MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav ochrany lesů a myslivosti
Diplomová práce Systémy protipožární ochrany lesa v jižní Evropě na příkladu Andalusie
Brno 2006
Olga Menšíková
1
2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Systémy protipožární ochrany lesa v jižní Evropě na příkladu Andalusie zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem), si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity. V Brně, dne:.......................... ……………………................
3
Systémy protipožární ochrany lesa v jižní Evropě na příkladu Andalusie Systems of firefighting protection of forests in southern Europe of Andalusia Olga Menšíková Abstrakt Pro lesy v oblasti jižní Evropy nejsou v rámci ochrany lesa největším problémem hmyzí škůdci či fytopatogenní organismy, ale jsou to právě lesní požáry, které zde ročně podle různých zdrojů zasáhnou 600 000 až 1 000 000 ha lesa. A počet lesních požárů i hodnota lesních ploch zasažených požáry stale narůstá. Faktorem, který ovlivňuje velikost těchto čísel, je samozřejmě globální změna klimatu, která v oblasti Mediteránu způsobuje zvyšování průměrných teplot a snižování množství srážek. Ovšem hlavní příčinou vzniku lesních požárů není příroda, ale z 95% je to člověk a jeho činnost (zemědělská, lesnická a rekreační). Příkladem účinného boje proti lesním požárům je protipožární system ochrany lesů v Andalusii, jemuž jako základní nástroj řízení slouží Plán INFOCA. Klíčová slova: lesní požáry, Plán INFOCA, Andalusie Abstract For forest protection in southern Europe are not the insect pests or phythophathogenic organisms the biggest jeopardy. The biggest problem present the forest fires, which according to various sources affect 600 000 – 1 000 000 hectares of forest every year. Number of fires and value of forests affected is constantly increasing. One of the elements, which have influence on these numbers is change of global climate. In Mediterranean it is causing increase of average temperature and decrease of rainfall amount. But the main cause of the fires is not nature, but of 95% it‘s a human and its activity (agriculture, forestry, recreation). Example of effective fight against forest fire is firefighting service system in Andalusia. Its basic instrument of managing is Plan INFOCA. Key words: forest fires, Plan INFOCA, Andalusia
4
Obsah 1. Úvod.....................................................................................................................................8 2. Metodika ............................................................................................................................11 3. Literární přehled.................................................................................................................12 3.1. Oheň v lesních ekosystémech světa ...............................................................................12 3.1.1.
Datová základna....................................................................................................12
3.1.2.
Příčiny vzniku požárů ...........................................................................................12
3.2. Lesní požáry v oblasti Mediteránu .................................................................................14 3.2.1.
Datová základna....................................................................................................14
3.2.2.
Faktory ovlivňující vznik a propagaci požárů ......................................................17
3.2.3.
Příčiny lesních požárů ..........................................................................................23
3.2.4.
Prevence................................................................................................................25
3.2.5.
Hlídkování a detekce ............................................................................................27
3.2.6.
Hašení ...................................................................................................................27
3.2.7.
Rehabilitace ..........................................................................................................28
4. Výsledky ............................................................................................................................30 4.1. Cíl, pole působnosti a obsah...........................................................................................30 4.1.1.
Cíl a pole působnosti.............................................................................................30
4.1.2.
Vývoj boje proti lesním požárům v Andalusii......................................................30
4.1.3.
Legislativa.............................................................................................................31
4.1.4.
Kompetence veřejných správ................................................................................32
4.1.5.
Obsah ....................................................................................................................33
4.2. Přírodní prostředí Andalusie...........................................................................................35 4.2.1.
Vegetace................................................................................................................35
4.2.2.
Lesní vegetace jako hořlavý materiál a modely vegetace jako hořlavého
materiálu.............................................................................................................................36 4.3. Klima a meteorologické informace ................................................................................39 4.3.1.
Klimatické podmínky Andalusie ..........................................................................39
4.3.2.
Systém meteorologických informací ....................................................................39
4.4. Základny dat o lesních požárech ....................................................................................40 4.4.1.
Lesní požáry v Andalusii ......................................................................................40
4.4.2.
Lesní požáry ve Španělsku ...................................................................................43
4.4.3.
Příčiny lesních požárů...........................................................................................44
5
4.5. Analýza rizika.................................................................................................................47 4.5.1.
Riziko požáru strukturální ....................................................................................48
4.5.2.
Riziko požáru meteorologické ..............................................................................49
4.5.3.
Zóny a epochy nebezpečí......................................................................................50
4.6. Prevence před lesními požáry.........................................................................................50 4.6.1.
Preventivní lesnictví .............................................................................................51
4.6.2.
Řízení prevence v lesních terénech.......................................................................53
4.6.3.
Dotace a podpory ..................................................................................................54
4.6.4.
Regulace používání ohně při zemědělských aktivitách ........................................54
4.7. Sociální účast..................................................................................................................56 4.7.1.
Činnosti soukromníků...........................................................................................57
4.7.2.
Asociace pro ochranu lesa (ADF).........................................................................57
4.7.3.
Lokální skupiny první pomoci a ekvivalentní organizace ....................................58
4.7.4.
Poplatek za hašení lesních požárů ........................................................................59
4.8. Organizace a řízení .........................................................................................................60 4.8.1.
Organizace ............................................................................................................60
4.8.2.
Řízení Regionálního operačního centra COR.......................................................61
4.8.3.
Řízení Provinciálního operačního centra COP .....................................................61
4.8.4.
Autonomní policie ................................................................................................62
4.8.5.
Účast veřejného podniku EGMASA.....................................................................62
4.9. Klasifikace požárů ..........................................................................................................63 4.9.1.
Stupně potenciální síly požáru..............................................................................63
4.10. Vybudovaná zařízení ...................................................................................................64 4.10.1. Regionální operační centrum COR.......................................................................64 4.10.2. Provinciální operační centrum COP .....................................................................66 4.10.3. Centra ochrany lesa (CEDEFO) ...........................................................................68 4.10.4. Centra specializovaných brigád ............................................................................70 4.10.5. Letadlové dráhy ....................................................................................................70 4.10.6. Setkávací stanoviště..............................................................................................71 4.10.7. Zásobárny vody.....................................................................................................72 4.10.8. Dopravní síť ..........................................................................................................72 4.11. Systémy hlídkování a detekce, komunikační síť ..........................................................73 4.11.1. Systémy hlídkování a detekce...............................................................................73 4.11.2. Síť pevných hlídkovacích míst .............................................................................74 6
4.11.3. Systém Bosque......................................................................................................75 4.11.4. Mobilní hlídkování ...............................................................................................76 4.11.5. Vzdušné hlídkování ..............................................................................................76 4.11.6. Komunikační síť ...................................................................................................77 4.12. Lidské zdroje ................................................................................................................77 4.12.1. Personál, který se podílí na plnění Plánu INFOCA ..............................................78 4.12.2. Personál Rady ŽP..................................................................................................78 4.12.3. Personál podniku EGMASA.................................................................................79 4.12.4. Personál vzdušných prostředků ............................................................................80 4.13. Pozemní prostředky ......................................................................................................80 4.13.1. Nářadí k hašení .....................................................................................................80 4.13.2. Retardanty a výbušné hasící přístroje .............................. ………………...81 4. 13.3. Hasičská vozidla…………………………………………………………..81 4.13.4. Vozidla pro transport osob....................................................................................81 4.13.5. Speciální vozidla...................................................................................................82 4.13.6. Vybavení těžkou technikou ..................................................................................83 4.14. Vzdušné prostředky ......................................................................................................83 4.14.1. Úkoly vzdušných prostředků ................................................................................84 4.14.2. Vzdušné prostředky Plánu ....................................................................................84 4.15. Funkčnost Plánu ...........................................................................................................86 4.15.1. Denní příprava systému ........................................................................................86 4.15.2. Organizace hašení .................................................................................................87 4.15.3. Vyšetřování příčin požáru.....................................................................................89 4.15.4. Systém pohotovostního řízení při lesních požárech (SMEIF) ..............................90 4.16. Restaurace vypálených oblastí .....................................................................................90 4.16.1. Následky lesních požárů .......................................................................................90 4.16.2. Hodnocení škod způsobených požáry...................................................................91 4.16.3. Restaurace vypálených oblastí..............................................................................92 4.16.4. Legální prostředky k restauraci.............................................................................93 5. Diskuse...............................................................................................................................94 6. Závěr ..................................................................................................................................97 7. Resumé……………………………………………………………………………100 8. Použitá literatura…………………………………………………………………..102 9. Seznam tabulek a obrázků ................................................................................................104 7
1. Úvod V zemích jižní Evropy způsobuje největší škody v lesních ekosystémech oheň. Narůstá zde frekvence výskytu lesních požárů a zvyšuje se také hodnota ploch zasažených požárem. Pro lesy v oblasti Mediteránu (tedy i v severní Africe a na Blízkém Východu), nejsou v rámci ochrany lesa největším problémem hmyzí škůdci či fytopatogenní organismy, ale jsou to právě lesní požáry, které zde ročně podle různých zdrojů zasáhnou 600 000 až 1 000 000 ha lesa. Faktorem, který ovlivňuje velikost těchto čísel, je samozřejmě globální změna klimatu, která v oblasti Mediteránu způsobuje jednak postupné zvyšování průměrných teplot a snižování množství srážek a jednak klimatické výkyvy, kvůli kterým se objevují dlouhá období sucha, která samozřejmě zvyšují riziko vzniku požárů. Ovšem hlavní příčinou vzniku lesních požárů není příroda, ale z 95% je to člověk a jeho činnost (zemědělská, lesnická a rekreační). Velkým problémem v celé oblasti Mediteránu je nárůst populace, který způsobuje větší tlak na lesní půdu, neboť v některých oblastech se zvyšuje poptávka po zemědělské půdě na pěstování plodin a pro pastevectví a v jiných oblastech se zas zvyšuje poptávka po rekreační funkci lesa. Největším problémem v oblasti jižní Evropy je odchod lidí z vesnic za prací do měst. Zemědělské a lesní půdy tak zůstávají v mnoha případech opuštěné a neobhospodařované a zarůstají pionýrskými druhy křovin, což při vzniku požáru podporuje propagaci a intenzitu ohně a znesnadňuje jeho hašení. Lesní požáry způsobují významné ekonomické ale hlavně ekologické škody, viditelné především na vegetaci. Následkem požáru je vegetace poškozena či zcela zničena, snižuje se biodiversita, dochází ke ztrátě půdního krytu, což může vést k následné erozi, v nejhorších případech až k desertifikaci, tedy ke ztrátě biologického potenciálu půdy. Eroze je podporovaná i změnou textury půdy, ke které dochází právě působením vysokých teplot. Poškozené oslabené stromy bývají často napadány různými škůdci a chorobami, a proto je třeba je co nejrychleji asanovat, aby nedošlo k jejich šíření. Ekonomické škody hodnotíme jako přímé škody především na produkci řeziva a paliva, korku, pryskyřice a lovné zvěři a jako nepřímé škody na regulaci vodních toků, ochraně půdy, rekreačním využívání lesů atd. Definice lesního požáru je v různých zemích různá, což souvisí také s nesourodou definicí pojmu les čí lesní půda. Pokud ovšem tyto definice zobecníme,
8
získáme definici tuto: Lesní požár je požár, který se nekontrolovatelně šíří lesními terény a zasahuje vegetaci, která k tomu není určena. Tzn. že se za lesní požár nepovažuje vypalování pastvin či využívání ohně při jiných zemědělských či lesnických činnostech, pokud oheň nepřekročí hranice území, na kterém bylo toto využívání ohně zamýšleno a povoleno. Lesní požáry jsou v zemích Mediteránu stále větší hrozbou a proto je nutno se jim adekvátně bránit a bojovat proti nim. Mezi hlavní úkoly protipožární ochrany patří prevence, likvidace požárů a následná restaurace vyhořelých ploch. Prevence před lesními požáry zahrnuje jednak tzv. preventivní lesnictví, což znamená provádění činností zakládání, pěstování, zpřístupňování a těžby lesů s ohledem na nebezpečí vzniku a šíření se lesního požáru, a jednak hlídkování a detekci, tedy činnosti vedoucí k odhalení vzniku požáru, jeho lokalizaci a vyslání alarmu do příslušných operačních center, kde se vyhodnotí adekvátní opatření pro rychlé uhašení požáru. Likvidace požáru
zahrnuje
sérii
plánovaných
zákroků,
které
provádějí
profesionálové
pomoci disponibilních prostředků za účelem uhašení ohně. Po uhašení požáru probíhá na obvodu uhašené zóny kontrola, aby nedošlo k dalšímu vznícení a šíření ohně. V posledních letech se také klade stále větší význam restauraci vyhořelých oblastí, která zahrnuje jednak obnovení vegetačního krytu nejlépe přirozenou cestou pionýrskými dřevinami a jednak v nutných případech vybudování hydrologických protierozních staveb. Nejspíš z toho důvodu, že lesní požáry u nás nejsou tak závažným škodlivým činitelem a touto problematikou se proto v ČR zabývá jen málo lidí, nebyla doposud v českém jazyce publikována žádná kniha či odborná práce o lesních požárech v oblasti Mediteránu, tedy oblasti, kde je vypracování adekvátních protipožárních opatření na ochranu lesa již dlouhou dobu v popředí zájmů lesníků a ochránců přírody. I proto jsem využila možnosti seznámit se s lesními požáry blíže v Andalusii na Córdobské univerzitě a použít nabyté poznatky k vypracování této diplomové práce, která je vlastně rešerší cizojazyčné literatury o lesních požárech. Cílem této práce je popsat problematiku lesních požárů v jižní Evropě (příčiny a riziko vzniku požárů, protipožární opatření, systém prevence, souhrn hasební techniky atd.) a přiblížit ji tak v případě zájmu širší lesnické veřejnosti v českém jazyce. A protože se protipožární systémy ochrany lesa v zemích jižní Evropy (potažmo v celé oblasti Mediteránu) a jejich nižších správních jednotkách od sebe odlišují různým stupněm propracování i různými postupy v boji a prevenci, je v této práci popsán 9
konkrétní systém protipožární ochrany lesa v autonomní oblasti Španělska, Andalusii. Základním nástrojem řízení boje proti lesním požárům je tzv. Plán INFOCA, tedy Plán boje proti lesním požárům v Andalusii, který v roce 2003 získal cenu Batafuegos de oro za nejlepší výsledky v oblasti likvidace požárů, a tak je právem považován za nejlepší disponibilní protipožární plán v celém Španělsku. Vzhledem k tomu, že by se na naší fakultě měl otevřít nový obor Tropické a subtropické lesnictví, myslím si, že by se tato práce dala použít i jako studijní pomůcka v některém z nových předmětů, týkajících se protipožární ochrany lesa.
10
2. Metodika Tato práce má rešeršní charakter, tzn. že byla vypracována pomocí informací týkajících se problematiky lesních požárů, vyhledaných v různých literárních zdrojích. Kapitola Literární přehled se snaží přiblížit problematiku lesních požárů jednak v celosvětovém měřítku a jednak na poměrech celé oblasti Mediteránu. K vypracování této kapitoly byla použita obsáhlá kniha La defensa contra incendios forestales, fundamentos y experencias, konkrétně část Parte I: El fenómeno de los incendios forestales, napsaná Ricardem Vélezem. Dále byla použita řada článků publikovaných v časopise Unasylva, vydávaném
organizací
FAO,
dostupných
na
World
Wide
Web:
http://www.fao.org/documents/, a dále pak dokumenty prezentované na různých konferencích o lesních požárech (II. mezinárodní symposium o politikách, plánování a ekonomii v boji proti lesním požárům, Córdoba 2004; Konference o veřejných politikách, které ovlivňují lesní požáry, Řím 1998) , dostupné na World Wide Web: tamtéž. Kapitola Výsledky obsahuje popis konkrétního systému protipožární ochrany v jižní Evropě na příkladu Andalusie, který je podrobně popsán Plánem INFOCA. K sestavení této kapitoly bylo čerpáno především z knižní podoby prezentace Plánu INFOCA 2003, kterou vydala Junta de Andalucía k příležitosti získání ceny Batafuegos de oro 2003, a pro přehlednost bylo také využito členění kapitol této publikace. Další informace o Plánu INFOCA byly získány na World Wide Web: http://www.juntadeandalucia/medioambiente/incendios/, kde jsou dostupné další prezentace (ve zkrácené formě) Plánu INFOCA z let 2002, 2003, 2004. Pro pochopení celého protipožárního systému Andalusie byly použity také přednášky z předmětu Lesní požáry od Prof.Dr.F. Rodríguez y Silva. Do kapitoly Diskuse bylo zařazeno srovnání Plánu INFOCA s obdobným protipožárním regionálním plánem Sicílie, k němuž bylo využito diplomové práce studentky C. Quesada Fernández z roku 2003: Análisis comparativo entre los sistemas antiincendios forestales en Italia meridional y Andalucía.
11
3. Literární přehled 3.1. Oheň v lesních ekosystémech světa 3.1.1. Datová základna Abychom lépe pochopili fenomén požáru, je potřeba na něj pohlédnout z globální perspektivy. Prvním problémem se ale při porovnávání dat stává věrohodnost a komplexnost dat z některých částí Země. Například v evropské části Mediteránu jsou data vcelku kompletní a detailní, oproti tomu ale země Afriky, Asie a Jižní Ameriky teprve začínají používat nových technologií detekce a získávat tak pomoci nich důležitá data (Vélez, 2000). Následující tabulka nám vzhledem k necelistvosti dat pouze ilustruje velikost území zasažených lesními požáry ve světě. Tab. 1 Průměrná roční plocha zasažená lesními požáry v letech 1981 - 1990 Region
Počet zemí s daty
Severní a střední Evropa Mediteránní Evropa Severní Amerika Severní Afrika Blízký Východ Asie Latinská Amerika Celkem
14 8 2 3 6 6 8 47
Lesní plocha (1000ha) 72 498 77 900 734 476 9 508 21 115 1 522 259 421 215 2 858 971
Spálená plocha (1000ha) 9,36 437,65 3 201,44 39,84 16,13 1 591,26 1 436,90 6 732,62
% spálené lesní plochy 0,01 0,56 0,44 0,42 0,08 0,10 0,30 0,24
3.1.2. Příčiny vzniku požárů Boreální lesy Většina požárů v Kanadě a na severu Eurasie vzniká kvůli bleskům vyskytujícím se během krátkého léta. V Kanadě se pak většina z nich šíří rozlehlou neobydlenou krajinou a nehasí se, neboť se očekává, že se les obnoví sám přirozenou obnovou v přijatelné lhůtě. Proti požárům se zasahuje jen směrem na jih od 55 rovnoběžky, kde je nejvyšší hustota zalidnění. Na Sibiři se proti požárům zasahuje pouze v zónách, kde se provádí lesní hospodaření.V oblasti Baltského moře se požáry moc neobjevují, neboť sucha nejsou tak častá (Vélez, 2000).
12
Lesy mírného pásma – Severní Amerika od jihu Kanady po Střední Ameriku V horských oblastech je nejčastější příčinou požárů blesk, v urbanizovaných oblastech je to z důvodu nedbalosti a taktéž se zde objevuje fenomén žhářství. 25 – 30% požárů v USA je úmyslných (Vélez, 2000). Lesy Střední Ameriky a Karibiku Jedná se o oblast, kde v podstatě všechny požáry vznikají úmyslně. Mluvíme zde o zachování neolitické techniky zemědělství zakořeněné v tradiční mentalitě, ale dané také přírodními a sociálními poměry. V Mexiku, Guatemale, Hondurasu se pro pěstování kukuřice až dodnes používá stará technika indiánů: V lednu až únoru se kamennými sekerami kácí stromy a keře. V období sucha, mezi březnem až květnem, se tyto pokácené zbytky nechávají hořet, popel se pak rozpráší po celé ploše a s příchodem prvních dešťů se seje kukuřice. Takto odlesněná parcela se užívá 3-4 roky. Pak už je ale půda vyčerpaná a rolníci proto vykácí a zúrodní jinou. Jedná se o tzv. migrační zemědělský systém, kdy rolník používá nejprimitivnější nářadí, neboť nemá žádný kapitál k investici. Jde mu pouze o zajištění potravy pro něj a jeho rodinu a jejich přežití. V mnoha případech se vypalování realizuje s vědomou nedbalostí, aby oheň zasáhl větší plochu. Cílem je les oslabit a získat tak oprávnění k těžbě či k převodu parcely z lesní půdy na zemědělskou. Zákony totiž povolují kácení z důvodů sanace, ale limitují ty, z nichž má člověk nějaký zisk (prodej dříví), za ty se pak platí daň. Dále zákony zakazují přeměnu lesní půdy na zemědělskou půdu, s výjimkou zániku porostu (Vélez, 2000). Deštný prales v Amazonii Také tady se oheň používá k přeměně lesa na pastviny a zemědělské půdy. Savany jižní polokoule Pampy Jižní Ameriky, pouště jižní Afriky a australské buše jsou každoročně zasaženy enormními požáry. Ohně zakládá místní venkovské obyvatelstvo, aby se udržely travnaté formace využívané jak lesní faunou tak i velkými stády ovcí a krav (Vélez, 2000). Subsaharské savany Tato oblast mezi Saharou a tropickým lesem od pobřeží Atlantiku až po Indický oceán je pokryta travnatou vegetací dosahující výšek až 4m. Tyto formace jsou
13
vypalovány místními kočovníky během periody sucha (říjen až březen). K vysušování trávy a propagaci ohně přispívá i harmattan1 , který vane ze Sahary. Jestliže se vypalování realizuje na začátku periody sucha, znovurašení trávy je rychlé a intenzivní, neboť se využívá zbylá vlhkost půdy. Ale pokud se realizují později a tráva již znovu nevyraší, půda zůstává obnažena a vystavená větrné erozi (Vélez, 2000). Jihovýchodní Asie Vysoká hustota obyvatelstva vede k odlesňování za účelem získávání zemědělské půdy. Opět se k tomu využívá oheň, jako tomu bylo již od počátků lidstva. Požáry jsou v podstatě uhašeny až s příchodem vlhkých monzunů. Pokud se ale jejich příchod zpozdí, dochází k závažným katastrofám. V roce 1983 zasáhly požáry na ostrově Borneu 3 500 000ha lesa, v roce 1997 pak více než 2 000 000ha (Vélez, 2000). Čína Data pocházející z této enormní země nejsou moc detailní. Velký požár z roku 1987, který byl na severu země (hranice se Sibiří) zničil víc než 1 000 000ha lesa, zabil stovky osob, zničil domy, stáda, způsobil velké ekonomické ztráty (Vélez, 2000).
3.2. Lesní požáry v oblasti Mediteránu 3.2.1. Datová základna V zemích mediteránu jsou lesní požáry hlavní příčinou ničení lesů. Každý rok zde postihne lesy na 50 000 požárů, které zasáhnou 700 000 až 1 000 000ha lesa (Vélez, 2000). Při hodnocení a srovnávání dat zemí Mediteránu (Tab.2 - 5) můžeme tuto oblast rozdělit na zónu Severní a Západní ( Portugalsko, Španělsko, jižní Francie, Itálie a Řecko) a na zónu Jižní a Východní (Maroko, Alžír, Tunis, Albánie, Turecko, Izrael, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna, Makedonie a Kypr atd.). Není ovšem snadné srovnávat data všech těchto oblastí, neboť u mnoha zemí nejsou kompletní a systémy hodnocení škod nejsou jednotné. Nicméně získáme alespoň představu o velikosti problému (Vélez, 2000). Hlavní rozdíl mezi těmito 2 oblastmi spočívá v tom, že v zóně Severní a Západní je frekvence a vliv požárů výrazně vyšší než v zóně Jižní a Východní. (Tab.6) 1
Horký, suchý a prašný vítr, který vane v zimě ze Súdánu (dle Všeobecná encyklopedie Diderot, 1999). 14
Index rizika ( počet lesních požárů/10 000ha) v oblasti Jižní a Východní je vždy nižší než 1 na každých 10 000 ha lesní plochy, zatímco v oblast Severní a Západní je vždy vyšší než 2. Závažnost, tedy procento ročně spálené lesní plochy, je v průměru v oblasti Severní a Západní vyšší než 1%, naopak v oblasti Jižní a Východní se udržuje pod 1 %. Tab. 2 Počet lesních požárů v Mediteránu v letech 1981 – 1990 Země Portugalsko Španělsko Francie Itálie Jugoslávie Řecko Turecko Kypr Sýrie Libanon Izrael Jordánsko Libye Tunis Alžír Maroko
1981 6 680 10 878 5 173 14 503 768 1 159 982 82 731 90 920 1 584 230
1982 3 567 6 545 5 308 9 557 1 066 1 045 951 97 1 117 58 760 638 180
1983 4 503 4 791 4 659 7 956 1 088 908 968 55 1 233 73 3 1 410 990 350
1984 6 377 7 224 5 672 8 482 729 1 284 1 433 76 908 48 3 1 210 562 210
1985 12 238 3 732 18 664 1 514 1 442 1 793 74 834 41 3 80 747 250
1986 4 348 7 570 2 646 9 388 501 1 082 1 526 50 577 110 180
1987 6 977 8 679 2 115 11 972 746 1 266 1 310 62 1 035 180 150
1988 5 643 9 247 2 837 13 542 668 1 898 1 367 86 1 354 160 280
1989 20 155 20 593 6 743 6 456 408 1 284 1 633 66 1 024 60 200
1990 18 507 12 474 5878 9 479 1 327 1 322 1 725 64 1 133 120 180
Tab. 3 Plocha zasažená lesními požáry (ha) v Mediteránu v letech 1981 - 1990 Země 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 Portugalsko 89 793 39 614 47 813 52 709 146 255 99 522 76 268 22 435 126 235 129 839 Španělsko 298 288 152 903 108 100 165 119 484 476 264 887 146 662 137 734 426 568 202 825 Francie 27 711 55 145 53 729 27 203 46 628 45 347 10 393 6 701 75 566 72 696 Itálie 242 218 130 239 223 728 78 326 189 898 86 420 120 697 186 405 95 161 195 319 Jugoslávie 12 170 19 349 20 585 10 314 42 791 24 563 24 563 14 896 6 394 25 300 Řecko 81 417 27 372 19 613 33 655 105 450 24 514 46 315 110 501 42 363 38 594 Turecko 5 470 4 017 3 556 7 358 26 007 11 037 10 746 17 032 12 348 13 000 Kypr 371 7 512 3 718 3 771 4 965 1 749 1 550 4 083 1 485 1 452 Sýrie *2 120 *2 120 *2 120 *2120 *2 120 Libanon *1 200 *1 200 *1 200 *1200 *1 200 Izrael 2 359 3 441 4 788 1 740 1 740 671 3 782 14 615 6 315 5 850 Jordánsko 783 215 319 139 38 *190 *190 *190 *190 *190 Libye 1 3 43 Tunis 376 1 613 4 139 1 287 410 460 1 910 3 020 150 870 Alžír 33 516 9 381 221 367 4 731 4 668 21 540 23 300 27 760 3 240 28 050 Maroko 1 707 1 818 17 730 1 423 1 888 1 860 680 422 820 2 120 * roční průměr Tab. 4 Počet lesních požárů v Mediteránu v letech 1991 – 1997 Země Portugalsko Španělsko Francie Itálie Jugoslávie* Řecko Turecko
1991 21 874 13 284 3 888 11 965 284 858 1 445
1992 16 983 15 895 4 008 14 545 438 2 582 2 110
1993 16 105 14 241 5 850 13 380 583 2 546 2 547
15
1994 21 432 19 263 4 747 10 559 2 553 -
1995 31 236 25 827 6 959 7 377 1 572 -
1996 29 078 16 772 10 703 9 093 1 992 -
1997 24 429 22 319 7 230 17 819 3 118 -
Kypr Sýrie Libanon Izrael Jordánsko Libye Tunis Alžír Maroko
47 1 170 92 1 122 247
18 1 170 179 182
16 1 170 206 187
138 417
-
-
-
1995 169 612 143 484 18 118 46 466 5 662 27 202 4 791 70 8 295 58 7 018
1996 83 405 59 825 14 341 57 986 12 315 25 310 14 992 116 6 488 1 864 1 185
1997 26 068 98 503 20 500 103 015 52 373 -
*Bosna, Chorvatsko, Slovinsko, Makedonie Tab. 5 Plochy zasažené požárem (ha) v Mediteránu v letech 1991 - 1997 Země 1991 1992 Portugalsko 182 486 46 015 Španělsko 259 418 104 592 Francie 10 130 16 607 Itálie 99 860 109 470 Jugoslávie* 5 248 11 661 Řecko 13 046 71 410 Turecko 7 642 12 312 Kypr 108 9 Sýrie Libanon Izrael 8 927 8 927 Jordánsko Libye Tunis 322 1 296 Alžír 11 735 Maroko 3 965 2 579 * Bosna, Chorvatsko, Slovinsko, Makedonie
1993 49 930 89 267 17 113 191 396 22 027 48 800 13 734 69 8 927 1 984 3 078
1994 77 323 437 635 24 996 68 828 14 924 57 908 20 997 178 3 785 5 640 6 072
Tab. 6 Riziko a závažnost lesních požárů v Mediteránu Země Riziko* Závažnost** 1. Severní a Západní zóna Portugalsko 60 3,0 Španělsko 6 0,8 Francie (jih) 15 0,9 Itálie 18 1,8 Řecko 3 0,6 2. Jižní a Východní zóna Maroko 0,2 0,05 Alžír 1,0 0,20 Tunis 0,2 0,40 Albánie 0,9 0,02 Turecko 0,6 0,06 Izrael 40,0 3,00 Jugoslávie 6,0 1,30 Kypr 3,0 1,60 *Riziko: počet lesních požárů/10 000 ha lesní půdy ** Závažnost: plocha zasažená požárem/lesní plocha (%)
Je třeba si uvědomit, že meteorologické podmínky (sucho a kontinentální větry) přispívají ke vzniku a propagaci ohně v celé oblasti Mediteránu s malými variacemi
16
mezi východem a západem podle režimu větrů od Atlantiku a větrů z Východu (Vélez, 2000). Ovšem požáry nevznikají pouze působením meteorologických faktorů, ale jsou také indikátorem socioekonomických rozdílů mezi jednotlivými oblastmi a jejich stupněm rozvoje. Tím je také dán rozdíl v počtu požárů, rozlohou ploch zasažených požárem, rizikem a závažností požárů ilustrovaný v předchozích tabulkách (Tab.2 – 6). Je zřejmé, že nejvyšší počet lesních požárů a největší vypálené plochy se vyskytují v severozápadní oblasti Mediteránu ( Španělsko,Portugalsko, Itálie, Francie, Řecko), odkud se ovšem tento fenomén vysokého počtu požárů šíří směrem na východ, do zemí, které chtějí vstoupit do EU (Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko, Turecko, Izrael) a kde se mění i socioekonomické poměry (Vélez, 2004).
3.2.2. Faktory ovlivňující vznik a propagaci požárů Faktory meteorologické Klima oblasti Mediteránu je pro lesní požáry velmi důležitým faktorem. Léta jsou dlouhá (od června až do října, někdy i déle), prakticky bez deště, a průměrné denní teploty často o mnoho vyšší než 30 OC snižují vlhkost mrtvé rostlinné hmoty pod 5%. V těchto podmínkách stačí jen jedno malé ohnisko tepla (blesk, jiskra, špaček od cigaret atd.) k rozpoutání velkého požáru. Spolu s teplem a chybějící vlhkostí je rozhodujícím meteorologickým faktorem vítr. Letní vnitrozemní větry, charakteristické svou rychlostí a schopností vysušovat, snižují atmosférickou vlhkost pod 30% a přispívají tak k propagaci ohně (Vélez, 2000). Začíná se taky pozorovat zvyšování výskytu jinak v Evropě vzácných suchých bouří v obdobích zvýšeného nebezpečí, které mohou zapříčinit vznik velkých požárů na několika místech zároveň (Vélez, 2004). Klimatické podmínky, zvláště drsné v posledních decéniích, způsobují zhoršování situace. Ještě v 60.letech bylo klima Mediteránu mírné a srážky byly poměrně rovnoměrně rozloženy, ale už od 80.let jsou pro tuto oblast charakteristická dlouhotrvající sucha (Vélez, 1990). Faktor lesní vegetace jako hořlavý materiál Nejrozsáhlejší zalesněné plochy Mediteránu jsou tvořeny porosty borovic. Pinus halapensis je nejvíce rozšířena na pobřeží Španělska, Francie, Itálie, Řecka, Turecka,
17
Maroka, Alžíru a Tunisu; Pinus pinea, Pinus pinaster a Pinus nigra na západě Mediteránu a Pinus brutia na východě Mediteránu. Tyto rostlinné druhy se přizpůsobily místním podmínkám a v mnoha případech během svého reprodukčního cyklu oheň potřebují ( např. otevření šišek působením intenzivního tepla). Tyto druhy mají také zvýšený obsah pryskyřice a esenciálních olejů, které jsou extrémně hořlavé. U ostatních sklerofilních, stálezelených, neopadavých druhů jako jsou Quercus ilex, Q.suber, Q.coccifera se vyvinuly adaptační mechanismy pro rezistenci vůči ohni. Tak například Q.suber má charakteristickou silnou borku, která účinně chrání kambium a zajistí tak odolnost vůči sporadickým požárům. Dále pak mají duby hojné spící pupeny, které zajišťují znovu vyrašení v případě poničení vnější části stromu ohněm. Ovšem tyto adaptace nefungují jako obrana stále. Po několika požárech jsou stromy oslabeny a umírají a jsou nahrazovány křovitými formacemi, které nejsou vůči ohni odolné, ale naopak jsou typicky hořlavé. Jedná se například o porosty druhů Cistus, které produkují semena s hrubým obalem či se rozmnožují dlouhými, lehce obnovitelnými kořeny. Tento přirozený vývoj flóry v oblastech zasažených požárem je třeba využívat při restauracích, které navrhují lidé. Musí se při ní využívat pionýrských druhů, hlavně borovic, bez kombinace s jinými druhy (Vélez, 2000). Socioekonomický faktor Jde o další důležitý faktor, který má vliv na zvýšení nebezpečí požárů. Socioekonomický vývoj regionu zapříčinil všeobecný zánik pastevectví a odstraňování dříví a křoví z lesa. Následkem toho vzrůstá hořlavost lesa, ve kterém se tak nachází dostatek materiálu pro vznik a hlavně propagaci ohně. Toto je velkým problémem soukromých lesů s nízkou rentabilitou, které jsou zanedbávány až do doby jejich vykácení, tedy po celou dobu jejich růstu. Tento problém je závažnější na severních březích Mediteránu než na jižních. Tam vesnické obyvatelstvo doposud vlastní a chová velký počet dobytka, který pastvou redukuje souvislost lesních ploch, a lidé zde doposud využívají dříví a jiné přírodní produkty v domácnosti, čímž v podstatě les přirozeně čistí například od mrtvé dřevní hmoty, která má vysokou hořlavost. Kromě toho tito obyvatelé vnímají lesní požáry jako přímou hrozbu pro jejich životní podmínky a tak jsou při využívání ohně opatrnější. Výskyt požárů zde proto setrvává na stálé úrovni (Alexandrian, 1999).
18
Další příčinou požárů, hlavně v evropských oblastech Mediteránu, byl odchod obyvatelstva z vesnic. Uvádí se, že v roce 2000 žilo ve městech v evropském Mediteránu již 90% celkové populace. Velké plochy plodné půdy hlavně v horách tak zůstaly opuštěné a jsou spontánně kolonizovány křovitými formacemi a přírodními porosty borovic (Velez,2004). Aktuální situaci v evropských zemích Mediteránu můžeme charakterizovat těmito fakty (Vélez, 2000): •
Vylidňování venkovů a stěhování především mladých lidí do měst
•
Opuštění tradičních vesnických činností následkem vylidnění
•
Tendence ustoupení využívání lesa jako zdroje primárních materiálů či jeho viditelné snížení. Například produkce pryskyřice je prakticky paralyzována, produkce dřeva se omezuje na druhy vyšší kvality či rychlerostoucí druhy; produkce korku se udržuje pouze tam, kde existuje pracovní síla bez jiných alternativ.
•
Tradiční využívání lesů k pastvě a ke sbírání dříví k topení
je pouze
zbytkové. •
Narůstá rekreační využívání lesa, jak pro turismus tak i pro lov a rybolov.
•
Nepřetržitý nárůst konfliktů na rozhraní město – les.
Jak je vidět, socioekonomické důvody mění vzájemné vlivy mezi vesnickým a lesnickým využíváním lesa (rozhraní les a zemědělské pozemky) a mezi aktivitami lesnickými a městskými (rozhraní les – město). Vznikají nové konflikty nebo se ty staré modifikují a navenek se projevují různými způsoby. Jeden z projevů je právě i vznik požárů, který je podle statistik stále více častý a závažnější. Konflikty na rozhraní les – zemědělské pozemky •
Přeměna lesní půdy na zemědělskou
Tento problém se týká užívání ohně za účelem eliminace lesní vegetace a její následné
nahrazování
zemědělskými
plodinami,
tedy
přeměna
půdy
lesní
na zemědělskou. Obecně zákony nepřipouštějí převod veřejných lesních pozemků na pozemky plnící jinou funkci. Lesní zákony různých zemí zajišťují užívání lesa pro ochranu půdy. Ke změně využívání půdy se musí žádat o povolení a musí se prokázat, že změnou využívání pozemku se tato ochrana půdy zachová. Aktuální tendencí ale není poptávka
19
po půdě. Poptávka po půdě je pouze tam, kde lze použít zavlažovací systém (například plantáže citrusů na Krétě a v autonomní oblasti Valéncia ve Španělsku). Také politika EU zasahující proti přebytkům způsobuje zastavení poptávky po další zemědělské půdě a zúrodňování lesních půd, které mají normálně nízkou produkci danou kvalitou půdy a sklonem terénu (Vélez, 2000). Na závěr tedy můžeme říct, že tento problém má tendenci vymizet. •
Opouštění půdy
Opouštění půd dává prostor invazi lesních druhů v procesu, který by způsobil přirozenou regeneraci lesů Mediteránu. Problém je ale v tom, že invazí se hromadí lesní vegetace jako hořlavý materiál, což opět zvyšuje riziko vzniku požárů. Ve většině zemí legislativa nařizuje vlastníkům redukci lesní vegetace a poskytuje na to i podpory. Ve Španělsku je navíc v rámci preventivního pěstování lesů nařízena konstrukce protipožárních ploch a pásů. Problémem ale je to, že proces zanedbávání lesních půd je mnohokrát rychlejší než současné politiky různých zemí, bojující proti lesním požárům, a lesy tak ztrácejí vlastníky, kteří by o podpory mohli žádat (Vélez, 2000). •
Využívání ohně při pastevectví
Konflikt se týká používání ohně k udržení travnatých porostů a k eliminaci dřevnatého porostu. Obecně ve všech zemích legislativa zakazuje rozdělávat oheň v lesních porostech a přilehlých pásech ( ve Francii má tento pás 200m, v Portugalsku 300m a ve Španělsku 400m). Mimo tuto zónu se může rozdělávat oheň jen po obdržení povolení, které jsou udělovány dle indexu nebezpečí od Lesních správ. Existují také období, ve kterých se oheň nemůže rozdělávat v žádném případě. Problémem ale je, že lidé, kteří v lesních oblastech zůstávají, jsou vyššího věku, ztrácejí síly a nechtějí změny. Proto vypalování provádějí stejně jako kdysi, ale již nejsou tak opatrní a často tak toto vypalování přeroste v nekontrolovatelnou katastrofu, při které umírají i oni samotní (Vélez, 2000). •
Systematické pálení zemědělských zbytků
Problém se týká využívání ohně k eliminaci zbytků po zemědělské sklizni a k přípravám půdy pro novou síji. Jedná se o tradiční postup na pozemcích určených k pěstování obilovin. Oheň se ale využívá i k eliminaci plevele.
20
Legislativa je ve všech zemí obdobná jako u vypalování pastvin. Problém vzniku požárů je opět způsobován nedodržováním pravidel, které zákon stanovuje a které jsou specifikovány v povoleních k vypalování. Tendence je taková, že každoročně intenzita tohoto pálení roste a tak je ničena organická hmota a je třeba hnojit. I proto je zaváděna politika vzdělávání, která se snaží poukázat na nevýhody vypalování na produktivitu půdy. Například ve Španělsku v autonomní oblasti Navarra se snaží tento fakt podporovat prostřednictvím prémií, které jsou udělovány těm zemědělským podnikům, které vypalování odmítají (Vélez, 1998). •
Zakládání a pěstování lesů
Tento problém vychází ze samotného využívání lesů k produkci dříví, korku, pryskyřice atd. Jde o to, že v mladších porostech je vegetace velmi hustá a hořlavá a požár se jí šíří velmi rychle. V dalších růstových fázích porostů se proto musí pravidelně provádět preventivní pěstební zásahy. Zákony různých zemí se k zalesňování staví různě. Například v Itálii byla v jednotlivých regionech vydána pouze ustanovení, ve kterých je doporučována náhrada druhů velmi hořlavých za druhy méně hořlavé. V Portugalsku je nařízeno, že porosty jehličnanů a eukalyptů nemohou tvořit lesní porosty o ploše větší než je 100 ha a navíc musí být v porostech vysazovány pásy listnatých dřevin, které jsou méně hořlavé. Zákony ale nejsou příliš konkrétní, není v nich zahrnuto hodnocení modelů lesní vegetace jako hořlavého materiálu, ani se v nich nemluví o konceptu zápalnosti dřevin (Vélez, 2000). Konflikty na rozhraní les – městská sídla (Vélez, 2000) •
Obsazování zemědělských a lesních půd městskými sídly
Tento problém se týká zrychleného rozpínání městských zón, přičemž jsou jako první obsazovány okrajové zemědělské půdy a následně vzdálenější půdy lesní. Vzdálenost od městského jádra v dnešní době účinného systému transportu není limitujícím faktorem. V tomto případě může být záminkou pro vznik požáru legislativa limitující změnu využívání půdy (převod).Ve skutečnosti to ale takto v žádné zemi Mediteránu není, neboť zde funguje „princip trvalosti“. To znamená, že pokud dojde ke ztrátě
21
vegetace prostřednictvím požáru, musí být tato vegetace obnovena. Není povolena změna využívání půdy. Nicméně už mnoho let média posilují představu, že se požáry používají k novému osidlování terénů. Například v roce 1998 se trvalo na tom, že příčinou požárů v okolí Atén byl právě důvod získání nových stavebních parcel. V Itálii je zcela zakázáno osidlování vypálených zón. Oproti tomu ve Francii a Španělsku neexistuje takový omezující zákaz, ale les, který hoří, zůstává i nadále lesem, podle lesních zákonů obou zemí. Změnu využívání půdy stanovují příslušné správy s ohledem na Zákon č.90/85, z 23.ledna 1990 ve Francii a Zákon o půdě z roku 1976 ve Španělsku. Závěrem tedy můžeme říci, že podle veřejného názoru je tento důvod hlavní příčinou vzniku požárů , ale není podložen žádnými prokazatelnými daty. Proto by mělo být toto téma prošetřeno a prověřeno, zda je tato situace vůbec reálná. •
Expanze využívání lesů k rekreaci
Nebezpečí spočívá ve zvyšujícím se počtu návštěvníků lesa, kterým se zvyšuje i možnost podpálení lesa kuřáky, neopatrným užíváním ohně a rozděláváním ohňů. Také lovci používají oheň pro vyhánění zvěře z lesa. Legislativa všech zemí je v tomto případě analogická. Pro rozdělávání ohně platí stejná pravidla jako při vypalování pastvin, je zakázáno odhazovat zapálené cigarety, je možno omezit pohyb v lese. Aby byly tyto normy účinné, je třeba zvýšit hlídkování a limitovat pohyb v lese. Například ve Španělsku se dávají na lesní cesty zábrany. V 60. a 70. letech se zde také budovaly stavby pro pořádání grilování v lesích. Od této praktiky se ale ustupuje, funkční stavby se bourají a zcela se zakazuje rozdělávání ohně v lesích. •
Zbavování se odpadků pálením
Tento problém se vyskytuje především ve středních a malých městech, kde tento způsob zbavování se odpadků pálením setrvává a často se stává, že se oheň rozšíří a vznikne požár. Proto legislativa různých zemí udává normy správného umístění popelnic ( vzdálenost od lesa; překážky, které musí být mezi lesem a popelnicemi atd.) Konflikty, které nemají souvislost s využíváním půdy (Vélez, 2000) •
Msty
V tomto případě se oheň stává nástrojem ke způsobení škody určité osobě či osobám z nějakého osobního důvodu a nebo to může být důvod úplně jiný. Například pokud lovec nedostane lovecké povolení, mstí se tím, že zapálí les.
22
Každopádně je ale úmyslné zapálení lesa v legislativách všech zemí trestný čin. Ve Francii může viník dostat trest 5 – 10 let ve vězení a pokutu od 5000 – 200 000 francouzských franků.Ve Španělsku se může dostat do vězení až na 20 let. •
Zločinnost
V tomto případě se požár používá k zamaskování nějakého jiného zločinu. Používají ho například pytlácianebo zde můžeme zařadit i požár, který vlastník založil, aby získal peníze na znovuzalesnění tohoto pozemku.
3.2.3. Příčiny lesních požárů Znalost a analýza příčin lesních požárů vytváří základní nástroj pro určení preventivních opatření vedoucích k zamezení vzniku a znesnadnění propagace požárů.Obecně při analyzování příčin LP dělíme tyto do dvou skupin, příčiny strukturální a příčiny přímé. Strukturální příčiny Tyto faktory samy o sobě nedávají vznikat lesním požárům, ale mohou výrazně ovlivnit jejich chování a konečnou závažnost této katastrofy. Patří mezi ně: klimatologické podmínky regionu, charakteristiky vegetace, orografické podmínky, akumulace vegetace v lesích, nevhodné využívání ohně na venkově, absence podpůrných infrastruktur (protipožární plochy a pásy), tlak turistiky na lesní prostředí, velké teritoriální rozprostření (lesní zóny jsou často velmi vzdáleny od hlavních cest, což zpomaluje prostředky hašení), sezónnost výskytu lesních požárů (je těžké udržet adekvátní strukturu personálu, pro který je dostatek práce v podstatě jen v letních měsících). Přímé příčiny Jsou to takové příčiny, které přímo způsobí vznik požárů. Klasifikují se jako: přírodní a antropogenní (z nedbalosti, náhodné, úmyslné či neznámé) •
Přírodní příčiny V oblasti Mediteránu jde pouze o blesky, které zasáhnou les a zapálí vegetaci.
•
Příčiny vzniku z nedbalosti K těmto příčinám se řadí využívání ohně v lesích a okolních zónách, které dají
vzniknout neúmyslným požárům jako následek nedodržování potřebných preventivních opatření. Patří zde vypalování pastvin, využívání ohně k jiným zemědělským
23
činnostem, využívání ohně při lesnických činnostech, rozdělávání ohňů turisty, odpadky, kuřáci a jiné. •
Nehody Pokud výše uvedené příčiny dají vzniknout požáru i přes dodržení preventivních
opatření stanovených platnou normou, hodnotí se tyto příčiny jako nehoda a nejsou proto hodnoceny jako trestný čin, ani za ně nejsou vyžadovány žádné sankce. •
Příčiny úmyslné Zde se jedná o požáry, které někdo založil s cílem zničit existující vegetaci.
Většinou se jedná o požáry, které způsobily velké škody, neboť je pachatelé založili v těžko přístupných oblastech a většinou pak v noci, kdy jsou stížené podmínky pro ničení ohně. •
Neznámé příčiny Pokud se neurčí příčina vzniku požáru během určitého vyšetřovacího období,
hodnotí se pak jako příčina neznámá. Na rozdíl od jiných částí světa, kde je vysoké procento požárů přírodního původu (hlavní příčinou bývá blesk), je oblast Mediteránu charakteristická vysokým výskytem požárů, jejichž příčinou je člověk a jeho činnost. Přírodní příčiny požárů tvoří pouze malé procento vzniku všech požárů ( 1 – 5% dle země) a to pravděpodobně absencí klimatického fenoménu suchých bouří (Alexandrian, 1999). Pokud ale požár příčinou blesku vznikne, pak většinou v nějakých odlehlých oblastech a škody pak bývají vysoké. Například roku 1979 způsobil blesk požár v Ayora-Enguera (Španělsko), kde shořelo 30 000 ha lesa (Vélez, 1998). Další obecnou charakteristikou Mediteránu je velká míra požárů vzniklých z neznámých příčin. Téměř ve všech zemích jde o většinu požárů: 56% je průměr států Francie, Itálie, Portugalsko, Španělsko, Řecko; 50 – 77% požárů neznámých příčin mají ve většině ostatních zemí Mediteránu (Kypr, Izrael, Maroko, Tunis, Turecko). Nicméně jsou zde i takové země, které mají poměrně nízké procento požárů neznámých příčin (25 – 47%), jako jsou například Chorvatsko, Portugalsko a Řecko (Alexandrian, 1999). Mezi nejčastější známé příčiny požárů ve všech zemích patří nedbalost a nehody, kromě Turecka, kde je nejčastější příčinou úmysl (Vélez, 1990). Nehody jako příčiny jsou v různých zemích různé. Některé jsou spojeny s existencí pevných zařízení (elektrické vedení, železniční dráhy, kontejnery s odpadky), jiné mají zase přímý vztah k lidské činnosti (Alexandrian, 1999). 24
Významnou příčinou požárů jsou pastevci, kteří vypalují lesy a pastviny pro podporu růstu trávy a pupenů pro jejich dobytek. Další častou příčinou jsou zemědělci, kteří pálí odpad ze sklizní. Pokud se tyto tradiční činnosti provozují bez potřebných opatření a navíc ještě v období zvýšeného nebezpečí (nepříznivé meteorologické podmínky), pak se riziko vzniku požárů nesmírně zvyšuje (Vélez, 1998). Třetí nicméně v současné době již ne tak významnou příčinou požárů jsou turisté, kteří v lese rozdělávají oheň i přes stanovený zákaz, a turisté, kteří se zbavují odpadků jejich pálením přímo v lese. Dosti častou příčinou jsou taky kuřáci. Speciálně v západní oblasti Mediteránu se zvyšuje počet požárů, které jsou zakládány s úmyslem destrukce, ničení. Motivy jsou různé: osobní msty, spory ohledně vlastnictví pozemku či práva lovu, ale také lesnická politika vlády (například vyhlášení nějaké zóny za národní park, což přináší různá omezení). Ironií je také zvyšování počtu požárů způsobených pracovníky, kteří se účastní hašení. Vede je k tomu především zvýšení platu, ke kterému dochází v případě jejich účasti při samotném hašení (Vélez, 1990).
3.2.4. Prevence Činnosti prevence jsou dvou typů. Jednak jde o boj proti hlavní příčině požárů, tedy člověku, a dále jsou to činnosti vedoucí ke zmírnění zápalnosti lesní vegetace (Vélez, 1990). Informační kampaně Ve velké části Mediteránu se provádějí veřejné informační kampaně s využitím médií jako jsou televize, rádio a tisk. Ve většině případů jsou speciálně určeny pro obyvatele měst v období letních měsíců a zdůrazňují nebezpečí požárů způsobených nedbalostí a jejich možné následky. Během letních měsíců se všude vyskytuje velké množství turistů z celého světa a proto by se ve všech zemích Mediteránu měly symboly a fráze těchto kampaní sjednotit. K osvětě vesnického obyvatelstva je třeba přistupovat jinak. Vesničané v podstatě vědí, jaké pozitivní účinky má les na mikroklima a na redukci eroze, znají také potenciální negativní účinky, a proto je třeba doplnit tyto znalosti i o lesnickou a zemědělskou ekonomiku. Je třeba jim jasně vysvětlit, jaký dopad mohou mít požáry na jejich zemědělskou činnost v budoucnosti.
25
Klíčem k provádění účinných kampaní na vesnici je realizace sociologických studií, které by měly zjistit znalosti a postoje vesničanů. Například ve Španělsku se ze studií prováděných roku 1987 zjistilo, že verbální kampaně - z úst do úst - mohou být účinnější než ty realizované skrze média. Na základě toho se pak od roku 1988 promítá na vesnicích audiovisuální materiál, který popisuje negativní účinky lesních požárů na pole a pastviny (Vélez, 1990). Na začátku těchto kampaní ve městě i na vesnici měl propagační materiál vzbudit v lidech strach z požárů, později byl kladen důraz na informování o ekologickém riziku požárů a v současné době je zaměřen na to, jak se zachovat, pokud požár někde v blízkosti člověka vznikne (Alexandrian, 1999). Legislativa Preventivní opatření musí být opřeny o legislativu, která jasně specifikuje, že zakládat požár je trestné, a stanovuje tresty v poměru ke způsobeným škodám. Ve většině zemí jsou tresty přísnější u případů úmyslných požárů. V některých případech se tresty
zvyšují během období zvýšeného počtu vznikajících požárů.
Nicméně lze vypozorovat, že čím je trest vyšší, tím je složitější dokázat, že požár byl založen úmyslně. Tresty jsou různé: nucené práce (Maroko a Alžíru), trest uvěznění jen na několik měsíců (Kypr) až po doživotní vězení (Francie) (Alexandrian, 1999). Mezi další přijatá legislativní opatření patří předpisy k omezení práva k rozdělávání ohně. Mnoho zemí zakazuje používání ohně v lese a v jeho okolí, včetně lesů v soukromém vlastnictví, a porušení tohoto zákazu je trestáno pokutou. Některé země (Francie, Itálie, Kypr, Španělsko) zakazují vstup do lesa a to jak za účelem prevence proti vzniku požáru, tak i pro civilní ochranu v případě vzniku požáru. Preventivní lesnictví Informační kampaně je nutno doplnit činnostmi preventivního lesnictví, tedy technikami řízení lesů vedoucími ke snižování nebezpečí požáru a množství škod. Pěstění lesní vegetace zahrnuje rozličné techniky jako jsou vyvětvování, probírky, štěpkování klestí, předepsané pálení, kontrolované pastevectví a výběr druhů dřevin při obnově lesů. Tyto preventivní techniky musí být zahrnuty mezi běžné pěstební zásahy. Pro výběr vhodné techniky je třeba brát v úvahu okolní fyzické, ekonomické a sociální podmínky. Například tam, kde se vyskytuje střet mezi lesem a pastevectvím, je vhodnější podporovat kontrolované pastevectví než jeho zákaz (Vélez, 1990).
26
Ochrana lesů před požáry je v celé oblasti Mediteránu je prováděna velmi podobným způsobem založeným na zakládání cest, požárních pásů a ploch a zásobáren vody. Velmi důležitá je i údržba této infrastruktury. Některé země přijaly ve svých lesních zákonech nařízení pro vlastníky k povinnému čištění linií podél cest a železničních drah od křovin. Ve Francii zákon nařizuje čištění od křovin v okolí 50m okolo domu. Ve skutečnosti se ale tyto povinnosti aplikují velmi málo s ohledem na vysoké výdaje spojenými s těmito činnostmi (Alexandrian, 1999). Největším problémem rozvoje účinného preventivního pěstění lesů, které zahrnuje jak preventivní pěstební zásahy, tak i vytváření protipožárních pásů, cest apod., je enormní rozloha území, kde je jej třeba aplikovat, a vysoké výdaje na požadovanou pracovní sílu pro tyto úkony. Je nutno počítat s obecnými pravidly pro podporu činností k obnově a ochraně již existujícího lesa. Tato pravidla by měla být podporována dotacemi a jinými příspěvky a to hlavně v případě soukromých lesů.
3.2.5. Hlídkování a detekce Všechny země Mediteránu mají k dispozici sítě detekce a hlídkování, jejichž základem jsou pevné hlídkovací místa a mobilní hlídky. V některých zemích dochází k automatizaci těchto činností využitím infračervených paprsků a videokamer.V období vysokého rizika se využívá také nákladné letecké hlídkování a to především ve Španělsku, Itálii, Francii, Chorvatsku a také v Alžíru. V každém případě ale pokrokové technologie nemohou nahradit pozemní hlídky dobře znalé terénu. Zkušený pracovník bude vždy hlavním pilířem činností týkajících se detekce (Vélez, 1990). Pro kontrolu požárů jsou podstatné také systémy indexů rizika. Vyžadují úzkou spolupráci s národními meteorologickými službami a přípravu modelů chování ohně. Již mnoho let se v řadě zemí Mediteránu systematicky kalkuluje denní index rizika požáru na základě místních meteorologických předpovědi. Bohužel je v mnoha případech základna meteorologických dat nedostatečná (Alexandrian, 1999).
3.2.6. Hašení Během léta se v oblastech Mediteránu boje proti lesním požárům účastní kolem 30 000 osob, v případech velkých katastrof až 50 000 osob za účasti armádních sil. Při ničení požárů je důležité disponovat dostatečným počtem pracovníků. Nejvyšší úrovně obrany se dosáhne takovou organizací, ve které se počítá se základními stálými zdroji, které jsou v kritických obdobích posilovány doplňkovými pracovníky a prostředky. Počty lidských i materiálních prostředků jsou určovány indexem rizika. 27
Obecně je nezbytný jeden oddíl (6-7 osob) na každých 10 000 ha při středním riziku. Aby takovýto systém mohl fungovat, je potřeba řídit se příslušnou legislativou, která jasně určuje kompetence a zodpovědnost osob a skupin (například kdo ručí za mobilizaci prostředků). V mnoha zemích Mediteránu jsou pozemní prostředky hašení podpořeny letadly a helikoptérami. V oblasti Mediteránu se během léta používá okolo 300 vzdušných prostředků. Roste význam helikoptér a to především pro přemisťování personálu do těžko přístupných oblastí (Vélez, 1990). Francie, Itálie, Portugalsko, Španělsko a Řecko mají v průměru na každých přibližně 100 000 ha lesa k dispozici 1 vzdušný prostředek. Například Protugalsko má k dispozici okolo 30 vzdušných prostředků, Španělsko okolo 140. Vzdušné prostředky nejsou mezi jednotlivými zeměmi rozděleny poměrně a proto je důležitá mezinárodní kooperace v tomto sektoru (Goldammer, 1994; Delattre, 1993; In Alexandrian 1999). Nicméně vzdušné prostředky nemůžeme hodnotit jako náhradu za pozemní prostředky hašení a to hlavně v ohledu na vysoké výdaje. Mimoto vzdušné prostředky vyžadují přídavnou infrastrukturu personálu a zařízení. Vzhledem k vysokému počtu pozemních prostředků a neúplným statistickým datům je srovnávání jejich počtů nemožné. K maximalizaci účinku boje proti lesním požárům je nezbytná dobrá znalost terénu. V zemích s vysokou hustotou obyvatel žijících v blízkosti lesa se nejeví jako nutné zhotovovat podrobné topografické mapy (severní Afrika). Ovšem v evropských zemích, které zažívají silnou vlnu odchodu obyvatel z vesnic, jsou tyto topografické informace zcela nezbytné a jejich vyhotovení je dotováno Evropskou unií (Alexandrian, 1999).
3.2.7. Rehabilitace Na vyhořelých územích často nejsou všechny stromy úplně zničeny. Proto se jako první opatření provádí okamžité hodnocení pravděpodobnosti přežití zbývajících stromů. Mnoho specialistů doporučuje mlžení oslabených stromů ihned po požáru. V další etapě se provádí kontrola eroze. Oblast Mediteránu je charakteristická terény s vysokým sklonem a silnými dešti
na podzim. Pokud byl vegetační kryt
narušen, zvyšuje se nebezpečí eroze a půdních sesuvů. Pokácením zbylých ohořelých kmenů a jejich položením ve směru vrstevnic se může sesuv půdy a kamení zadržet.
28
Kácení stromů zasažených požárem se zvýšilo teprve v posledních letech a to hlavně v evropské oblasti Mediteránu. Důvody pro kácení jsou různé: •
ekonomické: i když dřevo ztrácí hodnotu, dá se prodat jako palivo
•
bezpečnostní: stromy zasažené požárem v oblasti cest a chodníků mohou padat na lidi
•
ekologické: kácení je vhodné pro usnadnění obnovy
•
estetické: pokud se jedná o vyhořelé území v blízkosti osídlených zón, odstraňují se černé spálené pahýly stromů z estetických důvodů Za určitých okolností se po kácení přistupuje k obnově porostu:
•
někdy je obnova lesa nařízená ze zákona (např. ve Španělsku, Portugalsku či Turecku), často se ale z důvodu nedostatku peněz od tohoto nařízení ustoupí
•
v jiných případech je obnova nutná za účelem podpory stability půdy či zastavení postupu pouště Politika Evropské unie již nespočívá v obnově lesa v jeho původním složení, ale
především v hodnocení schopnosti přežití porostů, které mohou být zasaženy, a to především z pohledu zápalnosti vegetace (Alexandrian, 1999).
29
4. Výsledky (Aplikace plánu INFOCA) 4.1. Cíl, pole působnosti a obsah 4.1.1. Cíl a pole působnosti Cílem plánu INFOCA je ochrana a zachování lesů Andalusie před hrozbou lesních požárů. Plán obsahuje soubor opatření a činností nezbytných pro prevenci před lesními požáry, pro jejich ničení a pro následnou restauraci lesů zasažených požárem. Plán INFOCA je zároveň Pohotovostní plán při lesních požárech2 souhlasně s ustanovením v Základním nařízení o pohotovostní civilní ochraně při lesních požárech3 z roku 1993 a za tímto účelem stanovuje organizaci a postupy činností prostředků a organizací, které funkčně přísluší k Junta de Andalucía4 nebo které přísluší k jiným veřejným správám a nebo které jsou jinými soukromými či veřejnými organizacemi. Pole působnosti plánu INFOCA je v Autonomní oblasti Andalusie5. Jsou v něm zahrnuty všechny Lokální pohotovostní plány při lesních požárech6, jež jsou povinné pro všechna města, která třeba jen částečně leží v zóně nebezpečí, souhlasně dle ustanovení v zákoně č.5/1999 z 29.6.1999, o prevenci a boji proti lesním požárům7. Příslušné Lokální plány dále zahrnují Plány autoprotekce8 povinné podle podmínek určených v z.č.5/1999.
4.1.2. Vývoj boje proti lesním požárům v Andalusii Počátky regulace plánování boje proti lesním požárům ve Španělsku spadají do 80.let minulého století. V Andalusii jako autonomní oblasti vzniká první Plán INFOCA v r.1985. Nejvyšší počet požárů (1921) a největší plocha zasažená požáry (65 544 ha) od roku 1968 byly zaznamenány v roce 1991. Projevila se tak nízká úroveň přípravy personálu, nedostatek prostředků a chyby v koordinaci při samotných zásazích. 2
Plan de Emergencia por Incendios Forestales Directriz Básica de Protección Civil de Emergencia por Incendios Forestales 4 Junta de Andalucía je instituce, ve které se politicky organizuje vláda autonomní oblasti Andalusie. Zahrnuje parlament, vládu a prezidenta Andalusie. (dle Ley Orgánica 6/1981, de 30 de diciembre, de Estatuto de Autonomía para Andalucía) 5 Comunidad Autónoma de Andalucía – CC.AA., má 8 provincií: Almería, Cádiz, Córdoba, Granada, Huelva, Jaén, Málaga a Sevilla 6 Planes Locales de Emergencia por Incendios Forestales 7 Ley 5/1999, de 29 junio, de Prevención y Lucha contra los Incendios Forestales 3
30
Proto následně probíhala různá jednání, kterých se účastnili zástupci státních, autonomních a lokálních správ, zástupci zemědělských organizací, organizací zabývajících se ochranou přírody a další experti. S ohledem na výsledky a závěry těchto jednání byl v roce 1993 Juntou de Andalusia vytvořen nový Plán INFOCA, jež vyzdvihoval nutnost modernizace a hlavně zvyšování profesní úrovně pracovníků podílejících se na ničení požárů. Pro zvyšování profesní úrovně se začaly zakládat Centra ochrany lesa CEDEFO9 jako centra práce, vzdělávání a výcviku stálých pracovníků, kteří v té době pracovali pouze 4 měsíce v roce. Během dalších let se ale délka pracovního období zvyšovala, až v roce 2003 dosáhla délky 8 měsíců, přičemž 4 měsíce se pracovníci věnují pracím ničení požárů a 4 měsíce pracím prevence. Toto prodloužení pracovního období přineslo jednak zvýšení stability zaměstnání a jednak realizaci úkolů preventivního lesnictví ve veřejných lesích. Zároveň se provádí specializace technických pracovníků a lesních stráží (současných Agentů ŽP). Dále je Plán INFOCA vybavován lepšími materiálními prostředky, zastaralá letadla s pístovým motorem jsou nahrazena turbínovými letadly, podporuje se obecné využívání helikoptér pro kombinované úkoly transportu personálu a shazování vody, k dispozici jsou také těžké helikoptéry s velkokapacitní nádrží na vodu. Zvýšený počet vzdušných prostředků si také vyžádal zapojení systému vzdušné koordinace, prvního ve Španělsku, který se provádí pomoci malého lehkého letadla s polem působnosti po celé Andalusii. Dalším aspektem podporujícím Plán je věnování velké pozornosti aplikaci nových technologií, které umožní optimalizaci používaných disponibilních prostředků a které pomáhají při rozhodování, zlepšují úlohy prevence a hodnocení následků požárů. V srpnu 1994 vytvořením Rady životního prostředí10 spadají pod jeden jediný orgán všechny funkce spojené s prevencí a bojem proti lesním požárům, včetně restaurací vyhořelých oblastí.
4.1.3. Legislativa Základní právní normou v oblasti lesních požárů je zákon č.5/1999 z 29.června, o prevenci a boji proti lesním požárům, který navazuje na zákon č.81/1968 z 5.prosince,
8
Planes de Autoprotección Centros de Defensa Forestal 10 Consejería de Medio Ambiente 9
31
o lesních požárech11, který je dodnes platný ve všech ostatních autonomních oblastech Španělska, na Zákon 2/1992 z 15.června12, o lesích Andalusie, který obsahuje kapitolu o lesních požárech, a na Základní direktivu o pohotovostní civilní ochraně při lesních požárech, z 18.března 1993. Tento zákon č.5/1999 určuje povinnosti pro vlastníky soukromých i veřejných lesů a stanovuje mechanismy sociální účasti pro všechny obyvatele. Dále určuje kompetence jednotlivých autonomních a lokálních správ a podmínky jejich spolupráce. Zdůrazňuje význam úkolů prevence pro zamezení vzniku požárů a proto probíhá preventivní plánování skrze Plány řízení přírodních zdrojů13, upřesněný pro každý les v Projektech řízení lesů14 nebo při jejich absenci v Plánech prevence před lesními požáry15 povinných pro každý lesní pozemek nezávisle na jeho vlastníkovi či na jeho rozloze. Pro ničení požárů zákon určuje obsah Pohotovostních plánů při lesních požárech jak pro oblast autonomní tak i lokální, stejně jako Plánů autoprotekce, které musí realizovat určité skupiny, asociace a vlastníci. Dále je vytvořen Poplatek za hašení lesních požárů16, který je vybírán jako příspěvek na služby při ničení požárů. Zároveň však jsou poskytovány podpory za strany veřejných správ na preventivní činnosti vlastníků lesů. Zákon stanovuje také povinnost vypracování Plánů restaurací17 jako záruky na obnovení vyhořelých oblastí a podmínky prodeje produktů pocházejících z požárů.
4.1.4. Kompetence veřejných správ Kompetence Junty de Andalucía v oblasti problematiky lesních požárů jsou přeneseny na Radu ŽP. Mezi základní úkoly Rady patří: •
Stanovit politiku prevence a boje proti lesním požárům
•
Vytvořit a schválit Pohotovostní plán při lesních požárech v Andalusii
•
Stanovit Zóny a Epochy nebezpečí
•
Projektovat a vykonávat činnosti prevence a boje proti lesním požárům
11
Ley 81/1968, de 5 de diciembre sobre incendios forestales de 1968 Ley 2/1992, de 15 de junio, Forestal de Andalucía 13 Planes de Ordenación de los Recursos Naturales (PORN) 14 Proyectos de Ordenación de Montes 15 Planes de Prevención de Incendios Forestales 16 Tasa de Extinción de de Incendios Forestales 17 Planes de Restauración 12
32
•
Stanovit opatření pro prevenci a boj, která je nutno přijat jak správami tak i vlastníky
•
Regulovat činnosti, při kterých může vzniknout požár, vydávat povolení pro použití ohně k tradičním zemědělským činnostem dle zákona
•
Koordinovat činnosti veřejných správ a vlastníků v úkolech prevence a boje a podporovat mechanismy pro sociální účast při těchto úkolech
•
Dohlížet na obnovu vyhořelých území
•
Rozvíjet informační a vzdělávací kampaně a jiné aktivity ve spolupráci s veřejnými a soukromými skupinami, za účelem osvěty obyvatel ve věci problematiky lesních požárů
Na úrovni nižších územních jednotek přísluší městům a jiným lokálním správám tyto kompetence: •
Vytvářet a schvalovat Lokální pohotovostní plán při lesních požárech
•
Začlenit do těchto Lokálních plánů Plány autoprotekce
•
Přijat preventivní opatření před požáry pro lesní území v jejich správě
•
Podporovat vytváření skupin dobrovolníků na obranu před požáry a stanovit opatření nezbytná pro usnadnění spolupráce těchto dobrovolníků v prevenci a boji proti lesním požárům
•
V případě vypuknutí požáru okamžitě přijat nutná opatření, určit vlastní zdroje pro práce ničení a spolupracovat s technickým vedením boje proti požáru
•
Samostatně či ve spolupráci s Radou ŽP realizovat restauraci lesů
4.1.5. Obsah Plán INFOCA má 6 tématických bloků, které obsahují: Základní informace pro plánování -
informace orografické, informace o vegetaci, o výskytu chráněných území, popis rozdílných modelů vegetace jako hořlavého materiálu18, které určují chování ohně
-
informace meteorologické, klimatické podmínky, síť meteorologických stanic
-
statistické informace o lesních požárech za posledních 10 let: počet, rozloha vyhořelých oblastí, období a příčiny vzniku, celostátní statistické informace
-
hodnocení různých typů rizika požárů a jejich kvalifikace pomocí indexů, stanovení zón nebezpečí a epoch nebezpečí
18
modelos de combustible 33
Prevence před lesními požáry -
založena hlavně na preventivním řízení lesů; regulaci činností, jež by mohly požár způsobit, realizací kampaní pro informování a vzdělávání lidí aplikace preventivního lesnictví19 za účelem zvýšení rezistence lesů vůči ohni
-
prostřednictvím Plánů prevence a lesnických zásahů ve všech soukromých i veřejných lesích -
jsou určeny podmínky pro vykonávání tradičních činností na venkově (pálení klestu v olivových hájích atd.) podporování vytváření Asociací pro ochranu lesa20 a Lokálních skupin rychlé
-
pomoci21 a obdobných organizací -
vlastníci platí Poplatek za hašení požárů, zároveň mohou žádat o podpory na realizace preventivních činností Řízení a koordinace plánu
-
řízení přísluší Radě životního prostředí, která disponuje orgány na úrovni regionální a provinciální, které vykonávají příslušné funkce, a dále pak existuje několik poradních orgánů na regionální a provinciální úrovni
-
v případě vzniku lesních požárů, které ohrožují osoby a majetek mimo lesní terény, se stanovují mechanismy koordinace příslušných orgánů ve spolupráci s veřejnými správami Disponibilní prostředky
-
hlavními orgány plánu jsou Regionální a Provinciální operační centra, COR22 a COP23, jež mají funkci kontroly a koordinace
-
Centra ochrany lesa, CEDEFO, jež jsou centra práce operačního personálu
-
přistávací dráhy a plochy pro vzdušné prostředky
-
systémy hlídkování a detekce požárů, jež zahrnují pevná místa hlídkování, systém BOSQUE pro automatickou detekci, mobilní hlídky a vzdušné hlídky
-
komunikační síť a používaná výbava pro přenos dat
19
selvicultura preventiva Asociaciones de Defensa Forestal 21 Grupos Locales de Pronto Auxilio 22 Centro Operativo Regional 23 Centro Operativo Provincial 20
34
-
lidské zdroje zahrnují personál Rady ŽP (specializovaní technici, agenti ŽP) a osoby se smlouvou uzavřenou u veřejného podniku EGMASA (technici i operační personál)
-
dopravní síť a dopravní prostředky – hasičské vozy, auta pro transport, speciální vozidla, těžká mechanika; letadla a helikoptéry, nářadí, výstroj atd. Funkčnost Plánu
-
na prvním místě se soustředí denní připravenost disponibilních prostředků v závislosti na indexu rizika a stavu určených prostředků
-
dále se popisuje organizace likvidace požáru tzn.odbavení prostředků, řízení likvidace, umístění pomocných stanovišť a vzdušná koordinace Restaurace vypálených oblastí
-
vyhodnocení škod po lesních požárech , uvedení návrhů pro adekvátní restauraci a pro činnosti s ní související
-
využití zákonných prostředků směřujících k dosažení vlastní restaurace Příloha: Katalog prostředků Plánu INFOCA
-
umístění a počty disponibilních prostředků a orgánů Plánu, každý rok se počty prostředků mění
4.2. Přírodní prostředí Andalusie 4.2.1. Vegetace Autonomní oblast Andalusie má rozlohu 8 765 148 ha a lesní půda tvoří téměř 50% z celkové rozlohy (4 345 500 ha). Z toho 34,8% tvoří dubové porosty, 19,0% jehličnaté porosty, 4,6% eukalyptové porosty, 2,4% ostatní listnaté a smíšené porosty, což představuje 60,8 % lesní půdy porostlé vzrostlými stromy. Zbytek tj. 39,2% zahrnuje půdu bez stromů, porostlou pouze křovitými formacemi.18,2% (1 596 297ha) rozlohy Andalusie tvoří lesní plochy, které jsou nějakým způsobem chráněné. Tab. 7 Rozdělení sítě chráněných přírodních oblastí Andalusie typ Národní park Přírodní park Přírodní oblast Přírodní rezervace Upravené přírodní rezervace Městské parky Přírodní monumenty
počet 2 23 31 28 3 17 23
plocha (ha) 136 928 1 375 601 63 183 14 531 671 5 270 641
35
% z celkové chráněné plochy 8,00 86,10 4,00 1,00 0,04 0,30 0,04
4.2.2. Lesní vegetace jako hořlavý materiál a modely vegetace jako hořlavého materiálu Stanovení modelů vegetace jako hořlavého materiálu a znalost jejich hořlavosti umožňuje lepší odhad strukturálního rizika požáru a umožňuje pomocí programů simulace chování ohně vytvořit plány útoku proti požáru. Všechen materiál rostlinného původu může hořet, ale jeho zápalnost se mění hlavně dle vlhkosti materiálu, dle pletiv, jimiž je tvořen, nebo dle struktury a hustoty, v jaké je uspořádán v terénu. Existují 2 klíčové aspekty pro porozumění propagaci ohně vegetací: hořlavost a zápalnost. Hořlavost je schopnost vegetace hořet, přičemž se uvolní dostatek energie k vlastnímu shoření a k propagaci ohně zapálením sousední vegetace. Zápalnost se definuje jako teplota, při níž je hořlavý materiál schopen produkovat plyny, které při kontaktu s pilotním termickým pramenem vytvářejí plamen. Pro určení modelů vegetace jako hořlavého materiálu se využívá klasifikace vegetace vytvořená americkým vědcem Rothermel
a využívaná americkým Forest
Service U.S.A. Tato klasifikace umožňuje determinovat zmíněnou hořlavost a interpretovat možné chování ohně. Skládá se ze třinácti modelů rozdělených do čtyř velkých skupin. Tyto čtyři skupiny jsou charakterizované prostředím, kterým se oheň šíří (travnatý porost, křovité formace, opadané listí pod stromy a zbytky po těžbě). Každá skupina zahrnuje 3-4 modely lišící se mezi sebou množstvím hořlavého materiálu, složením a strukturou vegetace. Pro Španělsko byla klasifikace upravena takto: Tab. 8 Modely vegetace jako hořlavého materiálu pro Španělsko Skupina pastviny
Modely 1
2
3
Popis modelu Tráva jemná (tenká), suchá a nízká pokrývající půdu zcela Mohou se objevit několik rozptýlených dřevnatých rostlin zabírajících méně než 1/3 plochy Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 1-2 t/ha Tráva tenká, suchá a nízká pokrývající půdu zcela Rozptýlené dřevnaté rostliny zabírají mezi 1/3 až 2/3 plochy, ale propagace ohně probíhá přes trávu Množství hořlavého materiálu (vegetace): 5-10 t/ha Tráva hrubá, hustá, suchá a vysoká (> 1 m) Může zahrnovat několik rozptýlených dřevnatých rostlin Množství hořlavého materiálu (vegetace): 4-6 t/ha
36
křoviny
4
5 6
7 Spadlé listí pod porostem
8 9
Zbytky po kácení a pěstebních zásazích
10
11 12 13
Křoviny či mladý porost velmi hustý; výška větší než 2 m; s mrtvými větvemi uvnitř Propagace ohně korunami rostlin Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 25-35 t/ha Křoviny husté a zelené, výška pod 1 m Propagace ohně spadlým listím a trávou Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 5-8 t/ha Podobný modelu 5, ale s druhy víc zápalnými nebo se zbytky z kácení a rostlinami větších rozměrů Propagace ohně silnými větry Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 10-15 t/ha Křoviny tvořené velmi zápalnými druhy; výška 0,5 – 2 m; tvořící podrost v jehličnatých lesích Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 10-15 t/ha Hustý les, bez křovin Propagace ohně přes kompaktní spadlé listí Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 10-12 t/ha Podobný modelu 8, ale spadlé listí není tak kompaktní, je tvořené dlouhými a rigida nebo listím velkých rozměrů Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 7-9 t/ha Les s velkým množstvím dříví a spadlých stromů jako následek prudkých větrů, intenzivních škůdců, atd. Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 10-12 t/ha Zbytky po mýcení a pěstebních zásazích Les čistý a silně prořezaný. Zbytky po prořezávkách či vyvětvování Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 25-30 t/ha Převládají zbytky nad stromy Zbytky po vyvětvování a prořezávkách pokrývají půdu zcela Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 50-80 t/ha Velké množství těžkých a hrubých zbytků pokrývajíce celý půdní povrch Množství hořlavého materiálu (vegetace) (suchá hmota): 100-150 t/ha
Rada ŽP vymezila pro Andalusii tyto modely vegetace jako hořlavého materiálu: Tab. 9 Modely vegetace jako hořlavého materiálu pro Andalusii Skupina Pastviny Křoviny
Spadlé listí pod porostem Zbytky po mýcení či pěstebních zásazích Bez vegetace uvnitř lesního porostu Celkem les
Model 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Popis modelu Souvislá tenká, suchá a nízká tráva. Výška pod kolena Tráva s křivinama či stromama pokrývajícíma 1/3 až 2/3 plochy Tráva hustá a vysoká, výška okolo 1 m Křoviny či mladý porost, velmi husté, výška okolo 2 m Křoviny husté ale nízké, výška do 0,6 m Křoviny starší než u modelu 5, výška mezi 0,6 a 1,2 m Zápalné křoviny výšky 0,6 – 2 m, oheň se šíří pod porostem Spadlé listí v hustém jehličnatém či listnatém lese Spadlé listí v hustém listnatém lese tvořící nadýchanou ale kompaktní vrstvu prostoupenou velkým množstvím vzduchu
Plocha (ha) 18 718 600 785 231 915 342 124 1 047 640 224 506 1 244 208 405 968 43 171
11 Převládají lehké zbytky po pěstebních zásazích nebo těžbě pokrývajíce velkou část půdy
100 742
85 732 4 345 500
37
U modelů 1, 2, 3 je rychlost propagace ohně střední až vysoká a jeho intenzita nízká až střední, jejich hodnoty ale rostou dle hustoty hořlavého materiálu (vegetace), nejvíce pak
Obr. 1 Model vegetace 4
Obr. 2 Model vegetace 7
u modelu 3. Modely 4, 5, 6, 7 obsahují velké množství živé hmoty, což zvyšuje jejich obsah vlhkosti oproti předcházejícím modelům. Ale i tak větší množství hořlavého materiálu (vegetace) způsobuje, že rychlost propagace a délka očekávaných plamenů budou střední až vysoké. Model 4, typický pro opuštěné, neobhospodařované zóny, kde už křoviny zestárly a mají zvýšený obsah mrtvých částí, produkuje požáry o zvýšené intenzitě a vysoké rychlosti propagace. Celkově tato skupina křovin representuje vysokou hořlavost a většinou právě v těchto modelech, a v modelech skupiny pastviny, vzniká většina požárů. V modelech 8 a 9 vznikají ohně o nízké intenzitě a redukované rychlosti propagace. V modelu 11 mají ohně velkou intenzitu, ale rychlost propagace je střední.
Obr. 3 Model vegetace 9
Obr. 4 Model vegetace 12
38
Největší rozšíření mají v Andalusii modely 7 a 5, které zabírají okolo 50% plochy z celkové rozlohy lesních pozemků Andalusie.
4.3. Klima a meteorologické informace 4.3.1. Klimatické podmínky Andalusie Andalusie spadá do mediteránního klimatu, pro který jsou charakteristické dlouhé periody sucha hlavně během letních měsíců, doprovázené vysokými teplotami vzduchu, často vyššími než 40OC, a velmi nízkou relativní vlhkostí (pod 30%). Tyto podmínky zvyšují riziko vzniku lesních požárů v letních měsících. Pro hodnocení rizika lesních požárů je třeba znát srážkový režim, režimy větrů, rozdělení teplot a relativní vlhkost vzduchu a to jak jejich vývoj během dne, tak i během celého roku a speciálně pak v letních měsících. Andalusie je nejteplejší region Pyrenejského poloostrova. Průměrná roční teplota ve většině oblastí je vyšší než 16OC. Z pohledu srážek jde o region semiaridní, průměrný roční úhrn srážek je 650mm.
4.3.2. Systém meteorologických informací Plán disponuje 3 základními prameny pro zisk meteorologických informací: Síť automatických meteorologických stanic Tato síť zahrnuje 37 automatizovaných stanic umístěných v lese či na lesnických budovách (CEDEFO atd.). Stanice měří průměrné a extrémní hodnoty veličin (teplota vzduchu, relativní vlhkost, rychlost a směr větru, srážky, sluneční radiace, tlak vzduchu, vlhkost hořlavého rostlinného materiálu) každých 10 minut. Všechny informace jsou přenášeny do COP či COR pomocí telefonické sítě technologií GSM automaticky ,po každých 6 hodinách, čtyřikrát denně. Informace jsou zadávány do informačního programu Mevis, pomocí něhož lze mimojiné provést simulaci požáru. Teritoriální meteorologická centra Spadají pod Národní meteorologický institut. V Andalusii jsou tato centra 2: Východní v Malaze a Západní v Seville. Poskytují předpovědi o maximálních a minimálních teplotách vzduchu, maximální a minimální relativní vlhkosti vzduchu, o rychlosti a směru větru a o možnosti příchodu bouřek na 24 hodin dopředu. Pomocí těchto informací,
39
doplněných informacemi z níže uvedeného zdroje, se denně zhotovují série indexů meteorologického rizika. Pomocný informační meteorologický servis Tento servis poskytuje další doplňující meteorologické
informace
v časovém
horizontu 10 dní zobrazené na mapách pomoci GISů. Při nepříznivých podmínkách se do požárů umisťují mobilní meteorologické stanice UMMT24 (Mobilní jednotka meteorologie a přenášení informací) a do velkých požárů pak
UNASIF25
(Jednotky
anylýzy
Obr. 5 UMMT
a sledování lesních požárů).
4.4. Základny dat o lesních požárech Rada ŽP disponuje základnou dat o lesních požárech v Andalusii od roku 1968. Hlavní faktory, které se ve statistikách hodnotí, jsou: počet požárů, plocha zasažená požárem, časové rozdělení vzniku požáru a příčiny požáru, a to jak pro celý region Andalusie, tak i pro jednotlivé provincie.
4.4.1. Lesní požáry v Andalusii V této části bude analyzována situace lesních požárů v Andalusii v letech 1992-2002. Zahrnuta bude také statistika lesních požárů od roku 1968. Počet požárů Při hodnocení počtu lesních požárů od roku 1992 do roku 2002 můžeme od roku 1996 pozorovat snížení této hodnoty, v některých letech až na poloviční hodnotu. Proto je vhodné provést srovnání period 1992-1995 a 1996-2002, přičemž zjistíme, že průměrný počet lesních požárů v druhé periodě (924) je o 35,7% nižší než průměrný počet v periodě první (1436). Toto výrazné snížení počtu lesních požárů může indikovat, že prováděná preventivní opatření mají pozitivní výsledky.
24 25
Unidad Móvil de Meteorología y Transmisiones Unidad de Análisis y Seguimiento de Incendios Forestales 40
V případě počtu conatos, požárů menších než 1ha, je situace opačná, jejich počet stoupnul.
V první periodě tvořily conatos 67% z celkového počtu požárů, v druhé
periodě pak 78%. Toto zvýšení můžeme připisovat aplikaci automatického odbavování prostředků26, které umožňuje okamžitý zásah u většiny začínajících požárů, čímž dojde k jejich uhašení ještě v zárodku. Nejvyšší průměrný počet požárů během let 1992 – 2002 byl v provincii Huelva, což také odpovídá nejvyšší lesnatosti této provincie v Andalusii, která nabývá hodnoty 77,5%. Tab. 10 Vývoj conatos (<1ha) a požárů (>1ha) v letech 1992 - 2002 Rok 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 Průměr 1992-2002
Počet conatos 862 892 1 126 950 527 517 864 685 744 757 913 803
% 59,9 68,0 66,6 73,0 81,1 76,4 75,1 77,2 80,2 75,5 77,7 73,7
Počet požárů 577 419 565 351 123 160 286 202 184 245 262 307
% 40,1 32,0 33,4 27,0 18,9 23,6 24,9 22,8 19,8 24,5 22,3 26,3
Počet celkem 1 439 1 311 1 691 1 301 650 677 1 150 887 928 1 002 1 175 1 110
Plocha zasažená požáry Obecně se opět projevuje snižování hodnoty ploch zasažených požárem v průběhu periody a stejně jako v případě počtů požárů se tak děje od roku 1996. Konkrétně tedy v letech 1992-1995 byla průměrná hodnota této plochy 18 453 ha, zatímco v letech 1996 – 2002 dosáhla průměrné hodnoty 4 136 ha, což znamená pokles hodnoty ploch zasažených požárem o 77%. Dále pokud srovnáme hodnoty zasažených zalesněných ploch a zasažených ploch křovitých formací, zjistíme, že v letech 1992 – 1995 požáry zasahovaly lesní plochy porostlé vzrostlými stromy více než po roce 1996, kdy se podíl těchto ploch snižuje. Tyto data dokazují, že Plán INFOCA je adekvátním prostředkem na likvidaci požárů.
26
despacho automático de medios 41
Tab. 11 Vývoj plochy zasažené požárem v letech 1992 - 2002 Rok
Plocha zalesněná
1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 průměr
7 157,3 10 806,8 13 537,6 7 254,0 410,3 1 324,5 1 148,5 2 188,6 1 970,4 2 982,1 1 496,5 4 571,0
Plocha formací 9 074,3 6 074,0 15 388,8 4 523,1 478,7 1 124,3 2 440,2 3 895,4 1 777,7 3,032,8 4 677,8 7 549,0
křovitých Celkem 16 231,6 16 880,8 28 926,4 11 777,1 889,0 2 458,8 3 588,7 6 084,0 3 748,1 6 014,9 6 174,3 9 343,0
% zasažené lesní půdy 0,345 0,359 0,615 0,251 0,019 0,052 0,076 0,129 0,080 0,128 0,131 0,200
Časové rozdělení výskytu požárů Hodnotí se výskyt požárů dle denní hodiny, ve které byly detekovány, a dle měsíce v roce, ve kterém vznikly. •
Rozdělení podle hodiny detekce 73% požárů bylo zjištěno mezi 12:00 a 20:00, což souhlasí s tím, že v této době
sluneční záření a teplota vzduchu nabývají nejvyšších hodnot a relativní vzdušná vlhkost je nízká. Úplně nejvíce požárů (12,4%) vzniká mezi 15:00 a 16:00. Naopak mezi 3:00 až 9:00 vznikalo nejméně požárů (vždy pod 0,6%). •
Měsíční rozdělení Nejvyšší počet požárů vznikal v měsících červenec, srpen, září (67,6%), během
května, června a října vznikalo asi 22,1% požárů a na zbytek roku pak připadá pouhých 10,4%. Historická data Jde o data o lesních požárech od roku 1968. Je třeba také říct, že až do roku 1978 byl sběr dat na nízké úrovni, takže hodnoty nejsou plně vypovídající. Ale lze z nich vyčíst, že hodnota hektary/požár byla tehdy velmi vysoká, což odpovídá nízkému počtu zaregistrovaných požárů, ale oproti tomu velké hodnotě plochy zasažené požárem. Od roku 1978 se začíná informace o činnostech hašení formovat do dnešní podoby, ale hodnoty doposud prokazují, že nebylo dosaženo valných úspěchů. Až teprve od roku 1989 až asi do roku 1995 se lidé začínají znepokojovat nad efekty lesních požárů, což je dáno především výrazným zvýšením počtu požárů a zasažené plochy v tomto období, speciálně pak v roce 1991.
42
Tab. 12 Vývoj lesních požárů v Andalusii v letech 1968 - 2002 Rok 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
Počet požárů 158 127 200 115 136 274 403 321 248 343 434 376 847 782 629 634 659 1 006 853 781 887 1 221 1 638 1 921 1 439 1 311 1 691 1 301 650 677 1 150 887 927 1 002 1 175
Zasažená plocha (ha) 7 352,9 5 422,8 4 743,6 2 056,8 5 257,2 14 969,1 17 693,1 45 579,2 8 472,4 14 399,7 20 005,0 8 097,5 29 767,5 26 707,6 12 225,5 10 228,5 11 625,4 31 532,2 23 215,1 10 460,0 11 764,9 13 346,0 15 930,1 65 544,3 16 231,6 16 881,5 28 926,4 11 777,1 889,0 2 458,8 3 588,7 6 084,0 3 748,1 6 014,9 6 174,3
ha/požár 46,54 42,70 23,72 17,89 38,66 54,63 43,90 141,99 34,16 41,98 46,09 21,54 35,14 34,15 19,44 16,13 17,64 31,34 27,22 13,39 13,26 10,93 9,73 34,12 11,28 12,88 17,11 9,05 1,37 3,63 3,12 6,86 4,04 6,00 5,25
4.4.2. Lesní požáry ve Španělsku V této části jsou obsaženy informace získané z dokumentů zhotovených Ministerstvem životního prostředí o lesních požárech ve Španělsku v letech 1992 – 2002. Počet požárů Počet požárů ve Španělsku v letech 1992 – 2002 nevykazuje podobnou tendeci jako v Andalusii, kde se po roce 1996 počet požárů snižoval. Hodnoty počtu požárů během hodnoceného decenia kolísaly kolem průměrné hodnoty 19 962 požárů/rok nebo spíš lze pozorovat tendenci mírného vzestupu počtu požárů.
43
Plocha zasažená požárem V letech 1992 – 2002 ve Španělsku kolísají hodnoty plochy zasažené požárem každý rok jiným směrem, jeden rok nad průměrnou hodnotu 127 887 ha, další rok zase pod tuto hodnotu. Největší plocha byla zasažena v roce 1994, dosáhla hodnoty 410 405 ha, a pak v roce 2000, kdy dosáhla hodnoty 170 917 ha. V případě plochy zasažené požáry ve Španělsku můžeme stejně jako v Andalusii pozorovat tendenci snižování této hodnoty od roku 1996 (pokles o 47%). Pokud srovnáme hodnoty ploch zasažených požárem v procentech u Španělska a Andalusie, tak můžeme prohlásit, že až na první roky decénia, kdy se tyto hodnoty prakticky rovnají, jsou hodnoty v Andalusii vždy nižší než hodnoty národní. I toto dokazuje vysokou účinnost Plánu INFOCA v autonomní oblasti Andalusie. Tab. 13 Vývoj lesních požárů ve Španělsku v letech 1992 - 2002 Rok 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 průměr
Počet požárů 15 955 14 253 19 263 25 828 16 771 22 319 22 445 18 237 24 118 19547 20 841 19 962
Plocha zasažená požárem 99 292,4 83 677,4 410 405,0 136 885,0 53 039,3 94 223,1 126 511,0 77 486,8 170 916,9 75 891,8 78 426,9 127 887,0
% zasažené lesní plochy 0,4 0,3 1,5 0,5 0,2 0,4 0,5 0,3 0,6 0,3 0,3 0,48
4.4.3. Příčiny lesních požárů Znalost a analýza příčin lesních požárů vytváří základní nástroj pro určení preventivních opatření vedoucích k zamezení vzniku a znesnadnění propagace požárů. Toto není snadnou úlohou, o čemž svědčí i statistiky, ve kterých neznámé příčiny vzniku požáru tvoří každý rok velké procento. Vývojem podpůrných vyšetřovacích technik a vytvořením specializované Brigády vyšetřování lesních požárů (BIIF27) tvořené Agenty ŽP se ale v posledních letech toto procento podařilo snížit. Obecně při analyzování příčin lesních požárů dělíme tyto do dvou skupin, příčiny strukturální a příčiny přímé. 27
Brigada de Investigación de Incendios Forestales 44
Strukturální příčiny Tyto faktory samy o sobě nedávají vznikat lesním požárům, ale mohou výrazně ovlivnit jejich chování a konečnou závažnost této katastrofy. Patří mezi ně: klimatologické podmínky regionu, charakteristiky vegetace, orografické podmínky, akumulace vegetace v lesích, nevhodné využívání ohně na venkově, absence popůrných infrastruktur (protipožárních ploch a pásů), tlak turistiky na lesní prostředí, velké teritoriální rozprostření (lesní zóny jsou často velmi vzdáleny od hlavních cest, což zpomaluje prostředky ničení), sezónnost lesních požárů (je těžké udržet adekvátní strukturu personálu, pro který je dosatek práce v podstatě jen v letních měsících). Přímé příčiny Jsou to takové příčiny, které přímo způsobí vznik požárů. Klasifikují se jako: přírodní, nedbalost, nehoda, úmyslné či neznámé. V Andalusii je procento přírodních příčin velmi nízké a můžeme tvrdit, že vznik více než 95% lesních požárů zaviní člověk. •
Přírodní příčiny V případě Andalusie jde pouze o blesky, které zasáhnou les a zapálí vegetaci.
•
Příčiny vzniku z nedbalosti K těmto příčinám se řadí využívání ohně v lesích a okolních zónách, které dají
vzniknout neúmyslným požárům jako následek nedodržování potřebných preventivních opatření. Můžeme zde zařadit: využívání ohně k zemědělským činnostem, v lesnických činnostech, dále špatně uhašené ohniště, neuhašené cigarety, odpadkové kontejnery v blízkosti lesa. Dále zde řadíme: vlakové soupravy, elektrické vedení, vojenské manévry, ohňostroje. •
Nehody Pokud předem uvedené příčiny
dají vzniknout požáru i přes dodržení preventivních
opatření
stanovených
platnou normou, hodnotí se tyto příčiny jako nehoda a nejsou proto hodnoceny
Obr. 6 Pálení zemědělských zbytků
jako trestný čin, ani za ně nejsou vyžadovýny žádné sankce.
45
•
Příčiny úmyslné Zde se jedná o požáry, které někdo založil s cílem zničit existující vegetaci.
Většinou se jedná o požáry, které způsobily velké škody, neboť je pachatelé založili v těžko přístupných oblastech a většinou pak v noci, kdy jsou stížené podmínky pro ničení ohně. Mezi tyto příčiny řadíme: vytváření či upravování pastvin, lovecké zájmy, destrukce vegetace (většinou jde o eliminaci lesní vegetace, která překáží zemědělským aktivitám), hněv (založení požáru za účelem způsobit škody vlastníkovi), vandalismus (jde o požáry založené bez zjevné příčiny s jediným cílem způsobit škody), žhářství. Dále existují 2 příčiny často uváděné v médiích, ale s nízkým procentem výskytem v Andalusii, mezi které patří převod půdy (pálení lesních porostů, aby mohlo být půda později převedena na půdu zemědělskou) a dřevařské zájmy (pálení pro možnost vytěžit větší množství než je povoleno). •
Neznámé příčiny Pokud se neurčí příčina vzniku požáru během určitého vyšetřovacího období,
hodnotí se pak jako příčina neznámá. Rozdělení příčin V hodnoceném období (1992 – 2002) mají na vzniku požárů největší podíl příčiny úmyslné (35,7%), ale jde téměř o tu samou hodnotu jako vykazují příčiny vzniku požáru z nedbalosti (34,2%). Pokud ale budeme hodnotit období let 1992-1995, zjistíme, že počet požárů úmyslných je prokazatelně vyšší než počet požárů způsobených nedbalostí, zatímco od roku 1996 tyto 2 příčiny vykazují v podstatě ty samé hodnoty. Nejčastějšími úmyslnými příčinami jsou: vytváření pastvin (5%), žhářství (4%), vandalství (3,8%) a lovecké zájmy (3,3%). Nejčastějšími příčinami vzniku požáru z nedbalosti jsou: pálení zemědělských zbytků (9,4%), kuřáci (4,5%), odpadkové kontejnery (4%) a ohniště (3,1%). Blesky způsobily pouze 2,2% lesních požárů a nehody pouhých 1,9% požárů. Požárů neznámých příčin bylo 26%. Podíl nevyšetřených příčin požárů během let 1992-2002 se významně snížil, což ukazuje na správné plnění funkcí brigády BIIF.
46
Tab. 14 Rozdělení příčin lesních požárů (počet) v Andalusii v letech 1992 - 2002 ÚMYSLNÉ Vytváření pastvin Lovecké zájmy Ničení porostů Hněv Vandalství Žhářství Dřevařské zájmy Převod půdy Jiné důvody nehodnocené CELKEM NEDBALOST Pálení při zemědělských činnostech Lesní práce Ohniště Kuřáci Odpadky Vlaková doprava Zemědělská technika Elektrické vedení Vojenské manévry Ohňostroje Jiné příčiny CELKEM PŘÍRODNÍ Blesky NÁHODNÉ Různé příčiny NEZNÁMÉ Neznámé
1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 průměr
%
56 41 9 9 25 32 2 2
118 39 7 32 36 65 2 5
83 64 15 24 57 63 3 3
55 43 36 24 42 44 2 3
21 18 10 19 28 32 1
25 21 7 12 17 28 2
61 38 11 22 56 48 8
41 25 12 16 30 41 1
59 57 12 41 44 54 1 3
58 22 6 27 77 36 1 2
35 28 13 24 45 40 1 2
56 36 13 23 42 44 1 3
5,0 3,3 1,1 2,1 3,8 4,0 0,1 0,3
361
236
295
242
71
114
173
150
107
108
190
177
16,0
437
540
607
491
200
226
417
316
378
337
378
393
35,7
113
104
136
82
60
58
117
73
114
154
124
103
9,4
39 50 59 61 13 8 23 3 2 58 429
21 24 56 56 6 3 15 0 1 64 350
33 33 78 86 6 11 30 6 0 74 493
26 36 39 62 4 7 18 7 1 87 369
11 13 26 36 1 11 9 0 2 30 199
35 23 31 24 4 4 12 1 2 76 270
22 64 40 40 11 3 24 0 3 73 397
25 23 44 22 12 3 21 1 6 90 320
39 30 53 34 21 8 34 1 2 42 378
29 40 62 26 20 24 32 3 10 70 470
31 41 63 36 21 26 44 3 6 84 479
28 34 50 44 11 10 24 2 3 68 378
2,6 3,1 4,5 4,0 1,0 0,9 2,2 0,2 0,3 6,2 34,2
40
16
19
41
29
19
20
19
13
16
40
25
2,2
22
11
11
22
2
14
17
23
21
41
41
20
1,9
441
394
562
377
220
148
299
208
129
139
237
287
26,0
4.5. Analýza rizika Znalost rizika možných požárů přispívá k vyvinutí adekvátní politiky prevence a k lepšímu plánování disponibilních prostředků hlídkování a hašení. Riziko požárů se definuje jako pravděpodobnost vzniku požáru v nějaké zóně a v nějakém časovém intervalu a závisí na základních faktorech, které určují chování ohně (charakteristika vegetace jako hořlavého materiálu, orografické podmínky, klimatické a meteorologické podmínky). Na riziko požáru mají samozřejmě vliv i lidské aktivity. Můžeme si určit různé typy rizik požárů a jejich indexy v závislosti na různých faktorech. Indexy rizika (IR) můžeme dělit na statické a dynamické. Statické indexy rizika jsou takové, které se určují s platností pro nějaké delší časový úsek (1 či více let). Mezi nejdůležitější statické indexy patří index strukturálního rizika.
47
Dynamické indexy rizika jsou takové, které se určují s určitou periodicitou (denní, týdenní, měsíční…). Mezi nejdůležitější patří index meteorologického rizika. Další indexy rizika tj. index rizika způsobeného hydrickým stresem a index rizika daného frekvencí požáru se řadí jak mezi indexy statické, tak i mezi dynamické a to v závislosti na délce periody, pro kterou se určují. Obecně se v rámci Plánu INFOCA hodnotí: •
Riziko strukturální, které je dáno orografií terénu a charakteristikou vegetace.
•
Riziko meteorologické, které je odvozeno z existujících meteorologických podmínek jako je teplota, vlhkost, srážky a vítr.
•
Riziko způsobené hydrickým stresem, které zohledňuje podmínky stresu vegetace, který přichází dle vývoje meteorologických podmínek.
•
Riziko frekvence požárů, které zohledňuje počet předchozích požárů a je vázáno na příčiny požárů. Faktory, které určují riziko požáru, jsou v čase stálé, jiné naopak proměnlivé,
což se odráží i v různé aplikaci příslušných indexů. Statické indexy rizika tak umožňují plánování prevence a boje proti lesním požárům na střední a dlouhé časové úseky a dynamické indexy rizika se používají jako nástroje pro okamžité rozhodování, či rozhodování v krátkém časovém úseku.
4.5.1. Riziko požáru strukturální Strukturální index získáme kombinací dvou následujících indexů: •
Index teritoriálního rizika – dán kombinací IR svahu a IR hořlavosti (dle modelů vegetace jako hořlavého materiálu)
•
Index typu lesních ekosystémů – dán kombinací 3 IR : index typů formací vegetace, index typu chráněného přírodního prostředí a index typu souvislé lesní plochy Výsledkem takovéto klasifikace teritoria Andalusie zjistíme, že 27% lesní
plochy Andalusie má index strukturálního rizika velmi vysoký, 42% vysoký a zbylých 31% střední. To znamená, že pro 69% lesních oblastí Andalusie obecně platí vysoké riziko vzniku lesních požárů. Analýza strukturálního rizika požáru se aplikuje při plánování a návrhu základní sítě protipožárních pásů a ploch v Andalusii.
48
4.5.2. Riziko požáru meteorologické Znalost tohoto rizika je velmi důležitá nejen pro předpověď možného vzniku lesního požáru, ale taky pro určení vývoje chování ohně při požáru. faktory,
Mezi
meteorologické
které
ovlivňují
pravděpodobnost vzniku požáru, patří sluneční radiace, srážky, teplota
vzduchu
a
relativní
vlhkost a mezi ty, co ovlivňují rychlost propagace, patří rychlost a
směr
větru
atmosferické stability.
a
stupeň Obr. 7 Příklad grafické prezentace předpovědi indexu meteorologického rizika COR
Pro určení indexu meteorologického rizika se používají předpovědi a data Pomocného informačního meteorologického servisu: teplota, relativní vlhkost vzduchu, rychlost a směr větru zjištěné ve 12:00, kdy je sluneční radiace nejsilnější a to znamená ideální podmínky pro vznik a propagaci požáru. Proces výpočtu je automatizován, výstupní hodnoty se udávají pro 13 klimatických regionů Andalusie, které jsou určeny pro prevenci a boj proti lesním požárům. Tento index má dva různé typy výstupů: a) Pravděpodobnost zapálení: vyjadřuje se v procentech a určuje pravděpodobnost, s jakou po spadnutí jiskry na mrtvou vegetaci dojde k jejímu hoření. b) Index rizika: forma vyjádření je kategorická (hodnotí se jako riziko nízké až velmi
vysoké) a vyjadřuje rozdílné úrovně meteorologického rizika lesních požárů. Získá se kombinací pravděpodobnosti zapálení a rychlosti větru. Tento index se v centru COR kalkuluje každý den a to pro každou “buňku” mapy o velikosti 500m2. Interpretaci těchto výsledků obstarávají techničtí pracovníci operačních center. Dle hodnot vyjádřených tímto indexem se hodnotí možnost znovu naplánovat rozdělení prostředků pro boj proti lesním požárům. Při kalkulaci meteorologického rizika se musí také přistupovat k jeho korekci vlivem srážek. Srážky meteorologické riziko redukují a to jak svým vlivem na ostatní meteorologické veličiny, tak i svou interakcí s prostředím.
49
4.5.3. Zóny a epochy nebezpečí K lepšímu plánování lidských a materiálních prostředků a k adekvátní regulaci užívání
ohně
při zemědělských
činnostech přispívá i stanovení zón a epoch nebezpečí. Znalost
charakteristik
andaluského
přírodního
a
strukturálního
analýzy
prostředí rizika
umožňuje vymezení Zón nebezpečí. Ty
jsou
dle
zákona
č.5/1999,
o prevenci a boji proti lesním požárům definované jako lesní zóny,
Obr. 8 Zóna nebezpečí
vymezené v závislosti na indexech rizika a hodnocení ochrany daného území. Klimatologie ovlivňuje taktéž pravděpodobnost vzniku lesních požárů a podmínky jeho propagace, přičemž období, které představuje vysoké nebezpečí požáru a ve kterém vzniká nejvíce těchto katastrof, je období letních měsíců. Tyto epochy nebezpečí jsou stanoveny takto: •
Epocha vysokého nebezpečí – od 1.července do 30.září.
•
Epocha středního nebezpečí – od 1.května do 30.června a od 1.října do 31.října
•
Epocha nízkého nebezpečí – od 1.ledna do 30.dubna a od 1.listopadu do 31.prosince
4.6. Prevence před lesními požáry V boji proti lesním požárům není důležitá pouze správná organizace a řízení hašení, ale je třeba také realizovat adekvátní politiku prevence, jejímiž primárními cíli je zamezit vzniku požáru a v případě vzniku pak bránit jeho propagaci prostřednictvím preventivního lesnictví. Preventivní
zásahy
musí
být
aplikovány ve všch lesích, tedy nejen státních ale i v soukromých, jež tvoří 70% všech lesních ploch v Andalusii. Proto zákon č.5/1999, o prevenci a boji proti lesním požárům a jeho stejnojmenná
vyhláška
z roku
2001 Obr. 9 Údržba protipožárních pásů 50
zdůrazňují význam preventivních zásahů soukromých vlastníků a určují podmínky pro udělování podpor pro jejich provádění. V zákoně jsou také uvedeny podmínky, jež je třeba brát v potaz při používání ohně v zemědělství a lesnictví, při kterém se předpokládá riziko vzniku požáru. Pro dodržování těchto stanovených opatření je k dispozici adekvátní systém hlídek a kontrol složený z Agentů životního prostředí, kteří při plnění svých úkolů počítají se spoluprácí Autonomní policie28 a Guardia Civil29.
4.6.1. Preventivní lesnictví Preventivní lesnictví vychází ze skutečnosti, že začátek či propagace lesních požárů závisí na prostorovém uspořádání a složení vegetace území. Proto se aktivity preventivního lesnictví soustředí na budování a udržování protipožárních pásů a ploch a na snižování množství vegetace při pěstebních zásazích v porostech. Konečným výsledkem těchto výběrných zásahů je změna stavby a struktury porostů, ve kterých se snížením množství vegetace, vytvořením nesouvislostí a změnou uspořádání vegetace snižuje až znemožňuje propagace ohně. Bezpečnost a účinnost prostředků, s nimiž se operuje při pracech hašení, závisí velkou měrou na vykonávání činností prevence v porostech, činností, které mají velký význam pro plánování taktik a strategií pro aplikaci hašení a např. protipožární pásy a plochy jsou důležitou oporou pro hasiče jako linie obrany a kontroly. Různé činnosti, které preventivní lesnictví zahrnuje: Protipožární pásy a plochy Jsou činnosti, souvislost
prvky
při
preventivní
které
se
redukuje
vegetace
a
to
jak
horizontální, tak i vertikální a tím se snižuje její hořlavost. Takovýmito prvky mohou být protipožární pásy, protipožárná plochy a pomocné pásy. •
Protipožární pásy
Obr. 10 Protipožární pás v Sierra de los Nieves Policía Autonómica 29 Bezpečnostní složka určená hlavně k zajištění veřejného pořádku ve vesnických oblastech a k hlídkování na hranicích, silnicích a dálnicích. (dle www.wordrefernce.com) 28
51
Jde o vytvoření pásů zbavených vegetace až na minerální půdu, které musí mít tyto minimální rozměry: -
šířka linií musí být minimálně 2,5krát větší než je výška dominantních stromů a zároveň minimálně 15m, pokud se dělají v návaznosti na porost tvořený vzrostlými stromy
-
minimálně 10m, pokud se tvoří v návaznosti na keřovité formace
-
minimálně 5m, pokud se vytváří v návaznosti na travnatou vegetaci
•
Protipožárny plochy Jde o plochy, na kterých se provádí redukce vegetace, především tedy keřů,
trávy a vyjímečně stromové vegetace, jejichž šířka musí mít hodnotu minimálně o 30% vyšší než jsou hodnoty uvedené u protipožárních pásů. •
Obvodové protipožární pásy a plochy Těmi se rozumějí pásy či plochy,
které ohraničují celý lesní pozemek. Mají primární význam ochrany a jejich úkolem je vytvořit
nespojitost
mezi
sousedními
pozemky. •
Obr. 11 Obvodový protipožární pás
Pomocné pásy Jedná se o protipožární pásů o mininmální šířce 5m, které se dělají po stranách
silnic, lesních cest a chodníků. Pěstební zásahy Jde o takové zásahy, které zaručí plnění produkční funkce lesa, ale i ostatních funkcí vyžadovaných společností. Tyto zásahy zahrnují čištění, vyvětvování a prořezávání lesních porostů, což přináší důležité snížení strukturálního rizika požáru. Zásady činností Při všech činnostech preventivního lesnictví se musí brát ohled na ekologické zásady jako jsou: •
Respektovat floristická stanoviště, která přispívají k biodiverzitě nebo představují úkryt pro zvěř.
•
Výchovné zásahy provádět tak, aby bylo podporováno smíšení druhů v porostech.
52
•
Bere se ohled na estetické zásahy do krajiny, které by mohlo způsobit vedení protipožárních pásů.
•
Při plánování zásahů se bere ohled na periody hnízdění a říje chráněných druhů živočichů.
4.6.2. Řízení prevence v lesních terénech Zákon o prevenci a boji proti lesním požárům stanovuje, že plánování činností prevence je zahrnuto v Plánech řízení přírodních zdrojů, upravených ve shodě se zákonem o lesích Andalusie a musí obsahovat tyto charakteristiky: •
Definice a kvantifikace rizika lesních požárů, analýza výskytu požárů v oblasti určené plánem v minulosti a aktuální situace prevence v této oblasti.
•
Cíle
prevence,
s
rozlišením
charakteru
sociologického,
biologického
a strukturálního. •
Hlavní zásady, doporučení a normy regulující používání ohně a činnosti trvale produkující riziko požáru nebo podporující propagaci ohně.
•
Činnosti nezbytné k dosažení vytyčených cílů prevence, určení priorit pro udělení dotací a podpor. Vlastnící na svých pozemcích umožňují budování infrastruktur potřebných
k prevenci a boji proti lesním požárům jako je budování cest, zásobáren vody, vybudování přistávacích drah a ploch a další analogické činnosti. Pro realizaci všech již předem zmíněných preventivních prací a doplňujících činností stanovuje zákon povinnost zahrnutí přílohy do všech zhotovovaných Projektů řízení lesů. Tato příloha obsahuje určení rizika lesních požárů daného lesního území a preventivní opatření pro zamezení vzniku požáru či minimalizaci jeho vlivů. Při absenci těchto Projektů se preventivní řízení lesních terénů realizuje prostřednictvím Plánů prevence před lesními požáry, jejichž zhotovení přísluší vlastníkům. Tento Plán prevence je technický nástroj, ve kterém musí být zahrnuty všechny činnosti nutné pro ochranu lesů před požáry mezi něž patří: vytvoření, udržování a zlepšování protipožárních pásů a ploch a ostatních infrastruktur jako jsou cesty, zásobárny vody či nádrže. Pro lesní terény o velikosti 400 ha a menší se vyplňuje normovaný formulář, který obsahuje:
53
•
Data o příslušnosti terénu
•
Popis pozemku
•
Realizované preventivní činnosti
•
Kalendář jejich vykonávání Pro lesní terény o rozloze vyšší než 400 ha musí plán obsahovat minimálně tato
data: •
Identifikace terénu
•
Identifikace vlastníka
•
Charakteristika a uspořádání vegetace
•
Určení rizika požárů
•
Preventivní činnosti pro minimalizaci rizika požárů a efektů, které mohou požáry produkovat
•
Preventivní pěstební zásahy pro vytvoření a udržování protipožárních pásů a ploch a další zásahy spojené s pomocnými infrastrukturami jako jsou zásobárny vody, lesní cesty atd.
•
Program či kalendář vykonávání opatření zahrnutých do Plánu Plány prevence jsou platné po dobu 5 let.
4.6.3. Dotace a podpory Pro podporu preventivních činností a provádění opatření prevence a boje proti lesním požárům jsou vlastníkům soukromých či veřejných lesních pozemků udělovány podpory. Asociace pro ochranu lesa ADF mají při udělování podpor přednost. Tyto podpory jsou určeny k vytváření, zlepšování a udržování protipožárních pásů a ploch a pomocných pásů a ke konstrukci, vylepšování a udržování zásobáren vody a mohou dosáhnou až 75% částky určené jako náklady.
4.6.4. Regulace používání ohně při zemědělských aktivitách Lesní terény a zóny pod vlivem lesa Tzn. lesní terény a pás široký 400m ohraničující les. Obecné zákazy při všech činnostech: •
Během celého roku:
-
Zákaz rozdělávání ohně pro jakékoliv využití, kromě přípravy jídla na místech k tomu určených.
-
Zákaz zahazovat sirky, cigaretové nedopalky či jiné hořící předměty. 54
-
Zákaz zahazovat v přírodě papír, plasty, sklo nebo jakékoli jiné odpadky, obecně veškerý hořlavý materiál či materiál schopný vyvolat oheň.
•
Používání motorových vozidel se zakazuje:
-
V soukromých lesích se během Epochy středního a vysokého nebezpečí zakazuje jezdit motorovými vozidly mimo cesty k tomu určenými.
-
V lesích státních se zakazuje jezdit motorovými vozidly mimo cesty k tomu určenými, výjimkou je využívání ostatních cest vozidly Agentů ŽP konajícími své povinnosti a využívání cest při těžbě dříví.
Odpalování náloží, ohňostrojů K těmto aktivitám je třeba žádat o povolení. V tomto povolení jsou uvedeny bezpečnostní opatření, která je nutno dodržet, aby nedošlo ke vzniku požáru. O povolení se musí žádat minimálně 30 dní předem, musí se uvést místo, datum, hodina, typ a množství náloží k odpálení. Využívání ohně při zemědělských aktivitách •
Pro vypalování křovisek, pastvin a pálení zbytků z výchovných zásahů, fytosanitárních zásahů a jiných lesnických prací, dále pak pálení zbytků ze zemědělských prací, které se realizují v pásu 400m okolo lesních pozemků se vyžaduje administrativní povolení, ve kterém se udávají podmínky pro konkrétní pálení ( o jaké pálení půjde musí žadatel v žádosti předem uvést).
•
K žádostem o povolení užívání lesů k určitému účelu požadovaných v souladu s Lesní vyhláškou Andalusie (č.208/1997) se připojují i žádosti o předpokládaném pálení. Rozeznávají se 3 typy pálení: vypalování křovin a pastvin; pálení lesních zbytků či zbytků ze zemědělské činnosti v páse 400m okolo lesa; používání ohně ve venkovních krbech a při pracech ve včelařství. Běžný postup pro získání povolení V žádosti o povolení se musí uvést hranice města, situace a možnosti přístupu
k pozemku, vypalovaná plocha a její lokalizace a množství zbytků na pálení. To vše musí být zahrnuto v plánku o měrítku 1:10 000. Dále musí být uveden den a hodina pálení, identifikační data vlastníka pozemku a osob zodpovědných za tuto operaci a konečně prostředky a opatření použité pro kontrolu ohně pro zamezení jeho propagace za hranice plochy určené k pálení. Jiné využití a aktivity Pro jiné využívání a aktivity realizované v těchto terénech je třeba přijat sérii opatření v závislosti na tom, co stanovují příslušné Plány autoprotekce.
55
Tato povinnost se týká: lesních terénů a pozemků, železnic a jiných komunikací, elektrického vedení, domů, továren a jiných zařízení, zón určených k táboření, vstupu do státních lesů. Zóny nebezpečí, vně lesních terénů a zón pod vlivem lesa Během období vysokého a středního nebezpečí se podmínky užívání ohně pro pálení zbytků, pastvin, uhlí nebo pro jakokoli jinou zemědělskou aktivitu musí přesně prodiskutovat s příslušnou veřejnou správou a se všemi vlastníky sousedních pozemků. Území mimo lesní terény a zóny pod vlivem lesa a zóny nebezpečí Pro všechna tato území vně není stanovena nutnost žádat o administrativní ani sousedova povolení pro užívání ohně k jakékoliv zemědělské činnosti. Pokud se na pozemku vyskytují jakékoli skupiny stromů či keřů nebo osamocených exemplářů, je k jejich ochraně potřeba před samotným užitím ohně vytvořit obvodový protipožární pás o minimální šířce 5m. Pokud by užití ohně mohlo mít vliv na vegataci na březích řek a potoků, taktéž musí být chráněny protipožárním pásem minimální šířky 5m. Kontejnery
s odpadky v zónách nebezpečí a v lesních zónách a zónách pod
vlivem lesa Aby se zamezilo samovolnému zapálení kontejnerů s odpadky během Epochy středního a vysokého nebezpečí, musí se přikročit k používání kontejnerů s vrstvou inertního materiálu o minimální tloušťce 20cm.
4.7. Sociální účast Následky lesních požárů jsou pro společnost velmi závažné, proto je potřeba, aby se do spolupráce v oblasti prevence a boje proti lesním požárům zapojili všichni. Zákon č.5/1999, o prevenci a boji proti lesním požárům určuje zásady pro sociální účast při prevenci a boji proti lesním požárům. Popisuje sérii povinností obecného charakteru určené vlastníkům či nájemcům pozemků a to jak v oblasti prevence tak i v oblasti hašení lesních požárů. Určuje také pravidla spolupráce dobrovolníků, která je usměňována skrze Asociace pro ochranu lesa ADF, Lokálních skupin rychlé pomoci a obdobné organizace.
56
Pro aplikaci povinností a pravidel Rada ŽP určila prostřednictvím Plánu INFOCA činnosti k podpoře sociální účasti, ke kterým patří realizace kampaní pro společnost, pro její obeznámení s fenoménem lesních požárů, s důležitou rolí lesů Andalusie pro udržování biologické vyváženosti, o lesích jako pramenech obnovitelných zdrojů. Jde o to ukázat společnosti význam zachování lesů prostřednictvím odpovídajícího řízení, které zahrnuje i ochranu proti požárům.
4.7.1. Činnosti soukromníků Obecné povinnosti, vycházející z textu zákona: •
Každá osoba musí věnovat maximální pozornost péči o les při jeho využívání k jakékoliv funkci, přičemž musí respektovat zákazy, omezení či pravidla ustanovená v platné normě v oblasti lesních požárů.
•
Každá osoba či skupina musí při požádání kompetentní osobou spolupracovat při boji proti lesním požárům a při evakuaci z ohrožených oblastí.
•
Realizace aktivit spojených s rizikem vzniku požáru, jak uvnitř tak vně lesních terénů, je upravena normou o regulaci těchto aktivit.
Povinnosti vlastníků a nájemců: •
Osvojit si opatření, které směřují k prevenci před lesními požáry.
•
Spolupracovat při hašení požárů dle textu uvedeného v zákonu a v Pohotovostních plánech při lesních požárech.
4.7.2. Asociace pro ochranu lesa (ADF) Zahrnují skupiny s veřejnou účastí vytvořené bez úmyslu zisku. Umožňují spolupráci skupin a sociálních kolektivů s veřejnými správami zodpovědnými za prevenci a boj proti lesním požárům. V souladu se zákonem je jejich cílem realizace koordinovaných činností směřujících k ochraně lesa proti lesním požárům, dalším pohromám, chorobám a ostatním škodlivým činitelům a k realizaci ostatních činností ochrany životního prostředí. Tyto sdružení tvoří vlastníci pozemků, profesionální zemědělské asociace, asociace spojené se zachováním životního prostředí a asociace a skupiny věnující se ochraně životního prostředí před lesními požáry. Sdružení spolupracují při vytváření nástrojů a vykonávání preventivních opatření dle zákonů:
57
•
Spolupráce při vytváření Lokálních pohotovostních plánů při lesních požárech
•
Účast v informačních kampaních týkajících se prevence a boje proti lesním požárům
•
Účast při vykonávání preventivních činností a opatření či při konstrukci infrastruktur pro hašení lesních požárů
•
Přispívání různými prostředkami při ničení požárů
•
Účast při ničení a kontrole vznikajících požárů Za účelem podpory sestavení Asociací pro ochranu lesa jsou těmto sdružením
po zažádání udělovány příspěvky. Ve vztahu k platbě Poplatku za hašení lesních požárů mohou vlastníci či uživatelé lesních terénů začlenění do těchto sdružení využít snížení tohoto poplatku o 25%. Při rozdělování podpor stanovených Juntou de Andalucía na realizaci prací či k osvojení preventivních opatření a pro boj proti lesním požárům mají Asociace pro ochranu lesa přednost.
4.7.3. Lokální skupiny první pomoci a ekvivalentní organizace Pro spolupráci při prevenci a boji proti lesním požárům zakládají města, jejichž pozemky jsou částečně či zcela součástí Zóny nebezpečí, Skupiny první pomoci. Tyto skupiny jsou tvořeny dobrovolníky, kteří byli a jsou školeni v oblasti prevence a boje proti lesním požárům. Mezi úlohy těchto skupin, vždy ale pod vedením personálu Plánu INFOCA, patří: •
Preventivní hlídkování
•
Zásahy při začínajících požárech
•
Pomocné zásahy při ničení požárů
•
Hlídkování na obvodech kontrolovaných či již uhašených požárů Spolupráce Asociací pro ochranu lesa a Lokálních skupin první pomoci
a ekvivalentních skupin při pracích hašení se využívá na žádost technického vedení hašení, které má za tyto skupiny zodpovědnost. Asociace pro ochranu lesa a Lokální skupiny první pomoci funkčně přísluší k centru CEDEFO, v jehož teritoriu plní své funkce, ale fungují pod vedením, kontrolou a vrchním dozorem centra COP.
58
4.7.4. Poplatek za hašení lesních požárů Dle zákona č.5/1999, o prevenci a boji proti lesním požárům jsou vlastníci či nájemci soukromých pozemků, na kterých byl hašen lesní požár, povinni zaplatit tzv. Poplatek za hašení, který ale může být za určitých podmínek odpuštěn až do výše 100%. Pro stanovení hodnoty poplatku jsou podle třídy a typu zůčastněných prostředků stanoveny tarify v EUR/hod (Tab.15) Tab. 15 Tarify poplatku za hašení (rok 2003) Třída Personál Pozemní prostředky Vzdušné prostředky
Typ Oddíl specialistů Mobilní posádka (oddíl) Hasičský vůz >=3 000l Hasičský vůz <3 000l Helikoptéra Letadlo s kapacitou >=3000l Letadlo s kapacitou < 3000l
Částka (EUR /hod) 117,35 65,06 71,62 63,46 458,00 383,32 153,52
Hodnota poplatku vyplývá z aplikace tarifů na každý požár, přičemž jsou ale stanovena maxima poplatku vzhledem k rozloze území zasaženého ohněm (Tab.16). Tab. 16 Maximální hodnota poplatku za hašení Rozloha území (ha) Maximální hodnota poplatku (EUR) Do 1 ha (včetně) 120,20 1 – 25 ha 1 502,30 25 – 100 ha 3 005,06 100 – 500 ha 6 010,12 500 – 1 000 ha 9 015,18 Nad 1 000 ha 12 020,24
Pokud požár zasáhne pozemky více vlastníků, poplatek se mezi vlastníky dělí v poměru dle zasažené plochy. Za účelem podpory učásti vlastníků a nájemců lesních území při prevenci a boji proti lesním požárům jsou stanoveny následující slevy na Poplatku za hašení: •
Členství v Asociaci pro ochranu lesa ADF poskytuje slevu 25%.
•
Plnění všech preventivních činností obsažených v Plánech prevence poskytuje slevu 75%.
59
4.8. Organizace a řízení Rada životního prostředí, která je zodpovědná za plnění Plánu INFOCA, má k dispozici hierarchickou strukturu organizací, které slouží k plnění všech funkcí nezbytných k řízení a koordinaci plánu samotného. Uvnitř Rady ŽP jsou činnosti v oblasti lesních požárů svěřeny Generálnímu vedení řízení přírodního prostředí30, pod který spadají též činnosti charakteru lesnického a činnosti ochrany a zachování přírody. To znamená, že se řízení ochrany proti lesním požárům vyvíjí ve znamení integrovaného řízení, což umožňuje vyšší účinnost při realizaci všech činností směřujících k trvalému vývoji přírodního prostředí Andalusie. Mimoto je Rada ŽP pověřena přímým výkonem úloh prevence a boje proti lesním požárům, výkonem Plánu INFOCA, a to skrze veřejný podnik EGMASA31, který má pro účely prevence a boje proti lesním požárům exklusivně nasmlouvaný pevný personál. Rada ŽP disponuje několika poradními orgány k řízení Plánu INFOCA jako jsou Regionální poradní komitét32 a Provinciální poradní komitéty33, které sjednocují zástupce různých veřejných správ spojených s Plánem.
4.8.1. Organizace Funkci Generálního vedení řízení boje proti lesním požárům vykonává Regionální operační centrum COR se sídlem v Seville. Má 1 ředitele, 1 zástupce ředitele a dále technický a administrativní personál. Tito pracovníci se věnují problému lesních požárů permanentně celý rok. Na úrovni provincií toto vedení
vykonávají
v každé
z 8 provincií Provinciální operační centra
COP,
které
mají,
jako
permanentní personál pracující celý rok, 1 ředitele a 1 zástupce ředitele. V době od 1.6. do 15.10. (nejvyšší
Obr. 12 Sídlo COR v Seville 30
Direccion General de Gestión de Medio Natural Empresa de Gestión de Medio Ambiental 32 Comités Asesor Regional 33 Comités Asesor Provinciales 31
60
riziko)
je
Plánem
INFOCA pro zmíněná Centra určen technický personál, který plní podpůrné funce při specifických úlohách, které je nutno realizovat jak v COP tak i při vlastním ničení požárů.
4.8.2. Řízení Regionálního operačního centra COR Centrum COR vykonává technické řízení Plánu INFOCA, jeho funkcemi jsou především koordinace a vrchní dozor nad činnostmi probíhajícími při boji proti lesním požárům. COR vykonává úkoly mobilizace a koordinace prostředků nadprovinciálního charakteru a prostředků určených pro danou provincii, pokud se musí zapojit do činností mimo oblast své provincie. Dále COR sleduje a vyhodnocuje plnění Plánu INFOCA na regionální úrovni, vypracovává data a poskytuje je hlavní státní správě dle instrukcí Stáního plánu pro zhotovení národní statistiky34. COR
disponuje
1
ředitelem,
1
zástupcem
ředitele,
technickým
a administrativním personálem. Ředitel má mimo jiné tyto funkce: •
Řídit fungování centra
•
Dohlížet nad informací spojenou s Plánem
•
Určit priority pro plánování potřebných prostředků Plánu do požárů v závislosti na jejich závažnosti
•
Dohlížet na fungování Provinciálních operačních center COP a zaručit koordinaci při užití prostředků mimo oblast dané provincie
•
Starat se o dosažení přdpokládané spolupráce mezi organizacemi zapojenými do boje proti lesním požárům
•
V případě nutnosti ustanovit jako technického ředitele hašení pro jeden určitý požár kteréhokoli technika předepsaného Plánem V období středního a vysokého nebezpečí disponuje COR Informačním
kabinetem35, jehož úkolem je poskytovat co nejrychleji informace požadované jednotkami zapojenými v boji.
4.8.3. Řízení Provinciálního operačního centra COP Centrum COP má za úkol realizovat činnosti týkající se prevence a boje proti lesním požárům, které se musí vykonávat v dané provincii. COP má 1 ředitele
34 35
Plan Estatal para la confección de la Estadística Nacional. Gabinete de Información 61
a 1 zástupce ředitele, a pro období od 1.6. do 15.10. se stanovuje technický personál. Řízení COP má mimo jiné tyto funkce: •
Řídit fungování centra a informovat o své činnosti centrum COR
•
Určit priority pro stanovení a rozložení prostředků do vzniklých požárů a navrhnout potřebná nápravná opatření
•
Převzít technické řízení hašení lesních požárů v Pomocných stanicích při lesních požárech (PAIF36), pokud to okolnosti vyžadují
•
Postarat se o přesné plnění instrukcí z centra COR Kromě toho mají ředitelé COP jako prioritní úlohu určenou revizi prostředků
v centrech CEDEFO, na letištích, na hlídkovacích věžích a v dalších vybudovaných zařízeních.
4.8.4. Autonomní policie Policie autonomní oblasti Andalusie plní podpůrnou funkci při hlídkování a prevenci v lesních oblastech a dále se zapojuje do vyšetřování příčin lesních požárů a při zadržení jejich možných autorů. Úlohu hlídkování provádějí v oblastech s rizikem lesních úpožárů, kdy provádějí identifikaci osob, které těmito oblastmi projíždějí či procházejí. Dále kontrolují různé zemědělské, lesnické či pastevecké aktivity, při nichž se používá oheň jako pracovní nástroj. Obecně můžeme říct, že vykonávají dohled nad dodržováním platných zákonů o lesních požárech. Pokud nějaký požár vznikne, spolupracují s Agenty ŽP při vyjasňování příčin jeho vzniku.
4.8.5. Účast veřejného podniku EGMASA Podnik EGMASA spolupracuje s Radou ŽP v oblasti prevence a boje proti lesním požárům. Poskytuje Plánu INFOCA lidské i materiální prostředky. Základní funkce podniku pro výkon Plánu jsou: •
Určení personálu pro hlídkování, detekci a hašení lesních požárů
•
Užívání a údržba budov a a zařízení určených pro prevenci a boj proti lesním požárům
•
Dotace pozemními prostředky, komunikačním vybavením a mechanizačními prostředky
• 36
Dotace osobními ochrannými pomůckami Puesto avanzado de incendios forestrales 62
•
Dotace materiálem a vybavením pro hašení požárů, mezi něž patří mimo jiné hydraulický materiál, retardanty, hasičské vozy atd.
4.9. Klasifikace požárů Lesní požáry dosahují rozdílných proporcí a jejich hašení se vztahuje na různé organizace. To zapřičiňuje nutnost klasifikace požárů v závislosti na jejich síle pro určení stupně zásahu všech organizací a pro adekvátní organizaci zásahu.
4.9.1. Stupně potenciální síly požáru V závislosti na topografických podmínkách zóny, kde se požár (nebo více souběžných požárů) rozvine, rozsahu a charakteru lesních porostů, které mohou být ohroženy, fyzikálních podmínkách prostředí a existujících infrastruktur (protipožární pásy a plochy, dopravní síť, zásobárny vody a nádrže), dále v závislosti na panujících meteorologických podmínkách (vítr, teplota, relativní vzdušná vlhkost), na možných nebezpečích hrozících osobám, které se prací hašení neúčastní, a možného nebezpečí pro instalace, budovy a infrastruktury, se vyhodnocují potřeby lidských a materiálních prostředků nutných pro práce hašení a ochranu osob a majetku. Vedení hašení požaduje po operačních centerech příslušné lidské a materiální prostředky, které si žádá vývoj prací nezbytných pro hašení požáru a pro ochranu osob a majetku. Dle Základního nařízení o civilní obraně se lesní požáry klasifikují takto: •
Stupeň 0
Jedná se o takové požáry, které mohou být pod kontrolou pomocí prostředků hašení zahrnutých v Plánu INFOCA a které, i při nepříznivém vývoji požáru, nepředstavují nebezpečí ani pro osoby nezapojené do prací hašení, ani pro nelesní majetky. •
Stupeň 1
Jde o takové požáry, které mohou být kontrolovány prostředky hašení zahrnutými v Plánu, ale počítá se s jejich možným dalším vývojem a je proto nutno použít opatření k ochraně osob a nelesního majetku, jež mohou být ohněm ohroženi. •
Stupeň 2
Jde o takové požáry, při kterých jsou na žádost vedení Plánu INFOCA povolány ke spolupráci státní prostředky neurčené pro tento Plán, nebo pokud nastane taková pohotovostní situace, při níž se jedná o národní zájem. •
Stupeň 3
63
Tento stupeň představují požáry, které vyhlašuje Ministerstvo vnitra, neboť se jedná o národní zájem.
4.10. Vybudovaná zařízení Základní infrastruktura Plánu INFOCA se skládá ze soustavy zařízení Rady ŽP, které umožňují uskutečňovat všechny činnosti nezbytné v obraně před lesními požáry. Tato zařízení usnadňují úlohy prevence a realizaci činností týkajících se hašení ohně např. koordinaci a mobilizaci dostupných prostředků, formaci, trénink a přítomnost lidských zdrojů, skladování materiálu nebo umístění a operace pozemních a vzdušných prostředků. Na prvním místě je třeba vyzdvihnout existenci center COR a COP jako prvků nezbytných pro zajištění vedení a koordinace všech prostředků stanovených Plánem. V roce 1993 se přikročilo k profesionalizaci personálu, jež se účastní plnění činností Plánu. Pro dosažení tohoto cíle bylo vybudováno několik center, ve kterých lze dosáhnout nepřetržité potřebné formace a zároveň tato centra slouží jako místa permanentní práce. Tato centra se nazývají Centra ochrany lesa CEDEFO. V Andalusii je jich nyní 21. Kromě toho existují 3 podpůrná centra pro ubytování Specialních brigád37 pro hašení požárů. V roce 1994 se vytváří síť přistávacích ploch pro zlepšení funkčnosti letadel s čerpáním vody na zemi. Použily se při tom staré, málo užívané cesty. Nyní má tato síť 9 ploch umožňujících operovat s letadly Air-Tractor 802 a s letadly nižších tříd. Existují ještě další infrastruktury, které doplňují již zmíněné zařízení a které usnadňují aplikaci Plánu např. zásobárny vody, dopravní síť pro pozemní prostředky pro hlídkování a hašení atd.
4.10.1. Regionální operační centrum COR Sídlo COR je v Seville. Odtud se plánuje a koordinuje prevence a boj proti lesním požárům, řídí se prostředky nadprovinciálního charakteru a provádí se hlavní sledování a hodnocení Plánu. COR funguje celý rok v zastoupení funkčního personálu, který je posílen v periodách vyšší aktivity personálem podniku EGMASA.
37
Brigadas especializadas 64
Funkce při hašení ohně •
Denně připravovat systém na úrovni regionální prostřednictvím analýz různých tipů rizik a opakovanou realizací kontrol disponibilních prostředků a v případě nutnosti novým naplánováním prostředků.
•
Určit a koordinovat používání prostředků regionálního a také provinciálního charakteru, pokud by se účastnily činností mimo území své provincie
•
Provádět sledování důležitých požárů prostřednictvím programů simulací, využitím meteorologických předpovědí a příslušných map za účelem určení potřebných prostředků (dle priorit) v případě existence více souběžných požárů
•
Vykonávat vrchní dozor nad fungováním center COP (jak aplikují Plán)
•
Zajišťovat správný příjem informací o vzniklých požárech a jejich zasílání do příslušných COP a zároveň zajistit vytváření statistických informací o vývoji situace Prostory COR
•
Operační sál sloužící pro stálé sledování aplikace Plánu
•
Zasedací sál, který je vybaven audiovizuálním zařízením
•
Kartografický
kabinet,
v němž
pracují operační technici COR •
Kabinet
informační
techniky,
v němž pracují informační technici •
Obr. 13 Kancelář technického personálu
Kancelář pro ředitele a zástupce ředitele
•
Kanceláře pro technický personál a pro admministrativní personál Personální zabezpečení
•
Zaměstnanci Rady ŽP: ředitel a zástupce ředitele COR, dva pomocní administrativní pracovníci (celý rok); dva šéfové oddělení, dva poradní technici ( 1.6.-15.10.)
•
Personál nasmlouvaný u podniku EGMASA: 5 operačních techniků COR, 3 informační technici, 6 operátorů/administrativních pracovníků a 2 řidiči jednotky UNASIF. Další personál určený Plánem pro COR, ale fyzicky se v sídle COR nevyskytující: 4 technici vzdušných operací, kteří jsou umístění na letištích v Granadě a Seville, a 3 technici specializované brigády BRICA, která má sídlo
65
poblíž Granady. Tento personál je nasmlouvaný minimálně pro období od 1.5. do 31.10., mimo operátory/administrativní pracovníky, kteří pracují celý rok a pokrývají pracovní směny 24 hodin denně. Materiální zabezpečení COR •
Operační sál: 4 telefonní linky; telefax; mapa Andalusie v měřítku 1:250 000, na které je znázorněné umístění všech existujících zařízení a rozložení vzdušných prostředků, což umožňuje vizuální sledování, kolik lidských a materiálních prostředků se účástní každého aktivního požáru; vybavení pro řízení meteorologické sítě; vybavení výpočetní technikou
pro použití různých aplikací; dokumenty
zahrnující aplikovatelné zákony; protokoly a katalogy prostředků Plánu INFOCA. •
Kartografický sál: rozličný informatický materiál a programy GIS užívané pro řízení a zhotovení tématických map požárů a všech dalších nezbytných kartografických materiálů zhotovovaných v operčním centru; tématické topografické mapy vegetace a modelů vegetace jako hořlavého materiálu a další; mapy provincií a regionů s lokalizací různých zařízení a disponibilních prostředků. Podpůrné informatické aplikace
•
Řízení sítě automatických meteorologických stanic a dat z nich získaných
•
Program CARDIN používaný pro simulace chování ohně
•
Příjem a uchovávání snímků požárů, které jsou zasílány z letadla k tomu určenému
•
Řízení regionální základny dat o lidských a materiálních prostředcích stanovených Plánem
•
Sledování operační situace letadel a helikoptér
•
Měření a vyhodnocování plochy zasažené ohněm
•
Řízení základny statistických historických a aktuálních dat o lesních požárech
•
Geografické informační systémy Vybavení vozidly COR ná k dispozici 1 terénní vozidlo a 1 lehké vozidlo určené pro přemisťování
technických pracovníků k požárům. Mimoto disponuje speciálním vozidlem, které se nazývá Jednotka anylýzy a sledování lesních požárů (UNASIF), které se umisťuje do požárů, aby sloužilo v PAIF.
66
4.10.2. Provinciální operační centrum COP V každé provincii existuje COP jako orgán určený k aplikaci Plánu INFOCA v jednotlivých provinciích. Z tohoto centra se plní úkoly prevence a boje proti lesním požárům umožňující mobilizaci, koordinaci, sledování a vyhodnocování lidských a materiálních zdrojů, které se detekce a hašení v dané provincii účastní. Stejně jako COR i COP funguje celý rok v zastoupení určeného personálu. Funkce při hašení •
Denně připravovat systém na úrovni provincie a to prostřednictvím analýz různých typů rizik, provádět kontrolu disponibilních prostředků a znovu naplánovat provinciální prostředky v případě nutnosti
•
Obdržet zprávy o všech požárech, které v provincii vznikají, a podnikat potřebné kroky pro aplikaci různých nezbytných činností dle Plánu
•
Usnadnit mobilizaci a koodinovat činnost vlastních prostředků a prostředků ostatních organizací, skupin a kolektivů
•
Sloužit jako centrum schůzí a jednání pro správy zúčastněné při prevenci a boji proti lesním požárům
•
Dohlížet na fungování všech disponibilních prostředků provincie v boji proti lesním požárům Prostory COP
Operační sál, zasedací sál, kancelář pro ředitele a jeho zástupce, kanceláře pro technika hašení a operačního technika COP. Personální zabezpečení •
Zaměstnanci Rady ŽP: ředitel a zástupce ředitele COP (celý rok) a 4 technici hašení (1.6.-15.10.)
•
Personál se smlouvou u podniku EGMASA: 1 operační technik, 1 administrativní pracovník, 5 operátorů/administrativních pracovníků a 3 řidiči. Tento personál plní své povinnosti minimálně od 1.5. do 31.10. Materiální zabezpečení COP Jak operační tak i zasedací sál disponují tím samým vybavením jako v COR
s odlišnostmi danými provinciálním charakterem operačního centra.
67
Podpůrné informatické aplikace Obecně to samé jako v COR. Vybavení vozidly COP má předepsané 3 vozidla pro přemisťování technického personálu k požárům. Kromě toho má k dispozici 1 vozidlo Mobilní jednotky meteorologie a přenosu informací (UMMT), které slouží jako podpora pro technické řízení při hašení požárů vzniklých v provincii.
4.10.3. Centra ochrany lesa (CEDEFO) Tato centra jsou rozmístěna po celém lesním území Andalusie, které je pro činnost těchto center rozděleno na 21 teritoriálních jednotek. V každé této územní jednotce se nachází jedno centrum. Centra jsou umístěna v lesnicky významných zónách a v blízkosti cest. Kromě
toho,
že
jde
o zařízení nezbytná pro boj proti lesním požárům, mají tato centra širší
funkční
důležitou
roli
záběr,
kdy
plní
v prevenci
před
lesními požáry a to pořádáním školení
a
přednášek.
Důležitý
význam mají akce otevřených dveří pro školáky, při kterých jsou jim promítány prostředí
filmy
o
Andalusie,
životním o
jeho
Obr. 14 CEDEFO
využívání člověkem a také o prevenci před lesními požáry. Funkce při hašení •
Kontrolovat a dohlížet nad úkoly hlídkování, detekce a ničení požárů na územní jednotce spadající pod dané centrum a propůjčit své služby ostatním teritoriálním jednotkám, pokud to požadují
•
Plnit funkce pro ubytování či pobyt stanoveného personálu (operační technici, specialisti v hašení či piloti a mechanici) během pracovní směny
68
•
Plnit funkci centra registru a inventarizace stanovených materiálních zdrojů pro odpovídající terénní jednotku
•
Umožnit formaci a výcvik personálu určeného Plánem
•
Povolit automatické odbavení helikoptéry s posádkou specialistů na palubě, tzn. že pokud se obdrží zpráva o požáru, odlet je okamžitý a až následně jsou informována operační centra Vybudovaná zařízení Administrativní kanceláře, aula výcviku, sál odpočinku, šatny a sociálky, sklad
na materiál, sesterna, kuchyň, hangáry pro vozidla, domy pro správce, technický personál a techniky letů, a letiště pro helikoptéry s nádržemi na pohonné hmoty a na vodu; dále je zde komunikační věž a meteorologická stanice. Personální zabezpečení V každém centru jsou 3 operační technici, 1 šéf administrativy, 1 administrativní pracovník, 4 pracovníci operující u konzoly (komunikace a automatického hlídkování) a správce. Kromě toho je pro centra předepsaný určitý počet skupin specialistů, řidičů hasičských vozů a podpůrných skupin. Vybavení kanceláří Výpočetní technika, informatické a audiovizuální zařízení, zdravotnický materiál, 2 telefonní linky, telefax, telefonní linka pro přenos dat, fotokopírka, kartografický materiál, televize s videem, projektor diapositivů, didaktický materiál, vysílačky typu zem-zem a zem-vzduch. Materiál k ničení požárů Manuální nářadí, motorové pily a křovinořezy, zádové hasící přístroje, výbušné hasící přístroje, hydraulický materiál, retardanty a další materiál užívající se k prevenci a hašení. Pozemní a vzdušné prostředky Terénní vozy pro transport oddílů specialistů, hlavní vozidla hašení (těžká i lehká) a 1 helikoptéra (je pouze v některých centrech).
69
Plochy pro helikoptéry V každém centru existuje 1 taková plocha, která slouží pro přistávání a vzlétávání helikoptér. Je konstruována jako kruhová betonová plocha o průměru 20m s ochranným pásem dalších 20m, který je zbaven překážek.
4.10.4. Centra specializovaných brigád V těchto centrech se nachází personál
vysoce
kvalifikovaný
v oblasti hašení požárů. Funguje jako posila při hašení požárů, do kterých byl
povolán.
V Andalusii
existují
3 specializované brigády. Brigáda BRICA
náleží
pod
Radu
ŽP
a 2 brigády BRIF jsou přímo pod Ministerstvem ŽP. Tato centra mají k dispozici Obr. 15 Specializovaná brigáda helikoptéry k přesunu personálu o vyšších kapacitách, což je dáno tím, že brigády mají vyšší počet osob než specializované oddíly (1 oddíl brigády má 11 členů), helikoptéry také disponují nádrží na vodu o objemu 1300l. Všechna centra se skládají z budov a infrastruktur pro helikoptéry analogicky k těm v centrech CEDEFO.
4.10.5. Letadlové dráhy Síť dráh Pro operace letadel s čerpáním vody na zemi předepsaných Plánem disponuje Rada ŽP vlastní sítí letadlových dráh, které umožňují přistávání, vzlétávání a čerpání vody a paliva letadlům
užívaným
v boji
proti
lesním
požárům. Síť je tvořena 3 základními dráhami Obr. 16 Letadlová dráha
a 6 vedlejšími dráhami. Tyto vedlejší dráhy netvoří stálou základnu, ale používají se jen
v případě, kdy vzniknou požáry v zóně, kde se tyto dráhy nacházejí, a ty tak podporují kadenci zásahů a zvyšují účinek letadel.
70
Existují také další vedlejší dráhy náležející Ministerstvu ŽP a podniku FAASA. Mimoto se používá dalších 6 civilních letišť v Andalusii, některých jako stálých základen, jiných jako alternativních dráh. Charakteristiky dráh Letadlové dráhy jsou většinou konstruovány tak, že zde mohou operovat letadla typu Air-Tractor 802 (včetně nižších typů). Obecně se jedná o pás kompaktního terénu, který má šířku 60m a délku kolem 1000-1400m. Vlastní dráha o šířce 20m a délce 900-1200m je pak zpevněna asfaltem. Budovy a umístění zařízení pro čerpání Hlavní dráha má: ubytování pro pilota a mechanika s ložnicemi, místnost pro odpočinek, sociální zařízení, kuchyň a jídelnu; sklad pro náhradní díly, retardanty a další materiál, nádrž na vodu s čerpadlem, nádrž na palivo. Dále se zde vyskytuje komunikační věž a rukáv pro znalost směru a intenzity větru. Rozdíl mezi hlavními a sekundárními dráhami je dán absencí zařízení pro personál u sekundárních dráh. Personální zabezpečení Na hlavních drahách jsou letadla řízená personálem (piloti a mechanici) podniku, u kterého je letadlo nasmlouváno. Na sekundárních drahách práci týkající se čerpání paliva a vody vykonává příslušný personál mobilní posádky, který k tomu byl vyškolen.
4.10.6. Setkávací stanoviště Za
účelem
naložení
skupin
specialistů vrtulníkem, pokud se tito nacházejí mimo centra CEDEFO a je nutno
je
co
nejrychleji
k požáru, několik a
je adekvátně
označených
přemístit
vybudováno přizpůsobených
ploch
pro
přistání
a vzlétnutí helikoptéry. Tyto
plochy
se
vyskytují
po celém lesním prostoru a jsou Obr. 17 Setkávací stanoviště vytvořeny jako kruhové plochy o průměru 20m, jsou zbaveny vegetace a překážek a jsou zřetelně označeny.
71
4.10.7. Zásobárny vody Voda hraje při hašení požárů velkou roli a to jak při zásahu přímém tak i při zásahu nepřímém. Proto je nezbytné disponovat sérií zásobáren vody, které slouží k: •
Čerpání vody letouny (obojživelné letadla a helikoptéry vybavené vnější nádrží či helikošem)
•
Zásobování hasičských vozidel vodou
•
Užívání vody přímo pomocí čerpadel a vedení hadic Typologie Kromě moře a velkých přehrad, jež slouží jako zásobárny vody pro čerpání
obojživelnými letadly a jinými prostředky, se tato místa vody klasifikují takto: •
Místa komplexního užití, jež nebyly vybudovány za účelem hašení požárů, ale v případě nutnosti se k tomu mohou užívat. Patří mezi ně stojaté místa řek a potoků, jezera, vodní nádrže, bazény atd.
•
Specifická místa, která byla vytvořena uměle jako zásobárny vody pro hašení požárů. Inventář Plán INFOCA má k dispozici inventář těchto míst vody, který obsahuje tyto
informace: geografické souřadnice místa, kapacita zásobárny, hloubka, možnost využití obojživelným letadlem, helikoptérou či hasičským vozem. Tato informace je doplněna jakoukoliv další informací, která je důležitá, jako je např. umístění překážek a zařízení vyskytujících se poblíž vody, aby nedošlo k jejich poškození silnými turbulencemi rotorů helikoptéry.
4.10.8. Dopravní síť Existence silnic, cest a chodníků v lesních terénech představuje velmi důležitý prvek pro prevenci a boj proti lesním požárům. V případě prevence usnadňuje cestní síť práci hlídkování. Lesní cesty slouží také jako protipožární pásy a to speciálně v letních měsících, kdy se k nim navíc přidávají pomocné pásy nejméně 5m široké. Velmi důležitá je existence rozsáhlé cestní sítě pro zrychlení příjezdu pozemních prostředků hašení.
72
4.11. Systémy hlídkování a detekce, komunikační síť Dalším důležitým prvkem v boji proti lesním požárům jsou systémy hlídkování a detekce, které jsou zaváděny v lesních zónách, kde existuje riziko požárů, a jejichž účelem je hlídkovat a zachytit (detekovat) co nejdříve vznikající požár. Obecně jsou tyto systémy založeny na pozorování lesních terénů hlídkami. Tuto funkci hlídkování mohou vykonávat buď z pevných míst či mohou používat mobilní prostředky jako jsou auta či letadla. Již před několika lety se začaly používat podpůrné technologie, které využívají infračervené paprsky a televizní kamery instalované na pevných či pohyblivých prvcích. Na základě těchto technologií instaloval Plán INFOCA v roce 1993 v lesních terénech systém automatické detekce, Sistema Bosque. V současné době je vytvořena síť o šesti instalovaných systémech. Kromě toho se při hlídkování počítá s účastí Autonomní Policie, Guardia Civil a se spoluprácí občanů, kteří mohou na požár upozornit jeho ohlášením na pohotovostní telefonní číslo 112. Další základní prvek důležitý jak pro hlídkování, tak i pro detekci je adekvátní komunikační síť, která umožňuje rychlý přenos informací mezi operačními centry CO a centry CEDEFO, mezi ostatními systémy hlídkování a detekce a mezi různými pozemními a vzdušnými prostředky, které se účastní hašení.
4.11.1. Systémy hlídkování a detekce Cíle Mezi základní cíle patří: •
Preventivní hlídkování v lesních zónách, aby se zamezilo vzniku požáru
•
V případě vzniku požáru k odhalení osob, které požár mohly způsobit
•
Detekce ohně v co nejkratší době od okamžiku jeho vzniku
•
Včasný přenos informací do příslušných center CEDEFO pro aktivaci disponibilních prostředků hašení Požadavky na detekci
Aby byla detekce účinná, je třeba zajistit tyto požadavky: •
Redukovat na minimum čas mezi vznikem ohně a jeho objevením systémem hlídkování
•
Získat kompletní informaci o lokalizaci a charakteristikách požáru 73
•
Zajistit, aby byl přenos informace do CEDEFO rychlý a aby informace sama byla přesná a jasná.
Tato informace musí obsahovat tyto data: •
Lokalizace ohně, orografické podmínky, směr ve stupních a vzdálenost od místa detekce
•
Typ a charakteristika vegetace zasažené ohněm
•
Vývoj požáru: rychlost šíření, intenzita
•
Existence přístupů (lesní cesty , chodníky) k místu požáru
4.11.2. Síť pevných hlídkovacích míst Základní charakteristiky Pozemní hlídkování se provádí z pevných pozorovacích míst umístěných ve velkých výškách, odkud je dobrý výhled na rozsáhlé lesní plochy. Základní charakteristiky síťe jsou : •
Pozorování probíhá prakticky nepřetržitě během celé pevné periody hlídkování
•
Komunikace s centry CEDEFO je permanentní
Tato síť má 231 pevných hlídkovacích míst. Typy míst V plochých
terénech
či
terénech s nízkým sklonem se staví železné věže, pokud ale existují vyvýšená místa, která usnadňují pozorování,
staví
se
pouze
maringotky. V obou případech ale musí
být
zajištěna
maximální
viditelnost ve všech směrech při adekvátním zasklení. Železné věže se konstruují Obr. 18 Železná hlídkovací věž ve třech standartních modelech o výškách 9,14 a 19m. Výběr modelu je dán výškou okolních lesů.
74
Volba rozmístění Při volbě počtu a umístění těchto pevných pozorovacích míst se bere ohled na: lesnický a ekologický význam oblasti, orografické podmínky a existující riziko požáru. Klasifikace a funkčnost míst hlídkování Síť pevných hlídkovacích míst se dělí na: •
Hlavní síť, kterou tvoří 60 pevných míst prvního řádu a která funguje 24 hodin denně.
•
Sekundární síť, kterou tvoří 171 pevných míst druhého řádu a která funguje v době sluneční radiace. Obecně jsou všechna pevná místa hlídkování činná od 1.6. do 15.10. a mohou se
navíc používat v případě, kdy to riziko požáru vyžaduje. Personální a materiální zabezpečení Každé místo má určeno pevný počet hlídačů, kteří pracují na 4 směny denně v hlavní síti a na 2 směny denně v síti sekundární. Informace se do příslušných center CEDEFO zasílají okamžitě, když se detekuje kouř možného požáru, a periodicky pro kontrolu operačního stavu hlídkovací sítě. Věže a maringotky jsou vybaveny dalekohledy, mapami oblastí určených k hlídkování s topografickou informací, mapou vegetace, mapou cestní sítě, rádiovou vysílačkou, točícím křeslem, stolem a knihou s registrem požárů.
4.11.3. Systém Bosque Cílem
tohoto
systému
je
automatické
hlídkování
a
detekce
požáru
prostřednictvím kamer s infračerveným viděním a televizních kamery. Činnost tohoto systému je kontrolovaná ze vzdáleného centra nebo je jeho činnost spojena rádiovou cestou s různými hlídkovacími místy umístěnými v příslušné oblasti. V Andalusii je 6 systémů Bosque. 4 mají 2 pozorovatelny, 1 má 3 pozorovatelny a 1 dokonce 5 pozorovatelen. Charakteristika systému Systém je schopen detekovat požár v jeho iniciační fázi, přičemž jeho dosah je u ohně o 10m2 do 20km a u ohně o ploše 1m2 do 10km.
75
Výhody systému Mezi výhody systému bezpochyby patří rychlost lokalizace ohniska tepla, účinější noční vidění, zamezení chyb alarmu způsobených záměnou prachu za kouř. Dále je třeba vyzdvihnout důležitou roli kamer pro sledování vývoje požáru z centrály hlídkování v reálném čase, což pomáhá při rozhodování o potřebě technického personálu koordinace a ničení.
4.11.4. Mobilní hlídkování Cíle a funkce Mobilní pozemní hlídka je tvořena 2 až 4 osobami, které mají k dispozici terénní vůz, jímž projíždějí všechny jim přidělené trasy v determinované lesní zóně. Mezi její funkce patří: hlídkovat v lesních terénech, detekovat možné požáry, zásah při iniciaciačním stádiu detekovaného požáru, dokončit hašení u kontrolovaných požárů, hlídkovat na obvodu hašeného požáru. Vybavení a vozidla Každa mobilní posádka je vybavena pomůckami osobní ochrany, dalekolhledy, mapami zón a přenosnou vysílačkou. Terénní vozy disponují přenosnou vysílačkou a nástroji určenými k primárnímu útoku na oheň: lopaty, lehké motyky. Někdy jsou tato vozidla nahrazená jinými, typu “pick-up”, které jsou vybaveny nádrží na vodu s objemem 500l, čerpadlem a hadicemi pro primární útok. Funkčnost Pro vykonávání zmíněných funkcí jsou ustanoveny pracovní směny a pro jednotlivé hlídky se určují zóny a trasy hlídkování, přičemž se hodnotí: lesnická a ekologická hodnota zóny, frekvence požárů, zvýšený příliv návštěvníků.
4.11.5. Vzdušné hlídkování Obecná charakteristika Vzdušné hlídkování se provádí z lehkého
letadla,
v němž
letí
pilot
a operační technik. Kromě hlídkování vykonávají
také
funkci
koordinace
vzdušných prostředků při hašení požárů. Obr. 19 Letadlo hlídkování a detekce 76
Operační technik musí znát cíl pozorování, vegetaci, modely vegetace jako hořlavého materiálu a předpověď chování ohně, aby mohl zajistit všechny požadované funkce. Letadlo je vybaveno GPS, 2 vysílačkami země – vzduch, jednou zem-zem a kartografickou dokumentací. Tento systém hlídkování představuje důležité doplnění k pozemnímu hlídkování během hodin vyššího nebezpečí a v stíněných zónách či v mlze. Funkčnost Lety se realizují mezi 13 a 17 hodinou od 1.6. do 15.10., a to po určené trase.
4.11.6. Komunikační síť Cíle Plán INFOCA disponuje rozsáhlou rádiovou sítí, která má tyto cíle: •
Umožnit komunikaci mezi všemi prvky, které jsou součástí operací Plánu
•
Přenést zprávy o hlídkování a detekci lesních požárů
•
Přenášet informace při pracech hašení koordinujíce tak činnosti různých prostředků rozmístěných i v jiných souběžných lesních požárech
•
Zajistit komunikaci v případě, kdy bude skupina pracovníků odříznuta a uzavřena ohněm Složení sítě Základním prvkem sítě ja výbava rádiovysílačů či vysílaček, které jsou schopny
vysílat a příjmat rádiové vlny. K dispozici jsou tyto výbavy: •
Pevné výbavy či základny, které jsou instalovány v centrech COR, COP, CEDEFO a dalčích vybudovaných zařízeních
•
Mobilní výbavy, instalované na různých typech vozidel
•
Přenosné výbavy, určené pro určitý personál Plánu INFOCA, mají ale menší dosah
•
Zesilovací výbava, která dokáže spojit 2 vysílačky, jenž se nemohou spojit kvůli členitému terénu. Existují pevné i mobilní zesilovače.
4.12. Lidské zdroje Personál je jeden z dalších základních prvků celého Plánu INFOCA. Jeho počet a kvalifikace musí být adekvátní jak pro realizaci plánování a vedení disponibilních prostředků, tak pro vykonávání úkolů prevence, hlídkování, detekce a hašení.
77
Tradičně byl personál, který se účastnil boje proti lesním požárům, součástí technické části Lesních správ, které byly pověřeny řízením. A tak pracovníci , aniž by měli speciální kvalifikaci, plnili i funkce hasičů. A tak se na počátku 90.let, kvůli zvyšující se závažnosti problému lesních požárů, začíná s modernizací prostředků a techniky užívaných v boji a se zvyšováním kvalifikace pracovníků.
4.12.1. Personál, který se podílí na plnění Plánu INFOCA V současnosti lze tento personál dělit do 2 skupin. Jednu skupini tvoří pracovnící, jež spadají pod Radu ŽP zodpovědnou za funkce řízení a koordinace, a druhou ti pracovníci, kteří mají smlouvu u podniku EGMASA, jenž zajišťuje přímé výkony činností v boji proti lesním požárům. Mimoto jsou pro Plán určeni členové Jednotky Národní Policie38 předepsaní pro autonomní oblast Andalusie. Do lidských zdrojů Plánu jsou také zahrnuti piloti a mechanici letadel a helikoptér využívaní pro hlídkování, koordinaci, transport a ničení. Stejně tak jsou k výkonu Plánu zapotřebí pracovníci se smlouvou u Ministerstva ŽP, kteří tvoří část specializovaných brigád (BRIF). Počítá se také se spoluprací Guardia Civil, Lokálních skupin a dobrovolníků. Všechen personál určený pro Plán musí splňovat požadavky na fyzickou zdatnost, znalosti a zkušenosti v boji proti lesním požárům, jenž jsou nutné pro zajištění účinnosti Plánu.
4.12.2. Personál Rady ŽP Jedná se o pracovníky, kteří se podílejí na plánování, řízení a kontrole. Patrí mezi ně hlavně techničtí pracovníci podílející se na řízení přírodního prostředí a kolektiv Agentů ŽP, kteří navíc plní funkce hlídkování a vyšetřování. Celkově tvoří tento personál 240 lidí. Techničtí pracovníci mají tyto pozice: •
Ředitel/zástupce ředitele COR
•
Technik hašení COR
•
Ředitel/zástupce ředitele COP
•
Technik hašení COP
Agenti ŽP zastávají tato pracovní místa: 38
Obr. 20 Agenti ŽP
Unidad de Policía Nacional 78
•
Regionální a provinciální koordinátor Agentů ŽP
•
Oblastní koordinátor hlídkování a hašení
•
Členové brigády vyšetřování lesních požárů (BIIF)
Mezi další funkční místa patří: •
Řidiči hasičských vozidel a jejich pomocníci
4.12.3. Personál podniku EGMASA Personál tohoto podniku určený pro Plán INFOCA vykonává práce, které se přímo týkají detekce a ničení lesních požárů. Můžeme ho členit do tří funkčních oblastí: technickou, operační, hlídkování a logistiky. Kromě toho má podnik smlouvy se zdravotnickým personálem a trenéry. Celkově je pro Plán INFOCA určeno 3677 zaměstnanců podniku EGMASA. Funkční oblast technická Ve většině případů jde o lesní inženýry či lesní technické inženýry se specifickými znalostmi v prevenci a boji proti lesním požárům. Většinou obsazují tato místa: •
Technik vzdušných operací
•
Technik operací COR
•
Technik operací COP
•
Technik operací brigády BRICA
•
Technik operací centra CEDEFO Funkční oblast operační Operační personál můžeme dělit do 4 skupin, z nichž každá je dělena
na profesionální kategorie: a) Skupina oddílů •
Specialisti hašení + jejich vedoucí
•
Speciální
brigáda
BRICA:
Specialisti + vedoucí b) Skupina hasičských vozů •
řidič/operátor vozů
c) Skupina řidičů Obr. 21 Specialisti hašení
79
•
řidiči vozů k transportu oddílů
•
řidič/ operátor vozů UMMT/UNASIF
d) Skupina pomocného personálu •
vedoucí
•
lesní specialisté Funkční oblast hlídkování a logistiky
a) Skupina hlídek •
Vedoucí skupiny
•
Hlídači
b) Podpůrná skupina •
Vedoucí administrativy centra CEDEFO
•
Pomocný administrativní pracovník
•
Operátor konzoly
•
Správce/hlídač
4.12.4. Personál vzdušných prostředků Tento personál má smlouvu u Rady ŽP a tvoří jej: •
Piloti
•
Mechanici/technici údržby
4.13. Pozemní prostředky Mezi pozemní prostředky se řadí nejen vozidla pro transport osob, hasičské vozy, specální
Obr. 22 Pilot střednětěžké helikoptéry
vozidla UMMT a UNASIF či těžká technika, ale také manuální a motorové nářadí, retardanty, atd.
4.13.1. Nářadí k hašení •
Ruční nářadí: sekeromotyka, motykohrábě, rýč, sekera, mačeta, motyka, zádový hasící přístroj
•
Mechanické nářadí: motorová pila a křovinořez
•
Nářadí vyvolávající oheň: toto nářadí se používá pro zapálení vegetace aplikací plamene, nejpoužívanější je kapací hořák, který se používá pro kontrolované pálení nebo pro aplikaci preventivních úkolů či zakládání protiohňů při hašení požárů. 80
4.13.2. Retardanty a výbušné hasící přístroje •
Retardanty Hlavní funkcí retardantů je zlepšit vlastnosti vody, do které se přidávají, tak aby
bylo hašení účinější. Klasifikují se dle vlastností vody, kterou modifikují, a dle délky trvání účinku na pěnové, viskózní a retardanty dlouhého účinku. Používají se při hašení letadly, helikoptérami s vnější zásobárnou nebo košem a u hasičských vozů a to jak při útoku přímém tak i nepřímém. Využívají se také při kontrolovaném pálení či zakládání protiohňů. •
Výbušné hasící přístroje Skládají se z výbušné části, tvořené 20 gramy výbušného prachu a rychlou
zápalnicí o délce 1m, a nádržky o objemu 5l, plněné vodou a retardantem.
4.13.3. Hasičská vozidla Jsou tvořena cisternou, čerpadlem a vybavena hydraulickým materiálem, nářadím k hašení, dále komunikačním zařízením složeným z pevné a přenosné vysílačky,
krabičkou
první
pomoci,
systémem GPS. V Andalusii je celkem 105 hasičských vozidel. Dle kapacity cisterny se dělí na: lehká vozidla s kapacitou 300-600l (9ks), Obr. 23 Těžké hasičské vozidlo těžká vozidla s kapacitou 3 000-4 000l (86ks) a velkokapacitní vozidla s kapacitou 9 000-11 000l (10ks). Posádku tvoří 2 řidiči/operátoři, kteří nejen řídí vozidlo, ale také pracují s čerpadlem a hadicemi při samotném hašení.
4.13.4. Vozidla pro transport osob Jde o terénní vozidla (4x4): •
Vozy pro technický personál s 5 místy
•
Vozy pro agenty ŽP s 5 místy
•
Vozy pro skupiny specialistů s 9 místy
•
Vozy typu “pick-up” pro mobilní posádku s 5místy
81
V součtu se v Andalusii používá 739 vozidel pro personál Rady ŽP a 447 patřících podniku EGMASA.
4.13.5. Speciální vozidla Pro usnadnění komunikace v požáru, znalosti meteorologických podmínek in situ a pro zlepšení řízení zdrojů disponuje Plán speciálními vozy, které slouží jako podpůrná infrastruktura pro zřízení PAIF, a umožňují situovat polní kancelář v blízkosti požáru pro efektivní aplikaci SMEIF39 (Systém pohotovostního řízení při lesních požárech). UMMT Tato jednotka je složena z terénního vozu 4x4 vybaveném meteorologickou stanicí, zařízením pro přenos dat, informačním systémem, přijímačem-přenášečem snímků a doplňujícím vybavením. Jeho použití v požárech usnadňuje spojení zem-zem a zem-vzduch a poskytuje okamžité meteorologické informace, které umožňují realizovat odhady o chování a vývoji ohně nebo realizovat pozdější analýzy požáru. UNASIF V případě velkých požárů, kdy je třeba
koordinovat
prostředků, významu
nebo zasažené
činnosti
mnoha
v případě
velkého
zóny
se
počítá
s nasazením jednotky UNASIF. Je podobná jednotce
UMMT,
má
ale
výkonější
vybavení. Disponuje
systémy
meteorlogie
a komunikace pomoci rádia či mobilního Obr. 24 UNASIF telefonu, informatickým vybavením s podpůrnými aplikacemi a systémem příjmu snímků, které umožňují funkce jako: •
Plánování úkolů ničení
•
Předpověď a simulace chování ohně
•
Sledování a kontrola používaných materiálnímch prostředků
•
Řízení personálu zapojeného do hašení
39
Sistema de Manejo de Emergencia por Incendios Forestales 82
•
Koordinace všech prvků zapojených do hašení Při hašení velkých požárů je UNASIF základním elementem pro založení
samotného PAIF, prostřednictvím něhož je usnadněno řízení hašení.
4.13.6. Vybavení těžkou technikou Těžká technika se používá jak při prevenci tak i u samotného hašení. Je použitelná v různých situacích: pro vytváření protipožárních pásů, pro přímé hašení přehozením ohně půdou, pro zlepšování penetrace cest. Využívá se hlavně pásový traktor s radlicí a rypadlem, který se k požárům převáží na kamionech. Dále se používají kolové traktory vybavené diskovými bránami pro nepřímé útoky.
4.14. Vzdušné prostředky První letadla s cisternou pro shoz vody v boji proti lesním požárům se ve Španělsku užívaly na konci 60.let a to hlavně jako podpora pozemním prostředkům při požárech velkých dimenzí. Od roku 1984 se začínají používat helikoptéry ke zrychlení přesunu oddílů hašení k požáru. Ve stejný rok tj.1984, kdy Junta de Andalusia převzala kompetence v oblasti problematiky lesních požárů, existovaly v Andalusii pouze 4 jednotky letadel, 2 obojživelné a 2 s čerpáním na zemi a kapacitou 2100l. Do roku 1991 vzrostl počet vzdušných prostředků na 29 kusů, dnes je to již 31 vzdušných prostředků. Je
třeba
zmínit
důležité
kvalitativní změny, kterými během svého vývoje letouny prošly: využívání helikošů a později helikoptér s vnější cisternou, s velkou
využívání kapacitou
typu
helikoptér Kamov,
nahrazení letadel s pístovým motorem za
letadla
turbínová,
využívání
speciálních modelů Air-Tractor 802
Obr. 25 Těžká helikoptéra model Kamov 32-A
nebo využívání letadel pro koordinaci vzdušných operací.
83
4.14.1. Úkoly vzdušných prostředků Hlavním posláním vzdušných prostředků je hlídkování, shoz vody a transport personálu. Hlídkování se realizuje lehkým letadlem, které létá nad lesními oblastmi s rizikem vzniku požáru. Při shazování vody se používají helikoptéry i letadla. Pro transport personálu se použíjí helikoptéry k tomu určené. Mezi doplňkové funkce vzdušných prostředků řadíme vzdušnou koordinaci lehkým letadlem, pozorování a přenos získaných snímků požáru do operačních center (COP, COR) a do PAIF a měření rozlohy vypálených oblastí helikoptérou.
4.14.2. Vzdušné prostředky Plánu Letectvo v boji proti lesním požárům dosahuje počtu 31 letounů, které jsou rozmístěny po celé Andalusii. Tvoří jej 10 kusů letadel a 21 kusů helikoptér. Tab. 17 Vzdušné prostředky Plánu INFOCA Letadla: 10 ks 2 obojživelné, 5 300l 2 s čerpáním na zemi, 2 100l 3 s čerpáním na zemi, 3 100l 2 hlídkování a koordinace 1 pro přenos snímků
Helikoptéry: 21 ks 15 pro transport a hašení, 1 200l 1 pro transport a hašení, 600l 2 pro transport a hašení, 1 300l, pro specializované brigády 1 pro transport a hašení, 2 100l, pro specializované brigády 2 s helikoši na vodu, 4 500l
Letadla Dle cílů rozeznáváme 2 skupiny letadel: a) Cisternová letadla pro shoz vody: lehká letadla s čerpáním vody na zemi (modely Air-Tractor 502 a
503),
střednětěžká
letadla
s čerpáním na zemi (model AirTractor 802) a obojživelná letadla Obr. 26 Lehká letadlo s čerpáním vody na zemi (model Canadair CL – 215T) b) Letadla s pomocnými úkoly: letadla pro hlídkování a koordinaci a letadla pro získávání a přenos snímků (model Cessna 337-G)
Obr. 27 Obojživelné letadlo 84
Tab. 18 Letadla Plánu INFOCA Provincie Almería Cádiz Córdoba Granada Huelva Málaga Sevilla
model Airtractor AT-802 Cessna 337-G Airtractor AT-502 Cessna 337-G Airtractor AT-802 Airtractor AT-802 CL-215T Cessna 337-G
počet 1 1 2 1 1 1 2 1
Objem vody v l 3 100 2 100 3 100 3 100 5 500 -
Helikoptéry Mají tyto úkoly: hašení požárů shozem vody s retardanty, rychlý transport personálu a vybavení k hašení do blízkosti požáru; asistence, záchrana a transport zraněných osob; měření rozlohy vypálených oblastí. Typy helikoptér: •
Lehké helikoptéry pro transport oddílů specialistů
a
shazování
vody
prostřednictvím vnější nádrže (modely Bell-206 – monoturbína a Bell-212 – biturbína) •
Střednětěžké helikoptéry pro transport specializovaných
brigád,
které
jsou
doplněny helikošem pro shoz vody
Obr. 28 Lehká helikoptéra při transportu
(modely Bell-412 pro brigádu BRICA, Sokol pro brigádu BRIF – B a Puma pro brigádu BRIF – A) •
Těžké helikoptéry nevybavené pro transport personálu ale vybavené helikošem o kapacitě 4500 l (model Kamov K-32A)
Obr. 29 Lehká helikoptéra při shozu vody Tab. 19 Helikoptéry Plánu INFOCA Provincie Almería Cádiz Córdoba
model Bell-205 Bell-205 Bell-205 Bell-206
počet 2 2 2 1
Objem vody v l 1 200 1 200 1 200 600
85
Bell-205 Bell-412 Bell-205 Puma Bell-205 K-32-A Bell-205 Sokol Bell-205 Bell-412 K-32-A
Granada Huelva Jaén Málaga Sevilla
2 1 2 1 2 1 2 1 1 1 1
1 200 1 300 1 200 2 100 1 200 4 500 1 200 1 300 1 200 1 300 4 500
4.15. Funkčnost Plánu Plán INFOCA disponuje sérií protokolů o činnostech, které se musí realizovat v místě a čase tak, aby funkčnost disponibilních prostředků ničení byla optimální. Tyto protokoly se aplikují v operačních centerch COR a COP, v centrech CEDEFO a v místě samotného požáru, přičemž se mohou dělit do 2 skupin: a) Skupina, která je tvořena protokoly pojednávajícími o analýzách, které se provádějí denně pro přípravu systému, kalkulování rizik, revizi disponibilních prostředků a plánování prostředků nezávisle na vzniku požáru. b) Druhá skupina se týká situací, kdy již požár detekován byl a probíhá aktivace plánu. V závislosti na hodnocení, která se realizují v operačních centrech, jsou požáry klasifikovány podle své potenciální síly a na základě toho se rozjede série opatření pro aplikaci systému SMEIF. Kromě toho se hned od začátku započne s vyšetřováním příčin požáru a možnou identifikaci příčin požáru, což může v budoucnu vést k přijetí preventivních opatření k zamezení vzniku požáru v dané lokalitě.
4.15.1. Denní příprava systému Denní analýza rizik V centrech COR a COP se denně analyzují různé typy rizik, což umožňuje plánování činností na krátkou dobu. Hodnotí se rizika odvozená z meteorologických předpovědí, dále se hodnotí i zvýšený počet požárů v posledních dnech v daných územích. Na základě situace odvozené z těchto analýz mohou být určeným prostředkům vyslány poplašné signály nebo se v případě extrémního rizika přistoupí ke speciálním opatřením.
86
Revize disponibilních prostředků a plánování prostředků a opatření Každodenně se v každém operačním centru provádí revize operačního stavu různých zařízení a prostředků určených pro dané centrum. Po revizi situace a při znalosti analýzy rizik se hodnotí možná modifikace teritoriálního stanovení prostředků v čase a místě pro vyšší účinnost v boji proti požárům, které mohou vzniknout.
4.15.2. Organizace hašení V případě detekce lesního požáru se mobilizují nejbližší prostředky jako jsou mobilní posádky a oddíly specialistů nebo hasičská vozidla. Pokud se to odehrává v té periodě roku, kdy jsou dispozici vzdušné prostředky, dojde k jejich automatickému odbavení. V každém požáru existuje 1 osoba, která přebírá funkci technického vedoucího hašení, kterému přísluší úkoly vedení a koordinace zúčastněných prostředků. Pokud požár dosahuje velkých dimenzí zřídí se v jeho blízkosti tato stanoviště: PAIF, Oblast čekání a Základní tábor. Dále se požáru účastní 1 letadlo pro koordinaci leteckých činností. V PAIF se pod velením technického vedoucího stanoví systém SMEIF. Paralelně s těmito činnostmi začíná v COR probíhat série opatření pro hlavní koordinaci prostředků a podporu v hašení. Automatické odbavení prostředků Aby bylo zamezeno vzniku požárů velkých dimenzí realizací počátečních zásahů ihned po vzniku lesního požáru, bylo zavedeno automatické odbavování prostředků. V případě pozemních prostředků to znamená, že v případě detekce požáru a vyslání poplašného signálu se ty prostředky, které se nacházejí v příslušné zóně, ihned bez čekání na příkazy shora vydají k požáru a komunikují přitom s příslušným CEDEFO. Pro letadla a helikoptéry transportu a hašení se definuje oblast automatického odbavení jako okruh o poloměru 40km od ohniska požáru, ve kterém jsou příslušné prostředky na povel COP ihned k dispozici. Technické řízení ničení Tento úkol spočívá na vedoucímu technikovi hašení, který po příslušném centru COP vyžaduje potřebné materiální a lidské prostředky určené Plánem, aby byly zajištěny všechny činnosti vedoucí k uhašení požáru, a který také zajišťuje činnosti k ochraně majetku a osob, kteří mohou být ohněm zasaženi.
87
Dále pak může v závislosti na síle a charkteru požáru a dostupných prostředků žádat o spolupráci osoby neurčené Plánem INFOCA pro realizaci pomocných úkolů, které nepředstavují přímou účast v pracích hašení. Stejně tak může mobilizovat materiální prostředky v soukromém vlastnictví jako jsou vozidla, přívěsy, mechanika nebo nářadí. V nezbytných případech může nařídat vstup na soukromý pozemek a využití přiléhajících soukromých cest, nařídit vytvoření protipožárních pásů na těchto pozemcích, předstupné vypalování v určených zónách a použití veřejných či soukromých hydraulických zdrojů v množství nezbytném pro hašení požáru. PAIF V požárech středního až vysokého stupně
se
pod
vedením
technického
vedoucího hašení v terénu zřizuje PAIF, kde se realizuje vlastní operační řízení a organizace disponibilních prostřdků, umožňujíce tak lepší kontrolu a koordinaci různých zúčastněných prostředků. Jako infrastruktura PAIF se v každé provincii disponuje
jednou
jednotkou
UMMT
Obr. 30 PAIF
a v regionu pak jednou jednotkou UNASIF umístěnou v Seville. Pro požáry středního a vysokého stupně se do PAIF umisťuje jednotka UMMT, v případě vysokého stupně požáru jednotka UNASIF. Oblast čekání a základní tábor Cílem oblastí čekání je příjem a dočasné umístění prostředků určených k boji proti požáru od jejich příjezdu do obdržení nařízení od vedoucího technika k zásahu daného prostředku v hašení. Základní tábor je zóna blízko požáru a jejím cílem je usnadnit odpočinek, stravování a zdravotnický servis personálu v požáru dlouhého trvání. Vzdušná koordinace Cílem je zvýšit bezpečnost, funkčnost a účinnost vzdušných prostředků v boji. Koordinace se provádí prostřednictvím jednoho letadla hlídkování a koordinace, na jehož palubě je pilot a technik vzdušných činností určený centrem COR. Tento technik je k dispozici vedoucímu hašení a žádá si od něj instrukce k určení postupu vzdušných
88
prostředků. Jednou z jeho funkcí je dávat povolení ke vstupu různým letounům do zóny požáru pro vykonání shozu vody, pro transport personálu atd. Jeho další povinností je informovat vedoucího o vývoji požáru vždy, když to ten vyžaduje, a o jakékoli změně či okolnostech, které on shledá za důležité. Představuje tak mluvčího mezi vzdušnými prostředky a PAIF. Vzdušné měření rozlohy územíí zasažených ohněm Pro měření rozlohy území zasažených požárem se během požárů či po jejich uhašení používá Automatický systém pro lokalizaci a hodnocení lesních požárů (SALEIF40), který se skládá z GPS a přenosného počítače. Pomocí tohoto systému se během letu helikoptérou nad určeným územím automaticky změří obvody a plochy území zasažených požárem a ostrůvků či území vegetace, které zasaženy nebyly. Tyto výsledky se dají použít při organizování činností během hašení. Koordinace a podpora COR Pokud propukne požár, u kterého se předpokládá, že dosáhne významných proporcí, v COR začnou probíhat různé podpůrné informační aplikace pro analýzu, sledování a hodnocení situace. V síti meteorologických stanic se obdrží příslušné meteorologické parametry zóny, které ve spojení se souřadnicemi místa počátku požáru umožňují započít simulaci požáru prostřednictvím programu Visual Cardin, čímž je známo předpokládané chování ohně v prvních hodinách. Tato simulace se zlepšuje dodáním meteorologických hodnot z UMMT/UNASIF, pokud tyto byly do požáru umístěny.
4.15.3. Vyšetřování příčin požáru Znalost přímých příčin požárů tvoří základ pro stanovení preventivních opatření, která se pokoušejí zamezit vzniku těchto příčinných situací pro příště, a může přispět k identifikaci osob, které mohly požár úmyslně či z nedbalosti založit. Proto se v posledních letech věnuje velká pozornost vyšetřování těchto příčin. Snahou je lokalizovat místo vzniku požáru, což může přispět k určení příčin požáru, motivu jeho založení a možné identifikaci viníka. Pro realizaci procesu vyšetřování Plán disponuje Brigádou vyšetřování lesních požárů (BIIF), dále se vyšetřování účastní členové Autonomní policie a členové Guardia Civil. 40
Sistema automático para la localización y evaluación de incendios forestales 89
4.15.4. Systém pohotovostního řízení při lesních požárech (SMEIF) Tento systém umožňuje plánování a sledování činností k realizaci, organizaci zúčastněných prostředků a svou logistickou sekcí je přínosný pro optimalizaci prostředků a zdrojů určených k hašení. Za vypracování SMEIF je zodpovědný vedoucí hašení a přikračuje k němu v případě, kdy to složitost hašení vyžaduje. Obecně se tento plán skládá ze 3 částí: plánování, operace a logistika. Schéma systému je možno dolaďovat (je pružný) a umožňuje jeho aplikaci při různých stupních síly požáru, kdy se může v závislosti na vývoji požáru rozšířit jeho struktura, jednoduchá organizace přejít ke složitější atd.
4.16. Restaurace vypálených oblastí Následky lesních požárů na přírodní prostředí jsou neblahé a je to evidentní hlavně na vegetaci. To jak je vegetace poškozena závisí na rozdílných faktorech: typ zasažené vegetace a stav její zralosti, sklon terénu a intenzita a frekvence požárů. Pokud je síla a frekvence požárů zvýšená, dochází k degradaci přírodního prostředí následkem ztráty půdního krytu a následnou erozí. Tato situace může vyústit v proces ochuzení či ztráty biologického potenciálu půdy, proces globálně nazývaný desertifikace. Proto vázaně na hašení požáru existuje série doplňujících činností, které podpoří hodnocení rozsahu katastrofy za účelem pozdější definice činností nezbytných pro restauraci vypálených oblastí.
4.16.1.Následky lesních požárů Obecně mají lesní požáry negativní ekologický vliv, vedou k významným ztrátám v komplexním využívání lesa, způsobují velký sociální neklid. Ekologické efekty V lesních
ekosystémech
jsou
požáry příčinou změny vegetačního složení, struktury a evoluce a mohou způsobit úplné vymizení druhů, snížení biodiverzity nebo úplnou ztrátu půdního krytu, jehož obnova může trvat mnoho let. Kromě toho je velmi časté následné napadení stromů poškozených ohněm Obr. 31 Eroze terénu
90
chorobami. Požáry samozřejmě zasahují i faunu, dochází ke smrti jednotlivců způsobené hlavně udušením a také ztrátou zdrojů potravy a ochrany. Požáry taktéž zasahují půdní složku ekosystému. Následkem vysokých teplot dochází ke změnám textury půdy, což podporuje erozi. Erozi samozřejmě podporuje i ztráta rostlinného krytu, neboť se snižuje absorpční kapacita půdy. Ztráty přímých výnosů Požár způsobuje snížení výnosů z lesních produktů jako jsou řezivo a palivo, pryskyřice, korek, plody, lovná zvěř. Ztráty nepřímých výnosů Jde o ztráty, jejichž hodnotu je doposud složité vyčíslit, ale jde o přínosy lesů pro celou společnost: ochrana půdy, regulace vodního režimu, čištění vzduchu, zachování ekosystému, rekreační využití. Vznik sociálního neklidu Lesní požáry a jejich dimenze zůsobují velké znepokojení mezi obyvatelstvem a proto je veřejnost v různých dotaznících umístila mezi jeden z nejzávažnějších problémů, které ohrožují životní prostředí Andalusie. To způsobuje, že je požárům věnován větší prostor v tisku, rádiu i televizi.
4.16.2. Hodnocení škod způsobených požáry Ne všechny požáry mají stejný negativní dopad na ekosystém. Ke stanovení způsobených škod a podmínek pro restauraci vypálených oblastí je třeba znát nejen rolohu zasaženého lesa, ale i charakteristiky poškozené vegetace, stupeň jejího poškození a možnosti její přirozené obnovy. Pro
dosažení
těchto
cílů
vyvinula Rada ŽP projekt nazvaný: “Metodologie pro hodnocení škod a
návrh
činností
vypálených
k restauraci
oblastí”.
S touto
díky
technikům
metodologií
se
pracujících
s digitálními
snímky
ze satalitu Landsat – (tm) a pomoci Obr. 32 Území zasažené požárem
91
venkovních prací vytvoří mapy vegetace, jež se v zóně vyskytovala před požárem, a mapy stupně zasažení zóny. Porovnáním těchto map se nakonec vypracuje soubor map s návrhy restaurací vypálených oblastí. Stupně zasažení vegetace Odhad zasažení vegetace se provádí v terénu zrakovým odhadem pomocí fotografického klíče a rozlišují se tyto stupně: •
Bez zásahu – nezjistil se žádný typ škody na vegetaci
•
Střední – jedná se o škody způsobené požárem pozemním, při kterém jsou vzrostlé stromy nezasaženy či zasaženy jen částečně a podrost vypálen jen částečně, ale zahrnují se zde zároveň škody způsobené silnějším požárem, při kterém byl podrost i stromy velmi poškozeny, ale nebyli zničeni úplně.
•
Vysoký - situace, kdy byla zasažena a zničena všechna vegetační patra
4.16.3. Restaurace vypálených oblastí Zahrnuje několik fází: •
Eliminace spáleného dřeva Cílem je zamezit vzniku škod, které by mohly vznikat při přirozené obnově lesa,
a zamezit objevení se škůdců a chorob, které napadají zasaženou oslabenou vegetaci. V těchto případech, kdy se počítá s přirozenou regenerací, je ideálním řešením štěpkování spálených zbytků přímo na místě, a pokud by se dříví z lesa vyváželo, pak se to musí provádět způsobem k půdě co nejšetrnějším, aby nedocházelo k její další degradaci. •
Hydrologické stavby a korekce V závislosti na závažnosti eroze se přistupuje k realizaci malých hydrologických
staveb, pokud je ale závažnost extrémní provádějí se stavby hydrologické korekce. •
Obnova vegetačního krytu Předtím než se přistoupí k samotné obnově je nutné ještě nějakou dobu vyčkat,
aby se mohl ohodnotit přirozený vývoj vegetace vypálené zóny a aby byla obnova ve shodě s existující regenerací. Pokud druhy přítomné v zóně zaručují přirozenou regeneraci půdního krytu, pak činnosti obnovy směřují pouze k jejímu usnadnění.
92
4.16.4. Legální prostředky k restauraci Zákon č.5/1999, o prevenci a boji proti lesním požárům stanovuje povinosti vlastníků pro restauraci vypálených oblastí. Je potřeba vypracovat Plán restaurace, který obsahuje: •
Popis oblasti zasažené požárem
•
Hodnocení situace s ohledem na lesní produkci, zachování flóry, fauny, půdy a ekosystémů: stupeň zasažení vegetace, problémy eroze půdy, situace přirozené regenerace, efekty na lesní faunu, změna krajiny a ekonomické efekty.
•
Návrh činností a opatření vedoucích k restauraci a regeneraci území: zalesnění území, výchovné zásahy na pomoc přirozené regeneraci, zákaz pastevectví Po prostudování tohoto Plánu Rada ŽP stanoví opatření, která je třeba učinit
pro přirozenou regeneraci a místa jejich vykonání.
93
5. Diskuse Pro vyzdvižení účinnosti Plánu INFOCA je v diskuzi uvedeno srovnání tohoto andaluského plánu s protipožárním plánem vytvořeným pro Sicílii. Sicílie má obdobné přírodní a klimatické podmínky jako Andalusie a taktéž správní uspořádání je obdobné (Andalusie se člení na 8 provincií, Sicílie na 9). Sicílie, stejně jako další regiony jižní Itálie, čelí velkému demografickému tlaku (Tab.20). Tab. 20 Základní data regionů Andalusie a Sicílie Charakteristika Rozloha regiónu (ha) Lesní plocha (ha) Lesnatost Počet obyvatelstva Hustota obyvatelstva (os/km2) Lesní plocha (ha)/osoba
Andalusie 8 759 968 4 325 378 49,4 7 236 459 83,0 0,60
Sicílie 2 570 856 266 400 10,4 5 108 067 197,8 0,05
Ve statistických datech Sicílie neexistuje rozdíl mezi požáry do 1ha tzv. conatos a ostatními požáry nad 1 ha a také nejsou udávány hodnoty ploch zasažených jednotlivými požáry, což stěžuje srovnávání (Tab.21). Tab. 21 Statistická data o lesních požárech z let 1993 - 2002 Charakteristika Conatos ( <1 ha) Požáry (>1 ha) Procento všech požárů v zemi 93-02 Vypálená plocha (ha) 93-02 Procento z celkové vypálené plochy v zemi Plocha se vzrostlými stromy zasažená požárem (ha) Plocha se vzrostlými stromy zasažená požárem (%) Průměrná plocha (ha)/ požár
Andalusie 6 321 10 944 5,74 105 929,0 7,70
Sicílie
44 616
71 958
42,12
43,14
9,68
21,52
7 460 5,40 166 800,3 11,65
Hodnota 21,52 ha/požár je v porovnání s Andalusií (9,68 ha/požár) velmi nepříznivá a nasvědčuje tomu, že sicilský protipožární plán (ve své původní podobě z roku 1994 platný až do roku 2003) není tak účinný jako ten andaluský, i když roku 2000 vstoupil v celé Itálii v platnost zákon č.353/2000, o prevenci a boji proti lesním požárům. Proto v současné době probíhá sestavování nového regionálního protipožárního plánu a řeší se především ekonomická stránka tohoto problému. Protipožární plány obou regionů představují velmi rozdílné filosofie a organizace. Plán INFOCA je zaměřen především na prevenci před požáry a sicilský plán na oblast hašení požárů. Proto Plán INFOCA klade důraz na preventivní lesnictví,
94
na informační kampaně a na využívání nových technologií. Oproti tomu filosofie sicilského plánu říká, že vzniku požáru nelze zabránit a tak se soustředí na optimalizaci prostředků k hašení, aby požár způsobil co nejnižší škody. Z těchto důvodů je také rozdílná roční doba fungování Plánů. Někteří pracovníci Plánu INFOCA pracují celý rok, přičemž se v období nízkého či nulového rizika věnují úkolům prevence. Vzhledem k tomu, že sicilský plán je zaměřen na ničení požárů a prevenci se příliš nevěnuje, jeho doba fungování je pouze v epochách zvýšeného rizika (15.6 – 15.10.). Sicilský plán oproti andaluskému, jehož úkoly vykonávají především profesionálové, využívá k pracím hašení a hlídkování hlavně dobrovolníky, kteří ale často nemají dostačující fyzické a psychické schopnosti pro plnění těchto funkcí a postrádají také teoretické a praktické znalosti o chování v lesních požárech. Tyto znalosti a zkušenosti s požáry v lesním prostředí postrádají mnohdy také samotní profesionální hasiči. Stejně jako v Andalusii existují na Sicílii operační centra. Na úrovni regionální je to 1 centrum COR a na úrovni provinciální 9 center COP. V Andalusii mají tato centra navíc své poradní orgány (Poradní komitéty), které ovšem na Sicílii chybí. Dalším chybějícím prvkem Sicilského plánu jsou Centra ochrany lesa CEDEFO, které zajišťují plnění plánu na úrovni nižších územních jednotek. V Andalusii se v centrech CEDEFO realizuje také automatické odbavování prostředků, které je na Sicílii velmi výjimečné a odehrává se podle speciálních povolení v Leteckých centrech. Tato skutečnost jasně dokazuje větší rychlost příjezdu k požáru, jeho likvidaci a kontrolu při plnění Plánu INFOCA. Sicilský plán také postrádá Systém pohotovostního řízení při lesních požárech (SMEIF), který se vypracovává v Pomocných stanicích PAIF. Pro srovnání disponibilních prostředků Plánů slouží Tab.22. Tab. 22 Infrastruktura a prostředky detekce, hlídkování a hašení Realizovaná srovnání Helikoptéry pro transport a hašení Helikoptéry pro hašení Helikoptéry pro transport Letadla s čerpáním na zemí Obojživelná letadla Letadla koordinace Vlastní hlavní letadlové dráhy Vedlejší vlastní letadlové dráhy Hlídkovací věže Mobilní hlídky Hasičské vozy
Plán INFOCA 18 2 1 6 2 2 8 12 231 345 členů 96
95
Plán SICILIA 6 6 2 3 1 1 250 86 členů 81
Rozdíly v jednotlivých hodnotách jsou dány různými koncepcemi plánů. Ovšem vzhledem k tomu, že sicilský plán se soustředí na likvidaci požárů, chybí mu vlastní letadlové dráhy, které by jistě přispěly k lepšímu plnění Plánu. Peněžní částky, které byly na prevenci a boj proti lesním požárům určeny, nejsou na Sicílii přesně známy. Podle C.Q.Fernández byla na Sicílii v roce 2003 oblast likvidace požárů dotována pouhými 3,5 milióny EUR. V Andalusii byla tato částka mnohokrát vyšší a její přesná hodnota je k dispozici: celkově bylo pro plnění Plánu určeno 104 miliónů EUR, z toho na prevenci 57,2 miliónů, na ničení 47,3 miliónů a na restauraci 5,2 miliónů. V obou případech ale tyto peníze na 100% plnění plánů nestačí. Na Sicílii je ale situace o mnoho složitější a rozpočet Plánu by se měl několikanásobně zvýšit.
96
6. Závěr Lesní požáry jsou v Andalusii považovány za nejškodlivějšího činitele působícího v lesních ekosystémech. Proto zde jako základní nástroj řízení protipožární ochrany lesa již od roku 1985 slouží Plán INFOCA, tedy Plán boje proti lesním požárům v Andalusii. Když byl v roce 1991 zaznamenán nejvyšší počet požárů (1921), které zasáhly zároveň největší lesní plochu Andalusie (65 544,3 ha, tedy 1,6% z celkové lesní plochy 4 345 500ha) od roku 1968, bylo přistoupeno k vypracování nového Plánu INFOCA, který zdůrazňoval nutnost modernizace prostředků a zvyšování profesní úrovně personálu. Plán během svého vývoje procházel různými změnami (počty a typy disponibilních prostředků, využívání nových moderních technologií apod.) a v roce 2003 byl oceněn cenou Batafuegos de oro za nejlepší výsledky v oblasti likvidace požárů, což potvrzuje jeho důležité a zásadní postavení mezi ostatními protipožárními plány aplikovanými v dalších autonomních oblastech Španělska. Základní právní normou v oblasti problematiky lesních požárů v Andalusii je zákon č.5/1999 z 29.června, o prevenci a boji proti lesním požárům, který mimo jiné stanovuje povinnost preventivního plánování a to skrze Plány řízení přírodních zdrojů, upřesněných pro každý les v Projektech řízení lesů nebo při jejich absenci v Plánech prevence před lesními požáry povinných pro každý lesní pozemek nezávisle na jeho vlastníkovi či na jeho rozloze. Dále zákon stanovuje povinnost vypracování Plánů restaurací jako záruku pro obnovení vyhořelých oblastí. Základními cíli prevence je zamezit vzniku požáru a v případě vzniku pak bránit jeho propagaci. Preventivní zásahy musí být aplikovány ve všech lesích, tedy nejen státních ale i v soukromých, jež tvoří 70% všech lesních ploch v Andalusii, a proto zákon o prevenci a boji proti lesním požárům určuje podmínky pro udělování podpor na provádění těchto preventivních zásahů. Prevence je zaměřována především na budování a udržování protipožárních ploch a pásů a na snižování množství vegetace. Tím se mění prostorové uspořádání vegetace a vytváří se v ní nesouvislosti, což snižuje až znemožňuje propagaci ohně. Důležitou funkci pro spolupráci mezi jednotlivými soukromými vlastníky lesních pozemků v prevenci i boji proti lesním požárům plní Asociace na ochranu lesa, které je sdružuje. V souladu se zákonem je jejich cílem realizace koordinovaných činností směřujících k ochraně lesa proti lesním požárům, chorobám a ostatním škodlivým činitelům a k realizaci ostatních činností ochrany životního prostředí.
97
Při rozdělování podpor stanovených na realizaci prací prevence a boje proti lesním požárům mají Asociace pro ochranu lesa přednost. Do prevence zahrnujeme také úkoly hlídkování a detekce, jejichž plnění je zajišťováno sítí pevných hlídkovacích míst (231 hlídkovacích věží), mobilními hlídkovacími posádkami a leteckým hlídkováním a dále je doplňuje systém automatické detekce požárů Bosque, který využívá infračervené paprsky a televizní kamery umístěné na pevných či pohyblivých prvcích. Pro boj proti lesním požárům je nutné určité řízení, organizace a koordinace prostředků Plánu INFOCA. Funkci generálního řízení boje proti lesním požárům vykonává Regionální operační centrum COR se sídlem v Seville, jehož funkcemi jsou především koordinace a vrchní dozor nad všemi zúčastněnými prostředky a nad činnostmi probíhajícími při boji proti lesním požárům. Na úrovni provincií toto vedení vykonává v každé z 8 provincií jedno Provinciální operační centrum COP. Dalšími velmi důležitými organizačními prvky plánu jsou Centra ochrany lesa CEDEFO (21 center), jež jsou rozmístěna po celém lesním území Andalusie, které je pro činnost těchto center rozděleno na 21 teritoriálních jednotek. V těchto centrech probíhá formování a výcvik personálu Plánu INFOCA a jsou zde také pořádány školení a přednášky pro veřejnost. Personál, který se podílí na plnění Plánu INFOCA, lze dělit do 2 skupin. Jednu skupinu tvoří zaměstnanci autonomní správy Andalusie (240 zaměstnanců), kteří zajišťují především úlohy vedení, koordinace a kontroly, a druhou pracovníci se smlouvou u veřejného podniku EGMASA (3677 zaměstnanců), jenž zajišťují přímé výkony činností v boji proti lesním požárům. Všechen personál určený pro plán musí splňovat požadavky na fyzickou zdatnost, znalosti a zkušenosti v boji proti lesním požárům, jenž jsou nutné pro zajištění účinnosti plánu. Mezi pozemní prostředky Plánu INFOCA se řadí vozidla pro transport osob (1186ks), hasičské vozy (105ks), speciální vozidla UMMT (8ks) a UNASIF (1ks), které slouží k usnadnění komunikace v požáru, znalosti meteorologických podmínek in situ a pro zlepšení řízení disponibilních prostředků. Hlavním posláním vzdušných prostředků Plánu INFOCA je hlídkování, shoz vody a transport personálu. Hlídkování se realizuje lehkým letadlem (2ks), které létá nad lesními oblastmi s rizikem vzniku požáru. Při shazování vody se používají letadla (7ks) i helikoptéry, které ale mají zároveň i funkci transportu (19ks). Pro transport personálu se používají helikoptéry (19+2ks). Mezi doplňkové funkce vzdušných 98
prostředků řadíme vzdušnou koordinaci lehkým letadlem, pozorování a přenos získaných leteckých snímků požáru do operačních center (COP, COR)
a měření
rozlohy vyhořelých oblastí helikoptérou. Ke stanovení způsobených škod a podmínek pro restauraci vypálených oblastí je třeba znát nejen rozlohu zasaženého lesa, ale i charakteristiky poškozené vegetace, stupeň jejího poškození a možnosti její přirozené obnovy. Pro dosažení těchto cílů byla vyvinuta Metodologie pro hodnocení škod a návrh činností k restauraci vypálených oblastí. S touto metodologií se pomocí digitálních snímků a venkovních šetřeních vytvoří mapy vegetace, jež se v zóně vyskytovala před požárem, a mapy stupně zasažení zóny. Porovnáním těchto map se nakonec vypracuje soubor map s návrhy restaurací vypálených oblastí. Plán INFOCA se díky modernizaci prostředků, zvyšování profesní úrovně a využívání moderních technologií stává velmi účinným nástrojem v boji proti lesním požárům, což dokazuje i snižování počtu požárů a ploch zasažených požáry od roku 1996. Výhodou Plánu INFOCA je zajisté vysoký rozpočet, který na rok 2003 činil 108 miliónů EUR a na rok 2006 je to už 187 miliónů EUR. Víc než 50% této částky je každoročně přidělováno na prevenci, kterou plán považuje za nejdůležitější prvek v boji proti lesním požárům. Další zřejmou výhodou tohoto plánu je také to, že boj proti lesním požárům je svěřen do rukou specialistů odborně školených v této problematice. Oproti tomu v autonomních oblastech Španělska s nízkou lesnatostí a vysokým počtem obyvatel řeší lesní požáry běžné civilní hasičské jednotky, které nemají dostatek znalostí ani zkušeností jak postupovat v hašení lesních požárů. Nevýhody plánu jsou dány především sezónností výskytu lesních požárů a tudíž i sezónností prací. Plán INFOCA to řeší tak, že 4 měsíce v roce se zaměstnanci věnují pouze pracím hašení požárů a další 4 měsíce vykonávají práce preventivního lesnictví (údržba protipožárních ploch a pásů, údržba lesní dopravní sítě, vyvětvování atd.). Po zbytek roku ale nepracují a taktéž veškeré materiální prostředky zůstávají po tuto dobu bez údržby. I přes tyto nevýhody zůstává Plán INFOCA účinným nástrojem v boji proti lesním požárům a ostatní regiony Mediteránu by z něj měly v boji proti lesním požárům čerpat.
99
7. Resumé For forest protection in southern Europe are not the insect pests or phythophathogenic organisms the biggest jeopardy. The
biggest problem present
the forest fires, which according to various sources affect 600 000 – 1 000 000 hectares of forest every year. Number of fires and value of forests affected is constantly increasing. One of the elements, which have influence on these numbers is change of global climate. In Mediterranean it is causing increase of average temperature and decrease of rainfall amount. But the main cause of the fires is not nature, but of 95% it is a human and its activity (agriculture, forestry, recreation). Big problem in southern Europe is depopulation of villages as a subsequence of people moving to towns for job openings. This depopulation is also causing abandoning and uncultivating agriculture and forest lands. Those lands are than overgrowing with pioneer shrubbery, which in case of fire supports the fire rate and complicates extinguishing. Forest wildfires are causing economical and very significant ecological damage, which is to be seen mainly on vegetation. As a fire consequence the vegetation is partially or even totally damaged, biodiversity is decreasing, land cover loss can lead to erosion, in worst cases to desertification, so to loss of the biological land potential. Example of effective fight against forest fire is firefighting service system in Andalusia. Its basic instrument of managing is Plan INFOCA. Basic law in field of forest fires in Andalusia is Law Nr.5/1999 dated 29th June concerning prevention and fight against forest fires. Prevention is focused primarily on building up and keeping the firefighting extents and belts trim and decreasing of vegetation lot. By this the spatial disposition of vegetation is changed and disconnections are formed – this decreases or even stops the fire propagation. Prevention includes also patrolling and detection. These tasks are assured by net of patrolling points, mobile guards and air patrolling supplemented by automatic fire detection system Bosque. Managing function in fight against the forest fires carries out Regional Operating Centre COR based in Seville. Its main functions are coordination and supervision over
100
activities undertaken in fight against forest fires. On the province level is the leading function carried out by Province Operating Centre COP. Further important elements of the plan are Centres of Forest Protection CEDEFO. These centres form and train Plan INFOCA staff. Air forces of Plan INFOCA have very important tasks such as patrolling, stick of water and staff transport. They are equipped by 10 aircrafts and 21 helicopters. To determine the extent of damage and conditions for recovery of affected areas is important to know not only the area of harmed forest, but also characteristics of affected vegetation, degree of its damage and possibilities of natural recovery. To meet these targets Methodology for damage evaluation and proposals for activities leading to area recovery was developed. Thanks to Plan INFOCA number of forest fires and areas affected is decreasing since 1996.
101
8. Použitá literatura •
Alexandrian, D. a kol. Incendios forestales en el área del Mediterráneo. Unasylva, 1999, sv.50, č.197. Dostupné na World Wide Web:
•
Alexandrian, D. a kol. Políticas públicas que afectan a los incendios forestales en la cuenca del Mediterráneo. Documento presentado en Reunión sobre políticas públicas que afectan a los incendios forestales, 28-30 octubre 1998, Roma. Dostupné na World Wide Web: < http://www.fao.org/documents/>
•
Fernandez, C.: Analysis comparativo entre los sistemas antiincendios forestales en Sicilia y Andalusía. Documento presentado en el II simposio internacional sobre políticas, planificación y economía en la defensa contra incendios forestales, 19-22 abril 2004, Córdoba, Espaňa.
•
Gercía, J., Cerillo, R. Repoblaciones foretales. Universidad de Lleida y Universidad de Córdoba.
•
Godoy, J. Irrefrenables incendios europeos. Dostupné na World Wide Web:
•
Goldammer, J. Forest fire problems in South East Europe and adjoining regions: Challenges and solutions in the 21st century. Paper presented at the International scientific conference Fire and Emergency safety, 31Oct–1 Nov 2002, Sofía.
•
Goldammer, J.G. La cooperacción internacional en la ordenación de los incendios forestales. Unasylva, 2004, sv.55, č.217. Dostupné na World Wide Web:
•
Gómez, R. Incendios forestales, Por qué se queman los montes espaňoles? WWF/ADENA. Julio 2005. Dostupné na World Wide Web:
•
Gómez, R. Incendios forestales,Causas, situación y propuestas. WWF/ADENA. Julio 2004. Dostupné na World Wide Web:
•
Rodríguez y Silva, F. Apuntes Incendios forestales. Přednášky 2005, ETSIAM Universidad de Córdoba.
•
Vélez, R. a kol. La defensa contra los incendios forestales, fundamentos y experencias. Madrid: Mc Graw Hill, 2000. 2242 s.
•
Vélez, R. Comentarios sobre la situación de la cuenca del Mediterráneo. Documento presentado en Reunión sobre políticas públicas que afectan a los
102
incendios forestales, 28-30 octubre 1998, Roma. Dostupné na World Wide Web:
•
Vélez, R. Los incendios forestales en el mediterráneo: Perspectiva regional. Unasylva, 1990, sv.41, č.162. Dostupné na World Wide Web:
•
Vélez, R. Silvicultura preventiva de incendios forestales. Unasylva, 1990, sv.41, č.162. Dostupné na World Wide Web:
•
Vélez, R. Europa: Desarrollo y fuego. Documento presentado en el II simposio internacional sobre políticas, planificación y economía en la defensa contra incendios forestales, 19-22 abril 2004, Córdoba, Espaňa.
•
Victorio, J.E. a kol. Plan INFOCA, Un plan de acción al servicio del monte mediterráneo andaluz, presentación aňo 2003. Junta de Andalusía, 2003. 353s.
•
Zelený, V. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. 401s.
•
Environment and geo-information unit. Forest fires in southern Europe, Report n.1, July 2001. Dostupné na World Wide Web:
•
Los incendios forestales en Espańa 2005. Dostupné na World Wide Web:
•
Poldauf, I. a kol. Anglicko-český, česko-anglický slovník. Praha: Státní pedagogocké nakladatelství, 1994. 1015s.
•
Autor neuveden. Španělsko-český, česko-španělský slovník. Olomouc: FIN PUBLISHING, 2003. 719s.
•
Kolektiv autorů. Všeobecná encyklopedie. Praha: Diderot, 1999.
•
Ley 5/1999, de 29 de junio, de Prevencioń y lucha contra los incendios forestales.
•
Ley Orgánica 6/1981, de 30 de diciembre, de Estatuto de Autonomía para Andalucía
•
www.juntadeandalusia.es/medioambiente/incendios, Rada ŽP
•
www.fire.uni-freiburg.de, Global Fire Monitoring Center
•
www.incendiosforestales.org
•
www.wordreference.com
103
9. Seznam tabulek a obrázků Tab. 1 Průměrná roční plocha zasažená lesními požáry v letech 1981 - 1990 (in Vélez, 2000) Tab. 2 Počet lesních požárů v Mediteránu v letech 1981 – 1990 (in Vélez, 2000) Tab. 3 Plocha zasažená lesními požáry (ha) v Mediteránu v letech 1981 - 1990 (in Vélez, 2000) Tab. 4 Počet lesních požárů v Mediteránu v letech 1991 – 1997 (in Vélez, 2000) Tab. 5 Plochy zasažené požárem (ha) v Mediteránu v letech 1991 - 1997 (in Vélez, 2000) Tab. 6 Riziko a závažnost lesních požárů v Mediteránu (in Vélez, 2000) Tab. 7 Rozdělení sítě chráněných přírodních oblastí Andalusie (in Victorio, 2003) Tab. 8 Modely vegetace jako hořlavého materiálu pro Španělsko (in Victorio, 2003) Tab. 9 Modely vegetace jako hořlavého materiálu pro Andalusii (in Victorio, 2003) Tab. 10 Vývoj conatos (<1ha) a požárů (>1ha) v letech 1992 - 2002 (in Victorio,
2003) Tab. 11 Vývoj plochy zasažené požárem v letech 1992 - 2002 (in Victorio, 2003) Tab. 12 Vývoj lesních požárů v Andalusii v letech 1968 - 2002 (in Victorio, 2003) Tab. 13 Vývoj lesních požárů ve Španělsku v letech 1992 - 2002 (in Victorio, 2003) Tab. 14 Rozdělení příčin lesních požárů (počet) v Andalusii v letech 1992 - 2002 (in
Victorio, 2003) Tab. 15 Tarify poplatku za hašení (rok 2003) (in Victorio, 2003) Tab. 16 Maximální hodnota poplatku za hašení (in Victorio, 2003) Tab. 17 Vzdušné prostředky Plánu INFOCA (in Victorio, 2003) Tab. 18 Letadla Plánu INFOCA (in Victorio, 2003) Tab. 19 Helikoptéry Plánu INFOCA (in Victorio, 2003) Tab. 20 Základní data regionů Andalusie a Sicílie (in Fernandez, 2003) Tab. 21 Statistická data o lesních požárech z let 1993 - 2002 (in Fernandez, 2003) Tab. 22 Infrastruktura a prostředky detekce, hlídkování a hašení (in Fernandez, 2003) Obr. 1 Model vegetace 4 (in Vélez, 2000) Obr. 2 Model vegetace 7 (in Vélez, 2000) Obr. 3 Model vegetace 9 (in Vélez, 2000) Obr. 4 Model vegetace 12 (in Vélez, 2000) Obr. 5 UMMT (in Victorio, 2003) Obr. 6 Pálení zemědělských zbytků (in Victorio, 2003) Obr. 7 Příklad grafické prezentace předpovědi indexu meteorologického rizika COR (in
Victorio, 2003) Obr. 8 Zóna nebezpečí (in Victorio, 2003) Obr. 9 Údržba protipožárních pásů (in Victorio, 2003) Obr. 10 Protipožární pás v Sierra de los Nieves (foto autor) Obr. 11 Obvodový protipožární pás (foto autor) Obr. 12 Sídlo COR v Seville (in Victorio, 2003) Obr. 13 Kancelář technického personálu (in Victorio, 2003) Obr. 14 CEDEFO (in Victorio, 2003) Obr. 15 Specializovaná brigáda (in Victorio, 2003)
104
Obr. 16 Letadlová dráha (in Victorio, 2003) Obr. 17 Setkávací stanoviště (in Victorio, 2003) Obr. 18 Železná hlídkovací věž (in Victorio, 2003) Obr. 19 Letadlo hlídkování a detekce (in Victorio, 2003) Obr. 20 Agenti ŽP (in Victorio, 2003) Obr. 21 Specialisti hašení (in Victorio, 2003) Obr. 22 Pilot střednětěžké helikoptéry (in Victorio, 2003) Obr. 23 Těžké hasičské vozidlo (in Victorio, 2003) Obr. 24 UNASIF (in Victorio, 2003) Obr. 25 Těžká helikoptéra model Kamov 32-A (in Victorio, 2003) Obr. 26 Lehká letadla s čerpáním na zemi (in Victorio, 2003) Obr. 27 Obojživelné letadlo (in Victorio, 2003) Obr. 28 Lehká helikoptéra při transportu (in Victorio, 2003) Obr. 29 Lehká helikoptéra při shozu vody (in Victorio, 2003) Obr. 30 PAIF (in Victorio, 2003) Obr. 31 Eroze terénu (in Victorio, 2003) Obr. 32 Území zasažené požárem (foto autor)
105
