DIPLOMOVÁ PRÁCE POSTAVENÍ SPRÁVCE KONKURSNÍ PODSTATY

PRÁVNICKÁ FAKULTA

MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA

DIPLOMOVÁ PRÁCE POSTAVENÍ SPRÁVCE KONKURSNÍ PODSTATY

Radek Fišar 2005/2006

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma : Postavení správce konkursní podstaty zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny“.

---------------------------podpis

0

Obsah 1. Úvod

3

3. Právní úprava správce konkursní podstaty

8

2. Historický exkurz

3.1. Prameny právní úpravy a její vztah k jiným právním odvětvím

3.2. Správce konkursní podstaty

3.3. Zvláštní správce, zástupce správce a předběžný správce

3.4. Odměna správce

4

8

9 12

13

3.5. Práva a povinnosti správce

4. Postavení SKP v jednotlivých fázích konkursního řízení 4.1. Přípravná fáze

4.1.1. Návrh

14

18

18

18

4.1.2. Řízení o ochranné lhůtě

20

4.2.1. Usnesení

21

4.2. Fáze prohlášení konkursu

4.2.2. Účinky prohlášení konkursu

4.3. Fáze vlastního konkursu

4.3.1. Přihlašování pohledávek, přezkumné jednání, věřitelský výbor

4.3.2. Konkursní podstata

4.3.2.1. Majetek zapisovaný do konkursní podstaty

4.3.2.2. Neúčinné a odporovatelné právní úkony, neplatnost

23

24 24

27

27

právních úkonů

29

podstaty

31

4.3.2.3. Soupis majetku do konkursní 4.4. Konečná fáze

21

4.4.1. Zpeněžení konkursní podstaty

4.4.2. Konečná zpráva a rozvrh výtěžku 4.4.3. Nucené vyrovnání

1

33

33

35

38

4.4.4. Zrušení konkursu

5. Evropská unie a zahraniční exkurz 5.1. Evropská unie

5.2. Zahraniční exkurz

39

42

42

43

6. Rekodifikace

6.1. Současné problémy úpadkového práva a cesta k rekodifikaci

6.2. Návrh nové úpravy

6.3. Některé další doprovodné návrhy

7. Zamyšlení nad současným ostavením SKP a úvahy de lege ferenda

8. Summary

9. Použité prameny a seznam literatury 9.1. Literatura

45

45

47

51 53

55

58

58

9.2. Právní předpisy

59

9.4. Ostatní prameny

60

9.3. Judikatura

60

9.5. Webové stránky

61

2

1. Úvod Prvotním cílem této diplomové práce je celková analýza stávajícího

postavení správce konkursní podstaty podle platné právní úpravy ve všech fázích konkursního řízení, v návaznosti na připravovanou rekodifikaci úpadkového práva. V jednotlivých kapitolách je popsána činnost správce

konkursní podstaty, jeho práva a povinnosti a zároveň problémy, které s sebou jeho funkce přináší. V závěru práce je pak nastíněn obsah připravované

rekodifikace, její hodnocení a zamyšlení se nad budoucí i současnou úpravou s některými návrhy z pohledu de lege ferenda.

Téma své diplomové práce jsem si vybral především z toho důvodu, že

úpadkové právo je v současnosti velmi diskutovanou veličinou a v příštích

měsících by mělo projít kompletní přestavbou po vzoru moderních

zahraničních úprav, která s sebou přinese mnoho nového a do této doby

neznámého. Zároveň je to také oblast, která podléhá mému osobnímu zájmu. Úpadkové právo je vzhledem ke své provázanosti nejen s různými odvětvími

práva, ale i s mnoha jinými obory, jako je například ekonomie, management atd., velmi specifickou a svým způsobem unikátní oblastí práva. Jelikož je v současnosti advokátní praxe velmi přeplněna a pro mnohé absolventy je čím

dál tím těžší najít odpovídající zaměstnání, skýtá podle mého názoru úpadkové právo do budoucna kvalitní příležitost k uplatnění budoucích

svědomitých právníků. Konkursní řízení je nyní terčem většiny médií, a to hlavně v souvislosti s mnohými majetkovými úniky. K těmto únikům dochází

z části díky nekvalitní právní úpravě obsahující mezery, kterých některé osoby s nízkým mravním vědomím spolehlivě využívají ke svému obohacení, ale

z části i kvůli obcházení zákona tam, kde byl zákonodárce svědomitý.

Připravovaná rekodifikace by měla mnohé vyřešit a vnést světlo do úpadkové

problematiky a doufám, že k tomu přispěje svým skromným dílem i tato diplomová práce.

3

2. Historický exkurz Pokud chceme vytvořit a správně hodnotit dokonalý obraz postavení

správce konkursní podstaty v konkursním řízení, je bezesporu důležité zaměřit se nejen na současnou právní úpravu a praxi použití tohoto institutu, ale také

na jeho vývoj z pohledu dějin. Skrze historický pohled tak můžeme při úvahách de lege ferenda dosáhnout kvalitnějšího nazírání na celkovou problematiku úpadkového práva. Toto právo se vyvíjelo především

v závislosti na soudobých ekonomických vztazích a poměrech ve společnosti a současně s ním i institut správce konkursní podstaty. První zmínky o něm můžeme nalézt již v dobách římského práva, i když se od dnešního pojetí

správce konkursní podstaty značně liší. V konkursním řízení římského práva, které bylo zahajováno praetorovým nebo místodržitelovým dekretem, se osoba podobná dnešnímu správci označovala jako magister bonorum, později

za Justiniána jako curator bonorum. Jeho hlavním úkolem bylo provést prodej dlužníkova majetku, avšak pravidla tohoto zpeněžení byla vzhledem

k současnosti velice rozdílná.1 Úprava úpadkového práva je velmi úzce spjata a lze říci, že je i životně závislá na rozvoji ekonomických a obchodních

vztahů. Vzpomeňme si jen na vývoj po roce 1948 v Čechách, kdy právní

úprava vlivem zavedení tzv. celospolečenského vlastnictví a direktivního

řízení hospodářství přestala být potřebná. Konkurzní řízení a jeho úprava jdou ruku v ruce s hospodářskými vztahy a poměry ve společnosti, proto bych jeho

počátky zařadil do středověku a hlavně do oblasti italských měst, kde v 16. století nastal vysoký hospodářský rozvoj. Současně s ním se začínají

objevovat nové myšlenky v pojetí konkursního řízení, které mělo zajistit všem

věřitelům dlužníka poměrné uspokojení jejich pohledávek. Hlavní myšlenkou tohoto nového pojetí se stalo přesvědčení, že rozprodej celého dlužníkova

majetku je nutný pouze v případě insolvence, tedy v případě, kdy dlužník není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. K tomuto období musím

bezpochyby zmínit i dvě významná literární díla zachycující obchodně právní

vztahy, která se na vzniku a formování úpadkového práva významně podílely.

Jedná se o dílo Tractatus de conrurbatoribus sive decoctoribus od Benvenuta Více viz. Schelleová, I. Konkursní a vyrovnací řízení. Brno : IURIDICA BRUNENSIA, 1995, s. 15.

1

4

Stracchy z roku 1576 a dílo španěla Salgada de Samozy s názvem Labyrinthus creditorum cocurrentium ad litem per debitorem communem inter illos causatam z roku 1653.

Úpadkové právo se díky odlišným poměrům v jednotlivých evropských

zemích vyvíjelo odlišně, a proto se nyní zaměřím na vývoj konkursního řízení a institutu správce konkurzní podstaty v Čechách.

Počátky vývoje úpadkového práva lze zařadit do první poloviny 17. století.

V této době dala impuls k jeho utváření potřeba řešit vysokou zadluženost šlechty a především tzv. měnovou kalkádu v roce 1623, kterou můžeme

označit za jakýsi státní bankrot, což byl důsledek znehodnocení české měny 2.

Některá ustanovení pro řešení dlužnických vztahů obsahuje již Obnovené zřízení zemské vydané roku 1627, ovšem k vlastnímu osamostatnění

konkursního řízení dochází až o deset let později, vydáním císařského

reskriptu z 29. srpna 1637 a na něj navazujícího místodržitelského patentu z 23. listopadu téhož roku. Tyto legislativní akty významně přispěly ke

zdokonalení průběhu zjišťování okruhu věřitelů a uplatnění jejich nároků. Vývoj však pokračoval dále a vyvrcholil roku 1640, kdy byly vydány tzv. Deklaratorie a Novelly, o kterých by se dalo říci, že jsou prvním českým konkursním

řádem.3

Tyto

dokumenty

upravovaly

konkursní

řízení

s následnými novelizacemi více než sto let, a to až do doby vydání

Josefínského konkursního řádu roku 1781, který byl však pro svou nákladnost a zdlouhavost nahrazen konkursním řádem z 25. prosince 1868 č. 1/1869 ř.z. Tento řád byl postaven na zásadě univerzality, což znamenalo, že byl

konkursem postihnut veškerý dlužníkův majetek. Princip však v praxi nebyl doveden do dokonalosti. Z toho důvodu, a také díky nekvalitnímu rozdělení a

uspokojování pohledávek věřitelů, nenabyl v praxi valného významu, proto byl zreformován cisařským nařízením č. 337/1914 ř.z. Současně s tímto nařízením byl vydán i nový samostatný vyrovnací řád. Tyto legislativní akty byly přijaty po ukončení první světové války nově vzniklou Československou republikou v roce 1918 za základní právní předpisy upravující úpadkové právo. Úprava se však po krátké době stala pro nově se rozvíjející zemi

Více viz. Schelleová, I. In Větrovec, V., Berka, J. a kol. Konkurz a vyrovnání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2003, s. 64. 3 Více viz. Schelleová, I. In Větrovec, V., Berka, J. a kol. Konkurz a vyrovnání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2003, s. 65.

2

5

nedostatečná a vyvstala nutnost úpravy nové. Tak se stalo po dlouhém

projednávání dne 27. března 1931, kdy Národní shromáždění přijalo zákon č.

64/1931 Sb. Uvedený zákon se ukázal být na svou dobu velmi pokrokový, o čemž jsme se mohli nedávno přesvědčit, a to v tom smyslu, že sloužil jako předloha k vytvoření současné úpravy konkursního řízení.

Po druhé světové válce, vlivem velkých celospolečenských změn,

nastaly také změny v úpadkovém právu. V roce 1948, kdy nastoupili v Československé

republice

komunisté

k vládě

a

zavedlo

se

tzv.

celospolečenské vlastnictví a direktivně plánované hospodářství, začala být

úprava konkurzního řízení prakticky nepotřebná. V situaci, kdy se stát stal v podstatě výhradním vlastníkem všech výrobních prostředků, nabývaly

předpisy konkurzního řízení na zbytečnosti, a tak v roce 1950 přestaly platit úplně. K jejich zrušení došlo vydáním nového občanského soudního řádu č.

142/1950 Sb., i když některá okrajová ustanovení se zde zachovala pro konkursní řízení v zahraničí. Po takřka padesátileté stagnaci vývoje konkursního práva v Čechách znamenaly polistopadové změny v roce 1989

obrození konkurzního práva, a jak už jsem se zmínil, předlohou polistopadové úpravy se stal prvorepublikový zákon č. 64/1931 Sb. Nová úprava nabyla účinnosti dne 1. října 1991 po č. 328/1991 Sb.

Tento zákon je ve svých pozdějších zněních platný až do dnešních dnů.

Novelizací bylo řekněme požehnaně, z nichž nejdůležitějšími vzhledem k podstatným změnám byly č. 122/1993 Sb., č. 94/1996 Sb. a č. 105/2000 Sb.

Když si uvědomíme skutečnost, že uvedený zákon je postaven na základech prvorepublikového zákona, i když ve své době velmi pokrokových, nelze

pominout fakt, že v dnešních dnech je tato úprava značně nedostačující a celková rekodifikace je více než nutná. Ve světě, hlavně ve vyspělých

demokratických státech, se již dlouhou dobu zastává nové pojetí řešení úpadku, a to především moderními metodami, jako je reorganizace úpadcova podniku, a nikoli prosté zpeněžení jeho aktiv. Tento nový směr procesního

řešení úpadku vznikl vydáním amerického zákona již v roce 1978 a ovlivnil zákonodárství řady zemí 4. Použití zmíněného moderního řešení však spočívá

v předpokladu určité stability ekonomických subjektů, kterou naše země po 4

Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 3. vydání. Praha : Linde Praha, 2004, s. 592.

6

listopadové revoluci dlouhou dobu postrádala. V současnosti už ale

hospodářský rozvoj dospěl do takové fáze vyspělosti, že nové trendy

moderního řešení úpadku jsou snáze realizovatelné, a proto se jistě shodneme

v názoru, že další novelizace značně za realitou pokulhávajícího zákona č. 328/1991 Sb., již není řešením. České úpadkové právo vyléčí pouze celková

rekodifikace, která bude postavena na současných principech plynoucích z aktuálního stavu ve společnosti a hospodářství, a která bude dynamičtěji reagovat na neustálé změny podnikatelského prostředí.

7

3. Právní úprava správce konkursní podstaty

3.1. Prameny právní úpravy a její vztah k jiným právním odvětvím Než se pustíme do detailní analýzy postavení správce konkursní podstaty

a jeho práv a povinností v konkursním řízení, je pro začátek nutné, vymezit aktuální prameny právní úpravy a samozřejmě také její vztah k jiným právním

odvětvím. Základním právním předpisem upravujícím úpadkové právo je, jak už bylo v předcházející kapitole uvedeno, zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu

a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ZKV“ ). K této základní

úpravě náleží hlavně vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 476/1991 Sb., v platném znění, kterou se provádějí některá ustanovení uvedeného zákona. Týká se především otázek souvisejících s vedením seznamu správců

příslušnými krajskými soudy a zákonných odměn správců za úspěšně

dokončenou práci. Dalším prováděcím předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy,

v platném znění, která v části sedmé upravuje ustavení osoby správcem konkursní podstaty, předběžným správcem, zvláštním správcem, vyrovnacím správcem nebo jejich zástupcem.

Konkursní právo netvoří samostatné právní odvětví a je úzce provázáno

s mnoha dalšími právními předpisy. Aplikace ZKV je proto velmi náročná a

to především z toho důvodu, že je vždy třeba vykládat jej ve spojitosti

s ustanoveními řady dalších právních předpisů. Těchto předpisů je vskutku velké množství, kupříkladu předpisy práva obchodního, občanského,

pracovního, finančního, jejichž detailní popsání přesahuje možnosti této práce, proto bych zmínil jen nejdůležitější z nich. Snad nejužší vztah má konkursní právo k občanskému právu procesnímu. Konkursní řízení je díky své povaze

specifickou formou civilního procesu, resp. zvláštním řízením, zahrnujícím

v sobě prvky nalézacího i vykonávacího řízení. V § 66a odst. 1 stanoví ZKV

přiměřené použití občanského soudního řádu ( dále jen „OSŘ“ ) všude tam, kde úprava v ZKV chybí. Je zde tedy stanoven vztah obecnosti OSŘ ke zvláštnímu ZKV.

Jelikož se v konkurzním řízení pohybujeme v oblasti, kde se denně

nakládá s majetkem mnohdy astronomických hodnot, je důležité připomenout i vztah konkursního práva k právu trestnímu. Trestní zákon ( dále jen „TZ“ ) 8

vypočítává řadu skutkových podstat, jejichž naplnění může v průběhu

konkursu dojít. Uveďme pro ilustraci § 256b TZ, který stanoví tresty za tzv.

pletichy v řízení konkursním a vyrovnacím nebo § 126 TZ upravující maření výkonu funkce správce konkurzní podstaty a povinnost podání návrhu na

prohlášení konkurzu. K dalším trestným činům v souvislosti s konkurzem často dochází dle hlavy druhé a deváté zvláštní části TZ, a to trestným činům

proti hospodářské kázni a majetkovým trestným činům. Mezi trestné činy

proti hospodářské kázni patří například zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 TZ, v případě zatajování či úmyslného zničení úpadcova

účetnictví, nebo zneužití informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 TZ, při oddělení majetku od závazků a obejití zákonných ustanovení o prodeji podniku. U majetkových trestných činů se většinou jedná o trestný čin poškozování věřitele dle § 256 TZ.

3.2. Správce konkursní podstaty Ústřední postavou každého konkursního řízení je bezesporu správce

konkursní podstaty ( dále jen „SKP nebo správce“ ). SKP je zvláštním

procesním subjektem zúčastněným na konkursním řízení, není však účastníkem řízení, zástupcem úpadce ani věřitelů. Nelze ani říci, že správce je

veřejným činitelem, neboť ZKV ani jiný právní předpis mu toto postavení nepřiznávají. Lze jej však považovat za zvláštní veřejnoprávní orgán, jehož úkolem je zajištění řádného průběhu konkursu.5 Existují však dva případy,

kdy se SKP účastníkem konkursního řízení stává, a to pokud uplatňuje své

vlastní pohledávky proti podstatě, jako je pohledávka odměny a vynaložených nákladů anebo ve sporech souvisejících s konkursem, jako jsou incidenční spory nebo již probíhající řízení v době prohlášení konkursu.

Správce je na základě ustanovení § 8 odst. 1 ZKV do své funkce

ustanoven soudem. Dle této normy je možné ustanovit pouze osobu zapsanou do seznamu správců, který je veden příslušným soudem ke konkursnímu

řízení na majetek dlužníka. Výjimečně lze ustanovit správcem i osobu do 5

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25.6.2002, č. 403/2002 Sb.

9

seznamu nezapsanou, to však pouze v případě, že vzhledem k předpokládané

povaze konkursu si její správa vyžádá zcela specializovanou odbornost, kterou nemůže poskytnout žádná s osob zapsaných v seznamu, popř. není možné z jiných důvodů ( např. podjatost ) ustanovit jakoukoli jinou osobu ze

seznamu. Tato osoba však musí se svým ustavením souhlasit a zároveň splňovat základní předpoklady výkonu funkce správce, tj. podmínky pro zápis

do seznamu, které jsou popsány níže. Podmínky pro zapsání do tohoto seznamu stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 476/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Do seznamu správců lze zapsat jen bezúhonnou fyzickou osobu s plnou způsobilostí k právním úkonům, která má přiměřenou

odbornou způsobilost a se zápisem souhlasí, nebo veřejnou obchodní

společnost, která bude činnost správce vykonávat prostřednictvím svých společníků, o nichž prokáže, že splňují podmínky pro zapsání do seznamu.

Společníky veřejné obchodní společnosti v tomto případě mohou být pouze fyzické osoby. Vedení seznamů správců je v kompetenci předsedy

konkursního soudu. Jemu se podávají návrhy na zápis a on rozhoduje o zapsání osoby do seznamu či o jejím vyškrtnutí. Seznam správců je na základě

ustanovení § 2 odst. 1 vyhl. 476/1991 Sb., v platném znění, rozdělen na tři části, podle druhu osob do něj zapisovaných, a to části A, B a C. Do části A

seznamu jsou na vlastní návrh zapisováni advokáti, kteří mají sídlo v obvodu konkursního soudu, a notáři, jmenovaní do notářského úřadu v obvodu konkursního soudu. Kromě obecných údajů, stanovených § 3 odst. 1 uvedené

vyhlášky, jako je jméno, příjmení, datum narození, trvalý pobyt, u veřejných

obchodních společností sídlo, obchodní jméno atd.6, a které jsou povinné pro všechny tři skupiny, musí osoby žádající o zápis do části A seznamu k návrhu připojit doklad o tom, že jsou zapsány v seznamu advokátů vedeném Českou

advokátní komorou anebo že byly jmenovány notářem do notářského úřadu. Do části B seznamu se zapisují jiné vhodné osoby, především osoby s ekonomickým vzděláním, jako jsou daňoví poradci, auditoři nebo

likvidátoři, a to na návrh příslušné samosprávné profesní organizace nebo státních orgánů. K tomuto návrhu musí být přiložen souhlas navrhované

osoby s jejím zápisem do seznamu, osvědčení o bezúhonnosti, tj. výpis 6

Vyhláška č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání.

10

z rejstříku trestů a osvědčení o přiměřené odborné způsobilosti k výkonu funkce správce, vydané navrhovatelem, např. doporučení či jiné hodnocení, popř. doklad o kvalifikaci či doklad o absolvování specializovaného kurzu nebo školení. V praxi jsou akceptovány i návrhy podávané dobrovolnými

profesními sdruženími správců podstat a likvidátorů, jakým je v současnosti např. Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR nebo Česká komora správců majetku, i když neexistuje zákonný podklad pro vznik

takových komor. Tyto dobrovolné komory jsou tak zakládány v různých formách, jako např. sdružení podle zákona č. 83/1990Sb., o sdružování

občanů. Konečně do části C seznamu jsou zapisovány veřejné obchodní

společnosti na vlastní návrh. K návrhu musí být přiložen výpis z obchodního rejstříku, jména a příjmení společníků, jejichž prostřednictvím bude veřejná obchodní společnost činnost vykonávat a osvědčení o jejich bezúhonnosti a

přiměřené odborné způsobilosti. Co se týče odborné způsobilosti, tak ta se dokládá nejrůznějšími certifikáty o absolvovaném školení či odborném kurzu,

které jsou v praxi pořádány pravidelně například již uvedenou Komorou specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR.

Jak je z výše uvedeného patrné, neexistuje v současnosti žádný jednotný

oficiální systém vzdělávání a aprobace uchazečů o funkci SKP ani příslušná profesní organizace, která by přípravu, aprobaci a kontrolu vykonávala.

Funkce správce je značně specializovaná, náročná a s dimenzí širšího

společenského dosahu, proto by si dle mého názoru zasloužila jednotnou správu samostatnou komorou a stanovení alespoň minimálních znalostí a

zkušeností pro její výkon. Tyto nedostatky by snad měla vyřešit připravovaná

rekodifikace úpadkového práva, které bychom se měli v nejbližší době dočkat. Detailnějšímu seznámení s připravovanou úpravou této problematiky se budu věnovat v příslušné kapitole této práce. V současnosti je zárukou splnění

požadavku odborné způsobilosti uchazeče vedle přiložených osvědčení, především názor a uvážení předsedy konkursního soudu, který rozhoduje o

tom, zda bude uchazeč do seznamu zapsán či nikoli. Za účelem prověření

přiměřené odborné způsobilosti je oprávněn zřídit si poradní orgán, avšak forma nebo způsob činnosti tohoto orgánu nejsou právními předpisy nijak blíže určeny.

11

Při ustavování osoby ze seznamu do funkce SKP musí soud přihlížet

k podmínce podjatosti, protože správcem lze ustavit pouze osobu ve věci nepodjatou. Podjatostí je rozuměn vztah správce k některému účastníkovi

řízení, nebo k majetku úpadce, který zakládá pochybnost o tom, že správce nebude postupovat nestranně. Za příklad takového vztahu můžeme považovat vztah příbuzenský, smluvní nebo dokonce přímé propojení s úpadcem

v případě, že správce byl společníkem či statutárním orgánem úpadce. Pokud

by takový vztah existoval, nemůže být dotčená osoba SKP ustavena. Podjatost je třeba zkoumat i v průběhu konkursu, a pokud by byla zjištěna, je třeba vždy uvažovat o zproštění správce funkce.7

Pokud ustavená osoba nesouhlasí s výkonem funkce správce, může své

ustavení z důležitých důvodů odmítnout. V průběhu konkursního řízení může

správce podat návrh na zproštění funkce správce, dle § 8 odst. 6 ZKV, o

kterém soud usnesením rozhodne. Tento návrh může vzejít i od některého z účastníků. Soud však může správce zprostit funkce i bez návrhu v případech, kdy závažně porušuje své povinnosti, díky průtahům ve věci nebo již uvedené podjatosti.

3.3. Zvláštní správce, zástupce správce a předběžný správce Jestliže to vyžaduje rozsah správy podstaty, může soud ustavit pro

pomoc správci zvláštního správce, což je vhodné při velkých a složitých konkursech. Zvláštnímu správci je pak svěřen určitý obor správy, kterým však může být pouze správa majetku, jako je např. zajištění, soupis, zpeněžování

podstaty nebo provozování úpadcova podniku. Zvláštní správce může být ustaven už v usnesení o prohlášení konkursu nebo kdykoli v jeho průběhu.

Většinou jsou vybíráni z části B seznamu, protože zde jsou soustředěni specialisté. Jejich počet také není omezen. Vyžaduje–li si to situace, zpravidla

rozsáhlý konkurs s velkým množstvím majetku, lze ustanovit zvláštních správců hned několik. Důležité je však přesně vymezit rozsah správy každého

7

Rozsudek Krajského soudu, sp. zn. 91K 91/1998.

12

správce, aby bylo možno přesně určit jeho odpovědnost a jeho podíl na odměně správce.

Pro případ, že by ze závažných důvodů nemohl SKP přechodně svou

funkci vykonávat, může mu soud, považuje-li to za účelné, ustavit zástupce správce. Závažnými důvody jsou např. pracovní zaneprázdnění, pobyt

v cizině, studium, dovolená nebo tíživá rodinná situace. Zástupce správce

může být ustaven již v usnesení o prohlášení konkursu nebo kdykoli v jeho průběhu. Zproštěn funkce může být bez návrhu stejně jako zvláštní správce opět kdykoli během konkursu. Pro ustavení do funkce, zproštění funkce a

odměňování zástupců správců a zvláštních správců se použijí ustanovení o SKP.

Předběžný správce je ustaven tehdy, pokud lze usuzovat, že je dlužník

v úpadku a je to potřebné pro zjištění nebo zajištění dlužníkova majetku, hlavně přezkoumání účetnictví. Návrh na jeho ustavení podává úřad práce, v jehož obvodu je sídlo nebo bydliště dlužníka, ale také věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu. Soud může ustavit předběžného správce i bez

návrhu, stejně jako jej funkce zprostit, pokud zjistí, že pominuly důvody k jeho ustavení.8

3.4. Odměna správce Správci náleží za odvedenou práci odměna, jejíž výpočet a výše jsou

upraveny vyhláškou 476/1991 Sb., v platném znění. Podle tohoto právního předpisu se odměna správce skládá ze dvou složek. První z nich je

procentuálně vyjádřená odměna z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty. Druhá je odměna určená podle počtu konkursních věřitelů. Soud může takto stanovenou odměnu podle okolností případu zvýšit

popř. snížit. Její zvýšení lze předpokládat např. při vysokém počtu věřitelů nebo v případě stěžování funkce správce. Naopak při nedbalém výkonu funkce SKP může být snížena. Pokud nelze odměnu stanovit dle výše

8

Více viz. Kozel, R. Problémy konkursního řízení a jejich řešení. Praha : Linde Praha, 2003, s. 76 an.

13

uvedeného, tedy nedošlo-li k žádnému zpeněžení konkursní podstaty, určí její výši soud.

Správce má také nárok na náhradu hotových výdajů, které mu vznikly

při výkonu jeho funkce nebo v souvislosti s ní. Jedná se např. o soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje nebo výdaje za znalecké posudky. Hotové výdaje jsou tzv. pohledávkou za podstatou a uspokojují se, stejně jako odměna,

z konkursní podstaty. Správce je povinen podat v závěrečné zprávě soudu vyúčtování

své odměny a nákladů. Pokud je však konkurs zrušen, musí

vyúčtování předložit při jeho zrušení.

Na základě ustanovení § 8 odst. 3 ZKV mohou věřitelé správci

poskytnout zálohy na náhradu nutných výdajů, to však pouze se souhlasem

soudu a na základě rozhodnutí věřitelského výboru. Při tomto poskytnutí

může být určen i účel, ke kterému mají být použity, i podmínky jejich vyúčtování.

3.5. Práva a povinnosti správce I když správce nemá v konkursu postavení účastníka řízení a vystupuje

v něm jako zúčastněná osoba, je hybatelem celého konkursu. Výhradně na

něm leží iniciativa k provedení všech činností potřebných k řádnému průběhu konkursního řízení, ať již v oblasti zjištění, správy a zpeněžení konkursní

podstaty, nebo v oblasti uplatnění konkursních pohledávek a jejich

uspokojování. Již ode dne prohlášení konkursu je vybaven právy, které mu mají umožnit plnění jeho funkcí.

Dnem prohlášení konkursu na majetek úpadce přecházejí na správce

veškerá oprávnění nakládat s majetkem podstaty a všechna další práva a povinnosti, které podle ZKV a jiných právních předpisů přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty. SKP je především oprávněn rozhodovat o obchodních záležitostech podniku, plnit

povinnosti zaměstnavatele, zajistit vedení účetnictví, v podstatě činit za

úpadce všechny právní úkony důležité k zajištění provozu podniku. Tyto úkoly správce posouvají do role několika vedoucích pracovníků úpadcova

podniku, kterou musí zvládnout, tudíž se není třeba divit náročnosti této 14

funkce. Celou řadu práv SKP vypočítává ustanovení § 14 ZKV, a to především v odstavci prvním. Dle tohoto ustanovení je správce např. oprávněn dát souhlas k odmítnutí daru nebo dědictví úpadcem, k provedení

vypořádání společného jmění úpadce a jeho manžela, také je rovněž

legitimován k vedení sporů týkajících se majetku konkursní podstaty. O těchto a dalších právech, jakož i o jeho povinnostech, bude pojednáno v jednotlivých fázích konkursního řízení v následujících kapitolách. Některá práva a povinnosti správce, jsou však obecnějšího charakteru a prostupují celým konkursním řízením. Jejich charakteristiku uvádím v následujícím odstavci.

Důležitým oprávněním správce je právo vyžadovat součinnost od orgánů

státní správy a některých dalších třetích osob. Co se týče orgánů státní správy, obsahuje ZKV pouze jejich demonstrativní výčet. V zásadě lze říci, že

povinny k součinnosti jsou všechny orgány státní správy. Správce je ze zákona oprávněn vystupovat přímo vůči těmto osobám bez nutnosti obracet se

na ně prostřednictvím soudu s provedením každého jednotlivého úkonu.9 V případě žádosti o konkrétní součinnost, která musí být písemná, je správce

povinen prokázat, že byl ustaven správcem. Jako důkazní prostředek zde slouží kopie usnesení o prohlášení konkursu.10 Orgány a osoby povinné

k součinnosti poskytují správci hlavně údaje o majetku úpadce a vydávají nebo zapůjčují listiny nebo jiné věci, které mohou sloužit ke zjištění úpadcova

majetku. ZKV zde obsahuje i ustanovení o odpovědnosti za škodu. Jedná se o § 9e, kde je upravena odpovědnost za škodu, která by vznikla věřitelům, pokud by povinnost k součinnosti nebyla splněna bez zbytečného odkladu.

Pokud chceme mluvit o povinnostech SKP, vyplývá jich ze ZKV celá

řada, avšak jako jednu z hlavních musím uvést povinnost postupovat s odbornou péčí při výkonu funkce. Tato zásada prostupuje celým ZKV a nutí

tak správce dosáhnout co možná nejefektivnějšího uspokojení věřitelů. Správce postupuje při výkonu své funkce tak, jak mu ukládá zákon nebo konkursní soud, a to podle svých nejlepších znalostí a zkušeností. Splnění

Zelenka, J. – Maršíková, J. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2. vydání. Praha : Linde Praha, 2002, s. 239. 10 Problematika prokazování oprávnění správce byla upřesněna stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR. ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/1998, uveřejněném pod č. 52/1998 Sbírky soudních stanovisek a rozhodnutí, v části 27. odst. 2, kde se stanoví, že SKP nemusí oprávnění vyplývající z jeho funkce prokazovat jiným způsobem, než prostřednictvím rozhodnutí soudu, kterým byl do funkce ustanoven.

9

15

povinnosti správce postupovat s odbornou péčí kromě jiného znamená např.

skutečnost, že se správce nespokojí s rozsahem majetku uvedeným v seznamu předaným mu úpadcem, ale že započne vlastní dohlédací činnost

prostřednictvím součinnosti osob uvedených v § 9d ZKV, věřitelů nebo

soudu. Výrazem této povinnosti je také neprodlené zapsání do konkursní

podstaty i toho majetku, jehož vlastníkem již není úpadce, o němž však lze

mít důvodně za to, že byl od úpadce získán neúčinnými nebo

odporovatelnými právními úkony a podat příslušné žaloby na získání tohoto majetku ve prospěch podstaty. Správce prověřuje toky peněžitých i

nepeněžitých plnění, a vůbec zkoumá veškerou činnost, která by mohla krátit konkursní podstatu.11 V souvislosti s povinností postupovat s odbornou péčí

je nutné uvést i odpovědnost správce. Pokud by správce při výkonu své

funkce nedodržel tuto povinnost a zjevně a prokazatelně by porušil své právní povinnosti, vyplývající mu ze zákona nebo uložené mu soudem, a pokud by

v souvislosti s tímto jeho pochybením vznikla škoda, je za tuto škodu odpovědný a vzniká mu povinnost příslušnou škodu nahradit. Správce odpovídá účastníkům nebo třetím osobám za vzniklou škodu podle ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, tedy

dle obecné úpravy odpovědnosti za škodu.12 Správce mohou postihnout

ovšem i další negativní následky, pokud poruší své zákonem stanovené

povinnosti. Kromě toho, že může být soudem zproštěn funkce SKP nebo obdržet od soudu pořádkovou pokutu až do výše 100.000,-Kč, může se

dopustit i trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, podle § 255 odst. 1, 2 TZ. Pro případ, že správce přece jen způsobí porušením

svých povinností nějakou majetkovou škodu, je ze zákona povinen uzavřít smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu.

Jako další povinnost uloženou správci zákonem je bezesporu

neodmyslitelné zmínit povinnost mlčenlivosti. ZKV stanoví tuto povinnost správci a třetím osobám, které vykonávají činnosti, k nimž je povinen správce,

v ustanovení § 8 odst. 8, a to o skutečnostech, o nichž tak stanoví zvláštní zákony. Těmito zvláštními zákony jsou například zákon o ochraně

11 12

Více viz Kozel, R. Problémy konkursního řízení a jejich řešení. Praha : Linde Praha, 2003, s. 83 an. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.3.2003, sp.zn. 25 Cdo 2123/2001.

16

utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti13, zákon o správě daní a poplatků14

nebo obchodní zákoník.15 Správce je povinen zachovávat

mlčenlivost i po ukončení výkonu své funkce. Této povinnosti jej může zprostit pouze soud nebo ten, v jehož zájmu mlčenlivost zachovává.

Správce disponuje samozřejmě mnoha dalšími právy a jsou mu uloženy

mnohé další povinnosti.

Zákon č. 412/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle §2 odst. 5 jsou jakékoli osoby zúčastněné na daňovém řízení, kromě daňových subjektů v jejich daňovém řízení, povinny zachovávat mlčenlivost, přičemž SKP je dle § 7 odst. 2 osobou zúčastněnou. 15 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Úprava obchodního tajemství. 13 14

17

4. Postavení SKP v jednotlivých fázích konkursního řízení 4.1. Přípravná fáze

Přípravná fáze konkursního řízení trvá od podání návrhu na prohlášení

konkursu až do rozhodnutí o něm. Její součástí může být řízení o ochranné lhůtě, jestliže byla dlužníkem navržena a samozřejmě také ustavení

předběžného správce.16 V této fázi dochází především ke zhodnocení všech

podmínek oprávněnosti prohlášení konkursu na majetek úpadce.

4.1.1. Návrh Konkursní řízení je zahajováno na návrh podaný u příslušného soudu.

Bez návrhu jej nelze zahájit. Důležité pro tuto chvíli je upřesnit, kdy se takový návrh podává, resp. důvody jeho podání, tedy pojmy insolvence a předlužení,

díky kterým dochází k úpadku. Insolvence je takový stav, kdy dlužník má

více věřitelů, tj. více než dva, a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Podmínka neschopnosti plnění splatných závazků po delší dobu je splněna, pokud dlužník zastavil platby. Za delší dobu lze považovat dobu

nejméně šesti měsíců.17 K úpadku ve formě předlužení dochází v takové situaci, kdy má dlužník více věřitelů, tedy opět více než dva, a jeho splatné

závazky jsou vyšší než jeho majetek. Úpadek v této formě však může nastat pouze u některých dlužníků, a to právnických osob a fyzických osob – podnikatelů. Konkurs může být prohlášen, pouze pokud je naplněna alespoň

jedna z uvedených forem úpadku, přičemž se často stává, že dojde k oběma

zároveň, což není na škodu věci. Bez existence alespoň jednoho z těchto důvodů bude návrh na prohlášení konkursu zamítnut.

Na základě ustanovení § 4 odst. 1 ZKV je návrh oprávněn podat dlužník

nebo kterýkoli z jeho věřitelů. Jeho podáním se dlužník nebo věřitel stává účastníkem řízení. ZKV upravuje nejen oprávnění návrh podat, ale ukládá i takovouto povinnost. Povinna podat návrh na prohlášení konkursu je

právnická nebo fyzická osoba - podnikatel, která je v úpadku. Pokud jde o 16 17

Zvláštní správce, zástupce správce a předběžný správce, Kapitola 3.3 odst. 3 této diplomové práce. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2003, sp.zn. 29 Odo 564/2001.

18

právnickou osobu v likvidaci, musí takto učinit pouze v případě jejího předlužení. V jiných případech nezáleží, ať už u právnické osoby nebo fyzické

osoby – podnikatele, zda je v úpadku ve formě insolvence nebo předlužení. ZKV rozšiřuje povinnost podat návrh i na konkrétní osoby, které za dlužníka

jednají. Jde o statutární orgány a likvidátora dlužníka, pokud je právnickou

osobou, a o zákonné zástupce dlužníka, v případě, že je osobou fyzickou. Tyto osoby podávají návrh jménem dlužníka, nikoli vlastním.18 Pokud nesplní svou

povinnost stanovenou jim zákonem, odpovídají nejen majetkově, a to věřitelům za škodu, která jim takto vznikne, ale i trestně. Na základě § 126 odst. 2 TZ, můžou být za nesplnění zákonné povinnosti podání návrhu na

prohlášení konkursu potrestány trestem odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Toto ustanovení však ve výkladu působí značně rozporuplně. Pro představu, pokud je tedy prohlášen konkurs na majetek dlužníka na návrh např. věřitele, mělo by být automaticky

zahájeno trestní stíhání proti osobám ze zákona povinným tento návrh podat. V praxi se však tento postup zdaleka neuplatňuje.

Jako každý návrh podávaný soudu, má i návrh na prohlášení konkursu

své obecné a speciální náležitosti. Co se týče obecných náležitostí, musí být

splněny všechny, které předepisuje OSŘ pro návrh adresovaný soudu, např. z něj musí být patrno, kdo jej podává a jaké věci se týká atd.19 Ohledně speciálních náležitostí ZKV rozlišuje mezi náležitostmi návrhu podaným

dlužníkem a návrhu podaným věřitelem. Návrh věřitele musí především

obsahovat doložení existence splatné pohledávky, kterou má věřitel za dlužníkem. Pohledávku je nutno doložit veškerými listinami, kterých

se věřitel v návrhu dovolává a na jejichž existenci je pohledávka založena. Zejména se jedná o smlouvy nebo objednávky, veškeré důkazy o jejich

splnění, jako jsou dodací listy, faktury nebo jiné doklady, které svědčí o tom,

že se věřitel obrátil na dlužníka s žádostí o zaplacení. Další důležitou náležitostí návrhu je uvedení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, což v první řadě znamená označit co nejpřesněji další věřitele, výše jejich

pohledávek nebo pokud je to možné i doložit vznik a výši těchto pohledávek Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.1.2000, sp.zn. 1 Ko 297/2000. Více viz. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1. 18

19

19

příslušnými listinami. V případě, že se jedná o návrh z důvodů insolvence, postačí, aby věřitel osvědčil skutečnost, že dlužník neplní po delší dobu, i na cizí pohledávce jiného věřitele.20 Pokud by se jednalo o návrh na prohlášení

konkursu z důvodu předlužení, což je v praxi méně časté, jelikož se takový stav hůře prokazuje, a to hlavně z toho důvodu, že věřitel vždycky nemá

k dispozici přehled dlužníkova majetku, musí navrhovatel tento stav dlužníka také prokázat. Předlužení lze doložit účetní závěrkou dlužníka, z níž je patrné,

že jeho splatné závazky převyšují jeho majetek. V případě, že podává návrh sám dlužník, musí v něm uvést okolnosti osvědčující úpadek, jak bylo

zmíněno výše, a k tomuto návrhu připojit seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků, věřitelů a jejich adres.

Po podání návrhu na prohlášení konkursu soudu se musí tento soud

zabývat spoustou otázek, přesněji řečeno procesními podmínkami. Především musí zhodnotit, zda věc patří do konkursního řízení, zda je k řízení místně příslušný,

procesní

způsobilost

navrhovatele

i

dlužníka,

překážku

litispendence a v neposlední řadě i náležitostmi návrhu, se kterými jsme se seznámili výše. Procesní překážka res iudicata v konkursním řízení neplatí. Ať už bylo konkursní řízení zrušeno z jakéhokoli důvodu, lze je bez překážky

podáním návrhu na prohlášení konkursu proti témuž dlužníkovi, pro tytéž pohledávky znovu zahájit.21

4.1.2. Řízení o ochranné lhůtě Ochranná lhůta je institutem, který umožňuje dlužníkovi odvrátit

prohlášení konkursu na svůj majetek a v její lhůtě vyřešit své hospodářské problémy, díky kterým se dostal do úpadku. Její poskytnutí je však možné

pouze v případě, kdy je možné očekávat, že povede k odvrácení úpadku a

vytvoří tak alternativní řešení ke konkursu. Návrh na její povolení je oprávněn podat pouze dlužník, a to pouze v případě, že nepodal sám návrh na

prohlášení konkursu. Další podmínkou je skutečnost, že návrh nemůže podat dlužník, který je právnickou osobou v likvidaci, nebo který nezaměstnává 20 21

Více viz. Kozel, R. Problémy konkursního řízení a jejich řešení. Praha : Linde Praha, 2003, s. 47. Schelleová, I. a kol. Konkurz a vyrovnání. 2. vydání. Praha : EUROLEX BOHEMIA, 2004, s. 239.

20

alespoň 50 osob v pracovním poměru. U pracovního poměru není rozhodné, zda se jedná o poměr hlavní nebo vedlejší. Do počtu zaměstnanců se

nezapočítávají pouze ty osoby, které konají práci na základě dohod mimo pracovní poměr. Návrh musí být podán ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl

dlužníkovi doručen návrh na prohlášení konkursu. Kromě dodržení této lhůty

musí být splněny další náležitosti návrhu stanovené zákonem. Návrh musí obsahovat mimo obecných náležitostí stanovených OSŘ22, také zvláštní údaje

týkající se dlužníka, které se zapisují do obchodního rejstříku, dále pak seznam všech nemovitostí dlužníka včetně veškerých zástavních a

podzástavních práv na nich váznoucích, doložený aktuálními výpisy z katastru nemovitostí, a také úplný seznam jeho majetku a závazků se splatností kratší než tři měsíce, včetně seznamu všech věřitelů s uvedením jejich identifikace a

výše pohledávek. Dlužník je také povinen v návrhu nastínit určitý postup, jakým si přestavuje, že v případné poskytnuté ochranné lhůtě uspořádá své právní poměry a jaká opatření hodlá učinit pro to, aby odvrátil svůj úpadek a

vyřešil tak svou tíživou situaci. Ochranná lhůta se povoluje na dobu třiceti dnů

a její návrh může být podán v jednom konkursním řízení pouze jednou, což znamená, že v případě jeho zamítnutí, např. z důvodů jeho nedoplnění na

výzvu soudu v poskytnuté lhůtě, jej již nelze v tomto řízení znovu podat. Ochranná lhůta může být i prodloužena na dobu dalších třiceti dnů, jestliže

dlužník podá návrh na její prodloužení a věřitelský výbor dá svůj souhlas.

V průběhu ochranné lhůty se soud omezuje pouze na ty procesní úkony, které jsou potřebné z hlediska zajištění jejího průběhu a dává tak prostor dlužníkovi k organizaci jeho právních záležitostí k překonání úpadku.23

4.2. Fáze prohlášení konkursu 4.2.1. Usnesení

Pokud jsou na základě výsledků přípravného řízení splněny veškeré

procesní i hmotné podmínky prohlášení konkursu, soud takto rozhodne Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, §42 odst. 4 a §79 odst. 1. Více k ochranné lhůtě např. Schelleová, I. a kol. Konkurz a vyrovnání. 2. vydání. Praha : EUROLEX BOHEMIA, 2004, s. 243 an. 22

23

21

usnesením. Protože jednou ze základních podmínek je skutečnost, že majetek

dlužníka postačuje alespoň k úhradě nákladů konkursu, musí soud také zhodnotit, zda je tomu opravdu tak. Pokud by majetek nepostačoval, soud

návrh na prohlášení konkursu zamítne. Hlavní náležitostí usnesení o prohlášení konkursu je ustavení správce konkursní podstaty. V případě, že byl

v přípravném řízení již ustaven předběžný správce a dosud nebyl zproštěn funkce, ustaví jej soud SKP. Podrobnosti k podmínkám, které musí osoba

splnit, aby mohla být ustavena správcem, jsou uvedeny v kapitole 3.2. této práce. ZKV stanoví ve svém ustanovení § 13 další náležitosti, které musí usnesení o prohlášení konkursu obsahovat.24 Mimo jiné zde ukládá, že

usnesení musí obsahovat výzvu věřitelům, aby ve lhůtě, kterou jim soud

stanoví, přihlásili své pohledávky. Tato lhůta nesmí být kratší než třicet dnů a delší než tři měsíce. V této výzvě jsou také věřitelé vyzváni, aby neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na úpadcových věcech, právech či

pohledávkách. Usnesení o prohlášení konkursu se všemi náležitostmi musí být řádně doručeno, a to všem účastníkům řízení, příslušným daňovým orgánům a úřadům práce, osobám úpadce, které jsou ze zákona povinny podat návrh na

prohlášení konkursu a správci, přičemž úpadci musí být doručeno do vlastních

rukou. Zároveň je také v den vydání usnesení zveřejněno na úřední desce soudu, a to i soudu okresního, v jehož obvodu je dlužníkův podnik nebo

bydliště, pokud jsou mimo sídla soudu, který konkurs prohlásil. Tato

skutečnost je značně důležitá, vzhledem k tomu, že okamžikem tohoto vyvěšení na úřední desce vyhlašujícího soudu nastávají účinky konkursu a dlužník se od této chvíle stává úpadcem. Usnesení je také na základě zvláštního právního předpisu25 publikováno v Obchodním věstníku a pokud je

úpadce zapsán v obchodním nebo jiném rejstříku, soud orgán vedoucí předmětný rejstřík o skutečnosti prohlášení vyrozumí.

24 25

Zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 2. Nařízení vlády č. 503/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 2.

22

4.2.2. Účinky prohlášení konkursu O některých účincích prohlášení konkursu jsem se již zmiňoval

v souvislosti s vymezením práv a povinností správce v kapitole 3.5. této práce, avšak je jich daleko více. Detailně je vypočítává ZKV ve svém ustanovení §

14, a kromě těch již v uvedené kapitole zmiňovaných, nelze opomenout následující.

Prohlášením konkursu se nesplatné pohledávky a závazky úpadce

považují za splatné. Tato skutečnost umožňuje správci požadovat a vymáhat plnění pohledávek ve prospěch podstaty prakticky okamžitě po prohlášení

konkursu, aby podstata mohla být co nejrychleji zpeněžena, a zároveň

umožňuje věřitelům vyčíslit a uplatnit veškeré své nároky bez ohledu na jejich

splatnost. Nabytí splatnosti však není absolutní, míněno trvalé. Pokud by například byl konkurs zrušen, tak na základě ustanovení § 45 odst. 1 ZKV zaniká i účinek prohlášením konkursu nabyté splatnosti.

Dalším důležitým účinkem je přerušení veškerých řízení o nárocích,

týkajících se majetku patřícího do konkursní podstaty a jejichž účastníkem je

úpadce, což znamená, že soud ani účastníci v nich nesmí po dobu přerušení činit žádné procesní úkony. Přerušení řízení nastává automaticky ze zákona, proto není potřeba ničeho dalšího. Ukáže-li se to však pro další postup v řízení

potřebné, neprodleně o tom soud uvědomí SKP a účastníky tohoto řízení.

Žádné vlastní rozhodnutí o přerušení řízení však nevydává.26 Jak už bylo

řečeno, musí se jednat o řízení týkající se majetku konkursní podstaty, a to i

taková, jako například řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, tedy řízení podle správního řádu. ZKV uvádí i řízení, která

přerušení prohlášením konkursu nepodléhají. Jedná se především o trestní řízení, avšak pouze o samotné řízení, ve kterém je rozhodováno o vině a trestu. Adhezní řízení, tedy řízení, ve kterém se poškozený domáhá vůči

pachateli náhrady škody, která mu byla způsobena trestným činem, se

nepřerušuje.27 Osoba poškozená pachatelem ( úpadcem ) se tedy musí se svou

pohledávkou z titulu náhrady škody přihlásit do konkursního řízení. Dalšími

Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/1998, uveřejněné pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v části 24. 27 Více viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.8.2002, sp.zn. 4 Tz 41/2002. 26

23

řízeními, která nelze přerušit jsou řízení o výživném nezletilých dětí a řízení o

výkon rozhodnutí. Výkon rozhodnutí však nikdy nelze provést, jelikož tak

stanoví ZKV, avšak řízení o výkonu rozhodnutí také nelze přerušit, jelikož tak stanoví právní úprava výkonu rozhodnutí.28 Pokud by byl kupříkladu zpeněžen majetek v rámci výkonu rozhodnutí, jeho výtěžek by nemohl být

poskytnut věřiteli, ale musel by přejít do konkursní podstaty. Důležité je také

uvést, kdy lze v přerušených řízeních pokračovat. Dle ZKV je to možné na návrh správce, popř. ostatních účastníků řízení, pokud se nejedná o řízení o

pohledávce, kterou je třeba přihlásit do konkursu, a to především z toho důvodu, že by nastala situace, kdy o stejné otázce rozhodují dva soudy ( konkursní soud – věřitelova přihlášená pohledávka, obecný soud – věřitel proti dlužníkovi ). V pokračujícím řízení se správce stává účastníkem řízení namísto úpadce.

Jak už jsem uvedl v úvodu této kapitoly, účinků prohlášení konkursu je

celá řada, a jejich vymezení obsahuje ZKV hlavně v ustanovení § 14.

Konkrétní zpracování by vydalo na samotný rozsah jedné takovéto práce, proto se dále zaměřím především na postavení SKP v takových fázích konkurzu, kde je jeho role z mého pohledu významnější, a to hned v následujících kapitolách.

4.3. Fáze vlastního konkursu

4.3.1. Přihlašování pohledávek, přezkumné jednání, věřitelský výbor Jedním z nejdůležitějších úkonů úpadcova věřitele je včasné a řádné

podání přihlášky pohledávky. Tímto úkonem se věřitel stává konkurzním

věřitelem, tedy účastníkem řízení. Přihlášku musí podat i věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu, aby se tak stal účastníkem řízení i pro další

jeho fázi. Kromě obecných náležitostí stanovených OSŘ29 , musí mít

předmětná přihláška i speciální náležitosti stanovené ZKV v ustanovení § 20 odst. 1 a 2. Lhůtu pro její podání ukládá soud v usnesení o prohlášení

konkursu, přičemž její délku může stanovit od 30 dnů až na 3 měsíce. Na 28 29

Zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 254 odst. 2. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, §42 odst. 4 a §79 odst. 1.

24

základě vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., v platném znění,

jsou stejnopisy přihlášených pohledávek včetně všech příloh doručeny správci za účelem sestavení seznamu pohledávek. Tento seznam se člení do tří oddílů.

V prvním oddílu uvádí správce všechny pohledávky, u nichž bylo uplatněno právo na oddělené uspokojení, což jsou pohledávky zajištěné např. zástavním

právem nebo postoupením pohledávky, a které mohou být uspokojeny již během konkurzu.30 V druhém oddílu jsou zařazeny pohledávky první třídy a

ve třetím pohledávky druhé třídy. Správce je povinen na základě výše uvedeného prováděcího předpisu založit pro každý stejnopis doručené

přihlášky samostatný spis, do kterého pak následně zaznamenává veškeré provedené úkony včetně všech dokladů a příloh. Zároveň také musí oznámit konkursnímu soudu, kdy a kde jsou věřitelé oprávněni do přihláškových spisů a seznamu pohledávek nahlížet.

Po podání přihlášek a vytvoření seznamu pohledávek následuje

přezkumné jednání. Jde o jednání ve věci samé, které svolává a řídí soud za

účelem přezkoumání nebo popření přihlášených pohledávek. Ještě před jeho nařízením přezkoumá přihlášené pohledávky správce podle všech dostupných materiálů a své závěry zaznamená do seznamu pohledávek, který pak předloží soudu jako podklad. Účast správce na tomto jednání je vzhledem k jeho

postavení povinná. Naopak účast úpadce a věřitelů vyžadována není.

Předmětem tohoto jednání je zjistit pravost a výši přihlášených pohledávek. Výsledek přezkumného jednání k jednotlivým pohledávkám se zapisuje do

jejich seznamu. V praxi bývá většinou zvykem, že po ukončení vlastního

přezkumu podává správce informace o rozsahu konkursní podstaty, o úkonech, které jím byly doposud v konkursu vykonány, tedy jakýsi celkový obraz dotčeného konkursu.

V této chvíli je nutné poznamenat, že může nastat situace, kdy je potřeba

nařídit tzv. zvláštní přezkumné jednání. Toto jednání se prakticky neliší od klasického přezkumného jednání zmíněného výše, avšak týká se pouze

pohledávek, které byly přihlášeny po přihlašovací lhůtě. Lhůta pro konání zvláštního přezkumného jednání však nesmí být kratší dvou měsíců ode dne konání 30

prvního přezkumného jednání. Konkursní věřitelé ve zvláštním

Více viz. Zpeněžení konkursní podstaty, kapitola 4.4.1. odst. 5 této diplomové práce.

25

přezkumném jednání nemohou popřít pravost, výši nebo pořadí pohledávek přezkoumaných při předchozích jednáních.

V mnoha případech se stává, že po ukončení přezkumného jednání

následuje schůze věřitelů, na které je zvolen věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů a jejich náhradníci. Uvedené subjekty však nejsou účastníky řízení,

nýbrž zvláštními procesními subjekty, jejichž práva a povinnosti stanoví ZKV. Nutné je poznamenat, že schůzi konkursních věřitelů svolává soud vždy na návrh správce nebo věřitelského výboru, přičemž musí být vhodným

způsobem oznámena s uvedením dne a předmětu jednání, např. vyvěšením na

úřední desce soudu nebo zveřejněním v obchodním věstníku. Schůze se skládá ze všech věřitelů, kteří jsou účastníky konkursního řízení. Důvodem svolání

schůze věřitelů je dle ZKV zjištění stanovisek věřitelů potřebných pro další vedení konkursu. Hlavní zákonem stanovenou povinností schůze věřitelů je

zvolení věřitelského výboru, popř. zástupce věřitelů. ZKV nestanoví, na které schůzi je nutno takto učinit, avšak v praxi k tomu dochází zpravidla na první

konané schůzi. K volbě věřitelského výboru či zástupce věřitelů je třeba prosté většiny hlasů na schůzi přítomných věřitelů, kdy se hlasuje podle výše

přihlášených pohledávek. Hlasovat mohou pouze věřitelé, jejichž pohledávka byla zjištěna, tedy nebyla popřena správcem ani žádným z věřitelů a soud ji na

základě toho zjistil. Za jistých okolností mohou hlasovat i věřitelé, kteří mají

pohledávku nezjištěnou, spornou nebo podmíněnou. To lze pouze, pokud tak rozhodne usnesením soud v rámci své dohlédací činnosti.31

Věřitelský výbor je nutné zvolit, pokud je konkursních věřitelů více než

padesát. V případě, že je počet menší, postačí zvolit pouze zástupce věřitelů. Počet členů věřitelského výboru určuje rozhodnutí schůze věřitelů, přičemž musí být zvoleni nejméně tři a nejvíce devět. Věřitelský výbor rozhoduje

většinou svých členů a každý člen má na rozdíl od schůze věřitelů jeden hlas.

Každému členovi věřitelského výboru je na schůzi věřitelů zvolen také náhradník, který jej zastupuje v případě jeho indispozice. Zvolen do

věřitelského výboru může být kterýkoli konkursní věřitel, pouze s výjimkou

osob stanovených ZKV.32 Hlavní náplní činnosti věřitelského výboru je

dohled nad činností SKP. V rámci této činnosti např. schvaluje průběžně

31 32

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.3.2004, sp.zn. 1 Ko 66/2004. Zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 67b.

26

hotové výdaje a nutné náklady správce, dohlíží na provedení soupisu majetku konkursní podstaty a vymáhání plnění náležejícího do podstaty, tudíž se v podstatě zabývá celkovou kontrolou průběhu konkursu, aby tak byl zajištěn

společný zájem všech věřitelů na rychlém a kvalitním uspokojení jejich

pohledávek. Kromě toho, že ze ZKV náležejí věřitelskému výboru ještě další úkoly, jako např. udělení souhlasu správci k podání návrhu na povolení částečného rozvrhu a další,33 ukládá celou řadu úkolů i soud. Takovými úkoly

jsou kupříkladu vyjádření k prodeji majetku mimo dražbu nebo vyjádření k činnosti správce.

4.3.2. Konkursní podstata

4.3.2.1. Majetek zapisovaný do konkursní podstaty Jádrem činnosti správce je v konkursním řízení hlavně soupis konkursní

podstaty, aby tak mohl být naplněn cíl konkursu.34 Konkursní podstata je

předmětem každého konkursního řízení. ZKV ji definuje ve svém ustanovení § 6 odst. 1 jako majetek podléhající konkursu. Který majetek však podléhá

konkursu lze dovozovat až z dalších odstavců tohoto ustanovení. Především se

jedná o majetek, který patřil úpadci v den prohlášení konkursu a který nabyl za trvání konkursu. Jedná se o věci movité i nemovité, pohledávky nebo jiná práva a majetkové hodnoty, jako jsou např. ochranné známky. Do konkursní

podstaty musí správce zahrnout i výnosy úpadcova podniku za trvání

konkursu, jeho výnosy z úroků z bankovních účtů, jeho mzdu, pokud ji pobírá

a v podstatě lze říci, že zápisu do konkursní podstaty podléhá veškerý úpadcův

majetek,

kromě

zákonem

stanovené

části,

která

neslouží

k podnikatelské činnosti a jíž se nemůže týkat ani výkon rozhodnutí. S ohledem na to pak správce nemůže do konkursní podstaty zapsat základní

částku úpadcovy měsíční mzdy 35, jeho peněžité dávky sociální podpory36 a Více např. Schelleová, I. a kol. Konkurz a vyrovnání. 2. vydání. Praha : EUROLEX BOHEMIA, 2004, s. 220. 34 Zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 18. 35 Zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 278. Její výše je stanovena nař. vl. 63/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 36 Zákon č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 33

27

dávky sociální péče37 , věci spjaté s určitou morální hodnotou, např. snubní

prsten a dále pak věci, které úpadce nezbytně potřebuje k uspokojování svých hmotných potřeb a potřeb své rodiny, jako jsou oděvní součásti, minimální hotovost do výše 1.000,-Kč a obvyklé vybavení domácnosti.38 Vždy se však musí jednat o věci, které neslouží nikterak k úpadcově podnikání.

SKP nesmí samozřejmě opomenout zapsat také majetek, který pochází

z vypořádání společného jmění manželů ( dále jen „SJM“ ). Podle § 14 odst. 1 písm. k) ZKV zaniká SJM dnem prohlášení konkursu, pokud již nezaniklo dříve. K jeho vypořádání je oprávněn správce, který u obecného soudu

vystupuje namísto úpadce - manžela, a v řízení o vypořádání SJM se tak stává

účastníkem řízení. V zásadě lze říci, že do konkursní podstaty spadá ta část

majetku v SJM, se kterou úpadce podnikal. V této situaci se však takřka nelze vyhnout vzniku další pohledávky za úpadcem, kterou je pohledávka manžela,

který vypořádáním SJM resp. předchozím odečtením majetku sloužícího k úpadcově podnikání, přijde většinou o valnou část aktiv, které by při

klasickém vypořádání SJM obdržel. Takto vzniklou pohledávku již není nutno ke konkursnímu řízení přihlašovat, jelikož se má za to, že se stává

pohledávkou v konkursu dnem právní moci usnesení, kterým byla založena.39 Účinek zániku SJM prohlášením konkursu je trvalý a konečný a zrušením konkursu nikterak nezaniká.40

Další důležitou skutečností týkající se majetku zapisovaného do

konkursní podstaty je, že správce musí za jistých okolností zapsat do soupisu i

majetek třetích osob zajišťující pohledávky za úpadcem. Tato situace nastává, když má některý z věřitelů úpadce pohledávku za ním zajištěnou některým ze

zajišťovacích institutů, jak uvádí ZKV ve svém ustanovení § 28 odst. 1, a to zástavním nebo zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva či postoupením pohledávky. Takto zajištění

věřitelé získávají oproti jiným jistou výhodu v podobě práva na oddělené uspokojení, to znamená, že jsou uspokojováni z výtěžku věci, práva nebo

pohledávky, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna. Neopominutelnou Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 322 odst. 1 a 2. 39 Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/1998, uveřejněné pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v části 34. 40 Více o vypořádání SJM v konkursu např. Zelenka, J. – Maršíková, J. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2. vydání. Praha : Linde Praha, 2002, s. 410 an. 37

38

28

výhodou je také fakt, že mohou být uspokojeni již během konkursu a nemusí

tak čekat na rozvrh.41 Základem celé konstrukce je skutečnost, že zajišťovatel

musí za úpadce plnit do konkursní podstaty a nikoli přímo věřiteli, jak by

tomu bylo v případě, kdyby neprobíhal konkurs na úpadcův majetek. SKP nejprve vyzve zajišťovatele, aby do třiceti dnů od doručení jeho výzvy

vyplatil ve prospěch konkursní podstaty celou zajištěnou pohledávku nebo aby složil cenu předmětu zajištění. Pokud by tak v uvedené lhůtě neučinil,

zapíše správce předmět zajištění do konkursní podstaty, a ten bude následně zpeněžen.

V této chvíli je nutné uvést také majetek plynoucí z neúčinných a

odporovatelných právních úkonů úpadce, který mnohdy tvoří podstatnou část

konkursní podstaty a nelze jej proto opomíjet. Na detailnější průzkum této problematiky se zaměřuje následující podkapitola.

4.3.2.2. Neúčinné a odporovatelné právní úkony, neplatnost právních úkonů

Pro začátek je důležité zdůraznit, že použití neúčinnosti právních úkonů

slouží především k ochraně konkursních věřitelů před takovými úkony

dlužníka, kterými by mohly být zkráceny jejich šance na řádné uspokojení

z dlužníkova majetku. Proto musí správce vždy objektivně zhodnotit, zda takový úkon dlužníka opravdu krátí konkursní podstatu a zda je tedy nutné

dovolávat se jeho neúčinnosti. ZKV přímo stanoví ve svém ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) až f), které právní úkony dlužníka jsou neúčinné vůči věřitelům, pokud byly provedeny v posledních šesti měsících před podáním

návrhu na konkurs nebo po jeho podání až do dne prohlášení konkursu. Tato speciální úprava značně zjednodušuje správci práci, a to hlavně tím, že

uvedené úkony jsou již ze zákona neúčinné a správce se tak nemusí dovolávat jejich neúčinnosti ve zvláštním soudním řízení odporem. Podle ZKV se

neúčinnosti může dovolávat správce nebo kterýkoli z věřitelů, avšak v praxi to bývá prakticky většinou správce, jelikož má o celé věci podrobnější

Více k oddělenému uspokojení např. Zelenka, J. – Maršíková, J. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2. vydání. Praha : Linde Praha, 2002, s. 719 an. 41

29

informace. V případě, že správce takový zkracující úkon zjistí, zapíše prostě předmět plnění poskytnutý na základě takového úkonu dlužníkem třetí osobě do konkursní podstaty. Třetí osoba je pak povinna správci předmětnou věc

vydat, a pokud tak neučiní, může správce vyřešit celý problém podáním žaloby na vydání věci. Není-li možné věc již vydat, např. z důvodu jejího

zcizení, musí třetí osoba poskytnout přiměřenou náhradu. Při zápisu neúčinně převedené věci do konkursní podstaty oznámí správce nejprve toto zapsání

dotčené třetí osobě, a pokud tato osoba vznese proti zápisu námitky, vyznačí

správce poznámkou v soupisu její údaje, jelikož lze mít důvodně za to, že bude uvedené zapsání do podstaty zpochybňovat.42 Podle této poznámky pak

soud zašle příslušné výzvy těmto osobám k podání vylučovací žaloby.43

Důležité je také podotknout, že osobě, která vydá do podstaty plnění z neúčinného právního úkonu, vzniká také určitá pohledávka, pokud

z neúčinného úkonu něco plnila. V žádném případě se však nejedná o pohledávku za podstatou a uvedená osoba nemá možnost takovou pohledávku

do konkursu přihlásit. Tuto situaci lze řešit podle mého názoru pouze přihlášením tzv. podmíněné pohledávky.44

Jelikož ZKV vypočítává ze zákona neúčinné právní úkony dlužníka

taxativně, musí se správce neúčinnosti jiných úkonů učiněných se zřejmým

úmyslem krátit konkursní podstatu dovolávat skrze obecné ustanovení o

odporovatelnosti podle občanského zákoníku ( dále jen „OZ“ ).45 V tomto případě musí neúčinnost vyslovit až soud v řízení zahájeném na základě

správcem podané odpůrčí žaloby, tudíž záleží, zda bude správce v takovém sporu úspěšný. Odporovat lze všechny úkony, které dlužník učinil

v posledních třech letech v úmyslu krátit své věřitele nebo ke kterým došlo mezi ním a osobami blízkými 46 a byli tak věřitelé zkráceni. V druhém

uvedeném případě nemusí správce prokazovat dlužníkův úmysl a vědomost druhé strany o tomto úmyslu krátit věřitele, proto jsou tyto případy v praxi hojnější.

Zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 1. Zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 2. 44 Zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 20 odst. 4. 45 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 42a. 46 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 116. 42

43

30

Důležitým oprávněním správce je namítat neplatnost právních úkonů,

které byly dlužníkem učiněny v úmyslu zkrátit konkursní podstatu. ZKV

neobsahuje žádné ustanovení, které by se týkalo neplatnosti právních úkonů, proto je nutné sáhnout k obecné úpravě neplatnosti právních úkonů v občanském zákoníku.47 Na základě neplatného právního úkonu nemůže

nabyvatel převáděný majetek platně nabýt, z toho důvodu se jedná o

bezdůvodné obohacení a nabyvatel je tak povinen vydat zpět vše, co takto nabyl a pokud to není možné, poskytnout peněžitou náhradu. Takový majetek náleží do konkursní podstaty. S bezdůvodným obohacením musí nabyvatel

vydat i užitky jím získané, v případě, že nejednal v dobré víře. Mezi typické příklady neplatných právních úkonů související s konkursem patří např.

převody majetku na základě předstíraných, nesrozumitelných či neurčitých právních úkonů. V této souvislosti lze uvést konkrétní příklad simulovaného právního úkonu, kdy úpadce ještě jako dlužník převede svůj majetek

smlouvou na jinou fyzickou či právnickou osobu, která se pak jeví věřitelům, soudu i správci jako vlastník, aby ho nebylo možné postihnout konkursem či

výkonem rozhodnutí. Takový převod je pro nedostatek vážnosti vůle

absolutně neplatný a správci nezbývá nic jiného než se u soudu domáhat určení, že úpadce je nadále vlastníkem převedeného majetku a jeho vydání.

Uvedené jednání má i své trestněprávní důsledky, protože naplňuje skutkovou podstatu poškozování věřitele dle § 256 TZ. Jako další příklady neplatných právních úkonů lze uvést převod majetku za účelem úhrady fiktivního dluhu, započtení neexistující pohledávky nebo započtení pohledávky po prohlášení konkursu.

4.3.2.3. Soupis majetku do konkursní podstaty Jak už bylo uvedeno výše, jádrem činnosti SKP je provedení soupisu

konkursní podstaty. Stejný názor vyjádřil i Nejvyšší soud v této práci již mnohokrát zmiňovaném stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/1998, uveřejněném pod č. 52/1998 Sbírky soudních 47

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 38 an.

31

rozhodnutí a stanovisek, v části 29. Soupis majetku do konkursní podstaty

představuje právní podklad pro zpeněžení tohoto majetku, protože zpeněžen může být pouze majetek, který by řádně sepsán. Zároveň tento soupis

představuje právní titul, kterým správce dokládá skutečnost, že je oprávněn se sepsaným majetkem při jeho zpeněžení nakládat. Správce musí při soupisu majetku postupovat s nejvyšší možnou odbornou péčí, jelikož řádné zjištění

konkursní podstaty je prvotní podmínkou dosažení cíle konkursu, tj. co nejvyšší možné míry uspokojení věřitelů. Správce provádí soupis především

na základě seznamu majetku předloženém úpadcem a na základě výsledků

svých vlastních šetření, přičemž je vázán pokyny konkursního soudu. Při jeho zhotovování úzce spolupracuje s věřitelským výborem, který tímto způsobem vykonává dohled a kontrolu činnosti správce i zapisovaných údajů. Správce je povinen vyhotovit a předložit soupis soudu v co možná nejkratší lhůtě, a to i v situaci, kdy soupis nemohl být, např. pro neposkytnutí součinnosti úpadce

správci, úplně zpracován a bude jej nutné v budoucnu doplnit. Tato skutečnost plyne hlavně z toho, že dokud není věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu konkursní podstaty, nemůže s ní správce fakticky

nakládat. Pokud má správce pochybnosti o tom, zda určitý majetek náleží do

konkursní podstaty, zapíše jej do konkursní podstaty a vyznačí u něj v soupisu

poznámku, že k tomuto majetku uplatňuje vlastnické právo jiná osoba.48

taková osoba je pak následně vyzvána soudem k uplatnění svého práva

podáním vylučovací žaloby ve lhůtě, kterou tento soud určí. Může nastat situace, kdy již došlo ke zpeněžení takového majetku a osoba, tvrdící svoje vlastnické právo jej nemohla podáním vylučovací žaloby z podstaty vyloučit. V praxi k tomu dochází např. v případě, kdy před zpeněžením majetku

nevyšlo najevo, že existuje osoba, která k němu uplatňuje vlastnické právo a soud ani správce neměli pochybnosti o sepsání takového majetku do

konkursní podstaty. V takovém případě se může dotčená osoba ve lhůtě stanovené soudem domáhat vyloučení náhradního peněžitého plnění získaného správcem za zpeněžený majetek z konkursní podstaty. 49

Neopomenutelnou skutečností související se soupisem konkursní

podstaty je podle ZKV ocenění zapisovaného majetku. Toto ocenění je 48 49

Zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 1. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2004, sp.zn 29 Odo 394/2002.

32

prováděno buďto správcem nebo úpadcem podle zákona č. 151/1997 Sb., o

oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. Ocenit majetek může také znalec. Pokud to požaduje věřitelský výbor, tak vždy. Ocenění znalcem však

přináší další náklady a průtahy prodeje a v praxi se ukazuje, že hodnoty majetku určené znalcem zdaleka nedosahují hodnot, kterých se při zpeněžení

podaří dosáhnout správci. Z těchto důvodů se mi zdá ocenění majetku

správcem nejpříhodnější, přičemž je důležité, aby správce určil cenu na základě vysledované aktuální nabídky a poptávky a vzal v úvahu i další

aspekty prodeje, jako je např. při zpeněžení nemovitosti daň z převodu nemovitostí aj.

4.4. Konečná fáze

4.4.1. Zpeněžení konkursní podstaty K zajištění maximálního výtěžku může správce zvolit mezi několika

formami zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty. Prvním

způsobem je zpeněžení formou veřejné dražby. Tato forma se řídí zákonem č.

26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a správce jí

může užít prakticky kdykoli, aniž by k tomu potřeboval souhlas soudu nebo

věřitelského orgánu. U jedné skupiny věcí stanoví ZKV výhradní použití této formy prodeje. Jedná se pouze o věci osob zajišťující závazky úpadce.50 Jednou z hlavních výhod použití této formy zpeněžení je, že jí může být použito bez zbytečného odkladu poté, co usnesení o prohlášení konkursu

nabylo právní moci a správce sestavil soupis konkursní podstaty a není nutné čekat na splnění dalších podmínek, jako je např. souhlas konkursního soudu

u jiných forem zpeněžení. Důležité je však počítat s dalšími náklady

vzniklými s veřejnou dražbou, především s odměnou dražebníka. V této souvislosti není podle mého názoru vyloučeno, aby osoba správce a

dražebníka byla jedna a tatáž, v případě, že správce je na základě živnostenského oprávnění oprávněn organizovat dražbu. Podle zákona o

veřejných dražbách je dle § 19 odst. 1 možné, aby navrhovatel byl též 50

Viz. Majetek zapisovaný do konkursní podstaty, kapitola 4.3.2.1. odst. 3 této diplomové práce.

33

dražebníkem a ZKV ani tento zákon nemají ohledně možnosti správce být

dražebníkem žádné speciální ustanovení. Domnívám se, že by to výrazně přispělo k ekonomičnosti celého zpeněžení.

Druhou formou je zpeněžení soudním výkonem rozhodnutí, a to buď

zpeněžením podstaty prodejem podle ustanovení OSŘ o výkonu rozhodnutí soudem nebo prodejem exekucí provedenou soudním exekutorem podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění

pozdějších předpisů. S ohledem na povahu způsobů výkonu rozhodnutí

vymezených OSŘ, lze považovat za použitelný pro konkursní řízení pouze výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, prodejem nemovitosti nebo

prodejem podniku. V současnosti však tyto formy zpeněžení v podmínkách

konkursu vykazují značnou známku zastaralosti a praktické nepoužitelnosti,

především díky své zdlouhavosti a procedurálním složitostem,51 proto nepatří

mezi nejčastější.

Třetím způsobem je zpeněžení formou prodeje mimo dražbu. Tento

způsob prodeje může správce uskutečnit pouze se souhlasem konkursního soudu, a pokud to soud pokládá za vhodné, může stanovit správci i podmínky

tohoto prodeje. Soud si také může vyžádat stanovisko věřitelského výboru k plánovanému prodeji mimo dražbu a při svém rozhodování o povolení

k němu přihlíží. Podmínka vázanosti prodeje mimo dražbu souhlasem soudu je prolomena pouze v případě, že se jedná o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením. V případě, že by správce nedodržel zákonné

ustanovení o souhlasu soudu, tedy bez tohoto souhlasu zpeněžil konkursní

podstatu nebo její část, může být sankcionován pořádkovou pokutou nebo zproštěním funkce, přičemž tím není dotčena jeho povinnost k náhradě škody. Pořádková pokuta může být podle ustanovení § 8 odst. 4 ZKV uložena až do

výše 100.000,-Kč. Uvedený způsob prodeje je v praxi správci nejvíce

vyhledávaný, jelikož jim umožňuje v prodeji značnou flexibilitu i kupříkladu prodej věcí pod jejich odhadní cenu.

V tomto okamžiku je nutné také zmínit prodej úpadcova podniku jednou

smlouvou podle ustanovení § 27a ZKV, který je zvláštním způsobem prodeje

mimo dražbu. Důvodem tohoto postupu je zachování chodu podnikatelské 51

Více viz. Kozel, R. Problémy konkursního řízení a jejich řešení. Praha : Linde Praha, 2003, s. 340.

34

činnosti předmětného podniku, jelikož jeho hodnota je při provozuschopnosti

daleko vyšší, a zároveň se tím negují některé negativní dopady na trh práce v souvislosti se zaměstnaností. S uvedeného vyplývá, že tento způsob prodeje bude vhodné volit tam, kde se konkurs týká velkých podniků s rozsáhlou

ekonomickou základnou. Prodej úpadcova podniku může uskutečnit správce

pouze s předchozím souhlasem soudu a po vyjádření věřitelského výboru. Podnik je převáděn na základě smlouvy, na kterou se přiměřeně užijí

ustanovení Obchodního zákoníku o smlouvě o prodeji podniku52, ovšem s tím

rozdílem, že na osobu, která nabyla věci, práva či jiné majetkové hodnoty sloužící k provozování převáděného podniku nepřecházejí, kromě práv a

povinností z pracovněprávních vztahů, žádné další závazky úpadce.53 Tyto závazky zůstávají na konkursní podstatě a jsou z ní uspokojovány.

V případě, že správce zpeněžil majetek třetí osoby, který sloužil

k zajištění úpadcova majetku, může přistoupit k uspokojení odděleného

věřitele. Oddělený věřitel má právo, aby jeho pohledávka byla uspokojena již

během konkursu, a to ze zpeněžení majetku, kterým byla zajištěna. Výtěžek

z takového zpeněžení může správce oddělenému věřiteli vydat pouze s předchozím souhlasem konkursního soudu. Správce od výtěžku odečítá

náklady spojené se správou a udržováním předmětu zajištění a také náklady

spojené s jeho zpeněžením. Po odečtení může oddělenému věřiteli vydat 70% tohoto výtěžku. Zbylých 30% zůstává běžných nezajištěných pohledávek.54

v konkursní podstatě k uspokojení

4.4.2. Konečná zpráva a rozvrh výtěžku V celém průběhu konkursu podává správce soudu a věřitelskému orgánu

pravidelně zprávy o správě, průběhu a postupu zpeněžování majetku

konkursní podstaty. Jakmile je zpeněžen veškerý majetek tvořící konkursní podstatu, předloží správce soudu tzv. konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty s vyúčtováním výdajů podstaty a své odměny. ZKV stanoví, že

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 476 an. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003, sp.zn. 32 Odo 388/2003. 54 Více k oddělenému uspokojení např. Zelenka, J. – Maršíková, J. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2. vydání. Praha : Linde Praha, 2002, s. 719 an. 52

53

35

správce je povinen konečnou zprávu předložit soudu hned poté, co zpeněží

celou konkursní podstatu. Zároveň také správci ukládá tuto zprávu předložit, tedy ukončit zpeněžování podstaty, do osmnácti měsíců od prohlášení konkurzu. Tuto lhůtu však může soud vzhledem k okolnostem případu prodloužit nebo dokonce stanovit jinou přiměřenou lhůtu již při prohlášení konkursu, což je velmi praktické vzhledem ke složitosti a dlouhodobosti

některých konkursů. Obsahem konečné zprávy je pak závěrečný přehled toho, jak bylo naloženo s majetkem konkursní podstaty a s jakým výsledkem.

Pokud předložená konečná zpráva nevykazuje žádné vady bránící k jejímu

projednání, soud o jejím předložení vyrozumí konkursní věřitele a úpadce s poučením, že lze proti této zprávě podat ve lhůtě 15 dnů ode dne jejího vyvěšení na úřední desce soudu námitky. Po uplynutí uvedené lhůty soud

v nařízeném jednání po projednání případných námitek usnesením rozhodne, zda se předložená konečná zpráva schvaluje či nikoli. V případě kladného

stanoviska a po právní moci předmětného usnesení, předloží správce soudu návrh na rozvrh a upravený seznam pohledávek, v němž uvede, kolik by mělo být podle výsledků konkursu na každou zjištěnou pohledávku vyplaceno.55 Ty slouží jako podklady k vydání rozvrhového usnesení.

Pravomocné rozvrhové usnesení konkursního soudu je základním

podkladem pro vyplacení výtěžku konkursním věřitelům, samozřejmě kromě nároků, které lze uspokojit kdykoli během konkursu.56 Rozvrhové usnesení je

doručeno účastníkům řízení a zároveň je vyvěšeno na úřední desce soudu. Ode

dne vyvěšení na úřední desce běží třicetidenní lhůta pro podání případného

odvolání. Výplatu plnění podle rozvrhového usnesení provádí správce, a to následujícím způsobem.

V první řadě jsou uspokojeny pohledávky za podstatou, pracovní nároky

a část pohledávek oddělených věřitelů, které nebyly předtím zcela uspokojeny. Mezi pohledávky za podstatou patří především hotové výdaje a

odměna správce, náklady spojené s udržováním a správou podstaty ( např. i

pojištění úpadcova majetku nebo odměna dražebníka ), a dále je vypočítává ustanovení § 31 odst. 2 ZKV. Výčet pracovních nároků uvádí ZKV

v ustanovení § 31 odst. 3. Pokud by nastala situace, že by výtěžek ze 55 56

Zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 30 odst. 1. Zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 31 odst. 1.

36

zpeněžení podstaty nestačil pokrýt všechny tyto nároky, uhradí se nejprve hotové výdaje a odměna správce, poté náklady spojené s udržováním a správou podstaty, dále pak soudní poplatek za konkurs a pohledávky

výživného ze zákona vzniklé po prohlášení konkursu a nakonec poměrně

ostatní pohledávky. Jakmile jsou uvedené pohledávky úplně uspokojeny, lze přistoupit k rozdělování zbylého výtěžku i pro ostatní pohledávky podle jejich rozdělení do tříd. ZKV stanoví ve svém ustanovení § 32 odst. 2, jaké

pohledávky patří do I. a II. třídy. Ze zbývajícího výtěžku připadá na první

třídu 30% a na druhou třídu 70% s tím, že v případě, že by nebyly v jedné třídě vyčerpány všechny prostředky pro uspokojení do ní patřících

pohledávek, přesunou se do třídy následující. Naopak, pokud není dostatek prostředků, uspokojí se pohledávky poměrně, přičemž jsou zvýhodněni

věřitelé první třídy, protože jejich neuspokojené pohledávky či jejich části

v první třídě se uhrazují ve třídě druhé. Z uspokojení jsou vyloučeny některé nároky taxativně vymezené ZKV v § 33 odst. 1., např. úroky z prodlení

přirostlé po prohlášení konkursu. Tyto nároky existují, avšak nemohou být v konkursu uspokojeny.

Jelikož se však uspokojení věřitelů v mnoha případech neúměrně

odkládá, a to především díky vleklým sporům z popření pohledávek, může

správce ještě před předložením konečné zprávy a se souhlasem věřitelského orgánu přistoupit k částečnému rozvrhu. Toto zatímní částečné uspokojení

věřitelů připadá v úvahu tehdy, když je zjištěna aspoň část konkursních

pohledávek a bylo dosaženo určitého zpeněžení konkursní podstaty, a to v takové míře, že po odečtení nároků oddělených věřitelů a dalších výdajů vyplácených na prvním místě, zbývá z dosavadního výtěžku částka, která je

jistě použitelná k úhradě pohledávek první a druhé třídy. Tato část výtěžku se rozdělí podle pravidel klasického rozvrhu uvedeného výše. Pravidlem je, že se

uspokojují pouze zjištěné pohledávky, přičemž část výtěžku je uložena ke krytí případných pohledávek, které jsou zatím předmětem sporu z popření. Musí být však uložena taková suma, aby dokázala pokrýt všechny sporné pohledávky v takové míře uspokojení, jakého se dostalo jiným pohledávkám

téhož pořadí částečným rozvrhem, v případě, že budou v uplatněné výši a

pořadí zjištěny. Skutečnost, že byl vydán a splněn částečný rozvrh uvádí správce v konečné zprávě.

37

4.4.3. Nucené vyrovnání Nucené vyrovnání můžeme charakterizovat jako zvláštní samostatnou

etapu konkursního řízení. Toto řízení je zahájeno na návrh úpadce, který touto formou chce nabídnout nové, alternativní řešení úpadku.57 Jeho účelem je tedy poskytnout úpadci možnost, aby výsledek konkursního řízení byl pro něj

příznivější, než v případě zrušení konkursu pro splnění rozvrhového usnesení. Při zrušení konkursu splněním rozvrhu neztrácí úpadce pouze majetek zahrnutý do konkursní podstaty, ale i další důležité položky jeho podnikání.

Je-li úpadcem například fyzická osoba, podnikající na základě živnostenského oprávnění, je pro ni nucené vyrovnání způsobem, jak se vyhnout vzniku

překážky provozování živnosti.58 Nucené vyrovnání má pro úpadce hlavně

takový účinek, že zaniká jeho závazek nahradit věřitelům újmu, která jim

nuceným vyrovnáním vznikla. Především je to však většinou nejrychlejší způsob, jak uspokojit věřitele, proto je mnohdy oboustranně výhodný. Návrh

může být podán až po přezkumném jednání a do vydání rozvrhového

usnesení. Protože ale věřitelé mohou podat své přihlášky ještě do dvou měsíců

po prvním přezkumném jednání, je třeba vyčkat uplynutí této lhůty.59

V návrhu musí úpadce uvést, jaké vyrovnání nabízí a pokud existují osoby

ochotné zaručit splnění nuceného vyrovnání, musí zde být i jejich úředně ověřené podpisy. Soud v první řadě zkoumá, zda jsou splněny všechny

podmínky pro podání návrhu a jeho náležitosti, a dále pak, zda nejsou dány

okolnosti, které by povolení nuceného vyrovnání vylučovaly nebo pro které by měl být návrh zamítnut. Tyto okolnosti stanoví ZKV ve svém ustanovení §

35 a § 36 odst. 1. Jako zásadní lze uvést poctivý záměr úpadce, který je

evidentní z jeho chování v průběhu konkursu a před ním, a jehož nedostatek způsobuje nepřípustnost nuceného vyrovnání. Pokud by úpadce např. před prohlášením konkursu činil úkony v úmyslu krátit

své věřitele nebo

neposkytoval správci potřebnou součinnost při zjišťování konkursní podstaty, Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Nakladatelství Doplněk, 2003, s. 607. 58 Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, § 8 odst. 2. 59 Viz. Přihlašování pohledávek, přezkumné jednání, věřitelský výbor, kapitola 4.3.1. odst. 3 této diplomové práce. 57

38

lze mít za to, že okolnosti pro vydání usnesení o nepřípustnosti jsou dány.

Soud však musí vždy sám zhodnotit, zda zjištěná okolnost má opravdu původ v nepoctivém záměru úpadce.60 Pokud soud shledá, že jsou splněny všechny

podmínky prohlášení nuceného vyrovnání, vydá usnesení, kterým odloží

zpeněžení konkursní podstaty a nařídí ve věci jednání. Na tomto jednání podává správce veškeré zprávy o stavu úpadcova majetku, jeho hospodaření a příčinách úpadku. Také uvede hodnocení toho, jaké pravděpodobné uspokojení by věřitele čekalo, kdyby byl konkurs doveden do konce. O

návrhu na nucené vyrovnání poté hlasují věřitelé61. Návrh musí být přijat většinou přítomných věřitelů, kteří hlasují podle počtu pohledávek. Pokud však vyjdou najevo některé skutečnosti vymezené v § 40 odst. 1 ZKV, není

soud kladným výsledkem hlasování vázán a může návrh zamítnout. V případě,

že je nucené vyrovnání potvrzeno, tak po nabytí právní moci tohoto usnesení vydá soud další usnesení, na základě kterého přechází oprávnění nakládat z majetkem podstaty opět na úpadce a úpadce se opět stává namísto správce účastníkem všech řízení, které správce místo něj vedl. Konkursní řízení však

tímto nekončí. Usnesení o zrušení konkursu vydá soud až poté, co budou splněny veškeré závazky úpadce, které byly v rozhodnutí o povolení nuceného vyrovnání stanoveny.62

4.4.4. Zrušení konkursu Konkursní řízení je ukončeno až nabytím právní moci usnesení soudu o

zrušení konkursu. Podle ZKV dochází ke zrušení konkursu v následujících případech.

Soud zruší konkurs, zjistí-li, že nejsou dány předpoklady pro něj, to

znamená, jestliže neexistuje úpadek.63 Tato situace může nastat kdykoli

během konkursu, a to např. v situaci, kdy vedle navrhovatele existuje pouze další jeden věřitel a ten nepodá přihlášku své pohledávky ke konkursu. Není

Více k nepřípustnosti návrhu na nucené vyrovnání viz. Zelenka, J. – Maršíková, J. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2. vydání. Praha : Linde Praha, 2002, s. 836 an. 61 Kteří věřitelé nemají právo hlasovat stanoví § 38 odst. 2 ZKV. 62 Více k účinkům splnění nuceného vyrovnání viz Zelenka, J. – Maršíková, J. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2. vydání. Praha : Linde Praha, 2002, s. 856 an. 63 K podmínkám existence úpadku viz. Návrh, kapitola 4.1.1. této diplomové práce. 60

39

tedy dána mnohost věřitelů a konkurs musí být zrušen.64 Samozřejmě, že

může v průběhu konkurzu dojít i k překonání úpadku, i když se to v praxi

často nestává. Taková situace by byla jistě tou nejuspokojivější. Klasickým důvodem zrušení konkursu je úplné splnění rozvrhového usnesení, tedy

poskytnutí veškerých prostředků všem věřitelům podle rozvrhu. V tomto případě však ZKV dává věřitelům, jejichž zjištěnou pohledávku úpadce přímo nepopřel, možnost domáhat se jejího uspokojení po zrušení konkursu ve

výkonu rozhodnutí na úpadcův majetek. Výkon rozhodnutí může však probíhat pouze v takovém rozsahu, v jakém nebyla pohledávka uspokojena

v konkursu a bez úroků z prodlení nebo jiného rozšíření. Tato skutečnost má mnohdy pro úpadce velmi nepříjemné následky. Za další důvod zrušení

konkursu lze uvést dohodu s věřiteli. Konkurs je pak zrušen na návrh úpadce,

s nímž všichni konkursní věřitelé vyjádří souhlas na listině úředně ověřenými podpisy. Podmínkou zde je, že s dohodou musí souhlasit i SKP. Prakticky lze

říci, že úpadce se může s věřiteli dohodnout na jakémkoli řešení jejich vztahů a soud již důvody dohody nezkoumá a automaticky konkurs usnesením zruší.

Konkurs je také zrušen v případě, že úpadcův majetek nepostačuje ani k úhradě nákladů konkursu. Tento způsob ukončení konkursu však přichází

v úvahu až po vyčerpání veškerých možností ke zjištění úpadcova majetku a

získání plnění do konkursní podstaty, k čemuž je povinován správce.65

Dalšími důvody zrušení konkursu jsou potvrzení nuceného vyrovnání, jak

bylo pojednáno výše, fúze úpadce nebo převod jmění na společníka a úmrtí úpadce, kdy jsou nároky věřitelů uspokojeny v následujícím dědickém řízení.66 Zrušením

konkursu zaniká většina účinků vzniklých

jeho

prohlášením, a to účinky podle § 14 odst. 1 písm. a) až e), g), i) a l) ZKV. Správce uzavře účetní knihy a sestaví účetní závěrku, kromě případů, kdy

proběhlo nucené vyrovnání. Následně je správce zbaven funkce. Po uplynutí pěti měsíců od právní moci usnesení o prohlášení konkursu musí správce

skartovat všechny kopie listin a vyzvat všechny, jimž náležejí originály, aby si Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/1998, uveřejněné pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v části 39. 64

Viz. Práva a povinnosti správce, kapitola 3.5. odst. 4. této diplomové práce. Více viz. Kozel, R. Problémy konkursního řízení a jejich řešení. Praha : Linde Praha, 2003, s. 395 an. 65

66

40

je ve lhůtě třiceti dnů od doručení předmětné výzvy vyzvedli. Pokud nedojde k vyzvednutí v poskytnuté lhůtě, skartuje správce i tyto originály.67

67

Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 34c odst. 2.

41

5. Evropská unie a zahraniční exkurz 5.1. Evropská unie

Se vstupem naší republiky do Evropské unie bylo spojeno i postupné

přijetí požadavků komunitárního práva na řešení úpadků v rámci Evropského společenství. Pro Českou republiku je v současnosti aktuální řada dokumentů komunitárního práva. Především se jedná o směrnice. Ty nemají přímý

účinek, ale předpokládá se jejich implementace do vnitrostátního práva k dosažení

souladu

s právem

Evropského

společenství.

K úpadkové

problematice se váže například směrnice č. 2002/74/ES Evropského

parlamentu a Rady z 23.9.2002, která novelizovala směrnici č. 80/987/EHS, a která se týká sbližování právních předpisů členských států týkajících se

ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti. Zmínit lze také směrnici č. 2001/24/ES ze dne 4.4.2001 Evropského parlamentu a Rady o

reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí. Potřeba řešit oblast úpadkového práva v rámci Evropského společenství, které je zatím podstatnou slabinou

v celém systému vymáhání práva, jak z pohledu České republiky, tak i

z pohledu Evropské unie, dala vzniknout Nařízení Rady ES č. 1346/2000, o řízení ve věci platební neschopnosti. Toto nařízení, které má narozdíl od směrnic přímý účinek, nabylo účinnosti dne 31.5.2002 a stalo se klíčovým vzorem pro posuzování kvality řešení úpadku v jednotlivých členských i

kandidátských zemích a zároveň důležitým návodem pro provedení důležitých změn v jejich vnitřních právních řádech. Stejně tak u nás je toto nařízení jedním z hlavních impulsů k přípravě nové úpravy úpadkového práva a při

jejím vytváření jsou plně respektovány všechny jeho požadavky a principy.

Připravované rekodifikaci se budu věnovat v následující kapitole této diplomové práce.

V souvislosti s účinností tohoto nařízení se při přípravě nové české

úpravy objevují také různé terminologické otázky. Výraz „insolvency

proceeding“, který používá uvedené nařízení, lze do češtiny přeložit jako „řízení, jehož záměrem je likvidovat nebo rehabilitovat majetek dotčené osoby, včetně jakéhokoli převodu, ve prospěch věřitelů…“.68 Název byl však

68

Black, H.C. a kol. Blackův právnický slovník. 6. vydání. Praha : Victoria Publishing, 1993. s. 734.

42

původně do češtiny přeložen jako „úpadkové řízení“, přičemž je zřejmé, že ne

ve všech právních řádech se klade rovnítko mezi řízení insolvenční a úpadkové a mnohdy je mezi nimi striktně rozlišováno.69 Naše platná právní

úprava i návrh nové úpravy, který bude přiblížen v následující části této diplomové práce, také rozlišují úpadek ve formě insolvence či předlužení. Z tohoto hlediska by se mohl pojem „insolvenční řízení“ jevit v budoucnu jako nejednoznačný. Detailní

rozbor

komunitárního

práva,

týkajícího

se

úpadkové

problematiky v rámci Evropského společenství a popř. i dalších konkursů

s mezinárodním prvkem daleko přesahuje možnosti této diplomové práce, proto bych tyto aspekty rozvedl v případné rigorózní práci.

5.2. Zahraniční exkurz Moderní zahraniční úpravy jsou charakteristické především tím, že na

rozdíl od současně platné naší úpravy lze úpadek řešit mnoha jinými

alternativními způsoby, než pouhou likvidační formou, tj. klasickým zpeněžením dlužníkova majetku. Nové trendy v pojetí úpadku směřují k tomu,

aby byla vždy objektivně zhodnocena možnost přijetí takového alternativního způsobu, jelikož cílem dobrého úpadkového práva je umožnit společnosti,

jejíž skutečná hodnota převyšuje hodnotu likvidační, aby pokračovala ve své

obchodní nebo výrobní činnosti. V tomto smyslu obsahují zahraniční úpravy hlavně institut reorganizace, jejímž smyslem je právě udržení chodu

společnosti za určitých podmínek splacení jejích dluhů, i když jen v určité

části. Také jsou v zahraničí řešeny situace zadlužených fyzických osob např. z různých spotřebitelských úvěrů, které začínají představovat dosti závažný problém.

70

v posledních

letech

Mezi jednu z nejvyspělejších úprav

patří bezesporu ta americká. Zákon o úpadku vydaný roce 1978 v USA zavedl

nové pojetí úpadku a jeho řešení a stal se vzorem pro mnoho světových úprav. Více k rozdílům úpadkového a insolvenčního řízení viz. Mrázek, J. Insolvenční právo EU a právní úprava v ČR. Právní rádce, 2004, č. 12, s. 2. 69

Více k problematice a řešení zadluženosti fyzických osob viz. Návrh nové úpravy, kapitola 6.2. této diplomové práce. 70

43

Byl postaven právě na základě teze, že prostá likvidační forma není vždy

kvalitním řešením úpadku. Musíme si však uvědomit, že i když je pro nás vzorem při naší rekodifikaci, je stále tzv. šitý na míru americkému právnímu systému, proto se bude naše úprava v našich podmínkách vždy jistě odlišovat.

Jak už jsem uvedl, základním prvkem, který prozatím odlišuje moderní

zahraniční úpravy úpadkového práva od naší, je různorodost palety možných řešení úpadkové situace a s tím spojený i jiný pohled na celkovou

problematiku. Tyto nové trendy se v zahraničních úpravách objevují stále častěji, počínaje vydáním zmíněného amerického zákona. V Německu se stal hlavní reformou insolvenční řád z roku 1994. Velká Británie prodělala hlavní

reformu už přijetím tzv. „Insolvency Act“ v roce 1986, který směřoval k záchraně a obnově zadlužených společností. Tento zákon opět zakotvoval

možnost podržet si kontrolu nad zadluženým podnikem a zároveň dosáhnout závazného vyrovnání nebo dohody s věřiteli.

V současnosti spějí naše rekodifikační snahy k podobnému výsledku

jako v jiných vyspělých zemích, a jak bude nastíněno v následujících kapitolách, snad to bude kvalitní a uspokojivý výsledek.

44

6. Rekodifikace

6.1. Současné problémy úpadkového práva a cesta k rekodifikaci Snad se se všemi shodnu na tom, že každý zákon by měl reagovat na

aktuální situaci ve společnosti a především rychle a účinně reflektovat veškeré změny, které díky neustálému vývoji nastávají. Snad jen ZKV, inspirovanému prvorepublikovou úpravou úpadkového práva, i když na svou dobu velmi

kvalitní a lze říci, že nadčasovou, se to stále jaksi nedaří. Ani přes opravdu

četné novelizace se doposud nepodařilo odstranit jeho nedostatky a přiblížit jej tak soudobému modernímu pojetí úpadku. K základním nedostatkům ZKV

patří především jeho strohost a nejednoznačnost některých ustanovení, které musejí být navíc aplikovány v souvislosti s dalším obrovským množstvím

předpisů jiných právních odvětví, což vede nakonec nejen k rozdílné

interpretaci soudů, ale i k různému postupu účastníků v řízení. Některé

nedostatky rozdílné interpretace byly sice odstraněny již mnohokráte v této práci zmiňovaným stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998, sp.zn. Cpjn 19/1998, uveřejněném

pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, avšak jiné opět přetrvaly. Nedostatečná jsou hlavně procesní pravidla, kterými se správce řídí v průběhu konkursu, jelikož vycházejí ve velké míře z OSŘ a vyžadují

značnou míru výkladu. Kritizovány jsou však i další aspekty konkursů

v České republice. Především je to nedostačující profesionální úroveň

správců. Jak jsem už uvedl v kapitole č. 3.2. této diplomové práce, nazvané Správce konkursní podstaty, neexistuje v současnosti žádný jednotný oficiální systém vzdělávání a aprobace uchazečů o funkci SKP ani příslušná profesní

organizace, která by přípravu, aprobaci a kontrolu vykonávala. Nehledě na to musí správce vykonávat řadu vysoce náročných administrativních činností a

navíc nemá k dispozici efektivně účinné nástroje k zajištění součinnosti dlužníka nebo věřitelů. Kritizován je nedostatečný systém vedení seznamů správců v rámci obvodů jednotlivých krajských soudů, který je chaotický a nepřehledný a nahrává zneužívání a obcházení ZKV, a jehož důsledkem je

mnohdy duplicita zápisu jedné osoby ve více seznamech. Ze strany konkursních věřitelů jsou často slyšeny námitky, že mají malý vliv na jmenování SKP a na kontrolu jeho činnosti, a vůbec na celý průběh konkursu. 45

Úprava tzv. spotřebitelských konkursů71 úplně chybí a institut vyrovnání, který by měl být alternativou k řešení úpadku konkursem se prakticky

nepoužívá. V neposlední řadě je také namítána zdlouhavost, neefektivnost a malá průhlednost veškerých konkursů u nás. Co se týče zdlouhavosti

konkursů, tak u nás konkrétně trvají průměrně 9 let, narozdíl např. od

Slovenska, kde to je 5 let, Bulharska 3 roky, Řecka 2 roky, Německa 1 rok a méně než rok ve Finsku, Norsku a Švédsku.72 Nejen podle mého názoru je

však hlavním problémem, že prakticky všechny konkursy u nás jsou řešeny likvidační formou úpadku, tedy zpeněžením konkursní podstaty a rozvrhem

výtěžku mezi věřitele, a jak je zmíněno výše, jediná alternativa tj. vyrovnání popř. nucené vyrovnání, není skoro využívána. Přitom existují i jiné způsoby

jak úpadek řešit. Podle moderních zahraničních úprav je likvidační forma úpadku prakticky až na posledním místě ve výčtu možných řešení. Reorganizací podniku lze mnohdy dosáhnout daleko vyšší míry uspokojení

věřitelů a podnik zůstává i nadále provozuschopný. Úprava českého úpadkového práva, stojící na starých základech z doby, kdy panovaly úplně

jiné společenské poměry, se tak stává absolutně nevyhovující, a každý by jistě

souhlasil, že její novelizace by nepřinesla výraznou změnu, proto je

rekodifikace více než nutná. Zároveň je také důležité podotknout, že současný

ZKV v mnohém nevyhovuje normám Evropské unie, a proto je i v tomto ohledu potřeba přijmout novou úpravu.

S ohledem na tyto skutečnosti začaly již v roce 2001 práce na zcela nové

právní úpravě úpadkového práva. Vypracování nové úpravy je však dosti

problematické, vzhledem k faktu, že se jedná o předpis, který je významnou měrou provázán s ekonomickým životem společnosti a může mít i neopominutelné dopady v sociální

sféře. Od uvedeného roku byla

vypracována řada návrhů, avšak až v této době se zdá, že se čekání na nový

zákon chýlí ke konci. Společný návrh vlády ( Česká strana sociálně

demokratická ) a Občanské demokratické strany prošel v Poslanecké sněmovně již třetím čtením, a v současnosti byl postoupen senátu, který jej má

projednat do 30.3.2006, a vzhledem k tomu, že byl ve sněmovně přijat drtivou 71 72

Jedná se o osoby, které se zadluží využíváním spotřebitelských úvěrů aj., především domácnosti. Bulletin KSKŘI č. 3/2005, roč. IX, kapitola 19, Informace z tisku.

46

většinou poslanců, se podle vyjádření místopředsedkyně Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jolany Maršíkové není třeba obávat, že by měl senát

nějaké zásadní připomínky. Návrh je kompromisním výsledkem kombinace vládního návrhu ministra spravedlnosti Pavla Němce a místopředsedy vlády

Martina Jahna, a poslaneckého návrhu Občanské demokratické strany. Účinnost tohoto zákona se předpokládá od 1. července roku 2007.

6.2. Návrh nové úpravy Navrhovaný nový zákon, který by měl upravovat úpadkovou

problematiku, nese název „zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (

insolvenční zákon )“ ( dále jen „IZ“ ). Inspirací při jeho vytváření byly

zahraniční právní úpravy, především úprava USA a německá, které jsou

v současnosti na velmi vysoké úrovni kvality. Samotný název „insolvenční zákon“ je výrazem harmonizace s legislativou Evropských společenství, jelikož ta operují s názvem „insolvency proceeding“.73 Celý návrh zákona

používá pojem „insolvenční řízení“, ve kterém je řešen úpadek dlužníka. Kromě toho zavádí mnohá další odlišná pojmenování institutů, než jak je známe. Kupříkladu majetkovou podstatu, insolvenčního správce, insolvenční

soud a rejstřík, moratorium a další. Návrh je postaven na zcela nových

principech a pojetích řešení úpadkových situací. Svou širší nabídkou možností

řešení úpadku se výrazně přibližuje k obdobným evropským úpravám. Jeho hlavním těžištěm je úprava institutu reorganizace, tedy snaha řešení úpadku

nelikvidačním způsobem s cílem zachovat funkční podnikatelské subjekty v ekonomickém prostředí. Konkrétně je reorganizací rozuměn návrh na

postupné uspokojování pohledávek věřitelů za pokračujícího provozu úpadcova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření podle

soudem schváleného reorganizačního plánu, s průběžnou kontrolou ze strany

věřitelů. Jako další nový způsob řešení úpadku zavádí návrh IZ institut oddlužení. Tento způsob se týká fyzických osob, které nejsou podnikateli a ocitly se v úpadku nebo jim úpadek hrozí. V případě oddlužení pak zaplatí 73

Viz. Evropská unie, kapitola 5.1. této diplomové práce.

47

pohledávky pouze z části, s tím, že se zbaví dluhu celého. Tímto se povahou

blíží k institutu vyrovnání. V praxi se bude týkat především zadlužených osob ze spotřebitelských úvěrů, hypoték, leasingů aj. Významem tohoto institutu je

nejen speciální úprava aktuálního problému, ale i poskytnutí možnosti dotčené

fyzické osobě zbavit se dluhů, a tak zabránit tomu, aby se začala pohybovat v oblasti stínového hospodářství, např. práce na černo, v důsledku dlouhodobého zatížení uspokojováním

nároků věřitelů. I zahraniční

zkušenosti potvrzují, že pro věřitele je daleko výhodnější obdržet v kratším časovém úseku část pohledávky, než v dlouhodobé perspektivě, mnohdy

s vysokými náklady, vymoci pohledávku celou. Oddlužení může být podle

návrhu provedeno prodejem části majetku dlužníka nebo formou splátek, přičemž mají věřitelé zaručeno minimálně 30% z výše svých pohledávek ve lhůtě pěti let. Pokud tedy dlužník splní veškeré podmínky stanovené zákonem

pro oddlužení a bude se v jeho průběhu chovat v souladu s jeho schváleným postupem, nebudou moci věřitelé tento způsob jejich odškodnění jakkoli

zvrátit. Ti mohou ovlivnit pouze způsob, jakým bude oddlužení provedeno. Po dobu trvání oddlužení, např. formou splátek, vykonává nad dlužníkem dohled

insolvenční správce a pravidelně informuje věřitelský výbor a insolvenční

soud. Dalším způsobem řešení úpadku je v návrhu IZ již klasický konkurs, byť s některými zásadními změnami. Bezesporu velmi důležitou změnou je odlišné uspokojování tzv. zajištěných věřitelů74. Podle stávající úpravy obdrží

takový věřitel 70% z výtěžku získaného zpeněžením předmětu zajištění, po odečtení nutných nákladů na jeho správu a prodej a zbylá část jde do

konkursní podstaty pro uspokojení běžných nezajištěných věřitelů. Podle navrhované nové úpravy je po odečtení uvedených nákladů a odměny správce

vydán zajištěnému věřiteli výtěžek celý. Tato skutečnost významně posiluje postavení zajištěných věřitelů, a podle mého názoru bude mít výrazný vliv na

míru uspokojení obyčejných nezajištěných věřitelů, protože mnohdy zbývá z majetku úpadce k jejich uspokojení pouze, ve prospěch konkursní podstaty

odvedených, 30% výtěžku ze zajištění. Zároveň si však myslím, že uvedená změna bude mít i celkem kladný vliv na řešení úpadku dlužníka. S vědomím

toho, že se na ně prakticky mnoho nedostane, budou obyčejní věřitelé spíše 74

Ve stávající právní úpravě ZKV jsou označováni jako oddělení věřitelé.

48

prosazovat jiný způsob řešení úpadku, např. formou reorganizace, než likvidační formu v konkursu. Také je zavedeno rozšíření okruhu některých

pohledávek, které jsou uspokojovány jako pohledávky za podstatou. Jedná se

hlavně o pracovněprávní nároky, které jsou v současnosti uspokojovány jako pohledávky první třídy 75. Tyto nároky jsou spolu s dalšími zahrnuty v novém

okruhu pohledávek nazvaném „pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou“. Nově jsou v návrhu IZ zakotveny a definovány

pohledávky, které lze uhradit až po úplném uspokojení všech ostatních pohledávek, a to tzv. podřízené pohledávky.76

Nový systém navrhované úpravy IZ spočívá v tom, že nejprve bude

zahájeno insolvenční řízení na základě jednotného návrhu, a až poté bude přikročeno k fázi, ve které se rozhodne, jakým způsobem bude dlužníkův

úpadek řešen. Se zahájením insolvenčního řízení je samozřejmě spojena řada účinků, podobně jako při zahájení konkursního řízení podle současně platné

úpravy, např. zákaz dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, pokud by mělo dojít k podstatným změnám v její skladbě, využití či dokonce k jejímu zmenšení, nebo nemožnost provedení exekuce na majetek dlužníka. O

existenci úpadku je ale rozhodnuto až následně soudem, poté co je důkladně

zjištěno zda je opravdu dán. O způsobu jeho řešení rozhodne soud až po osvědčení úpadku dlužníka soudním usnesením, popř. současně, jsou-li splněny náležité podmínky.77

Návrh IZ se také významně dotýká postavení správce konkursní

podstaty, v případě návrhu, tzv. insolvenčního správce. Insolvenční správce je

ustaven v rozhodnutí o úpadku. Vybere jej soud, avšak podle návrhu IZ je

obligatorní náležitostí první schůze věřitelů hlasování o tom, zda bude insolvenční správce ve funkci ponechám čí zda bude nahrazen správcem

jiným. K jeho výměně může dojít na návrh věřitelů prakticky kdykoli během

řízení, a to z jakýchkoli důležitých důvodů, které nemají původ v porušení jeho povinností. Tímto je velikou měrou posílena pozice věřitelů oproti

insolvenčnímu správci. Myslím si, že se tak správce stane prakticky pouhým Např. pracovně právní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, které vznikly v posledních 3 letech před rozhodnutím o úpadku nebo po něm, a nejedná se o pohledávky dle § 31 odst. 3 ZKV. 76 Pohledávka, která má být podle smlouvy uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky a také např. podřízené dluhopisy. 77 Např. pokud je s návrhem podaným dlužníkem spojen i návrh řešení, a jsou pro dané řešení splněny podmínky, soud rozhodne něm o už v rozhodnutí o úpadku. 75

49

nástrojem v rukou největších věřitelů, jelikož se hlasuje podle výše pohledávek

a

pokud

nebude

kupříkladu

souhlasit

s některými

požadavky věřitelů, bude prostě vyměněn. Na jednu stranu má sice

insolvenční správce hájit především zájmy věřitelů, ale na druhou stranu může tato moc nad jeho odvoláním z funkce působit i velmi negativně. Podle

návrhu IZ je insolvenční správce vybírán ze seznamu, který povede oproti stávající úpravě

Ministerstvo spravedlnosti a IZ stanoví také některé

kvalifikační požadavky, které musí takový správce splňovat. Novými

požadavky pro výkon jeho funkce jsou vysokoškolské vzdělání právnického nebo ekonomického směru a prokázání odborné způsobilosti v insolvenčním

právu. Detailněji také návrh IZ postihuje úpravu podjatosti insolvenčního správce, a to hlavně tak, že upravuje podjatost i ve vztahu k věřitelům.

V souvislosti s tím zavádí nový institut tzv. odděleného správce, který bude ustavován v případech, kdy je s uvedeného důvodu vyloučen insolvenční

správce jen z některých a nepočetných úkonů. Rozšířena je i možnost odměny

a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce v případě, že je nelze uhradit ani z majetkové podstaty ani ze zálohy na náklady. V takové situaci je podle návrhu IZ hradí stát. Zároveň je také zvýšena pořádková pokuta na

200.000,-Kč, která může být insolvenčnímu správci udělena, pokud by neplnil řádně své povinnosti nebo povinnosti uložené mu soudem.

K dalším změnám mohu uvést např. nové lhůty a způsob doručování.

Návrh IZ stanoví v některých případech velmi krátké lhůty. Kupříkladu nejkratší z nich je dvouhodinová lhůta insolvenčního soudu k oznámení

zahájení insolvenčního řízení po dojití insolvenčního návrhu. Takováto lhůta

se může na první pohled zdát dosti krátká, ale její opodstatnění souvisí s celkovou modernizací insolvenčního řízení. IZ totiž počítá se zavedením

elektronického insolvenčního rejstříku, prostřednictvím kterého bude přes internet doručováno. Obecně lze říci, že co bude vyhlášeno v insolvenčním rejstříku, bude považováno za doručené. Samozřejmě, že IZ stanoví pro

některé subjekty zvláštní ( tedy klasické doručení ) doručení, a to insolvenčnímu správci, dlužníkovi nebo věřitelskému výboru. Insolvenční rejstřík lze podle návrhu IZ charakterizovat jako informační systém veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti. Bude obsahovat seznam

insolvenčních správců, seznam dlužníků a insolvenční spisy a bude veřejně 50

přístupný, s výjimkou údajů stanovených zákonem. Insolvenční soud zde bude

zveřejňovat např. veškerá rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech nebo všechna podání vkládaná do soudního spisu.

Prostřednictvím internetu bude možné učinit i některá podání, pročež musí být zavedeny jednotné formuláře. Podle mého názoru tento způsob komunikace značně urychlí průběh celého řízení a zároveň přispěje k jeho celkové průhlednosti, která je v současnosti ve velké míře kritizována.

Návrh IZ obsahuje celkem 434 paragrafů a v jeho závěrečných

ustanoveních je obsažen dlouhý seznam zmocňovacích ustanovení, která předpokládají, že IZ nezůstane osamocenou normou. Zejména budou

prováděcími předpisy stanoveny náležitosti seznamu insolvenčních správců a podmínky zápisu do něj, způsob určení odměny a některých hotových výdajů

správce, jednací řád pro insolvenční řízení, formuláře elektronických podání a

náležitosti výzev soudu k podání přihlášek pohledávek a v podstatě veškerých písemností podávaných a užívaných v průběhu řízení.

Pokud bude IZ schválen, budou se všechny konkursy prohlášené před

nabytím jeho účinnosti řídit dosavadní právní úpravou, proto budou ještě pravděpodobně několik let probíhat paralelně konkursy, z nichž každý bude

podřízen jinému režimu. Úplné znění návrhu IZ je možné nalézt na internetových stránkách, www.psp.cz.

6.3. Některé další doprovodné návrhy Vzhledem ke skutečnosti, že současný ZKV je provázán s obrovskou

řadou právních předpisů dalších právních odvětví, tak u nového návrhu IZ tomu bude zrovna tak. Z tohoto důvodu počítal původní rekodifikační záměr

s vytvořením zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím

zákona o úpadku a způsobech jeho řešení, tzv. doprovodného zákona. Tento návrh byl zpracován, ale v současnosti jde v poslanecké sněmovně teprve do druhého čtení. Domnívám se, že v důsledku komplexní změny celé úpravy úpadkového práva jej nebo jemu podobný bude nutné přijmout.

Dalším zákonem, který je v souvislosti s rekodifikací úpadkového práva

zamýšleno vydat, je zákon o insolvenčních správcích, který by vyřešil 51

současnou absolutně nedostatečnou úpravu jejich postavení. Návrh zákona, který je dalším doprovodným zákonem k IZ, byl sněmovnou schválen a

postoupen senátu. Tento návrh postihuje kompletně problematiku odbornosti

a kvalifikace správců, vedení jejich seznamu a požadavky komunitárního

práva na umožnění výkonu správce i osobám z jiných členských států. Správcem se podle něj může stát osoba, která splní zákonem stanovené podmínky a na základě toho obdrží povolení od Ministerstva spravedlnosti. V rámci připravované rekodifikace se uvažovalo i o konstituování

veřejnoprávní samosprávné profesní komory s povinným členstvím, sdružující všechny správce, jejich kárné odpovědnosti a kárného řízení, a s tím související i zavedení jednotného systému profesního a odborného vzdělávání

správců, zvyšování jejich kvalifikace a zajištění dalšího vzdělávání. Názory na

vznik samostatné komory správců se však různí a její založení je zatím otázkou budoucnosti.

52

7. Zamyšlení nad současným postavením SKP a úvahy de lege ferenda

V této kapitole bych se chtěl věnovat hlavně úvahám de lege ferenda,

avšak vzhledem k současnému vývoji to není zdaleka tak jednoduché.

Převážnou část problémů se stávající úpravou úpadkového práva podle mého názoru řeší připravovaná rekodifikace, jejíž podstatné body jsem nastínil

v předcházející části a jenom budoucnost ukáže, zda je vyřešila kvalitně a s konečnou platností. Vždy když je vydávána úplně nová úprava, je možné

očekávat, že s sebou přinese i další jiné nedostatky, které doposud nebyly známy, avšak to můžeme s klidným svědomím hodnotit až poté, co se nová

úprava osvědčí v praxi. Z jistotou tedy nemůžeme tvrdit nic, avšak podle

mého názoru existují už nyní některé aspekty, které navrhovaná nová úprava i přes svoji komplexnost opominula, a zároveň lze také očekávat, že některá její ustanovení budou možná v budoucnu způsobovat problémy.

Jako příklad opomenutého nedostatku bych zmínil následující. Jak už

bylo uvedeno výše, jedním ze současných problémů je skutečnost, že správce nemá k dispozici efektivně účinné nástroje k zajištění součinnosti dlužníka

nebo věřitelů, a to hlavně při zjišťování konkursní podstaty. Návrh IZ sice rozšiřuje okruh subjektů, na kterých ji může správce vyžadovat, avšak účinné ustanovení, pod jehož hrozbou by byla součinnost ochotněji poskytována

v návrhu chybí. Podle mého názoru by problém vyřešilo stanovení sankce (

např. pokuty ) a způsobu vynucení, pro případ, že by nebyla součinnost správci poskytnuta.

Z rozvojem úpadkového práva jak ve světě tak i v současnosti u nás,

vzhledem k navrhované úpravě a hlavně rozšíření možností řešení úpadku

dlužníka, velice úzce souvisí kvalita odbornosti správců a jejich organizace. Osobně jsem zastáncem zavedení samosprávné komory, která by správce sdružovala a vykonávala dohled nad jejich činností a kvalifikací a zaštiťovala celou agendu s jejich organizací. Správci budou s rozvíjející se úpravou

nuceni řešit mnohdy daleko složitější problémy než doposud a komora, která by dohlížela na jejich kvalifikovanost, zajišťovala odborné vzdělávání a

kontrolovala jejich výběr ze seznamu vzhledem k náročnosti jednotlivých řízení, by jim s tím mohla výrazně pomoci. Zároveň by se také odlehčilo 53

soudům ( podle návrhu IZ v budoucnu Ministerstvu spravedlnosti ) od vedení

seznamu správců a celkové administrativy spojené s jejich zápisem do něj. V rámci komory by pak byla upravena kárná odpovědnost správců, a tím by

bylo dosaženo ještě větší svědomitosti a kvality jejich práce. Samozřejmě si uvědomuji, že vytvoření takové komory s sebou přináší spoustu problémů.

Hlavním je, že by se musel přesně vyjasnit vztah členství v takové komoře k členství v jiných komorách, především k České advokátní komoře, jejíž

členové tvoří nejpočetnější skupinu mezi správci. Myslím si však, že výkon

funkce správce je již v dnešní době velmi obtížná a kvalifikovaná záležitost a k jako takové by k ní mělo být přistupováno, proto by se o možnosti zřízení jednotné správcovské komory mělo neustále uvažovat.

Doufejme, že nová úprava úpadkového práva přinese jen to nejlepší a

vnese světlo do zatím neutěšené konkursní situace u nás, i když mohu poznamenat, že počet konkursů se poslední dobou pravidelně snižuje. Jejich dřívější vysoký počet byl pravděpodobně důsledkem velikého porevolučního podnikatelského boomu. V roce 2005 bylo v České republice prohlášeno 1205

konkursů, což je o 266 méně než v roce předchozím. Maximální počet

konkursů bylo možné evidovat v roce 2000, kdy bylo prohlášeno 2529 konkursů. Počty se tedy snižují a všichni očekáváme, že kvalita úpravy by se měla výrazně zlepšit. Jednoduchost a průhlednost řízení, jeho rychlost, nízká

nákladnost, a zároveň jeho propracovanost s vícero možnostmi řešení úpadku podle vzoru zahraničních úprav, to jsou výsledky očekávané od budoucího úpadkového řízení.

54

8. Summary This diploma work is focused on the position of bankruptcy

administrator (may be called also „bankruptcy trustee“ ) in every stadium of

bankruptcy proceedings in Czech republic. In this summary I’ll use the term

„bankruptcy trustee“. The topic was chosen in dependence on insufficient actualities of bankruptcy proceedings and preparing entire reenactment of the bankruptcy law. I hope, that this diploma work contributes to better view of

bankruptcy law and ofcourse to better view of the bankruptcy trustee, in every kind of activity, he does.

After the short introduction comes a historical treatise of the evolution of

the legal institute of bankruptcy trustee. Beginning of this institute is dated in the age of Roman law. Ofcourse it was not the same one as well as in these days, but it had a lot of common. The final result after the long evolution is the legal act num. 328/1991 Sb., as amended, that is in force till now.

In the next chapter I firstly analysed the sources of the legal regulation of

bankruptcy trustee and their relation to another legal legislations. I found out, that batkruptcy proceedings is very closely related with lots of another legal

legislation and therefore must be interpret very carefully and properly. This fact makes from bankruptcy law a very difficult area of law. After this, I

described the way, how to become an bancruptcy trustee, in concrete the

conditions, that must be fulfiled, and the rules of administration of the register of bankruptcy trustees. In this chapter is also mentioned an institute of the special bankruptcy trustee, preliminary bankruptcy trustee and the representative of bankruptcy trustee. After the treatise of renumeration, which

belongs to the bankruptcy trustee after he accomplishes his work, I analysed the main rights and duties of him.

In the next part of my diploma work I focused on the position of

bankruptcy trustee in particular stadiums of bankruptcy proceedings. I started with the prepairing stadium, in witch is given the petition for bankruptcy order and the conditions of proceedings are inspected. There are described all of the

elements, that every petition for bankruptcy order must contain. Also is mentioned the protective period. The following chapter is engaged in the second stadium of bankruptcy proceedings, called stadium of adjudication of 55

bankruptcy. The adjudication of bankruptcy breed many effects, that are just desribed in this part of the diploma work. In addition there are analysed the

basic elements of the resolution to declare bankruptcy and the rights and duties of bankruptcy trustee, that are related with the adjudication of bankruptcy. The principle of whole bankruptcy proceedings consist in the self

stadium of bankruptcy proceedings. In this stadium, I mostly went in for

bankrupt‘s estate, inventory of the bankrupt’s estate and ofcourse the estate, whitch can be put into the inventory. There is also speaked on submiting claims and commitee of creditors. In my opinion, very important is the rubric

of the bankruptcy trustee’s occasion to challenge invalidity, ineffectiveness

and challenge some legal acts of debtor. The final stadium of the bancruptcy prceedings deals with the realization of the bankrupt’s estate and the shedule of the distribution of proceeds from the realization of property. Above all I

tried to mentioned all of the possible kinds of realization and evaluate the best

one. Furthermore, there is explained the method of distribution of assets among creditors and satisfaction of separate creditors. After that follows the cancellation of bankruptcy proceedings and all of the effects related with it. As the last one in this chapter, there is analysed a compulsory composition

with creditors. This is an alternative way, how to solve the bankruptcy, by the

banruptcy proceedings. After that follows a short comparison with foreign legal regulations of bankruptcy and some aspects of european law.

The chapter num. six refers to the entire reenactment of the bankruptcy

law. At first I‘d tried to render an account of insufficiencies and problems of

simultaneous legal regulation of bakruptcy law and after that I proceeded to a new bill, that has a good chance to be successful. This bill innovates new methods of solving the bykruptcy. Among the most important belongs the

reorganization of the bankrupt’s company and the discharge from debts by the

individuals. There are described all substantial changes, that can we expect from the new legal regulation, specially the changes of the position of

bankruptcy trustee. In these days, the bill is waiting only for the passage in senate and by the president of Czech republic. According to that, we can

expect, that it will be accepted in several following months. In the whole part, there are mentioned some suggestions de lege ferenda, but in concrete I attend to them as late as in following chapter.

56

In the named last chapter, I took a think about simultaneous position of

bankruptcy trustee and refered to some suggestions de lege ferenda. At the end of the diploma work is a summary and a list of used sources. I have no choice but to wish a high – quality bankruptcy law.

57

9. Použité prameny a seznam literatury 9.1. Literatura

Schelleová, I., Větrovec, V., Berka, J. a kol. Konkurz a vyrovnání. Praha : Eurolex Bohemia, 2003

Kozel, R. Problémy konkursního řízení a jejich řešení. Praha : Linde Praha, 2003

Schelleová, I. a kol. Konkurz a vyrovnání. 2. doplněné vydání. Praha : Eurolex Bohemia, 2004

Stavinohová, J. - Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Doplněk, 2003

Zelenka, J. – Maršíková, J. Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 2. doplněné vydání. Praha : Linda Praha, 2002

Krčmář, Z. Přehled judikatury ve věcech konkursu a vyrovnání. Praha : ASPI, a.s., 2005

Schelleová, I. Konkursní a vyrovnací řízení. Brno : IURIDICA BRUNENSIA, 1995

Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 3. doplněné vydání. Praha : Linde Praha, 2004

Shelleová, I. Právní úprava konkursního řízení ( historie a současnost ). Brno : Masarykova universita v Brně – Právnická fakulta, 1995

Pohl, T. a kol. Praktický průvodce konkurzem a vyrovnáním. Praha : Verlag Dashofer, 2005

Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha : C.H.BECK, 2004.

Winterová, A. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 2. vydání. Praha : Linde Praha, 2003.

Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha : Linde Praha, 2005. Krčmář, Z. Elektronický insolvenční rejstřík. Konkursní noviny, 2005, č. 1, s. 1.

Black, H.C. a kol. Blackův právnický slovník. 6. vydání. Praha : Victoria Publishing, 1993.

Hojdar, J. V konkursním zákoně chybějí hlavně kontrolní mechanismy. Konkursní noviny, 2005, č. 22, s. 1 a 3. 58

Mlejnková, M., Maršíková, J., Skalská, J., Veselý, M. Různé hodnoty délky konkursů. Konkursní noviny, 2005, č. 21, s. 3 an.

Veselá, J. Rekodifikace úpadkového práva. In Bulletin KSKŘI, Praha :

Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR, 2005, č. 3, s. 7 an.

Deutsch, E. Hlavní principy návrhu zákona o insolvenčních správcích. In Bulletin KSKŘI, Praha : Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR, 2005, č. 3, s. 9 an.

Koudelka, Z. Nový zákon o úpadku. Konkursní noviny, 2006, č. 3, s. 1. Balík, S. Postavení správce konkursní podstaty. In Bulletin advokacie,

Praha : Česká advokátní komora v Praze, 2002, č. 11 – 12, s. 25 an.

Mrázek, J. Insolvenční právo EU a právní úprava v ČR. Právní rádce, 2004, č. 12.

9.2. Právní předpisy Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších 59

předpisů.

Zákon č. 563/1901 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí

některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání , ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády ČR č. 503/2000 Sb., o obchodním věstníku, ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení Rady ES č. 1346/2000

9.5. Judikatura Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze

dne 17.6.1998, sp.zn. Cpjn 19/1998, uveřejněném pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.3.2003, sp.zn. 25 Cdo 2123/2001. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.9.2003, sp.zn. 29 Cdo 564/2001. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.1.2000, sp.zn. 1 Ko 297/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.8.2002, sp.zn. 4 Tz 41/2002.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.3.2004, sp.zn. 1 Ko 66/2004.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2004, sp.zn. 29 Odo 394/2002. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.6.2003, sp.zn. 32 Odo 388/2003. Rozsudek Krajského soudu, sp. zn. 91 K 91/1998.

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25.6.2002, č. 403/2002 Sb.

9.4. Ostatní prameny Věcný záměr zákona o úpadku a způsobech jeho řešení.

Návrh zákona o úpadku a způsobech jeho řešení ( insolvenčního zákona ).

Návrh doprovodného zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti

s přijetím zákona o úpadku a způsobech jeho řešení, tzv. doprovodného 60

zákona.

Návrh zákona o insolvenčních správcích.

9.3. Webové stránky www.konkursni-noviny.cz www.insolvence.cz

www.konkurs-vyrovnani.cz www.komoraspravcu.cz www.kskri.cz www.psp.cz

www.cak.cz

61