Dnes je 25. srpna a za necelý týden končí sázka. Byla to sázka, kterou jsme odstartovaly s děvčaty na konci školního roku. V sázce šlo o to, že přes dva měsíce prázdnin si každá dívka musí namluvit nějakého kluka. Ovšem já bych se nedivila, kdybych sázku prohrála, protože jsem si nepřidala zrovna hezká. V tom zazvonil telefon, byla to Sára, moje nejlepší kamarádka, na kterou byl opravdový spoleh. Její první věta zněla: „Tak co ta sázka, jak jsi na tom s tvým vysněným idolem?“ Chvíli jsem v hlavě hledala tu správnou odpověď. „No, nic nového,“ odpověděla jsem klidně, i když jsem uvnitř moc klidná nebyla. Sára je oproti mně miss světa. Má krásné blond vlasy, které jí sahají až po zadek, má je krásně husté a plné svěžesti. Co se týče jejích vlasů, pořád o ně pečuje, dalo by se říci, že se s nimi vychloubá. Moje vlasy jsou tmavě hnědé barvy, konečky mých vlasů jsou roztřepené, i když si je pravidelně zastřihuji. Očividně jsme v mnohém rozdílné. Sešla jsem po schodech do kuchyně za mámou, opět je zamčená v kuchyni kvůli svému manželovi, lépe řečeno mému otci. Poslední dobou se velice často hádají. Zaklepala jsem na kuchyňské dveře. Máma otevřela a já vešla do kuchyně a vzala jsem si zelené jablko z ošatky, která ležela uprostřed jídelního stolu. Pak mi máma položila ruku na rameno a zeptala se mě, jestli s ní nechci jet za babičkou, ale odsekla jsem, že ne. Odvrátila jsem se z kuchyně zpět do svého pokoje. Zapnula jsem bratrův notebook a přihlásila jsem se na svůj účet ICQ. Do mého seznamu kontaktů byl přidán neznámý kontakt. Kontakt byl pod přezdívkou MATESNOMAD213. Na ikonce blikala nová zpráva. Když jsem ji otevřela, stálo tam: „Ahoj, jmenuji se Mates Kolanský.“ Okamžitě jsem odepsala: „Ahoj, jmenuji se Kateřina Šafránková.“ Když jsem vzkaz odeslala, ukázalo se, že kontakt je online. Přemýšlela jsem, kdo by to mohl být, žádného Matesa jsem ze svého okolí neznala. Později odepsal, že mě zná jen podle fotografie. Nechápavě jsem zírala na monitor.
Odeslala jsem mu otázku, odkud má moji fotografii a odepsal mi šokující odpověď: „Tvou fotografii jsem si nechal poslat od tvé kamarádky Sáry.“ V tom momentě jsem popadla telefon a vytočila Sářino telefonní číslo. V telefonu se ozval Sářin hlas. „Ahojky, tak co sázka, jak jsi na tom?“ Já jsem zaraženě odpověděla: „Co to má znamenat, Sáro?“ S posměškem odpověděla: „Jen jsem ti chtěla pomoci se sázkou.“ Vše se mi to honilo hlavou, ale pak jsem odpověděla: „Jo, je to možná dobrej nápad, díky za pomoc, uvidíme, co z toho bude.“ Bez rozloučení jsem položila sluchátko. V hlavě jsem si říkala: „Co se ta do toho plete, sama kluka nemá a mně pomáhá. I když, nemusí to špatně dopadnout.“ Opět jsem sedla k notebooku. Mates byl pořád na ICQ. Položila jsem svoje prsty na klávesnici a začala mu psát. Než jsem dopsala, napsal mi vzkaz, ve kterém stálo: „Podle fotky jsi docela zajímavá, můžeš se mi prosím popsat?“ Tak jsem se bez rozmyslu dala do popisu. „Jmenuji se Kateřina Šafránková, bydlím s rodiči v Rumburku. Je mi 13 let a za dva měsíce mi bude 14 let. Jsem obyčejná hnědovlasá holka se zelenýma očima. Měřím 162 centimetrů a jsem hubené postavy.“ Svůj krátký a stručný popis jsem mu odeslala. Vtom do pokoje vešla mamka a donesla mi chlazený pomerančový džus. Hned jsem si lokla. Máma byla smutná, protože se opět pohádala s taťkou. Chtěla si se mnou povídat, takže jsem popřála Matesovi dobrou noc a odhlásila se. Sešla jsem s mamou po schodech do kuchyně a ohřály jsme si hrnek s mlékem. Máma se zahleděla do hrnku. Zeptala jsem se mámy, kde je táta? Chladně odsekla, že v hospodě! Můj otec poslední dobou svůj volný čas tráví v hospodách, než se svou rodinou. Můj otec je manažerem v německé firmě Dotnothe, takže většinu času tráví buď v práci, nebo v zakouřených hospodách. Co se týče mámy, pracuje jako psycholožka pro mladistvé. Máma měla vždycky na prvním místě mě a mého staršího bratra Dominika. Dominikovi je 18 let studuje na střední soukromé podnikatelské škole, ale momentálně je na prázdniny
v zahraničí. Dá se říci, že naše rodina se místy rozpadá, každý z nás má jiné zájmy, a to včetně mě. Vypila jsem hrnek mléka a šla jsem se osprchovat. Když jsem si lehla do postele, přemýšlela jsem nad Matesem. Hlavou se mi honilo spoustu otázek, ale ani jedna odpověď. Po chvíli jsem tvrdě usnula. Ráno mě vzbudilo hlasité hrčení telefonu. Otřela jsem si ospalé oči a šla jsem k telefonu. Byla to Sára. Její první věta zněla: „Tak co Mates?“ Já už o něco vlídněji odpověděla: „Včera večer jsme si psali asi deset minut, ale pak přišla mamka. Zatím o něm vůbec nic nevím.“ Sára chvíli mlčela, takže jsem ještě dodala: „A co ty a tvoje sázka, jak ty jsi na tom?“ Sára kysele odpověděla: „Já vcelku ani nevím.“ Chvíli jsme obě mlčely. „Nechceš odpoledne něco podniknout třeba s Liborem?“ zeptala jsem se Sáry. „Třeba,“ odpověděla Sára. Obě jsme se rozloučily a zavěsily sluchátka. Pak jsem sešla dolů do kuchyně. Vládla tichá atmosféra. Na stole ležela připravená snídaně od maminky. Sedla jsem si na svou oblíbenou židli vedle okna. Naproti mně seděl táta s ranními novinami. Na talíř jsem si položila čerstvý toast, který byl ještě horký, tak jsem se zatím napila vlažného kakaa. Všichni mlčeli, což mi dávalo nejistotu. Po výtečné snídani jsem se šla umýt do koupelny a po ranní hygieně si v obýváku zapnula počítač. Když jsem se připojila ke svému účtu ICQ, blikaly mi dvě nepřečtené zprávy. Stál tam Matesův popis. „Jmenuji se Mates Kolanský. Je mi 15 let a bydlím se sestrou v Kladnu. Mám blond vlasy a modré oči. Jsem vysoký asi kolem 180 centimetrů, štíhlé postavy.“ „Celkem fešák,“ říkala jsem si v duchu. V druhé zprávě mi poslal vysmátého smajlíka. Chvíli jsem v duchu přemýšlela, zda mám odepsat, ale pak jsem se z ICQ odhlásila. Šla jsem do svého pokoje. Oblékla jsem se a šla za Sárou. Bydlí o pět bloků dál než já. Po cestě jsem potkala Libora a zjistila,
že máme stejný směr – za Sárou. Libor Čelachovský je můj i Sářin velice dobrý kamarád a spolužák, všichni tři chodíme na stejnou Základní školu v Rumburku. Bydlí o dvě ulice dál než já a Sára. Po cestě k Sáře mi vyprávěl zážitky z Francie, kterou během letních prázdnin s rodiči navštívil. Libor byl jedináček, takže měl vše, na co si ukázal, i když já a můj bratr Dominik jsme si také nemohli stěžovat. Zanedlouho jsme došli k Sáře. Zazvonili jsme na zvonek a během několika vteřin nám otevřela Sářina matka. Sářina maminka pracuje jako módní návrhářka, navrhuje modely pro lidi s plnými peněženkami. Sářini rodiče jsou už dva roky rozvedeni. Sára bydlí s maminkou a babičkou v rodinném domku. Sářina maminka nás vlídně přivítala a pozvala dál. Sára nás vzala do svého krásného pokoje. Já a Libor jsme se posadili na pohovku a Sára si sedla naproti nám a hned se mě ptala, co Mates. Libor nevěděl, o co šlo, tak mu Sára vše vyklopila. I když mě docela zajímalo, odkud se vlastně Mates a Sára znají, kde k sobě přišli, přesto jsem si tyto zvědavé otázky nechala ukryté v sobě. Zeptám se jí na to, až budeme bez Libora. U Sáry jsme strávili dvě hodiny povídáním, i když já se moc nezapojovala. Když jsem přišla domů, oběd byl na jídelním stole připraven, čekalo se jen na mě. Umyla jsem si ruce a zasedla k jídelnímu stolu. Při obědě seděl každý z rodiny na svém oblíbeném místě a vládla již příjemná atmosféra. Rodiče se spolu normálně bavili a já jsem za to byla ráda. Po výtečném obědu jsme celá rodina jeli za babičkou do Lysic. Babička se jmenuje Lída Šafránková a je to vlastně matka našeho taťky. Babičce je 64 let, i když bych jí podle dobrého vzhledu pár let ubrala. Babička je jako moje druhá nejlepší kamarádka, vždycky se mi snaží pomoct. Babička měla zrovna v troubě skvělé čerstvé koláče, kterým jsem neodolala. Babička nám celé rodině uvařila šípkový čaj. Od ní je vždy úžasně dobrý. Zanedlouho přijela teda Edita s manželem Rosťou. Ti přijeli za babičkou na návštěvu až z Prahy. (Teda Edita je sestra mého otce. Není
moc příjemná, nesnáší děti a miluje jen sama sebe.) Do jejich hovoru jsem se nepletla. U babičky jsme strávili 4 hodiny, které jsem skoro nudou prospala. V osm hodin večer jsme přijeli domů. Okamžitě jsem pádila do svého pokoje zabavit si Dominikův Notebook pro sebe. Když jsem se přihlásila na ICQ, Mates byl online. Využila jsem situace a hned jsem ho aspoň pozdravila. Okamžitě mi odepsal a připojil usměvavého smajlíka. Pak mi napsal, že se se mnou chce někdy sejít. To mě šokovalo, znělo to jako pozvání na první rande. Odepsala jsem, že to není špatný nápad a že bych se s ním také chtěla vidět. S Matesem jsem si psala až do dvanácti hodin v noci, kdy už všichni spali. Jen já ponocovala s notebookem. Najednou se rozletěly dveře mého pokoje, byla to máma, která mě přišla napomenout, že už je velice pozdě. Celou noc jsem přemýšlela nad Matesem a byla jsem ráda, že má o mě konečně nějaký kluk zájem. Ráno jsem se vzbudila jako první z celé rodiny. Vůbec se mi nechtělo spát. Šla jsem si dát studenou sprchu. Když jsem vyšla z koupelny, napadlo mě, že bych mohla nachystat snídani. Opražila jsem vajíčka žlutými terčíky nahoru a uvařila jsem babiččin šípkový čaj, i když ode mě tak dobrý nebyl. Do kuchyně vešla máma, rozespale se usmála a pochválila mě za přípravu snídaně. Po snídani jsem šla opět na počítač, ale Mates byl offline. Na počítač chtěl jít také můj táta, takže jsem ho bez reptání pustila. Zapnula jsem si v pokoji rádio a prohlížela si bráchovy časopisy. V rádiu hlásili, že v Kladnu uprchl drogový dealer se svou starší sestrou zřejmě do Anglie. „Že to ty lidi baví, dělat takový lumpárny,“ říkala jsem si pro sebe. A protože jsem měla dlouho chvíli, zavolala jsem Sáře, abych zjistila, jestli nechce něco podniknout. Telefon však nebrala, tak jsem se oblékla a šla za ní. Otevřela mi její máma a prý, že Sára není doma, že si s Liborem vyrazila do města. Zvláštní. Proč mi taky neřekli, šla bych s nimi. Vrátila jsem se zklamaně domů a zasedla k počítači. Přihlásila jsem se na ICQ. Mates
byl online. Tak jsem mu napsala. On mi odepsal: „Nazdar,“ což mi vyznělo docela naštvaně. Pak se mě ptal, jestli kouřím nebo fetuju. Já jsem odpověděla, že o takové věci nemám zájem. Pak mi od něj přišel soubor. Přijala jsem ho. Byla to jeho fotka. Začala jsem ji detailně zkoumat. Opravdu to byl blonďák s modrýma očima, ale proč ty oči byly tak podlité? Naháněly mi strach. A jeho ruce byly opuchlé a nateklé, jako kdyby měl nějakou nehodu. V pozadí fotky stál stůl zaplněný láhvemi alkoholu a krabiček od cigaret. Zeptala jsem se ho na stejnou otázku jako on mě. Odpověděl mi, že ne, že je to slušný člověk. Dá se říci, že z fotky mi jako slušňák zrovna nepřišel. Ale přes ICQ jsem to s ním nechtěla rozebírat, hodila jsem to za hlavu. V tu chvíle zahrčel telefon z mého pokoje. Byla to Sára. Hned jsem se jí zeptala, proč mě také nevzali do města, a ona mi odpověděla, že byla s Liborem na prohlídce formulí, že mě prý tyhle záležitosti nebaví. Je pravda, že mě tyhle záležitosti fakt nebaví, ale proč se mě aspoň ze slušnosti nezeptala? Cítila jsem se podvedená. Pak zavěsila. K mému špatnému pocitu nepřispěla ani další hádka rodičů. Jejich řev byl slyšet z kuchyně až do pokoje. Sešla jsem dolů do kuchyně, abych svou přítomností uklidnila situaci, ale jako bych byla vzduch. Hádali se kvůli alkoholu. Dá se říct, že se táta stává alkoholikem. Celé odpoledne jsem trávila u televize. Má nálada se pohybovala v mínus deseti. K večeru jsem opět šla na ICQ. Byla připojená i Sára. Napsala jsem jí. Ona mi odepsala, že má pro mě šokující novinu. Popravdě, moc mě ty její novinky nezajímaly. „Tomu fakt nebudeš věřit, na seznamce mi napsal jeden kluk.“ To mě potěšilo, takže jsem jí nadšeně odepsala: „No konečně, Sáro!“ „A co ten tvůj Mates, co je novýho mezi váma dvěma?“ zeptala se mě na oplátku Sára. „No, nic moc, poslal mi jen svoji fotku, ale mám pár pochybností.“ „Ale prosím tě, ty z toho děláš velkou vědu, nemusíš ho milovat, vždyť je to jen sázka.“
„No, já nevím, nevím, jestli je to dobrý nápad, podle jeho fotografie...“ „Na počítač chce jít mamka, tak se měj hezky,“ odepsala Sára dřív, než jsem zprávu dopsala. Když jsem šla do koupelny, vše se mi honilo hlavou. Zezdola nebylo nic slyšet, tak jsem si lehla a v klidu přemýšlela nad Matesem. Kdo to vůbec je? Mám tolik otázek a nepřichází ani jedna odpověď. Jeho fotografie mi dávala nejistotu.
Kristýna Klíčová, 8. E, pracoviště Slovákova
