Dobrovolnost neznamená nezávaznost Uwe Kleinert je vědecký spolupracovník organizace Werkstatt Ökonomie v Heidelbergu a koordinátor projektu Aktion fair spielt, který iniciovala organizace Misereor a další církevní organizace. Od roku 1999 projekt usiluje o důstojnější pracovní podmínky v hračkářském průmyslu.
Na popud ICTI byly v Číně již před sedmi lety, v roce 2003, kontrolovány první továrny na výrobu hraček. Co si myslíte o certifikačním systému ICTI-CARE? Kleinert: Podle nás je to důležitý krok správným směrem. Vůbec poprvé se celé odvětví dohodlo na jednotných standardech a ty nejsou jen na papíře – kontroluje se, jestli se dodržují. Za tu dobu bylo podle etického kodexu ICTI certifikováno kolem 1000 z odhadem celkových 3000 čínských výrobců s exportní licencí. Další tisícovka vyjádřila o certifikaci ICTI-CARE zájem. Ledasco hovoří pro to, že proces ICTI-CARE skutečně může přispět ke zlepšení pracovních podmínek v čínských továrnách na hračky. Předpokladem však je, že certifikace bude probíhat efektivně, důvěryhodně a transparentně – a v tomto ohledu je ještě mnoho co dohánět.
Můžete uvést pár příkladů? Kleinert: Takový program má samozřejmě smysl jen tehdy, když výsledky kontrol v továrnách alespoň přibližně odrážejí skutečnost. Leccos se již udělalo pro to, aby se podvodům a korupci zamezilo. Továrny například nemohou samy rozhodnout, která kontrolní firma provede audit; to nyní určuje ICTI CARE Foundation, která certifikační proces ICTI-CARE řídí. Inspektoři se navíc dozvídají teprve den před kontrolou, kterou továrnu navštíví. Stoprocentně spolehlivé však kontroly nikdy nebudou. Proto je důležité, aby zaměstnanci měli sami možnost nahlásit porušování standardů. To ale znamená, že musí být informováni o svých právech, že jim nehrozí žádné postihy za nahlášení stížnosti, a že jejich hlášení bude bráno vážně a nedostatky budou následně odstraněny. Proto jsou důležitá školení pro zaměstnance a je potřeba zavést spolehlivé a důvěryhodné systémy pro nahlášení nedostatků. Ani jednoho však zatím nebylo ani zdaleka dosaženo.
Existují prodejci hraček, kteří se zavazují k tomu, že od určitého data budou objednávat pouze od těch čínských továren, které se podílejí na certifikaci ICTICARE. Je tento takzvaný „Date-Certain“ program dobrá věc? Kleinert: Teoreticky ano: je dobré, že se prodejci hraček dobrovolně zavazují k takovému kroku, neboť to zvýší tlak na továrny, ale současně jim to ponechá čas, aby se přiblížily ke standardům, které ostatně nepožaduje jen kodex ICTI, ale i čínské pracovní právo. Je také dobré, že ICTI CARE Foundation tyto dobrovolné závazky zveřejňuje na své webové stránce. Jenže: Dobrovolnost se nesmí zaměňovat s nezávazností. Kdo se dobrovolně k něčemu zaváže, měl by se toho závazně držet. Dobrovolný závazek, jehož dodržování se nekontroluje a který není nutno nijak dokládat, je laciný, nedůvěryhodný a vypadá jen jako pokus o klamání
veřejnosti. Dokud ICTI CARE Foundation nebude dobrovolné závazky kontrolovat, měla by program Date-Certain přerušit.
Kromě pravidelných kontrol v továrnách existují ještě takzvané QC-audity, kterými se ověřují výsledky kontrol. Až na pár výjimek odhalily tyto neohlášené kontroly vždy porušování kodexu ICTI. Jak si to vysvětlujete? Kleinert: Pokud se v posledních měsících něco podstatného nezměnilo, tak všechny provedené QC-audity odhalily prohřešky proti kodexu ICTI. To by byl zdrcující výsledek, pokud by se tyto audity prováděly náhodně. To by totiž znamenalo, že pravidelné audity jsou zcela neúčinné. ICTI CARE Foundation ale zadala provedení QC-auditů jen v těch případech, kdy existovala konkrétní podezření, že předchozí regulérní audity neproběhly úplně v pořádku – ať už proto, že kontrolní firma přehlédla nějaké nedostatky nebo že vedení továrny předložilo zfalšované podklady. Z tohoto hlediska je pochopitelné, že QC-audity měly vždy negativní výsledek. My ale považujeme právě náhodné kontroly za nezbytné; teprve na jejich základě se dá říci, jak dobré nebo špatné jsou regulérní kontroly.
Jaké jsou podle vás hlavní nedostatky v čínských továrnách? Kleinert: Problémy, které mají dělníci v čínských továrnách na hračky, jsou vesměs stejné jako problémy v jiných odvětvích pověstných nízkými mzdami, například v textilním průmyslu. Jsou tak různorodé,že je těžké rozhodnout, které nedostatky jsou nejhorší. Podle mého názoru je klíčová neuvěřitelně dlouhá pracovní doba a mzdy, které mnohdy nedosahují ani minimální zákonné mzdy – ta navíc není vypočítána tak, aby dostačovala pro pokrytí životních potřeb. I nejnovější průzkumy z továren hovoří o třinácti-, čtrnáctihodinové pracovní době, a to šest až sedm dnů v týdnu.
Zhoršuje se situace kvůli vánočním dodávkám? Kleinert: Právě v hračkářském průmyslu dochází k prudkým sezónním výkyvům, velká část obratu vzniká v období před Vánocemi. A to se odráží – s několikaměsíčním předstihem – i ve výrobě. V té době se pracuje doslova do úmoru, a to bez zákonných příplatků za přesčasy. O dobrovolnosti nemůže být ani řeč. Kvůli přepracování také dochází k častým pracovním úrazům. Dělníci často v rozporu se zákonem nejsou ani pojištěni, takže mnohdy nemají úrazové pojištění a rovněž příspěvky do zdravotního a penzijního fondu nejsou odváděnypravidelně. Od roku 2008 mají dělníci nárok alespoň na písemnou pracovní smlouvu, ale mnoho z nich před podpisem nedostane čas si smlouvu pročíst. Mnozí dělníci také říkají, že neobdrželi kopii smlouvy. Často také nedostávají výplatní pásku, nebo jen velmi neúplnou, takže není zřejmé, jestli je v pořádku. A velice běžné je i to, že mzdy se vyplácejí teprve na konci následujícího měsíce nebo ještě později. To je často rozhodující překážka, která dělníkům brání v podání výpovědi. Uvedné problémy jsou jen výsek z nedostatků, o kterých od našich partnerů stále dokola slýcháme. Kromě toho je třeba mít na paměti, že velkou část zaměstnanců tvoří mladí přistěhovalci, kteří od svých rodin odcházejí tisíce kilometrů daleko a kvůli svému právnímu statusu jsou velmi zranitelní. A k tomu všemu chybí možnost zakládat svobodné organizace
zaměstnanců; jediná povolená odborová organizace je součástí čínské komunistické strany.
Jak se liší poměry v certifikované a necertifikované továrně? Kleinert: Podle mého názoru se díky procesu ICTI-CARE podařilo pokročit především v otázce bezpečnosti práce.Hasicí přístroje, odsávací zařízení či únikové cesty, to všechno jsou věci, jejichž přítomnost a řádný stav se dobře kontroluje. Jinou otázkou je, zda jsou dělníci dostatečně poučeni o zacházení s nebezpečnými látkami a stroji a jestli se vždy chovají podle předpisů. Ještě obtížnější je potom určit, do jaké míry proces ICTI-CARE přispěl k zásadnějším zlepšením v oblasti pracovní doby, mezd a příplatků za přesčasy. K posouzení toho nám chybí přesvědčivé průzkumy a fundovaný odhad, do jaké míry jsou kontroly v továrnách v těchto oblastech skutečně účinné. Z tohoto hlediska je důležité, že proces ICTI-CARE nestojí jen na bázi kontrol v továrnách, ale že jeho součástí jsou i školení managementu a – což my považujeme za obzvlášť důležité – i školení dělníků.
Jakou roli hrají ve výrobě hraček subdodavatelé a co certifikační systém ICTICARE v tomto ohledu nabízí? Kleinert: Nemohu říci, v jakém rozsahu v hračkářském průmyslu dochází k tomu, že výrobu nezajišťuje přímý dodavatel, nýbrž subdodavatel. Nicméně pokud je továrna kontrolovaná podle kodexu ICTI, musí zveřejnit, jestli veškerou produkci zajišťuje sama, nebo ne. Již jen podezření, že certifikaci získá pouze jedna vzorná továrna, zatímco velká část produkce probíhá za nelidských podmínek v zastrčeném sweatshopu, by právem vzbudilo pochybnosti o účinnosti certifikace ICTI-CARE. ICTI CARE Foundation oznámila, že ještě v tomto roce předloží koncept, jak chce problém řešit. Zatím ale nedokáže zaručit, že kontrola probíhá u všech článků dodavatelského řetězce.
Co mohou udělat němečtí prodejci hraček pro to, aby se situace v čínských továrnách zlepšila? Kleinert: To je zásadní otázka: Zjišťujeme, že dodržování pracovních standardů v továrnách může usnadnit nebo naopak ztížit nákupní strategie odběratelů. V případě velmi krátkých dodacích lhůt a častých změn v objednávce nebo v případě změn na poslední chvíli se lze přesčasů jen těžko vyvarovat. A kdo na své dodavatele tlačí kvůli ceně, nemůže se divit nízkým mzdám. A naopak – vedení čínské továrny je ochotnější investovat do opatření na zlepšení bezpečnosti a přemýšlet o změně zažitých metod vedení, když ho v tom podpoří dlouhodobý odběratel. Ne vždy však mají odběratelé prostor pro to, aby měli se svými dodavateli úplně partnerské obchodní vztahy. První krok k férové nákupní strategii by ale měl být to, že se odběratel zajímá o důsledky vlastního jednání ve vztahu k dodavateli a podle svých možností se snaží vyvarovat všeho, co odběratele a jeho zaměstnance poškozuje.
Do jaké míry určuje chování spotřebitelů situaci v čínských továrnách?
Kleinert: Firmy občas odkazují na spotřebitele a jeho odpovědnost. Pro mě je to v podstatě průhledný pokus odvést pozornost od vlastní zodpovědnosti. Spotřebitelé se mohou chovat odpovědně jen tehdy, pokud mají přístup k relevantním informacím. Právě ty firmy, které hlásají odpovědnost spotřebitele, pak mlží o původu svého zboží. Jako spotřebitelé se mnohdy nedozvíme ani to, odkud výrobek pochází, natož pak od jakého dodavatele. Spotřebitel má tedy jen velmi omezené možnosti dozvědět se něco o sociálních a ekologických podmínkách, za kterých byl výrobek vyroben.
Poskytuje cena hračky orientaci pro odpovědný nákup? Kleinert: Častá kritika spotřebitelů, kteří se honí za výhodnými cenami, se nezdá být úplně na místě. Kdo může říci, že dražší výrobek byl vyroben za lepších podmínek než ten levnější? Ale naopak to samozřejmě funguje: silná orientace spotřebitelů na cenu vede k tomu, že firmy se dostanou do vzájemného tlaku. A i když se to už může zdát otřepané tvrzení: Měli bychom zase začít připisovat větší váhu kvalitě výrobku, protože ta má svou cenu. Právě u hraček by zásadou mohlo být: raději koupit polovinu a zaplatit dvakrát tolik. A samozřejmě je také důležité využívat informace, které jsou k dispozici – například nahlédnout do seznamu firem na webových stránkách Aktion fair spielt (www.fair-spielt.de).
Jsou hračky vyrobené v Německu lepší volbou? Kleinert: V rámci projektu Aktion fair spielt jsme od začátku zdůrazňovali, že nám jdeo pracovní podmínky v hračkářském průmyslu, a to kdekoliv na světě. To, že se certifikace ICTI-CARE primárně zaměřuje na Čínu, je logické, neboť z Číny pochází odhadem 80 procent všech hraček, se kterými se ve světě obchoduje. A proti tomu není co namítnout, pokud jsou vyrobeny za sociálně a ekologicky únosných podmínek a odpovídají zákonným požadavkům na kvalitu výrobku.
Na co by spotřebitelé měli při nákupu hraček dbát? Kleinert: Na aktuálním letáku projektu Aktion fair spielt dáváme následující doporučení: I v dětském pokoji platí, že méně je často více. Položte si otázku, jestli má nákup nového zboží opravdu smysl. Věnujte nákupu čas a získejte informace před nákupem, například v časopisech se spotřebitelskými testy. Nakupujte ve specializovaných obchodech. Informujte se o důvěryhodných označeních na výrobku. Nakupujte pokud možno hračky se značkou GS (geprüfte Sicherheit, pozn. překl.: ověřená bezpečnost) Nekupujte žádné anonymní hračky. Jméno a adresa výrobce by měly být uvedeny na obalu. Berte vážně údaje o vhodném věku dítěte, zvláště pokud hrozí, že se uvolní malé součástky.
Důvěřujte svému nosu. Co páchne po chemikáliích, uvolňuje chemické látky také ven. Vyvarujte se příliš levných výrobků. Nízké ceny jdou často ruku v ruce s nekvalitními materiály, špatnými pracovními podmínkami a nedostatečnými kontrolami kvality. Pokuste se hračky recyklovat. Použité zboží je nejen cenově výhodné, ale také příznivější z ekologického hlediska.
Brzy budou Vánoce, i vy tedy můžete mít pár přání: Co byste přál hračkářskému průmyslu? Kleinert: Tak to mám pouze jediné přání: aby dělníci v Číně a všude jinde na světě měli možnost vzít svůj osud do vlastních rukou a mohli v továrnách i ve společnosti sami hájit svá práva.
