prosinec
2010 9-10/2010 Vážení a milí čtenáři našeho OSoBáčku, dostává se Vám do rukou letošní poslední číslo. Jde vlastně o dvojčíslo, přičemž část první (ta větší) je standardní a věnuje se cele naší problematice. Část druhá je odlehčená, jak se sluší na číslo předvánoční a de facto i předsilvestrovské. Bilancování celého pomalu končícího roku si ponechám až na prvé číslo po Novém roce. Pro tuto chvíli bych si jen celé to dění v rámci trojích voleb, které nás postihly v tomto roce, dovolil shrnout do vyčerpávajícího moudra prvního našeho pana prezidenta T. G. Masaryka: „Tož, demokracii už máme, teď ještě potřebujeme ty demokraty.“ Jinými slovy, situace spěje od zastupitelské demokracie s autokraty k přímé demokracii. Co si nevybojujeme, neb dokonce nevykřičíme na ulici, to prostě mít nebudeme! Příjemné počtení, pohodu a klid o Vánocích, příjemné prožití Silvestra a důstojný vstup do Nového roku Vám přeje Otto Hoffmann a redakce OSoBáčku
Zima / Winter Neznámý autor Zima přichází a čas zimní provází prvními vločkami bílými poslední rudé jeřabiny. Ohně planou a kotle zpívají, a zem k odpočinku ukládá se do příštího jara. Překlad a foto Otto Hoffmann
Motto: Jean Bodin píše v Les six livres de la république z roku 1576, že demokracie je nejhorší státní zřízení, neboť je velmi reálné nebezpečí, že se k moci dostanou hlupáci nebo prospěcháři. Kdyby chudák tušil, ţe za ani ne čtyři a půl století bude existovat země, kde se tyto dva druhy spojí dohromady v jednu ohavnou mutaci.
Staří proti novým Supervolební rok 2010 byl z hlediska politologického naprosto fenomenální. V květnových volbách
do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky voliči politiky, dá se říct, naprosto zaskočili. Překvapili je tím, ţe se přestali chovat jako tupé ovce, které se nechají zmanipulovat předvolební rétorikou dvou klíčových stran, a místo toho raději ve volbách upřednostnili alternativu. Voliči se nebáli dát hlas menším a neznámým politickým subjektům, které jsou údajně nečitelné a navíc se nebáli krouţkováním odstranit z politického výsluní zprofanované tváře spojené s politickými kauzami. Ihned po volbách jsme od modrých i oranţových slyšeli silná slova o vyslyšení názoru voliče, o jejich poučení se, o pokoře a o změně, kterou obě strany musí co nejdříve projít. Do voleb komunálních, praţských magistrátních a senátních, které se konaly v říjnu tohoto roku, vyrazily tedy obě velké strany s novými tvářemi a s umírněnějšími hesly, aby své voliče přitáhly zpět. Dnes, dva měsíce po podzimních volbách, můţeme s klidnou tváří konstatovat, ţe to vše bylo jen hra – byl to pouze způsob, jak uchlácholit stádo a získat ztracené pozice. Do magistrátních voleb v Praze si pro jistotu jednobarevné zastupitelstvo ještě v rychlosti před
volbami odhlasovalo rozparcelování Prahy do více volebních obvodů, aby si zajistilo, ţe malé politické subjekty hranici, nutnou pro zvolení do zastupitelstva (7-10%), nepřekročí. A některé městské části je následovaly – např. Praha 3. Fenomén krouţkování, resp. tentokrát kříţkování, neměl při přepočtu hlasů jiţ tak silný vliv na výsledek, jako při volbách parlamentních (resp. malé strany ještě více znevýhodnil). Občané, kteří k volbám dorazili (a bylo jich opět méně, neţ v letech předešlých), dali po celé České republice opět přednost alternativě, tentokrát v podobě nezávislých kandidátů. Díky tomu se v Praze 2 na druhé aţ třetí příčce umístili Občané za spokojené bydlení (OSB), zároveň s TOP 09. Z tohoto volebního výsledku jsme všichni měli ohromnou radost a byli jsme plni očekávání věcí budoucích. A výsledek? Z politologického hlediska naprosto absurdní: pravolevá koalice. V Praze 2 volební koalici utvořila ODS, ČSSD a Strana zelených, tedy právě ty strany, které byly v minulém volebním období na radnici zastoupeny, ODS jako vládnoucí strana a zbylé dvě jako neslučitelná opozice. Pravicová ODS, která za uplynulých 20 let 1
neměla ani jednou problém se sestavením jednobarevné vlády, nyní poprvé musela hledat partnera. Také se ptáte, proč ODS nesáhla po ideově bliţší, konzervativní straně TOP 09? Také si říkáte, proč povolební jednání s OSB proběhla jen v rychlosti a jen pro forma? Pak se moţná budete divit tomu, ţe TOP 09 je údajně jako nový subjekt na české politické scéně nečitelný, a tudíţ je jako koaliční partner nespolehlivý. A ţe OSB je jako nezávislá občanská iniciativa s jednostranným zaměřením na privatizaci bytového fondu nezkušený a nerelevantní partner. O tom, jak dopadlo utváření vlády na Magistrátu hlavního města Prahy, víme všichni své. Nepomohla ani petice s více neţ 20 tisíci hlasy, nezabrala ani demonstrace stovek lidí na Mariánském náměstí. Pravda je, milý občane, úplně jednoduchá: komunální a magistrátní volby v Praze potvrdily fakt, ţe politikům starých stran vůbec nejde o názor občana. Tyto strany totiţ s kamennou tváří tvrdí, ţe povolební výsledek v Praze se dá číst jedině tak, ţe občan si přeje spojení pravice a levice. Přeloţeno do občanštiny: vítěz voleb nebo strany se silným mandátem se musejí obejít, hlavně aby pozice starých zůstaly zachovány, a to za jakoukoliv cenu… Nám, občanům, tedy moţná nezbývá nic jiného, neţ následující čtyři roky reptat v hospodě nad pivem, jak nás ta politika štve, jaké je to svinstvo, a nad dalšími kauzami a špinavostmi velkých stran jen lakonicky mávat rukou. A také ţehrat, ţe tentokrát jsme se u voleb opravdu snaţili, a ţe se zase vůbec nic nezměnilo. Vlastně změnilo: k horšímu. Já osobně jsem přesvědčena, ţe takový postoj není správný. Budu se i nadále věnovat problematice Prahy 2, sledovat aktuální dění a jako občan se k nim vyjadřovat prostřednictvím svých řádně zvolených zastupitelů. Není mi
lhostejné, jak (ne)transparentní naše radnice je, není mi lhostejné, jak se nakládá s obecním bytovým fondem a není mi lhostejné, v jakém ţivotním prostředí vyrůstá moje dcera. Jsem ráda, ţe můj hlas je na radnici zastoupen prostřednictvím „osmi statečných“ nezávislých občanů. Chtěla bych popřát všem našim zastupitelům za OSB hodně energie, optimismu a odvahy být seriozní a kultivovanou opozicí proti všem těm starým ostříleným politickým hráčům. A nakonec jsem i ráda, ţe v opozičních řadách s námi zasedli zastupitelé za TOP 09, protoţe v následujících čtyřech letech můţou společně dokázat, ţe ti noví to, na rozdíl od starých, myslí s občany opravdu upřímně. Štěpánka Collins
Politický podzim Čas, kdy sadař plody sklízí, není ani politikům cizí. Nelze říct, ţe rabují, pouze barvy roubují! K modrým štěpy oranţové, koalice tvoří nové, jak pak ovoce to chutná, musí voličům být putna. zk
Jak jsem se nestal starostou Onoho listopadového pondělí jsoucího osmým dnem daného měsíce se ve velké zasedačce ÚMČ Prahy 2 konalo 1. ustavující zasedání zastupitelstva vzešlého z komunálních říjnových voleb. Všichni zastupitelé na něm sloţili předepsaný slib, a tak bylo moţno přistoupit k otázkám procedurálním. Vzhledem k vytvořené modrooranţovozelené koalici, tj. ODS, ČSSD a SZ, zůstaly dva subjekty, které sic z vůle občanů skončily ve volbách na 2. a 3. místě shodným počtem osmi mandátů, které tvoří jiţ zmíněné koalici opozici. Vytvoření výše zmíněné koalice ukázalo, ţe ODS se jen tak svého šéfování na radnici nepustí, poměrně malým překvapením bylo, ţe
s programem diametrálně odlišným se s nimi dala do holportu ČSSD, která jim doposud více, či méně kryla záda. Zapojení SZ do koalice bylo nutností, aby tato pravolevovšeliká koalice měla vůbec většinu. A to je právě ono známé jádro pudla. Evidentně opět nepůjde o nic menšího neţ vládnout, válcovat opozici a prosazovat své zájmy. O tom, ţe politika je správou věcí veřejných, ţe jednání by měla být konsensuální a výsledek uměním moţného a tudíţ tím, co je pro občany tím nejlepším, nemůţe být ani řeči. Demokraticky legální to je, ale co morální? Těţko. Touha občanů po změně byla upozaděna mocenskými zájmy, a to nejen v Praze 2, ale i na Magistrátu, ba i ve vládě jako takové. Zkrátka občane, trhni si, nás zajímáš jen tehdy, kdyţ potřebujeme Tvůj hlas. Náš klub OSB s tím počítal. Proto také zvolil taktiku odkrytí karet hned v úvodu, při volbě starosty. Pro některé zastupitele bylo překvapením, ţe proti jasnému favoritovi, dávno avizovanému jiţ před volbami postavil do té doby příliš veřejně neznámého outsidera. Koalice nezklamala a jako jeden muţ odevzdala všech 19 hlasů Ing. Jiřímu Paluskovi. Nezklamala ani TOP 09, která splnila to, ţe bude volbu starosty bojkotovat. Je proto logické, ţe kandidát za OSB obdrţel jen osm hlasů svého klubu. Tak jsem se nestal starostou. Jednoznačně se nám potvrdily naše odhady. Snadno si pak koalice prohlasovala své sloţení Rady vč. uvolněných radních. A v době šetření na všech frontách zmnoţila počet placených radních o dva. Dluţno podotknout, ţe největší ironií je, ţe strana, která má jen dva zastupitele má 100% zastoupení nejen v Radě, ale mezi uvolněnými. Za co as se dostalo zeleným této výsady? Zatím jediným úspěchem opozice bylo prosazení a schválení vytvoření nového výboru zastupitelstva, a to výboru majetkového. Dodr2
ţena byla i zásada, ţe předsednictví ve výborech patří opozici. Proč také ne, kdyţ i v nich má koalice většinu. Uvidíme, jak se budou vyvíjet další počiny Rady a zastupitelstva. Za sebe, ale i za celý klub OSB mohu slíbit jediné, ţe budeme velmi kritickou, seriózní současně i konstruktivní opozicí. My se koupit nedáme a opít rohlíkem uţ teprve ne. Otto Hoffmann
zimní Čertovka foto Petr Krejčí
O bydlení Diskusi o bydlení a privatizaci vede OSB nadále, tentokrát v rámci zastupitelstva Prahy 2. Po jednání se starostou se zástupci OSB setkali i s jeho zástupcem pro oblast správy majetku a podpory podnikatelských aktivit J. Vaňkem, který v nové radě odpovídá za oblast správy majetku. Došlo k věcné výměně názorů, které jsou z obou stran dlouhodobě konzistentní, v mnoha ohledech však odlišné. Diskuse v politicky vícebarevném zastupitelstvu tak bude nepochybně zajímavá. Zatím jsme byli alespoň ujištěni, že se nemusíme obávat unáhlených kroků, jako je nesystémový prodej domů před přijetím koncepce plánované do konce prvního pololetí příštího roku.
Schůzka se uskutečnila v rámci probíhající série jednání s různými stranami a představiteli radnice. Věcná diskuse o našich názorech a argumentech je součástí naší deklarované role opozice – kritické i konstruktivní. Také nás zajímá, jak se vyvíjejí postoje ostatních a s jakými kroky můţeme počítat. Sešli jsme se k diskusi jiţ se zástupci TOP 09 i ČSSD, chystáme se pohovořit i se zelenými. V případě ODS jsme zvolili postup jednání s klíčovými představiteli, kteří měli nebo mají k tématu bydlení a správy majetku nejblíţe. Po jednání se starostou Ing. Jiřím Paluskou se 1. prosince sešli zástupci OSB s Ing. Janem Vaňkem. Neţ došlo na hlavní témata, informoval D. Richter o aktuálním problému s neuskutečněnou účastí opozičních členů kontrolního a finančního výboru na kontrolním dni k předání půdních vestaveb v několika domech. Kontrolní den byl nejprve přislíben, poté přeloţen a nakonec byl vysloven zákaz vstupu na staveniště, údajně z bezpečnostních důvodů. Rovněţ se zmínil o stíţnostech nájemníků na hluk ze stavebních prací probíhajících o víkendech. M. Mazancová vznesla podnět, aby se otázka dodrţování klidu v ranních hodinách ve volných dnech ošetřila ve smlouvách s dodavateli. J. Vaněk vzal podněty na vědomí a slíbil se jimi zabývat. Pak uţ se diskutovalo převáţně k tématu privatizace bytů. OSB i J. Vaněk se ujistili, ţe obě strany mají dlouhodobě konzistentní názory, v mnoha ohledech však odlišné. Shodli jsme se, ţe chceme, aby Praha 2 zůstala rezidenční čtvrtí, ţe odprodej majetku oprávněným nájemníkům musí pokračovat, ţe mnoţství potřebných bytů musí být jasně a kvantitativně stanoveno, ţe potřeby musí odráţet sociální situaci a politiku obce (sociální bydlení) se zaměřením na malometráţní byty. J. Vaněk ujistil OSB, ţe vnímá problémovou situaci, kdy
nájemníci ţijí v nejistotě, co a kdy bude obcí nabídnuto k odprodeji. Jak vybírat co odprodat? J. Vaněk připomněl dlouhodobě kritéria, která byla prosazována jiţ v minulosti. (1) Obec by měla stanovit bytové domy neprodejné z důvodu, protoţe v nich má veřejný zájem (mateřská školka, jesle, domy s pečovatelskou sluţbou, knihovna apod.). (2) Obec musí respektovat potřebu definovaného mnoţství sociálních bytů. (3) Obec musí uplatnit rovněţ ekonomické kritérium podle predikovatelných výnosů a nákladů vloţených nebo očekávaných. Uvědomuje si, ţe to není spravedlivé vůči všem občanům, ale je to v hospodářském zájmu obce. Úplná spravedlnost nebyla moţná ani na počátku privatizace. Po restitucích vlastnila obec 30% bytového fondu, aktuálně je vlastníkem 17% bytů na území MČ. Dle OSB je nejlepší, nejspravedlivější a ekonomicky téţ výhodný postup, aby si obec ponechala nebytové prostory (i pro potřeby veřejného zájmu) a byty byly prodány všem oprávněným nájemníkům, kteří o to projeví zájem. Nehrozí riziko úplného prodeje celého bytového fondu. Míru zájmu lze zjistit dotazníkovým šetřením, kdy budou osloveni všichni obecní nájemníci. Podobně, jako před volbami provedl J. Paluska. Šetření by však mělo být legitimní z hlediska nového zastupitelstva, adresnější, oficiální a procesně nenapadnutelné. Pracovní verzi dotazníku pro nové šetření zástupci OSB předloţili. J. Vaněk přislíbil, ţe si návrh prostuduje, zváţí a vydá k němu stanovisko. Na dotaz k předpokládané prodejní ceně uvedené v návrhu dotazníku (12 tis. Kč za m2) bylo sděleno, ţe k obdobné ceně, kterou OSB povaţuje za ještě dostupnou, dospěli i zástupci jiného sdruţení, které bylo před volbami v jednání s J. Paluskou. Byla pouţita kalku3
lace s vyuţitím ceny v místě obvyklé a slevového koeficientu. Navíc by pouţití takovéto ceny v průzkumu přineslo informaci o tom, kolik bytů by obci minimálně zůstalo při uspokojení všech oprávněných zájemců. Byty a spoluvlastnictví, nebo jen celé domy? „V souladu se zásadami, které zastupitelé ODS přijali v září, podporuji prodej po bytech jen, jde-li o všechny byty v domě. Odmítám spoluvlastnictví obce z důvodu administrativní náročnosti,“ řekl J. Vaněk. OSB namítlo: „Mnoho jiných problémů by se naopak vyřešilo prodejem po jednotlivých bytech bez podmínky prodat všechny v domě. Například respektování dobrovolnosti privatizace – existuje riziko tlaku na ty nájemníky, kteří by se nechtěli zapojit. Dále sociální důsledky vyplývající z namíchání bytů různé velikosti v jednotlivých domech. Ekonomicky výhodná je moţnost dlouhodobého pronájmu nebytových prostor ze strany obce. Společné vlastnictví je řešitelné a mělo by být i administrativně zvládnutelné. Jde to i v jiných obcích a MČ v Praze, i pod taktovkou ODS.“ V jakém rozsahu a tempu postupovat? J. Vaněk konstatoval, ţe za posledních 16 let bylo ve třech vlnách prodáno zhruba 200 domů. Tedy 50 domů za jedno volební období. Takové tempo povaţuje za přiměřené i pro další postup. Souhlasí s názorem, ţe větší mnoţství majetku by při vstupu na trh mohlo neţádoucím způsobem zahýbat s cenami. Chce, aby koncepce dalšího postupu, tedy kolik bytů obec potřebuje a seznam domů, které budou či naopak nebudou přicházet v úvahu k prodeji, vznikla a byla předloţena ke schválení do konce prvního pololetí příštího roku. Do konce volebního období pak realizovat prodej zhruba 50 domů. Pokud návrh seznamu nějakých
domů pro další prodej existoval v minulém období (on sám o ţádném neví), bude k němu přihlíţeno jen v případě, ţe by i tyto domy odpovídaly zvoleným zásadám a kritériím pro prodej obecního majetku. Projít tímto „sítem“ mohou, ale nemusejí. Ţádný návrh k prodeji nebude předloţen před přijetím koncepce. OSB namítlo, ţe důvody k omezení rychlosti privatizace nejsou akceptovatelné. Nejde o klasický prodej na realitním trhu, ale odprodej oprávněným nájemníkům, kteří by měli být vázáni omezením podmínek dalšího (zejména spekulativního) prodeje. Zpomalování nahrává spíše takovým postupům obce, kdy při omezení investic do bytového fondu můţe vyuţívat vybrané nájemné pro jiné účely a v draţbě (trţně) pronajímat uvolněné byty. To není sociální bydlení, ale podnikání. Navíc za situace, kdy jiţ dnes drţí obec mnoţství prázdných bytů. Obec by měla odprodej řádně připravit, ale pak jej uskutečnit téměř celý v rámci stávajícího volebního období. Na druhou stranu bylo s povděkem přijato ujištění, ţe se zatím nepřipravuje ţádný „záhadný“ výběr domů k prodeji. Jak nakládat s vybraným nájemným? J. Vaněk povaţuje za zcela legitimní, pokud se z části výnosů z bytových i nebytových prostorů v obecních domech provádí investice do veřejného zájmu (opravy škol, parků apod.), který následně slouţí všem obyvatelům Prahy 2. Vybrané nájemné je jedním z příjmů obce. Nájemníci nejsou vlastníky a městská část musí vyuţít všechny zdroje, protoţe od státu resp. hl. m. Prahy nedostane, kolik by potřebovala. OSB zastává názor, ţe obec by měla prostředky z pronájmu bytů věnovat především zpět do údrţby a rekonstrukce bytového fondu, příp. vytvářet si určitou rezervu. Jinak se chová jako komerční subjekt, ale je veřejnoprávní korporací.
Místo řádné správy bytového fondu a řešení sociálního bydlení za dostupné (spíše sníţené) nájemné je tak udrţován stav, kdy pouze obecní nájemníci, na rozdíl od ostatních občanů MČ, přispívají k financování obecních záleţitostí. Jinou otázkou je vyuţití nájemného z nebytových prostor, kde nejsme v rozporu. V závěru schůzky se zástupci OSB ještě J. Vaňka zeptali, jaká je jeho představa o další diskusi k uvedeným tématům a k moţnosti diskutovat ještě před představením koaličního Programového prohlášení. Připomněli jsme stanovisko starosty, který na ustavujícím zasedání zastupitelstva prohlásil, ţe bude usilovat o širší diskusi ke správě majetku (hlavnímu tématu letošních voleb) se všemi subjekty, i opozičními. Byli jsme informováni, ţe J. Vaněk osobně připouští moţnost předloţit tuto část připraveného prohlášení k vyjádření před dokončením celého dokumentu, záleţí však na postoji celé koalice. Rovněţ jsme se ujistili, ţe dnešní diskuse byla klidná a věcná. Uvidíme tedy, jak budou při tvorbě svého programu hledat průnik svých předvolebních slibů koaliční ODS, ČSSD a SZ. Zda i potom bude, dost prostoru pro klidnou a věcnou diskusi, nebo to bude o to větší podnět pro tvrdou a kritickou práci opozice. Zpracoval Jaroslav Šolc (OSB)
4
Městská část Praha 2 je územní oblasti, které si spravují jedničkou mezi ostatními sami občané v určité nezávislosti na okolí. Samosprávná území v Praze (občanské zamyšlení ke konci roku)
V letošním povolebním období jsem se mnohokrát dočetl, ţe Praha 2 má v hodnocení městských částí výjimečné postavení především v tom, ţe se za celé minulé funkční období nestala předmětem činnosti investigativců, ať jiţ jde o hospodaření či případné hříchy jednotlivých radních a zastupitelů. Nelze ovšem opomenout ani úspěchy v aktivitách dopravy, ţivotního prostředí či společenského a kulturního ţivota, udrţování památek, ţivotního prostředí, stejně jako organizovaní ţivota seniorů. Zprávy o tom pilně poskytovaly Noviny Prahy 2, zejména v předvolebním období více, neţ o čemkoli jiném. Odcházející zastupitelé si ve svém hodnocení publikovaném v Novinách P2 chválili dělné a přátelské prostředí, slušnost mezi Radou a zastupitelstvem, včetně úspěchů, kterých bylo dosaţeno. Aţ na jednoho, který, ač nebyl příslušníkem opozice, přiznal, ţe téměř absolutní majorita jedné strany vliv zastupitelstva na činnost orgánu zeslabila. Myslím si, ţe zde vystihl pocity, které mohli mít i občané na schůzí zastupitelstva. Byl jsem to i já a bylo mně divné, proč průvodní slova k projednávaným materiálům předkládají členové Rady a zároveň oni i diskutují, odpovídají na dotazy, ale drtivá většina zastupitelů v plénu mlčí a pak jen hlasuje v intencích svého stranického klubu. Případ za všechny byla nejen absence dotazů a připomínek k výroční zprávě o plnění rozpočtu a hospodaření. Nepřihlásil se ani jeden běţný zastupitel a diskutovalo pouze několik občanů, jimţ bylo hlasováním dovoleno promluvit v limitu 5 minut. Maně jsem si vzpomněl na definici územních samosprávných celků v ústavních dokumentech, kterou připomínám. „Územní samosprávné celky jsou
jsou spravována volenými zastupiteli na období čtyř let“. Přitom zprávu o hospodaření s miliardovým majetkem, s milionovými pohyby hospodářských operací údajně slyšeli v tento den mnozí zastupitelé prvně a na nic se, včetně opozice, nezeptali! Z praxe vím, jak bouřlivě jsou výroční zprávy a opatření ke zlepšení projednávány v hospodářských organizacích s podstatně menšími obraty. A v MČ jde o majetek spravovaný v ryzím zájmu občanů! Myslím, ţe i kritika patří k hodnocení městské části Prahy 2, jako nejvíce bezúhonné. Nemohu se ubránit dojmu, ţe tato městská část je jedničkou i ve stupni neinformovanosti o svém hospodaření nejen zastupitelů, natoţ občanů. Těţko k něčemu diskutovat, kdyţ zpráva jim předloţená Radou představuje na stovku stran převáţně jen slovního popisu čísel účetní osnovy, čísel plánu, skutečnosti a procenta plnění v tabulkách a je tedy jen slovní tabulkou. Bez uvedení příčin rozdílů s plánem, bez opatření. Protoţe mám smysl pro humor, tak snad větší zdůvodnění jsem našel u výsledku psích poplatků. Část věnovaná správcovským firmám dokonce obsahuje jen informaci, ţe na účtě xy se účtují běţné opravy s uvedením skutečné částky bez srovnání s plánem. Ke zprávám za roky 2008 a 2009 přestala být na webových stránkách zveřejňována i zpráva auditora. Stejně, jako v Novinách Prahy 2 ve výroční zprávě nenacházím kritickou zmínku o nějakém nedostatku, tedy ani návrh k odstranění nedostatku. Prostě vše je patrně „super“ – pracujeme bezchybně. Nejvíce člověka zaráţí, ţe se za rok 2009 ani neuvádí, co způsobilo nesplnění výnosů za nájemné, kdyţ pánů radním tolik záleţí na tom, aby se byty neprodávaly. Navíc v tabulkách je jistě přehlédnutím
uvedena za rok jen skutečnost do 30.9.! Jistě by zastupitele i občany mělo zajímat, kolik bytů je nebosazených, kolik nebytových prostor je neobsazených, neplní-li se plánovaný předpis nájemného, zkrátka „kde to vázne?“ Jistě by zastupitele i občany zajímalo, proč nejsou splněny plánované opravy běţné i investiční povahy. V návrhu rozpočtu jsou sice uváděny akce podle ulic a domů v rozpočtových částkách, v ročních zprávách se však nedozvíte, zda byl rozpočet jednotlivých akcí splněn či překročen nebo nesplněn. To zejména by zaujalo občany, kteří se stali svědky průběhu těchto prací ve svých bytech a domech „cizineckou legií dělníků východu“. V roční zprávě se jen dočtou u kaţdé akce „dokončeno nebo zrušeno nebo se pokračuje“. A vţdyť to je markantní oblast, která by měla i nájemníky přitáhnout k péči o domy a k potřebnému kontaktu se správcovskými firmami! Právě obsah o výsledcích správních firem, kde se tzv. „vše vaří“ je dle mého názoru zcela nepouţitelný ani pro případného kontrolora! Jen jsem se dozvěděl, ţe i kontrolou těchto organizací jsou pověřovány méně významné auditorské firmy. To by pak i svědčilo o nevelké informovanosti pracovníků MČ o jejich činnosti. Zásadní otázku by měl zastupitel poloţit jiţ při projednávání návrhu rozpočtu. Souhrnná zpráva v kaţdém roce obsahuje první větu: „Rozpočtované výdaje překročily výnosy o x milionů Kč. Schodek bude vyrovnán z úspor hospodaření z minulých let.“ Tak tomu bylo v létech 2006 – schodek 82 mil., 2007 – schodek 108 mil., v roce 2008 – schodek 100 mil. a v roce 2009 – schodek 208 mil. Kč. Kde se ty úspory z minulých let pořád berou? To napravuje však následně opakovaná specifikace, jak vše pomohl řešit Magistrát! Co by se asi stalo, kdyby vše bylo utraceno z účelových 5
dotací Magistrátu, nebo byly dokonce zkráceny dotace z Magistrátu, se nezeptal nikdo. Patrně by bylo potřeba razantněji zvýšit nájemné! Moţná i zde pramení neochota sníţit počet spravovaných domů. Prostor k mému zamyšlení mi nedovoluje se zmínit o dalších otázkách, které tanou na mysl... Např. v přehledu aktiv a pasiv, jak je doloţena obava z nedobytnosti pohledávek tzv. opravnými poloţkami ve výši ca 25 mil. Kč? Proč a kterých? Jak je předpokládán vývoj poloţky nerozdělený zisk/neuhrazená ztráta ke konci roku 2009 ve výši 477 mil Kč. Jaký má vlastně tato poloţka charakter a kdy vznikla? Jestliţe jsem se v obsahu svého příspěvku ke konci roku dotkl i nedostatků v činnosti praţské dvojky, nechtěl jsem nijak naznačit, ţe funkcionáři a zastupitelé se dopustili zakrývání nějakých nepravostí. Nechtěl jsem nijak „přiloţit pod kotel“ nedávné panické zprávě reportéra pan Plesla v IDnes. Domnívám se však, ţe nedostatkem je forma okleštění netoliko záměrem, ale z důvodu neodborností pracovníků úseku, který má dbát o transparentní analýzu vývoje hospodaření mimořádně objemného společenského majetku a hospodářských procesů. Tvrzení funkcionářů o svém počínání s péčí řádného hospodáře, např. při odmítání prodeje bytového fondu, by mělo být minimálně po uplynutí kaţdého roku svého funkčního období také doloţeno v péči řádného ekonoma. Tím spíše, ţe MČ má k tomu ustaveny vlastní orgány finančního výboru a finanční komise. Vše, čeho jsem se dotkl, vychází z „Náplně činnosti finanční komise RMČ v Praze 2 z 15.2.2007.“ Zprávy o její činnosti za období 2006 – 2010 by měly prostudovat orgány nově zvoleného zastupitelstva a zaloţit tak ke zprávě za rok 2009 alespoň toto jediné opatření
k nápravě nedostatků. Ze zvědavosti bych z cvičných důvodů nevyloučil ani forenzní audit významné auditorské organizace. Jako občan bych spoluobčany – zejména s ekonomickými zkušenostmi – vyzval, aby se daleko pečlivěji zabývali povinně zveřejňovanými informacemi o hospodaření městské části. Tím by také oni projevili součinnost v souladu s ústavním vymezením charakteristiky územních samosprávných celků ve společném zájmu občanů. Zdeněk Králíček
Chodníky pod sněhem V Praze dvě se lidé brodí, při Botiči těţce chodí, Část chodníku Folimanky – před obydlím milé Janky třináctku však Komwag hlídá, holt tu bydlí vyšší třída. Úklid čtvrti rezidentní Mějte lidé v Komwag víru, uklidí Vám kaţdou díru, před hospodou „Suché dásně“ bezdomovci třídí krásně. Rezidenční městská část Praha 2 – čtvrť rezidentní, činţe z bytů evidentní, úklid sněhu permanentní. Praštil sebou senior, i jeho vnuk, junior. zk
Zkušenosti od jinud Ohlédnutí v Praze 7
za
privatizací
Počátkem devadesátých let byl i v Praze 7, podobně jako v jiných městských částech Prahy a ve městech a obcích tehdy ještě Československa, zahájen proces převodu bytů do osobního vlast-nictví. Lze snad říci, že Praha 7 nepatřila tenkrát k těm liknavým. Důvodem ovšem nebyla nějaká lidumilnost, ale prostý fakt, že bytový fond byl natolik v dezolátním stavu, že toto byla jediná rozumná cesta k jeho záchraně. Praha 7 připravila proces privatizace
nejdříve v pěti etapách prodeje domů jako celku, které postupně pak rozšířila o konečnou etapu privatizace celých domů a konečnou etapu privatizace domů po jednotlivých bytech. Privatizace celých domů byla v řadě případů výhodná proto, ţe součástí byly často i výnosné nebytové prostory, z jejichţ prostředků pak druţstva mohla financovat nemalou část rekonstrukčních prací. Také ceny byly velmi příznivé, stanovované sice znaleckými posudky, ale domů jako celku. U nich pak bylo moţno dle zásad vydaných magistrátem uplatňovat ještě různě slevy a nezřídka bylo moţno dokonce čerpat zpětně z těchto prostředků na opravy odkoupených domů. Za těchto podmínek vycházely ceny v řádu 1500 – 2500 Kč (a někdy i méně) na čtvereční metr, a to bez ohledu na to, v které městské části to bylo. Je třeba si ale uvědomit, ţe v devadesátých letech byly ještě platy úplně jinde neţ dnes, nájemné 30 Kč za metr čtvereční se vyšplhalo aţ koncem devadesátých let (pro zajímavost, v roce 1991 to bylo asi 4,50 Kč za metr čtvereční u bytu I. kategorie) a v té době za přibliţně stejné ceny bylo moţno koupit i „na volném trhu“ bytové domy s nájemníky. Takto se svých majetků zbavovala řada restituentů, kteří neměli na to do svého majetku investovat a o něj pečovat. Jistě by nebylo bez zajímavosti vědět, kolik ze současných ţalobců českého státu ve Štrasburku přišlo díky restitucím ke svým nemovitostem. Praha 7 tak nabídla celkem asi 300 domů v privatizaci po celých domech a asi 130 domů v privatizaci po jednotlivých bytech. Ve své správě si ponechala kolem 30 domů. Privatizace samotná však neprobíhala nijak hladce. Důvodů byla řada, nezkušenost s takovými prodeji, nevyjasněné restituční nároky nebo vlastnické vztahy, často i problémy se samotnými druţstvy budoucích vlastníků, apod. 6
Důsledkem bylo, ţe ze zmíněných etap bylo v letech 1990 – 1994 prodáno jenom 6 domů, v letech 1994 aţ 1998 jenom asi 80 domů. Teprve pak se privatizace poněkud rozhýbala a v polovině roku 2003 bylo prodáno uţ přes 200 domů bytovým druţstvům. V tom období, zejména v etapě tzv. doprivatizace, docházelo často ke změnám, domy byly do privatizace zařazovány, aby vzápětí byly vyřazovány, atd. U občanů tak byla vyvolávána nejistota a obavy o budoucnost, takţe kdyţ pak radnice oslovila občany, aby zjistila zájem o další privatizaci, ten byl obrovský. A to i přes to, ţe seznamy prodeje celých domů s výhodnými cenami byly uzavřeny a další potenciální zájemce čekaly prodeje po jednotlivých bytech s cenami 3 aţ 4 krát vyššími. Pořád ale to byly ceny, na které většina nájemníků mohla dosáhnout, jak bylo vlastně od počátku procesu privatizace bytů zamýšleno. Na základě takto zjištěného velkého zájmu občanů rozhodla v říjnu 2000 Rada a posléze i Zastupitelstvo MČ o dokončení privatizace bytového fondu formou prodeje jednotlivých bytů v těch domech, které z jakéhokoliv důvodu nemohly být prodány jako celek (většinou z důvodu existence nebytových prostor, které si MČ nechávala ve své správě). V relativně krátké době byly schváleny ve dvou skupinách domy, určené k privatizaci po jednotlivých bytech, celkem se jednalo asi o 130 domů. Přiblíţil se konec roku 2001 a s ním i volební rok 2002, a tak vedení radnice vyvíjí docela slušné úsilí, aby i v privatizaci jednotlivých bytů vykázalo pokrok. Nechává zpracovávat Prohlášení vlastníka (PV) a dává návrhy na zápis do Katastru nemovitostí (KN). Ke konci roku 2002 je tak uţ v katastru zaneseno PV pro asi 120 domů z těch 130. A současně se zpracovávají znalecké posudky pro stanovení ceny a odesílají první
nabídky na prodeje jednotlivých bytů, ale ne dřív, neţ je proveden zápis v katastru, coţ trvá tak půl roku a někdy i víc. A v této fázi dochází k odhalení osudové chyby – ke zjištění nesrovnalostí v PV a k nutnosti přepracování všech, která uţ byla zanesena v KN. Tím se proces převodu jednotlivých bytů nájemníkům fakticky zastavil a začalo přepracovávání PV. Paradoxem ovšem bylo, ţe ten krok vkladu před prodejem bytů byl zbytečný, protoţe podle zákona č. 72/1994 Sb. je PV povinnou přílohou návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě smlouvy o převodu první jednotky v domě. Tedy čekání na zápisy bylo zbytečné.
Tím ovšem trable v privatizaci jednotlivých bytů teprve začaly. Někdo přišel na dobrý nápad, vytěţit z prodávaných bytů ještě co se dá, prodejem půdních prostor pro výstavbu nových bytů. Coţ o to, deklarovaný záměr to byl bohulibý, nechat stavět malometráţní levné byty pro mladé, začínající rodiny. Jenomţe tento záměr vydrţel jenom do okamţiku, kdy někoho napadlo na tzv. rozestavění půdních bytů přitáhnout externí firmu. A jak jinak, bez výběrového řízení, bez jakékoliv kvalifikace (kromě asi dvouleté praxe čištění půdních prostor od ptačího trusu), ale zato
s velmi lukrativní smlouvou: městská část obdrţí 1000 Kč z metru čtverečního rozestavěného půdního bytu a dále jednu polovinu částky, o kterou cena zájemce překročí 20000 Kč za metr čtvereční. Zbytek bude poukázán najaté externí firmě za převod práv a povinností stavebníka na vybraného zájemce. Pikantní přitom je, ţe tato firma je za uvedenou cenu povinna pouze dovést bytové jednotky do stavu rozestavěnosti nezbytné pro zápis do KN. Přesto, ţe vedení radnice bylo na tento evidentní nesmysl upozorněno ještě před podpisem oné smlouvy, vedení radnice nic nemohlo zastavit. No a pak se začaly dít věci. Protoţe externí firma všeho všudy se 3 zaměstnanci nebyla samozřejmě připravena na ţádné vlastní práce s rozestavěností, vše se jí neuvěřitelně vleklo, nervozita občanů v postiţených domech rostla, a jak se postupně seznamovali s tímto nehorázným tunelem, rostla i naštvanost a odhodlání angaţovat se v protestních peticích a vystoupeních na jednáních zastupitelstva, apod. Vedení radnice nakonec pod tímto tlakem občanů, podpořeným i některými zastupiteli, kteří nechtěli hrát dál hru na slepou bábu, nezbylo neţ kapitulovat. Nechává si proto zpracovat nezávislé posouzení smlouvy od dvou advokátních kanceláří, hlavní výsledek pak je prezentován na zasedání zastupitelstva v červnu 2006. A zde jiţ otevřeně zaznívá, a to uţ nejenom z úst rozzlobených občanů, ale i z úst vedoucího právního odboru, ţe z posouzení smlouvy plyne zřejmá nevýhodnost uzavřených smluv pro P7 (v rozporu s dobrými mravy) a navíc pravděpodobnost, ţe smlouva byla uzavřena v rozporu s příslušnými paragrafy zákona o hlavním městě Praze (neschváleno zastupitelstvem) a v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách (obcházení zákona). Padá i návrh na moţné ukončení smluvního vztahu s externí firmou, 7
jenomţe ta je na koni. Díky „nevypověditelnosti“ smlouvy (jak typické právě u smluv uzavíraných za veřejné prostředky!) můţe přitlačit radnici ke zdi hrozbou, ţe v případě jednostranného ukončení smlouvy by uplatnila předběţné opatření u soudu, aby městská část nemohla byty prodávat. Tím se vlastně nájemníci, čekající léta na privatizaci bytů, ve kterých bydlí, dostávají do role rukojmí s tím, ţe buď budou dodrţeny evidentně nevýhodné smlouvy pro městskou část, nebo se oddálí proces privatizace na neurčito. Ovšem i tato externí firma zřejmě shledává, ţe její nenasytnost je neúnosná. Po zdlouhavých jednáních nakonec dochází mezi městskou částí a externí firmou k podpisu dodatku ke smlouvě, kde je finanční vypořádání nově řešeno takto: městská část obdrţí 3000 Kč za metr čtvereční skutečné podlahové plochy příslušné bytové jednotky jako kupní cenu za převod spoluvlastnického podílu na pozemku a jednu polovinu z ceny nabídnuté zájemcem, poníţené o 3000 Kč (tady je nedůsledná formulace) a o vynaloţené náklady firmy; tyto vynaloţené náklady si městská část a externí firma dohodly ve výši 12 000 Kč za metr čtvereční. Uţ samotná šroubovanost formulace a místo ekonomického vyhodnocení jenom „dohoda“ svědčí o nestandardních postupech radnice. A co nakonec nájemníci? Byli samozřejmě náleţitě odměněni: obdrţí sice návrh smlouvy na převod vlastnictví bytové jednotky, ale musí bezpodmínečně souhlasit mimo jiné s úpravou vymezení převáděné jednotky, jestliţe k němu dojde do uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotky v důsledku realizace výstavby oproti stavu platnému ke dni vyhotovení této nabídky, a to včetně úpravy velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku a vymezení společných prostor, a to bez úpravy kupní
ceny. Je třeba k tomuto další komentář? Přišly komunální volby 2006. ODS slavila obrovský úspěch, získala naprostou převahu, nikoho k vládnutí nepotřebovala. Rada byla pětičlenná, jednobarevná. Jak byli občané z předchozího jednání s radnicí rozjeti, začali s odhodláním vyjednávat s novým vedením od samého počátku. A dokázali zasedačku zaplnit hned od prvních jednání zastupitelstva. A mělo to smysl – nový starosta se osobně zaručil, ţe s privatizací opravdu pohne. A pohnul, na rozdíl od předchozího vedení, které se chovalo hodně přezíravě a nevstřícně, dokázal poslouchat a udělal ty správné kroky, na které jeho předchůdci odmítali přistoupit. Sice ani jemu to nešlo tak rychle, jak sliboval, ale proces evidentně postupoval a dnes se dá říci, ţe privatizace byla dovedena aţ na výjimky do zdárného konce. Pokud by se chtěl někdo seznámit podrobněji s celou touto záleţitostí, je moţno nahlédnout na http://old.klubpraha7.cz/ do rubriky Privatizace. A co z toho plyne pro jiné? Ne všechny zkušenosti jsou samozřejmě přenosné, ale některé poznatky mají obecnější platnost. Pro nás v Praze 7 bylo neštěstím, ţe fakticky neexistovala opozice. Rada byla vytvořena zástupci různých subjektů, a ti byli rádi, ţe je ODS, při své i tehdejší převaze, přizvala k vládnutí. Moţná se to někdy nezdá důleţité – dnes můţe být do vedení (nejenom) obce zvolen kdokoliv – ale vzdělání, kvalifikace, se mohou právě v takovýchto situacích ukázat jako nezbytné. Kdyţ budeme předpokládat, ţe se nejednalo o úmysl, pak se podpis takové smlouvy, jaká byla podepsána na realizaci půdního programu s externí firmou, jeví jako projev naprostého ekonomického analfabettismu. Pro občany je bohuţel výsledek vţdy stejný – selhání jeho volených zástupců. Aby k tomu docházelo v minimální míře, je nutná
kvalitní, kvalifikovaná a důsledná opozice. A taková by mohla být právě v OSB v Praze 2. Ivan Tinka
Zkušenosti z Teplic Tento víkend jsem cestoval na Slovensko a cestou jsem četl noviny důkladněji, neţ kdykoli jindy. Potěšil mne rozhovor s primátorem Teplic panem Kuberou. Jeho osobnost senátora za ODS je jistě všem povědomá a proto jsem se rozhodl něco s ním z rozhovoru v MfDnes vypíchnout: „Náš největší úspěch je, ţe dík bytové privatizaci jsme začali budovat genius loci - věrnosti občanů Teplic městu. Díky bytové privatizaci řeklo v anketě 98 % lidí, ţe by se neradi z Teplic odstěhovali. My jsme je tu přikovali, ţe jsme z nich udělali vlastníky bytů a domečků. Starají se o své a to v člověku probouzí odpovědnost.“ Na otázku, proč Teplice nemají dluhy, nezaměstnanost je proti ostatním okresům menší, tepličané neplatí za odvoz odpadků, odpověděl primátor: „Platí se jen poplatek za psy, neplatí se poplatek na kulturní a sportovní akce, za předzahrádky, lázeňský poplatek. Od Nového roku budou senioři jezdit v MHD zdarma. Musí se ale šetřit. Neplatíme ani hokejisty, ani fotbalisty, nedáváme peníze do blbostí. Některá města jdou systémem starat se o lidi od narození aţ do smrti. My jdeme jinak. Nepleteme se lidem do ţivota, nepřekáţíme ani nepodnikáme. Nemáme ţádné komunální firmy, proto se nás netýkají aféry radních. Příklad, ţe neznáme korumpování je skutečnost, ţe nevlastníme byty, nemáme pořadníky – žádná korupce!" Připomínám, ţe při volbách starostů jsou zde lidé konsistentní. Pan primátor nemá obavy, ţe by nedopadl dobře uţ desítku let. Před řadou let jsem sám panu primátorovi napsal, jak v Praze 2 radní brání privatizaci a jak to dělají 8
v Teplicích. Odpověděl mně jiţ tenkrát, ţe kromě několika málo domů pro sociální nebo migrační účely zprivatizovali všechny byty, celé domy pak druţstvům. Vyslovil i svoje mínění, ţe snad praţští pani radní také přijdou na to, ţe si chrání podivné „domácí stříbro". Dopis mám schovaný. Bývalý starosta Prahy 2 Mgr. Basch pohotově odvětil, ţe u nás to tak nejde.
který tvrdí, ţe tu bydlí uţ 2 roky, ale nikdo ho neznal, protoţe byt měl pronajatý nějaký pan C. Jinak v 2. poschodí po paní K byl byt volný taky dlouho a obálkovou formou ho získal nějaký mladík, který kdyţ jsem obcházela dům pro podpisy na petici k privatizaci, tak mě málem vyhodil, ţe se bojí, ţe kdyby něco takového podepsal, ţe ho vyhodí z bytu, protoţe tu bydlí na doS pouţitím článku Jana Malindy bu určitou. Nedivím se, protoţe tam z přílohy MfDnes ze dne 25.11.2010 bydlí s přítelkyní a nemá ji ani hláZdeněk Králíček šenou. ÚMČ o situaci ví a krom toho, ţe si nás čas od času povolá, abychom potvrdili tuto situaci, a ţe tyto různé pseudonájemníky neznáme, Z naší pošty se vůbec nic neděje. Dobrý den, HŠ já chci jen nepsat něco k volným bytům. Bydlíme zde od roku 1999. Váţená redakce občasníku OsoBáNaproti našemu bytu měl bydlet ček. údajně pan W, který zde nebydlel a Obracíme se na vás s jistou zkušepronajímal byt různě, i cizincům. ností, kterou jsme nyní udělali Asi po 4 letech sháněla paní K s bytovým oddělením Městské části menší byt (bydlela ve 4 poschodí), Praha 2. a protoţe na bytovém odboru Přibliţně koncem září letošního tvrdili, ţe malé byty nejsou, tak to roku jsme dostali společně s manprasklo, ţe je tu volný byt a pan W ţelkou pozvánku (ţádost), abychom ho pronajímá. Panu W ho vzali se dostavili v určený den na bytové a byl asi další 2 roky prázdný. oddělení do budovy Úřadu MČ Potom jste zaloţili OS a hned byt v Praze 2 na náměstí Míru v zálepronajali příslušníku policie. Je- ţitosti aktualizace nájemní smlounomţe, začali nám dělat rekon- vy. Sebou jsme si měli vzít tuto strukci domu a policista, kterému pozvánku, občanské průkazy a pose v létě narodila dvojčata, dostal slední nájemní smlouvu. Přišlo čtyřpokojový byt v Řepích. Tak je nám zvláštní, ţe tuto pozvánku jsme zase tento byt prázdný. Ten se bude obdrţeli jako jediní v domě, ale pronajímat prý obálkovou formou. přesto jsme se oba v určený den ve Dále v našem domě je volný byt, vymezeném čase na úřad dostavili. právě po paní V, která tady uţ Příslušnou referentkou nám bylo nebydlí více neţ 5 let. Její byt byl sděleno, ţe se jedná o úpravu údajně pronajat obálkovou meto- smlouvy s ohledem na námi provedou nějakému podnikateli, který tu denou rekonstrukci cca před 12 nebydlel ani týden. Teď prý ho lety. Jednalo se o výměnu plynové vrátil a byt opět je volný. Dále karmy za kombinovaný kotel, plyv pátém poschodí údajně bydlí ně- nového topení za etáţové a ještě jaký pan H, kterého jsme s man- jsme si přivedli teplou vodu do kuţelem za 11 let neviděli. Ţije někde chyně. Stavba byla řádně povolena v přírodě v maringotce, ale důleţité i zkolaudována, a protoţe byla proje, ţe platí nájem. Ve třetím pos- vedena na vlastní náklady, neznachodí bydlel nějaký pan M, který menalo to pro nás z hlediska nájmu zde jiţ nebydlí nejméně 5 let, ale změnu z II. na I. kategorii. Dle urychleně sem nastěhoval bratra, současného občanského zákoníku
dokonce obě tyto kategorie splynuly v jednu. Tím spíš jsme nechápali, čeho se ta změna nájemní smlouvy týká a ţádali jsme předloţení návrhu této nové nájemní smlouvy. Od toho okamţiku, ale začalo být jednání referentky podivné, protoţe návrh smlouvy nám byla ochotná ukázat pouze v počítači a v ţádném případě nechtěla zmíněný návrh vytisknout, abychom si ho mohli odnést, prostudovat a případně se poradit. Takto jsme samozřejmě odmítli zmíněný návrh podepsat, aniţ bychom se dozvěděli, co v něm vlastně je a ve vší slušnosti jsme se rozloučili. Nyní, po dvou měsících, jsme opět obdrţeli pozvánku v úplně stejné záleţitosti, a protoţe jsme s manţelkou oba velmi zaměstnaní, rozhodla se manţelka zeptat na smysl návštěvy telefonicky. Dozvěděla se úplně totéţ, co při předchozí osobní návštěvě včetně toho, ţe návrh do ruky k prostudování nedostaneme. Smyslem je prý uvedení věcí do pořádku, protoţe z hlediska jistého zákona č.107/2006 Sb., není rozhodující, kdo rekonstrukci provedl a je tady nutné přepsat ve staré smlouvě kategorii. Prý se máme na podrobnosti optat u správní firmy. V tento moment vlastně celý příběh zatím končí a rozhodli jsme se vám o tom napsat. Nechápeme, kdyţ je to údajně pouze formalita, proč nemůţeme dostat návrh smlouvy písemně a proč máme vyvíjet aktivitu a informovat se na správní firmě, kdyţ nejsme iniciátory změny. Moţná slyšíme trávu růst, ale v dnešním společenském klimatu, kdy všudypřítomná korupce a prospěchářství nedovoluje důvěřovat ani veřejným institucím, by nás potěšil váš názor nebo zkušenost některého ze spoluobčanů z Prahy 2. Proto také fandíme Občanskému sdruţení za privatizaci, abychom se v budoucnu vyhnuli tomuto vrchnostenskému jednání úřadů. Martin a Veronika Blaţkovi 9
K dotazu sděluji, ţe tázající mají, po mém soudu, plné právo (řekl bych přímo nárok) na to, aby se s návrhem dodatku ke stávající smlouvě, či jejím dodatkem mohli seznámit, případně nové znění v přiměřeně lhůtě konzultovat s odborníkem. To, ţe jim to nebylo umoţněno, povaţuji za jednoznačné aţ arogantní pochybení MČ. KM
Půlsto mega zaplatili, nato šup ji našli, v Třebotově v rujně hradu, na krku má mašli! Pane hradní, křičí radní, Neptuna vrať zpátky, ale, ale, miláčkové, to jsou divné hrátky. Koupil jsem ji v zahradnictví, moc love to stálo.
Bez soudu Neptuna vám nedám, to mi páni věřte, bez penízků zpět do domu na Míráku běţte! Von má pravdu, hlavní radní, znáte naši justici, dáme prachy, fousy zjeţil, posunul si čepici. Neţli hledat zlodějíčka, kdo tu sochu ukrad´, soudit se a celá léta na tu sochu čekat? Nabídnem´ mu, milí páni mimosoudní vyrovnání. Čtvrt melounu zaplatíme, k tomu sochy repliku, nejsme přece hokynáři, meloun máme v šuplíku. Vole vidíš, jak to chodí, bezdomáč řeč uzavřel, Kradenou chlap sochu získal, k tomu prachy – nic se přitom nenadřel... zk
Sociální program
Ilustrační foto z Kinského sadu Petr Krejčí
Neptun se vrací !!
Vydat sochu? No, to by tak hrálo.
V osvěţovně pod Grébovkou tradiční je party, bezdomáči pivo pijou, kecaj, hrajou karty. To jste lidi neviděli, co se v Praze děje, jeden frajer říká story, pod fousy se směje.
Neříkejte páni radní, ţe jsem kluka ukrad, koupil jsem ho v zahradnictví, tady máte doklad. Je můj a jak moh´ jsem vědět, ţe ho někdo ukrad! Asi nelţe, mručí radní, koukaj´ na ten doklad.
Tam nahoře v Havlíčkáči ňáká socha chodí, váţí tunu, někam zdrhla, kdo jí asi vodí? Radní z dvojky schovali ji, kluci na ni močí, ale ejhle, prej Neptuna, někdo zas votočí...
Hlavy dali dohromady, nemůţeme čekat, kdyţ prej začli kameníci ňákou grótu sekat. Obětavě chránil sochu, moudře řekli radní, v tu chvíli si pro penízky natáh´ ruku hradní.
To je rána kristapána, schůzi svolaj´ radní, za Neptuna zaplatíme, padni komu padni.
Dal jsem za ní čtvrt melounu, co dám na tu díru? Kdo zaplatí moji péči, ptá se, na mou víru.
Těšili se lidé hloupí, po volbách ţe byt si koupí. Nový přišel domů pán, z městské části elegán. Lidé zíraj´, jako svíce, to ţe z pestré koalice? Slyším dobře, dámy, páni, kaţdý koupit byt si shání? Zejména vy z OSBé, netěšte se, né né,né! Domů dvěstěpadesát, pro náš program akorát. Náš program je sociální, po reformě samý škrt, nekoupíte ani prd. Malé byty prodáme – velkoplošné necháme. Dvojka jede proti větru, kaţdá kvartýr přes sto metrů více rodin obsadí – s příčkami si poradí. Za nájemné penízky pořídíme remízky, bude se Vám líbit venku, pobýt v trávě vedle šenku. V tom ţivotním prostředí se líp neţ doma posedí. Na kartičky pěkný stůl dodá rychtář, Pech i Uhl. Myšlenka to jistě skvělá, kdyţ si mnohý přivydělá. zk 10
Předvánoční zamyšlení A je to zase tady. Odkudkoli včetně televize se na nás zase culí ten přerostlý trpaslík s dlouhým vousem v rudé rubášce s bílým lemováním a na čapce s bambulí. Není to nikdo jiný, než Santa Klaus. A pohříchu už i důvěrně oslovován jen Santa. Nelíbí se mi to, a navíc je pro mne ten Klaus spojen s komercí nehrubšího zrna. Máme sice krizi, ale všude světla a reklamy buší do uší, odvádějí pozornost od věcí duchovních ke konzumu. Slabší povahy podlehnou a za cenu zadlužení na tuto hazardní hru, které se říká trh, skočí. Rázem je zcela upozaděno, že tento „skok na špek“ nezřídka končí exekucí. Nikdy jsem nevěřil, nevěřím a těžko mne někdo přesvědčí, takže neuvěřím, že vše vyřeší neviditelná ruka trhu. Nebyla to snad právě ta ruka, která nás uvrhla tam, kde jsme? Dosti ale nářků. Ještě aspoň zůstává stromeček, jmelí a dokonce i betlémy. Oč větší poezie je v Ježíškovi. Ne, že bych nebyl ochoten akceptovat inovace z jiných krajin, ale české Vánoce budou skutečnými vánocemi jen a jen s Ježíškem. Zkrátka, nešahejte mi na Ježíška! Je všeobecně známo, že slavení Vánoc vlastně nahradilo staré pohanské oslavy zimního Slunovratu. Toto slavení znali v různých podobách jak Keltové, tak Vikingové, Germáni i Slované. Myslím však, že s příchodem křesťanství, kdy narození Ježíše akceptovali (a pokud neakceptovali dobrovolně, bylo jim akceptováno) potomci nejen všech těchto kmenů, vnitřně slavíme s příchodem mesiáše i ten příchod Slunce. Vánočníbetlém – výřez, foto Otto Hoffmann
K Vánocům však patří i celá řada zvyků. Poetiku dokresluje i ta správná zima se sněhem, které se nám v letech minulých moc nedostávalo. Letos, jak se zdá by se to mohlo přec jen zlepšit. Musím přiznat, že pohled na vánoční zasněženou Prahu mne velice těší. A tak bych si přál, aby sníh na Vánoce skutečně napadl, a napadlo ho hodně. Pravda, asi by rázem ochrnula veškerá doprava, ale aspoň bychom používali více vlastních nohou k přemisťování se a při té příležitosti bychom měli i více času všímat si a cítit tu pravou poezii Vánoc. Tu pravou Vánoční pohodu Vám všem, našim příznivcům a čtenářům OSoBáčka, přeji z celého srdce. Otto Hoffmann
Vánoční jmelí možná nevíte
–
co bě přidaly zlacené nebo stří- Většina z nás zná jmelí jako
Většinou uţ od svátku sv. Mikuláše přivádí jmelí vánoční atmosféru do našich domovů. Tato tradice se k nám přenesla na počátku 20. století z Anglie. K přírodně zeleným větévkám se v modernější do-
břité a o minulých vánocích bylo moţné vidět dokonce i jmelí černé, fialové, modré nebo měděné, aby si kaţdý vybral barvu ladící i s vyloţeně moderním interiérem, jemuţ dodá vánoční symboliku.
silnou a rozloţitou zelenou cizopasnou rostlinu s průměrem kulovité koruny i více neţ půl metru, která se ukrývá v korunách listnatých i jehličnatých stromů a je dobře viditelná v podobě bohatých trsů právě v době, kdy listí 11
nou léčivkou, ale k laické léčbě jej většinou sami nevyuţíváme. Je silně jedovaté a farmaceutický průmysl účinnou látku ze jmelí vyuţívá zejména do léků na posílení imunity, ale i pro léčbu rakoviny. opadá. Výrůstky podobné kořenům zajišťují, aby si rostlina z hostitelského stromu odebírala vodu a ţiviny. O mnoţení jmelí se kaţdoročně postará aţ 30 druhů ptactva, které si pochutnávají na bílých bobulích a přirozeným způsobem pak roznášejí semena jmelí po lesích. Jmelí je téměř nezničitelná rostlina, umírá aţ se svým hostitelem - stromem, na kterém ţije. Za nejvzácnější jmelí se povaţovalo to rostoucí na dubu, protoţe se na něm vyskytuje jen zřídka. Traduje se, ţe jmelí bývalo v dávných dobách dokonce stromem, z jehoţ kmenu Josef vyřezal kolébku pro Jeţíška, který se narodil v chlévě v Betlémě. Po 33 letech, kdy byl Jeţíš Kristus ukřiţován, strom samou hanbou seschnul a proměnil se právě do podoby rozvětvené rostliny, která cizopasí na hostitelském stromě. Existuje přirovnání, ţe jako křesťané ţijí z těla Krista, tak jmelí ţije ze svého hostitele. Jmelí obřadně snímali ze stromů i druidové v době kolem zimního Slunovratu, 6 dnů po novoluní, a to za pomoci pozlacených srpů a v přísně určeném postoji. Rozdávali ho pak jako všelék. Jmelí bílé je dodnes význam-
Málokdo z nás si troufne tak vysoko se do korun stromů za jmelím vyšplhat a přinese si větévku například z vánočních trhů. Tradicí, kterou kaţdý dobře zná, je políbení se pod jmelím na Vánoce. Jmelí ale přináší štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován. Myslete proto na své blízké a jmelí jim jako pozornost darujte. Jmelí můţete zavěsit, jak se nejběţněji dělá, ale také ho pouţít do ţivých vánočních květinových vazeb nebo samotné dát do vázy s vodou, ve které vydrţí podstatně déle. Čím více kuliček jmelí má, tím více štěstí Vám přinese. Proto to nejbohatší a nejhezčí ze všech čtenářům Osobáčka přeje
Jmelí Článek kolegyně Mazancové o historii jmelí mne inspiroval k napsání ještě dalšího povídání o této zajímavé rostlině. Jmelí bílé je cizopasící rostlina patřící do čeledi ochmetovité.
ochmet evropský
Do této čeledi patří cizopasná rostlina u nás rostoucí na dubech, a to ochmet evropský (Loranthus europaeus) a podle Dostála (1982) jsou druhy jmelí dva – jmelí bílé (Viscum album), které roste na listnáčích (a říká se mu také listnáčové) a jmelí jehličnanové (Viscum laxum). Toto
jehličnanové jmelí má dva Michaela Mazancová poddruhy – jmelí borovicové a jmelí jedlové. V současnosti jsou uváděny tři poddruhy jmelí, někdy i uváděné jako samostatné druhy, a to jmelí bílé pravé (Viscum album subsp. album), rostoucí na listnatých stromech, jmelí bílé borovicové (Viscum album 12
subsp. austriacum), které roste na borovici a výjimečně na smrku a na jedli rostoucí jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis). Jmelí samo o sobě je opředeno různými legendami. Tou základní, která vysvětluje podstatu zvyků, váţících se ke jmelí, je skandinávská Edda. V hrubých rysech se podobá keltským ságám. Edda vypráví legendu o Baldurovi – zářícím bohu, který měl vzhled do krásy zářící duchovní říše – Slunce, který však byl suţován sny o přicházející smrti. Matka všech bohů Frigg, aby ho té trýzně zbavila, zavázala přísahou všechny ţivé bytosti, které se na zemi pohybují, země se dotýkají, nebo mají kořeny v zemi, ţe ho nezabijí. Na jmelí však nepomyslela. Loki, jeden z prvních bohů a poněkud škodolibý, který s oblibou narušoval vţité pořádky, se pokusil Frigginy snahy zmařit. Kdyţ se bohové bavili házením věcí po Baldurovi, kterému, jak věřili, nemohlo nic ublíţit, dal Loki snítku jmelí do ruky slepému Hodurovi. Hodur, nic zlého netuše, hodil po Baldurovi snítku jmelí a tím ho zabil.
Se smrtí Baldura propadl svět do duchovní temnoty, temné zimy duše. Po naléhavých prosbách všech boţstev byl Baldurovi navrácen ţivot a světlo duchovního Slunce znovu ozářilo Zemi. Jmelí bylo svěřeno do opatrování bohyni lásky a lidem bylo navţdy přikázáno líbat se pod jeho větvemi. Jak praví legenda, má se jmelí pro ochranu nosit při sobě, nebo ukládat na náleţité místo: jmelí zavěšené nad kolébkou zabrání trollům v únosu dítěte; zavěšené v loţnici jmelí přinese krásné sny a prostřednictvím těchto snů odhalí tajemství nesmrtelnosti. Do rituální zásnubní číše se přidává pár bobulí a snítka. Ta pak v domě slouţí k získání přízně bohyně lásky. Z dřeva jmelí se vyráběly amulety a šperky, ochranné talismany – záruky uzdravení. Jmelí pomáhá nejen při lovu, ale i při oplodnění. Jednou z velmi důleţitých funkcí jmelí je také ochrana člověka před vlkodlaky! To se můţe hodit zejména dnes při návštěvě obchodních center, příbuzných, nebo úvěrových specialistů, protoţe nikdy jeden neví, kdo a kde na něho číhá! Nebo ţe bychom si jmelí měli sebou brát i na jednání zastupitelstva? Otto Hoffmann fotografie jmelí a ochmetu převzaty z Internetu
pf 2011 Troll, foto Otto Hoffmann
Vánoční hvězda / Christmas Star Strom vánoční, vysoký a zelený u krbu stojí opodál; s řetězy a světly na větvích všech věnčený, jak z pohádky barevná krajka. Vysoko nad tím vším září, z vršku stříbrná hvězda třpytivě. O Štědrém dnu vypráví o děťátku ve chlévě. Wolstan Dixey, překlad a foto Otto Hoffmann
OSoBáček
nepravidelný elektronický občasník 9 a 10/2010, prosinec Vydává Občanské sdružení za privatizaci a zlepšení bydlení v MČ Prahy 2 spolu se Sdružením nezávislých kandidátů “Občané za spokojené bydlení“ IČO: 226 81 337 www.privatizacepraha2.cz
[email protected] P.O. BOX č. 80, 128 01 Praha 28 Předseda redakční rady: Ing. Otto Hoffmann Členové redakční rady: Ing. Martin Jírovec, Ing. Zdeněk Králíček, Michaela Mazancová, Ing. Dan Richter
[email protected] Uzávěrka tohoto čísla: 7.12.2010 Vyšlo: 15.12.2010 13
