patří mezi biologické vědy, které zkoumají živou přírodu hlavním předmětem zkoumání je člověk název je odvozen od řeckých slov: SOMA = TĚLO LOGOS = VĚDA, NAUKA
Dějiny somatologie
hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti
Prvobytně pospolná společnost nemoc vzniká tím, že do člověka vstupuje zlý duch jako šíp = kouzelnictví (šamanství) Otrokářská společnost kněží studují vědy = mumifikace faraónů Hippokrates (4 . st. př. n. l. ) = zakladatel lékařské školy (Hippokratova přísaha) Aristoteles (3. st. Př. n. l.) = anatomie, biologie, embryologie Feudální společnost první univerzity, věda podléhá náboženství (pitvy na popravených zločincích) Antony van Leewenhoc = objev mikroskopu, základ histologie William Harvey = krevní oběh Jan Jesenský ( Jesenius) = první veřejná pitva v Praze Jiří Procházka = zakladatel teorie o reflexu (otec slova reflex) Jan Evangelista Purkyně = popsal živočišnou buňku Kapitalismus zdokonalování přístrojů, velké množství poznatků I.P.Pavlov = zkoumání nervové soustavy 19. století – x paprsky – K. Röntgen
Biologické vědy 1. MORFOLOGICKÉ - studují tvar, vývoj a stavbu živých organismů a) anatomie – zkoumá tvar, velikost, vývoj, stavbu a uložení orgánů b) histologie – studuje mikroskopicky a ultramikroskopicky stavbu tkání a orgánů c) cytologie – zkoumá buňky a organely d) embryologie – zkoumá vývoj oplozené vajíčka a zárodku 2. FUNKČNÍ – studují chemickou a fyzikální podstatu životních projevů a činnost orgánů a) fyziologie – výkony a funkce jednotlivých orgánů b) biofyzika – fyzikální změny projevů živých organismů (proudění krve, kyslíku…..) c) biochemie – chemické složení orgánů (svalů), metabolismu d) genetika – věda o dědičnosti a proměnlivosti organismu Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640
Stránka 37
Metody zkoumání: - rozdělujeme z hlediska tvaru (kosti, svaly, cévy, dýchací, trávicí, nervové, vylučovací soustavy, pohlavního aparátu, smyslových orgánů…) z hlediska funkce (jejich koordinace, adaptace, reflexu, vlastnosti ….) Základní vlastnosti pro živé organismy 1. METABOLISMUS výměna látek a energií, příjem z vnějšího prostředí a udržení stálosti vnitřního prostředí je to podmínka existence života zdroj energie, uhlíku, vodíku 2. EXCITABILITA dráždivost, schopnost reakce na změny a přizpůsobení reagujeme v rozsahu zděděných vlastností nejsou-li schopny reagovat - zanikají 3. REPRODUKCE schopnost rozmnožování, předat potomstvu dědičnou informaci o své struktuře a metabolismu a) pokusy na zvířatech (zkoumají děje v organismu, z výsledků tvoří úsudky platné pro člověka) b) pitva těla (rozbor orgánů poučuje o vztazích a poloze, zjišťuje odchylky, chorobné změny a příčiny smrti) c) mikroskopické metody (zkoumají, co není vidět pouhým okem – histologie, odhaluje stavbu živé hmoty) d) laboratorní metody (fyzika, chemie, optika – sleduje děje vlivy, které působí na člověka)
Struktura a organizace živých systémů Živočišná buňka tkáně orgány orgánové soustavy organismus
Buňka základní stavební a funkční jednotka živých organismů viz. biologie
Tkáň soustava buněk podobného tvaru a funkce soustava tkání tvoří vyšší funkční celky = ORGÁNY (srdce, játra, plíce, žaludek, mozek, ledvina..)
Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640
Stránka 38
Typy tkání:
I. epitely (kůže, sliznice) II. pojiva (kost, chrupavka, vazivo) III. tkáň svalová (hladká, příčně pruhovaná) IV. tkáň nervová
I. epitely - epitelová tkáň, její základní funkcí krytí povrchu těla a vystýlá tělní dutiny; - je tvořena z jedné nebo více vrstev buněk těsně u sebe ležících, jsou polarizovány = apikální a bazální část, intercelulární hmota není nebo jen velmi málo. Rozdělení epitelů: 1. podle počtu vrstev a) jednovrstevný – jádra jsou ve stejné úrovni (u bezobratlého živ.) b) víceřadý – jedna vrstva buněk, ale jádra jsou v různých úrovních (dýchací cesty) c) vícevrstevný – více vrstev morfologicky odlišných buněk (pokožka) d) přechodný – počet vrstev se mění, buňky po sobě kloužou a protahují se moč. cesty 2. podle tvaru buněk a) kubický – buňky krychlového tvaru (zárodeč. epitel vaječníků, vývody žláz) b) cylindrický – buňky válcovitého tvaru, mohou mít i řasinky vejcovody, tráv. org. c) dlaždicovitý – ploché buňky (výstelka dutiny břišní a hrudní, pokožka) 3. podle funkce a) krycí – kryje povrch těla a dutin + resorpce živin, dýchání, smysly, termoreg. b) resorpční – příjem živin; odstraňování odpadních látek; apikální = mikroklky cylindrické buňky c) smyslový – citlivé buňky na okolní podněty = přenos nerv. vzruchů do ústředí d) svalový – rozšířená báze + stažitelná vlákna (střev. dutiny, zornice oka) e) pigmentový – buňky = chromatofory; ochrana a zabarvení těla f) zárodečný – vývoj a výživa gamet (vaječníky a varlata) g) žlázový – produkce a vylučování látek; jsou jednobuněčné a vícebuněčné; exokrinní a endokrinní II. pojiva – pojivová tkáň, multifunkční – přenos látek a informací, výplň mezi orgány, obaly orgánů, obranné reakce, zásobárna látek. - tvořeno: 1) buňky a) pevné (fixní) – produkují mezibuněčnou hmotu b) pohyblivé (volné) – mají schopnost fagocytózy
Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640
Stránka 39
2) mezibuněčná hmota a) amorfní složka =glykozaminoglykany, bílkoviny minerální látky b) vláknitá složka = bílkovinná kolagenní vlákna elastická vlákna pevná, málo pružná žlutavé, tahem protažitelné je z kolagenu je z elastinu
retikulární vlákna plsťovitá struktura je z retikulinu
- pojiva se následně dělí podle různých kritérií a jednotlivé typy budou probrány v rámci následujících soustav.
III. tkáň svalová - tvořena protáhlými jednotkami, které disponují možností stáhnout se po podráždění; svalstvo se dělí na tři druhy: 1.
hladké = protáhlé jednojaderné b. spojené vazivem, b. obsahují myofibrily; pracuje nezávisle na naší vůli délka vláken = 50 - 200mm; tvoří většinu trávící soustavy, děložní stěny, močový měchýř, roztroušeno v kůži
2.
příčně pruhované = mnohojaderná svalová vlákna dlouhá 1mm až několik cm = patrná pruhovitost je dána přítomností dvou bílkovin (jednolomné, dvojlomné) = na povrchu je blanka = sarkolema; myofibrily obsahují pigment myoglobin; v sarkoplazmě (hmota sval. b.) = je hodně mitochondrií, které tvoří energii (ATP P → ADP); při nedostatku Ca+ - křeče
3.
srdeční = pracuje na principu příčně pruhovaného svalstva = vlákna ve tvaru Y spojeny můstky, vyživováno speciálně věnčitými tepnami; smršťuje se rytmicky nezávisle na vůli.
IV. tkáň nervová - buňky se nazývají neurony a skládají se z těla a výběžků (neurit= dlouhý, dendrity = krátké) - neurit chráněn pochvami; šedá hmota je složena z těl buněk a bílá hmota z výběžků; vyznačuje se dráždivostí, vodivostí; b. gliové (podpůrné) = zajišťují výživu; nejvyvinutější = šedá kůra mozková
Orgánové soustavy – stavební a funkční propojení jednotlivých orgánů (trávicí soustava, vylučovací soustava, pohlavní soustava, dýchací soustava, kosterní ………) Organismus – živý jedinec vybavený souborem tělesných znaků a životních projevů (výměna látek, růst, dráždivost, rozmnožování, dědičnost, způsob výživy)
Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640
Stránka 40
ROVINY A SMĚRY LIDSKÉHO TĚLA základní anatomické postavení, tělní roviny, směry na trupu a končetinách už ve starověku lékaři užívali latinu a řečtinu z těchto 2 jazyků je potom vytvořeno zákl. anatomické názvosloví toto názvosloví se několikrát sjednocovalo, poslední sjednocení bylo v roce 1955 tzv. = PAŘÍŽSKÁ NOMENKLATURA
Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640
Stránka 41
ROVINY mediální-rozděluje tělo na 2 části (prochází středem) sagitální-dělí tělo na pravou a levou stranu (neprochází středem) frontální-dělí na zadní a přední část transverzalní-dělí na horní a dolní polovinu ANATOMICKÉ SMĚRY mediální (do středu) laterální (od středu) NA TRUPU kraniální (k hlavě) kaudální (k ocasu) NA KONČETINÁCH proximální (nahoru) distální (dolů) TĚLO ROZDĚLENO ROVINOU FRONTÁLNÍ-SMĚR dorzální (dozadu) ventrální (dopředu) TĚLO ROZDĚLENO ROVINOU MEDIÁLNÍ-SMĚR dexter (pravý) sinister (levý) SMĚR NA ORGÁNECH profundus (hluboký) superficialis (povrchový) anterior (vpředu) posteriori (vzadu) externus (zevní) internus (vnitřní) SMĚR NA HORNÍ KONČETINĚ ulnární (malíková) radiální (palcová) dorzální (hřbetní) volární (dlaňová) SMĚR NA DOLNÍ KONČETINĚ tibiální (vnitřní kotník) fibulární (zevní kotník) dorzální (hřbetní) plantární (chodidlová)
Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640
Stránka 42
POHYBY addukce (přitažení) abdukce (odtažení) flexe (pokrčení) extenze (natažení) ventrální flexe (předpažení, přednožení) dorsální flexe (zapažení, zanožení) anteflexe (předklon) retroflexe (záklon) lateroflexe (úklon) torse (otáčení, rotace) pronace (pohyby v loketním kloubu, palec jde směrem dolů) supinace (pohyby v loketním kloubu, palec jde směrem nahoru)
Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640
Stránka 43
