DOBA ŢELEZNÁ VE STŘEDNÍ EVROPĚ PRA 3

DOBA ŢELEZNÁ VE STŘEDNÍ EVROPĚ PRA 3 Doba ţelezná:     

dobou ţeleznou začíná kulturní integrace oblastí S Alp propojování díky dálkovému obchodu vývoj v sociální sféře přechod k době dějinné – písemné prameny technologické metody (ţelezo, hrnčířský kruh)

Dělení

 starší doba ţelezná – doba halštatská HALŠTAT 800 – 480 BC starší – mladší kultury ml. – pozd Ha  mladší doba ţelezná – doba laténská LATÉN 480 – 9/6 BC laténská kultura

Co znamená doba ţelezná ?  ţelezo vstupuje do ekonomické sféry  kulturní sjednocování  změny v sociální struktuře

HALŠTAT…

Dějiny bádání Periodizace Vývoj v Evropě sídliště pohřebiště sociální struktura • Vývoj ve střední Evropě kultury pozdní Ha Hmotná kultura • • •

LATÉN...

Historické události, Písemné prameny Etnicita Periodizace Dějiny bádání Plochá pohřebiště Sídliště otevřená ohrazená oppida • Nekeltské kultury Přechod k době římské • • • • • •

Historie bádání a chronologie:

Periodizace zaloţená na technologickém pokroku: Christian Thompsen, 1837 – trojdobá periodizace („Věk kamenný, Věk bronzový, Věk ţelezný“)

Dělení doby ţelezné – 2. pol. 19. st. – 1.pol. 20. st.

Typologie artefaktů – zaloţeno na výzkumech v Hallstatt (Ramsauer – 40. léta 19. st.) a v La Tène (poč. 1857). Dělení doby ţelezné na „Dobu halštatskou“ a „Dobu Laténskou“ - materiál z pohřebišť a náhodné nálezy: Emile Désor (po 1857) – rozdělení na Halštat a Latén – pouze chronologie, ne rasová nebo etnická interpretace materiálu. Hans Hildebrandt (1874) – na základě typologie mečů. „Laténská materiální kultura je pan-evropský fenomén – pouze s rozdíly stylu“. Otto Tischler – 1885 rozdělení doby laténské na 3 stupně : starší-střední-mladší na základě typologie spon a mečů metoda zaloţená na tzv. „type-fossil“=vůdčí fosílie – typ artefaktu, který je typický pro dané časové období a datuje celý kontext (např. typ spony nebo meče datuje celý hrob). Joseph Déchelette – 1914 Manuel d´Archéologie Préhistorique, Celtique et Gallo-Romaine. II-3: Deuxième Age du Fer ou Époque de La Tène. Paris. výzkumy na Bibracte, spolupráce s J. L. Píčem dělení doby ţelezné na stupně: Hallstatt I Hallstatt II La Tène I La Tène II La Tène III mluví o halštatské a laténské „civilizaci“ – do interpretace materiálu zahrnutý koncept etnicity: Halštat-mnoho etn. skupin; latén – „keltský“ Gustav Kossina (1911) a Gordon Childe (1929) => koncept „kuturních skupin“ => etnické interpretace archeologických kultur Paul Reinecke - 1903-9 dělení na „periody“ pouţívá koncept „vůdčí fosílie“ pouţívá se do současnosti, dál se zpřesňuje a zjemňuje Hallstatt C Hallstatt D La Tène A La Tène B La Tène C La Tène D Josef Ladislav Píč, 1899-1905 Staroţitnosti země české I/1,2, II/1,2 „Stradonická kultura“ – pozdní latén Jan Filip 1936-37 – „Popelnicová pole a počátky doby ţelezné u nás“ 1956 – „Keltové ve střední Evropě“

Dějiny bádání - Čechy

19./20. stol. - Staroţitnosti země české – (Píč)  pohřebiště, oppida -opevnění vymezování pojmů, materiální kultury 20. stol. definice a charakter materiální kultury, chronologie  pohřebiště, sídliště 50. – 80. léta 20. stol. • výzkumy velkých aglomerací - oppida • Závist, Hrazany, Staré Hradisko • K.Motyková – P.Drda – • A. Rybová • 90. léta 20. stol.  • výzkumy nových sídelních struktur 90. léta 20. stol. N. Venclová • specifické okruhy (specializovaná výroba, obchod …) N. Venclová, V. Salač • hradiště (Chytráček) • povrchové prospekce (Loděnice, Vladař) N. Venclová, KAR ZČU • prostorové otázky, GIS

Datovací metody:

Absolutní chronologie 19.stol. -vykopávky na historických místech – Alesia (52 BC) -písemné prameny – spojené s výzkumy na konkrétních místech -mince z uzavřených kontextů (hroby) – republikánské mince -datování analogiemi – předmět z laténského kontextu, pocházející z datovaného prostředí: mince – republikánské statéry attická červeno figurová keramika (Kleinaspergle) spony a importované nádoby (zobákovité konvice...) -stratigrafie – 20.léta 20. st. – počátek rozsáhlých výzkumů sídlišť (Gerhard Bersu – Goldberg, Jaroslav Böhm – Staré Hradisko) datování: archeologické metody přesně datovaný artefakt (mince, typ importu) typologie (spony, keramika, meče ...) analogie (datovaný předmět datuje kontext) numismatika problém – zprostředkované datování nemusí být přesné (mince jako ţold, artefakt ve funkci amuletu) exaktní přístupy dendrochronologie (Basilej, La Tène, Heuneburg...) C14 pylové profily terénní postupy vertikální stratigrafie datovací sekvence – pozice datovaného nálezu/kontextu vůči ostatním

Periodizace doby ţelezné:

HD2  pozdní doba halštatská plynulý přechod do laténu

HALŠTAT 800/750 – 480/450 BC Periodizace:

Kossack, 1959 Südbayern während der Hallstattzeit. Römisch-Germanische Forschungen 24. Berlin. Torbrügge, W. 1979a: Die Hallstattzeit in der Oberpfalz I,II Torbrügge, W. 1991-1992: Die frühe Hallstattzeit (Ha C) in chronologischen Ansichten und notwendige Randbemerkungen. Teil I. Der sogenannte Westliche Hallstattkreis. Jahrbuch der RGZM 38, Mainz, 223 – 465. Teil II. Der sogenannte Östliche Hallstattkreis. Jahrbuch der RGZM 39, Mainz, 424 - 612. Východní část střední Evropy: Ch. F. F. Pare 1999: Beitrage zum Ubergang von der Bronze- zur Eisenzeit I. Grundzuge der Chronologie ostlichen Mitteleuropa, 11.-8. Jahrhundert vor Chr. Jahresbericht des RGZM 45, 1998, 293-433. Parzinger, H. 1989: Chronologie der Späthallstatt- und Frühlatćnezeit. Studien zu Fundgruppen zwischen Mosel und Save. In: Quellen und Forschungen Prähistorischen und Provinzialrömischen Archäologie 4. Weinheim. Morava, dolní Rakousko: V. Podborský, S. – Stegmann-Rajtár, H. Parzinger

stupeň

abs datum

Podborský

Rajtárová

Parzinger

Ha C1 (a)

časný = Ia 2. pol. 8.st.

I

Ia

1

Ha C1 (b)

starý = Ib 1. pol. 7.st.

I

Ib

2-3

Ha C2

střední = IIa

2. pol. 7. st.

II – 1

IIa

4-5

Ha D1

mladý = IIb

1. pol. 6. st.

II – 2

IIb

6

Ha D2

pozdní= IIIa

2. pol. 6. st.

III

䦋㌌㏒㧀좈໱琰茞ᓀ㵂Ü

7

Ha D3

konečný = 1. pol. IIIb 5. st.

III

䦋㌌㏒㧀좈໱琰茞ᓀ㵂Ü

8

pozdní halštat – časný latén srovnání chronologie Reinecke, Zürn (1972), L. Pauli (1972) pro Báden-Württemberg HünsrückEiffel (Reinecke)

Baden – Württemberg Zürn Pauli

Hallstatt D1 Hallstatt D1

Hallstatt D1

600 550

Hallstatt D2 Hallstatt D2

Hallstatt D2 500

Hallstatt D3 Hallstatt D3

450

La Tène A La Tène B

DATUM

La Tène A La Tène B

Hallstatt D3 400 La Tène A

350

pouţívaná periodizace: (tj. ta k naučení) HC = 800 – 600 BC (750 – 620 BC) HD1 = 600 – 550/520 BC

=> (Ha C- D1) halštatské kultury – kulturní diverzita: Halštatská mohylová kult., Bylanská kult., Slezskoplatěnická kukt., Billendorfská kult., Horákovská kult. atd.

HD2-3 = 550/520 – 480 BC => pozdní doba halštatská (HaD/LT A) – stírají se kulturní rozdíly, mluví se o jednotné „pozdně halštatské kultuře“

Latén A = 480 – 410 BC => časný latén HaD2-3 – pozdní doba halštatská – plynulý přechod do LT A (není zlom, je kontinuita)

Kulturní dějiny halštatu:     

dobou ţeleznou začíná kulturní integrace oblastí S Alp propojování díky dálkovému obchodu vývoj v sociální sféře přechod k době dějinné – písemné prameny technologické metody

historie: Itálie – z Villanovské kult. se vydělují ETRUSKOVÉ – 9. – 8. st. BC zaloţení Říma /legendární/ - 754/754 BC Řecko – 8. st. – konec Homérské doby geometrický – dipylský - sloh – 950-700 BC - předobraz Ha uměleckého slohu archaické období – 8.-6. st. BC – řecká kolonizace – sekundární centra řecké civilizace v Přičernomoří a J Itálii. Rozšíření technologií – zpracování ţeleza. jantarová stezka - spojení s Jadranem – osada na místě Aquilei (zaloţení aţ 181 BC) Massilia (Marseille) – zaloţena kolem r. 600 BC obchod s: fénickým, řeckým a etruským zboţím (amfory, sklo, toreutika, keramika...) Féničané – obchodní kontakty podél pobřeţí, vliv na Evropské kultury nomádi – Skythové vystřídali Kimmerijce z ml. doby bronzové na konci starší doby ţelezné nájezdy na V část Evropy (militária). Ovlivnění Ha materiální kultury (koně) a umění (zvěrný styl). Halštat – vývoj na periferii. změna klimatu: HB/HC – zhoršení. Pokles hustoty obyvatel, zánik PP struktur. Pozdní Ha – opět zlepšení. prostorové vymezení: rozsah halštatské kultury: V Francie, J Německo, Švýcarsko, Rakousko, ČR, Z Slovensko, V Balkán znaky halštatského období: 1) ţelezo – černá metalurgie (na počátku pouze importy) 2) sociální rozdíly – kníţecí hrobky 3) kult – polyteismus 4) obchod – dálkový se Středomořím, umocňuje sociální rozdíly, 5) technologie – ze Středomoří 6) sůl – solné doly kolem Salzbergu (Hallstatt), rozvinutí těţby a obchodu ţelezo: - obsaţené v horninách pouţívaných pro tavbu mědi – na počátku se vytavilo - meteoritické ţelezo – vysoký obsah Ni (nevhodné pro tavbu) - nejstarší oblasti – Anatolie – 2. tis. - nejstarší předmět ve střední Evropě – dýka z Gánovců

nejstarší předměty – jako výzdoba na bronzových – 1.tis. – šíření do Evropy - střední Evropa – 8. st. BC plně etablované – 7.-6. st. BC „demokratický kov“ – v přírodě častěji neţ barevné rudy získávání: sběrem, povrchovou a hlubinnou těţbou tavba: nejdřív jednoduché tavicí jámy, potom pece (stř. Evropa - se zahloubenou nístějí) teplota aţ 1400 °C, v halštatu ještě poměrně nekvalitní technologie -

kovářství: oddělené od hutnictví nové profese – hutníci a kováři metalurgická centra a zpracování soli: významná Alpská oblast – solná komora = Salzkammergut lokality: Hallstatt, Dürrnberg, Salzburg ekonomická centra s bohatými pohřebišti – HaC-HaD/LT A - těţba v solných komorách – těţební šachty a komory, mnoho solí zakonzervovaných nálezů souvisejících s těţbou (lopaty, krumpáče, palice, vaky na sůl...) Hallstatt – HaC1-HaD2, 800-500BC – pohřebiště a sídliště; solné doly a obchodní centrum lokalita nad Hallstattským jezerem, kde se těţila sůl od DB aţ do 19. st. Pravěké šachty a štoly rozmístěné na ploše 15ha.  těţba do hloubky 300 m – organické pozůstatky z těţby  pohřebiště obyvatel – bohaté díky ekonomickému růstu, birituální  doklady imitace antického ţivotního stylu – importy Od 1815 – nálezy na místním pohřebišti, od 40. let 19. st. výzkumy: Georg Ramsauer; K. Krömmer, F. E. Barth (vede v současnosti)  pohřebiště obyvatel – bohaté díky ekonomickému růstu, birituální  Krömmerova sociální sonda: 3 skupiny: - „Salzherren“ a jejich „ochrana“ – všechny hroby se zbraněmi a bohatou výbavou - „horníci“ – poměrně chudá skupina, ţárové pohřby - „obchodníci“ a „technické síly“ - těţko identifikovatelné bohaté hroby beze zbraní a hroby ţen  doklady imitace antického ţivotního stylu – importy, hliněné zobákovité konvice periodizace pohřebiště: „doba mečů“ 800-600 BC – 6 generací, = Ha C „doba dýk“ 600-500 BC – 3 generace, demografický nárůst, Ha D Dürrnberg – pohřebiště, solné doly, sídliště 5.-2. st. BC, fungování do laténu – hroby Ha D3 – LT A, LT B výzkumy – T.Stöllner, C. Dobiat Hroby s dřevěnými komorami, překryté mohylou, dvoukolové vozy, toreutika, doklady raného keltského uměleckého stylu („early style“)

Doba halštatská ve střední Evropě Čechy, Morava, Slovensko, Rakousko, Maďarsko

starší Halštat – HC – HD1  kulturní rozdíly  jednotlivé KULTURY mladší Halštat – HD2-3 – LTA  sjednocování projevů  „halštatská kultura“ kulturní integrace oblastí S Alp propojování díky dálkovému obchodu přejímání jiţního ţivotního stylu halštatskou elitou

Periodizace: ČECHY: J. Filip, Ch. Pare, D. Koutecký, V. Šaldová, E. Soudská, V. Vokolek Ha C1 = 800/750 – 700 BC Ha C2 = 700 – 625 BC Ha D1 = 625 – 550 BC Ha D2 = 550 – 500 BC Ha D3 = 500 – 480 BC konec Ha kladen ke konci Heuneburgu – 480 BC (v Evropě) starší halštat  Ha C – D1  800 (750) – 550 BC 8. – 6. st. BC mladší halštat  Ha D2-3 / LT A  550 – 480 (450) BC 6. – 5. st. BC

Kulturní okruhy starší doby ţelezné v Evropě: 1) Luţická oblast – oblast luţické kultury (od Labe na S, J polovina Polska) 2) Halštatská oblast – oblast rozšíření halštatské kultury

Luţická oblast:     

vlastní oddělená oblast – halštatizovány pouze jiţní části – vlivem obchodu a dálkových kontaktů kolem jantarové stezky a jiných obchodních cest komorové hrobky s jezdeckou výbavou (Kietrz) rozvoj metalurgických center (Grzybiany u Legnice) centrum malované keramiky (Slezsko) hradiště – nejčastěji níţinná – ostrovní, poloostrovní tradiční kmenová centra – ne „kníţecí“ hrady (Ha oblast)

Biskupin - osídlen od neolitu • osada době bronzové – BD, Ha D – hradiště • konec: skythské nájezdy /šipky, čakany/ • výzkum: J. Kostrzewski, Z. Rajewski • „mokrá lokalita“ – dochovány organické věci – všechny konstrukční prvky

• •

opevnění: komory vyplněné hlínou

typizovaná zástavba domů (100), tvořících ulice V-Z, domy pro 8-10 osob, dvoudílné, ohniště vyloţená kameny, ţádný volný prostor, kromě brány

Halštatská oblast:

dělení na západohalštatský a východohalštatský okruh – hranice je prostupná a neostrá (mísení kulturních projevů) Západohalštatský okruh: spojován s „protokelty“ od Čech na západ po stř. Francii od Alp do stř. Německa =============== - území jihoněmeckých popelnicových polí - J česká halštatská mohylová kultura - bylanská kult. =============== - západoalpská cesta Východohalštatský okruh:

tzv. „veneto-illyrský“ od Moravy na J a V Dolní Rakousko, býv. Jugoslávie =============== - Stř.Dunajská popelnicová pole - Karpatská popelnicová pole =============== jantarová cesta východoalpská cesta geometrický figurální ornament situlové umění Vývoj kulturních center ve střední Evropě: Ha C – hlavně oblast středních Čech, Moravy, dol. Rakouska, Německa Ha D – přesun center do jiţních Čech a do oblasti horního Porýní aţ do východní Francie Itálie: – Este kult. – Atestinská obl. SV Itálie, etn. Venetové centrum výroby reliéfních situl. Ovlivňuje V HA okruh. – Golasecca – Ligurie, Piemont, Lombardie konec s expanzí „historických Keltů“ - znamenaly spojení Itálie se stř. Evropu zprostředkovávaly zahraniční impulsy a obchod

ČECHY: kulturní specifikace: pouze Ha C1 – D1 pozdní halštat - Ha D2-3 - LT A – stírají se rozdíly a mluví se všeobecně o „pozdní době halštatské“ MORAVA: dělení v rámci kultur po celý Ha (stejně Slovensko)  navázání na Z okruh a V okruh – hranice probíhá cca mezi Čechy a Moravou  Čechy - nobilita starší neţ v Z Evropě – Ha C od Ha D2 – přesun center do jiţních Čech – mohyly, etruské importy  Morava, Slovensko - konec s expanzí Vekerzucké kult. (skythoidní) Západohalštatský okruh:  kulovité keramické tvary s širokou výdutí,  výzdoba - ryté geometrické ornamenty, kolkování i černá malba na červeném podkladě (bylanská kultura, halštatská mohylová kultura).  půlměsícovité spony se závěsky, bubínkovité či loďkovité spony.  Hroby s vozy. Východohalštatský okruh:  vysoké vázovité tvary, výrazné členění.  výzdoba – geometrická, malovaná, tuhování povrchů nádob. části koňských postrojů s východními vlivy, objevují se harfovité spony a bronzové situly s antropo i zoomorfní výzdobou

Starší doba halštatská – střední Evropa   

navázání na Z okruh a V okruh – hranice probíhá cca Čechy x Morava Čechy - nobilita starší neţ v Z Evropě – Ha C od Ha D2 – přesun center do jiţních Čech – mohyly, etruské importy Morava, Slovensko - konec s expanzí Vekerzucké kult. (Skythové)

Pohřebiště: Ha C-D1

pohřební zvyklosti v závislosti na regionu: pohřební ritus: Z Přialpí – pohřby na vozech (čtyřkolové, dvoukolové) – kontakt se Z prostředím výbava – vozy nebo alespoň jha, zbraně, toreutika, keramika výstavnější hrobové komory nejsou (pouze Hochdorf – pozd. Ha) V Přialpí – spalování na hranicích se ţárovišti pod mohylami Horákovská kult. – birituální kníţecí mohyly – kostrový, birituální (více jedinců) výbava – koňské postroje, toreutika, zbraně, roţně, keramika hrobová komora ovlivněná jihem – kameny, dromos lidské a zvířecí oběti (totenopfer) konec – pozd Ha „kolaps halštatských mohylových kultur V Přialpí“ – dějinné události Výbava: keramika se liší podle regionů, nekeramické předměty společné pro Z a V okruh s dílčími odlišnostmi meče – Ha C, v Ha D2 vystřídány dýkami, LT A – sekáče vozy – čtyřkolové střídají dvoukolové, někde jen součásti (zákolníky) nebo postroje toreutika – domácí (cisty, situly, vědra), importy

Sídliště:

sídla elity: Z okruh – dvorce, Herrenhoffe – výšinné, ohrazené V okruh – V Přialpí, hradiska s kamennou hradbou (vazba na pohřebiště) opevněné polohy: někde kontinuita z DB, velká hradiště aţ pozdní Ha malá = dvorce, „refugia“ (Morava) opevnění – dřevo, kámen otevřená sídliště: malé usedlosti podél vodních toků velké kontinuální osady zástavba – povrchové domy zahloubené chaty – poprvé od Ha C hospodářské stavby – zásobní jámy, sýpky dvorce: Ha C – LT A  topografická poloha – převýšení min. 5m  omezení nejméně ze dvou stran  ohrazení – palisáda, příkop  zástavba - variabilní P-Hloubětín, P-Šárka, Bohnice, Drouţkovice, Hostětice, Svrţno, Krašovice, Nemětice otevřená sídliště: komunitní areály – sídelní zóny – mikroregiony: série jednotlivých lokalit (oblastí, zón), předpokládajících specifickou funkci v pravěkém období. Krajina byla rozdělena na více prostorových segmentů, více či méně pravidelných, obývaných prehistorickými komunitami a tvořícími tak komunitní areály. Předpokládaná velikost komunitního areálu se pohybuje mezi 5 – 10 km2. Skupiny takových areálů byly pak propojeny v sídelní zóny, spojeny navzájem mezi sebou prostory kolem pravěkých vodotečí nebo komunikacemi, v širším prostorovém hledisku tak vytvářející větší osídlená území mikroregiony (Dreslerová 1995). dělení sídelního areálu: residenční a skladovací prostor v jádru. Navazuje na ně oblast produkce – pole, pastviny a oblast výrobní areál (oblast specializované produkce). Následuje rituální (pohřební oblast) a oblast produkce a zdroj energie – les.

Jádra sídelních areálů se pohybují pravděpodobně v odlesněné krajině stále ve stejných, tj. nejvýhodnějších polohách. Pohřební areály se objevují spíše mimo takto vymezenou oblast, v okrajové zóně lesostepi nebo lesa. Vesnice s poli a pastvinami v bezprostředním okolí, obklopené roztroušenou vegetací exploatovaného lesního porostu, tvořily základní sídelní jednotky po celé období mladšího pravěku. sídlištně ekonomický model usedlostí: Smrţ AR 1994, Neustupný, Venclová 2001, Dreslerová 1995, 1996) rodina – malá jednotka – cca 4 – 6 osob => komunita – 4 rodiny - orná půda na rodinu ► 6ha, na komunitu ► 24 ha - pastvina (letní pastva) na komunitu ► 4 ha+úhor - exploatovaný les na komunitu (letnina, dřevo) ► 60ha

Osídlení Čech v halštatu  

stejné sídelní komory jako v DB rozšíření v JČechách – - kolonizace

Kultury:

stř. Čechy – Bylanská kult. S Čechy – Billendorfská kult. V Čechy – Slezskoplatěnická kult. S Morava – Platěnická kult. (=Slezskoplatěnická ve V Čechách) J a Z Čechy – Halštatská mohylová kult. J Morava – Horákovská kult. JZ Slovensko, dol. Rakousko, Maďarsko – Kalenderberský okruh

Bylanská kult.

Bylany u Českého Brodu --- komorová hrobka J.L. Píč, Fr. Dvořák, J. Buchtela – název, J. Filip, Dr. Koutecký, M.Fridrichová, V. Čtverák, Z. Smrţ území: celé stř. Čechy, přesah na Kolínsko, na J Rakovnicko, na S Polabí bývalý KnK areál rozšiřuje na úkor Luţické Kult vznik: z domácí Štítarské kult. + Z „protokeltský“ impuls dělení: stř.Česká - Praha, Mělnicko, Slánsko, Kladensko, Berounsko V Česká – Kolínsko, Čáslavsko, KH, Poděbradsko SZ Česká - Roudnicko, Lovosicko, Litoměřicko periodizace: vývoj Ha C1 800/750 – 660 BC – poč., vývoj Ha C2-3 660 – 620 BC – hrobky s vozy, dvorce Ha D1 620 - 550/530 – hradiště Ha D2-3 550/530 – 480/450 – velká hradiště LT A 460/450 – 390/380 .... Ha D2-3 a LT A – nemluví se uţ o „Bylanské kult. ale o jednotné pozdně halštatské kult. a časném LT pohřebiště: J.L. Píč, Fr. Dvořák, D. Koutecký biritualita ===) sociální (kulturní?) diferenciace po celé období Ha dělení hrobů podle PR a výbavy: D. Koutecký, PA 1968  1.) Komorové hroby kostrové (I.) I-1: s vozy, jhy a koňskými postroji I-2: s koňskými postroji a zbraněmi I-3: s chudou výbavou (vyloupené?)

 2.) Jámové hroby kostrové i ţárové (II.) II-1: větší s početnou výbavou včetně kovových předmětů II-2: menší s početnou keramickou výbavou II-3: menší s chudou výbavou  3.) Jamkové a popelnicové hroby ţárové (III.) III-1: popelnicový hrob III-2: kombinovaný popelnicový a jamkový hrob III-3: jamkový hrob III-4: neurčený hrob kostrové hroby: hlava k J, na Z straně keramika, v JV rohu – zásobnice, na S straně – masité milodary, kovové předměty, součásti vozů a postrojů, u kostry – osobní předměty, šperky, součásti oděvu ţárové hroby: - popelnicový - popelnice překrytá miskou, střepem, kamenem - kombinace popelnicového a jamkového - jamkový pohřby elity:  mohyla  hrobové komory (kámen, dřevo)  kostrový PR (výjimečně ţárový)  doprovodné osoby (ţárový)  masitý milodar (vepř) bohatá výbava:  vozy – 4 kolové Ha C1-C2  součásti vozů – zákolníky, jha, náboje kol  postroje – udidla, krouţky, falérky  zbraně, výstroj – meče (mindelheim) – jazykovitá rukojeť, křídlovitá nákončí pochvy, kopí, sekera (sekery s raménky), noţe, opasek  šperky – drátěné nákrčníky s očkem, náramky (s vývalky, s kuličkovitě ukončenými konci), nánoţníky, jehlice, krouţky spony  skleněné korálky (ţluté s modrými oky)  toaletní soupravy  keramika - spony: Ha C – brýlovité, harfovité (hlavně V halštatský okruh) Ha C2-D – hadovité (také v Hochdorfu), loďkovité - funerální keramika: malovaná šálky s uchem vytaţeným nad okraj, zásobnice s nálevkovitým hrdlem, hrnce, amfory, talířovité mísy, kultovní předměty – štěrchátka, miniaturní nádobky, mondidoly (měsícovité idoly) pohřebiště – lokality:  bohaté („kníţecí“) s vozy - 4kolové: HaC1-C2 - Hradenín u Kolína – 73 hrobů, 3-vozy, 5-zákolníky, 2 jha - Praha – Bubeneč – 100 hrobů, ojedinělá kombinace hrobu s vozem a ţárového pohřbu - Poláky – SZ Čechy, 73 hrobů, kamenné věnce a stély, 5 vozů, 5 postrojů - Lovosice – jho, meč - Lhotka nad Labem - Plaňany – 9 hrobů, 1 elitní  bohaté bez vozů - Bylany u Č.Brodu – 52 hrobů, 10 elitních, postroje, zbraně - Praha – Suchdol – šperky, keramická výbava

- Litoměřice - Praha – Vinoř (situla), jho - Praha – Liboc – 23, hrobů, 5 velkých komorových, jho - Poděbrady – 2 kremace, 27 nádob, 5 hliněných amuletů, na pomezí Bylanské a Slezskoplatěnické kultury, kvůli harfovité sponě povaţován spíš za SlPK, Ha C1 – 8. – poč. 7. st. – jeden z nejstarších hrobů  ţárové - Praha - Hostivař - Praha – Bubeneč – 100 hrobů, kontinuálně od Bylanské Kult aţ do LT, bohaté hroby, většina chudých jamkových - Libochovany – kombinace s Billendorfskými prvky - Plaňany u Kadaně sídliště: M. Fridrichová, V. Čtverák velké mnoţství lokalit vlastní Byl: HaC1-D1 a ml-pozd halštat HaD2-LTA Praha-Hostivař Praha - Miškovice - výšinné polohy: od HaD1 Praha – Bohnice(podhoří, Zámka) – palisáda, osídlené od Ha D1 – před výstavbou ohrazení, dvorec pozdně halštatský Hradec u Kadaně pozdní: Hostivař (kamenná hradba) Slánská Hora, Kotýz, Kounov - ohrazené polohy – dvorce: poč uţ v Ha C – jinak většinou pozd. Ha Krašovice (HaC) Šárka Bohnice- B-Podhoří, B-Zámka, osídlení od HaD1 – před výstavbou ohrazení (dvorce) hrazení palisádou - centrální hradiska: HaD2 – LT A Závist Minice u Kralup keramika: malování (slezské centrum) černé na červeném a ţlutém podkladu, vlešťování, tuhování na vnitřních stranách misek – radiální motivy zásobnice se zaškrceným hrdlem široké teriny koflíky s vysokým uchem amfory, amforovité misky talířovité mísy kultovní předměty – chrastítka, figurky, mondidoly

Billendorfská kult. (Bělinská, Bialowická)

kulturně vychází z luţických Popelnicových polí J. Filip, E. Plesl centrum: Sasko, Luţice, průnik do SZ Čech (Děčínsko, Ústecko, Labskou cestou průnik na Mělnicko a Praţsko)  samostatně se vyskytuje pouze v SZ Čechách, jinak v bylanských hrobových celcích  Zachovává si kulturní identitu a rysy SZ oblastí aţ do pozdního Ha  v LT prvky v Podmokelské sk. prameny:

 přítomnost Billendorfských prvků v Bylanských kontextech  Libochovany (Litoměřice) Ha B3-C, 10 z 18 hrobů mělo vţdy 2 billen. nádoby  Břeţánky Ha C, 12 z 35 hrobů mělo billen. keramiku  Hořín Ha D – LT A, 5 z 11 hrobů mělo vţdy, 2. billen. nádoby keramika: charakteristické vyšší tvary – dţbány a tvary s uchy. výzdoba: ţlábky a trojúhelníky, hrotitá dna tvary: amfora, dţbán, miska, hrnek, koflík

Halštatská mohylová kultura

název podle formy pohřbů Z - F.X. Franc, V. Šaldová, M. Chytráček J – B. Dubský, J. Michálek, J. Zavřel vnik: kontinuita od doby bronzové uţ od stř. období - Mohylové kult. 2 oddělená území: západní a jiţní Čechy Západní Čechy těţiště osídlení přesunuto na S do klimaticky výhodnějších poloh (Plz. kotlina, hranice nepřekročí Berounku), menší hustota neţ v DB konec osídlení výšinných poloh na poč. Ha C, hroby – renesance mohyl – v Ha C Jiţní Čechy osídlení podél Vltavy, kolonizace směrem na Z k Brdům, stř. Otava, Luţnice, Č.Krumlovsko Shodné rysy se S Bavorskem a Bylanskou kult. (pohřbívání, keramika) pohřebiště: charakteristika: většinou mohylová pohřebiště (rozorané) plochá – Nynice, Manětín-Hrádek, Plzeň-Radčice (moţná zničené náspy) birituální pohřby v Z a J Čechách, převládá kremace přidávání dodatečných pohřbů do starých mohyl počátky velkých kontinuálních pohřebišť do LT A – Nynice, Manětín-Hrádek úprava hrobu: kamenný věnec (tradice z DB) stopy po komoře – nebo vymezení hrobu spálenými trámy ohniště uvnitř (ţároviště?) pohřby – popelnice nebo v jamce nebo v zásypu výbava: masité milodary zbraně, šperky keramika (podél V stěny), plastiky, štěrchátka

-

komorové hroby na úrovni zahloubené kamenné konstrukce

Jiţní Čechy - Hánov (Písek) – mohyla – 20m pr. s kamenným věncem, pohřeb v br. cistě, postroj - Lékařova Lhota (Č. Bud.) – 5 mohyl - komory, br. nádoby, zbraně, chřestítka - Protivín (Písek) – 2 velké mohyly s bohatými kostrovými pohřby v dřevěných komorách, Mohyla 1 – ţenský pohřeb, šperky a keramika

Mohyla 2 – meč a postroj - Střelské Hoštice (Strakonice) – 1. pol. 6. st., Ha D1, 1862  mohylové pohřebiště (5 mohyl), dřevěná komora pokrytá uvnitř vlněnou látkou, kostrový pohřeb, br. nádoby, postroj,  br. turbany – Z prvek. Masivní duté plechové bronzové kruhy s rytou výzdobou. - Skalice (Tábor)- 4 mohyly, 4kolový vůz a etruské importy, kolem 600 BC - Červené Poříčí (Klatovy) – mohyly, 20m v průměru, etruská trojnoţka Západní Čechy - Plzeň-Radčice - ţárové pohřebiště, 420 hrobů, kontinuálně pouţívané od Ha B - LT A, Ha C - 34 hrobů (Bašta-Baštová, Chytráček-Metlička) ploché hroby s kamenným krytem (Ha C2/D1), jamkové hroby kontakty s Bylanskou a Kalenderberským okruhem (h 129, ker) - Manětín – Hrádek (Plzeň) – kontinuální pohřebiště Ha C – LT A Ha C2-D1 – komorové hroby s kamenným krytem a keramikou, čtv. půdorys, E. Soudská Nynice (Plzeň) – kontinuální pohřebiště Ha B – LT A, zaloţena chronologie - V. Šaldová, hroby s kamennými věnci, někde kamenné stély jako „náhrobníky“ sídliště: neopevněná sídliště – málo pramenů, doplňována povrchovými sběry (J Čechy - Dreslerová 2002, Z Čechy – Chytráček - Metlička) známá sídliště – na terásách u řek, nebo na břehu: • Bděněves – Ha C1-C2, 5 povrchových domů, uprostřed sídliště komorový hrob • Vochov (Plzeň-sever) - Ha C, několik jam, výrobní objekt a silo. • Křimice - ( Plzeň-sever) - Ha C. Sídliště s půdorysy kůlových domů, konstrukce většinou 8, - 6 kůlů uspořádaných do dvou řad. • Horšovský Týn (sv. Anna) – nehrazený výšinný areál. Sídlištní objekty s dvěma souběţnými ţlaby. Usedlost? Ha D1. Chytráček. J Čechy – nejsou výšinné lokality!!! dvorce – sídla elity – Herrenhöffe • Štítary nad Radbuzou-Hostětice (Plzeň) - Ha C – D1, čtyřúhelníkový dvorec, plocha 0.64 ha, dřevěná palisáda v několika liniích, specializovaná výroba – kovářství, kůlové chaty, Chytráček, koně v osteologickém materiálu mají stopy po udidlech; -leţí 700 m V od mohylníku Mírkovice, a 3 km od dvorce ve Svrţně – Ha D2/3 – LT A rituální místa – Burkovák u Nemějic - B.Dubský  na ploše cca 20m2 – velké přes 6000 drobných keramických plastik – všechy provrtané. • Idea kultovního stromu na kopci nad mohylníkem, na kterém visí hliněné amulety Hůrka – J.L. Píč mohylník, 600-500 BC  nález br. kolečka s plastikami ptáčků keramika: Ha C – etáţové (st.) koflíky s hrotitým dnem, amfory se zúţeným hrdlem, hluboké mísy svazky meandrů sluníčka Ha D1 – mizí ţlábkovaná hrdla nově kulovité nádoby, mísy se zataţeným okrajem, talířovité nádoby malování, tuhování s rytým orn.

malování: červená, bílá, černá

Slezskoplatěnická kult. Platěnice (Pardubicko) -- „Platěnický typ“ – J.L. Píč pohřebiště zpracováno V. Vokolkem, R.Sedláček J. Filip – kontinuální vývoj => Slezskoplatěnická luţický okruh, vývoj z LK dohromady – SlPK – od Ha B1 Morava – odděleně Slezská kult. a Platěnická kult. území: Chrudimsko, Hradecko, Pardubicko SlPK a BylK – kontaktní zóna – Nymbursko, Pardubicko, Čáslavsko, Kolínsko vliv SlPK vítězí dříve nazýváno – bylansko-platěnická kult. periodizace: J. Filip – stupně I-IV I – slezský stupeň HaB1-2 II – přechodná fáze Ha B2-3 III = Ha C – D1 IV = Ha D2-3/ LT A pohřebiště: Vokolek 1999, 2003 • rozsáhlá kontinuální pohřebiště z dob LuţK, v Polsku to mohou být aţ tisíce hrobů, v jejich rámci tvoří uzavřené skupiny, na dohled od sídlišť • výhradně ţárový ritus - převáţně v popelnice, i jamkové; oválné (zaoblené) hrobové jámy – Z halštatská oblast, Morava – čtvercové jámy • přidávání mladších hrobů do LK mohyl • popelnice překryta poklicí a přidány další nádoby (10-50) - Platěnice - 300 hrobů, kontinuální pohřebiště, (J.L. Píč, J. Böhm, Vokolek 1993), HaC2-LTA, meč s křídlovitým nákončím, - Skalice - přes 300 hrobů – největší SlPK poh. ve VČ, Ha C-D1 – 33 hrobů (Vokolek) - Třebešov - přes 200 hrobů, - Předměřice nad Labem – Ha C-D1- 36 hrobů. Kontakty se S Italskou obl. (Vokolek) - Opatovice – LK a SlPK poh. 12 LK a 20 SlPK hrobů (Vokolek–Rataj 1962) - Kostelec nad Orlicí - ţárové pohřebiště s hroby LK pod mohylami narušeny slezskoplatěnickými hroby (Böhm, Vokolek) – 144 hrobů 8 hr - kruhové ohrazení ţlábkem; některé uloţené v dřevěných schránkách, desky, mezi hroby menší kůlová stavba s zapuštěnou zásobnicí uprostřed (Vokolek 1999) - České Lhotice - Ha C2 mohyly na oppidu sídliště: níţinné Opatovice nad Labem (Pardubice) sídliště zkoumané od r. 2000 (Sigl, Vokolek), mnoho půdorysů nadzemních budov, náznaky dvorcové zástavby Slepotice (Pardubice) - 2001 nadzemní kůlové stavby, seskupené kolem prázdného prostoru, na jiţní straně ohraničeného palisádou. nadzemní sýpky - půdorys 4–6 kůlů; zásobní jámy ojedinělé (Vokolek)    

větší povrchové domy - někdy víceprostorové malé stavby (4-6 KJ) – hospodářské zahloubené chaty – poprvé od Ha C usedlosti – 5-6 na sídlišti

sídliště výšinné: Topol – Ha D1, lengyelské a halštatské hradiště Vokolek – Vávra  stopy po nadzemních stavbách, zásobní jámy  opevnění: palisáda s valem, stopy roštové konstrukce  podél opevnění, směrem V-Z, řada nádob převáţně zásobnicové tvary, mísy, koflíky => přepálené, překryté destrukcí ze spálené hradby  násilný zánik kolem r. 500 BC  kult. vrstva z pozd. LT další hradiště: Konecchlumí (kamenná hradba) Lišice – kontaktní zóna sídliště – dvorce: Chrudim – Ha D1 (J. Frolík) • ohrazený dvorec • keramika • mlýnek řeckého typu - hradiště ve východních Čechách zanikla v průběhu 6. st. BC a nebyla obnovena keramika: tvary - hluboké teriny, amforovité zásobnice, koflíky s uchem se zmenšují, výzdoba plastická páska, vlešťování, tuhování

MORAVA:

obecný vývoj: HaC1 – počátek HaC2-(D1) – bohaté hroby HaD1-D2 – pozdní hroby HaD2 – hradiska HaD3 – pauperizace, konec

Platěnická kult.

Platěnice (Pardubicko) ------ „Platěnický typ“ ---- J.L. Píč na Moravě oddělována Slezská a Platěnická fáze rozloha: územně v defenzivě před Horákovskou kult. a Kalenderberskou kult., demograficky na ústupu  dělení – pohřebiště – plochá ţárová (Určice) – Ha úseky popelnicových polí, s amforou, ţelezné noţíky bohaté komorové hrobky – Jevíčko (2) na styku s Horákovskou kult – „kníţecí mohyly“ - Královský Kopec u Těšetic, Náklo sídliště – málo známé, hradiště (Kotouč u Štramberka)   

Náklo – depot šálků v bronzové cystě, na jantarové stezce pozdní HaD2 – D3 keramika: podobná východočeské Slezskoplatěnické. tvary: amfory, misky, mísy, zásobnice, šálky, rituální nádobky

Horákovská kult.   

Hlásnica u Horákova ------ mohyla V. Podborský, J. Nekvasil, M. Golec, H. Parzinger, S.Stegmann-Rajtár území: J Morava: (S - Brno, Z – Znojmo,

J – Dyje, V – Břeclavsko) 



periodizace:  starší – HaC1 - 750/700 – 650 pnl  klasický – HaC2 - 650 – 600 pnl  klasický - HaD1 - 600 – 550 pnl  pozdní – HaD2 - 550 – 500 pnl  pozdní – HaD3 - 500 – 450 pnl vývoj: HaC1 – počátek z Podolské kult. HaC2-D1 – komorové hrobky a bohaté hroby Ha D1/D2 – přelom ve vývoji nátlak Vekerzucké kult. z JV konec bohatých pohřbů budování malých hradisek („útočiště“) Býčí Skála HaD3 – nápadně materiálně chudý projev 1. pol. 5. st. – přechod do LT A

pohřebiště: 1) kníţecí hroby: HaC2 – D1, 2.pol. 7.st. - 550 pnl muţské pohřby: mohyly s hrobovými komorami Hlásnica u Horákova Brno-Holásky Bratčice Morašice ţenské pohřby: Brno – Příkop Brno - Ţidenice Vojkovice Modřice pohřební ritus: birituální, přídavné pohřby – znak vysokého sociálního postavení nejen v hrobech bohatých muţů, ale i ţen sociální postavení: kníţata, manţelky, důleţité postavy kultu (Vojkovice 111 – ţenský hrob, 7 keramických štěrchátek, honosné šperky) výbava: většinou vykradené nekeramická muţi – Fe roţeň, koňské postroje, zbraně – meč Mindelheim, toreutika – br. talířovité mísy, šálky, naběračky jehlice s několikanás. hlavicí + chrániče součásti opasku, Fe a br. koule odlišení: od kalenderberské kult. - tam pouze keramika od bylanské kult. – tam vozy nebo jejich součásti ţeny – šperky – nánoţníky, náramky... honosné opasky z bronzových krouţků Morašice: – srubová komora obloţená na sucho kladenými kameny se vchodem - dromos (vykradené) netradiční pohřební ritus – zjištěno ţároviště (V Přialpí) přebírání zvyklostí z J prostředí

společný vývoj s J – přelom HaC2-HaD1  etruský vliv JZ Slovensko Dolní Rakousko Trstěnice, Oslavany – mohyly s kamennými konstrukcemi 2) bohaté hroby HaD2 – pol. 6. st. BC konec bohatých pohřbů v HorK Vojkovice 117- keramika HaD1, HaD2, Vekerzucký inventář (Vekerzucká kult. – skythoidní)– pintadera (něco jako razítko), keramika točená na kruhu Kyjovice Morašice 2 Marefy kulturní vlivy a kontakty:  styky s J oblastmi – od 2.pol. 7.st. – vrchol; mnoţení J importů  luxusní předměty – roţně, toreutika  rozkvět kontaktů v období vzestupu národů v JV Přialpí • Etruskové • Venetové • Illyrové  kolem r. 600BC – rozkvět obchodu podél jantarové stezky – kontakty s obl. LK  na přelomu Ha D1/D2 – pol. 6. st. - konec, nátlak Vekerzucké kult. – Morašice – funerální architektura - po pol. 6. st. – Býčí Skála - po zničení obchodních cest Skyty, roste význam západních Čech Býčí Skála: 650-550 BC J. Wankel 1867 – objev, 1872 – výzkum, objev bronzové plastiky býčka nálezová situace: nálezy rozmístěné v jeskyni, přibl. uprostřed propálená plocha nálezy:  lidské a zvířecí kosti  zbytky nejméně tří vozů  8 celých a zbytky dalších kovových nádob  skleněné a jantarové perly (4500)  dýky s podkovovitou rukojetí  Fe přilba a kardiofylax, opasky, postroje, pancíř  skythské předměty - čakan, postranice, šipky,  300 nádob, ţelezářské a kovářské nástroje, kadluby datování nálezů - HaC2-D2, konec 7. - pol.6.st. pnl – datování většiny kovových předmětů keramika – pol. 6. st. – HaD2 (+mladší HaD3) Interpretace: Wankel – 1882 – zmasakrované dívky Červinka – nepřátelský přepad Nekvasil – důlní neštěstí Parzinger – Nekvasil – Barth – rituální místo se stopami antropofagie, velký časový rozptyl nálezů Podborský – obětní místo s delší tradicí (podle kovových nálezů) Golec – opačně: datování keramiky - uloţení předmětů v krátké době – pol.6.st.pnl: kultovní místo - v souvislosti s průnikem Vekerzucké kult. na Moravu „potomci kníţecí vrstvy z HaC2 kolem Brna“ – nejnovější názor

dálkové kontakty:  nejpočetnější západohalštatská provenience z hor. Podunají – šperky (Hallstatt)  Karpatská kotlina –loďkovité spony, zápony  pancíř – analogie v mohyle Klein Klein  kardiofylaxy směřují do Itálie+další nálezy  jantar-Balt

Kalenderberská kult.

 Burgenland, Dolní Rakousko, Západní Slovensko, Maďarsko - J sousedství s Horákovskou kult., několik kulturních skupin Slovensko – sk. Košariská elita:  bohaté hroby pod mohylami – hrobové komory, dřevo a kámen  ţárový PR  absence luxusních kovových předmětů v hrobech  bohatá keramická výbava – figurální výzdoba, býčí aplikace pohřebiště: Nové Košariská – 5 velkých mohyl, HaC1 – HaD1, bohatá funerální keramika s býčími a lidskými aplikacemi sídliště: hradiště s kamennou hradbou Molpír – HaC2-HaD1 = 2.pol.7.st. – 1.pol.6.st. – kamenná hradba s bastionem; umělé terasy se sruby; kultovní stavba; skythská militária; - konec kultury s příchodem Vekerzucké kult. (- pol. 6. st. – keramika točená na kruhu)

Maďarsko – patří do Kalenderberského okruhu mohyly kníţecí vrstvy s bohatou keramikou Šoproňská skupina

dolní Rakousko

- brána k Východohalštatskému okruhu (spojení s jiţními oblastmi) kníţecí mohyla ve Strettweg: hor. Štýrsko - nález z 19. st. - 5x5 m hrobová komora - ţárový pohřeb, ostatky muţe v bronzové amfoře - 13 kovových nádob – Italský a domácí původ - doprovodné pohřby - militária, koňský postroj, šperky (bronzové, zlaté) - ţelezné roţně - kultovní vozík - obchodní trasa ze Solnohrad do Slovinska - kontakty na Z i na JV Klein Klein – Štýrsko, Ha C2 - celkem 5 mohyl, kontakty s J oblastmi - výbava: řecký a etruský původ - mohylník s celkem 800 mohylami (pův. 2000), 4 kníţecí - hradiště - Burgstallkogel Kuffern – Ha C2 velká mohyla se srubovou komorou - jediná figurální situla v Rakousku

Obecné vlastnosti halštatu:

zemědělství: doklady orebního nářadí a kos aţ od pozdního halštatu/LT A radlice (Ledce) kosa (Praha-Stodůlky) mlýnky řeckého typu (Straky-Nymburk, Ţatec, Chrudim) specializovaná výroba: Ţelezářství: uţ v Ha C – ţelezné předměty - zbraně, noţe od pozdního Ha běţně i nástroje doklady kovářství aţ od Ha D (ne ale kovárny) Fe předměty v Ha C hrobech – meče, dýky, postroje, součásti vozů – doklady ţelezářství na sídlištích - Stodůlky, Hloubětín, Bohnice Slévání: šperky, ozdoby postrojů odlévání do kadlubů i na ztracenou formu Nemětice zlato: sejpy v J Čechách Waldhauser jantar: Hloubětín, Poříčany doklady zpracování jantaru, doklad etapovitého obchodu Keramika: malování na keramice: centra Slezské – (dolní Slezsko, Wroclawsko); drobnotvaré malované ornamenty časté šrafované trojúhelníky s rohy; motivy: pinie, sluníčka, pásy teček, drobnotvaré geometrické ornamenty (trikvetra, svastika), beraní rohy, metopovitě, členěné trojúhelníky - hodně předloh v dypilské ornamentice. Barvy – malováno černou barvou na horní část výdutě, pod tím ţlutý nátěr (podklad) Malba na Bylanské keramice – odvozena od Slezského (luţického) centra Podunají – jiţní Čechy, Kalenderberský okruh pruhové pásové ornamenty malované na červený podklad Západohalštatský okruh:  kulovité keramické tvary s širokou výdutí,  výzdoba - ryté geometrické ornamenty, kolkování i černá malba na červeném podkladě (bylanská kultura, halštatská mohylová kultura). Východohalštatský okruh:  vysoké vázovité tvary, výrazné členění.  výzdoba – geometrická, malovaná, tuhování povrchů nádob keramika na kruhu: Od Ha D2-3: 2 okruhy na kruhu vytáčené keramiky: Západní („Geriefte“) HaD3 - Heuneburg Východní vekerzugská - HaD2 dobrý datovací prvek

Ha Spony: relativní chronologie: brýlovité - Ha C harfovité - Ha C

hadovité - Ha C2-D loďkovité - Ha C2-D

Pozdní halštat a přechod k laténu - Evropa

Ha D2-3/LT A = 6. - 5. st. pnl. (550 – 380 pnl) Ha D2 = 550–500 BC, Ha D3/LT A = 500–480/450 BC, LT A = 480/450–410 BC přesun kulturních center ze střední Evropy do oblasti Porýní, V Francie (částečně i jiţní Čechy) Hünsrück–Eifel kultura: horní Porýní: v blízkosti výchozů ţelezných rud, oblast nepříliš vhodná pro zeměděství prameny – velmi bohaté „kníţecí“ hrobky Hünsrück–Eifel I – Ha D Hünsrück–Eifel IIa – LT A Prameny pro studium struktury halštatské společnosti: - bohaté pohřby  elitní sídla „Fürstensitze“ & „Herrenhöfe“ kníţecí „hrady“ a ohrazené dvorce - ikonografie

Bohaté pohřby – 6. – 5. st. BC

komorové pohřby pod mohylami znaky: importované picí servisy – etruská toreutika, řecká černofigurová (starší) a červenofigurová (mladší) keramika, jantar; domácí prvky - Au šperky, vozy, zbraně centra: Porýní (Hunsrück-Eiffel kult.), Sársko, Falc, Hesensko pohřebiště – lokální vývoj:  HaC – pohřby s meči (pak nahrazeny dýkami)  HaD1,2 – mizí pohřby se zbraněmi, objevuje se mnoho ţenských hrobů s početnými šperky  HaD2,3 – pohřby na 4-kolových vozech (celkem 25, z 15 antropologicky určitelných 9 ţenských)  LTA – mizí pohřby na 4-kolových vozech (v Champagni:pohřby na 2-kolových vozech), nahrazeny kremací v bronzových nádobách (z Itálie), vzrůstá prestiţ válečníků 

Elitní sídla – 6.-5. st. BC

„Herrensitze“ relativně malá hradiště v dominantních polohách velká opevnění mnoţství importů bohaté hroby a elitní sídla se často objevují společně – mohyla k hradišti s projevy elity Heuneburg a Hochmichelle Bavorsko, na horním Dunaji, hradiště u řeky, mohyly západně Heuneburg - inspirace J architekturou • na opevnění bastiony • stavby z nepálených cihel  Ha D2-3 - dendro datum z hradeb  konstrukce hlavní brány kolem 520 BC spálená nedlouho po 500-480 BC  chronologicky konec halštatu,

• etruské a řecké importy – černofigurová keramika Hochmichelle – kníţecí mohyla se čtyřkolovým vozem pozůstatky muţe a ţeny na voze, toulec se šípy, bronzové nádoby, zbraně, šperky Mont Lassois a Vix u Seiny ve středovýchodní Francii - hradiště poč. – v Ha D2 (kolem r. 600 BC) - na východní straně směrem k řece několik kníţecích mohyl a čtvercové ohrazení – „svatyně“ - opevnění: val 2,7 km, nejprve upraven terén (terasy), Pfostenschlitzmauer, počátky v pozd. době bronzové, znovu opevněno v pozd. LT a za Merovejců V 1.polovině 5. století chybí v celé oblasti řecká keramika (z Massalie) – přerušení kontaktů a obchodu; mizí i předměty z území za Rýnem - hradisko opuštěno někdy mezi 475 – 450 BC hrobka – na čtyřkolovém voze uloţeno tělo ţeny s bohatou výbavou, sloţenou z domácích a importovaných prvků (Řecko a Etrurie): importy – Řecko - bronzový kratér (objem 1100l = 55 amfor z Massalie, dat. 530-520 BC), attická černofigurová keramika – kylix (dvojuchý pohár) importy Etrurie – toreutika – zobákovitá konvice a mísy, textilie domácí původ – čtyřkolový vůz, zlatý nákrčník, spony, náhrdelníky, osobní předměty interpretace pohřbu: P.-Y.Milcent, C.Rolley 2003: Vysoce postavená ţena - kněţna (královna), jejíţ pohřební výbava symbolizuje: 1. Bohatství 2. Náboţenskou funkci 3. Autoritu 4. Dědičný titul Ţenská aristokracie v okolí Vix: • Následnost téměř po jedno století (HD2 – LTA)  Nejstarší – HD2: mohyla La Butte (Sainte-Colombe)  HD3 – 1. Vix, 2. La Garenne (Sainte-Colombe)  LTA – 1. Les Herbues (čtvercový příkop – „svatyně“, v příkopu nalezeny dvě stély – jedna s nákrčníkem, druhá se štítem), 2. Larrey Hochdorf Báden-Württemberg, Ha D3, (570-580 BC) mrtvý muţ, 187 cm výška, věk – 40-50 let výzkum 1968 – 1978/79 - dvojitá hrobová komora (vnější a vnitřní) - čtyřkolový vůz - importované br. lehátko – cliné s lidskými figurami - br. kotel se zbytky medoviny, picí rohy (domácí nádoby na pití a domácí nápoj v importované nádobě). Na kotli 3 plastické aplikace ve tvaru lvů, dva původní, jeden dodělaný v místním prostředí – liší se stylem. - zlaté předměty – nákrčník, aplikace na botách, opasek, dýka, spony, náramek, miska - bronzové nádoby - jantarové perly Rodenbach etruská toreutika (zobákovitá konvice, mísy) černofigurová keramika zlaté šperky, bronzové osobní předměty Hohenasperg a Kleinaspergle hradiště i mohyla – časný LT = LT A výbava: etruská zobákovitá konvice, stamnos, bronzová cista, červenofigurový kylix, zlaté kování picích rohů, zlaté šperky

Glauberg Hessensko, časný latén, LT A u hradiště 2 kníţecí mohyly, k větší vede přístupová cesta – dromos ve velké mohyle dva hroby, objevena stéla bojovníka – stejná výbava se našla v jednom hrobě zobákovitá konvice (analogická v hrobě z Dürrnbergu), meč, toulec se šípy, štít, kopí, opasková zápona (maskovitá), maskovitá spona zlatý nákrčník, zlaté náušnice, nápaţník, náramek, prsten Ipf (Bopfingen) – Bádensko - Würtembersko hrad s importy řecké keramiky Reinheim Sársko, pohřeb bohaté ţeny zlaté šperky – nákrčník a náramky, spony zdobené korálem, jantarové a skleněné perly, zrcadlo importovaná etruská rourkovitá konvice, mísy, zlaté kování picích rohů (domácí) Waldalgesheim nejmladší mezi kníţecími pohřby, LT B1, 330-320 BC ţena na voze 320 BC (LTB) – závěr bohatých hrobů v Porýní Podle výzdoby šperků definován „Waldalgesheimský styl“ (vegetabilní styl) etruská rourkovitá konvice, vědro, kování postroje zlatý nákrčník a kruhový šperk, duchcovská spona typy etruských konvic: symbol picích slavností - zobákovité, rourkovité - v domácím prostřední napodobované z hlíny /např. Dürrnberg, Hallstatt/ nebo i z bronzu s projevy domácího výzdobného stylu (Basse-Yutz) - rozšíření hlavně oblast Hunsrück-Eiffel kultur, S Itálie, V Francie, jiţní Čechy pohřby s vozy – jiţní Čechy, Hunsrück-Eiffel kultur a Champagne maskovité spony – celá oblast pohřbívání s vozy a zahuštění v nespojitých částech

Ikonografie:

prameny: - keramika – figurální výzdoba na keramice (Sopron) - stély – hrobové stély na mohylách (Glauberg, Capestrano, Hirschlanden, Vix) - zbraně – figurální výzdoba na zbraních (meč z Hallstattu) - toreutika – aplikace na bronzových nádobách (kratér z Vix, zobákovitá konvice z Glaubergu) - situlové umění: pouze východohalštatský okruh situly: bronzové nádoby (vědra) v pásech tepané figurální motivy, scény ze ţivota, kultovní, lovecké, bojovnické - Bologna, Arnoaldi, Certosa, Vace, Providence, Kuffarn projevuje se také na jiných artefaktech – opaskové zápony (Vace), štítové puklice nezdobené situly: v hrobech v Čechách – nezdobené (Praha – Vinoř, Dobřany (Plzeň-jih), Rvenice (Louny), Jaroměř (Náchod) ...... Pleinerová PA 1973)

Společnost v halštatu

ELITA rozvoj obchodu ve Středomoří – díky řecké kolonizaci a Etruskům =>

=> „Bezprostředním následkem těchto událostí byly uţší a intenzivnější vzájemné kontakty, které znamenaly nejen příliv zboţí, ale také přejímání technologií i vzorců chování v profánní oblasti (vojenství – vznik druţin; mocenské mechanismy – picí slavnosti, dar a dluh; atributy elity – dvoukolový a později čtyřkolový vůz, jízda na koni a bohatě zdobený koňský postroj) i v rituální sféře (architektura rituálního okrsku na Závisti)“. Obchod definice směny: získání toho, co se nedostává nenásilnou cestou long distance x short distance přímý nebo etapovitý...??? otázka fungování v halštatu Komodity: • neviditelné (jídlo) víno, sůl, otroci (pís prameny), • kulturní a sociální (vědomosti, behaviour, ideologie Mechanismy: • násilné, jednostranné: loupení, kořist, krádeţ • reciproční: obchod, výměna, dary, cestování, exogamie, ţold, tribut, daně Důvody a výhody: • Sociální – diplomatické – exogamie, dary • Hodnota artefaktu – zájmová skupina – ekonomika Stopy obchodu: Sídliště: hradiště (Heuneburg, Mont Lassois, Asperg) Pohřebiště: exogamie (?) – pokud je cizí většina artefaktů Depoty: rituální Halštatské hrady jako Ports of Trade: „port of trade“ – K. Polanyi 1963 místo /instituce/ zaštiťující obchod, (často u terénních překáţek – přístavy, na úpatí) • neutrální organizace • úzké spojení mezi ekonomickými a sociálními organizacemi PORT OF TRADE zajišťuje: 1. vojenskou ochranu 2. civilní ochranu cizím obchodníkům 3. moţnost uskladnění zboţí, kotvení lodí atd. 4. správu 5. povolení k obchodu 6. rozsah obchodovatelného zboţí Cizí artefakt – jak ho rozpoznat? Olausson 1988, rozdíly mezi regionálními skupinami surovina (cizí?) – keramika styl nebo technologie – všechny – import, jedna – ovlivnění kontext – pokud je ve dvou regionech jiný, nemá stejnou symbolickou hodnotu výskyt – „the absence of evidence is not the evidence of absence“ Picí slavnosti: driven by drink „feasting“ = sociální interakce = nastartování směny dary, picí servisy v hrobech – sociální a rituální význam (pití v zásvětí – s kým?) importy x domácí nápoje – pivo, medovina (kotle, rohy - Hochodorf) písemné prameny: • Poseidonius – 1.st. – většina kelt. Populace pije pivo • Plinius - pivo v Galii • Strabón – ječmenné pivo v Ligurii • Diodorus – „neředí víno vodou“  zbraně, šperky – nositelé informací o sociálním statusu

nejsou předmětem dědictví získání sociální funkce nabytím artefaktu? (x středověk – Excalibur)  obchod s vínem: etruské a řecké importy Francie – početnější, běţnější (amfory, picí servisy), Německo, V Francie – kratéry a kotle (Hochdorf, Vix) – hierarchické a hieratické společnosti (Goody, J. 1982) Hierarchické – důraz na odlišnost sociálních tříd. Importované pití ceněno pro symbolickou odlišovací funkci a picí servisy její doklad, zvlášť pokud je zásobování nepravidelné a řídké. Halštatské kníţecí prostředí. Hieratické – sociální interakce mezi třídami nejsou tak omezeny. Nové pití prostředkem jak získat moc a prestiţ manipulací tradiční pohostinnosti. Vyţaduje pravidelné dodávky. Víno je nová komodita demonstrující moc a výsledkem je intenzivní soutěţ. J Francie – velké mnoţství amfor, není monopol elity. Reciprocita, dary: Potlač – slavnostní směna - prvek cti, prestiţe a povinnosti opětovat dary, systém smluvních darů. Kompetitivní prostředí ústící aţ do násilností. Neopětovaný dar staví příjemce do podřízeného postavení Konec halštatských kníţat:  Konec „kníţecí“ vrstvy zřejmě zaniká s ochromením sociálních vazeb napojených na ochod  Společnost celkově pauperizuje (= „chudne“), do popředí se dostávají bojovníci – schopní jedinci => ploché hroby se zbraněmi – od LT A  Přechod do středního LT – „egalitářská společnost“  „ulámané sociální špičky“, přesto kontinuita – běţných sídelních areálů, tradice stavby hradišť - do LT A, s nástupem LT B1 končí hradiště a objevují se aţ v pozdním laténu  Nástup jiného – výrazného – výzdobného stylu = „Early Celtic Art“

Pozdní halštat a přechod k laténu - Čechy

Ha D2-3/LT A = 6. - 5. st. pnl. (550 – 380 pnl) Ha D2 = 550–500BC, Ha D3/LT A = 500–450BC, LT A = 450–400/380BC  přesun center vývoje do západní oblasti Evropy akcelerace vývoje díky kontaktům s jihem v ČR – elitní pohřby přesunuty do J Čech (vlivy z Bavorska)  sjednocování kulturních projevů díky rozvinutému obchodu stírání odlišností v materiální kultuře  vrchol kontaktů s antickým světem Řekové – černo- (600-550BC), červeno (550/30BC) figurová ker. Etruskové – toreutika, zobák.konvice, misky  sociální diferenciace – odraz Hunsrück-Eiffel kult. a Z okruhu bohaté „kníţecí mohyly“ – J Čechy centrální hradiska, dvorce Kontinuita sídelních areálů: všechny areály stejné, překročení jen v hranicích regionů  zvýšená hustota – areály od sebe několik stovek m - km  populační vrchol připisovaný změnám klimatu Střední Čechy: stejný areál jako dřív Západní Čechy: hlavně tok Berounky a Plzeňská kotlina, zasahuje do vyšších poloh, nejvýše poloţené – Albrechtice (902 mnm). Nově na hor. toku Střely Jiţní Čechy – rozšíření na SZ hranici

Rozdíly mezi regiony: Střední Čechy – nejsou „kníţecí pohřby“(moţná zničené); jsou velká hradiště a dvorce s importy, časně LT pohřby Jiţní a západní Čechy – bohaté pohřby s importy a hradiště, dvorce Východní Čechy – nejsou bohaté pohřby (jen Jaroměř) a nejsou hradiště (stav výzkumů?) pohřebiště:  plochá ţárová – od Ha D2/3 – LT A (někdy aţ LT C).  Z Čechy – na S hranici Plzeňské kotliny: Nynice, Plzeň-Radčice, Manětín-Hrádek, Kšice, Kyšice, Sovolusky....  stř. a SZ Čechy – menší poh. (Praha – Bubeneč)  V Čechy – ve skupinkách, některá kontinuální (Platěnice), nová (Lochenice) - forma: jamkové, na úrovni, v plášti mohyl, popelnicové (s miskou) - výbava: 1-2 nádoby, osobní věci – šperky, skleněné korále, zbraně (kopí, šipky, noţe), postroje 

mohylová – Ha D2/3 – LT A - odraz „kníţecího“ prostředí: velké mohyly s komorami – do LT A, J a Z Čechy - ritus: ţárový (kostrové neověřitelné) J Čechy – nové mohyly – Hradiště u Písku, Chlum u Zbiroha, Opařany, Skalice ... Z Čechy - přidávání pohřbů do starších mohyl - Sedlec-Hůrka; Šťáhlavy-Hájek, novéMírkovice stř. Čechy – Libčice-Chýnov, Ţelkovice, Panenský Týnec (LT A), Ţelenice, Hořovičky - výbava: hroby s dvoukolovým vozem, postroji (faléry), importy (toreutika), Au a br. šperky ----- rituální deformace

 hroby LT A – některé pod mohylami, některé ploché, s ohrazením birituální, začíná převládat zase kostrový ritus – Černouček, Bránov, Cítoliby plochá ţárová ---- Manětín-Hrádek---5 fází, Ha C2 – LT A, E. Soudská 1994 hroby s bohatou a chudou výbavou, reminiscence Z oblastí fáze: /netřeba se učit nazpaměť/ - I – HaC2 (1/4 7.st.) – mohylová kultura s BYL a SLPK vlivy, velké komorové hrobky, ţárové pohřby, početná keramika, uzdy - II – HaC2-D1 (kolem 600) – mohylová kult. s bylanskými vlivy hrobky s kamenným krytem, ţárové pohřby, keramika, toaletní souprava, kopí, šperky - III – HaD1-D2 (1.pol.6.st.) – stírání teritoriálních rozdílů, analogie v Dürrnbergu hrobky s kamenným krytem, ţárové pohřby, keramika (vlešťovaná výzd.), Au plátovaná spona, duté br. náramky - IVA – HaD2-D3 – ţárové hroby, částečně současná s III malé ţárové hroby v jamkách, případně v popelnici, absence neker, nálezů - IVB – HaD3-LT A (550-500) - nejrozsáhlejší – B1,2,3 – společensky rozdílné, 1-3 – malé ţárové hroby v jamkách nebo nádobách, kryté miskou nebo kameny velké hroby s obvodovým ţlabem, kolmými kameny nebo KJ, dvoukolový vůz (h196), noţe, kopí, uzda, torques, duté br. náramky, spony, skl. korálky, Au krouţky, faléry - IVC – poč. LT A – (500) - malé ţárové hroby, kryté miskou nebo kameny, keramika dotáčená na kruhu, Fe zápony, korálky, kopí - V – LT A - (500-450 / 1.pol.5. st.) - braubašský horizont, an. v Dürrnbergu velké hroby, zbytky komor, kamenné kryty, kostrové pohřby, keramika s kolkovanou výzdobou, láhve, skleněné korálky, maskovitá spona, spony LTA (Certosa, Marzabotto), nákrčníky, zápony, sekáče, jantar 

pohřby s dvoukolovými vozy – mladší neţ se čtyřkolovými

oblast – jiţní Čechy, Hunsrück-Eiffel kultur, Champagne ţárové hroby: pozdní fáze Turnovský typ – ţárové hroby pozdní fáze SlPK kult. 6./5. stol. BC

Střední Čechy:

oblast Bylanské kult. - Ha D2/3 - LT A - nejsou hroby nejvyšší aristokratické vrstvy - jen ojedinělé případy: Ţelkovice – 5. st. – Ha D3-LT A 2 mohyly dvoukolový vůz, postroj Ţelenice: 6./5. st. – Ha D2 povodí Ohře – do Bylanské oblasti meč, kopí unikátní spona – kombinace terčovité spony - paralely v Bosně-Hercegovině a v oblasti Sanzeno v severní Itálii samostřílové vinutí – z části nefunkční závěsky – J oblasti modré skleněné korálky

Oblast jiţních Čech: Hořovičky (Rakovník) 5./4. st. BC – LT A • mohyla pr. 23-25m, kamenný věnec • dřevěná komora, an. Hochdorf • 2 boční komorové hroby s chudou výbavou • dvoukolový vůz, 2 br. mísy • Fe kozlík (imp) • Fe sekáč, Au ozdoby faléra – an. plastiky: Weisskirchen, Schwarzenbach Mírkovice • mohylník • 6./5. st. – 5. st. – Ha D2/3 – LT A, postupné bohatnutí pohřbených • br. stamnos (bronzová nádoba – vědro s uchy) – import ze S Itálie; koňský postroj s falérami Kaliště –Bezděkov – 5. st. BC, dodatečný pohřeb v mohyle, zoomorfní sekeromlat s hlavicí ve zvěrném stylu. Původ v Uralské oblasti. Sedlec-Hůrka (F.X. Franz) • dřevěná hrobka • patrně kostrový pohřeb • dvoukolový vůz Hradiště u Písku – 5. st. BC => Ha D3 2 mohyly 1) 1. pol. 5. st. – Ha D3 2) konec 5. st. – LT A 40x20m, v. 2m, kamenné pláště, muţský a ţenský poh. - starší mohyla - Ag cedník a kování zobákovité konvice (ucho), Au vlasové ozdoby, náušnice

- mladší mohyla – etruská zobákovitá konvice a bronzová mísa, koňský postroj, Fe kozlík (an. Hořovičky), jantar Chlum u Rokycan- konec 5. st. – Ha D3/LT A menší mohyla – pr. 13.5m • meč, 2 kopí, sekera, nůţ • terčovitá spona (předělaný br. exemplář) • br. tulej zdobená kruţítkem (...toulec) • importy: 2 mísy s hor. uchy zobákovitá konvice Opařany (Tábor): Ha D2 2 mohyly větší – pr. 20 m, dvoukolový vůz, postroj menší – Au náušnice, opasek s Au plechem Kladruby u Zbiroha (Rokycany): pol. 6. stol. – Ha D2  mohyla – pr. 7m  ţárový pohřeb v nádobě  dvoukolový vůz  postroj s falérami  2 udidla  kostěný terčík s rytou výzdobou



Ploché hroby LT A:

- hroby s ohrazením nebo bez, s kamenným závalem - ohrazení: kruhové nebo čtvercové - analogie: V Francie - pohřby: birituální - výbava: osobní věci – spony, zápony, kruhový šperk Černouček (čtvercové ohrazení), Uhy (kruhové ohrazení), Hrdly(kruhové ohrazení) Černouček – 5. st. – LT A  12 x 12 m čtvercové ohrazení  hrobka – nadzemní sloupová konstrukce  zatíţené kameny  Fe prolamovaná zápona  vyloupen Chýnov – maskovitá spona, V. Krolmus hroby s meči: střední, Z a J Čechy Draţičky (Tábor), Kyšice – antropomorfní (F.X. Franz, pol. 5. st., společně s maskovitými sponami) Branov (Rakovník) – hrob s mečem a Fe sekáčem průnik časně laténského uměleckého stylu 

LT A – meče v hrobech nahrazeny sekáči

Sídliště:

- kontinuita ze staršího osídlení, sídliště pokračují – rovinná a dvorce dvorce: Nemětice, Praha-Bohnice, Krašovice, Závist, Pha-Stodůlky (LT A)

otevřená sídliště: Radovesice, Praha-Hloubětín, Opatovice, Hostomice, Plotiště, Chrţín, Kanín Radovesice – kontinuální sídliště od Ha D do LT D, Waldhauser 1977, 1993 otevřené sídliště mezi dvěma potoky, HaD/LT A –současně maximálně 5 usedlostí zlomek mísy s červeným malováním – motiv labutí, analogie v Etrurii – Falerii Herrenhöffe Nemětice (Strakonice) – Ha C – D2, 6. st. BC (Michálek-Lutovský 2000) • ostroţna nad soutokem dvou říček • dvojitá palisáda a příkop • plocha méně neţ 1ha • stavby hned za opevněním • doklady specializované výroby (tyglíky, Fe struska, grafit) • plastika koníka Drouţkovice – LT A- 5. st. BC (Smrţ PA 1994)  prostor cca 1ha – vymezen palisádou  jeden dům ve vyděleném prostoru –  nálezy br. plastiky (zvěrný styl) - a řecké keramiky  absence staveb – stav výzkumu(?) Hradiště: 1. Velká - o rozloze aţ 115 ha, sloţitý systém fortifikací, na vrcholech silně převýšených kopců. Intenzivní, kompaktní, centralizovaná. Závist, Vladař 2. Hradiště o rozloze 2-9 ha s jedním, obvykle ale se dvěmi aţ třemi opevněnými areály (akropole či vlastní hradiště, předhradí), na ostroţnách i vrcholcích či hřbetech kopců. Hradec u Kadaně, Stradonice u Loun, Minice u Kralup, Praha-Hostivař, Planá-Radná, Věnec, Albrechtice,Boudy (rituální) 3. Velmi malá, zpravidla jednodílná hradiště o rozloze 0,23 - 1,6 ha, na ostroţnách i vrcholcích kopců. Svrţno kontinuita z Ha C-D1: Praha-Podohoří, Trója, Vladař, Závist (do LT A) většinou nová: Praha-Hostivař (do Ha D3), Minice (do Ha D3), Plzeňská kotlina, Věnec, Albrechtice (LT A) V Čechy – hradiště násilně zaniklá v Ha D2 se neobnovují. Můţe za to Bylanská kult. Závist – HaD2/3 – LT A (5. st.) (Motyková-Drda-Rybová; Čtverák) fáze: osídlení od DB Ha D2 – 550 Ha D2-3 – 500 LT A – 460-410 LT A/B1 - 375 Ha D2 – dvorec Ha D2/3 – akropole opevněna a postaveno 7 domů výstavba opevnění – 30 ha, zničeno poţárem na konci LT A LT A – přestavba akropole na plateau o.... konstrukční prvek - systém komor, navázaných na jednotlivé struktury (Čtverák) opačný výklad :

o.... kamenné podezdívky pro kultovní stavby (Drda-Rybová) – kamenné podstavy pro dřevěné chrámy inspirované etruskou architekturou centrum dálkových kontaktů – centrální místo kolem elitní stavby (Zbraslav, Lhota, Břeţany, Zlatníky) - pozice Závisti vůči okolí: 2. pol. 5. st. – LT A (Drda-Rybová) tzv. „rezidence“ v Dolních Břeţanech – kolkovaná keramika, výstavná architektura, spona s analogiemi do Itálie Praha – Modřany – 2 ucha zobákovitých konvic kontakty v 6. – 5. stol. BC – na jih a na západ Vladař u Záhorčic centrální hradiště, plocha celkem 115.3 ha pohřebiště – Manětín-Hrádek jezírko (keramika) osídlení: KnK Ha D2-3/ LT A – pozd. Ha – čas. LT - vrchol osídlení, opevnění LT C-D1 – pozd. latén - spony, keramika, menší intenzita osídlení jezírko – výzkum 2004 – pylový profil, na dně keramika LT A nálezy – starý nález – bronzová noţka se zdůrazněnou botou a přilbou typu Negau; povrchová prospekce – meč LT A, zápony a spony (LT D) Minice        

u Kralup - (M. Slabina), Ha D2/3, 6./5. st. BC opevněná plocha – méně neţ 1ha opevnění – kamenná plenta akropole – kamenné základy dvou staveb 2 poţárové vrstvy keramika na kruhu zlomky mořských korálů skythská šipka thrácká keramika

další hradiště: Albrechtice – nejvýše poloţené hradiště – 902 mnm, na dálkové komunikaci (osídlení i v LT D) Věnec – 765 mnm, trvalé obývání, poč. 5. st.; část br. opasku Plzeňská kotlina: Šaldová PA 1984 Pod Homolkou a Radobytčice následná hradiště Ha D2/3 – LT A 6./5. st. – pol. 5. st. k nim pohřebiště: Sedlec-Hůrka, Kyšice Planá Radná, Ha D2-3 ostroţna nad Berounkou – 4.5 ha kolem skupina pohřebišť – celé 5./6. st. 4 polozemnice – obytné domy podél vnitřní hradby vypálená hliněná deska s výzdobou – „oltářík“ Svrţno - současné s mohylníkem Mírkovice, leţí 3 km od dvorce Hostětice – Ha C – D1 • hor. tok Radbuzy, plocha ¾ ha • dřevo-kamenná hradba, povrchové stavby • běţné nálezy • luxusní – skleněné, jantarové perly, br. předměty

•

importy

rituální architektura: Boudy u Čimelic – B. Dubský, D. Dreslerová, Ha D2  vrchol kopce obehnán dvojitým valem – vnějším a excentricky vnitřním, plocha cca 1ha  výzkum – vnitřní val tvoří dvě zdi, za valem zeď z velkých bloků  na vnitřním valu paprskovité výběţky  nezjištěny stopy po sídlištních aktivitách  keramika - pouze picí nádoby  náznak struktury krajiny – Boudy ve středu, ve věnci okolo další hradiště

Materiální kultura:

keramika: LT A hrubá – přeseky a důlky na horní části výduti jemná – na kruhu, kolkování – braubašské zboţí, obchodní artikl tvary kolkované keramiky – čočkovité lahve, misky, často s omfalem (dovnitř vypouklé dno), Slovensko – koflíky s uchy ve tvaru býčích rohů, kolkované situly a hrnce  kolkovaná výzdoba – motivy: pomocí kruţítka Abstraktní – obloučky, krouţky, esovité Zoomorfní – ptáci, kůň, zajíc razidlo – kostěné. Nález z Polešovic na Moravě ţelezné předměty: depot Fe předmětů z Chýnova (Vyškovsko) dláto, radlice, sekery, noţe, sekáč zbraně – luk a šípy, meče, sekáče (v LT A nahrazují v hrobech meče), kopí spony: Ha D2-3 (mladší tvary z Ha C a D1) - loďkovité s protaţenou patkou - hadovité – v Ha D2 místo spirál na lučíku kličky - Dragofibeln („dračí spony“) - bubínkovité – na lučíku rozšířená vypouklá bubínkovitá ploška - terčovitá (např. Býčí Skála) - zvířecí – zoomorfní LT A - certoská – patka zvednutá vertikálně a ukončená knoflíkem - s ptačí hlavičkou – patka ve tvaru ptačí hlavy - Marzabotto – drátěná, obloukovitý lučík a patka k němu obloukovitě zahnutá a ukončená uzlíkem - maskovité – bronzové, lité, plasticky zdobené – patky ztvárněné jako lidské nebo zvířecí masky; ve tvaru lidských nebo zvířecích figur (Manětín-Hrádek, Dürrnberg, Panenský Týnec, Kyšice, Chýnov - ve tvaru lidské nohy nebo boty (Kyšice, Dürrnberg) Au náušnice – loďkovité (Hradiště u Písku, Plzeň-Radčice), krouţkové (Glauberg), tepané z plechu (Opařany) opaskové zápony: s destičkou - Cítoliby zoomorfní – háček ve tvaru zvířecí hlavy (Glauberg) maskovité – Stupava, Ţelkovice prolamované – litá prolamovaná destička sklo

skleněné perly – ţluté s modrými oky kostěné a parohové předměty razidlo na keramiku – Polešovice doklady soustruhu. Výzdoba pomocí kruţítka Obchod importy: řecké - keramika (kylix – Kadaň-Jezerka, Drouţkovice) fénické sklo – Strakonice etruské – zobákovité konvice a toreutika (Hradiště u Písku, Chlum u Zbiroha, PrahaModřany, Mírkovice...) toreutika: - etruská mísa – doprovází zobákovité konvice (místa typu Hatten, Ha D23) - stamnos – nádoba a uchy (Mírkovice) Ha D2-3 - zobákovitá konvice – Ha D2-3 - situla – od Ha C, Praha-Vinoř, Jaroměř, Dobřany (Plzeň-jih), Rvenice (Louny) - cista – ţebrované vědro, Ha C-D2/3 (Skalice, Býčí Skála) řecká keramika: Plzeň-Roudná – 5. st. BC – napodobenina kylixu Kadaň-Jezerka – 6./5. st. BC – kylix – import Drouţkovice Halštatská symbolika: solární motivy (keramika), pták (hl. Z-halštatský okruh), kůň (na bylanských postrojích, na kolkované keramice v LT A), býk (hl. V-halštatský okruh, keramika, plastika býčka v Býčí Skále) Umění: Early style – 3 sloţky: 1. kořeny v záp. halštatu 2. od Etrusků a Řeků: rostlinné motivy (palmety, lotosový květ) 3. „orientalizující“ (fantaskní zvířata, bestiář) pronikání časně laténského uměleckého stylu: Hradiště u Kasejovic – spona s ptačí hlavičkou, spona ve tvaru boty Číţkovice – 2 maskovitá kování (na kopí?) Cítoliby – opasková zápona kamenné stély: spojené se svatyněmi nebo s kníţecími hrobkami Hirschlanden, Pfalzfeld, Holzgerlingen, Roquepertuse, Heidelberg, Glauberg, Vix, Capestrano

DOBA LATÉNSKÁ Starší doba laténská – LT A

480 – 410 BC  plynulý přechod z Ha D3  konec Ha = 480 BC (Heuneburg)  bohaté hroby – mohyly, ploché hroby (LT A) výrazná sociální stratigrafie  hradiště, dvorce  časně LT umělecký styl (rytí, maskovité motivy)  keramika – na kruhu, kolkování konec LT A  ZLOM

Konec stupně LT A

 Archeologický projev  výrazná změna - projevila se:  1) zánikem opevněných výšinných sídel a  2) ukončením pohřbívání na dosavadních pohřebištích.  nevylučuje se vliv (mírných) změn klimatu  Historický výklad  území Čech patřilo k výchozím prostorům keltské historické expanze  zaznamenána písemnými zprávami  Polybius (III, 17) - „invaze Keltů do Etrurie přišla jako překvapení po předešlých přátelských vztazích“  přerušení mírumilovných kontaktů mezi Kelty a Etrusky vyvstalo pravděpodobně jako následek změn ve společnosti

STŘEDNÍ LATÉN LT B1 – D2 380 – 0 (resp 9/6) BC

poprvé se mluví o „historických Keltech“

Písemné prameny:

Hekataios z Milétu – první zmínka o keltském etniku Herodotos – 5. st., poprvé termín „Keltové“ (Dunaj pramení v zemi Keltů u Pyrenae) Polybios – zachycuje válečné konflikty v Itálii – invaze kolem r. 400 BC, „bojovníci s nákrčníky“, bitva u Telamonu Poseidonios – 3. st., o konzumaci vína (neředí vodou), informuje o sociální struktuře – bardi a druidové Caesar – „De bello gallico“ – Zápisky o válce galské, události v letech 58-51 BC římská interpretace, připodobňovaní, zmatení Plinius – 1.st. AD – o konzumaci vína Velleius Patercullus – Augustovské období, zmiňuje „Boiohaemum“ keltská expanze? - šíření keltské kultury Evropu zachycené v písemných pramenech Itálie – první vlny – před r. 400, 387 – dobytí Říma usazení se v Pádské níţině – Gallia Cisalpina 2.pol. 4. st. – Makedonie – Alexandr Veliký (335 BC) 3. st.- Thrákie, Řecko

279 BC – vyplenění Delf, Brennos - najímají se jako ţoldnéři v Egyptě, Makedonii, Řecku, účast v Punských válkách s Hannibalem, Galatie (dn. Turecko) 2. pol. 3. st. – války s Římany, vytlačují je ze S Itálie 225 BC – bitva u Telamónu poráţka jednotlivých kmenů 191 BC – konečné vítězství, poraţeni Bójové a zabráno jejich území zakládání sídlišť a kolonií: na dobytých územích přechod k sedentárnímu způsobu ţivota – Cisalpina, Balkán postupně dobýváno zpět Římany • poráţka Bójů – 191 BC – konfiskace poloviny území, donucení k emigraci • Strabón – „hledají nová sídla v sousedství Taurisků“ • obléhají Noreiu v Noricu (dn. Rakousko) • s jejich pohybem je spojován vznik oppid v Čechách • 113 BC – oppida napadnuta germánskými Kimbry - poraţeni • 58 – 51 BC – Caesarovo taţení do Gallie historicky s tím spojován konec oppid 58 BC Bibracte, Helvétie, Lugdunum 57 – 55 BC Belgové 55 – 54 BC Británie 52 BC Gergovie, Avaricum, Senonové, Alésia (odboj vede Vercingetorix jako příslušník místní keltské aristokracie, po dobytí Alésie zajat, odeveden do Říma s rodinou, popraven) 51 BC konec

Rozsah laténské kultury:

problém s rekonstrukcí - přístupu - kulturní projevy nelze interpretovat etnicky - lingvistická rekonstrukce naráţí na fragmentárnost a mylné výklady - genetika – pokusy: přímá vazba mezi krevní skupinou a jazykem, vazby mezi jazykem a materiální kulturou se nedají prokázat => neúspěšné jazyky: kontinentální keltština - Gallo-latin, Gallo-grec, Gaulois Cisalpin, Celtibere; ostrovní keltština – raný středověk (Goidel, Briton) Lingvistická rekonstrukce: Caesar – „mluvili různými jazyky“ Strabón – mluvili stejnými jazyky Jubainville - místní „Keltské“ názvy – jména řek Etnické rekonstrukce: J. Déchelette: 7.-6. st. – krystalizace podle styl pohřbů: ţárové – Germáni skrčení – Luţická kult. nataţené – Keltové (uţ od HaC) - „Halštatská a laténská CIVILIZACE“ – koncept etnicity zahrnutý do interpretace materiálu. Kulturní skupiny (G. Kossina, G. Childe) J. Collis 2003: The Celts. Origins, Myths, Inventions. (důleţité jméno!!) řeší otázky koncepce keltské kultury, jejího původu a dějiny bádání

„Boiohaemum“ - Cornelius Tacitus, Velleius Paterculus => 1. stol. AD – v souvislosti s taţením Marobuda ...... „ M. předtím vypudil Bóje“ „ Boiodurum“ = Pasov (Bavorsko), Manching – nález střepu s nápisem „BOIOS“ „Bójové sousedí s Helvétii“ = Švýcarsko - koncept Bójů jako keltských obyvatel Čech – J. Dobiáš a J. Filip – 50./60.léta (zakořeněný, avšak nedostatečně podloţený) - lokalizace Bójů podle písemných pramenů: Čechy, Podunají („bójská poušť“), Manching, Pasov, S Itálie, Švýcarsko „Kelticita“: kritik – John Collis 2003, Britská škola kulturní fenomén moderní doby: snaha o znovunalezení kulturní identity - 18. stol. – produkt procesu vytváření národní identity Skotů, Velšanů, Britů a Irů - se společnými předky Kelty „Keltské umění“ – produkt stejné doby - označování archeologických pramenů mladší doby ţelezné jako „Keltské“ – pouze konvence, nikoliv fakt - „Keltománie“ moderní doby – Čechy - snahy se začlenit do Evropské unie

eponymní lokalita – La Tène

- kultovní místo – LT C – dřevěný most a rozsáhlá deponie militárií a dalších předmětů. Mokrá lokalita s dendro daty (256 BC) počátek výzkumů – 1857 publikace – 1925 – P. Vouga impuls pro rozdělení doby ţelezné - rozdělení doby ţelezné na „dobu halštatskou“ a „dobu laténskou“ – podle typologie artefaktů chronologie k naučení:  LT A 480 – 410 BC  LT B1 410 – 320 BC  LT B2 320 – 250 BC  LT C1 250 – 180 BC  LT C2 180 – 130/110 BC  LT D1 130/110 – 40 BC  LT D2 40 BC – 9/6 BC datovací metody: Relativní chronologie  srovnávání celků, importů  analogie  typologie  stratigrafie a porovnávání nálezů Absolutní chronologie  vyuţití písemných pramenů – spojených s výzkumy na konkrétním místě – Alésia (52 BC)  mince z uzavřených kontextů (hroby, depoty)  datované analogie  dendrochronologie – štíty z La Tène (256, 225 BC), hradba na Heuneburgu – počátek LT (480 BC) Transformace jako fenomén pro dobu laténskou: zlomy ve vývoji (Waldhauser 1999encyklopedie, 2005 – Praha pravěká) • • •

Ha D/LT A velká centralizovaná sídliště, menší osady velké sociální rozdíly – bohaté hroby

• specializace vázaná na elitu • rozvinutý dálkový obchod ---TRANSFORMACE--• LT B1-C1 • decentralizace, rovinné osady a dvorce • plochá rodinná (kmenová) pohřebiště • menší rozdíly, početnější elita, vázaná na sociální funkci • nezávislost specializované výroby • omezený dálkový obchod, posuny osob vzhledem k taţením ---TRANSFORMACE--• LT C2-D1 • nukleace – zakládání oppid, + rovinné osady a dvorce • chybí pohřebiště • elita – napojená na dálkový obchod • centralizovaná specializovaná výroba na oppidech a VDC • rozvinutý dálkový obchod

Počátek středního laténu v Čechách Předduchcovský horizont: kolem roku 400 BC, LT B1a Holodňák – Waldhauser AR 1984 spojován s průnikem prvních keltských obyvatel území – SZ Čechy (Bílina – sídliště a pohřebiště), podél Vltavy na Praţsko, Kolínsko, na Moravu (Vícemilice) - hmotná kultura – spony se střechovitým lučíkem, spony s páskovým lučíkem, spony s parabolickým lučíkem, spony s obloukovitým lučíkem - náramky - se západkou, s očky, s nevýrazným ukončením, s jedním vývalkem na těle, „dreiknotenring“, s ukončením pečetítkového charakteru

PLOCHÁ POHŘEBIŠTĚ LT B1 – C1; 4. st. – pol. 2. st. BC Dějiny bádání: hroby postupně vykopávány od 19. st. Jenišův Újezd – baron von Weinzierl – první moderně vedený výzkum pohřebiště; publikace J. Waldhauser a kol. 1978 • J. L. Píč – Staroţitnosti .... 1902, mapa pohřebišť • B. Dubský • J. Filip – Keltové ve střední Evropě – 1956; mapa pohřebišť • J. Waldhauser – Jenišův Újezd (1978), Pohřebiště v SZ Čechách (1987), Jak se kopou keltské hroby (Praha 1999) • P. Holodňák- PA 1988 1882 - nalezen soubor cca 1600 předmětů, rozchvácen do různých sbírek Duchcovský depot (publ. Kruta 1971) na základě toho definice: duchcovský horizont – LT B1 Prostorové rozšíření plochých pohřebišť ve stř. Evropě: - koncentrace – Čechy – Polabí (stará sídelní zóna), jiţní a západní Čechy – ojediněle, Rakousko směrem do Německa - enkláva v horním Slezsku (Kietrz) - Morava – Pomoraví – úvaly – úrodné oblasti - Karpatská kotlina- J a JZ Slovensko, Maďarsko, směrem na J do Rumunska a na Balkán Topografie pohřebišť: cca 200-300 m od sídliště

odvrácený svah nebo zalesněný prostor => vizuálně oddělený svět ţivých a svět mrtvých nebo zabránění kontaminace spodní vody => odvrácený svah Struktura pohřebišť: ploché kostrové hroby, uspořádání – v řadách, ve skupinách, rozptýlené Čechy: • • • • • • • • • Morava • • • • •

Jenišův Újezd (138) Radovesice I (33) Radovesice II (22) Tuchomyšl (11) Kutná Hora – Pavlov Tišice (28) Letky Praha-Jinonice Makotřasy Brno-Maloměřice Holubice Bučovice Mistřín Ponětovice

Pohřební zvyky: převládá kostrový ritus, kremace se objevuje a rozšiřuje na konci období v LT C1 znaky hrobů: • obdélná hrobová jáma • hlava k S • ruce podél těla • • •

hroby muţů se zbraněmi hroby ţen se šperky patrné sociální rozdíly

Úprava hrobových jam a architektura hrobů: nadzemní konstrukce – nejsou stopy, ale patrně byly, protoţe hroby se navzájem respektují - příkopy kolem hrobů – typické hl. pro Francii, stř. Evropa – Pottenbrun, Franzhausen (Rakousko), Domamyslice (Morava), Horný Jatov, Holiare (Slovensko) hrobové jámy: • 220 x 80 x 100-150 cm • dětské hroby menší • někdy stopy rakve • někdy kamenné závaly, obloţení ... • příkop kolem hrobu (Francie) • velikost hrobových jam – nekoreluje s výbavou, ale s věkem a pohlavím výplň hrobových jam – a) jednolitá – jednorázový zásyp b) vrstvy: otevřený hrob?, souvisí s pohřebními kulty (Tišice) Polohy koster: klasická - nataţená poloha, ruce podél těla, nohy vedle sebe, hlava k S odchylky – na boku (Makotřasy), na břiše (Radovesice II), překříţené nohy, překříţené ruce (Bílina), ruce v klíně (Radovesice II) Dvojhroby a hromadné pohřby:

poměrně vzácně, kombinace muţ-muţ, dospělý jedinec-dítě. Nejsou patrné příbuzenské vztahy Nerituální pohřby: Radovesice – pohřeb v chatě (pokud není nerozpoznaná superpozice) Praha – Bubeneč – nerituální uloţení více jedinců v jámě Kenotafy: poměrně vzácné Jenišův Újezd, Radovesice 28 - hypotézy: - člověk který zemře na jiném místě - špatná smrt – nebezpečí pro komunitu - zástupný pohřeb archeologicky nedoloţitelné - úplné strávení kostí (popela) fosfátová analýza druhotné pohřby: do mohylových náspů Borotice (Morava) – S. Stuchlík AR laténské hroby (LT B1) přidány do mohyl doby bronzové - na povrchu mohyl v jiţních Čechách se někdy objevuje stř.-pozdně LT materiál ţárové hroby: • - definované chronologicky a prostorově • - trend 1: více směrem k LT C1 • - trend 2: spíše Karpatská kotlina • - neplatí na 100% - pokud starší hroby, většinou vykládány jako vliv z oblasti ţárového pohřbívání (Karpatská kotlina) Čechy – Plzeň (1) Strakonice (4) – červeně malovaná keramika, duchcovské spony (LT B1), B. Dubský Úhřetice – s mečem, červeně malovaná nádoba Morava – „horizont Ponětovice-Holiare“ reprezentuje nejmladší hroby na Moravě - LT C1 Mistřín (16) Přítluky (1) – LT B1, skleněné amforovité perly (Karpatská kotlina) Ponětovice (35) – jenom ţárové Brno-Maloměřice (2) výbava: většinou typická pro stupeň LT C1 • spony spojené konstrukce • opaskové řetězy • nůţky • nůţ • keramika (popelnice) • kosti vepře Prostory pohřebišť – hledají se stopy po ceremoniálních areálech. Nenalezeny. V prázdných místech mezi hroby občas – keramické depoty (Letky, Ţelénky, Bečov...). Brno-Maloměřice – mezi hroby nalezeno bronzové maskovité kování z dřevěné konvice Populace období plochých pohřebišť populace Čech a Moravy je antropologicky odlišná od populace Slovenska Výţiva a status na základě kosterních pozůstatků: – porovnání výţivy a hrobových výbav Kutná Hora - Karlov – rozdíly v pohlaví muţi konzumují více masa – větší koncentrace stroncia - vysoká fyzická aktivita – nebo alkoholismus ???

nízká koncentrace draslíku - koncentrace olova – konzumace vína bohaté skupiny hrobů v Radovesicích – bojovníci a ţeny s bohatou výbavou  sloţení výţivy v rámci populace můţe být zaloţena i na jiných faktorech, neţ pouhé dostupnosti  ţeny – více rostlinné sloţky menší koncentrace stroncia  konzumace zvířecích produktů – proteiny Makotřasy a Tišice, Radovesice, Kutná Hora lze z velkosti pohřebiště usuzovat na velikost sídliště a populace?? různé velikosti pohřebišť =>málokdy odpovídající sídliště ----velké pohřebiště můţe znamenat: 1) chronologie - dlouhý časový vývoj 2) větší aglomerace (těţko prokazatelné) 3) „sběrná“ pohřebiště – pro víc sídlišť Münsingen – velké pohřebiště, podle genetiky pouze jedna rodina po celý střední LT Sociální vývoj v období plochých pohřebišť:  recentralizace hodnot kolem postavy náčelníka – početnější hroby se zbraněmi, vzrůstající počet členů elity  aristokracie se od 4. století začleňuje do stejného pohřebního modelu vzrůstající regionální jednota  rodinná společenství – skupiny hrobů u dvorců a usedlostí

Symbolika hrobové výbavy: zbraně: názory - permanentní hrozba za výzbrojí: kaţdý „vesničan“ měl zbraň ale nebyl s ní pohřben vyjádření statusu ?? ţe by ne? --- odráţí hrobová výbava status pohřbeného? nebo fenomény spjaté s vnitřní strukturou rodin a komunit Hegemonie jedné pohřební praktiky: neměnná koncepce pohřbívání v regionu => ideologie náboţenství nevázaného na sociální status Dvě paralelní praktiky: hierarchizace společnosti symboliku odráţejí: • způsoby zacházení s tělem zesnulého • funerální architektura • hrobová výbava - privilegované médium identifikačních a sociálních fenoménů Ha a LT populací funerální architektura: polyfunkční systém 4 aspekty: funkční, technický, sociální, symbolický mohyly, ohrazení, kůlové jamky, hrobové jámy normy společné pro komunitu, specifické pro region – ne sociální znaky Aspekty: funkční – uloţení mrtvého ekonomické – hierarchie, status pohřbeného

sociální - hierarchie, status pohřbeného symbolické – respekt k dané kulturní normě, kolektivní paměť, společná identita - externí aspekty odráţejí sociální postavení elity Lze analyticky oddělit „kulturní“ a „sociální“ sféru?  formy kultury (artefakty a jejich skladba v hrobě) jsou produkty a nositelé sociálních strategií (postavení jedince v komunitě) význam spočívá v sociálních aktérech – členech společnosti ------ existují různé úrovně v jedné kultuře? ------- ve vztahu k rozdílnému sociálnímu postavení jednotlivce nebo skupin  kulturní znaky – není vazba na sociální projevy ovlivněné pouze chronologicky a geograficky ukazují na kolektivní identitu skupiny (rodina, kmen, klan, region...) stylistická homogenita – kulturní normy (čas a prostor), intencionalita – kulturní specifikum => archeologicky rozpoznatelné (artefakty, forma pohřbu)  sociální znaky – projevy individuální identity -) věk a pohlaví, postavení projev sociální hierarchie na pohřebištích: elita-) obyčejný člověk => dále nedělitelné příklad – ţena s nánoţníky => „sociální“ nánoţník s vývalky (LT B2) x šnekovitý nánoţník (LT C1) => „kulturní“ --- sloţky vyvíjející se a mizící v čase jsou kulturní normy => znaky kulturní identity funkční hledisko přetrvává, ale mění se forma (např. mohyly ve Francii střídají ohrazení kolem hrobů) umělecký styl – vyjadřuje kulturní identitu plochá pohřebiště vyjadřují: • kolektivní identitu • stylistickou homogenitu • respekt ke kulturním normám Pozdně laténské hroby mimo území ČR:  Německo, Balkán, Francie, Británie v popředí opět sociální sloţka – předměty spojené s hostinou bojovnické hroby - Kelheim • s novou sloţkou reprezentující „feasting“ – konzumace vína -bronzové import. nádoby • sociální postavení – dálkový import • konzumace jídla – hrnce ze středního laténu – zachováno běţné hroby – keramika, spony předměty spojené s hostinou – pouze domácí předměty (domácí keramika, vědra) - umístění pohřebišť u oppid – na přístupové komunikaci (římský zvyk) – např. oppidum Titelberg

Výbava: bohaté hroby muţů a ţen: M – meč, kopí, štít, opasek, spony, náramek, nápaţník Ţ – nákrčník, náramky, nánoţníky, spony, opasek, nápaţníky v nánoţnících zbytky textilu ostatní hroby: různé kombinace =>

náramky, spony, nánoţníky, jednoduché opasky pouze meč, pouze kopí atd. ...... - masité milodary – kosti zvířat, nejčastěji vepř J. Waldhauser – sloţení hrobových garnitur, hrobové výbavy (publ. 1978 – Jenišův Újezd, 1987 – Pohřebiště v Sz Čechách, 1999 – Jak se kopou keltské hroby...) Chronologie plochých pohřebišť: Jan Filip – Keltové ve střední Evropě 1) duchcovský horizont – LT B1 2) ml. fáze duchcovského horizontu – LT B2 3) horizont spony spojené konstrukce – LT C1 - pouţil „horizonty“ – výskyt artefaktů v určitém ohraničeném časovém období - pouţil princip „vůdčí fosílie“ – charakteristický typ artefaktu pro určité období -

relativní chronologie na základě pohřební výbavy:  Čiţmář PA 1975  Waldhauser 1999  Holodňák PA 1988  Bujna PA 1982

LT B1 • • • • • • LT B2 • • • • • • • • • • • • LT C1 • • • • • • •

duchcovské spony – volná patka, na konci uzlík münsingenské spony- volná patka, na konci destička (někdy zdobená) náramky – osmičky naznačené konce na náramcích pseudopečetítkový nákrčník sedlovité náramky pozdní duchcovské a münsingenské spony spony s velkou kuličkou na patce švartnové kruhy, housenkovité nánoţníky, pseudofiligrán dvojnáramky sedlovité prsteny nánoţníky s vývalky, plast. zdobené meče s antropomorfní rukojetí opasková kolečka kroucené opasky keramika na kruhu „pancéřový“ opasek- Fe pletený opasek, zploštělý a zdobený vybíjením zdobené meče spony spojené konstrukce – patka připojená k lučíku svisle rýhované situly ţenské opaskové řetězy kované Fe náramky šnekovité nánoţníky

opasky ţenské LT B1 – bronzové krouţky LT B2 – krouţky, začíná jejich spojování do řetězů, se závěsky LT C1 – lité bronzové články, se zoomorfními záponami, zdobené emailem muţské LT B1 – bronzové a Fe krouţky LT B2 – dutá br. a Fe opasková kolečka, první Fe kroucené opasky, Fe články

LT C1 – Fe kroucené opasky, pancéřové opasky meče LT B1 – velké kruhové nákončí, menší a lehčí meče LT B2 – kulaté nákončí, LT C1 – trojúhelníkovité úzké nákončí, výzdoba („styl krásných mečů“ – Jacobsthal), delší meče štítové LT B1 – LT B2 – kusu LT C1 –

puklice není, úzký Fe pásek (Jenišův Újezd) dvojdílné loďkovité puklice=>jednodílné loďkovité puklice=>spojení do jednoho pásové puklice, postupně k subtilním a dekorovaným exemplářům

skleněné náramky od LT C1 typologie: Th. E. Haevernick 1960 N. Venclová 1990 keramika:  z jemného materiálu na kruhu  st.fáze: štíhlejší tvary  ml.fáze: širší tvary • LTB1: vázy na noţce, mísy s plastickým ţebrem na hrdle a omfalem • LTB2: bikónické situly, kalichovité poháry, mísy se zataţeným a ovaleným okrajem • LTC1: tuhové, svisle rýhované situly Inovace x tradice ??? vývoj ovlivněn: • technologií – efektivitou akcelerátor – potřeba – např. vojenská aktivita • stylem – umění zprostředkován – kontakty (dálkovými i lokálními)

SÍDELNÍ STRUKTURA Kulturní krajina v době ţelezné otevřené průchodné zóny mozaika bezlesí, křovin a mezernatých pastevně vyuţívaných porostlin ve vzdálenějších místech – primární les jednotlivé sídelní areály Sídelní (komunitní) areál na základě potřeb rodiny  komunity  variabilita – vţdy přítomná residenční – skladovací - produkční areál kolem: kampus – pole – pastviny - prim zdroje kolem: kulturní les - pastva, prim zdroje kolem: „prales“ - lov, těţba

střední latén LT A – hradiště, otevřená sídliště, hrazené dvorce transformace => decentralizace, opuštění opevněných poloh,zmenšení usedlostí LT B1 – C1 - otevřená sídliště, usedlosti, větší sídliště - koncentrace na konci období vznik prvních aglomerací

Archeologické prameny  záchranné výzkumy, velkoplošné - odkrývají vetší části sídlišť nebo celá; problémy – mechanické skrývky – ničí mělčí objekty – kůlové jamky, ohrazení  sběry – mapují strukturu osídlení a aktivit Sz Čechy – sídliště k pohřebištím - Jenišův Újezd, Sulejovice, Bílina kontinuální: Radovesice (s pohřebištěm) - výrobní sídliště: Srbeč V Čechy – velká sídliště, aglomerace: Tuněchody, Chrudim kontinuální sídliště: Nový Bydţov stř. Čechy – výzkumné záměry, kontinuální – Mšecké Ţehrovice, Praha J Čechy – menší výzkumy, jednotlivé lokality, sběry Z Čechy – výzkumy, sběry – Plzeň Morava – otevřená sídliště – Velké Hostěrádky, Jaroměřice, Křenovice, Medlovice - aglomerace: Němčice na Hané (od LT B2), kontinuální: Ptení

pozdní latén

LT B1 – C1 - otevřená sídliště, usedlosti, větší sídliště - koncentrace na konci období vznik prvních aglomerací => pravděpodobně kontinuální vývoj, proces nukleace, centralizace, zintenzivnění osídlení, nové typy sídlišť LT C2 – D – oppidum, emporium (VDC), otevřená sídliště – usedlosti, dvorce viereckschanze Pozdně laténská sídliště: otevřená sídliště: kontinuální – Radovesice, Nový Bydţov, Ptení nová – Strachotín, Bořitov, Praha, Počerady, Opatovice, Chrudim, Soběsuky, Luţice, Vikletice, Střekov dvorce: Tuchlovice emporia (VDC): Lovosice, Kolín, Němčice-Víceměřice, Praha, Mistřín oppida: Závist, Stradonice, Hrazany, Třísov, Nevězice, České Lhotice, Staré Hradisko, Hostýn viereckschanze: Markvartice, Třebsko I a II, Bělčice, Rakovice, Ludéřov Badatelé: Čechy: N. Venclová (Mšecké Ţehrovice, Sz Č) J. Waldhauser (Radovesice) V. Salač (SZ Čechy) J. Valentová (Kolínsko) Morava: J. Meduna (syntéza) M. Čiţmář (sídl. lokality)

Podoba a struktura sídlišť

- zahloubené objekty chaty - kůly na delší ose - poznávací znak LT zahloubených chat; také bez konstrukčních stop, nebo sloţitější půdorysy jámy – zásobní (kónické stěny), exploatační, odpadní výrobní objekty – pece, výhně, hrnčířské pece .... studny - povrchové stavby kůlové jamky – velké komplexní půdorysy nebo malé hospodářské stavby (4, 6 kůlů), stavby srubové, dráţkové nebo mazanice na proutěných stěnách ţlaby – dráţková nebo srubová konstrukce - kulturní vrstva

vnitřky domů: - drobné kůlové jamky - vybavení - zahloubený objekt v nadzemní stavbě: a) superpozice b) zahloubený „sklep“ záleţí na tradici bádání - ohniště - desky - klíče – značí vlastnictví, soukromí Topografie sídlišť: • nadmořská výška - variabilní • vzdálenost od vody – do 350 m (prameny, studny...), neplatí vţdy • svaţitost – do 5° , neplatí vţdy • orientace svahů – JZ – V (hlavní úlohu hraje především topografie) • topografické jednotky (svah, hřbet, vrchol kopce, plocha ...) • podloţí – spraš (nebo jiné) • půdy – vhodné (černozemě, hnědozemě, hnědé půdy atd.) • vegetace – indikátor půd otázky: hustota sídlišť ... a co na ní má vliv: - chronologie – sídliště nejsou současná - plocha na zázemí - konkurenční areály Mobilita sídlišť: N. Venclová 2001, Z. Smrţ AR 1994, J. Waldhauser 1984 • krátké vzdálenosti x dlouhé vzdálenosti • stěhování areálu • kolonizace  vzdálenost 0.5 – 1 – 1.5 – 2km - časoprostorový posun obytného areálu, nebo posun výrobního areálu – jednotlivé fáze přesunů ukazují archeologické prameny - pulsování obytných jader (r=1.5 km, S=7km2) - malé obytné komponenty s vazbou na větší areály - současně aglomerace s vícegeneračním osídlením důvody: vyčerpání zdrojů – Fe ruda, les, půda hlavní forma mobility – kolonizace (vnitřní, vnější); – stimul => vyčerpání zdrojů; inovace v hospodářství (efektivnější nástroje na obdělávání půdy); změna subsistenční strategie – např. přechod k pastevectví – hledání nových areálů; rozšíření specializované výroby – hledání těţebních areálů atd. Makrolokalita (Smrţ) – 40-300 ha, moţné jen 1 sídliště – jinak posuny jednoho areálu Mikroregion - 2-3 současné sídelní areály  přesuny: v rámci areálu (100-500m), do sousedního areálu (500-2000m), do jiné makrolokality (2000-5000m), do sousedních mikroregionů (500-5000m) 

fenomén: nukleace - seskupování sídlišť - tvoření aglomerací • předpokládáno pro pozdní LT doklady však uţ v LT B2-C: Aulnat (Fra), Němčice, Lovosice ...  hypotézy:

1) krizový model – J. Collis 1982 v době ohroţení se lidé soustředí na stejných místech (oppida, aglomerace) - předpokládá opevnění 2) ekonomický, sociální a politický vývoj lidé mají přirozenou tendenci se soustředit v centrech vliv center na pozdně laténskou společnost (uţ Caesar píše – destabilizace společnosti) - kompetitivní prostředí, zranitelnost, nestabilnost center – vojensky více ohrozitelné neţ decentralizovaný venkov

EMPORIA – VDC (=> Výrobně distribuční centra)

termín „VDC“ – V. Salač v souvislosti se sídlištěm v Lovosicích v Evropě i u nás – ale trochu jiné mechanismy Z Evropa: Acy Romance (FR), Levroux (FR), Aulnat (FR), Basil-Gaßfabrik (SW), Zarten – Tarodunum (DE), Breisach-Hochstetten (DE) stř. Evropa: Lovosice (ČR), Kolín (ČR), Němčice-Víceměřice (ČR), Bořitov (ČR), Praha (ČR), Nový Bydţov (ČR), Roßeldorf (AU) znaky:  méně topograficky dominantní polohy (ve srovnání s oppidy)  ţádné nebo nepříliš dominantní opevnění  koncentrace specializované výroby a mincovnictví  počátek osídlení ve středním laténu – LT B2-C1 (Aulnat, Němčice, Nový Bydţov, Lovosice..) – ne všechna, některá se datují do pozdního LT, pokud jsou starší, v pozdním LT vrcholí  některá konec na počátku pozdního LT (Němčice) Z Evropa emporia ve dvojicích s oppidy – malé prostorové vzdálenosti – oppida je chronologicky střídají (uplatnění pro „krizový model“) ve střední Evropě tento model je patrný na emporiích – Němčice – Víceměřice, Rosseldorf a Nowa Cerekwia – existují pouze ve stupních LT B2 – C2 --> poté zanikají a jsou nahrazeny oppidy (Staré Hradisko) Němčice-Víceměřice, LT B2, vrchol v LT C (hl. LT C2)  stovky mincí (kontakty aţ do S Afriky) – vlastní produkce – Ag mince s koníčkem  stovky bronzových závěsků (k opaskům) – produkce  specializace na slévání bronzu  nejpočetnější spony – typ Mötschwill – LT C2  skleněné předměty – jedna z nejpočetnějších kolekcí ve stř. Evropě  výzkum – pouze povrchový a geofyzikální  opevnění – zachycen příkop  kontakty hlavně na jih do Norika a na Balkán Rosseldorf – pozdní LT, dvojče Němčic  archeologický a geofyzikální výzkum – odhalil sídlištní objekty (polozemnice, jámy apod.)  vlastní raţba mincí (typ Roseldorf) – Ag s koníčkem, podobné Němčicím  unikát – svatyně – bojovnický kult – čtvercový příkop a v něm deponované rituálně deformované zbraně a lidské a zvířecí kosti stř. Evropa – Druhá skupina emporií – jsou na jiných místech neţ oppida, v Čechách jsou v S polovině země, v J polovině jsou oppida; na Moravě jsou v jedné oblasti – týká se to lokalit Lovosice, Bořitov, Kadaň, Kolín, Nový Bydţov ....

Lovosice – Salač AR 1990, LT C-D koncentrace specializované výroby (ţelezářství, keramika, mince ...)

VIERECKSCHANZE

čtyřúhelníkové ohrazené areály, rozšíření v Německu (hl. Bavorsko) konstrukce: příkopy (palisády, ploty) ohradní valy vnitřní zástavba: a) prázdné aţ na „cisternu“ v rohu b) nadzemní konstrukce – komplikovanější nebo větší půdorysy („chrámy“) c) zastavěné – zástavba podél ohrazení, uprostřed volná plocha mobiliář: keramika kovové předměty v „cisternách“ dřevěné předměty skulptury

Interpretace: 1) • rituální předměty • rituální objekty • není profánní zástavba => rurální svatyně 2)

• řídká zástavba = jednogenerační osídlení • skladovací prostory – 4 a 6ti kůlové stavby • běţný inventář • prestiţní sloţka => dvorce – sídla venkovské elity tento názor v současné době je více přijímaný Mšecké Žehrovice: N. Venclová 1998 dvouprostorový hrazený areál, mimo něj ve 4é. letech nalezená kamenná hlava s knírem a nákrčníkem, deponovaná rozbitá v sídlištním objektu (patrně po skončení svojí funkce) industriální sídliště LT B2 – C1 zaměřené na ţelezářství a těţbu a zpracování švartny dvorec – sídliště LT C2 – D1 rituální aktivita a běţné sídelní aktivity v rohu odkryta nadzemní stavba – dvě fáze, odlišná technika (kůly x ţlab), ale funkce zřejmě zůstala stejná Rakovice (u Čimelic) objevená leteckou prospekcí zkoumáno ohrazení – při konstrukci pravděpodobně vystavěna kamenná zeď (analogie aţ ve Francii – dvorec v Paule, interpretovaný jako sídlo elity) Markvartice (S Čechy), výzkum J. Waldhauser • kolem areálu sídliště podobně jako v Mšeckých Ţehrovicích • sídlištní objekty

Ludéřov – 15km od Starého Hradiska, nezkoumán

OPPIDA LT C2 – D1, cca 180 – 50 BC Cisalpina a Transpadana (S Itálie) – písemné prameny – tato oblast se někdy povaţuje za původní pro vznik oppid Caesar - termín „Op pedes“ dobývání oppid v Gallii – „oppida a castella“ • Senonové - Titus Livius – „oppida a castella“ • Bójové - „odboj i po pádu jejich oppida“ • Cenomani - decentralizované osídlení, řemesla a úřadující elita: „římský vyslanec musel cestovat po krajině a jednat s náčelníky“ – T. Livius -

po roce 200 BC – nový fenomén – centralizace a výstavba ohrazených sídel ; souvisí s transformací keltské společnosti

Oppida v Evropě – táhnou se v pásu od střední Evropy (ČR, J Slovensko, S Maďarsko) před střední Německo do Galie a na Britské ostrovy Vznik oppid: postupný vývoj z aglomerace - pouze Manching nové zaloţení: A) „krizový model“- J. Collis – rychlé přesunutí z níţiny do strategické polohy – Francie, krátkodobý proces (mladší, kratší) B) místa předchozího kultu – svatyně (V. Británie) C) české prostředí 1) historizující – Drda, Rybová – po vytlačení Keltů z Itálie, návrat zpět, vyuţití zkušeností (kolektivní paměť), původ urbanizace v jiţním světě, cizí impuls 2) ekonomické – Salač – potřeba obchodních stanic na dálkových cestách, umělé jednotky, pouze řemeslníci a obchodníci, jídlo získáváno výměnou s okolním obyvatelstvem.... lokální vývoj 3) propojující – Venclová – přelom C1/C2 – místní vývoj, na kraji potřeby mít centra obchodu a distribuce. Cizí impuls na základě historických událostí v Cisalpině (prvky z J), ale .... lokální vývoj Znaky oppid: Topografie: ostroţny, členitý terén, vrcholy kopců dána potřebou – 1) oddělit – vymezit se, chránit se, opevnit se .... - 2) primárních zdrojů – Fe ruda, dřevo plánování sídlišť => Urbanismus plánovaný půdorys => znak urbanismu nejlepší cesta k vyuţití limitované plochy      

opevnění rozměření komunikační sítě, pozemků a veřejných prostorů koncentrace specializované výroby funkce v nadregionálních kontaktech, sociální komunikace ekonomické, kulturní a sociální funkce reprezentace kolektivní mentality

Oppida v Čechách:

Drda, P. – Rybová, A. PA 1997  povaţují se za jedny z nejstarších v Evropě (vznik v LT C2, cca 180 BC)  část tvoří soustavu podél Vltavy  zabírají pouze jiţní část země – důvody neznámé – názory na odlišné politické faktory (= správa země, „do Polabí je nepustili“)

 nadmořská výška od 300 – 800 mnm  ostroţny, vrcholy kopců  specializovaná výroba  raţba mincí  účast na dálkových kontaktech Závist       

– LT A - centrum LT B1 – spona LT (C1)C2-D1 => pravd. nejstarší a nejdelší osídlení postupné zvětšování plochy, připojení předhradí, opevněná poloha Šance naproti přes údolí (nejisté, jestli je laténské) opevnění – celkem 5 fází, hlavní brána D – na hlavní přístupové komunikaci; akropole – plateau vyuţité jako dvorec Motyková, K. – Drda, P. – Rybová, A.

Stradonice –  nejbohatší oppidum v Čechách  mladší neţ Závist, LT C2-D1  nerostné suroviny, hospodářská hegemonie  rozvinuté dálkové kontakty  archeologicky známo jiţ od novověku  v 80. letech liniový průkop přes předhradí, odkryta dvorcová zástavba a stopy po specializované výrobě (kovářství, slévačství, zpracování jantaru, zlata ...)  J.L. Píč – A. Stocký – Drda, P. – Rybová A Hrazany –  zaloţení pravd. podle příkladu Závisti podobné opevnění, LT C2-D1  vztahy k jihozápadu – helvetskému okruhu keramika a architektura (kamenné podezdívky na terasovitě upraveném terénu)  L. Jansová Nevězice –  nejmenší oppidum,  prameny naznačují „neúspěšný projekt“ - osídlené krátkou dobu, pouze v LT D1  P. Drda Třísov       České      

– nejmladší mezi českými oppidy LT D1 zaloţeno kvůli kontaktům mezi Dunajem a českou kotlinou loţiska grafitu (keramika) speciální opevnění – imitace tzv. kyklopského zdiva – do čelní kamenné plenty v opevnění vloţeny velké kamenné desky působící jako velké bloky J. Břeň – Z. Karasová Lhotice – vzniklo pravděpodobně jako bod na spojnici Čechy-Morava-jih LT C2-D1 loţiska surovin mohutný systém opevnění, trojitý val do areálu začleněny mohyly ze starší doby ţelezné materiál chudší (ţádná Au mince), ale doklady specializované výroby a dálkových kontaktů

 Staré       

M. Princ Hradisko – při západním okraji Drahanské vrchoviny LT C2-D1 kontrolovalo severo-jiţní spojnici – jantarovou stezku nejrozsáhlejší archeologický výzkum (od poč. 20. stol.) chronologicky následuje po hradišti u Němčic, pravd. přejalo jeho funkci po Stradonicích nejbohatší oppidum J. Böhm – J. Meduna – M. Čiţmář

Fortifikace:  val s dřevohlinitou konstrukcí a kamennou čelní zdí – kamenná plenta propojená horizontálně kladenými břevny s hlinitým tělesem valu  výstavba náročná na materiál a lidský faktor => kolektivní práce a reprezentace kolektivní mentality základní typy: murrus gallicus – horizontální kůly v líci hradby. Kůly v překříţeních spojované velkými Fe hřeby. Popisovaná Caesarem. Rozšířená v Z Evropě – nej V je na Manchingu. Pfosteschlitzmauer – vertikální kůly v lící hradby (člení čelní plentu na bloky). Rozšířené ve střední a východní Evropě Fécamp – sypané hlinité valy. Většinou několikanásobné. Rychlá výstavba zřejmě podmíněná krizovými podmínkami. Rozšíření SZ Evropa. Poslední fáze opevnění na Závisti. Brány: tzv. klešťovité brány (Zangentöre) – ramena valu nálevkovitě vtaţená dovnitř, tvořící tak úzký ulicovitý přístup na konci zpravidla věţovitá stavba Prostorová struktura oppid: hlavní roli hraje topografie, prvotní záměr a efektivita vyuţití plochy dvorce, rozptýlená zástavba, komunikace, volné plochy (volné kapacity, pole, pastviny...) dvorce na oppidech: rurální jednotky – přenesené v nezměněné podobě z otevřených sídlišť A) tradice B) funkce kopané – Hrazany, Závist, Staré Hradisko  součástí základní koncepce oppida  ohrazení  uvnitř obytné stavby a hospodářské stavby, nadzemní i zahloubené  doklady specializované výroby drobná zástavba: • rozptýlená zástavba • bez ohrazení • menší usedlosti nebo jednotlivé stavby • zejména podél komunikací • někde tvoří „řemeslnické čtvrti“ • komunikace: • veřejné stavby • pravidelně udrţované, dláţděné • zpevňované kameny, výrobním odpadem

Sociální struktura a funkce oppid:

archeologické prameny : • bojovníci, jezdci – zbraně, postroj • obchodníci – mince (prob.), pečeti, importy • řemeslníci – suroviny, polotovary, nářadí, dílny, produkty • zemědělci – obilí, zemědělské nástroje, zvířata • otroci – pouta (sporné, ztotoţnění pout s písemnými prameny, které mluví o „otrocích“, mohou sloţit také rituálním účelům) Funkce oppid:  Drda – Rybová – centra ekonomického a sociálního ţivota, samostatné jednotky s vlastním zásobováním  Salač – plně orientované na dálkový obchod, nezabývají se vůbec vlastním hospodářstvím, závislé na dávkách ze zemědělských sídlišť, centra ekonomiky a politiky

Konec oppid v ČR

LT D1 / D2, cca 50-40 BC různé názory: Drda – Rybová – historické příčiny – účast na taţeních, reakce na politickou situaci  redukce komunit  ztráta hospodářského potenciálu celkové rozrušení sociálních, ekonomických a politických vazeb Salač – „domeček z karet“ , parazitující oppida ţivena z níţin  mizení zázemí historické události - zrušení ekonomických kontaktů  zhroucení systému Archeologické projevy  zintenzivnění opevnění – nové techniky ze Z (Fécamp)  přesuny artefaktů – pohyby keramiky – středočeská a moravská keramika ve Francii a Podunají numismatika – Au raţby v Galii

Specializovaná výroba: Specializace a organizace výroby: specializace: nejdynamičtější aspekt společenských vztahů - rozděluje úlohy - strukturuje kolektivy – schopnost organizace činnosti na úrovni komunity a mezi nimi - úroveň specializace = úroveň společenského vývoje specializovaná výroba: • neslouţí pro vlastní potřebu • soustředí se pouze na určité výrobky (hl. pro směnu) • vyţaduje speciální znalosti a dovednosti (technické, organizační) Specializace podle: A) přirozenost: dostupnost, znalosti, pohlaví, věk, zdroje B) „industriální“: sloţitost práce a specifičnost suroviny, technologie C) rozsah, intenzita: household production (místní), individual workshop (lokální trh), nucleated workshop (širší trh) – (S. van der Leeuw 1977) D) kapacita osob: full-time x part-time – komunita nebo část (Nicholson 1989) E) poměr výrobců ke konzumentům F) koncentrace dílen v regionu: centralizovaná nebo rozptýlená G) objem a variabilita produktu: vyšší úroveň – větší objem, menší variabilita – standardizace – vyšší stupeň organizace – úzký sortiment ve velkých sériích H) společenský kontext a kontrola výroby: attached production – pro elitu x independent production – pro distribuci výrobní areál:

sídelní areál => subareály – areály jednotlivých aktivit výrobní (industriální) areál – tam kde je provozována specializovaná výroba areál získávání potravin areál sídlení a podomácké výroby typy výrobních aktivit: • získávání suroviny • výroba materiálů • výroba finálních produktů suroviny: ţelezná ruda, měď, cín, jantar, sůl získávání surovin: těţba, sběr, rýţování, pěstování, chov, lov zdroj surovin: • ovlivňuje umístění dílen: hutnictví (zdroje rudy a dřeva) • geograficky omezený výskyt: barviva, jantar – předmět dálkového transportu – otázka monopolního přístupu ke zdroji • způsob kontroly přístupu k surovině – reflektuje společenský význam výrobního odvětví =) kontrola výroby a obchodu Vztah výrobního a sídelního areálu: 4 modely: Venclová, N. 2001 1) Výrobní areál v sídelním areálu jako součást obytného areálu: hl. domácí výroba (přímo v obydlí nebo sousedství), jednoduchá mechanická řemesla (KPI, Šv) 2) Výrobní areál na kraji obytného areálu (100m): topografie, manipulační prostor, kulturní a sociální omezení (kováři). Hutnictví (Mšecké Ţehrovice) 3) Odděleně od obytného areálu, ale v kontrolovatelné vzdálenosti (1000m): těţební areály, hutnická pracoviště (Manching) 4) Dislokovaný areál (nad 1000m): mimo kontrolovatelný prostor, těţební i zpracovatelské areály Industriální zóna: – vztah výrobního areálu k více sídelním (obytným). Příslušníci několika komunit vyuţívají jeden těţební nebo zpracovatelský areál – suroviny finální produkty – osobní vazba mezi výrobcem a obyvateli komunit výrobce součást místní populace najatí členové jiných komunit („migrující specialisté“) vazba uvnitř výrobní zóny – několik sídelních areálů spojeno jedním výrobním volnější vazba komunit na výrobní areál, kontrolovaný jinou komunitou – pouze produkty, ne účastí na výrobě. Vazba probíhá jako směna / obchod výrobní zóna: prostor skupiny komunit, spojených výrobními aktivitami. Stejné suroviny a materiál příklad: Mšec - Loděnický potok – kolem Mšeckých Ţehrovic (areály zaměřené a hutnění Fe a zpracování švartny) další: Lovosice, Mistřín Lokalizace výrobních prostorů a dílen: ovlivněn: - objemem surovin a přístupem k nim - technologickými podmínkami - společensko-ekonomickými faktory: _organizace výroby _specializace výrobců _společenská kontrola výroby a distribuce lokalizace výrobních prostorů na oppidech: 1) uvnitř dvorců – doklady specializované výroby => soukromé 2) u hlavních bran a u hlavních komunikací – jednotlivé objekty => samostatní výrobci (závislé postavení ?)

Archeologická identifikace výrobních areálů: zahloubené – doly, pece x nadzemní - sejpy problémy: při lokalizování výrobních areálů redukční transformace – počet pramenů se zmenšuje kumulační transformace – prameny spolu nesouvisí (časově a funkčně) finální produkty: by měly být více na uţivatelské lokalitě neţ na produkční - evidovat stopy pouţívání Osoby provozující výrobu: • jednotlivci • family-based industries • komunity (Hallstatt) Náročnost a rozsah výroby: počet zapojených osob, kvalifikace a specializace =) dosaţená produkce se zjišťuje: podle výrobního odpadu podle ekologického impaktu na prostředí (palivo) sezónnost – podle dostupnosti suroviny sociální vazby mezi výrobci a odběrateli mobilita výrobců Kontrola zdrojů a distribuce:  centralizovaná kontrola – politické řízení výroby malou skupinou na centrálních lokalitách => HaD – LT A x  decentralizovaná kontrola –– rozptýlená v osadách, kontrola v rukou jednotlivých komunit (rodin, kmenů). Výroba provozována ve velkém počtu osad –slabá kontrola – nezávislost řemeslníků a obchodníků => LT B-C

Jednotlivá řemesla: Hutnění: • tavba v pecích – baterie - jednorázové • hutě blízko obytného areálu, • nejsou časté • potřeba dřevěného uhlí – milíře • zařízení • kupolovitá pec – na úrovni terénu • redukční výhně – zahloubené jámy • pece se zahloubenou nístějí – struska nevytéká ven, ale do nístěje Mšec - hutě podél Loděnického potoka, LT C1 potřeba dřevěného uhlí - milíře na oppidech – pouze Kelheim Kovářství: • oddělené od hutnictví • kovář téměř v kaţdé vesnici • otázka obchodu se surovinou – nejsou hřivny – pravděpodobně obchod se struskou • kovárny: mírně zahloubené prostory s výhní a kovadlinou • otevřené na jedné straně • stěna proti větru

Slévačství: můţe probíhat ve stejných dílnách jako kovářství (podle archeologických pramenů), potřebuje výheň tyglíky (tavicí kelímky) – se stopami kovů, kadluby (licí formy) – hlinité nebo kamenné Mincování: výroba mincí se dělí na: 1) výrobu mincovních stříţků – odváţený kov ve tvaru mince. Dokládají to mincovní destičky- hliněné destičky s důlky (stejně velké důlky přesně na poţadovaný nominál mince), do kterých se lije roztavený kov 2) raţbu vlastních mincí – pravděpodobně oddělené od výroby stříţků. Dokladem je razidlo (s negativem mincovního dekoru), raznice (spodek) - další doklady – bronzové nebo Fe váţky – na drahý kov vlastní typ mince pro danou lokalitu (např. Ag mince s koníčkem typická pro Němčice) mince se vyráběly v emporiích a na oppidech, výjimečně na níţinných lokalitách (Tuchlovice – nález mincovní destičky) Hrnčířství: specializované hrnčířství: distribuuje keramiku na kruhu - po celou dobu LT LT A – braubašské zboţí, s kolky LT B-C – jemná keramika, stolní náčiní – v hrobech LT C-D – jemná stolní keramika, malovaná jemná keramika, grafitová keramika podomácká výroba: hrubá a kuchyňská keramika – většinou v ruce, maximálně obtáčená hrnčířské pece: dvoukomorové s kopulí a roštem lokality: níţinné sídliště – Strachotín, emporium – Lovosice, oppidum – Staré Hradisko Zpracování jantaru: jantarová stezka - V část (větev) z Aquiley přes V stranu Alp doklady zpracování jantaru: oppida: Stradonice, Staré Hradisko, České Lhotice nálezy mimo oppida: níţinná sídliště - perly - Bořitov, Ptení (= depot) - nálezy jantarové suroviny dokládají etapovitý obchod – dopravu suroviny do sekundárních center (oppida), její zpracování ve finální produkty (perly) a následnou redistribuci Email: červený email (nahrazuje zřejmě korál) - střední i pozdní LT – střední nejsou doklady dílen, pouze výrobky (emailem zdobené opaskové řetězy ....) - prokázaná emailérská dílna na oppidu Bibracte - u nás pouze finální produkty • patky spon • záštity mečů • zdobení kovových opasků • hlavice hřebů a nýtů Sůl: Hallstatt – těţba a distribuce nepřerušena ani v LT – suchozemské obchodní trasy vedou i přes Solnou komoru získávání soli odpařováním – briketáţí – SZ Francie (Bretagne), Německo – Bad Nauheim (kontakty ČR s Německem)

Sklo: N. Venclová 1990 • finální produkty • skelná hmota • nejsou doklady dílen z našeho území Kamenictví: brousky, závaţí, skulptury, ţernovy ţernov = rotační mlýnek, dvě části: běhoun a leţák, mele se rotačními pohyby, v pozdním LT velká poptávka po ţernovech a distribuce i na velké vzdálenosti J. Waldhauser PA 1981 těţba materiálu – křemenný porfyr, znělec ... dvě hlavní centra těţby suroviny: 1) SZ Čechy u Lovosic - Velké Ţernoseky a Opárno – křemenný porfyr 2) V Čechy – Kunětická Hora (u Pardubic) – fonolit (=znělec) Švartna – sapropelit: pouze střední latén - LT B2-C • uloţena v nadloţí Kounovské sloje • téměř výhradně kruhové šperky • výjimečně přesleny • dálkový obchod • symbolický význam Specializace v potravinářství: - specializovaná produkce mléka a masa, případně dodávky zemědělských produktů (doloţitelné archeobotanikou) archeologické doklady: maso – konzumentská lokalita: různé osteologické druhy konzumovaných zvířat jednoho druhu (Francie) nebo masově stejné části skeletu („prasečí půlky“ – Hallstatt)

Depoty:

Depoty br. šperků Duchcovský depot - LT B1 Mincovní depoty tezaurace hodnot rituální – Au ve svatyních (v pozdním LT zlato nepatří elitě, ale do svatyní => výrazná změna oproti HaD/LT A) • Podmokly • Starý Kolín • Stradonice Výrobní depoty: LT C2-D1 hromadné sklady Fe výrobků, surovina nebo obchodní • Kolín • Bezdědovice • Liptovská Mara Obchodní nebo rituální depot: Ptení (pozd LT) různé předměty: br. plastiky, krouţky, závěsky, jantarové a skleněné perly ...

Rurální ekonomika

Subsistenční strategie agropastorální ekonomika ve středním a pozdním laténu rurální společnost a její charakteristika „keltská společnost je výhradně rurální“

 zemědělství  chov dobytka, lov  skladování  specializace  směna  strukturace sídelního areálu Komunitní areály – stejná teorie jako pro halštat Vyuţívání zdrojů sídelního areálu: sídlo=>kampus=>kulturní les=>divoký les Sídlo: stavby, ruderální a zarůstající plochy, pole - sešlap, ukládání odpadků, orba, zástavba, ustájení dobytka, výkopy a vrstvení zeminy, skladování, specializovaná činnost, pole (infield) Kampus: trávníky, zarůstající plochy - pastva, vypalování vegetace, těţba, vyuţívání zdrojů, pole (outfield) Kulturní les: pastevní a letninový les (letnina = listí ze stromů pouţívané jako píce pro zvířata), zarůstající plochy - pastva, těţba hmoty dřeva a listí Divoký les: klimax, zarůstající plochy, nebo primární bezlesí - většinou bez nebo s minimálními zásahy (těţba dřeva, lov, sběr) Zemědělství: Prameny:     

písemné prameny – Plinius, Strabón, Columella, Vitruvius ikonografie – skalní rytiny, římské reliéfy (sloupy, náhrobky...) etnografie – pozorování (nej. Řecko, Rumunsko, Ukrajina...) experiment – s pěstováním pravěkých druhů plodin, pouţívání nářadí.... archeologické nálezy - nářadí

Agriculture x Horticulture: Intenzita zemědělské produkce: M. van der Veen, G. Jones, A. Bogaard (Sheffield) Agriculture: „zemědělství“ – large scale; méně intenzivní obdělávání (ozim, jar), střídavé obrábění, úhorování Horticulture: „zahradnictví“ – small scale; velmi intenzivní obrábění – obvykle na menších plochách blízko obydlí Nářadí: orba – dřevěný pluh s Fe radlicí a krojidlem, brány, motyky sklizeň – kosy, srpy, noţe na letninu Orba a úprava půdy: půdy – nejlepší na spraši, event. v nivách • černozemě, černice (pod stepním pr., humus, těţší) • hnědozemě (méně humusu, lehčí na obrábění) • hnědé půdy (lehčí, tenčí vrstva humusu) příprava půdy – • ţďáření (slash and burn) – překonaný názor • kypření, převracení, orba pomocí pluhu a zvířecího zápřahu • okopávání (menší plochy) • střídání ploch – úhor (fallow) pro pravěk 1x, 3x, 5x větší úhor neţ pole • 4 lidé – 1ha pole + úhor

Hnojení - pro dobu ţeleznou prokázáno  hnojení domácím odpadem a maštalním hnojem  přepásání strnišť • archaeobotanika – rostliny do prostředí bohatého na N (dusík) • sběr – keramika (konvence – méně střepů, něţ kolik indikuje sídliště) Keltská pole – - orba kříţem (rozdíl od středověkých) - prostorově dělené obhospodařování: zlepšování kvality půdy: • střídání ploch (úhory, přílohy) • přepásání dobytkem (košarování) • hnojení, přepalování Doklady zemědělského vyuţití půdy– hypotéza: volné prostory kolem sídlišť = pole nebo pastviny - jak to dokázat ? – letecké fotografie (stopy orby) archaeobotanický výzkum – makrozbytky dokládající kultivaci pylové profily – pyl dokládající kultivaci Pěstované plodiny: obilniny pšenice jednozrnka, dvouzrnka (Triticum monococum, dicocum), pšenice špaldová (Triticum spelta), ječmen (Hordeum Vulgare), proso (Panicum milliaceum) luštěniny čočka (Lens culinaris), „keltský“ bob (Vicia faba), hrách (Pisum sativum), cizrna (Cicer arietinum) technické plodiny – len (Linum usitatissimim), konopí (Cannabis sativa) Skladování: - kulturní fenomén, C. A. Smith 1976, S. Jones 2001 surplus (nadprodukt) – je hybná síla všech ekonomických vztahů - podmiňuje sociální stratifikaci, vznik elit směnu, odpoutání se od čistě subsistenčních činností - egalitářské společnosti neprodukují surplus =) nepotřebují ho (nepodporují elitu) - redistribuce surplusu: - směna - slavnosti - prezentace - potlač - dary

Skladovací zařízení: A) zásobní jáma, B) nadzemní stavba (sýpka, špýchar), C) keramická zásobnice A) - výhody: velký obsah, rychlá realizace, moţnost skrýše, stabilizace produktu, dlouhodobé skladování (pro výsev) - nevýhody: jednoduchý přístup, opakovatelné skladování, dlouhodobé i krátkodobé, do všech prostředí, velký obsah (var.), měřítko a soc. sféra - kulturní (slavnosti), směna, domácí, komunitní (supra), znak prestiţe (?)

B) - výhody: jednoduchý přístup, opakovatelné skladování, dlouhodobé i krátkodobé, do všech prostředí, velký obsah (var.) - nevýhody: napadnutelné hlodavci, nebezpečí poţáru, konstrukce měřítko a soc. sféra – domácí, komunitní, kulturní, směna, znak prestiţe (?) C) - výhody: jednoduchý přístup, opakovatelné skladování, v obydlích, moţnost skladování transformovaných produktů - nevýhody: „malý“ obsah (dočasné skladování), nutná kontrola měřítko a soc. sféra – domácí pouţití pozdní LT – nejsou ţádné zásobní jámy (!!!), obilí jde zčásti na směnu Chov domácích zvířat: • pastorální ekonomika • usnadňuje kolonizaci – zaloţení subsistence na pastorální ekonomice umoţňuje osídlit zemědělsky nevýhodné oblasti nebo usnadnit počáteční roky v nových sídlištích • pastevectví – běţné na oppidech – osteologický materiál dokládá tisíce jedinců transhumance - dočasná místa pastvy mimo vlastní sídliště salaše apod. zvířecí produkty:  mléko =) krávy, ovce, kozy =) výroba sýrů (osteologie – starší jedinci)  maso =) dobytek, ovce, kozy, prase, kůň, pes, drůbeţ =) kosti Plinius, Strabón (osteologie – mladší jedinci, určité části skeletů, známky na kostech)  vlna =) ovce =) tkaniny =) přesleny  kosti =) vše =) artefakty sluţby:  jízda =) koně =) postroje, ostruhy, pís prameny  orba =) dobytek =) orební nářadí, etnografie  tah =) dobytek, kůň, pes =) součásti vozů  lov =) pes =) písemné prameny  v rituálech =) dobytek, vše =) kosti ve svatyních rozdíly mezi níţinnými sídlišti a oppidy: na oppidech více koní a méně ovcí o čem to vypovídá? 1) o pastorální ekonomice 2) o prostředí 3) o preferencích 4) o tradici (?) - dobytek a prasata - lze pást na plochách mýceného lesa, zároveň ho udrţovat v nízké formě - ovce na oppidech (představa zalesněné krajiny) - nedostatek vhodných ploch na pastvu (pouze úhory a přílohy), hnojení a udrţování kvality půdy, umoţňuje udrţovat trvalé plochy polí Exploatace divokých zdrojů: lesy a řeky: dřevo – stavby, palivo, spec. výroba coppice, pollard, shred (= techniky managementu lesního porostu = ořezávání stromů do poţadovaných tvarů) letnina – (tzv. manageovaný, kulturní les) = píce pro dobytek

sběr plodů a medu lov – doplněk stravy, koţešiny, parohy, kosti písemné prameny – zábava pro elitu osteologie: 1-2% srnec, jelen, zajíc, tur, liška, vlk, bobr divoké prase, ptáci... rybolov osteologie – rybí kosti (sumec, štika, losos) nářadí – sítě, háčky, závaţí

Obchod a směna v LT

teorie obchodu a směny v sekci k Ha/LT A – platí i pro stř. a pozd. LT Obchod v Halštatu a časném laténu: - luxusní předměty, symboly prestiţe (picí servisy) - úzce organizovaný, v rukou elity a řeckých obchodníků - doklady v mohylách a na hradištích – „port of trade“ (ekonomické a sociální funkce) => končí s rozpadem časně LT sociální struktury a transformací ve střední LT Obchod a směna ve stř. LT – LT B-C: - určité podceňování obchodních kontaktů organizovaných institucemi  Období přesunů a válečných kontaktů => pohyb artefaktů zprostředkováván především pohybem osob: ŢOLD, KOŘIST, EXOGAMIE, šíření STYLU, MÓDY ----------------------------mince, zbraně, šperky, amulety osobní výbava, šperky, amulety -------- projevuje se zejména na pohřebištích Existuje i organizovaný obchod - specializace podmiňuje směnu, směna (poptávka) podmiňuje specializaci: distribuce soli – zřejmě nepřerušena (stálá poptávka) distribuce švartny – z Kounovské oblasti, ovlivněno stylem, módou a poptávkou, produkt industriální zóny kolem Mšeckých Ţehrovic, nutná kontrola a organizace distribuce kovů – písemné prameny příklady: pro stř. LT • personální kontakty • pohyby osob v souvislosti s vojenskými taţeními • exogamie - amforovité skleněné perly – Přítluky – z Karpatské kotliny - kauri mušle – Radovesice, Dejvice - korálové a mušlové vloţky na patkách spon, v náramcích a ozdobných rozetách (Sulejovice, Chotín) - cizí mince – ţold, kořit, amulety Obchod a směna v pozdním LT - LT C-D emporia a oppida  nové zintenzivnění obchodu • uklidnění situace po keltské a římské expanzi • zaloţení Aquileiy – 181 BC (!) centralizace a vznik trhových míst: oppida a emporia • •

početnější vrstva zapojená do obchodu neţ v Ha D a LT A podmínění vzniku nových sociálních vrstev

•

uplatňují se monetární platidla (minimálně pro dálkové kontakty, pro lokální kontakty se zřejmě nadále udrţuje naturální směna)

Organizovaný dálkový obchod existuje na různých úrovních - největším hybatelem opět poptávka po vínu (Z Evropa – distribuce vinných amfor, stř. a V Evropa – jiné mechanismy, nejsou amfory, konzumaci vína dokládají importované br. nádoby) Kdy se obchod stane dálkovým? pokud překonává vzdálenosti kritickým územím ( např. pohraniční hory) pravidelný – ojedinělé importy nemohou dálkový obchod doloţit Rozvinutý lokální obchod kontakty centrálních míst s jejich zázemím Oppida jako „Ports of trade“: stejná teorie jako v HaD/LT A „port of trade“ – K. Polanyi 1963 místo /instituce/ zaštiťující obchod, (často u terénních překáţek – přístavy, na úpatí) • neutrální organizace • úzké spojení mezi ekonomickými a sociálními organizacemi PORT OF TRADE zajišťuje: 1. vojenskou ochranu 2. civilní ochranu cizím obchodníkům 3. moţnost uskladnění zboţí, kotvení lodí atd. 4. správu 5. povolení k obchodu 6. rozsah obchodovatelného zboţí Systémy směny: - závislé na vztazích mezi producenty a konzumenty - ovlivněno prostorovým rozloţením elity v centrech => obchoduje na periferiích => chrání Obchodní cesty: vodní – moře, řeky lodě, vory, plavení dřeva • písemné prameny: Diodoros – řeky v Gallii Strabón – Geografia Polybios • ikonografie • na řekách vznikají obchodní centra - oppida ČR – Vltava, Labe suchozemské – povozy přes Alpy – kontakty s jihem: - V Alpská cesta – větev jantarové stezky - Kontakty se Solnou komorou • •

písemné prameny: Strabón – dovoz vína archeologické prameny: součásti vozů

•

stopy po vozech na cestách vznikají obchodní centra – oppida, emporia

Osoby provozující obchod: Caesar – De Bello Gallico – mercatores – kromě zboţí šíří i informace, galská aristokracie D. Timpe 1985 - obchod pouze v rukou Řeků a Římanů - vlastní „keltský obchod neexistuje“ (....... dálkový, námořní) xxxxxxxxx G. Dobesh 2002 obchod v rukou domácího obyvatelstva (.........lokální, etapovitý) obecně se předpokládá, ţe obchod alespoň části provozovalo domácí obyvatelstvo obchod v rukou elity – podle jejího prostorového rozloţení (centrum, periferie nová sociální vrstva vzniklá novými – obchodními – vztahy v pozdním laténu. zřejmě rodinné skupiny archeologické   

doklady obchodníků: pečetní schránky – bronz nebo kost (Staré Hradisko, Stradonice) stily – kostěnné psací náčiní (Staré Hradisko, Stradonice) kostěný rámeček na voskovou tabulku – (Staré Hradisko)

Komodity: dálkový obchod písemné prameny: Polybius, Strabón  kovy – zlato, cín, ţelezo (ferrum Noricum)  pryskyřice  med  koţešiny  dobytek  lovečtí psi  otroci ....... výměnou za luxusní předměty a víno z Mediteránní oblasti archeologické prameny: výrazné artefakty s omezeným prostorovým výskytem  švartna  ___________pro pozdní LT a hlavně oppida:  jantar  kampánská keramika z Itálie (u nás pouze její napodobeniny)  římská toreutika – picí servisy  lékařské nástroje  prsteny s gemmou (drahý kámen s reliéfní řezbou)  skleněné nádoby)  mince – kromě obchodního také sociální a rituální význam (depoty) Komodity: lokální obchod  keramika  zemědělské produkty  finální výrobky  ţernovy – někdy překračují rámec lokálního obchodu model směny mezi sídlišti: předpokládá vazby mezi oppidem jako zprostředkovatelem finálních řemeslných produktů a předmětů získaných dálkovým obchodem a sídlišti

(dvorci) jako dodavateli zemědělských produktů a zčásti řemeslných výrobků => neplatí vţdy a všude a předpokládá míru vlastní zemědělské produkce oppida (nebo konzumentské lokality) Kontakty s germánskou oblastí: - personální kontakty, doloţené hlavně keramikou a osobními předměty: - místa: sídliště v SZ Čechách a oppida - předměty od polabských Germánů a z oblasti Przeworské kult. (keramika s fasetovanými okraji) ---- typické germánské zápony: Fe pásové s háčkem na konci, ostruhovité

Společnost v pozdním laténu

Lokalizace pozdně LT elity: podle Caesara – na venkov do soukromých dvorců (aedificia privata) Sídla elity v pozdním laténu: badatelská tradice je umísťuje: 1) na oppida obchoduje 2) na venkov tradiční rurální elita, bojuje a chrání projevy elity na oppidech: v archeologických pramenech (u nás zatím nejsou doklady přítomnosti elity na venkově)  importované br. nádoby  ostruhy  součásti zbroje  předměty spojené s dálkovým obchodem (jantar)  raţba mincí  osobní předměty – importované prsteny s gemmou (drahý kámen s reliéfní řezbou)  výstavná architektura – x – ohrazené dvorce lokalizace v rámci areálu: J. Collis 1984 1) u hlavních komunikací 2) blízko komunikací, ale vizuálně oddělené příklady: Manching - dvorec s dlouhými halovými stavbami a výrazným ohrazením Bibracte - atriové domy v římském stylu umístěné stranou od hlavní komunikace Staré Hradisko – ohrazený dvorec u hlavní komunikace s doklady dálkových kontaktů a přítomnosti jezdecké sloţky Závist – dvorec na akropoli, specializovaná výroba, elitní předměty Vnější projevy elity – hostiny: v pozdním LT opět zvýšený zájem o konzumaci vína – akcelerace dálkových kontaktů hostiny spojené s jídlem v hrobech celé keramické servisy, kotle skladování - shromaţďovaní přebytků; redistribuce elitou – hostiny - hlavně interpretace v britském prostředí (Danebury)

Kulty a rituály:

 lidé provozující kult – „druidové“ archeologicky nezjištěni písemné prameny   

lidé účastnící se kultu - oběti - archeologicky zjištěni válečných konfliktů, rituálů kult hlav – lebka v prostoru brány A na Závisti, zdobená lebeční kost ze Stradonic, trepanační rondely z plochých pohřebišť

Charakteristika náboţenství: polyteismus – doloţený písemnými prameny bojovnický kult – archeologické prameny – svatyně s deponovanými zbraněmi a oběťmi, kamenné plastiky (zejména Z Evropa, Francie – tzv. Gallo-Belgická sk., ze stř. Evropy doklad pouze Roseldorf) zemědělský a mateřský kult – spíše ke konci LT, vliv Říma Svatyně ohrazené areály se stavbou uvnitř oppida x venkov obětiny: lidské a zvířecí kosti deformované zbraně skulptury depoty mincí ČR – nejsou doklady (pouze hypotézy) na oppidech (Třísov, Závist) – snaha o rekonstrukce oktogonálních staveb předměty spojované s kultem z našeho prostředí: miniatura Fe štítu (Staré Hradisko), br. zvířecí plastiky, br. kolečka s loukotěmi .... příklady Gallo-Belgické sk. – Gournay-sur-Arronde – čtvercový příkop, uprostřed kultovní stavba, v příkopu deponované deformované zbraně, lidské a zvířecí kosti Ribemont-sur-Ancre – je moţné, ţe místo válečného konfliktu, ve svatyni deponované desítky těl bojovníků s výstrojí a bez hlavy Manching – svatyně na oppidu – čtvercový příkop, uvnitř stavba, nálezy – depot Au statérů, kultovní Au stromek

Hmotná kultura středního a pozdního laténu Spony:

LT C2 Motschwilská – se zesíleným lučíkem Kostrzewski A – připojená patka na vrcholu lučíku Kostrzewski B – patka připojená na konci lučíku u vinutí Kostrzewski C – lučík v ostrém úhlu veden nad vinutím

LT D1 Ornavasso – s dlouhým samostřílovým vinutím spony s rámcovým zachycovačem: nahrazují připojení patky k lučíku. V pozdních obdobích se v rámcovém zachycovači objevuje prolamování. Nauheim – trojúhelníkovitá ploška u vinutí Kostrzewski D/E – drobnější, Fe, patka připojená k lučíku v zadní části konec stupně: Kostrzewski K – zalomený lučík Beltz J – vysouká obloukový lučík, připojená patka Lţičkovitá – „lţička“ překrývá vinutí (i drahé kovy) Almgren 65 – litý profilovaný lučík (i drahé kovy) Zápony a nákončí opasku: palmetovitá – bronzová, obchoduje se s nimi rámečkovité – pozdní LT opět organické opasky s krouţky. Rámeček kruhový nebo čtvercový. Nákončí opasku – bronzové profilované

Keramika: příprava jídla: vyšší tvary, hrnce, misky stolní, prestiţní: misky, hrnky, lahve, poháry, situly skladovací: zásobnice Tvary:  vysoké tvary (hrnce) – 50 %  misky– 40 %  ostatní – (lahve, zásobnice, cedníky…) do 10 % soudky, hrnce (prohnutý, odsazený okraj), misky se zataţeným okrajem, jemné misky s esovitým okrajem, poháry, situly, lahve zásobnice – robustní (nahrazují sila?) Materiál:  hrubá (písek, slída)  jemná – 10 – 40 %  grafitová – 1 – 5% na kruhu (jemná, grafitová) LT B -

nevýrazná keramika hrncovité nádoby, lahvovité tvary úprava povrchu „mramorování“ „chuchvalcovité drsnění“ – přetaţení hlinkou kónické misky přibývá tuhová keramika esovité misky – plast. horizont. ţebra

-

výraznější profilace svisle rýhované hrnce, tuha značky na dně regionální rozdíly – Morava – kolkování pod hrdlem na vnitřní straně misek vhlazování

LT C1

LT C2-D

-

přibyly vysoké lahvovité a pohárovité tvary pokračují S profilované misky – dochází k odsazení hrdla misky se zataţeným okrajem – postupně zalomeným hrnce s odsazeným hrdlem tuhové svisle rýhované hrnce zásobnice krajová specifika – odlišená keramika SZ, stř. a V, J Čech a S a J Moravy

-

povrch: struhadlovité drsnění – přetaţení střepu, vytrhnutí ostřiva černý smolný nátěr vhlazování – uvnitř misek, vně hrnců malování – červená, černá a bílá hřebenování – svislé, oblouky vlasové rýhování rytí, kolky

Vybavení domácnosti: sekáče, kotle, závěsy na kotle, noţe, klíče, kování zámků Zemědělské nářadí – radlice, krojidla (1 nález), motyky, kosy Textilní výroba – tkalcovská závaţí, přesleny, jehly, pérové nůţky, šídla, otisky tkanin na korodovaných předmětech Jezdectví a vůz: zákolníky: v materiálu z oppid, maskovité, zdobené emailem z Manchingu (patrně rituální), v depotech Fe předmětů kování kol vozu – náboje – v depotech Fe předmětů jezdectví: ostruhy, udidla, postranice uzd Výzbroj a výstroj: drátěné košile (z nýtovaných krouţků), prodlouţené meče, přilby (podle římského vzoru), kopí, štíty s velkými pásovými, nebo kruhovými puklicemi na oppidech – lehké oštěpy a šipky do luku Sklo: na oppidech jako importy skleněné nádoby – dna tmavě modrých a fialových nádob a millefiorové sklo skleněné perly a náramky kosti a paroh: nejbohatší kolekce ze Stradonic: hřeben, hrací kostky a kameny, rukojeti a střenky k nářadí, šídla, jehlice, průvlečky, zdobené kusy kostí mince: E. Kolníková, J. Militký Au a Ag raţby – prvně se objevují cizí mince zřejmě jako ţold statéry Filipa a Alexandra Makedonského – ještě plochá pohřebiště domácí produkce: pak se objevují jejich napodobeniny – 3. st. BC- domácí raţby, ale nedoloţená místa produkce: statéry typu Níke a statéry typu Athéna Alkis - pozdní LT Au mušlovité statéry („duhovky“, „Bójské raţby“ ) statéry – nominální hodnoty: 1/1, 1/3, 1/8, 1/24

Ag raţby – typ Rosseldorf, typ Staré Hradisko (drobné Ag mince s koníkem) - LT D2 – Ag tetradrachmy typu Biatec – v Podunají, kolem Bratislavy, Ag mince s nápisy (Biatec, Nonnos...) 1/7 jejich váhy – Ag drobný nominál – typ Simmering

tzv. NEKELTSKÉ KULTURY NA NAŠEM ÚZEMÍ  Podmokelská sk.  Kobylská sk.

 Púchovská kult.

Labská průrva – Ústí N/Labem – Pirna domácí (Ha) substrát s Germ. a LT vlivy? kontaktní funkce v cestě na SZ – obchod stř. a S Morava, S Slovensko

 Przeworská kult. a polabští Germáni prvky na LT sídlištích a oppidech

Podmokelská sk.

obl. Labské průrvy W. Mähling, N. Venclová 5. – 2. st. BC – LT B1 – LT C1 po polovině 2. st. BC – vymizení projevů (sráţka s Kimbry – 113 BC ?) prameny: ţárová pohřebiště - popelnicové hroby • Neštěmice • Křešice • Podmokly hmotná kult. kovový inventář: LT keramika vlastní, LT, germánská spony – typické pro stř. LT, germánské zápony

Kobylská sk.

W. Mähling, N. Venclová • Z okraj stř. Pojizeří • od pol. 2. st. BC • výskyt na Podmokelských poh. prameny: ţárová pohřebiště - popelnice překryta miskou • Kobyly • Neštěmice sídliště: málo, ne objekty, pouze keramika

hmotná kult. kovový inventář: LT (spony, typické pro pozd.LT – Kostrzewski K, D/E), Germ (zápony) keramika: LT, Germ. (Jastorf, Przeworsk)

Przeworská kult.

oblast rozšíření – severně ČR, Polabí jednotlivé artefakty na LT lokalitách (oppida) keramika s fasetovanými okraji germánské zápony

Púchovská kult.

K. Pieta – SK; M. Čiţmář - ČR • S Morava, Slovensko (Orava, Spiš, Prešov), do J Polska • předpúchovský horizont – 4.-3. st. – LuţK substrát • vlastní Púchovská od 2.st. • keltská hmotná kult. - kovový inv. • domácí keramika • trvání po zániku LT do DŘ • 30. léta 1. st. AD – krize v souv. s Vanniovým královstvím • konec v 2. st. AD – kolem 180 – taţení Marca Aurelia prameny: sídliště: hradiště malá na kopcích (Jičina, Štramberk) velká – Liptovská Mara, Poţaha

Liptovská Mara: výzkum K. Pieta • • • • • • • • • •

hradiště nad nádrţí Liptovská Mara, kolem další různě specializované lokality, tahle centrální mokrá lokalita – dochováno mnoho organického materiálu a konstrukčních detailů dvorcová zástavba doklady výrobní specializace – Fe a hrnčířství centrum kultu – opevněný kultovní areál s lidskými obětmi vlastní raţba mincí – tzv. mince Velkobystereckého typu archeobotanické nálezy dokazují pěstování kulturních plodin Triticum spelta – pšenice – ukazuje na výhodnější klima depoty zemědělských nástrojů

PŘECHOD LATÉN – DOBA ŘÍMSKÁ kontinuita nebo zlom?

Konec oppid v ČR LT D1 / D2, cca 50-40 BC • různé názory: Drda – Rybová – historické příčiny – taţení Germánů, Římanů a Dáků celkové rozrušení sociálních, ekonomických a politických vazeb Salač – „domeček z karet“ , obyvatelé oppid naprosto odtrţeni od zemědělské výroby, vlivem historických událostí zrušení ekonomických kontaktů, mizení zázemí – zhroucení systému •

Archeologické projevy  zintenzivnění opevnění – nové techniky ze Z (Fécamp – poslední fáze na Závisti)  přesuny artefaktů – pohyby keramiky – středočeská a moravská keramika ve Francii a Podunají

Historické události a přesuny: model 2. – pol. 1. st. BC – oppida 60. léta BC --- „taţení do Gallie s Helvétii“ 58 BC – poráţka – částečný návrat zpět

=> pozdní nálezy na oppidech (spony – Závist, Stradonice) => přesun do Podunají dácké taţení 41/40 BC => => Burebista - zničení - „Bójská poušť“

Pozdní Keltové v Podunají:

Bratislava, Děvín, Braunsberg – přesun po oslabení oppid v Čechách  mocenský a ekonomický vzestup, autonomie, raţba vlastních mincí ----- Pozdní raţby – Ag tetradrachmy, se jmény – typ: BIATEC, NONNOS, MACCIUS ... spojované s konkrétními členy aristokracie  • • •

Bratislavské oppidum – hradní vrch katastrofický horizont poţárové vrstvy, zabití v příkopech souvislost s taţením Burebisty – 41/40 BC - Bójská poušť

laténské a římské nálezy společně (Děvín, Braunsberg) Dácké nálezy na J Slovensku, keltské nálezy kolem Leithagebirge (AU) – poslední Civitas Boiorum, zaznamenaná písemnými prameny

Časové vymezení počátku doby římské časná doba římská 1. horizont plaňanských pohárů A – 35/25 – 10/5 BC 2. horizont Marobudovy říše

B1a – 10/5 – 20/30 AD 3. horizont klasických spon s očky B1b – 20/30 – 50/70 AD základní členění – H. Eggers stupeň A – 35-5 BC V. Salač 2006, E. Droberjar Großromstedtská kultura = Plaňanský horizont; 35/25 – 10/5 BC Kontinuita sídelních areálů: • počínající doba římská vyuţívá stejné areály jako sídliště pozdní doby laténské • smíšená hmotná kultura • prvky LT a Řím v jednom sídlištním objektu Germáni: • vyuţili opuštěný areál s funkčními objekty • populace koexistovaly na jednom místě • výhodnější osidlovat vyuţívanou krajinu • otevřené plochy, stávající pole • minimalizace kultivačních činností Archeologické prameny: sídliště s keramickou náplní počátků doby římské • Lužice • Radovesice • Nový Bydžov • Holubice • Praha - Běchovice • Zahloubené • stavby Zahloubené stavby: 6 kůlů – Germánské, 2 kůly - laténské pohřebiště: Tišice, Tvršice, Mlékojedy, Zliv, Lékařova Lhota ţárový pohřební ritus nevýrazná stratifikace hroby bojovníků Hmotná kultura: plaňanské poháry keramika s jemnou rytou výzdobou – radélkem spony: pozdní LT : oppida a pohřebiště Kostrzewski K Beltz J Alesia (Závist) časné Geschweifte (= prohnuté) fibeln Řím – -

Geschweifte fibeln spony s očky