama od sebe :o)“ (Delphie, 19)

Uvědomuji si, že problém Delphie může spočívat i jinde. Její slova volím spíše jako modelový příklad toho, jak může virtuální identita být nápomocná dospívajícímu ve statusu difúzní identity. „Tady je mé já opravdové. Tady se může naplno projevit, ve skutečnosti je tíženo okolím.“ (Delphie, 19)

Dospívající tak může prostřednictvím své virtuální identity nastoupit cestu za svým skutečným já - tím, které není vytvořeno na základě norem a očekávání skupiny.

c) nezávazná identita – moratorium Ve statusu moratoria adolescent zažívá krizi a zároveň neexistuje závazek nebo je fádní. Právě v tomto stadiu podle Marcii adolescent zkouší nové role, experimentuje, objevuje nové hodnoty. Význam virtuálního prostředí pro tuto fázi je zřejmý. Důsledky prostředí internetu jako prostředí bez zábran, závazků a prostředí lži a přetvářky jsem již popisoval v části práce nazvané Specifika prostředí internetu (str. 53). Dále je tématu experimentování s identitami věnována relevantní kapitola Motivace změny virtuální identity (str. 65) a Změna já v prostředí internetu (str. 67). Shrnutím uvedených kapitol by mohlo být tvrzení, že právě pro fázi moratoria je virtuální prostředí ideální. Bezpečné, anonymní a otevřené prostředí internetu umožňuje experimentovat se všemi aspekty své identity. Experimentovat se svojí identitou však mohou ve virtuálním prostředí nejenom dospívající, ale i dospělí, kteří již v reálném prostředí dosáhli nejvyššího stádia.

d) dosažení identity Ve statusu dosažení identity jako finální fázi adolescence je přítomná krize i závazek. Adolescent (dospělý) spojuje minulost, přítomnost a budoucnost ve smysluplný celek, prohlubuje se u něj sebereflexe, posiluje svoje já a je

74

schopen

sexuální

intimity

(Macek,1999).

Bylo

by

však

zjednodušující

se domnívat, že hledání sebe sama, svého já, svých hodnot končí v období adolescence.

Hledání

sebe

sama

v

jungiánském

smyslu

individuace

je

celoživotním procesem. Pro tuto fázi vidím jako nejdůležitější význam virtuálního prostředí to, že umožňuje prostřednictvím bezpečného „návratu“ do fáze moratoria reflexi současných cílů a hodnot. Uvedené je v souladu s teorií Patricie Wallace (1999), kterou se zabývám v teoretické části práce (kapitola Identita on-line, str. 24). Dospělý tak prochází cyklem „MAMA“ (moratorium / achievement / moratorium / achievement)

a

virtuální

prostředí

mu

dává

možnost

bezpečného

experimentování s identitou a hledáním svého já.

Jak

je

vidět

z předchozích

odstavců,

virtuální

prostředí

může

být

nápomocno vývoji identity dospívajících ve všech fázích dle Marcii. Dospívající se v bezpečném a otevřeném virtuálním prostředí učí komunikovat, navazovat vztahy partnerské, přátelské i pracovní, má možnost reflexe svých hodnot a cílů a experimentovat se všemi aspekty své identity. V následující části se budu zabývat oblastí vztahů ve virtuálním prostředí.

75

4.4.3 Oblast vztahů ve virtuálním prostředí Virtuální prostředí se stává pro dospívající prostředkem pro navazování vztahů – přátelských, partnerských, ale i pracovních. Právě hledání partnera v prostředí

internetu

je

častým

a

výrazným

fenoménem.

Podle

jedné

respondentky se většina chlapců zúčastňuje chatů právě za tímto účelem: „Já jsem tam nechodila za tím účelem, abych si hledala partnera. Podle mýho názoru si tam většina kluků hledá partnerky.“ (Jana, 24)

Z 16 rozhovorů mého výzkumu, neuvedli využití internetu pro hledání partnera pouze 3-4 respondenti. Nejprve se budu podrobněji zabývat tím, proč je právě internet využíván tak často k navazování vztahů.

4.4.3.1 Motivace využití internetu pro navázání vztahu Z kategorií axiálního kódování vyplynuly následující důvody: a) nepřeberné množství vztahů Dospívající často udávají výhodu, že v prostředí internetu je nepřeberné množství lidí – potencionálních partnerů, je možné poznávat stále nové a nové lidi. Tito lidé jsou navíc snadno dostupní (z prostředí svého domova) a otevření ke komunikaci, což v reálném světě vždycky tak být nemusí. Neomezené množství lidí (co se týče možnosti se seznámit) v prostředí internetu rozšiřuje možnost výběru partnera s ohledem na společné zájmy či záliby. Dospívající tak může naplnit svoje specifické potřeby. „Internet přinesl takovou nepřebernou možnost vztahů ve kterých si člověk může vyloženě bahnit a je tam těch lidí strašně moc. Strašně moc a když má člověk nějaký specifický potřeby, tak se líp vybírá ...“ (Hanka, 25)

b) nezávislost na lokalitě Další výhodou je nezávislost na lokalitě – dospívající se mohou bavit s lidmi z celého světa, poznávat jinou mentalitu, jiné kulturní prostředí a v neposlední řadě mají možnost si vyzkoušet svou znalost cizího jazyka.

76

„Víš co je na netu taky skvělé, člověk tu má rozlet - můžeš se bavit s kým chceš, ať je odkudkoliv. Mám přítele z ameriky, komunikace sice trochu zadrhává, ale je to skvělý člověk. A já ho znám díky netu.“ (Delphie, 19)

c) snadné navazování vztahů Dospívající se rádi seznamují, navazují nové kontakty a vztahy, což je zřejmá vývojová potřeba adolescence. „...baví mě poznávat nový lidi...“ (Misa, 20)

Důležitým rysem prostředí internetu je však to, že navázat „vztah“ kontakt, je zde velmi snadné. Tento znak je dospívajícími často uváděn. „V reálu je to o hodně složitější než na internetu. Tam si někoho najdu a hnedka s ním můžu začít jakoukoliv otázkou, nebo větou. To by mně problémy nedělalo.“ (Eva, 22)

Navázání kontaktu – „seznámení“ – je tak snadné, že člověk nemusí téměř ani promluvit. „myslím si, že mnoho lidí by se jinak než přes net s opačným pohlavím neseznámila, tady je to mnohem jednodušši , třeba na chatu jen klikneš...“ (Karmen, 15)

Jakoby už samotným „kliknutím“ byl kontakt navázán.

d) příležitost pro sociálně handicapované Tento bod souvisí úzce s výše uvedeným, ale úplně se tyto body nepřekrývají. Pro některé dospívající je seznámení se v reálném světě skutečný problém, zatímco ve virtuálním prostředí jsou příležitosti vyrovnané i pro sociálně handicapované. Sociálním handicapem může být často nesmělost, úzkost při navazování kontaktu nebo fyzická (ne)přitažlivost. „Já jsem ve skutečnosti nesmělá. Jsem spíš ten typ co poslouchá. Takovou odpověď bych ti ve skutečnosti dohromady nedala ani kdybych se rozkrájela.“ (Delphie, 19)

Jiným

handicapem

může

být

problém

vyjádřit

v reálném

své emoce. „Moje pocity se mi mnohem líp napíšou, než bych je měla říct.“ (Eva, 22)

77

kontaktu

V bezpečném virtuálním prostředí se tak dospívající učí ať už partnerské, či přátelské vztahy navazovat, učí se komunikovat, vyjádřit své pocity, touhy a hodnoty.

e) virtuální sexuální zkušenosti Virtuální prostředí se může stát nejenom prostředkem k seznámení, ale také místem, kde dospívající získávají své první sexuální zkušenosti, i když pouze ve formě slov a psaného textu. „A co mě asi překvapilo nejvíc, že nepolíbená panna bez jakýchkoliv sexuálních skušeností dokáže sex po netu :o)“ (Delphie, 19)

V prostředí internetu se tak učí dospívající uvědomovat si svoji sexualitu, mluvit o intimních věcech, a získávat tak první, i když virtuální, zkušenosti. „... byla jsem malé pískle zcela nezkušené, psala jsem to poprvé. Jistě, že jsem se styděla, to jsem byla ještě nezkažená :o)“ (Delphie, 19)

V souvislosti s oblíbeností internetu jako prostředku pro seznamování, je velmi zajímavý názor dospívajících na vztahy prostřednictvím internetu z kvalitativního hlediska – zda jsou hluboké nebo spíše povrchní atp.

4.4.3.2 Kvalita virtuálních vztahů Co si tedy dospívající myslí o kvalitě virtuálních vztahů: a) vztahy na internetu nejsou skutečné Velmi výrazný a často uváděný rys bez ohledu na věkovou kategorii. Dospívající vidí vztahy na internetu jako nereálné, neskutečné, pojem přátelství a kamarádství

je

v prostředí

internetu

těžko

použitelný.

Žádný

z mých

respondentů neoznačil virtuální vztah za skutečné přátelství. „Není to kamarádství, je to spíš jenom, že se známe přes internet a povídáme si o všem možným.“ (Petr, 18)

Již mladší adolescenti popisují neporovnatelnost virtuálního a reálného přátelství. „kamarádství v reálu a na internetu se nedá porovnat.“ (Martin, 14)

78

Zajímavé

je,

že

se

dospívající

někdy

ostýchají

označit

vztah

prostřednictvím internetu za kamarádství i v případě, že došlo k důvěrné výměně osobních informací. „...nedá se to označit jako kamarádství, i když některé lidi znám poměrně dost i důvěrně“ (Tobegan, 21)

Svůj vliv zde má patrně, v některých případech již popisované, prostředí lži a přetvářky. Jak udává jedna z dívek: „Jo mám tu dost kamarádů, ale nevím jestli jim tak můžu říkat, protože přes net se většina lidí vydává za někoho kým není ... je to přátelství a zároveň není, protože toho člověka doopravdy neznáš.“ (Karmen, 15)

Vzniká zde určitá ambivalence, vztah „je přátelství a zároveň není“. Jakoby se virtuální přátelství stávalo specifickým druhem volného vztahu, který nemá svoje pojmenování. „... ale pojem přátelství mi tam nesedí. Nevím ale jak by se to dalo nazývat …“ (Jana, 24)

Přátelství se tak stává jakousi iluzí, odrazem přátelství. Turkle (1998) uvádí ve své knize příběh z virtuálního prostředí (MUDu), kdy se dívka jménem Julie stala nejoblíbenější postavou tohoto prostředí, za svou nejlepší přítelkyni ji považovalo mnoho účastníků této hry. Největší předností této dívky bylo, že uměla lidem výborně naslouchat a tím lidem pomohla někdy více než kdokoliv jiný. Až po čase se ukázalo, že Julie byla „jenom“ chytrým počítačovým programem. Pojem přátelství tak dostává ve virtuálním prostředí jinou dimenzi. Stává se často odleskem sebe sama, iluzí přátelství, smutkem ze vztahů, které „jsou a nejsou“. S tímto v podstatě pesimistickým osobním vyjádřením se dostávám k dalšímu v mých rozhovorech uváděnému bodu.

b) větší rychlost a povrchnost vztahu Zajímavé je, že skutečnost větší povrchnosti a rychlosti virtuálních vztahů si uvědomovali především dospívající z nejvyšší věkové kategorie 19-24 let, což byli zároveň lidé s delší a hlubší zkušeností s internetem. Tito dospívající udávají, že vztahy na internetu vnímají jako urychlené a kratší.

79

„ ...když to srovnám s normální vztahem tak rychlý. Všechno jde rychleji.“ (Delphie, 19)

Zároveň dospívající označují virtuální vztahy za povrchní a plytké. „Byly to povrchní vztahy. My jsme se tam s těma klukama často potkávali, tak na tom to bylo hodně založený, ne na tom, že by jsme měli něco společného... takovej jepičí život přátelství. I teď potkávám ty starý nicky, ale nemáme si teď už o čem vyprávět...“ (Jana, 24)

Jak je vidět, sami dospívající čistě virtuálnímu přátelství nedávají přílišnou váhu, nepovažují ho za „pravé“ přátelství. Hledají-li prostřednictvím internetu skutečný vztah – ať už přátelství nebo lásku – snaží se převést tento vztah do reality.

4.4.3.3 Virtuální vztahy a jejich přenos do reality Všichni dospívající v mém výzkumu si uvědomují, že virtuální prostředí je pouhou náhražkou, či iluzí skutečného vztahu. „...ať je to na netu sebevíc hezčí a jednoduší, se skutečným životem se to rovnat nemůže. Pokud ti ke štěstí stačí si jen popovídat, tak ti net stačí ale pokud potřebuješ obejmout, cítit něčí blízkost, to už ti ten přítel, i kdyby sebevíc chtěl, dát nemůže.“ (Delphie, 19)

Lidé, se kterými se dospívající seznámili ve virtuálním prostředí, se tak běžně stávají skutečnými přáteli nebo partnery. Internet je prostředkem navázání skutečného - reálného vztahu. „...svého bývalého a svého současného přítele jsem potkala na netu...“ (Delphie, 19) “...navíc přátelství se z toho stalo až poté, co jsem se s nima viděl v realitě“ (Tobegan, 21)

Vztah, který vznikl ve virtuálním prostředí, se mnohdy může stát přínosem pro reálný život. „... jsem šťastnější díky přátelství které mi to přineslo ...lidi z toho netu si na člověka taky vzpomenou a vytáhnou ho ven .. to je to, co mi přinesl internet – lidi co mě někam vytáhnou, třeba aniž bych já si o to řekla. A ještě k tomu mě vytáhnou tam kam se mně líbí.“ (Hanka, 25)

80

Dospívající tedy má možnost prostřednictvím internetu navázat nové vztahy a kontakty právě s lidmi, kteří sdílí jeho potřeby, zájmy a hodnoty. Přátelství vzniklé na internetu se pak může stát skutečným přátelstvím. Přenos virtuálního vztahu do reality nemusí však probíhat vždy právě idylicky. Častým jevem je při prvním setkání naopak určitá deziluze.

4.4.3.4 Deziluze z reálného setkání Specifickým tématem je samotné reálné seznámení s lidmi z virtuálního prostředí, kdy dochází často při první zkušenosti ke zklamání, nepříjemnému zážitku. „...můžeš si s někým na chatu "rozumět", ale jak se s ním uvidíš v RL, tak je to o ničem a nemáte si co říct - třeba jsi měl o něm úplně jinou představu.“ (Tobegan, 21)

V některých případech dospívající mluví o podlehnutí iluzi. „...na netu se snadněji podlehne iluzi .. dva se do sebe zamilují aniž by jeden druhýho viděli a pak to není ono.“ (Hanka, 25)

Stává se, že diskrepance mezi vlastní představou založenou na projekcích a fantazii, a realitou je natolik velká, že dospívající je po zažitém zklamání před další

podobnou

zkušeností

opatrný,

navázání

bližšího

vztahu

pouze

přes internet se někdy úmyslně vzdává – vztah se může dále vyvíjet až v realitě. „dávám si pozor .. nehledám na internetu vztah… nebo takhle, pokud je ten člověk zatraceně hezkej a já ho pak vidím v reálu, tak to je pak už něco jinýho.. to už ho nepovažuju za čistě internetovej vztah…“ (Hanka, 25)

Samostatným

tématem

k zamyšlení

by

pravděpodobně

mohla

být

očekávání mužů a žen od virtuálních vztahů. Zdá se, že tato očekávání se často výrazně liší. ne všichni mají totiž zájem přenášet vztahy virtuální do reálného života. Jedna z dívek mluví o vyvíjení tlaku vůči ženám za účelem seznámení a navázání vztahu v realitě. „... pořád na mě byl tlak, abych se s každým, se kterým jsem se tam delší dobu bavila, hned potkala, abych si s nima vyměňovala telefony – tehdy jsem naštěstí doma žádnej neměla, tak to bylo dobrý, i majly. Takovej hrozně velkej tlak od těch chlapů, aby to přerůstalo v něco víc.“ (Jana, 24)

81

Jiná dívka uvádí nepříjemnou zkušenost z prvního reálného setkání, která ji odradila od dalšího reálného seznamování s muži z prostředí internetu. „S jedním jsem se setkala, a ten mě znechutil svou první větou, takže jsem to od té doby neriskovala. První věta byla: „Ahoj já jsem Petr, mám volnej byt, jdeš ke mně?“ Tak jsem mu řekla: „Měj se pěkně ahoj.“ Neměla jsem chuť takové zážitky opakovat.“ (Alena, 16)

Zdá se, že muži hledají prostřednictvím internetu častěji než dívky partnerku pro erotický vztah. Dívky v souladu s obecnými teoriemi hledají spíše porozumění, možnost komunikace a potvrzení sebe sama. Dospívající muži však často očekávají, že potencionální partnerky hledají ve virtuálním prostředí totéž co oni, což často vede ke vzájemné deziluzi. Chlapci i dívky tak někdy přirovnávají svůj virtuální vztah ke kouzlu a magii a o reálné setkání se svým protějškem nestojí, protože mají obavu ze „ztráty kouzla“. „... bylo to hrozně příjemný, takový obohacení. To je když se člověk normálně zamiluje, třeba takhle, to je vždycky hrozně pěkný. Já jsem to kouzlo nechtěla přerušit, já jsem si to chtěla užít. Proč bych si setkáním to kazila.“ (Jana, 24)

„Kouzlo“ se obvykle ztrácí právě prvním setkáním v realitě. Projikované představy se rozplynou a „vztah“ tím končí. „Nechci poznat svůj protějšek, protože by ztratil svý kouzlo, když bych ho poznal.“ (Petr, 18) „Kouzlo“ jsou nejenom fantazie a představy, ale svoji roli může hrát i pocit

sdílení určitého tématu (viz kapitola Internet jako prostředník tématu, str. 94). Ani tento pocit sdílení tématu však nemusí stačit k udržení vztahu v realitě. „Já se někdy i bráním poznat lidi z netu, protože pokud si opravdu nejste blízcí, neváže vás toho k sobě víc než jen jedno společné téma nebo nějaký flirtík tak to prostě nevydrží, při tom setkání něco rupne.“ (Delphie, 19)

Dospívající si tedy uvědomují, že virtuální vztah a láska jsou často jenom iluzí a že přechodem do reality by vztah často skončil. Přesto jim tato skutečnost nebrání navazovat další virtuální vztahy a účastnit se dál této magické hry. Dospívající se tak učí prostřednictvím navazování virtuálních vztahů komunikovat

82

– vyjádřit vlastní názor, přání, učí se získávat a poskytovat emoční podporu. Dospívající si mohou prostřednictvím různých identit zcela bez závazků srovnat své názory, postoje, pocity, otestovat sami sebe – co jsem, čím chci být, kam chci

patřit.

Virtuální

prostředí

tak

pomáhá

naplnění

vývojových

úkolů

v této oblasti. Problém může nastat ve chvíli, kdy adolescent nepřekročí plytkost virtuálních vztahů a virtuální prostředí se stane jediným zdrojem sebedůvěry. Prostředí internetu a vztahy v něm se pak může stát kompenzací a dospívající může být v řadě případů na cestě k závislosti. Nevidím však tento jev vyhraněně negativně, závislost na internetu je jen jednou z možností jak svůj nedostatek kompenzovat a tato možnost se jeví podle mých zkušeností jako jedna z těch bezpečnějších.

4.4.4 Komunikace ve virtuálním prostředí O komunikaci ve virtuálním prostředí budu v následujícím textu uvažovat ve dvou rovinách: 1)

Rozdíly proti reálné komunikaci očima dospívajících V této rovině popisuji rozdíly mezi reálnou a virtuální komunikací tak, jak je

vidí a vnímají sami dospívající a jak tyto rozdíly sami popisovali v rámci kvalitativních rozhovorů. Popisované rozdíly jsou zde jevy v rámci kategorií axiálního kódování – viz. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. (str. 112). 2)

Odlišnost od reálné komunikace z mého pohledu tazatele, na základě srovnání reálných a virtuálních rozhovorů Tato rovina vypovídá o tom, jak jsem rozdíly viděl a vnímal já sám

z pohledu srovnání rozhovorů dvojího typu - v prostředí internetu a v realitě za pomocí diktafonu. Rozhovory na internetu i v realitě jsem vedl pouze jako dyadickou komunikaci (mezi dvěma osobami), nemohu tedy hodnotit a porovnávat komunikaci, které se účastní zároveň více osob. Specifika virtuálního prostředí budu analyzovat na základě kontextových modalit, které Vybíral (2000) popisuje jako základní prvky kontextu a situace komunikační výměny.

83

4.4.4.1 Časový rámec Tato modalita se zabývá otázkou času v průběhu komunikace – kdy ke komunikaci dochází, kolik je na ni času atd.

Pohled respondentů Mezi respondenty jsem našel dva protichůdné názory, které se týkají toho, kolik času má člověk ve virtuální komunikaci na rozmyšlení odpovědi a jak rychle tedy v komunikaci reaguje. Zajímavé je, že v obou případech dívky mluvily o prostředí chatů, takže rozdíl není způsoben odlišným typem virtuálního prostředí. Jedna z respondentek udává, že ve virtuální komunikaci má více času na rozmyšlenou a promyšlení odpovědi. „Na internetu bych třeba měla i čas na rozmyšlenou, neříkám, že teď nemám, ale asi bych nad tím více přemýšlela. Třeba až odtud odejdu, tak si řeknu že jsem to tady mohla podat jinak.“ (Eva, 22)

S možností času na promyšlení odpovědi se často spojuje to, že ve virtuálním prostředí dospívající u sebe pozorují lepší vyjadřovací schopnosti – lépe formulují: „tady jsou mé věty dokonalejší než ve skutečnosti ... ve skutečnosti se neumím tak přesně vyjadřovat“ (Delphie, 19)

Na druhou stranu dospívající uvádí větší rychlost virtuální komunikace. Ve virtuálním prostředí reagují bezprostředněji a času na promyšlení odpovědi je méně než v realitě. „V realitě si to můžu třeba trošku v hlavě zesumírovat, třeba můžu být chvilku ticho... Tam je ale ta rychlost, tam musím reagovat bezprostředně.“ (Jana, 24)

Zajímavé je, že v souvislosti s uvedeným mluví také o omezenější slovní zásobě ve virtuálním prostředí. „Mám pocit, že na internetu mám jakoby omezenou slovní zásobu, nebo omezenější než normálně.“ (Jana, 24)

Otázka času na rozmyšlení odpovědi a otázka vyjadřovacích schopností je tedy spíše individuální a liší se také podle toho, jaké technické prostředky na internetu člověk ke komunikaci používá. Při asynchronní komunikaci (e-mail)

84

se okamžitá odpověď přímo neočekává, rozdíly však mohou být i v on-line komunikačních nástrojích a také momentálním prostředí. Můj názor je, že v průměru se ve virtuálním prostředí toleruje výrazně delší reakce než v prostředí reálném. To potvrzuje i zkušenost srovnání reálných a virtuálních rozhovorů – viz dále. V prostředí internetu se často předpokládá, že protějšek nekomunikuje pouze s jedním člověkem - ale je běžné zároveň vést „dyadický“ rozhovor s více lidmi. Tedy ne rozhovor s více lidmi v jedné „místnosti“, ale zároveň více rozhovorů v různých „oknech“ počítače. Rozhovory mohou být zprostředkovány i zcela jiným komunikačním nástrojem (v rámci internetu). Tento fenomén dále rozebírám v kapitole nazvané Multiplicita komunikace (str. 95). Uvedené dokládá výtah z rozhovoru na internetu s patnáctiletou Karmen: dav: karmen: dav: karmen: dav: karmen:

bavíš se takhle s více lidma na netu běžně? JO někdy i třeba se 7 a to už je teprve teror :-) a děláš to i v reálu? V reálu max 3 lidi, víc už fakt nejde čím to? no v reálu, když se bavím tak zkouším vnímat hlavně toho jednoho s kým se bavím a další jen minimálně , chápeš? Líp se soustředit jen na toho jednoho a navíc, tady je riziko, že ten druhý s kým se taky bavíš bude naštavaný nebo žárlit dav: a tady není lepší se soustředit na jednoho? bavit se naplno s jedním? proč? karmen: myslím si, že to je výhodné z několika důvodů, nejdřív, než ti někdo odpoví, chvilku to trvá a ty mezitím můžeš psát dalšímu a využiješ tak plně peníze, které utratíš a dozvíš se toho víc dav: já odpovídám dostatečně rychle abych tě zaměstnal naplno a stejně se mi naplno nevěnuješ :-) (to není výčitka, jen chci říct, že to často není argument) karmen: Já vím, ale většina lidí, které znám neodpovídají tak rychle jak ty, protože taky mají víc otevřených rozhovorů...

Rozhovor tím dostává (mimo jiné) dosti odlišný časový rámec. Reakce člověka, se kterým komunikuji, jsou výrazně pomalejší a tato pomalá reakce je běžná. Jak jsem již uvedl, toto tvrzení však nelze zobecnit na všechny typy komunikačního prostředí internetu.

Srovnání reálných a virtuálních rozhovorů Velmi výrazným rysem virtuálních rozhovorů bylo to, že většina z nich zůstala nedokončená, nebyla probrána všechna témata, respondent v polovině

85

rozhovoru komunikaci z různých důvodů ukončil. V souvislosti s předchozím rysem je nutné říci, že dokončené virtuální rozhovory trvaly v porovnání s reálnými dokončenými rozhovory velmi výrazně déle – a to i v případě, že respondent mi věnoval plnou pozornost a nebavil se zároveň s dalšími lidmi (což bylo častým jevem). Délka kompletního rozhovoru v reálném prostředí byla přibližně 1 hodina, v prostředí virtuálním 3-4 hodiny. Tuto skutečnost je nutno chápat z metodologického hlediska jako nevýhodu, ne každý respondent je ochoten obětovat 4h svého času a v neposlední řadě také financí – pokud si platí připojení k internetu sám. V důsledku omezené rychlosti psaní textu se také zdá, že ve virtuálních rozhovorech byly odpovědi respondentů kratší a tím pádem méně rozvedené. Toto na jednu stranu vedlo k tendenci uvádět názory a pocity ve zhuštěné formě, ale na druhou stranu se mi odpovědi z virtuálního prostředí zdály často výstižnější. Jakoby internet vedl v některých případech k určité schopnosti shrnutí názoru do kratšího vyjádření. V jiných případech mě naopak vedly kratší až úsečné odpovědi rozhovoru k nutnosti se v dialogu více ptát a být v rozhovoru výrazně aktivnější.

4.4.4.2 Prostor a prostorové uspořádání Výrazná rozlišnost prostředí rozhovoru reálného a virtuálního je zřejmá, na rozdíl od prostředí reálné komunikace ve virtuálním prostředí není sdílení společného prostoru. Společným prostorem je ve většině případů pouze jedno nebo více oken na obrazovce monitoru. Ve virtuálním prostředí nemáme v některých případech ani jistotu, zda komunikujeme se skutečným člověkem, viz případ programu „Julie“ v kapitole (Oblast vztahů ve virtuálním prostředí, str. 76).

Pohled respondentů Nejčastěji

uváděným

rozdílem

je

absence

fyzického

kontaktu,

ve virtuálním prostředí odpadají všechny prostředky neverbální komunikace.

86

kdy

„Štve mě, že nepoznáš s kým se bavíš, jestli to je holka nebo kluk ... nevyhovuje mi to, že je to neosobní...“ Alena, 16 „Nevyplyne to tak, jak když komunikuješ z očí do očí. Z očí do očí člověka líp poznáš, z osoby něco vyzařuje ale z textu na Inetu ne.“ Martin, 14

Neosobnost jako negativní,

virtuální

ale

které neosobnost

a

komunikace

současně anonymita

s tím

si

přináší.

je

ve

většině

případů

vnímána

dospívající

uvědomují

i

Na

stranu

neosobnost

jednu

je

výhody,

nepříjemná, nevyhovující a na druhou stranu je příjemné mít možnost být anonymní a využít tak možností prostředí bez zábran. Jak si všimla jedna respondentka, poměrně zajímavým důsledkem absence neverbální

komunikace

je,

že

ve

virtuálním

prostředí

je

jen

výjimečná

komunikace bez zpětně vazby ve formě odpovědi. Zatímco v reálném prostředí jsou pro nás odpovědí také neverbální signály, v prostředí internetu při absenci těchto signálů nutně očekáváme odpověď nebo reakci ve formě slov nebo znaků. V některých případech může v reálném prostředí (na rozdíl od virtuálního) stačit pro komunikaci pouhá fyzická přítomnost jiné osoby, které své informace „sdělujeme“. „Narazila jsem na vyéčkovaného chlapíka, on se se mnou začal bavit o věcech který mě nezajímaly – teda aniž bych si o to žádala – to bylo stejný jako na netu – a já jsem se s ním bavit nechtěla a dávala jsem mu to najevo, nereagovala jsem na jeho podněty, nicméně jeho bavilo se se mnou bavit, i když do mě mluvil jenom jako do dubu. Já si myslím, že na netu by ho to nebavilo. Na internetu by to nešlo, tam jako člověka dlouhodobě by nebavilo mluvit jen do dubu.“ (Hanka, 25)

Ve virtuálním prostředí je tedy, zdá se, více omezená komunikace „jednosměrná“, respektive obecně komunikace, o kterou nestojíme. Nereagovat nebo rozhovor skončit je ve virtuálním prostředí snadné. Specifickým aspektem absence neverbální komunikace je to, že nelze rozlišit intonaci, výšku nebo sílu hlasu. Toto je na jednu stranu ochuzení sdělované informace, ale na druhou stranu to může být vnímáno i pozitivně. „... nemusíš se bát mluvit z toho důvodu že by tě někdo přeřval. Prostě tě nikdo nepřeřve.“ (Hanka, 25)

87

V důsledku tohoto aspektu elektronické komunikace se vyrovnává příležitost ke komunikaci například pro lidi vysoce submisivní (nemající odvahu někoho „překřičet“) nebo pro lidi s přirozeně slabším hlasem.

Srovnání reálných a virtuálních rozhovorů Jak jsem již uvedl, dalším důsledkem jiného uspořádání „virtuálního prostoru“, je možnost komunikovat s více lidmi zároveň, což bylo výrazným rysem rozhovorů. Nikdy jsem neměl jistotu, s kolika lidmi zároveň respondent komunikuje (kolik má zároveň otevřených dalších „oken“ ve svém počítači). Jestliže byly reakce respondenta pomalejší, tak jsem se na toto přímo ptal, za účelem dalšího rozhovoru. Jedna dívka uvedla, že se zároveň baví s dalšími 4 lidmi, což má jistě své důsledky pro kvalitu rozhovoru. Prostorové uspořádání je tedy v případě virtuálního rozhovoru velmi různorodé a není pro obě komunikující strany shodné.

4.4.4.3 Modalita významu V přiřazení významu komunikaci jde o to, jakým způsobem komunikující osoba chápe otázku nebo větu, jakým způsobem „odhaduje“ pravý význam komunikace.

Pohled respondentů Zajímavé je, že o změněné modalitě významu v prostředí internetu respondenti v mých rozhovorech mluví dosti málo, přestože mně se to zdálo být v průběhu virtuálních rozhovorů poměrně výrazným rysem. Naopak, dospívající mluví spíše o lepších vyjadřovacích schopnostech, lepším vyjádření emocí apod. Otázkou je, zda respondenti považují tato nedorozumění za naprosto běžnou součást komunikace po internetu nebo si tuto častěji změněnou modalitu významu spíše neuvědomují. Správnému pochopení významu pomáhá v reálné komunikaci především neverbální komunikace. V teoretické části práce poměrně rozsáhle popisuji využití

emotikon

(v

žargonu

uživatelů 88

internetu

„smajlíci“),

které

slouží

ve virtuálním prostředí jako náhrada pro vyjádření emoce. Jedna z dívek, která si změněnou

modalitu

významu

uvědomuje,

mluví

o

virtuální

komunikaci

následovně: „Komunikace tu je těží, máš jenom slova, někdy nevíš jak jsou myšlena, protože při normální komunikace ti napomáhá intonace,

mimika obličeje nebo ruce. To tady

na netu nemáš. Je to nejasnost co mi tu vadí. I když smajlíci to trochu vyrovnávají ... dost tu komunikace ujasňují“ (Delphie, 19)

Zdá se, že možnost vyjádření emoce je také o tom, jak širokou škálu emotikon umí ten který uživatel internetu používat a také „číst“. Zmíněná dívka na otázku, které emotikony používá, odpověděla: „:-D:-):-{}:-P:'-(O-):-<:-@:-|:*):-/:-(;-):-O8-):-

... každý smajlík je jiný, každý

znamená něco uplně jiného“ (Delphie, 19)

Vyjádření emocí prostřednictvím klávesnice se tak stává jakýmsi „uměním“. Běžně jsou i u vyspělých uživatelů internetu používány pouze dva typy emotikon, které poukazují na kladnou nebo zápornou emoci. Na otázku, zda emotikony vyjadřují emoce uměřeným způsobem tázaný muž odpovídá: „úplně přesně ne, ale zhruba se to určit dá, ten kdo píše hodně veselé smajly, určitě není smutnej“ (Tobegan, 21)

Srovnání reálných a virtuálních rozhovorů Z pohledu v komunikaci

srovnání

reálných

prostřednictvím

a

internetu

virtuálních výrazně

rozhovorů,

častěji

ke

docházelo

komunikačním

nedorozuměním, respondent význam odhadoval špatně, špatně pochopil otázku nebo jsem já pochopil odpověď s pozměněným významem. Častým jevem ve virtuálním prostředí byl výklad významu za pomocí projekcí, kdy respondent vkládal do otázek nebo odpovědí svůj vlastní význam, který v otázce původně nebyl obsažen.

4.4.4.4 Přítomnost emocí Na změnu emočního prožívání v prostředí internetu působí především fenomény popsané v kapitole Specifika prostředí internetu (str. 53). Emoční 89

rámec je tedy silně ovlivňován tím, jak konkrétní dospívající prostředí internetu vnímá – prožívá.

Pohled respondentů Co se týče samotné přítomnosti emocí ve virtuálním světě, tak se u dospívajících lišil jejich pocit z toho, zda internet je nebo není pro ně vhodný pro komunikaci o osobních tématech a vyjadřování emocí. Jedna skupina dospívajících vnímá komunikaci po internetu tak, že jim pro vyjádření emocí přímo pomáhá, jsou otevřenější, či dokonce zranitelnější a emoce se jim při psaní lépe vyjadřují: „Protože v životě si kolem sebe stavím zeď, mám srdíčko schované, aby se mu neublížilo. Když jsem tu, nechávám všechno stranou a tedy víc zranitelná, otevřenější a víc přístupna emocím“ (Delphie, 19) „... ale po internetu se dokážeme spolu bavit třeba o holkách, o tom co má za problémy. Je to spíš o tom, že člověk se spíš vyjadřuje písmem než řečí. Tak to aspoň vidím já. Moje pocity se mi mnohem líp napíšou, než bych je měla říct.“ (Eva, 22)

Domnívám se, že dospívající z této skupiny budou mít tendenci být spíše z kategorií lidí s určitým sociálním handicapem - nesmělí, bázliví, úzkostní atp. U respondentů v mém výzkumu tomu tak pravděpodobně skutečně bylo. Druhá skupina dospívajících mluví o tom, že ve virtuálním prostředí dávají do komunikace emocí podstatně méně než v reálném světě a někteří považují internet pro vyjadřování pocitů za nevhodné prostředí. „Je to prostě text, napíšeš text, odešleš, nic víc. Jasně, že do toho dáš i ty pocity, ale míň. Z očí do očí je to jiný, jsi nervózní, trošku ve stresu, je to těžší.“ (Martin, 14) „Lepší je to v reálu – internet je jenom pro ty, co se bojí vyjít přes den ven, tak raději sedí u počítače“ (Majk, 16) „...nebudu se bavit s někým koho znám jen přes net o intimních tématech“ (Tobegan, 21)

Zdá se, že muži více než ženy odsuzují virtuální prostředí jako nevhodné pro vyjadřování emocí. Toto tvrzení je pouze má hypotéza, otázkou například je, zda tito muži umí své emoce vyjádřit i v prostředí reálném.

90

Často je zde ambivalence - na jednu stranu dává dospívající do svých výpovědí ve virtuálním prostředí emocí méně a na druhou stranu jsou tyto výpovědi otevřenější, než by byly v reálném světě. Tato ambivalence je dobře vyjádřena slovy nejmladšího respondent mého výzkumu: „Na internetu to máš o ničem, ale řekneš tam toho víc než normálně“ (Martin, 14)

Možná

právě

to,

že

ve

virtuálním

prostředí

dospívající

vkládá

do komunikace méně emocí, mu dává možnost o těchto emocích mluvit. Otázkou je, zda se pak tyto emoce nestávají obecně ploššími a povrchnějšími.

Srovnání reálných a virtuálních rozhovorů Ve virtuálních rozhovorech se emoce pochopitelně hůře vnímaly, ale také vyjadřovaly.

Často

jsem

jen

obtížně

dával

uměřenou

zpětnou

vazbu

v tom případě, že jsem chtěl jen naslouchat vyprávění respondenta. (Nebo jsem nedokázal

správně

v textové

komunikaci

vyjádřit

rogeriánské

„hmmm“,

které v této psané formě dostávalo ve virtuálním prostředí poněkud jiný význam než v realitě.) Není možné zhodnotit, zda při komunikaci v prostředí internetu byly skutečné emoce přítomné více nebo méně často, ani jak intenzivně. Můj pocit je, že virtuální rozhovory byly ve většině případů z mého pohledu „živější“ – častěji pravděpodobně obsahovaly humorné prvky, byly méně „vědecké“ a více se stávaly jakousi hrou samou pro sebe. Tento subjektivní pohled by však musela zhodnotit například obsahová analýza dokumentů. Jednoznačně však mohu říci, že virtuální rozhovory byly otevřenější, anonymní prostředí umožnilo snazší přístup k citlivým tématům, tázaní na sebe prozradili více, než by řekli v reálném rozhovoru. Tomu odpovídá i přiznání jedné z dívek: „Na internetu bych třeba neodpověděla jednoduchou větou, ale dokázala bych to rozvést. Protože jak jsem říkala tak moje myšlenky a pocity se mi lépe píšou než říkaj.“ (Eva, 22)

91

4.4.4.5 Vztahové proměnné Virtuální komunikace je oproti reálné komunikaci značně rozdílná i co se týče vztahových proměnných. Důležitou roli zde opět hrají Specifika prostředí internetu (str. 53), které ovlivňují vztah mezi komunikujícími z mnoha stránek. Opět je však třeba myslet na to, že nelze tyto vlivy zobecnit na veškerou komunikaci prostřednictvím internetu, ale rozdílně bude komunikace vypadat v případě anonymního chatu a neanonymních e-mailů v rámci pracovních vztahů.

Pohled respondentů Ve virtuálním prostředí se vztahy mezi lidmi zdají být více symetrické a komplementární, než je tomu v prostředí reálném. Virtuální komunikace je touto kontextovou proměnnou pravděpodobně méně ovlivněna, dominance, či agresivita hraje v komunikaci menší roli, stejně jako věk a autorita. To dokládá například již uváděné tvrzení jedné z dívek: „... nemusíš se bát mluvit z toho důvodu že by tě někdo přeřval. Prostě tě nikdo nepřeřve.“ (Hanka, 25)

Ve virtuálním anonymním prostředí se může dospívající bavit stejně se svým vrstevníkem jako kýmkoliv jiným. „můžeš být drzej, můžeš se změnit co vlastně nejseš atak“ (Martin, 14) Potlačena

je

také

submisivita,

sociální

úzkost

atd.,

jak

již

bylo

na příkladech vícekrát dokládáno. Dospívající může být v bezpečném prostředí bezprostřední a otevřený. „Na internetu mi vyhovuje bezprostřednost, můžu říct co chci a nikomu bych neměla ublížit, pokud mě nezná. Taková otevřenost. Tam v podstatě můžu co chci, a nikdo mi za to nemůže nic udělat.“ (Alena, 16)

Srovnání reálných a virtuálních rozhovorů Z pohledu vztahových proměnných jsem v reálných rozhovorech byl vnímán podstatně více z role odborníka a autority – obzvláště u mladších kategorií dospívajících. Ve virtuálních rozhovorech byl oproti tomu vztah podstatně více rovnocenný a komplementární, i nejmladší dospívající se mnou

92

mluvili jako „rovný s rovným“. Při jednom pokusu o navázání rozhovoru ve virtuálním prostředí mě čtrnáctiletá dívka oslovovala „chlapečku“ (ačkoliv jsem prosil o rozhovor, který potřebuji pro diplomovou práci), což by se v realitě s nejvyšší pravděpodobností nestalo.

4.4.4.6 Vztahový rámec Systémové psychologické přístupy zdůrazňují, že každá interpersonální komunikace

není

sama

o

sobě,

ale

je

začleněna

jako

součást

dalších

komunikačních výměn (Vybíral, 2000). Dá se říci, že v prostředí internetu je často modalita vztahového rámce do značné míry narušena, respektive změněna. Tato změna je dána samotným prostředím internetu, kde je prakticky vždy možné vést rozhovor anonymně a soukromě. I v případě, že jsem např. v prostředí chatu v „místnosti“ s dalšími lidmi, mám na rozdíl od reality možnost zcela bez vědomí ostatních „šeptat“, tzn. sdělovat informace pouze komukoliv v místnosti, aniž by to ostatní „slyšeli“. Virtuální komunikace tak v mnohých případech pozměňuje význam běžného vztahového rámce.

Pohled respondentů O vytváření vztahového rámce je možné mluvit také při poznávání člověka, se kterým komunikuji. Zajímavá tady je otázka, jakým způsobem, si dospívající v prostředí internetu vytváří svoji představu o komunikujícím protějšku. Jisté je pouze to, že tato představa a tím i vztahový rámec se vytváří jinak než v reálném prostředí. Jelikož tato otázka je diskutována již v jiných kapitolách a navíc by sama o sobě vydala na samostatnou práci, uvedu alespoň krátce přirovnání jedné z respondentek. „Jak v reálu člověka odhaluje oblečení, tak na tom internetu je to podle zájmů. Podle zájmů si utvořím osobnostní schéma toho člověka, co on je zač ... Nějaký formy komunikace vytváří jakýsi virtuální oblečení toho člověka.“ (Hanka, 25)

93

4.4.4.7 Existence kontinuity rozhovoru Existence kontinuity rozhovoru, jejíž součástí je komunikace součástí, souvisí úzce s časovým rámcem, který jsem diskutoval v kapitole Časový rámec (str.

84).

Obecně

se

zdá,

že

komunikace

virtuální

je

podstatně

více

fragmentovaná, a tedy kontinuita rozhovoru je podstatně nižší. Jak jsem již uvedl,

náhlé

zakončení dialogu

je

běžným jevem. Komunikaci činí více

fragmentovanou také to, že probíhá v delších časových intervalech.

Srovnání reálných a virtuálních rozhovorů Výrazným rysem virtuálních rozhovorů bylo obtížné držení linie rozhovoru, což také souvisí s vyšší fragmentací komunikace v prostředí internetu. Virtuální rozhovory se dají charakterizovat častými odbočeními od tématu, náhlými změnami tématu, obtížně se držela kontinuita hovoru a tématu.

Jak je vidět při analýze kontextových modalit, virtuální komunikace se oproti komunikaci reálné výrazně liší. Jistě by bylo možné tento úhel pohledu rozvíjet i dále a do větší hloubky. Následující kapitola se zabývá speciálním fenoménem virtuální komunikace, který vyplynul jako výrazný jev z kategorií výzkumu.

4.4.4.8 Internet jako prostředník tématu Dospívající často popisují specifický rys virtuální komunikace, a to je to, že internet často dává lidem společné téma. Dospívající se schází ve virtuálním prostředí v určité komunitě, která je svým zaměřením speciální svým tématem. Téma se tak stává společným atributem komunikujících v rámci této skupiny. „Jakoby bylo někdy strašně jednoduchý se s tím člověkem na chatu bavit v momentě, kdy by se ta situace zadrhla v reálu. Právě že se dá bavit o takových věcech jako kde komu visí nějaký mix, atd. To společné téma je tam vždycky.“ (Hanka, 25) „... člověku, se kterým se znám ve VR déle, řeknu víc - obvykle s ním mám nějaké společné téma.“ (Tobegan, 21)

94

Zdá se však, že internet téma jiným způsobem zprostředkovává, jakoby se komunikace okolo tématu odvíjela jiným způsobem než v realitě. Dá se možná říci, jako kdyby se internet stával tématem sám o sobě. Jedna respondentka popisuje, jak při setkání lidí z internetu náhle témata chyběla: „To jsem právě poznala, jak jsem chodila na ty srazy. Na tom chatu spousta lidí nemělo problém komunikovat. Tam všechno tak rychle běží, připadalo mi, že se všichni hnedka zapojují. A potom, když jsem se měla bavit na těch srazech, tak najednou nebyla témata.“ (Jana, 24)

Na základě rozhovorů nemohu říci, co tento jev způsobuje. Jedna z možných hypotéz je, že v prostředí internetu jakoby se předpokládalo a nevadilo, že komunikace je spíše plytká a povrchní. „Na internetu, když se bavilo spousta lidí dohromady, tak se o jedné věci dalo omílat třeba 2 hodiny. Bylo to takové tlachání. ...

v reálu, aby ta komunikace byla i pro mě

zajímavá, tak se nad tím musíme bavit trošku dýl. A mělo by to gradovat, třeba do nějaké větší hloubky. V realitě mě to tlachání nebavilo“ (Jana, 24)

To, co v prostředí internetu bylo zábavné, se v realitě stává povrchním a nudným. Domnívám se, že pro dospívající v internetové komunikaci ve většině případů není důležitá hloubka a smysluplnost komunikace, ale podstatná je rychlost a mnohočetnost. Právě tímto fenoménem se bude zabývat následující kapitola.

4.4.4.9 Multiplicita komunikace Dospívající v mém výzkumu často mluvili o tom, že důležité při komunikaci prostřednictvím internetu je to, že mohou zároveň – simultánně – komunikovat s více lidmi o rozlišných tématech. Dospívající tedy simultánně vede více různých hovorů, často i v různých komunikačních prostředích. Kdybychom si měli tento jev představit v realitě, tak by například člověk musel stát uprostřed nějaké chodby a nakukovat do místností, kde se komunikuje na určité téma. Při nakouknutí do těchto místností by přitom viděl historii předešlé komunikace a mohl přispět svým názorem. Zdá se, že v běžné komunikaci tento jev nemá

95

svoji paralelu. Jev simultánní komunikace s více lidmi jsem nazval multiplicitní komunikací. Jak tuto komunikaci popisuje jedna z respondentek: „Dobří netisti zvládají tak 5 lidí. A to ještě tak, že jednoho mají v jednom okně, druhýho v druhým okně a tři na icq. Takže to je taky jiný, jako bys seděl zároveň ve třech hospodách. Ve třech různých hospodách.“ (Hanka, 25)

Adolescent tedy vede v jednu chvíli více různých rozhovorů, přičemž ani jednomu z rozhovorů nevěnuje svoji plnou pozornost. Jak jsem již popisoval, některé virtuální rozhovory v mém výzkumu také probíhaly v rámci multiplicitní komunikace. Tento typ komunikace v prostředí internetu je dosti běžný a zdá se, jako by přinášel určitý specifický druh uspokojení. V rozhovorech jsem se proto často ptal, co vlastně tato multiplicitní komunikace přináší, v čem je „lepší“ mít pozornost a myšlenky roztříštěné ve více rovinách. Jedna z dívek odpovídá následovně: „... možná, že ti to dohromady dá větší efekt, než kdybys seděl jenom na jednom místě. Né efekt toho kdybys seděl na třech místech, ale trošku větší než kdybys seděl na jednom místě.“ (Hanka, 25)

Na otázku, co znamená tento „efekt“ dívka dále odpovídá: „Ten pozitivní pocit, jako já si užívám komunikaci, já si povídám a dostávám zpětný vazby, že ty lidi mně akceptují, pocit že komunikuju dobře, že si to užívám, že se bavím. Že se bavím v obou dvou významech.“ (Hanka, 25)

Zdá se, jakoby tento pocit „užívání si komunikace“ souvisel s akceptací, přijetím a emoční podporou. Jiná dívka odpovídá na otázku, proč je příjemnější se bavit s více lidmi než s člověkem jedním, následovně: „Protože si spíš uvědomuju ten příjemnější pocit...“ (Karmen, 15)

Čím více komunikace, tím se pocit z komunikace stává příjemnějším. Na kvalitě rozhovoru, domnívám se, záleží méně než v realitě. Komunikace se stává fragmentovanou, její průběh je možné přirovnat k televiznímu hudebnímu klipu, který Starý (2000) nazývá „nejadekvátnějším výrazovým prostředkem postmodernismu“. Jediný rozdíl je v tom, že obrázky virtuálního videoklipu si člověk vybírá sám - slovy jedné z dívek:

96

„Ten klip je udělanej tak, aby byl hodně zajímavej, tam si ty obrázky ale nevybíráš sám, na internetu si je vybíráš. Ty obrázky tam tematicky přeskakujou, ty tematicky přeskakuješ tím, že měníš rozhovory s lidma.“ (Hanka, 25)

Při pohledu na televizní videoklip je pro mě výrazným pocitem to, že vše běží tak rychle, že ani nestíhám, nezvládám, nedokážu to vnímat. Velmi podobné pocity popisují respondenti výzkumu. „Ten pocit je supr, jenom musím furt psát ... převládá pocit, že nestíhám.“ (Karmen, 15) „Je to opojný, cítíš se prostě skvěle ... seš středem pozornosti ... to je stav kdy ti většina/všichni píšou až to nezvládáš.“ (Sexdrogyrock, 16)

Dospívající má opojný pocit toho, že „nezvládá“, je zahrnutý (zdánlivým) přátelstvím a zájmem: „Byl ve mně pocit, že nestíhám, že mám tolik přátel, že ani nestíhám se všema si promluvit.“ (Jana, 24)

Dospívající popisují bez rozdílu tento pocit či stav jako velmi příjemný, což často může souviset s popisovaným stavem „flow“, který si dospívající mají možnost

zažít

v tomto

typu

komunikace.

Jedna

z dívek

popisuje,

jak

při multiplicitní komunikaci pociťovala adrenalin a vypětí: „Cítila jsem adrenalin, když jsem tam byla ... bavila jsem se se 3 nebo 4 lidma naráz, takže to bylo vypětí...“ (Jana, 24)

Pocity

při

multiplicitní

komunikaci

se

tak

dají

přirovnat

k pocitům

při sportovním výkonu – dospívající pociťují adrenalin a vypětí, které je zpětně vnímáno jako vysoce pozitivní. Zdá se, že virtuální komunikace v sobě obsahuje určitý rozpor. Na jednu stranu dospívající virtuální vztahy považují za iluzi a uvědomují si povrchnost a krátkodobost těchto vztahů a na druhou stranu se s chutí vrhají do multiplicitní komunikace, kde jakoby v těchto vztazích získávali pocit akceptace a emoční podpory. Dospívající je v multiplicitní komunikaci natolik zahlcený touto iluzí přátelství, že ono přátelství jakoby se v ten okamžik stávalo skutečným. Multiplicitní komunikace se tak možná stává určitým rituálem, kdy rychlost, mnohočetnost, povrchnost a kvantita, převáží nad individualitou, hloubkou a kvalitou. Dospívající se stává součástí svého vlastního videoklipu.

97

4.5 Diskuse výsledků výzkumu Nyní bych se rád zamyslel nad výsledky svého výzkumu na pozadí současných teorií

zabývajících

se

identitou,

oblastí

vztahů

a

komunikací

ve virtuálním prostředí. V první části výsledků se poměrně rozsáhle zabývám specifiky prostředí internetu, tak jak jsem je našel v kategoriích výzkumu: internet jako prostředí bez zábran, prostředí odreagování a zábavy, prostředí bez závazků, prostředí štěstí a prostředí lži a přetvářky. U každého prostředí jsem uvedl a popsal jeho specifika. Z pohledu současných teorií je nutno říci, že většina autorů uvádí internet pouze jako prostředí bez zábran (viz teoretická část práce), které různí autoři popisují odlišně (Joinson, 1998; Kiesler et al., 1984). Prostředí bez zábran je obvykle chápáno dosti široce a zahrnuje většinu jevů virtuálních prostředí, které popisuji také ve svém výzkumu. Přesto se domnívám, že je na místě tyto jevy dále členit a kategorizovat, tak jak to dělám ve své práci. V oblasti zkoumání identity adolescentů ve virtuálním prostředí považuji za přínos mé práce poměrně přesnou definici, kterou jiní autoři nedávají. Definování

virtuální

identity

dává

možnost

jejího

podrobnějšího

popisu

a výzkumu. Ve svém výzkumu se shoduji se Sulerem (1998), který podává následující základní potřeby adolescentů, jež jim internet pomáhá naplňovat: hledání a experimentování s identitou, intimita a pocit začlenění, separace od rodičů, odreagování frustrací. Otázkou potřeby separace od rodičů se ve své práci v této podobě nezabývám, je však částečně obsažena v důsledcích prostředí bez závazků. Podle Wallace (1999) virtuální prostředí především umožňuje neustálý návrat do statusu moratoria (podle cyklu „MAMA“ – viz Identita on-line, str. 24) a neustálou reflexi hodnot a životních cílů. Tento fenomén se v mém výzkumu potvrzuje. Otázku virtuální identity dále rozvíjím podle teorie Marcii (in Macek, 1999), která se zabývá přímo identitou dospívajících. Podle

Reidové

(1998)

zabraňuje

fragmentace

osobnosti

v prostředí

internetu rozvinutí flexibilní, úplné osobnosti. S jejím názorem si netroufám polemizovat, pouze konstatuji, že ve svém výzkumu jsem u adolescentů žádný 98

podobný jev neobjevil. S názorem Reidové, že prostředí internetu by pomohlo méně anonymity, však nesouhlasím. Domnívám se, že by tím byly do značné míry postiženy pozitivní efekty prostředí bez zábran, čehož důsledky si lze těžko představit. Kdo má zájem na internetu komunikovat v neanonymním prostředí, má tuto možnost již dnes. Můj názor je, že dospívající navštěvují chaty právě proto, že mohou být anonymní a využít tak důsledků prostředí bez zábran a bez závazků. V oblasti vztahů se plně potvrdilo tvrzení Wallace (1999), že internet vyrovnává příležitosti pro fyzicky méně atraktivní jedince. V mém výzkumu však toto tvrzení rozšiřuji o další bod - virtuální prostředí vyrovnává příležitosti podle mého výzkumu také pro jedince sociálně handicapované – úzkostné ve fyzickém kontaktu, nesmělé, uzavřené, komunikačně nevyzrálé apod. Ve výzkumu HomeNet (Subrahmanyam, 2001) autoři došli ke zjištění, že vztahy ve virtuálním prostředí jsou slabší a mají kratší trvání, což se v mém výzkumu u dospívajících potvrzuje. Autoři uvádí tento výsledek v kontrastu s výsledkem výzkumu McKenna a Barghta (in Subrahmanyam, 2001), kde autoři zjistili, že sociálně úzkostní a osamělí lidé nacházejí příjemnější a intimnější lidské vztahy na internetu než v reálném světě a mají tendenci úspěšně integrovat tyto on-line vztahy i do reálného života. Tato skutečnost se v mém výzkumu taktéž potvrzuje.

Podle

mého

názoru

nejsou

oba

výsledky

v rozporu.

Většina

dospívajících považuje virtuální vztahy za povrchnější a rychlejší, pro sociálně handicapované však může být internet jako prostředek navázání vztahu velkým přínosem. Podle Duškové (2001) jsou vztahy na internetu vnímány jako méně skutečné než v reálném životě. Toto tvrzení se v mém výzkumu potvrdilo. Důvodem tohoto fenoménu je podle autorky anonymita prostředí internetu. Domnívám se, že tato odpověď nezahrnuje všechny příčiny tohoto jevu. Respondenti v mém výzkumu často udávají potřebu přímého osobního kontaktu, ztráta anonymity tedy není jediným krokem pro označení vztahu jako přátelství. Svou roli zde také hraje fenomén prostředí bez závazků – jsem-li na internetu,

99

nezavazuji se k něčemu, co lze označit jako přátelství, ať jsem anonymní nebo ne. Wallace (1999) mluví v prostředí internetu o rytmu komunikace, což je rychlost průběhu interakce mezi osobami, které komunikují. Můj výzkum potvrzuje slova autorky, že prodlevy, které jsou v komunikaci prostřednictvím internetu

zcela

běžné,

by

byly

v reálné

komunikaci

často

nepřípustné.

Tuto skutečnost dále rozvíjím v kontextu fenoménu multiplicitní komunikace. Vybíral (2000) tvrdí, že jedním z důvodů ochuzování možností jazyka v elektronické komunikaci je to, že účastníci komunikace reagují bez rozmyšlení a s menším množstvím korektur v průběhu řečového aktu a po jeho skončení. Tato hypotéza se však potvrzuje jen z části, mnozí dospívající udávají přesně opačný jev – vyjadřovací schopnosti se u nich v elektronické komunikaci zlepšují, jelikož mají více času na rozmyšlenou. Svou roli zde také hraje efekt prostředí bez

zábran,

kdy

v realitě

může

dospívající

pociťovat

úzkost,

která

ho

v komunikaci omezuje. Z celkového pohledu mohu říci, že můj výzkum potvrdil a v některých případech prohloubil a rozšířil teorie a práce zabývající se specifiky v prostředí internetu. Jelikož je však moje práce kvalitativní studií, nelze výsledky zobecnit na celou populaci. Studie má explorační charakter a dává vhled do kategorií a jevů, které mohou ve virtuálním prostředí nastávat v případě dospívajících uživatelů internetu.

100

5 Závěr Cílem

diplomové

práce

bylo

provést

explorační

studii,

zabývající

se dospívajícími v prostředí internetu se zaměřením na identitu, oblast vztahů a komunikaci. Popíši nyní, jakým způsobem se podařilo tyto cíle naplnit v jednotlivých bodech. Samostatný oddíl práce věnuji specifikům prostředí internetu, které jsem identifikoval v rámci kategorií kvalitativního výzkumu. Popsání specifik prostředí internetu nebylo sice původním cílem práce, ale uvádím je, jelikož ozřejmují mnohé z jevů v další části práce. Diferenciaci dalších fenoménů prostředí internetu, odděleně od fenoménu prostředí bez zábran, považuji za významný přínos mé práce. V kapitole zabývající se vztahy mezi těmito prostředími ukazuji, jak na sebe tato prostředí vzájemně působí a jak jsou spolu propojena. V oddíle

zabývajícím

se

identitou

přináším

definici

virtuální

identity

a virtuální reprezentace, se kterými je možné dále pracovat a používat je s jasným

významem.

V tomto

oddíle

dále

ukazuji,

jaké

jsou

motivace

dospívajících pro experimentování s identitou, jak se ve virtuálním prostředí mění vnímání já. Za důležitý pak pokládám rozbor virtuální identity dospívajících z pohledu teorie Marcii (in Macek, 1999). V oddíle týkajícím se vztahů, se v souladu s cíli výzkumu zaměřuji na motivace dospívajících pro používání internetu jako média navazování vztahů. V souvislosti s tím se zabývám otázkou, zda dospívající považují virtuální vztahy za plnohodnotné – jakou přisuzují těmto vztahům kvalitu. Zajímavou kapitolou zde je problematika týkající se přenosu virtuálních vztahů do reality. V oddíle zabývajícím se komunikací podrobně analyzuji virtuální komunikaci z pohledu kontextových modalit. Komunikaci analyzuji ve dvou rovinách – v rovině

pohledu

mezi reálnými a

dospívajících

a

v

rovině

virtuálními rozhovory.

mnou

pozorovaného

V oddílu komunikace

dále

rozdílu definuji

nový jev z prostředí virtuální komunikace – fenomén multiplicity komunikace, který popisuji v kontextu jeho možných příčin a důsledků.

101

Věřím, že stanovené cíle výzkumu se podařilo s použitím metody zakotvené teorie naplnit a v některých ohledech dokonce překročit. Domnívám se, že moje diplomová

práce

přináší

některé

nové

pohledy

na

souvislosti

v oblasti

psychologického výzkumu prostředí internetu. Rád bych zdůraznil především následující části práce, které považuji za významné: -

rozvedení fenoménu prostředí bez zábran

-

definice virtuální identity a virtuální reprezentace já

-

role virtuální identity na pozadí teorie Marcii

-

popsání fenoménu multiplicitní komunikace Podle mého názoru je možné naznačené kategorie a vztahy mezi nimi dále

rozvíjet a prohlubovat tak znalost týkající se uvedených jevů. Navazujícím výzkumem by měla být v rámci projektu „Mládež, děti, rodina 2002“ kvantitativní studie, která se pokusí ověřit některé hypotézy a vazby stanovené v této studii. V této práci také naznačuji mnoho dalších směrů, kterými je možné se vydat v dalším výzkumu. Ani v psychologických výzkumech by se nemělo zapomínat na možné praktické využití výsledků práce. Jaký je tedy přínos mé práce. Domnívám se, že někteří méně poučení rodiče mají z internetu obavu, jelikož ještě donedávna byl internet médii prezentován jako prostředí, kde se nachází jen pornografie a návody na výrobu třaskaviny. Na základě mého výzkumu je možné, přinejmenším rodičům dospívajících, doporučit internet jako „pomocníka“ pro správný vývoj jejich dítěte. Dospívající se v bezpečném a otevřeném virtuálním prostředí učí komunikovat, navazovat vztahy partnerské, přátelské i pracovní, má možnost reflexe svých hodnot a cílů a internet mu poskytuje prostředí pro experimentování se všemi aspekty své identity. Pokud je internet používán uměřeným způsobem, může významně přispět k vývoji osobnosti a identity dospívajícího, stejně jako k rozvoji jeho vědomostí a znalostí. Optimisticky tak mohu zakončit diplomovou práci slovy jedné z dívek:

„Teda, jestli chceš ty hlouposti použít do své diplomky, tak jsi cvok.“ (Delphie, 19)

102

6 Souhrn Tato diplomová práce je explorační studií zabývající se dospívajícími v prostředí internetu se zaměřením na identitu, oblast vztahů a komunikaci. Pro naplnění tohoto tématu byla zvolena kvalitativní metodologie – metoda zakotvené teorie. Poměrně rozsáhle se v práci věnuji specifikům prostředí internetu, které jsem objevil v rámci kategorií kvalitativního výzkumu. Uvedená specifika prostředí internetu ozřejmují mnohé z jevů v další části práce. Kromě prostředí bez zábran nalézám další specifické typy prostředí internetu. V kapitole zabývající vztahy mezi těmito prostředími ukazuji, jak na sebe tyto prostředí vzájemně působí a jak jsou spolu propojeny. V oddíle zabývajícím se identitou pak je možné nalézt definici virtuální identity a virtuální reprezentace, se kterými dále pracuji. V tomto oddíle dále ukazuji, jaké jsou motivace dospívajících pro experimentování s identitou, jak se ve virtuálním prostředí mění vnímání svého já, respektive jaká je diskrepance mezi reálným a virtuálním já. Zajímavou kapitolou pak je rozbor virtuální identity dospívajících z pohledu teorie Marcii (in Macek, 1999). V oddíle týkajícím se vztahů, se pak zaměřuji na motivace dospívajících pro používání internetu jako média navazování vztahů. V souvislosti s tím se zabývám otázkou, zda dospívající považují virtuální vztahy za plnohodnotné – jakou přisuzují těmto vztahům kvalitu, dále přenosem virtuálních vztahů do reality a častou deziluzí z reálného setkání. V oddíle

zabývajícím

se

komunikací

podrobně

analyzuji

z pohledu

kontextových modalit virtuální komunikaci ve dvou rovinách – pohledem dospívajících a na rovině mnou pozorovaného rozdílu mezi reálnými a virtuálními rozhovory. Zabývám se specifiky komunikace z obou pohledů, jaké jsou přínosy a ztráty tohoto typu komunikace. V oddílu komunikace se mi jeví důležitá kapitola, která se zabývá fenoménem multiplicitní komunikace. Tento nový jev z prostředí virtuální komunikace nejprve definuji a dále navazuji na jeho možné konsekvence.

103

7 Literatura Aisbett, K. (2001). Internet@home - What do Australian users want? Staženo z Australia Broadcasting Authority: březen, 2002. Dostupný z www: http://www.aba.gov.au/internet/research/home/index.htm

Bačová,

V.

(1996).

Spoločenská

a

kultúrna

podmienenosť

osobnej

identity.

Československá psychologie, 40, 4, 321-337.

Bačová, V. (1997). Identita v sociálnej psychológii. In Výrost, J., Slaměník, I. (Eds.): Sociální psychologie. Praha: ISV.

Cejpek, J. (1998). Informace, komunikace a myšlení. Praha: Karolinum. ISBN: 80-7184767-4

Čermák,

I.,

&

Navrátil,

M.

(1997).

Vliv

virtuální

reality

na

psychiku

jedince.

Československá psychologie, 41, 1, 55-65.

Čermák, I. (2000). Kvalitativní výzkum v psychologii: problémy a výhledy. In Čermák, I. & Miovský, M. (Eds.), Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku na prahu třetího tisíciletí. Boskovice: Albert. ISBN: 80-85834-96-0

Drapela, J. D. (1997). Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál. ISBN: 80-7178-134-7

Dušková, M. (2001). Psychologické aspekty komunikace on-line. Bakalářská práce. Brno: FSS MU.

Gackenbach, J., & Ellerman, E. (1998). Introduction to Psychological Aspects of Internet Use. In Gackenbach, J. (Ed.), Psychology and the Internet, intrapersonal, interpersonal, and transpersonal implications. San Diego: Academic Press. ISBN: 0-12-271950-6

104

Grohol, J. M. (1998). Future Clinical Directions: Professional Development, Pathology, and Psychotherapy On-Line. In Gackenbach, J. (Ed.), Psychology and the Internet, intrapersonal, interpersonal, and transpersonal implications. San Diego: Academic Press. ISBN: 0-12-271950-6

Joinson, A. (1998). Causes and Implications of Disinhibited Behavior on the Internet. In Gackenbach, J. (Ed.), Psychology and the Internet, intrapersonal, interpersonal, and transpersonal implications. San Diego: Academic Press. ISBN: 0-12-271950-6

Kiesler, S., Siegal, J., & Mc Guire, T. W. (1984). Social psychological aspects of computer mediated communication. American Psychologist, 39, 1123-1134

Knox, D., Vivian, D., Sturdivant, L., & Marty E. (2001). College student use of the internet for mate selection. : College Student Journal, Mar2001, Vol. 35 Issue 1, p158. Staženo 15. ledna, 2002, z : Academic Search Premier database. ISSN: 0146-3934

Macek, P. (1999). Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha: Portál. ISBN: 80-7178-348-X

Matheson, K., & Zanna, M. P. (1988). The impact of computer-mediated communication on self-awareness. Computer in Human Behavior, 4, 221-233.

McAdams, P. D. (1997). The Case for Unity in the (Post)Modern Self. In Ashmore, D. R. & Jussim, L. (Eds.), Self and identity. New York, Osxford: Oxford University Press.

McLuhan, M. (2000). Člověk, média a elektronická kultura. Brno: Jota. ISBN: 80-7217128-6

Peterka, J. (2002). Internetových ignorantů ubývá.

Staženo: duben, 2002 ze serveru

Lupa. Dostupný z www: http://www.lupa.cz/clanek.php3?show=2226

105

Postmes, T., Spears, R., & Lea, M. (1998). Breaching or building social boundaries?: Interpersonal and intergroup considerations. Beverly Hills: Science News. Staženo: leden, 2000 z : ProQuest database.

Reid, E. (1998). The Self and the Internet: Variations on the Illusion of One Self. In Gackenbach, J. (Ed.), Psychology and the Internet, intrapersonal, interpersonal, and transpersonal implications. San Diego: Academic Press. ISBN: 0-12-271950-6

Řezáč, J. (1998). Sociální psychologie. Brno: Paido. ISBN: 80-85931-48-6

Samuel, M. Y. H., & Tatia, M. C. L. (2001). Computer Usage and Its Relationship With Adolescent Lifestyle in Hong Kong. Hong Kong: Journal of adolescent health, 29: 258266. Staženo 15. ledna, 2002, z : ScienceDirect.

Sanders, E. Ch, Field, M. T., Diego, M., & Kaplan, M. (2000). The relationship of Internet use to depression and social isolation among adolescents. Staženo 6. ledna, 2002, z ProQuest database. ISSN: 00018449

Short,

J.

A.,

Williams,

E.,

&

Christie,

B.,

(1976).

The

social

psychology

of

telecommunication. Chichester: John Wiley.

Starý, R. (2000). Cheirón, asklépiovská medicína a jungovská psychologie (Eseje). Praha: Sagittarius. ISBN 80-86270-03-3

Strauss, A., & Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Nakladatelství Albert. ISBN: 80-85834-60-X

Subrahmanyam, K., Greenfield, P., Kraut, R., & Gross, E. (2001). The impact of computer use on children's and adolescents' development. Los Angeles: University of California. Staženo leden, 2002, z: ScienceDirect.

106

Suler, J. (1998). The Psychology of Cyberspace. Staženo: leden, 2002. Dostupný z www: http://www.reider.edu/users/Suler/psycyber/ psycyber.html

Šmahel, D. (2000). Specifika komunikace prostřednictvím elektronické pošty. Bakalářská práce. Brno: FSS MU. Dostupný z WWW: http://www.fss.muni.cz/~smahel/bakprace2000.pdf

Šmahel, D. (2001). Specifika elektronické komunikace. Československá psychologie, 45, 3, 252 - 258.

Turkle, S. (1998). Life on the screen. New York: Touchstone Books. ISBN: 0684833484

Vybíral, Z. (2000). Úvod do psychologie komunikace. Praha: Portál. ISBN: 80-7178-2912

Vybíral, Z. (1997). Úvod do psychologie komunikace. Hradec Králové: Gaudeamus.

Wallace, P. (1999). The psychology of the Internet. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN: 0-521-79709-8

Watt, D., & White, J. M. (1999). Computers and the family life: A family development perspective. Calgary: Journal of Comparative Family Studies. Staženo: 6. ledna, 2002, z ProQuest database. ISSN: 00472328

Yalom, I. D. (1999). Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Hradec Králové: Konfrontace. ISBN: 80-86088-05-7

107

8 Jmenný rejstřík Adams ........................9, 11

Knox.................................7

Samuel........................7, 43

Aisbett ..............................7

Kon.................................18

Sanders...........................42

Bačová......................10, 11

Kraut ..............................44

Short ...............................38

Bargh ........................45, 99

Lasswell .........................19

Siegal..............................37

Cejpek ............................22

Le Bonn..........................37

Spears.............................39

Corbinová.................48, 49

Lifton..............................13

Starý ...............................96

Čaněk..............................33

Macek ............... 10, 11, 12,

Strauss ......................48, 49

Čermák .....................24, 48

15, 16, 17, 18, 21, 59, 72,

Subrahmanyam...........7, 44,

Drapela ...........................10

75, 98, 101, 103

Dunphyho.......................16

Marcia ..... ....10, 11, 59, 72,

45, 99 Suler ...7, 32, 40, 41, 42, 98

Dušková........27, 30, 32, 99

74, 75, 98, 101, 102, 103

Sullivan ..........................15

Ellerman .........................24

Matheson........................38

Šmahel................31, 32, 34

Erikson ...........................10

Mathesson ......................53

Turkle.......................26, 79

Fromm ............................15

McAdams .......................13

Vybíral...... ...19, 20, 23, 33,

Gackenbach ..............24, 25

McKenna..................45, 99

Gergena ..........................13

McLuhan ..................19, 31

Giorgi .............................48

Moreggi ..........................36

Goldschmidt ...................14

Navrátil...........................24

Watt..................................7

Grohol ......................35, 36

Parks...............................45

White................................7

Horneyová ......................15

Peterka..............................7

Williams.........................38

Christie ...........................38

Postmes ..........................39

Woodworth ....................23

Joinson .........36, 37, 53, 98

Reid ....................14, 26, 27

Wurman..........................25

Josselsonová...................12

Reidová ........25, 27, 98, 99

Yalom.......................14, 15

Kiesler ................37, 53, 98

Roberts ...........................45

Zanna..............................38

King................................36

Řezáč........................19, 22

108

83, 93, 100 Wallace ........25, 28, 29, 32, 53, 75, 98, 99, 100

9 Příloha Zkratky: VR - virtuální prostředí („virtual reality“), RL - reálný život („real life“). Označení barvou: červená: 13-15 let, modrá 16-18, černá 19-25 Označení typem textu: proloženě – RL rozhovor, normálně – VR rozhovor

Příloha č. 1 Prostředí internetu

Jevy

Prostředí bez zábran

vyšší odhalení VR, VR nedržím pózu, nejsou sankce, VR akceptující skupina, VR méně tenze, VR je volný, lidé tam říkají spíše příjemné věci, VR menší strach, odvážnější ve VR, VR méně závazná, VR vyhovuje bezprostřednost, otevřenost, bezpečí, VR všichni v pohodě, v RL už ne, VR lidé lžou, VR anonymita – mohu dělat cokoliv, VR mohu být drzý, VR člověk řekne víc než RL, VR není člověk tak nervózní, VR je člověk více v klidu, VR mizí bariéry, VR mizí komplexy z RL, nesmělost v realitě – ne na netu, svoboda na netu, osvobození od RL, projevení emocí ve VR, v RL ne, VR přístupnější emocím, zranitelnější, otevřenější, VR flirtuji jinak než RL, sexuální narážkyotázky jsou VR mnohem častější, VR se vidím výřečnější a odvážnější, větší otevřenost VR, VR otevřenější rozhovor s bratrem, urazí-li se někdo VR, tak mě to nemrzí, VR rozhovory o věcech, které mě zajímají a jsou jinak nedostupné nebo tabu, VR lidé otevřenější, VR lidé odvážnější, VR je přetvářka jednoduchá, ale nikam nevede, VR se člověk méně stydí, VR se dozvím nové věci – drogy, větší opozice ve VR, neobroušená komunikace, otevřenost VR, VR téma nelegálních věcí, VR lidé otevřenější Prostředí štěstí prostředí VR je jak extáze (droga), příjemné emoční ladění VR, uvolněná atmosféra umožní si stěžovat, svěřovat se, VR jako prostředí štěstí umožňuje ventilovat bolest, prostředí VR je jak extáze (droga), podpora v bezstarostnosti, VR jako emoční podpora, uvolněná atmosféra umožní si stěžovat, svěřovat se, podpora v bezstarostnosti, VR svět uvolnění a bezstarostnosti, VR uvolněnost, přátelská atmosféra Pocit fyzického bezpečí, VR možnost odpojení při zásahu do intimní zóny, VR méně tenze, VR osvobození od fyzického menší strach, VR vyhovuje bezprostřednost, otevřenost, bezpečí, mluvení z bezpečí klávesnice, VR stačí se odpojit, když je někdo dotěrný, VR vyhovuje snadnost odejití z kontaktu, VR odpadá fyzično, VR menší strach, VR mizí fyzické chyby Prostředí odreagování a VR je povyražení, VR jako sranda, seznamování VR jako zábava, VR se zábavy bavím, lež jako zábava, VR je lepší prostředí, zábavnější, chat jako odreagování, VR berou lidi jako zábavu, VR jako odreagování, VR seznámení jako zábava, změna identity jako dělaní si legrace z lidí, VR se tlachání předpokládá, VR jako relaxace,VR jako zahnání depresí, příjemný fyzický pocit toho, že se pouštím do hovoru VR, VR jako zabití volné chvíle, VR jako zahnání nudy, VR jako zahnání nudy, VR jako zabití času, využití jiné identity za účelem odreagování, uklidnění Prostředí lži a přetvářky nevěřím VR, VR se dá nalhat cokoliv, je nepříjemné, že nevím s kým mluvím, tři čtvrtiny lidí na netu lže, lež jako zábava, VR si můžu cokoliv vymyslet, většina lidí VR se vydává za to, co není, ne všichni mluví VR pravdu Prostředí bez závazků VR je běžnější, že protějšek přestane komunikovat, VR méně závazná, VR berou lidi méně vážně, VR přátelství jsou méně závazná, urazí-li se někdo VR, tak mě to nemrzí, Stav „flow“ VR stav flow, VR osvobození od sebe sama, při bavení s víc lidmi mám pocit, že nestíhám, chat jako odreagování, VR jako odreagování, opojný pocit, když mi všichni píšou až nezvládám, VR jako relaxace, VR pocit, že nestíhám, VR jako odejití sama od sebe,VR jako zahnání depresí

109

Příloha č. 2 Identita Motivace změny identity

Jevy jiná identita když se stydím a chci se něco zeptat, je skvělé si zahrát na někoho jiného, je skvělé být mrchou, hraní různých rolí -osobností VR, VR si můžu cokoliv vymyslet, VR anonymita – mohu dělat cokoliv, zkusila jsem být mužem, zkusila jsem být homosexuálem, změna identity jako dělaní si legrace z lidí, býti na netu 2 osobami zároveň a povídat si sám se sebou, VR se dá lépe lhát, více nicků a jejich výběr dle nálady, VR si prožít svých 5 minut slávy, být jiný prostřednictvím svého nicku, experimentování s identitou, exp s identitou VR neláká, využití jiné identity za účelem odreagování, uklidnění, v jiné identitě se nezabývám reálnem, VR jako druhý svět k reálnému

Změna já

VR méně tenze, VR menší strach, neuvědomělé lhaní VR, odvážnější ve VR, VR lžu, VR mohu být drzý, zkusil jsem agresi VR, nový člověk na netu, VR osvobození od sebe sama, nalezení svých skrytých vlastností ve VR, VR se snažím být upřímná a svá, někdy se to vymkne z ruky, VR se někdy chovám tak, jak bych to RL neudělala, chtěla bych jednat v RL jako ve VR, VR se vidím výřečnější a odvážnější, VR jsem upovídanější, zkusila jsem být mužem, zkusila jsem být homosexuálem, VR si prožít svých 5 minut slávy, opojný pocit z toho být jiný ve VR, VR být středem pozornosti, RL stydlivá, moje VR já jsou různá, představa o mně jiná bez vlastní vůle, „hvězdička“ ve VR, VR provokování svými názory, jiná s lidmi VR i v RL než normálně, větší opozice ve VR, VR jsem se vnímala jako neodolatelná, VR iluze magie a tajemna, nemuset zůstat sama sebou, zmena identity – homosexuálem, změna identity - zájem o tabu informace, jiná identita vyplyne, Změna já – přizpůsobení VR přizpůsobení se komunikaci druhé strany, VR hraji někdy podle normám pravidel toho, kdo se mnou komunikuje, Identifikace se svým nickem stálý nick, spojení s VR nickem, identifikace se svým VR vystupováním i v RL – ale jen s lidmi z VR, představa o mně jiná bez vlastní vůle Čisté já - duše VR zůstává tvé já, VR můžeš objevit své pravé já – duši, VR se bavíš s „já“, moje já je na netu opravdové, Význam pro povolání inet jako práce, inet jako podpora budoucí práce, net jako současná práce, VR jako příprava na budoucí práci, VR jako práce, na netu hlavní práce

110

Příloha č. 3 Oblast vztahů

Jevy

Motivace - využití VR pro hledání partnera na netu, snažší seznámení VR, VR seznámení s holkama, navázání vztahu snažší navazování vztahů VR, snadnější navázaní kontaktu, snadnější vyjádření emocí, VR je seznámení jednodušší, VR hledání partnera snadnější, RL účinnější, VR jako poznávání nových lidí, VR snadnější navázání vztahů, VR jednodušší i hledáni partnera stejného pohlaví, VR hledání partnera, většina kluků si ve VR hledá partnerky, ženy to mají na netu jednodušší, ženy si VR mohou vybírat, VR seznamování, VR sex jako první zkušenost, sexuální narážkyotázky jsou VR mnohem častější, Motivace - příležitost pro nesmělost v realitě – ne na netu, snadnější navázaní kontaktu, snadnější sociálně handicapované vyjádření emocí, VR hledání partnera snadnější, RL účinnější, VR jako prostředek seznámení se ženami, pocity se mi vyjadřují lépe písmem než řečí, VR flirt je pro lidi co se bojí RL Motivace nepřeberné nepřeberná možnost vztahů VR, naplnění specifických potřeb, VR jako množství vztahů, nezávislost komunikace s celým světem, u VR přátelství nezáleží na lokalitě, VR přineslo na lokalitě poznání nových lidí, VR jako poznávání nových lidí, VR jako kontakt s přáteli co jsou daleko, VR potkávání nových a nových lidí, nepřebernost lidí, net = zajímaví lidé, Kvalita vztahu - větší rychlost videoklipovost VR, VR jdou vztahy rychleji, RL vztahy jsou pevnější než a povrchnost vztahu VR, VR přátelství krátká, VR tlachání, povrchní komunikace, VR přátelství odezněly, VR povrchní vztahy, jepičí život přátelství, umělá náklonnost ve VR, VR povrchní kamarádství Kvalita vztahu - vztahy na nereálnost přátelství VR, nevěřím VR, VR nemám kamarády, VR internetu nejsou skutečné nehledám vztahy, nemám opravdové přátele VR, nevím, zda se dá mluvit o VR kamarádech, VR to je a zároveň není přátelství, VR vztahy nejsou kamarádství i když znám lidi důvěrně, VR přátelství nic nevydrží, přátelství až v RL, VR nemám nejbližší kamarády, nechci se seznámit s partnerem VR, VR nerozebírám do hloubky, iluze přátelství, VR přátelství není skutečné, VR není kamarádství, kamarádství VR a RL je neporovnatelné, VR nejde s RL srovnat, VR a RL se co se týče blízkosti nedá srovnat, budování důvěry RL a VR je rozdílné Virtuální vztahy přenos do reality

a

jejich

přátelé z netu se stávají přáteli v RL, Vr přátelé jako obohacení RL života, současného partnera jsem poznala ve VR, poznání člověka z netu v reálu, seznámení se současným partnerem na netu, lidé VR se stali kamarády RL, přátelé z VR se stávají RL přáteli, VR introvertnější lidé, lidi se znají déle -> víc se podobají VR a RL, po RL setkání se lidé chovají i VR koherentně, nepříjemný zážitek při setkání RL, RL setkání za účelem sexu ze strany muže, překvapení z RL, RL setkání po VR je jako potkat novou osobu, rozčarování z RL setkání, kluk z VR neuměl RL komunikovat, VR lidi umí víc komunikovat, RL pak ne, VR jsem si s holkou rozuměl a RL jakoby byla z jiného světa, VR se před RL jevili kluci lepší, VR bylo povídání s člověkem zajímavější než RL, VR se člověk jeví zajímavý, ale RL ne, VR nejsou vidět osobní problémy, VR lidé „v pohodě“, RL ne, lidé sdělují představu o sobě a člověk ji obohatí o svoji představu, fotka stačí k odkouzlení, špatná zkušenost s VR seznámením Přenos do RL - odlišná RL setkání za účelem sexu ze strany muže, kluci z VR čekali v RL očekávání od vtahu „bůhvíco“, tlak ze strany mužů, aby z VR přátelství bylo víc, Přenos do RL - obava ze obrana proti poznání lidí VR protože to není opravdové, strach z narušení seznámení kouzla, nechci se seznámit kvůli ztrátě kouzla Deziluze z reálného setkání VR podlehnutí iluzi, zažila jsem iluzi VR a teď si dávám pozor, nepříjemný zážitek při setkání RL, zažité zklamání z VR přátelství, iluze zamilovanosti VR, zamilovanost přes řádky, RL setkání za účelem sexu ze strany muže

111

Příloha č. 4 Komunikace

Jevy

Specifika VR komunikace

VR se nelze bavit bez zpětné vazby, méně prostojů VR, VR nevzniká diáda 1 mluví ostatní poslouchají, VR se počítá se skákáním do řeči, VR nikdo nepřeřve, VR komunikuji s více různými lidmi zároveň, menší energii vyžaduje čtení než poslouchání, videoklipovost VR, VR vybírání zajímavého, je nepříjemné, že nevím s kým mluvím, testování druhého ve VR, VR píšu spisovněji než mluvím, VR se nepozná, co z osoby vyzařuje, VR člověk řekne víc než RL, RL komunikace je těžší než VR, VR dávám do komunikace méně emocí, VR není člověk tak nervózní, VR je člověk více v klidu, nesmělost v realitě – ne na netu, lepší vyjadřovací schopnosti, snadnější vyjádření emocí, VR přístupnější emocím, zranitelnější, otevřenější, nedorozumění při komunikaci VR, VR dokonalejší věty, VR přesnější vyjadřování, VR se nebudu bavit o intimních tématech, v RL musí člověk víc komunikovat, udělat dojem, VR člověk může reagovat jen na co chce, pocity se mi vyjadřují lépe písmem než řečí, VR dokážu věci při rozhovoru více rozvést, VR mám čas na rozmyšlenou, VR lidé víc komunikují, VR tlachání, povrchní komunikace, neobroušená komunikace, kouzlo řádek, VR často nedorozumění, VR omezenější slovní zásoba než v RL, VR rychlejší reagování bez rozmyslu, intimní hovory spíše RL, VR flirt je pro lidi co se bojí RL, VR vyhovuje bezprostřednost, otevřenost, bezpečí, pocity se mi vyjadřují lépe písmem než řečí, VR nevyhovuje neosobnost, VR se nepozná, co z osoby vyzařuje, VR nutnost převádět myšlenky do zhuštěné formy – kvůli omezenosti znaků Internet jako prostředník bavení se zaměřeně na problém, VR jiná témata, jednoduchost bavení na tématu chatu, protože je téma, téma je VR vždycky, společné téma usnadňuje, VR dává téma, tematické přeskakování VR, VR sobě často k sobě lidi váže jen jedno společné téma, VR často společné téma, oproti VR v RL chybí témata, Multiplicita komunikace VR komunikuji s více různými lidmi zároveň, VR komunikuji s více různými lidmi zároveň, intimní problém = plná pozornost, VR nahrává lidem se špatnou pozorností, tematické přeskakování VR, bavení se VR s více lidmi zároveň, většina lidí na netu se baví zároveň s více lidmi, pokud mi na někom záleží, bavím se jen s ním, je lepší pocit se bavit s více lidmi, pocit, že o tebe má někdo zájem, při bavení s víc lidmi mám pocit, že nestíhám, VR se dá bavit zároveň s více lidmi najednou, opojný pocit, když mi všichni píšou až nezvládám, vypětí mluvit se 4 lidmi zároveň, mám tolik přátel, že nestíhám, Co pomáhá poznat druhého RL oblečení = VR zájmy, zájmy jako osobní schéma, člověk se naučí odhadovat jací jsou lidé v RL, komunikace jako VR oblečení, dá se z projevu VR poznat, jaký je člověk v RL podle stylu psaní, čím víc smajlíků VR – tím veselejší člověk RL, emotikony jako náhrada neverb. kom., emotikony přibližně vyjadřují emoce Multiplicita komunikace VR komunikuji s více různými lidmi zároveň, VR komunikuji s více různými lidmi zároveň, intimní problém = plná pozornost, VR nahrává lidem se špatnou pozorností, tematické přeskakování VR, bavení se VR s více lidmi zároveň, většina lidí na netu se baví zároveň s více lidmi, pokud mi na někom záleží, bavím se jen s ním, je lepší pocit se bavit s více lidmi, pocit, že o tebe má někdo zájem, při bavení s víc lidmi mám pocit, že nestíhám, VR se dá bavit zároveň s více lidmi najednou, opojný pocit, když mi všichni píšou až nezvládám, vypětí mluvit se 4 lidmi zároveň, mám tolik přátel, že nestíhám, Co pomáhá poznat druhého RL oblečení = VR zájmy, zájmy jako osobní schéma, člověk se naučí odhadovat jací jsou lidé v RL, komunikace jako VR oblečení, dá se z projevu VR poznat, jaký je člověk v RL podle stylu psaní, čím víc smajlíků VR – tím veselejší člověk RL, emotikony jako náhrada neverb. kom., emotikony přibližně vyjadřují emoce

112

Příloha č. 5

Struktura otázek rozhovorů Základní charakteristiky Kolik je ti let? Co studuješ/ve které jsi třídě? Odkud se připojuješ k internetu? Jak dlouho používáš internet? (kolik let) Můžeš odhadnout, kolik hodin týdně přibližně trávíš na internetu? Co na internetu všechno používáš? Co na internetu nejčastěji děláš? Oblast vztahů Máš hodně kamarádů v reálu? A co kamarádi, které bys označil jako své nejbližší – kterým třeba říkáš o svých nejintimnějších problémech? A jak to je s kamarády ve virtuálnu? Co nejbližší kamarádi ve virtuálnu? Zdají se ti kamarádi v reálu a virtuálnu stejní nebo v něčem jiní? Kdyby ses měl(a) zamyslet, zda se někde pro tebe přátelství navazuje snadněji? Pokud jsi začal s někým kamarádit na internetu, přeneslo se to i do reálného života? Přinesl internet do tvého života oblasti přátelství něco nového? Máš v reálu nějaký vztah / chodíš s někým? (podle věku a situace) Jaký to je vztah? (rozvedeno podle situace, vedeno k otázce míry intimity a porovnání s virtuálnem) Je nějaká taková osoba na internetu? Jaký je tento vztah? Identita Zkus se zamyslet nad tím, jak vnímáš sám(a) sebe? A kdybys měl odpovědět na otázku „Kdo jsem“? A otázka „Kam patřím? Čeho jsem součástí?“ A na otázku „Jaký bych chtěl být“? A jak to je na internetu – jak vnímáš sám(a) sebe tam? A otázka „Kdo jsem?“ v prostředí virtuálna? A „kam patřím“ na internetu? Stalo se ti v poslední době, že bys zatoužil být někým jiným, někde jinde, dělat něco jiného? Zkusil jsi to zrealizovat? Zkoušel jsi změnit co děláš? Experimentoval jsi nějak s tím co jsi? A jak to je na internetu? Zkoušel jsi být něčím jiným než jsi? Co tě k tomu vedlo? Čím jsi byl, než jsi začal používat internet? Jak by se změnil tvůj běžný týden, kdybys nemohl být na internetu? Komunikace Vnímáš nějaké ztráty a přínosy v komunikaci po internetu? Stává se ti někdy, že bys byl při rozhovoru s někým blízkým v reálném životě dojat až k slzám? Stalo se ti to někdy na internetu? Cítíš někdy, že si s blízkým člověkem hodně rozumíš, že „souzníte“? Jak je to na internetu? Dá se říci, že ses někdy ponořil do virtuálna tak, že jsi nevěděl o realitě? Dodatky Zkus se zamyslet nad tím, co ti internet dal.

113