Joan Evansová
Dějiny šperkařství 1100-1870
z anglického originálu
Joan Evans A History of Jewellery 1100-1870 Dover Publications, Inc. 1989
1
Toto online vydání představuje zkrácenou verzi práce, původně vydané v anglicky tištěné verzi A History of Jewellery 1100-1870 od Dover Publications, Inc.; 1, s autorskými právy v držení A. L. Schuller, 4 Northmoor Road, Oxford OX2 6UP, UK. Povolení k překladu knihy z vydavatelství Dover Publications, Inc. z Anglického jazyka do Českého jazyka vztahující se pouze na použití textu knihy bez použití obrázků a grafů. Vydavatel knihy poskytl povolení pouze na elektronický překlad knihy, bez jakéhokoliv komerčního využití. Překlad bude sloužit jako doplňkový studijní materiál souběžně k originální anglické knize. Přeložená kniha bude zahrnuta v elektronické formě do veřejné databáze výstupů projektů Ministerstva vzdělávání České republiky, financovaných Evropskou unií. Rozsah použití přeložené knihy bude ve volném přístupu široké veřejnosti, odkazující k originální anglické verzi knihy. A licence for the translation of the above Dover Publications, Inc. title from the English language into the Czech language only for the use of text of the books without the use of figures and graphs to provide a text in Czech language to be used as supplementary study material to the original English language edition of the book. The translated book will be included in electronic form in the public database of project outputs the Ministry of Education of the Czech Republic financed by the European Union. The range of using the translated book will be in free access of the general public, provided that reference is made to the original English edition of this book
Překlad knihy z anglického originálu do českého jazyka vyhotovila v roce 2014 překladatelská agentura theBESTtranslation, U Michelského mlýna 33, 140 00 Praha 4, zastoupená Mgr. Lucií Butcher. Odbornou recenzi českého překladu knihy provedla v roce 2014 PhDr. Alena Křížová, Ph.D., Bezručova 15, 602 00 Brno. Překlad, recenze a povolení k překladu hrazeny z projektu v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, Registrační číslo: CZ.1.07/2.1.00/32.0035. Název projektu: Vyšší kvalita studia na VOŠ, prostupnost do bakalářského studia blízkého oboru VŠ.
2
Obrazová příloha 1 Zlatá
brož, smaltovaná a osázená rubínem, diamantem a perlami.
Polovina 15. století
Joan Evansová
Dějiny ŠPERKAŘSTVÍ 1100 – 1870 Dover Publications, Inc. New York
3
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Ilustrace v tomto vydání byly zmenšeny o 5-15%, text ovšem upravován nebyl. Tuto skutečnost je třeba vzít v úvahu tam, kde je v popiscích uváděna nebo zmiňována velikost, seznam vyobrazení atd. Copyright © 1953, 1970 Joan Evansová. Všechna práva vyhrazena podle Celoamerické a mezinárodní úmluvy o autorských právech. Toto vydání, které vyšlo poprvé v roce 1989, je nezkráceným opakovaným vydáním díla, které publikovalo nakladatelství Faber & Faber v Londýně (Anglie) v roce 1970, a nakladatelství Boston Book and Art, Boston (Massachusetts) jako druhé upravené vydání díla, které původně publikovalo nakladatelství Faber & Faber v roce 1953. V zájmu úspory místa bylo původní umístění některých vyobrazení změněno. Obrazové přílohy číslované římskými číslicemi byly ve vydání z roku 1970 barevné. Vyrobeno ve Spojených státech amerických. Dover Publications, Inc., 31 East 2nd Street, Mineola, N.Y. 11501
4
Věnováno GEORGI RAVENSWORTHOVI HUGHESOVI úředníkovi Ctihodné společnosti zlatníků
5
Předmluva Naše znalosti o špercích vycházejí hlavně ze šperků samotných. Nic se nevyrovná tomu, když máte možnost si šperky zblízka prohlédnout, či dokonce osahat. Jestliže soustředíme starodávné šperky v muzeích, naše vědomosti o nich se nezvyšují zdaleka tak, jak by mohly, protože jakmile se šperk vystaví v muzejní vitríně, nemá kromě několika privilegovaných osob nikdo možnost s ním manipulovat. Podobným způsobem se zmenšuje jejich krása, protože šperky jsou určené k tomu, aby byly nošeny, a jen během nošení vyniknou jejich nejdůležitější vlastnosti a celá jejich okázalost. Šperky z období sedmi a půl století, o kterém pojednává tato kniha, neznáme díky tomu, že byly pohřbeny společně se svými majiteli podobně jako šperky z dřívějších dob, ale protože se dochovaly jako součást soukromého majetku, a to jen díky náhodě, rodinnému sentimentu nebo tomu, že majitelé rozpoznali jejich krásu. Z těchto šperků se nejdůležitější exempláře z období do roku 1700 nacházejí v renomovaných muzeích nebo soukromých sbírkách. Mnohé šperky pocházejících z pozdější doby jsou dosud uloženy ve šperkovnicích královských nebo soukromých rodin a není jednoduché je objevit – jsou však stále živé, protože je jejich majitelé při vhodných příležitostech nosí. Druhým zdrojem našich znalostí o špercích jsou portréty. Ty vstupují do hry až v druhé polovině 15. století, protože středověké pohřební podobizny a mosazné desky na pomnících1 málokdy zobrazují šperky ve větším detailu, zatímco malíři pozdního středověku a rané renesance a samozřejmě portrétisté všech druhů v letech 1470 až 1910 je zachycují s nekonečnou péčí. Za třetí, mnohé informace lze získat studiem dochovaných návrhů šperků. Z období středověku se jich s výjimkou návrhů namalovaných na okraji modlitebních knížek z 15. století dochovalo jen málo, nicméně známe poměrně velké množství kreseb z 16. století a veliké množství rytých návrhů spadajících do konce 15. století. Teprve v poslední době je vytlačily ilustrace vytištěné půltónovým tiskem a publikované v Paříži,2 které nyní kolují mezi příslušníky šperkařského řemesla. Neméně přesným, ale podstatně méně záživným zdrojem informací jsou různé dokumenty – účtenky za šperky, jejich soupisy,3 inzerce a zmínky o špercích v literatuře –, které v určité formě pokrývají celé zkoumané období. Politická situace téměř automaticky určila geografické hranice této knihy. S výjimkou poznámek a fotografií, které se podařilo získat dlouhou před 2. světovou válkou, jsem neměla možnost zahrnout žádné informace z druhé strany železné opony. V naší části světa jsem se však setkala s nekonečnou laskavostí ze strany úředníků i soukromých sběratelů. Ve Francii bych ráda poděkovala zejména obchodní atašé v Archives Photographiques, Jeanu Prinetovi z Biblothèque Nationale, Pierru Verletovi z Musée de Louvre a Musée de Cluny, řediteli Musée de Versailles, správci Musée Condé v Chantilly, správci Musée des Arts Décoratifs v Paříži a mé přítelkyni, Marguérite Prinetové; v Itálii panu Joycelynu Wadu Perkinsovi, řediteli Britské školy v Římě, správci Museo Civico v Turíně, řediteli Galerie Uffizi ve Florencii; v Belgii tajemníkovi A. C. L. z Bruselu; ve Švýcarsku W. W. Guyanovi, 1
Uvádí se však, že na řetězu u podobizny Ferdinanda Portugalského v Innsbrucku pracoval kovář celý měsíc. V. Oberhammer, Die Bronzestandbilden des M. Grabmal zu Innsbruck, 1935, s. 152. 2 Zejména L’Officiel de la Bijouterie. 3 Neocenitelným seznamem pramenů je Bibliographie des Inventaires imprimés, kterou v roce 1892 publikovali F. de Mély a E. Bishop.
6
řediteli Musée de Tous-le-Saints v Schaffhausenu; ve Skandinávii řediteli Národního historického muzea ve Stockholmu, Dr. Victoru Hermansenovi z Národního muzea v Kodani a ctihodnému děkanovi z Uppsaly; v Německu Chrisopheru Norrisovi, bývalému zaměstnanci Sekce památek a výtvarného umění Kontrolní komise, Institutu v Marburgu, hraběti Wolffovi Metternichovi, vikáři Dr. Erichovi Stephanymu z Cách, Dr. Delbrueckovi z Bonnu, řediteli Hessisches Landesmuseum v Darmstadtu a úřadům Landesbildstelle Sachsen; v Rakousku Dr. Buschbeckovi, řediteli Kunsthistorisches Museum ve Vídni; a ve Spojených státech amerických řediteli Metropolitního muzea v New Yorku a řediteli Clevelandského muzea umění v Clevelandu, Ohiu. Některé šperky vyobrazené v této knize byly s laskavým svolením zapůjčeny z královské sbírky v hradu Windsor. Děkuji za svolení reprodukovat detail oltářního obrazu od Van der Goese, který se nachází v Holyrood House. Velkorysou pomoc poskytli R. L. S. Bruce Mitford z Britského muzea, John Summerson z Muzea Sira Johna Soaneho, královský knihovník Sir Owen Morshead, Sir James Mann, správce Wallaceovy sbírky a jeho asistenti, Francis Watson a Robert Cecil, Dr. Margaret Whinneyová a profesor Wilde z Courtauldova institutu, Dr. Charles Parker a John Woodward z Ashmoleova muzea, Dr. Carl Winter a pan Goodison z Fitzwilliamova muzea, Robert Stevenson, správce Skotského národního muzea, správce Muzea Společnosti starožitníků v Newcastle-upon-Tyne, vévoda z Portlandu, H. Clifford Smith, Talbot Riceová, Olive Lloydová Bakerové, Sir Malcom MacGregor z MacGregoru, správce New College v Oxfordu, správce Národní galerie, ředitel Muzea Viktorie a Alberta, Lawrence Tanner, správce památek ve Westminsterském opatství, Gregor Zarnecki z Conwayovi knihovny Courtauldova institutu umění, knihovník Guildhallovy knihovny, Dr. L. D. Ettlinger z Warburgova institutu, Lady Lucasová, ctihodný otec Chadwick, S. J. ze Stonyhurst College, knihovník národního archivu, správce Walkerovy umělecké galerie v Liverpoolu, pan Norton ze společnosti Messrs. S. J. Phillips a pan Nyburg z Galerií starožitného umění. Můj dávný přítel C. C. Oman mi nejen umožnil pořídit speciální fotografie mnoha předmětů, ale také s velkou laskavostí přečetl rukopisy této knihy a přispěl svými znalostmi, kritikou a radou. Wotton-under-Edge, 1951
J. E.
Předmluva k druhému vydání V druhém vydání byly provedeny drobné změny a opravy. Nejdůležitější z nich se nachází na straně 95 a týká se skupiny emailů, které byly dříve uváděny jako španělské, ale Dr. Steingräber je nedávno přesvědčivě identifikoval jako německé. Tato změna byla přijata a okolní text odpovídajícím způsobem upraven. Původní seznam vyobrazení byl aktualizován, aby zohlednil změny ve vlastnictví šperků, ke kterým došlo od prvního vydání. V jednom nebo dvou případech, kdy se vyobrazené kousky v roce 1953 nacházely ve fázi prodeje, nebylo možné identifikovat současné vlastníky a ráda bych se na tomto místě omluvila, pokud bylo něčí jméno vynecháno. Seznam bibliografie byl značně rozšířen a k srpnu 1968 aktualizován – bylo přidáno asi sto padesát nových titulů. Dovolím si pár slov o nových vyobrazeních. Byly přidány nové barevné obrazové přílohy pod čísly II a III* a šestnáct stran nových černobílých obrazových příloh bylo začleněno mezi stávající v chronologickém pořadí (obrazové přílohy 6, 7, 26, 27, 53, 57, 76, 78, 101, 102, 168, 173, 188, 189, 190 a 192). Číslování obrazových příloh se ve většině případů změnilo. U obrazové přílohy 41a byla původní reprodukce vyměněna za jiný šperk z počátku 16. století. Při prohlížení původních 7
obrazových příloh během přípravy druhého vydání jsem došla k závěru, že i přes četné potíže, které jsem měla při získávání fotografií po 2. světové válce, jsou dostatečně zastoupeny všechny důležité typy a období evropského šperkařství až do začátku 19. století. V důsledku toho tedy bylo přidáno jen několik kousků z tohoto období, a to kvůli jejich jedinečné zajímavosti nebo významu, jako např. zlatá brož z doby kolem roku 1300 osazená středověkými kamejemi, která byla nalezená v roce 1968 na hradě v Oxwichi, v hrabství Glamorganshire, islámský křišťál upevněný kolem r. 1300 jako přívěsek, který nedávno získalo Muzeum Viktorie a Alberta, a odznak s labutí datující se přibližně do roku 1450, který byl nalezený v Dunstablu a nyní se nachází v Britském muzeu. Další šperky byly přidány, protože žádné podobné nebyly na obrazových přílohách dosud zachyceny, jako je tomu v případě norimberské ozdoby do vlasů ze zlata a perel, která pochází přibližně z roku 1600. Díky laskavosti Dr. Mihalika z Maďarského národního muzea jsem měla možnost přidat několik nádherných kusů středověkých šperků z Maďarska, země s dlouhou a živou tradicí šperkařského umění, která nebyla v prvním vydání zastoupena. Od prvního vydání této knihy se enormně zvýšil zájem o šperky 19. století a významné kusy začaly nacházet cestu ze soukromých šperkovnic do sbírek muzeí. V prvním vydání byly historické styly 19. století zastoupeny jen spoře, a proto jsem se rozhodla přidat do nového vydání příklady šperků, které navrhli Pugin a Castellani, a také výběr dalších kousků od méně známých tvůrců. Přestože je zastoupení šperků 19. století nevyhnutelně méně komplexní, než by mohlo být, některé významné aspekty umění této doby jsou v tomto vydání zaslouženě zdůrazněny. Ačkoli šperky mohou přinášet a také přinášejí potěšení jako umělecká díla sama o sobě, historie nesmí opomínat jejich vztah k oděvům a změnám v módě, které často určovaly jejich oblíbenost nebo úpadek. V prvním vydání figurovala celá řada reprodukcí uměleckých děl a portrétů, které zobrazují, jaké šperky se nosily a způsob jejich nošen v různých údobích. Rozhodla jsem se jejich počet zvýšit, protože díky obrazům a sochám se nejen dozvídáme mnohé o špercích, které se dochovaly, ale také o špercích, které známe jen z dokumentů a literárních pramenů. Podivně gotické uspořádání ozdob Kateřiny Cornarové dokazuje módu nošení šperků, které nejsou jinde zaznamenány. Kontrast mezi spořádanou prostorností pozdně renesanční vznešenosti, jak dokládají portréty Jindřicha VIII. a princezny Marie, a zdobenými šaty Dorothée de Croy a Marie Capponiové z prvních desetiletí 17. století, dokládá proměnu společenských hodnot výmluvněji než veškerá slova. Katharina Barbara, Freein von Liebert, byla dáma dojemně prostá, ale naštěstí, když v roce 1774 vznikal její portrét, navlékla si celý obsah své šperkovnice, čímž vznikl doklad o bohaté paletě šperků, kterou dáma tohoto neformálního věku vlastnila. V některých případech reprodukují nová vyobrazení předměty, o kterých se pojednává v textu. V takovém případě byl na vhodné místo umístěn odkaz na obrazovou přílohu. Ráda bych poděkovala následujícím osobám a institucím za povolení reprodukovat umělecká díla, která mají ve své péči: Kunstsammlungen v Augšpurku, Historisches Museum v Basileji, Britskému muzeu, Maďarskému muzeu výtvarného umění v Budapešti, Maďarskému národnímu muzeu v Budapešti, Fitzwilliamově muzeu v Cambridge, Germanisches Nationalmuseum v Norimberku, paní Phyllis Phillipsové, baronu von Thyssen-Bornemiszovi, Musée des Beuax-Arts ve Valenncinnesu a Muzeu Vikorie a Alberta. Na závěr bych chtěla poděkovat panu R. W. Lightbownovi z Muzea Viktoria a Alberta za pomoc, kterou mi laskavě poskytl při přípravě nového vydání. 1970
J. E.
8
Obsah / anglická verze Předmluva Předmluva k druhému vydání Seznam vyobrazení Raný středověk Gotické období Pozdní středověk Raná renesance Pozdní renesance 17. století 18. století 1789-1870 Doslov Literatura Rejstřík
9 11 17 39 53 68 81 103 126 149 165 183 185 201
9
Obsah / český překlad PŘEDMLUVA .................................................................................................................................................... 6 PŘEDMLUVA K DRUHÉMU VYDÁNÍ .................................................................................................................. 7 SEZNAM VYOBRAZENÍ ....................................................................................................................................11 RANÝ STŘEDOVĚK ...........................................................................................................................................29 GOTICKÉ OBDOBÍ ............................................................................................................................................41 POZDNÍ STŘEDOVĚK .......................................................................................................................................54 RANÁ RENESANCE ..........................................................................................................................................65 POZDNÍ RENESANCE .......................................................................................................................................81 17. STOLETÍ .....................................................................................................................................................96 18. STOLETÍ ...................................................................................................................................................108 1789-1870 .....................................................................................................................................................120 DOSLOV ........................................................................................................................................................134 LITERATURA ..................................................................................................................................................136 REJSTŘÍK .......................................................................................................................................................147
10
Seznam vyobrazení Pokud se v knize objevují reprodukce fotografií muzejních exponátů bez dalšího poděkování, jedná se o uveřejnění s laskavým svolením úřadů správy britských muzeí. Reprodukce z Muzea Viktorie a Alberta podléhají autorským právům Koruny. OBRAZOVÉ PŘÍLOHY V TEXTU Obrazová příloha 1 Zlatá brož, smaltovaná a osázená rubínem, diamantem a perlami. Polovina 15. století Obrazová příloha 2 (a-b) Brož. Zlato, osázené kamejemi. Anglie (?), kol. r. 1300. Nalezena na hradě v Oxwichi, Glamorganshire. (c) Odznak s labutí. Francie (?), pol. 15. století. Obrazová příloha 3 Růženec. Smaltované zlato, skládá se z padesáti smaltovaných zdrávasů, šesti kosočtvercových otčenášů a velkého oválného závěsu. Všechny korále jsou duté a zdobené na přední i zadní straně námětem označeným nápisem. Anglie, 15. století. Muzeum Alberta a Viktorie. Obrazová příloha 4 a) Kloboukový medailonek z emailovaného zlata s portrétem císaře Karla V. 1520. b) Kloboukový medailonek z emailovaného zlata s postavou sv. Jiří s drakem. Polovina 16. století. Obrazová příloha 5 a) Kloboukový medailonek z emailovaného zlata s postavou sv. Jiří s drakem. Německo, kol. r. 1540. b) Přední strana šperku rodiny Lennoxů nebo Darnleyů. Emailované zlato osázené safíry. Její Veličenstvo královna. Obrazová příloha 6 a) Zadní strana šperku rodiny Lennoxů nebo Darnleyů. Mailované zlato. b) Zadní strana přívěsku z emailovaného zlata s medailonkem Apollona a Dafne. Itálie, pol. 16. století. Její Veličenstvo královna. Obrazová příloha 7 Přívěsek z emailovaného zlata osázený rubíny a smaragdy. Německo, kol. r. 1600. Obrazová příloha 8 Přední a zadní strana přívěsku tvořeného písmeny MARIA ze zdobeného lazuritu, zasazeného v emailovaném zlatě, zadní strana s černým a bílým emailem. Španělsko, kol. r. 1620. Soukromá sbírka. Obrazová příloha 9 a) Medailónek s émail en résille sur verre. Francie, kol. r. 1610. b) Pouzdro na miniaturu s émail en résille sur verre. Anglie nebo Francie, kol. r. 1630. c) Miniatura s jamkovým smaltováním na zlatém podkladě. Anglie, kol. r. 1600. Obrazová příloha 10 Náramek s diamanty, smaragdy a rubíny zasazenými v emailovaném zlatě. Pravděpodobně Gilles Légaré, kol. r. 1665. Obrazová příloha 11 Náramek s diamanty, smaragdy a rubíny zasazenými v emailovaném zlatě. Pravděpodobně od Gillese Légarého nebo zcela určitě podle jeho návrhu. Kol. r. 1665, soukromá sbírka. Obrazová příloha 12 Šperk z opálového štrasu. Anglie, druhá polovina 18. století. 11
OBRAZOVÉ PŘÍLOHY na konci knihy Obr. příloha 1 a) Zlatá brož, Německo, pravděpodobně začátek 11. století. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Brož z emailovaného zlata (brož rodiny Towneleyů), Německo, konec 11. století. Britské muzeum. Obr. příloha 2 a) Brož ve tvaru orla z emailovaného zlata z pokladu císařovny Gisely, kol. r. 1043. Není známo, kde se nachází dnes. Fotografie s laskavým svolením Dr. Delbruecka, Bonn. b) Dvě brože ze zlata osazené safíry, ametysty a perlami. Hessiches Landesmuseum, Darmstadt. Obr. příloha 3 Římská achátová kamej v lůžku ze zlatého filigránu a perel, 12. století. Pokladnice katedrály v Aostě. Fotografie s laskavým svolením Museo Civico, Turín. Obr. příloha 4 a) Spona z pozlaceného bronzu, připisována Nicholasi z Verdenu, kol. 1200. Metropolitní muzeum v New Yorku. b) Stříbrná spona nalezená na ostrově Visby, kol. r. 1220, ? rýnská. Národní historické muzeum, Stockholm. Obr. příloha 5 Detail sochy královny z Corbeilu zobrazuje prstencovou brož a korunu. Musée du Louvre. Foto Commission des Monuments historiques. Obr. příloha 6 (a-c) Přívěsek, islámská křišťálová ryba zasazená v západní obrubě ze stříbra, zdobené technikou nielo a zlacením. Ryba kol. r. 1200 (?), obruba kol. r. 1300. Se závitovým uzávěrem. (Nepatrně zvětšeno.) Muzeum Viktorie a Alberta. Autorská práva Koruny vyhrazena. d) Brož, pozlacené stříbro, zdobená lvy a orly na listových ornamentech, Maďarsko (?), 13. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 7 a) Přezka, zlatá, zdobená technou nielo, s bojovou scénou, Maďarsko, druhá pol. 13. století. (Nepatrně zvětšeno.) Nalezena se čtyřmi zlatými knoflíky v Kiskunmajsa-Kúgyóspuszta. Maďarské národní muzeum, Budapešť (č. 61.64). b) Úlomek koruny, čtyři zlaté destičky zdobené zlatým filigránem a osazené perlami, tyrkysy, granáty a safíry. (Nepatrně zvětšeno.) Maďarsko, druhá pol. 13. Století. Maďarské národní muzeum, Budapešť (č. 55.427.l.c.) c) Úlomek brože ve stejném stylu jako koruna. Zlato osazené tyrkysy, granáty a safíry (Nepatrně zvětšeno.) Maďarsko, druhá pol. 13. století. Maďarské národní muzeum, Budapešť (č. 55.427.2.c). Obr. příloha 8 Prstencové brože, Britské muzeum, 13. a 14. století. a) Ryté zlato osazené rubíny a smaragdy, počátek 13. století. Franksův odkaz. b) Zlato osazené rubíny a smaragdy – z opatství Enniscorthy. Nápis: +AMES : AMIE : AVES M PAR CES PRESENT. c-d) Stříbro, vyobrazena přední i zadní strana. Obě opatřeny různými verzemi amuletového rytého nápisu IHESUS NAZARENUS REX JUDAEORUM. Obr. příloha 9 a) Koruna s relikviemi zaslaná z Konstantinopole v roce 1205. Pokladnice katedrály, Namur. Foto A. C. L., Brusel. (Nepatrně zvětšeno.) b) Koruna, kterou Ludvík IX. Francouzský daroval dominikánskému klášteru v Liége, před r. 1270. Musée du Louvre (Nepatrně zvětšeno.) 12
Obr. příloha 10 a) Koruna, kterou měl na hlavě Richard z Cornwallu, když byl korunován římským králem v Cáchách v roce 1257. Pokladnice katedrály v Cáchách. (Zmenšeno.) b) Šperk sv. Hilára. Kamej císaře Augusta ze sardonyxu v pozlaceném lůžku je osazeném rubíny, safíry a perlami byla kdysi dedikována jako ozdoba stříbrné busty sv. Hilára, která se nacházela v klenotnici opatství Saint Denis, počátek 13. století. Bibliothèque Nationale, Paříž. Obr. příloha 11 a) Onyx ze Schaffhausenu. Starožitná římská kamej míru zasazená ve zlatém rámečku s malými postavami lvů mezi drahými kameny ve vyvýšených lůžkách. Zadní strana je rytá postavou muže v civilním oblečení, který drží jestřába, a nečiteným nápisem. b) Pohled z boku, druhá pol. 13. Století. Musée de Tous-le-Saints, Schaffhausen. Fotografie s laskavým svolením pana W. U. Gûyàna. Obr. příloha 12 Relikviář. a) Kříž ze zlata posázeného drahými kameny, konec 13. století. Palazzo Pitti, Florencie. Foto Alinari. b) Zlatý dvojitý kříž z postavy Krista v Røskilde Domkirke, konec 13. soletí. Národní muzeum, Kodaň. c-d) Relikviářový přívěsek s trnem z trnové koruny, emailované zlato osazené dvěma velkými ametysty ve tvaru fazolí, konec 13. století. Britskému muzeu ho daroval pan George Salting. Obr. příloha 13 a-b) Zlatá prstencová brož. „Brož z Kames“, kol. r. 1300. Dříve ve vlastnictví Sira Malcoma Macgregora z Macgregoru. Národní muzeum starožitností, Edinburgh. c) Zlatá prstencová brož osazená rubíny a safíry, zadní strana zdobená technikou niello, kol. r. 1300. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 14 a) Zlatá prstencová brož nalezená poblíž hradu Doune, lemovaná věncem a černými nápisy + ave de + moy mercie + pite moun coer en + vous repoce, kol. r. 1400. Národní muzeum starožitností, Edinburgh. b) Stříbrná brož s nápisem IHESVS NASARENE, 14. nebo 15. století. Franksův odkaz, Britské muzeum. c) Zlatá brož s přečnívajícími lůžky pro uložení kamenů, kol. r. 1400. Britské muzeum. d) Zlatá brož s laločnatým prstencem, 14. století. Muzeum Viktorie a Alberta. e) Zlatá brož s kabalistickým nápisem, 14. století. Britské muzeum. Obr. příloha 15 a) Zlatá prstencová brož osazená rubíny a safíry, 14. století. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Zlatá brož osazená perlami, dokulata vybroušenými safíry a smaragdy, počátek 14. století. Britské muzeum (z Londesboroughovy sbírky). c) Stříbrná prstencová brož z Norhamu s pozlacenými rozetami a obrubami, 14. století. Národní muzeum starožitností, Edinburgh. Obr. příloha 16 Brož z Glenlyonu, pozlacené stříbro osezené ametysty, na zadní straně s nápisem CASPAR . MELCHIOR . BALTASAR . CONSUMATUM, Skotsko, ? kol. r. 1500. Briské Muzeum. (Zmenšeno.) Obr. příloha 17 a) Brož z Loch Buy, stříbrná, osezaná křišťály a perlami, Skotsko, 16. století. Britské muzeum. b) Zlatá brož osazená kamejí a rubíny, konec 14. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 18 a) Zlatá prstencová brož s nápisem VOUS ESTES MA IOY MOUDEINE, konec 14. Století. Britské muzeum. b) Zlatá brož osazená čtyřmi safíry a třemi malými perlami, konec 14. Století. Briské muzeum. c) Zlatá srdcovitá brož, kdysi emailová s pavími pery, nese nápis NOSTRE ET TOUT DITZ A VOSTRE PLESIR, 14. století. Muzeum Viktorie a Alberta. d) Zlatá srdcovitá brož zdobená květinami a listy, 14. století. Britské muzeum. 13
Obr. příloha 19 a) „Šperk zakladatele“, který Vilém Wykeham zanechal škole New College v Oxfordu roku 1404, konec 14. století. New College, Oxford. Foto Ashmoleovo muzeum. b) Zlatá brož ve tvaru pelikána s rubínem stojícím na spirále s malým špičatým diamantem, Burgundsko?, 15. století. Britské muzeum. c-d) Zlatý rekliviářní přívěsek rytý postavmi svatých a mottem A MON DERREYNE, kol. r. 1400. Britské muzuem. Obr. příloha 20 Kruhová zlatá brož ze 14. století s drahými kameny a zdobená groteskními postavami byla v 15. století osazena na zlatou destičku, která byla také zdobená drahými kameny a orly a lvy ze zlata, nalezená v řece Motala poblíž Kumstadu. Národní historické muzeum, Stockholm. (Zmenšeno.) Obr. příloha 21 Spona ve tvaru lilie z francouzských korunovačních šperků, emailované zlato osazené safíry a ametysty, 15. století. Musée du Louvre. Foto Giraudon. (Zmenšeno.) Obr. příloha 22 a-e) Brože k počátku 15. století dedikované katedrále v Essenu. Foto Rijksmuseum, Amsterdam. a) Věneček z květin, kdysi byla celá brož lemovaná přečnívajícími listy, jedna ze sedmi broží. b) S hvězdou, některé perly chybí. c) S jelenem, listové ornamenty kdysi lemovaly celou obrubu. d) S orlem. e) S jelenem, chybí shluk perel. f) Ze dna řeky Mázy, osazená safírem, diamantem a třemi rubíny. Franksův odkaz, Britské muzeum. Obr. příloha 23 Brože dedikované katedrále v Essenu, počátek 15. století. a, c) Dámy v zahradě. b) Pelikán při zbožném činu. d) Lovec. Foto Rijksmuseum, Amsterdam. Obr. příloha 24 Relikviářová brož, pozlaceno stříbro s drahými kameny a s opakním emailem, Německo, kol. r. 1375. Musée de Cluny. Foto Giraudon. (Zmenšeno.) Obr. příloha 25 Svatební koruna, kterou měla na hlavě princezna Blanka, dcera Jindřicha IV. Anglického, v den svého sňatku s kurfiřtem Ludvíkem II. v roce 1402. Poklad Wittelsbachů, Residenz Museum, Mnichov. Foto Residenz Museum. (Zmenšeno.) Obr. příloha 26 a) Ozdoby šatů, pozlacené stříbro, z budapešťského nálezu, Maďarsko, 15. století. Maďarské národní muzeum, Budapešť (č. 1878/9/3-4-5, 9). b) Přívěsek ve tvaru triptychu, zlato, dvířka osazená křišťálovými panely, uvnitř s postavami Panny Marie s dítětem a dvěma anděly provedenými technikou smaltování en ronde bosse, Francie, kol. r. 1400. Sbírka paní P. Phillipsové. Obr. příloha 27 Miniatury a) šperku Bílá růže (1916.478) a b) šperku Tři bratři (1916.475), ukořistěných v roce 1476 v Grandsonu od Karla Smělého. Reprodukce s laskavým svolením Historisches Museum, Basilej. Obr. příloha 28 Detail Panny Marie od Gerarda Davida. Národní galerie. Obr. příloha 29 Lemování stránky vlámské modlitební knížky s vyobrazením šperků, kol. r. 1500. Bibliothèque Nationale, rukopisy, latina, 1166. Obr. příloha 30 Portrét Markéty Dánské, skotské královny, od Van der Goese, 1476. Její Veličenstvo královna, Holyrood Palace. Foto Annan, Glasgow. Obr. příloha 31 Anne de Beaujeu, detail triptychu od Mistra moulinského, kol. r. 1498. Katedrála v Moulinsu. Foto Giraudon. 14
Obr. příloha 32 Detail portrétu Markéty Rakouské, vévodkyně savojské, 1483. Musée de Versailles. Foto Giraudon. Obr. příloha 33 Portrét ženy, Francie, kol. r. 1500. Musée du Louvre. Foto Giraudon. Obr. příloha 34 Miniatura zlatého chocholu, osazeného perlami a rubíny, namalovaná kol. r. 1500. Chochol byl odcizený ze stanu vévody Burgundského v Grandsonu v roce 1476. Historisches Museum, Basilej. Obr. příloha 35 Přezka a koncovka s nápisem VIRTUS VIN, Itálie, 15. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 36 a) Stříbrná přezka a přívěsek pásku zdobené technikou niello, přívěsek je opatřený nápisem AMORE, Itálie, 15. století. Soukromá sbírka. b) Relikviářový přívěsek, stříbro zdobené technikou niello a pozlacené stříbro, na vrchní straně s nápisem IHS, Itálie, 15. století. Soukromá sbírka. Obr. příloha 37 Relikviářové přívěsky z 15. století. a) Přívěsek ve tvaru triptychu, emailované zlato s kamejí zobrazující Narození, Burgundsko, pol. 15. století. Clevelandské muzeum umění, Cleveland, Ohio. Zakoupeno od nadace J. H. Wade Foundation. b) Triptych z pozlaceného zlata s reliéfem zobrazujícím Madonu a Ukřižování na emailovém podkladu, Německo, konec 15. stol. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 38 a) Relikviářový přívěsek ve tvaru triptychu, Francie, konec 15. století. Dar A. de Rothschilda. Musée de Louvre. b) Růženec z achátových korálů, které se otevírají a uvnitř jsou zdobené emailovými scénami ze života Krista, pravděpodobně italský, počátek 16. století. Dar A. de Rothschilda. Musée de Louvre. Foto Giraudon. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 39 Přívěsek se zrcátkem, který patřil Markétě, vévodkyni burgundské, pozlacené stříbro s emailovou scénou Vstup Krista do Jeruzaléma, kol. r. 1470. Dříve se sbírce J. C. Robinsona. Soukromá sbírka. Obr. příloha 40 Kříž nalezený v Middlefartu v Dánsku, zadní strana rytá postavami Panny Marie, sv. Pavla, sv. Šimona a sv. Kryštofa, počátek 16. století. Národní muzeum, Kodaň. Obr. příloha 41 a) Brož k připnutí na klobouk, zlatá, s hlavou sv. Jana Křtitele (bílý email) na červeně emailovaném podkladu, s nápisem INTER NATOS MVLIERVM NON SVREXSIT. (Zvětšeno.) Francie, poč. 16. století. Muzuem Viktorie a Alberta. b-c) Přední a zadní strana relikviářového přívěsku z emailového zlata, severní Itálie, kol. r. 1500. Metropolitní muzeum, New York. Obr. příloha 42 Relikviářový přívěsek Svatého Thomase Mora, emailované zlato, 16. Století. Stonyhurst College. Fotografie s laskavým svolením ctihodného rektora, Stonyhurst College. Obr. příloha 43 Odznaky poutníků, namalované na okraji vlámské modlitební knížky, kol. r. 1500. Muzeum Sira Johna Soaneho, rukopis 4, fol. 112V. Foto Fine Art Engravers Ltd. Obr. příloha 44 a) Kamej s podobiznou Lorenza I. Medicejského, kol. r. 1490. Bibliothèque Nationale. b) Kamej s podobiznou Lodovica Sforzy, kol. r. 1500. Bibliothèque Nationale. c) Kamej s podobiznou 15
Jeana, vévody z Berry, počátek 15. století. Britské muzeum. d) Kresba přívěsku s diamantem s tabulovým výbrusem, který přidržují nymfa a satyr. John Carolo z Antverp ho v roce 1546 nabídl ke koupi Jindřichu VIII. Britský státní archiv, S.P. I, 213, f. 168. Obr. příloha 45 Portrét Battisty Sforzy od Piera della Francesca, kol. r. 1480. Gallerie Uffizi, Florencie. Foto Archives Photographiques. Obr. příloha 46 a) Medailónek z emailovaného zlata k připnutí na klobouk zobrazující výjev obrácení sv. Pavla. Kdysi náležel Donu Juanovi de Asutria, pravděpodobně Itálie, pol. 16. století. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. b) Medailónek z emailovaného zlata k připnutí na klobouk s Paridovým soudem v obrubě z granátů, pavědpodobně Itálie, pol. 16. století. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. c) Medailónek z emailovaného zlata k připnutí na klobouk s bitevní scénou, pravděpodobně Itálie, před r. 1560. Cabinet des Médailles, Bibliothèque Nationale. d) Medailónek z emailovaného zlata k připnutí na klobouk znázorňující Apolla ženoucího sluneční oře, Itálie, kol. r. 1540. Musée Condé, Chantilly. Foto Bernard, Chantilly. Obr. příloha 47 a-b) Ozdoba na klobouk z emailovaného zlata zobrazující sv. Jana a sv. Máří Magdalenu; dveře za nimi odhalují roušku sv. Veroniky a postavy Zvěstování. Obruba nese nápis CON FEDE UNA SOLA AMO, Itálie, kol. r. 1500. Metropolitní muzeum, New York. c) Ozdoba na klobouk z emailovaného zlata s výjevem Ukládání Krista do hrobu a anděly držícími Kristovo roucho a trnovou korunu, Itálie, kol. r. 1500. Metropolitní muzeum, New York. Obr. příloha 48 a) Brož z obrazu Florentinské Madony, kol. r. 1490. Národní galerie. b) Přívěsek z obrazu Lukrécie od Lorenza Lotta, kol. r. 1520. Národní galerie. Obr. příloha 49 a) Model zadní strany pečeti vyrobené pro kardinála Medicejského od Lautizia di Perugia, Florencie, kol. r. 1500. Muzeum Viktorie a Alberta. (Zmenšeno.) b) Zlatý tepaný medailónek pro kloboukovou brož, Itálie, 16. století. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. (Dvojnásobně zvětšeno.) Obr. příloha 50 Návrhy přívěsků od Hanse Holbeina, kol. r. 1530. Britské muzeum. Obr. příloha 51 Návrhy řetízků od Hanse Holbeina, kol. r. 1530. Britské muzeum. Obr. příloha 52 a) Medailónek na klobouk z emailovaného zlata s postavou sv. Jana Křtitele v divočině. Motiv je lemovaný perlami a diamanty v emailovém lůžku, Itálie, poč. 16. století. Metropolitní muzeum, New York. b) Medailónek na klobouk z emailovaného zlata s postavou sv. Jana Teologa. Itálie, poč. 16. století. Kunsthistorisches Museum, Vídeň. Foto Fine Art Engravers Ltd. Obr. příloha 53 Portrét Cateriny Cornarové (1454 – 1510), královny Kypru, od Gentila Belliniho, kol. r. 1500. Muzeum výtvarného umění v Budapešti. Obr. příloha 54 Portrét Biancy Marie Sforzy, manželky císaře Maxmiliána I., škola Bernarda Strigela, kol. r. 1510. Kunsthistorisches Museum, Vídeň. Foto Archives Photographiques. Obr. příloha 55 Detail portrétu Izabely Rakouské od Jana Gossaerta; dříve ve sbírce hraběte Zozilase Tarnowského v Dyrkowě, kol. r. 1520. Autorská práva Medici Society. 16
Obr. příloha 56 Detail portrétu Eleonory Rakouské, francouzské královny, španělská škola, kol. r. 1525. Musée Condé, Chantilly. Foto Giraudon. Obr. příloha 57 Portrét Jindřicha VIII. od Hanse Holbeina, kol. r. 1536, Lugano, Villa Favorita, sbírka barona von Thyssen-Bornemiszy. Reprodukce s laskavým svolením barona von Thyssen-Bornemiszy. Obr. příloha 58 Detail portrétu Anny Klevské od Holbeina, kol. r. 1540. Louvre. Foto Braun, Mulhouse. Obr. příloha 59 Rytiny s návrhy pro přívěsky od Virgila Solise z Norimberku, kol. r. 1540. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 60, Obr. příloha 61 Návrhy přívěsků od Etienna Delauneho, kol. r. 1560. Ashmoleovo muzeum, Oxford. Obr. příloha 62 a) Brož k připnutí na klobouk z emailovaného zlata osazená rubíny, smaragdy a diamanty s motivem sv. Jiří s drakem, pravděpodobně Německo, pol. 16. století. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. b) Klobouková brož z emailovaného zlata s Davidem nesoucím hlavu Goliáše, pol. 16. století. Národní muzeum, Kodaň. Obr. příloha 63 a) Medailónek určený k připnutí na klobouk s Lédou a labutí, hlava a tělo Lédy jsou z chalcedonu. Zadní strana nese erb a znaky Františka I., pravděpodobně Francie, kol. r. 1540. Kunsthistorisches Museum, Vídeň. b-c) Zadní a přední strana přívěsku s postavou Obezřetnosti, která má tvář a ruce z chalcedonu. Na zadní straně se nechází email s Dianou podle rytiny s návrhem od Etienna Delauna, pravděpodobně Francie, pol. 16. Století. Metropolitní muzeum, New York. Obr. příloha 64 a) Kamej s vyobrazením sv. Jiří s drakem s detaily z emailovaného zlata v rámečku z emailovaného zlata osazeného rubíny a diamanty, pol. 16. Století. Kunsthistorisches Musuem, Vídeň. b) Kamej s Herkulem v rámečku z emailovaného zlata osazeného rubíny, pol. 16. Století. Bibliothèque Nationale. c) Insignie z emailovaného zlata s příběhem Judity a Holoferna, Anglie, kol. r. 1550. Wallaceova sbírka, Londýn. Obr. příloha 65a) Medailónek z kloboukové ozdoby z emailovaného zlata s výjevem Klanění tří králů, Německo, kol. r. 1540. Cabinet des Médeilles, Bibliothèque Nationale. b) Přívěsek s podobiznou císaře Karla V., zlato a email na pozadí z chalcedonu s okrajem z lápisu, kol. r. 1540. Metropolitní muzeum, New York. Obr. příloha 66 Řetízek a přívěsek nalezený v hrobce švédské královny Kateřiny Jagellonské, datováno 1583. Přívěsek z emailovaného zlata s korunkou nad písmenem C z rubínů. Pokladnice katedrály v Uppsale. Fotografie s laskavým svolením děkana z Uppsaly. (Zmenšeno.) Obr. příloha 67 Přívěsek z emailovaného zlata s dvojitým písmenem A z diamantů s tabulkovým brusem a korunkou s rubíny vyrobený pro Annu Saskou, kol. r. 1560. Dříve v Klenotnici Grünes Gewölbe, Drážďany. Foto Landesbildstelle Sachsen. Obr. příloha 68 Detail portrétu vlastní manželky od Cranacha, kol. r. 1530. Roscoeova sbírka, Walkerova umělecká galerie, Liverpool.
17
Obr. příloha 69 Portrét Jindřicha VIII. od Holbeina, 1540. Národní galerie, Řím. Foto Královksá akademie. Obr. příloha 70 Obálka knihy k zavěšení na řetízek ze zlata emailovaného černou a bílou barvou s hadem na kříži a Šalamounovým soudem, Anglie, pol. 16. století. Britské muzeum. Obr. příloha 71 Obálka knihy k zavěšení na řetízek ze zlata emailovaného mnoha barvami s výjem stvoření Evy a scénou nymfy překvapené během koupele, pol. 16. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 72 Přívesky s písmeny IHS. a) Diamanty v lůžku z emailovaného zlata, konec 16. století. Cabinet des Médailles, Bibliothèque Nationale. b) Diamanty v lůžku z emailovaného zlata, kol. r. 1600. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Diamanty ve zlatém lůžku, kol. r. 1600. Soukromá sbírka. Obr. příloha 73 Kresby ozdobné čelenky, náhrdelníku a přívěsků od Hanse Mielicha z Mnichova, kol. r. 1570. Hefner-Altneckova sbírka, Mnichov. Podle Hefner-Altnecka. Obr. příloha 74 Portrét Alžběty Rakouské, manželky Karla IX. Francouzského, francouzská škola, kol. r. 1570. Musée du Louvre. Foto Archives Photographiques. Obr. příloha 75 Detail portrétu infantky Isabelly Clary Eugenie, kol. r. 1570, od Alonza Sancheze Coella. Muzeum Prado, Madrid. Foto Anderson, Řím. Obr. příloha 76 Portrét Marie I. Tudorovny od Hanse Ewortha. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. Obr. příloha 77 Portrét královny Alžeběty I., kol. r. 1575. Národní portrétní galerie. Obr. příloha 78 Ozdoba do vlasů, zlato osazené perlami, Norimberk, kol. r. 1600. (Zmenšeno.) Germanisches National-Museum, Norimberk. Obr. příloha 79 Zadní a přední strana přívěsku s řasovníkem (mořskou rybou podobnou drakovi) z emailovaného zlata osazeného barokními perlami a smaragdy, pravděpodobně Německo, kol. r. 1575. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 80 Zadní a přední strana přívěsku s mořským koníkem z emailovaného zlata osazeného smaragdy, pravděpodobně Německo, kol. r. 1575. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. Obr. příloha 81 a) Přívěsek s bájnou bytostí s mužským tělem a rybím ocasem tvořený barokní perlou zasazenou v emailovaném zlatě zdobeném drahými kameny, který přivezl Lord Canning z Indie, pravděpodobně Itálie, kol. r. 1580. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Přívěsek s ještěrkou z emailovaného zlata osazený barokní perlou, Španělsko, kol. r. 1580. Saltingův odkaz, Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 82 a) Přívěsek s mořskou vílou z emailovaného zlata osazený smaragdy, pravděpodobně Německo, kol. r. 1580. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. b) Přívěsek s mořskou vílou z emailovaného zlata osazený rubíny, Německo, kol. r. 1580. Soukromá sbírka. c) Přívěsek s nereidkou a dítětem, emailované zlato osazené barokními perlami, smaragdy a rubíny, pravděpodobně Německo, kol. r. 1580. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. (Vše nepatrně zmenšeno.) 18
Obr. příloha 83 Zadní a přední strana přívěsku s drakem z emailovaného zlata a perel, Španělsko, kol. r. 1570. Musée du Louve. Obr. příloha 84 Španělské přívesky s ptáky, kol. r. 1580. a) Orel s korunkou z emailovaného zlata a tělem z barokní perly, Wallaceova sbírka, Londýn. b) Pelikán osazený dokulata vybroušeným granátem. Z pokladnice katedrály Virgen del Pilar, Zaragoza. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Papoušek osazený hyacintem, z pokladnice katedrály Virgen del Pilar, Zaragoza. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 85 Předí a zadní strana přívěsku s postavou Laskavosti z emailovaného zlata, osazeného diamanty, rubíny a smaragdy, Německo, kol. r. 1590. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. Obr. příloha 86 Přední a zadní strana přívěsku s Klaněním tří králů z emailovaného zlata osazeného diamanty a rubíny, Německo, kol. r. 1610. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. Obr. příloha 87 a) Přívěsek z emailovaného zlata s postavou Spravedlnosti, osazený diamanty s tabulkovým výbrusem, Německo, konec 16. století. Metropolitní muzeum, New York. b) Přívěsek z emailovaného zlata s nevěřícností sv. Tomáše, Německo, konec 16. století. Wallaceova sbírka, Londýn. Obr. příloha 88 a) Přívěsek z emailovaného zlata se Zvěstováním; kdysi ve sbírce Horace Walpola ve Strawaberry Hill, pravděpodobně Itálie, konec 16. století. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. b) Přívěsek z emailovaného zlata s Herkulem a dcerami Atlase, konec 16. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 89 Řetízek a přívěsek ze zlata emailovaného výjevy z Utrpení Páně, Německo, kol. r. 1580, vyrobený snad pro císaře Rudolfa II. Rotschildův odkaz, Musée du Louvre. Obr. příloha 90 a) Kamej s podobiznou Lukrécie, zasazená v emailovaném zlatě, Německo, kol. r. 1600. b) Kamej s černoškou, zasazená v emailovaném zlatě, Německo, kol. r. 1600. c) Kamej s Omfalé v obrubě z rubínů, Neměcko, kol. r. 1600. Vídeň, Kunsthistorisches Museum. Foto Fine Art Engravers. d) Klobouková ozdoba s kamejí zobrazující černošského krále v obrubě z rubínů, kol. r. 1580. Cabinet des Médailles, Bibliothèque Nationale. Obr. příloha 91 Přívěsky ve tvaru lodí z 16. století. a) Křišťálový trup a lanoví z emailovaného zlata. Metropolitní muzeum, New York. b) Emailované zlato a perly, pravděpodobně Benátky. (Zmenšeno.) Muzeum Viktorie a Alberta. c) Křišťálový trup v obrubě z emailovaného zlata. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 92 Kameje s portréty skotské královny Marie: a) Přívěsek z emailovaného zlata osazený kamejíé skotské královny Marie, kol. r. 1565. Vévoda z Portlandu. b) Klobouková brož s kamejí skotské královny Marie v obrubě z emailovaného zlata osázeného rubíny, kol. r. 1560. Cabinet des Médailles, Bibliothèque Nationale, Paříž. (Zavěšená perla byla přidána později.) c) Přívěsek ve tvaru srdce z emailovaného zlata osazený kamejí skotské královny Marie, kol. r. 1565. Národní muzeum starožitností, Edinburg. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 93 Heneageský šperk, který darovala královna Alžběta I. Siru Thomasi Heneagovi jako uznání za jeho služby pokladníka vojska proti Španělům. Miniatura se datuje 1580, šperk 19
pravděpodobně 1588; obě části jsou s největší pravděpodobností dílem Nicholasem Hilliarda. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 94 Stříbrný pásek s nápisem MAREN KNVDSDATTER, 1608. Národní muzeum, Kodaň. Obr. příloha 95 a) Kulovitý přívěsek z modře emailovaného zlata se stopami dalších barev, osazený rubíny a perlami, Německo, kol. r. 1600. Metropolitní muzeum, New York. b) Přívěsek z emailovaného zlata osazený rubíny a perlami s postavou Davida hrajícího na harfu, Španělsko?, kol. r. 1610. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 96 a) Chochol z emailovaného zlata osazeného rubíny a diamanty, Německo, kol. r. 1615. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. b) Šperk z emailovaného zlata osazený rubíny, který Karel I. údajně ztratil na bitevním poli v Naseby, Německo, kol. r. 1615. Muzeum Sira Johna Soaneho, Londýn. Obr. příloha 97 a) Přívěsek princezny Marie Eleonory Braniborské, Německo, kol. r. 1620. Myntkabinett, Stockholm. b) Články náhrdelníku z emailovaného zlata osazené perlami a diamanty, Německo, kol. r. 1620. Dříve sbírka Pierponta Morgana. Foto Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 98 a) Chochol z emailovaného zlata osazený smaragdy, Itálie?, kol. r. 1600. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Přívěsek s Danielem v jámě lvové, zadní strana emailovaná v Mignotově stylu, kol. r. 1600. Musée du Louvre. Obr. příloha 99 Návrhy chocholů osazených rubíny a smaragdy od Arnolda Lullse, šperkaře Anny Dánské, kol. r. 1610. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 100 Portrét princezny od Alonza Sancheze Coella. Alexander Shaw, Esq., Buenos Aires. Foto Giruadon. Obr. příloha 101 Portrét Dorothée de Croy, vévodkyně de Croy ed d’Arcshot (1575 – 1662), namalovaný v roce 1615 Fransem Pourbusem ml. Musée des Beaux-Arts, Valenciennes. Obr. příloha 102 Portrét Marie Copponiové (1578 – 1656), manželky Guida Pecoriho, Florencie, neznámý autor, kol. r. 1600. Obr. příloha 103 Dvě pouzdra na miniatury, kol. r. 1610. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. a-b) Emailované v žlutohnědém odstínu červené a osazené diamanty; ukrývá miniaturu Anny Dánské připisovanou Hilliardovi. c) Emailované a osazené rubíny a diamanty; ukrývá miniaturu neznámého muže od Johna Hoskinse; vyřezávané víčko je zdobené uzlem a nápisem FAST THOVGH VNITED. Obr. příloha 104 Zadní strana a víčko pouzdra na miniaturu s portrétem královny Alžběty I. Víčko je osazené diamanty a zadní strana barevně emailovaná jsou podle nárvhu Daniela Mignota, Anglie, kol. r. 1610. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 105 a) Zlaté pouzdro na miniaturu s jamkovým emailem ve stylu Mignota, kol. r. 1610. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Zlaté pouzdro miniatury s jakmkovým emailem, kol. r. 1610. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. (Obě nepatrně zmenšena.)
20
Obr. příloha 106 a) Zlaté pouzdro miniatury s jamkovám emailem v bílé a černé barvě. kol. r. 1620. Soukromá sbírka. b) Návrh pouzdry miniatury od Jeana Toutina z Châteaudunu, 1619. Obr. příloha 107 Email en résille sur verre, kol. r. 1620. a) Zadní strana obsahuje rytý stříbrný portrét princezny Marie Rakouské, dcery Filipa II. Španělského. Dříve sbírka Peirponta Morgana. b) Obdélníkový přívěsek s Apollem a Dafne. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. Obr. příloha 108 a) Pouzdro na hodinky od Klotze u Aušpurku, konec 16. století. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. b) Pouzdro na hodinky z emailovaného zlata ve stylu Daniela Mignota, kol. r. 1620. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Pouzdro na hodinky z emailovaného zlata, Francie, kol. r. 1640. Hodinky od Nicholase Bernarda, Paříž. Dříve ve sbírce Pierponta Morgana. Obr. příloha 109 Hodinky z emailovaného zlata osazené safíry, Francie, kol. r. 1620. Britské muzeum. Obr. příloha 110 Španělké přívěsky s motivy ptáků, kol. r. 1620. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. Obr. příloha 111 Španělské náboženské šperky, kol. r. 1625. a) Muzeum Viktorie a Alberta. b) Wallaceova sbírka. Obr. příloha 112 Návrh diamantového přívěsku se třemi zavěšenými perlami od Arnolda Lullse, kol. r. 1610. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 113 Zlaté přívěsky osazené ametysty, kol. r. 1630. a) Soukromá sbírka. b) Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 114 Zlatý přívěsek osazený diamanty se stopami černého a bílého emailu, kol. r. 1625. Soukromá sbírka. Obr. příloha 115 Portrét Klaudie Medicejské od Sustermanse, kol. r. 1625. Galerie Uffizi, Florencie. Foto Anderson. Obr. příloha 116 Španělské kříže, kol. r. 1620. a) Soukromá sbírka. b-c) Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 117 a) Lytův šperk z emailovaného zlata osazený diamanty obsahuje miniaturu Jakuba I., kterou mu daroval Thomas Lyte z Lyte’s Cary, Somerset, kol. r. 1620. Britské muzeum. b) Ozdobná brož provedená technikou email en résille sur verre, Francie, kol. r. 1620. Britské muzeum. Obr. příloha 118 Šperky emailovaném motivem hrachového lusku. a) Zadní strana pouzdra miniatury od Petera Olivera, 1625, emailování podle návrhu Pierra Firense. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Kamej s podobiznou Ludvíka XIII. jako dítětě v emailovaném rámečku, kol. r. 1610. Bibliothèque Nationale. c-d) Kamej s podobiznou Lucia Veruse v rámečku ve stylu Pierra Marchanda, emailovaná bílou a zelenou barvou a osazená malými diamanty, ko. r. 1620. Britské muzeum. Obr. příloha 119 Hodinky emailované motivem hrachového lusku, kol. r. 1620. a-b) Od Clauda Pascala, Haag. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Od Vautyera, Blois. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 120 a-b) Hodinky od Daniela Bouqueta osazené růžovými diamanty a emailované reliéfní technikou s různobarevnými květy na černém pozadí, kol. r. 1665. Britské muzeum. c) Pouzdro na 21
hodinky z prolamovaného a rytého zlata emailované světlými barvami. Francie, kol. r. 1650. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 121 a-b) Hodinky od Jacquese Huona z Paříže zdobené malovaným emailem s květinami provedenými technikou grisaille v narůžovělé barvě na černém podkladě , kol. r. 1660. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Kamej v rámečku z emailovaných květin, Francie, kol. r. 1670. Bibliothèque Nationale. d) Hodinky zdobené květinami v jamkovém emailu, kol. r. 1670. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 122 Detail z portrétu Lady Richové od Anthonyho Van Dycka, kol. r. 1635, ve sbírce Lady Lucasové. Foto Národní galerie. Obr. příloha 123 Portrét vévodkyně z Longueville, kol. r. 1640. Musée de Versailles. Foto Achives Photographiques. Obr. příloha 124 a-b) Přívěsek ve tvaru rakve s emailovanám zlatým nápisem „Through the Recurrection of Christe we be all sanctified“ (prostřednictvím Kristova zmrtvýchvstání budeme všichni požehnáni), Anglie, kol. r. 1600. Nalezen v opatství Torre, Devon. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Zadní strana odznaku Maltézského řádu s emailovaným vyobrazením svaté rodiny, Francie, kol. r. 1670. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 125 a) Brož s emailovanými postavami zobrazujícími Jákoba a Ráchel u studny na černém podkladě, Anglie, kol. r. 1650. b) Přívěsek emailovaný portréty Karla I. a Karla II., Anglie, pol. 17. století. c) Pouzdro na hodinky ze zlatého filigránu, Anglie, kol. r. 1640. d) Spona na stuhu, zdobená emailem s lebkou a zkříženými hnáty, Anglie, kol. r. 1640. e) Pamětní přezka s vlasy pod křišťálem z roku 1728, Anglie. f) Přívěsek ve tvaru rakve z emailovaného zlata, Anglie, kol. r. 1640. Soukromá sbírka. Obr. příloha 126 a) Pouzdro na miniaturu emailované květinami, Anglie nebo Nizozemsko, kol. r. 1660. b) Zadní strana pouzdra na miniaturu osazená smaragdy. (Viz obr. příloha 127 a).) c) Zadní strana emailované miniatury dámy s písmeny R.W.P. vyrytými na matném podkladě uvnitř věnce z květin ve stylu Gillese Légarého, Francie, kol. r. 1670. d) Zadní strana paměntní přezky. (Viz obr. příloha 125 e).) Soukormá sbírka. Obr. příloha 127 a) Pouzdro miniatury osazené smaragdy mezi listy z bílého emailu s náznaky černé. Pravděpodobně Francie, kol. r. 1670. Soukromá sbírka. b) Náhrdelník osazený křišťály s rozetovým výbrusem, zadní strana emailovaná světle modrou s náznaky černé, pravděpodobně Nizozemsko, pol. 17. století. Obr. příloha 128 Přívěsek a náušnice osazené topazy a diamanty, Španělsko, pol. 17. století. Soukromá sbírka. Obr. příloha 129 Portrét Henrietty Anny Stuartovny, vévodkyně orleánské, Francie, kol. r. 1665. Musée de Versailles. Foto Giraudon. Obr. příloha 130 a) Ryté návrhy Gillese Légarého, 1663. b) Pouzdro na hodinky se světle modrým emailem s náznaky černé a bílé, kol. r. 1670. Muzeum Viktorie a Alberta. 22
Obr. příloha 131 a) Šperk ke zlata s diamanty a zdobený bílým emailem, který markýz de Navarens věnoval katedrále Santa Maria del Pilar v Zaragoze v roce 1679. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Zlatý náhrdelník emailovaný v černé a bílé barvě, přívěsek osazený diamanty a dokulata vybroušeným safírem, Francie. kol. r. 1670. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 132 a) Emailovaná zadní strana pouzdra miniatury, které dříve obsahovalo miniaturu Ludvíka XIV., Francie, kol. 1680. b) Emailovaná zadní strana pouzdra miniatury, Francie, kol. r. 1680. Soukromá sbírka. Obr. příloha 133 Emaily z konce 17. století. a-b) Hodinky s černým a bílým emailem, Francie, kol. r. 1680. Nelthroppova sbírka, Guidhallovo muzeum. b) Zadní strana pouzdra miniatury z rytého zlata, Anglie, kol. r. 1710. Muzeum Viktorie a Alberta. e) Jiné pouzdro na podkladu z černého emailu, kol. r. 1680. Soukromá sbírka. Obr. příloha 134 Ozdoba na hruď neboli crochet osázená smaragdy s emailovanými květinami, z pokladnce katedrály Virgen del Pilar, Španělsko, počátek 18. století. Muzeum Viktorie a Alberta. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 135 a) Přívěsek osazený barevnými topazy a smaragdy, Španělsko, kol. r. 1680. b) Brož ve tvaru šípu osazená dimanty a smaragdy, Francie, kol. r. 1670. c) Spona na stuhu osazená diamanty s tabulkovým výbrusem, Francie, kol. r. 1670. d) Přívěsek osazený rubíny, smaragdy a diamanty, Španělsko, kol. r. 1680. Soukromá sbírka. Obr. příloha 136 Křišťálová souprava z náhrobní plastiky Frances Stuartové, vévodkyně z Richmondu, Anglie, kol. r. 1702. Westminsterské opatství. (Nepatrně zmenšeno.) Foto Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 137 a-b) Zadní a přední strana přívěsku osazeného křišťály, zadní strana emailovaná a osazená emailovaným portrétem Viléma I. Oranžského, Anglie nebo Nizozemsko, kol. r. 1690. Její Veličenstvo královna. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 138 Přívěsek z diamantů ve zlatých spirálových lůžkách, z pokladnice katedrály Virgen del Pilar, Španělsko, počátek 18. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 139 Náprsník s křišťály s rozetový výbrusem, pravděpodobně Anglie, kol. r. 1710. Soukromá sbírka. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 140 a) Brož ve tvaru mašle osazená topazy, Španělsko, počátek 18. století. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Přívěsek s mašlí a ptákem osazený křišťály, Španělsko, počátek 18. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 141 a) Brož asymetrického rokokového návrhu osazené rubíny a diamanty, Itálie nebo Německo, kol. r. 1740. Soukromá sbírka. b) Brož osazená chryzolity, Portugalsko, kol. r. 1760. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 142 Klobouková přezka osazená brilianty a zeleným diamantem vyrobená pro Augusta III. Saského v r. 1740. Foto Landesbildstelle Sachsen.
23
Obr. příloha 143 Řád zlatého rouna s diamanty a rubíny vyrobený pro Augusta III. Saského, kol. r. 1740. Foto Landesbildstelle Sachsen. Obr. příloha 144 Detail portrétu Marie Amálie Saské, španělské královny, od Antona Raphaela Mengse, kol. r. 1760. Musée du Louvre. Foto Arch. Phot. Obr. příloha 145 Detail portrétu královny Šarloty Meklenbursko-Střelické, který vznikl v ateliéru Allana Ramsaye, kol. r. 1762. Národní portrétní galerie. Obr. příloha 146 Květinové brože. a) Osazená chryzolity, Španělsko nebo Portugalsko, kol. r. 1770. b) Vyrobená Duvalem v Petrohradu pro carevnu Kateřinu Velikou, kol. r. 1760. Soukromá sbírka. Obr. příloha 147 Kytice z emailovaného zlata osazená diamanty, kterou věnovala Doňa Juana Ravasa věnovaná katedrále Virgen del Pilar v Zaragoze, Španělsko, kol. r. 1770. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 148 Poloviční souprava obsahující brož a náušnice osazené chryzolity, Španělsko, kol. r. 1760. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 149 Souprava z diamantů a topazů, Španělsko, polovina 18. století. Soukromá sbírka. Obr. příloha 150 Ozdoba na hrudník osazená ametysty a topazy podloženými kovovou fólií, Španělskko, kol. r. 1770. Soukromá sbírka. Obr. příloha 151 Náhrdelník s přívěsky z diamantů a topazů, Francie, kol. r. 1760. Soukromá sbírka. Obr. příloha 152, Obr. příloha 153 Souprava z modrých a bílých safírů. Francie, kol. r. 1760. Soukromá sbírka. Obr. příloha 154 Část sady tří broží ve tvaru mašlí, Anglie, kol. r. 1770. Muzeum Viktorie a Alberta. Foto Fine Arts Engravers Ltd. Obr. příloha 155 a) Náhrdelník s křišťály, Anglie, kol. r. 1790. b-c) Pár náramkových spon s iniciálami Marie Antoinetty a jejím symbolem v podobě hrdliček z diamantů na pokladu z modrého štrasu, Francie, kol. r. 1770. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 156 Hodinky s řetízkem, které vyrobil Thuilst pro královnu Annu, z rytého zlata osazené perletí a granáty s obrubou z černého a červeného emailu, kol. r. 1705. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. Obr. příloha 157 Zlaté hodiny s řetízkem od Jamese Rowa z Londýna, 1758. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. Obr. příloha 158 Zlatý řetízek a pouzdro, destička s háčkem je zdobená rytinou sedící postavy Británie, a pouzdro s Marsem a Venuší, Anglie, kol. r. 1740. Soukromá sbírka. Obr. příloha 159 a) Řetízek z neryzího kovu se zlatými chinoiseriemi na stříbrném podkladě, Anglie, kol. r. 1760. Londýnské muzeum. (Nepatrně zmenšeno.) b) Řetízek z neryzího kovu s paprsčitými motivy ze zlata na stříbrném podkladě, Anglie, kol. r. 1760. Londýnské muzeum. (Nepatrně zmenšeno.) 24
Obr. příloha 160 Pouzdro s řetízkem z achátu zasazeném ve zlatě, Anglie, kol. r. 1770. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 161 Zlaté hodinky s řetízkem z emailovaného zlata, hodinky s francouzkou puncovní zančkou pro roky 1772-3. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 162 a) Zlatá přezka osazená křišťály s rozetovým výbrusem, Anglie, kol. r. 1740. b) Zlatý kříž osazený křišťály, pravděpodoně Vlámsko, kol. r. 1740. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 163 a) Přezka na pásku, osazená markazity, Francie, kol. r. 1760. b) Přezka na obuv, osazená safíry a diamanty, Francie, kol. r. 1750. c) Přezka na obuv, osazená modrým a bílým štrasem, Španělsko, kol. r. 1770. Soukromá sbírka. Obr. příloha 164 a) Detail náramku tvořeného kovovými destičkami s bilstonským emailem, Anglie, kol. r. 1775. Muzeum Viktorie a Alberta. b-c) Přezky z fazetové oceli, Anglie, kol. r. 1775. Soukromá sbírka. d) Přezka ve wedgwoodském stylu zasazená do fazetové oceli, Anglie, kol. r. 1780. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 165 a) Pár náramků ze zlatého řetízku osazeného medailemi wedgwoodského stylu, Anglie, kol. r. 1780. Londýnské muzeum. b) Detaily dlouhého řetízku spojeného kovovými destičkami z černého emailu osazenými diamanty a perlami, Francie. kol. r. 1795. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 166 Anglické památeční šperky, kol. r. 1785, s miniaturami částečně vyrobenými z vlasů. a) S duší stoupající z hrobky směrem k nebi. b) Na hrobce je nápis „Fanny Gordon Gray, obt. 8th April 1786 ae. 22“. c) Na stuze je napsáno „I have lost my support“ (přišel jsem o svoji podporu). Londýnské muzeum. Obr. příloha 167 a) Zlatá brož částečně emailovaná a osazená karneoly, smaragdy a perlami, Francie, kol. r. 1790. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Hodinky a brož hustě pokryté polovičními perlami, Švýcarsko, kol. r. 1810. c) Visací zámek osazený karneoly a perlami, Anglie, kol. r. 1800. Soukromá sbírka. Obr. příloha 168 Portrét Kathariny Barbary Freein von Liebert od Franze Josefa Degleho, Německo, 1774. Schaezlerpalais, Aušpurk. Obr. příloha 169 Detail portrétu císařovny Josefíny od Gérarda, kol. r. 1803. Musée de Versailles. Foto Giraudon. Obr. příloha 170 Detail portrétu neapolské královny Marie Karolíny od Madam Vigée LeBrun, kol. r. 1806. Musée de Versailles. Foto Alinari. Obr. příloha 171 Portrét princezny Pavlíny Borghese od Roberta Lefebvra, 1806. Musée de Versailles. Foto Giraudon. Obr. příloha 172 Koruna a menší čelenka z modře emailovaného zlata, osazené kamejemi a intagliemi, pocházejí ze sady, která údajně náležela císařovně Josefíně, kol. r. 1805. (Zmenšeno na tři čtvrtiny velikosti.) Soukromá sbírka.
25
Obr. příloha 173 a) Přívěsek. Emailované zlato osazené intaglií z karneolu s Jupiterem, Venuší a Kupidem, Itálie, kol. r. 1820. Dříve v Poniatowského sbírce a Wyndham Cookově sbírce. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Náušnice (jedna z páru), emailované zlato osazené štrasovou kamejí, Anglie, polovina 19. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 174 Souprava z ametystů zasazená ve zlatě, Francie, kol. r. 1820. Metropolitní muzeum, New York. Obr. příloha 175 a) Kamej z lastury ve zlatém rámečku ve dvou barvách, Francie, kol. r. 1810. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Náhrdelník z litiny zasazený v rýhovaném zlatě, Berlín, kol. r. 1820. Soukromá sbírka. (Mírně zmenšeno.) Obr. příloha 176 Souprava z raženého zlata, Francie, kol. r. 1825. Messrs. S. J. Phillips. (Mnohonásobně zmenšeno.) Obr. příloha 177 Brož z diamantů a rubínů navržená jako kytice divokých růží a motýl, Anglie, kol. r. 1830. Pan Nyburg, Antique Art Galleries. Obr. příloha 178 Brož se svlačci osazená malými tyrkysy, Francie, kol. r. 1840. Muzeum Viktorie a Alberta. Foto Fine Art Engravers. Obr. příloha 179 Diamantová snítka šeříku, Francie, 1876. Dříve ve sbírce císařovky Evženie, 1853. Podle Veverova návrhu. Obr. příloha 180 Brož z diamantů a perel, kterou vyorbil Lemonnier u příležitosti svatby císařovny Evžénie, 1853. Podle Veverova návrhu, skutečný šperk je 24 cm dlouhý. Obr. příloha 181 Brož osazená diamanty z korunovačních šperků císařovny Evženie, 1853. Musée du Louvre. Obr. příloha 182 „Gotické“ brože, Francie, kol. r. 1840. Musée des Arts Décoratifs, Paříž. Obr. příloha 183 Souprava z barevného zlata, Francie, kol. r. 1830. Musée des Arts Décoratifs, Paříž. Foto Giraudon. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 184 Náramky z poloviny 19. století: a) Pružný zlatý had s hlavou osazenou rubíny a dimanty, Francie, kol. r. 1820. b) Zlatý had s hlavou osazenou diamanty, Francie, kol r. 1830. c) Zlato osazené smaragdy a perlami se žlutohnědými emailovanými čárami, Anglie, kol. r. 1860. d) Zlato s jemným aplikovaným filigránem, Anglie, kol. r. 1870. Soukromé sbírky. Obr. příloha 185 Polosouprava ze zlatého filigránu osazená perlami a rubíny, spojenými řetízky drobných perel, Anglie, kol. r. 1840. Soukromá sbírka. Obr. příloha 186 Polosouprava z emailovaného zlata osazená chryzoprasy, Francie, kol. r. 1830. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 187 a) Přívěsek s nádobkou z rytého zlata, víčko s korunkou na nádobce se otevírá, spodní část je odklápěčí a skrývá lůžko pro vlasy uložené pod křišťálem, Anglie, kol. r. 1840. 26
Londýnské muzeum. b) Náhrdelníky spojené kruhovými destičkami z emailovaného zlata a osazené křišťály a ametysty, pravděpodobně Švýcarsko, kol. r. 1835. Soukromá sbírka. Obr. příloha 188 Náhrdelník a přívěsek ve tvaru kříže, zlato, zadní část emailovaná černou a zelenou barvou, osazená granáty a perlami. Návrh pochází od A. W. Pugina, který ho vyrobil pro svoji třetí ženu, Jane Knillovou, Anglie, 1848. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 189 a) Nákrčník, zlato emailované zelenou a bílou barvou, osazené rubínem, diamanty, tyrkysy a perlami. Návrh pochází od A. W. Pugina, který ho vyrobil pro svoji třetí ženu, Jane Knillovou, a šperk vyrobil John Hradman and Co. Byl vystaven na velké výstavě v roce 1851. Anglie, 1848-50. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Brož, zlato emailované zelenou barvou, osazené tyrkysy, granáty a perlami. Návrh pochází od A. W. Pugina, který ho vyrobil pro svoji třetí ženu, Jane Knillovou, Anglie, 1848. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 190 Souprava, pozlacené stříbro, emailované bílou barvou s náznaky černé, osazená perlami, granáty a zelenými granáty. Soupravu vyrobil Schichtegroll, Vídeň, a byla vystavena na výstavě v Paříží v roce 1855. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 191 Náhrdelník se sedmi šňůrami drobných perel upevněných pomocí zlata emailovaného v černé a bílé barvě s přívěskem ve stejném stylu, osazeným akvamarínem a malými rubíny. Od Giuliana, kol. r. 1870. Soukromá sbírka. Obr. příloha 192 a) Náramek, zlato s filigránovou dekorací v etruském stylu. Pravděpodobně jej vyrobil Pasquale Novissimo pro Carla Giuliana, kol. r. 1880. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Náramek, zlato, osazený červenými achátovými skaraby. Náramek vyrobil Castellani z Říma, druhá pol. 19. století. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Náramek, zlato s aplikovanou dekorací znázorňující asyrského krále Aššurbanipala během oběti po návratu z lovu na lva, podle asyrských soch v Britském muzeu. Od Johna Brogdena, Londýn, Anglie, kol. r. 1851. Vystaven na velké výstavě v roce 1851. Muzeum Viktorie a Alberta.
VYOBRAZENÍ V TEXTU Obrázek 1 Kruhová brož ve tvaru kola, počátek 15. století, katedrála ve Splitu. ................................. 47 Obrázek 2 Návrh koncovky pásku. Albrecht Dürer. .............................................................................. 67 Obrázek 3 Návrh zadní strany kříže. Hans Holbein. Kol. r. 1530. .......................................................... 68 Obrázek 4 Návrh přívěsku s iniciálami RE. Holbein. Kol. r. 1530........................................................... 68 Obrázek 5 Rytina s návrhy pro kovové části pásků, Virgil Solis, kol. r. 1540. ........................................ 70 Obrázek 6 Rytina s návrhem kříže, Virgil Solis, kol. r. 1540. ................................................................. 71 Obrázek 7 a Obrázek 8 Návrhy přívěsků od Étienna Delauna, kol. r. 1560. .......................................... 71 Obrázek 9 Návrhy čtyř rytin pro přívěsky od Pierra Woeiriota, kol. r. 1560. ........................................ 72 27
Obrázek 10 Rytiny s návrhy Matthiase Zundta, kol. r. 1560. ................................................................ 72 Obrázek 11 Kresba diamantového šperku, který patřil v roce 1592 vévodovi z Lorraine. ................... 82 Obrázek 12 Rytiny s návrhy šperků od Erasma Hornicka, 1562. ........................................................... 85 Obrázek 13 Dvě rytiny s návrhy přívěsků od Erasma Hornicka, 1562. .................................................. 86 Obrázek 14 Rytina s návrhem přívěsku od Hanse Collaerta, 1581. ...................................................... 87 Obrázek 15 Rytina s návrhem přívěsku od Hanse Collaerta, 1581. ...................................................... 87 Obrázek 16 Rytina s návrhem přívěsku od Paula Birckenhulze, 1617. ................................................. 93 Obrázek 17 Rytiny s návrhy zadní a přední strany chocholu od Daniela Mignota, 1616. ..................... 94 Obrázek 18 Rytina s návrhem zadní strany přívěsku od Daniela Mignota, 1616. ................................. 94 Obrázek 19 Rytina s návrhem pro zadní stranu pouzder na miniatury od Étienna Carterona, 1615. .. 97 Obrázek 20 Rytiny s návrhy zadních stran šperků od Guillauma de la Quewelleire, 1611. .................. 99 Obrázek 21 Rytiny s návrhy zadních stran šperků od Jacquese Hurtua, 1614. ................................... 100 Obrázek 22 Rytiny s návrhem chocholu od P. Symonyho, 1621. ........................................................ 100 Obrázek 23 Rytina s návrhem od Balthasara Lemersiera, 1626. ........................................................ 101 Obrázek 24 Rytina s návrhem od Balthasara Lemersiera, 1626. ........................................................ 101 Obrázek 25 Rytina s návrhem zadní strany pouzdra miniatury od Françoise Le Febvra. ................... 102 Obrázek 26 Rytina s návrhem zadní strany šperku ve tvaru mašle od Heinricha Raaba. ................... 102 Obrázek 27 Rytina s návrhy předních a zadních stran přívěsků od Gillese Légarého, 1663. .............. 102 Obrázek 28 Rytiny s návrhy pro Sévigné od Gillese Légarého, 1663. ................................................. 105 Obrázek 29 Rytiny s návrhy pro visací náušnice od Gillese Légarého, 1663. ...................................... 106 Obrázek 30 Rytiny s návrhy pro pouzdra na miniatury od J. Le Juga, 1678. ....................................... 106 Obrázek 31 Rytiny s návrhy pro kameny s rozetovým výbrusem. Noe Pauwels, 1710. ..................... 110 Obrázek 32 Čtyři rytiny s návrhy od Albiniho, kol. r. 1744. ................................................................. 111 Obrázek 33 Rytiny s návrhy pro přezky, Jean Quien. .......................................................................... 117 Obrázek 34 Rytina s návrhem. Froment Meurice, kol. r. 1840. .......................................................... 129 Obrázek 35 Návrhy s rytinami pro spony do vlasů. Julienne, 1840. ................................................... 129
28
Kapitola 1
Raný středověk Šperkařství je jedním z nejstarších oborů užitého umění. Je odpovědí na lidskou vášeň pro materiály, které jsou svou podstatou krásné, na lidskou touhu po zkrášlování těla a na pověrčivou potřebu upevnit lidskou moc prostřednictvím věcí, které jsou v očích divochů trvalejší a tajemnější než člověk. I dnes víme, jak krásné je ryzí zlato, přestože jsme již zapomněli, jak magický byl jeho lesk, když zazářilo v písku řeky Pactolus. Jména míst, odkud k nám šperky přicházely, stále považujeme za romantická – Samarkand, Golconda a údolí řeky Oxus (Amudarja), Brazílie a Peru –, přestože v dnešní době se k nám šperky dostávají spíše z jihoafrického Kimberley přes místního klenotníka. Jsme si nadále vědomi toho, že i když existuje obloha při východu slunce nebo labutí šíje, které můžeme přirovnat k perle, perla jako taková nesnese srovnání s ničím. Veršotepci už nezdobí své řádky jmény drahých kamenů, jako to dělali středověcí básnící, ale slovní spojení jako „perský smaragd“ či „sibiřský ametyst“ v sobě stále nesou nádech poezie, protože dodávají romantiku dálek něčemu, co je samo o sobě krásné. I nadále se setkáváme s tím, že šperk, který je dlouho a často nošen, se zdánlivě stává vyjádřením osobnosti svého nositele, přestože už se dávno nejedná o kmenovou tradici, společenský protokol nebo zbožnost, která diktuje jeho formu a tvar, ale spíše o souhru módy, náhody a vkusu. Šperky, jakkoli se nám v době strohého funkcionalismu mohou zdát vzdálené a cizí, hrají v naší civilizaci i nadále důležitou roli. Abychom tuto roli pochopili, musíme porozumět jejich historii. Sledovat historii šperků v plném rozsahu by si vyžádalo mnoho tlustých svazků. Pokud bychom se rozhodli analyzovat vývoj šperkařských technik a vzestup a pád víry v magické schopnosti šperků, bylo by takových svazků za potřebí ještě více. Tato kniha zkoumá oblast omezenou v čase koncem 11. století a polovinou století 19. a omezenou v prostoru na civilizovanější části Evropy. Začíná v okamžiku, kdy cyklus ekonomického života v Evropě znovu umožnil umělecké tvorbě rozbít okovy kmenové tradice, a končí rokem 1870. Druhé hraniční datum je přesně dáno třemi událostmi: v roce 1866 byly na pařížském trhu poprvé nabízeny jihoafrické diamanty, které měly díky své početnosti udělat z luxusních šperků komerční záležitost; v roce 1869 bylo provedeno první mechanické osázení lůžka, které zavedlo prvek masové výroby pro šperky osázené drahými kameny; a v roce 1870 ukončil pád druhého císařství staletí trvající záštitu královského dvora, která Paříž na dlouhé období v evropské historii učinila hlavním centrem užitého umění. Šperkařství je zde totiž řazeno k užitému umění – přesněji řečeno k umění omezenému na ozdoby, které osoba skutečně nosí na sobě. Kameny s magickou mocí nejsou brány v úvahu4 a také zlatnictví, které se týká jiných předmětů než osobních ozdob, je zcela vynecháno. Nevěnujeme prostor středověkým schránkám na relikvie, posázeným drahými kameny, ani ozdobným tabatěrkám na šňupací tabák z 18. století. Vynechány byly také církevní šperky (s výjimkou těch, které jsou světského původu), insignie rytířských řádů a prsteny, protože každá z těchto kategorií by si zasloužila vlastní knihu. I při tomto omezení je třeba ještě další zjednodušení. Šperky mohou být rozděleny do dvou velkých kategorií – na řemeslné a umělecké. Toto dělení pochází z dávné historie. Existuje totiž zřejmý a 4
O tomto tématu jsem již pojednala v knize Magical Jewels of the Middle Ages and the Renaissance, Oxford, 1922.
29
zásadní rozdíl mezi šperky minojské Kréty, volně vytvořenými na základě naturalistického napodobování listů a květů, lastur a hmyzu, a šperky, které vytvářely kmeny během velkého stěhování národů, jejichž design je velice komplexní a záhadný a liší se pouze kmen od kmene, takže jejich nálezy v hrobech mohou posloužit jako důkaz stěhování jednotlivých kmenů. Zdá se, že tento kontrast vychází z rozdílného společenského uspořádání. Ustálený a autonomní stát, jako je ostrovní monarchie, nemá potřebu vyjadřovat identitu svého lidu, která může nalézt plné vyjádření ve své charakteristické civilizaci. Naproti tomu kmen, který hospodářské nebo vojenské podmínky nutí kočovat z místa na místo, má potřebu udělat i ze šperků znak svého společného života. Tradiční forma a zdobení, vycházející z tvůrčí práce vytvořené během šťastnějšího období, vykazují nedotknutelnost sounáležitosti a získávají sekundární posvátnost jako znak společného původu a zájmu kmene. Kočovné podmínky navíc k tvůrčí práci příliš nevybízejí. A kmenové umění na rozdíl od umění národního je téměř vždy tradiční. Šperky z období po rozpadu římské říše se vyznačovaly dvěma hlavními stylistickými prvky: jedním severním, konkrétněji barbarským, nejčastěji reprezentovaným neforemnými brožemi ve tvaru koňské hlavy nebo destiček z pozlaceného bronzu, a druhým, převážně jižním, který je v podstatě odvozen z tradic vyšších civilizací a reprezentován technikami zlatého filigránu, přihrádkového emailu (cloisonné) za použití granátů a použitím kabošonů, z nichž první technika byla součástí velkého středomořského dědictví a druhá pokračováním neméně středomořské tradice smaltování technikou cloisonné u jiných materiálů. Rozvoj v navrhování šperků byl dosažen postupným vítězstvím civilizovanějšího z těchto dvou prvků nad prvkem primitivnějším. Do jisté míry nalezl tento civilizovanější prvek své přirozené uplatnění v jednodušších formách šperků, které náležely ke stejné středomořské tradici. Ozdoby jako diskové brože z Kingstonu a Favershamu jsou samy o sobě pokračováním formy pozdního císařství5 a často byly zdobeny technikami a styly neméně civilizovaného původu. Tyto techniky navíc za sebou neměly jen římskou tradici, ale využívaly také materiály, které byly ve své podstatě cenné. Zdá se, že v zemích, kde nalézáme oba styly, existovalo jisté třídní rozlišení v jejich užívání: středomořské techniky (pokud můžeme tento přívlastek použít v širokém smyslu slova) filigránu a přihrádkové emailu byly typické pro vládnoucí třídu, barbarská technika pozlaceného bronzu pro třídu ovládanou. Výjimečně však (například brož z 6. nebo 7. století s vyrytým jménem Uffila, nalezená ve Wittislingenu na Dunaji)6 nesly tradiční severské typy s koňskou hlavou a paprsky sofistikovanější a nákladnější zdobení. Podobné zjednodušení návrhů inspiruje šperky merovejského období.7 Podobná práce je obvykle spojována s fází, kdy se kmen usazuje a vydává se na cestu, která jednoho dne povede ke vzniku národa. V takovém okamžiku se znovu objevují pokusy o tvůrčí práci – nikoli pro každého, ale pro krále, kteří nahradili kmenové vůdce. Okázalé šperky nalezené v náhrobku v Suttton Hoo obdivuhodným způsobem ilustrují okamžik této změny: formou a technikou jsou nepochybně spjaty s kmenovými šperky, jsou však velkolepější a vykazují větší svobodu návrhu. Nikdo ani na okamžik nezapochybuje nad tím, že se jedná o poctu králi vkládanou do hrobu. Této stylistické fáze bylo obvykle poprvé dosahováno v okamžiku, kdy se kmen dostal do kontaktu s velkou a stabilní civilizací křesťanské církve. Votivní šperky jako koruna věnovaná Agilulfem v Monze začátkem 7. století, bohatě zdobená čelenka s postavami Krista, dvou andělů a apoštolů v 5
Viz T. D. Kendrick, Anglo-Saxon Art to A.D. 900, 1938, s. 64, který se domnívá, že by téměř všechny měly pocházet ze 6. století (s. 71). 6 Národní muzeum, Mnichov; Clifford Smith, s. 62 a obr. příloha XII, 7. 7 K jejich studiu nejlépe poslouží Musée des Antiquités Nationales de la France v Saint-Germain-en-Laye.
30
obloucích8, přenesla ikonografii křesťanské církve do tradice zdobení šperků. A tato změna byla potvrzena dílem uctívaných zlatníků z téhož století, jako byli Eloi, Alban z Fleury a Théau, díky kterým se stala vláda Dagoberta a Chlothara III. velkým obdobím schránek na relikvie osázených drahokamy. V 8. století vytvořil v Anglii podobná díla sv. Bilfrid z Lindisfarne. V 9. století zavedl Isenric ze St. Gall ve svém klášteře tradici jemné zlatnické práce, ve které v 10. století pokračovali slavnější Tutilo a Notker9. V 10. století nalézáme jména zlatníků z řad mnichů doslova po celé Evropě – na území Anglie jsou vzpomínáni Mannius z Eveshamu, Anketil ze St. Albansu a Leo z Ely10. Velký Paliotti z baziliky Sant’Amborgio v Miláně, z velké části datovaný kolem roku 835, a kříže z Ovidea, zasvěcené v roce 808 a 874, mohou posloužit jako příklady votivních darů, jichž byly nejčastěji součástí. Dávno před tím již podobná práce pro církev ovlivnila šperky určené pro osobnější užívání a pomohla založit styl, který zůstal dlouho v oblibě. Kříže, jako ten, který byl nalezený na těle sv. Cuthberta v durhamské katedrále11, nebo kříž nalezený v Ixworthu, sice pocházejí z 5. a 7. století, mohou však být považovány za předchůdce středověkého šperkařství. Ještě svobodnější období je reprezentováno pozdějšími saskými ozdobami, jako šperk Alfreda Velikého a prsteny Ethelwulfa, krále wessexského12, a Alfredovy sestry Ethelswith, královny mercijské13. Evropskou paralelu nabízí legendární amulet Karla Velikého14, obsahující relikvie vlasů Panny Marie, a Pravý kříž, se kterým byl Karel Veliký údajně pohřben v Cáchách v roce 814 a který byl znovu objeven, když Ota III. v roce 1000 hrobku otevřel. Následně byl uchován v pokladnici katedrály až do roku 1804, kdy jej kanovníci darovali císařovně Josefíně, která ho měla na sobě při své korunovaci.15 Z obou stran jen osazený velkým, dokulata vybroušeným safírem v lůžku s listovou kružbou, která se zvedá ze zlaté obruby, ozdobený reliéfem a poměrně hrubým filigránem a granáty, granátovými kabošony, smaragdy a perlami. Široký okraj je zdobený podobným způsobem. Bohaté osázení představuje rozvinutější fázi zdobení merovejských kruhových a laločnatých broží, které byly nalezeny ve Francii16. Paralelu nacházíme u několika soudobých biskupských prstenů s obrovskými kruhovými lůžky drahokamů17 a u centrálního medailonu kříže andělů z Ovidea.18 S koncem 7. století vymizela technika přihrádkového emailu a do popředí se dostaly kabošony, filigrán a smaltování. Tato změna možná částečně souvisí s rozvojem sochařského umění a 8
Viz Texier, pod heslem Agilulphe. Korunu si odnesla jako kořist napoleonská vojska a v roce 1804 byla ukradena z Biblothèque Nationale. Druhá koruna, vytvořená z relikvie hřebíku z Kristova kříže věnovaného královnou Theodolindou ve stejné době, byla znovu osazena ve 14. století a údajně byla odcizena Rusy se zbytkem Mussoliniho pokladu jako válečná kořist. 9 Texier však význam zlatníků z řad mnichů zveličoval; viz Swartwout, The Monastic Craftsman, 1932, s. 25 a příloha 3. 10 C. C. Oman uvádí, že sv. Dunstan nebyl považován za zlatníka až do normanského záboru. 11 Nalezený v roce 1827, nyní v knihovně durhamské katedrály. K tomu viz T. D. Kendrick v Antiquaries’ Journal, XVII, 1937, s. 283. 12 Nalezené v Laverstocku, Wiltshire, v roce 1780. Britské museum. 13 Nalezené poblíž Aberfordu, Yorkshire. Britské muzeum. 14 Viz Sir Martin Conway v Antiquaries’ Journal, II, 1922, s. 350, a Jahrbuch des Vereins von Alterthumsfreunden im Rheinlande, Bonn, 1866, s. 265 – 272. 15 Později přešel na císaře Napoleona III. v rámci pozůstalosti jeho matky. Jeho vdova dala kříž krátce před svou smrtí arcibiskupovi remešskému jako jedinou reparaci, kterou si mohla dovolit, za bombardování jeho katedrály v roce 1914. Viz Blaise de Montesquiou–Fezensac v Art de France, II, Paříž, 1962, s. 66. 16 Významná série v Musée des Antiquités de la France v Saint-Germain-en-Laye. 17 Jeden ze Saint Denis je nyní součástí ozdobné koule žezla (main de justice) francouzské korunovační insignie v Louvru. Další, nalezený v hrobce v Déolsu, se nachází v muzeum v Châteauroux. 18 Viz H. Schlunk v Art Bulletin, XXXII, 1950, s. 93.
31
ilustrovaných rukopisů a z toho pramenící obliby reliéfů na straně jedné a rozmanitých barev na straně druhé. V zemích ležících dále na sever je podobné fáze vývoje dosaženo o něco později. Německo 19 a Skandinávie produkovaly v 10. a 11. století tradiční, velice krásné šperky, které z poloviny vykazovaly rysy kmenového umění a z poloviny odpovídaly slohovému vývoji. Například nádherná brož20 (obrazová příloha 1a) zachovává tradici kulaté formy, s plastickým vzorem jako štít, ale rozvíjí ji do skutečně nádherné kompozice. Výstupky a výčnělky, které zachovávají něco z tradičního uspořádání dřívějších broží s kulovitým kostěným nebo granátovým zakončením, jsou všechny provedeny v ryzím zlatě. Další skupina kulatých broží21, jejichž příkladem je brož rodiny Towneleyů (obrazová příloha 1b), vykazuje tradiční typ transformovaný v civilizovanější formu pomocí techniky smaltování. Jakmile západní Evropa přijala křesťanství, ukončila nová stabilita a nová integrace rozpory přechodného stylu. Úmyslný návrat k antické minulosti, který inspiroval karolínské a v mnohem větší míře otonské umění, se nejsnáze projevil ve zlatnické práci, která si v rámci užitého umění vždy udržela největší podíl technického dědictví antiky. Vazby mezi otonským Německem a Byzancí toto dědictví obohatily o svěží prvky. Náhrdelník z 11. století s kamejemi, zavěšenými na článkových řetízcích22tak, aby zdobily celý hrudník, je svou technikou a původem německý, ale připomíná šperky, které má na sobě císařovna Theodora na ravennských mozaikách. Poklad císařovny Gisely nalezený v Mohuči23, který se datuje do poloviny století, zahrnoval podobný náhrdelník, náušnice ve tvaru půlměsíce s drahými kameny zasazenými ve filigránu, nepochybně orientálního druhu, a skvostnou brož ve tvaru orla (obrazová příloha 2a), kde brože ve tvaru ptáků pocházející z ranějšího období inspirovaly vznik nového typy panovnického šperku. Brož byla elipsovitá, 10 cm vysoká a podstatně užší. Orel uprostřed, zdobený smaltováním technikou přihrádkového emailu, prolomil kroužek, který ho obepínal a který byl zdobený osmi květinami, smaltovanými podobným způsobem průhledně zelenou, tyrkysově modrou, bílou a žlutou barvou. Dvě brože nalezené v Mohuči v roce 1896, které se nyní nacházejí v Hessisches Landesmuseum v Darmstadtu, mohou také souviset s císařovnou. Jedná se o dvě brože (obrazová příloha 2b) ze zlatého filigránu osázené perlami, ametysty a safíry, které si ve své formě dosud uchovávají něco z barbarské tradice, přestože jemnější technika a okázalejší drahokamy jim propůjčují novou krásu. Třetí brož, která zřejmě pochází ze stejného pokladu, se nachází v Altertumsmuseum v Mohuči. Nádherná kombinace zlaté, fialové a modré barvy, kterou nalézáme na všech brožích, částečně souvisí s barvením soudobých iluminovaných rukopisů. Podobné šperky se vyznačují nádherou panovnického klenotu, díky které jsou velkolepé a vznešené stejně jako jakékoliv ornamenty určené k církevnímu užití. Některé z nich skutečně skončily ve službách církve. Okázalý zlatý pax v kolegiátním kostele sv. Lorenza v Chiavenně, vyrobený ze svrchního listu přebalu evangelia z 12. století24, je osázen osmi páry kruhových medailonů připomínajících brože a středovým křížem, které evidentně souvisejí se světskými šperky dané doby a 19
Např. nález z Hiddensoë u Rügenu, nyní v Zemském muzeu ve Stralsundu. V Muzeu Viktorie a Alberta. 21 Nejvybranější exempláře jsou v Berlínském muzeu a v Britském muzeu: viz Meyer, s. 19 a obr. příloha 6, a Dalton v Proc. Soc. Ants., XX, 1903-5, s. 64. 22 Dříve ve sbírce Freieherra Maxe von Heyla v Darmstadtu; Bassermann Jordan, obr. 86. 23 Falke, obr. IV. Nacházely se v berlínském Schlossmuseum a má se za to, že byly zničeny v roce 1945. 24 Dr. Yvonne Hackenbrochová se domnívá, že se jedná dílo ze severní Itálie vyrobené pod německým vlivem. Italienische Email des Frühen Mittelalters, s. 39. 20
32
původně možná dokonce byly vyrobeny k osobnímu užívání a teprve později dedikovány. Koruna na zlaté soše Panny Marie v Essenu ozdobená šňůrou perel, kamejí a dokulata vybroušených drahých kamenů v propracovaném lůžku filigránového druhu, je ve své podstatě sekulární. Římská achátová kamej v pokladnici katedrály v Aostě, zasazená v lůžku z filigránu a perel, je dostatečně jemná pro osobní užití – pochází zcela jistě z období před rokem 1200 (obrazová příloha 3). Elegantní zlaté spirálovité prstence jsou stejně mistrně provedené jako plastika na románské katedrále. Zdá se, že ve Francii a Anglii zaznamenala výroba osobních ozdob během 11. a 12. století menší rozvoj. Jedna ze zemí byla zmítána feudálními válkami a druhá ožebračována normanskými nájezdy. Zdá se také, že dostupný řemeslný um a dostupné zásoby zlata a drahých kamenů v obou zemích primárně sloužily církvi. Církev skutečně disponovala vlastní tradicí stylu a ikonografií zlatnické práce, což však nemělo na šperkařství výrazný vliv. Theofilova Schedula diversarum Artium sice uvádí pokyny pro výrobu nádob určených ke světskému i církevnímu užití, nezmiňuje se však o osobních špercích. Církevní tradice brzy obohatila tradici sekulární. Zlatnické dílny významných opatství příležitostně poskytovaly průpravu světským zlatníkům a tam, kde tyto dílny mohly jen provádět opravy, získávali práci světští zlatníci. Kolem roku 1124 byla práce na schránce pro uložení ostatků sv. Albana svěřena zlatníkovi z řad řeholníků a jeho světskému pomocníkovi Salamonovi, který se později podle všeho stal královským zlatníkem – on a jeho potomci pracovali až do počátku 14. století jako zlatníci v opatství Ely.25 V roce 1180 existoval v Londýně dostatečný počet světských zlatníků na to, aby mohli vytvořit cech. Tento cech byl v roce svého vzniku těžce pokutován jako cech vzniklý bez královského povolení.26 Ve svém popisu velkého pařížského mostu, který napsal kolem roku 1200, 27 zmiňuje Jean de Garlande zlatníky při práci v dílnách, sedící za malými pultíky před pecí, vyrábějící poháry ze zlata a stříbra, brože, šperky, náramky a spony a zasazující drahé kameny do prstenů. Je poměrně zvláštní, že zlatníci a šperkaři neměli samostatné cechy, a to ani v Paříži nebo v Londýně. Bylo tomu tak zřejmě proto, že používali téměř identické techniky. V obou městech zahrnovali zlatnické cechy také šperkaře. Kniha Livre des métiers, kterou napsal v letech 1258 až 1269 Etienne Boileau a která měla regulovat pařížské cechy, se hojně zmiňuje o zlatnících a jejich práci, 28 neuvádí však nic o špercích a šperkařích. Šperkaři příležitostně vytvářeli své cechy jen na francouzském venkově, obvykle ve spojení s obchodníky s metrovým zbožím,29 což naznačuje, že obchodovali s tím, co bychom dnes nazvali „bižuterií“, vyrobenou z obecného kovu. Na konci 12. a počátku 13. století nebyl zaznamenán žádný velký příliv šperků, které by proudily z Východu do západní Evropy. Asií zmítaly nájezdy Seldžuků a série křížových výprav a španělské křížové výpravy zase narušily obchod s arabským Španělskem. Císařové Fridrich I. Barbarossa a Jindřich Lev se soustředili na dobývání spíše než na umění. Během svých dobyvatelských výprav zcela jistě získali velké poklady, neexistuje však žádný záznam o špercích nalezených mezi jejich pozůstalostí. Do Evropy přicházelo z Východu velké množství relikvií a nejvybranější drahé kameny se používaly na jejich schránky spíše než pro osobní zkrášlování. Mnich Hugo z Oigniesu je příkladem velkého mistra tohoto věku. V té době hrály v západoevropském šperkařství neobvykle významnou 25
Oman, Goldsmiths, s. 219. Herbert, II, s. 121. 27 Gay, pod heslem Orfèvres. 28 Kap. XI. Livre de la Taille z roku 1292 ukazuje více než 120 světských zlatníků během práce v Paříži. Tři z nich jsou uváděni jako Angličané, sedm nebo více z nich je z Limogesu. Viz Textier, pod heslem Histoire. 29 Např. v Alençonu, Évreuxu, Lille, Saumuru a Toursu. Lacroix-Seré, s. 166. 26
33
roli kameje a intaglie zděděné po Římanech. Tyto ryté drahokamy málokdy vyžadovaly či dostaly více než jednoduchou zlatou obrubu, pokud byly osazeny pro osobní užití. Nicméně právě tato vzácnost učinila z drahých kamenů mnohem prestižnější záležitost než kdy předtím. V latině a francouzštině bylo napsáno neuvěřitelné množství pojednání30 o drahých kamenech ve verších i v próze, která popisovala jejich vzhled a údajné magické schopnosti. Jen málo básní neopěvovalo neuvěřitelné bohatství, mezi které patřilo všech dvanáct kamenů z Apokalypsy. Šperky jsou v podstatě součástí oděvu a historie obou je neoddělitelně spjata. Karolínské období zdědilo z byzantské tradice splývavé róby, jaké nosila vládnoucí třída, a společně s nimi šperky, které byly o něco méně okázalé než ty z východní Evropy. Dlouhé období politické nejistoty, které následovalo po rozpadu císařství, však ve většině případů znamenalo konec této nádhery. Oblečení, jaké mají na sobě válečníci na tapisérii z Bayeux, zkrátka nejde s okázalými šperky dohromady. Několik let před rokem 1100 se tuniky mužů začaly prodlužovat a tento trend pokračoval v období zmírňování mezinárodního napětí, které následovalo. Dlouhé spodní tuniky s rukávem zakrývající krk a svrchní tuniky s kratším rukávem, které nosili příslušníci obou pohlaví a které samy o sobě mohly být bohatě zdobeny vyšíváním, nechávaly šperkům jen malý prostor. Opasek, jaký nosili muži a vdané ženy, a kruhová brož, kterou se zapínala tunika u krku, byly jedinými ozdobami, které přirozeně tvořily součást oděvu, ačkoli se mohla také objevovat korunka nebo jiná ozdoba hlavy. Opasky byly podle všeho v této době málokdy bohatě zdobené, ačkoli jejich spony byly o něco později často zdobené rytinami postav takovým způsobem, že připomínaly dokonalé miniatury soudobých plastik. Spona z pozlaceného bronzu31 (obrazová příloha 4a) s postavami krále a královny a jejich sluhy je svým stylem čistě skulpturální, a může se dokonce jednat o dílo velkého umělce Nicholase z Verdunu. Dalším příkladem může být stříbrná spona z 13. století, která pochází ze Švédska.32 Spona je opatřená rytinou s listovým ornamentem a destičkou, která ji připojuje k pásku, zdobenou postavou dámy vítající rytíře a jeho sluhu (obrazová příloha 4b). Do módy přišly opasky s visícími ozdobnými konci. Mahaut, hraběnka burgundská, má jeden takový na sobě na své pečeti z roku 1239.33 Podobně volně spuštěný pás, který byl v módě ke konci století,34 byl často zdobený. Skutečnost, že takové ozdoby typicky podléhaly módním trendům a byly vyrobeny ze vzácných kovů, které bylo možné snadno roztavit a znovu odlít, vysvětluje, jak vzácné jsou nálezy, které se dochovaly. Brože, které spínaly spodní tuniku mužů i žen u krku, se velice lišily velikostí a tvarem. Socha královny ze Sáby z Corbeilu,35 datující se do poloviny 12. století, má na sobě ohromnou brož ve tvaru hroznu (obrazová příloha 5) a podobná socha z období kolem roku 1170 pocházející ze Saint-Luop-deNaudu má jednolitou kosočtvercovou brož. Adelaïs de Champagne, která zemřela v roce 1187, je na své podobizně z Joigny vyobrazena s prstencovou broží s prstencem osázeným drahokamy. Blízce 30
Tato díla v podstatě vycházejí z řeckých zdrojů. Viz de Mély, Lapidaires Grecs; Joan Evansová, Magical Jewels, s. 15 a násl. Křesťanská tradice kouzelných schopností drahých kamenů měla své pokračování ve všech evropských zemích; viz Evansová, v citovaném díle s. 31 a násl; L. Pannier, Les Lapidaires français, Paříž, 1882; P. Studer a J. Evansová, Anglo-Norman Lapidaries, Paříž, 1924; J. Evansová a M. Śerjeantson, English Medieval Lapidaries, Early English Text Society, sv. 190, 1933. 31 V Metropolitním muzeu, New York. 32 Národní historické muzeum, Stockholm. 33 Demay, s. 97. 34 Gay, pod heslem Surceinte. 35 Dnes v Louvru.
34
připomíná brož z Franksova odkazu36 (obrazová příloha 8a) s prstencem opatřeným rytinou a osázeným osmi do kulata vybroušenými drahokamy, kde se střídají se smaragdy a rubíny. Devátý drahokam je vsazen v hlavě špendlíku. Špendlík nemá žádný háček – na místě proti prstenci držel přirozeným tahem materiálu, kterým procházel. Nejběžnějším zdobením pro prstencové brože 13. a 14. století byly vyryté nápisy, obvykle takové, které dokazovaly, že se jedná o dárky z lásky.37 Například: IO SVI FLVR DE FIN AMVR;38 † IEO: SVI: FER MAIL : PUR : GAR : DER : SEIN † KE : NVS : VILEIN NI METTE MEIN;39 BEL AMIE NE. ME : VBLIE : MIE – na zlaté broži osázené smaragdy;40 † IE SVI CI EN LIV DAMI; nebo PENSEET DE LI PAR KI SUE CY.41 Nápis AMOR VINCIT OMNIA, který Chaucer později umístil na brož patřící Madame Eglantine, jeho převorce, se nachází u několika exemplářů42 a brož ve tvaru písmene A, jako je ta její, nese nápis IO . FAS . AMER . E . DOZ . AMER a také kabalistické AGLA.43 Některé nápisy přejí svému nositeli vše dobré, např. † BENEET SEIT QVI ME PORTE na broži v Aylesbury,44 nebo doplňují milostný nápis zaříkadlem, jako brož, na které je napsáno AMI AMET DE LI PENCET . IHESVS NAZARENVS REX IVDAEORVM.45 Podobné náboženské nápisy, jaké se objevují na těchto brožích, mají mít z velké části ochrannou a kouzelnou moc:46 jména Tří králů,47 která chránila před nemocemi; titulus Kristova kříže, který chránil před náhlou smrtí; a pozdravení andělské. Používaly se také více kabalistické nápisy jména Božího, např. na „fermaile d’or del viele manere, et escriptz les nons de Dieu en chescun part d’ycelle fermane“, kterou zdědil John z Gentu po své matce.48 Móda odívání 13. století pro muže i ženy nebyla přílišnému nošení šperků nakloněna. Bylo to období těžkých drapérií sochařské jednoduchosti, vyrobených z vlněného sukna, jehož výroba se stala jedním z předních odvětví Flander a Champagne. Luxus spočíval spíše v podšívání bohatých kožešin a v prvotřídní kvalitě sukna než v drahých kamenech nebo vyšívání. V tomto období trávili muži i ženy mnoho času přesouváním z jednoho léna na druhé a z hradu na hrad a většina oděvů měla díky teplu a jednoduchosti blíže k cestovnímu oblečení. Kvůli límcům a šálám byly náhrdelníky zbytečné a živůtky
36
Britské muzeum. Viz Joan Evansová, English Posies and Posy Rings, 1931, s. 1 a násl.; Arch. Journ., III, 1846, s. 77; XVI, 1859, s. 181; LXXIII, 1916, s. 299. 38 „Jsem květ dokonalé lásky.“ Britské muzeum. 39 Britské muzeum, z Writtlu, Essexu. 40 V Muzeu města a hrabství, Lincoln. 41 Dříve sbírka Dr. Philipa Nelsona. 42 Např. jedna v muzeu Shakespearova rodiště, dvě v Britském muzeu a jedna z Poitou v muzeu v Nantes, která má na rubu nápis AMIE . AMI . AMITIE. 43 Roach Smith, Collectanea Antiqua, IV, s. 109, nyní ve sbírce pana Johna Hunta. 44 Muzeum Bucksovy archeologické společnosti. Srov. zlatá brož s nápisem † BIEN . AIT . QVI . ME . PORTE v muzeu v Nantes. 45 Soukromá sbírka. 46 Viz Joan Evansová, Magical Jewels, s. 121. 47 Např. soupis majetku Karla V. z roku 1380: „Ung fermail d’or or esmaillé d’azur au nom des 3 roys d’une part et de AVE MARIA d’autre.“ Gay, pod heslem Fermail. 48 Armitage Smith, John of Gaunt, příloha, s. 427. Testamenta Vetusta, s. 141, chybně překládá „fermail“ jako řetízek. 37
35
se pevně zapínaly na knoflíky. Neobvyklé šperky se objevují jen v romancích, jako například náušnice, které zaplňují dva řádky49 v Roman de la Rose: Et met à ses Deux oreilletes Deus vergl d’or pendant greletes. V té době se již vybrané šperky staly jistým odznakem hodnosti. Oděvní řády z roku 1283 zakazovaly buržoazní třídě nosit vzácné kameny, opasky ze zlata či osázené perlami nebo zlaté a stříbrné čelenky.50 Dokonce i muži a ženy urozeného původu nosili své nejvybranější šperky jen při státních příležitostech, a to na hlavě. Zdá se, že nejmajestátnější korunky nosily ženy. Eleonora Provensálská vlastnila celou řadu drahých girland a šňůr korálů, kterými si zdobila vlasy. Když se v roce 1236 provdala za Jindřicha III., měla jich devět a později si koupila jedenáct dalších. 51 O šedesát pět let později obsahuje soupis majetku hraběnky z Artois52 čtyři zlaté koruny posázené drahokamy, z nich jednu velice bohatě zdobenou, čtrnáct „věnečků“ neboli korunek a deset čelenek osázený drahými kameny. O jaký druh šperků se jednalo, ukazuje dochovaná53 jednoduchá korunka s kloubově spojenými ozdobnými destičkami z pozlaceného stříbra, osázenými štrasem, se šesti spíše primitivními liliemi, které vystupují ze základního kruhu. Větší korunky se skládaly z osmi, dvanácti nebo více zdobených, kloubově spojených destiček.54 Osmibokou korunu, která se nyní nachází v Namuru (obrazová příloha 9a), osazenou dvěma relikviemi trnové koruny, údajně zaslal císař Jindřich z Konstantinopole svému bratru Filipovi, markýzi z Namuru, v roce 1205. Je pravděpodobné, že touto cestou byly poslány jen relikvie, protože samotná koruna byzantský styl nepřipomíná. Obohacení filigránového základu aplikováním drobných vyražených kvítků ze zlata a kombinace obyčejného osazení v obroučce s osazením tvořeným výstupky listového ornamentu jsou typické pro mozanská a francouzská díla první poloviny třináctého století. Lze ji srovnávat s korunou z počátku třináctého století vyrobenou pro relikviář sv. Osvalda v Hildesheimu55: jedná se o korunu vyrobenou za tímto účelem, která však očividně patřila mezi koruny běžně nošené významnými muži. Je zdobená čtvercovými smaltovanými destičkami vsazenými ve zlatě, obklopenými filigránovým zdobením, které kontrastuje s dokulata vybroušenými drahokamy ve zvýšeném lůžku. Další votivní koruna, nepochybně vycházejí ze světského modelu, je koruna (obrazová příloha 9b), kterou Ludvík IX. Francouzský daroval společně s křížem a relikviářem dominikánskému klášteru v Liège.56 Tvoří ji šest destiček z pozlaceného stříbra zakončených liliemi a spojených stejným počtem okřídlených andělů. Destičky jsou zdobené dubovými listy a jsou osázené dokulata vybroušenými drahými kameny a klasickými intagliemi. Celek působí díky své velkoleposti poměrně těžkým a strohým dojmem. Jedná se o produkt období, kdy zlatnické práce na schránkách s relikviemi a relikviářích dosáhly většího pokroku než práce na ozdobách učených k osobním potřebám.
49
21965-6 Texier, pod heslem Cercles. 51 Barrera, s. 40-41. 52 Richard, s. 233. 53 V Museé du Cinquantenaire, Brusel; Clifford Smith, obr. příloha XVII, 9. 54 Korunu ze 14 dílů vlastnila v roce 1298 Marguerite z Hainaultu (Richard, s. 382) a korunu ze 16 dílů Blanche de Perthes v roce 1301 (Gay, I, s. 325, pod heslem Chapeaux crouronnes). 55 V pokladnici katedrály; Braun I, obr. 41. 56 Dnes v Louvru. 50
36
Jako ozdoby pro schránky s relikviemi a relikviáře se během středověku běžně používaly kameje a intaglie starověkého Říma. Na koruně, kterou měl na hlavě Richard z Cornwallu, když byl korunován římským králem v Cáchách v roce 1257 (obrazová příloha 10a), a která se zachovala v pokladnici katedrály, vidíme takové kameje a intaglie společně s kabošony použité k ozdobení rituální koruny. Kameje i intaglie jsou vsazeny do obrub vyztužených čtyřmi příchytkami (krapnami). Provedení koruny naznačuje, že byla původně doplněna gotickými listy a květy lilie a že pro příležitost korunovace byl přidán císařský oblouk.
Obrazová příloha 2 (a-b) Brož. Zlato, osázené kamejemi. Anglie (?), kol. r. 1300. Nalezena na hradě v Oxwichi, Glamorganshire. (c) Odznak s labutí. Francie (?), pol. 15. století. Obrazová příloha 3 Růženec. Smaltované zlato, skládá se z padesáti smaltovaných zdrávasů, šesti kosočtvercových otčenášů a velkého oválného závěsu. Všechny korále jsou duté a zdobené na přední i zadní straně námětem označeným nápisem. Anglie, 15. století. Muzeum Alberta a Viktorie.
Kameje se ve 13. století rozhodně považovaly za nejbohatší ozdoby. Jejich tradiční náměty byly často interpretovány ve světle křesťanské ikonografie a brusiči kamenů jim připisovali magické vlastnosti. V důsledku toho zaznamenávali poptávku po osobních ozdobách určených ke stálému nošení.57 Brož ze 13. století pocházející z Canterbury je osazena jako soudobá pečeť58 se starožitným drahokamem, na kterém je vyrytý faun vytahující trh z nohy jinému faunovi, s obyčejnou obrubou nesoucí nápis AMOR VINCIT FORTITVDINEM. Dochovalo se několik dalších okázalých broží z této doby, které představují antické kameje v osazení z konce 13. století. Jedna z nich (obrazová příloha 10b) je osazena nádherným sardonyxem císaře Augusta. Je zarámovaná v nepravidelném oválu z rubínů a smaragdů, z nich každý je držen čtyřmi příchytkami, které se střídají s trojlisty z perel. Kamej byla kdysi součástí stříbrné busty relikviáře sv. Hilára, uloženého v klenotnici opatství Saint Denis.59 Skutečnost, že lůžko je vyrobeno z pozlaceného stříbra, a nikoli ze zlata, naznačuje, že byla vyrobena právě pro tento účel spíše než k osobnímu užívání. Ozdoba jako celek je však velice nositelná a lze ji považovat za brož reprezentující sekulární typ. Druhou ozdobu, nyní upravenou tak, aby se dala přišít na oděv, tvoří velký onyx, který nyní náleží obci Schaffhausen.60 Je osazená starožitnou antickou kamejí míru, která je zarámována v lůžku zdobeném drahokamy, což dokládá, jak propracované se stávají techniky užívané šperkaři v druhé polovině 13. století (obrazová příloha 11). Kameny jsou uložené ve vyvýšených lůžkách s přetřenými okraji vyztuženými čtyřmi vystupujícími příchytkami, které se zdvihají z lůžka a vytvářejí po jeho stranách žebra. Čtyři perly, které se vyskytují v pravidelných rozestupech, jsou uložené v podobně vyvýšených lůžkách se čtyřmi drobnými vystupujícími listy, které se střídají s ostrými příchytkami. Mezi záplavou drahých kamenů se skrývají dokonale provedené figurky lvů. Celek je příkladem šperkařské práce dané doby, která nemá obdoby. Brož z pozdější doby, která se nachází v Muzeu Viktorie a Alberta (obrazová příloha 17b), má uprostřed onyxovou kamej, zasazenou v olistněném 57
Opasek ze lví kůže ozdobený kamejemi, který tvořil část pokladu Pierse Gavestona v roce 1313 (Gay, pod heslem ceinture), měl mít nepochybně kouzelnou moc. Viz také Albertus Magnus, de Virtutibus animalium, I, 3, s. 162 „Si ex pelle leonis fiant corrigiae, percinctus ex illis non timebit hostes“. 58 Proc. Soc. Ants., VII, 1878, s. 368. Původně se nemohlo jednat o pečeť, protože nápis není obrácený. 59 Viz Babelon, Catalogue des Camées de la Biblothèque Nationale, s. 107. 60 Viz J. J. Oeri, Der Onyx von Schaffhausen.
37
lůžku, s vnější obroučkou s propracovanějšími listovými ornamenty posázenou rubíny. Připomíná tři spony podobného provedení uváděné v roce 1313 v soupise šperků Pierse Gavestona.61 Nejkrásnějších osobních šperků 13. století jsou relikviáře určené k nošení kolem krku. Kříž v Palazzo Pitti ve Florencii62 je v centrální části zdoben křišťálem ve formě kříže. Ten je uložen v těžkém zlatě s vroubkovanou obroučkou osázenou dokulata vybroušenými drahokamy ve vyvýšených lůžkách různých druhů. Význam křížů byzantské formy v období křížových výprav přinesl módu dvojramenných verzí, a to jak pro církevní užívání u procesních křížů a relikviářů, tak u přívěsků ve tvaru křížů k osobnímu nošení. Krásný příklad (obrazová příloha 12b) ve zlatě posázeném drahými kameny byl věnován majitelem nebo jeho dědici a pověšen kolem krku podobizně Krista v katedrále v Roskilde.63 Nejvzácnější relikvií, která cestovala po skončení křížových výprav směrem na východ, byla trnová koruna, kterou Ludvík IX. Francouzský koupil od Balduina I. Konstantinopolského, latinského císaře. Oddělil z ní několik jednotlivých trnů, které daroval členům své rodiny. Jeden z těchto trnů byl později králem aragonským upevněn mezi dva velké kabošony ametystu zasazené ve zlatě se smaltováním v průhledných barvách, zobrazujícím scény z umučení Páně.64 Jedná se o velice drobný šperk, který však disponuje stejně zářivými barvami a vzbuzuje stejně zbožné pocity jako samotná Svatá kaple v Paříži (obrazová příloha 12c-d). Běžně se také začaly používat růžence65, které byly často vyrobené ze vzácných materiálů.66 Například Raoul de Clermont vlastnil v roce 1302 růženec se zdrávasy z gagátu a většími korálky neboli otčenáši z křišťálu a jiný růženec vyrobený ze skotských (sladkovodních) perel a granátů.67 V průběhu století se jejich rozmanitost ještě zvýšila. V roce 1372 měla královna Jana z Évreux růženec ze stovky perel s deseti korálky ze zlata.68 A v roce 1381 měl Adam Ledyard, klenotník z Londýna, na skladě korálky pro otčenáš z bílého a žlutého jantaru, korálu, gagátu a pozlaceného stříbra a korálky pro zdrávasy z gagátu a modrého skla, ale také levné sady z javorového dřeva a bílých kostí pro děti.69 V té době přicházely do módy další náboženské šperky. Během prvního roku svého pontifikátu a každých sedm let poté žehná papež o Velikonocích malým voskovým mincím s vyraženým velikonočním beránkem a vyobrazením svatého.70 Ve 14. století se objevila móda vytvářet z těchto kulatých mincí přívěsky. Ty byly obvykle rámovány jen pozlaceným stříbrem, což naznačuje, že nebyly často nošeny, nejspíš jen během těhotenství.71 Mahaut d’Artois měla v roce 1312 dva takové
61
Rymer, Foedera, II, bod 1, s. 203. Srov. soupis majetku vévody normandského z roku 1363: „Un fermail où il a un camahieu d’une dame que si baigne.“ Texier, pod heslem Camahieu. 62 Zasazen v 15. století do rámečku z pozlaceného stříbra zdobeného drahokamy. 63 Viz Joan Evansová, Art in Mediaeval France, 1948, s. 58. 64 Dnes v Národním muzeu, Kodaň. 65 Dříve Pichonova sbírka; Britskému muzeu ji daroval George Salting v roce 1902. 66 Nejstarší zaznamenaný je růženec věnovaný Godivou kol. roku 1040: Vilém z Malmesbury de Pont. Kniha IV, kap. 4, cit. Texier, pod heslem Chapelets. 67 Přísně vzato by se měl růženec skládat ze tří stejných částí, z nichž každá má obsahovat 15 zdrávasů a 15 otčenášů (viz Texier, pod heslem Chapelets), ve středověku však byl počet korálků proměnlivý. 68 Gay, pod heslem Patenôtres. 69 Texier, pod heslem Agnus Dei uvádí, že tato praktika sahá nejméně do 6. století, 70 Riley, Memorials of London, s. 455. Názvy ulic Paternoster Row a Ave Maria Lane i dnes ukazují (i když samotné ulice jsou už rozbořené), kde se nacházely dílny výrobců růženců, tedy nedaleko od ulice klenotníků Cheapside. 71 Srov. francouzské královské účty za rok 1393. „Pour 5 petis tableaux d’argent dorez appelez Agnus-Dei, quo les femmes portent quant elles sont grosses, et l’en met en chascun un pain beneist à chanter.“ Gay, pod heslem Agnus Dei.
38
přívěsky.72 Další, také zasazené ve stříbře, i když se zdobením, jsou uváděny v poslední vůli královny francouzské v roce 1372 a Karla VI. v roce 1399.73 Jeden z nich se dochoval v Muzeu Viktorie a Alberta – jedná se o kulatou minci vydanou papežem Urbanem VI. mezi lety 1378 a 1389 v německém pouzdře z 15. století. Množství nošených šperků se s postupem 13. století pomalu zvyšovalo. V roce 1272 uložil Jindřich III. jako záruku u své sestry v Paříži mnoho prstenů, šedesát devět opasků zdobených zlatem a drahými kameny a čtyřicet pět prstencových broží (fermail), včetně jedné „cum duobus amantibus“74 – druh brože s prstencem ve tvaru dvou lidských postav, který je zastoupen u dochovaných broží z obecných kovů poněkud pozdějšího data.75 V den své svatby s hrabětem z Artois v roce 129876 dostala Marguérite z Hainaultu jako svatební dar kromě dvou korunek také celou řadu čelenek posázených drahými kameny, brož ve tvaru lilie posázenou drahými kameny a na zadní straně smaltovanou a opasek skládající se ze sedmdesáti šesti zdobených dílů. Seznam šperků, které kdysi náležely Blance Kastilské (1188-1252), francouzské královně a regentce,77 zahrnoval zlatou korunu osázenou rubíny, smaragdy a velkými perlami, jinou korunu osázenou pouze orientálními perlami a konečně třetí korunu osázenou rubíny a smaragdy. Dále velkou korunu, která byla použita během její korunovace, osázenou velkými červenými spinely a olemovanou smaragdy, perlami, orientální safíry a rubíny. Její brože vykazovaly značnou rozmanitost: vlastnila tři prstencové brože osázené drahými kameny, dvě čtvercové brože, jednu s velkým červeným spinelem a jednu s velkým safírem uprostřed, obě střídavě lemované drahými kameny a perlami, a „duo firmacula aurea qui dicuntur tasseaux“, osázené rubíny a smaragdy – pravděpodobně se jednalo o pár broží spojených řetízkem, jaký se používá k uchycení plášťů na dobových gotických sochách. Vlastnila dvě velké brože neboli spony, z nichž jedna byla ve tvaru orla, osázená rubíny a smaragdy, 78 a druhá s postavami krále a královny v pláštích s liliemi.79 Vkus mužů byl zřejmě jednodušší. V letech 1299–130080 byly jedinými šperky krále Eduarda I., které stály za pozornost, dvě zlaté spony osázené kamejemi, prstencová brož s rubínem a malými granáty, kterou obvykle nosil, další brož s rubíny a smaragdy, kterou mu darovala jeho královna, několik hedvábných opasků zpevněných zlatem a zlatý přívěšek osázený velkým safírem „ad pendedum circa chlum“ – tedy takový, který se má nosit na těle, aby nositel měl užitek z jeho údajné magické síly.81
72
Richard, s. 242. Laborde, Glossaire, s. 122. 74 Rymer, Fodera, 1. vyd., 1878. 75 Např. v Muzeu archeologie, Cambridge. 76 Richard, s. 382. 77 Liber Quotidianus, s. 353. 78 Srov. s broží nalezenou v Mohuči v roce 1908, ve sbírce barona von Heyla zu Herrnsheim ve Wormsu, cca 5,5 cm vysokou (Clifford Smith, s. 136), a broží uváděnou v soupise majetku Humphreye de Bohun, hraběte z Herefordu, 1322; Arch. Journ., III, 1846, s. 348. 79 „Una nouchia auri cum imaginibus Regis et Regine de armis Francie cum petraria diversa.“ Srov. s broží, kterou Mahaut z Artois darovala svému zeti, francouzskému králi, v roce 1319: „un joyau d’argent esmaillié à un Roy d’une part et une Royne d’autre, et un rubis au milieu, et un aneau d’or,“ a broží „à la semblance des deux rois de France et de Behaigne“ , která patřila vévodovi burgundskému v roce 1397. Laborde, Glossaire, s. 313. 80 Liber Quotidianus, s. 345, 348, 351. 81 Srov. „… un saffir que li cuens pandoit a son col“ uváděný v soupise majetku hraběte z Neversu v roce 1266 (Gay, pod heslem Pent-a-col) a osm přívěšků se safíry, které patřily královně Clémence v roce 1328. Laborde, Glossaire, s. 436. 73
39
Když byla v roce 174482 otevřena jeho hrobka, bylo jeho tělo oděné do pláště sepnutého prstencovou broží osázenou kameny ve vyvýšených lůžkách a s hlavou špendlíku ve tvaru žaludu. Štóla kolem jeho krku byla pošita drobnými perlami v proplétaném vzoru okolo čtyřlístků z pozlaceného kovu s jemnou rytinou, přičemž každý okvětní lístek a prostřední části byly osázené štrasem ve vyvýšeném lůžku. Obě jeho rukavice byly pošité čtyřlístkovými ornamenty zdobenými drahokamy. 83 Celá souprava dokládá základní jednoduchost šperků dané doby, poznamenanou snahou o přiblížení se okázalé nádheře církevních šperků. V tomto období převládala gotická architektura a taková architektura, která žene stavby do výšky a zakládá veškeré své zdobení na skutečných nebo zdánlivých stavebních formách, nabízela návrháři šperků poměrně málo inspirace. Dokonce i ryze užité umění bylo ovládáno schématy ilustrovaných rukopisů a vitrážového skla, která byla obě zamýšlena jako série medailonků drobných figurálních námětů – schémata, která mohl emailér následovat jen ve větším měřítku, než nabízely ozdoby určené pro osobní potřebu.
82
Gough, Sepulchral Monuments, I, bod 1, s. 4. Srov. smaltované kulaté mince v émail de plique z hrobky Jeana de Tanlay, biskupa z Le Mans, zemřel 1294, v opatství Preuilly, Seine et Marne, dnes v Louvru. 83
40
Kapitola 2
Gotické období
Počátek 14. století se ve všech oblastech užitého umění vyznačoval delikátním lyricismem. Zájem o romantiku, která nacházela vyjádření v milostných nápisech, cit pro přirozenou krásu, který byl vyjadřován ve všech druzích umění od monumentálních soch po ilustraci a výšivku, a obliba poněkud vyumělkované elegance se odrážely také v návrzích šperků. Vzácné kameny již nebyly takovou vzácností vzhledem k tomu, že obchodní města v Itálii posílila své kontakty s východními trhy. Krásu kabošonů začaly svým leskem zdobit diamanty se špičatým a tabulkovým brusem. Emailové šperky získaly s rozvojem mnohabarevného emailu větší lesk a email našel lepší uplatnění ve figurální práci ve formě émail en blanc84. Zlatnické práce byly obohaceny o nové procesy jako rytí zlata technikou pointillé. Zvýšená nabídka vzácných kamenů a poptávka po nich brzy vedla k tomu, že jejich používání bylo regulováno zákonem. Do roku 1331 byl v Paříži přijat výnos proti používání syntetických drahokamů85 a v roce 1355 měli klenotníci zakázáno používat říční a orientální perly společně a podkládat ametysty a granáty barevnou fólií, která měla vylepšit jejich barvu. 86 Na druhé straně došlo k oficiálnímu uznání rozvoje zlatnického řemesla – zlatníci z Londýna získali v roce 132787 výsadní právo (Charter by Letters Patent) a zlatníci v Paříži, jejichž sdružení už delší dobu prosperovalo jako náboženská komunita, si v roce 1405 koupili dům, který sloužil jako sídlo cechu88. V prvním desetiletí 14. století začal na francouzský dvůr pronikat luxus, který byl dlouhou dobu potlačován strohou tradicí, zavedenou Ludvíkem IX. Francouzským. Oblečení se šilo ze sukna vybraných a exotických barev, šaty z brokátu byly ještě okázalejší a všechno od architektury po pláště se vyrábělo podle bohatších návrhů s komplikovanějším zdobením. Takto velká změna se pochopitelně odrazila také v klenotnickém umění. Nošení šperků se tak skutečně stalo jasnou známkou společenského postavení a jako takové bylo omezováno zákonem. Statut anglického krále Eduarda III. de victu et vestitu z roku 1363 nařizoval, že řemeslníci a příslušníci nižší šlechty, ani jejich manželky a děti nesmějí nosit „ceynture, cotel, fermaille, anel, garter, nouches, rubaignes, cheines, bendes, sealx u autres chose dor ne dargnet“. Rytířům bylo zakazováno nosit prsteny a brože vyrobené ze zlata nebo zdobené drahými kameny. Jen majitelé nebo nájemci půdy v hodnotě 200 marek ročně a kupci se zbožím a nemovitostmi v hodnotě 500 liber a jejich rodiny směli nosit oděvy přiměřeně zdobené stříbrem a jejich manželkám bylo dovoleno nosit pokrývky hlavy zdobené drahými kameny. V Kastilii byly podobné omezující výnosy ještě přísnější. V roce 1380 zakázal král Juan I. všem svým poddaným s výjimkou infantek, aby nosili oděv ze sukna zdobeného zlatem a šperky a ozdoby ze zlata, stříbra, perel či drahých kamenů. Tento výnos byl znovu vydán v roce 1404.89 Existuje jen málo důkazů o tom, jak přísně byly podobné zákony prosazovány, nicméně i jejich samotná existence je významná. 84
Uvádí se v inventáři Karla VI. z roku 1399. Gay, pod heslem Doublet. Falešné perly (s výjimkou stříbrných korálků) již dříve zakázal Étienne Boileau v Livre des Mestiers (mezi lety 1258 až 1269). 86 Laborde, Glossaire, s. 129, 437. 87 Herbert, II, s. 121. 88 Gay, pod heslem Orfèvres. 89 Davillier, s. 119. 85
41
Osoby královského a šlechtického stavu nosily bohatší ozdoby a více šperků než kdy předtím. V roce 1349 darovala královna Jana z Èvreux své nejlepší šperky klášteru karmelitánek na náměstí Place Maubert v Paříží, aby je až do její smrti uložily v kostele a poté prodaly a ze získaných prostředků zaplatily budovy. Jejich seznam90 dobře ilustruje, co bylo obsahem sbírky šperků urozené dámy: jednalo se o její korunku s pěti malými výstupky s květinovým motivem (fleurony) na pěti velkých fleuronech, které byly všechny bohatě zdobené; dále její brož ve tvaru květu lilie, kterou měla na své svatbě a korunovaci, osázená šestnácti rubíny, čtrnácti smaragdy a dvaceti pěti perlami; její podobně osázený korunovační opasek; a konečně její copánky pro každodenní zaplétání do vlasů. Tím navíc výčet jejích šperků nekončí – soupis pocházející z roku 1372 po její smrti91 obsahuje korunku s deseti fleurony osázenými smaragdy, dvě menší korunky, čtrnáct čelenek, z nichž tři byly velice bohatě zdobené – jedna byla osázená převážně smaragdy, druhá spinely a třetí safíry, dále dvě zdobené „ataches“ neboli spony, pár broží kosočtvercového tvaru, tři velké brože (jednu kulatou, jednu s kamejí uprostřed a jednu hranatou) a celou řadu menších broží, čelenek a pásků. Brože ve tvaru květu lilie, jakou měla na sobě na své svatbě a korunovaci Jana z Èvreux, měly téměř heraldický význam a zdá se, že je nosili jen členové královské rodiny. Markéta z Hainault si jednu takovou precizní brož koupila v roce 132392 a Karel V. vlastnil v okamžiku své smrti v roce 138093 šest takových skvostných broží. Ta, která se dochovala jako součást francouzských korunovačních klenotů (obrazová příloha 21), pochází sice z pozdější doby, ale je dobrým příkladem tohoto stylu. Dnešní představa korunky ušlechtilé dámy možná vznikla na základě koruny z konce 14. století, osázené drahokamy ve vysokých lůžkách, která zdobí relikviář sv. Uršuly v kostele ve městě Castiglion Fiorentino94. Sňatek vévody Filipa Burgundského a vdovy po Filipovi z Rouvre znamenal další mezník na cestě k velkoleposti. Jeho nová manželka zbožňovala šperky a ty, které si koupila nebo jí daroval manžel, určovaly v Evropě nové standardy luxusu. Změnil se dokonce i slovník – slovo jouel nebo joyau, který se dosud používal pro propracované středové ozdoby královských nebo panských hodovních tabulích, se nadále používalo pro šperky, jak je známe dnes.95 Soupis vytvořený v roce 138096 po smrti Karla V. uvádí osm jeho vlastních okázalých korun, osm korun, které patřily královně, a dvacet šest dalších. Kromě toho zmiňuje menší korunky, které jsou všechny bohatě zdobené, řadu neméně zdobných pásků, rozmanité brože s figurkami orlů, gryfů, jelenů a jiných dekorativních předmětů. Ludvík z Anjou měl v roce 1380 jednu velkou, dvě menší a dvě malé koruny, sedm „grands cercles“ (velkých čelenek), dvě malé čelenky a bezpočet „fronteaux“ (ozdob na čelo) a jiných ozdob hlavy.97 Francouzský vliv a vlastní záliba Eduarda II. v luxusu přenesla podobné standardy velkoleposti do Anglie. V roce 1324 měl král deset korun, pět z nich popisovaných podle převládajících kamenů („mestres peres“), dvě čelenky a tři šňůry korálů.98 Soupis majetku milenky Eduarda III., Alice 90
Montaglion, Archives de l’Art français, I, 1861, s. 448. Leber, Coll. des meilleures dissertations, XIX, 1838, s. 120. 92 Gay, pod heslem Fermail. 93 Labarte, s. 35. V roce 1488 měl jednu skotský král. Thomson, s. 5. 94 Viz A. della Vita v Dedalo, I, 1920-1, s. 423. Relikviář náleží Conservatorio di Santa Clara. Koruna byla pravděpodobně vyrobena za účelem věnování; je osazena falešnými perlami a štrasem. Základ je emailový s kruhovými okénky. 95 Ke změně došlo kolem r. 1390. Gay, pod heslem Jouel. 96 Labarte, s. 12. 97 Moranvillé, s. 557 a násl. 98 Palgrave, III, s. 138. 91
42
Perrersové, uvádí téměř dvacet dva tisíc perel.99 Když se Richard III. v roce 1396 oženil s Izabelou Francouzskou, vykazovaly svatební dary100 ještě vyšší míru luxusu. Ženich nevěstě daroval „cercle de demi-ront“ neboli čelenku osázenou velkými červenými spinely, safíry a perlami. Vévoda z Gloucesteru daroval korunu s osmi fleurony a orla posázeného drahými kameny („d’or blac“). Vévoda z Aumale daroval „un cercle de pierrerie fait à manière de jardins“ a další země darovaly bohatě zdobené brože. Novomanželka již měla bohatě zdobenou fermail (prstencovou brož) ve tvaru lilie, osázenou drahými kameny a perlami. V Doveru a Canterbury dostala při svém příjezdu ještě další koruny. V Elthamu jí Richard daroval řetěz s diamanty, rubíny a velkými perlami, pás se zlatými pery, který se nosil přes pravé rameno, sadu šesti zlatých knoflíků se symbolem orla osázených drahými kameny a růženec tvořený hrozny velkých perel ve tvaru růží, našitých na červeném sametu, s visícími bílými, zelenými a zlatými poupaty, a členku osázenou perlami, diamanty a rubíny. Hrabě Maréchal jí daroval zrcadlo ve zdobeném rámu a perlami osázený opasek. Město Londýn darovalo novomanželce čelenku osázenou drahými kameny, vévoda bretaňský terčovitou brož s velkým rubínem uprostřed a perlami kolem a vévoda z Yorku jinou podobnou brož s diamantem. Popis chapel et coiffe ilustruje skutečnost, že návrhy dámských šperků začínala ve větší míře ovlivňovat móda, zejména pokud jde o ozdoby hlavy. Již v roce 1360 se v soupisu majetku Jany z Boulogne dočteme o bohatě zdobeném „un chappel à la nouvelle guise“101. Seznam šperků Ludvíka z Anjou a jeho vévodkyně, sepsaný v letech 1379-80, uvádí různé ornamentální a módní ozdoby hlavy, jako by „atour d’Espaigne“ – girlanda z drahých kamenů a perel osazená posazených na pohyblivě spojených zlatých destičkách, jejíž střed je zdobený růží ze sedmi velkých perel a ozdobami zavěšenými po stranách.102 Vlastnila také bohatě zdobené šaty s kápí, které přišly do módy kolem roku 1360, „ozdobené vybranými kameny, rubíny, safíry, perlami a diamanty zasazenými ve zlatě“.103 Dokonce i obyčejné plstěné klobouky byly pošívány kameny a emailovými ozdobami. 104 Opasky zase podlehly módě v okamžiku, kdy muži začali kolem roku 1340 nosit krátké vypasované kabátce. Ty byly pošité zlatými nebo emailovými destičkami na podkladě z hedvábí nebo zlatem protkávané látky. Tyto destičky byly navzájem spojeny jako věnec nebo ověšeny rolničkami. Z takto ověšených opasků, které se nacházejí v soupise majetku Filipa III. Dobrého, jsou dva údajně navrženy tak, aby mohly být nošeny přes pancéřové brnění a jeden během tance.105 Široké a těžké opasky zůstaly v módě a nosily se čím dál níže, a to až do roku 1367, kdy je vytlačily úzké pásky nošené v pase s ozdobou často umístěnou uprostřed přezky a na koncovce pásku.106 Skutečnost, že se dochovalo jen několik módních šperků 14. století, je do jisté míry pravděpodobně způsobená rostoucím vlivem módy jako takové. Přezku z dámského pásku, dnes uloženou v Muzeu maďarské historie v Budapešti, tvoří dvě rozetky spojené třemi trsy, které jsou všechny osázené perlami.107 Při pohledu na její krásu ještě více litujeme, že se podobných skvostů nedochovalo více.
99
Devon, Issue of the Exchequer, II, 209. Douët d’Arcq, Choix de pièces inédites rélatives au règne de Charles VI, 1864, s. 273 101 Gay, I s. 325, pod heslem Chapeaux couronnes. 102 Moranvillé, s. 568. 103 Tamtéž, s. 567. 104 Viz klobouk Mathilde d’Albret uváděný v roce 1366. Laplagne-Barris v Revue de Gascogne, XV, 1874, s. 501, 503. 105 Gay, pod heslem Ceinture. 106 Např. v roce 1408 byla koncovka královského pásku emailová „de deus paons qui font la roue“. 107 Pásztory-Alcsuti, obr. 4. 100
43
Nesčetné ozdoby hlavy ze 14. století nejsou s výjimkou jednoho nebo dvou votivních kousků dnes téměř zastoupeny. Jejich styl je navíc více strohý a archaičtější než styl ozdob uváděných v soupisech majetku. Díky těžkým květům lilie, osazených kamejemi a drahými kameny v lůžkách s gotickými listovými ornamenty, které rozdělují andělé s vysoko vztyčenými křídly, zachovává koruna sv. Jindřicha v Mnichově108 tradici koruny věnované Ludvíkem IX. Francouzským v Liége (obrazová příloha 9b). Votivní koruna, kterou v roce 1355 věnoval Johannes von Levendall, opat z Cornelimünsteru, relikviáři sv. Kornélia v Cáchách, je podstatně lehčí, ale neméně krásná.109 Obecně se však styl 14. století odkláněl od tradičních forem směrem k větší volnosti. 14. století zaznamenalo plynulý vývoj prstencových broží k méně funkčnímu designu. Nejjednodušší formy se nadále vyráběly převážně z obecných kovů. Dit du Mercier dokazuje, že prstencové brože začali používat lidé, kteří si nemohli dovolit jejich provedení ze vzácného kovu. Obchodník uvádí: J’ai fermaillez d’archal dorez, Et de laiotn sorargentez, Et tant les aim cax de lakton; Sovent por argent le met on. V mnohých muzeích nalézáme příklady pozlaceného tenkého plechu s nápisy, které byly o padesát let dříve moderní na zlatých brožích.110 V odlehlejších zemích, jako je Skotsko, zůstala prostá prstencová brož v módě ještě dlouho v období renesance; uvádí se dokonce, že v Gloucestershiru byly tyto brože nošeny jako součást tradičního oděvu venkovských žen ještě v 18. století.111 Prstencové brože doznaly změn, když se začaly vyrábět ze vzácných kovů pro sofistikovanější uživatele. Jedna z takových broží je součástí Pichonovy kolekce v Muzeu Viktorie a Alberta (obrazová příloha 13c). Je zdobená rubíny a safíry osazenými ve vysokých lůžkách a uspořádaných do formy květů na věnečku z jemných zlatých listů.112 Zadní strana je zdobená listovými ornamenty technikou niello. Jinou verzi se stejným námětem a plošším prstencem představuje brož z Dánska.113 Na třetí broži114 stejného druhu jsou rubíny a smaragdy, kterými je osázena, větší a mají více nepravidelný tvar, což narušuje pravidelnost prstence. Ještě propracovanější zlaté listové ornamenty zde fungují jako spojnice mezi drahými kameny a z listoví vystupují na vysokém reliéfu dva lvi. Sochařský vliv je neméně patrný u brože z Kames (obrazová 13a-b), která se nyní nachází v Národním muzeum starožitností v Edinburghu. Její prstenec tvoří šest draků. Každý z těchto draků se zakusuje do zadní části zvířete před sebou. Jejich oči tvoří tečky z jasně žlutého emailu, který působí na ryzím zlatě mimořádně efektivně. Na zadní straně je napsáno zaříkadlo v lombardštině.115 Podobný magický nápis
108
Královská pokladnice, kdysi v bamberském Domschatzu. O. von Falke a H. Frauberger, obr. 122 a s. 138. 110 Dobrá sbírka se nachází v Musée des Antiquités de la Seine Inférieure v Rouenu; viz Coutil. 111 V 18. století byly ve francouzském departamentu Vendée podobně oblíbené také kruhové a srdcovité brože, které se dosud nosí. Viz M. Pézard v Art Décoratif, I, 1908, s. 36. 112 Srov. úlomek z podobné brože v Britském muzeu. 113 Z Grønsbeksgaardenu, Bringstromu. Národní muzeum, Kodaň. 114 Carrandova sbírka, Muzeum Bargello, Florencie. Clifford Smith, obrazová příloha XX, 6. 115 IESVS : NAZARENVS : CRVCIFIXVS : REX : IVDEORUM : IASPER : MELPCHIOR – A. Na špendlíku je nápis ATROPA. 109
44
nese na přední straně116 plochá prstencová brož z Carrandovy sbírky117 – nápis je provedený v emailu mezi barevnými pruhy, které jsou narušeny čtyřmi tvářemi trpícího Krista ve zlatě. U jiných broží došlo k úpravám ve tvaru prstence. Jedna z broží nalezená ve vodách Ardochu poblíž hradu Doune118 (obrazová příloha 14a) má dva kruhy stočné do heraldického věnce, střídavě zdobené šňůrkou a nápisem z černých písmen: †ave de † moy mercie † pite moun coer en † vous repoce. Tento druh brože prstencového typu s tordovaným (stáčeným) orámováním je v jednom případě nezvykle modifikovaný, čímž vytváří relikviář pro trn z trnové koruny, kde špendlík chrání relikvii. Další relikvie jsou zasazeny pod kameny na destičce, která vyplňuje prostor mezi prstencem a špendlíkem. Na obrubě je podrobně vyryto, o jaké relikvie se jedná. Zadní strana je emailová a znázorňuje sebemrskání Krista a postavy rytíře a dámy klečící ve zbožné úctě.119 Samotná forma prstence se někdy měnila – prstencová brož v Britském muzeu (obrazová příloha 14b) má osmiboký prstenec, zatímco brož v Muzeu Viktorie a Alberta má prstenec ve formě šesti laloků 120 (obrazová příloha 14d). Brož z pozlaceného stříbra v muzeu v Nantes je tvořena dvěma propletenými trojúhelníky s vystupujícími hlavami a rukama, které vytvářejí hvězdicový efekt. Další brož v Britském muzeu, datující se pravděpodobně do počátku 15. století, má čtyři laloky stočené směrem dovnitř, z nich každý je zdobený dokulata vybroušeným safírem v obdélníkovém lůžku. Hlava špendlíku je ozdobená třemi perlami. Rozčlenění prstence brože do laloků a přidání výčnělků byl zjevný způsob obohacení designu kruhového typu. U brože v Britském muzeu (obrazová příloha 15b) se prstenec rozšiřuje do osmi laloků, z nichž čtyři jsou vyplněny dutými zlatými výčnělky s rytinami mytických bazilišků, a další čtyři osázené dokulata vybroušenými kameny ve vyvýšených lůžkách se čtyřmi ozdobnými rýhami na obrubě, které simulují krapny. Z laloků vystupuje osm dalších kamenů: čtyři perly připevněné na kalichy ve tvaru květů121 a čtyři kameny v obyčejných lůžkách s obrubou. U některých prstenců však lůžka pro uložení kamenů přečnívají (obrazová příloha 14c), případně se objevuje varianta se sepjatýma nebo modlícíma se rukama, jak zmiňuje poslední vůle hraběte Filip z Marchu, který zemřel v roce 1378.122 Další varianta této formy zachovává kruhový tvar, který je však přerušený párem
116
IESVS AVTEM TRANSIENS PER MED (Lukáš IV, 30). Tento text měl chránit před zloději. Muzeum Bargello, Florencie; Clifford Smith, obrazová příloha XX, 2. 118 Nyní v Národním muzeu starožitností, Edinburgh. Viz Proc. Ants. Scotland, VIII, 1871, s. 330. 119 Pozlacené stříbro, 6 cm napříč; nyní v Musée de Clunny, Paříž. Údajně pochází z opatství v Poissy. Nápis říká: DE CARCERE QUO INTRATUS-DE VACE QUO LAVAT MANUS. DE KATHERINAE TUMBA. DE PILLARI QUO ALLIGATUS. DE DOMO QUA NATUS. DE PRECEPS QUO INCLUSUS. 120 Pozdější příklad se šesti laloky viz brož z hradu Kindrochet: Proc. Soc. Ants. of Scotland, LX, 1925-6, s. 118 a LXI, 1926-7, s. 177. 121 Srov. Roman de la Rose, řádek 21358: Une corone d’or grelete Ou moult ot precieuses pieres Et biaus chastons a quatre querres Et a quatre demi compas. 122 „Un fermayl bleu avec deus maings tenang un diamant“. Proc. Soc. Ants. of Scotland, VII, 1878. Srov. soupis majetku Karla V., 1380; malá brož „a deus mains qui s’entretiennent”. Laborde, Glossaire, s. 312. Jedna 117
45
sepjatých rukou. Jeden příklad ve zlatém provedení, který byl údajně nalezen poblíž Lanercostu, 123 nese černý nápis: Pe then my trought I plight And to Pe Mary his moder bright. Typ brože se sepjatýma rukama se nejvíce vyskytuje ve stříbrných exemplářích pozdějšího data ze severských zemí.124 Další severský typ broží125 má prstenec osázený kovovými květinami připomínajícími kopretiny, které vystupují z rámu. Jedna brož z Norhamu má květiny a obroučky mezi nimi zlacené, aby kontrastovaly se stříbrným prstencem (obrazová 15c). Dlouhá série skotských broží, která pokračovala až do 18. století, zachovává s malými změnami tradici prstencových broží. Výjimečná je brož z Glenlyonu126 (obrazová příloha 16), která dříve náležela Campbellům z Glenlyonu. Má středovou přepážku, na které spočívají dva špendlíky. Na zadní straně jsou černým písmem vyrytá jména Tří králů a CONSVMATVM – poslední výrok Krista. Obvyklejší typ, který dobře prezentuje brož z Loch Buy123 (obrazová příloha 17a), je osázený krystaly a říčními perlami ve vysokých lůžkách. V tomto případě vyplňuje otvor v prstenci středový krystal. Podobné přežívání prstencové formy a podobný trend vyplnit nakonec celý otvor lze sledoval ve skandinávských zemích.127 V civilizovanějších zemích dochází k odklonu od prstencové formy různými způsoby. Brože ve tvaru srdce prstencového typu přišly do módy začátkem 14. století.128 Měly zjevně sloužit jako dárky mezi milenci a často nesly milostné nápisy. Jedna nese nápis černým písmem Is thy heart as my heart,129jiné nesou motto Sans departer.130 Mezi šperky Jany Navarrské, manželky Jindřicha IV., které se ztratily v roce 1423,131 se nacházely dvě takové brože – jedna s nápisem A ma vie de coer entier, druhá s nápisem A vous me lie. Zlatá brož ve tvaru srdce dochovaná v Britském muzeu (obrazová příloha 18a) má srdcovitý prstenec omotaný stužkou. Na jedné straně jsou vidět listy, na druhé nápis VOUS ESTES MA IOY MOUNDEINE (Jsi moje světská radost). Zlatá srdcovitá brož v Muzeu Viktorie a Alberta, ostře řezaná a kdysi emailová s pavími pery, nese černý nápis NOSTRE ET TOUT DITZ A VOSTRE PLESIR (obrazová příloha 18c). Jedna brož nacházející se v Britském muzeu (obrazová příloha 18d) má méně pravidelný tvar srdce a je zdobená květy a listy v reliéfu. Podobné nápisy se objevovaly i na špercích, které obsahovaly relikvie – relikviářový přívěsek (obrazová příloha 19c-d) datovaný kolem r. 1400, který se nachází v Britském muzeu, nese nápis a mon derreyne.
nalezená v Ixworthu měla hlavu a otevřenou náruč se sepjatýma rukama: C. Roach Smith, Coll. Antiqua, III, s. 253. 123 Srov. dvě další brože v Muzeum Společnosti starožitníků v Newcastle-upon-Tyne. 124 Příklady v Národním muzeu starožitností, Edinburgh; Nordiska Museum, Stockholm; a v Národním Muzeu, Kodaň. 125 Viz Archaeologia Aeliana, 4th series, IV. 1927, s. 104. 126 V Britském muzeu. Viz také Brooch of Lorne, Paton, Scottish National Memorials, s. 34. 127 Příklady lze vidět v Národním muzeu v Kodani a v Historickém muzeu ve Stockholmu. Německé příklady viz také Rosenberg, Niello, s. 58. 128 V roce 1385 zanechal Hugh, hrabě z Staffordu, jednu své dceři Joaně. Test. Vet., I, 119. Arch. Journ., XI, 1854, str. 71. 129 Arch. Journ., XI, 1854, s. 71. 130 Např. Nelsonova sbírka z Warwickshiru. 131 Arch. Journ., LXI, 1909, s. 170.
46
Obecný vývoj prstencových broží ve 14. století lze možná nejlépe vyjádřit jako přiblížení sponám a přezkám, neboli brožím tvořeným ozdobou zhruba ve tvaru disku, který se připevňoval špendlíkem se západkou jako dnešní brože. Jakmile už prstencová brož nebyla závislá na tahu látky proti prstenci, aby špendlík držel na místě, tato rozlišení přestalo téměř existovat. Spojení „fermail à couvercle“ (skrytým uzávěrem) se objevuje až kolem roku 1300.132 Tato fáze jasně značí použití žeber přes středovou plochu tak, aby vznikl tvar kola.133 Precizní kruhová brož134 s obrubou zdobenou dráčky a sirénami a dále skupinou groteskních postav shluknutých kolem centrálního kamene, byla později osazena na zlatou destičku, aby vytvořila ještě větší brož kompaktního druhu (obrazová příloha 20). Dvě další brože z pozlaceného stříbra a osázené štrasy jsou připevněné na mitru náležející Lady Herriesové.135 Další brož z relativně pozdější doby má některé paprsky do určité míry zakryté drahými kameny v prolamovaných lůžkách, které jsou na nich aplikovány. Zachovala v pokladnici katedrály ve Splitu (obr. 1). Stejný druh zdobení lze nalézt na na brožích laločnatého obrysu z pozlaceného stříbra a bronzu136 a kosočtvercové broži s příčnými rozpěrami v Carrandově sbírce.137 Soupis majetku královny Klementiny Maďarské sepsaný v roce 1328 zahrnuje brož ve tvaru písmene M, osázenou rubínem a dalšími malými kameny, a jinou ve tvaru písmene B s postavou sv. Jana.138 Nádhernou ukázku podobného druhu šperku představuje „Šperk zakladatele“, který Vilém Wykeham zanechal škole New College v Oxfordu roku 1404. Má tvar korunovaného lombardského písmene M s Pannou Marií a Andělem Páně zvěstovatelem, které rámuje dvojí oblouk písmene (obrazová příloha 19a). Písmeno samo o sobě je zdobené dokulata vybroušenými smaragdy a rubíny, se třemi perlami na vrcholu oblouku. Středový kmen nese lilie zvěstování, které se zvedají vázy z tvarovaného kamene. Lilie jsou emailované bílou barvou, křídla anděla průsvitnou zelenou. Tato brož možná byla navržena jako spona pluviálu.139 Nicméně s ohledem na brož královny Klementiny ve tvaru písmene B se sv. Janem je stejně dobře možné, že se jednalo o světský šperk. Pásy kloubově spojených ozdobných broží emailovaných na vypouklých motivech a posázených štrasem a krystaly, které nyní zdobí Wykehamovu mitru, nejdříve sloužily jako dámský pásek.140 Obrázek 1 Kruhová brož ve tvaru kola, počátek 15. století, katedrála ve Splitu.
Zbývající brože zahrnuté v soupise majetku královny Klementiny jsou brože v podobě terče nebo disku – oblíbený typ broží 14. století, zastoupený dochovaným exemplářem v Národním muzeu v Kodani,141 osázeným safíry a perlami –, a brože tvořené dvojicí ptáků, v jednom případě papoušků a v druhém případě strak. Terčovité brože zůstaly v módě celé století a jsou v hojné míře zastoupeny v soupisech majetku královny Jany de Boulogne, 1360,142 Jana III. Dobrého, 1364,143 a Ludvíka
132
Např. soupis majetku hraběnky d’Artois, 1301; Richard, s. 2323. Viz Joan Evansová, „Wheel shaped brooches“, v Art Bulletin, XV, 1933, s. 197. 134 Nalezená v řece Motala poblíž Kumstadu, Švédsko. Národní muzeum, Stockholm. 135 Viz Proc. Soc. Ants., XXIV, 1912, s. 127. 136 V Národním muzeu, Kodaň, a v Univerzitním muzeu archeologie v Cambridgi, nalezeno na Topler’s Hill, Edworth, Beds. 137 Muzeum Bargello, Florencie. 138 Douët d’Arcq, Nouveau recueil, s. 42, č. 26, s. 43, č. 33. 139 Srov. spona pluviálu ve formě zlatého M osázená kamejemi a drahými kameny, která figuruje v soupise majetku Karla V. z roku 1379. Gay, pod heslem M. 140 Na tuto skutečnost upozornil pan Charles Oman. 141 Dvě menší nalezené v Máze jsou součástí Franksova odkazu, Britské muzeum. 142 Douët d’Arcq v Bibliothèque de l’Ecole des Chartes, XL, 1879, s. 545. 143 Bapst, Testament de Jean le Bon. 133
47
z Anjou, 1380.144 Na své svatbě v roce 1369 vévoda burgundský v Paříži koupil a své matce daroval okázalou brož tohoto druhu, osázenou čtyřmi velkými perlami, čtyřmi velkými diamanty a rubínem uprostřed.145 Již tyto brože ve tvaru terče byly vytvořeny s cílem zvýraznit centrální kámen nebo motiv. V roce 1377 ztratil hrabě z Huntingdonu zlatou brož osazenou velkým safírem a perlami s obrazem sv. Jiřího ukrytým pod safírem.146 Ludvík z Anjou měl v roce 1360 jednu takovou brož osazenou pěti velkými spinely, dvěma velkými safíry a osmi perlami se středem z emailového zlata zdobeného rytinami drážky, který představuje čtyři lvy šplhající na žebříky opřené o strom na pahorku,147 a jinou brož s perlami ve skupinách po třech, uspořádaných do shluku uprostřed s figurkou jelena pronásledovaného psem. Brož ve tvaru terče postupně upadala v zapomnění a brože byly navrhovány jako medaile z emailového zlata v obrubách s více či méně vzácnými kameny, jako např. plaketa divokého muže a dámy držící papouška, která v roce 1360148 patřila Janě z Boulogne, nebo plakety se zlatým gryfem osazeným safírem a rubíny, lvem a sv. Jiřím, které v roce 1370149 patřily vévodkyni bretaňské. Na svatbě své dcery v roce 1387 daroval vévoda burgundský ženichovi zdobenou brož se sokolem a vévodkyně jednu s postavou dámy. Hraběnka z Montbéliardu měla jednu takovou brož s růží, Jeanne d’Oiselet brož s jednorožcem a vévoda sám nosil brož se sluncem.150 O šest let později vlastnila nevěsta brože s čížky, ovcemi, psy a veverkami, všechny z bohatě zdobeného zlata.151 Tato móda se neomezovala na Francii a Anglii. V roce 1389 si Valentina Visconti na svoji svatbu s vévodou orleánským přivezla s sebou z Itálie152 brože s laní a kolouškem, srnkou, holubicí na slunci, pelikánem, dámou hrající na harfu153 a další s velkým rubínem.154 Obecným trendem bylo, že se tyto přezky neustále zvětšovaly. Jednu z mnoha broží, které patřily Karlu V., získal později papež jako sponu na pluviál.155 Tyto brože zůstaly v módě asi padesát let. Zdá se, že dochované exempláře pocházejí z první poloviny 15. století, nicméně zřetelně reprezentují typ a styl století 14., takže se zcela přirozeně řadí ke šperkům této doby. Skutečnost, že brože z 15. století pocházejí skutečně z první poloviny století, a nikoli z pozdější doby, jak se někdy předpokládá, je podle mého názoru doložena jejich přítomností na obrazech Stephana Lochenra, který zemřel v roce 1457.156 Největší sbírka dochovaných broží tohoto druhu je sbírka věnována katedrále v Essenu.157 Každá z nich je vystavěna na více či méně kruhovém válečku ze zlata, ozdobeném listy z emailovaného zlata nebo 144
Moranvillé, s. 572, a násl. Prost, I, s. 176. 146 Archaeologia, 1909, LXI, s. 164. 147 Laborde, Glossaire, s. 113. 148 Gay, pod heslem Fermail; Bapst, v citovaném díle. 149 Rymer, Foedera, III, bod 2, s. 1056. 150 Prost, II, s. 311. 151 Gay, pod heslem Fermail. 152 O téměř sto let později obsahoval poklad z Este nesmírné množství šperků „fatto ala todescha“ s postavami lučištníka, gryfa, mořské panny apod., které odpovídaly tomuto typu. Campori, s. 3. 153 Brož se stejným námětem je uváděna v soupise majetku vévody burgundského z roku 1389. Gay, pod heslem Fermail. 154 Graves, s. 62. O deset let později získala dále brože s fénixem, andělem s šedým peřím, bílou fialkou osázenou perlami a safíry a královský odznak letícího jelena; tamtéž, s. 94. Z pozdějších seznamů viz soupis šperků v pokladnici při nástupu Jindřicha IV. Anglického na trůn. Palgrave, III, s. 313. 155 Laborde, Gloissaire, s. 312. Obsahovaly brože s orly, gryfy, jeleny a čápy. 156 Jeho Panna Marie zvaná „Dombild“ v katedrále v Kolíne nad Rýnem má na sobě brož s pannou a jednorožcem; viz Clifford Smith, s. 145. Tento typ přetrval v provedení z pozlaceného stříbra téměř až do 16. století: např. jedna v Clemensově sbírce, Muzeum Kunstgewerbe, Kolín n. Rýnem. Moses, obr. 509. 157 Viz Verhaegan v Revue de l’Art Chrétien, 3. série, V, 1887, s. 276; Clifford Smith, s. 143; Humann I, s. 376. 145
48
perlami na drátkách. Sedm z těchto broží (z nichž jedna je vyobrazena na obrazové příloze 22) je velice podobných a možná byly kdysi spojeny jako náhrdelník.158 Další představují tehdejší návrhy zaznamenané v soupisech majetku: jeleny, hvězdy, orly, pelikány, lovce a dámy sedící v zahradách s paprsky slunce za zády.159 Kruhová brož, která se nyní nachází ve Florencii160, je emailová a zdobená velbloudem. Brož z oblasti kolem řeky Mázy, nyní ve Franksově sbírce v Britském muzeu (obrazová příloha 22f) znázorňuje ženu držící safír. Je podobná přezce „d’un aungell blanc tenat en sa mayn un saphir feble garnisez de vi. perles enterfoiles“, zaznamenané v seznamu šperků předaných Jindřichu IV. při jeho nástupu na trůn.161 Vrcholem série je skvostná brož datující se do poloviny 15. století, která se nyní nachází v císařské klenotnici ve Vídni162 (barevná obrazová příloha I),* kde je tradiční motiv dvojice milenců zasazen v jemném zlatém věnečku, který kolem nich tvoří jakýsi plot. Jejich tváře a ruce jsou z bílého emailu, vlasy muže jsou částečně ze zlatého drátku. Jejich oděv je spíš bledě modrý. Základ je vyplněný drobnými kvítky a listovím ve vysokém reliéfu. Mezi jejich hlavami je trojúhelníkový diamant a pod ním dokulata vybroušený rubín. Dvě perly, které tvoří protiváhu k těmto kamenům, jsou propíchnuté skrz. Tři perly ve spodní části šperku jsou osazené à potences s malými výběžky po obou stranách. O něco pozdější verze163 na stejné téma, u které se nedochovala obruba, se nachází v soukromé sbírce – lité figurky, méně jemné provedení vlasů a rysů postav poukazují na rozdíl mezi obdivuhodnou kvalitou vídeňské brože. Vévoda burgundský měl možnost povolat nejzručnější šperkaře a také toho využil. Podobné brože nebývaly obvykle opatřeny nápisy s výjimkou nápisů, které objasňovaly jejich účel. Nicméně propracovaná a bohatě osázená brož náležející Ludvíkovi z Anjou, zdobená postavami andělů, kteří zpívají aleluja, nese nápis v duchu staré módy: Cuer de vray ami Doit avoir mercy Jiná brož s neméně bohatým zdobením, která znázorňuje sv. Michala vítězícího nad ďáblem, nese nápis: C’est pour le mieulx, bien me doit plaire.164 Pro oficiální příležitosti nosili členové královské a šlechtických rodin často brože ve tvaru orla, tedy v tradiční formě, se kterou se setkáváme již od 11. století165 a která byla také zastoupena mezi šperky Eleonory Kastilské. Thomas Beauchamp, hrabě z Warwicku, zmiňuje dvě takové brože ve své poslední vůli sepsané nedlouho před jeho smrtí v roce 1369.166 Soupis majetku vévody normandského z roku 1363 zmiňuje „le grant aigle d’or de MonSeigneur“, osázenou dvěma velkými rubíny a šesti menšími, dvěma velkými safíry a několika diamanty a velkými perlami. Vévodkyně bretaňská měla 158
Lze je srovnat s broží osázenou jako přívěsek na řetězu busty relikviáře sv. Valérie v Chambon-Sainte-Valérie, Creuse. 159 Další sbírka, nyní uspořádaná do formy náhrdelníku, byla v roce 1947 majetkem Brummerovy galerie, New York. Viz Bulletin of the Cleveland Museum of Art, Cleveland, Ohio, XXXIV, listopad 1947. 160 Carrandova sbírka, Muzeum Bargello. Clifford Smith, s. 146, obrazová příloha XVII, 12. 161 Palgrave, Kal. & Inv. of Exchequer, III, s. 345. 162 Viz Falke v muzeu Staatliche v Berlíně, Verzeichnis der Neuerwerbungen sei 1933, č. 164 a 167.¨ * V doverském vydání černobílá. 163 Dr. Erich von Strohmer mi sdělil, že další verze se nachází v Bostonském muzeu výtvarného umění; zatím jsem ji neviděla. 164 Moranvillé, s. 574. Jednalo se o jedno z vévodových mott. 165 Viz výše. 166 Test. Vet., 79.
49
v roce 1376 dvě takové brože,167 hrabě z Huntingdonu měl jednu obyčejnou zlatou a dvě perlové, z nichž jedna měla kolem sebe věneček z perel168, a Richard II. měl v roce 1379 čtyři takové brože.169 Tento typ je nyní zastoupen dvěma brožemi, z nichž jedna se nachází v Musée de Cluny170 (obrazová příloha 24) a jednu věnoval Karel z Anjou, maďarský král, pokladnici katedrály v Cáchách. Tyto neutrální heraldické brože nahradily jiné, které byly speciálně navrženy jako odznaky (insignie). V roce 1376 vlastnila vévodkyně bretaňská jednu ve tvaru hranostaje, osázenou perlami.171 V roce 1360 měl Ludvík z Anjou jinou takovou brož s malým divočákem na terase, na bílé růži, uvnitř větší brože s vyrytým mottem Podvazkového řádu.172 V roce 1379 zastavil Richard II. pět broží (nouches), které nesly jeho odznak bílého jelena zdobeného rubíny na plecích, jaké mají na sobě andělé na Wiltonském diptychu, čtyři další brože s gryfy, pět se psy s rubíny na plecích a jednu s modrým divočákem.173 Tyto brože ve formě odznaků brzy získaly politický význam, zejména v Anglii, kde se vyráběly z méně cenných materiálů k označení rozsáhlé suity významných šlechticů, a kde tím pádem sloužily jako odznaky politických frakcí. Olověné odznaky v Britském muzeu, z nichž většina pocházela z 15. století a které byly pravděpodobně kdysi pozlacené, zahrnují královskou růži a spěnku, pštrosí pero s korunou z Norfolku, medvěda a rozeklaný kůl z Warvicku, bílého jelena Richarda II. uvězněného mezi plaňkami, královského psa talbota, květ lilie a štít s řetězem nesoucím dvojité písmeno S. Jeden odznak s kohoutem nese stuhu s nápisem „Follow me Kocrel“ a jiný kočku a myš s nápisem: „Vi sis mus.“174 Podobné odznaky nacházející se v Musée de Cluny patřily du Guesclinovi a Karlu V. Dále se mezi nimi nachází svatoondřejský kříž Burgundů a delfíni z Armagnacu. V Anglii i Francii se z těchto odznaků také vyvinuly heraldické řetězy, které sloužily k odlišení osob v královské postavení a těch, kteří je uctívali, a později řetězů rytířských řádů a symbolů funkce. 175 Historie (do dnešního dne nedokonale zmapovaná) anglického řetězu s dvojitým písmenem S ilustruje průběh vývoje jednoho z těchto řetězů. Používal ho Jan z Gentu176 a jeho dvořané177 a později přešel na jeho syna a dědice Jindřicha z Lancasteru, pozdějšího Jindřicha IV. Básník John Gower má na své podobizně v katedrále v Southwarku na sobě řetěz s písmeny S podle své příslušnosti a s přívěskem ve tvaru labutě, který Jindřich používal z úcty ke své manželce Marii de Bohun.178 Používal ho však také synovec Jana z Gentu, Richard II. Jeho řetěz s dvojitým písmenem S byl doplněný o slova SOUVENEZ VOUS DE MOI, která používal jako své motto na turnaji v Smithfieldu.179 Jindřich podle všeho toto motto přidal na řetěz zděděný po předcích, alespoň
167
Rymer, Foedera, III, bod 2, s. 1056. Archaeologia, LXI, 1909, s. 164. 169 Riley, Memorials, s. 429. 170 Vnější obruba je osázená relikviemi. 171 Rymer, Foedera, III, bod 2, s. 1056. 172 Gay, pod heslem Fermail. 173 Riley, Memorials, s. 429. 174 Kompletní seznam viz Cliffortd Smith, s. 110. 175 Pro více informací viz W. St. John Hope, Heraldy for Craftsmen and Designers, s. 292; A. P. Purey Cust, The Collar of S.S. 176 Arch. Journ., XXXIX, s. 376. 177 Např. na podobizně Sira Johna Swinforda, který zemřel v r. 1371, v kostele ve Sprattonu, Northantshire. 178 Hope, v citovaném díle, s. 298. 179 Tamtéž. 168
50
nepřímo, v letech 1396-7. Později180 měl řetěz s písmeny S zdobený visícími květinami, podle všeho pomněnkami (fr. souveigne vous de moy). Ty začaly být s tímto řetězem spojovány a jsou zmiňovány v popisech podobných řetězů jako „flores domini“ (květiny Páně). V roce 1407, když byl Jindřich králem, zaplatil velkou částku londýnskému zlatníkovi Christopheru Tyldesleymu za jiný zlatý řetěz zdobený mottem SOVEIGNET, emailovými písmeny S a X a množstvím drahých kamenů. Tento řetěz měl trojúhelníkovou visící přezku, osazenou velkým rubínem a čtyřmi velkými perlami. 181 V blíže neurčené době pro něj stejný zlatník vyrobil jiný řetěz skládající se z dvaceti čtyř dvojitých písmen S, vyrytým slovem SOVERAIN a zavíráním osázeným spinely a šesti perlami.182 Je možné, že při svém nástupu na trůn změnil své motto ze soveignez na soverain? Pravděpodobně ne, protože jako hrabě z Derby používal SOUVERAYNE na své pečeti (1385) a toto motto se také znovu objevuje na baldachýnu jeho hrobky v Canterbury společně s mottem královny, které zní A TEMPERANCE.183 V každém případě byl řetěz s dvojitými písmeny S v té době již zavedený jako součást královského symbolu. Jeho přívěsek často reprezentoval rodinné nebo politické odznaky, jako například bílý lev Marchů, černý býk z Clarů, labuť de Bohunů nebo padací mříž z Beaufortu.184 S nástupem Eduarda IV. na trůn začal této formě řetězu konkurovat jiný, na kterém se střídala slunce a růže,185 jako na portrétech Sira Johna Dunneho a jeho manželky na triptychu od Hanse Memlinga. 186 Tento řetěz mají na sobě podle zvyklosti s přívěskem bílého lva z Marchu. Za dob Richarda III. nahradil lva stříbrný divočák. Soupis šperků Sira Johna Howarda vyhotovený v roce 1466187 popisoval řetěz tvořený třiceti čtyřmi zlatými slunci a růžemi připevněnými na stuze s černého hedvábí se zlatým přívěskem osazeným safírem. S nástupem Jindřicha VII. na trůn došlo k oživení tradice řetězů s dvojitými písmeny S a přívěsky ve tvaru padací mříže a tudorské růže.188 V té době se už nejednalo o osobní ozdobu, ale stal se z něj odznak úřadu na královském dvoře. Někteří ze soudců Jejího Veličenstva a ve výjimečných případech také starosta Londýna jej nosí dodnes. Řetěz s písmeny S má neobvykle dlouhou historii. Často se zapomíná, kolik dalších heraldických řetězů existovalo v Anglii na konci 14. a začátku 15. století. Na své podobizně má Sir Thomas Markenfield, který zemřel kolem roku 1390,189 na sobě řetěz s plaňkami, které se rozšiřují a ohrazují ležícího jelena se vztyčenou hlavou – jedná se o adaptaci odznaku Richarda III. ve formě řetězu. Richardova manželka Anna Česká podle všeho používala řetěz se pštrosími péry. Brož s takovým řetězem nalezená v pokladnici při nástupu Jindřicha IV. na trůn je popisována jako „livere de la Roigne que Deux assoille“. Když se ovdovělý král v roce 1396 oženil s Izabelou Francouzskou, dostala jeho nová manželka mimo jiné jako dar řetěz, který mezi ozdobami obsahoval odznak její předchůdkyně – tvořily jej tobolky janovce střídající se s kruhovými disky, které byly všechny
180
Tamtéž.j Původní přezky byly propracované, obvykle s přívěskem, jak uvádí Hope, tamtéž, s. 299. 182 Tamtéž, s. 300. 183 Viz Hope, v citovaném díle, s. 300. 184 Viz Joan Evansová, English Jewellery, s. 53. 185 Viz Hope, v citovaném díle, s. 304. Na podobizně hraběnky Jany z Arundelu, která se nachází na hradě Arundel, v kombinaci s dubovými Fitz Alanovskými listy, kol. r. 1487, 186 Ve sbírce vévody z Devonshiru. 187 Královská komise pro historické rukopisy. 7. zpráva, s. 537. 188 Hope, v citovaném díle, s. 306. 189 V Riponu; Hope, s. 309. 181
51
zdobené perlami ve tvaru rozmarýny a pštrosem s rubínem na plecích.190 Jindřich IV. zase v roce 1446 vlastnil „a Pusan of gold called ye riche coler, conteynyng XVI culpons or peces, upon ye whiche beth viij antelopes, garnysshed wt. xx grete perles…and viij crownes of gold eche of hem enameled wt. a reson of UN SAUNZ PLUIS“.191 Královské řetězy z Francie byly neméně zdobné a rozmanité. V roce 1389 vlastnil vévoda burgundský řetěz s pěti květy lilie a jiný s devatenácti holubicemi v provedení s bílým emailem.192 O čtyři roky později používal pro řetězy, které nosili příslušníci jeho domácnosti, svůj odznak zvonu. 193 V roce 1405 byl tento odznak do jisté míry nahrazen jeho politickým odznakem s tesařským hoblíkem.194 Poté v roce 1412 zakoupil vévoda řetěz s chmelovými listy a květy ze zlata, osázenými drahými kameny a perlami.195 Když však byl založen významný burgundský Řád zlatého rouna, použil se na jeho řetěz jiný burgundský odznak, briquets de Bourgogne. Řetěz francouzského krále, tvořený tobolkami janovce, který má možná na sobě Richard II. na Wiltonském diptychu,196 se objevil (nebo dost možná znovu objevil) v roce 1378. Ve své době se nikdy nestal standardem. Někdy je popisován jako dvě kulaté šňůrky nebo trubičky zdobené tobolkami janovce a květy na větvičkách, které se střídají se shluky perel, a písmen, která tvoří visící královské motto JAMÈS197. Někdy se také hovoří o pièces d’euvre s mottem JAMÈS v prolamování, spojené těžkými články, a přívěskem tvořeným visícími zvonky a tobolkami janovce na obou koncích.198 Soupis majetku šperků vévodkyně orleánské z roku 1456 poskytuje důkaz o existenci minimálně tří heraldických řetězů: jeden se svatoondřejskými kříži a mottem vévodkyně, další s ornamentálním vzorem chatepleures a jejím mottem a třetí „a façon de l’Ordre de Clèves“ s obláčky zdobenými jejími odznaky a visícími maceškami emailovanými fialovou a bílou barvou.199 Celek v tomto případě bezpochyby naznačuje, že příslušník královské rodiny, který daroval svůj řetěz příbuznému, který měl vlastní odznaky a motta, mohl svůj obvyklý motiv pozměnit a některé z nich použít. Podobná, či dokonce větší svoboda v používání odznaků a heraldických ozdob je patrná na jiných špercích, které nebyly tak významné jako řetězy, například u opasku patřící vévodkyni bretaňské v roce 1376,200 který tvořilo osm zlatých prutů zdobených bílými orly a spojenými destičkami, které jsou zdobené chrty se štíty. V roce 1390 měl francouzský král pásek z černého hedvábí zdobený čtyřiceti čtyřmi zlatými tobolkami janovce, z nichž na každé jsou zavěšeny tři malé zvonečky, s přezkou a koncovkou ve stejném stylu. O sedm let později měla královna opasek celý ze zlata ozdobený třiceti dvěma květy janovce, z nich každý byl osázený rubínem nebo safírem, spojených shluky až osmi perel posazených na bílém květu a zelené tobolce janovce. V následujícím roce201 vlastnil král opasek zpevněný pěti destičkami emailovanými ve čtyřech zářivých barvách – černé, bílé,
190
Douët d’Arcq, Choix de pièces inédites relatives au règne de Charles VI, II, 1864, s. 275. Archaeologia, XXI, 1827, s. 35. 192 Laborde, Glossaire, s. 220. 193 Gay, pod heslem Collier. 194 Laborde, Ducs, I, 21. 195 Tamtéž, I, 58. 196 Viz Joan Evansová v Arch. Journ., CV, 1948, s. 1. 197 M. Clarke, Fourteenth Century Studies, s. 281; Evansová, na citovaném místě, s. 4. 198 V roce 1398. Gay, pod heslem Collier. 199 Laborde, Ducs, III, s. 377. 200 Rymerm Foedera, III, bod 2, s. 1056. 201 Gay, pod heslem Ceinture. 191
52
zelené a červené, z nichž každá měla emailem vyvedené jeho motto JAMÈS. Přezka byla zdobená rytinou větviček s květy a tobolkami janovce a koncovka pásku rytinou tygra.202 Většinou však bylo jediným heraldickým prvkem, který šperk nesl, motto, jako například BONNE FOY na broži Karel V.203 v roce 1380 nebo LOYAULTE PASSE TOUT na opasku vévodkyně z Touraine o devět let později.204 Ludvík IX. Francouzský se domníval, že muži na jeho dvoře, kteří nosili roucha s výšivkou svého erbu, dávali příliš na odiv přepych. O sto padesát let později nebyly oděvy již vyšívané pouhým hedvábím, ale byly pošité drahými kameny. Svrchní kabátec (surcot), který se stal oficiální uniformou šlechticů při státních příležitostech, měl obvykle náprsenku zdobenou sérií broží nebo ataches, někdy spojených dohromady, aby tvořily řetěz. Oděv samotný byl někdy pošitý drahými kameny. V roce 1362 ukradl zloděj Yolandě de Bar šarlatovou tuniku s rukávy lemovanými granáty a perlami zasazených ve zlatě po čtyřech, nákrčník pláště, který měl místo knoflíků věnečky fialek tvořených velkými perlami, a plášť s knoflíkovými dírkami obšitými motivem vinné révy se zlatými listy a hrozny z velkých perel. O dva roky později měl Jan II. Dobrý dlouhý domácí kabát z modrého brokátu, „orfraisiée d’orfevreire“, zdobený kolem rukávů, límce a na hrudi.205 Nové bohatství s sebou přineslo nové normy luxusu.
202
Jiný opasek s podobnými zdobnými prvky je uváděn v roce 1403. Laborde, Glossaire, s. 312. 204 Gay, pod heslem Affiche. Obě motta se objevují mezi motty Ludvíka z Anjou. Moranvillé, s. XXIX. 205 Bapst, Testament de Jean le Bon, s. 49. 203
53
Kapitola 3
Pozdní středověk Pozdní středověk je v historii šperkařství v určitém smyslu přechodným obdobím. Drahé kameny jako takové byly nejen dostupnější ve větším množství, ale rozvíjely se také schopnosti související s jejich broušením. Diamanty, které v přírodě nejčastěji tvoří pravidelný osmistěn, byly dlouhou dobu rozřezávány na dva, aby vznikl diamant zakončený špičkou. Ve 14. století se však diamanty začínají zplošťovat do tabulkového brusu. Objevuje se snaha o propracovanější broušení. V roce 1412 vlastnil206 vévoda burgundský velký diamant „de quatre losenges en la face dudit dyamant en de quarte losenges par les costez dudit dyamant“, jiný diamant „plat de six costés“ a tabulkově broušené kameny jako zrcátka. O dva roky později uvádí soupis majetku vévody z Berry207 „gros dyamant poinctu taillieé à plusierzs lozanges“. Guillebert de Metz ve svém popisu Paříže z roku 1407 zmiňuje čtvrť „La Couraire“, kde bydleli brusiči diamantů, a uvádí Hermana jako jednoho z nejzručnějších z nich.208 V roce 1420 vlastnil vévoda burgundský209 „deux petis daymens plaz ais ij costez fais a iij quarrez“, „un bon démant taillé à quatre quarrés en façon de losange“ a „un dyamant taillé à plusieurs faces“. V té době již došli svého uznání brusiči diamantů v Nizozemsku. V případě projednávaném v Bruggách v roce 1465210, který se týkal ametystu prodaného jako červený spinel, vystoupili jako soudní znalci (tzv. diamantslypers) čtyři muži, Jean Belamy, Chrétien van de Scilde, Gilbert van Hitsberghe a Leonard de Brouckère.211 Rozvoj brusičství drahých kamenů přirozeně způsobil v návrzích šperků odklon od zlata a technik filigránu a emailu směrem k drahým kamenům, jejich záři a lesku. Starší tradice však byla velice silná a hluboce zakořeněna a ke změně docházelo jen velice pomalu – k jejímu dovršení bylo potřeba více než jedno století. Ke konci 15. století se objevila móda vyobrazovat drahé kameny na okraji iluminovaných rukopisů. Nejslavnějším příkladem je zřejmě Grimaniho breviář.212 Mimořádně pozoruhodné je, že vyobrazené kameny jsou z velké části vybroušené do kosočtverce a dokulata, zasazené v jednoduchých zlatých obrubách s perlami kolem.213 V jiné modlitební knize214 (obrazová příloha 29) je obrázek Zvěstování lemován deseti přívěsky – jeden z nich je kříž, tři jsou kosočtvercového tvaru a zbytek tvoří různé variace shluků. Všechny přívěsky jsou elegantní, bohatě zdobené a lemované perlami a všechny byly, i když velice zručně, navrženy člověkem, který se více zajímal o drahé kameny než o zlatnické umění.
206
Texier, pod heslem Diamant. Pannier in Rev. Arch., 1873, XXVII, s. 39; kapitula katedrály v Chartres ji darovala vévodovi z Berry. 208 Gay, pod heslem Diamant. V roce 1497 jsou zmiňování brusiči diamantů v Lyonu. 209 Laborde, Glossaire, 251. 210 Laborde, Glossaire, 251. 211 Robert de Berquen ve své knize Marveilles des Indes, 1661, s. 12, uvádí, že právě jeho předek Ludvík von Berquen přišel v roce 1479 na to, jak brousit diamanty jejich vlastním práškem. To pochopitelně není pravda, ale mohlo to proces broušení vylepšit. 212 Viz také Otto Paecht, The Master of Mary of Burgundy, 1948, frontispis a obr. 23b. 213 Např. Grimaniho breviář, fol. 18 v. Několik stránek je opatřeno obrázky emailových květin se středem z drahých kamenů (např. fol. 172, fol. 175, fol. 181). O něco více propracovaná osazení se objevují na fol. 53 v a fol. 56 v. 214 Bibliothèque Nationale, latinský rukopis, 1166. 207
54
Nelze říci, že brusičské umění mělo v návrzích šperků v 15. století dominantní postavení, důležité však je, že poprvé zaujímá své místo jako jeden z faktorů tohoto umění.215 Ve 14. století souvisely šperky s architekturou jen tím, že používaly přírodní a heraldické ozdoby. Ke konci století začaly formy a proporce plaménkové (flamboyantní) a anglické dekorativní gotiky zanechávat svůj vliv i na tak malých předmětech, jakými byly šperky. Majestátnější proporce, ozdobnější tvary, či dokonce reprodukce architektonických výklenků a kružby v malém měřítku tato dvě období zcela jasně odlišují, přestože díky některým přežívajícím rysům z předchozí epochy, které nacházíme u méně aristokratických šperků, je obtížné určit dokonalé chronologické rozdělení. Koruna, kterou Blanka, dcera Jindřicha IV., měla na hlavě v den svého sňatku s kurfiřtem Ludvíkem II. v roce 1402 (obrazová příloha 25) je velkolepou ukázkou tohoto nového stylu. Tvoří ji dvanáct medailonků s jemnou kružbou, připomínajících brože, z nichž každý má uprostřed drahý kámen. Po obvodu jsou zdobené třemi dalšími kameny a shluky perel, čímž vzniká dvojitý trojúhelník. Z medailonků se střídavě zvedají menší a větší špičky, které jak se zdá, vyměnily svoji tradiční formu květu lilie za majestátnější a architektoničtější motiv. Nabízí se zajímavá paralela s korunou, kterou daroval vévoda burgundský své dceři v den její svatby s vévodou savojským v roce 1403. Měla čelenku ozdobenou osmi „fermailles“, ze které se zvedaly čtyři velké a čtyři menší špičky s květinovými ornamenty, všechny ozdobené s nepopsatelnou bohatostí.216 Na svatbě Antonína Burgundského v roce 1402 byla rozebrána zlatá koruna zdobená šestnácti medailonky ve formě broží a jednotlivé části byly rozdány mezi přítomné dámy a pány.217 Obecným trendem v 15. století bylo snižovat hroty korun, tak aby splynuly s čelenkou koruny. Koruna, jakou měla na hlavě Markéta z Yorku v den své svatby s vévodou burgundským v roce 1468218, zachovává tradici hrotů zdobených květinovými ornamenty. V tomto případě se však jednalo o slavnostní ozdobu vyrobenou speciálně u příležitosti svatby. Jeanne de Laval má na obraze Hořící keř od Nicolase Fromenta, který vznikl v letech 1475 – 1476219, na hlavě poměrně masivní korunu s nízkými výstupky, které jsou osázeny těsně vedle sebe, takže tvoří zdobený okraj čelenky. Podobná tendence se projevuje také u korun, které měla na vyobrazeních na hlavě Panna Marie. Panna Marie, kterou namaloval Jean Foucquet kolem roku 1457220 pro Étienna Chevaliera má vysoké fleurony připojené na točené stonky a každý trojlist je osazený kameny v rytých lůžkách s menšími trojlisty perel mezi nimi. Koruna, kterou namaloval Enguerrand Charonton své Panně Marii z roku 1453221, je sice méně elegantní, ale má impozantní hroty tvořené květy lilií. Panna Marie od Gerarda Davida v Národní galerii (obrazová příloha 28), namalovaná koncem století, má na hlavě korunu s nízkými hroty ze zkroucených větviček, které tvoří nedílnou součást návrhu čelenky.
215
Je zřejmě namístě poznamenat, že šperky začaly být ve velké míře padělány. Segreti per colori z roku 1440 (vyd. Merrifield, II, 509) poskytuje návody na výrobu falešných perel pomocí malých mušlí a rybích šupin, které jim dodají lesk. 216 Podrobný popis lze nalézt u Planchera, Histoire de la Bourgogne, III, Dijon, 1748, s. CCXVI. Lze ji srovnat s jinými namalovanými korunami jako na obraze Madonna kancléře Rolina v Louvru, korunami andělů na křídlech oltářního obrazu od Van Eycka v Gentu a korunami na oltářním obraze (nejspíše od Burgkmaira) s Pannou Marií a svatými ženami ve Frankfurtu, 217 Gay, pod heslem Chapeaux couronnes. 218 Věnovala ji pokladnici katedrály v Cáchách v roce 1475. 219 V katedrále v Aix-en-Provence. 220 V museu v Antverpách. 221 V Musée de l’Hospice, Villenueve-lès-Avignon.
55
V poslední čtvrtině století považovaly urozené dámy své korunky za součást ozdobné pokrývky hlavy. Zhruba od roku 1380 byla úprava dámských vlasů stále složitější – vlasy se zdvihaly, v oblasti uší vyplňovaly vycpávkami a svůj tvar držely díky zlaté síťce. Soupis majetku vévodkyně Markéty Burgundské v roce 1405222 obsahoval bohatě zdobené coiffes (čepce) k zakrytí vlasů s vycpávkou a korunky a fleurs de couronnes pro široké čelenky, které byly umístěné na nich. Chaucer ve své Legendě o dobrých ženách223 popisuje následující oděv: … She was clad in roiall habite grene; A fret of golde she had next her here, With flourons small; and, I shall not lie, For all the world, right as a daisie Icrowned is with white levis lite, So were the florounis of her crowne white, For of a perle fine orientall He white coroune was imakid all. For which the white coroune above the grene Ymade her like a daisie for to sene, Considered eke her fret of golde above. Portrét Markéty Dánské, skotské královny, od Van der Goese224 (obrazová příloha 30) zobrazuje její vlasy po stranách přidržované zlatou síťkou, ověšenou perlami a s pevným okrajem, který podpírá korunku ve tvaru toky, která je také ověšená perlami a stáčí se velkým obloukem dolů nad její ušlechtilé čelo. Portrét Anne de Beaujeu na triptychu v Moulinsu (obrazová příloha 31) znázorňuje mnohem jednodušší tvar, ale bohatě zdobený okraj čepce tvoří součást koruny a zdá se, že je na ni zavěšen. Díky šatům s hlubokým dekoltem, které přišly do módy v polovině století, se náhrdelníky nebo řetízky s přívěsky staly nezbytnou ozdobou. Markéta Pastonová požádala v dopise z roku 1455225 svého manžela Johna Pastona o „něco na krk“, protože když královna Markéta z Anjou přijela na návštěvu Norwiche, musela si půjčit něco od sestřenice, „protože by mi hanba nedovolila vzít si jen své korále mezi tolika urozenými dámami“. O devět měsíců později svoji žádost zopakovala a požádala také o pásek. Nevíme, co jí John Pastor nakonec dal – pokud vůbec něco. Když v roce 1484 zemřela, žádný náhrdelník nebo přívěsek nevlastnila, měla však šest širokých opasků vyztužených zlatem a stříbrem a také „demysaints“ a jiné pásky s visícími konci.226 Vznešené dámy z Francie a Anglie však dlouhou dobu nosily bohatě zdobené náhrdelníky a přívěsky. Již v roce 1319 zahrnovaly francouzské korunovační klenoty „une belle gorgerette d’or semée de diamans et de pelles blanches sus veluyau vert“.227 V roce 1455 odkázala hraběnka z Arundelu své dceři zlatý řetěz se zdobeným přívěskem228 a vévodkyně bretaňská vlastnila v roce 1469, kdy zemřela, zlatý řetěz s černým, bílým a purpurovým emailem, písmeny F a S, koncovými uzly a bílými a purpurovými maceškami.229 Portrét Markéty Dánské, královny skotské, od Van der Goese (obrazová 222
Dehaisnes, s. 855. I, 214. 224 Ve sbírce Jejího Veličenstva britské královny v Holyrood House; v současné době zapůjčeno Skotské národní galerii. 225 Citace z Hartshorna v Arch. Journ., LXVI, 1908, s. 88. 226 Gairdner, Paston Letters, III, p. 461. Náhrdelník s pěti masivními přívěsky je znázorněn na mosazné desce s portrétem Isabelly Cheyneové, datováno 1485, v kostele v Blicklingu, Norfolk. 227 Marolles et Soultrait, Inventaire des titres de Nevers, 1873, sb. 619. 228 Clifford Smith, s. 113. 229 La Borderie, s. 46. Popis odpovídá smutečnímu šperk, ale nebyl vdovou, když zemřela. 223
56
příloha 30) ji znázorňuje s dvouřadým náhrdelníkem z perel, rozdělených shluky kamenů, se zdobeným trojúhelníkovým přívěskem a velkou visící perlou. Triptych od stejného malíře230, který Tommaso Portinari, velvyslanec rodu Medicejských v Bruggách, daroval špitálu Spedale di Santa Maria Nuova ve Florencii, zobrazuje jeho manželku s náhrdelníkem z propletených zlatých větviček a emailových růží tří barev: jednu s červeným středem a safírem, druhou bílým středem a rubínem a třetí s modrým středem a perlou.231 Stejný obraz znázorňuje jeho dceru, která má na sobě v podstatě identický náhrdelník jako královna Markéta. Zdobnější náhrdelníky jsou uváděny v královských inventářích. Vévoda burgundský v roce 1467232 vlastnil „ung collier d’or, esmaillié de vert, de blanc et de rouge, à petites paillectes d’or branlans, et est pour servir à femmes en manière d’un poitrail“. Markéta Rakouská zase v roce 1499 vlastnila těžký zlatý řetěz tvořený dvaceti sedmi články a dvaceti sedmi hroty s černým, bílým a světle červeným emailem, a jiný řetěz ze čtyřiceti tří růží se středovými částmi z diamantů, propojených malými hady, kteří byli celí emailoví. Tento řetěz jí daroval Ferdinand Katolický. Jiný druh řetězu, který tvořily kloubově spojené destičky, má na sobě jeden ze Tří králů na obraze Klanění od Quentina Matsyse v New Yorku.233 Stále větší důležitost také získávaly čistě ornamentální přívěsky. Módu broží ve tvaru srdce vystřídaly přívěsky ve tvaru srdce. V okamžiku své smrti v roce 1469 vlastnila vévodkyně bretaňská zlaté srdce osázené kosočtvercovým diamantem a rubínem, diamantem a třemi perlami a velkým diamantem ve tvaru srdce, na kterém byla vyobrazena sv. Markéta.234 V roce 1488 měl vévoda v soupise svého majetku celou jednu sekci věnovanou podobným přívěskům.235 Na jednom z nich bylo vyryto IL NEST TRESOR QVE DE LIESSE. Již jsme uvedli, že Markéta Pastonová si musela v roce 1455 půjčit „devys“ neboli přívěsek, aby zapadlo do vyšší společnosti. V roce 1467 dává Sir John Howard své manželce dvě takové „ozdoby“ ze zlata osázeného kameny a také zlatý řetízek s „lokke“ (přívěskem) a jedny korále a řetěz se třiceti čtyřmi růžemi.236 Kořist ze stanu Karla Smělého, kterou odcizili Švýcaři v Grandsonu v roce 1476, obsahovala přívěsek s bílou růží s obrovským spinelem uprostřed. Jednalo se pravděpodobně o dárek, který mu daroval Eduard IV.237 u příležitosti svatby v roce 1469. Portrét Markéty Rakouské, vévodkyně savojské, kterou jako dítě zachytil Mistr moulinský v roce 1483 (obrazová příloha 32), ji znázorňuje s plochým přívěskem složeným z devíti kamenů a se třemi zavěšenými perlami, zatímco Suzanne de Bourbon je na obraze namalovaném kolem rolu 1490238 stejným malířem znázorněná s obrovským přívěskem osazeným dvěma drobnými kameny v emailových volutách, které tvoří květ lilie se zavěšenou perlou. Portrét, který je asi o deset let starší (obrazová příloha 33) a dnes se nachází v Louvru, znázorňuje ženu, která má na sobě velký přívěsek s emailovou postavou sv. Jana, usazeného mezi šesti velkými kameny.239 Různé další portréty 230
Dnes v galerii Uffizi; podobný náhrdelník se objevuje na jejím portrétu v Altmanově sbírce v Metropolitním muzeu v New Yorku. 231 Srov. řetěz z bílých růží a orlíčků, které vlastnila komtesa de Montpensier v roce 1474. Boislisle, s. 9. 232 Texier, pod heslem Collier. 233 Srov. řetěz s velkou emailovou centrální sponou na relikviáři z roku 1473 v Cornelimünster v Cáchách. O. von Falke a H. Frauberger, s. 138 a obr. 122. 234 La Borderie, s. 47. 235 La Nicollière, s. 433. 236 Hartshorne v Arch. Journ. LXVI, 1908, s. 88. 237 Viz Buckhardt v Anzeiger für Schweizerische Alterthumskunde, XXXIII, 1931, s. 257 a Deuchler. 238 Soukromá sbírka. 239 Na sobě má také řetěz z kloubově spojených destiček a náboženský medailón zastrčený v přední části živůtku. Její čepec je lemovaný perlami a drahými kameny.
57
od Mistra moulinského znázorňují poměrně těžké přívěsky s jedinečnými kameny v jednoduchém osazení. Nejslavnější z nich byl šperk osazený třemi rubíny, známý jako Tři bratři, který Karel Smělý zdědil po svém otci v roce 1467 a ztratil v bitvě u Grandsonu240 v roce 1476. Později ho získal Jindřich VIII. Dochovaná kresba (obrazová příloha 27b) ho znázorňuje jako spíše nevkusný šperk s velkými kameny, které ho odvážně zdobí.241 Mnohé z těchto přívěsků byly opravdu natolik slavné a jedinečné, že měly svá jména. Vévoda milánský Ludovico il Moro měl šperk s velkým diamantem a třemi zavěšenými perlami, který se nazýval „Il Lupo“ a jehož hodnota byla 12 000 dukátů, dále spinel nazývaný „Il Spico“ v hodnotě 25 000 dukátů a další šperky se jmény jako „el burrato“, „la sempreviva“ nebo „de la Moraglia“.242 Tyto přívěsky se často nosily na klobouku a jiné ozdoby byly pro tento účel přímo navržené. Mezi šperky odcizenými ze stanu vévody burgundského po bitvě u Grandsonu v roce 1476 byl podivný toporný chochol. Jeho kresba z doby kol. roku 1500 ukazuje, že byl osázen rubíny, diamanty a perlami (obrazová příloha 34). Podobně jako živůtky s hlubokým výstřihem podporovaly nošení náhrdelníků a přívěsků, vybízely široké volné rukávce 15. století k nošení náramků. Již v roce 1415 obsahovala výbava Marie Burgundské náramek osázený šesti malými safíry a šesti perlami ve zlatém lůžku s emailovými květinami a vnitřní stranou s kolečky bílého, zeleného a červeného emailu.243 Soupis majetku Filipa Dobrého z roku 1420 obsahuje tři náramky,244 jeden emailový s pruhy jeho heraldických barev a osázený dvanácti kvalitními perlami, který se zapínal visícím uzávěrem s berylem a dvěma diamanty, druhý zavinutý byl emailovaný bílou barvou, osázený diamanty a rubíny a ozdobený visícím kroužkem. Třetí náramek vypadal jako ozdobný kroužek a po obvodu měl emailový nápis. V roce 1428 přišla tato móda také do Anglie. V tomto roce vlastnil Jindřich VI. náramek tvořený postavami dvou žen emailovaných bílou barvou, z nich každá držela květinu složenou ze čtyř diamantů a nad hlavou měli shluk drahých kamenů.245 Mezi další luxusní šperky patřily extravagantní předměty jako kožešina z kuny s rubíny místo očí, diamantem místo čenichu a zlatými zuby a drápy246, která patřila vévodovi burgundskému, a všechny možné zdobné předměty, které sloužily k uchování mošusu, ambry a jiných vonných látek. Z Kypru se dováželi ptáci modelovaní z parfémované hlíny. Vévoda burgundský je uchovával v šesti stříbrných klecích.247 Kulaté přívěsky naplněné pižmem se zpevňovaly po obvodu zlatem. Jeden takový amulet byl v roce 1380 upevněný mezi zlaté obroučky osázené perlami a drahými kameny se safírem naspod a zavěšený na šňůře se dvěma uzly z perel.248 Karel V. měl v roce 1379 kulatý amulet s ambrou pokrytý zlatem s ozdobným tepáním ve tvaru květů lilie a žebrováním.249
240
Viz Commines, Mémoires, Bk. V, kap. 1. V Historisches Museum v Basileji. Viz Burckhardt, na citovaném místě. 242 Malaguzzi-Valeri, I, s. 387. 243 Gay, pod heslem Bracelet. 244 Gay, pod heslem Bracelet. 245 Palgrave, Kal. and Inv., II, s. 128. 246 Textier, pod heslem Collier de fourrure; v roce 1467. Tato móda se znovu objevuje v druhé polovině 16. století. 247 Laborde, Ducs, II, 132; v roce 1467, ale zděděný po otci. 248 Gay, pod heslem Pomme de Musc; inventář zámku de Cornillon. 249 Gay, pod heslem Ambre. V roce 1467 měl vévoda z Berry dva další. Cech těla Páně v Yorku vlastnil „pila aurea vocata musce ball“, který mu darovala Ellen Gare, když v roce 1439 ovdověla. Skaife, s. 290. 241
58
Podobné rozmary však byly v historii šperkařství méně důležité než běžně nošené šperky té doby, které byly buď praktické, jako třeba pásky, nebo náboženské, jako relikviářové přívěsky. Módě nejvíce podléhaly opasky. V roce 1422 byly u dvora v módě dlouhé opasky z kloubově spojených destiček, obvykle zdobených drahými kameny.250 V roce 1509, během svatby Jindřicha VIII. a Kateřiny Aragonské, bylo v módě nosit pásek napříč od ramene k pasu.251 Prostý lid se spokojil s koženými nebo látkovými pásky zdobenými vzácnými kovy. Italský pásek z tkaniny protkávané zlatem z 15. století, dnes uložený v Muzeu Alberta a Viktorie, má přezku a cvoky z pozlaceného kovu a koncovku zdobenou technikou niello a nápisem VIRTVS VIN (cit.) (obrazová příloha 35). Další pásek je zdobený nápisem AMORE (obrazová příloha 36a). John Barte z Bury měl podobný opasek se stříbrnou přezkou a přívěskem, zdobené svým mottem, GRACE ME GOVERNE.252 Většina dochovaných přezek je zdobená jemnými gotickými ornamenty. Tento typ se dochoval až do 16. století jako jeden z „épreuves de maîtrise“ pro přijetí do cechu řemenářů. Mnohé z propracovaných exemplářů byly pravděpodobně vyrobeny jako mistrovské kousky v doslovném smyslu slova. Architektonický styl 15. století nacházel hlavní využití v náboženských přívěscích. Ty se svou povahou blížily zlatnickým předmětům s architektonickými návrhy, které byly ve velkém množství vyráběny pro církevní relikviáře a schránky. Takové relikviáře, které zobrazují scény Narození a Ukřižování a objevují se v kostelních retáblech ze dřeva, alabastru a kamene, jsou pochopitelně úzce spojovány s významnějším chrámovým uměním, přestože byly určeny k osobnímu užívání. Přesto však mnoho relikviářových přívěsků tohoto druhu překročilo možnosti zlatnické práce a předčilo (minimálně svou bravurností) úspěchy svého sochaře. Soupis šperků Ludvíka z Anjou vyhotovený v roce 1380253 věnuje celou jednu část „petis reliquiaries d’or à porter sur soy“, z nichž jeden, ač popisován jako „tres petit“, byl tepaný velice jemným a složitým způsobem. Byl plochý a svým tvarem víceméně oválný. Na povrchu byl dokola zdobený větvičkou, na které jako ovoce rostlo jedenáct jemných perel, z nichž každá vážila asi dva a půl karátu. Otevíral se vpředu pomocí dvou malých dvířek s rubíny nahoře a dole, z vnější strany barevně emailovaný obrazem Zvěstování a uvnitř vyobrazením sv. Petra a Pavla. Otvorem byla vidět malá podobizna Panny Marie ve zlatém plášti s bíle oděným dítětem v náručí. Na zadní straně šperku by emailový obraz Bolestného Krista obklopeného anděly. Pod vyobrazením bylo místo pro relikvie. Relikviáře tohoto typu, i když méně propracované, zůstaly v módě po celé 15. století. Soupis majetku Filipa Dobrého, vévody burgundského, vyhotovený kolem roku 1458254 obsahuje celou řasu „biblických výjevů“ zavěšených na řetízcích a s emailovými obrazy Zmrtvýchvstání, sv. Máří Magdaleny, Pohřbení, Zvěstování, Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a sv. Jiřího s drakem. Soupis šperků vévody bretaňského z roku 1488255 zahrnuje malou amuletovou schránku ze zlata se sv. Markétou na jedné a kopretinou na druhé straně a s relikvií svaté uprostřed, kterou nosil vévoda na stuze kolem krku. V roce 1497 vlastnila hraběnka z Angoulême256 kulatý šperk s krucifixem na jedné a Pannou Marií na druhé straně, uvnitř kterého byla schovány relikvie.
250
Gay, pod heselm Mordant. Hall, Chronicles, I, 5. 252 Závěť z roku 1463; Tymms, Bury Wills and Inventories, s. 16. 253 Moranvillé, s. 587. 254 Pinchart, Archives, I, 19. 255 La Nicollière, s. 415. 256 Sènemaud, s. 63. 251
59
Mezi dochovanými šperky jsou zastoupeny téměř všechny druhy. Žádný z nich přímo nereprezentuje bohatě zdobený relikviář, který byl majetkem Ludvíka z Anjou. Nejvíce se mu blíží triptych z poloviny 15. století,257 pravděpodobně burgundského původu (obrazová příloha 37a). Střed relikviáře je starší kamej zobrazující Narození. Je zasazená v těžkém zlatém rámu s nápisem: DOMINVS DIXIT AD ME FILVIS MEVS ES TV EGO HODIE GENVIE TE. Kamej je zakrytá dvěma zlatými víčky,258 která jsou uvnitř zdobená miniaturními emailovými scénami ze života Panny Marie a zvenku dvěma proroky z řad jejích předků, kteří nesou svitky s proroctvím o její slávě. Na zadní straně je emailová scéna sv. Anny, jak učí Pannu Marii číst. Triptych – téměř čtvercový obdélník s oblou horní částí – je zavěšený na třech obyčejných zlatých řetízcích. Jednodušší a podstatně starší rýnský přívěsek ve tvaru triptychu se nachází v Louvru 259 (obrazová příloha 38a). Má pod nebesy malé reliéfy s osmi scénami z Kristova dětství provedené v pozlaceném stříbře s víčky zdobenými emailem, který znázorňuje postavy sv. Barbary a sv. Adriana na zlatém pozadí zdobeném závitovými ozdobami technikou pointillé (vyrážení bodů, puncování). Další exemplářem ze stejné kolekce, který vznikl mnohem později, je diptych ve tvaru knihy zdobený emailem s postavami sv. Jana Evangelisty a sv. Josefa s malým Kristem a scénou z života sv. Ildefonsa a relikvií uvnitř. Obecným trendem ke konci století 15. a na počátku století 16. byla kruhová forma náboženských a relikviářových přívěsků. Tato móda byla pozoruhodně spjata s nošením kulatého zrcátka čistě z marnivosti. Již v roce 1380 obsahovaly šperky dcery Karla V., která zemřela,260 relikviářový přívěsek, v němž byla zasazena v ozdobném rámu scéna Narození a zrcátko. O deset let později daroval francouzský král své královně jako novoroční dar otevírací zlatou destičku zdobenou uvnitř emailovými výjevy Uložení do hrobu na jedné straně a Madonnou s dítětem na druhé straně. Na vnější straně se nacházelo vyobrazení Panny Marie a zrcátko.261 Dochovaný přívěsek se zrcátkem (obrazová příloha 39), který patřil Markétě, vévodkyni burgundské 262, dokazuje zvláštní výběr motivů – na jedné straně má destičku zdobenou emailovou scénou Vstup do Jeruzaléma v rámečku z elegantního listoví a na druhé straně ocelové zrcátko orámované slovy JE LAI EMPRINS : BIEN EN AVIENGNE na zadní straně listových ornamentů. Značná počet kruhových relikviářových přívěsků se vyráběl v Německu. Byly ze stříbra a pozlaceného stříbra, osázené křišťály, za kterými byly uložené relikvie263, kovovými reliéfy264 nebo perleťovými medailony.265 V takovém kruhovém přívěsku mohl
257
Zapůjčili pánové Rosenberg a Stiebel z New Yorku pro výstavu zlatých předmětů konanou v Clevelendu (Ohiu) v roce 1947. Viz Bulletin of the Cleveland Museum of Art, listopad 1947. Nyní v muzeu, zakoupený od J. H. Wade Funda. 258 Dvě záklopky stejného druhu emailované postavami svatých, podobné Moulinskému triptychu, se nacházejí ve Wallaceově sbírce. 259 Dar A. Rothschilda. 260 Labarte, s. 49. 261 Gay, pod heslem Jouel. 262 Sbírka J. C. Robinsona, soukromá sbírka. 263 Např. jeden v Národním muzeu v Mnichově. Clifford Smith, obrazová příloha XVIII, I, s. 121. 264 Zachovalý exemplář ze stříbra se symboly evangelistů na obrubě, Svatou rodinou na jedné straně a Ukřižováním na straně druhé je dlouhou dobu součástí dánské královské sbírky. Nyní se nachází v Národním muzeu v Kodani. 265 Např. exemplář, který je součástí daru A. de Rothschilda, Louvre; jiný v pokladnici v Engeru (okr. Herford), Vestfásko, Clifford Smith, obrazová příloha XVIII, 2; a jeden s vyřezávanou scénou Narození, zasazený v pozlaceném stříbře náležel v roce 1465 Cechu těla Páně v Yorku. Skaife, s. 287. Zachované exempláře se nacházejí v Clemensově sbírce v Kunstgewerbemuseum, Kolín n. Rýnem Výjimečně se používaly i jiné materiály,
60
být také zasazen Beránek boží, jehož popularita v nezměněné podobě pokračovala v pozdním středověku a renesanci. Mezi další velice oblíbené předměty, které se zasazovaly do přívěsků v 15. století, patřily kromě relikvií léčivé přípravky. Portrét Cateriny Cornarové, jehož autorem je Gentile Bellini (obrazová příloha 53), znázorňuje bývalou královnu Kypru, která má krku touche nebo espreuve z rohu jednorožce, o kterém se věřilo, že je mimořádně účinný proti jedu. Kruhové náboženské přívěsky se během třetího desetiletí 16. století v západní Evropě nadále těšily všeobecné oblibě. Vybraný relikviářový přívěsek ze sbírky Pierponta Morgana (obrazová příloha 41b), který se nyní nachází v Metropolitním muzeu v New Yorku, zobrazuje emailový výjev Zvěstování na vysokém reliéfu v obrubě se slavnostními listovými ozdobami a pochází pravděpodobně ze severní Itálie. Zadní strana má elegantní design s propletenými kruhy.266 Lze jej srovnat se slavným relikviářovým přívěskem, který nosil Svatý Thomas More a nyní je uložen jako relikvie ve Stonyhurst College (obrazová příloha 42). Koleji ho odkázal Morův potomek, jezuitský kněz, v roce 1773. Email na jedné straně znázorňuje sv. Jiřího a na druhé straně symbol Umučení Páně s postavou Krista u otevřeného hrobu. Kolem obruby, která je zdobená emailovými maceškami a jemnými vroubky, se nachází nápis O PASSI GRAVIORA DABIT HIS QVOQVE FINEM.267 Podobné relikviáře nebyly zdaleka jediné náboženské šperky, které se v pozdním středověku používaly. Například soupis majetku pořízený po smrti Agnes Hungerfordové v roce 1523268 obsahuje několik šperků, které nejsou náboženské: „a flowre of golde, full of sparkes of daymonder set abowte with perles, and the Holy Gost in the mydste of yt“, tabulku se sv. Krištofem, dvě brože se sv. Kateřinou a „tabulle, hangyng of hit the Passion of Crist“. Nový význam také získaly růžence. V roce 1467 zdědil Karel Smělý zhruba třicet pět růženců z korálu, křišťálu, zlata, gagátu, jantaru a chalcedonu.269 V roce 1498 byl v módě právě chalcedon;270 o něco později to byly hyacint, lapis a křišťál. Soupis majetku Cechu těla Páně v Yorku z října 1465271 popisuje mnoho růženců z rytého korálu. Některé růžence byly velice dlouhé: v roce 1488 zdědil král skotský po svém otci „the grete bedis“ tvořený 122 zlatými korálky a zlatou zdobnou koulí. 272 Zdálo se, že všechny takové šperky (přinejmenším v Anglii) byly již dávno roztaveny, ale před několika lety byl objeven jeden skvostný exemplář v truhle, která patřila staré yorkshirské katolické rodině, Langdalům z Houghton Hall.273 Obsahoval padesát malých zdrávasů, šest otčenášů a jeden větší pomandr. Všechny části byly zlaté, zdobené rytím nebo technikou niello postavami svatých, čímž vznikl jakýsi náboženský kalendář (barevná obrazová příloha III).*
např. jako u „petit rondelet d’écaille de licorne, taillée à l’ymage Nostre Dame qui tient son enfant“, který vlastnil vévoda burgundský v roce 1467. Laborde, Glossaire, 362. 266 Srov. ryté návrhy Jacoba Honervogta, Bibliothèque Nationale, Estampes, Le 41. 267 Nezdá se, že byl vyroben v Anglii. Lze jej srovnat s medailónkem na klobouk se stejným námětem v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. 268 Archaeologia, XXXVIII, 1860, s. 370. 269 Laborde, Ducs, II, 130. 270 Gay, pod heslem Patenôtres. 271 Skaife, s. 290. 272 Thomson, s. 5. 273 Viz E. Maclagan a C. C. Oman v Archaeologia, LXXXV, 1935, s. 1. V roce 1934 ho získalo Muzeum Alberta a Viktorie. Oman v Country Life, CIII, 1948, s. 1076, dokazuje, že náležel Lordu Williamu Howardovi, třetímu synovi čtvrtého vévody z Norfolku. * V devonském vydání černobílá.
61
V 15. století získávají větší otčenáše, které dělily růžence na úseky o deseti korálcích, na větší rozmanitosti. Francouzský rytíř, který byl vězněný v Agincourtu, měl zlatý růženec se „signes“ ve tvaru srdce a další se sedmikráskami a dřeváky. 274 Dáma na portrétu z 15. století, který se nachází v katedrále v Bangoru, drží v ruce růženec, ke kterému je připevněno pět přívěsků, které vypadaly jako brože nepravidelné velikosti a tvaru. Iluminace Grimaniho breviáře zobrazují růženec s korálky ve tvaru žaludů a otčenáše ve tvaru svatojakubských mušlí.275 V Anglii se v polovině století objevuje móda, kdy dámy své růžence nosily jako náhrdelníky. Soupis šperků Sira Johna Howarda, vyhotovený v roce 1466, obsahuje korále určené pro krk urozené dámy, ozdobený osmi zlatými „gawden“ a osmi perlami.276 V roce 1514 se pojem „paternostre“ (otčenáš) začal používat k označení jakéhokoliv velkého korálku, a to i ve světských náhrdelnících.277 Nejzajímavější růžence pozdního 15. a počátku 16. století jsou patrně ty, které byly tvořené korálky, z nichž se každý otevíral jako relikviářový přívěsek a uvnitř znázorňoval dvě ryté nebo emailové scény. Jeden z takových velice raných růženců nacházíme v soupise majetku vévody savojského z roku 1498.278 Obsahoval korálky z chalcedonu, které se otevíraly a uvnitř byly zdobené pozlacenými postavami, chráněnými křišťálovými destičkami. Nádherný dochovaný exemplář, nejspíš italského původu, který se nachází v Louvru (obrazová příloha 38b), má korále z achátu, které se otevírají a uvnitř jsou zdobené emailovými scénami ze života Krista. Další růženec, očividně od stejného umělce, se dříve nacházel ve sbírce Pierponta Morgana.279 Jeho onyxové korále se otevírají a uvnitř jsou zdobené emailovými výjevy ze života Panny Marie. Krátký růženec s deseti korálky, který patřil Jindřichovi VIII. a nyní se nachází ve sbírce vévody z Devonshiru, je vyrobený z vyřezávaného zimostrázového dřeva a vykazuje podobně mistrné zpracování. Pochází pravděpodobně z Vlámska. Na všech deseti zdrávasech je vyrytý svitek s jedním článkem víry a pět medailonků. Na jednom medailonku se objevuje apoštol spojený s daným článkem víry a na jiném jeho starozákonní prototyp. Na velkém otčenáši je vyryté jméno krále a královský znak. Tento korálek se otevírá a uvnitř vidíme miniaturní plastiku mše sv. Řehoře a Madonny s dítětem obklopené svatozáří. Na kříži je na jedné straně krucifix a čtyři evangelisté a na druhé straně čtyři církevní učenci. Deset korálků (dekáda) je zavěšených na prstenu s mottem Podvazkového řádu a nápisem POENI DEI ADJVTORIVM MEVM. Kříže nejen tvořily součást růženců, ale také se běžně nosily jako přívěsky. Jemná technika pointillé, kterou jsou zdobeny kříže z doby kolem roku 1400 nalezené v Clare Castle, nelze z reprodukcí plně docenit.280 Okázalejší typy, které byly moderní později během století, jsou propracovanější s ohledem na kružbu i čistě ozdobné zpracování (obrazová příloha 40). Kříž vyrobený pro sv. Ulricha z Augšpurku v roce 1494 má uprostřed růži obklopenou čtyřmi rubíny a diamant na každém rameni uložený v lůžku ve tvaru růže se skupinami perel.281 Celek je orámovaný svěšenými zlatými větvičkami. Podobný rám z propletených svěšených větviček z matného zlata je použit u jiného kříže, osázeného pěti do kulata vybroušenými rubíny a diamantem s tabulkovým brusem v těžkých 274
Bourbon v Bull. Arch., 1884, s. 325. Fol. 188 v. 276 Královská komise pro historické rukopisy, 7. zpráva, s. 537. 277 Merlet, s. 371. 278 Gay, pod heslem Patenôtres. 279 Williamson, katalog č. 13. 280 V současné době zapůjčená Britskému muzeu z anglické královské sbírky. Viz Arch. Journ., XXV, 1868, s. 60, a Muzeum Viktorie a Alberta, English Mediaeval Art Exhibition, 1930, č. 883. Je vyobrazený v Illustrated London News z 16. května 1936. Pozdější kříž nalezený v New Forest, viz Proc. Soc. Ants., XXIV, 33. 281 Rücklin, II, obrazová příloha 47. 275
62
čtyřlaločných lůžkách, které odlehčuje průhledný tmavozelený drobný listový ornament se čtyřmi bílými květy v rozích. Zadní strana je zdobená zelenými emailovými listy za rubíny a červeným květem za diamantem. Samotný kroužek má jemné rytí jako větvička s drobnými výstupky. Stejné větvičky se objevují u nádherného přívěsku, který Lucas Cranach namaloval sv. Kateřině na svém slavném oltářním obraze na její počest z roku 1506. Typickými náboženskými šperky však byly enseignes, poutní odznaky,282 které se nosily na klobouku – jednalo se o náboženskou obdobu heraldických, které označovaly světskou poddanost svého nositele. Tyto odznaky se běžně vyráběly a prodávaly na skutečných poutních místech. Formy k jejich odlívání se nyní nacházejí v muzeu v Guildhall a v Britském muzeu a dílna na zpracování kovu pro jejich výrobu se našla v převorství Walsingham, jednom nejdůležitějších poutních kostelů v Anglii. Francouzský královský výnos z roku 1394 uděluje výsadní právo těm, kteří prodávali odznaky poutníkům na Hoře sv. Michala (Mont St. Michel)283 a povolovací dopis z roku 1392 uvádí, že na Velikonoční pondělí se na trhu v Saint Quentinu284 prodávaly „afiches eu autres joueles de plont“. Většina (a téměř všechny, které se dochovaly) jich byla vyrobena z olova nebo cínu a kdysi snad byly zlacené. Záznamy však ukazují, že významní lidé měli poutní odznaky ze vzácných kovů. Když vévoda a vévodkyně burgundští navštívili kostel Panny Marie v Bolougne v roce 1420,285 přivezli pro sebe a svůj doprovod čtyři pozlacené a šestnáct stříbrných takových odznaků. Když svatostánek navštívil v roce 1456 hrabě z Charolais, přivezl s sebou pět zlatých odznaků.286 Langland287 popisuje poutníka následovně: An hundred of ampulles On his hat seten, Signes of Synay, And shelles of Galice, And many a crouche on his cloke, And keyes of Rome, And the vernicle be fore, For men showlde knowe And se bi his signes Whom he sought hadde. Poutník na plastice datované kolem roku 1420, která se nachází v Muzeum v Évreux, má na sobě kulatý pletený klobouk s otočenou krempou, do které jsou zapíchnuté odznaky Veroničiny roušky a klíčů od Říma. V roce 1490 zaplatil král Karel VIII. zlatníkovi z Embrunu za nejméně čtyřicet dva vyobrazení Panny Marie z Embrunu, která byla našitá na šátku ze zlatého sukna, lemovaném jasně červenou barvou.288
282
K této problematice viz John Evans v Proceedings of the Society of Antiquaries, druhá série, XXII, 1908, s. 102, a T. Borenius, Mediaeval Pilgrims’ Badges, Sette of Odd Volumes, XC, 1930; a katalog k výstavě v Ironmonger’s Hall, II, 1861, s. 309 a násl. 283 Gay, pod heslem Michel. 284 Texier, pod heslem Affiquet. 285 Laborde, Ducs, I, 181; další přivezli při druhé návštěvě v roce 1425. Tamtéž, I, 231. 286 Tamtéž, I, 465. 287 Vision of Piers Plowman, I, 3543. 288 Gay, pod heslem Enseigne.
63
Nádobky se sv. Tomášem Canterburským a Paní Marií z Wilsinghamu, mušle z Compostelly,289 roh sv. Huberta, hřeben sv. Blaise, kolo sv. Kateřiny, noha sv. Viktora a podobizny svatých, jako je Panna Marie, sv. Julián, sv. Martin a sv. Tomáš Becket, se nacházejí v mnoha muzeích.290 Jejich zajímavá sbírka je namalována na okrajích vlámské knihy modliteb v Muzeu Sir Johna Saoneho (obrazová příloha 43). Ta dobře ilustruje rozdíl mezi kontinentálními a anglickými příklady – první skupinu tvoří obyčejné medailónky pravidelného tvaru, zatímco ty druhé mají často nepravidelné obrysy. 291 Další brože, které se připínaly na klobouky, nebyly pravděpodobně poutnické, ale svým posláním byly neméně zbožné. Jednalo se o „Christofre“, druh brože, kterou reprezentuje exemplář z pozlaceného stříbra v Britském muzeum, jakou nosil kanovníkův sluha v Chaucerově povídce, a stříbrnou brož s obrazem Kristovy tváře a nápisem JESVS NAZARENVS JVDAEORVM SALVE NOS v Musée de Cluny. Lze tedy shrnout, že šperky pozdního středověku kladly ve svých návrzích rostoucí význam na drahé kameny, nicméně díky architektonickým detailům plaménkové gotiky stále bezpochyby patří do středověku.
289
Viz např. soupis majetku vévody burgundského z roku 1467, Laborde, II, č. 3165. Např. Britské muzeum; Muzeum Guildhall; Cambridgské muzeum archeologie; Canterburské muzeum; Musée de Cluny, Paříž; Kunstgewerbemuseum, Kolín n. Rýnem. 291 Tyto brože byly běžné ještě koncem 16. století. Soupis majetku Gabrielle d’Estrées (Fréville, s. 169) zahrnuje „Quinze petites enseignes d’or, taillées les unes de relief et les autres de basse taille, avec des petits saints dessus.“ 290
64
Kapitola 4
Raná renesance Výroba šperků v období renesance byla podobně jako každé tehdejší umění ovlivněna klasickým starověkem. Tento vliv byl obecného rázu a vycházel ze sochařství spíše než ze šperkařství. Antické šperky nebyly příliš známé, a nedocházelo tak k jejich napodobování. Pouze drahé kameny zdobené rytím tvořily jediné skutečné pojítko mezi římskou minulostí a renesanční přítomností. Ty však nepředstavovaly nový objev, protože byly vysoce ceněné po celé období středověku. V polovině 14. století navíc začaly být napodobovány. Již v roce 1363 měl francouzský král Jan Dobrý na své tajné pečeti rytinu připomínající velice krásný řecký originál.292 Obdivuhodné ryté portréty hlavy, které se objevují na pečetích politika Bureaua de la Rivière a několika jiných francouzských dvořanů, pravděpodobně pocházejí z rukou stejného umělce. V období vrcholné renesance mohli italští amatéři povolat brusiče kamejí, jako byli Domenico Compagni, Giovanni Bernardi, Valerio Vicentino a mnoho dalších. Talent se častěji uplatňoval u velkých sběratelských kousků spíše než u menších medailonků, kterými se zdobily šperky, některé portréty však vyráběli přímo brusiči drahých kamenů. Ve Francii se brusiči kamejí podíleli převážně na výrobě malých portrétních kamejí (obrazová příloha 44). Jejich jména neznáme a jejich díla dokážeme identifikovat jen zřídka. Kromě imitací antických kamejí se přímý vliv antiky projevoval jen velice málo – nedošlo k oživení filigránové techniky, ani módy jemných celozlatých šperků. Portréty od Piera della Francescy a jiných umělců 15. století poukazují na jiný způsob nošení šperků spíše než na výrobu šperků, která by se výrazně lišila od dřívějších. Battista Sforza má na svém portrétu v Galerii Uffizi (obrazová příloha 45) dvouřadý náhrdelník z obrovských perel spojených oválnými a kosočtvercovými destičkami z emailovaného zlata, které jsou samotné spojené podobnými perlami.293 Vpředu je zavěšená girlanda s další krátkou řadou perel, kterými je spojená se středem náhrdelníku. Na krátkém řetízku pod ní je zavěšen relikviářový přívěsek. Vlasy má zapletené stuhou přes uši. Uprostřed se nacházejí tři skupiny drahých kamenů spojené drobnými perličkami navlečenými na šňůrce. Stuha, které se vine přes temeno hlavy, upevňuje plochou brož na vrcholku, která je na obraze vidět jen z profilu. Jiný portrét ženy v Galerii Uffizi, připisovaný Antoniu Pollaiuolovi,294 zobrazuje brož, která je podobným způsobem usazená na temeni hlavy. Vlasy jsou složitě propletené perlami. Dáma na obraze má na sobě jemný přívěsek se třemi zavěšenými perlami a brož s velkým drahokamem v lůžku s úchyty a se zlatými listovými ozdobami kolem. Dívka na portrétu v Ambrosiánské knihovně v Miláně má na vlasech síťku lemovanou perlami, stuhu zdobenou drahými kameny v jednoduchém osazení se zavěšenými perlami, přívěsek tvořený jedním velkým drahým kamenem a zavěšenou perlou na zlatém řetízku a druhý přívěsek, který je sice neméně zdobný, ale tvoří jej dva kameny a visící perla. Portrét v Galerii Pitti, který bývá někdy připisován Lorenzovi Costovi a spadá nepochybně do posledních let 15. století, znázorňuje Beatrice d´Este s přívěskem osazeným dvěma velkými kameny, dalším u krku a třetím podobně velkým zavěšeným přes její levé ucho na hladkých pramenech vlasů.
292
Babelon, Historie, s. 103, obrazová příloha VII, 12. Náhrdelník lze srovnat s náhrdelníkem na portrétu v Museo Poldi-Pezzoli v Miláně, kde má dáma perly ve vlasech. 294 Č. 3450. Byl několikrát přemalován, ale vyobrazení šperků je podle všeho původní. 293
65
Postupně se však prosazuje nový styl, a to jak tematicky, tak z hlediska designu. Do ikonografie šperků vstupují nymfy a faunové (obrazová příloha 44d) a další antické náměty. Architektonické konstrukce mají antické sloupy a frontony namísto gotických krabů a fiál (obrazová příloha 37a, b). Iluminátoři se učí vkládat na okraje kameje a medaile295 a nová monumentálnost inspiruje dokonce i miniaturní emailové reliéfy (obrazová příloha 47c). Tento postupný příliv nového stylu do šperkařství lze snadno vysvětlit. V italské renesanci nacházíme úzké spojení mezi prací zlatníka a uměním malíře nebo sochaře. Zlatnická dílna (bottega) byla považována za nejlepší školu přesnosti linie a čistoty stylu, a to i pro ty, kteří byli předurčeni pro vysoké umění. Ghiberti (narozený v roce 1378) začínal jako zlatník. Maso di Finiguerra, Antonio Pollaiullo, Brunelleschi, Luca della Robbia, Andrea del Verocchio, Ambrogio Foppa zvaný Caradosso, Boticelli, Ghirlandajo, Michelozzo a Lorenzo de Credi následovali jeho příkladu. Francia, narozený v roce 1450, byl až do svých čtyřiceti let zlatníkem spíše než malířem. Albrecht Dürer byl synem zlatníka a žákem svého otce. A dokonce i umělci 16. století, Andrea del Sarto a Baccio Bandinelli, se vyučili zlatnickému řemeslu. Taková průprava ovlivnila nejen samotné učně, ale také umění, které praktikovali. Získali celoživotní smysl pro dokonalou lineární krásu a zachovali si dostatečnou zálibu v řemeslu, kterému se v mládí vyučili, aby mohli navrhovat a malovat realistické šperky pro své Panny Marie a Ctnosti. Propojením šperkařského řemesla s velkým uměním, jakým byla malba a sochařství, praxí a přátelstvím mezi nimi, také naučili ty, kdo se šperkařstvím zabývali, aby se nenechali svazovat tradičními limity tohoto řemesla, ale aby co nejdál posunuli hranice běžně používaných technik ve snaze soupeřit s umělci vyšších oborů. Botticelli tedy maluje své Grácie na obraze Primavera (Jaro) s elegantními přívěsky, které by se docela dobře mohly prodávat v některém z obchodů na Ponte Vecchio. Piero Pollaiulo namaloval Laskavost296 s jemnou broží z perel kolem ústředního kamene. Na obraz Florentinské Madonny, který se nachází v Národní galerii, mají Panna Marie (obrazová příloha 48) a jeden z andělů stejné brože, osázené rubínem s tabulkovým brusem mezi čtyřmi perlami zasazenými „à potences“, mezi kterými je dvanáct emailovaných ostružin nebo moruší na zelených listech. Lotto maluje svoji Lukrécii s přívěskem, který by mohl zručný zlatník hravě vyrobit. Má jeden velký centrální rubín, jeden menší a tři safíry osazené dvěma rohy hojnosti dole a dvěma malými fauny nahoře (obrazová příloha 48b). Francia,297 který někdy podepisuje své obrazy jako OPVS FRANCIAE AVRIFICIS, si připomíná své mládí, když pracuje na oltářním obraze Panny Marie Milosrdné v Bologni, a nad hlavou Panny Marie namaluje malý obrázek votivního šperku, který věnoval chrámu jeho patron Francesco Felicii. Jedná se o velký kulatý ametyst v ozdobné zlaté obrubě emailované temně červenou barvou s visící perlou. Některé renesanční šperky jsou skutečnou ukázkou dovednosti precizní plastiky a překračují hranici mezi uměním a virtuozitou. Podobné reliéfy, jako je ten na pečeti vyrobené pro kardinála Medicejského (obrazová příloha 49a) nebo miniaturní bitevní scéna na medailónku brože v Fitzwilliamově muzeu (obrazová příloha 49b), je třeba posuzovat jako čistou plastiku, což je však možné jen, pokud je zvětšíme pomocí přístrojů, které nebyly v době jejich vzniku známé. Benvenuto Cellini je v očích veřejnosti chápán jako druh renesančního šperkaře, který díky čisté zručnosti získal postavení umělce. Původně se skutečně vyučil u zlatníka Michelagnola di Viviana, 295
Viz Clifford Smith, s. 175; tato móda se poprvé objevila kolem r. 1465. V Galerii Uffizi. 297 Viz G. C. Williamson, Francia, 1901, s. 38. 296
66
otce sochaře Baccia Bendinelliho.298 Podle vlastního životopisu a jeho Treatises se věnoval nejen šperkům, ale také lavori di oreficeria (zlatnické práci) a vyráběl obřadní umyvadla pro kostely a slavnostní tabule a jiné předměty pro církevní a dvorské obřady, jejichž tradici zdědila renesance ze středověku. Sám uvádí,299 že kolem roku 1519 vyráběl velkou stříbrnou přezku se starožitnými listovými ozdobami a figurkami. V roce 1523 znovu osazoval diamanty pro jednu urozenou dámu a vytvářel voskový sochařský model malých masek, zvířat a andílků, kteří zdobili lůžka. Vypráví o tom, jak ve stejném roce vyrobil kloboukovou brož s Lédou a labutí, jinou brož se čtyřmi postavami v roce 1524 a v roce 1527 dvě další brože s Herkulem a lvem nemeánským a Atlasem podpírajícím svět. Brož s Atlasem dokonce podrobněji popisuje:300 zlatá postava na zemi z modrého lapisu nese křišťál s vyrytými znameními zvěrokruhu. Všechno je orámováno zlatými listovými ozdobami s mottem (vzhledem k tomu, že jeho mecenáš byl zamilovaný do dámy z vyšších kruhů, než byl sám) SUMMAM TULISSE JUVAT. Nedochoval se však žádný šperk, který by mu bylo možné s jistotou připisovat. K historii šperkařství nejvíce přispěl Cellini, když v roce 1524 popsal módu zlatých odznaků (enseignes) rytých podle přání svého nositele,301 a uvedl, jak on a Caradosso (podle jeho hodnocení dva největší mistři tohoto umění) tyto nízké sochařské reliéfy vytvářeli.302 Tato móda však již byla dobře etablovaná a vyvinula se ze středověkého zvyku nosit na klobouku brože podle příslušnosti k určitému rodu nebo vyznání. Soupis šperků Lukrécie Borgia sestavený do roku 1516 popisuje medailon se scénou obětování Izáka a jinou brož s postavou sv. Rocha na kloboucích, které patřily Donu Ercolovi.303 Jiná brož je uváděna jako „Una medagli di oro cum San Francesco smaltato, di berettino, cum lettere di smalto bianco in campo di smalto rosso et uno ritorto di oro intorno“.304 Další brože, které vlastnila, byly zdobené postavami Panny Marie, sv. Ludvíka a Daniela v jámě lvové. 305 Jedna z broží – plamen ohraničený dlaněmi – sloužil jako symbol majitelky (impresa). Obrázek 2 Návrh koncovky pásku. Albrecht Dürer.
Podobné medailónky ilustrují tento druh šperků podrobněji než soupis majetku Lukrécie Borgia.302 Jedinečný příklad, o kterém se tradičně uvádí, že ho vyrobil Ghiberti pro Cosima de Medici, vznikl však patrně v pozdější době, představuje sv. Jana Křtitele v divočině. Motiv je lemovaný perlami a diamanty v emailovém lůžku (obrazová příloha 52a). Jiný medailónek, který se nachází ve Vídni (obrazová příloha 52b), znázorňuje postavu sv. Jana Teologa na orlu a první slova jeho evangelia. Je lemovaný věnečkem z emailovaného zlata s ozdobami vinných listů. Pěkný příklad, který se nachází na zámku Rosenborg, s podobným okrajem z vinných listů je zdobený postavou Persea. Jiné ozdoby klobouků pozdějšího data jsou pozoruhodné množstvím postav, které se na tak malé prostoru vyskytuje. Medailónek z Waddesdonova odkazu, který se nachází v Britském muzeu, má emailový reliéf zobrazující výjev obrácení sv. Pavla (obrazová příloha 46a). Kolem okraje je nápis DVRVM EST 298
Clifford Smith, s. 171. Life, vyd. Cust, I, s. 67. 300 Treatises, přel. Ashbee, kap. XII. 301 Tyto odznaky jsou často zobrazovány na portrétech od Bartolommea Veneta, i když jejich námět nelze vždy jednoduše určit. 302 Cust, I, s. 155. 303 Gay, pod heslem Enseigne. 304 Tamtéž. 305 Campori, s. 35. 299
67
COMTRA STIMVLVM CALCITRARE. Nápis na zadní straně říká, že ozdoba kdysi patřila Donu Janu Rakouskému, který ji sám připíchl na klobouk Camilla Capizucchiho. Další podobná ozdoba, pravděpodobně od stejného autora, která se nachází v Bibliothèque Nationalte, má emailový výjev z bitevní scény,306 kde v malém prostoru vidíme dvanáct mužů a osm koňů. Postavy jsou bílé se zlatým brněním na zeleném pozadí. Mnohem krásnější, i když možná méně zručně provedený, je díky své kompozici medailónek v Musée Condé v Chantilly, který představuje Apolla ženoucího sluneční oře (obrazová příloha 46d). Čtvrtá ozdoba klobouku, která se nyní nachází v Britském muzeu (obrazová příloha 46b) a představuje Paridův soud, je dokola lemována granáty. Další ozdoba, která je součástí dánské královské sbírky a nachází se v zámku Rosenborg, představuje sv. Jiří v podobně drobném provedení. Rozptýlení těchto šperků po různých částech Evropy je z velké míry způsobeno papežskými a královskými dary. Dokonce Jakub V. Skotský v roce 1539 vlastnil „the hatt that come fra the paip of gray velvet with the haly gaist sett all with orient perle“ (klobouk z šedého sametu, který mu daroval papež, s Duchem svatým osázeným orientálními perlami).307 Obrázek 3 Návrh zadní strany kříže. Hans Holbein. Kol. r. 1530. Obrázek 4 Návrh přívěsku s iniciálami RE. Holbein. Kol. r. 1530.
Nový šperkařský styl přišel z Itálie společně s novým stylem malby a oběma oblastem umění se nezřídka věnovali stejní umělci. Dürer po sobě zanechal návrhy na kovové části pásků, které později vyryl Hollar (obr. 2)308 a své ženě na portrétu namaloval kouzelný náhrdelník z nepravidelně tvarovaných zlatých článků.309 Mezi nevybranější návrhy šperků od velkého malíře však patří návrhy, které nakreslil Holbein poté, co přišel koncem roku 1526 do Anglie. Nejkvalitnější a nejjemnější jsou návrhy pro řetízky (obrazová příloha 51) a přívěsky (obrazová příloha 50 a obr. 3 a 4), které dokazují, že Holbein zvládal stejně dobře středověké motivy jako dámu držící drahý kámen (zde s žertovným nápisem Well laydi well ), novější styly obrysového emailu u maurských návrhů, kterým se tehdy říkalo „španělský styl“, stejně jako renesanční postavy (putti), kterým úředníci Jindřicha VIII. přezdívali „antique boys“. Dva návrhy znaků s mottem, které se na dvoře Jindřicha VIII. těšily velké oblibě, byly nepochybně zamýšleny jako ozdoby na klobouk. Na jedné z nich je nápis Servar voglio que che ho giurato, druhá ve tvaru poháru s delfíny, rohy hojnosti a kružítkem, nese nápis Prudentement et par compas incontinent viendras.310
306
Pravděpodobně je totožný s kloboukovým medailónkem popisovaným v inventáři zámku de Fontainebleau: „une enseigne d’or, ovalle, à laquelle y a une bataille de petits figures montées sur petits chevaulx esmaillez de blanc…“ Laborde, Glossaire, s. 286. 307 Thomson, s. 49. 308 Mezi jeho další návrhy patří skici píšťalek v bremském Kunsthalle; dvě skici přívěsky ve formě píšťalek v Britském muzeu; čtyři návrhy broží a přezek, v roce 1908 v soukromé sbírce v Karlsruhe; přívěsek se sv. Jiřím a pomander, který vyryl Hollar. Viz Clifford Smith, s. 190. 309 V Královské galerii, Berlín. 310 Třetí návrh insignie od Holbeina, nyní v americké sbírce manželů Hoferových, představuje Tantala v řece, jak se snaží dosáhnout na jablka na stromě. Lze ji porovnat se záznamem ve francouzských královských účtech z roku 1529, které uvádějí zlatý odznak s rytinou muže, který se snaží zachránit před utonutím a chytá se větvě.
68
Holbein sám neovládal zlatnictví jako řemeslo. Je pravděpodobné, že šperky podle jeho návrhů vyráběl jeho přítel, antverpský zlatník Jan. Skutečnost, že dva cizinci společně vyráběli v Londýně šperky, ilustruje, jak mimořádně obtížné je určit, z jaké země který renesanční šperk pochází. Tato obtížnost je dále umocněna množstvím cizích jmen311 mezi šperkaři Jindřicha VIII. – Robert Amadas, John Cryspyn, Cornelius Hays, John Cavalcant, Guillim Honyson, Jan z Utrechtu, Allart Ploumyer, Jehan Lange, Baptist Leman, John Baptista de Consolavera, Alexandr z Bruselu a již zmíněný Jan z Antverp.312 Svoji roli hrál také trvalý příliv kočovných obchodníků z cizích zemí. Hall ve svých Kronikách313vypráví, že velvyslanec francouzského krále přišel do Londýna v roce 1518 nejen v doprovodu dvořanů, ale také „velkého počtu obchodníků a klenotníků, kteří s sebou přinesli různé nezvyklé zboží jako součást pokladnice velvyslance“. Také Jindřich VIII., který byl podobně jako všichni urození muži známý svou zálibou ve špercích a prostředky jak ji uspokojit, byl neustále oslovován těmi, kdo vlastnili mimořádně skvostné kousky a chtěli je prodat. V roce 1546 napsal Vaughan, jeho antverpský zprostředkovatel, Pagetovi v Londýně,314 aby ho informoval o přívěsku s velkým tabulkově broušeným diamantem usazeným uprostřed spirál a masek, který podpíral faun a nymfa, a se zavěšenou perlou pod ním. „Není vhodná doba k tomu,“ píše, „abych obtěžoval krále, který již má víc šperků než většina princů křesťanského světa, a proto ačkoli jsem mu řekl (Johnu Carolovi, majiteli šperku), že zašlu králi vzor, posílám jej jenom tobě.“ Vzor (pečlivá barevná kresba), která se dochovala, dokládá mezinárodní charakter motivu fauna a nymfy z roku 1546 (obrazová příloha 44d). Ačkoli výjimečně můžeme znát jméno mecenáše, který si daný renesanční šperk objednal, je téměř nemožné určit zemi původu takového šperku jen na základě jeho stylu. Přesto byla renesance obdobím, kdy se národní vkus v odívání projevoval výrazněji než kdy předtím. Společně s odíváním existovaly mezi národy také rozdíly v nošení šperků. Čtyři víceméně soudobé portréty urozených dam poukazují na výrazné rozdíly ve způsobu nošení šperků, které se ovšem nemusely příliš lišit v samotném návrhu. Portrét Biancy Marie Sforzy, druhé manželky císaře Maxmiliána I. od Bernarda Strigela (či jednoho z jeho následovníků) (obrazová příloha 54), ji znázorňuje s náhrdelníkem osázeným drahokamy, na kterém je zavěšený obrovský přívěsek tvořený velkým oválným kamenem v laločnatém lůžku, menším kamenem nad ním a velkou zavěšenou perlou pod ním. Kolem krku má šňůrku a tři řetízky, které mizí v živůtku, a přes ně těžký spletený zlatý řetěz a dvojitou řadu perel, kde se střídají skupiny šesti perel a dlouhý emailovaný korál. Její velký čepec bez krempy je nad pravým ramenem překvapivě zakončený dalším obrovským přívěskem s diamantovými kapkami, které podpírají perlu hruškovitého tvaru. Šperky, které na svém portrétu od Jana Gossaerta (obrazová příloha 55) na sobě má Izabela Rakouská, jsou mnohem skromnější. Na obraze ji vidíme s náhrdelníkem tvořeným dvěma řadami perel zasazených v emailovaném zlatě s přívěskem ve tvaru kříže z diamantů osazených do kosočtverce. Její čepec zdobí dvouřadá ozdoba připomínající řetízek ze zlata posázeného kameny.
Gay, pod heslem Enseigne. Hans Eworth maloval šperky, jako kdyby jim dobře rozuměl a znal je. Jeho bratr byl klenotník. Chamberlain, Holbein, 1913, II, s. 307. 311 Viz Clifford Smith, s. 208. 312 Stojí za zmínku, že již v roce 1469 bylo 112 mistrů zlatníků uznáváno jako členové Společnosti zlatníků a pracovalo v Londýně. Herbert, History of Twelve Great Livery Companies of London, II, s. 192. 313 I, 168. 314 Gairdner, Calendar of State Papers, Foreign and Domestic, XXI, bod 1, s. 55. Originál je uložen v archivu, SP 1/213.
69
Eleonora Rakouská má na svém portrétu, který byl pořízen nedlouho před její svatbou s Františkem I. v roce 1529 (obrazová příloha 56), mnohem okázalejší šperky. Její baret pošitý ozdobami a malou broží vpředu je posazený na bohatě zdobené obroučce z perel, na které visí přívěsek ve tvaru velkého oválného kamene v zlatém lůžku a se zavěšenou perlou. V uších má poměrně neforemné elipsovité náušnice ze zlata, z nichž každá je osazená dvěma perlami a zdobená třemi visícími perlami. Kolem krku má náhrdelník z malých a velkých zlatých medailónků s černým emailem a arabeskovým vzorem. Velké medailónky jsou střídavě osázeny rubíny a perlami. Horní části rukávů má sepnuté brožemi ve stejném stylu. Na sobě má také šňůru obrovských perel připevněných na hrudi broží s trojúhelníkovým diamantem. Konečně Anna Klevská na portrétu, který namaloval Holbein v době jejího sňatku s Jindřichem VIII. v roce 1540 (obrazová příloha 58), má sobě elegantní soupravu zcela odlišného druhu. Její čepec je lemovaný drahými kameny, jak je obvyklé v severské módě. Na levé straně čepce je připnutý bohatě zdobený přívěsek. Těsně kolem krku má náhrdelník z bílých emailových květin, jejichž středy tvoří drahokamy. Podobně květiny zdobí zlatý lem jejího hranatého výstřihu. Kolem krku má dvakrát obtočený dlouhý a těžký řetěz z hranatých článků s rubínovým křížem. Obrázek 5 Rytina s návrhy pro kovové části pásků, Virgil Solis, kol. r. 1540.
Obtížnost určit původ konkrétního šperku, a to i na základě stylu, se od poloviny 16. století ještě zvyšuje díky vyššímu počtu návrhů, které mohl umělec nebo řemeslný mistr vyrobit pomocí rytí. Rytiny pro návrhy kostelního nádobí je mnohem staršího data. Neznámý mistr v roce 1466315 uveřejnil návrhy, které nebyly speciálně určené pro šperky, ale mohly být uzpůsobeny pro návrhy zlatnických výrobků. Umělec, který svá díla označoval monogramem W. A. zhruba kolem roku 1480, Martin Schongauer před svou smrtí v roce 1499, Wenzel von Olmutz v roce 1481 a Israel van Mecken mezi lety 1482 a 1498 uveřejnili návrhy pro berly a kostelní náčiní.316 V Itálii nebyly podobné rytecké práce potřebné, protože četní umělci se vyučili zlatníky.317 Ve Španělsku se rytiny jakéhokoliv druhu objevují v 16. století velice zřídka.318 Naproti tomu ve Francii, Německu a Nizozemí vznikaly kromě knih, které obsahovaly návrhy renesančních ozdob vhodných pro všechna umění, také návrhy speciálně určené pro šperky. Mezi nejranější patří návrhy Aldegrevera,319 který zemřel v roce 1558. Jeho návrhy jsou však primárně určené pro bohatě zdobené zbraně – přezky, které použil, mají ladit s dýkami.320 Brosamerova Kunstbüchlein, uveřejněná mezi lety 1545 a 1548, zase obsahuje zejména návrhy šálků a jiných stolních nádob, ale také čtyři návrhy přívěsků a čtyři zdobené píšťalky. Nejvýznamnější z raných návrhářů rytých ornamentů určených pro šperky byl Virgil Solis z Norimberku, který se narodil v roce 1514 a zemřel v roce 1562. Navrhoval kovové části opasků s maureskami (obr. 5), mezi nejtypičtější rytiny (obrazová příloha 59 a obr. 6) však patří přívěsky osázené dokulata vybroušenými kameny ve vysokých laločnatých lůžkách, s karyatidami a orámováním s řemínkovým vzorem. Často také používá zdobení na zadní straně, a to pomocí 315
Viz Guilmard, s. 343. Guilmard, s. 343, 344 a 345. V jejich tradice pokračoval počátkem 16. století Altdorfer z Ratisbonu (zemřel r. 1538) a D. Hopfer, který publikoval rytiny v roce 1527. 317 Je třeba upozornit na tisky z 15. století pro techniku nielo, i když zde se nejednalo v pravém smyslu slova o šperky. Rytina Antonia Gentila (Guilmard, s. 294) jsou určené pro kostelní nádobí, nikoli pro šperky. 318 Juan de Arphe v jeho Varia commesuracion uvádí jen kostelní díla, ve kterých španělští zlatníci vynikali. Viz Davillier, s. 50. 319 Viz Guilmard, s. 360. 320 Theodore de Bry, narozený v Liège roku 1528, který pracoval ve Frankfurtu kolem r. 1560, byl v první řadě návrhářem zbraní a opasků spíše než šperků. 316
70
jamkového smaltování v maurském vzoru. Dále vytváří návrhy článků náhrdelníků a řetízků, na kterých mají být tyto přívěsky zavěšené a které představují komplikované řemínkové vzory uprostřed s kameny vybroušenými do tabulkového výbrusu nebo dokulata. Návrhy Virgila Solise v maurském stylu jsou podobné návrhům, které se objevují v první známé knize o rytých ornamentech, která byla publikována v Anglii: Moryse and Damashin renewed and encreased, very profitable for Goldsmythes and Embroderars, by Thomas Geminus at London Anno 1548. Jejich autor je podle všeho vlámského původu.321 V té době již zasáhl příval knih se šperkařskými návrhy Francii. Étienne Delaune, narozený v Orleansu v roce 1520, který ještě v roce 1590 pracoval ve Štrasburku, vytvořil velké množství návrhů pro šperky, z nichž mnohé se nyní nacházejí v Ashmoleově muzeu 322 (obrazové přílohy 60, 61; obr. 7, 8) a pocházejí ze sbírky antikváře Francise Douceho. Zobrazují manýristickou verzi stylu vrcholné renesance s propracovaným použitím masek, řemínkového vzoru a postavami Atlantů a dokonalou profesionální znalostí techniky. Obrázek 6 Rytina s návrhem kříže, Virgil Solis, kol. r. 1540. Obrázek 7 a Obrázek 8 Návrhy přívěsků od Étienna Delauna, kol. r. 1560.
Étienne Delaune však nebyl jen návrhář šperků, ale také rytec, který publikoval velké množství návrhů rytin, včetně rytin pro zadní strany přívěsků323 (obr. 7-8). Delaune pracoval jako zlatník a jeho návrhy jsou tedy nejen realizovatelné, ale provedené ve skutečném měřítku a reliéfu šperků. Jiní návrháři se této zásadě zpronevěřují, protože jsou zvyklí pracovat ve větším měřítku. Pierre Woeiriot se narodil v roce 1532 v Lorraine a v roce 1555 se usadil v Lyonu. Mezi tímto rokem a rokem 1561 publikoval celou řadu návrhů pro meče, píšťalky a přívěsky. Jeho návrhy přívěsků (obr. 9) dokazují rostoucí důraz kladený na figurální práci. Jsou tak silně skulpturální, že by bylo možné je zvětšit a vytesat do sádry nebo kamene. Podobně články řetízků a náramků, které navrhoval Matthias Zundt kolem roku 1560 (obr. 10) připomínají kamenné kartuše. Tento monumentální charakter je ještě více patrný, z pochopitelného důvodu, u návrhů pro šperky publikované architektem Jacquesem Androuetem de Cerceau. Jeho přezky a brože, přívěsky a náušnice jsou zdobené spirálovými ornamenty, které jsou svou povahou tak architektonické, že by při provedení ve zlatě působily příliš masivně. Dokonce i jeho masky a postavy Atlantů vypadají, jako by byly spíše navrženy pro vytesání do kamene než email. René Boyvin se podobně bez většího úspěchu pokusil přenést své fantaskní sochy do šperkařství.324 Protože se rytiny s návrhy doslova rozšířily po celém světě, je mimořádně obtížné přiřadit šperky z poloviny 16. století jedné konkrétní zemi. Není ani jednoduché určit, které šperky jsou italské a které nikoli. Šperk, jako byla okázalá brož určená k připnutí na klobouk s motivem sv. Jiří, která je součástí 321
Jediná známá kopie titulní strany se nachází v Landesmuseum der Provinz Westfalen v Münsteru. Kopie dekorativních talířů se nacházejí v Muzeu Viktorie a Alberta. Viz Campbell Dodgson v Proc. Soc. Ants., 1917 (28. června), s. 210. 322 Poděkování patří správci a panu Johnu Woodwardovi, že mě na ně upozornili. 323 Viz Guilmard, s. 18. Jeden kus se datuje do roku 1561, druhý později. Některé z přívěsků úzce připomínají kresby z Ashmoleova muzea, jsou však ve skutečnosti upravené přidáním volitelných bočních kusů, čímž vznikají ornamentální píšťalky. A. de Bruyn (kol. r. 1538 – 1591) publikoval imitace některých Delaunových oblíbenějších návrhů pro zadní strany šperků. 324 Pracoval v Angers a byl zřejmě synem potomka Robina Boyvina, který pracoval jako slévač v Moulinsu v roce 1453. Texier, pod heslem Boyvin.
71
Weddesdonova odkazu (obrazová příloha 62a), sice svým návrhem připomíná italské kousky, ale technické prvky, jako osázení rubínů na rukávu a diamant zasazený ve slabinách koně naznačují spíše její německý původ. Neméně majestátní oválná klobouková brož v Kodani (obrazová příloha 62b), znázorňující poněkud staršího Davida s hlavou Goliáše, působí díky použití klasické kameje místo hlavy italsky. Zbytek brože však celkově působí germánským dojmem. Nalézáme ale její velice podobnou obdobu, kterou popisuje soupis šperků Františka II. Francouzského z roku 1560 „jako Davida a Goliáše s hlavou, pažemi a nohama z achátu“.325 Obrázek 9 Návrhy čtyř rytin pro přívěsky od Pierra Woeiriota, kol. r. 1560.
Otázka původu šperků, které používají kamej místo hlavy a rukou na pozadí z emailovaného zlata, nebyla nikdy uspokojivě vyřešena. Je možné, že jsou francouzského původu a všechny pocházejí z jedné dílny. Nejslavnější je medailónek určený k připevnění na klobouk s Lédou a labutí z císařské sbírky ve Vídni (obrazová příloha 63a) – šperk, který byl pro své téma dlouhou dobu přisuzován Cellinimu, o kterém je známo, že vyrobil enseigne se stejným tématem. Zadní strana je emailovaná s francouzským královským erbem, salamandrem a písmeny FF, která dokazují, že patřil Františkovi I.326 Přívěsek, který se nachází v New Yorku (obrazová příloha 63b, c), s postavou Obezřetnosti, která má tvář a ruce z chalcedonu, má na zadní straně email s Dianou podle návrhu Étienna Delauna. Jeho vzorkovnice rytin se někdy používaly i mimo Francii, ale zdá se, že jejich použití potvrzuje možný francouzský původ. Šperk lze porovnat s jinou postavou Obezřetnosti, která má také tvář a ruce z chalcedonu, nemá však zdobenou zadní stranu a nachází se ve Wallaceově sbírce.327 Potvrzením francouzského původu, který se u těchto šperků předpokládá, by snad mohl být jejich počet uváděný ve francouzském královském inventáři z roku 1560,328 jako je například zlatá insignie s Juliem Césarem s hlavou z červeného zirkonu. Tato metoda byla také často použita obráceně, tj. postava z emailovaného zlata byla posazena na pozadí z polodrahokamů. Proto stejný soupis majetku obsahuje insignii s Lukrécií ve zlatě na pozadí z lapisu. Jinou insignii s Céres se stříbrným tělem ve zlatých šatech na achátovém pozadí a třetí insignii s postavou muže s bílým emailem a ocelovou helmou, který stojí na velkém safíru na lignitové zemi. Velice podobné šperky však také vyráběl Cellini, jak je známo.329 Jejich umělecký původ stejně jako původ velké většiny použitých kamejí (obrazová příloha 64a, b) je však nejasný.330 Obrázek 10 Rytiny s návrhy Matthiase Zundta, kol. r. 1560.
Nepomůže ani ikonografie. Anglie nacházela mimořádnou zálibu v tématice Starého zákona. Portréty Kateřiny Howardové namalované kolem roku 1521331 ji zobrazují s oválným zlatým přívěskem osázeným safírem a vyrytým příběhem Tobita. Soupis majetku princezny Marie Tudorovny z roku 1542332 uvádí brože s příběhy o nalezení Mojžíše, jak Mojžíš udeřil do skály, o Zuzaně, Šalamounovi, Davidovi, Noemovi a Jákobově snu, stejně jako výjevy z Nového zákona.333 Jedinými 325
Gay, pod heslem Enseigne. Arneth, s. 124. 327 Kamej s hlavou ženy – hlava z karneolu, drapérie z ametystu, na zlatém pozadí – se nachází v soukromé sbírce Jejího Veličenstva britské královny. Clifford Smith, obrazová příloha XXXI, 4. 328 Revue Universelle des Arts, IV, 1856, s. 449. 329 Viz výše. 330 Nejpočetnější sbírky nacházíme ve Vídni a v Cabinet des Médailles v Paříží, ale dobré exempláře se dochovaly i ve velkých muzeích. 331 Národní portrétní galerie, č. 119, Toledo Museum, Ohio. 332 Madden, s. 177, 182-4, 187. Evansová, English Jewellery, s. 84. 333 Ježíš Kristus uzdravující muže s obrnou, Vášeň a jednotlivé postacy sv. Jana a sv. Jiří. 326
72
rozpoznatelnými předměty mezi jejími šperky zachycenými na plátně je brož s příběhem Pyrama a Thisbe334 a jiná brož s Antike a francouzským mottem. Na kvalitním portrétu, který byl objevený nedávno,335 má na sobě medailónek s výjevem Achašvera a Ester (obrazová příloha 76). Insignie ve Wallaceově sbírce s příběhem Judity a Holoferna (obrazová příloha 64c) nese všechny znaky anglické řemeslné zručnosti.336 Nicméně velice podobná brož v Clevelandském muzeu umění v Ohiu se scénou Klanění tří králů má na sobě francouzský nápis, i když z této skutečnosti lze jen těžko vyvozovat nějaký závěr.337 Přestože velký soupis francouzských královských šperků v roku 1560338 obsahuje poměrně velké procento klasických témat, zahrnuje také insignie s příběhy Zuzany, Jáchyma, Obětování Izáka a Davida a Goliáše. Je třeba připomenout, že Aldegreverovy rytiny z roku 1540 skutečně zahrnují témata jako Absolon, Zuzana, Judita a Betšeba i méně tradiční témata jako Herkules, Atlas a Paridův soud.339 Jindřich VIII. nosil na svých pokrývkách hlavy ozdoby nebo zlaté špičky, jaké se používaly na konci tkaniček, a také drahé kameny. Soupis jeho majetku z roku 1526340 zahrnuje černý milánský baret se sedmnácti páry roliček emailovaných bíle, černě a purpurově a s broží tvořenou peřím. Soupis majetku z roku 1528341 obsahuje dva temně červené sametové barety, jeden s dvanácti a druhý s třiceti šesti páry kovových ozdob, a milánský baret s pěti páry kovových ozdob a třemi malými knoflíky. Tyto ozdoby však byly také v módě v Německu, i když o něco později. Princ Albert Bavorský je na svém portrétu z roku 1545342 zobrazen s měkkým baretem s kovovými ozdobami, na kterém je také připevněná velká insignie s postavou anděla. Výjimečně lze konkrétní techniku spojovat s jednou zemí, nebo spíše s jednou řemeslnou dílnou. Existuje skupina emailů typických silnou obrazovou kompozicí, velkou bohatostí barev a reliéfu a použitím velice úzkého plochého proužku zlata (který dodává lesk) se zvlněnými okraji, kterým se technicky říká crimped plate. Jeden z těchto kousků, Klanění tří králů kruhového tvaru, se nachází v Muzeu Viktorie a Alberta, možná souvisí s paxovou tabulkou v opatském kostele v Halle a jinou paxovou tabulkou, která byla vyrobena pro kardinála Albrechta z Bradenburgu. Tato skupina je připisována jihoněmecké dílně z doby kolem roku 1530, která také vyráběla insignie.343 Jedna z nich se nachází v soukromé sbírce Jejího Veličenstva (barevná obrazová příloha Va)* a traduje se o ní, že patřila Jindřichu VIII. Znázorňuje sv. Jiří s drakem. Kůň a jeho postroj nápadně připomínají reliéf sv. 334
Stejný výjev se objevuje na medailónku, který byl kdysi součástí sbírky Sira Augusta Wollastona Frankse (Evansová, English Jewellery, s. 84) a v Aldegreverově vzorkovnici. Šperk se stejným námětem je uváděn v rukopise obsahujícím soupis šperků dynastie Lorraine z roku 1599, Biliothèque Nationale, rukopis Lorraine, 183, f. 275. 335 Odkaz Sira Bruce Ingrama rodině Fitzwilliamově. Viz Clifford Smith v Illustrated London News, 9. července 1949, kde jsou šperky detailně ilustrovány. 336 Zřejmě se jedná o stejného autora jako u knižní vazby popisované níže. 337 QVI . A . DIEV . VEVLT. CONPLAI(RE:H)ONNEVR LVY . DOVIT . FAIRE. 338 Revue Universelle des Arts, IV, 1856, s. 449 a násl., s. 518 a násl. 339 Ducerceauovy dlouhé série „fonds de coupes“, které používali jak smaltéři pozdější školy v Limogesu, tak stříbrotepci, se mohly pro svůj kulatý tvar hodit také výrobcům insignií. 340 Brewer, IV, bod I, s. 846. Celý seznam zajímavě ilustruje rozmanitosti témat insignií. 341 Tamtéž, IV, bod 2, s. 2244. 342 Od H. Mielicha. V Alte Pinakothek, Mnichov; Röttger, s. 63. 343 F. Steingräber, „Süddeutsche Goldemailplastik der Frührenaissaince“, Studien zur Geschichte der europäischer Plastik (Festschrift Th. Müller), 1965, s. 223 ff. V Muzeu Viktorie a Alberta se nachází tabulka znázorňující sv. Jakuba z Compostelly v bitvě u Clavija. *V doverském vydání černobílá.
73
Jakuba. Zvlněný okraj je použitý na obrubu postroje a okraj a u proplétaného designu na zelené zemi, která zdobí černé pozadí. Medailónek z druhé insignie se nachází v Cabinet de Médailles v Bibliothèque Nationale (obrazová příloha 65a). Představuje Klanění tří králů. Toto téma zdobí také třetí insignii,344 která si dosud uchovala svůj okraj tvořený úzkou girlandou lemovanou stuhou a zdobenou diamanty s tabulkovým brusem a zadní stranu zdobenou jako insignie královny. Některé druhy šperků se často nacházejí mimo Itálii. Jedním z nejtypičtějších je emailovaný portrét insignie nebo přívěsku, který byl oblíbený kolem roku 1520. Portréty v kamejích byly v té době v Itálii již moderní. Alessandro Medicejský poslal svůj portrét, který vybrousil Domenico del Polo, Františkovi I.345 František I. poté přivezl svého vlastního brusiče kamejí z Itálie a Metteo del Nassaro, který vstoupil do jeho služeb v roce 1515, vytvářel portrétní kameje svého pána, které se dochovaly v Cabinet des Médailles v Paříži.346 Richard Astyll, který pracoval pro Jindřicha VIII.,347 vyrobil portrétní kameje svého pána, z nichž na jedné byl sám a na druhé s malým synem v čepičce s chrastítkem. Další kameje zpodobňovali Filipa II. Španělského a královnu Alžbětu. Ty se dosud nacházejí v soukromé sbírce Jejího Veličenstva. Jacopo di Trezzo vybrousil kameje Filipa II. Španělského a Dona Carlose.348 Dokonce i podobizna Martina Luthera byla vybroušena v chalcedonu.349 Klenotníci, kteří nechtěli zůstat pozadu, vyráběli konkurenční portréty z emailovaného zlata. Nejvybranější z nich byl portrét císaře Karla V. (barevná obrazová příloha IVa)*, který se dnes nachází ve Vídni. Tento portrét je skutečnou ukázkou mistrovské práce emailéra. Svým provedením připomíná obraz. Této kvality se pokouší dosáhnout také portrét Františka I. 350 Většina medailónků však vychází z medailí a zachovává hlavu ve zlatě vyobrazenou z profilu na pozadí z emailu nebo polodrahokamů. Pěkným příkladem je podobizna císaře Karla V. na pozadí z chalcedonu s okrajem z lápisu (obrazová příloha 65b) v Metropolitním muzeu. Předlohou byla medaile, kterou vyrobil Leone Leoni. Dalším šperkem severského původu, který podobně jako insignie a přívěsky s portréty, klade důraz na individualitu svého nositele, tvoří iniciály. Již v roce 1467 vlastnil vévoda burgundský ornament tvořený dvěma propletenými písmeny C, osázený diamanty s tabulkovým brusem.351 Soupis majetku rodiny Este z roku 1494 obsahuje jednu ozdobu ve formě písmene A, osázenou diamanty, rubínem a perlou. Podle všeho byla dovezena z Francie, protože je popisována slovy „a la Paresina“.352 V roce 1515 daroval Jindřich VIII. francouzské královně a vdově po Ludvíku XII. ozdobu ve tvaru dvojitého písmene A, osazeného diamantem, rubínem a perlou (tato ozdoba možná kdysi patřila jeho bratrovi Arthurovi). Později byla změněna do tvaru písmene M.353 Jindřich také vlastnil řetěz s písmeny EE, který pravděpodobně kdysi patřil jeho matce.354 Jindřich VIII. sám měl ve velké oblibě užívání iniciál 344
Gibson, Carmichaelova sbírka, kdysi zapůjčená Muzeu Viktorie a Alberta. Viz také Bonnaffé, Spitzer Collection, III, s. 124. 345 V Cabinet des Médailles, Bibliothèque Nationale. 346 Viz Babelon, Historie, s. 129. Vyráběl také glyptiku; v roce 1531 založil vodní mlýn na Seině pro broušení drahých kamenů. Tamtéž, s. 132. 347 Viz A. B. Tonnochy v Connoisseur, XCV, 1935, s. 275. 348 Cabinet des Médailles, Bibliothèque Nationale. 349 Waddesdonův odkaz, Britské muzeum, č. 175. * V doverském vydání černobílá. 350 Dnes v Musée de Cluny; mohlo by se jednat o medailónek uváděný v soupise majetku krále z roku 1519. Laborde, Glossaire, s. 108. 351 Laborde, Glossaire, s. 213. 352 Gay, pod heslem A. 353 Brewer, II, bod i, s. 88. 354 Tamtéž, III, bod i, s. 163.
74
na špercích, ačkoli kvůli svým četným manželstvím musel některé z nich nechávat několikrát znovu osadit. V roce 1528 vlastnil řetěz s písmeny H a K pro sebe a Kateřinu Aragonskou.355 Holbein pro něj později navrhl přívěsek s písmeny H a I pro něj a Janu Seymourovou. Jeho dcera Marie zdědila celou řadu šperků s písmeny H a H a K.356 Jiné šperky zdobené iniciálami se uvádějí v soupise majetku Karla V.357 a Jakuba V. Skotského.358 Kvůli svému mimořádně osobnímu charakteru se mnoho šperků nedochovalo. Skvostný přívěsek s korunovaným C, osázený rubíny na pozadí tvořeném emailovými spirálami a ovocem, byl nalezen v hrobce švédské královny Kateřiny Jagellonské v katedrále v Uppsale (obrazová příloha 66). V oblouku písmene C skotačí postava z bílého emailu. Na černém pozadí je jemný email červenou a zelenou barvou ve formě řezby a spirál ve stylu arabesky.359 Ještě okázalejší šperk od stejného umělce se nacházel před válkou v klenotnici Grünes Gewölbe v Drážďanech360 (obrazová příloha 67). Byl vyrobený pro Annu Saskou a nese dvojité písmeno A z diamantů s tabulkovým brusem, které má zřejmě symbolizovat Annu a Augusta Saského. Rubínová korunka nad ním je stejná jako u šperku z Uppsaly. Ovoce, spirály a postavy jsou provedené stejnou rukou, pokud jde o návrh a talent, je zadní strana emailovaná stejným stylem. 361 Před poslední válkou vlastnil kníže Czartoryski třetí přívěsek tohoto druhu. Jednalo se korunované písmeno A se dvěma postavami odpočívajícími na lomenici písmene.362 Obrazová příloha 4 a) Kloboukový medailonek z emailovaného zlata s portrétem císaře Karla V. 1520. b) Kloboukový medailonek z emailovaného zlata s postavou sv. Jiří s drakem. Polovina 16. století. Obrazová příloha 5 a) Kloboukový medailonek z emailovaného zlata s postavou sv. Jiří s drakem. Německo, kol. r. 1540. b) Přední strana šperku rodiny Lennoxů nebo Darnleyů. Emailované zlato osázené safíry. Její Veličenstvo královna. Obrazová příloha 6 a) Zadní strana šperku rodiny Lennoxů nebo Darnleyů. Mailované zlato. b) Zadní strana přívěsku z emailovaného zlata s medailonkem Apollona a Dafne. Itálie, pol. 16. století. Její Veličenstvo královna. Obrazová příloha 7 Přívěsek z emailovaného zlata osázený rubíny a smaragdy. Německo, kol. r. 1600.
Je docela dobře možné, že všechny tyto přívěsky navrhl Hans Mielich z Mnichova narozený v roce 1516, uznávaný návrhář šperků. Jím iluminovaný rukopis363 nese iniciálu D, která je tak zdobená, že mohla docela dobře sloužit jako model pro přívěsek. Jeho další návrhy šperků364 však mají s emaily, které nacházíme na přívěscích z Uppsaly a Drážďan, méně společného.
355
Tamtéž, IV, bod 2, s. 2243. Seznam rukopisů, Britské muzeum, Harl. rukopis. 611. 357 Viz Gay, pod heslem Bracelet. 358 Thomson, s. 47. Soupis majetku Jindřicha II. z roku 1551 zahrnuje písmeno H emailované červenou barvou s velkým diamantem a zavěšeným rubínem. Bapst, Bijoux de la Couronne, s. 67. 359 Viz Upmark. Zobrazen na jejím portrétu od Lucase Cranache, kdysi v Czartoryském paláci v Krakově. Zemřela v roce 1583. Nalezen v její hrobce roku 1833. 360 Holzhausen, s. 180; Watzdorf, s. 52. 361 Řetěz, který se dříve také nacházel v Grünes Gewölbe, byl ve formě srdčitých medailónků s jejími iniciálami. Watzdorf, s. 55. 362 Bapst, Joyaux de la Couronne, s. 15. 363 Röttger, s. 31. 364 Viz níže str. ??? 356
75
Neobvyklou paralelu s těmito iniciálami nabízejí ozdoby, které nesou monogram IHS. Raným příkladem je přívěsek s diamanty, uváděny v soupise majetku Philiberta Savojského v roce 1480.365 V roce 1519 vlastnil Jindřich VIII. podobný přívěsek se třemi zavěšenými perlami.366 Jana Seymourová ho na svém portrétu, který pochází z Holbeinovy školy ve Vídni367 a datuje se kolem roku 1537, má připevněný jako brož. Gotická písmena jsou osázena diamanty s tabulkovým brusem na pozadí ze zlatého listoví. Šperky tohoto druhu zůstaly v módě po celé 16. století368(obrazová příloha 72). Po tomto datu je nacházíme zejména v Dánsku.369 Jeden z posledních ze vzácných materiálů je diamantový šperk, který navrhl Arnold Lulls pro Annu Dánskou.370 Dalším druhem přívěsku, který byl typický pro Anglii a Dánsko, byl kříž ve tvaru řeckého písmene tau, o kterém se tradovalo, že má ochranné účinky, protože prorok Ezechiel371 v textu Vulgáty říká, že vyvolení mají „signa Thau super fontes“. Tyto kříže jsou uváděny v anglických soupisech majetku a příklad můžeme vidět na mosazné desce se čtyřmi manželkami Sira Richarda Fitze-Lewese, která se datuje kolem roku 1528 a nachází se v kostele v Ingrave (Essexu). Jeden takový kříž osázený rubíny a safíry má na sobě královna Marie Tudorovna na portrétu z roku 1554, který náleží Společnosti antikvářů. Kvalitní, ale poněkud maloměšťácký exemplář v Národním muzeu v Kodani má na jedné straně scénu s Ukřižováním Krista a na druhé „ukřižovaného“ hada se sluncem a měsícem. Na anglickém dvoře byly více než kde jinde oblíbené šperky ve tvaru srdce. Jindřich VIII. měl minimálně třicet devět takových přívěsků (jeden s postavou sv. Petra Mučedníka, dva emailované s maceškami a karafiáty, probodnuté šípy, jeden s mužem a ženou pod keřem hlohu na jedné straně a Pannou Marií a sv. Annou na straně druhé a jiný se sv. Jiřím, Antonínem a Šebestiánem) a také jeden, který daroval své dceři Marii a na kterém byl na jedné straně muž s antilopou a na druhé dáma.372 Jinou velice rozšířenou módou byly extrémně dlouhé a těžké zlaté řetězy. Kolem roku 1522 kronikář Hall skutečně zmiňuje „massye chanes and Cuyous Collers“ jako důkaz bohatosti oděvu.373 Tato móda však, jak se zdá, pochází z Itálie. Na obraze z roku 1494 v muzeu Brera, který znázorňuje Ludovica il Mora a Beatrice d’Este klečící před Pannou Marií, má na sobě Ludovico jako jediný šperk řetěz z obrovských zlatých článků. V Anglii a Francii takové řetězy nosily hlavně muži.374 V roce 1511
365
Ménebréa, s. 282. Brewer, III, bod i, 164; znovu uváděný v soupise majetku Marie z roku 1542. Srov. Ježíš z diamantů zasazených ve zlatě, uváděný v poslední vůli Alžběty, hraběnky z Oxfordu, z roku 1537. Testamenta Vetusta, s. 674. 367 Kunsthistorisches Museum. Jiná verze se nachází ve sbírce vévody z Bedfordu. Přívěsek, který má na obraze, lze srovnat s jiným, který vlastní autorka této knihy. Viz Joan Evansová v Gazette des Beaux-Arts, ser. 5, XIV, 1926, s. 357. 368 Jeden z roku 1562 je dnes uložený jako přezka pluviálu v kostele sv. Barbory v Mantově. Korunovaná písmena IHS jsou obklopena smaltovanými postavami světského typu. Řemeslné zpracování poukazuje na jihoněmecký původ a přezka zřejmě pochází ze stejného ateliéru jako písmena A a C popsaná výše. 369 Několik takových provedených ve stříbře nebo pozlaceném stříbře se nachází v Národním muzeu v Kodani. Jedna je datována do roku 1574, ale několik z nich je pravděpodobně mladšího data. 370 Kresba v Muzeu Viktorie a Alberta: výrazně připomíná šperk, který se nachází v Cabinet des Mèdailles. 371 Ezechiel, IX, 4. 372 Brewer, IV, bod 2, s. 2243 a IV, bod 3, s. 3069. Měl dvacet jedna rukou držících srdce, ale mohlo se stejně dobře jednat o odznaky: srov. zdobný náhrdelník ze srdcí s rukou na obou koncích, tamtéž, III, bod i, s. 163. 373 Např. Chronicles, I, 20. 374 Nošení oficiálních řetězů pokračovalo. V roce 1523 nařídil Jindřich VIII, aby řetěz Podvazkového řádu byl nošen při státních příležitostech a řetěz s dvojitým písmenem S zůstal oficiálním odznakem hodnosti. Starosta Londýna má velice pěkný řetěz s písmeny S, který mu daroval Sir John Alleyn v roce 1546. Další dochované 366
76
zaplatil Jindřich VIII. svému kováři Royovi 199 liber (což byla na tehdejší dobu velká částka) za zlatý řetěz o váze 98 uncí.375 Holbeinův portrét zobrazuje Sira Briana Tukeho376 s obyčejným těžkým řetězem, na kterém je zavěšený kříž. Sir Percival Hart377 má na portrétu ze stejné doby neuvěřitelně masivní zlatý řetěz, jehož každý článek je velký jako zásnubní prsten.378 Můžeme jej srovnat s „chesne d’or a anneletz, façon de chesne de puis, à crochet“, který se v roce 1554 nacházel mezi majetkem Emarda de Nicolay.379 V tudorovské Anglii se těžké zlaté řetězy skutečně používaly, podobně jako později tabatěrky na šňupací tabák, jako běžný dárek suitám velvyslanců a všem šlechticům, kteří sloužili králi. Ve Flandrech a Německu však tyto řetězy nosily převážně ženy. Objevují se na většině portrétů dam od Lucase Cranacha staršího po roce 1506. Řetězy se zdobenými články, které byly těžké jako okovy, se objevují na jeho portrétu saské princezny z let 1516-1518380 a na portrétu Anny Buchnerové z roku 1518.381 Portrét z roku 1526, který se nachází v Ermitáži, zobrazuje urozenou dámu s těžkým „obojkem“ ze zlata posázeného kameny a nesmírně těžkým čtyřřadým řetězem. Podobný řetěz se objevuje na portrétu nevěsty Sibylle von Jülich-Kleve-Ber ze stejného roku.382 Portrét Cranachovy vlastní ženy (obrazová příloha 68) ilustruje jeho použití řetězu s velkými vroubkovanými články, propletenými jako stonek révy. Triptych, který namaloval Barend van Orley pro rodinu Hannetonů kolem roku 1525383 zobrazuje manželku hlavy rodiny s masivním řetězem z obyčejných článků. Její starší dcera má na sobě lehčí řetízek stejného druhu, na kterém je zavěšený překrásný přívěsek osazený třemi drahokamy a třemi perlami ve zlatě s květinovým vzorem kolem centrálního kamene.384 Holbeinův portrét Dame Alice Morové,385 který pravděpodobně vznikl v roce 1527, ji zobrazuje se zlatým řetězem dvakrát ovinutým těsně kolem krku a jednou řadou visící vpředu dolů a druhým trojitým řetězem s krucifixem zavěšeným u pasu. Kromě těchto řetězů z obyčejných článků vlastnili panovníci v severní Evropě obvykle alespoň jeden mimořádně bohatě zdobený řetěz, který tradičně používali při státních příležitostech. O jaký druh šperku se jednalo, ilustruje například vlámský obraz Tří králů z počátku 16. století, který se nachází v galerii Uffizi. Jeden z králů má na sobě řetěz z obrovských rubínů, z nichž některé jsou hranaté a jiné oválné, ve zlatých lůžkách se stáčeným orámováním. Velké perly vystupují nad a pod články medailónku a na řetězu je zavěšený přívěsek ve stejném stylu osazený obrovským obdélníkovým rubínem. Legendární řetěz Jindřicha VIII. se spinely byl neméně okázalý. Objevuje se na celé řadě jeho portrétů, zejména v dnešní Národní galerii v Římě (obrazová příloha 69). Skládal se z několika do roviny vybroušených spinelů, z nichž některé byly hranaté a některé oválné, zasazených v lůžkách ve oficiální řetězy z této doby patřily hudebním sborům ve městech Beverly a Exeter a žakéřům v Norwichi a Bristolu. Viz Joan Evansová, English Jewellery, 80, č. 3. 375 Clifford Smith, s. 237. 376 Výstava Burlingtonského klubu výtvarného umění, 1909, č. 43. 377 Ve sbírce Sira Olivera Hart-Dyka, Bart. 378 Ještě v roce 1588 dostala Alžběta jako dárek k Novému roku řetěz vážící 161 uncí, ale mohlo se jednat jen o decentní způsob dárku určité finanční hodnoty. 379 Gay, pod heslem Chaîne. V soupise majetku Jakuba V. Skotského z roku 1539. Thomson, s. 49. 380 V Boothově sbírce, Detroit. 381 V Hohenzollern-Sigmaringenově sbírce. 382 Ve Schlossmuseum ve Weimaru. 383 Nyní v muzeu v Bruselu. 384 Mladší dcera má na sobě přívěsek ve tvaru kříže s pěti kameny a třemi perlami ve stejném stylu. 385 Ve sbírce Lorda Metheuna.
77
formě okvětních plátků a spojených zlatými ornamenty s bohatým listovým zdobením. Na každém z nich byly posazeny dvě obrovské perly.386 Spojení článků řetězu bylo volné, čímž vznikal efekt stuhy. Na portrétu z Říma má král kabát vpředu sepnutý čtyřmi podobně vypadajícími rubíny a osmnáct dalších rubínů vidíme na rukávech. Lze předpokládat, že další se nacházejí na ostatních částech kabátu, které nevidíme. Hall uvádí popis krále z roku 1539, který celkem přesně odpovídá tomuto portrétu. „Byl oděný do kabátu z nachového sametu … s průstřihy na rukávech a hrudníku, lemovanými zlatou látkou a sepnutými velkými knoflíky z diamantů, rubínů a orientálních perel … jeho noční pláštěnka byla zdobená drahými kameny, ale jeho čepec byl tak bohatě zdobený, že jen málokdo by si to mohl dovolit. Kromě toho nosil pás a řetěz s takovými spinely a perlami, jaké málokteré oko spatřilo.“387 Kromě svého okázalého řetězu měl Jindřich VIII. ještě jeden s devíti spinely upevněnými mezi anděly a třiceti šesti perlami.388 Druhá série portrétů389 znázorňuje Jindřicha VIII. se stejným řetězem a rubínovými přezkami a sadou minimálně dvanácti přezek ve tvaru pásků, z nichž každá má uprostřed obrovský safír a dva menší safíry po stranách. Všechny kameny jsou usazené ve zlatém listoví se spirálovými ozdobami stejně jako u prvního řetězu. Jindřich VIII. nebyl ve své okázalosti jediný. V roce 1530390 vlastnil král František I., známý svým zalíbením v diamantech, velký řetěz s jedenácti pozoruhodnými kameny, z nichž některé měly tabulkový výbrus a jiné byly vybroušené do špičky, spojenými řeholnickými uzly z perel, s přívěskem ve tvaru A osazeným diamantem s výbrusem Prant-Poincte a s dvěma diamantovými brožemi, z nichž jeden diamant měl tabulkový výbrus a druhý výbrus Pointe de Bretagne.391 Na klobouku nosil velký diamant dynastie Dunois, který byl zrcadlově vybroušený, se třemi zavěšenými rubínovými kapkami. Právě on zavedl tradici francouzských korunovačních klenotů jako trvalé sbírky. Když se oženil s Eleonorou Rakouskou, měla k nim užívací právo pouze ona. Po smrti svého prvního manžela vrátila Marie Stuartovna francouzskému králi velký diamant se zavěšenou perlou, který František I. koupil za cenu šedesáti pěti korun a daroval jí.392 Jeho zlatník Jean Duvet, který zemřel kolem roku 1562, z nich vyrobil „klasické“ šperky, které zůstaly dlouhou dobu v módě. Když Kateřina Medicejská přijela v roce 1532 do Francie, aby se provdala za Jindřicha, vévodu orleánského, přivezla s sebou nejvybranější perly, jaké kdy Francie viděla.393 Při své korunovaci v roce 1548 neměl Jindřich plášť sepnutý tradiční sponou s květem lilie, ale měl na sobě kříž z devíti diamantů. Pět diamantů s tabulkovým brusem se nacházelo na samotném kříži a jeden kulatý kámen a tři špičaté na spodní části, zasazené ve zlatě s barevným emailem, kterou nechal vyrobit František I. 394 Jindřich VIII. je na
386
Jinak osázené rubíny a perly na řetězu znázorněném na raném portrétu Jindřicha VIII. (kol. r. 1516) ve sbírce Clifforda Smithe (Illustrated London News, 9. prosince 1933) naznačují, že mnohé z těchto šperků zdědil po otci a nechal je za své vlády znovu osadit. Velký řetěz ze spinelů je znázorněn na portrétu Jindřicha VIII ve sbírce Lorda Brownlowa; Výstava anglických portrétů Burlingtonského klubu výtvarných umění, 1907, č. 10. 387 Hall, Chronicles II, 298. 388 Brewer, III, bod i, 163; na obraze je pravděpodobně znázorněn řetěz se šestnácti spinely a čtyřiceti čtyřmi perlami. 389 Např. hrady Warwick a Howard; viz Illustrated London News, 14. října 1933. 390 Bapst, s. 4. 391 Cérémonial de France, 1515; citováno podle Gay, pod heslem Bague. 392 Laborde, Glossaire, s. 504. Sama vlastnila „accoustrement de gros diamens“ složený ze sedmi kusů. Robertson, s. 75. 393 Brantôme, VII, 330. Později je darovala Marii Stuartovně: šest šňůr velkých perel navlečených jako růženec a dvacet pět velkých perel. Po Mariině smrti je koupila Alžběta za velice výhodnou cenu. 394 Bapts, Bijouy de la Couronne, s. 44. Později si ji půjčila Dianne de Poitiers.
78
portrétu z roku 1555395 zobrazený s velkou girlandou z perel, spojených emailovými stuhami, a s oválným medailónkem ve spirálovém lůžku. Během vrcholné renesance nesmírně vzrostlo bohatství anglického, francouzského a španělského dvora. Přinejmenším v Anglii měl král k užívání také obrovské církevní poklady. Jen ze svatyně sv. Tomáše Becketa pocházely dvě truhly, které byly tak těžké, že je šest až osm mužů sotva uneslo, plné zlata a drahých kamenů nevyčíslitelné hodnoty, které mohl král užívat. Země starého světa se navíc začaly obohacovat poklady světa nového. Španělské lodě přivážely každoroční náklad zlata a stříbra, drahých kamenů a perel z Ameriky, které rozmnožily bohatství starého světa. Stojí za zmínku, že velkolepost první poloviny 16. století nespočívala v hromadění dalších drahých kamenů, ale spíše ve vlastnictví několika sad nádherných šperků. Výjimku tvořily ozdoby klobouků, které zcela ovládal rozmar a momentální záliba, a díky tomu bylo jejich vyjádření nespočetné. Nicméně na počátku století vznikalo méně elegantních ozdob než například ke konci 14. století. Existovaly však pomandry, které se obvykle nosily připevněné k opasku. Soupis majetku Charlotte d’Albret z roku 1514396 zmiňuje jeden zlatý pomandr ve tvaru granátového jablka s otvory po stranách. Pomandr, který z poloviny vypadal jako kaštan a z poloviny jako větvičky růží, a jiný ve tvaru koule, uvnitř které byl ukrytý celý svět, jsou uváděny v soupise majetku zámku de Pau z roku 1561397 a čtyřicet čtyři pomandrů stejného druhu a jeden další se vyskytují ve francouzském královském inventáři z roku 1560.398 Dochované exempláře jsou většinou stříbrné. Výjimku tvoří pomandrové pouzdro z těsně vinutého zlatého drátu, zdobené perlami, které nalezl převozník v bahně na jižním břehu Temže.399 Malé modlitební knížky ze zlata zdobené drahými kameny nebo emailem se také nosily připevněné k opasku. Návrh na jednu modlitební knížku provedený ve zlatě technikou niello nabídl Lucas de Salamanca u své zkoušky barcelonskému cechu zlatníků kolem roku 1520.400 Holbeinovy návrhy šperků zahrnují jeden pro modlitební knížku s emailovým arabeskovým motivem na dvoubarevném podkladě a s iniciálami T. W. Pravděpodobně byla určena básníku Thomasu Wyattovi, úředníkovi královské klenotnice. Soupis šperků Jindřicha VIII. v tajné klenotnici401 zahrnuje podobnou knížku s diamantovým křížem a dalšími drahými kameny na jedné straně, zavěšenou na řetízku ze smaragdů. Královna Alžběta u sebe nosila knížku s kopií poslední modlitby Eduarda VI. ve zlaté vazbě zdobené jamkovým smaltováním v černé barvě s arabeskovými vzory a bílými emailovými rozetami. Na jedné straně byla osazená kamejí z přírodní lasturoviny a na druhé straně červeným a zeleným emailem v rytině.402 Prostřednictvím Alžbětina bratrance, Lorda Hunsdona, přešla do rodiny Berkleyů, kde se dochovala do dnešních dnů. Zlatá knižní vazba v Britském muzeu (obrazová příloha 70) je zdobená obrazovými reliéfy zvýrazněnými bílým emailem. Poněkud neforemné proporce naznačují, že se jedná o výrobek anglického řemeslníka. Na jedné straně je vyobrazen had na kříži s nápisem: MAKE THE A FYRYE SERPEN AN SET IT VP FOR A SIGNE THAT AS MANY AS ARE BYTTE MAYE LOKE VPON 395
Museum v Le Puy. Gay, pod heslem Pomme de Musc. 397 Gay, pod heslem Pomme de Muc. 398 Revue Universelle des Arts¸ IV, 1856, s. 520-3. 399 V Britském muzeu. 400 Davillier, obrazová příloha III, obr. 3. 401 Britské muzeum, rukopis Stowe 560. 402 Clifford Smith, obrazová příloha XXXV, 7, s. 274. 396
79
IT AN LYVE. Na druhé straně je Šalamounův soud s nápisem: THEN THE KING ANSVERED AN SAYD GYVE HER THE LYVING CHILD AN SLAYE ET NOT FOR SHE IS THE MOTHER TEHREOF (potom král odpověděl a řekl, dej jí to živé dítě a nezabíjej je, protože ona je jeho matka). Druhá knižní vazba, která není v současné době upevněná a nachází se ve stejném muzeu, má podobná emailový výjev s Šalamounovým soudem ve dvou scénách, a proto musí pocházet od stejného autora. Mimořádně skvostná ukázka cizí řemeslné zručnosti (obrazová příloha 71) má ústřední medailon emailovaný výjevem se stvořením Evy a scénou nymfy překvapené během koupele. Anděle doplňují sedící postavy mezi spirálovými a listovými ozdobami. Celek představuje mistrovské dílo svého druhu.403 První polovinu 16. století lze považovat za období, kdy šperkařství bylo nejvíce spjato s velkým uměním sochařským a malířským. Možnosti šperkařských technik byly posunuty až na hranici, aby toto spojení zůstalo zachováno. A je třeba přiznat, že v některých případech byl výsledek skutečně hodný mistra. Postačí však, když se podíváme na návrhy, jaké vytvářel například Holbein, abychom si uvědomili, že tradiční postupy se nevytratily a že šperky 16. století vyzařují nádheru, vznešenost a poklid svým vlastním způsobem.
403
Některé velice pěkné knižní vazby z počátku 17. století z emailovaného zlata se nacházejí v zámku Rosenborg v Kondani a Myntkabinett ve Stockholmu. Neměly již očko pro zavěšení, a přestaly tak fungovat jako osobní ozdoby.
80
Kapitola 5
Pozdní renesance Trvalo dobrých dvacet let, než vliv rané renesance patrný v sochařství a malířství plně pronikl do šperkařství. Kolem roku 1540 již tato raná fáze ve velkém umění ustoupila manýrismu – fázi propracovanosti a umu, menšího měřítka, ráznějšímu pohybu a zdobné okázalosti spíše než vznešené jednoduchosti. Trvalo dalších dvacet let, než se nový styl naplno projevil v návrzích šperků, nicméně kolem roku 1560 byl nový vliv v nižším umění již jasně patrný. Neexistuje žádný definovatelný zlomový bod. Je dokonce těžké nalézt přesné kritérium změny, protože se jednalo spíše o změnu pojetí a smyslu hodnot než změnu formy. Není však pochyb o tom, že po roce 1560 se ve šperkařství objevuje svěží prvek, který se rychle stává dominantním faktorem na úkor poněkud strohé a téměř architektonické velikosti první poloviny století. Důraz se posouval od architektonické velikosti k větší hloubce, což odpovídá přesunu center šperkařství z Itálie a (v menší míře) Francie do větších měst Německa a Rakouska. V samotné Itálii se tradice monumentální elegance udržela. Četné portréty Eleonory Toledské, které namaloval Bronzino, ji vždy vyobrazují v obyčejných šatech z nejskvostnějšího brokátu, jaký si dokážeme představit, s krátkou a dlouhou šňůrou perel. Jediný šperkem na jejím oděvu je jednoduchý přívěsek z velkého kamene s perlou ve tvaru kapky a opasek z drahých kamenů v emailových lůžkách. Úžasný přívěsek (obrazová příloha VIb)* v soukromé sbírce Jejího Veličenstva britské královny je propracovanější se skupinou Kupidů, válečníků a sirén kolem centrálního medailónku s Apollonem a Dafne, ale vykazuje také uspořádanou bohatost a architektonickou linii.404 Ve Francii se styl rozvíjel rychleji než v Itálii, ale náboženské války vedly k vlně zadlužování královského dvora, kdy šperky sloužily jako zástava. Nějakou dobu po roce 1577 byl kredit Francie vyčerpaný405 a poptávka po okázalých špercích téměř vymizela. Discours sur les causes de l’extrême cherté qui est aujourd’hui en France, publikovaná v Paříži v roce 1574, uvádí, že František I. miloval šperky, a v důsledku toho je všichni během jeho vlády nosili, zatímco Jindřich II. je rád neměl a za jeho časů se nosily málo. Jednalo se však spíše o výsledek špatné finanční situace než o osobní vkus. Nádherné diamanty a perly Františka I. nechal František II. znovu osázet v roce 1559 jako krátký náhrdelník, pásek na čelo a dlouhý řetěz přes rameno z řeholnických uzlů. Všechny tyto šperky byly vyrobeny ze zlata zvýrazněného červeným emailem a většinou byly v zástavě.406 Jen o dva roky později po opakovaném osazení byl jeden z nejdůležitějších diamantů nabídnut Alžbětě jako odškodnění za Calais. Poté se šperky na dlouhou dobu změnily z předmětů určených k potěšení v předměty používané jako zástava, na základě které bylo možné půjčovat si peníze. 407 Tento způsob využití nevedl nutně k jejich zničení, ačkoli po dlouhé roky byly málokdy k vidění. K našim znalostem o takových špercích výjimečně přispívají záznamy o darech nebo jejich vložení do zástavy. Dochovala
404
O italských klenotnících té doby víme podstatně méně, ačkoli Garzoni v La piazza universale (kap. 58, s. 516), druhé vydání, 1587, uvádí, že Paolo Rizzio byl v té době nejlepším šperkařem v Benátkách. 405 Viz Bapst, Rôle économique. * V doverském vydání černobílá. 406 Bapst, Couronne, s. 55. 407 Tamtéž, s. 61,
81
se detailní kresba diamantové ozdoby408 (obr. 11), kterou daroval vévoda z Lorraine vévodkyni z Elbeufu v roce 1592, aby její pomocí mohla zaplatit za manželovo výkupné. Obrázek 11 Kresba diamantového šperku, který patřil v roce 1592 vévodovi z Lorraine.
V německých zemích zůstával důležitým centrem Augšpurk a na významu získala také Praha, a to přibližně mezi lety 1570 a 1612 v době vlády císaře Rudolfa II. Konec této prosperity přinesla Třicetiletá válka. Velkými centry šperkařství byly v době rivality mezi Alžbětou I. a Filipem II. také Anglie a Španělsko. Anglie ovšem přišla o svoje výsadní postavení kvůli občanské válce. Proměnlivé bohatství evropských panovníků a jejich dvorů výrazně přispělo k rozvoji mezinárodního obchodu se šperky, který probíhal ve značně rozsáhlém měřítku. Zařadit konkrétní šperky do kontextu určité země 16. století je o něco jednodušší než u šperků z první poloviny století. Šperkaři Kateřiny Medicejské byli Francouzi – Dujardin, Mathurin, Lussaut a Hérondelle;409 Alžběta zaměstnávala mnoho Angličanů, ale její hlavní klenotník, mistr Spilman, byl z Horního Německa.410 Všichni však byli ovlivněni rytými návrhy a šperky dováženými z jiných center. Jedním z vlivů, který mohl v té době přispět k zálibě v okázalosti spíše než ve strohé eleganci, byla postupná koncentrace šperků jako součástí dámských oděvů. Do té doby nosili šperky muži ve stejné míře jako ženy. Jindřich VIII. nosil větší počet šperků a okázalejší kousky než kterákoliv z jeho manželek. V druhé polovině století muži sice stále nosili luxusní vyšívané části oděvu, ty však byly zřídka pošity a zdobeny šperky jako kdysi.411 Například vévoda d’Alençon je na portrétech412 zobrazen v dostatečné parádě, ale jenom s jedním řetězem, který tvoří tři řady velkých perel, spojené velkými čtvercovými destičkami, z nichž každá je osazena jedním kamenem v emailovém rámu s lemovkou ve stejném stylu. Jindřich III. je na portrétu, který se nachází v Louvru a pochází přibližně z roku 1580, vyobrazen s obrovským náhrdelníkem z perel ve dvanácti řadách, s dvanácti ozdobami ve tvaru broží na přední části kabátu a velkým šperkem na klobouku, který slouží jako základ chocholu z peří volavky.413 Jedná se o skvělou přehlídku šperků, která je však elegantní spíše než extravagantní. Portréty Kateřiny Medicejské414 a Alžběty Rakouské, francouzské královny, ze stejné doby znázorňují vrchní část jejich časů jako podpůrnou konstrukci z perel s drahými kameny v místě křížení. Jejich čepce jsou bohatě zdobené. Na sobě mají krátké náhrdelníky a dlouhé řetízky, které jsou připevněné k živůtkům, a krátké řetízky s velkými přívěsky (obrazová příloha 74). Skutečnost, že se jedná o skutečně existující šperky, lze dokázat porovnáním portrétu Alžběty Rakouské a účtů za nové osazení zbytku francouzských korunovačních klenotů a jiných dokumentů.415 Spodní řetěz z rubínů, smaragdů a diamantů s přívěskem, který tvoří velký diamant s rubínem a zavěšenou perlou, byl jejím svatebním darem od Kateřiny Medicejské.416 Ozdoba ve formě náhrdelníku, kterou má ve vlasech, je podle všeho dar od ženicha. V jejích kazetách se skutečně nacházelo pět kompletních souprav šperků s diamanty, 408
Bibliothèque Nationale, fond rukopisů, Lorraine, 183, fol. 253. Bapst, Couronne, s. 114. 410 Nichols č. II, s. 592: pocházel ze svobodného města Lindau na Bodamském jezeře. 411 Ozdoby se obvykle omezovaly na knoflíky; princ Ranuccio Farnese měl v roce 1578 dvanáct zlatých s korunovaným orlem uprostřed (Campori, s. 48) a francouzský král jich měl v roce 1591 sto čtyřicet tři v sadách různých velikostí. Bapst, Couronne, s. 237. 412 Např. v Musée Condé, Chantilly. 413 Soupis jeho majetku, citace z Gaye, pod heslem Pendants d’oreille, obsahuje pár diamantových náušnic. 414 Dobrým příkladem je portrét od Pourbuse v galerii Uffizi, který zobrazuje celé šaty pošité perlami. Datuje se do roku 1559. 415 Bapst, Couronne, s. 144. 416 V. von Klarwill, Fugger Newsletters, II, 1952, s. 11. 409
82
smaragdy, safíry, perlami nebo rubíny. Každá sada obsahovala carcan neboli krátký náhrdelník, řetěz na ramena, cotière neboli řetízek s přívěskem a bordure neboli čelenku. Součástí diamantové soupravy byl také opasek.417 Vévodkyně z Lorraine měla také carcan a řetěz s diamanty s tabulkovým výbrusem, cotière, kříž a touret ve stejném stylu.418 Řetízek musela nechat v roce 1610 zastavit a v té době také vznikl jeho podrobnější popis.419 Byl tvořen čtyřiceti články emailovanými bílou, červenou a zelenou barvou, které se ke konci zvětšovaly a byly ve tvaru srdce s korunkou. Celek byl na jedné straně osázený šedesáti čtyřmi diamanty a na druhé šedesáti dvěma rubíny. Okázalejší šperky stejného druhu však nalézáme na portrétech rakouské královské rodiny ve Vídni a je pravděpodobné, že nápad se soupravami šperků vznikl na dvoře císaře Maxmiliána. Portrét Alžběty z Valois,420 španělské královny, který namaloval Alonzo Sanchez Coello na počátku 60. let 16. století, dokazuje, že v té době tato móda došla také do Španělska. Její krátký náhrdelník (carcan), řetízkový pásek (v jejím případě čtvercový) a ozdoby vlasů spolu ladí a jsou tvořené ze zlatých destiček s bohatým rytím a emailováním, které jsou střídavě osazeny velkými perlami a jednotlivými rubíny s tabulkovým brusem. Portréty španělských infantek rodiny Filipa II. v muzeu Prado zobrazují podobné šperky uzpůsobené pro jiný druh šatů (obrazová příloha 75).421 Náhrdelník spočívá na spodní části vysokého límce, chybí náhrdelník nošený přes ramena, ale místo něj je neméně zdobný opasek. Přední strana šatů a ramenní části jsou pošité okázalými kovovými ozdobami, které připomínají brože. Móda těchto opasků se brzy rozšířila do Francie – dáma na portrétu, který se datuje kolem roku 1570 a nachází se v muzeu v Lille, je zobrazena s řetězem, opaskem a náramky. Všechny tyto šperky se skládají z medailonků s centrálním kamenem a osmi kopretinami z perel kolem. Kresby, které pořídil Hans Mielich z Mnichova422 jako ilustrace k soupisu šperků, které vlastnili vévoda Albrecht V. Bavorský a Anna Rakouská, podobné šperky obdivuhodným způsobem znázorňují (obrazová příloha 73). Jsou zajímavé zejména tím, že zachycují propracované zadní strany ozdobných náhrdelníků, emailované jemným maurským vzorem. Dochovaný skvostný řetěz v mnichovské Schatzkammer, který je známý jako řetěz Řádu sv. Jiří, dokazuje mistrné zpracování podobných šperků.423 Na jiných místech v Německu bylo takové nádhery dosahováno v pomalejším tempu. Na portrétu od Lucase Cranache mladšího z roku 1564424 je kurfiřtka Anna Saská zobrazena se svými okázalými, ale nesourodými ozdobami. Dva víceméně trojúhelníkové přívěsky jsou zavěšeny jeden pod druhým a ještě pod nimi vidíme jiný přívěsek osázený čtyřmi nádhernými kameny s korunkou. Měla také obrovský dvojitý řetěz a bohatě zdobený náhrdelník a náramky. Její šaty jsou pošité ozdobami. Celek působí sice nádherným, ale nesourodým dojmem. V Británii se soupravy šperků postupně stávaly doménou žen. Jindřich VIII. měl alespoň dvě sady velice impozantních šperků, které se měly nosit jako souprava, ale jeho dcera Marie Tudorovna se 417
Bapst, Couronne, s. 117. V roce 1588 královna Margot některé ze svých šperků prodala; velkovévoda toskánský koupil diamanty a vévoda z Mantovy rubíny, tamtéž s. 153. 418 Bibliothèque Nationale, rukopis Lorraine, 183, fol. 15. 419 Roy, s. 336. 420 Ve Vídni. 421 Podobná souprava poněkud odlišného návrhu je k vidění na Coellove portrétu infantky Cateriny Michely ve stejné galerii. 422 Některé se nacházejí v Královské knihovně v Mnichově, některé v Bavorském národním muzeu, a některé jsou (nebo donedávna byly) v Hefner-Altneckově sbírce v Mnichově. Viz Hefner Altneck, Deutsche Goldschmiede-werke des sechzehnten Jahrhunderts, Frankfurt, 1890. 423 Přívěsek dříve ve Figdorově sbírce ve Vídni (Rosenberg, Figdor, obr. 80) měl zadní stranu emailovanou ve stejném stylu, jaký je znázorněn na Mielichově kresbě. 424 Nyní ve Staatliches Historisches Museum v Drážďanech. Watzdorf, s. 51.
83
nepokoušela této nádheře konkurovat.425 Na portrétu, který náleží Společnosti londýnských starožitníků, je znázorněna s náhrdelníkem z perel a safírů s přívěskem ve tvaru kříže tau s obrovským diamantem (pravděpodobně se jednalo o legendární „Francouzské zrcadlo“), obklopený postavami faunů z emailovaného zlata,426 a s kulatým přívěskem za pasem, který byl osazený diamanty uspořádanými do kříže s emailovanými postavami mezi rameny kříže. Skotská královna Marie přirozeně následovala francouzskou módu a v roce 1561 vlastnila „acoustrement de gros diamens“ se dvěma čelenkami, krátkým náhrdelníkem, řetízkem, opaskem a dvěma šnůrami korálů a také menší soupravy s diamanty, z nichž jedna byla s bílým a druhá s černým emailováním, čtyři s velkými rubíny a perlami a dvě z navlékaných perel.427 Královna Alžběta však lépe než kdo jiný dokazuje změnu v užívání šperků, která nastala mezi oběma pohlavími během století, kdy většina panovnické moci v Evropě ležela v rukou žen. Stojí také za připomenutí, že v domácnosti Alžběty I. se nacházel i muž, Nicholas Hilliard, který byl v duchu nejlepší renesanční tradice malíř i šperkař zároveň.428 Hilliardův děd John Wall pracoval jako zlatník v Londýně a jeho otec provozoval stejné řemeslo v Exeteru. Hilliard se podle všeho nejdříve vyučil zlatníkem. Ve svém pojednání Arte of Limning uvádí podrobný návod, jak malovat drahé kameny. Ty pro něj symbolizují archetypy barev. Píše o trpělivosti, kterou vyžaduje grafické umění a přirovnává ji k trpělivosti, kterou vyžaduje výroba glyptiky a šperků. Alžběta I. je na portrétu v Národní portrétní galerii (obrazová příloha 77) vyobrazena se skvostným náhrdelníkem a řetězem kolem krku. Uprostřed řetězu vidíme velký safír, který je stále zasazený v lůžku ve tvaru růže, jak ho nosil její otec. Náhrdelník je tvořen skupinami čtyř perel, řetěz skupinami pěti perel v lůžkách z černě emailovaného zlata, mezi kterými jsou medailonky s diamantem v červeném lůžku nebo rubínem v černém lůžku. Nemá na sobě řetízek (cotière), ale na prsou má připnutý velký přívěsek s fénixem (jeden z jejích odznaků). Ozdoby na její hlavě jsou ve stejném stylu jako náhrdelník. Opasek má z velkých perel a šaty pošité perlami429 a malými dohranata vybroušenými kameny v emailových lůžkách. V roce 1584 ji většina nejváženějších dvořanů darovala soupravy šperků (parueres en suite). Na Nový rok ve stejném roce ji Sir Christopher Hatton daroval ozdobu hlavy, která se skládala ze sedmi kusů. Tři z nich byly ve tvaru květů řebčíku královského a čtyři ve tvaru victories. Všechny byly osazené diamanty, rubíny, perlami a opály. Následující Nový rok daroval královně ozdobu vlasů a řetěz. Ozdobu do vlasů tvořily články ve tvaru řebčíku královského a srdcí.430 S tím, jak se postupně zvětšovalo okruží, nebylo již možné nosit náhrdelníky, nicméně na portrétu z roku 1588, který se nachází v Národním námořním muzeu v Greenwichi, má na přední straně šatů našité shluky perel, které pocházejí z náhrdelníku a řetězu.
425
Zdá se, sdílela rodinnou vášeň pro šperky. Stojí za zmínku, že na mezi dárky, které obdržela na Nový rok, bylo mnoho šperků, i když samozřejmě dostala i další dárky jako šaty, lavabo atd. Nichols, I, p. XXXIV a násl. 426 Stejný šperk je znázorněný na jejím portrétu od Anthonise Mora ve sbírce Lorda Northamptona. 427 Robertson, s. 75. Zdobený cotière (řetízek) s hadovitými články ze zeleného emailu, který darovala Marii Setonové, je nyní rozdělený mezi královskou sbírku ve Windsoru (kam jej přidala královna Marie, která ho dostala od Lady Bathurstové u příležitosti stříbrného jubilea v roce 1935) a sbírku pana Hayse, dědice rodiny Setonových, na zámku v Dunsu. 428 Viz P. Norman, „Nicholas Hilliard’s Treatise concerning „The Arte of Limning“, ve Walpole Society Transactions, sv. I, 1911-2, s. 13. V básni oslavující diamant (s. 45) považuje za samozřejmé, že by měl být osazený na „on his black feyntor“ nebo na fólii. 429 Ne všechny byly pravé; účet z roku 1569 je za 520 „perel pro královnu“, kus za penci. Nichols, I, s. 271. 430 Nichols, II, s. 419, 426.
84
Hojnost vstoupila do šperkařského umění nejen ve formě výše uvedené okázalosti, ale také díky využívání nových způsobů zdobení.431 První přenosný časoměřič prý vyrobil Peter Henlein z Norimberku krátce po roce 1500 a soupis šperků, které dostala Kateřina Howardová od Jindřicha VIII.,432 obsahuje tři zlaté destičky s hodinami a zlatý pomandr, ve kterém byly další hodiny. Marie z Lorraine je na portrétu v Národní portrétní galerii433 vyobrazena s dvojími hodinkami, z nichž jedny má zavěšené na živůtku na bohatě zdobeném řetízku a druhé na konci dlouhého přívěsku, který má zavěšený na zlatém řetízkovém pásku.434 Hodinky se také brzy začaly bohatě zdobit. Markéta z Valois měla v roce 1579 malé hodinky osázené diamanty a rubíny,435 ale nejlepší představu o rozmanitosti hodinek 16. století získáme ze seznamu šperků královny Alžběty. Například v roce 1572436 dostala „armlet or skakell of golde, all over fairely garnishedd with rubyes and dyamonder, haveing in the closing thearof a clocke“. Soupis jejího majetku z roku 1587437 obsahuje část výhradně věnovanou hodinkám. Osm jich bylo ze zlata nebo křišťálu, jedny byly zdobené žábou a lvem a dvoje ve tvaru květin. Hodinky v té době totiž ještě neměly vlastní ustálenou formu, ale napodobovaly jiné šperky. Křišťálové hodinky zasazené do emailovaného zlata, které údajně náležely Alžbětě, jsou nyní majetkem Královského institutu. Svým tvarem nejvíce připomínají relikviářový přívěsek. Další měly tvar křížů, pomandrů a pouzder na miniatury.438 Některé byly vyrobeny jako přívěsky memento mori ve tvaru lebky – tato forma byla pro přístroj, který zaznamenával plynoucí čas, velice příhodná.439 Obrázek 12 Rytiny s návrhy šperků od Erasma Hornicka, 1562.
Portréty z této doby ukazují, že zdobená byl každá myslitelná součást oděvu. Královna Alžběta440 je na obraze namalovaná s vějířem ze pštrosích per se zdobnou rukojetí a v soupise jejího majetku je zaznamenáno mnoho podobných vějířů. Podobné rukojeti se objevují na rytinách s návrhy Erasma Hornicka z Norimberku publikovaných v roce 1562 (obr. 12) společně s dalšími návrhy pro zdobení hlavy a drápů sobolích kožešin, jaké třeba nacházíme v některých soupisech majetku z té doby,441 a návrhy přívěsků ve formě draků a mořských koníků, insignií s postavami milenců442 a zdobných hodinek. Seznam šperků ukradených antverpským zlatníkům v Londýně v roce 1561443 nabízí pozoruhodně přesnou paralelu s Hornickovými návrhy a ukazuje, jak úzce sledoval módu. Tento seznam zahrnuje nádherný vějíř s „postavami různých zvířat osázených diamanty a rubíny“, brože „ze zlata s postavami“ bohatě zdobenými a sedlo vykládané drahými kameny.
431
Dokonce i tyčinky na čištění uší byly zdobené; viz Joan Evansová, English Jewellery, s. 81. Britské muzeum, rukopis Stowe, 559. 433 Kdysi nazývaný Fraser-Tytlerův portrét skotské královny Marie. 434 Ještě v roce 1610 byly hodinky v soupise majetku Marie Medicejské zahrnuty v části „pendans à porter à la ceinture“. Bruel, s. 200. 435 Gay, pod heslem Montre. 436 Nichols, I, s. 294. 437 Britské muzeum, Královský rukopis, příloha 68. 438 Viz Williamson, Catalogue of the Pierpont Morgan Collection of Watches. 439 Viz Véron v L’Art, XXIX, 1882, s. 217. 440 Národní portrétní galerie, č. 2471; portrét je pozoruhodný velikostí a počtem šperků, kterými jsou královniny šaty pošity. 441 Např. soupis majetku Lady Arabelly Stuartové, 1608, v Reliquary, I, 1860-1, s. 118. „A Fiche Sable, the head and clawes of Goldmisth worke enamelled and set with diamonds and rubies.“ Jeden je zobrazený na portrétu zakladatelky Sidney Sussex College, Lady Frances Sidneyové. Dochovaný exemplář patří panu Johnu Huntovi. 442 Srov. okouzlující přívěsky s tímto námětem ve Waddesdonově odkazu v Britském muzeu a v Sauvageotově sbírce v Louvru. 443 Britské muzeu, rukopisy, Harl., 286, položka 3. 432
85
Nejvýznamnější Hornickovy návrhy jsou však ty pro velké figurální přívěsky, které začínaly nahrazovat kloboukové brože jako příležitost ukázat řemeslnou zručnost šperkaře i emailéra. Někdy se nosily zavěšené na krku, jako je tomu na portrétu Anny Habsburské, španělské královny, na obraze Anthonise Mora z doby kolem roku 1570,444 nebo zavěšené na řetízku na hrudi, jak můžeme vidět na portrétu Lady Willoughbyové z roku 1573, nyní ve sbírce Lorda Middletona.445 Častěji se však připínaly na škrobené rukávy, jako je tomu na mnoha portrétech královny Alžběty. Často byly obrovské. Jeden s námětem Zvěstování, dnes v Louvru,446 měří včetně drobných řetízků, na kterých je zavěšený, přibližně 13 cm. Návrhy přívěsků od Erasma Hornicka jsou často ve formě draků a mořských koníků (obr. 13). Vyskytují se společně s celou sérií podobných přívěsků, z nichž většina využívá možností barokních perel, které později přišly do módy jako vyjádření monstrózních forem. Typickým příkladem je velký přívěsek ve formě mořského draka, který je součástí Waddesdonova odkazu (obrazová příloha 82a), jehož jedna strana je posázena barokními perlami a druhá strana je z emailovaného zlata se smaragdy. Jiný přívěsek ze stejné sbírky (obrazová příloha 82c) ještě více připomíná Hornickovy návrhy tím, že k nymfě, kterou zobrazuje, je připojena malá postava z emailovaného zlata.447 Okřídlení pozemští draci, provedení nepochybně stejnou rukou, jsou zastoupení v Muzeu Viktorie a Alberta a ve Wernherově sbírce v Luton Hoo. Jiný přívěsek, který vypadá, jako by pocházel ze stejné dílny, znázorňuje mořskou pannu (obrazová příloha 82b). Tento námět s tělem z barokních perel je také použit na přívěsku, který náleží Jejímu Veličenstvu britské královně,448 a na jiných menších přívěscích v dánské královské sbírce a ve Wernherově sbírce v Luton Hoo. Slavný šperk, který přivezl z Indie Lord Canning,449 delikátní šperk, který se v poslední době objevil v New Yorku,450 a španělský přívěsek v Davillierově odkazu, který se nachází v Louvru (obrazová příloha 83), znázorňují mořskou stvůru. Španělský přívěsek (obrazová příloha 81b) nepředstavuje nestvůru, ale ještěrku. Ve Španělsku byla totiž v módě přírodní stvoření ve stejné (ne-li větší) míře jako mytické nestvůry. Celá řada španělských přívěsků představuje ptáky (obrazová příloha 84): jedná se orla s korunkou a malou holubici ve Wallaceově sbírce, papoušky z pokladu Panny Marie del Pilar v Muzeu Viktorie a Alberta a ve Waddesdonově odkazu451 a labuť v Metropolitním muzeu v New Yorku. Čtyřnohá zvířata zastupuje laň, beránek, malý pes a králík ve Waddesdonově odkazu. Obrázek 13 Dvě rytiny s návrhy přívěsků od Erasma Hornicka, 1562.
Lord Fairhaven452 vlastní pozoruhodný šperk s barokní perlou, která představuje tvář lva. Jeho emailovaná zadní strana je vyvedena ve stylu Corviniana Saura, bavorského umělce, který byl zlatníkem na dvoře Kristiána IV. Dánského. Saur také vyrobil ptáka s barokní perlou místo těla, který 444
V Kunsthistorische Museum, Vídeň. Na levé hrudi má přívěsek ve tvaru mořské víly v lodi. 446 Adolphe Rothschild; pravděpodobně práce z Augšpurku. 447 Srov. šperk s mořskou vílou s pannou na zádech, který dostala královna Alžběta na Nový rok 1574, Nichols, I, s. 379, a šperk s delfínem a mužem, který mu sedí na zádech, v soupise jejího majetku z roku 1587. Britské muzeum, královský rukopis, příloha 68. 448 Bohužel znehodnocený kvůli vrchní části, která k němu nepatří. 449 Vyřezávaný rubín jako tělo a rubínový medailónek nad zavěšenou perlou byly podle všeho přidány, když byl šperk v Indii. 450 Zapůjčený bratry Duveenovými Clevelandskému muzeu umění, Cleveland, Ohio, v roce 1947. Další se nacházel ve sbírce Pierponta Morgana, katalogové č. 24. 451 Další se nachází v Louvru. Šperky s papouškem, salamandrem, sokolem, delfínem a orlem dostala na Nový rok královna Alžběta, 1574. Nichols, I, s. 379. 452 Viz Beard v Connoisseur, CI, 1938, s. 72. 445
86
se dosud nachází v dánské královské sbírce, a mezi lety 1591 a 1597 uveřejnil návrhy pro ryté ozdoby. Sbírka Monilium bullarum in aurumque icones, kterou publikoval v roce 1581 Hans Collaert z Antverp, obsahuje přívěsky s nestvůrami podobné těm od Hornicka (obr. 14), které však kladou o něco větší důraz na postavy sedící na zádech těchto nestvůr. Podobné předměty byly moderní v mnoha zemích. Prince Ranuccio Farnese vlastnil v roce 1587453 kloboukovou ozdobu s Vozem Štěstěny, který táhnou čtyři koně a delfín. Sbírka Pierponta Morgana454 obsahuje přívěsek ve formě delfína z barokní perly, na kterém stojí Štěstěna mávající šátkem. Oba šperky nepochybně souvisejí s Collaertovými návrhy,455 stejně jako šperk „being a fishe called a bull of the sea“ s mužem, který na ní klečí, osazený diamanty a rubíny, s přívěskem ve tvaru hrušky, zavěšený na třech drobných řetízcích, které jsou osazeny kameny. Tento šperk náležel v roce 1572 královně Alžbětě.456 Významnější změnu vkusu však dokazuje začlenění architektonických prvků do návrhu šperků.457 Jsou vyjádřeny liniemi dohranata vybroušených kamenů. Architektonické rámy osazené tímto způsobem jsou typické pro mnohé přívěsky posledního čtvrt století, a přestože nedosahují manýristické elegance Collaertových rytých rámečků458 (obr. 15), vyjadřují stejný trend a vkus. Dobrým příkladem ve Waddesdonově odkazu (obrazová příloha 85) je šperk s postavou Laskavosti mezi postavami Víry a Statečnosti po stranách, kde jsou postavy nejen na přední straně rámované pilastry a obloukem z diamantů a rubínů, ale také na zadní straně emailované s architektonickou arkádou.459 V dalších případech – např. u přívěsku s Klaněním tří králů ze stejné sbírky (obrazová příloha 86) – jsou architektonické linky zvýrazněné na zdobené přední straně, zatímco emailovaná zadní strana je střízlivější. Obrázek 14 Rytina s návrhem přívěsku od Hanse Collaerta, 1581. Obrázek 15 Rytina s návrhem přívěsku od Hanse Collaerta, 1581.
Náměty těchto přívěsků lze rozdělit zhruba do tří kategorií: biblické náměty jako Noli me Tangere ve Wallaceově sbírce (obrazová příloha 87b) a výše uvedené Klanění tří králů (obrazová příloha 86), Ctnosti, jako je Laskavost ve Waddesdonově odkazu a Spravedlnost v New York (obrazová příloha 87a), a v menší míře také klasické náměty jako Venuše vystupující z moře ve Waddesdonově odkazu.460 Jejich styl je však vcelku konstantní, ačkoli rozmanitost použitých technik naznačuje, že šperky pocházejí z různých dílen. Stylistický dojem, že jsou německého původu, potvrzují zmínky v soupisech majetku z té doby. Například Claude de France461 v roce 1593 vlastnil „une bague d’or à pendre façon d’Allemaigne représentant la figure de Jésus-Christ au Sépulchre“.
453
Campori, s. 49. Katalogové č. 25. 455 Muzeum Viktorie a Alberta, rytiny 2210-1911. 456 Nichols, I, s. 295. 457 Tento trend se projevil již o něco dříve v návrzích šperků, které publikoval Adrien Hubert v roce 1576. Guillmard, s. 26. 458 Zejména „architektonický“ přívěsek, obr. 12 z jeho série, Bibliothèque Nationale. 459 Bronzová maketa pro šperk zhotovený podle všeho stejnou rukou se nacházela ve sbírce zesnulého Sira Roberta Witta. 460 Srov. přívěsek s postavami Pax a Justicia, které se objímají, dříve v klenotnici Grünes Gewölbe v Drážďanech. Holzhausen, s. 174. 461 Bapst, Couronne, s. 119, č. 1. 454
87
Opakování určitých námětů jasně ukazuje, že se používaly stejné kresby a rytiny, ačkoli ne vždy od stejného autora. Clifford Smith poukázal462 např. na podobnost mezi přívěskem s Antoniem a Kleopatrou stojícími na lodi, který se prodával v Christie’s v roce 1903,463 a jiný přívěsek ve vídeňském muzeu, který znázorňuje stejnou loď, veslaře a hráče na mandolínu, ale je zavěšený na třech řetízkách místo na kroužku a je také jinak zdobený. Třetí přívěsek s podobnými postavami, ale s rybou místo lodi se nachází v Bavorském národním muzeu v Mnichově a čtvrtý s Kleopatrou je v roce 1587 uváděn v soupise majetku královny Alžběty.464 Přestože jejich přední strany jsou si podobné, zadní strany jsou zdobené velice odlišnými styly. Velká většina těchto přívěsků je německého původu, výjimečně však byly napodobovány v jiných zemích. V některých případech je zadní strana jednolitá jako u přívěsku se výjevem Zvěstování (obrazová příloha 88a) ve Waddesdonově odkazu, který nevypadá vůbec německy. Někdy je celek provedený formou jemného ozdobného prořezávání jako u okouzlujícího přívěsku Herkula s dcerami Atlase v Muzeu Viktorie a Alberta (obrazová příloha 88b). Výjimečně byly navrhovány jiné šperky, které s těmito přívěsky ladily. Jeanne de Bourdeille, Dame de Sainte-Aulaire, vlastnila v roce 1595465 chene tvořený osmnácti zlatými medailonky, na kterých byly emailované výjevy s příběhem Venuše, lemované perlami. O čtyři roky později466 měla Gabrielle d’Estrées náhrdelník ze šestnácti kusů, z nichž osm bylo jednoduše zdobených, sedm z nich bylo zdobeno sedmi planetami a na kuse uprostřed byl Jupiter. Nádherný náhrdelník a přívěsek se dochovaly v Louvru (obrazová příloha 89). Náhrdelník se skládá z jedenácti medailonků velice jemně zdobených emailovanými scénami Utrpení Páně. Na náhrdelníku je zavěšen přívěsek s Ukřižováním a řetězem se svatým rounem a korunou ze zlata, které naznačují, že byl vyrobený pro císaře Rudolfa II. Lze jej porovnat s bohatěji zdobeným náhrdelníkem uváděným v soupise majetku Marie Medicejské z roku 1610,467 který se skládal z osmi medailonků se symboly Utrpení Páně – lucernou, kohoutem, trnovou korunou atd. – a byl zakončený monogramem IHS a křížem. Celý byl osázený diamanty. Řetěz ve stejném stylu468 se skládal z trnových korun a křížů spojených uzly, které byly všechny podobným způsobem zdobené. V Anglii se šperky s náměty Ctností a postav klasické mytologie rozvíjely pod vlivem záliby v symbolech a odznacích. Podobné symboly byly typické pro rytířské turnaje a slavnostními původy, které se konaly v rámci podivného opožděně se rozvíjejícího rytířství, které pěstoval Jindřich VIII., a na britských ostrovech zůstaly v módě po celé 16. století. Užitá umění jako omítky, dřevořezba a vyšívání hojně čerpala z ilustrovaných knih469 symbolů od Alciata, Paradina a dalších, nicméně šperkařské umění se svými omezeními mohlo tyto návrhy jen stěží použít. Přesto byly šperky, alespoň ve Velké Británii, touto módou velice ovlivněny. Jeden z nejznámějších šperků 16. století ve Velké Británii je Lennoxův nebo Darnleyův šperk, který byl kdysi ve vlastnictví Horace Walpola a nyní se nachází ve sbírce Jejího Veličenstva britské
462
S. 247. Dříve ve sbírce pana Charlese Wertheimera. 464 Britské muzeum, královský rukopis, příloha 68, oddíl 1. 465 Montégut, s. 238. Jednalo se pravděpodobně o opasek. 466 Fréville, s. 166. 467 Bruel, s. 197. 468 Tamtéž, s. 191. 469 Viz Evansová, Pattern, I, s. 154. 463
88
královny470 (obrazová příloha Vb, VIa).* Byl vyroben na příkaz Lady Margaret Douglasové na památku jejího manžela Matthewa Stuarta, hraběte z Lennoxu, který byl zabit v roce 1571. Symboly na šperku sledují její pohnutý a nešťastný osud. Šperk samotný je zlatý přívěsek dlouhý cca 6,4 cm ve tvaru srdce, které bylo poznávacím znamením rodiny Douglasů. Na jedné straně je osazený velkým srdcovitým, dokulata vybroušeným safírem mezi křídly emailovanými červenou, modrou a zelenou barvou, nad kterými je bohatě zdobená koruna. Kolem koruny jsou postavy Víry s beránkem, Naděje s kotvou, Vítězství s olivovou snítkou a Pravdou se zrcadlem. Koruna se otevírá a odhaluje dvě srdce spojená zlatým uzlem s mottem a šifrou M. S. L. Safírové srdce se také otevírá a uvnitř nacházíme sepjaté ruce a jiné symboly a další motto. Po obvodu přívěsku stojí nápis: QVHA HOPIS STIL CONSTANTY VITH PATIENCE SAL OBTEIN VICTORIE IN YAIR PRETENCE Zadní strana přívěsku je emailovaná s výjevem slunce a měsíce, salamandrem v plamenech s korunou, pelikánem, fénixem a postavou muže mezi slunečnicí a keřem vavřínu. Vnitřní význam všech těchto symbolů neznáme stejně jako tajné intriky, které Markéta Lennoxová spřádala pro svého syna Darnleye. Neobjasňuje je ani tento nápis: MY STAIT TO YIR I MAY COMPAER FOR ZHOU QHA OF BONTES RAIR Medailonek se otevírá. Kdysi skrýval miniaturu, pravděpodobně regenta Lennoxe. Vrchní část je uvnitř emailovaná sérií neméně nepochopitelných symbolů s tajemnými nápisy, u kterých se zdá, že odkazují na Lady Markétu Douglasovou a jejího manžela. Darnleyův šperk je jedinečný svou nesrozumitelností a složitostí, nicméně nejrůznější seznamy šperků královny Alžběty dokazují, že metafory a symbolika literatury jejího věku byly neméně svobodně vyjadřovány ve šperkařství. Mezi novoročními dary z roku 1574 byl šperk s příběhem Neptuna s verši na zadní straně, ve kterých bylo ukryté jméno ELIZABETH (Alžběta),471 v roce 1575 jiný šperk s ženou držící na koleni loď472 a další se Sapienta Victrix. V roce 1578 dostala šperk s emailovanou postavou Ctnosti stojící na vrcholu duhy s kompasem a zelenou girlandou v ruce,473 další popisovaný jako „lampe with a harte in a flame of fyer… and sarpent of ophall“ a třetí se psem vedoucím slepého muže přes most s „certayne verces written“ na zadní straně.474 Ještě v roce 1586475 jí Sir Christopher Hatton daroval ozdobu hlavy tvořenou gordickými uzly s písmeny alfa a omega, ale v té době již symboly, které Alžběta používala, směřovaly k malichernému a bezobsažnému naturalismu. Dokonce již v roce 1572476 jí hrabě z Warwicku daroval k Novému roku zlatý šperk s pavoukem a včelou. V roce 1576477 dostala šperky s veverkou, dvěma třešněmi a motýlem z opálu. Seznam z roku 1583478 470
Popsal ho pan Combe ze Společnosti starožitníků 18. dubna 1782 a později P. Fraser Tytler. Byl vystaven v rámci Zimní výstavy v Královské akademii v roce 1934. * V doverském vydání černobílá. 471 Nichols, I, s. 380. 472 Tamtéž, I, s. 412. 473 Nichols, II, s. 79, s. 74. 474 Tamtéž, II, s. 74. 475 Tamtéž, II, s. 451. 476 Tamtéž, I, s 294. 477 Tamtéž, II, s. 1. 478 Tamtéž, II, s. 396.
89
zahrnuje celou řadu takových hloupých a ošklivých předmětů jako zimolez, ohřívací pánev, trubka a zámek. Elegantně prolamovaná a emailovaná past na myši v Národním muzeu ve Stockholmu dokazuje mistrnou řemeslnou práci, která se objevuje i na předmětech tohoto druhu. Soupis majetku Anny Dánské479 je plný takových šperků a na portrétech je obvykle vyobrazena s nesourodou sbírkou malých obyčejných broží. Ve Francii se symboly ve šperkařství používaly v menší míře. Dokonce i symbolické nápisy se objevují jen na špercích navržených pro královnu Alžbětu. V roce 1582480 jí Anjou daroval náramek s visacím zámkem a nápisem SERVIER ENERNVUM DVLCIS QVEM TORQVET ELIZA. Pouzdro na miniaturu,481 nádherně emailované francouzskými liliemi a anglickými růžemi, s nápisem GRACE DEDANS LE LIS HA (kde je skryta slovní hříčka ELIZA) bylo podle všeho vyrobeno také jako dar. Návrhy šperků Etienna Delauna v Ashmoleově muzeu obsahují jeden návrh pro náramek ze zdobených destiček z macešek a afrikánů (pensée a soucis). V roce 1599 vlastnila Gabrielle d’Estrée řetízek s křišťálovými květy lilií a dalšími motivy rámovanými zlatými plameny, které byly spojené uzly. Jistě se jednalo o dárek od královského milence.482 16. století bylo dobou, kdy získávala na významu převaha na moři, a velmoci, které o ni usilovaly, zejména Benátky a Anglie, dávaly přednost šperkům ve formě lodí. Dva benátské přívěsky, z nichž jeden se nachází v Louvru a druhý v Muzeu Viktorie a Alberta (obrazová příloha 91b), pocházejí nepochybně ze stejné dílny. Poněkud těžší a méně stylizovaný přívěsek ve tvaru trojstěžňové lodi se nachází v Metropolitním muzeu (obrazová příloha 91a). Trup je z křišťálu, kýl, paluba a lanoví ze zlata, částečně zdobeného emailem. Menší loď ve sbírce v Luton Hoo má trup z korálu. Je proveden v dostatečně malém měřítku, takže malé postavy veslařů ze zlata celý návrh oživují. Malá křišťálová loď v Muzeu Viktorie a Alberta (obrazová příloha 91c) je méně realistická. Záď zdobí dekorativní spirály a nejsou na ní žádné postavy. V Anglii byly šperky ve tvaru lodí v módě od počátku 16. století. V roce 1519 vlastnil Jindřich VIII. jeden takový šperk z diamantů se zavěšenou perlou.483 Královna Alžběta údajně484 získala šperk ve tvaru lodi od Sira Francise Draka a darovala ho Lordu Hunsdonovi. Nyní je součástí dědictví na panství v Berkley. Trup je z ebenového dřeva osazený diamantem s tabulkovým brusem. Stěžně a lanoví jsou z emailovaného zlata osazené perlami. Na palubě stojí emailovaná postava Vítězství, která troubí na roh, zatímco Kupido jí nasazuje korunu. Pod lodí visí malý člun. Středověká obliba vonných šperků pokračovala i během století, kdy byly tyto předměty neméně potřebné než ve středověku. Skotská královna Marie měla dva kompletní accoustrements de senteurs,485 které se skládaly z dvojité ozdoby hlavy, náhrdelníku, řetízku a opasku a navíc zahrnovaly náramky, růžence a řetěz s vonnými korálky. Do rakve byla uložena s řetízkem z vonných korálků, na kterém byl zavěšený Beránek boží.486 Sbírka Pierponta Morgana obsahovala487 přívěsek typický pro 479
Joan Evansová, English Jewellery, s. 114. Nichols, II, s. 387. 481 Nyní v Sauvageotově sbírce v Louvru. 482 Gay, pod heslem Chaîne. 483 Brewer, III, bod i, s. 164. 484 Clifford Smith, s. 253; obrazová příloha XXXV, 2. 485 Bannatyne Club, Inventaire de Marie Stouart Royne d’Escosse, 1566. Domnívám se, že tato móda byla francouzská spíše než anglická. Srov. soupis majetku markýze de Rémoville z roku 1632, který zahrnuje řetěz ze zlatých korálků naplněných vůní, které se střídají se šestnácti velkými perlami, a jiný s vázami a olivami, oddělenými pomanderovými korálky. Gay, pod heslem Chaîne. 486 Gay, pod heslem Agnus Dei. Soupis jejího majetku odhalil, že Agnus Dei byl zdobený postavou Neptuna. 480
90
tento styl. Tvoří ho ambra upevněná ve zlatě a znázorňuje téma Laskavosti se třemi dětmi, které doprovázejí hudebníci. Všechny postavy jsou vyrobené z ambry. Kloboukové brože, jak již bylo řečeno, pomalu vycházely z módy. Jedna z poslední určených k tomuto účelu znázorňovala královnu Alžbětu a Sira Francise Draka a pocházela z doby kolem roku 1579.488 Je osazená centrálním rubínem, na kterém je vyryto boží oko a kříž. Kolem je osm opálů, které byly před rokem 1573489 v Anglii velice moderní, a na vnější obrubě se střídají opály a diamanty. Za ně dopadají paprsky, střídavě rovné a vlnité, osazené diamanty s tabulkovým brusem. V roce 1599 vlastnila Gabrielle d’Estrées odznak se symbolem Míru ve vítězném voze s velkým diamantem nahoře a třemi perlami dole, který byl zavěšený na řetízku osázeném diamanty a perlou hruškovitého tvaru na vrcholku. Odznaky se nosily již jen zřídka, ale starožitné kameny a kameje s portréty se nadále usazovaly do emailovaného zlata, někdy jen proto, aby mohly být vystaveny. Vídeňský kabinet a Cabinet des Médailles v Paříží skrývají pozoruhodné sbírky takových šperků, která byly provedené jako odznaky (insignie), ačkoli se tak téměř nenosily (obrazová příloha 90). Z těchto dvou sbírek lze také vytvořit výjimečnou sérii kamejí s královskými portréty. Zastoupený je každý velký panovník té doby,490 přestože většina kamejí již nemá původní podklady. Můžeme také sestavit zajímavou sérii kamejí s portréty skotské královny Marie – jedná se pravděpodobně o její nejautentičtější portréty. Minimálně tři z nich si uchovaly původní podložky. Jeden, který se nachází v Bibliothèque Nationale, má stále původní obrubu z emailovaného zlata zvýrazněnou rubíny (obrazová příloha 92b). Další, který jí daroval vévoda z Norfolku a nyní se nachází ve sbírce vévody z Portlandu, je připevněný jako přívěsek jemnými úponky z emailovaného zlata mezi rubíny s tabulkovým brusem (obrazová příloha 92a) a třetí je zasazený v lůžku z emailovaného zlata ve tvaru srdce (obrazová příloha 92c). Poněkud těžký styl třetího přívěsku naznačuje, že mohl být vyrobený ve Skotsku. Lze jej srovnat s medailonkem z Penicuicku v Národním muzeu starožitností Skotska, který obsahuje jen drobné portréty královny a Jakuba V. a pravděpodobně se datuje mezi lety 1576 a 1579. Kameje s královnou Alžbětou jsou ještě četnější a často známe i jejich historii. Účetní záznamy soudu v Navarře z roku 1587491 uvádějí platbu Thomasu Papillonovi za onyx s vybroušeným portrétem „au vif“ královny Alžběty, zasazený ve zlatě a diamantech. V roce 1596 byl Julien de Fontenay, brusič kamejí Jindřicha IV., poslán do Anglie, aby vybrousil portrét královny Alžběty I.492 Může se nabízet souvislost mezi těmito dvěma šperky a dvěma kamejemi s jejím profilem, které se nacházejí v Cabinet des Médailles,493 ale neexistuje žádný konkrétní důkaz. Kameje s královnou se nacházejí v několika anglických sbírkách.494 V Britském muzeu se nachází jeden velice pěkný oválný přívěsek s miniaturní kamejí královny v obrubě z bílého emailu osazeného rubíny. Můžeme jej srovnat s Barborským šperkem, který se nyní nachází v Muzeu Viktorie a Alberta a byl údajně vyroben na památku vykoupení Williama Barbora ze zajetí ve Smithfieldu, poté co královna nastoupila na trůn. Elegantnější je však Wildovský šperk, který v současné době zapůjčila rodina Wildova Muzeu Viktorie a Alberta a na kterém je královnin portrét vybroušený nikoli v sardonyxu, ale v tyrkysu. 487
Katalogové č. 7; nepodařilo se mi zjistit, kde se nyní nachází. Dříve byla součástí Spitzerovy sbírky. Clifford Smith, obrazové přílohy XXXIV, 3 a XXX, 2. 489 Viz např. Nichols, I, s. 380. 490 Fréville, s. 166. Viz J. Arneth ve Vídni a E. Babelon v Paříži. 491 Gay, pod heslem Camahieu. 492 Babelon, Histoire, s. 139. 493 Babelon, IX, 15 a X, 7. 494 Některé jsou popsány v Joan Evansová, English Jewellery, obrazová příloha XIX. 488
91
Jednalo se údajně o dárek od královny rodinnému příslušníkovi u příležitosti křtin. V roce 1579 darovala Siru Francisi Drakovi nádhernou kamej s hlavou černocha a druhou hlavou na bílém podkladě za ní, která byla zasazená do emailovaného a zdobeného zlata. Na zadní straně byla její miniatura od Hilliarda z roku 1575.495 Drake má tuto kamej připnutou za páskem na svém portrétu od Marca Gheerardtse staršího.496 Její dárky většinou vycházely z jejích medailí podobně jako šperk s fénixem, který v roce 1753 odkázal Sir Hans Sloane Britskému muzeu. Znázorňuje bustu královny vybroušenou z medaile s fénixem z roku 1574,497 orámovanou věncem z různobarevných tudorovských růží, které jsou mimořádně mistrně vyvedené v emailovaném zlatě. Podobně pouzdro na miniaturu v muzeu Poldi-Pezzoli v Miláně498 je tvořené perleťovou destičkou z námořní medaile za zásluhy z roku 1588. Má okraj z rubínů zasazených v emailovaném zlatě. Nejokázalejší z těchto darů je nepochybně Heneageský šperk (obrazová příloha 93), který se dnes nachází v Muzeu Viktorie a Alberta a který královna údajně darovala Siru Thomasovi Heneageovi z Copt Hallu v Essexu499 jako uznání za jeho služby pokladníka vojska, které bylo vytvořeno na obranu před útoky španělské Armady. Přední strana šperku zobrazuje bustu královny z jejího osobního odznak nebo odznaku Podvazkového řádu z roku 1582 na podkladě z modrého průhledného emailu. Obruba, jak bylo u anglických šperků té doby zvykem, nepřiléhá pevně k centrálnímu medailonku. Je vyrobená z bílého emailu zvýrazněného červenou a zelenou barvou a osázená rubíny a diamanty. 500 Zadní strana je emailovaná a nese symbol bouří zmítané archy s nápisem SAEVAS TRANQVILLA PER VNDAS: jedná se o motto, které se objevuje na námořní medaili za zásluhy z roku 1588. Zadní část se otevírá a odhaluje miniaturu královny od Nicholase Hilliarda. Na vnitřní straně víčka je emailovaná růže uvnitř věnečku z růžových listů a motto Hei mihi quod tanto virtus perfusa decore non habet eternos inuiolata dies. Stejné motto se objevuje na zadní straně odznaku s fénixem z roku 1574. Německé princezny následovaly stejný zvyk, ale jejich móda byla prostší. Existuje celá řada přívěsků501 tvořených zlatými medailemi zasazenými v tordovaných (stáčených) obrubách z emailovaného zlata, které jsou zavěšené na drobných řetízcích zakončených visícími perlami. Často existují ve dvou i třech vyhotoveních a pravděpodobně sloužily stejně jako šperky královny Alžběty jako dárky za služby prokázané panovníkovi. Záplava alžbětinských šperků a jejich provedení, které vykazovalo velkou míru fantazie, bylo v jakobínské době reprezentováno různorodými dekadentními malými ozdobami, jaké se objevují na portrétech Anny Dánské. Patří mezi ně iniciály jejího bratra a její vlastní, kotvy a hadi, poměrně obyčejně osázené diamanty a smaragdy, které postrádají eleganci nebo význam. Podobná malichernost návrhů a nedostatek invence jsou patrné u velkého množství šperků pocházejících z jedné šperkařské dílny kolem roku 1615, které byly nalezeny pod podlahou sklepa mezi katedrálou sv. Pavla a
495
Popsal Clifford Smith, obrazová příloha XXXIV, 3. Nachází ve vlastnictví Sira Francise Fullera-Elliota Draka. Illustrated London News, 16. července 1932. 497 Viz Helen Farquhar, „John Rutlinger and the Phoenix Badge of Queen Elizabeth“, v Numismatic Chronicle, pátá série, III, 1923, s. 270. 498 Popsal Clifford Smith, obrazová příloha XXXV, 3. 499 V rodině zůstal až do roku 1902, kdy byl zakoupen pro sbírku Pierponta Morgana. Po zrušení této sbírky ho koupil Lord Wakefield a daroval ho Muzeu Viktorie a Alberta. 500 Nabízí se možnost, že tento šperk a šperk v Britském muzeu jsou oba od Nicholase HIlliarda. 501 Viz Clifford Smith, s. 247. 496
92
londýnskou centrální poštou v roce 1912.502 Náušnice připomínající lustr, květinové řetízky, náramky a další šperky jsou elegantnější než šperky Anny Dánské, ale celkově postrádají kvalitu velkého umění, které inspirovalo nejvybranější renesanční kousky. Objektivně o nic můžeme prohlásit, že byly líbivé. Obrázek 16 Rytina s návrhem přívěsku od Paula Birckenhulze, 1617.
Spotřební zákony, které vyhlásil Filip III. Španělský v roce 1600503 umožňovaly ženám nosit libovolné množství perel a mužům řetěz a opasek a ozdoby s kamejemi a perlami, ale zakazovaly výrobu šperků s reliéfy a postavami s výjimkou církevních. Je obtížné určit, s jakou přísností byly tyto zákony uplatňovány, v každém případě se časově shodují s patrnou změnou stylu, která ve Španělsku zavládla. V Německu ovšem zůstaly v módě klasičtější přívěsky pozdní renesance s menším figurálním zdobením, vykazující větší lehkost a více symetrické provedení. Bohaté a rozmanité barvy těchto šperků (obrazová příloha VII)* určitým způsobem nahrazují chudost návrhu. Jedná se o dokonalé doplňky tehdejších italských brokátů (holubí šeď, mořská zeleň, světlá červeň nebo jemná modř), zdobené malým opakujícími se snítkami zlatých listových ozdob. Některé z nich jsou víceméně kulovitého tvaru (obrazová příloha 95) a zřejmě byly navrženy jako koncovky opasků.504 Návrhářem rytých ozdob, jehož práce má k těmto šperkům nejblíže, je Paul Birckenhulz, který publikoval sadu tiskových desek ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1617 (obr. 16). Jeden z jeho návrhů pro vojenskou trofej je velice podobný chocholu ve Waddesdonově odkazu a jedná se o okázalý špek osazený rubínem, dnes v Soanově muzeu (obrazová příloha 96b), který Karel I. údajně ztratil na bitevním poli v Naseby. Znázorňuje rytíře s mečem a štítem obklopeného vojenskou trofejí. Na vlajce je svatoondřejský kříž a u nohou rytíře sedí lev. Mohlo se jednat o dárek pro Jakuba I. vyrobený na příkaz krále dánského.505 Nového druhu krásy v lehčím a symetričtějším stylu dosahoval ve svých návrzích Daniel Mignot, hugenotský Francouz, který pracoval v Augšpurku počátkem 17. století. Návrhy šperků, které uveřejnil mezi lety 1596 a 1616, ukazují striktní symetrii návrhu a zvláštní stylizaci formy. Každý se skládá z černé podložky (obr. 17a) zdobené elegantním formálním řemínkovým vzorem a návrhu pro další zdobnou vrstvu (obr. 17b) šperku, která se připojí pomocí otvorů na zadní destičce. Samostatné návrhy centrální rosety doplňují třetí vrstvu ozdoby. Návrhy jsou velice zdařilé a výsledek elegantní, ale celek dokládá úpadek sochařského citu, kterým disponovali renesanční klenotníci – úpadek, který byl nejen patrný, ale do určité míry také způsobený neustálým používáním rytých návrhů, jako byly tyto. Mezi dalšími Mignotovými návrhy jsou návrhy pro emailované zadní strany figurálních přívěsků obrazového druhu (obr. 18). Jeden nebo dva se dochovaly do dnešní doby a dokládají konec dlouho přežívajícího stylu.
502
Dnes v Londýnském muzeu a Muzeu Viktorie a Alberta. Některé z použitých motivů, například heraldická berla a hrozny vyřezané do ametystu, se opakují v návrzích Arnolda Lullse. 503 Davillier, s. 124. * V doverském vydání černobílá. 504 Další v Musée Jacquermart André a v Rothschildově sbírce. 505 Pan Lock ji vystavil ve Společnosti starožitníků 17. dubna 1755. Poté přešla do vlastnictví pana Whiteheada z Hambrooku poblíž Bristolu a jeho sestry, paní Barnesové z Redlamd Hallu. Po její smrti v roce 1833 byla prodána.
93
Další z jeho návrhů zahrnují chocholy, jejichž peří je osázené dohranata vybroušenými drahými kameny. Tento druh ozdoby byl na přelomu století velice moderní. Jehlice do vlasů byly moderní kolem roku 1580. Královna Alžběta jich dostala pět na Nový rok v roce 1580 a šest dalších v roce 1583.506 Objevovala se přirozená tendence vyrábět tyto jehlice větší a delší a francouzské královské účty z roku 1591507 uvádějí „une enseigne d’or faicte en pannache“, osazenou diamanty. Dobrý příklad, který měl podobný tvar jako chochol prince z Walesu, se nachází ve Wallaceově sbírce. Zcela jistě spadá do posledních let století. Několik velice pěkných chocholů je uváděno v knize šperkařských návrhů, které vyhotovil mezi lety 1593 a 1602 Jakob Mores z Hamburku.508 Vybraný exemplář byl nalezen v hrobce Otty Heinricha, hraběte Palatinského z Neuburku, který zemřel v roce 1604.509 Základem je prolamované srdce, na kterém spočívají iniciály jeho manželky Dorothey Marie vyvedené v rubínech. Móda byla tak silná, že ovlivnila dokonce královské šperky. Koruna Kristiána I. Dánského, kterou vyrobil Didrik Fiuren v roce 1595, má výběžky tvarované jako střídající se větší a menší chocholy.510 Jeho sestra Anna Dánská přinesla tuto módu do Anglie. Návrhy čtyř nebo pěti chocholů, které byly pravděpodobně určené jí, se nacházejí mezi kresbami, jež po sobě zanechal její dánský šperkař Arnold Lulls511 (obrazová příloha 99). Chocholy se zavěšenými perlami ve tvaru hrušky nosily v 17. století ženy, které si libovaly ve špercích, jako byla Maria Capponiová512 a arcivévodkyně Isabela Klára Evženie513 a různé rakouské a španělské princezny, který namaloval Coello (obrazové přílohy 100, 101 a 102). Obrázek 17 Rytiny s návrhy zadní a přední strany chocholu od Daniela Mignota, 1616. Obrázek 18 Rytina s návrhem zadní strany přívěsku od Daniela Mignota, 1616.
Je zřejmě důležité poznamenat, že historie šperků druhé poloviny 16. století a počátku 17. století se omezovala na šperky královských osobností a jejich dvořanů. Těm totiž patřilo bohatství, za které si tyto šperky mohly pořídit. Jim patřily oděvy (v té době ještě stále okázalé a nepraktické), na kterých se mohly tyto šperky vyjímat. Bylo to období, kdy šaty odlišovaly nejen národnost, ale také společenskou třídu. Hollarovi nestačilo, že vytvořil rytiny anglické dámy – ilustroval také oděv šlechtice, manželky běžného občana a venkovské ženy. Stejné rozdíly byly patrné v jiných zemích Evropy a platily u šperků stejně jako u oděvů. Pro všechen lid s výjimkou dvořanů pokračovala tradice počátku 16. století až do jeho konce a ještě později. Soupis šperků, které vlastnila Isabeau Bonnefoy, příslušnice měšťanského stavu v Le Puy en Valey, který byl pořízen v roce 1601,514 popisuje krásnou sbírku šperků skromného druhu: tři ozdoby hlavy, jednu z emailovaného zlata, dva korálové náramky, dva zlaté růžence, přívěsek s obrazem Zuzany pod křišťálem, další se dvěma rubíny, diamantem a zavěšenou perlou, přívěsek s kamejí, perlový náhrdelník se třemi zlatými přívěsky a jiný s granáty, zlatý opasek, dva stříbrné opasky a jeden s granáty a zlatými korálky. Všechny šperky jsou spíše typické pro rok 1500 než 1600. Stejná charakteristika je patrná u měšťanských šperků v muzeu
506
Nichols, II, s. 289, s. 397. Gay, pod heslem Enseigne. Vybranější exemplář stejného druhu se nachází v soupise majetku Marie Medicejské z let 1609-10. Bruel, s. 194. 508 V Hamburské městské knihovně; viz Stettiner. 509 V Bavorském národním muzeu v Mnichově. 510 V zámku Rosenborg, Kodaň. 511 V Muzeu Viktorie a Alberta. 512 Portrét v galerii Uffizi. 513 Portrét ve Versailles. 514 Rouchon v Bull. Arch., 1914, s. 556. 507
94
v Kodani.515 Například vybraný stříbrný pásek (obrazová příloha 94) tvořený řetězem z těsně uzavřených článků a destiček, na kterých jsou embosované hlavy ve stylu rané renesance, nese nápis MAREN KNVDSDATTER, 1608. Zajímavá série zlatých řetězů a náramků z doby kolem roku 1612 se nachází v Germánském muzeu v Norimberku.516 Všechny náležely rodině Holtzendorffů a během Třicetileté války byly pohřbeny a znovu objeveny v roce 1893. Šperky druhé poloviny 16. století jsou, podobně jako literatura té doby, překvapivě nesourodé, plné metafor a symboliky, velice bohatě zdobené a dokazující velké technické dovednosti. Obvykle se jedná o výrobky pocházející z dvorů králů a královen, kteří usilovali o moc a bohatství spíše než o pěstování věcí duchovních. Jejich šperky postrádají proporce a linie velkého umění a lze je charakterizovat nedostatkem stylu. Nicméně práce z konce století, jako byl Heneageův šperk, který pravděpodobně navrhl sám Nicholas Hilliard, dávají svým provedením tušit eleganci následující epochy.
515 516
Viz také sbírka v Musée de Cinquantenaire v Bruselu a Clemesově sbírce v Kolíně nad Rýnem. Viz Bösch.
95
Kapitola 6
17. století 17. století bylo ve všech částech Evropy obdobím obnovy klasicismu. Dokonce i Anglie a Německo se pokusily nastolit novou čistotu stylu v architektuře podobně jako Francie a Anglie v literatuře. V severozápadní Evropě zavládlo období dobrého vkusu. Nově získaná pečlivost se rychle odrazila také v návrzích šperků. Fantazii a okázalost manýristického období nahradila majestátní důstojnost baroka. Figurální vzory již nebyly v módě a důraz se postupně přesunul z mnohobarevného zářivého zlata na třpyt a lesk drahých kamenů. Kromě těchto šperků, tedy šperků v nejužším smyslu slova, se také další předměty jako hodinky a pouzdra na miniatury dočkaly nejdelikátnějšího zdobení emailem, jakého se řemeslníkům kdy podařilo dosáhnout. Tvrdé siluety pouzder na miniatury a hodinek dokonale vyhovovaly touze po pravidelných, téměř architektonických tvarech. Pouzdra, která dlouhou dobu nabízela příležitost pro využití ozdob,517 získala kolem roku 1600 nový význam. Již v roce 1580 si Brantôme518 stěžoval, že vdovy nenosí smuteční šperky, ale „drobné ozdoby“ jako portréty svého manžela na hrudi. Tato móda nepochybně vzkvétala v rukou v rukou umělců, jako byl Hilliard, kteří pracovali jako zlatníci a miniaturisté zároveň. Soupis majetku Gabrielle d’Estrées, který byl pořízen po její smrti v roce 1599,519 obsahuje velké množství portrétů jejího královského milence ve zdobených a emailovaných rámečcích, včetně jednoho portrétu, který byl zasazený v kloboukové ozdobě ve tvaru pera s diamanty. Marie Medicejská vlastnila v roce 1610520 velký náramek tvořený šesti medailonky. Uvnitř každého z nich se nacházela miniatura pod emailovaným víčkem osazeným diamanty. Medailonky byly spojené uzly z bílého emailu se šípy a plameny.521 Podobné předměty lze srovnat se dvěma pouzdry na miniatury ve Fitzwilliamově muzeu (obrazová příloha 103). Jedno z nich obsahuje miniaturu Anny Dánské, která je připisována Hilliardovi. Jedná se o pouzdro emailované v překrásném žlutohnědém odstínu červené. Zadní strana je zdobená bílou barvou se dvěma propletenými písmeny AA nahoře s korunkou a písmenem S, které také nosila jako brož.522 Přední kryt nesl podobné iniciály z diamantů, navíc se dvěma propletenými písmeny C, která pravděpodobně označovala jejího bratra nebo mladšího syna. Druhé pouzdro obsahovalo miniaturu neznámého muže od Johna Hoskinse. Zadní strana byla emailovaná průhlednou tmavě modrou barvou na rytém podkladě. Přední kryt je s prolamovanými ornamenty, takže miniatura uvnitř je částečně vidět. Uprostřed se nachází dvojí uzel s rubíny uvnitř pásky z bílého emailu se zlatými písmeny FAST THOVGH VNITED, který je spojený s okrajem diamanty a rubíny v propracovaných lůžkách. Vnitřní strana krytu s prolamováním je vkusně emailovaná zářivě červenou a zelenou barvou s drobnými korálky z modrého emailu, které vytvářejí reliéf. Celek je mistrnou ukázkou šperkařského umění.
517
Miniatura paní Pembertonové od Holbeina v Muzeu Viktorie a Alberta se datuje kolem roku 1535. Je zasazená ve smaltovaném rámečku. Její paže zasahují na zadní stranu. Princezna Marie měla již v roce 1542 dvě emailovaná pouzdra na miniatury, Madden, s. 178. 518 Citace z Laborde, Glossaire, s. 246. 519 Fréville, s. 168. 520 Bruel, s. 199. 521 Ashmole uvádí ve svých záznamech v Institution of the Order of the Garter, že onyx známý jako Lesser George, který patřil Karlovi I., skrýval pod krytem na zadní straně miniaturu královny. 522 Viz s. 120.
96
Rytci jako Daniel Mignot, který publikoval návrhy v Augšpurku mezi lety 1590 a 1616, Nicolas Rouillart, rytec, který se podepisoval P.R.K., a Etienne Crateron v roce 1615 vytvořili kolem roku 1610 rytiny s návrhy pro podobná pouzdra na miniatury (obr. 19). Pouzdro s portrétem královny Alžběty, které se nyní nachází v Muzeu Viktorie a Alberta (obrazová příloha 104), s prolamováním na krytu osazeném diamanty, má podle Mignotova návrhu zadní stranu emailovanou mnoha barvami. Podobné vlivy je možné vysledovat u mnoha dalších překrásných pouzder na miniatury, která se dochovala.523 Další příklad ze stejného muzea (obrazová příloha 105a), který byl dříve součástí sbírky Pierponta Morgana, má obě strany emailované s lehkým motivem ptáků a listoví ve stylu Mignota. Jiné (obrazová příloha 105b) je emailované obrysovým řemínkovým vzorem ve stylu, který pouzdro miniatury ve Waddesdonově odkazu připomíná návrhy Nicolase Rouillarta. Velice efektivní návrh v bílé a zlaté barvě na černém pokladu (obrazová příloha 106a) evidentně souvisí s návrhy rytin Jeana Toutina z Châteaudunu (obrazová příloha 106b). Běžnou technikou zdobní podobných pouzder na miniatury byl jamkový email (champlevé), pomocí které bylo možné dosáhnout pozoruhodné čistoty linie. Ve výjimečných případech byla pouzdra zdobená jiným druhem emailu, známým jako émail en résille sur verre. Tato technika byla tak obtížná, že se používala zhruba jen deset let a ovládal ji jen jeden či dva zruční emailéři, kteří podle všeho pracovali ve Francii. Jedinými rytinami s návrhy, které jsou pro tuto techniku zřetelně určeny, jsou však návrhy publikované Valentinem Sezeniusem524 mezi lety 1619 a 1624. Tato technika spočívala v použití skleněného medailonku, obvykle tmavě modré nebo modro zelené barvy, a rytí motivu v nízkém reliéfu. Takto vzniklý dutý reliéf byl následně olemován mimořádně tenkým plátkem zlata a vyplněný emailem v prášku, který bylo možné vypálit při nižší teplotě než okolní sklo. Jedním z nejvíce ambiciózních děl v tomto stylu je plaketa s Apollem a Dafne uvnitř věnce (obrazová příloha 107b). Obvyklejší druh motivu představuje kryt rytého stříbrného portrétu princezny Marie Rakouské, dcery Filipa III. Španělského, který se dříve nacházel ve sbírce Pierponta Morgana. Obrázek 19 Rytina s návrhem pro zadní stranu pouzder na miniatury od Étienna Carterona, 1615.
Podobné zdobení se používalo u soudobých pouzder na hodinky,525 kde vhodné modely526 poskytli rytci jako Jacques Hurtu a Michel ke Blon.527 Studium hodinek představuje samostatný předmět bádání,528 nicméně v uvedeném období tvořila jejich pouzdra tak podstatnou část šperků, že je lze jen stěží zcela vypustit. Již jsme zmínili propracované přívěsky k hodinkám z 16. století. Krátce před rokem 1600 byly v módě hladší tvary, často s jemným prolamovaným vzorem nebo rytím529 (obrazová 523
Příklady, které stojí za zmínku, jsou předměty č. 168, 169 a 170 ve Waddesdonově odkazu; některé v Muzeu Viktorie a Alberta a další (ilustrované Cliffordem Smithem) ve sbírce Jejího Veličenstva britské královny. Několik pěkných exemplářů se také nacházelo ve sbírce Pierponta Morgana, viz Williamsonův katalog. 524 Viz C. C. Oman v Apollo, IV, 1927, s. 149; vypodobňuje plaketu z Muzea Viktorie a Alberta podle Sezeniova návrhu. 525 Hodinky a pouzdro miniatury tvořily výjimečně celek, jako tomu bylo u hodinek z období kolem roku 1620, které daroval Jakub I. prvnímu Lordovi Brookovi. G. C. Williamson, Catalogue of Watches in the Pierpont Morgan Collection, č. 131. 526 Jeden nebo dva pásky byly také vyrobené z kovových destiček formou émail en résille sur verre; exempláře s loveckými scénami lze vidět v Muzeu Viktorie a Alberta a ve Wallaceově sbírce. 527 Původem z Frankfurtu (pravděpodobně hugenotský uprchlík), který pracoval na dvoře královny Kristýny Švédské a zemřel v Amsterdamu v roce 1656. Jeho návrhy byly publikovány od roku 1605 dále. 528 Viz Britten. Nádherná série je k vidění v Garnierově sbírce v Louvru. Další hodinky ze 17. století naleznete ve sbírce J. F. Malletta v Ashmoleově muzeu. 529 Nádherná série je k vidění v Garnierově sbírce v Louvru. Další hodinky ze 17. století naleznete ve sbírce J. F. Malletta v Ashmoleově muzeu.
97
příloha 108a). Do módy přišly hodinky ve tvaru mušlí, květin a ovoce. Sbírka společnosti Clockmakers’ Company v Guildhallově muzeu obsahuje stříbrné hodinky ve tvaru srdcovky jedlé. V Britském muzeu nacházíme hodinky od Johna Willowa z doby mezi lety 1630 až 1640, které jsou ve tvaru hřebenatky. Ve stejném muzeu jsou také k vidění krásné hodinky, které kolem roku 1620 vyrobil Edward Bysse. Jsou ve tvaru řebčíku se stříbrnými okvětními lístky s kostkovaným vzorem vytvořeným technikou niello. Dalším módním prvkem byla pouzdra na hodinky z křišťálu, spojená jemnou zlatou obrubou. Jedny takové se nacházejí v Nelthroppově sbírce v Guildhallově muzeu.530 Tyto hodinky jsou pozoruhodné elegantním rytím na ciferníku a obrubách. Výjimečně se používal také vzácnější materiál. Mezi šperky nalezenými na londýnské poště531 se nachází pouzdro na hodinky vybroušené ze smaragdu s ciferníkem emailovaným průhlednou zelenou barvou, která s ním ladí. Mimořádně krásné jsou hodinky v Britském muzeu (obrazová příloha 109). Jejich zadní stranu tvoří velký safír. Další safír je osazený na krytu, obklopený osmi menšími kameny a jemnými spirálovými listovými ozdobami s emailem. Na vnitřní straně krytu a ciferníku se nacházejí emailované motivy ptáků a hmyzu. Geometrické tvary pouzder na miniatury a hodinky představovaly oblast, kde se mohl uplatnit nový kvazi architektonický styl. U jiných druhů šperků doplnila ozdoby tradičního druhu nová formální masivnost. Ve Španělsku i nadále vznikaly přívěsky s motivy ptáků (obrazová příloha 110), byly však těžší.532 Španělské náboženské šperky datující se kolem roku 1630 se vyznačují také nádherně architektonickou linií (obrazová příloha 111). Posun od emailu k drahým kamenům ilustrují návrhy šperků Arnolda Lullse, holandského šperkaře, který pracoval v Anglii pro Annu Dánskou.533 Jeho přívěsky – dokulata vybroušený rubín obklopený hadem se zeleným emailem, tři smaragdy s tabulkovým brusem podpírané zdobeným věnečkem z olivových ratolestí, obrovský smaragd s tabulkovým brusem spojený s oválem z rubínů pomocí bíle emailovaných hadů s černými tečkami a formálním uspořádáním kamenů s tabulkovým brusem (obrazová příloha 112) – ilustrují novou rovnováhu zájmů. Jeho diamanty vybroušené do hran mají minimální možné pozadí ze spirál zdobených emailováním. Zvýšený zájem o drahé kameny lze částečně připsat rozvoji brusičského umění.534 V soupisech majetků se objevují rozmanitější styly broušení. Velký svatební náhrdelník Marie Medicejské,535 vyrobený v roce 1600, se skládal z osmi kusů, z nichž každý byl osazený velkým diamantem obklopeným menšími kameny, spojenými menšími medailonky z perel a diamantů. Šest větších kamenů bylo s tabulkovým brusem, dva byly vybroušené do fazet.536 Návrhy Arnolda Lulla také zahrnovaly diamanty broušené do rozety a diamanty s tabulkovým brusem. Seznam diamantů, které zastavil Jakub I. u Johna Spillmana v roce 1614,537 zahrnuje jeden „vybroušený jako čtvercová okenní tabulka“ a dvě briolety s rozetovým výbrusem, které snad pocházely z Indie, protože nesmíme zapomínat, že v 17. století se otevřely diamantové doly Golconda v Hyderabadu. Mezi lety 1640 a 1645 se výbrus „taille à facettes“ 530
Č. 14. Celá řada těchto hodinek byla vyrobena v Ženevě; viz ex. 8, č. 27 a 50 ve stejné sbírce. . Viz s. 120-1. Hodinky se nacházejí v Londýnském muzeu. 532 Podobná formálnost je patrná na broži s orlem (pravděpodobně německé) v Louvru. 533 Jeho návrhy se nacházejí v Muzeu Alberta a Viktorie. Pracoval pro krále v roce 1605; Devon. Issues of the Exchequer, James I (Pells), s. 49. 534 Viz Bapst, Couronne, s. 16. 535 Bruel, s. 188. 536 Srov. s insignií, kterou jí daroval král na Nový rok 1608, uprostřed s diamantem s tabulkovým brusem, čtyřmi diamanty s fazetovým brusem a třiceti dvěma kameny s tabulkovým brusem kolem. Bruel, s. 194. 537 Britské muzeum, rukopis Stowe, 560; Evansová, English Jewellery, s. 111. 531
98
zdokonalil na výbrus „taille en seize“. Podobného pokroku bylo dosaženo v broušení barevných kamenů a po roce 1640 se s kabošonovým výbrusem setkáváme už jen zřídka. Oživení zájmu o drahé kameny jako takové způsobilo, že dochované velké burgundské kameny z 15. století se znovu dostaly ke slovu. Typickým šperkem přelomu století je šperk, který zakoupil Nicolas Harlay de Sancy v roce 1593.538 Jeho ústředním kamenem byl obrovský diamant, který údajně ztratil Karel Smělý na bitevním poli v Grandsonu a který byl později vybroušený do tvaru růže a zasazený do prostého zlatého lůžka se zavěšenou perlou. Velké rubíny, známé jako Tři bratři, které Jindřich VIII. získal krátce před svou smrtí, nechal znovu osadit princ Karel z Walesu, aby je mohl mí na sobě při své misi ve Španělsku v roce 1623. Šperky, které mu potom byly zapůjčeny na cestu,539 obsahovaly kloboukovou pásku zdobenou „twentie faire dyamondes, sett in buttons of gould, in manner of Spanish worke540, whereof eigth are fower square table dyamondes, two large sixe square table daymondes, two eight square table dyamondes, two fower square table dyamondes, cutt with fawcettes, two large pointed dyamondes, one faire hart dyamond, and three triangle daymondes“. S sebou si vzal další slavný diamant zvaný „Zrcadlo Francie“ a portugalský diamant se zavěšenou Cobhamovou perlou, nově osazené Tři bratry, čtyři diamantové kříže a pro infantku velký lorrainský kříž z diamantů,541 sadu perel a celou řadu dalších šperků.542 U všech je kladen důraz na velikost a okázalost kamenů spíše než na návrh nebo osazení.543 Karel sám však byl při použití šperků zvyklý dávat na odiv francouzskou eleganci. Jeho nejobvyklejší ozdobou byla jediná náušnice s perlou hruškovitého tvaru, kterou z popraviště zachránil věrný stoupenec pro svoji dceru.544 Jeho vlastní vkus spočíval více v rytých drahých kamenech a méně ve skutečných špercích. Správce jeho šperků Thomas Chiffinch je na svém portrétu v Národní portrétní galerii vyobrazen oklopený mincemi a drahými kameny tohoto druhu. Některé kameny jsou zasazené v kvalitních emailových lůžkách. Několik se jich dochovalo v královské sbírce. Dopisy Dorothy Osbornové jejímu milenci Siru Williamovi Templovi dokazují, že móda starožitných kamenů byla v roce 1653 na ústupu. V dopise ho žádala, aby jí pořídil kameny osazené jako pečeti, připomínala mu, že nejlepší pocházejí z Itálie a upozorňovala ho, že paní Smithová „nosí takových dvacet navlečených na stuze jako ořechy, se kterými si hrají chlapci“. Obrázek 20 Rytiny s návrhy zadních stran šperků od Guillauma de la Quewelleire, 1611.
Portréty z první poloviny století dokazují rostoucí jednoduchost a zvyšující se okázalost šperků zároveň. Sustermansův portrét Klaudie Medicejské545 (obrazová příloha 115) zobrazuje víceméně stejné šperky, jaké by nosila urozená dáma v roce 1590: náhrdelník, šňůru perel, kovové ozdoby na rukávech a šatech, přívěsek visící na rameni a druhý na prsou. Všechny tyto šperky jsou osazené velkými kameny v relativně jednoduchém provedení. Šperky tohoto druhu, které se dochovaly, jsou na přední straně zdobené jen drahými kameny, zato zadní strana je zdobená propracovaným emailem. 538
Kompletní historie viz Bapst, Couronne, s. 184. Jakub I. ho zakoupil v roce 1604. Henrietta Marie ho zastavila v Paříži v roce 1647 a Mazarin ho získal v roce 1657. Společně s dalšími diamanty ho zanechal francouzské koruně. 539 Rymer, Foedera, XVII, 509; Evansová, English Jewellery, s. 111. 540 Tj. zlato zdobené jamkovým smaltováním v černé barvě 541 Viz Archaeologia, XXI, 1827, s. 150. 542 Viz Nichols, Progresses of James I, IV, s. 831 a 845. 543 Stejný trend je patrný u soupisu šperků Henryho Howarda, hraběte z Nottinghamu, z roku 1614; Archaeologia, XLII, bod 2, 1869, s. 348. 544 Královna Marie II. ho darovala prvnímu hraběti z Portlandu a později přešel na současného vévodu. 545 V Galerii Uffizi; jiný portrét v této galerii v dlouhých světlých šatech zobrazuje stejné šperky.
99
Dokonce i napodobeniny z méně vzácných kamenů, jako je křišťál a štras (obrazová příloha 127a) používají email, obvykle ve světle modré nebo bílé barvě s uvážlivými detaily černé, které připomínají tahy perem. Obrázek 21 Rytiny s návrhy zadních stran šperků od Jacquese Hurtua, 1614.
Maurské vzory 16. století se rozvinuly v podobě siluet a mezi lety 1602 až 1620546 vzniklo značné množství rytin v tomto stylu, které sloužily jako vzory. Patří k nejelegantnějším návrhům rytých šperků (obr. 20 a 21). Podobný ornament znázorněný v obrysu zdobí mnohé šperky španělského původu (barevná obrazová příloha VIII*: obrazová příloha 116), obvykle na černém nebo bílém podkladě.547 V menší míře se vyskytuje na méně obvyklých místech, např. v detailech vojenské trofeje Karla I. (obrazová příloha 96b). Elegantním anglickým příkladem použití tohoto vzoru je pouzdro s miniaturou Jakuba I., které mu daroval Thomas Lyte z Lyte’s Cary548 (obrazová příloha 117a). Obrázek 22 Rytiny s návrhem chocholu od P. Symonyho, 1621.
Konkurenční styl směroval k vývoji neméně stylizovaného druhu naturalismu. Jistý počet velkých přívěsků, které byly v módě kolem roku 1620 (obrazové příloha 114, 115), vykazuje rostoucí tendenci směrem ke vzniku zlatých lůžek, která uzavřela drahé kameny do forem ve tvaru listů. Tyto a další tvary, které více připomínaly lusky, tvořily základ konkrétního stylu ozdoby, která se také používala pro lůžka drahých kamenů stejně jako pro email, který zdobil zadní stranu. Jeden z nejranějších sporných příkladů tohoto stylu je nástěnný svícen,549 který dostala Marie Medicejská ke své svatbě v roce 1600. Je osazený kamejemi a obyčejnými acháty, usazenými v lůžkách v typické formě hrachového lusku. Tento styl se rozšířil v celé sérii rytin s návrhy, jejichž nejvýznamnější část se datuje do let 1619 až 1635550 (obr. 22-24), ale jeho nejokázalejším projevem jsou šperky samotné. Tento styl se znamenitě
546
Počátky tohoto stylu můžeme vysledovat v práci Hanse van Ghemerta, 1557. Další rytiny vyhotovili Daniel Mignot, 1590; Hans de Bull (Praha), 1590 a 1592; Corvinianus Saur, 1597; Hieronymus Berkhausen, 1592; německý mistr A.C., 1598; Hans Hensel, 1599; Jean Vovert, 1602 a 1604; Daniel Hailler, 1604; Michel le Blon (Amsterdam), 1605; A.D., 1608; Guillaume de la Quewellerie, 1611; Jacques Hurtu, 1614-19; Nicholas Drusse, 1607 a 1614; P.R.K., 1609; Étienne Carteron (Châtillon), 1615; Paul Birckenhulz, 1617; Mathias Grundler (Augšpurk), 1617; Jean Toutin (Châteaudun), 1618 a 1619; Esaias van Hulsen (Stuttgart), 1617; P. Kollin, 1620; Giovanni Battisa Costantino (Řím), 1622. 547 Tento styl přetrval u relikviářů z matného emailu na pozlacené mědi z konce 17. století, které byly pravděpodobně vyrobené v Barceloně. Davillier, s. 76. 548 Viz Waddesdonův odkaz č. 167 a Evansová, English Jewellery, s. 120. Podobnou zadní stranu pouzdra s miniaturou od Petera Olivera, 1626, které se dříve nacházelo ve sbírce Pierponta Morgana, jsem neviděla, ale předpokládám, že se jedná o moderní kopii. 549 V Louvru. 550 W. Dietterlin (Lyon) 1614; J. Toutin (Châteaudun) 1619; Jacques Hurtu, 1619; P. Symony (Štrasburk) 1621; Pierre Marchant (Paříž) 1623; Antoine Hedouyns (Paříž) 1623 a 1633; Vivot, 1623; Balthasar Lemersier, 1625 a 1626; Honervogt (Holandsko) 1625; Gédéon Légaré (Paříž) 1625; Hans Georg Mosbach (Štrasburk) 1626; Bruckh, 1626; Jacques Caillart, 1627; Peirre de la Barre, 1630; Pierre FIrens, 1632; Pierre Boucquet, 1634. Nedatováno: I.M. (pravděpodobně Jean Morien) a Asseurus van Londerseel. Neobvykle pozdní exemplář nacházíme na koruně, kterou vyrobili Leonardo di Montalbano a Michele Castellani a zasvětili v Enně v roce 1625. Viz Maria Accàscina v Dedalo, XI, body 1-2, 1930, s. 161.
100
hodil na zadní strany pouzder pro miniatury551 (obrazová příloha 118a), rámečky kamejí (obrazová příloha 118b) a ze všeho nejvíce na pouzdra hodinek (obrazová příloha 119). Vývoj stylu s motivem hrachového lusku (cosse de pois) směřoval k minimalismu. Podobné návrhy jako ty, které vytvářel François Le Febvre, nesou naturalistické květy, které jsou jen mírně a nenápadně narušené tradičním stylem (obr. 25). Naturalismus květinového typu byl v době, kdy se ve většině zemí Evropy, objevoval zájem o květiny, nevyhnutelný.552 Na konci 16. století otevřel chytrý francouzský zahradník Jean Robin v Paříži zahradu s vyhřívanými skleníky částečně z toho důvodu, aby jeho rostliny mohly sloužit modely pro návrháře vyšívaných vzorů. Jindřich IV. o několik let později toto zařízení koupil a jako Jardin du Roi (pozdější Jardin des Plantes) zůstalo centrem zájmu a studia vzácných a nádherných květů. Posílení obchodních vztahů s Východem přineslo do evropských zahrad nové květiny jako řebčík královský. Gesner viděl první kvetoucí tulipán v Augšpurku v roce 1559 a v roce 1615 uveřejnil jeho první obrázek. Za pouhých dvacet sedm let tato květina dobyla Evropu. Rok 1634 byl rokem tulipánové mánie. Obrázek 23 Rytina s návrhem od Balthasara Lemersiera, 1626. Obrázek 24 Rytina s návrhem od Balthasara Lemersiera, 1626. Obrazová příloha 8 Přední a zadní strana přívěsku tvořeného písmeny MARIA ze zdobeného lazuritu, zasazeného v emailovaném zlatě, zadní strana s černým a bílým emailem. Španělsko, kol. r. 1620. Soukromá sbírka. Obrazová příloha 9 a) Medailónek s émail en résille sur verre. Francie, kol. r. 1610. b) Pouzdro na miniaturu s émail en résille sur verre. Anglie nebo Francie, kol. r. 1630. c) Miniatura s jamkovým smaltováním na zlatém podkladě. Anglie, kol. r. 1600.
Můžeme spravedlivě říci, že v Anglii nebyla tradice naturalistických květinových ozdob nikdy přerušena. Jakýkoliv soupis majetku Tudorovců dokazuje, že stále přežívá jako za dob Anglie dubových lesů a mýtin s kapradím, ovocných sadů a zahrádek obehnaných zídkou, kde lidé stále projevují lásku ke květinám, jak to zobrazují iluminace z 15. století. Emailované pouzdro na miniaturu z doby kolem roku 1600 (barvená obrazová příloha IXb)*, jejíž tudorovská růže uprostřed naznačuje, že mohlo být určeno pro portrét samotné královny Alžběty, je zdobené delikátním barevným jamkovým smaltováním podle středověké tradice s růžemi, maceškami, chrpami a hvozdíky. Pouzdro miniatury, které je zhruba o dvacet pět až třicet let starší (barevná obrazová příloha IXc),* má uprostřed stále růži a další květiny, je však provedeno obtížnou technikou émail en résille sur verre. Tato móda přetrvávala i po polovině století. Těsně před obdobím restaurace Stuartovců vlastnila Lady Warvicková „pěknou kokardu ze smaltovaného zlata s tulipány a osazenou diamanty“.553 Rytci ozdob začali tento „zahradnický“ styl rychle využívat. Nejranější rytiny byly zdobené kyticemi a věnci a vázami květin určenými spíše pro malby a vyšívání než pro šperky. Nejranější květinové návrhy určené pro šperky jsou podle všeho ty, které uveřejnil Jean Vovert v roce 1602. Poté se tento styl odmlčel a převládaly návrhy s motivem hrachového lusku, a to až do roku 1620, kdy rytec F.S. uveřejnil návrh zadní strany pouzdra miniatury zdobeného emailem s liliemi, růžemi, tulipány a jiným 551
Obdivuhodný návrh od Pierra Firensa inspiroval pouzdro miniatury, které pravděpodobně patřilo druhému vévodovi z Hamilotnu, v Saltingově sbírce v Muzeu Viktorie a Alberta. 552 Viz Evansová, Pattern, I, s. 78. * V doverském vydání černobílá. 553 Verney Memoirs, III, s. 428.
101
květinami. François Lefebvre postupoval podle svých Live des fleurs z roku 1635, kde je několik návrhů hrachových lusků doplněno mnoha liliemi, růžemi a tulipány, které byly určeny pro emailování (obr. 25). V roce 1620 uveřejnil J. P. Hauer z Norimberku návrhy květin pro zadní stranu přívěsků ve tvaru kříže, malé pouzdro (étuis) a pouzdra miniatur. Následovali ho Heinrich Raab (obr. 26) a J. Heel. Moncornet, který vyhotovil většinu raných francouzských květinových návrhů a kolem roku 1665 vytvořil vlastní soubor, který se později dočkal několika dotisků. Tento styl se dočkal oživení díky publikaci Gillese Légarého Livres des Ouvrages d’Orfèvrerie z roku 1663, kde květinové vzory rozhodně nehrály malou roli, protože Légaré sám byl šperkař a emailér první kategorie.554 Tvůrčí motivace tohoto stylu skončila s uveřejněním vynikající publikace Livre de Fleurs propre pour Orfèvres et Graveurs od Jeana Vauquera v Blois v roce 1680. Ten také náležel k jedné z dynastií francouzských zlatníků 17. století a je zřejmé, že návrhy, ač jsou složité z hlediska provedení, vytvořil člověk, který dokonale rozumí technice emailování. Obrázek 25 Rytina s návrhem zadní strany pouzdra miniatury od Françoise Le Febvra. Obrázek 26 Rytina s návrhem zadní strany šperku ve tvaru mašle od Heinricha Raaba.
Nepraktičnost některých raných návrhů je pravděpodobně důvodem, proč většina dochovaných šperků v tomto stylu spadá do poloviny nebo druhé poloviny století. Poměrně nepropracované květinové vzory s jamkovým smaltováním na bílém podkladě zdobí pouzdro smaltované miniatury Olivera Cromwella v Ashmoleově muzeu, které se datuje do roku 1645.555 Tento styl však mohl dosáhnout elegance jen prostřednictvím jiných technik, než byl jamkový email.556 Nádherné hodinky v Britském muzeu (obrazová příloha 120a, b) jsou emailované reliéfní technikou s různobarevnými květy na černém pozadí, jejíž objev se obvykle připisuje rodině Toutinů. Kryt byl zdobený věncem zasazeným mezi obrubu a rozetu uprostřed, které byly obě osazené diamanty. Zadní strana je bohatě zdobená růžemi, tulipány, liliemi, hřebčíky, maceškami a dalšími květinami, které silně připomínají Légaréovy návrhy z roku 1663 (obr. 27). Hodinky můžeme porovnat s pozdější prací Nicolause Rugendase mladšího, která se dříve nacházela ve sbírce Pierponta Morgana. Tyto hodinky mají podobný, ale méně vytříbený věnec z emailových květin zasazených mezi smaragdy. U druhých hodinek (obrazová příloha 120c) je uspořádání květin poněkud formálnější. Jsou nádherně tepané s prolamovaným reliéfním smaltováním. Květinové vzory však byly častěji provedeny v barevném emailu, podobně jako krásné hodinky od Jacquese Huona z Paříže s malovanými růžemi, liliemi, orlíčky, tulipány a narcisy provedené technikou grisaille v narůžovělé barvě na černém podkladě (obrazová příloha 122a, b). Podobné předměty s méně mistrnou malbou na bílém podkladě zdobí dvě pouzdra od Christophera Morlièra z Blois, která se dříve nacházela ve sbírce Pierponta Morgana.557 V neposlední řadě se tento styl široce rozšířil díky použití perforovaného a rytého stříbra na zadní straně obyčejnějších hodinek v druhé polovině století.558 Obrázek 27 Rytina s návrhy předních a zadních stran přívěsků od Gillese Légarého, 1663.
Pozdější provedení tohoto stylu jsou rozhodně méně elegantní. Existuje celá série malých oválných pouzder na miniatury (obrazová příloha 126a) z druhé poloviny století, které pocházejí z anglické 554
Viz Joan Evansová, „Gilles Légaré and his Work“, v Burlington Magazine, XXX, duben 1917, s. 140. * V doverském vydání černobílá. 555 Pouzdro na miniaturu provedené očividně stejnou rukou obsahuje miniaturu Thomase Egertona, ve sbírce vévody z Buccleuchu. 556 Hodinky z pozdější doby v Muzeu Viktorie a Alberta jsou v tomto ohledu úspěšnější. 557 Williamson, Catalogue, č. 77 a 78. 558 Např. od Louise Arthauda z Lyonu a Etienna Huberta z Rouenu v Muzeu Viktorie a Alberta.
102
nebo holandské manufaktury, s obvyklými kyticemi v zářivých barvách. Na obrazové příloze vidíme pouzdro s tulipány v oranžové, světle fialové a modré barvě. Vnitřní strana krytu je zdobená malovaným emailem s okouzlující lesní krajinou. Tento druh zdobení nebyl u krytů hodinek z daného období ničím neobvyklým. Několik rámečků kamejí, zejména ten, který se nachází v Bibliothèque Nationale (obrazová příloha 121c), některé kameje s portréty v zámku Rosenborg a některé detailní práce doprovázející figurální motivy patří mezi dochované příklady úspěchů toho, kam až se květinový email vyvinul. O něco později se stejné motivy používaly ne jako vzory pro emailování, ale pro rytí kovu, které bylo v druhé polovině 17. století prováděno s mimořádnou delikátností, zejména ve Francii. Emailovaná miniatura dámy ve stylu Mignarda má zadní stranu zlatého pouzdra (obrazová příloha 126c) zdobenou rytím na nepatrně a téměř nepostřehnutelně matovaném podkladě s iniciálami dámy uvnitř věnečku z růží a jiných květin ve stylu rytých návrhů Gillese Légarého (obr. 27). Ženy, které udávaly módu po roce 1625, se vzepřely těsným upnutým šatům a nespočetným ozdobám, v jakých si libovala generace před nimi. Henrietta Marie a její generace milovaly jemné splývavé drapérie a jejich šperky s tímto stylem ladily. Beatrice de Cusance je na překrásném portrétu od van Dycka559 zobrazena s jedinými šperky v podobě perel kolem krku a zápěstí. Vittoria della Rovere, manželka Ferdinanda II. Medicejského je na svém portrétu od Sustermanse560 také vyobrazena jen s perlami, i když jich má podstatně více než Beatrice. Jedná se o krátký náhrdelník z obrovských perel, dlouhou šňůru kolem ramen, devět postupně se zkracujících řad perel na náprsníku, čtyři šňůry perel kolem obou zápěstí a pět velkých broží, z nichž každou tvoří velký kámen obklopený osmi obrovskými perlami s přívěskem s perlou ve tvaru hrušky. Henrietta Marie byla v nošení šperků rezervovanější. Její splývavé šaty jsou obvykle sepnuté velkými kameny a perlami a někdy také křížem z pěti velkých diamantů s tabulkovým brusem a třemi visícími perlami. Jeden portrét561 ji zobrazuje s šaty sepnutými zlatými ozdobami ve tvaru holubic, které mají na hrudi diamanty. Někdy má také přes ramena přehozený bohatý řetěz. Mohlo by se jednat o stejný řetěz, který nechala v roce 1646 v Paříži zastavit. Byl z těžkého zlata osazený sto šedesáti perlami, z nichž každá vážila asi tři karáty. Vždy šestnáct perel bylo odděleno velkým rubínem. Lady Richová 562 má na portrétu od Van Dycka, namalovaném kolem roku 1635, šaty sepnuté jednoduchými masivními zdobenými přezkami (obrazová příloha 122). Vévodkyně de Loungeville je na portrétu, který vznikl o několik let později (obrazová příloh 123), vyobrazena s hlubokým výstřihem a rukávy lemovanými velkým množstvím perel, které byly sepnuté zdobenými přezkami, a s řadami perel oddělenými drahými kameny, které vyznačovaly švy na živůtku. Ve Španělsku se móda klonila spíše k jednomu obrovskému honosnému šperku, který někdy doplňovaly náušnice ve stejném stylu. Poloviční souprava tohoto druhu (obrazová příloha 128) je zdobená zlatohnědými topazy, vybroušenými do velice plochých fazet a zasazených ve zlatě, a malými diamanty s tabulkovým brusem, které jakoby splývaly se stříbrnými spirálami, které zdobí. Zadní strana je ze zlata, jemně rytá květinovým vzorem. Šperk Marie Rakouské, španělské královny, který zůstal dlouho uchovaný v klášteře Saleas Reales v Madridu,563 kde se stala abatyší po smrti
559
V Louvru. Soupis majetku vyhotovený po její smrti v roce 1663 (Gauthier, s. 134) uvádí její náhrdelník a náramky z perel a také řadu kvalitních diamantů, hodinky osazené diamanty, velice bohatě zdobené diamantové a smaragdové náramky a další náramky z rubínů, tyrkysů, safírů a hyacintů, Marii a Ježíše vyryté v diamantu a miniatury ve zdobených obrubách. 560 V Galerii Uffizi. 561 Ve sbírce vévody z Northumberlandu. 562 Ve sbírce Lady Lucasové, která mi poskytla laskavé svolení jej vyfotografovat. 563 Nyní v soukromé sbírce.
103
svého manžela, je celý posázený diamanty. Zadní strana je zdobená bílým emailem se stopami černé na zeleném podkladě. Ve druhé polovině 16. století, kdy Evropu ovládala protireformační hnutí a kalvinismus, se jedním z módních náboženských trendů stal neustálý zájem o smrt. Tento trend se projevuje také v návrzích šperků. Dokonce již v roce 1533 namaloval Holbein Jeana de Dintevilla na svém obrazu Velvyslanec s emailovaným odznakem s lebkou a Pierre Woeiriot zahrnul mezi rytiny, které publikoval v roce 1559 v Lyonu, přívěsek zdobený hlavou smrtky. Emailovaný šperk počátku 17. století, který se nachází v Clemensově sbírce,564 představuje lebku, na které stojí Kupido s lukem a korunou nad hlavou. 16. století bylo také obdobím, kdy lidé nosili ve velkém stylu smuteční šaty. Brantôme v roce 1580 psal o špercích s lebkou, které nosily vdovy jako kameje nebo reliéf, a slzách z gagátu nebo smaltovaného zlata. Soupis majetku vévodkyně s Lorraine565 z roku 1596 zmiňuje malý smuteční náhrdelník emailovaný bílou a černou barvou s uzly lásky, osazený perlami. Další inventáře z jejího domu ze stejné doby566 dokazují, že si princezny koupily náhrdelník z gagátu s fazetovým brusem a náhrdelníky z gagátových slzí, které byly určeny k nošení v období smutku. Soupis majetku markýze de Rémoville z roku 1632 obsahuje řetízek s korálky z ambry (které jsou samy o sobě černé), rozdělené devíti lebkami, z nichž každá je osazená diamanty,567 a diamantové náušnice ve tvaru lebek. Podobné smuteční šperky byly zejména v Anglii doplněny šperky s motivem memento mori, které byly ještě více ponuré. Malý přívěsek ve tvaru rakve z prostého zlata z doby kolem roku 1600568 nese nápis Cogita mori ut vivas. Jiný (obrazová příloha 125f) je zdobený emailováním s lebkami a zavěšený na řetízku ze zkřížených hnátů. Pod ním visí lebka se zkříženými hnáty. Další přívěsek ve tvaru rakve (obrazová příloha 124a) nalezený v opatství Torre, jehož přední strana je jemně zdobená jamkovým smaltováním v černé barvě, obsahuje bílou emailovanou kostru, která je skutečnou ukázkou mistrovské řemeslné zručnosti. Po stranách je nápis Through the Recurrection of Christe we be all sanctified (prostřednictvím Kristova zmrtvýchvstání budeme všichni požehnáni). V duchu obecného trendu v Evropě se šperky s motivem memento mori proměnily v připomínky smrti konkrétních osob. Jako připomínka popravy Karla I. by vyroben značný počet skromných šperků. Většinou se jedná o sponky, které se nosily na stuze kolem krku nebo zápěstí. Měly detailně provedené iniciály CR z jemného krouceného drátku na hedvábném podkladu pod rovným křišťálem s fazetovým brusem. Další šperky stejného druhu připomínající smrt méně významných osob mají iniciály posazené na pokladu z jemně tkaných vlasů.569 Jedna skotská rodina dosud vlastní náhrdelník vyrobený z třiceti a jednoho takových medailónků, z nichž každý skrývá vlasy pod křišťálem s iniciálami ze zlatého drátku, který byl zamýšlený jako sada pro společné nošení.570 Všechny tyto šperky používají usazení kamenů typické pro danou dobu s drobnou zoubkovanou ozdobou kolem spodní části. Jiné památné šperky z té doby jsou zdobeny emailem. Jeden má na přední straně zlatý prolamovaný ornament, pod kterým se skrývají vlasy. Kolem přesýpacích hodin s křídly jsou čtyři lebky. Zadní strana (obrazová příloha 125d) je zdobená emailem s lebkou a zkříženými hnáty na černém podkladě. Další emailované ozdoby z té doby byly evidentně určeny k tomu, aby je tajně nosili 564
V Muzeu Kunstgewerbe, Kolýn n. Rýnem. Bibliothèque Nationale, rukopis Lorraine 183, fol. 15. 566 Roy, s. 335 a 337. 567 Citace z Gay, pod heslem Chaîne. 568 V Britském muzeu. 569 Řada ilustrací se nachází v Clifford Smith, obrazová příloha XLIV. 570 Viz Sharp, in Proc. Soc. Ants. Scotland, LVII, 1923, s. 226. 565
104
monarchisté. Jeden z nich (obrazová příloha 125b) má dvě poměrně hrubě provedená oválná vyobrazení Karla I. a mladého Karla II., kteří mají oba kolem krku odznak Podvazkového řádu na modré stuze. Zadní strana je emailovaná barevnými květinami na bílém podkladě. Jedinou další typickou módou v případě šperků v období Commonwealthu byl filigrán (obrazová příloha 125c). Tato móda pravděpodobně přišla z Holandska. Ludvík XIV. šperky miloval, jeho manželka Marie Terezie Šarlota však o ně nejevila zájem.571 Právě on nosil velké diamanty z korunovačních klenotů a zavedl standard luxusu na svém dvoře. Poté, co se ujal moci v roce 1661, zavedl módu bohatě zdobených hodinek zavěšených u pasu572 a vzdal se nošení tradičního přívěsku ve tvaru kříže.573 Na slavnostech ve Fontainebleau v roce 1677574 měl na sobě kabát ze zlaté tkaniny vyšívaný stříbrem a zlatem a pošitý kameny upravenými „en boucles de baudrier“. U stejné příležitosti měl na sobě vévoda orleánský kabát „tout couvert de pierreries arrangées comme le sont les lounges buotonnières des casaques à la Brandebourg“. Tyto brandenburské ozdoby do knoflíkových dírek nebo spony z diamantů, které byly určené pro muže, se brzy rozšířily i do dámské módy. Marie Terezie Šarlota je na portrétech575 zobrazena s dlouhým trojúhelníkovým živůtkem pokrytým diamantovými a perlovými přezkami zmenšující se velikosti a podobné ozdoby celé z diamantů má na sobě také vévodkyně orleánská (obrazová příloha 129) s brožemi a sponami na rukávech ve stejném stylu.576 Obrázek 28 Rytiny s návrhy pro Sévigné od Gillese Légarého, 1663.
Šperky z druhé poloviny století nevykazují žádnou velkou změnu stylu, ale postupné odlehčení návrhů. Obecná atmosféra profesionální záliby ve špercích je dobře vyjádřená v pokynech pro učně, které Berquen napsal jako předmluvu ke svým návrhům šperků z roku 1661. Pocházel z Brugg a nějakou dobu pracoval v Madridu a v té době už byl zavedený jako jeden z nejlepších šperkařů v Paříži. Vyjadřoval se tedy z pozice autority. „Le solide fondement de l’art d’Orfèurerie est d’apprendre à bien portraire. Puis à ébaucher en cire ou en terre, et en suitte à tailler.“ V té době se stále domníval, že smaltování je při použití drahých kamenů nezbytné, a pokračuje „Sour tout vous prendrez garde auparavant qe d’esmailler, que les couleurs de vostre esmail puissent embellir les Pierres et ayent un bon rapport avec elles. Car si les Diamans demandent le noir, les Pierres de couleur au contraire veuluent le blanc et la diuersité des couleurs.“ Radí podkládání kovovými plátky a osazení, která dají maximálně vyniknout barvě a velikosti kamene, pečlivý výběr barvy kovové podložky a osazení kamene do obruby, která je dostatečně hluboká, aby v ní kámen bezpečně seděl, a ne zase tak hluboká, aby zakrývala jeho podstatnou část. Obrazová příloha 10 Náramek s diamanty, smaragdy a rubíny zasazenými v emailovaném zlatě. Pravděpodobně Gilles Légaré, kol. r. 1665.
571
Bapst, Couronne, s. 346. Bapst, Couronne, s. 351. 573 Zlaté řetězy vyšly u členů královské rodiny z módy, ačkoli králové je někdy dávali jako dary, nejspíš díky tomu, že byly snadno zpeněžitelné. Ashmoleovo muzeum stále vlastní dva zlaté řetězy, z nichž jeden daroval Eliasi Ashmoleovi dánský král Kristián V. v roce 1674 a druhý Frederick Wiliam, kurfiřt brandenburský, v roce 1678. 574 Bapst, Couronne, s. 353. 575 Tamtéž, s. 350. 576 Návrhy brandenburských ozdob knoflíkových dírek a přezek tohoto druhu se nacházejí mezi rytinami s návrhy šperků, které publikoval v Paříži v roce 1678 Le Juge. 572
105
Obecný vkus v oblasti šperků v polovině století nejlépe dokládají rytiny s návrhy od Gillese Légarého publikované v roce 1663 (obr. 27-29). Légaré pocházel z dynastie šperkařů z Champenois a dosáhl v této profesi takového věhlasu, že mohl bydlet v Louvru. Jeho návrhy zobrazují šperky v přechodném období. Hlavní důraz je místo barvy kladen na drahé kameny, kterými jsou osazeny, nicméně každý drobný rozdíl v návrzích a technice se v bohaté míře projevuje u smaltování a rytí lůžek. Jedná se v podstatě o návrhy praktikujícího šperkaře. Dokonce i květinové vzory jsou podány tak, že by mohly beze změny sloužit jako vzory pro emailéry. Černé obrysové návrhy hodinek a pouzder miniatur jsou neméně praktické a jen s malými výjimkami je nacházíme u soudobých kousků (obrazová příloha 126b). U náramku (barevná obrazová příloha X)* osazeného rubíny, smaragdy a diamanty v květinových lůžkách z emailovaného zlata jsou všechny prvky natolik podobné jeho návrhům, až svádí k tomu, aby byly připisovány samotnému Légarému. Tato skutečnost v každém případě obdivuhodně ilustruje přechodný styl 60. let 17. století. U Légaréových návrhů náhrdelníků se objevuje nový druh přizpůsobivosti. Téměř všechny jsou tvořeny z kovových destiček s dvojitou úzkou trubičkou na zadní straně, kterou je možné provléknou dvě jemné šňůrky, aby vznikl pásek.577 Další novinkou je důraz na ozdoby ve tvaru mašliček (obr. 28), které se později začaly označovat jako Sévignés, a visací náušnice, které ladily se třemi (a někdy též pěti) přívěsky ve tvaru hrušky578 (obr. 29). Dojem stuhy byl dále posílen tím, kde se náhrdelníky zapínaly (jako tomu bylo původně) pomocí mašličky, která procházela dvěma očky, navlečenými za tímto účelem na koncích. Záliba ve stuhách a mašlích je patrná v návrzích článků náhrdelníku (obrazová příloha 131b) a velkých ozdob. Jedna z nich (obrazová příloha 131a), kterou markýz de Navarens věnoval chrámu Santa Maria del Pilar v Zaragoze v roce 1679,579 je tvořená mašlí, ze které visí krajkou lemované fiží z bíle smaltovaného zlata, osazené diamanty. Fiží samotné je zdobené třemi mašličkami z bílého emailu. Madam d’Aulnoy ve své knize Relation d’un Voyage en Espagne popisuje, jak španělské dámy nosí vysoko na šatech připnuté velké brože, ze kterých visí řetízky z perel a diamantů. Zaznamenala, že málokdy nosí náhrdelníky, ale mají náramků a náušnic delších než dlaň. Uvádí také rozdíl mezi francouzským zvykem nosit jednu nádhernou soupravou šperků a španělským zvykem vlastnit takových souprav osm nebo deset v různých barvách, které byly všechny zasazené ve zlatě. Obrázek 29 Rytiny s návrhy pro visací náušnice od Gillese Légarého, 1663. Obrázek 30 Rytiny s návrhy pro pouzdra na miniatury od J. Le Juga, 1678.
Svatby Kateřiny z Braganzy s Karlem II. v roce 1662 přinesla do Anglie portugalskou módu nošení brože ve tvaru uzlu na rameni. Nicméně v době, kdy ji v roli královské choti vystřídala Marie z Modeny, tato móda vymizela a Marie si spínala šaty na obou ramenou girandolami. Návrhy Gillese Légarého a Le Juga (obr. 30) dokazují, jak moc se kameny s fazetovým brusem u pouzder miniatur rozšířily na úkor emailu. Příkladem z historie je pouzdro, které poslal španělský král Mademoiselle d’Orléans v roce 1679.580 Mělo kosočtvercový tvar, bylo celé z diamantů, zavěšené na sedmi diamantových očkách propletených do uzlu. Někdy byla tato pouzdra osazena velkými 577
Stávající náhrdelník tohoto typu v Britském muzeu je osazený diamanty a má safírový přívěsek. Zadní strana je smaltovaná spirálami a rozetami v bílém emailu zvýrazněném černou barvou. Viz Y. Hackenbroch v Antiquaries Journal, XXI, 1941, s. 342. Dva diamantové náramky tohoto duhu, které byly předělané na náhrdelník, jsou zobrazeny v Proc. Soc. Ants. Scotland, LVII, 1923, s. 226. Mají typické ozubené okraje lůžek. 578 Několik dobrých exemplářů osazených granáty, ametysty a perlami se dochovalo ve stockholmském Myntkabinettu. * V doverském vydání černobílá. 579 Dnes v Muzeu Viktorie a Alberta. 580 Havard, Orfevreire, s. 389.
106
diamanty. Jedno takové je uváděno v soupise majetku maršála de la Meilleraye,581 který byl pořízený v roce 1664. Bylo osazeno dvaceti šesti diamanty v hodnotě třiceti tisíc liver. Právě kvůli diamantům, kterými byly osazeny, se těchto pouzder dochovalo poměrně málo. Vévoda z Portlandu vlastní jedno osazené trojúhelníkovými diamanty okolo kamene s čtvercovým brusem, které mu odkázal jeho předek James Dallas v roce 1683.582 Mnohem častěji byly tyto diamanty znovu osazeny a dochovala se jen zadní strana s černým emailem (obrazová příloha 132a). Některá pouzdra osazená méně cennými kameny však přežila nedotčena. Příkladem je pouzdro (obrazová příloha 127a) zdobené třemi soustřednými kruhy ze smaragdů, které byly rozděleny symetrickými formálními listovými ornamenty, emailovanými bílou barvou se stopami černé. Konec této série představuje jedno pouzdro v soukromé sbírce královny (obrazová příloha 137), které je osazeno krásně broušenými křišťály. Nejedná se už o pouzdro na miniaturu s krytem. Emailovaný portrét Viléma Oranžského tvoří ústřední ozdobu na zadní straně. Koncem století získal spirálový vzor vyplněný emailem u podobných šperků větší bohatost a architektoničnost (obrazová příloha 132). Tento styl je zastoupen rytým ornamentem podle návrhů Louise Rouperta z Mét. Barevné kameny byly stále v módě, zejména rubíny, smaragdy a topazy a odvážně se kombinovaly do kompletů tlumené krásy, která ladila s brokáty té doby (obrazová příloha 135). Tyto šperky se také postupně objevovaly bez viditelného emailu a se zadní stranou z matného nebo lehce rytého zlata. Renesance zdědila středověkou tradici emailu a nově ji obohatila. Možnosti této tradice se však vyčerpaly a nový zlatý věk si žádal šperky jiného druhu.
581 582
Tamtéž. Viz Joan Evansová, English Jewellery, obrazová příloha XXV, 7, 9.
107
Kapitola 7
18. století 18. století si libovalo ve světle a světlosti. Zájem směroval k užitému umění v lidském životě a také k životu lidské mysli. Lidé začali trávit většinu nejpříjemnější části života při světle svíček. Tato skutečnost měla dopad na styl šperků, jehož význam nelze dostatečně zdůraznit. Rozvoj venkovského života v Anglii i Francii, který ostře vymezoval relativně prosté činnosti prováděné venku během dne a eleganci salónního života večer, navíc přinesl dosud neznámý rozdíl mezi šperky určenými na denní nošení a těmi, které jejich majitelé dávali na odiv za světla svíček. Změna směrem k novému způsobu života začala ještě před přelomem století. Poněkud teatrální elegance Versailles konce 17. století se odehrávala za světla svíček. Její povaha se odrážela ve vlastních špercích Ludvíka XIV., který v roce 1691583 vlastnil pro své užívání dvě kompletní soupravy z diamantů, kterými zdobil své kabáty a vesty. Jedna souprava zahrnovala sto dvacet tři knoflíků, tři sta ozdob do pro knoflíkové dírky a devatenáct fleuronů neboli brandenburských ozdob pro kabátce a čtyřicet osm knoflíků a devadesát šest ozdob do knoflíkových dírek pro vesty. Druhá souprava obsahovala sto šedesát osm knoflíků a dvojnásobný počet ozdob do knoflíkových dírek a devatenáct fleuronů pro vesty. Obě sady obsahovaly smyčky pro utahování klobouků, pásky, kříž sv. Ducha a meč s diamantovým jílcem.584 Podobnou nádheru sdílely také příslušnice slabšího pohlaví. Královna Marie dlužila v den své smrti v roce 1694 panu Richardu Beauvoirovi, klenotníkovi z Londýna, za diamantové destičky (k našívání na oděv), přezky, spony na rukávy, hvězdy a šperk nošený na prsou.585 Evelynův Mundus Muliebris publikovaný v roce 1690 uvádí, jaké šperky byly v módě: Diamond buckles too, For garters, and as rich for shoo… A manteau girdle, ruby buckle, And brilliant diamond rings for knuckle… A sapphire bodkin for the hair, Or sparkling facet diamonds there; Then turquois, ruby, emrauld rings For fingers, and such pretty things As diamond pendants for the ears Must needs be had, or two pearl pears, Pearl necklace, large and oriental And diamond, and of amber pale.586
Dochovaná souprava, která budí značný zájem, zdobí náhrobní plastiku Frances Stuartové, vévodkyně z Richmondu, ve Westminsterském opatství. Pochází buď z jejích vlastních šperků, nebo byla zakoupena speciálně v době její smrti v roce 1702. Tvoří ji náhrdelník se dvěma smyčkami vpředu, 583
Bapst, Couronne, s. 354. Jakub II. se pokusil o stejnou velkolepost. V roce 1702 prodal diamantový opasek a přezku za 21 000 liber a pár diamantových přezek na boty za 3 000 liber. Evansová, English Jewellery, s. 132. 585 BM. Rukopis Roy. 5751A, fol. 144. 586 Seznam lze porovnat se soupisem majetku vévodkyně Sarah z Marlborough, který uvádí šperky zakoupené o několik let později. (BM, Add. 29316, fol. 9). Obsahuje celou řadu diamantových náušnic, šest kruhových náušnice z diamantů broušených do tvaru růže, další diamantové knoflíky a kruhové náušnice, diamantové přezky korzetů a rubínový kříž. 584
108
které vytvářejí efekt trojitého řetízku, pár visacích náušnic, dvě spony na rukávy a krásný oválný ornament v moderním brandenburském stylu (obrazová příloha 136). Všechny šperky jsou osazeny křišťály s pěkným fazetovým brusem. Náhrdelník a náušnice mají zadní strany zdobené poněkud hrubým emailem, ale velká spona je modernější a má zadní stranu rytou vzorem s listovými spirálami. Další fázi zastupují štrasové šperky na voskové podobizně královny Marie. Zemřela v roce 1694, ale její podobizna má podle všeho oděv z pozdější doby.587 Jedná se o tři ozdoby ve tvaru broží ve stejném stylu, z nichž každá je připevněna na pevném špendlíku s háčkem, „francouzském háčku“, jak uvádí Evelyn v Mundus Muliebris.588 Celý návrh je lehčí a méně geometrický a listové ornamenty spirálového vzoru jsou patrnější více na přední než na zadní straně, která je emailovaná a jen velice hrubě rytá. Email se totiž pro osazování šperků pomalu přestával používat. Návrhy rytin publikované v Augšpurku Friedrichem Jacobem Morrisonem, který pracoval koncem 17. století ve Vídni, jsou pravděpodobně poslední, které nabízejí malovaný email na zadní straně šperků, a i on sám již nabízí alternativní návrhy pro ryté zlato. Pouze v konzervativním Španělsku (obrazová příloha 134) jsou šperky z počátku 18. století nadále umocňovány kontrastem mezi třpytem drahých kamenů a čistou barvou emailu. Ani zde však netrvalo dlouho, než se jazýček vah vychýlil ve prospěch rytého zlata, které mělo za úkol zvýraznit lesk diamantů (obrazová příloha 138). Ve všech ostatních částech Evropy se úpadek emailu projevil dříve. Dokonce soupis majetku rodu Savojů589 z roku 1679 zmiňuje email jen v minimální míře, přestože rozlišuje mezi diamanty, které jsou „a facette perfette“, a těmi, které nejsou. Oddělením obou druhů umění se šperkařské řemeslo omezilo na osazování diamantů a barevných kamenů a šperky samotné spočívaly vlastně jen v ozdobném lemování (passementerie) těchto kamenů. Vzhledem k tomu, že se šperky staly nejdůležitější součástí oděvu, začaly podléhat módě. Již v toce 1672 prohlásil Mercure de France590, že: „Les personnes de qualité ne gardent les pierreries jamais deux ou trois ans, sans les faire changer de figure.“ Kniha návrhů, kterou Jean Bourget publikoval v Paříži v roce 1712, obsahovala jen návrhy pro jedno pouzdro na miniaturu a jeho zadní stranu, sponu, dva kříže a dva páry náušnic pro „cela me paroit inutille d’autant que les modes changent, et de plus c’est que les dessins se forment selon la quantité, la grandeur des Diamants qu’on a à mettre en oeuvre.“ Těm, kteří neměli žádné diamanty k osazení, byla určena obrovská produkce štrasových šperků. Již v roce 1657 uvádí Villiers ve svém Journal d’un voyaguer à Paris,591 že Sieur d’Arre žijící v pařížské čtvrti Temple, který se naučil padělat diamanty, smaragdy, topazy a rubíny, vydělal na své živnosti tolik peněz, že postavil dva domy a měl vlastní kočár. V roce 1676 objevil George Ravenscroft, majitel savojského skleníku v Londýně, že přidáním oxidu olova do flintového skla lze vytvořit hmotu, která po šikovném vybroušení ve světle svíček přesvědčivě září. Stras, po kterém jsou pojmenovány štrasové šperky,592 byl v roce 1734 považován za „maîre orfèvre et joaillier privilégié du 587
Viz Illustrated London News, 5. října 1935. Pár „háčků“ z briliantů od George Wickese stál paní Fullerovou v roce 1743 440 liber. Garrard, s. 87. 589 Promis, s. 214. 590 Ann. III, s. 294. 591 S. 45. 592 Viz Bapst, Couronne, s. 419. Narodil se v roce 1700 ve Štrasburku. V roce 1752 předal řemeslo svému zeti Georgesovi-Michelovi Bapstovi. 588
109
Roi“. Vynalezl vylepšené flintové sklo a metodu barevných kovových podkladových fólií pro tónování diamantů. V roce 1767 byla v Paříži593 založena společnost tří set čtrnácti „joailliersfaussetiers“. Návrhy štrasových šperků se od počátku (jen s velice malou prodlevou) blížily návrhům diamantových šperků. Na svém portrétu v Národní portrétní galerii pravděpodobně z roku 1690 má královna Marie rozetovou brož z velkého diamantu s podlouhlým centrálním kamenem obklopeným šesti okvětními lísky. Podobný návrh je častý u štrasových šperků datujících se kolem roku 1720. Nesmíme zapomínat, že muži jako Stras byli vyhlášenými šperkaři, kteří obchodovali s diamantovými šperky stejně jako se šperky štrasovými. V Anglii zase pánové Wickes & Netherton, předchůdci Garrarda a sami též slavní šperkaři, měli v roce 1705 na své navštívence uvedeno, že nabízejí „rozmanité šperky z falešných kamenů jako chocholy, náušnice, přezky a další“.594 Rané štrasové šperky mají často výbrus ve tvaru růže, podobně jako diamanty, které napodobovaly. Nejinak je tomu u křišťálů z Bristolu, „the Bristowes brave and bright“, které zdobí anglické a vlámské šperky z počátku 18. století.595 Náprsník (obrazová příloha 139) kombinuje návrhy s mašlí a křížem do působivého ornamentu. Podobné nacházíme mezi rytinami s návrhy, jako jsou ty, které publikoval Noe Pauwels v Bruselu v roce 1710 (obr. 31). Od diamantových šperků ze stejné doby se liší hlavně relativně hrubým provedením na zadní straně. Diamanty i krystaly shodně dokazují postupný odklon od usazení, která jsou v zásadě shluková. Podobné šperky, jako spona, kterou vlastnila vévodkyně z Richmondu (obrazová příloha 136), jejíž přední strana působí svým provedením víceméně geometricky, mají lůžka na zadní straně přeměněná do roztančeného listového vzoru. Náprsník (obrazová příloha 139) má podobně navrženou přední stranu. Květinové a listové vzory, někdy doplněné stuhou s mašlí, tvoří základ většiny šperků osazených drahými kameny z období mezi roky 1710 a 1780 (obrazová příloha 140). Obrázek 31 Rytiny s návrhy pro kameny s rozetovým výbrusem. Noe Pauwels, 1710.
Trend u návrhů tohoto druhu směroval k lehkosti. Podobně jako šperky v 17. století podtrhovaly zářivé barvy brokátů a odrážely spirálové vzory damašku, v 18. století se jejich velikost a delikátnost vhodně snoubila s listovými vzory šité krajky. Zatímco v 17. století zvýrazňovaly barvu lesklého hedvábí s brokátovým vzorem, v 18. století přinášely jiskřivé světlo volánkům z francouzské krajky. Briliantový výbrus diamantů vymyslel Benátčan Vicenzo Peruzzi kolem roku 1700. Tím dodal diamantům novou vlastnost, díky které se (stejně jako jejich imitace) staly dominantní ozdobou. Auguste Duflos v předmluvě ke své knize Dessins de Joaillerie publikované krátce po roce 1722 prohlašuje, že barevné kameny jako takové už nejsou moderní, a že v důsledku toho jsou návrhy šperků omezené. Uvádí dvě změny, které měly na vývoj šperků velký dopad. Za prvé tvrdí, že dochází k oddělení návrhu a provedení a že návrhy ve stále větší míře neprovádějí šperkaři, což je patrné na špatných výsledcích. Za druhé prohlašuje, že „Les Dames sont le principal objet de l’art du joaillier“. Vyjadřuje naději, že se jeho návrhy (které se z dnešního hlediska zdají poněkud banální) dostanou do rukou takových dam a připomenou jim zálibu v ušlechtilé jednoduchosti, která lépe podtrhne jejich
593
Clifford Smith, s. 314. Garrard, s. 87. George Wickers založil podnik v roce 1721 v Haymarketu, který později nahradil Cheapside jako šperkařská čtvrť Londýna. 595 Podobné křišťály nazývané „diamanty z Bagshotu“ se používaly mezi lety 1770 a 1800. Ve Francii se používaly křišťály tohoto druhu z Châtellarantu a Alençonu. 594
110
přirozenou krásu než „étalage papillotant“, která v poslední době vládne módě. Duflos evidentně nezaznamenal módní trend, který směroval k rokokové eleganci. Obrázek 32 Čtyři rytiny s návrhy od Albiniho, kol. r. 1744.
Kreslené návrhy broží od Girolama Venturiho,596 z nichž některé se datují do roku 1739, vykazují rokokovou asymetrii. Stejný trend je patrný u rytin s návrhy od Thomase Flacha, které byly publikované v Londýně v roce 1736, a rytin od Albiniho z roku 1744 (obr. 32) a J. C. Mallia zhruba ze stejné doby. Stejná nepravidelnost je patrná u několika šperků, které jsou podle všeho italského, španělského nebo portugalského původu (obrazová příloha 141). S výjimkou ornamentů, které jsou tvořeny více či méně naturalistickými květy, měla rokoková asymetrie na návrhy šperků pozoruhodně krátký vliv. Její skutečný vliv spočívá v zakřivení šperků jako trojrozměrných soch a v univerzálním přijetí rozevláté linie. Kresby od Christiana Tauta597 z poloviny století vykazují převahu dokonale pravidelných broží ve tvaru uvázané stuhy (Sévigné). U návrhů rytin, které publikoval de la Cour zhruba ve stejné době, jsou patrné asymetrické rokokové návrhy, které byly vyhrazené tabatěrkám na šňupací tabák. Jeho šperky patří k nejsymetričtějším a nejpravidelnějším. Tento styl se udržel v módě zhruba až do roku 1765 jen na Iberském poloostrově, a to zejména u návrhů, kde je asymetričnost zdůvodněna naturalistickými tvary květů a peří. Souprava šperků pro nevěstu (corbeille de mariage), kterou dostala Marie Josefa Saská u příležitosti své svatby se synem francouzského krále v roce 1746598, obsahoval náušnice s hruškovitým výbrusem, kokardy a velký přívěsek ve stejném stylu od jejího otce, a pár velkých visacích náušnic s ústředním kamenem a dva náramky od francouzského krále. Všechny šperky byly z diamantů. Vlastnila také dva perlové náramky s portréty Ludvíka a francouzského korunního prince obklopené diamanty a kříž („croix de brillants à la dévote“), který ale brzy vyšel z módy a jeho kameny byly znovu osazeny.599 Její šperkovnice také obsahovala diamantovou soupravu, která zahrnovala náprsník, spony do vlasů, ozdoby na záda, „deux trousses-côtés“ a „trousse-queue“, přezky k botám, náušnice, „pompons“ neboli ozdoby na zápěstí, kokardy na rukávy, řetěz kolem krku, přívěsek a brože.600 Diamanty byly v té době relativně levné,601 protože doly v Brazílii i Golcondě dosahovaly maximální produkce. Krásnější šperky snad nebyly dosud vyrobeny. Každý královský dvůr měl své slavné kousky, z nichž se do dnešního dne dochovaly jen některé. August III. Saský (otec Marie Josefy) měl nádhernou ozdobu (obrazová příloha 142), kterou nosil na klobouku. Byla osazená brilianty a legendárním zeleným diamantem.602 Tato ozdoba vznikla v roce 1740 v Drážďanech. Nejnápadnější je na ní kontrast mezi hladkými diamanty a vybraným jemným listovým zdobením, které obklopuje velký zelený kámen. Stejný šperkař vyrobil pro svého pána Řád zlatého rouna (obrazová příloha 143), který spíše než odznak vypadá jako ozdoba. Vykazuje stejnou delikátnost v osazení velkými kameny. Také
596
Tvoří součást nejdůležitější série cca 600 kreseb šperků 18. a 19. století, které se nacházejí v muzeu užitého umění Cooper Union v New Yorku. 597 Muzeum Viktorie a Alberta, E.2041.1914. 598 Bapst, Inventaire de Marie-Josèphe Saxe, s. 183. 599 Několik křížů se nachází mezi návrhy, které publikoval S. H. Dinglinger v roce 1751 v Londýně, ale o třicet nebo čtyřicet let později už nebyly moderní. 600 Bapst, Inventaire de Marie-Josèphe Saxe, s. 182. Podobnou soupravu náležející vévodkyni parmské v roce 1771 uvádí J. Chepy v rukopise v Muzeu Viktorie a Alberta, 86 ZZ 149. 601 Tamtéž, s. 187, č. 1. 602 Až do roku 1944 v klenotnici Grünes Gewölbe v Drážďanech. Není známo, kde se nachází dnes.
111
ve Francii byly na Řád zlatého rouna nedostižné krásy použity některé z největších diamantů z královské sbírky. Tento však již dávno neexistuje.603 Druhá dcera Augusta Saského, Marie Amálie Saská, se provdala za Karla III. Španělského a neprojevovala o nic menší zájem o šperky než její otec. V roce 1759 si ji Ludvík XV. Francouzský potřeboval usmířit, protože neměla Francouze příliš v lásce. Utajená jednání s její dvorní dámou vyústila v dárek v podobě dvou náramků s obrovským diamantem na sponě.604 Na portrétu od Raphaela Mengse v Louvru (obrazová příloha 144) je královna vyobrazena s velkým množstvím elegantních šperků. Ve vlasech má pět diamantových hvězd, v uších obrovské visací náušnice s diamanty, těsně kolem krku náhrdelník s mašlí ve stejném stylu podložený černým sametem, na hrudi řádový kříž se stuhou a na rukou dva náramky, z nichž každý tvoří velká šňůra perel spojená miniaturou orámovanou diamanty. Podobná velkolepost byla patrná u všech evropských dvorů. Kurfiřtka Anna Maria Ludovica Medicejská605 je na svém portrétu, který vznikl kolem roku 1730, zobrazena s velice krásnou broží ve vlasech a širokým náprsníkem. Oba šperky jsou osazené velkými diamanty a ověšené perlami stejně jako diamantové náramky a pásky na rukou. Královna Šarlota Meklenbursko-Střelická je na svém portrétu, který vznikl v ateliéru Allana Ramsaye v době její korunovace v roce 1762606 (obrazová příloha 145), zobrazená s ještě větší okázalostí, i když možná s menší elegancí. Její šperky zahrnují velký diamantový náprsník s květinovým vzorem, který zakrýval celou přední část jejího trojúhelníkového živůtku. Náhrdelník z velkých diamantů má pověšený vysoko kolem krku a v uších nemá žádné náušnice. Její grafický portrét v mezzotintě, který ve stejném roce publikoval Thomas Frye, ji zobrazuje v méně slavnostní oděvu se čtyřmi řadami perel a diamantovou soupravou zahrnující čelenku, visací náušnice složené ze sedmi částí, brož typu Sévigné a přívěsek. Její nejokázalejší diamanty byly dárek od naboba z Arcotu. Jejich dobové kresby se dochovaly v Muzeu Viktorie a Alberta.607 Nádheru Londýna, Drážďan a Madridu však v polovině století zastínil Petrohrad. Velkolepost tamějších šperků částečně odhalil prodej některých z nich, který se uskutečnil v Londýně v roce 1927.608 Hlavní část těchto šperků se stále nachází v Rusku. Zahrnují kompletní sady malých kytiček z diamantů, určených k našití na oděv, kde měly imitovat zářivé květiny brokátu, diamantové náramky, zejména s motivem květin a stuh, vždy po dvou od každého druhu, nádherné diamantové náhrdelníky, ale také celé lemy šatů osázené velkými brilianty těsně vedle sebe a velký počet květinových broží (obrazová příloha 146) a visacích náušnic. Jedna sada byla krásnější než druhá. Patří mezi ně také pozoruhodné exempláře hodinek osázených diamanty a řetízků k hodinkám, jaké dnes běžně nenajdeme ani v královských sbírkách.609 Jeden za zlata a achátů osazený brilianty ve 603
Některé z kamenů byly údajně znovu použity na přívěsek vyobrazený na obrazové příloze 181. Dokonce i poměrně obyčejný Řád zlatého rouna, vyrobený ve Španělsku kolem roku 1770, osazený růžovými diamanty, které později darovala princezna de Chinchona vévodovi z Wellingtonu, uchvátí moderního pozorovatele svojí velkolepostí. Současný vévoda jej nedávno věnoval Muzeu Viktorie a Alberta. 604 Bourguet, s. 441. Dvorní dáma dostala za své zprostředkovatelské služby dvě francouzské tabatěrky, velice elegantní, ale bez diamantů. 605 Ve sbírce markýze Peruzziho de’Medici. 606 V Národní portrétní galerii. 607 V. a A. M. Drawing D, .401, 99. 608 Viz ilustrovaný katalog, který připravila společnost Christie, Manson and Woods, k prodeji ve středu 16. března. 609 Nádherný exemplář z doby kolem roku 1770 se nachází v dánské královské sbírce v zámku Roseborg. Návrhy těchto řetízků k hodinkám publikoval Thomas Flach v Londýně v roce 1736.
112
formálním květinovém vzoru je podepsaný Charlesem Cabrierem z Londýna a má puncovní značku z let 1752-3. Další o několik let starší s lehce asymetrickým květinovým a spirálovým ornamentem z briliantů na pozadí ze zelené emailu byl vyroben přímo v Petrohradu. Z této doby se dochovalo několik okázalých diamantových šperků. Například odkaz Lady Cory v Muzeu Viktorie a Alberta v Anglii obsahuje sadu diamantových ornamentů ve tvaru listů nebo tkalcovských člunků, pravděpodobně vyrobených pro Rusko a určených k našití na šaty, a velice elegantní sadu velké a malé brože ve tvaru mašlí (obrazová příloha 154). Velká většina diamantových šperků 18. století však byla znovu osazena. Jejich podobu lze nejsnáze studovat u souprav z méně vzácných kamenů, které je přesně napodobovaly (obrazové přílohy 148, 149, 151). Ruské panovnické šperky dokazují, podobně jako jiné zdroje, že do návrhů kolem rok 1760 zasáhla nová vlna naturalismu. Přinesla s sebou kytičku narcisů ze zlata, zeleného emailu a diamantů zhruba z této doby a další kytičku hvozdíků z diamantů a rubínů. Nedávno odkázaný majetek Lady Coryové, který připadl Muzeu Viktorie a Alberta, obsahuje podobnou nádhernou kytici narcisů, hvozdíků a jiných květin z diamantů a rubínů se stonky ze zeleného emailu. Španělská kytice stejného druhu, kterou zasvětila Doňa Juana Ravasa Panně Marii del Pilar v Zaragoze, se také nachází v Muzeu Viktorie a Alberta (obrazová příloha 147). Právě tento naturalistický vliv s největší pravděpodobností pomohl vrátit šperkům barvy. Komedie Clandestine Marriage610 (Utajené manželství) publikovaná v roce 1766 popisuje různobarevný šperk tohoto druhu. Bohatá nevěsta deklamuje: „ I have a bouquet to come home tomorrow, made up of diamonds and rubies, and emeralds and topazes, and amethysts – jewels of all colours, green, red, blue, yellow, intermixt – the prettiest thing you ever saw in your life.“ Ve Španělsku barvy nikdy nevyšly z módy zcela tak jako ve Francii. Mnohé soupravy šperků byly vyrobeny v polovině století. Třpyt diamantů byl umocněn září topazů (obrazová příloha 149) a některé šperky zahrnují celou škálu fialových, růžových, oranžových a žlutých odstínů, kterých lze dosáhnout pomocí ametystů a topazů podložených kovovou fólií (obrazová příloha 150). V polovině století se dokonce i ve Francii objevuje jistý stupeň nenápadné barvy a diamanty byly doplňovány topazy (obrazová příloha 151) nebo bílými safíry umocněnými modrou611 (obrazová příloha 152, 153). Soupis majetku Marie Josefy Saské sepsaný po její smrti v roce 1767612 zahrnuje kytici osazenou bílými a žlutými diamanty a rubíny a kokardu pro domácí plášť z diamantů a smaragdů. Téměř u všech těchto francouzských souprav dostávají poměrně naturalistické květy formu a tvar díky formálnímu orámování pomocí stuh či použití tradiční formy Sévigné.613 Také ve Francii se experimentovalo s použitím barevných kamenů, které vytvářely celou delikátní škálu odstínů brokátu. Podobné šperky, určené spíše pro salónní nošení než pro královský dvůr, mohou ve Francii velice dobře symbolizovat vytříbenost a eleganci 18. století (barevná obrazová příloha XI).* Tehdejší francouzské ženy, stejně jako ty dnešní, také vynikaly v umění dodat šperkům nový význam tím, že je
610
Od Colmana a Garricka, jednání I., scéna 2. Sévigné, sponu na šátek, visací náušnice a chochol, které byly všechny posázeny velice zářivými citronově zbarvenými safíry, lemovanými dalšími safíry ve světle ocelové barvě. Zlatá obruba je na zadní straně elegantně zdobená listovými ornamenty v místech, kde to návrh vyžaduje. 612 Bapst, s. 184. Zlatá monstrance v pokladnici pražské katedrály vyrobená v roce 1766 obsahuje celou okázalou světskou soupravu z diamantů a rubínů. Podlaha a Sittler, s. 153. 613 Poněkud špatně provedené kresby, které publikoval Pouget v roce 1762, poskytují repertoár květin, peří a mašlí. Návrhy, které publikoval van de Cruycen v roce 1770 jsou zdařilejší, ale nepříliš praktické. 611
113
nosily neobvyklým způsobem: dáma na portrétu nazvaném „La Friluese“,614 zahalená do zimního sametu a kožešin, podtrhuje svoji krásu tím, že má na kapuci připnutý přívěsek z diamantů a perel. Stejná elegance je patrná u menších šperků, jako je pár náramkových spon (obrazová příloha 155c) s iniciálami Marie Antonietty a hrdličkami a obřadními pochodněmi, které patřily k jejím symbolům v době jejího sňatku a nacházely se pod jednoduchými věnci ve Velkém Trianonu, kde reprezentovaly francouzskou královskou korunu. V roce 1788 požádala královna svého šperkaře Bapsta, aby pro ni ve stejném duchu elegantní a nákladné jednoduchosti vyrobil diamantovou kytici z divokých růží a květů hlohu.615 Královnu však mnohem tragičtěji reprezentuje diamantový náhrdelník, „Collier de la Reine“, který nikdy nedostala.616 Původně ho objednal Ludvík XV. pro Madame du Barry u svých šperkařů Boehmera a Bassangese, ale v okamžiku královy smrti v roce 1774 nebyl ještě hotový. Když nakonec hotový byl, Ludvíku XVI. se zdál příliš drahý. Žena známá jako Jeanne de Saint Rémy, manželka důstojníka Lamotteho, vymyslela intriku a použila kardinála Lousie de Rohan jako nástroj své moci. Řekla mu, že královna potřebuje peníze na dobročinnost, a on je poskytl. Poté ho přemluvila pomocí padělaných dopisů, že královna si přála koupit náhrdelník bez králova vědomí a chtěla, aby kardinál vyjednal cenu. Ten tak učinil a šperk by předán muži, který se vydával za královnina sluhu. Když byl tento podvod odhalen, královna odmítla jen tiše uhradit účet. Kardinálovi nic neřekla, ale nechala ho sledovat. On mezitím žil v dobré víře, že královna šperk dostala a všechno je v pořádku. Nakonec vyšla celá pravda najevo. Lamotte byl zatčen a Cagliostro, kabalistický rádce kardinála, byl vážně zkompromitován. V květnu 1786 byl kardinál shledán nevinným, ale musel rezignovat na své místo u dvora a odejít na odpočinek na své opatství v La Chaise Dieu. Lamotte byl zbičován, ocejchován a uvězněn. Jeho žena však zorganizovala propracovaný systém vydírání, a tak ho brzy propustili na svobodu. Vzpomínka na skandál bohužel pošpinila reputaci dokonale nevinné Marie Antoinnetty a nepochybně přispěla k pádu monarchie. Rytina náhrdelníku617 dokazuje, že se jednalo o okázalý kus spočívající v tour de cou ze sedmnácti velkých briliantů, na kterých byly zavěšené tři girlandy a čtyři diamantové přívěsky, a delší dvojitý diamantový náhrdelník, jehož kameny se směrem ke středu zvětšovaly, se čtyřmi střapci vyrobený ze stejných kamenů. 618 Vlastní diamantový náhrdelník Marie Antoinetty složený ze třiceti briliantů s třinácti briliantovými přívěsky hruškovitého tvaru rozmístěnými dokola, byl mnohem méně okázalý.619 Její nádhernou soupravu z velkých safírů
614
V muzeu v Marseilles. * V doverském vydání černobílá. 615 Bapst, Joyaux, s. 434. 616 Viz Barrera, s. 80. 617 Publikoval ji M. Taunay v Paříži, rue de l’Enfer, Place Saint Michel; kopie se nachází v Bibliothèque Nationale. 618 Obecný návrh lze porovnat s návrhy šperků, které nosila králova Šarlota v roce 1800. Časopis Lady’s Magazine z července uvádí: „Její Veličenstvo královna byla nádherně oblečená do lila krepové spodničky… s pěti jedinečnými diamantovými páskami, které tvořila lůžka s patnácti velkými briliantovými růžemi a hvězdami v rovnoměrné vzdálenosti do sebe; tyto pásky byly vespod zakončeny čtyřmi velice okázalými mašlemi a střapci z diamantů a velkých perel, na kterých byly také zavěšené girlandy z překrásných perel uspořádaných do věnečků; přes levou stranu splývaly dva cípy krepu v lila barvě, lemované diamantovými řetízky a perlami, s perlovým střapcem na konci, připevněné do otvorů v kapsách pomocí nádherných diamantových a perlových pásek a řetízků“. Úbor doplňoval diamantový náprsník, náhrdelník, kytice a čelenka do vlasů. 619 V aukční síni Sotheby’s ho dne 1. července 1937 prodaly arcivévodkyně Blanka Rakouská a její sestra Beatrix, princezna z Massima, které ho společně zdědily. Čtyřicet tři kamenů vážilo 180 karátů. Viz Illustrated London News, 19. června 1937.
114
lemovaných diamanty a spojených visícími listovými střapci z diamantů odkázala královna Marie Amélie komtese z Paříže a dosud je v majetku Bourbonů. Podobné šperky byly určené k nošení u dvora za světla svíček. Popelín a jelenice, taft a nabíraný mušelín, které byly určené pro nošení ve dne, vyžadovaly šperky docela jiného druhu. Dokonalý a uvážlivý vkus 18. století v nich našel své vyjádření stejně jako v okázalejších večerních soupravách. Móda hrála v návrzích těchto šperků tak velkou roli, že noviny pro dámy z té doby radily co nosit. Časopis Lady’s Magazine z března 1774 radí nosit malé náušnice s přívěskem, ale v červencovém čísle zdůrazňuje, že by se žádné náušnice nosit neměly, a tuto informaci považuje za tak důležitou, že ji tiskne velkými písmeny.620 Šlechtičny ze skromných poměrů pravděpodobně vlastnily jen šperky z polodrahokamů. Takové šperky však měla i císařovna. Ruské panovnické šperky obsahovaly celou řadu sad datujících se z let 1770–1790 z kouřového křišťálu, granátů, říčních perel a achátů a jiných polodrahokamů určených k dennímu nošení. Některé z našich předkyň z 18. století vlastnily pouze soupravu z granátů nebo achátů či karneolů. Móda šperků určených pro denní nošení začala na konci 17. století, kdy byly v Nizozemsku vyrobeny pěkné soupravy z jantaru zasazeného ve zlatě na červeném kovovém plátku, které způsobila jeho narůžovělé zabarvení. Granáty přišly do módy počátkem 18. století. Sarah, vévodkyně z Malborough, vlastnila pár granátových náušnic a náhrdelník a dále náhrdelník z francouzských (tj. nepravých) perel a tyrkysů.621 Granátové náhrdelníky byly provedené s motivy květin nebo stuh podle návrhů pro diamantové šperky, doplněné terčovými náušnicemi a náušnicemi s přívěskem hruškovitého tvaru. Kameny byly tence broušené a položené na kovovém plátku, který jim dodával lesk. Po roce 1770 byly šperky z granátů obvykle jednodušší a více geometrické. Zdá se, že jejich výroba přešla do rukou jedné nebo dvou dílen, které je začaly vyrábět masově. Obrazová příloha 11 Náramek s diamanty, smaragdy a rubíny zasazenými v emailovaném zlatě. Pravděpodobně od Gillese Légarého nebo zcela určitě podle jeho návrhu. Kol. r. 1665, soukromá sbírka. Obrazová příloha 12 Šperk z opálového štrasu. Anglie, druhá polovina 18. století.
Hlavním úkolem štrasu bylo levně napodobovat diamanty. Netrvalo však dlouho a šperkaři začali vyrábět štrasové šperky, které měly se skutečnými kameny jen málo společného. Aventurinový štras v hnědé barvě byl ještě zářivější než jeho přírodní prototyp a brzy se začal vyrábět s jasně modrým podkladem (který ovšem v přírodě neexistoval), na kterém vytvářely jeho zlaté skvrny zářivý efekt. Ve Francii a v menší míře také v Anglii se vyráběl opálový štras narůžověle mléčné barvy, který získal novou krásu díky růžovém kovovým plátkům, kterými byl podložen (obrazová příloha XII).* Nevypadá vůbec jako opál, ale má jisté kouzlo. Podobně se ve Švýcarsku, Anglii a Francii používaly markazity, krystaly pyritu s fazetovým brusem. Nejdříve jako imitace diamantů a poté pro vytváření vlastních schémat s ocelově šedým leskem. Často bývaly posazené na destičkách z modrého nebo červeného skla s velkými rozestupy. Snaha napodobit diamaty osazené na emailovaném podkladě, jaké vlastnili bohatí lidé, zde byla jen nepatrná. Soupravy z drahých kamenů rychle získaly svůj vlastní styl, který se sice různil, ale jen v rámci úzce vymezených mantinelů. Méně cenné ozdoby mnohem snáze odrážely změny stylu obecnější povahy. 620
Je pravděpodobně vhodné poznamenat, že francouzský výnos z roku 1720 zakazoval nošení diamantů, perel a vzácných kamenů a nařizoval klenotníkům vyvézt veškeré zásoby ze země. Platil jen šest měsíců. Harvard, Orfévreire, s. 393. 621 Britské muzeum Add. MS 29316, fol. 9.
115
Záliba v jemném zlatém zdobení na barevném podkladě z počátku století je zastoupena rytou ozdobou podle návrhů od rytců, jako byli Mirosson a Briceau,622 a velice delikátními a okouzlujícími pouzdry na hodinky, která se vyráběla ve Francii a Anglii. Jako příklad můžeme uvést pouzdro vykládané zahnutými destičkami z lápisu, které držely při sobě díky ozdobnému prořezávání nádherně rytého zlata osazeného diamanty a rubíny.623 Další exemplář se nachází v Britském muzeu a má vnější pouzdro z děrovaného a rytého zlata osazeného zahnutými destičkami z karneolu a s kamejí z karneolu uprostřed. Řetízky k hodinkám, které tyto hodinky doplňují, byly neméně delikátní. Hodinky a řetízek ve Fitzwilliamově muzeu (obrazová příloha 156), které vyrobil Thuilst pro královnu Annu kolem roku 1705, jsou z dírkovaného a rytého zlata, vykládané perletí, která je zase osazená granáty v obrubě ze zlata emailovaného černou barvou s červeným zvýrazněním. Většinu znalostí o těchto řetízcích jsme však nezískali na základě exemplářů ze zlata, ale z imitací, jako je tombak.624 Tombakové řetízky k hodinkám z počátku 18. století mají velice pěkné provedení, ale protože jednotlivé části byly odlité, vykazují v návrzích určitou šablonovitost. Muzeum Viktorie a Alberta, Londýnské muzeum a soukromá sbírka obsahují exempláře, které mají všechny na destičce s háčkem vyobrazení Kleopatry rozpouštějící perlu pro Antonia. Ostatní kovové dílky nesou různé vzory. V druhé dekádě století se móda přiklonila ke klasickým předmětům z jednoho kusu zlata s reliéfem. Ve stejné době se začaly řetízky používat nejen (nebo ne vždy) k připevnění hodinek, ale také pouzder, která obsahovala celou řadu nezbytností určených k šití a návrhářství, jako byly nůžky, náprstek, pravítko, tužka a malé kružítko. Podobnou ozdobu, které se tehdy říkalo equipage (výbava), popisuje čtvrtá ekloga (Town Eclogue625) od Lady Mary Wortleyové Montaguové. Behold this equipage, by Mathers wrought, With fiffty guineas (a great penn’orth!) bought. See on the tooth pick Mars and Cupid strive, And both the struggling figures seem to live. Upon the bottom see the Queen’s bright face, A myrtle foliage round the thimble case; Jove, Jove himself does on the scissors shine, The metal and the workmanship divine. Gastrel, Manby a Moser nebyli o nic méně slavní kovorytci než Mathers a jejich práce a práce dalších řemeslníků vykazuje pozoruhodně vysokou míru zručnosti. Hodinky v Nelthroppově sbírce626 opatřil Manby rytinou s Herkulem. Jiné hodinky od Isaaca Dumahela nesou postavy Ester a Ahasvera. Hodinky a řetízek ve Fitzwilliamově muzeu627 jsou ryté scénami z příběhu Alexandra (obrazová příloha 157). Nejblíže se popisu Lady Marie Wortleyové Montaguové zřejmě blíží pouzdro a řetízek ze zlata, jehož destička s háčkem je zdobená rytinou sedící postavy Británie, a pouzdro s Marsem a Venuší orámované asymetrickými spirálami a listovými ornamenty na matném podkladě. Pouzdro 622
„Maître orfèvre de Paris“, návrhy publikoval v roce 1701. Další rytiny ve stejném stylu uveřejnil v Londýně J. Herbst a S. Gribelin. 623 Dříve ve sbírce pana C. W. Dysona Perrinse; Joan Evansová, English Jewellery, obrazová příloha XXVI, č. 6. * V doverském vydání černobílá. 624 Slitina mědi a zinku v angličtině pinchbeck, nazvaná podle svého objevitele Christophera Pinchbecka, hodináře na Fleet Street, který zemřel v roce 1732. Podobná slitina se používala v Holandsku. 625 Datuje se do roku 1716. Dodsley, Collection, I,. 96. 626 Č. 281; Guildhallovo muzeum. 627 Od Jamese Rowa. Hall Mark, 1753.
116
obsahuje malou zlatou lžíci, tužku, nůžky, šídlo, pinzetu a malou tabulku na psaní ze slonoviny (obrazová příloha 158). Je zajímavé porovnat tuto výbavu s jinou sadou z tombaku, která se nachází v Muzeu Viktorie a Alberta. Kovový díl s háčkem nese hlavu Británie orámovanou architektonickými volutami. Dírkované články řetězu jsou v podobném stylu. Pouzdro poměrně dobře imituje zlaté pouzdro, i když nemá stejně elegantní vlnitý tvar ani precizní povrchovou úpravu. Kolem roku 1760 se záliba v chinoiseriích, které podle všeho ovlivnily návrhy šperků, projevila u několika řetízků z obecného kovu. Jeden z děrované pozlacené mědi628 nese na destičce s háčkem vyobrazení čínské dámy se slunečníkem a na zavěšeném ozdobném kousku čínského tanečníka. Další řetízek (obrazová příloha 159a) zobrazuje hráče na loutnu a tanečníky pod palmou. Jednalo se o oblíbený motiv, který nalézáme jak celý v pozlaceném provedení, tak s pozlacenými postavami na stříbrném podkladě. V té době se celozlaté kusy považovaly za poněkud surové. Ryté zlato nebylo ve Francii nikdy tak oblíbené jako v Anglii. Dokonce ještě v roce 1747 nebyly mezi sedmery hodinkami ve svatební soupravě Marie Josefy Saské ani jedny ryté. Čtvery byly emailované červenou, modrou a zelenou barvou a zeleným lakem (verd lac), jedny byly gilošované a dvoje zcela obyčejné.629 V Anglii se náhlý obrat vkusu proti rytému zlatu projevil během deseti let po roce 1760. Mnohé z pozlacených řetízků z doby kolem roku 1770 (obrazová příloha 159b) mají paprsčité motivy zvýrazněné stříbrem, zatímco jiné jsou zdobené stříbrem a dvoubarevným zlatem na podkladě ze zářivě modré oceli, čímž vzniká neobvyklá paleta kovových odstínů. Některé zlaté hodinky a řetízky mají přidanou barvu pomocí techniky taille d’épargne – jedná se o vzor vyrytý do zlata a vyplněný emailem (druh jamkového smaltování). Dobrý exemplář zdobený tímto způsobem s květinový vzorem v tmavě modré barvě630 se nachází ve Fitzwilliamově muzeu. Mnohem častěji mají pouzdra z drahých kamenů podklad z achátu, díky kterému vynikají jejich delikátně provedení věnečky ze zlatých květin631 (obrazová příloha 160). Zhruba po roce 1775 patřil k nejběžnějšímu zdobení hodinek a jejich řetízků vysoké kvality email na zlatém podkladě. Reynolds popisuje George Michaela Mosera, Švýcara pracujícího v Londýně, jako prvního rytce zlata v království. Kolem roku 1770 však musel svůj talent přesunout do oblasti figurálních kompozic z emailu, protože si to žádala móda. Podobné hodinky a řetízky, zejména francouzského původu, se svými návrhy a provedením blíží tabatěrkám na šňupací tabák z té doby. Byly často emailované a zobrazovaly lovecké scény a ještě častěji klasické nebo sentimentální výjevy (obrazová příloha 161). Kolem roku 1780 jich byla celá řada zdobená klasickými postavami ve stylu Angeliky Kaufmannové. Kolem roku 1772 přišly do módy kroucené řetízky bez háčku, které se nosily podobně jako kapesník s oběma konci volně visícími na přiléhavém pásku. Na jednom konci visely hodinky a na druhém obvykle pečeť nebo střapec. Příležitostně však pravé hodinky vyvažovaly ještě jedny falešné (faussemontre). Tyto celozlaté řetízky bez háčků byly obvykle tvořeny jemně emailovanými články, které spojovaly kovové destičky s emailováním ve stejném stylu, často zdobené diamanty nebo lemované perlami a provedené tak, aby obě strany byly více či méně stejně zdobné. Hodinky, které je doplňovaly, měly zadní stranu emailovanou a zdobenou ve stejném stylu. Ciferník však byl obyčejný a čas bylo možné přečíst, aniž by bylo potřeba odepnout řetízek z pásku. Obrázek 33 Rytiny s návrhy pro přezky, Jean Quien. 628
Ilustrace, Joan Evansová, English Jewellery, obrazová příloha č. 5. Bapst, Inventaire de Marie-Josèphe de Saxe, s. 214. 630 Ilustrace, Joan Evansová, English Jewellery, obrazová příloha XXVIII, 1. Hodinky vyrobil Francis Périgal z Londýna. 631 Dlouhý řetízek k hodinkám ve stejném stylu s mechovým achátem v zámku Rosenborg v Kodani. 629
117
Pokud byly nejdůležitějším šperkem 18. století určeným k dennímu nošení řetízky k hodinkám, byly druhým nejdůležitějším šperkem nepochybně přezky. Vyráběly se ze zlata osázeného diamanty, ze štrasu, z pozlaceného kovu a ze stříbra. Nosily se na botách, v pase nebo k upevnění sametových pásek kolem krku a zápěstí (obr. 33). V 18. století existoval celý protokol týkající se nošení přezek na botách, podle kterého bylo možné určit společenské postavení a vkus člověka. Bohatý farmář nebo drobný venkovský šlechtic měli stříbrné přezky pro všední den a lepší zlacené na neděli. Venkovský elegán nosil ocelové se štrasem a dvořan diamantové 632 (obrazová příloha 163). Některé z nejelegantnějších přezek nejsou zdobené štrasem, ale křišťály. Jeden exemplář (obrazová příloha 162a) je tvořený propletenými stuhami, další je z vroubkovaného zlata a jiný je osazený křišťály s fazetovým výbrusem se čtyřmi křišťály hruškovitého tvaru s rozetovým výbrusem v rozích. Tato přezka je stejně dobře navržená a provedená jako safírové a diamantové přezky ruského cara (obrazová příloha 163b). Přezky na obuv se objevovaly v nejrůznějších velikostech. Kolem roku 1770 byly tak veliké, že překrývaly celý nárt. Menší přezky používané k upevnění sametových náramků nebo stužek kolem krku, které se běžně nosily jako součást neformálního oblečení, jak už bylo řečeno, figurovaly také v diamantových soupravách na královském dvoře. Často byly osazené oficiální miniaturou, ale běžně se také objevují v provedení z méně cenných materiálů. Madame Pompadour například vlastnila pár náramkových spon osazených kamejemi od Jacquese Guaye s podobiznami Jindřicha IV. a Ludvíka XV. uprostřed smaragdů.633 Tyto přezky sice působily luxusně a elegantně, ale byly nepochybně určené pro denní nošení. Napodobeniny luxusních spon byly vyráběny v nekonečných sériích z levnějších materiálů. Mnohé byly osazené miniaturami provedenými grisaillovou technikou, která jim propůjčovala efekt kamejí. Například pár náramkových přezek634, který byl zakoupen ve Stockholmu a údajně pocházel z Ruska, byl nepochybně vyroben v Anglii. Obě spony jsou osazené miniaturami Víry a Naděje podle Reynoldsova okna v oxfordské New College, provedenými grisaillovou technikou na podkladě z teplé modré barvy, která je umocněná obrubou z listů na matném podkladě z dvoubarevného zlata. Elegance a provedení těchto spon naznačuje, že byly dovezeny z Ruska a určené k nošení u královského dvora. Miniatury a emailové zdobení podobných spon se vůbec nebralo na lehkou váhu a spony byly dokonce vystaveny v Královské akademii.635 Poptávku po grisaillových náramcích brzy uspokojily výrobci bilstonského emailu (obrazová příloha 164a), kteří vyráběli oválné medailónky asi 2,5 cm vysoké, které se mohly připevnit na sponu nebo spojit tenkým zlatem. Byly na nich namalované hlavy Jupitera a Bakcha a dalších bohyň a dále témata jako Kupido a Psyché. Malby byly provedené grisaillovou technikou na temně fialovém podkladě. Podobného klasicismu dosahoval také reliéf. James Tassie, který si osvojil umění odlévání drahých kamenů od královského profesora fyziky v Dublinu, přišel do Londýna v roce 1766 a dosáhl 632
V roce 1773 vyrobil královský klenotník Aubert přezky na boty pro hraběte z Artois ze sedmdesáti dvou briliantů, které dohromady vážily více než 139 karátů. Viz A. Marcel v knize Mémoires de l’Académie de Vaucluse, 2. série XIX, 1919, s. 89. 633 Viz Babelon, Gravure, s. 159. Spona náramku s kamejí Clementiny Sobieské, manželky Mladého pretendenta, ve sbírce Jejího Veličenstva britské královny, je podle všeho od stejného autora. 634 V Muzeu Viktorie a Alberta. 635 Např. od Augusta Toussainta mladšího, výstava z let 1775-8. Podobné grisaillové malby se nacházely na hodinkách a řetízcích k nim, například jeden od Roberta Atkinse ve Fitzwilliamově muzeu olemované bílou a oranžovou barvou a jiné ve stejné sbírce od Périgala s okrajem zvýrazněným modrou a zelenou. Joan Evansová, English Jewellery, obrazová příloha B, s. 3, 4.
118
nesmírného úspěchu se štrasovými kopiemi starožitných kamenů. Kompletní sadu, která stála několik tisíc, si objednal ruský car. Tyto kameny se příležitostně zasazovaly do šperků. Největšího úspěchu v imitaci kamejí však dosáhl Wedgwood. Katalog jeho společnosti publikovaný v roce 1773 zahrnoval velký počet malých hliněných kamejí určených pro prsteny a náramky a také větší kameje pro intarzie skříněk a dekorace stěn. Malé kameje se prodávaly neosazené kus za šilink a osazené v pozlaceném kovu od 3/6 do 5 šilinků. Wedgwood uváděl, že může odlít jakékoliv starožitné kameny v soukromých sbírkách a vyrobit jejich reprodukce. Nejkrásnější z Wedgwoodových šperků se skládá z kovových destiček spojených podobně jako řetízky k hodinkám ze stejné doby různými zlatými řetízky (obrazový příloha 165a). Zobrazené řetízky jsou osazené osmiúhlými oválnými medailemi wedgwoodského stylu se znameními zvěrokruhu a sponami zdobenými klasickými tématy. Působí jednoduše, ale střídání tenkých a silnějších řetízků, jejich samotné provedení a lůžka jemně zdobená korálky jsou ve skutečnosti velice sofistikovaná. Podobné jemnosti nebylo možné dosáhnout u dalšího kovu, který Wedgwood na výrobu destiček běžně používal: fazetované oceli (obrazová příloha 164d). Tento materiál se používal dříve pro jílce mečů a ozdobnou část vycházkových holí a brzy po polovině 18. století jako podklad pro bilstonský email. Za nejjemnější práci se považovaly šperky z Woodstocku. V roce 1762 uzavřel Matthew Boulton partnerství s Johnem Fothergillem a společně založili manufakturu v Soho, ze které se brzy stala manufaktura šperků z fazetové oceli. Boulton a Watt měli v letech 1775 až 1800 svoji manufaktur v Birminghamu a další podobné vznikly v Sheffieldu, Birminghamu a Wolverhamptonu.636 Ve Francii se fazetová ocel používala hlavně na knoflíky a přezky, 637 nicméně kolem roku 1780 se v královském paláci etabloval Sykes z Yorkshiru, který obchodoval s ocelovými šperky všeho druhu. Tyto šperky však představují úplné dno šperkařského umění 18. století na úsvitu průmyslové revoluce.
636
Sbírku těchto šperků lze vidět v Nottinghamském muzeu. Řetízek z leštěné oceli vystavil Durham z ulice New Oxford na Velké výstavě v roce 1851. 637 Dauffe byl na tyto předměty odborník. Viz Vever, I, s. 108, č. 3.
119
Kapitola 8
1789-1870 19. století nezačalo rokem 1800, ale francouzskou revolucí. Oživení gotiky a s ním oživení sentimentu, které provázely období před rokem 1789, znamenalo prudký odklon od učeneckého klasicismu a rozumového intelektualismu 18. století. Také styl a návrhy klasicismu začaly již před rokem 1791 oslabovat a přizpůsobovat se požadavkům průmyslového věku. Tato změna postoje se jako obvykle nejrychleji projevila u šperků, které svojí podstatou nedosahovaly takové hodnoty jako diamantové soupravy dvorních dam. Oblíbenost Youngovy knihy Night Thoughts on Life, Death and Immortality, publikované v roce 1742, snad přispěla k oživení záliby v nošení upomínek na mrtvé, která byla v 17. století v Anglii běžná. V každém případě bylo během druhé poloviny století vyrobeno a v Anglii nošeno obrovském množství pamětních šperků. Nejdříve to byly pamětní prsteny (o nichž samých by bylo možné napsat celou knihu), ale již po roce 1775 zaznamenáváme nesmírnou popularitu pamětních spon, broží a přívěsků. Obvykle byly elipsovitého nebo člunkovitého tvaru, lemované perlami, diamanty, malými ametysty nebo štrasem. Centrální medailónek byl někdy vyplněný spletenými vlasy a iniciálami nebo nesl emailovanou či štrasovou destičku v modré nebo fialové barvě, na které byly iniciály vyvedené ve zlatě, osazené perlami nebo diamanty. Někdy se pod hladkým křišťálem skrýval celý obrázek provedený z vlasů za pomoci malého množství barvy a v některých případech je v medailónku ukrytá opravdová miniatura (obrazová příloha 166). Témata těchto šperků jsou dostatečně pohřební – náhrobek (pod smuteční vrbou z vlasů), který se otevírá, aby umožnil andělovi doprovodit zahalenou postavu do nebe, kde na ni čeká koruna (z malých diamantů); zarmoucené vdovy, které pláčou pod dalšími vrbami u rozbitého sloupu; a sestry přivádějící děti, aby truchlily u urny své zemřelé tety. Tyto šperky však ještě připomínají nevinné a sentimentální kouzlo amatérských veršů, jaké vycházely v časopise Lady’s Magazine, a dokonale odrážejí poklidný život dětských pokojů a salonků a pohřebních kázání, která bylo možné slýchat na venkově v posledních třiceti letech 18. století.638 Neexistuje žádný jiný šperk, který by byl svou povahou více anglický. Skutečnost, že se tyto šperky nosily také ve Francii, je odrazem „anglomanie“, která předcházela revoluci. V roce 1778 se šperky z vlasů skutečně těšily velké oblibě, i když jejich úmysl byl podle všeho sentimentální spíše než upomínkový. Markýz de Castéja si od Draise objednal „un cordon en cheveux, garniture guillochée et gravée, avec une gerbe dont le corps soit en cheveux bruns, les épis des plus blonds, le noeud entre les deux et le cordon en lozange“.639 Také ve Švýcarsku se vyráběly malované emaily s domácími a sentimentálními tématy (nikoli však upomínkové), které se na konci století a po dobu asi čtyřiceti let používaly na pouzdra hodinek a jiné ozdoby. Pozoruhodně masivní souprava šperků v odkazu Lady Cory se skládá z podlouhlých medailónků, které vyobrazují venkovský oděv ze všech švýcarských kantonů. Jsou zasazené v lůžkách s tyrkysu a polodrahokamů. Souprava se datuje přibližně do roku 1835. Šperky ukrývající v sobě výtvory z vlasů zůstaly ve Francii velice populární zhruba až do roku 1850. Sentimentální šperky se objevovaly také v jiných formách. V roce 1783640 poskytl stejný šperkař 638
Vynikající sbírka je k vidění v Muzeu Viktorie a Alberta. Vhodný studijní materiál také poskytuje Percevalova sbírka ve Fitzwilliamově muzeu. 639 Art décoratif, I, 1908, s. 174. 640 Art décoratif, I, 1908, s. 174.
120
Madame de Mattiau řetízek s mottem La racine est dans le couer, které se skrývalo pod růžemi na uzávěru, a jiný šperk s mašlí a šípem na modrém podkladě s mottem Je n’en veux lancer qu’une. Podobné pocity jsou bez pomoci slov vyjádřeny u šperků z doby kolem roku 1790 se stuhami a toulci, svatebními pochodněmi, srdci v plamenech a hrdličkami (obrazová příloha 167a), půvabně provedenými z tenkých plátků karneolu, perel a zlata. Anglickou obdobou (obrazová příloha 167c) jsou visací zámky z podobného materiálu s prostorem pro vlasy na zadní straně. Ty již začínají vykazovat poněkud těžkopádnou strohost anglického stylu z doby, kdy válka odřízla Anglii od francouzského vlivu. Mnohem elegantnější jsou švýcarské hodinky s malovanými krajinkami a mořskými scenériemi s jemně rytou oblohou emailovanou průhlednou růžovou barvou rozbřesku.641 Neméně delikátní a technicky ještě pozoruhodnější jsou francouzské hodinky z pozdější doby (obrazová příloha 167b) hustě pokryté polovičními perlami různých velikostí, které jsou dokonale uspořádané, takže tvoří kroucené spirály.642 U těchto hodinek je nejen náramek a okraj, ale dokonce i ciferník a číslice osazené drobnými perličkami.643 Pařížskou společnost zlatníků zrušil v roce 1776 Turgot, brzy poté však byla obnovena na přání příslušníků řemesla. Definitivně byla zrušena ústavodárným sněmem 17. března 1791 a sláva francouzských šperků na nějakou dobu upadla v zapomnění. Korunovační šperky odcizili revolucionáři644 a mnohé z těch, které se podařilo získat zpět, byly prodány během Direktoria, když byly kolem roku 1795 zapotřebí finanční prostředky. Podobné ozdoby, jaké se vyráběly pod vlivem revoluce,645 jsou tak nekvalitní, až se zdá, že jejich tvůrci jen pramálo věřili změnám, které oslavovali. A skutečně netrvalo dlouho, než se Francie vrátila zpět k méně rovnostářskému uspořádání, a tato změna se projevila také u šperků. Dokonce i za Direktoria byly vyrobeny některé elegantní řetízky pro dlouhé náhrdelníky, které se nosily přes dámské šaty se zvýšeným pasem. 646 Ve většině případů využívají poněkud komplikované uspořádání řetízků, které se již používalo u náramků a řetízků k hodinkám. Zde uvedený příklad (obrazová příloha 165b) tvoří kovové destičky, u kterých se střídají kosočtvercové a kruhové tvary, propojené centrálním řetízkem z plochých lesklých článků spojených dvěma kroužky z jemně rýhovaného zlata, a postranními řetízky s trichinopolským proplétáním. Přední strana destiček je emailovaná v černé barvě, která nechává vyniknout perlám a centrálnímu diamantu, kterými jsou zdobené. Perly jsou celé, takže je vidíme také na rubu leštěného zlata. V době, kdy byl v roce 1799 vytvořen Konzulát, se mnoho šperkařů, kteří pracovali pro Ludvíka XVI., vrátilo ke svému řemeslu, aby mohli plnit potřeby nové společnosti.647 Tyto potřeby nejdříve zahrnovaly spíše nápadné šperky ze zlata a polodrahokamů. Módní kresba z roku 1800 zobrazuje dámu s dlouhým náhrdelníkem ve tvaru hada, který má zavěšený u pasu. 648 Další649 zobrazuje velice těžký řetěz se střídajícími se podlouhlými a kulatými články, který se nosil 641
Pěkné exempláře se nacházejí z Nelthroppově sbírce v Guildhallově muzeum. Návrhy šperků pro techniku pavé s perlami, podle všeho anglické kolem roku 1800, se nacházejí v Muzeu Viktorie a Alberta, oddělení kreseb, D.310.99. 643 Anglické hodinky ze stejné doby jsou mnohem neforemnější; viz např. hodinky s modře emailovanou zadní stranou, perlovou obrubou a iniciálami J.M., zavěšené na propracovaném řetízku, které Lord Nelson daroval Siru Jonathanu Milesovi, londýnskému šerifovi, v roce 1806. Nelthroppova sbírka, č. 558. 644 Bapst, Couronne, s. 447 a násl. 645 Jejich malá sbírka se nachází v Musée Carnavalet v Paříži. 646 Tato móda přišla do Londýna v roce 1806; viz Lady’s Magazine z dubna. 647 Vever, I, s. 22; některá jejich jména dosud používají (nebo do roku 1939 používaly) firmy pařížských klenotníků. 648 Vever, I, s. 56. 649 Tamtéž, I, s. 8. 642
121
přes rameno. Toaletu této dámy doplňoval pár velice dlouhých náušnic, kterým se říkalo poissardes,650těžký náramek a ozdobná spona do vlasů. V následujícím roce651 se hodinky nosily na konci dlouhého řetízku a náramek se posunul na vrchní část předloktí těsně pod loket. IX. ročník nové éry časopisu Journal des Dames pro Nivôse, jinak ročník 1801, popisuje několik dlouhých řetízků osazených zelenými acháty a uvádí, že nejmodernější jsou řetízky z pleteného zlata, kruhové a duté, připomínající malé hady. Uvádí také, že náušnice se dále prodlužují a tvoří je dva nebo tři kruhové články. V srpnu byly moderní dvojité trubičky z pleteného zlata spojené na několika místech sponkami z emailovaného zlata. V roce 1802 Journal doporučuje jako poslední módu „colliers à la romaine“ z propletených větviček s jednou nebo třemi oválnými, čtvercovými nebo šestihrannými destičkami z karneolu nebo mechového achátu, často lemované perlami. U všech ozdob byly nejběžnější tvary hadů a nejmodernějším kamenem byl karneol.652 V tom roce již nepředstavovalo nošení diamantů urážku demokracie. Časopis Journal des Modes radí připevnit je na chocholy, zejména na větvičky jasmínu. Nejžádanější vlastností byla lehkost a diamanty musely být čistě osazeny. Zdá se, že do Paříže pronikla zpráva o úžasné čelence se dvěma snítkami diamantové pšenice a trávy, která byla vyrobena v Paříži (pravděpodobně rukou francouzského šperkaře, který emigroval, pro carevnu Marii Fjodorovnu před zavražděním jejího manžela Pavla I. v roce 1801. Je velice čistě osazená a v hojné míře využívá briolety, které jsou připevněné jen pomocí špičatých spodních částí.653 Briolety jsou také použité jako lem na diadému, který byl vyrobený pro její nástupkyni Alžbětu Alexejevnu, manželku císaře Alexandra I. Její čelenka je nahoře zdobená velkými kameny hruškovitého tvaru. Velký centrální diamant je zasazený v lůžku ze slavnostních spirál. Do roku 1803 se Napoleonovi podařilo získat zpět všechny francouzské korunovační klenoty,654 které mohl, a Josefina měla vše, co zbylo, k dispozici. Začala s jemnou sadou perel a souprav z rubínů a smaragdů. Poté, co se Napoleon stal císařem, jí už nic nebylo dost dobré. V březnu 1807655 měla celou novou soupravu diamantů, která obsahovala čelenku, hřeben, náušnice, dva náramky, dvouřadý diamantový náhrdelník a girlandu z hortensií, která nesla jméno její dcery. Císařovna je na portrétu, který namaloval Gérard v roce 1805,656 vyobrazená s korunkou z vavřínů, dlouhými náušnicemi a náhrdelníkem, pozoruhodným díky obrovským kamenům, kterými je osazen. Na obraze se scénou ze svatby Jérôma Bonaparta a princezny Württemberské, který namaloval J. B. Regnault v roce 1807,657 má na sobě soupravu z perel nesmírné velikosti a krásy. A konečně na portrétu od Gérarda 658 (obrazová příloha 169) má na sobě čelenku, náhrdelník a náušnice ze smaragdů zasazené v diamantech a ověšené obrovskými perlami hruškovitého tvaru. O něco méně okázalá souprava z období regentství v Anglii je vyrobená ze safírů a diamantů. Lady Cory ji nedávno odkázala Muzeu Viktorie a Alberta. Napoleonský klasicismus vrátil do módy kameje. Neapolská královna Marie Karolína659 je na portrétu od Madame Vigée Le Brun (obrazová příloha 170) vyobrazena ve společenských šatech doplněných 650
Tamtéž, I, s. 14, protilehlá obrazová příloha. Tamtéž, I, s. 17. 652 Viz Journal des Modes, 15 brumaire, an X. 653 Prodejní katalog Christie’s, 16. března 1927, část 116. Ilustrace v katalogu. 654 Bapst, Couronne, p. 447 a násl., 579. 655 Tamtéž, s. 581. 656 Vever I, s. 24. 657 Musée de Versailles, Vever I, s. 47. 658 Musée de Versailles. 659 Musée de Versailles. 651
122
překrásnou soupravou z obrovských perel. Davidův obraz Sacre de Napoléon, namalovaný v roce 1808, znázorňuje vévodkyni de la Rochefoucauld a vévodkyni de la Valette s čelenkami z kamejí. Mnohem častěji se však kameje nosily s méně formálními šaty, jako jsou ty na portrétu princezny Pavlíny Borghese od Roberta Lefebvra660 z roku 1806 (obrazová příloha 171). Její čelenka a pásek jsou z diamantů zasazených v řeckém meandrovém vzoru, pravidelně zdobené kamejemi s diamantovou obrubou. Další kameje nacházíme na jejím hřebeni a náušnicích. Kolem krku má dvojitý diamantový náhrdelník. Časopis Journal des Dames z 25. dne šestého měsíce revolučního kalendáře roku 1805 uvádí: „Une femme à la mode porte des camées à sa ceinture, des camées sur son collier, un camée sur chacun de ses bracelets, un camée sur son diadème… Les pierres antiques, et, à leur défaut, les coquilles gravées, sont plus en vogue que jamais. Pour les étaler avec plus de profusion, les élégantes de la classe opulente ont remis à la mode les grands colliers dit sautoirs. A chaque retrousse de leurs bouts de manches drapés, est fixée une antique; et dan leurs coiffures les bandeaux ou les diadèmes, les centres de peignes et les têtets d’épingles ne présentent que des antiques.“ Na obraze od Gérarda z roku 1807661 má Josefina dvě spony s kamejemi a čelenku s kamejemi spojenými řetízky. Jeden z jejích diadémů se dochoval. Je vybroušený z jednoho kusu ulity se zlatými aplikacemi kolem medailónků z kamejí, které jsou na něm vyryté.662 Soukromá sbírka v Anglii obsahuje soupravu, která Josefině údajně náležela – jedná se o korunku (obrazová příloha 172a) a menší čelenku (obrazová příloha 172b), náušnice, náramek, sponu a hřeben. Všechny kusy jsou osazené kamejemi ve zlatě, spíše s hrubým matným povrchem, zdobeným emailem v modré barvě. Jedná se o odstín modré mezi královskou modří a lila barvou.663 Korunka, hřeben a přezka jsou osazené karneoly, zbytek šperků onyxy a lasturou. Souprava je hodna císařovny, ačkoli kameje z lastur zasazené ve zlatě mohly vlastnit i skromné měšťanské ženy (obrazová příloha 175a). Zde vyobrazená kamej je jako kousek poezie žlutých odstínů – od stínované lastury po různé odstíny zlata na lůžku, které tvoří věneček z vavřínů ze světlého zlata na matném podkladě z tmavého zlata a s obrubou jemně zdobenou korálky. Jiné kusy byly méně nákladné, zasazené jen v oceli. Jejich výroba pokračovala v Itálii po celé 19. století. Další poměrně levné ozdoby se vyráběly v letech 1804 až 1811 z velice jemného zlatého benátského řetízku. Madame Philibert Rivère664 je na portrétu od Ingrese z roku 1805 vyobrazena se šestiřadým náhrdelníkem z tohoto řetízku a náramky ve stejném stylu. Někdy se tento řetízek kombinoval s kovovými destičkami z malých obrazových mozaik vyrobených ve Florencii a Římě. Ingresova Belle Zélie,665 namalovaná o rok později, má na sobě dlouhé náušnice a skromný perlový náhrdelník otočený zapínáním dopředu. V roce 1804 byly v módě hřebeny zakončené toulcem s šípy a náušnice ve tvaru hroznu rybízu z karneolu. V roce 1805 to byly krátké náhrdelníky a náramky nošené nad loktem666 a náušnice ve formě třešní z korálu.667 Ve stejném roce také papež zavedl novou módu, když v listopadu 660
Musée de Versailles. Masson, Joséphine, obrazová příloha na s. 28. 662 Vever I, s. 41; v roce 1906 náležel Monsieru Le Bargy. 663 Souprava je uložená ve dvou kožených pouzdrech, která mají prostor na krátký náhrdelník, dlouhý náhrdelník a dva páry sponek nebo náušnic. 664 V Louvru. 665 V Rouenu. 666 Vever, I, s. 16, obrazová příloha na protilehlé straně. 667 Art décoratif, I, 1908, s. 178. 661
123
v Paříži po Napoleonově korunovaci daroval dámám od dvora růžence. Villeneuveův Journal uvádí: „Toutes les merchandes du Palais-Royal, bijoutiers et autres … vendent les chapelets“.668 Další módní výstřelek, který neměl dlouhého trvání, zavedl Napoleon, když v roce 1806 daroval své sestře Elise Bacciochiové náramek z polodrahokamů, jejichž počáteční písmena tvořila motto. Jednalo se o dárek u příležitosti narození její dcery. Šperky s císařskými znaky se podle všeho vyráběly ve velkém. Sbírka návrhů rytin, kterou publikoval Vallardi,669 poskytuje tuctový repertoár. Dva náramky v Bowesově muzeu v zámku Barnard jsou zdobené písmeny NN, orly a vavřínem v duchu napoleonské ikonografie. Jeden z technicky nejzajímavějších druhů bižutérie počátku 19. století se vyráběl z litiny. Za tímto účelem byla v Berlíně v roce 1804 postavena slévárna.670 Rané náhrdelníky, které tato továrna vyráběla, tvořily velice lehké prolamované medailónky s klasickými tématy. Jedná se o zázračné produkty lití za pomoci síry (obrazová příloha 175b), obvykle zasazené ve zlatě s rýhovaným nebo tečkovaným dekorem. Repertoár byl chudý a vystačil si s osmi nebo deseti modely, které byly někdy spojené medailónky menší velikosti, někdy kroužky po vzoru řeckých náušnic.671 V roce 1813 dosáhla berlínská továrna nového věhlasu, protože vyráběla železné šperky pro ty, kdo darovali vlastní zlaté ozdoby na sbírku pro povstání proti okupaci napoleonskými vojsky. Když se Napoleon v roce 1810 oženil s arcivévodkyní Marií Luisou Habsbursko-Lotrinskou, koupil jí nové soupravy šperků, protože Josefina si pochopitelně všechny své ponechala. V roce 1811 se mu podařilo získat úžasnou soupravu s rubíny a diamanty.672 Marie Luisa dostala velkou sadu diamantů, která obsahovala diadém, náhrdelník, hřeben, náušnice, náramky, pásek a ozdobu do vlasů. Další sady šperků byly z perel, smaragdů a diamantů, rubínů, safírů a opálů a diamantů.673 Pavlína Borghese směle konkurovala poslední soupravě vlastní soupravou z opálů, která obsahovala také plochou čelenku z opálů zasazených v diamantech a opálové brože určené k nošení na rameni. Tuto soupravu a náramky z mnoha drobných zlatých řetízků má na sobě na portrétu od Roberta Lefebvra.674 Po roce 1812 již Napoleon žádné soupravy nekupoval.675 Veškeré prostředky, které on sám a jeho země měli k dispozici, vynaložil na válečná tažení. Císařovna si koupila sadu z fazetové oceli676 a francouzským výrobcům těchto šperků, zejména Frichotovi, Henrietovi a Scheyovi,677 se dařilo lépe než Nitotovi s jeho diamanty. Poté se v roce 1814 Bourboni vrátili na trůn s „une noblesse désargentée mais authentique“ a na krátkou dobu bylo v módě nenosit vůbec žádné šperky.678 Některé z velkých napoleonských souprav vyrobených z korunovačních klenotů přešly znovu do rukou krále a v letech 1815 až 1820 je Bapst
668
Citace z Art décoratif, I, 1908, s. 180. Bib. Nat. Estampes Le 56a. 670 Clifford Smith, s. 330; H. Schmitz, Die Berliner Eisenkunstguss, 1917 a 1926. 671 Exemplář v Muzeu Viktorie a Alberta. 672 Náhrdelník, hřeben, diadém, visací náušnice, pásek a dva náramky, všechny kusy s velkými rubíny lemovanými diamanty. Vever, I, s. 50. 673 Bapst, Couronne, s. 582. 674 V Musée de Versailles. 675 Bapst, Couronne, s. 594. 676 2 Archives Nationales o 30. 677 Vever I, s. 108, 110. 678 Vever I, s. 89. 669
124
znovu použil pro dobře promyšlené napodobeniny ve stylu 18. století.679 Vévodkyně z Angoulême je na portrétu od Barona Grose,680 který vznikl nedlouho po obnovení monarchie, zobrazená s velice těžkým diadémem a velkou přezkou na opasku. Obě ozdoby byly z diamantů. Typické šperky z období obnovy monarchie však samy o sobě mají relativně malou hodnotu. Korunovační klenoty stále existovaly, alespoň částečně, ale jen málokdo si mohl dovolit nákup diamantů. A ti, kdo si drahé šperky dovolit mohli, je nechali zasadit do rozložitých lůžek, aby se opticky zvětšila jejich velikost. Když přijela neapolská princezna, aby se provdala za vévodu z Berry, dostala od města Paříže jako svatební dar šperky osazené štrasem.681 Běžnou módou, a to i u královského dvora, bylo zlato osazené polodrahokamy, zejména topazy a ametysty. Tyto šperky však byly provedené ve velkém stylu pro maximální efekt. Umění začalo být ovlivňováno průmyslem. V roce1815 poslal pařížský šperkař Odiot svého syna do Londýna, aby si tam osvojil nové průmyslové techniky pro výrobu šperků.682 Dokonce se zdá, jako by obliba cannetille, matného zlata zdobeného poměrně hrubým filigránem, a kamenů jako ametysty, topazy a akvamaríny, která provázela období obnovy monarchie, vznikla v Anglii. Samotný název cannetille je odvozený od zlatých výšivek z období císařství a tento pojem dobře vystihuje jednoduchou oblost zlatých šperků. Časopis Lady’s Magazine z června 1790 doporučuje náhrdelníky ze dvou řad filigránu a Morning Post z 30. ledna 1800 prohlašuje topazy a ametysty za nejmódnější kameny pro náušnice a náramky. Slečna Mitfordová v roce 1806 vypráví o setkání s bohatou paní Beaumontovou, která na sobě měla náhrdelník, čelenku, diadém, boxer, náramky na pažích a zápěstích, brože a přezky na botách. Všechny šperky byly osazené ametysty. „To všechno měla na sobě,“ napsala mladá spisovatelka, „a musím přiznat, že na večírku v malé společnosti působila poněkud přezdobeně.“683 Do Paříže dorazila móda topazů, ametystů a akvamarínů zasazených ve zlatě po roce 1815. Velká souprava, která se nyní nachází v Metropolitním muzeu v New Yorku, osazená velkými ametysty ve zlatě několika barev, obsahuje hřeben do vlasů, náušnice, náhrdelník, brož a dva náramky (obrazová příloha 174). Cílem podobných souprav bylo dosáhnout maximálního účinku s minimálním úsilím. Květiny a listy propracovaných zlatých lůžek jsou raženy mechanicky, aby se ušetřila práce. Podobné úspory v počtu pracovních hodin rezonují s dnešní výrobou zlatých šperků (obrazová příloha 176). Šperky se razí z kovových plátů a ručně se jen dokončují. Pochopitelně to s sebou přináší něco mírně nevkusného stejně jako módní kontrast mezi ametysty a tyrkysy. 684 Nepřekvapí nás tedy, že dobře vychované měšťanské dívky, které kolem roku 1820 zachytili David a Ingres, na sobě měly jen velice málo šperků. Například Davidův portrét Madame Morel de Tangry a jejích dvou dcer685 zobrazuje starší dámu se zlatým řetězem a sponou na zápěstí ve tvaru hada. Jedna z dcer má ve vlasech zlatý hřebínek s korálovými výstupky. Druhá dcera má na sobě trojřadý náhrdelník z granátů, přezku na opasku ve stejném stylu a malý dalekohled na jedno oko zavěšený na řetízku. Noviny z roku 1821686 věnované módě uvádějí, že perlové náhrdelníky jsou určené pro mladé dívky, zatímco diamantové náhrdelníky pro starší dámy. Vdané ženy z vyšších kruhů („de bonne compaigne“) mají nosit smaragdy a ametysty, nebo ještě lépe zlaté náhrdelníky ve tvaru hada. Granáty jsou vhodné pro malá 679
Tamtéž, I, s. 123. V Musée Versailles. 681 Barera, s. 109. 682 Joan Evansová, English Jewellery, s. 155. 683 V. Watson, Mary Russel Mitford, 1949, s. 68. O několik týdnů později si slečna Mitfordová sama půjčila náhrdelník ze skotských křišťálů s brožemi a ozdobami ve stejném stylu, které si vzala na ples v Alnwicku. 684 Viz např. polosouprava v odkazu Lady Cory v Muzeu Viktorie a Alberta. 685 V Louvru. 686 Citace z Vever, I, s. 136. 680
125
děvčátka a jantar pro grizety. Ocelové šperky jsou přípustné na koncertech, gagáty na společenské večírky a štras jen pro herečky. Gagát skutečně přišel do módy (společně s berlínskými železnými šperky), když společnost v roce 1820 po zavraždění vévody z Berry truchlila.687 Manufaktura na jeho zpracování ve Whitby pokračovala po dlouhá desetiletí, kdy kvůli vdovskému stavu královny Viktorie zůstával smutek v Anglii moderní.688 Podobné události znovu zavedly do módy černý email, zejména u protestantských náboženských šperků, které nebyly přímo míněny jako památeční. Odkaz Lady Cory v Muzeu Viktorie a Alberta například obsahuje zlatý náhrdelník s černým emailem rozjasněný diamanty a perlami. Je na něm zavěšeno pět medailonků zdobených hvězdou, písmenem A a křížem, kotvou a srdcem jako symboly víry, naděje a milosrdenství. Datuje se kolem roku 1870. Kolem roku 1820 se Francie znovu vzpamatovala z válečných útrap a šperkaři se mohli vrátit ke staré výrobě šperků z diamantů. Tyto šperky byly svým provedením velice naturalistické s motivy květin, klasů kukuřice a motýlů. Tento styl zůstal v módě s relativně malými obměnami více než padesát let (obrazová příloha 177). Kromě techniky osazení se téměř nic nezměnilo. Obrovskou brož z diamantů (částečně briliantů a částečně s rosetovým výbrusem) ve tvaru kytice, kterou vyrobil Bapst, dostala vévodkyně z Berry při narození vévody de Bordeaux v roce 1820.689 Tato brož byla více než dvacet centimetrů. Okolo roku 1840 se tyto naturalistické kytice trochu změnily, když byla zavedena technika zdobení záplavou drobných diamantů (en pampilles), které připomínaly semínka neznámé rostliny. Tento způsob zdobení zůstal v módě minimálně patnáct let a ukončila ho móda diamantových ozdob (chocholů) ve tvaru kukuřice, ječmene a peří, které se nosily na straně ve vlasech a často byly doplněné skutečným peřím.690 Kolem roku 1845 byly tyto kytice vyráběny s ještě větší dávkou naturalismu díky použití průsvitného zeleného emailu na listy. Tato móda však neměla dlouhé trvání. Froment Meurice ve svých návrzích z roku 1849691 úspěšně představil naturalisticky vypadající růže, lilie a hvozdíky vyrobené z diamantů a barevných kamenů za pomoci emailu. Podobné naturalistické šperky z diamantů a vzácných kamenů, které mohli obdivovat návštěvníci výstavy v roce 1851, byly provedené v tak kontrastních barvách, jaké jen email umožňoval. Kytice z rubínů a diamantů od Messrs. J. V. Moreal and Co. z Londýna692 se skládala z růže, tulipánu a svlačce. Získala si mimořádný obdiv, protože bylo možné ji rozebrat a přeměnit v náprstník, ozdobu do vlasů, různé brože a náramek. Konkurovaly jí šperky, které vystavovala firma z Petrohradu693 a mezi kterými byl diadém s listy posedu z diamantů a plody ze smaragdů, větvičky rybízu z diamantů s plody z rubínů,694 kytice divokých růží a konvalinek z diamantů a snítka povijnice z diamantů a tyrkysů. V roce 1855 vytvořil Fontenay v stejném duchu elegantní diadém s listy, květy a plody ostružin z diamantů, který byl vepředu úzký a vzadu se rozšiřoval. Vycházely z něj slabé větvičky, které dosahovaly až na zátylek. Za svou lehkost vděčil použití nového kovu, platiny, která byla použita na 687
Viz Vever, I, s. 134 a 344. V roce 1827 zpracovávalo gagát v Paříži několik firem. Viz Flower, s. 22. Módu gagátu oživila Adelina Patti v roce 1867, tamtéž, s. 124. 689 Vever, I, s. 125; Bloche, s. 53. 690 Vever, II, s. 227. 691 Tamtéž, I, 174. 692 Reports of Juries, 1852, III, s. 1119. 693 Kaemmerer & Zeftigen. 694 Tento šperk podle všeho inspiroval jiný s listy angreštu, který byl vyrobený z korunovačních klenotů a vystavený na pařížské výstavě v roce 1855. Po roce 1865 byl doplněný o girlandu se šestnácti brožemi, z nichž každá byla osazená centrálním diamantem s listy angreštu kolem a zavěšenou kaskádou z diamantů. Tvořily oblíbenou soupravu císařovny Evženie. Bloche, s. 45. 688
126
některá lůžka.695 O osm let později vyrobil Massin první ze svých divokých růží – šperk, který si získal takový obdiv, že se v obměnách vyráběl ještě dalších dvacet let.696 Konečným vyjádřením naturalismu diamantového provedení byla snítka šeříků vytavená na výstavě v roce 1867. Koupila ji samotná císařovna (obrazová příloha 179). Po celou dobu, co na ní umělec pracoval, měl před sebou na pracovním stole skutečnou větvičku šeříku.697 V té době však již dochází ke znehodnocení tohoto stylu a vzniku stereotypů. Massin to popsal takto:698 „J’au vu en 1851 – quo dis-je, j’ai fait plus quo voir, j’ai pratiqué comme ouvrier cette joaillerie détestable dont on ne mourait pas, mais dont on ne vivait pas non plus, et lorsque je m’étonnais devant mon patron. Fester de ce délabrement de toutes choses, il me disait ‘Que voulezvouz faire? Pourvu quo je fasse de feuillages pointus avec des fleurs rondes ou des feuillages ronds avec des fleurs pointues, beaucoup de chatons, le tout à trente sous le pierre, c’est tout ce qu’on me demande.’“ Jediný další styl, který konkuroval naturalismu, vycházel z francouzské královské tradice 18. století.699 Velká část významných pozůstatků korunovačních šperků byla znovu osazena u příležitosti svatby Napoleona III. a Evženie v roce 1853.700 Velká řada šperků byla navržena ve stylu Marie Antoinetty. Typickým příkladem je diamantová a perlová brož od Lemonniera, která celkovým provedením vykazuje prvky 18. století, je však opatřena detailními listovými ozdobami ze století 19.701 (obrazová příloha 180). Některé z velkých diamantů s rozetovým výbrusem z královského Toison d’Or byly znovu s velkou pečlivostí osazené a vytvořily napodobeninu brože (obrazová příloha 181), která je dokladem řemeslné zručnosti 18. století.702 Na pařížské výstavě v roce 1855 byla vystavena další série ozdob vyrobených pro císařovnu z diamantů, které pocházely z korunovačních klenotů, včetně opasku z briliantů a diadému ze stuh. Tuto soupravu v roce 1836 doplnily dvě kokardy na rameno spojené čtyřmi diamantovými řetízky,703 které byly určené k připevnění vlečky. Zhruba po roce 1855 se však mezi císařovninými šperky projevuje nový prvek, kterým krejčí dávali na odiv svoji zručnost. Krátce po roce 1856 vyrobil Bapst pro císařovnu velký široký límec z diamantové síťky se sedmdesáti třemi perlami, které musely být falešné, protože tolik pravých perel správné velikosti nebylo možné najít.704 Posloupnost stylů lze v průběhu 19. století lépe sledovat u ozdob vyrobených z méně vzácných kamenů než diamaty. Nejednalo se o období významných uměleckých směrů, které by našly vhodné vyjádření pomocí nejvzácnějších materiálů, ale spíše o období střídající se módy, která nejvíce ovlivňovala právě šperky, jež byly součástí oděvů. V roce 1822 byly například v módě opasky a náramkové spony tvořené spojenýma rukama. O rok později módní časopis uvádí: „On porte… de larges bracelets d’or mat tout unis, qui semblent un lingot d’or… et que l’on trouverait affreux s’ils
695
Vever, II, s. 163. Dva pařížští klenotníci inzerovali smuteční prsteny z platiny již v roce 1828. Tamtéž, I. s. 119. Vever, II, s. 220. 697 Tamtéž, II, s. 289. 698 Taméž, II, s. 220. 699 V Anglii byly některé diamantové šperky více geometricky uspořádané, zejména maltské a jeruzalemské kříže. Jeden jeruzalemský kříž si například od Garrardse zakoupil Vilém IV. v roce 1839. Viz Garrard, s. 103. 700 Bapst, Couronne, s. 654. 701 Vever, II, s. 16. 702 V Louvru; z neznámých důvodů se nazývá „broche reliquaire“ (relikviářová brož). 703 Vever, II, s. 141; Bloche, s. 33. 704 Tamtéž, II, s. 315. 696
127
n’étaient pas à la mode.“705 V roce 1825 musely všechny moderní ženy nosit přívěsek „en ferronnière“ uprostřed čela a o dva roky později byly v módě pompézní zlaté gotické pásky s velice dlouhou šňůrkou visící uprostřed.706 V roce 1827 nosili elegantní muži kolem krku přes černou sametovou vestu těžký zlatý řetěz, chaîne de forçcat, který končil v kapse a byla na něm připevněná peněženka, monokl nebo hodinky.707 Dámská obdoba nebyla o nic méně masivní, ale provedení řetězu bylo gotické a zavěšoval se na něj kříž.708 V roce 1828 byly herečce Mademoiselle Marsové ukradeny všechny šperky. Jejich seznam709 poskytuje dobrou představu o tom, v jakém poměru byly zastoupeny skutečně vzácné a méně vzácné kameny. Ze vzácnějších šperků, které jí patřily, měla dvě řady briliantů ve vyvýšených lůžkách, osm broží tvaru pšeničného klasu osazených brilianty, briliantový věneček do vlasů, visací náušnice a diamantový kříž. Šperky středně vzácně, určené pro poloformální příležitosti, zahrnovaly sévigné z barevného zlata s páleným topazem uprostřed, obklopeným velkými brilianty a třemi stejně osazenými opály ve tvaru kapky. Zlato bylo zdobené rubíny a perlami. Dále kompletní soupravu z opálů zasazených ve zlatě zdobeném malými smaragdy. Móda je nejvíce patrná u náramků, mezi kterými byl jeden gotický náramek určený k nošení na paži z emailovaného zlata s topazem, smaragdy a brilianty, náramek z kamejí na čtvercových destičkách ze zlata spojených tepanými články, náramek známý jako bonne-foi, který tvořili hadi, další náramek s řeckým meandrovým vzorem osazený hlavami andělů vyrytých z tyrkysu a kamejí s podobiznou Augusta, jiný náramek připomínající psí obojek s přezkou s kamejí ze sardonyxu, náramek ve stylu Kleopatry v podobě hada s černě emailovaného zlata s tyrkysy na hlavě a sedmý náramek ve formě řetízku s visacím zámkem ve tvaru srdce s rytými hebrejskými znaky. O něco později se náramky staly v ještě větší míře součástí oblečení. Náramek v odkazu Lady Cory je vyrobený z jemně tečkovaného zlata a nosil se jako manžeta na zápěstí. Hluboké dobové výstřihy vybízely k výrobě propracovaných náhrdelníků. V módě byly těžké girlandy z perel nebo jemné řetízky zavěšené na medailóncích zdobených kameny, emailem nebo osazených kamejemi z malachitu. Malachit je typický kámen dvou desetiletí ohraničených roky 1820 a 1840. Objevuje se rytý i řezaný na tenké plátky. Popis šperků, které byly ke koupi ve Fossinově obchodě v Paříži v roce 1834,710 se jen málo liší od těch, se kterými byla uložena do rakve Mademoiselle Marsová. Tento popis uváděl diadémy, spony, diamantové náhrdelníky, kokardy, sévigné, čelenky, kukuřičné klasy a dlouhé náušnice osazené diamanty, opály zasazené v černém emailu zdobeném malými diamanty, tyrkysy zasazené v tmavém zlatě zdobeném hieroglyfy, kameje, dlouhé řetízky posázené barevnými kameny, gotické náramky a brože a pouzdra na karty „maskované jako modlitební knížka s řetízkem“. Tyto obecné popisy dokládají dvě nové skutečnosti související s motivy a návrhy šperků – skutečnosti, které se vzájemně doplňují a prolínají: romantismus a oživení dávno zapomenutých stylů. Umělý a
705
Vever, I, s. 107. Vever, I, s. 97. Pozoruhodný exemplář je vyobrazený na portrétě vévodkyně z Berry od Duboise Drahonneta v Muzeu v Amiensu. 707 Vever, I, s. 141. 708 Tamtéž, I, s. 102. 709 Barrera, s. 102, 112. 710 Protée, červenec 1834, citace z Vever, I, s. 219. 706
128
romantický návrat ke gotice, která má své kouzlo, přišel do módy kolem roku 1830.711 Tento styl byl méně ovlivněný rytými návrhy pro šperky a více připomínal frontispisy a viněty „romantických“ knih. Jednalo se o jednu z odnoží katedrálního stylu s parabolickými formami, svatými a anděly, rytíři a pážaty a všemi atributy rytířství (obrazová příloha 182). Jeho nejvýznamnějším zastáncem byl Froment Meurice, který ač byl sám řemeslníkem, málokdy realizoval své vlastní návrhy.712 Jeho práce vykazuje vlastnosti literárních a grafických děl a jeho šperky připomínají viněty (obr. 34). Čím jsou jeho návrhy propracovanější, tím je patrnější jejich kvalita. Pozoruhodným příkladem je jeho gotický náramek zdobený velkou plaketou s výjevy ze života sv. Ludvíka.713 A. W. Pugin navrhl v Anglii v letech 1844 až 1850 gotické šperky pro společnost Hardman and Co. z Birminghamu (obrazové přílohy 188, 189a a 189b). Mnohem méně erudovaný romantismus přinesl na druhé straně Lamanšského průlivu do módy skotské šperky se záhnědami a sladkovodními perlami. Obrázek 34 Rytina s návrhem. Froment Meurice, kol. r. 1840.
Konkurenční styl vycházel podle dobových rytin z renesance. Již v roce 1830 vévodkyně z Berry pobízela Fauconniera, aby tento styl obnovil,714 ale jeho snaha se setkala jen s průměrným úspěchem. V roce 1838 zaznamenal Frédéric Philippi zvýšený zájem o své šperky ve tvaru kentaurů a bájných zvířat s těly z barokních perel715 a v roce 1847 také Froment Meurice vyráběl návrhy v renesančním stylu.716 Renesanční styl využila o něco později společnost Schichtegroll z Vídně (obrazová příloha 190). Fortunrato Pio Castellani z Říma mezitím ve stejné době vyráběl variace na starořímské šperky ze zlata a filigránu, které byly z archeologického hlediska přesnější. Podle všeho začal vyrábět šperky v tomto stylu kolem roku 1826 a pokračoval jen s malými změnami až do konce své profesní dráhy v roce 1851717 (obrazová příloha 192 b). Ve 40. letech 19. století postihla chudoba Francii v mnohem větší míře než Anglii. Značný stupeň průmyslové prosperity přinesl pohodlný dostatek střední třídě. Romantické styly gotiky a renesance v jejich službách zpracovávali řemeslníci méně význační, než byl Froment Meurice. Revoluce v roce 1848 možná způsobila, že Francie se na několik let ocitla bez královského dvora, královny nebo císařovny,718 ale nepřerušený tichý tok šperků střední třídy pokračoval jen s malými změnami. Obrázek 35 Návrhy s rytinami pro spony do vlasů. Julienne, 1840.
Na výstavě v roce 1849 bylo k vidění pět druhů šperků:719 filigránové s ozdobami z kovové síťky, cannetille, barevného zlata nebo malých perel; šperky z leštěného zlata s raženým zdobením v anglickém stylu; šperky v pařížském stylu (le genre de Paris), které vynikaly svým materiálem i řemeslným provedením; diamantové šperky; a umělecké šperky (le bijou d’art) z jednoho kusu zlata nebo stříbra vytvarovaného nebo vyrytého jako miniaturní socha. Z těchto pěti druhů filigránové šperky, šperky z leštěného zlata a umělecké šperky v zásadě náležely střední třídě. Všechny jsou zastoupeny ve všech význačnějších sbírkách šperků 19. století, ať už jako kompletní soupravy nebo 711
Vever, I, s. 152. Tamtéž, I, s. 178. 713 Vever, I, s. 154. 714 Tamtéž, I, s. 111. 715 Taméž, II, s. 195. 716 Tamtéž, I, s. 158. 717 Jeho firma vyráběla šperky v tomto stylu ještě mnohem později. 718 Revoluce měla velký vliv ma luxusní zboží; Froment Meurice nemusel zavřít své dílny jen díky zakázkám od církve. Vever, I, s. 174. 719 Viz Rouvenat. 712
129
malé soupravy tvořené jen broží, náhrdelníkem a náušnicemi. Filigránové šperky jsou pravděpodobně nejvíce působivé, když mají krajkové prolamování zvýrazněné perlami a barevnými kameny (obrazová příloha 185). Hrubší cannetille bývá někdy odlehčený delikátním použitím emailu. Jedna malá souprava (obrazová příloha 186) například obsahuje pružný náhrdelník, který má podobu stuhy z dvojitě zapleteného zlatého drátu. Vrchní povrch je zdobený pěti řadami miniaturních rozet, přičemž kameny ve vnějších a prostředních řadách jsou emailované střídavě červenou barvou s bílým středem, tyrkysovou s černým středem, černou s bílým středem a zelenou s červeným středem. Řady mezi nimi jsou z prostého zlata. Centrální přívěsek, který maskuje sponu, je osazený chryzoprasem v azurově zelené barvě v lůžku z filigránového zlata odlehčeného listy emailovanými střídavě průsvitně červenou a zelenou barvou. Pod ním jsou zavěšené tři chryzoprasy v rozetových lůžkách, která se hodí ke stylu náhrdelníku. Podobným způsobem jsou osazené visací náušnice. Celá řada šperků – broží zdobených mašlemi a spirálami, náramků (obrazová příloha 184) a menších ozdob (obrazová příloha 187a) – byla vyrobena ze zlata rytého po celé ploše spirálovými vzory. Podobné zdobení s vysokým reliéfem se používalo pro vytvoření dojmu lastury u pouzder na hodinky. 720 Některé šperky z té doby jsou bezcenné, ale vynikají svým provedením a řemeslnou zručností. Například prostý náhrdelník (obrazová příloha 187b) je tvořený malými kruhovými destičkami z matného zlata emailovaného bílou, černou a neprůsvitnou levandulově modrou barvou, má reliéf s motivy okvětních plátků a je osazený křišťály a ametysty v mělkých lůžkách. Jedná se o zázračný příklad vkusu provedený v malém měřítku. Při pohledu na něj máme pocit, jako bychom znali onu skromnou a uhlazenou dámu, pro kterou byl vyrobený. Obyčejnější šperky z poloviny století sledovaly módní směr, který lze s určitou přesností datovat. Kolem roku 1835 byl populární motiv ptáka bránícího své hnízdo před hadem. Používal se minimálně dalších dvacet let.721 Kolem rolu 1840 přinesla alžírská válečná tažení módu propracovaných kokard a střapců po vzoru alžírských oděvů. Používaly se na přívěscích, brožích, náušnicích a složitých zlatých sponách do vlasů, které v té době byly v módě (obr. 35). Závěrečná vojenská operace v Alžírsku přinesla kolem roku 1860 čerstvou vlnu podobných vlivů. 722 Falize v roce 1850 vyrobil řetízek k hodinkám v maurském stylu s emailovými nápisy v arabštině.723 Kolem roku 1848 se objevila móda zlatých broží a náramků ve tvaru větví ztrouchnivělého dřeva. O dva roky později byla v módě skotská kostka (tartan) a Jacques Petit zaznamenal úspěch se svými náramky s emailovanými kostkovými vzory, které s touto módou ladily. Měly podobu pružných stužek s diamantovými přezkami.724 Líbivost zastupovaly šperky provedené po celé ploše technikou pavé s malými tyrkysy – někdy se jednalo o květinové vzory, jako kytice svlačců v odkazu Lady Cory (obrazová příloha 178), častěji však o řetízky z těžkých článků, rozet, srdcí a visacích zámků. Vliv císařovny Evženie podobným obyčejným šperkům příliš neprospíval. Její svatební šperky pochopitelně zahrnovaly i obyčejnější kousky, ty však byly jednoduché a zároveň i cenné. Jednalo se například o soupravu z perel a rubínů a jinou soupravu z černých perel. Na Winterhalterově portrétu císařovny s dvorními dámami ve společenském oděvu, který vznikl v roce 1854, nemá ona jediná na sobě žádné šperky, což pro ni bylo typické. Dvorní dámy mají náramky a perlové náhrdelníky, ale císařovnu zdobí pouze její přirozená krása. Při jiných příležitostech také nosila šperky, někdy dokonce 720
Exempláře v Nelthroppově sbírce v Guildhallově muzeu mají puncovní značku z let 1823 a 1828. Vever, I, s. 153. 722 Vever, II, s. 184, 186. 723 Rücklin, II, obrazová příloha 154. Odkaz Lady Cory zahrnuje tři kovové destičky z černého skla s arabskými nápisy z diamantů zasazené v perlových obrubách. 724 Vever, II, s. 180, 188. 721
130
v pěti okázalých řadách. Kněžna Mathilda Bonapartová a kněžna Metternichová v tomto ohledu rozhodně nezůstávaly pozadu. Méně významný paralelní vývoj lze sledovat ve viktoriánské Anglii,725 dochází k němu však zhruba o deset let později než v Paříži. Ve Francii se „gotické“ šperky objevily kolem roku 1830, v Anglii až v roce 1839, kdy World of Fashion uvádí:726 „Formy šperků, které dnes používáme, jsme si beze zbytku vypůjčili ze středověku. Masivní velké spony do vlasů s bohatě tepanými hlavami či složené z barevných kamenů zasazených uprostřed malých květin … zkrátka všechny naše ozdoby jsou středověké…“ Typické anglické trendy směřovaly k jednoduchosti a sentimentu. Královna Viktorie nosila při státních příležitostech klasické soupravy, ale jinak dávala přednost obyčejným sentimentálním šperkům, jako byl náramek zdobený mléčnými zuby všech jejích dětí. Každá brož a každý medailónek měl schránku, do které bylo možné vložit miniaturu nebo vlasy. Ještě v roce 1858 zaznamenaly módní noviny La Belle Assemblée727oživení zájmu o šperky z vlasů. „Sentimentální šperky od Limmoniera jsou jiné, než jaké zná celý svět, a medailónek, brož nebo prsten, který v sobě skrývá kadeř milované osoby nebo vzácný prstýnek vlasů, vypadají, jako by byly navržené v márnici. Cožpak jsme všichni neviděli dámy s broží, vzpomínkou na milovanou osobu, která připomíná náhrobek mezi dvěma vrbami z vlasů jedince, kvůli kterému nosily smuteční šat, a kterýžto šperk by tedy měly odložit společně se smutkem? Náš umělec přemění relikvii v ozdobu, která je vhodná pro všechny příležitosti – zapracuje ji do široké stuhy ve formě náramku a připevní k ní tyrkysovou pomněnku a brilianty, vplete ji to řetízků kolem krku, flakonu nebo vějíře, vytvoří z ní medailónek z listů a květin. Nejkrásnější exempláře z posledních jmenovaných, které jsem viděl, byly vyrobené z andělsky bílých vlasů starších osob. Ty náš umělec přemění v pomerančové květy, bílé růže, chryzantémy a svazky konvalinek, které jsou ze všeho nejkrásnější.“728 Jinou anglickou módou, která byla považována za vrchol decentního dobrého vkusu, bylo nošení sametky kolem krku, jejíž konce se křížily vpředu, kdy byly sepnuté broží. Tato móda vznikla kolem roku 1838 a přetrvala dvacet let. Zdá se, že porotci na výstavě v roce 1851 byli mírně zklamaní z vystavovaných exemplářů,729 které skutečně vykazovaly jen malou originalitu stylu. Společnost pánů Garrardů kromě krásné diamantové soupravy obvyklého druhu, vystavila „elegantní zlatý náramek v gotickém stylu, na kterém jsou dva rytí andělé držící perlu a rubín, kteří stojí na mřížoví ze zlata s modrým emailem ve stylu 15. století a lze je od náramku oddělit. Tento návrh pocházel od Smitha.“ Mezi dalšími exempláři byl přívěsek v renesančním stylu a náramek, který „imitoval sochy z Ninive“ (viz obrazová příloha 192c). Umělecké šperky reprezentoval náramek z oxidovaného stříbra od Rudolpha z Paříže s postavami tří dětí, které se perou o ptáky, a jiný smaltovaný náramek se dvěma Kupidy, kteří si hrají mezi vinnou révou a drží safír zasazený ve čtyřech perlových krapnách. Po výstavě se objevila nová vlna novořeckého klasicismu, která dále zkomplikovala již tak eklektické návrhy šperků. V roce 1855 vystavil Froment Meurice brož, která kombinovala řecké téma Arethúsy a 725
Pro obecné informace viz M. Flower, Victorian Jewellery, 1951. Citace z Flower, s. 16, č. 1. 727 Citace z Flower, s. 21. 728 Pokyny pro amatéry k výrobě šperků z vlasů lze nalézt v Alexanna Speightová, The Lock of Hair, 1871. 729 Reports of Juries, 1852, III, s. 1119. Čtyři nebo pět napodobenin šperků od pařížských výrobců a minimálně jeden z anglické manufaktury. 726
131
renesanční prvky.730 O něco později použil Alexis Falize zlato s velkým množstvím černého emailu s rostlinnými ornamenty (antemion). V roce 1860 získal Louvre Campanovu sbírku zhruba dvanácti set kusů řeckých, etruských a římských šperků. Tato sbírka inspirovala mnoho šperkařů, zejména Fontenaye a Castellaniho.731 Císařovna Evženie je na portrétu od Winterhaltera z roku 1864732 vyobrazena s velkým zlatým diadémem v klasickém tvaru půlměsíce, osazeným jediným smaragdem. Levné reprodukce těžkých starověkých šperků se vyráběly galvanotypem. Jejich autorem byl zejména Alexandre Gueyton733 a používaly se hlavně jako přezky a spony. Po roce 1860 ovládly návrhy šperků malichernost a hloupost. V módě byly ještěrky, hadi, vážky a brouci734 a náušnice na denní nošení byly navrhovány v takových tvarech jako sedící slepice, stájové svítilny, trakaře, větrné mlýny, lampy a konve na zalévání. Takové náušnice byly často až 10 centimetrů dlouhé.735 Konkurovaly jim monumentální, mimořádně obyčejné šperky v anglickém stylu. Zlato získalo pěknou barvu díky kyselé lázni a často bylo osazené korálem nebo zdobené černým emailem.736 Například v roce 1861 vyrobil Félix Duval masivní ošklivé šperky ve formě postroje a pout, které tvořily řetězy, šrouby a třmeny. Některým se říkalo „chemin de fer“ nebo „machine à vapeur“.737 Poněkud méně monumentální, ale stejně nevkusné byly šperky ve tvaru koňských podkov, bičů, udidel, ostruh a další částí postroje. Tato móda začala kolem rolu 1857 a dosáhla svého vrcholu v roce 1864.738 V roce 1869 se jako šperk pro nošení na venkově doporučoval „velice koketní soubor psích hlav vyřezaných z barevného korálu a zasazený v leštěném gagátu“.739 Podobné sportovní šperky byly nahrazeny nesmírně obrovskými medailónky, určenými pro fotografie, často osazenými poloviční perlou a tyrkysy, a tato anglická móda dobyla Paříž.740 Světová výstava v Paříži v roce 1867 nebyla o nic méně úspěšná než londýnský výstava v roce 1851 a poskytla více prostoru šperkům. Nejvýznamnější vystavovatelé byli Francouzi. Návrhy byly eklektické a zahrnovaly Ludvíka XVI., Etrusky i renesanci. Mariette Bey prováděla vykopávky v Nilském údolí, Suezský průplav se blížil k dokončení a v důsledku toho se mnoho lidí zajímalo o Egypt. Novinkou mezi vystavovanými šperky byly ozdoby v egyptském stylu.741 V módě byly girlandy a náhrdelníky s třásněmi a široké krajkové límce, které doplňovaly velice hluboké výstřihy, ve kterých si císařovna libovala, a diamantoví kolibříci.742 Žádané byly dlouhé brože pro upevnění kašmírových šálů, často ze zlata zdobeného linkami a antemiony s černým emailem. Změna však byla patrná spíše v použité technice než v návrhu. Hliník, který tehdy patřil ke vzácným kovům, se na
730
Vever, II, s. 121. Tamtéž, II, s. 148. 732 Tamtéž, II, s. 260. 733 Vever, II, s. 21. Podobné reprodukce keltských šperků vystavovala na výstavě v roce 1851 firma z Dublinu. 734 Vever, II, s. 224. Fontenay vyrobil brouky a mořského koníka ze zdobeného nefritu ukořistěného v Pekingu. V Anglii existovala kolem roku 1867 móda zasazovat mouchy domácí pod křišťálová sklíčka nebo drahé kameny. Viz Flower, s. 123. 735 Vever, II, s. 96. 736 Tamtéž, II, s. 264, Použií 15, 12 a 9karátového zlata bylo v Anglii povoleno v roce 1854. 737 Tamtéž, II, s. 268. 738 Vever, II, s. 269; Flower, s. 34. 739 Flower, s. 123. 740 Vever, III, s. 350. 741 Tato móda pokračovala několik let a v roce 1873 vystavil šperkař z Turína ve Vídni impozantní ozdoby v egyptském stylu. Rücklin, II, obrazová příloha 155. 742 Vever, II, s. 292. 731
132
krátkou dobu používal také ve šperkařství,743 často v kombinaci s technikou pavé,744 a stejný princip se vyvinul u osazování diamantů pomocí techniky monture illusion, kde byl kov téměř celý zakrytý kameny.745 Podobné ozdoby, u kterých zcela vymizely legendární techniky, díky kterým se šperkařství stalo miniaturním sochařstvím, předznamenaly nový věk degradace šperků. Období kolem roku 1870 přineslo zásadní změny ve všech ohledech historie tohoto řemesla. V Anglii se královna Viktorie již odebrala do ústraní svého vdovského stavu. Pád Napoleona III. ve Francii v roce 1870 zanechal zemi nejen bez panovníka, který by řídil její osud, ale také bez císařovny, která by určovala její módu. 746 Na pařížském trhu, který byl tehdy, hlavní mezinárodní burzou pro obchod s drahými kameny, i když brzy o toto postavení přišel,747 se v roce 1869 poprvé objevily jihoafrické diamanty. Již v roce 1872 se staly určujícím faktorem obchodu.748 Následné použití větších kamenů menší hodnoty se časově shoduje s objevením techniky monture illusion, která nahradila formální krásu raných diamantových šperků ideálem pouhého lesku. Úpadek stylu dále urychlilo využívání masově vyráběných lůžek. Již v roce 1852 vynalezl klenotník Beltête, který trpěl revmatismem v prstech, mechanický proces pro vyřezávání a vyrážení lůžek.749 Tento proces se ve vylepšené a pokročilé podobě používá dodnes. Výroba nástrojů pro šperkaře se stala aktivním odvětvím řemesla. Šperky vyrobené tímto procesem jsou pozoruhodně neosobní. Žádný vnímavý člověk v nich nemůže najít poetičnost, kterou v sobě šperky po staletí skrývaly. Podle estétů generace Des Esseintes750 byly diamanty obyčejné, rubíny a smaragdy málo hodnotné a tyrkysy nevkusné. Stará poezie byla mrtvá, přestože její připomínky dožívaly ve jménech kamenů, jako je chryzoberyl, peridot, olivín, almandin, cymofan a akvamarín. Krása, která opustila věci, dále přežívala ve slovech – a tak tomu bylo i u šperků 19. století.
743
Vever, II, s. 271. Exemplářem z tohoto roku je přívěsek v královské sbírce, který dostala princezna Viktorie Marie z Tecku od své babičky, královny Viktorie. 745 Vever, II, s. 306. V roce 1863 měla císařovna dva špendlíky do vlasů s kulatou diamantovou hlavičkou v tomtot stylu. Bloche, s. 31. 746 Po Napoleonově smrti v roce 1873 císařovna v exilu mnoho svých šperků prodala. 747 Viz A. Cerfberr de Médelsheim. 748 Vever, II, s. 350. 749 Vever, II, s. 231, č. 1. 750 J. K. Huysmans, À Rebours, kapitola IV, napsáno v roce 1884. 744
133
Doslov Není vůbec jednoduché určit budoucnost šperkařského umění. Dalo by se dokonce říct, že jako umění žádnou budoucnost nemá. Po celá staletí naší historie totiž existovalo jako umění, kde styl a módu určovala aristokracie. Měšťanské šperky, venkovské šperky a šperky z méně cenných materiálů, kterým dnes říkáme bižuterie, napodobovaly módu u dvora. Tento zdroj inspirace se však vyčerpal. Od roku 1918 bylo pro nošení u královského dvora navrženo jen málo šperků, a to bez ohledu na zemi. Od roku 1939 nejsou takové šperky téměř žádné. U šperků, stejně jako v historii, jsme se naučili oceňovat řemeslnou zručnost dávné doby. Dochovalo se dostatečné množství šperků z velkolepějších údobí historie, které splňují všechny formální potřeby dneška. Navíc současný politický a ekonomický vývoj v západních zemích výrobě okázalých šperků moc nepřeje, a to ani v případě nové bohaté vrstvy obyvatelstva, jejíž příslušníci nemohou sáhnout do šperkovnice po předcích. Mnohé země chápou daň z obratu a daň z přepychu jako finanční zbraň, která zcela neomylně cílí na šperky. Jestliže dnes lidé kupují šperky, a to i šperky starožitné, je to nejčastěji investice, která se pravděpodobně neznehodnotí a za kterou je potřeba zaplatit daň z majetku. Šperkařské řemeslo je nyní rozděleno na kategorie návrhářů, řemeslníků a obchodníků, které se málokdy překrývají. Je zajímavé, že Fabergé, který je pro mnoho lidí Cellinim konce 19. století, nikdy v životě žádný šperk nevyrobil a poskytl jen nejobecnější nápady pro jejich návrhy – byl však zručný obchodník a to mu v jeho době přineslo úspěch. V Londýně má dnes jen málo prodejců klenotů vlastní dílnu. Mezi profesí návrháře a klenotníka je mnohem užší spojení – návrhář šperků, který absolvuje profesionální kurz v umělecké škole, bude mít poměrně slušné znalosti techniky, ačkoli se nemůže měřit s učněm, který prošel pětiletým praktickým výcvikem. Nicméně oba z nich budou mít po získání kvalifikace nouzi o práci. Jen několik málo velice bohatých firem si může dovolit vyrábět šperky vybraných druhů751 a zkušený zasazovač diamantů nebo návrhář diamantových šperků může mluvit o štěstí, pokud se mu podaří získat práci u společnosti, která vyrábí bižuterii z markazitu. Lépe prosperující živností je bižuterie. Jedná se však ve stále větší míře o odvětví než o umění. Každý rok dochází k větší mechanizaci. Přístroje jsou sice nadále ovládány ručně, ale výroba již probíhá na výrobním pásu. Dvou až třítýdenní zaškolení v továrně je dostačující, protože se necení styl ani provedení, ale pouze rychlost. Návrh, který má za něco stát, musí být okázale vážný. Dokonce i rokoko bylo navrženo se vší vážností – tento styl je sice lehký jako komedie, ale není lehkovážný ani cynický. Přesto však v sobě pomíjivost a kýčovitost moderní bižuterie nese něco, co u návrháře obě tyto vlastnosti evokuje. Pokud jde o šperky, a vlastně o všechny ostatní aspekty života, potřebuje moderní svět znovuobjevit krásu. Bez ní bude ztracen. Jaká budoucnost čeká bižuterii bez krásných šperků, které by mohla napodobovat, a s rostoucím trendem směrem k masové produkci? Před sto lety začala být krajka vyráběna strojově, takže si ji 751
V Paříži existovalo v roce 1950 experimentální „družstvo“ asi dvanácti mistrů, které slibovalo jistou naději. Franci však v té době neměla daň z obratu.
134
mohli dovolit všichni. O padesát let později strojová výroba zcela vytlačila obchod s ruční krajkou. Bude mít vývoj levných strojově vyráběných šperků v době vyrovnávání rozdílů stejný dopad? Američtí výrobci již dnes vyrábějí bižuterii, která nemá delší životnost než šaty, které zdobí. Příští století možná přinese výrobu šperků, které nebudou mít větší hodnotu než knoflík nebo střapec na oděvu. A jedno z nejstarších lidských řemesel tak zanikne.
135
Literatura M. Accascina. 'Oreficeria siciliana: il tesoro di Enna', in Dedalo, XI, 1930, p. 151. H. R. d’Allemagne. Les accessoires du costume et du mohilier depuis le treizième jusqu’au milieu du dix-neuvième siècle, Paris, 1928. A. Andersson. 'Anna Reinholdsdotters guldkedja [se shrnutím v angličtině]', in Fornvännen ,Stockholm, 1958, p. 47. S. Anjou, R. J. Charleston. 'Marc Gunter's designs for jewellers 1684 to 1733', in Rosska Konstae. Mus., 1956, p. 43· Anon. 'Jewels of Marie-Louise', in Connoisseur, CXXXII, 1953, p. 210. Anon. 'Exhibition of Renaissance Jewels', in Oberlin College, Allen Memorial Art Museum Bulletin, XVII, no. 2, 1960, p. 39. Anon. 'Lady and the marten: an elaborately ornamented mannerist jewel in the form of a marten's head', in Art News, LXVI, 1967, p. 40. Antiquaries, Society of. Liber Quotidianus Contrarotulatori's Garderobae…Edwardi Primi, 1787. J. von Arneth. Monumente des K. K. Müntz-und Antiken-Cabinettes in Wien. Vienna, 1845; a další pozdější vydání. B. Astrand. 'Heliga bokstäver i silver', in Kulturen, 1961, p. 92. A. Babel. Les métiers de l’ancien Genève.Horlogerie et Orfèvrerie, Geneva, 1916. E. Babelon. Histoire de la gravure sur gemmes en France, Paris, 1902. E. Babelon. Catalogue des camées antiques et modernes de la Bihliothèque Nationale, Paris, 1897. M. Baerwald, J. T. Mahoney. The Story of Jewelry, London and New York, 1960. W. Paley Baildon. 'Three Inventories: (1) The Earl of Huntingdon, 1377; (2) Brother John Randolf, 1419; (3) Sir John de Boys, 1426', in Archaeologia, LXI, 1908-9, p. 163. J. Banister. 'Changing fashions in memorial jewellery', in Antique Dealer and Collectors Guide, XXII, iv, 1967, p. 53. G. Bapst. Histoire des Joyaux de la Couronne de France, Paris, 1889. G. Bapst. Inventaire de Marie-Josèphe de Saxe, Dauphine de France, Paris, 1883. G. Bapst. Testament du roi Jean le Bon, Paris, 1884. G. Bapst. Du rôle économique des joyaux dans la vie politique et la vie privée pendant la seconde partie du XVle siècle, Paris, 1887. H. Barbet de Jouy. Musée Impérial du Louvre. Les gemmes et joyaux de la Couronne, Paris, 1865. Madame A. De Barrera. Gems and Jewels, London, 1860. H. Barth. Das Geschmeide, Schmuck- und Edelsteinkunde, Berlin, 2 vols., 1903. E. Bassermann-Jordan. Der Schmuck, Leipzig, 1909. C. P. Beard. 'Cap-Brooches of the Renaissance', in Connoisseur, CIV, 1939, p. 287. C. P. Beard. 'The "Lion" jewel, a work of Corvinianus Saur in the possession of Lord Fairhaven', in Connoisseur, CI, 1938, p. 72. S. Beissel. Kunstschätze des Aachener Kaiserdomes, Miinster Gladbach, 1904. R. Berliner. Italian Drawings for Jewellery, 1700-1785, Cooper Union Museum for the Arts of Decoration, New York, 1940. ' Berlin Königliche Museen viz Königliche Museen zu Berlin R. de Berquen. Les Merveilles des lndes orientales et occidenta!es, Paris, 1661. Le Bijou. Revue artistique et industrielle de la bijouterie, 1874-90. Birmingham City Museum and Art Gallery. Exhihition of Gemstones &Jewellery, 1960. A. Blanchet. 'Une quittance delivree en 1626 par deux orfevres pour une cha!ne d'or', in Bull. Soc. Nat. Antiq. de France, 1956, p. 100. Y. L. Blanchot. Les bijoux anciens, Paris, 1929. 136
A. Bloche. La vente des diamants de la Couronne, Paris, 1888. A. de Boislisle. 'Inventaire des bijoux ...appartenant à la Comtesse de Montpensier (1874)', in Annuaire-Bulletin de la Société de l'histoire de France, XVII, 1880, p. 269. E. Bonnaffé. Inventaire de la duchesse de Valentinois, Paris, 1878. A. De Boodt (Boethius). Gemmarvm et Lapidvm Historia, Hanover, 1609; další vydání 1636, 1647 atd. Francouzský překlad, Le parfaict Joaïllier, Lyon, 1644. A. de la Borderie. 'Inventaire des meubles et bijoux de Marguerite de Bretagne', in Bulletin de la Société Archéologique de Nantes, IV, Nantes, 1864, p. 45. H. Bosch. 'Ein märkischer Familienschmuck aus dem Anfange des 17 Jahrhunderts' in Mittheilungen aus dem germanischen Nationalmuseum, 1894, Nuremberg, 1894, p.73. E. G. G. Bos. 'Een renaissance-hanger met huwelijkssymbolen', in Bulletin of the Rijksmuseum, XIV, 1966, p. 65. M. Bourbon. 'Inventaire du mobilier d'Yves de Vieux-Pont, 1416', in Bulletin Archéologique, 1884, p.322. A. Bourguet. 'Les bracelets de la Reine', in Revue d'histoire diplomatique, XIX, 1905, p. 441. R. Boyvin. Le livre de bijouterie, Paris, 1876. E. D. S. Bradford. English Victorian Jewellery, London, 1959. E. D. S. Bradford. Four Centuries of European Jewellery, London, 1953. J. Braun, S. J. Meisterwerke der deutschen Goldschmiedekunst der vorgotischen Zeit, 2 vols., Munich, 1922. J. S. Brewer. Letters and Papers, Foreign and Domestic, of the reign of Henry VIII, Public Record Office, London, 1867-. P. Brewis. 'A gold Fede-Ring brooch, English of 15thcentury', in Archaeologia Aeliana, 4th series, VII, 1930, p. 184. P. Brewis. 'Six silver ring brooches of the fourteenth century', in ibid, 4th series, IV, p. 105. British Museum. The Waddesdon bequest. The collection of jewels, plate and other works of art bequeathed…by Baron F. Rothschild M. P., C. H. Read. London, 1899. F. J. Britten. Old Clocks and Watches and their Makers (1899), 6th ed., London, 1933. F. L. Bruel. 'Deux inventaires de bagues, joyaux, pierreries et dorures de la reine Marie de Medicis' in Archives de l'Art Français, new series II, 1908, p. 186. Budapest. Hungarian Museum of Decorative Arts. (La collection d'orfèvrerie et de joaillerie du Musée ... et un compte· rendu du tresor des Esterhazi). A. Somogyi. Maďarský text se shrnutím ve francouzštině, 1963. C. G. Bulgari. Argentieri Gemmari e Orafi d' Italia, Rome, 1958-. R. F. Burckhardt. 'Ueber vier Kleinodien Karls des Kühnen', in Anzeiger far Schweizerische Altertumskunde, new series XXXIII, Zurich, 1931, p. 247. J. T. Butler. 'Important acquisition by the Walters Art Gallery', in Connoisseur, CLXVII, 1968, p. 65. J. Caley. 'Extract from the "Liber Memorandorum Cameriorum Receptae Scaccariae" concerning jewels pledged in the 17th of Henry VI to Cardinal Beaufort', in Archaeologia, XXI, 1827, p. 34. J. G. Callander. 'Fourteenth Century Brooches and other Ornaments in the National Museum of Antiquities of Scotland', in Proc. Soc. Ants. of Scotland, 5th series, X, 1923-4, p. 160. R. Cameron. 'Perles', in L’Oeil, no. 72, 1960, p. 66. G. Campori. Raccolta di cataloghi ed inventarii inediti, Modena, 1870. J. Camus. La venue en France de Valentine Visconti, Duchesse d’Orllans et l’inventaire de sesjoyaux apportes de Lomhardie, Turin, 1898. A. Castellani. Antique Jewellery and its Revival, London, 1862. A. Castellani. Della Oreficeria ltaliana, Rome, 1872. B. Cellini. Trattati...dell’Orejiceria...della Scultura, 1568. B. Cellini. The Treatises of Benvenuto Cellini on Goldsmithing and Sculpture, překl. C. R. Ashbee, 1888, reprinted Dover Press, New York, 1967. 137
M. C. A. de Cerfberr De Medelsheim. Diamants, montres et bijoux (Exposition Universelle de 1868), Paris, n.d. (1868). S. J. A. Churchill. 'The Goldsmiths of Rome under the Papal authority'. in Papers of the British School at Rome, IV, No. 2, 1907, p. 161. S. J. A. Churchill. The Goldsmiths of Italy: some accounts of theirguilds, statutes and work, compiled (by C. G. E. Bunt) from the…material collected by the late Sidney J. A. Churchill, London, 1926 G. Claretta. 'Breve notizia sul vasellame e sulle gioie dei Duchi di Savoia alla metà del secolo XV', in Atti della Società di Archeologia e belli arti per laprovincia de Torino, II, Turin, 1878, p. 227. G. Clouzot. 'Les Toutin, orfèvres, graveurs et peintres sur émail', in Revue de l’art ancien et modeme, XXIV, 1908, p.456, XXV, 1909, p. 39. H. Clouzot. 'Les emaillistes de l'Ecole de Blois', in Revue de l'art ancien et moderne, XXVI, 1909, p. 101. H. Clouzot. 'Les émaillistes français sous Louis XIV', in Revue de l’art ancien et moderne, XXX, 1911, p. 119, 179. A. J. Collins. Jewels and plate of Queen Elqabeth I: the inventory of 1574, London, 1955. L. Courajod (ed). Livre-journal de Lazare Duvaux, marchand bijoutier ordinaire du Roy, 1748-58, 2 vols., Paris, 1873. L. Coutil. 'Broches du Musée des Antiquités de Rouen', in Bull. de la Soc. Préhistorique française, II, 1938, p. 1. J. D. Cowen. 'An English inscribed brooch of the fourteenth century', in Proc. Soc. Ants. of Newcastle upon Tyne,4th series, VII, 1937, p. 203. J. Cox. A descriptive catalogue of the several superb…pieces of mechanism and jewellery exhibited in…the Museum at Spring Gardens, Charing Cross, London, 1772. francouzský překl., 1773. J. Cox. A descriptive inventory of the several exquisite and magnificent pieces of mechanism and jewellery [etc.], London, 1773. další vydání 1774. L. Van Der Cruyen. Nouveau livre de desseins, contenant les ouvrages de la joaillerie inventés et dessinés par L.v.d.C., 1770. Facsimile reproduction, 1912. L. Cust. 'John of Antwerp, goldsmith, and Hans Holbein', in Burlington Magazine, VIII, 1905-6, p. 356. O. M. Dalton. 'Early brooches of cloisonné enamel', in Proc. Soc. Ants., XX, 1905, p. 64. A. Darcel. 'Les arts industriels à l’exposition de Londres: la bijouterie et la joaillerie', in Gazette des Beaux-Arts, XIII, 1862, p. 437. C. J. H. Davenport. Jewellery, London, 1905. J. C. Davillier. Recherches sur l’orfèvrerie en Espagne au moyen age et a la Renaissance, Paris, 1879. K. Degen. 'Der Mainzer Adlerfurspan im Darmstadter Landesmuseum', in Mainzer Zeitschrift, LU, 1937, p. 39· Chanoine C. C. A. Dehaisnes. Documents et extraits divers concernant l’histoire de l’art dans la Flandre, l’Artois et le Hainaut, avant le XVe siècle, Lille, 2 vols., 1886. P. Deschamps. 'L’orfèvrerie à Conques vers l’an mille', in Bulletin monumental, CVI, 1948, p. 75. A. Détrez. 'Dessins de Bijoux du XVIIle siecle', in L'Art decoratif, XII, 1910, p. 155. A. Détrez. 'Joailliers aristocratiques sous la Révolution et l’Empire', in L’Art décoratif, X, 1908, p. 175. F. Deuchler. Die Burgunderbeute: lnventar der Beutestuclce aus den Schlachten von Grandson, Murten und Nancy, 1476-77. Bern, 1963. H. W. Dickinson. Matthew Boulton, Cambridge, 1937. L. Douet-D’Arcq. Comptes de l’argenterie des rois de France au XIVe siècle, Paris, 1851. L. Douet-D’Arcq. Nouveau recueil de comptes de l’argenterie des rois de France, Paris, 1874.
138
L. Douet-D’Arcq. 'Inventaire des meubles de la reine Jeanne de Boulogne, 1360', in Bibliotheque de l'Ecole des Chartes, XL, 879, p. 545. Dresden. Grünes Gewölbe. Schmuckanhänger. Katalog…, Dresden, 1965. A. Duflos. Recueil de Dessins de Joaillerie, Paris, 1767. F. Dumont. 'Les bijoux romantiques', in Connaissance des Arts, no. 29, 1954, p. 46. F. Dumont. 'Froment Meurice, le Victor Hugo de l’orfèvrerie', in Connaissance des Arts, no. 57, 1956, p. 42. E. Dusenbury. 'Crosses in the collection of the [Newark] Museum', in Museum, XII, 1960, no. 2. Th. M. Duyvené De Wit-Klinkhamer. 'Een vroeg XVIe eeuws medallion', in Bulletin of the Rijksmuseum, XIV, 1966, p. 29. G. Egger. 'Stilverbindung und neue kiinstlerische Form. Zu einigen Goldschmiedarbeiten des Historismus', in Alte und moderne Kunst, no. 79, 1965, p. 8 L. Enault. Les diamants de la Couronne, Paris, 1884. Joan Evans. English Jewellery from the Fifth Century A.D. to 1800, London, 1921. Joan Evans. English Posies and Posy Rings, London, 1931. Joan Evans. 'Wheel-shaped brooches', in Art Bulletin, Sept. 1933, p. 197. Joan Evans. 'Gilles Legare and his Work', in Burlington Magazine, XXX, 1917, p. 140. Joan Evans. 'Un bijou magique dessine par Hans Holbein', in Gazette des Beaux-Arts, XIV, 1926, p. 357. Joan Evans. Magical Jewels of the Middle Ages and the Renaissance, Oxford, 922. John Evans. 'Pilgrims' signs', in Proceedings of the Society of Anti9uaries, 2nd series, XXII, 1908, p. 102. G. Faider-Feytmans. 'Une fibule arquée provenant de Marchelepot', in Revue du Louvre, XI, no. I, 1961, p. 11. F. W. Fairholt. 'On an inventory of the household goods of Sir Thomas Ramsay, Lord Mayor of London 1577, in Archaeologia XL, 1866, p. 311. O. von Falke, H. Frauberger. Deutsche Schmelrarheiten des Mittelalters, Frankfurt, 1904. O. von Falke, H. Frauberger. Der Mainr.er Goldschmuck der Kaiserin Gisela, Berlin, 1913. U. Fischer. 'Ein Renaissanceanhänger im Grünen Gewolbe', Dresdener Kunstblätter, VI, 1962, p. 42. M. Flower. VictorianJewellery, London, 1951. Revised ed., 1967. H. Focillon. Benvenuto Cellini, Paris (1911). E. Fontenay. Les bijoux anciens et modern.es, Paris, 1887. A. Forgeais. 'Enseignes de Pèlerinages', in Vol. II of Collection de Plomhs histories trouves Jans la Seine, Paris, 1863. R. Forrer. Geschichte des Gold- und Silherschmuckes nach Originalen der Strassburger historischen Schmuck-Ausstellung von 1904, Strasburg, 1905. C. D. Fortnum. 'Notes on some of the Antique and Renaissance Gems and Jewels in Her Majesty's Collection at Windsor Castle', in Archaeologia, XLV, 1877, p. 1. C. Fregnac. Jewellery: from the Renaissance to Art Nouveau, trans. D. L.de Lauriston, London, 1965. E. de Fréville. 'Notice historique sur l’inventaire des biens meubles de Gabrielle d’Estrees', in Bibliothèque de l’Ecole des Chartes, III, 1841-2, p. 148. Prince A. Galitzin. Inventaire des Meubles, Bijoux et Livres estant à Chenonceaux le Huit Janvier, 1603, Paris, 1856. Garrard and Co. Garrard's 1721-1911 : Crown Jewellers and Goldsmiths during six reigns and three centuries, London [1912]. J. Gauthier. 'Le portrait de Béatrix de Cusance au Musée du Louvre et l'inventaire de ses joyaux en 1663', in Académie des Sciences, Belles Lettres et Arts de Besançon; Procès Verbaux et Mémoires, 1897, Besançon, p. 128. V. Gay. Glossaire Archéologique du Moyen âge et de la Renaissance, 2 vols., Paris, 1882-1928. P. Gerstner. Die Entwicklung der Pforzheimer Bijouterie-Industrie von 1767-1907, Tubingen, 1908. R. Gilbert. 'American jewelry from the Gold Rush to Art Nouveau', in Art in America, LIII, 1965-6, no. 6, p. 80. 139
T. G. Goldberg, F. Mishukov, N. G. Platonova, M. M. Postnikova-Loseva. Russkoe rolotoe ... L’orfèvrerie et la hijouterie russes aux XV-XX siècles, Moscow, 1967. G. Gozzadini. Di alcuni gioielli notati in un libro di ricordi del secolo XVI [Bologna, c. 1865]. J. M. Graves. Deux Inventaires de la Maison d’Orléans (1389 and 1408), Paris, 1926. G.Gross, 'Au pays des cristaux', in Costumes et Coutumes, XXXV, 1962, p. 35. A. H. Grundy. 'Early XIXth century jewellery', in Apollo, LXX, 1959, p. 80. A. H. Grundy. 'Victorian jewellery', in Apollo, LXXIII, 1961, p. 40. J. J. Guiffrey.Inventaires de Jean Duc de Berry, 1401-1416, 2 vols., Paris, 1894-6. M. Haberlandt. Völkerschmuck, Vienna and Leipzig, 1906. Y. Hackenbroch. Italienisches Email des frühen Mittelalters, Basel, 1938. Y. Hackenbroch. 'A jewelled necklace in the British Museum', in Antiquaries Journal, XXI, 1941, p. 342. Y.Hackenbroch. 'Commessi', in Antichita Viva,V, no. 3, May-June 1966, p. 13. Y. Hackenbroch. 'Jewels by Giovanni Battista Scolari', in Connoisseur, CLIX, 1965, p. 200. Y. Hackenbroch. 'Renaissance pendants after designs of Jost Amman', in Connoisseur, CLX, 1965, p. 58. Y. Hackenbroch. 'New knowledge on jewels and designs after Etienne Delaune', in Connoisseur, CLXII, 1966, p. 82. Y. Hackenbroch. 'Commessi', in Metropolitan Museum of Art Bulletin, new series, XXIV, 1966, no. 7, p. 212. Y. Hackenbroch. 'Catherine de'Medici and her court jeweller François Dujardin', in Connoisseur, CLXIII, 1966, p. 28. Y. Hackenbroch. 'Jewellery of the court of Albrecht V at Munich', in Connoisseur, CLXV, 1967, p. 74. Y. Hackenbroch. 'Erasmus Hornick as a jeweller', in Connoisseur, CLXVI, 1967, p. 54. Y.Hackenbroch. 'Un gioiello della corte di Monaco ora in Santa Barbara a Mantova', in Antichita Viva,VI, no. 3, 1967, p. 51. A. Haeberle. Die Goldschmiede zu Ulm,Ulm, 1934. W. Halford, C. Young. Thejewellers' book of patterns in hair work, London, 1864. Edward Hall. Henry VIII (introduction by C. Whibley), 2 vols., London, 1904. W. J. Hardy. 'On a lawsuit concerning the Lady Elizabeth Stuart's jewels', in Archaeologia, LVI, 18989, p. 127. A. Hartshorne. 'The gold chains, the pendants, the paternosters and the zones of the Middle Ages, the Renaissance and later times', in Archaeological journal, LXVI, 1909, p. 77. A. Hartshorne. 'Notes on collars of SS', in Archaeological Journal, XXXIX, 1882, p. 376. H. Havard. Dictionnaire de l’ameublement et de la decoration. 5 vols., Paris, 1887-. H. Havard. Histoire de l’orfèvrerie française. Paris, 1896. J. Hayward. 'Eighteenth-century jewelry', in Antiques, LXVII, 1955, p. 312. J. Hayward. 'Nineteenth-century jewelry', in Antiques, LXVIII, 1955, p. 140. J. Hayward. 'Jewellery', in The Late Georgian Period 1760-1810 (Connoisseur Period Guides), 1956, p. 141. J. Hayward. 'Jewellery', in The Early Georgian Period, 1714-1760 (Connoisseur Period Guides, London), 1957, p. 149. J. Hayward. 'Jewellery', in The Regency Period (Connoisseur Period Guides), 1958, p. 149. J. Hayward. 'Jewellery', in The Early Victorian Period 1830-1860 (Connoisseur Period Guides), 1958, p. 143. J. H. von Hefner Alteneck. Deutsche Goldschmiede-Werke des sechzehnten Jahrhunderts, Frankfurt, 1890. A. Héjj-Detari.Old Hungarian Jewellery, Budapest, 1965. W. Herbert. The History of the Twelve Great Livery Companies of London, 2 vols., London, 1837 [1833] (Goldsmiths Company, II, p. 121). J. Hernandez Perera. 'Velázquez y las joyas', in Archivo Espanol de Arte, XXXIII, 1960, p. 251. 140
E. His.Dessins d'ornements de Hans Holbein, Paris, 1886. W. Holzhausen. 'Meisterwerke der Juwelierkunst des 16. und 17. Jahrhunderts', in Jahrhuch der Kunsthistorischen Sammlungen in Wien, new series IX, 1935, p. 167. W. Holzhausen. 'Deutsche Goldemailarbeiten am 1600 in Palazzo Pitti in Florenz', in Pantheon, II, 1928, p. 483. H. Honour. 'Magazine of wonders: Wittelsbach treasure now on show at the recently restored Residenz Museum at Munich', in Connoisseur, CXLIV, 1959, p. 79. W. H. St. John Hope, 'A mitre belonging to Lady Herries', in Proc. Soc. Ants., XXIV, 1912, p. 127. W. H. St. John Hope. Heraldry for Craftsmen and Designers, London, 1913. Graham Hughes. Jewelry, London, 1966. G. Humann. Die Kunstwerke der Münsterkirche zu Essen. 2 vols., Diisseldorf, 1904. J. Hunt. 'Jewelled neck furs and "Flohpelze'', in Pantheon, XXI, 1963, p. 150: H. Hymans. Catalogue des Estampes d’ornement faisant partie des collections de la Bihliothèque royale de Belgique, Brussels, 1907. R. Jessup. Anglo-Saxon Jewellery, London, 1950. 'Joyaux et bijoux', in Jardin des Arts, no. 77, 1961, p. 2-39 [speciální číslo věnované šperkům]. Königliche Museen zu Berlin. Katalog der Ornamenttisch-Sammlung des KunstgewerbeMuseums, Leipzig, 1894. L. Kunze. 'Das Kronenkreuz im Krakauer Domschatz: ein Arbeitsbericht', in Forschungen und Forschrifien, XXXIV, 1960, p. 309. J. Labarte. Inventaire du mohilier de Charles V, roi de France, Paris, 1879. J. Labarte. Histoire des Arts lndustriels au Moyen Age et à l'époque de la Renaissance, II, Paris, 1864, p. 551. L. E. S. J. de Laborde. Les Ducs de Bourgogne, part II: Preuves. 3 vols., Paris 1849-52. L. E. S. J. de Laborde. Notice des Émaux...du Musee du Louvre, part II, Gwssaire, Paris, 1853. P. Lacroix, F. Seré. (Le Livre d’or des métiers.) Histoire de l’orfèvrerie-joaillerie et des anciennes communautés et confréries d’orfèvres-joailliers de la France et de la Belgique, Paris, 1850. P. Lacroix. 'lnventaire des Joyaux de la Couronne de Franee en 156o', in Revue des Arts, III, s. 334, IV, p. 445, 518. La Mode et le Bijou see Revue de la hijouterie, etc. A. Lang. Portraits and jewels of Mary Stuart, Glasgow, 1906. P. Lanza di Scalea. Donne e gioielli in Sicilia nel medio evo e nel Rina.r cimento, Palermo and Turin, 1892. P. Laplagne-Barris. 'Les joyaux de Jean Ier, Comte d’Armagnac', in Revue de Gascogne, XV, 1874, Auch, p. 499. J. de Laprade. 'Une inventaire des joyaux de Ia reine Catherine de Navarre (1517): richesses anciennes du chateau de Pau', in Gazette des Beaux-Arts, ser 6, LIX, 1962, p. 277. G. Le Breton. 'lnventaire des bijoux et de l'orfevrerie appartenant à Mme. la comtesse de Sault, confiés à l’amiral de Villars et trouvés après sa mort en 1595', in Bulletin des Travaux Historiques, II. A. Lejard (ed.). L’orfèvrerie, la joaillerie, Paris, 1942. R. Lemon. 'Warrant of Indemnity and Discharge to Lionel Earl of Middlesex…for having delivered certain jewels to King James the First', in Archaeologia, XXI, 1827, p. 148. T. Lenk.'Johan Ills Salbator och Agnus Dei', in Livrustkammaren,VII, 1955, Stockholm, p. 25. P. Lesley. Handhook of the Lillian Thomas Pratt collection: Russian imperial jewels, Richmond, Virginia, 1960 (Virginia Museum of Fine Arts). M. D. S. Lewis. 'Antique garnet jewellery', in Connoisseur Year Book, 1957, p. 96. R. W. Lightbown. 'An Islamic crystal mounted as a pendant in the West', in Bulletin, Victoria and Albert Museum, IV, 1968, p. 50. 141
R. W. Lightbown. 'Jean Petitot and Jacques Bordier at the English Court', in Connoidseur, CLXVIII, 1968, p. 82. Lisbon, Palacio Nacional Da Ajuda. Catálogo das jóias epratas da coroa, Oporto, 1954. London Museum. The Cheapside Hoard of Elizabeth andJ acohean Jewellery (Catalogues, No. 2) 1928. F. Luthmer. Goldschmuck der Renaissance, Berlin, 1881. F. Luthmer. Gold und Sither, Leipzig, 1888. F. Luthmer. Der Schatz. des Freiherrn Karl von Rothschild. Meisterwerke alter Goldschmiedekunst, 2 vols., Frankfurt, 1883-5. R. van Lutterwelt. 'Een medaillon met het portret van Gustaf Adolf', in Bulletin of the Rijksmuseum, Amsterdam, II, 1954, p. 21. R. van Lutterwelt. 'Een gouden ereketen van Christiaan IV van Denemarken', in Bulletin k.nederl. Oudheidk. Bond., VII, 1954, p. 54. E. Maclagan, C. C. Oman. 'An English gold rosary of about 1500', in Archaeologia, LXXXV, 1935, p. I. E. Madden. Privy Purse expenses of the Princess Mary, daughter of King Henry the Eighth. London, 1831. A. de Maillé. 'Les bijoux en cheveux', in Gazette des Beaux Arts, LXI, 1963, p. 181. F. Malaguzzi Valeri. La corte di Lodovico il Moro, 4 vols., Milan 1913-1923. R. Manuel. 'Craft masonic jewels', in Connoisseur, IV, 1902, p. 155, 263. A. Marcel. 'Aubert d'Avignon, joaillier du roi et garde des diamants de la couronne, 1736-85', in Memoires de l'Académie de Vaucluse, 2nd series. XIX, 1919, p. 89. R. Marsham. 'On a manuscript book of prayers in a binding of gold enamelled, said to have been given by Queen Anne Boleyn to a lady of the Wyatt family', in Archaeologia, XLIV, 1873, p. 259. S. Masferrer I Cantó. La joia catalana, Barcelona, 1930. F. Masson. L’Impératice Marie Louise. Paris, 1902. L. C. Ménabréa 'Chroniques de Yolande de France, Duchesse de Savoie', in Académie Royale de Savoie, Documents, I, Chambéry, 1859. M. Merlet. 'Inventaire des joyaux de Jeanne de Hochberg, duchesse de Longueville, 1514', in Bulletin du Comité des Travaux historiques et scientifiques, Section d’archéologie, 1884, pt. I, p. 371. Metropolitan Museum of Art, New York, Mediaeval Jewellery, 1940. Renaissance Jewellery, 1940. E. A. Meyer. 'Zur Geschichte des hochmittelalterlichen Schmuckes', in Adolf Goldschmidt zu seinem siehenzigsten Gehurtstag, Berlin, 1935, p. 19. U. Middeldorf. 'On the origins of email sur ronde-bosse', in Gazette-des Beaux-Arts, series 6, LV, 1960, p. 233. G. Migeon. Musée du Louvre, Collection Paul Garnier; Horloges et Montres, Paris, n.d. (c. 1918.) V. Miletic. Nakit u Bosni i Heregovini od kasne antike do najnovigeg doha (jewellery in Bosnia and Herzegovina from late antiquity to thepresent day), Sarajevo, 1963. E. Modigliani. Catalogo della mostra degli oggetti d’arte e di storia restituiti dall’Austria Ungheria, Rome, 1923. E. Molinier. Dictionnaire des Emailleurs depuis le moyen âge jusqu’a la fin du XVIIIe siècle, Paris, 1885. A. de Montaiglon. 'Joyaux et pierreries...de la reine Jeanne d’Évreux', in Archives de L’art français, 2nd series, 1861, p. 448. L. Montalto. La corte de Alfonso I di Aragona. Vestiegale, Naples, 1922. H. de Montégut. 'Inventaire des bijoux de Jeanne de Bourdeille, dame de SainteAulaire et de Lanmary', in Bulletin de la Societé historique et archéologique du Périgord, VIII, Perigueux, 1881, p. 159, 232, 334. B. de Montesquiou-Fezensac. 'Le talisman de Charlemagne', in Art de France, II, Paris, 142
1962, p. 66. H. Moranville. Inventaire de l’orfèvrerie et des bijoux de Louis I, due d’Anjou, Paris, 1906. P. Moreau. Nouveau[x] et IV .e. [V.e.] cahiers concernant l’orphèvrerie hijouterie, etc. Compose[s] et grave[s]par P. M., 1771, facsimile ed., 1907. L.Morelli. 'Gioelli antichi', in fl Secolo XX, XTII, 1914. E. Moses. Kunstgewerhe Museum der Stadt Koln. Der Schmuck der Sammlung W. Clemens, 1925. T. Müller, E. Steingräber. 'Die französische Goldemailplastik um 1400', in Münchener Jahrhuch, V, 1954, p. 29. E. Müntz. 'L’Orfèvrerie romaine de la Renaissance, avec une étude spéciale sur Caradosso in Gazette des Beaux Arts, XXVII, 1883, p. 411, 491. A. R. Myers. 'The jewels of Queen Margaret of Anjou', in Bulletin of the John Rylands Library, Manchester, XLI, 1959, p. 113. S. M. Newton. 'Pendant of an Order of St. Hubert', in Apollo, new series LXXXV, 1967, p. 126. New York Metropolitan Museum of Art, see Metropolitan Museum of Art, New York. J. Nichols. The Progresses and Public Processions of Queen Elizabeth, 3 vols., London, 1788-1821. J. G. Nichols, J.E. Jackson. 'Inventory of the goods of Dame Agnes Hungerford, attainted of Murder 14 Hen. VIII', in Archaeologia, XXXVIII, 1860, p. 354. N. H. Nicolas, Sir. Testamenta Vetusta, 2 vols., London, 1826. S. de la Nicolliere. 'Description du chapeau ducal, etc.,…des dues de Bretagne', in Bulletin de la Société Archéologique de Nantes, I, Nantes, 1859, p. 395. J. J. Oeri. Der Onyx von Schaffhausen, Zurich [1882]. Oeuvres de bijouterie et joaillerie des XVIIe et XVIIIe siecles, Paris, 1911. C. C. Oman. 'The Goldsmiths of St. Alban's Abbey during the 12th and 13thcenturies', in The St. Athans and Hertfordshire Architectural and Archaeological Society Trans actions, 1932, p. 215. C. C. Oman. 'A note ona design by Valentin Sezenius', in Apollo, VI, 1927, p. 149. C. C. Oman. 'Relics of"Belted Will" Howard', in Country Life, CIII, 1948, p. 1076. C. C. Oman. 'Jewels of Our Lady of the Pillar at Saragossa', in Apollo, new series LXXXV, 1967, p. 400. C. C. Oman. 'A miniature triptych of about 1400', in Burlington Magazine, CX, 1968, p. 93. M. L. D’Otrange (Otrange-Mastai). 'A collection of Renaissance jewels at the Art Institute of Chicago', in Connoisseur, CXXX, 1952, p. 66. M. L. D’Otrange (Otrange-Mastai). 'Jewels of the XVth and XVIth centuries', in Connoisseur, CXXXII, 1953, p. 126. M. L. D’Otrange (Otrange-Mastai). 'Collection of Renaissance jewels owned by M. J. Desmon' in Connoisseur, CXXXIX, 1957, p. 126. M. L. D'Otrange (Otrange-Mastai). 'The exquisite art of Carlo Giuliano', in Apollo, LIX, 1954, p. 145. S. Oved. The Book of Necklaces, London, 1953. F. Palgrave. The Antient Kalendars and Inventories of the Treasury of His Majesty's Exchequer, 3 vols., 1836. E. W. Palm. 'Renaissance secular jewellery in the cathedral at Ciudad Trujillo', in Burlington Magaz.ine, XCIII, p. 316. L. Pannier. 'Les joyaux des ducs de Guyenne', in Revue Archeologique, XXVI, 1873, p. 58, 306, 384; XXVII, 1874, p. 37. Paris. Musée des Arts Décoratifs. Les nouvelles collections, etc., 10. Bijoux 1907. Paris. Musée du Louvre. Dix siècles de joaillerie française, exhibition catalogue, 1962. C. Pasztory-Alcsuti. Les anciens bijoux hongrois, Budapest, 1941. R. Payne-Gallwey .A history of the George worn on the scaffold hy Charles I, London, 143
1908. M. Percival. Chats on oldjewellery and trinkets, London, 1912. C. Piacenti Aschengreen. Il Museo degli Argenti a Firenze, 1967. C. Piacenti Aschengreen. 'Two jewellers at the Grand Ducal Court of Florence around 1618', in Mitteilungendes Kunsthistorischen lnstituts in Florenz, 1965, p. 106. C. Piacenti Aschengreen. 'I Santi Protettori della Toscana 1718', in Festschrift Ulrich Middeldorf, 1968. J. F. Pichon. (Sale Catalogue) . Collections de feu M .le Baron Jerome Pichon. Objets antiques, du moyen-âge, de la Renaissance, etc., Paris, 1897. A. Pinchart. Archives des Arts, Sciences et Lettres, Ghent, 860-8I. A. Podlaha, E. Sittler. Der Domschatz. in Prag, Prague, 1903. V. Promis. 'Due inventari del secolo XVII', in Miscellanea di storia italiana, XIX, Turin, 1880, p. 212. B. and H. Prost. Inventaires mobiliers et extraits des comptes des ducs de Bourgogne, 2 vols., Paris, 1902-14. C. Pulszky, E. Radisics, E. Molinier. Chefs d’oeuvre d’orfèvrerie ayant figuré à l’Exposition de Budapest, Budapest, Paris, New York and London, 2 vols. [Paris], 1884-8. A. P. Purey Cust. The Collar of SS, Leeds, 1910. F. Rademacher. Fränkische Goldscheihenfiheln, Munich, 1940. R. Ramirez de Arellano. Estudio sobre la historia de la orfevrería toledana, Toledo, 1915. R.H. Randall. 'Walters Art Gallery: Jewellery through the ages', in Apollo, new series LXXXXIV, 1966, p. 495. Revue de la bijouterie, joaillerie, orfèvrerie, 1900-4. Begun as La Mode et le Bijou. J.M. Richard. Mahaut, Comtesse d’Artois et de Bourgogne, 1302-29, 1887. J. Robertson. lnventaires de la Royne Descosse Douairière de France, Edinburgh (Bannatyne Club), 1863. J. C. Roche. The history, development and organisation of the Birmingham jewellery and allied trades, Birmingham, 1927. příloha k The Dial. J. H. Roman. Inventaires et documents relatifa aux joyaux et tapisseries des princes d’Orléans-Valois, 1389-1481, Paris, 1894. J. Rosas. Joias Portuguesas: as'lacas de Ouro', Oporto, 1942. J. Rosas. 'The crown jewels and silver of Portugal', in Apollo, LXIV, 1956, p. 214. M. Rosenberg. Niello seit demJahre 1000 nach Chr., Frankfurt, 1925. M. Rosenberg. Studien üher Goldschmiedekunst in der Sammlung Figdor, Vienna, 1911. F. Rossi. Capolavori di oreficeria italiana dall’ XI al XVIII secolo, 1956. Anglický překl., Italian Jewelled Arts, 1957. B. H. Röttger. Der Maler Hans Mielich, Munich, 1925. J. Rouchon. 'Inventaire des joyaux d'une bourgeoise de Puy en Velay, 1601', in Bulletin Archéologique, 1914, p. 556. L. Rouvenat. Exposition de l849:fabrique de bijouterie et joaillerie fines, Paris, 1849. L. Rouvenat. Album de joaillerie et de bijouterie, Paris, 1855. H. Roy. La Vie, la Mode et le Costume au dix-septième siècle, Époque Louis XIII. Etude sur la Cour de Lorraine, Paris, 1924. R. Ruecklin. Das Schmuckhuch, 2 vols., Leipzig, 1901. A. B. Ryley. Old paste, London, 1913. T. Rymer. Foedera, ed. J. Caley and F. Holbrooke, London, 1830. San Francisco. M. H. de Young Memorial Museum. Exhihition of Renaissance jewels selectedfrom the collection of Martin J. Desmoni. New York (vytištěno soukromě), 1958. G.Scharf. 'Note upon Collars', in Archaeologia, XXXIX, 1863, p. 265. E. von Schauss. Historischer und Geschreihender Catalog der Königlich Bayerischen Schatzkammer zu München, Munich, 1879. F. Schlunk. 'The Crosses of Oviedo', in Art Bulletin, XXXII, 1950, p. 90. 144
H. Schmitz. Berliner Eisenkunstguss, Munich, 1917. H. Schnitzler. Der Dom zu Aachen, Diisseldorf, 1950. E. Sènemand. 'lnventaire des meubles de Marguerite de Rohan, Comtesse d’Angoulême, 1497', in Bulletin de la Société archéologique et historique de la Charente, 3rd series., II, Angouleme, 1861, p. 48. W. Seton. The Penicuik jewels of Mary Queen of Scots, London, 1923. A. Sharp. 'Notes on Stuart Jewellery', in Proc. Soc. Ants. Scotland, LVTI, 1922-3, p. 226. E. P. Shirley. 'An inventory of the effects of Henry Howard, K.G., Earl of Northampton, taken on his death in 1614,' in Archaeologia, XLII, 1869, p. 347. R. H. Skaife. 'Register of the Guild of Corpus Christi of the City of York', Surtees Society, LVII, 1871. H. Clifford Smith. 'The King's Gems and Jewels at Windsor Castle', in Connoisseur, IV, 1902, p. 221; V, 1903, p. 77, 238. H. Clifford Smith. Jewellery, London, 1908. H. Clifford Smith. The Danny Unicomjewel, London, 1914. H. Clifford Smith. 'Jewellery of Tudor Times', in Illustrated London News, July 9, 1949, p. 44. H. Clifford Smith, 'Renaissance jewellery in the Wernher Collection at Luton Hoo', in Connoisseur, May, 1950. C. Roach Smith. 'Mediaeval Brooches', in Collectanea Anti.qua, IV, 1857, p. 108. F. Russell-Smith. 'Sleeve buttons of the seventeenth and eighteenth centuries', in Connoisseur, CXXXIX, 1957, p. 36. J. A. Smith. 'Ancient Scottish silver chains with gilt ornaments', in Proc. Soc. Ants. Scotland, X, 1875, p. 321. A. Speight. The Lock of Hair, London, 1871. E. Steingräber. Alter Schmuck: dze Kunst des europiiischen Schmuckes, Munich, 1956. English Trans., Antique jewellery; its history in Europe from 800 to 1900, London, 1957. E. Steingräber. 'Suddeutsche Goldemailplastik der Fruhrenaissance', in Studien zur Geschichte der europäischen Plastik (Festschrift Th. Muller), 1965, p. 223. R. Stettiner. Das Kleinodienhuch des Jakoh Mores in der Hamhurgischen Stadtbibliothek, Hamburg, 1916. J. Stockbauer. Der Metalf-Schmuck in der Mustersammlung des Bayrischen Gewerbemuseums zu Nurnherg, Nuremberg, 1887. P. Stone. 'Baroque pearls', in Apollo, LXVIII, 1958, s.194; LXIX, 1959, p. 33, 107 R. C. Strong. 'Three Royal Jewels: the Three Brothers, the Mirror of Great Britain and the Feather', in Burlington Magazine, CVIII, 1966, p. 350. J. Struthers. 'Note of a gold brooch of the 13th or 14th century, found in the Water of Arfoch, near Doune Castle', in Proc. Soc. Ants.Scotland, VIII, 1871, p. 330. H. Tait. 'Tudor Hat Badges', in British Museum Quarterly, XX, 1955-6, p. 37. H. Tait. 'A Tudor Jewel; gold enamelled pendant', in Museums Journal, LVI, 1957, p. 233. H. Tait. ' Historiated Tudor Jewellery', in Anti.quarks' Journal, XLII, 1962, p. 226. H. Tait. A Tudor gold enamelled buckle', in British Museum Quarterly, XXVI, 1962-3, p. 12. H. Tait. 'Anonymous loan to the British Museum: Renaissance jewellery', in Connoisseur, CLIV, 1963, p. 147. G. Tescione. Il corallo nella storia e nell'arte, Naples, 1965. Abbé J. R. A. Texier. 'Dictionnaire d’Orfèvrerie, de gravure et de ciselure chrétiennes' in Migne, Encyclopédie Théologique, XXVTI, 1856. ' T. Thomson. A collection of Inventories and other Records of the Royal Wardrobe and Jewelhouse, Edinburgh, 1815. E. Thomam. Gamle smykker i Norge, 1550-1900, Oslo, Kunstindustrimuseet, 1928. G. Thury. Die Vogelfibeln der Germanischen Völkerwanderungszeit, Bonn, 1939. 145
U. Tibaldi. 'Benvenuto Cellini a Mantova', in Vasari, XVIII, 1960, p. 130. A. B. Tonnochy. 'Jewels and Engraved Gems at Windsor Castle', in Connoisseur, XCV, 1935, p. 275. L. de la Tremoïlle. Guy de la Tremoïlle et Marie de Sully, Livre de Comptes, 1395- 1406, Nantes, 1887. G. G. Trivulzio. 'Gioje di Ludovico ilMoro', in Archivio Storico Lomhardo III Milan 1876, p. 530. O. Tschumi. Burgunder, Alamannen und Langoharden in der Schweiz, Bern, 1945. T. H. Turnr. 'The Will of Humphrey de Bohun, Earl of Hereford and Essex, with extracts from the inventory of his effects,' in Arch. Journ., II, 1846, p. 339. P. Fraser Tytler. Historical Notes on the Lennox or Darnley jewel: the properry of the Queen, London, 1843. G.Upmark. Upsala Domkyrkas Silfoer-Kammare, Stockholm, 1910. Many subsequent eds. J. Vayer. 'L'Imago Pietatis di Lorenzo Ghiberti', in Acta Historiae Artium, Budapest, VIII, 1962, p. 45. P. Verdier. 'An unknown masterpiece by Henri Toutin', in Connoisseur, CLXII, 1966, p. 2. A. Verhaegen. 'Collier en or émaille conservé dans le trésor de l'église collégiale d’Essen (Prusse rhénane)', in Revue de l’Art Chrétien, 3rd series, V, 1887, p. 275. P. Verlet. 'Une plaque de l’Ordre du Saint-Esprit', in Revue des Arts, I, 1951, p. 176. E. Veron. 'De quelques bijoux de deuil du XVI siècle', in L’Art, XXIX, 1882, p. 17. H. Vever. La bijouterie française au XIXe siècle, vol. I, z 800-50, Paris, 1906. A. del Vita. 'Le antiche oreficerie de Castiglion Fiorentino,' in Dedalo, I, 1920-21, p. 423. E. Wattai. 'Amargitszigeti korono [a late 13th century crown]', in Budapest Regisegei, XVIII, 1958, p. 191. E. von Watzdorf, J. M. Dinglinger, Berlin, 1962. E. von Watzdorf, 'Der Dresdner Goldschmied Abraham Schwedler und sein Kreis', in Zeitschrift für Kunstwissenschaft, XVI, 1962, p. 81. E. von Watzdorf, 'Fürstlicher Schmuck der Renaissance aus dem Besitz der Kurfürstin Anna von Sachsen', in Münchner Jahrhuch der Bildenden Kunst, new series XI, 1934, p. 50. F. P. Weber. Aspects of Death and correlated aspects of Life in Art, Epigram and Poetry (1910), 4th ed., London, 1922. Wedgwood and Bentley. A Catalogue of Cameos, Intaglios, Medals and Bas-reliefs…made by Wedgwood and Bentley and sold at their Rooms in Great Newport Street, London, 1773. Wellington, Duke of. 'The scaffold George of Charles I', in Antiquaries Journal, XXXIII, 1953, p. 159. G. C. Williamson. Catalogue of the Collection of Jewels and Precious Works of Art, the property of J. Pierpont Morgan, London, 1910. G. C. Williamson. Catalogue of the Collection of Watches, the property of J. Pierpont Morgan, London, 1912. B. Young. 'A jewel of St. Catherine“, in Metropolitan Museum Bulletin, XXIV, 1965-1966, p. 316.
146
Rejstřík A.C., německý mistr ....................................... 96 A.D., rytec ...................................................... 96
vévodkyně z, šperky .................................. 40 Anjou, Karel z, maďarský král
Aberford, Yorkshire, prsteny ......................... 28
brož ........................................................... 46
accoustrements de senteurs ........................... 87
Anketil ze St. Albansu .................................. 28
achát
Anna Česká, řetěz ......................................... 48
mechový .................................................. 118
antemion, ornamenty .......................... 127, 128
akvamarín ............................................ 121, 129
arabeskový vzor ............................................ 66
Alban, sv., z Fleury, zlatník........................... 28
Aragonská, Kateřina, šperky ......................... 71
Albini, návrhy............................................... 107
aragonský, král, šperk ................................... 35
Albrecht, kardinál z Bradenburgu, paxová tabulka ....................................................... 70
Arte of Limning, od Nicholase Hilliarda ...... 81
Aldegrever, návrhy ........................................ 69
Arthaud, Louis, z Lyonu, hodinky .................. 98 Artois
Alençon, cechy šperkařů ............................... 30
Mahaut, hraběnka, šperky ............ 31, 33, 35
Alfred Veliký, šperk ...................................... 28 Alleyn, Sir John .............................................. 73 Altdorfer z Ratisbonu, návrhy kostelního nádobí ........................................................ 67
Marguérite, hraběnka .................viz Hainault Artois, hrabě ................................................. 36 Arundel šperky........................................................ 53
Altmanova sbírka ... viz New York, Metrolopitní muzeum
Arundel, Jana z Arundelu, podobizna ........... 48
alžírská válečná tažení, vliv na šperky ........ 126
Arundel, Sussex, podobizna .......................... 48
Amadas, Robert, šperkař ............................... 66
Ashmole, Elias, šperky ................................ 101
Amiens, obraz v muzeu ............................... 123
Astyll, Richard, portrétní kameje .................. 71
Androuet de Cerceau, Jacques, návrhy.......... 68
Atkins, Robert, hodinky .............................. 114
Angoulême, hraběnka z, šperky .................... 56
Augšpurk
Angoulême, vévodkyně z, šperky a portréty ................................................................. 120
sv. Ulrich, kříž ............................................ 59 Augustus, císař, kamej ................................ 124
Anjou Ludvík, vévoda, šperky 39, 40, 44, 46, 47, 56
Baccio Bandinelli.......................................... 63 147
Bacciochiová, Elisa, náramek ..................... 120
Borgia, Lukrécie, šperky............................... 64
Bapst, šperkař ...................... 110, 120, 122, 123
Botticelli, Sandro .......................................... 63
Basilej, Historisches Museum, kresby ......... 151
Boulogne, Jana z, šperky .............................. 40
Beaumontová, paní, šperky ......................... 121
Boulton a Watt, ocelové šperky .................. 115
Beauvoir, Richard, klenotník....................... 104
Bouquet, Daniel, hodinky ........................... 157
Belamy, Jean, brusič diamantů ...................... 51
Bourdeille, Jeanne de, šperky ....................... 85
Belle Assemblée, La..................................... 127
Bourget, Jean, návrhy ................................ 105
Belle Zélie, La, obraz................................... 119
Boyvin
Bellini, Gentile, portrét od ..................... 58, 153
René, návrhy ............................................. 68
Beltête, klenotník......................................... 129
Robin ......................................................... 68
Berkhausen, Hieronymus, návrhář ................ 96
Braganza, Kateřina z Braganzy, šperky ...... 102
Bernard, Nicholas, pouzdro na hodinky ...... 156
Briceau, návrhy ........................................... 111
Bernardi, Giovanni, brusič kamejí................. 62
briolety ........................................................ 118
Berquen
Bristol
Robert de, Merveilles des Indes ................ 51
Bristowes ................................................ 106
Robert de, Merveilles des Indes, pokyny pro učně ..................................................... 101
křišťály..................................................... 106 řetězy hudebních sborů ............................ 73
Berry, vévoda z ........................................ 51, 55
brokáty, ladící šperky.................................. 106
Berry, vévodkyně z, šperky ................. 122, 125
Brooke, Lord, hodinky ................................... 93
Berry,vévodkyně z, portrét.......................... 123
Brunelleschi .................................................. 63
Birckenhulz, Paul, návrhy ........................ 89, 96
Cabrier, Charles, šperk................................ 108
bižuterie, americká ...................................... 131
Cáchy
Bologna, oltářní obraz ................................... 63
Cornelimünster, relikviář .......................... 41
Bonapartová, kněžna Mathilda, šperky ....... 126
pokladnice katedrály, šperky ...... 33, 46, 149
bonne-foi, náramky ..................................... 124
Caillart, Jacques , návrhář ............................. 96
Boothova sbírka ................................ viz Detroit
Campanova sbírka, jako vliv na návrhy šperků ................................................................ 127
Borghese, princezna Pavlína, šperky a portrét ................................................................. 119 148
cannetille ............................................. 121, 125
Drais, šperkař .............................................. 116
Canning, Lord, šperk ............................. 83, 154
Drážďany, klenotnice Grünes Gewölbe, šperky ................................................................ 107
Capizucchi, Camillo, šperk ........................... 64
Duflos, Auguste, Dessins de Joaillerie ....... 106
Capponiová, Maria, portréty a šperky ........... 91
Dürer, Albrecht ............................................. 63
Caradosso, šperky .......................................... 63
malby ........................................................ 65
Castéja, Markýz de, šperky ......................... 116
návrhy ................................................. 64, 65
Castellani, Fortunato Pio, z Říma, šperky ... 127
Duval, Félix, šperky .................................... 128
Clandestine Marriage, The.......................... 109
Egerton, Thomas, miniatura ......................... 98
Clare Castle, kříž ........................................... 59
Emard de Nicolay, řetěz................................ 74
cloisonné......................... viz přihrádkový email
Falize, Alexis, šperky.......................... 126, 127
Coello, Alonzo Sanchez, portréty............ 80, 91
Fauconnier, návrhy ..................................... 125
Collaert, Hans, z Antverp, návrhy ................. 83
Fontenay, šperky ......................... 122, 127, 128
Cornelimünster, relikviář ............................... 54
Fossin, Paříž, klenotník............................... 124
Cour, de la, návrhy ...................................... 107 Credi, Lorenzo de .......................................... 63
francouzská revoluce, vliv na šperkařství . 116– 18
cymofan ....................................................... 129
Frichot, ocelové šperky ............................... 120
d’Albret, Mathilde , ozdoby na klobouk ........ 40
Garrardové, šperkaři ................................... 127
d’Albret,Charlotte, šperky ............................. 76
Gérard, portréty................................... 118, 119
d’Arre, Sieur, padělané šperky .................... 105
Gros, Baron, portrét od ............................... 120
damašek, šperky určené k nošení s damaškem ................................................................. 106
Gueyton, Alexandre, reprodukce šperků .... 127 Hardman and Co., Birmingham, šperky ..... 125
David, malby ............................................... 121
Henriet, ocelové šperky .............................. 120
Des Esseintes ............................................... 129
hliník, použití ve šperkařství ....................... 128
diamanty ........................................................ 26
hrad Warwick, portréty ................................ 75
jihoafrické .......................................... 26, 129
chocholy, zdobené ...................................... 118
Dinglinger, S. H., návrhy .............................. 107
chryzoberyl ................................................. 129
Drahonnet, Dubois, portrét ......................... 123
chryzolity..................................................... 158 149
chryzopras ........................................... 125, 161
Mitfordová, Mary Russell ........................... 121
Ingres, J. B., portréty ........................... 119, 121
Moreal, Messrs. J. V. and Co, šperky ........ 122
jihoafrické diamanty .............................. 26, 129
Morel de Tangry, Madame, a dcery, portrét a šperky...................................................... 121
Journal des Dames .............................. 118, 119
Morning Post, The ...................................... 121
Journal des Modes....................................... 118
Morrison, Friedrich Jacob, návrhy .............. 105
Julienne, návrhy........................................... 125
Mundus Muliebris, od Johna Evelyna ........ 104
Kaemmerer & Zeftigen, z Petrohradu, šperky ................................................................. 122
Napoleon .......................................... viz Francie
kanovníkův sluha, Chaucer, brož .................. 61
náprsník....................................... 106, 107, 108
katedrála v Aix-en-Provence, obrazy ............. 52
Nelthroppova sbírka .. viz Londýn, Guildhallovo muzeum
korál ............................................................. 128
Nitot, šperkař .............................................. 120
kyselá lázeň, použití, pro barvení zlata ....... 128
ocel, použití pro šperky............................... 121
Lady’s Magazine ................................. 116, 121
Odiot, pařížský šperkař ............................... 121 Lefebvre odkaz Lady Cory viz Londýn, Muzeum Viktorie a Alberta
Robert, portrét ................................ 119, 120 Lemonnier, šperky ....................................... 123
onyxy
malachit ....................................................... 124
další ......................................................... 119
Mallio, J. C., návrhy .................................... 107
opály
Marlborough, Sarah, vévodkyně z, šperky .. 104
souprava ................................................. 120
Marsová, Mademoiselle, šperky .................. 124
pampilles ..................................................... 122
Massin, šperky ............................................. 122
passementerie, šperky jako druh ozdobného lemování.................................................. 105
Mattiau, Madame de, šperky ....................... 116 Medicejská,Kurfiřtka Anna Maria Ludovica, šperky, portrét.......................................... 108
Patti, Adelina, gagátové šperky .................. 122
Meklenbursko-Střelická, Šarlota, šperky a portréty .................................................... 108
Peruzzi, Vincenzo, vynálezce briliantového výbrusu diamantů.................................... 106
Mengse, Raphael, portrét............................. 108
Petit, Jacques, šperky .................................. 126
Meurice, Froment, návrhy ........... 124, 125, 127
Philippi, Frédéric, šperky ............................ 125
Pauwels, Noe, z Bruselu, návrhy ................ 106
150
píšťalky, zdobené .................................... 67, 68
trichinopolské proplétání ............................ 117
poissardes .................................................... 118
Turgot ......................................................... 117
převorství Walsingham, Norfolk, kovárna .... 60
Valette, vévodkyně de la, šperky a portrét.. 118
přihrádkový email.............................. 27, 28, 29
Vallardi, návrhy .......................................... 120
Pugin, A. W., návrhy ................................... 125
Venturi, Girolamo, kresby .......................... 107
Ramsay, Allan, portrét................................. 108
vévoda z Wellingtonu, Řád zlatého rouna .. 108
Ravenscroft, George, padělané šperky ........ 105
Vigée Le Brun, Madame, portrét od ........... 118
Regnault, J. B. , portrét ................................ 118
Villiers, Journal d’un voyaguer à Paris ..... 105
Rivère, Madame Philibert, šperky a portért. 119
Warwick
Rochefoucauld, vévodkyně de la, vévodkyně, šperky a portrét ........................................ 118
hraběnka, šperky ...................................... 86 Thomas Beauchamp, hrabě z, brože......... 46
Rouen, Musée des Antiquités de la Seine
Wedgwood, Josiah, kovové destičky .......... 115
malby ....................................................... 119
Weimar, Schlossmuseum, portrét ................ 74
Rudolph, z Paříže, šperky ............................ 127
Wernherova sbírka ...................... viz Luton Hoo
sardonyx ...................................................... 124
Wertheimer, Charles, přívěsek ze sbírky ...... 84
Saská, Marie Amálie, šperky, portrét .......... 108
Wessex, Ethelwulf, král, prsteny .................. 28
Saská, Marie Josefa .......................... viz Francie
Whitby, gagát z ........................................... 121
Saský, August III., šperky ........................... 107
Whitehead, pan, z Hambrooku, Bristol, šperk .................................................................. 90
Savojský rod, šperky ............................................... 105
Wickes & Netherton
sévigné ......................................................... 124
Wickes, George ....................................... 105
Schey, ocelové šperky ................................. 120
Wickes & Netherton, šperkaři .................... 106
Schichtegroll, z Vídně, šeprky .................... 125
Wildovský šperk ........................................... 88
Stras ............................................................. 105
Willoughbyová, Lady, portrét a šperky ........ 82
Stuartová, Frances, vévodkyně z Richmondu ................................................. viz Richmond
Willow, John, hodinky .................................. 93 Wiltonský diptych, vyobrazené šperky ... 47, 49
sv. Alban, schránka pro uložení ostatků ........ 30
Winterhalter, portréty.......................... 126, 127
Taute, Christian, kresby............................... 107 151
Witt, Sir Robert, maketa ve sbírce................. 84
Wykeham, Vilém, šperk ....................... 44, 150
Wittislingen, brož .......................................... 27
York
Woeiriot, Pierre, návrhy .......................... 68, 69
Cech těla Páně, šperky .............................. 58
Wolverhampton, průmyslově vyráběné ocelové šperky ...................................................... 115
Markéta, vévodkyně burgundská, šperky 52, 53, 57, 151
Woodstock, Oxfordshire, ocelové šperky ... 115
Young, Night Thoughts, vliv na šperkařství 116
World of Fashion, The ................................. 126
zámek Barnard, Yorks, Bowesovo muzeum, náramky .................................................. 120
Worms, baron von Heyl zu Herrnsheim, sbírka, brože .......................................................... 36
zlato
Wortleyová Montaguová, Lady Mary, Town Eclogue .................................................... 112
15, 12 a 9karátové, povolené použití ..... 128 Zundt, Matthias, návrhy .......................... 68, 69
Württemberská, princezna, šperky a portréty ................................................................. 118
zvěrokruh, použití znamení......................... 115
Wyatt, Thomas, šperk.................................... 76
železné šperky ............................................. 120
152
Obr. příloha 1 a) Zlatá brož, Německo, pravděpodobně začátek 11. století. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Brož z emailovaného zlata (brož rodiny Towneleyů), Německo, konec 11. století. Britské muzeum. Obr. příloha 2 a) Brož ve tvaru orla z emailovaného zlata z pokladu císařovny Gisely, kol. r. 1043. Není známo, kde se nachází dnes. Fotografie s laskavým svolením Dr. Delbruecka, Bonn. b) Dvě brože ze zlata osazené safíry, ametysty a perlami. Hessiches Landesmuseum, Darmstadt. Obr. příloha 3 Římská achátová kamej v lůžku ze zlatého filigránu a perel, 12. století. Pokladnice katedrály v Aostě. Fotografie s laskavým svolením Museo Civico, Turín. Obr. příloha 4 a) Spona z pozlaceného bronzu, připisována Nicholasi z Verdenu, kol. 1200. Metropolitní muzeum v New Yorku. b) Stříbrná spona nalezená na ostrově Visby, kol. r. 1220, ? rýnská. Národní historické muzeum, Stockholm. Obr. příloha 5 Detail sochy královny z Corbeilu zobrazuje prstencovou brož a korunu. Musée du Louvre. Foto Commission des Monuments historiques. Obr. příloha 6 (a-c) Přívěsek, islámská křišťálová ryba zasazená v západní obrubě ze stříbra, zdobené technikou nielo a zlacením. Ryba kol. r. 1200 (?), obruba kol. r. 1300. Se závitovým uzávěrem. (Nepatrně zvětšeno.) Muzeum Viktorie a Alberta. Autorská práva Koruny vyhrazena. d) Brož, pozlacené stříbro, zdobená lvy a orly na listových ornamentech, Maďarsko (?), 13. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 7 a) Přezka, zlatá, zdobená technou nielo, s bojovou scénou, Maďarsko, druhá pol. 13. století. (Nepatrně zvětšeno.) Nalezena se čtyřmi zlatými knoflíky v Kiskunmajsa-Kúgyóspuszta. Maďarské národní muzeum, Budapešť (č. 61.64). b) Úlomek koruny, čtyři zlaté destičky zdobené zlatým filigránem a osazené perlami, tyrkysy, granáty a safíry. (Nepatrně zvětšeno.) Maďarsko, druhá pol. 13. Století. Maďarské národní muzeum, Budapešť (č. 55.427.l.c.) c) Úlomek brože ve stejném stylu jako koruna. Zlato osazené tyrkysy, granáty a safíry (Nepatrně zvětšeno.) Maďarsko, druhá pol. 13. století. Maďarské národní muzeum, Budapešť (č. 55.427.2.c). Obr. příloha 8 Prstencové brože, Britské muzeum, 13. a 14. století. a) Ryté zlato osazené rubíny a smaragdy, počátek 13. století. Franksův odkaz. b) Zlato osazené rubíny a smaragdy – z opatství Enniscorthy. Nápis: +AMES : AMIE : AVES M PAR CES PRESENT. c-d) Stříbro, vyobrazena přední i zadní strana. Obě opatřeny různými verzemi amuletového rytého nápisu IHESUS NAZARENUS REX JUDAEORUM. Obr. příloha 9 a) Koruna s relikviemi zaslaná z Konstantinopole v roce 1205. Pokladnice katedrály, Namur. Foto A. C. L., Brusel. (Nepatrně zvětšeno.) b) Koruna, kterou Ludvík IX. Francouzský daroval dominikánskému klášteru v Liége, před r. 1270. Musée du Louvre (Nepatrně zvětšeno.) Obr. příloha 10 a) Koruna, kterou měl na hlavě Richard z Cornwallu, když byl korunován římským králem v Cáchách v roce 1257. Pokladnice katedrály v Cáchách. (Zmenšeno.) b) Šperk sv. Hilára. Kamej císaře Augusta ze sardonyxu v pozlaceném lůžku je osazeném rubíny, safíry a perlami byla kdysi dedikována jako ozdoba stříbrné busty sv. Hilára, která se nacházela v klenotnici opatství Saint Denis, počátek 13. století. Bibliothèque Nationale, Paříž. Obr. příloha 11 a) Onyx ze Schaffhausenu. Starožitná římská kamej míru zasazená ve zlatém rámečku s malými postavami lvů mezi drahými kameny ve vyvýšených lůžkách. Zadní strana je rytá postavou muže v civilním oblečení, který drží jestřába, a nečiteným nápisem. b) Pohled z boku, druhá pol. 13. Století. Musée de Tous-le-Saints, Schaffhausen. Fotografie s laskavým svolením pana W. U. Gûyàna. Obr. příloha 12 Relikviář. a) Kříž ze zlata posázeného drahými kameny, konec 13. století. Palazzo Pitti, Florencie. Foto Alinari. b) Zlatý dvojitý kříž z postavy Krista v Røskilde Domkirke, konec 13. soletí. Národní
153
muzeum, Kodaň. c-d) Relikviářový přívěsek s trnem z trnové koruny, emailované zlato osazené dvěma velkými ametysty ve tvaru fazolí, konec 13. století. Britskému muzeu ho daroval pan George Salting. Obr. příloha 13 a-b) Zlatá prstencová brož. „Brož z Kames“, kol. r. 1300. Dříve ve vlastnictví Sira Malcoma Macgregora z Macgregoru. Národní muzeum starožitností, Edinburgh. c) Zlatá prstencová brož osazená rubíny a safíry, zadní strana zdobená technikou niello, kol. r. 1300. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 14 a) Zlatá prstencová brož nalezená poblíž hradu Doune, lemovaná věncem a černými nápisy + ave de + moy mercie + pite moun coer en + vous repoce, kol. r. 1400. Národní muzeum starožitností, Edinburgh. b) Stříbrná brož s nápisem IHESVS NASARENE, 14. nebo 15. století. Franksův odkaz, Britské muzeum. c) Zlatá brož s přečnívajícími lůžky pro uložení kamenů, kol. r. 1400. Britské muzeum. d) Zlatá brož s laločnatým prstencem, 14. století. Muzeum Viktorie a Alberta. e) Zlatá brož s kabalistickým nápisem, 14. století. Britské muzeum. Obr. příloha 15 a) Zlatá prstencová brož osazená rubíny a safíry, 14. století. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Zlatá brož osazená perlami, dokulata vybroušenými safíry a smaragdy, počátek 14. století. Britské muzeum (z Londesboroughovy sbírky). c) Stříbrná prstencová brož z Norhamu s pozlacenými rozetami a obrubami, 14. století. Národní muzeum starožitností, Edinburgh. Obr. příloha 16 Brož z Glenlyonu, pozlacené stříbro osezené ametysty, na zadní straně s nápisem CASPAR . MELCHIOR . BALTASAR . CONSUMATUM, Skotsko, ? kol. r. 1500. Briské Muzeum. (Zmenšeno.) Obr. příloha 17 a) Brož z Loch Buy, stříbrná, osezaná křišťály a perlami, Skotsko, 16. století. Britské muzeum. b) Zlatá brož osazená kamejí a rubíny, konec 14. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 18 a) Zlatá prstencová brož s nápisem VOUS ESTES MA IOY MOUDEINE, konec 14. Století. Britské muzeum. b) Zlatá brož osazená čtyřmi safíry a třemi malými perlami, konec 14. Století. Briské muzeum. c) Zlatá srdcovitá brož, kdysi emailová s pavími pery, nese nápis NOSTRE ET TOUT DITZ A VOSTRE PLESIR, 14. století. Muzeum Viktorie a Alberta. d) Zlatá srdcovitá brož zdobená květinami a listy, 14. století. Britské muzeum. Obr. příloha 19 a) „Šperk zakladatele“, který Vilém Wykeham zanechal škole New College v Oxfordu roku 1404, konec 14. století. New College, Oxford. Foto Ashmoleovo muzeum. b) Zlatá brož ve tvaru pelikána s rubínem stojícím na spirále s malým špičatým diamantem, Burgundsko?, 15. století. Britské muzeum. c-d) Zlatý rekliviářní přívěsek rytý postavmi svatých a mottem A MON DERREYNE, kol. r. 1400. Britské muzuem. Obr. příloha 20 Kruhová zlatá brož ze 14. století s drahými kameny a zdobená groteskními postavami byla v 15. století osazena na zlatou destičku, která byla také zdobená drahými kameny a orly a lvy ze zlata, nalezená v řece Motala poblíž Kumstadu. Národní historické muzeum, Stockholm. (Zmenšeno.) Obr. příloha 21 Spona ve tvaru lilie z francouzských korunovačních šperků, emailované zlato osazené safíry a ametysty, 15. století. Musée du Louvre. Foto Giraudon. (Zmenšeno.) Obr. příloha 22 a-e) Brože k počátku 15. století dedikované katedrále v Essenu. Foto Rijksmuseum, Amsterdam. a) Věneček z květin, kdysi byla celá brož lemovaná přečnívajícími listy, jedna ze sedmi broží. b) S hvězdou, některé perly chybí. c) S jelenem, listové ornamenty kdysi lemovaly celou obrubu. d) S orlem. e) S jelenem, chybí shluk perel. f) Ze dna řeky Mázy, osazená safírem, diamantem a třemi rubíny. Franksův odkaz, Britské muzeum. Obr. příloha 23 Brože dedikované katedrále v Essenu, počátek 15. století. a, c) Dámy v zahradě. b) Pelikán při zbožném činu. d) Lovec. Foto Rijksmuseum, Amsterdam.
154
Obr. příloha 24 Relikviářová brož, pozlaceno stříbro s drahými kameny a s opakním emailem, Německo, kol. r. 1375. Musée de Cluny. Foto Giraudon. (Zmenšeno.) Obr. příloha 25 Svatební koruna, kterou měla na hlavě princezna Blanka, dcera Jindřicha IV. Anglického, v den svého sňatku s kurfiřtem Ludvíkem II. v roce 1402. Poklad Wittelsbachů, Residenz Museum, Mnichov. Foto Residenz Museum. (Zmenšeno.) Obr. příloha 26 a) Ozdoby šatů, pozlacené stříbro, z budapešťského nálezu, Maďarsko, 15. století. Maďarské národní muzeum, Budapešť (č. 1878/9/3-4-5, 9). b) Přívěsek ve tvaru triptychu, zlato, dvířka osazená křišťálovými panely, uvnitř s postavami Panny Marie s dítětem a dvěma anděly provedenými technikou smaltování en ronde bosse, Francie, kol. r. 1400. Sbírka paní P. Phillipsové. Obr. příloha 27 Miniatury a) šperku Bílá růže (1916.478) a b) šperku Tři bratři (1916.475), ukořistěných v roce 1476 v Grandsonu od Karla Smělého. Reprodukce s laskavým svolením Historisches Museum, Basilej. Obr. příloha 28 Detail Panny Marie od Gerarda Davida. Národní galerie. Obr. příloha 29 Lemování stránky vlámské modlitební knížky s vyobrazením šperků, kol. r. 1500. Bibliothèque Nationale, rukopisy, latina, 1166. Obr. příloha 30 Portrét Markéty Dánské, skotské královny, od Van der Goese, 1476. Její Veličenstvo královna, Holyrood Palace. Foto Annan, Glasgow. Obr. příloha 31 Anne de Beaujeu, detail triptychu od Mistra moulinského, kol. r. 1498. Katedrála v Moulinsu. Foto Giraudon. Obr. příloha 32 Detail portrétu Markéty Rakouské, vévodkyně savojské, 1483. Musée de Versailles. Foto Giraudon. Obr. příloha 33 Portrét ženy, Francie, kol. r. 1500. Musée du Louvre. Foto Giraudon. Obr. příloha 34 Miniatura zlatého chocholu, osazeného perlami a rubíny, namalovaná kol. r. 1500. Chochol byl odcizený ze stanu vévody Burgundského v Grandsonu v roce 1476. Historisches Museum, Basilej. Obr. příloha 35 Přezka a koncovka s nápisem VIRTUS VIN, Itálie, 15. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 36 a) Stříbrná přezka a přívěsek pásku zdobené technikou niello, přívěsek je opatřený nápisem AMORE, Itálie, 15. století. Soukromá sbírka. b) Relikviářový přívěsek, stříbro zdobené technikou niello a pozlacené stříbro, na vrchní straně s nápisem IHS, Itálie, 15. století. Soukromá sbírka. Obr. příloha 37 Relikviářové přívěsky z 15. století. a) Přívěsek ve tvaru triptychu, emailované zlato s kamejí zobrazující Narození, Burgundsko, pol. 15. století. Clevelandské muzeum umění, Cleveland, Ohio. Zakoupeno od nadace J. H. Wade Foundation. b) Triptych z pozlaceného zlata s reliéfem zobrazujícím Madonu a Ukřižování na emailovém podkladu, Německo, konec 15. stol. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 38 a) Relikviářový přívěsek ve tvaru triptychu, Francie, konec 15. století. Dar A. de Rothschilda. Musée de Louvre. b) Růženec z achátových korálů, které se otevírají a uvnitř jsou zdobené emailovými scénami ze života Krista, pravděpodobně italský, počátek 16. století. Dar A. de Rothschilda. Musée de Louvre. Foto Giraudon. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 39 Přívěsek se zrcátkem, který patřil Markétě, vévodkyni burgundské, pozlacené stříbro s emailovou scénou Vstup Krista do Jeruzaléma, kol. r. 1470. Dříve se sbírce J. C. Robinsona. Soukromá sbírka.
155
Obr. příloha 40 Kříž nalezený v Middlefartu v Dánsku, zadní strana rytá postavami Panny Marie, sv. Pavla, sv. Šimona a sv. Kryštofa, počátek 16. století. Národní muzeum, Kodaň. Obr. příloha 41 a) Brož k připnutí na klobouk, zlatá, s hlavou sv. Jana Křtitele (bílý email) na červeně emailovaném podkladu, s nápisem INTER NATOS MVLIERVM NON SVREXSIT. (Zvětšeno.) Francie, poč. 16. století. Muzuem Viktorie a Alberta. b-c) Přední a zadní strana relikviářového přívěsku z emailového zlata, severní Itálie, kol. r. 1500. Metropolitní muzeum, New York. Obr. příloha 42 Relikviářový přívěsek Svatého Thomase Mora, emailované zlato, 16. Století. Stonyhurst College. Fotografie s laskavým svolením ctihodného rektora, Stonyhurst College. Obr. příloha 43 Odznaky poutníků, namalované na okraji vlámské modlitební knížky, kol. r. 1500. Muzeum Sira Johna Soaneho, rukopis 4, fol. 112V. Foto Fine Art Engravers Ltd. Obr. příloha 44 a) Kamej s podobiznou Lorenza I. Medicejského, kol. r. 1490. Bibliothèque Nationale. b) Kamej s podobiznou Lodovica Sforzy, kol. r. 1500. Bibliothèque Nationale. c) Kamej s podobiznou Jeana, vévody z Berry, počátek 15. století. Britské muzeum. d) Kresba přívěsku s diamantem s tabulovým výbrusem, který přidržují nymfa a satyr. John Carolo z Antverp ho v roce 1546 nabídl ke koupi Jindřichu VIII. Britský státní archiv, S.P. I, 213, f. 168. Obr. příloha 45 Portrét Battisty Sforzy od Piera della Francesca, kol. r. 1480. Gallerie Uffizi, Florencie. Foto Archives Photographiques. Obr. příloha 46 a) Medailónek z emailovaného zlata k připnutí na klobouk zobrazující výjev obrácení sv. Pavla. Kdysi náležel Donu Juanovi de Asutria, pravděpodobně Itálie, pol. 16. století. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. b) Medailónek z emailovaného zlata k připnutí na klobouk s Paridovým soudem v obrubě z granátů, pavědpodobně Itálie, pol. 16. století. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. c) Medailónek z emailovaného zlata k připnutí na klobouk s bitevní scénou, pravděpodobně Itálie, před r. 1560. Cabinet des Médailles, Bibliothèque Nationale. d) Medailónek z emailovaného zlata k připnutí na klobouk znázorňující Apolla ženoucího sluneční oře, Itálie, kol. r. 1540. Musée Condé, Chantilly. Foto Bernard, Chantilly. Obr. příloha 47 a-b) Ozdoba na klobouk z emailovaného zlata zobrazující sv. Jana a sv. Máří Magdalenu; dveře za nimi odhalují roušku sv. Veroniky a postavy Zvěstování. Obruba nese nápis CON FEDE UNA SOLA AMO, Itálie, kol. r. 1500. Metropolitní muzeum, New York. c) Ozdoba na klobouk z emailovaného zlata s výjevem Ukládání Krista do hrobu a anděly držícími Kristovo roucho a trnovou korunu, Itálie, kol. r. 1500. Metropolitní muzeum, New York. Obr. příloha 48 a) Brož z obrazu Florentinské Madony, kol. r. 1490. Národní galerie. b) Přívěsek z obrazu Lukrécie od Lorenza Lotta, kol. r. 1520. Národní galerie. Obr. příloha 49 a) Model zadní strany pečeti vyrobené pro kardinála Medicejského od Lautizia di Perugia, Florencie, kol. r. 1500. Muzeum Viktorie a Alberta. (Zmenšeno.) b) Zlatý tepaný medailónek pro kloboukovou brož, Itálie, 16. století. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. (Dvojnásobně zvětšeno.) Obr. příloha 50 Návrhy přívěsků od Hanse Holbeina, kol. r. 1530. Britské muzeum. Obr. příloha 51 Návrhy řetízků od Hanse Holbeina, kol. r. 1530. Britské muzeum. Obr. příloha 52 a) Medailónek na klobouk z emailovaného zlata s postavou sv. Jana Křtitele v divočině. Motiv je lemovaný perlami a diamanty v emailovém lůžku, Itálie, poč. 16. století. Metropolitní muzeum, New York. b) Medailónek na klobouk z emailovaného zlata s postavou sv. Jana Teologa. Itálie, poč. 16. století. Kunsthistorisches Museum, Vídeň. Foto Fine Art Engravers Ltd.
156
Obr. příloha 53 Portrét Cateriny Cornarové (1454 – 1510), královny Kypru, od Gentila Belliniho, kol. r. 1500. Muzeum výtvarného umění v Budapešti. Obr. příloha 54 Portrét Biancy Marie Sforzy, manželky císaře Maxmiliána I., škola Bernarda Strigela, kol. r. 1510. Kunsthistorisches Museum, Vídeň. Foto Archives Photographiques. Obr. příloha 55 Detail portrétu Izabely Rakouské od Jana Gossaerta; dříve ve sbírce hraběte Zozilase Tarnowského v Dyrkowě, kol. r. 1520. Autorská práva Medici Society. Obr. příloha 56 Detail portrétu Eleonory Rakouské, francouzské královny, španělská škola, kol. r. 1525. Musée Condé, Chantilly. Foto Giraudon. Obr. příloha 57 Portrét Jindřicha VIII. od Hanse Holbeina, kol. r. 1536, Lugano, Villa Favorita, sbírka barona von Thyssen-Bornemiszy. Reprodukce s laskavým svolením barona von Thyssen-Bornemiszy. Obr. příloha 58 Detail portrétu Anny Klevské od Holbeina, kol. r. 1540. Louvre. Foto Braun, Mulhouse. Obr. příloha 59 Rytiny s návrhy pro přívěsky od Virgila Solise z Norimberku, kol. r. 1540. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 60, Obr. příloha 61 Návrhy přívěsků od Etienna Delauneho, kol. r. 1560. Ashmoleovo muzeum, Oxford. Obr. příloha 62 a) Brož k připnutí na klobouk z emailovaného zlata osazená rubíny, smaragdy a diamanty s motivem sv. Jiří s drakem, pravděpodobně Německo, pol. 16. století. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. b) Klobouková brož z emailovaného zlata s Davidem nesoucím hlavu Goliáše, pol. 16. století. Národní muzeum, Kodaň. Obr. příloha 63 a) Medailónek určený k připnutí na klobouk s Lédou a labutí, hlava a tělo Lédy jsou z chalcedonu. Zadní strana nese erb a znaky Františka I., pravděpodobně Francie, kol. r. 1540. Kunsthistorisches Museum, Vídeň. b-c) Zadní a přední strana přívěsku s postavou Obezřetnosti, která má tvář a ruce z chalcedonu. Na zadní straně se nechází email s Dianou podle rytiny s návrhem od Etienna Delauna, pravděpodobně Francie, pol. 16. Století. Metropolitní muzeum, New York. Obr. příloha 64 a) Kamej s vyobrazením sv. Jiří s drakem s detaily z emailovaného zlata v rámečku z emailovaného zlata osazeného rubíny a diamanty, pol. 16. Století. Kunsthistorisches Musuem, Vídeň. b) Kamej s Herkulem v rámečku z emailovaného zlata osazeného rubíny, pol. 16. Století. Bibliothèque Nationale. c) Insignie z emailovaného zlata s příběhem Judity a Holoferna, Anglie, kol. r. 1550. Wallaceova sbírka, Londýn. Obr. příloha 65a) Medailónek z kloboukové ozdoby z emailovaného zlata s výjevem Klanění tří králů, Německo, kol. r. 1540. Cabinet des Médeilles, Bibliothèque Nationale. b) Přívěsek s podobiznou císaře Karla V., zlato a email na pozadí z chalcedonu s okrajem z lápisu, kol. r. 1540. Metropolitní muzeum, New York. Obr. příloha 66 Řetízek a přívěsek nalezený v hrobce švédské královny Kateřiny Jagellonské, datováno 1583. Přívěsek z emailovaného zlata s korunkou nad písmenem C z rubínů. Pokladnice katedrály v Uppsale. Fotografie s laskavým svolením děkana z Uppsaly. (Zmenšeno.) Obr. příloha 67 Přívěsek z emailovaného zlata s dvojitým písmenem A z diamantů s tabulkovým brusem a korunkou s rubíny vyrobený pro Annu Saskou, kol. r. 1560. Dříve v Klenotnici Grünes Gewölbe, Drážďany. Foto Landesbildstelle Sachsen.
157
Obr. příloha 68 Detail portrétu vlastní manželky od Cranacha, kol. r. 1530. Roscoeova sbírka, Walkerova umělecká galerie, Liverpool. Obr. příloha 69 Portrét Jindřicha VIII. od Holbeina, 1540. Národní galerie, Řím. Foto Královksá akademie. Obr. příloha 70 Obálka knihy k zavěšení na řetízek ze zlata emailovaného černou a bílou barvou s hadem na kříži a Šalamounovým soudem, Anglie, pol. 16. století. Britské muzeum. Obr. příloha 71 Obálka knihy k zavěšení na řetízek ze zlata emailovaného mnoha barvami s výjem stvoření Evy a scénou nymfy překvapené během koupele, pol. 16. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 72 Přívesky s písmeny IHS. a) Diamanty v lůžku z emailovaného zlata, konec 16. století. Cabinet des Médailles, Bibliothèque Nationale. b) Diamanty v lůžku z emailovaného zlata, kol. r. 1600. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Diamanty ve zlatém lůžku, kol. r. 1600. Soukromá sbírka. Obr. příloha 73 Kresby ozdobné čelenky, náhrdelníku a přívěsků od Hanse Mielicha z Mnichova, kol. r. 1570. Hefner-Altneckova sbírka, Mnichov. Podle Hefner-Altnecka. Obr. příloha 74 Portrét Alžběty Rakouské, manželky Karla IX. Francouzského, francouzská škola, kol. r. 1570. Musée du Louvre. Foto Archives Photographiques. Obr. příloha 75 Detail portrétu infantky Isabelly Clary Eugenie, kol. r. 1570, od Alonza Sancheze Coella. Muzeum Prado, Madrid. Foto Anderson, Řím. Obr. příloha 76 Portrét Marie I. Tudorovny od Hanse Ewortha. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. Obr. příloha 77 Portrét královny Alžeběty I., kol. r. 1575. Národní portrétní galerie. Obr. příloha 78 Ozdoba do vlasů, zlato osazené perlami, Norimberk, kol. r. 1600. (Zmenšeno.) Germanisches National-Museum, Norimberk. Obr. příloha 79 Zadní a přední strana přívěsku s řasovníkem (mořskou rybou podobnou drakovi) z emailovaného zlata osazeného barokními perlami a smaragdy, pravděpodobně Německo, kol. r. 1575. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 80 Zadní a přední strana přívěsku s mořským koníkem z emailovaného zlata osazeného smaragdy, pravděpodobně Německo, kol. r. 1575. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. Obr. příloha 81 a) Přívěsek s bájnou bytostí s mužským tělem a rybím ocasem tvořený barokní perlou zasazenou v emailovaném zlatě zdobeném drahými kameny, který přivezl Lord Canning z Indie, pravděpodobně Itálie, kol. r. 1580. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Přívěsek s ještěrkou z emailovaného zlata osazený barokní perlou, Španělsko, kol. r. 1580. Saltingův odkaz, Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 82 a) Přívěsek s mořskou vílou z emailovaného zlata osazený smaragdy, pravděpodobně Německo, kol. r. 1580. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. b) Přívěsek s mořskou vílou z emailovaného zlata osazený rubíny, Německo, kol. r. 1580. Soukromá sbírka. c) Přívěsek s nereidkou a dítětem, emailované zlato osazené barokními perlami, smaragdy a rubíny, pravděpodobně Německo, kol. r. 1580. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. (Vše nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 83 Zadní a přední strana přívěsku s drakem z emailovaného zlata a perel, Španělsko, kol. r. 1570. Musée du Louve.
158
Obr. příloha 84 Španělské přívesky s ptáky, kol. r. 1580. a) Orel s korunkou z emailovaného zlata a tělem z barokní perly, Wallaceova sbírka, Londýn. b) Pelikán osazený dokulata vybroušeným granátem. Z pokladnice katedrály Virgen del Pilar, Zaragoza. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Papoušek osazený hyacintem, z pokladnice katedrály Virgen del Pilar, Zaragoza. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 85 Předí a zadní strana přívěsku s postavou Laskavosti z emailovaného zlata, osazeného diamanty, rubíny a smaragdy, Německo, kol. r. 1590. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. Obr. příloha 86 Přední a zadní strana přívěsku s Klaněním tří králů z emailovaného zlata osazeného diamanty a rubíny, Německo, kol. r. 1610. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. Obr. příloha 87 a) Přívěsek z emailovaného zlata s postavou Spravedlnosti, osazený diamanty s tabulkovým výbrusem, Německo, konec 16. století. Metropolitní muzeum, New York. b) Přívěsek z emailovaného zlata s nevěřícností sv. Tomáše, Německo, konec 16. století. Wallaceova sbírka, Londýn. Obr. příloha 88 a) Přívěsek z emailovaného zlata se Zvěstováním; kdysi ve sbírce Horace Walpola ve Strawaberry Hill, pravděpodobně Itálie, konec 16. století. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. b) Přívěsek z emailovaného zlata s Herkulem a dcerami Atlase, konec 16. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 89 Řetízek a přívěsek ze zlata emailovaného výjevy z Utrpení Páně, Německo, kol. r. 1580, vyrobený snad pro císaře Rudolfa II. Rotschildův odkaz, Musée du Louvre. Obr. příloha 90 a) Kamej s podobiznou Lukrécie, zasazená v emailovaném zlatě, Německo, kol. r. 1600. b) Kamej s černoškou, zasazená v emailovaném zlatě, Německo, kol. r. 1600. c) Kamej s Omfalé v obrubě z rubínů, Neměcko, kol. r. 1600. Vídeň, Kunsthistorisches Museum. Foto Fine Art Engravers. d) Klobouková ozdoba s kamejí zobrazující černošského krále v obrubě z rubínů, kol. r. 1580. Cabinet des Médailles, Bibliothèque Nationale. Obr. příloha 91 Přívěsky ve tvaru lodí z 16. století. a) Křišťálový trup a lanoví z emailovaného zlata. Metropolitní muzeum, New York. b) Emailované zlato a perly, pravděpodobně Benátky. (Zmenšeno.) Muzeum Viktorie a Alberta. c) Křišťálový trup v obrubě z emailovaného zlata. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 92 Kameje s portréty skotské královny Marie: a) Přívěsek z emailovaného zlata osazený kamejíé skotské královny Marie, kol. r. 1565. Vévoda z Portlandu. b) Klobouková brož s kamejí skotské královny Marie v obrubě z emailovaného zlata osázeného rubíny, kol. r. 1560. Cabinet des Médailles, Bibliothèque Nationale, Paříž. (Zavěšená perla byla přidána později.) c) Přívěsek ve tvaru srdce z emailovaného zlata osazený kamejí skotské královny Marie, kol. r. 1565. Národní muzeum starožitností, Edinburg. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 93 Heneageský šperk, který darovala královna Alžběta I. Siru Thomasi Heneagovi jako uznání za jeho služby pokladníka vojska proti Španělům. Miniatura se datuje 1580, šperk pravděpodobně 1588; obě části jsou s největší pravděpodobností dílem Nicholasem Hilliarda. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 94 Stříbrný pásek s nápisem MAREN KNVDSDATTER, 1608. Národní muzeum, Kodaň. Obr. příloha 95 a) Kulovitý přívěsek z modře emailovaného zlata se stopami dalších barev, osazený rubíny a perlami, Německo, kol. r. 1600. Metropolitní muzeum, New York. b) Přívěsek z emailovaného zlata osazený rubíny a perlami s postavou Davida hrajícího na harfu, Španělsko?, kol. r. 1610. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 96 a) Chochol z emailovaného zlata osazeného rubíny a diamanty, Německo, kol. r. 1615. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. b) Šperk z emailovaného zlata osazený rubíny, který Karel I. údajně ztratil na bitevním poli v Naseby, Německo, kol. r. 1615. Muzeum Sira Johna Soaneho, Londýn.
159
Obr. příloha 97 a) Přívěsek princezny Marie Eleonory Braniborské, Německo, kol. r. 1620. Myntkabinett, Stockholm. b) Články náhrdelníku z emailovaného zlata osazené perlami a diamanty, Německo, kol. r. 1620. Dříve sbírka Pierponta Morgana. Foto Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 98 a) Chochol z emailovaného zlata osazený smaragdy, Itálie?, kol. r. 1600. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Přívěsek s Danielem v jámě lvové, zadní strana emailovaná v Mignotově stylu, kol. r. 1600. Musée du Louvre. Obr. příloha 99 Návrhy chocholů osazených rubíny a smaragdy od Arnolda Lullse, šperkaře Anny Dánské, kol. r. 1610. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 100 Portrét princezny od Alonza Sancheze Coella. Alexander Shaw, Esq., Buenos Aires. Foto Giruadon. Obr. příloha 101 Portrét Dorothée de Croy, vévodkyně de Croy ed d’Arcshot (1575 – 1662), namalovaný v roce 1615 Fransem Pourbusem ml. Musée des Beaux-Arts, Valenciennes. Obr. příloha 102 Portrét Marie Copponiové (1578 – 1656), manželky Guida Pecoriho, Florencie, neznámý autor, kol. r. 1600. Obr. příloha 103 Dvě pouzdra na miniatury, kol. r. 1610. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. a-b) Emailované v žlutohnědém odstínu červené a osazené diamanty; ukrývá miniaturu Anny Dánské připisovanou Hilliardovi. c) Emailované a osazené rubíny a diamanty; ukrývá miniaturu neznámého muže od Johna Hoskinse; vyřezávané víčko je zdobené uzlem a nápisem FAST THOVGH VNITED. Obr. příloha 104 Zadní strana a víčko pouzdra na miniaturu s portrétem královny Alžběty I. Víčko je osazené diamanty a zadní strana barevně emailovaná jsou podle nárvhu Daniela Mignota, Anglie, kol. r. 1610. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 105 a) Zlaté pouzdro na miniaturu s jamkovým emailem ve stylu Mignota, kol. r. 1610. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Zlaté pouzdro miniatury s jakmkovým emailem, kol. r. 1610. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. (Obě nepatrně zmenšena.) Obr. příloha 106 a) Zlaté pouzdro miniatury s jamkovám emailem v bílé a černé barvě. kol. r. 1620. Soukromá sbírka. b) Návrh pouzdry miniatury od Jeana Toutina z Châteaudunu, 1619. Obr. příloha 107 Email en résille sur verre, kol. r. 1620. a) Zadní strana obsahuje rytý stříbrný portrét princezny Marie Rakouské, dcery Filipa II. Španělského. Dříve sbírka Peirponta Morgana. b) Obdélníkový přívěsek s Apollem a Dafne. Waddesdonův odkaz, Britské muzeum. Obr. příloha 108 a) Pouzdro na hodinky od Klotze u Aušpurku, konec 16. století. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. b) Pouzdro na hodinky z emailovaného zlata ve stylu Daniela Mignota, kol. r. 1620. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Pouzdro na hodinky z emailovaného zlata, Francie, kol. r. 1640. Hodinky od Nicholase Bernarda, Paříž. Dříve ve sbírce Pierponta Morgana. Obr. příloha 109 Hodinky z emailovaného zlata osazené safíry, Francie, kol. r. 1620. Britské muzeum. Obr. příloha 110 Španělké přívěsky s motivy ptáků, kol. r. 1620. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. Obr. příloha 111 Španělské náboženské šperky, kol. r. 1625. a) Muzeum Viktorie a Alberta. b) Wallaceova sbírka.
160
Obr. příloha 112 Návrh diamantového přívěsku se třemi zavěšenými perlami od Arnolda Lullse, kol. r. 1610. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 113 Zlaté přívěsky osazené ametysty, kol. r. 1630. a) Soukromá sbírka. b) Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 114 Zlatý přívěsek osazený diamanty se stopami černého a bílého emailu, kol. r. 1625. Soukromá sbírka. Obr. příloha 115 Portrét Klaudie Medicejské od Sustermanse, kol. r. 1625. Galerie Uffizi, Florencie. Foto Anderson. Obr. příloha 116 Španělské kříže, kol. r. 1620. a) Soukromá sbírka. b-c) Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 117 a) Lytův šperk z emailovaného zlata osazený diamanty obsahuje miniaturu Jakuba I., kterou mu daroval Thomas Lyte z Lyte’s Cary, Somerset, kol. r. 1620. Britské muzeum. b) Ozdobná brož provedená technikou email en résille sur verre, Francie, kol. r. 1620. Britské muzeum. Obr. příloha 118 Šperky emailovaném motivem hrachového lusku. a) Zadní strana pouzdra miniatury od Petera Olivera, 1625, emailování podle návrhu Pierra Firense. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Kamej s podobiznou Ludvíka XIII. jako dítětě v emailovaném rámečku, kol. r. 1610. Bibliothèque Nationale. c-d) Kamej s podobiznou Lucia Veruse v rámečku ve stylu Pierra Marchanda, emailovaná bílou a zelenou barvou a osazená malými diamanty, ko. r. 1620. Britské muzeum. Obr. příloha 119 Hodinky emailované motivem hrachového lusku, kol. r. 1620. a-b) Od Clauda Pascala, Haag. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Od Vautyera, Blois. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 120 a-b) Hodinky od Daniela Bouqueta osazené růžovými diamanty a emailované reliéfní technikou s různobarevnými květy na černém pozadí, kol. r. 1665. Britské muzeum. c) Pouzdro na hodinky z prolamovaného a rytého zlata emailované světlými barvami. Francie, kol. r. 1650. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 121 a-b) Hodinky od Jacquese Huona z Paříže zdobené malovaným emailem s květinami provedenými technikou grisaille v narůžovělé barvě na černém podkladě , kol. r. 1660. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Kamej v rámečku z emailovaných květin, Francie, kol. r. 1670. Bibliothèque Nationale. d) Hodinky zdobené květinami v jamkovém emailu, kol. r. 1670. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 122 Detail z portrétu Lady Richové od Anthonyho Van Dycka, kol. r. 1635, ve sbírce Lady Lucasové. Foto Národní galerie. Obr. příloha 123 Portrét vévodkyně z Longueville, kol. r. 1640. Musée de Versailles. Foto Achives Photographiques. Obr. příloha 124 a-b) Přívěsek ve tvaru rakve s emailovanám zlatým nápisem „Through the Recurrection of Christe we be all sanctified“ (prostřednictvím Kristova zmrtvýchvstání budeme všichni požehnáni), Anglie, kol. r. 1600. Nalezen v opatství Torre, Devon. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Zadní strana odznaku Maltézského řádu s emailovaným vyobrazením svaté rodiny, Francie, kol. r. 1670. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 125 a) Brož s emailovanými postavami zobrazujícími Jákoba a Ráchel u studny na černém podkladě, Anglie, kol. r. 1650. b) Přívěsek emailovaný portréty Karla I. a Karla II., Anglie, pol. 17. století. c) Pouzdro na hodinky ze zlatého filigránu, Anglie, kol. r. 1640. d) Spona na stuhu, zdobená emailem s lebkou a
161
zkříženými hnáty, Anglie, kol. r. 1640. e) Pamětní přezka s vlasy pod křišťálem z roku 1728, Anglie. f) Přívěsek ve tvaru rakve z emailovaného zlata, Anglie, kol. r. 1640. Soukromá sbírka. Obr. příloha 126 a) Pouzdro na miniaturu emailované květinami, Anglie nebo Nizozemsko, kol. r. 1660. b) Zadní strana pouzdra na miniaturu osazená smaragdy. (Viz obr. příloha 127 a).) c) Zadní strana emailované miniatury dámy s písmeny R.W.P. vyrytými na matném podkladě uvnitř věnce z květin ve stylu Gillese Légarého, Francie, kol. r. 1670. d) Zadní strana paměntní přezky. (Viz obr. příloha 125 e).) Soukormá sbírka. Obr. příloha 127 a) Pouzdro miniatury osazené smaragdy mezi listy z bílého emailu s náznaky černé. Pravděpodobně Francie, kol. r. 1670. Soukromá sbírka. b) Náhrdelník osazený křišťály s rozetovým výbrusem, zadní strana emailovaná světle modrou s náznaky černé, pravděpodobně Nizozemsko, pol. 17. století. Obr. příloha 128 Přívěsek a náušnice osazené topazy a diamanty, Španělsko, pol. 17. století. Soukromá sbírka. Obr. příloha 129 Portrét Henrietty Anny Stuartovny, vévodkyně orleánské, Francie, kol. r. 1665. Musée de Versailles. Foto Giraudon. Obr. příloha 130 a) Ryté návrhy Gillese Légarého, 1663. b) Pouzdro na hodinky se světle modrým emailem s náznaky černé a bílé, kol. r. 1670. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 131 a) Šperk ke zlata s diamanty a zdobený bílým emailem, který markýz de Navarens věnoval katedrále Santa Maria del Pilar v Zaragoze v roce 1679. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Zlatý náhrdelník emailovaný v černé a bílé barvě, přívěsek osazený diamanty a dokulata vybroušeným safírem, Francie. kol. r. 1670. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 132 a) Emailovaná zadní strana pouzdra miniatury, které dříve obsahovalo miniaturu Ludvíka XIV., Francie, kol. 1680. b) Emailovaná zadní strana pouzdra miniatury, Francie, kol. r. 1680. Soukromá sbírka. Obr. příloha 133 Emaily z konce 17. století. a-b) Hodinky s černým a bílým emailem, Francie, kol. r. 1680. Nelthroppova sbírka, Guidhallovo muzeum. b) Zadní strana pouzdra miniatury z rytého zlata, Anglie, kol. r. 1710. Muzeum Viktorie a Alberta. e) Jiné pouzdro na podkladu z černého emailu, kol. r. 1680. Soukromá sbírka. Obr. příloha 134 Ozdoba na hruď neboli crochet osázená smaragdy s emailovanými květinami, z pokladnce katedrály Virgen del Pilar, Španělsko, počátek 18. století. Muzeum Viktorie a Alberta. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 135 a) Přívěsek osazený barevnými topazy a smaragdy, Španělsko, kol. r. 1680. b) Brož ve tvaru šípu osazená dimanty a smaragdy, Francie, kol. r. 1670. c) Spona na stuhu osazená diamanty s tabulkovým výbrusem, Francie, kol. r. 1670. d) Přívěsek osazený rubíny, smaragdy a diamanty, Španělsko, kol. r. 1680. Soukromá sbírka. Obr. příloha 136 Křišťálová souprava z náhrobní plastiky Frances Stuartové, vévodkyně z Richmondu, Anglie, kol. r. 1702. Westminsterské opatství. (Nepatrně zmenšeno.) Foto Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 137 a-b) Zadní a přední strana přívěsku osazeného křišťály, zadní strana emailovaná a osazená emailovaným portrétem Viléma I. Oranžského, Anglie nebo Nizozemsko, kol. r. 1690. Její Veličenstvo královna. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 138 Přívěsek z diamantů ve zlatých spirálových lůžkách, z pokladnice katedrály Virgen del Pilar, Španělsko, počátek 18. století. Muzeum Viktorie a Alberta.
162
Obr. příloha 139 Náprsník s křišťály s rozetový výbrusem, pravděpodobně Anglie, kol. r. 1710. Soukromá sbírka. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 140 a) Brož ve tvaru mašle osazená topazy, Španělsko, počátek 18. století. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Přívěsek s mašlí a ptákem osazený křišťály, Španělsko, počátek 18. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 141 a) Brož asymetrického rokokového návrhu osazené rubíny a diamanty, Itálie nebo Německo, kol. r. 1740. Soukromá sbírka. b) Brož osazená chryzolity, Portugalsko, kol. r. 1760. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 142 Klobouková přezka osazená brilianty a zeleným diamantem vyrobená pro Augusta III. Saského v r. 1740. Foto Landesbildstelle Sachsen. Obr. příloha 143 Řád zlatého rouna s diamanty a rubíny vyrobený pro Augusta III. Saského, kol. r. 1740. Foto Landesbildstelle Sachsen. Obr. příloha 144 Detail portrétu Marie Amálie Saské, španělské královny, od Antona Raphaela Mengse, kol. r. 1760. Musée du Louvre. Foto Arch. Phot. Obr. příloha 145 Detail portrétu královny Šarloty Meklenbursko-Střelické, který vznikl v ateliéru Allana Ramsaye, kol. r. 1762. Národní portrétní galerie. Obr. příloha 146 Květinové brože. a) Osazená chryzolity, Španělsko nebo Portugalsko, kol. r. 1770. b) Vyrobená Duvalem v Petrohradu pro carevnu Kateřinu Velikou, kol. r. 1760. Soukromá sbírka. Obr. příloha 147 Kytice z emailovaného zlata osazená diamanty, kterou věnovala Doňa Juana Ravasa věnovaná katedrále Virgen del Pilar v Zaragoze, Španělsko, kol. r. 1770. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 148 Poloviční souprava obsahující brož a náušnice osazené chryzolity, Španělsko, kol. r. 1760. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 149 Souprava z diamantů a topazů, Španělsko, polovina 18. století. Soukromá sbírka. Obr. příloha 150 Ozdoba na hrudník osazená ametysty a topazy podloženými kovovou fólií, Španělskko, kol. r. 1770. Soukromá sbírka. Obr. příloha 151 Náhrdelník s přívěsky z diamantů a topazů, Francie, kol. r. 1760. Soukromá sbírka. Obr. příloha 152, Obr. příloha 153 Souprava z modrých a bílých safírů. Francie, kol. r. 1760. Soukromá sbírka. Obr. příloha 154 Část sady tří broží ve tvaru mašlí, Anglie, kol. r. 1770. Muzeum Viktorie a Alberta. Foto Fine Arts Engravers Ltd. Obr. příloha 155 a) Náhrdelník s křišťály, Anglie, kol. r. 1790. b-c) Pár náramkových spon s iniciálami Marie Antoinetty a jejím symbolem v podobě hrdliček z diamantů na pokladu z modrého štrasu, Francie, kol. r. 1770. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 156 Hodinky s řetízkem, které vyrobil Thuilst pro královnu Annu, z rytého zlata osazené perletí a granáty s obrubou z černého a červeného emailu, kol. r. 1705. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. Obr. příloha 157 Zlaté hodiny s řetízkem od Jamese Rowa z Londýna, 1758. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge.
163
Obr. příloha 158 Zlatý řetízek a pouzdro, destička s háčkem je zdobená rytinou sedící postavy Británie, a pouzdro s Marsem a Venuší, Anglie, kol. r. 1740. Soukromá sbírka. Obr. příloha 159 a) Řetízek z neryzího kovu se zlatými chinoiseriemi na stříbrném podkladě, Anglie, kol. r. 1760. Londýnské muzeum. (Nepatrně zmenšeno.) b) Řetízek z neryzího kovu s paprsčitými motivy ze zlata na stříbrném podkladě, Anglie, kol. r. 1760. Londýnské muzeum. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 160 Pouzdro s řetízkem z achátu zasazeném ve zlatě, Anglie, kol. r. 1770. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 161 Zlaté hodinky s řetízkem z emailovaného zlata, hodinky s francouzkou puncovní zančkou pro roky 1772-3. Fitzwilliamovo muzeum, Cambridge. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 162 a) Zlatá přezka osazená křišťály s rozetovým výbrusem, Anglie, kol. r. 1740. b) Zlatý kříž osazený křišťály, pravděpodoně Vlámsko, kol. r. 1740. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 163 a) Přezka na pásku, osazená markazity, Francie, kol. r. 1760. b) Přezka na obuv, osazená safíry a diamanty, Francie, kol. r. 1750. c) Přezka na obuv, osazená modrým a bílým štrasem, Španělsko, kol. r. 1770. Soukromá sbírka. Obr. příloha 164 a) Detail náramku tvořeného kovovými destičkami s bilstonským emailem, Anglie, kol. r. 1775. Muzeum Viktorie a Alberta. b-c) Přezky z fazetové oceli, Anglie, kol. r. 1775. Soukromá sbírka. d) Přezka ve wedgwoodském stylu zasazená do fazetové oceli, Anglie, kol. r. 1780. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 165 a) Pár náramků ze zlatého řetízku osazeného medailemi wedgwoodského stylu, Anglie, kol. r. 1780. Londýnské muzeum. b) Detaily dlouhého řetízku spojeného kovovými destičkami z černého emailu osazenými diamanty a perlami, Francie. kol. r. 1795. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 166 Anglické památeční šperky, kol. r. 1785, s miniaturami částečně vyrobenými z vlasů. a) S duší stoupající z hrobky směrem k nebi. b) Na hrobce je nápis „Fanny Gordon Gray, obt. 8th April 1786 ae. 22“. c) Na stuze je napsáno „I have lost my support“ (přišel jsem o svoji podporu). Londýnské muzeum. Obr. příloha 167 a) Zlatá brož částečně emailovaná a osazená karneoly, smaragdy a perlami, Francie, kol. r. 1790. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Hodinky a brož hustě pokryté polovičními perlami, Švýcarsko, kol. r. 1810. c) Visací zámek osazený karneoly a perlami, Anglie, kol. r. 1800. Soukromá sbírka. Obr. příloha 168 Portrét Kathariny Barbary Freein von Liebert od Franze Josefa Degleho, Německo, 1774. Schaezlerpalais, Aušpurk. Obr. příloha 169 Detail portrétu císařovny Josefíny od Gérarda, kol. r. 1803. Musée de Versailles. Foto Giraudon. Obr. příloha 170 Detail portrétu neapolské královny Marie Karolíny od Madam Vigée LeBrun, kol. r. 1806. Musée de Versailles. Foto Alinari. Obr. příloha 171 Portrét princezny Pavlíny Borghese od Roberta Lefebvra, 1806. Musée de Versailles. Foto Giraudon. Obr. příloha 172 Koruna a menší čelenka z modře emailovaného zlata, osazené kamejemi a intagliemi, pocházejí ze sady, která údajně náležela císařovně Josefíně, kol. r. 1805. (Zmenšeno na tři čtvrtiny velikosti.) Soukromá sbírka.
164
Obr. příloha 173 a) Přívěsek. Emailované zlato osazené intaglií z karneolu s Jupiterem, Venuší a Kupidem, Itálie, kol. r. 1820. Dříve v Poniatowského sbírce a Wyndham Cookově sbírce. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Náušnice (jedna z páru), emailované zlato osazené štrasovou kamejí, Anglie, polovina 19. století. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 174 Souprava z ametystů zasazená ve zlatě, Francie, kol. r. 1820. Metropolitní muzeum, New York. Obr. příloha 175 a) Kamej z lastury ve zlatém rámečku ve dvou barvách, Francie, kol. r. 1810. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Náhrdelník z litiny zasazený v rýhovaném zlatě, Berlín, kol. r. 1820. Soukromá sbírka. (Mírně zmenšeno.) Obr. příloha 176 Souprava z raženého zlata, Francie, kol. r. 1825. Messrs. S. J. Phillips. (Mnohonásobně zmenšeno.) Obr. příloha 177 Brož z diamantů a rubínů navržená jako kytice divokých růží a motýl, Anglie, kol. r. 1830. Pan Nyburg, Antique Art Galleries. Obr. příloha 178 Brož se svlačci osazená malými tyrkysy, Francie, kol. r. 1840. Muzeum Viktorie a Alberta. Foto Fine Art Engravers. Obr. příloha 179 Diamantová snítka šeříku, Francie, 1876. Dříve ve sbírce císařovky Evženie, 1853. Podle Veverova návrhu. Obr. příloha 180 Brož z diamantů a perel, kterou vyorbil Lemonnier u příležitosti svatby císařovny Evžénie, 1853. Podle Veverova návrhu, skutečný šperk je 24 cm dlouhý. Obr. příloha 181 Brož osazená diamanty z korunovačních šperků císařovny Evženie, 1853. Musée du Louvre. Obr. příloha 182 „Gotické“ brože, Francie, kol. r. 1840. Musée des Arts Décoratifs, Paříž. Obr. příloha 183 Souprava z barevného zlata, Francie, kol. r. 1830. Musée des Arts Décoratifs, Paříž. Foto Giraudon. (Nepatrně zmenšeno.) Obr. příloha 184 Náramky z poloviny 19. století: a) Pružný zlatý had s hlavou osazenou rubíny a dimanty, Francie, kol. r. 1820. b) Zlatý had s hlavou osazenou diamanty, Francie, kol r. 1830. c) Zlato osazené smaragdy a perlami se žlutohnědými emailovanými čárami, Anglie, kol. r. 1860. d) Zlato s jemným aplikovaným filigránem, Anglie, kol. r. 1870. Soukromé sbírky. Obr. příloha 185 Polosouprava ze zlatého filigránu osazená perlami a rubíny, spojenými řetízky drobných perel, Anglie, kol. r. 1840. Soukromá sbírka. Obr. příloha 186 Polosouprava z emailovaného zlata osazená chryzoprasy, Francie, kol. r. 1830. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 187 a) Přívěsek s nádobkou z rytého zlata, víčko s korunkou na nádobce se otevírá, spodní část je odklápěčí a skrývá lůžko pro vlasy uložené pod křišťálem, Anglie, kol. r. 1840. Londýnské muzeum. b) Náhrdelníky spojené kruhovými destičkami z emailovaného zlata a osazené křišťály a ametysty, pravděpodobně Švýcarsko, kol. r. 1835. Soukromá sbírka. Obr. příloha 188 Náhrdelník a přívěsek ve tvaru kříže, zlato, zadní část emailovaná černou a zelenou barvou, osazená granáty a perlami. Návrh pochází od A. W. Pugina, který ho vyrobil pro svoji třetí ženu, Jane Knillovou, Anglie, 1848. Muzeum Viktorie a Alberta.
165
Obr. příloha 189 a) Nákrčník, zlato emailované zelenou a bílou barvou, osazené rubínem, diamanty, tyrkysy a perlami. Návrh pochází od A. W. Pugina, který ho vyrobil pro svoji třetí ženu, Jane Knillovou, a šperk vyrobil John Hradman and Co. Byl vystaven na velké výstavě v roce 1851. Anglie, 1848-50. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Brož, zlato emailované zelenou barvou, osazené tyrkysy, granáty a perlami. Návrh pochází od A. W. Pugina, který ho vyrobil pro svoji třetí ženu, Jane Knillovou, Anglie, 1848. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 190 Souprava, pozlacené stříbro, emailované bílou barvou s náznaky černé, osazená perlami, granáty a zelenými granáty. Soupravu vyrobil Schichtegroll, Vídeň, a byla vystavena na výstavě v Paříží v roce 1855. Muzeum Viktorie a Alberta. Obr. příloha 191 Náhrdelník se sedmi šňůrami drobných perel upevněných pomocí zlata emailovaného v černé a bílé barvě s přívěskem ve stejném stylu, osazeným akvamarínem a malými rubíny. Od Giuliana, kol. r. 1870. Soukromá sbírka. Obr. příloha 192 a) Náramek, zlato s filigránovou dekorací v etruském stylu. Pravděpodobně jej vyrobil Pasquale Novissimo pro Carla Giuliana, kol. r. 1880. Muzeum Viktorie a Alberta. b) Náramek, zlato, osazený červenými achátovými skaraby. Náramek vyrobil Castellani z Říma, druhá pol. 19. století. Muzeum Viktorie a Alberta. c) Náramek, zlato s aplikovanou dekorací znázorňující asyrského krále Aššurbanipala během oběti po návratu z lovu na lva, podle asyrských soch v Britském muzeu. Od Johna Brogdena, Londýn, Anglie, kol. r. 1851. Vystaven na velké výstavě v roce 1851. Muzeum Viktorie a Alberta.
166
