Winter 2007
Děkuji za budík, který mě ráno budí, protože to znamená, že jsem stále na živu. Děkuji, že si musím uklízet v pokoji, protože to znamená, že mám kde bydlet. Děkuji za oblečení, které je mi těsné, protože to znamená, že mám co jíst. Děkuji Vám, všem studentům a profesorům, co jsou na ČAGu, protože to znamená, že mám společně s redakcí z čeho a pro koho tvořit 4U. Koudina
Abecedář
Kolik času uběhlo od mého posledního převalení na bok a zavření víček nedovedu odhadnout, ale co následovalo, byl jeden z mých nejživějších a nejskutečnějších snů. Nepochopím, jak se mohlo přihodit tolik událostí a zvratů v mém životě během několika hodin spánku. Od svých dvou do osmi let jsem žila ve starém bytě v městečku Kamenice nad Lipou. Dům stál na náměstí, ale okna a malý balkón našeho bytu směřovaly na odvrácenou stranu, do dvora. Majitel domu bydlel ve větším a lépe vybaveném bytě vedle našeho a vlastnil fenu německého ovčáka. Pokud jste mě chtěli navštívit, museli jste projít dlouho tmavou chodbou domu bez možnosti rozsvítit si zářivku a za zrezlými prosklenými dveřmi jste zjistili, že stojíte tváří v tvář velkému ovčákovi, který na vás zuřivě štěká přes ocelové mříže. Se zděšením byste prudce zatočili doleva a s mrazením na zátylku byste se rozběhli po točitém schodišti, až byste zastavili a ještě se zrychleným dechem zazvonili na můj domovní zvonek. Ležela jsem na jinak prázdné manželské posteli svých rodičů, rozhlížela se po pokoji a hledala další členy rodiny. Nechtělo se mi opouštět teplo a bezpečí peřin, ale děsilo mě pomyšlení, že jsem uprostřed noci v bytě sama. Nahlédla jsem do vedlejšího pokoje a všechny postele se mi opuštěně posmívali. Zmocnil se mě strach, vtrhla jsem zpět do ložnice, moje poslední naděje byla postel mého nejmladšího bratra. Přistoupila jsem k ní a s úlevou jsem spatřila na pohled bezstarostně spícího blonďatého chlapečka. Jemně jsem bratra dloubla do ramene a čekala, co se bude dít. Probudil se a pohlédl na mě, v tu chvíli jsem věděla, že tohle může být kdokoliv jen ne můj bratr. Jeho rudé oči si mě prohlédly od hlavy k patě a jako by mi četl myšlenky jedinou odpovědí mi objasnil množství otázek honící se mi hlavou. „Všechny jsem je zabil,“ řekl a úsměvem mi odhalil řadu malých špičatých zoubků ve své puse. Věděla jsem, že musím utíkat, chvíli mě neposlouchali nohy, ale vzpamatovala jsem se dřív, než se ke mě natáhly jeho chladné paže, a upalovala jsem nejbližší cestou k hlavním dveřím. Slyšela jsem jeho tichý hlas v patách, už už jsem vztahovala ruku po klice, ale zarazila jsem se, protože mi něco říkalo, že pod schodištěm na mě bude čekat zuřivý ovčák s rudýma očima. Jediná cesta, která mi zbývala, vedla do jídelny a na konci této místnosti další dveře. Dveře, které mi nijak nepomáhaly, protože vedly na malý balkón bez zábradlí. Šouravé kroky zrůdy v tělesné schránce mého bratra mě donutily přesunout se k balkónovým dveřím. Stála jsem zády přitisknutá na skle dveří a hleděla na něj. Proč tohle potkalo zrovna mě? Otočila jsem klikou a otevřela dveře. Ovanul mě chladný noční vítr a já se rozběhla do tmy... Tereza Chlupová
Abeceda Bábovka Cyklista Déšť Estetická výchova Fix Guma Humor Chrobák Ibanez Jitro Káva Lavor Mléko Nos Oplakat Propiska Rozcvička Stužka Tráva Ubrečený Voda Zima Bára Ochozková „Petříku, jak to že máš boty umazané od bahna? Vždyť venku bahno není, ne?“ „Ale je, mami, ale musíš ho najít!“ Dopravní špička. V tramvaji je ohromná tlačenice. Najednou se z mačkanice ozve: „Je tu někde lékař?“ „Tady já!“ odpoví jeden pasažér a prodírá se davem. Když se konečně dostane k volajícímu, ten se ho zeptá: „Krční nemoc na 6 písmen?“
Běží pejsek Saharou, běží, běží a běží a pořád nikde nic, jen písek. Pejsek je čím dál smutnější a smutnější, až se nakonec rozpláče a říká: ,,Tak, a jestli co nejdřív nenajdu patník, tak se stane hrozný neštěstí.“
Dnes jsem oslavila 37. narozeniny. Začínám si připadat staře. Čím to? Nevím, ale uvědomuji si, co bych ještě chtěla všechno v životě stihnout. Nejraději bych se vrátila zpátky, nejlépe do svých 17 let. Čas, kdy jsme chodila na gymnázium v Českých Budějovicích, vyprchal a už není. Stroj času mě bohužel do minulosti nepřenese, a tak se musím vyrovnat se svým věkem. Tenkrát to byl téměř bezstarostný život. Starosti mě nepohlcovali jako dnes. Žila jsem si podle svého. Vadilo mi ranní vstávání a čekání v mlze na zpožděný osobák. Školu jsem brala zcela v klidu. Z Budějovic mám dodnes spoustu kamarádů. Někteří se odstěhovali daleko za moře, ale jsem s nimi v kontaktu přes internet. Párkrát za rok jsme se třídou vyrazili někam na koncert či za jinou zábavou, kde se nepila jen sodovka. Každý měl svůj hudební styl, tak nám dělalo problém domluvit se kam půjdem. S holkama ze třídy jsme o přestávkách pozorovaly dění na chodbě. U nás na škole bylo hodně zajímavých lidí. Neustále jsme se něčemu smály a užívaly krásného věku. Nepříjemné bylo dlouhé odpolední vyučování. Každý se těšil na pátek a sobotu, až si odpočine nebo se jinak odreaguje. S životem plynoucím jako voda jsem poznala, co to jsou starosti a kariéra. V 17 jsem měla sen odstěhovat se do zahraničí a žít jiný život. Momentálně žiji v Praze. Ale svůj sen chci naplnit, budu spokojená, když se podívám do jiné země třeba na půl roku. Do ČB jezdím na slučáky za spolužákama. Město se moc nezměnilo. Kašna stojí stále uprostřed obklopená holuby. Zjišťuji, že kultura rozkvetla. Jinak politická situace se o moc nezlepšila. Technika a věda jde stále kupředu, ale za těch x let se nikdo Einsteinem nestal. Jitka Davidová
Kdo nic nedělá, nic nedokáže Motto: „Člověk se plně projeví, teprve když měří své síly s nějakou překážkou“ Jsou zvláštní příležitosti, při kterých si najednou uvědomíme věci, o nichž normálně nepřemýšlíme. Antoine de Saint Exupéry byl letec. Při nočních přeletech nad vesnicemi a městy viděl celý svět pod sebou a měl pocit úplného propojení všech lidí. Přemýšlel o životě. Lidé jsou složité bytosti s obrovskými možnostmi. Každý člověk může dokázat velké věci. A nebo také může žít celý život v malém domku na vesnici, o nic se nesnažit a ani v nejmenším si nepřipouštět existenci okolního světa. Měli bychom být zvídaví, snažit se za svůj relativně krátký život co nejvíc objevit, dokázat, spojovat se s ostatními lidmi, se světem… Život není jednoduchý a snadný, ale právě překonávání překážek nás činí silnějšími. Pak teprve zjistíme, co v nás opravdu je. Je mi líto omezených lidí, kteří nevidí příležitosti, kde by se mohli uplatnit. Oni totiž neví, o co přicházejí. Jen zvědavým pátráním, objevováním a kladením si vysokých cílů se můžeme zdokonalovat. Není krásné být všestranný, zajímat se o spoustu různých věcí a ve všem si najít něco, pro co se dokážeme nadchnout? Šárka Bohoňková
MOJE PRVNÍ HODINA TANEČNÍCH Pondělí, 10. září 2007. Dnes večer začíná kurz tanečních….…..COŽE???!!! Něco mi uniklo?! To už se ztrapním tak brzo?! No, už to tak vypadá. Ve škole se o tom raději nebavíme. Přeci jenom je to až večer - to zlo, které na nás číhá tam, v Metropolu. Biologie - poslední hodina. Pak jedu domů. Tady začíná první dilema: mám si vzít bílou nebo modrou košili? Volím modrou. A co ponožky?! Černé.., nebo jiné černé?! Rozhodnu se později. Ježíšku na křížku, božínku, nestíhám. Rychle, umýt si vlasy, ať mi ještě uschnou. Venku začíná pršet. To mi tak scházelo. Navlékám na sebe tílko, dávám si tři deodoranty a Axe, abych byl zase neodolatelný. Potom si žehlím vlasy. Jde to vše jako po másle. Tak. Dožehleno. Už stačí jen nagelovat. Ale co to?!! Nedrží to! Jak to?! Po pěti minutách lakování, mám konečně pevné vlasy. Beru si…bílou košili. A ponožky černé. Konečně oblečený, ještě boty si leštím. Tak a vyrážím na moji první taneční lekci. Otec mě dovezl před Metropol. Co to tu je za srocení?! Polovina Budějovic? Vcházím dovnitř. Kde jsou všichni?! Aha, támhle za sloupem. Kamarádům to sekne a holčinám ještě víc, ale mě nejvíc. Jdeme nahoru. Před sálem je plno dalších lidí. Některé znám. ,,Nazdar kámo“ zdravím. Za dvě minuty osm. Jdeme do sálu. Jdu do leva. Ne! Tam sedí holky. Tak doprava. Není místo vedle spolužáků, tak sedím sám. Začíná hrát hudba. Proč všichni vstávají?! Jo takhle..! Zadat se musíme. Taky vstanu. Pan Kohout nás přivítá a řekne, teď již pro mne tu známou větu: ,,Pánové, zadejte se.“ Vycházím vstříc těm děvám na druhé straně sálu. Dostávám hysterický záchvat! Kde je moje tanečnice?! Jo tady… ,,Smím prosit?“ ptám se. A ona dle mého očekávání odpověděla kladně. Uf… No taky bodejť. Nabízím slečně rámě. Jdeme promenádou. Po chvilce se zastavujeme a učíme se první tanec. Blues to je. Držím jí za ruce, volné taneční držení po nás ještě nikdo nechce. Proč?! Pomalý tanec, pomalá, dojemná hudba. Naučili jsme se základní kroky a mě začíná být celkem solidní horko. Pokračujeme v první polovině tanečních. Mambo je druhý tanec. Pan Kohout pořádně kroutí zadkem. ÓÓ!! To taky musím dělat. Kroutím…a jsem středem pozornosti. Přestávám kroutit. Tak je dobře. První půlka utekla rychle a já letím na bar s vyprahlou pusou. ,,Sprite simvás,“ mumlám. Už se to nese. Beru si ještě brčko. Vypil jsem to rychle, ale bublinky jsou nemilosrdné. Druhou polovinu asi strávím na záchodě. Po pěti minutách je zase dobře a já se fotím. Dělám ty nejvíc sexy pózy. Všichni po mně šílí. Konec přestávky a mě na cestě do sálu zastavuje Anetka. ,,Budeme spolu teď tancovat, jo? Už jsem to domluvila,“ říká a já, zcela ohromen, překvapen a zaskočen, odpovím pouze nesrozumitelné ,,ano“. Teď už sedím vedle spolužáků a zase začíná hrát hudba. Postavíme se, ale tentokrát si pro nás přijdou děvčata. Na mě se jich hrne a já spokojen mým neodolatelným vzhledem pouze krčím rameny a odmítám. Anet pro mě přišla a my jdeme promenádou. Další tanec je walz. Zatím se učíme základní čtverec. A všichni myslíme že to stačí. Vzájemně si šlapeme na špičky a padá jedna omluva za druhou. ,,Promiň!“... ,,Ne, to byl já, opravdu se omlouvám“. Končí hudba a my přestáváme tancovat. Pan Kohout nás se svojí manželkou učí základům společenského chování a my víme, že si z toho nic neodneseme. Pokračujeme v druhé půlce a poslední dnešní tanec je mazurka. ,,Nadmíru složité,“ říkám zcela vyčerpán. Po chvilce tomu začínám rozumět, ale to už hudba končí. No jo, stává se. Manželé Kohoutovi se s námi loučí a těší se na další taneční lekci, která bude příští týden. Doprovázím partnerku na její místo a tisícekráte jí pozdravuji a přeji pěknou noc. Odcházím ze sálu, loučím se s kamarády a spěchám do auta, abych nezmokl. Doma, znaven vším tím se ještě umyji, navečeřím a chválím se, jaký švarný a pěkný jinoch jsem, jak po mne zase děvčata házela očka a já sázel jeden úsměv za druhým a pak už jen sním, nad zpočátku hektickým, ale později vydařeným večerem. Patrik Červák
Někdo klepe na dveře, pán otevře a tam stojí malá smrtička s malou kosičkou a povídá: "Pane přišla jsem si pro vašeho křečka." Pán říká: "Neotravuj a vypadni." Za půl hodiny zase někdo klepe na dveře, pán otevře a tam stojí velká smrt s velkou kosou a malá smrtička s malou kosičkou. Ta malá říká: "Mami to je on...."
Instrument Jokes Why was the piano invented? So the musician would have a place to put his beer. What is the difference between a clarinet and an onion? No one cries when you chop a clarinet into little pieces. Is there any difference between the sound of a clarinet and that of a cat in heat? Of course there is, but only if the cat's in good health. How many guitar players does it take to change a lightbulb? 5 - one to hold it in place and 4 to drink beer until the room spins How do you get 2 electric guitar players to play in perfect unison ? Shoot one of them. What do you call someone who hangs out with musicians? The lead singer.
„Poznej okolí své školy“... ... se jmenuje zadání ne přímo úkolu, se kterým na začátku školního roku vyrukovala p.p.Rýcová v tercii. „Projekt se jmenuje poznej okolí sví školy a zajímavou formou má přilákat zájem žáků o historii místa, kde tráví hodně času. Má je naučit vzájemné spolupráci a toleranci. Jde o to, aby se studenti naučili, jak si prosadit svůj názor, ale zároveň se podřídit.“ , říká paní profesorka. A hned dodává „hledají si informace v knížkách a na internetu. Po kom jsou pojmenované ulice, kdo to byl, co významného udělal. Co se jim líbí nejvíc, je práce s kamerou. Nahrávají si rozhovory s lidmi, kteří tady bydlí a nakonec by z toho měli sestříhat zhruba 10ti minutové prezentace.“ O tom, že to studenty baví svědčí práce Magdalény Janíčkové a Daniely Orctové: „Natáčení je pro nás zajímavou aktivitou prokládající celodenní výuku. Učí nás to vzájemné toleranci a spolupráci mezi sebou. Díky tomu máme možnost práce s novými lidmi a věcmi. Je to pro nás zábava a děláme to s radostí, elánem a důvtipem. Chtěli bychom poděkovat za celou třídu paní profesorce Rýcové, že nám tohle umožnila.“ Tomuhle já říkám škola hrou. Jen tak dál a hodně zdaru, při dalších nápadech. Tercie
Etické otázky Odpovězte si a pak se koukněte na poslední stránku, jak jste dopadli
1) Kdybyste znali ženu, která je těhotná, která má už 8 dětí, z kterých 3 jsou hluché, 2 slepé, jedno mentálně retardované, a ona sama má syfilis, doporučili byste ji potrat? 2) Je čas zvolit vůdce světa a váš hlas má rozhodnout. Kterého z těchto kandidátů byste si vybrali? Kandidát A: Spolčuje se s politiky, kteří ne vždy hrají čistou hru, a svoje činy konzultuje s astrologem. Měl dvě milenky. Kouří a pije 8-10 Martini denně. Kandidát B: Dvakrát ho vyhodili ze zaměstnaní, spí do oběda, na univerzitě bral opium a každý večer vypije čtvrt lahve whisky. Kandidát C: Byl vyznamenaný jako vojenský hrdina. Je vegetarián, nekouří, pije jen příležitostně pivo a neměl žádné mimomanželské aféry.
Kolik jsme se nakřičeli, že je, a kolik jsme se nakřičeli, že není Včera se mi stala velice nepříjemná věc. Odněkud mi volali, že jsem vyhrála spoustu peněz. Tak jsem si za ně pořídila vilku na kopci za městem. Po pár dnech jsem si začala připadat osaměle a koupila jsem si ve zverimexu psa a kočku. Ale všeobecně platné pravidlo, že psi se s kočkami nesnesou, mě utvrdilo v tom, že to nebyl dobrý nápad. Kočka před psiskem utekla na strom, pes po pár hodinách ztratil nervy a šel si chytit jinou myš. Kočku sleduji už pátý den, nemůže chudák dolů. Rozhodla jsem se tedy nahradit si svou ztrátu bazénem. Přijel bagr, udělal díru, a po nějaké době, když napršelo, jsem se v ní mohla začít koupat. Po dalších pár dnech voda nepříjemně zezelenala a nahoře se vytvořila neproniknutelná temná blána. Hodila jsem tam dlažební kostku a šla se utápět ve svém osamění. V televizi jsem spatřila JE. Byli to Muži a bylo jich hodně. Rozbila jsem další prasátko a vtrhla do obchodu: „Přála bych si, prosím, nějakého Muže.“ Pánové za pultem se usmáli a jeden ochotně přišel až ke mně. Nabídl mi své rámě, já za něj zaplatila a šťastně si ho odvedla do své vilky na kopci. Muž si sedl k televizi a pustil si sport. Po pár dnech jsem ho praštila ovladačem. Zvedl se a zhodnotil, že půjde sundat chudáka kočku ze stromu. Vylezl za ní na strom, ze kterého spadalo pár jablek, a uvízl tam také. Koupila jsem si balón. Prvotní záměr byl sundání Muže ze stromu. Křičel na mě, že jsem slepice, což přehodnotilo mé závěry, a tak jsem mu chtěla shodit na hlavu televizi. Tu jsem ale musela vyhodit, neboť byla příliš těžká a já nemohla vzlétnout. Těšila jsem se z té krásy pod sebou. Když jsem ale nabrala směr „pryč odsud“, začala jsem se bát o svou jistotu samoty vilky na kopci se shnilým bazénem, mužem a kočkou na stromě a raději jsem z něj vyskočila. Holi
Monology I Vesmír je mým světem planety, hvězdy, tma, tvé dlaně jsou mým Vesmír je život, je světem hvězdám je světem Vesmír je život, hvězdám světem Vesmír, život tu končí i začíná Tvé dlaně jsou mi světlem provází mě temným světem bez pravidel položit se do tvých dlaní je mým snem tvá slova něžně hladí mé srdce tvé oči..... jsou mi světem tvá slova..... něžně hladí mou duši
tvé dlaně, něžnost nadevše noční obloha, mléčná dráha Stezka napříč vesmírem Cesta všech hvězd nikdy jsem si nevšimla byla jsem povrchní Na své cestě životem Míjela jsem tě mnohokrát Koudina Na lodi je kouzelník. Ale triky mu vždy zkazí papoušek, který vykřikne: "Má další eso v rukávu," nebo: "V klobouku je ještě jeden králík," a tak podobně. Jednou přijde hurikán, loď se potopí a zachrání se jen kouzelník a papoušek na kládě. Chvilku je ticho a potom papoušek povídá: "Dobře, nechám se podat, kam jsi schoval tu loď?
Zeď nářků Motto: „Mluvili o nemocech, o penězích, o těžkých rodinných starostech. A za jejich řeči se objevovaly zdi smutného vězení, kam se ti muži zavřeli.“ Kolikrát za den si nad něčím povzdychneme, nad něčím se rozčílíme, něco proklejeme? V jakém poměru by s tímto číslem byla hodnota výsledku toho, kolikrát se zaradujeme, zaregistrujeme něco hezkého nebo i legračního? Možná by to byl trochu nepoměr. Je totiž jednodušší na něco zanadávat, společně zareptat nad svízelnou situací a nespravedlivým osudem než něco pochválit, ocenit či si jen říct: „Teď se v podstatě cítím šťastný.“ Vždy se přidá nějaké to „ale“ nebo „byl bych šťastný, kdyby...“ A lidé se velmi snadno shodnou nad kritikou a reptáním. Kdyby každé naše „ach jo“ bylo cihlou, za chvíli by možná všichni opravdu zůstali obestavění zdí pesimismu a zahořklosti, která se těžko bourá. A přitom si stačí jen uvědomit, jak malichernými přízemnostmi se občas zabýváme. A úplně zbytečně. Přitom stačí vidět člověka, který je vám blízký, trpí vážnou nemocí, a přesto si za den užije více radosti než vy. Možná si je užívá právě proto. Potom se možná zastydíte a pousmějete se s ním. Stačí se na chvíli odpoutat a povznést nad problémy každodenního života. Nemusí se ani létat nad Argentinou. Stačí místo pachtění se a stavění pevných základů té smutné zdi raději začít shánět okna a dveře ven. Barbora Nováková
Detail Čára, rýha nebo snad elipsa? Zadívám se do ní. Je to osudová čára mého budoucího života? Nebo pouhá rýha na dlani od data mého narození? Třeba je to křivka srdce, kterou překrývají další, mnohem zajímavější, jak trysky přeházené rýhy. Zdvojuje se, je dlouhá od tepny až přes půl dlaně, stáčí se do leva. Je pod kůží nebo na kůži? Spletená jako had do malých smyček. Její hloubka mě hypnotizuje, nemůžu mrknout, ale vím, že ona je živá. Dýchá. Vidím, že z žíly kouká kus drátu, který nelze přehlédnout. Drát je ostnatý, přitom hladký. Co když je to ostnáč s bodáky, který představuje mou smrt? Můj konečný život a poslední den? Ne, jeví se mi jako klidná, jemná, povzbuzující. Buňky dýchají a dodávají jemné kůži cit. Když ji přejedu detailním pohledem, vidím rozzuřeného tygra, který má nádhernou srst a leží roztažen po celé délce. Tak. Co se ukrývá někde kdesi kilometry pod kůží? Oddychuje to, civí na mě a říká mi: ,,Jsem nekonečná ve tvém těle, prolínám se sametově dlouhou tmou, pod kterou není vidět“… Jitka Davidová
Tak, pokřtili mě. Pokřtili mě vínem ve vestibulu ČAG dne 19.10.2007 kolem sedmé večer. A dali mi jméno Pohled do Zrcadla. A ten večer - můj večer - byl úžasný a velkolepý! Na mou počest se sešla strašná spousta lidí. Banda studentů a známých, kteří do mě psali, hrstka profesorů, díky nimž jsem vznikl, a jedna malířka, která mi vtiskla duši pomocí kreseb. A víc než lidí, tam bylo moc různých soletek, brambůrek a chlebíčků, ale ne že bych tam byl kvůli tomu („kecá“ pozn. redakce). Bylo mi hej. Ti psavci, možná trefně nazvaní jako „zběsilá generace“, si sedli vedle sebe, poslouchali se navzájem, četli ze mě, měli zamyšlené pohledy a na těch pár minut mi ani trochu nepřipomínali lidi, kteří neví, co se sebou. Abych řekl pravdu, tak mě překvapili. Měl jsem pocit, že ten večer tam zavítali samý dobrý lidi. Poznal jsem spoustu nových tváří a s těmi, které jsem opomněl se uvidíme znovu 11.12.2007 v pět večer. Jen bych závěrem chtěl poděkovat Romče, Danušce, Dádě a všem, díky kterým jsem vznikl. Taky všem, kteří se v ten večer nezapomněli ukázat a přivedli si s sebou kamarády. Lucce a Týně, za vtipné uvádění a vřelá slova, a Martině s rodinou, která nám zpestřovala celý večer svými nádhernými obrazy. Díky, díky, díky a těším se brzy nashledanou. Váš Pohled do Zrcadla..
POSTŘEHY Z HODIN Student při Aj: „Paní profesorko, a co bude v té písemce?“ P.prof. Kloudová: „No nebojte, ty základy vám tam nedám.“ P.prof. Poláková: „Kratochvíl stojí na zastávce, drží to jak prase cvičku...“ Jak přiblížit studentům právní subjektivitu? P. prof. Svoboda: „Vykouknete z maminky a hned máte právní subjektivitu!“ Suplovaná hodina s novým sympatickým praktikantem na fyziku. Ke konci hodiny... Student: „Už je čas na dotazy?“ Praktikant: „No, tak asi už teda jo, čas na dotazy.“ Student: „Tak holky by chtěly vědět, jestli máte nějakou přítelkyni.“ P.prof. Mašek: ,,Kde je Labe?“ Student: ,,Tady.“ P.prof. Mašek: ,,To je Frankfurt!“ P. prof. Tůmová o karcinogenním chlorethanu: „To se stříkalo na zkopané fotbalisty. Znecitlivělo mu to sval a on dohrál zápas. Ale doma ho to bolelo.“ Student X: „A vypadaly mu vlasy.“ Student šustivě rozbaluje sáček s koláčem. P.prof. Klier rozzlobeně: „Z něho si vem příklad!“ ukazuje prstem na druhý konec třídy, „Ten jí pořád a nešustí!“
Extra velké kousky ovoce Snad každé dítě touží vyrůstat v milující a šťastné rodině. Malému Tommymu se to nepoštěstilo. Od útlého dětství se denně krčil s koleny těsně přimknutými k hrudi a prsty zastrčenými co nejhlouběji do uší v nejvzdálenějším koutě svého pokoje a snažil se nevnímat křik a nadávky otce a pláč matky přicházející z kuchyně malou chodbu, po dřevěném schodišti a přes zavřené dveře svého pokoje. Křik a nářky, které jím projížděly jako elektrický proud a přiváděly ho k šílenství. Když se teď krčil u chladné stěny svého pokoje s prsty zastrčenými hluboko v uších, vracel se v děsivých vzpomínkách o několik let zpátky. Nejprve si s občasnými hádkami a spory rodičů nedělal těžkou hlavu, věděl, že se brzy usmíří a vše bude zase dobré, jak mu vždy matka říkávala a podala mu malou misku s nakrájeným ovocem. Když otec poprvé uhodil matku, začal si Tommy uvědomovat, že se jeho rodiče nemilují. Při druhém vztáhnutí ruky k matce se Tommy otci postavil. Dostal nařezáno a už nikdy víc to neudělal. Když pak za ním matka přišla do pokoje, ještě s zarudlými kruhy pod očima a četnými modřinami po těle, v ruce dřímala misku s ovocem. Jediné, co se zmohla svému synovi říct bylo: „ Dáš si?“ a přistrčila misku směrem k Tommymu. Nepohladila ho, neobjala ani nepolíbila. Přestal jí litovat. Tommy nikdy neochutnal jediný kousek ovoce z misky, protože věděl, že pro něj by bylo i to nejsladší ovoce v téhle misce hořké. S každou další hádkou se v Tommym hromadil vztek a nenávist. Nemohl utéct z domu, nevěděl by kam jít a bál se, že by ho otec našel a zbil. Uzavřel se sám do sebe a hodně času trávil ve svém pokoji. Křik utichl. Tommy nemusel scházet po schodech a projít chodbou do obývacího pokoje, aby viděl, jak otec sedí v zašlém houpacím křesle s přísným, hrůzu nahánějícím výrazem ve tváři a kouří doutník, protože takhle to dělal pokaždé. Namísto matky, která stojí v kuchyni, otírá si slzy a krájí velkým nerezovým kuchyňským nožem ovoce na malé kousky. Tommymu vřela krev. Nedokázal myslet s chladnou hlavou, cítil svůj tep ve spáncích. Než si to stačil uvědomit, stál u dveří svého pokoje a byl pevně rozhodnutý. Dlouho do noci seděl v koutě svého pokoje a přemítal, co provedl. Jak jednoduché bylo sejít po schodišti, v kuchyni vzít velký nerezový nůž a zbavit se jich. Ničeho nelitoval. Konečně si připadal volný a jen si pomyslel: „Dnes jsem se zbavil dvou extra velkých kousků ovoce,“ a pomalu začal ujídat z misky. Tereza Chlupová
Rudolf II. Sherlock Holmes Rudolf II., český panovník 2. poloviny 16. století, a Sherlock Holmes, hrdina povídek a románů sira Arthura Conana Doyla, jsou na první pohled dvě úplně rozdílné postavy. Dostaneme-li se jim však trochu pod kůži, zjistíme, že to není tak úplně pravda. Rudolf II. byl zavalité postavy a jeho obličeji dominovaly tmavé hluboké oči. Z obrazů známe jeho podobu s velkým nosem a typickým hustým knírem. Narozdíl od něho byl Sherlock Holmes hubený a vysoký, řídké vlasy odhalovaly začínající kouty. Jeho podezíravému pohledu nikdo neunikl. Ostré rysy obličeje, propadlé tváře, úzké rty a orlí nos působily autoritativně. Rudolf byl spíše uzavřené povahy, přesto si však dokázal užívat života a žen. Byl ctitelem umění a esoterických věd. Jeho nedůvěra v lidi okolo postupem času přerostla v duševní chorobu a jedinými osobami, kterým odevzdaně důvěřoval, byli umělci, vědci a šarlatáni. Peníze určené ke správě země často investoval do osobních slabůstek. Na druhou stranu jeho záliba v umění a vědě pomohla shromáždit na Pražském hradě mnoho osobností. Sherlock Holmes byl podobně jako Rudolf II. introvert. Také miloval hudbu, zvláště pak své housle. Narozdíl od českého panovníka měl k většině lidí rezervovaný postoj, obzvláště k ženám. Jeho jediným opravdovým přítelem byl Dr. Watson. Sherlock Holmes byl pravý anglický gentleman. Byl bystrý a inteligentní! Případy řešil systematicky, z povzdálí sledoval jejich dění. Sázel na svou logiku a všechny své geniální dedukce založil na prokazatelných faktech. Oba, ačkoli Rudolf II. žil o 300 let dříve než anglický detektiv, měli společné vášně i některé povahové rysy. Ale v mnohém se lišili. Co jim však nelze upřít je, že oba byli, ať už ve skutečnosti či na stránkách knih, nepřehlédnutelnými osobnostmi. Bára Ochozková
POSTŘEHY Z HODIN P. prof. Ondřichová o vedení vysokého napětí: „Když vám říkají, nelezte tam a nedělejte to, nelezte tam a nedělejte to.“ Produktivní hodina dějepisu s prof. Klierem: P. prof.: „Jak skončila vláda Jiřího z Poděbrad?“ Student X: „Umřel!“ P. prof.: „A před tím?“ Student X: „Byl obklíčenej Matyášem z Korvína.“ ,,No, máš pravdu, ale ve skutečnosti jí nemáš,“ p.p. Doležalová má smysl pro rozporuplnost. P.p. Rýcová při dějepisu: ,,Jaký je rozdíl mezi kostelem a chrámem?“ Monika: ,,Chrám má více lodí.“ Kuba: ,,Co jsou to lodě?“ P.p. Rýcová: ,,Abys neodplul, hochu.“ P.p. Hrdina: ,,Tak a teď dinosauři. Nevím, jestli mám aktuální informace.….“ Adam: ,,Ale už nežijou.“ Student se ptá p. p. Hartmana: ,,Vy máte nový auto?“ Profesor: ,,Ne, jen přes noc vyrostlo“ P.p. Mašek napomíná studenta, který nedává pozor : ,,Patriku, k chaloupce čelem, jo?“ P. prof. Mužík: „Vikingské lodě uvezly 80 válečníků“ Student: „I s tím, kdo to počítal?“ Při zeměpise: Student: ,,Kolik měří hora Kluk?“ P.prof. Mašek: ,,To nevíš? Já taky ne.“
P.p.Erhart na vodě: "Adame, ty hoříš!! Kouří se ti z ruky!“ Prof. Svoboda vysvětluje terminologii předpisů: „Časová působnost... to je jako že od sedmi do osmi nesmí žádnej úchylák z baráku.“ Během hodiny matematiky probíráme elipsyProf. Mašek: „Za mých mladých let se učilo, že jestliže přivážete kozu ke dvou kůlům, zákonitě vypase elipsu.“ P. prof. Svoboda se představuje: „Jsem novej... nejsem hloupej.“ Na hodině biologie se probírají ostnokožci. Pí. prof. Maradová: „Hadice žije pod kamenem. A když není pod kamenem, tak je sežraná.“ Na konci ZSV p. prof. Svoboda konverzuje se studenty: „Vy se máte, já už jdu taky domů.... ne, já půjdu ještě jinam...“ P. prof. Svoboda během vykladu: „.....takže se křesťani museli bojovat o svoje světlo na slunci...to je ale blbost, co?“ Dva studenti se při hodině ZSV koukají na notebooku na video. P. prof. Svoboda je zahlédne a rozzlobí se: „Co to děláte? To si děláte srandu!“ Po chvilce... „Vtípky cé zet? Hmmm... je to aspoň vtipný?“ Studenti na to reagují: „No, právě že jo.“ A prof. Svoboda je následován celou třídou.
Motto: „Člověk se plně projeví, teprve když měří své síly s nějakou překážkou“ Lidská psychika je jako ledovec. Onen malý zlomek nad hladinou představuje naše vědomí a většina celé té masy, naše nevědomí, zůstává skryta v hlubinách moře. Naše nevědomí je nepředpovídatelé. Občas je těžké rozlišit, kdy jednáme zcela vědomě a kdy jsme jím ovlivňováni. Skrz vědomí si vytváříme masky a určité modely jednání podle toho, v jaké se nacházíme situaci a společnosti. Málokdo v běžném denním životě vystupuje skutečně sám za sebe, za své pravé já. To je totiž představováno právě nevědomím. Ovšem v čím dál složitější situaci se nacházíme, tím větší potíže nám činí zachovat si naši masku a dodržet stanovený model chování. Ve skutečně krizové situaci, např. když jde o život (ale také nemusí), jdou všechny přetvářky stranou a teprve nyní se ukáže, co v nás doopravdy je. Jak jsem na začátku řekla – naše nevědomí je nepředvídatelné. A proto je i velmi složité předpovědět, jak bychom se v té či oné situaci zachovali. Můžeme o tom polemizovat, můžeme dojít k nejrůznějším teoriím, ale tváří v tvář skutečné krizi je vše často úplně jinak. Teprve krize nechá vyplout z hlubiny oceánu ryzí lidský potenciál, naše pravé JÁ. Aneta Polcarová Motto: „Nikdo tebou nezatřásl, dokud byl čas. Teď už je hlína, z níž jsi stvořen, uschlá a ztvrdlá, a nikomu už se nepodaří probudit v tobě spícího hudebníka, básníka nebo astronoma, který možná kdysi v tobě byl.“ My, lidé, se celý život přizpůsobujeme okolnímu světu, společnosti, a zapomínáme či potlačujeme naše touhy a potřeby, o kterých si myslíme, že by nebyly přijaty okolím. Případně se podřizujeme jakýmsi obecným úzům, že to a ono v daném věku nebo prostředí není vhodné. Ale kdo vymyslel takové řády? Kdo má právo říci, to je špatné a to ne? Nikdo. Nikdo není bez viny. Podívejme se na dospělé. Kolik jste jich kdy viděli houpat se v parku na houpačce (pominete-li houpačky pro děti do 30kg)? Věřím, že málo. To není způsobeno tím, že by nemohli. Mohou, chtějí, ale mají strach, že svět se na ně bude divně koukat a ukazovat si prstem. Když se rozhlížím kolek sebe, vidím ustrašené lidi. Lidská stvoření honící se za všeobecnými normami člověka. Přirozenost fantazie a radost z prostých věcí násilně tlumí. Jejich vnitřní svoboda tak není úplná. Bojím se dospět. Bojím se, že už si nebudu hrát s autíčkem na setrvačník, bojím se, že stavět sněhuláka mi bude zakázáno. Koudina
Přehled uplatnění absolventů ČAG, kteří odmaturovali ve školním roce 2006/2007 Vysoká škola
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
Počet přijatých absolventů ČAG
Fakulta
Počet zapsaných absolventů ČAG
1.lékařská
2
2
lékařská v Plzni
1
1
přírodovědecká
5
1
farmaceutická
1
1
právnická
1
1
filozofická
4
4
humanitních studií
2
1
sociálních studií
1
1
matematickofyzikální
1
1
tělesné výchovy a sportu
1
1
Celkem 14
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE
mezinárodních vztahů
3
3
národohospodářská
4
3
managementu
4
2
podnikohospodářská
1
0
financí a účetnictví
1
0
informatiky a statistiky
1
0 Celkem 8
JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH
ekonomická
5
3
pedagogická
9
2
filozofická
5
1
přírodovědecká
4
1
teologická
1
1
zemědělská
1
0 Celkem 8
VYSOKÁ ŠKOLA CHEMICKOTECHNOLOGICKÁ V PRAZE
technologie ochrany životního prostředí potravinářské a biochemické technologie
4
2
3
2
chemické technologie
2
1
chemicko-inženýrská
1
0 Celkem 5
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ
filozofická
4
3
přírodovědecká
5
1
sociálních studií
1
0
informatiky
1
0
ekonomicko-správní
2
0 Celkem 4
ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI
právnická
2
1
filozofická
2
1
aplikovaných věd
1
1
pedagogická
1
1 Celkem 4
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
filozofická
1
1
sociálních studií
1
0
ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ V PRAZE
dopravní
1
1
elektrotechnická
1
0
Celkem 1
Celkem 1 AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V PRAZE
divadelní
1
1 Celkem 1
UNIVERZITA OBRANY V BRNĚ
1
VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE
1
UNIVERZITA J.A.KOMENSKÉHO V PRAZE
1
VYSOKÁ OBCHODNÍ ŠKOLA V PRAZE
1
VYSOKÁ ŠKOLA OBCHODNÍ V PRAZE
1
1 Celkem 1 1 Celkem 1 1 Celkem 1 1 Celkem 1 1 Celkem 1
VYSOKÁ ŠKOLA VEŘEJNÉ SPRÁVY A MEZINÁRODNÍCH VZTAHU V PRAZE
1
1 Celkem 1
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ
chemická
UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ
pedagogická
1
0 Celkem 0
1
0 Celkem 0
VYSOKÁ ŠKOLA TECHNICKÁ A EKONOMICKÁ V Č.BUDĚJOVICÍCH
1
0 Celkem 0
1) Věříš na Ježíška? 2) Čím zabíjíte Vánočního kapra? 3) Co budeš dělat na Štědrý den dopoledne? Rudolf 1) No, jasně! 2) Posledně jsem ho utloukl kamenem a předtím sekyrkou, ale radši tam napiš něco normálního. 3) Budu se dívat na pohádky.
Lucka 1) Samozřejmě 2) Nám zabíjí dědeček 3) Budu dělat bramborový salát, zdobit stromeček, stavět Betlém a koukat na pohádku. Eva 1) Ježíši, co je to za otázky?! Ne! 2) Takhle, táta nezabíjí, přijde mu to líto.Máme s kapry soucit. Kupujeme už mrtvýho. 3) Budeme si rozdávat dárky s kámoškama, rozhodně nebudu pracovat.
Verča 1) Ne 2) Ježíši..Kupujeme vykuchanýho. 3) Zdobit stromeček.
Michal 1) Jo 2) Vánočním dárkem. Uškrtím ho stuhou. 3) Zabíjet bráchu, kvůli němu nedostanu dárky.. Honza 1) Nevěřím… 2) Nezabíjím, radši řízek...kuřecí... 3) Vůbec nevím, možná budu v porodnici.
Adam 1) Ne. 2) Rybářem. 3) Probírat se z kocoviny, jak to tak vypadá.
Marek 1) Jo. 2) Sekyrkou. 3) Koukat na televizi
Michaela 1) Svým způsobem. 2) Tatínek paličkou. 3) Těžká otázka…Pohádky!
Karen Do you believe in Santa Claus? K: Yes What do you eat on Christmas Eve? K: Turkey, beans, potatoes.. How do you kill the turkey? K: We all go hunting for turkeys. How do you celebrate the Christmas? K: We are Irish, we are celebrating all the time.
Jakub 1) Ano. 2) Nezabíjím. 3) Zdobit stromeček.
Skoky
Proč já mluvím k tobě, když jsi dávno v hrobě? Proč miluji tebe, když jsi šel do nebe? Proč jsi musel zemřít? Já bych pro tebe udělala cokoli, jen kdybys tu mohl být, šla bych pro tebe kamkoli. Všechno co mám, dala bych tobě, i život, který je v této době to nejcennější, co máme Jenže to nejde, proč pane Bože? Co na životě sejde, když tu nežiješ? Veronika Šromová
říkám si proč? a srdce to nechápe tak sakra skoč a dál se v tom nehrabej neboj, nebude to bolet jako pád do peřin kratičkej let jen pár vteřin tak už letím a když se sešeří opadá mi peří a na hubu sletím proberu se z mrákot a protože jsem kokot znovu skočím a poděkuju očím za svět, který viděli a nohám že na zadku neseděli tak padám… V.K.
Chce se mi smát, ale Ty už neuvidíš můj úsměv. Chce se mi plakat, ale ty už mi nikdy netřeš slzy. Chce se mi spát, ale ty už mě nikdy nepřikryješ. Chce se mi křičet, ale ty už nikdy neřekneš pšt. Tak má cenu žít? Má, ale jen jsem ti chtěla říct, chybíš mi! Veronika Šromová
Co je ti? Co jen se s Tebou stalo? Co už se na Tebe nesměje, ale včera ještě smálo? Krásné písně jsi zpíval, už nezpíváš. Drahý, proč se neozýváš... Koudina
Podzim Listím zapadané ulice Venkovský pach Prý pomáhá na plíce Lidi mi dávaj šach Zašlápla jsem brouka Jen mu krovka praskla Proč na mě divně kouká A blbou melodii si brouká Knedlík do krku se mi souká Jak vlitá do skla Do bot jsem práskla Ach ta hloupá sázka Knedlík v hrdle mi mlaská Přes oči černá páska Místo jizev vráska Lehounce a tiše zhasla Ta ........ láska Pomáhat na plíce? Spíš na nervy Bych chtěla lék Spíš? Pomůže palice Na červené líce Do popředí se nervy Život se mnou sek Radši si vychutnej Svůj monotónní a matnej Životní štěk špatnej V.K.
POSTŘEHY Z HODIN Vejsiho Vokénko „Za a) učitel má vždycky pravdu za b) nemá-li pravdu, platí za a“ „Zavřete to okno, vlají mi vlasy“ „Můj účes se jmenuje wash and go“ „Jiří, mohl bys tu udělat hromádky?!“ „An je na, ale jako na svislé ploše. Třeba na tabuli, na zdi...“ Gábina: ,,Takže na stole.“ „Ano, Gábi!“ P.p. Vejsada na studenta, který kouká z okna: ,,Mirku!! Co je?“ Mirek: ,,Jsem se tak zamyslel“ P.p. Vejsada: ,,Tak to pozor, aby sis neublížil“
Fata morgana „Hmmm, sobota,“ libovala si. Okno od jejího pokoje mířilo na západ. Výhled na městskou průmyslovou zónu měla výborný, bydlela v šestém patře paneláku. Vstala a rozespale pohlédla ven. „Páni,“ podivila se. „Dvě slunce? O tom sme se učili ve fyzice. To se děje hlavně na poušti, ne? Ty jo! To je úžasný!“ Lucie věděla, že její mamka je touhle dobou vzhůru a je u počítače. Chtěla jí povědět, že tohle je krásný pouštní jev, rarita v těchto končinách. Když opouštěla svou ložnici, vše kolem se začalo třást. Na obzoru pozorovala velice zneklidňující věc. Vytryskly jí slzy, rozechvěla se a strach prostoupil celé její tělo. „Mami! Co se to děje?! Mami!!! Co se děje???!!! Proč se Země točí???!!! Proč???!!!“ plakala. „To nic,“ odpověděla jí ledabyle mamka hrajíc Age of Empires. „Země se zpozdila. Musejí s ní otočit, aby se srovnal čas.“ Když se Země dotočila, setmělo se. Venku vypukla hustá vánice a foukal tak silný vítr, až se prohýbala eurookna. Tohle peklo řádilo bez ohledu na čas žabek na nohou. Venkovní rtuťový teploměr za oknem se chladem roztříštil a okenní tabule pokryla křehká ledová vrstva. Cestu zpátky do ložnice ukončila předčasně v jídelně. V panelech silně praskalo, vyděšená se schoulila do rohu na podlahu. Oba rodiče si přisedli, sedli si na židle a koukali na ni z výše. Ale netišili ji. Právě naopak. Hlasitě se chechtali neutuchajícímu pláči a děsu v dívčím těle. „Proč?“ znělo jí myslí. A silná vichřice prolomila okna... Koudina
Drahý Williame, ty časy, kdy ulicemi proudili revolucionáři a každá země bojovala o svou nezávislost či myšlenku, která se jí zdála správná, zmizely a nikdo je nemůže přimět k návratu. Nyní žijeme ve 21. století, ve století technologií, kdy je většina věcí řízena počítači a můžeme se ocitnout v jakémkoliv koutě světa, aniž bychom tam museli jet. Je to také doba chaosu, kdy každý touží jen po svém úspěchu a jde za ním – ale to jistě není nic nového – přehnaná ctižádostivost tu byla, je a bude. Jistě i Vy jste se s ní musel potýkat. Jak jinak si lze vysvětlit nespočetné množství her, které jste napsal. Vaši současníci se jistě bavili po hospodách a večírcích, zatímco Vy jste seděl za stolem s perem v ruce plně ponořen ve svých myšlenkách. I když kultura, tedy i divadelní hry, ztrácí na své váze, poněvadž v naší době lidé nemají příliš času, aby se na chvíli zastavili nad tragickými osudy vašich hrdinů, tak přece jenom jste stále nositelem velkého jména. Troufla bych si dokonce tvrdit, že jste nejznámější dramatik všech dob, Vaše hry se stále hrají, jelikož jsou nadčasové, stále se setkáváme se stejnými osudy, které se zdají, že nikdy nevyjdou z módy. Kolikrát ještě uslyšíme o nenaplněné lásce a velkých daních za splněná přání? Pokud bych Vám snad mohla něco vytknout, tak bych určitě zmínila pokles kvality na úkor kvantity. Nezdá se Vám, mistře, že ke sklonku života jste stále opakoval stejná témata a nic nového z Vašeho pera nevzešlo? Toto je jen můj názor a pro spoustu lidí jste a dovolím si říci, že budete dramatikem číslo jedna. Anglie může být pyšná, že se v ní zrodil takový velikán. Vaše věrná ctitelka Blanka Škopková
Je sňatek právem pro všechny? Je možné udržet životní úroveň vyspělých evropských zemí a zároveň snižovat emise CO2? Je dlouholetý zdravý ekonomický růst utopií? M á E vropská unie prosazovat rozšiřování zóny volného obchodu? M ohou Evropané pomoci vychýlit jazýček vah k demokracii v zemích s totalitním režimem? Na tyto a mnoho dalších otázek hledali po 10 listopadových dnů (8.-18.11.2007) odpověď mladí intelektuálové z celé Evropy v irském Dublinu. 29 zemí vyslalo své reprezentanty na 56. zasedání Evropského parlamentu mládeže (EYP), jehož nosnou myšlenkou bylo ohlédnutí za padesátiletým vývojem v Evropě od podepsání Římských smluv, které stály u kolébky dnešního rozvětveného mezinárodního společenství. Na dublinském zasedání, o jehož důležitosti svědčí už to, že bylo otevřeno irskou prezidentkou Marie McAleese, nebyla Česká republika žádnou Popelkou! Už prezentace naší delegace vzbudila velký zájem, neboť se zabývala ožehavým tématem nedostatku povědomí široké veřejnosti o problematice životního prostředí. Navíc naši reprezentanti, studenti Česko-anglického gymnázia v Českých Budějovicích, pracovali aktivně v jednotlivých komisích a díky své výborné jazykové vybavenosti a širokému rozhledu byli bezesporu jejich platnými členy. Matěj, Šárka, Petr, Ornela, Adam a Adéla. Šestice mladých lidí, kterou spojil silný zážitek – zkušenost náročné práce v mezinárodní konkurenci. Jako europoslanci by rozhodně nezklamali, ale jaké zkušenosti si z Dublinu přivezli oni sami? „Pochopil jsem tam, že cesta k jakémukoliv konsensu je dlouhá a trnitá, ale navzdory tomu vždycky možná,“ tvrdí Matěj Kratochvíl. „Po dublinské zkušenosti mi připadá úsměvné, že se nám na začátku oktávy zdálo nemožné dohodnout se jen v rámci třídy na organizaci školního plesu. V Irsku jsme museli hledat společnou řeč s desítkami lidí z jiných zemí a rozdílných prostředí a nakonec se to vesměs dařilo.“ „Získala jsem o něco více sebedůvěry“, zamyslí se Adéla Trsková, která měla před širokým plénem účastníků proslov na téma „Výchova k proevropskému myšlení“. „Když vystupujete na mezinárodním poli s nějakým názorem a chcete ho nejen představit, ale i obhájit, navíc v jazyce, který není vaší mateřštinou, musíte si zkrátka trochu věřit.“ usmívá se budoucí maturantka. „Ohromila mne pestrost toho společenství,“ vkládá se do hovoru Šárka Dillingerová. „Získala jsem tam pocit, že přes různost jazyků, tradic, povah i názorů jsme si vlastně neuvěřitelně podobní. Byli tam mladí lidé, kterým není lhostejný svět, který je obklopuje.“ „Lidé nakonec vždycky najdou společnou řeč,“ souhlasí Petr Linka, „jen se musí dělat politika a žádné politikaření. Také mne fascinovala různorodost prostředí, z něhož se rekrutovali jednotliví delegáti. Třeba Bělorusové do poslední chvíle nevěděli, zda budou moci vycestovat. Teprve, když poznáte osobně vrstevníky, kteří jsou každodenně konfrontováni s takovými problémy, uvědomíte si jejich závažnost. Při sledování televizních zpráv v teple domova po vás totiž stečou jako kapky deště.“ „Navíc si na vlastní kůži vyzkoušíte nerovnou startovní pozici některých nových členských států unie,“ dodává Adam Hrubec. „Sami jsme byli překvapeni bohatostí závěrečné recepce, ale přátelé z hospodářsky méně rozvinutých zemí byli naprosto konsternováni, třeba z čokoládové fontány uprostřed sálu,“ směje se Adam. „Někdy nás zarazily dotazy na technické vymoženosti, které pro nás tvoří přirozenou součást života, ale oni je viděli poprvé.“ „V neposlední řadě zjistíte, jak nezbytným komunikačním prostředkem je na mezinárodní scéně angličtina,“ připojuje se Ornela Ernstová. „Jednacím jazykem byla i francouzština, ale francouzská delegace, která nevládla dobrou angličtinou, připomínala trosečníky na pustém ostrově.“ „Nu, alespoň jsme se pocvičili v tlumočení z jednoho cizího jazyka do druhého,“ uzavírá optimisticky vedoucí delegace, zástupkyně ředitele Česko-anglického gymnázia Štěpánka Kloudová. „Byla jsem ubytována s Francouzskou Marivonne z Grenoblu. Angličtina opravdu nebyla její silnou stránkou, ale zato vládla podmanivým šarmem a neutuchající chutí do života. Díky ní jsem si uvědomila, jak je dobře, že dnešní Evropa je pestrý živoucí organismus.“ Zdeňka Hucková
POSTŘEHY Z HODIN Před písemkou z biologie: X: „Umíš to?“ Y: ,,Ne“ X: ,,A máš tahák?“ Y: ,,Ne, mám sešit.“ Když v kvartě byly vši: ,,Tak co, ty všiváku?“ ,,Víš, jak plave veš? Vší silou!“ ,,Víš, co mi můžeš? Políbit veš!“ Rozhovor dvou studentů při zeměpisu : X: ,,Jseš vadnej!?“ Y: ,,Ne, já jsem Vaduz“ (hlavní město Lichtenštejnska) Rozhovor tří studentů: X: ,,Tady mám jizvu od medvěda, ale už skoro není vidět“ Y: ,,Tak to byl asi Pů“ Z: ,,A praštil tě sudem medu“ Student: ,,Jsem těhotná se šamponem. Pěním!“ Studentská konverzace: X: „Je tu smrad!“ Y: „Tak si sundej mikinu!“
CESTA PRIMY DO KRKONOŠ Na autobusovém nádraží jsme se měli sejít v 7:30 hodin a poté nastoupit do autobusu, který jel do Prahy z nástupiště 12. V autobuse nebylo pro všechny místo, a tak někteří seděli na zemi. Zavazadla jsme si dali do úložného prostoru. Když jsme dorazili do Prahy, šli jsme rovnou na metro, ve kterém jsme jeli na stanici Florence a přestoupili na trasu B, ze které nás metro odvezlo na Palmovku, odkud jsme jeli zase autobusem, až do Krkonoš. Ubytovaní jsme byli v nádherném středisku Sever, které pro nás hned první den připravilo hry. Byla tam nádherná klubovna, ve které jsme si mohli čas od času hrát. První den jsme hráli hry u zámku na prodej. Hráli jsme řeku a slepce, pak gumu v kruhu a pak jsme šli „domů“, odsud hned na večeři. Podobné hry jsme hráli skoro každý den. Jednou jsme dělali divadlo a cestovali v čase a jindy zase divadlo. Jeden den jsme taky šli na výšlap do hor a do pralesa. Na konci našeho pobytu jsme dělali „diáčky“ a pouštěli jsme si je. Do Prahy jsme jeli vlakem a z Prahy autobusem do Tábora, odkud jsme jeli zase vlakem, až na vlakové nádraží kde si nás vyzvedli rodiče. V Krkonoších se nám všem moc líbilo, doufáme, že se ještě někam podobně podíváme. Radka Pelenková
Tereza Urbánková V Nových Hradech se každoročně koná letní škola, které jsi se zúčastnila. Má to nějakou souvislost s tvou nominací na Českou hlavu?
Poněkud. V Hradech jsem vypracovala jakýsi projekt, který jsem zpracovala do práce a prezentace a šla jsem to prezentovat do Soutěže vědeckých a technických projektů středoškolské mládeže. A odtud mě nominovali na Českou hlavu Co Česká hlava vlastně je?
Česká hlava je soutěž každoročně vyhlašovaná akademií věd pro technické a vědecké počiny za celý rok Ponožky jaké barvy nosíš nejraději?
(smích) Oranžový. Dominik Kovařík Jsi 5. nejlepší junior na světe ve windsurfingu. Kde trénuješ?
V Čechách se špatně trénuje. Nefouká tu vítr a jsme stát, kterej nemá moře. Takže jezdit se dá maximálně na nějakej rybníkách a musí se čekat buď na studenou nebo na teplou frontu, kdy to přinese vítr a dá se jezdit. Trénuji většinou v zahraničí. V zimě se musí jezdit hodně daleko za hranice, nedá se ani v Evropě trénovat, všude je zima a není vítr. Jezdí se většinou do Jižní Afriky nebo do Karibiku. V létě jsou jenom závody, většinou v Evropě. Jak jsi se k tomuto sportu dostal?
Dostal jsem se k tomu přes taťku, protože dřív jezdil na surfu. Dřív jsme vytáhli takovej starej surf, zkusil jsem si to na vodě a hned jsem tomu přišel na chuť. Na jakém nejúžasnějším místě už jsi byl?
Teď jsem byl na Hawaji a na mistrovství světa v Karibiku. Jsi se slanou mořskou vodou kamarád?
Ne, to ne. Se slanou vodou nejsem vůbec kamarád. Jaké vodní zvířátko se ti nejvíce líbí?
Žraloka jsem ještě neviděl. Tak velká mořská želva se mi líbí. Petr Jirásko O prázdninách jsi byl na letní škole v Nových Hradech. Co to vlastně je ?
Letní škola je v podstatě to, že jsme měsíc na vědeckém pracovišti. První týden jsme na exkurzích. Potom máme dva týdny práci, téma záleží na tom, kdo si jaký projekt vybere. Po těch dvou týdnech se připravuje prezentace, které se pak odprezentuje. Oni nás zhodnotí a je to pro nás takový přínos, že se připravujeme na vysokou školu. Co jsi tam zkoumal?
Já jsem pěstoval řasy. Co tě přimělo tam jet?
Řekla mi o tom paní profesorka Tůmová a jel jsem tam, protože mě to zajímalo. Řekl jsem si, že by to mohla být dobrá zkušenost. Jaká kniha, kterou jsi četl, tě nejvíce oslovila?
Nejvíc oslovila... Kmotr. Miroslav Dvořák Jak dlouho už bruslíš?
Deset let. Na jaký úspěch jsi nejvíce hrdý?
Na vítězství na olympiádě mladistvých a v soutěži ve Vídni. Není ti při bruslení zima?
Ne. (smích) Já se umím zahřát. Máš rád zmrzlinu?
Jo, i v zimě. Magnum White.
Autorské čtení 11.12. 2007 Tak, sešlo se nás jedenáct. Čtyři profesoři, čtyři tvůrci a tři přátelé školy. Nazvala bych to „úžasně komorním čajovým dýchánkem“. Celý večer byl provonění cukrovím a skořicí. Přišli jsme, dali si čaj, popovídali, poslechli si nové i staré básně Kuby Krátkého, Dany Tomanů, Evy Syrovátkové. A pak jsme se rozešli. Každý ke svým radostem a starostem. Každý tam, kde se cítí doma. Přesto jsme tam prožili energií a smíchem nabitou hodinku a půl... Děkuju všem, kteří řekli, že přijdou a nakonec opravdu přišli. Bylo zajímavé si popovídat s lidmi, kteří na ČAGu strávili podstatnou část svého mládí a teď jsou rozházení různě po republice. Zvlášť jejich vzpomínky na toto místo a první setkání s p.p. Rýcovou. Mrzí mě, že se nezúčastnilo víc tvůrců, kteří přislíbili účast, ale myslím, že víc by to mohlo mrzet je samotné. Protože to bylo příjemné, milé, nezapomenutelné a strašně fajn. V.K.
AKČNÍ
PRIMA
Co dělají primáni, že se ve středu neučí?! Rozhovor s p. prof. Huckovou Můžete popsat projekt Naučná praxe pro primu? „Každou středu odpoledne jdeme s primány na exkurzi. Rodiče studentů nás buď pozvou na svá pracoviště, anebo pro nás zajistí návštěvu výstavy či přednášku na nějaké zajímavé téma. S dětmi si potom o návštěvě povídáme a ony zodpovídají otázky z dotazníků.“ Co je cílem projektu? „Myšlenka spojení teorie s praxí je stará několik set let. Velký český didaktik Jan Amos Komenský by měl radost, kdyby viděl, jak se děti snaží porozumět náplni práce svých rodičů. Různost prostředí, která jsme navštívili, jim pomůže pochopit členitost lidských činností a účel teoretického vzdělání, které je pro tu kterou profesi nezbytné.“ Jak jste se dostala k tomu nápadu? „Obyčejně se nápady dostávají ke mně J a některé se dokonce podaří i uvést do života.“ Proč zrovna pro primu? „Prima je zkušebním kamenem. Pokud se projekt osvědčí, mělo by smysl rozšířit ho i do vyšších ročníků. V ideálním případě by se měla praxe prolínat s teorií po celé studium.“ Jak na to prima reaguje? „Nadutě doufám, že je to baví.“ Kde už jste všude byli? „Začali jsme stylově - ve svatebním salónu. Mimochodem - jestlipak víte, proč by neměl mít ženich na svatbě motýlka a nevěsta perly? Odpověď hledejte na webu. Zážitkem byla návštěva českokrumlovské nemocnice, kde dobrovolníkům nejen natočili EKG a EEG, ale prohlédli je i ultrazvukem a dokonce zafixovali Aničce „zlomenou“ paži dlahou a dali do sádry. Naše žaludky se radovaly na výstavě Gastrotour, zaměřené na stravování. Společně jsme odhalili zákulisí známého McDonaldu. Po návštěvě cizinecké policie rozeznáme padělek pasu a díky laboratoři JETE dokonce víme, kde a proč se měří radonové zamoření. Čeká nás beseda o znakové řeči, exkurze ve velkoprodejně hutního materiálu a návštěva tiskárny. Nahlédneme do zákulisí zubní laboratoře i lékárny a nevynecháme ani městskou policii, požárníky a čističku odpadních vod.“ Bude projekt od tohoto roku pro každou primu? „Rádi bychom ho zachovali i pro příští nováčky na ČAGu. Myšlenka zůstane, ale cílová místa budou samozřejmě jiná. Tedy budou-li rodiče příštích primánů stejně vstřícní, jako ti letošní.“ Děkuji, že jste si na mě našla čas. V.K.
Beran (21.3.-20.4) Venuše u vás bude stát v devátém domě. Nehrajte si proto s Vánočními prskavkami.
Býk
(21.4.-21.5.)
Žena v Panně vám bude muset sdělit jistou nepříjemnou novinu. Dejte si velký pozor, aby to nebylo při Štědrovečerní večeři. Mohla by Vám zaskočit kost a to byste jistě velmi neradi.
Blíženci
(22.5.-21.6.)
Letošní Štědrý den pro vás připraví obrovské překvapení. Mohlo by Vás ale potěšit, že přespříští rok se už nic takového nestane.
Rak (22.6.-22.7.) Pozor při bruslení na tenkém ledě. Pokud nejste mistr světa, vyhněte se raději brázdění rybníků. Radši ani nevycházejte z domu.
Lev (23.7.-23.8.) Nevztekejte se, když vám hned všechno nepůjde, a raději si vánoční cukroví kupte. Za ty nervy to nestojí.
Panna (24.8.-22.9.) Nepřehánějte to s medovinou a punčem. Játra máte jen jedny.
Váhy (23.9.-22.10.) Udělejte si čas na vaše nejbližší a dárky nakupte s předstihem. Ne jako každý rok na pumpě v podvečer Štědrého dne.
Štír (23.10.-21.11) Pokud jste se narodili mezi sedmou hodinou až devátou ranní, můžete očekávat spoustu dárků pod Vánočním stromečkem. Ovšem ne pod vaším.
Střelec (22.11.-22.12.) Vypněte minimálně týden před Štědrým dnem. Jste protivní a kazíte náladu všem kolem. Hrozí, že vás nikdo nepozve na Silvestra.
Kozoroh (23.12.-19.1.) Buďte trpělivý, Mars říká, že byste měli Vánoční dárky rozbalovat pomalu, protože tolik jich zase nebude.
Vodnář (20.1.-19.2.) Jupiter se lehce kryje s Merkurem, proto je možné, že se něco hrozného stane na Silvestra. Nejspíš se přejíte cukrovím a chlebíčky.
Ryby (20.2.-20.3.) Alespoň Vy byste mohly být letos solidární se svými druhy a vynechat kapra z jídelníčku. Ryby sobě.
Redakce: Veronika Krninská, V.K. Pavel Herrmann Šéfredaktor: Lucie Těsnohlídková, Koudina Grafika: V.K. Koudina Monika Stachová Externě: Daniel Scheirich, Danny
Speciální poděkování: D. Lhotková Z. Hucková D. Poláková R. Rýcová K. Tůmová D. Žák Kancelář školy Tvůrčí psaní
Také děkujeme všem, co přispěli svým uměleckým dílem.
Etické otázky: 1) Pokud jste odpověděli ano, právě jste zabili Beethovena. 2) Kandidát A: Franklin D. Roosevelt Kandidát B: Winston Churchill Kandidát C: Adolf Hitler
