Diplomová práce. Platební rozkaz a jeho význam v kontextu s právem Evropských. společenství

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva

Diplomová práce

Platební rozkaz a jeho význam v kontextu s právem Evropských

společenství

Martin Látal

2007

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Platební rozkaz a jeho význam v kontextu s právem Evropských společenství zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. 1

1. Úvod Vymáhání nesporných, či drobných pohledávek je ve většině právních řádů vyspělých zemí zajišťováno pomocí speciálních tzv. zkrácených řízení. Nároky, u nichž lze předpokládat, že nebudou napadány protistranou, jsou povětšinou vymáhány zvláštní formou zkráceného řízení, tzv. řízením rozkazním. V zájmu rychlého projednání nebývá v takových případech nařizováno jednání ve věci a soud je tak schopen vydat v relativně krátké době rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že žalovaný nemá z důvodu nenařízení jednání možnost seznámit se s skutečnostmi tvrzenými žalobcem. Takovéto řízení ale neodpovídá právu na spravedlivý proces, zakotvenému jak na ústavní tak na mezinárodní úrovni. Tato skutečnost volá po zvýšené obraně odporující strany. Ve většině úprav je výrazem takové zvýšené obrany žalované strany odpor, neformální úkon rušící rozhodnutí soudu. Zkrácená řízení jsou upravena v právních řádech všech vyspělých zemí a ani náš právní řád není výjimkou. V českém právní řádě se setkáváme se dvěma typy zkráceného řízení. Je to řízení: rozkazní a zkrácené řízení ve věcech směnečných a šekových. Výsledkem těchto řízení je rozhodnutí označované jako platební resp. směnečný (šekový) rozkaz. Charakteru zkráceného řízení však odpovídají i řízení předcházející rozsudkům pro zmeškání a rozsudkům pro uznání1. Rozsudek je v těchto případech vydán také pouze na základě skutečností poskytnutých žalobcem, to platí zejména pro rozsudek pro zmeškání.

Zkrácené řízení určené k vymáhání nesporných pohledávek hraje významnou roli téměř ve všech vnitrostátních právních řádech členských států EU. Jednotlivé úpravy se velmi liší, jsou odrazem rozdílného právního myšlení a rozdílných právních kultur. Přesto lze v Evropě hovořit o třech typech rozkazního řízení. V oblasti středoevropské je to úprava německá, v oblasti románské úprava francouzská a v oblasti anglosaského právního systému úprava anglická. V rámci Evropských společenství se o potřebě univerzálního rozkazního řízení začalo mluvit už v roce 1987. Jednalo o soukromou iniciativu skupiny odborníků z několika států, která pracovala na jednotné úpravě evropského civilního soudního řádu. Došlo dokonce k vypracování návrhu a jeho předložení Komisi. Tehdejší Evropa však nebyla na jednotnou úpravu připravena. Příkazní řízení bylo v návrhu upraveno jako řízení upomínací podle

1

ZOULÍK, František. Soudy a soudnictví. Praha: C. H. Beck, 1995. s. 145.

2

německého vzoru. Vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost byl vytvořen společný vnitřní trh Evropské unie. V důsledku volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu v rámci společného vnitřního trhu došlo k nárůstu množství sporů o nesporné nároky, při kterých jsou strany domicilovány v různých členských státech. Takové pře se ukázaly být nákladné a často se vlekly po dlouhou dobu. Začaly být proto vnímány jako překážka řádného fungování vnitřního trhu. V otázce potřeby zavést nový nástroj k řešení právně nekomplikovaných případů panovala všeobecná shoda. Větším problémem se stala podoba takového institutu, zejména z důvodu rozdílnosti jednotlivých vnitrozemských právních úprav. Základ pro vytvoření komunitárního nástroje k řešení sporů o nesporné pohledávky vytvořila Amsterodamská smlouva, a to poskytnutím potřebné pravomoci Evropské komisi. Výsledkem snahy Komise se stalo nové nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu. Toto nařízení zavedlo snadné rychlé řízení a umožnilo automatické uznání a výkon evropských platebních rozkazů v zemích EU.

Ve své práci jsem se nejdříve zaměřil na popsání rozkazního řízení v občanském soudním řádu. V rámci této kapitoly jsem se pokusil vystihnout všechny hlavní klady i zápory současné podoby tohoto zkráceného řízení. V rámci úvah de lege ferenda navrhuji změny, které by podle mého názoru přispěly k zefektivnění stávající úpravy českého rozkazního řízení. Následuje krátké zamyšlení nad budoucí podobou elektronického platebního rozkazu. V další části práce popisuji proces vedoucí k návrhu pozdějšího nařízení o evropském platebním rozkazu. Důraz kladu na původní návrh Komise a následné významné změny návrhu učiněné zejména Evropským parlamentem v průběhu přijímání návrhu. Poslední část pak obsahuje srovnání obou úprav s důrazem na jejich možné využití jak ve vnitrostátních, tak přeshraničních sporech a úvahy o budoucím uplatnění evropského platebního rozkazu v rámci našeho civilního procesu. Práce byla ovlivněna skutečností, že došlo k omezení aplikace komunitárního platebního rozkazu pouze na přeshraniční spory.

3

2. Úprava platebního rozkazu v českém právním řádu Úprava rozkazního řízení v našem právním řádu má dlouhou tradici. Historicky první předpis s tímto institutem platný na našem území byl Rakousko-Uherský zákon č. 67 z roku 1873, o řízení upomínacím. Poté začala platit úprava platebního rozkazu a směnečného platebního rozkazu obsažená v říšském zákoně č. 113/1895, o soudním řízení v občanských věcech právních (civilní řád soudní). Tyto dva předpisy platily paralelně až do roku 1918, kdy se prostřednictvím tzv. recepční normy staly součástí právního řádu Československé republiky. Definitivně oba tyto předpisy pozbyly účinnosti 1. ledna 1951, kdy nabyl účinnosti nový z. č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád). V §§ 423–425 bylo nově upraveno rozkazní řízení a směnečné a šekové rozkazní řízení. Řešení použité v tomto předpise bylo velmi podobné stávající právní úpravě. Zákon č. 142/1950 však neplatil příliš dlouhou dobu, v roce 1963 byl přijat nový procesní kodex z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.). Tento mnohokráte novelizovaný předpis je nadále platný a nejvýznamnějšími proměnami prošel v souvislosti se změnou společenského uspořádání po roce 1989.

Platební rozkaz je spolu s rozkazem směnečným (šekovým) upraven v §§ 172 až 175 občanského soudního řádu. V hlavě IV. části III. o. s. ř. jsou vedle toho obsaženy i další druhy soudních rozhodnutí (rozsudek a usnesení). Jak již bylo řečeno v úvodu, platební rozkaz je zvláštním rozhodnutím soudu ve sporném tzv. zkráceném rozkazním řízení2. Platební rozkaz je výsledkem řízení, kdy je rozhodnutí soudu vydáno pouze na základě skutečností tvrzených žalobcem, bez nařízení jednání i slyšení žalovaného. Platební rozkaz může znít pouze na zaplacení určité peněžité částky, přičemž nárok na zaplacení této částky musí vyplývat ze skutečností uvedených v žalobě. Z uvedeného by se mohlo zdát, že se jedná o porušení ústavně zakotvených práv, vyjádřených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Zejména ve světle čl. 37 odst. 3 LZPS (rovnost účastníků) se takto nastavené řízení může jevit jako porušující právo žalovaného na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu musí být obrana žalovaného silnější než 2

Forma rozhodnutí je zde úzce spjata s povahou řízení, protože v jiném než zkráceném řízení nelze platební rozkaz vydat a naopak , ve zkráceném řízení nelze rozhodnout jinak než platebním rozkazem. Cit. WINTEROVÁ, A., a kol. Praha: Linde Praha a. s., 2006, s. 390.

4

ta, kterou má k dispozici v běžném řízení. Podle tuzemské úpravy musí být v návrhu vylíčen skutkový základ uplatněného nároku a uvedeny údaje potřebné k tomu, aby platební rozkaz mohl být postačujícím podkladem pro soudní výkon rozhodnutí (§ 172 odst. 1). U rozkazního řízení nehodnotí soud správnost důkazů, omezuje se pouze na zkoumání, zda by popsané skutečnosti a důkazy založily nárok tvrzený žalobcem. V případě kladného názoru vydá soud platební rozkaz. Neprovádí se tedy dokazování v pravém slova smyslu podle části III. hlavy II. o. s. ř. a není rozhodováno na základě zjištěného skutkového stavu věci podle § 120 odst. 3. Tato skutečnost také volá po zvýšené obraně žalované strany. Soud je povinen zkoumat pouze splnění procesních podmínek. Výrazem této zvýšené ochrany žalované strany je odpor proti platebnímu rozkazu (§171 odst. 1). Podání odporu do 15 dnů od doručení platebního rozkazu vylučuje jeho právní moc a tím pádem i vykonatelnost, přičemž nedostatek odůvodnění odporu nevede k jeho zamítnutí. Tato skutečnost, společně s povinností doručit platební rozkaz do vlastních rukou žalovaného, zajišťuje dostatečnou ochranu ústavně zakotvených práv žalované strany. V případě marného uplynutí lhůty k podání odporu nabývá platební rozkaz právní moci, zakládá překážku rei iudicatae a stává se z něj vykonatelný exekuční titul, který již nelze napadnout řádnými opravnými prostředky. Pokud je však odpor včas a řádně podán i jedním žalovaným, ruší se platebním rozkaz v celém svém rozsahu. Předseda senátu poté nařídí jednání a pokračuje, jako by žalobce o vydání platebního rozkazu vůbec nežádal. Úprava platebního rozkazu obsahuje také tzv. negativní podmínky vydání platebního rozkazu. Je-li naplněna jen jedna z těchto podmínek, nelze ve věci rozhodnout platebním rozkazem. Nesmí se jednat o věc, ve které má rozhodovat senát (s výjimkou mzdových nároků zaměstnance vůči zaměstnavateli), platební rozkaz nelze vydat, není-li znám pobyt žalovaného a nakonec platební rozkaz nelze žalovanému doručit do ciziny.

Řešení v případě směnečného a šekového platebního rozkazu je obdobné. Liší se však v povinnosti žalobce předložit soudu prvopis směnky či šeku. Tato povinnost žalobce se promítá i do povinnosti žalovaného, který musí svoje případné námitky proti rozhodnutí odůvodnit. Lhůta v případě námitek proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu je výrazně kratší, pouhé tři dny. Specifičnost směnečného a šekového rozkazu spočívá zejména 5

v tom, že nemusí být doručen směnečnému (šekovému) dlužníkovi do vlastních rukou. Tato oslabení obrany žalovaného souvisí s povahou prvopisu směnky (šeku), který musí žalobce předložit. Tento prvopis zajišťuje téměř naprostou jistotu, že zde uplatňovaný nárok existuje. V dalším výkladu se problematikou směnečného (šekového) rozkazu nebudu zabývat.

2.1. Podmínky vydání platebního rozkazu

Občanský soudní řád stanovuje v § 103 povinnost soudu kdykoli za řízení přihlížet, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (procesní podmínky). Tato povinnost platí pro všechny typy řízení podle o. s. ř., tedy i pro rozkazní řízení. Občanský soudní řád procesní podmínky výslovně nevypočítává, právní teorie je však rozděluje do čtyř skupin3: ➔

věcné procesní podmínky;

➔

procesní podmínky na straně soudu;

➔

procesní podmínky na straně účastníka řízení;

➔

negativní procesní podmínky, tj. překážka litispendence, rei iudicatae.

Pokud nejsou procesní podmínky kdykoli za řízení splněny, či nedostatky některých z nich odstraněny, dochází k zastavení řízení z důvodu neexistence všech procesních podmínek. Skutečnost, že procesní podmínky zkoumá soud ex offo, nebrání účastníkům namítat jejich neexistenci.

2.1.1. Věcné procesní podmínky

K věcným procesním podmínkám u sporných řízení patří návrh na zahájení řízení a splnění poplatkové povinnosti. Návrh na zahájení řízení je vyjádřením dispoziční zásady účastníků ve sporném řízení. U většiny nesporných řízení je návrh na zahájení řízení nahrazen usnesením soudu, seznam nesporných řízení zahajovaných na návrh uvádí § 81 odst. 1 o. s. ř.

Návrh na zahájení řízení 3

SCHELLEOVÁ, Ilona. Český civilní proces. Praha: Linde Praha a. s., 1997, s. 153.

6

Každý návrh na zahájení řízení (žaloba) musí obsahovat obecné podmínky stanovené pro podání účastníků soudu podle § 42 odst. 4 o. s. ř. Zvláštní náležitosti, které musí žaloba splňovat, jsou vyjmenovány v § 79 odst. 1 o. s. ř. Zatímco obecné náležitosti umožňují soudu získat pevný podklad pro zkoumání, zda jsou splněny zákonem požadované podmínky řízení, zvláštní podmínky jsou podkladem pro prozkoumání vlastního žalobcova nároku4. V žalobě musí být uvedeno: označení soudu, označení účastníků5, pravdivé vylíčení skutkového děje s uvedením důkazů, kterých se žalobce dovolává. Dalším povinným údajem v žalobě je žalobní petit6 (rozhodnutí soudu, kterého se žalobce domáhá). Nakonec je návrh nutné podepsat a datovat. Jako každý procesní úkon, lze i návrh na zahájení řízení podat soudu písemně, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem (§ 42 odst. 1 o. s. ř.). Podání návrhu ve věci samé učiněné telegraficky, je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů. Je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba jej v téže lhůtě doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o. s. ř.). Řízení je zahájeno dnem, kdy soudu došla žaloba. K tomuto dni procesní právo váže následující účinky7: ➔

vznik překážky litispendence. Zahájení řízení brání projednání téže věci jiným soudem (§ 83);

➔

perpetuation fori. Věcná a místní příslušnost je určována skutečnostmi existujícími v okamžiku podání žaloby (§ 11 odst. 1);

➔

konsumace žalobcova práva volit příslušný soud (§ 11 odst. 2, § 87), včetně možnosti dovolávat se prorogace-odlišně smluvená místní příslušnost. (§ 89a).

K hmotněprávním účinkům zahájení řízení patří stavení lhůt během řízení, nemůže tedy dojít 4

PLECITÝ, V., HLAVSA, P., KOCOUREK, J. Civilní kodexy (občanský zákon, občanský soudní řád). Praha: Eurounion, 2001, s. 525. 5 Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). 6 Žalobní návrh je nutný, neboť se svým odůvodněním a označením účastníků umožňuje soudu posoudit, zda již stejnému zákonnému zájmu žalobce nebyla poskytnuta soudní ochrana resp. Zda není současně poskytována jiným soudem. Nedostatek žalobního návrhu je proto vadou, která brání soudu rozhodnout ve věci samé. Cit. Stainer Vilém, Občanské právo procesní v teorii a praxi. Orbis. Praha 1975. 7 WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. Praha: Linde Praha a. s., 2006, s. 370.

7

k promlčení nebo prekluzi uplatňovaného práva. Návrh na vydání platebního rozkazu musí samozřejmě splňovat všechny náležitosti vymezené výše. S ohledem na specifický charakter zkráceného řízení, ve kterém je platební rozkaz vydáván, jsou na kvalitu rozkazní žaloby kladeny vyšší nároky. Jak již bylo řečeno, v rozkazní žalobě musí být uplatněno právo na zaplacení určité peněžité částky8 a toto právo musí vyplývat ze skutečností tvrzených žalobcem. Tyto povinnosti souvisí s ustanovením § 79 odst. 1 o. s. ř., které upravuje náležitosti návrhu na zahájení soudního řízení a s ustanovením § 101 odst. 1 o. s. ř., jež stanoví účastníkům povinnost přispět k dosažení účelu řízení zejména tím, že pravdivě a úplně vylíčí všechny potřebné skutečnosti, označí důkazní prostředky a budou dbát pokynů soudu9. Žaloba tak musí obsahovat zcela jasné a pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se žalobce domáhá. Tato tvrzení musí dostatečně zdůvodňovat vznik, výši a splatnost žalobcova nároku10. Není-li tato souvislost z žaloby jasná, soud nesmí vydat platební rozkaz, ale musí nařídit přímo jednání. Komentář k občanskému soudnímu řádu autorů Bureše s Drápalem k tomu uvádí: Závěr, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem, předpokládá takové vylíčení rozhodujících skutečností, které soudu umožní žalobcem tvrzený skutkový základ podrobit právnímu posouzení. Jde o vzájemně podmíněný vztah. Jednak musí být skutkové okolnosti vylíčeny tak úplně, aby bylo možno posoudit, jaký právní nárok je uplatňován (jaká právní norma má být použita), jednak musí být – z hlediska hypotézy, kterou soud uvažuje – žalobcem tvrzeny všechny skutečnosti, s nimiž tato norma spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. Ani platební rozkaz tedy svým způsobem nepostrádá skutkový základ. Tam kde tento skutkový základ přímo odůvodňuje zamítnutí žaloby, soud nemůže postupovat jinak, než nařídit jednání. Jestliže je žalobou uplatněno více nároků a skutková tvrzení neumožňují závěr, že všechny nároky z nich vyplývají, nelze rozhodnout jen o některých nárocích.

V případě, že žaloba neobsahuje všechny potřebné údaje nebo obsahuje vady, postupuje předseda senátu podle § 43 o. s. ř. tak, že usnesením vyzve účastníka, aby případné vady odstranil nebo žalobu doplnil, k tomu mu určí přiměřenou lhůtu. Pokud 8

Vydáním platebního rozkazu se lze domáhat zaplacení peněžitých částek v české i zahraniční měně. Cit. FALDYNA, F., DES, Z., HUŠEK, J. Soudní řízení ve věcech obchodních. Praha: Codex, 1996, s. 146. 9 FALDYNA, F., DES, Z., HUŠEK, J. Soudní řízení ve věcech obchodních. Praha: Codex, 1996, s. 144. 10 SCHELLEOVÁ, Ilona. Rozkazní řízení. Obchodní právo, 1997, č. 11.

8

však žalobce v této lhůtě vady neodstraní nebo žalobu nedoplní a taková žaloba neumožňuje pokračovat v řízení, soud řízení usnesením zastaví podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není možné odvolání. V případě rozkazní žaloby, která sice umožňuje pokračovat v řízení, avšak nelze o ní rozhodnout platebním rozkazem, soud vyzve účastníka k takovým změnám návrhu, aby bylo možno rozhodnout ve věci zkráceným řízením. Pokud zůstane žalobce nečinný, soud nařídí ve věci jednání v souladu s § 115 o. s. ř. Je-li žalobou uplatňováno více nároků, musí všechny vyplývat z uvedených skutkových okolností, žalobě nelze vyhovět pouze z části. Pokud skutečnosti a důkazy popsané v žalobě odůvodňují pouze jeden z uplatňovaných nároků nebo pouze část nároku, nemůže předseda senátu rozhodnout ve věci platebním rozkazem. V rozkazní žalobě může být požadována i náhrada škody za to za předpokladu, že nebude nutné uvažovat o aplikaci §§ 441, 450 o. z.11 (zavinění poškozeného a snížení náhrady škody), pokud nejde o škodu způsobenou úmyslně12.

Jsou-li splněny všechny výše uvedené předpoklady, může předseda senátu i bez výslovné žádosti žalobce provést zkrácené řízení a vydat platební rozkaz. Je-li v žalobě vydání platebního rozkazu výslovně navrhováno, je k jeho vydání i k jiným úkonům ve zkráceném řízení oprávněn soudní tajemník nebo justiční čekatel. Toto jejich oprávnění pramení z § 6 odst. 2 písm. j) z. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy13. Ten umožňuje předsedovi soudu, pověřit tyto osoby rozhodováním v řízeních o návrzích na vydání platebního rozkazu, bylo-li výslovně vydání platebního rozkazu navrženo v žalobě. Tímto je odlehčeno v současné době přetíženému soudnictví a žalobce se dočká výsledku v daleko kratším čase, než kdyby byla žaloba postoupena soudci. Je-li vydání platebního rozkazu v žalobě žádáno, je k vydání platebního rozkazu oprávněn i vyšší soudní úředník. Může také rozhodovat o opožděně podaných odporech a o zrušení platebního rozkazu, který nelze doručit14.

11 Např.: Rozhodnutí Nejvyššího soudu Rc 32/87. 12 §§ 451, 450 o. z. znamenají kogentní předpisy hmotného práva, jejichž aplikace vyžaduje předchozí zjištění skutkového stavu, který může být zjištěn pouze v normálním řízení. Cit. STAINER, V. Občanské právo procesní v teorii a praxi. Praha: Orbis, 1975, s. 315. 13 Odkazuje na něj § 34 odst. 3 z. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění. 14 Tato jeho oprávnění pramení z § 38a o. s. ř. ve spojení s § 9 písm. a) z. č. 189/1994 Sb,. o vyšších soudních úřednících.

9

Z řečeného je patrno, že platební rozkaz lze vydat i bez výslovné žádosti v žalobě a žalobce tuto možnost nemůže účinně vyloučit. To může vést v určitých situacích k tomu, že se platební rozkaz stává spíše brzdou, než nástrojem směřujícím k rychlému vymožení nesporných pohledávek. Nemá smysl prodlužovat spor zbytečným a marným zkráceným řízením v těch případech, kdy žalobce ví, že bude podán odpor, nebo tam, kde je pravděpodobné, že se rozkaz nepodaří doručit. Dalo by se tedy uvažovat o novém ustanovení v rámci části III. o. s. ř., které by žalobci umožnilo v žalobě vyloučit vydání platebního rozkazu. Výrazem dispoziční zásady je oprávnění žalobce vzít svou žalobu zpět. Žalobce může vzít návrh na zahájení řízení v době od vydání platebního rozkazu do skončení lhůty k podání odporu zpět za předpokladu, že odpor nebyl podán. Pokud je návrh vzat zpět, soud prvního stupně předloží věc odvolacímu soudu, který platební rozkaz zruší, řízení zastaví a rozhodne o nákladech řízení. Nesouhlas žalovaného zde není účinný.

Splnění poplatkové povinnosti Zaplacení soudního poplatku je další věcnou procesní podmínkou řízení15. Soudní poplatky upravuje zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V rozkazním řízení vzniká poplatková povinnost okamžikem podání návrhu na zahájení řízení a poplatek je splatný v okamžiku vzniku poplatkové povinnosti. Poplatkovou povinnost nese žalobce, platební rozkaz však obsahuje výrok o náhradě nákladů řízení, kde může být žalovanému uloženo uhrazení těchto nákladů žalobci. Pro platební rozkazy stanoví soudní poplatek položka č. 1 sazebníku poplatků v příloze tohoto zákona. Za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do 15 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 600 Kč. U částek vyšších než 15 000 Kč se platí poplatek 4 % z částky. Do částky 5000 Kč lze poplatek zaplatit kolkovými známkami, ostatní poplatky se platí na účet státního rozpočtu zřízený u České národní banky pro jednotlivé soudy (§ 8 odst. 1). Pokud nebude poplatková povinnost splněna v okamžiku podání rozkazní žaloby, vyzve soud žalobce k jeho úhradě, k tomu mu stanoví lhůtu. Po marném uplynutí lhůty soud

15 Někteří autoři splnění poplatkové povinnosti za procesní podmínku přímo nepovažují. Např. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha: Linde Praha a. s., 2006, s. 242.

10

řízení zastaví16.

2.1.2. Procesní podmínky na straně soudu Tyto procesní podmínky jsou zkoumány na prvním místě hned po zahájení řízení. Patří mezi ně civilní pravomoc a věcná, místní a funkční příslušnost soudu.

Civilní pravomoc Pravomocí soudů rozumíme souhrn oprávnění a povinností, které zákon přiznává soudům k výkonu jejich činnosti17. Civilní pravomoc soudů je vymezena v § 7 o. s. ř. a to tak, že soudy rozhodují spory a jiné právní věci, vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Zda je dána jeho pravomoc, zjistí soud z obsahu návrhu na zahájení řízení. Pravomoc soudu k vydání platebního rozkazu je tedy dána, pokud je v žalobě uplatněn peněžitý nárok a tento nárok vyplývá z občanskoprávního, rodinného, pracovního nebo obchodního vztahu18. Procesní podmínku pravomoci podle § 103 o. s. ř. je soud povinen zkoumat kdykoli během řízení. Nespadá-li daná věc do jeho pravomoci, soud usnesením řízení zastaví a postoupí věc příslušnému orgánu, právní účinky zahájení řízení jsou však zachovány (§ 104 odst. 1o. s. ř.). Určitou výjimku z povinnosti soudu konstatovat svou nepravomoc stanoví § 106 o. s. ř. Upravuje situaci, kdy strany mezi sebou uzavřely rozhodčí smlouvu, nebo smlouvu s rozhodčí doložkou a založily tak pravomoc k řešení sporu rozhodcům. Soud není v tomto případě oprávněn konstatovat svou nepravomoc a řízení usnesením zastavit. Zastavení řízení a předání sporu rozhodcům je zde vázáno na námitku žalovaného a to při jeho prvním úkonu ve věci. V případě rozkazního řízení je prvním vyjádřením žalovaného ve věci odpor proti platebnímu rozkazu, námitka pravomoci rozhodců by proto měla být obsažena v jeho odůvodnění. Nestane-li se tak bude soud pokračovat v řízení. Příslušnost soudu Příslušností rozumíme vymezení okruhu působnosti mezi soudy navzájem, rozlišujeme příslušnost věcnou, místní a funkční. 16 Za předpokladu, že nenastanou okolnosti předvídané v § 9 odst. 4 zákon o soudních poplatcích. 17 SCHELLEOVÁ, Ilona. Soudy a soudní právo. Zlín: Živa v. o. s., 1994, s. 58. 18 S vyloučením senátních věcí.

11

Věcná příslušnost rozděluje konkrétní spory mezi soudy různého druhu. To znamená, že určuje, který soud má o věci jednat v prvním stupni. V § 9 odst. 1 o. s. ř. je zakotvena zásada prvoinstančního rozhodování okresních soudů. § 9 odst. 2, 3 o. s. ř. pak z této zásady vyjmenovává početné výjimky. Rozkazní řízení je záležitostí čistě prvoinstanční, ze zásady v něm tedy rozhodují okresní soudy, pokud § 9 odst. 2, 3 o. s. ř. nestanoví příslušnost soudu krajského. Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení, směrodatné pro její posouzení jsou však okolnosti, které existovaly v době zahájení řízení. K případným změnám okolností se nepřihlíží19. Místní příslušnost vymezuje příslušnost mezi soudy téhož druhu, tedy, který konkrétní soud první instance je příslušný k projednání sporu. Občanský soudní řád obsahuje úpravu místní příslušnosti v §§ 84-89a. Obecně je k řízení příslušný obecný soud žalovaného, není-li stanoveno jinak. Kritéria pro určení obecného soudu jsou stanovena zvlášť pro fyzické osoby, právnické osoby, stát a územně samosprávné celky (§ 85 o. s. ř.). Pro založení místní příslušnosti jsou rozhodující skutečnosti v okamžiku zahájení řízení20. Podle § 105 o. s. ř. platí, že soud zkoumá místní příslušnost před tím, než začne jednat o věci samé. Jestliže soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání, zkoumá místní příslušnost jen před vydáním rozhodnutí, to neplatí, je-li tímto rozhodnutí platební rozkaz. Po vydání platebního rozkazu však zkoumá soud místní příslušnost jen k námitce účastníka a pouze je-li uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Z předcházejícího odstavce plyne, že po vydání platebního rozkazu soud již nemůže z vlastní iniciativy zkoumat svoji místní příslušnost k řízení a činí tak jen k námitce účastníka, vznesené při prvním úkonu, který tomuto účastníkovi přísluší21. Takovým úkonem žalovaného je nejspíše odpor proti platebnímu rozkazu. Pokud žalovaný v odporu námitku místní nepříslušnosti neuplatní, je nedostatek místní příslušnosti zhojen22. S odlišným názorem se setkáváme u autorů komentáře k občanskému soudnímu řádu Bureše, Drápala, Mazance23, tento názor sdílí ve své publikaci i Radka Pelikánová24. Uvádějí, že takovým úkonem je první úkon v řízení vyvolaném podaným odporem. Osobně se však přikláním k 19 20 21 22 23

Perpetuatio fori. Perpetuatio fori. Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 20 Co 94/96. Rozsudek Vrchního soudu Praze, sp. zn. 10 Cmo 446/95. R 73/55 in BUREŠ, J., DRÁPAL, L., MAZANEC, M. Občanský soudní řád – komentář. Praha: C.H.Beck, 6. vydání 2003: „Odpor proti platobnému rozkazu nie je prvým procesným úkonom žalovaného, při ktorom by musel predniesť námietku nepríslušnosti súdu, aby sa tak stalo včas. Prvým procesným úkonom v tomto zmysle je až jeho prvý procesný úkon, ktorý mu prislúcha v konaní nasledujúcom v dosledku jeho odporu proti platobnému rokzazu.“ 24 PELIKÁNOVÁ, Radka. Platební rozkaz. Praha: Linde Praha a. s., 2000, s. 17.

12

tomu, že žalovaný je povinen námitku nepříslušnosti uplatnit již v odporu. Nevidím důvod k rozlišování obou řízení, jedná se o řízení o téže věci, před tímtéž soudem, mezi stejnými účastníky. Jako první úkon žalovaného ve věci se mi tedy jeví odpor proti platebnímu rozkazu. Tento výklad směřuje k větší koncentraci a tím i k větší rychlosti řízení. Funkční příslušnost (§ 10) určuje, které soudy jsou příslušné k rozhodování o opravných prostředcích. V případě platebního rozkazu přichází do úvahy dvě situace. První nastane v případě, kdy žalobce vezme svůj návrh zpět v době od vydání platebního rozkazu do skončení lhůty k podání odporu žalovaným, aniž byl odpor podán. Soud prvního stupně je v takovém případě povinen, předložit věc odvolacímu soudu, který platební rozkaz zruší, řízení zastaví a rozhodne o nákladech řízení. Funkčně příslušným je pak soud určený podle § 10. Druhá situace nastává, když se žalovaný odvolává proti výroku platebního rozkazu týkajícího se nákladů řízení. Příslušným soudem je opět soud podle § 10.

2.1.3. Procesní podmínky na straně účastníka řízení

Způsobilost být účastníkem řízení Způsobilost být účastníkem řízení určuje, kdo může před soudem vystupovat jako nositel práv a povinností, čili kdo se vůbec může účastníkem civilního řízení stát. Občanský soudní řád v § 19 odkazuje na hmotněprávní úpravu, způsobilost být účastníkem přiznává každému se způsobilostí k právům a povinnostem. Tuto způsobilost mají fyzické osoby (§ 7 o. z.), právnické osoby (§ 18 o. z.) a stát. Způsobilost fyzické osoby k právům a povinnostem vzniká narozením, má ji však i nasciturus, a to za předpokladu, že se narodí živý. Způsobilost fyzické osoby být účastníkem řízení zaniká smrtí, případně prohlášením za mrtvého. Právnické osoby nabývají právní subjektivitu v okamžiku svého vzniku (typicky se zápisem do obchodního rejstříku, nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku). Způsobilost zaniká dnem výmazu z takového rejstříku. Mezi právnické osoby patří i stát, je-li účastníkem občanskoprávních vztahů, je v tomto rozsahu způsobilým být účastníkem řízení. Za stát jednají jeho ústřední orgány. Zákon může v určitých případech přiznat právnické osobě bez právní subjektivity způsobilost být účastníkem řízení. Jedná se např. o správce daně, státní zastupitelství, úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Takové subjekty však v rozkazním řízení pravidelně nevystupují. 13

Nedostatek procesněprávní subjektivity je neodstranitelnou vadou řízení, která vede k zastavení řízení. O právech a povinnostech takového subjektu nemůže soud rozhodovat, protože mu ani žádná nemohou vzniknout.

Procesní způsobilost Procesní způsobilostí se rozumí možnost samostatně vystupovat před soudem a vlastním jednáním na sebe brát procesní práva a povinnosti. Občanský soudní řád odkazuje v § 20 opět na hmotněprávní úpravu občanského zákoníku. Tomu, kdo má způsobilost k právním úkonům podle občanského zákoníku, náleží též ve stejném rozsahu procesní způsobilost. Fyzické osoby nabývají plné způsobilosti k právní úkonům zletilostí (§ 8 o. z.). Do tohoto okamžiku mají způsobilost pouze k takovým úkonům, které jsou přiměřené jejich rozumové a mravní způsobilosti (§ 9 o. z.). V § 23 o. s. ř. je upravena možnost předsedy senátu rozhodnout, že fyzická osoba, která nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem, i když se jedná o věc, v níž by jinak mohla jednat samostatně. Lze uvažovat o tom, že by rozkazní žalobu na určitou nižší částku mohl podat nezletilý bez nutnosti zastoupení. V případě nařízení jednání ve věci, by však předseda senátu zřejmě rozhodl o povinném zastoupení nezletilce. Ustanovení § 23 o. s. ř. se uplatní i v případě, že způsobilost k právním úkonům byla fyzické osobě omezena. Důvody pro takové omezení způsobilosti jsou vypočteny v § 10 o. z., kromě omezení upravuje § 10 také zbavení způsobilosti. Osoba, která byla způsobilosti k právním úkonům zbavena, musí být v řízení zastoupena. Osoba, jejíž způsobilost byla omezena, musí být při jednání před soudem zastoupena v rozsahu tohoto omezení. U právnické osoby je situace jednodušší, neboť vznik způsobilosti k právní úkonům (procesní způsobilost) splývá s okamžikem nabytí právní subjektivity (způsobilost být účastníkem řízení). V případě právnické osoby je problémem otázka, kdo má v řízení vystupovat jejím jménem. Ustanovení § 21 odst. 1 o. s. ř. obsahuje výčet osob, které mohou jednat jménem právnické osoby. Taková osoba se musí prokázat pověřením25 (§ 21 odst. 5 o. s. ř.). Odst. 4 stanoví podmínku, že osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby, nemůže před soudem jednat jejím jménem. Právnická osoba si musí sama vyřešit otázku, kdo bude za ni jednat. To neplatí, pokud hrozí nebezpečí z prodlení a není žádná osoba vyhovující uvedeným požadavkům, nebo není jasné kdo takovou osobou je, pak je totiž 25 Nejedná se o plnou moc, většinou se jedná o listinu stvrzující, že jde o statutárního zástupce.

14

soud oprávněn ustanovit právnické osobě opatrovníka. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná fyzická osoba. I právnická osoba se samozřejmě může nechat zastupovat advokátem, ten se pak prokazuje plnou mocí. Pro stát se uplatní pravidla stanovená § 21a o. s. ř. Při majetkových sporech vystupuje jménem státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových26, respektive jeho zaměstnanec pověřený generálním ředitelem. V ostatních případech vystupuje za stát příslušná organizační složka27. § 21 odst. 4, 5 o. s. ř. platí též pro stát.

Nedostatek procesní způsobilosti účastníka nemá vliv na jeho způsobilost být účastníkem řízení, je však nutné, aby byl zastoupen. Požadavek zastoupení lze splnit kdykoli během procesu, nastane-li jeho potřeba. Jedná se tedy o odstranitelnou procesní vadu. Nezpůsobilý účastník je před soudem zastupován především svým zákonným zástupcem (§ 22)28. Pokud však účastník zákonného zástupce nemá, potřebuje jej a hrozí nebezpečí z prodlení, může soud ustanovit opatrovníka na základě rozhodnutí (§ 29). V případě rozkazního řízení je zkoumání procesní způsobilosti účastníků soustředěno do fáze před vydáním platebního rozkazu Povinné zastoupení advokátem u nás platí pouze v řízení dovolacích. Rozkazní řízení je záležitostí čistě prvoinstanční, proto při něm není zastoupení advokátem povinné, ale dobrovolné.

2.1.4. Negativní procesní podmínky

Litispendence a rei iudicatae

Negativní podmínka litispendence upravená v § 83 o. s. ř. znamená překážku zahájeného řízení. Má zabránit situacím, ve kterých by o stejné věci probíhalo u téhož nebo jiného soudu více řízení. Totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. Stejný předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení29. Na totožnost účastníků nemá vliv případné právní nástupnictví. Existenci překážky litispendence lze překonat pouze zastavením 26 Podle zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. 27 Příslušná složka se urči v souladu se z. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a její vystupování v právních vztazích. 28 Zákonné zástupce nezletilých stanoví §§ 36, 37, 78 zákona o rodině, pro osoby zbavené nebo omezené způsobilosti k právním úkonům je to § 27 o. z. 29 SCHELLEOVÁ, Ilona. Český civilní proces. Praha: Linde Praha a. s., 1991, s. 202.

15

později zahájeného řízení. Soud je vázán také rozhodčí smlouvou a rozhodčí doložkou, dozvíli se tedy o současně konaném a dříve zahájeném rozhodčím řízení, je povinen řízení ukončit. Stejně tak bude řízení zastaveno, pokud byl nárok na náhradu škody uplatněn v řízení adhezním. Negativní procesní podmínka rei iudicatae znamená překážku věci pravomocně rozsouzené. Podmínky jsou stejné jako u litispendence, musí se jednat o totožné účastníky a o totožný předmět řízení. Překážka rei iudicatae je dána i tehdy, rozhodl-li o věci rozhodce nebo byla-li přiznána náhrada škody v řízení adhezním. Po zjištění překážky věci rozsouzené je soud povinen řízení zastavit. Obě tyto překážky jsou výrazem procesní zásady "ne bis in idem". Soud je povinen zkoumat existenci negativních podmínek kdykoli za řízení. Z žaloby není existence těchto překážek většinou patrná. Proto námitku litispendence, případně rei iudicatae uplatní většinou žalovaný. Může ji uplatnit již v odporu proti platebnímu rozkazu, případně v rámci následně nařízeného jednání.

Negativní podmínky rozkazního řízení Ustanovení § 175 odst. 2 o. s. ř. stanoví tři tzv. negativní podmínky rozkazního řízení30, tyto podmínky jsou výrazem specifického charakteru rozkazného řízení. Takové okolnosti zabraňují vydání platebního rozkazu. Platební rozkaz nelze vydat ve věci, o které má rozhodovat senát. V současnosti jedná okresní soud v senátu ve věcech pracovních a v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon. Jinak je obsazení okresního soudu zásadně samosoudcovské (§ 36a). Obsazení krajského soudu při rozhodování v prvním stupni je důsledně samosoudcovské (§ 36a). Nyní tedy nelze vydat platební rozkaz pouze v pracovních sporech. Jedinou výjimkou jsou nároky zaměstnance vůči zaměstnavateli na pracovní mzdu31. Druhou podmínkou je, že platební rozkaz nelze vydat, není-li znám pobyt žalovaného. Bez znalosti pobytu žalovaného by bylo rozkazní řízení naprosto bezúčelné. O. s. ř. totiž v ustanovení § 173 odst. 1 stanoví povinnost doručit žalovanému platební rozkaz do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení a odst. 2 § 173 přikazuje zrušit platební rozkaz, pokud se jej nepodaří doručit. Došlo by tak zcela určitě k zrušení platebního rozkazu v plném rozsahu. 30 PELIKÁNOVÁ, Radka. Platební rozkaz: srovnání institutu platebního rozkazu v České republice a ve vybraných zemích. Praha: Linde Praha a.s., 2000, s. 82. 31 Novela o. s. ř. provedená z. č. 133/2006 Sb. Nároky zaměstnance na pracovní mzdu vůči zaměstnavateli.

16

Poslední negativní podmínkou vydání platební rozkazu je nemožnost jeho doručení do ciziny. Zákazem doručení platebního rozkazu do ciziny se rozumí doručení žalovanému, žalobci platební rozkaz do ciziny samozřejmě doručit lze. Domnívám se, že tento požadavek je dnes již dávno překonaný. Vstup České republiky do Evropské unie znamená mimo jiné možnost profitovat z těsnější spolupráce států na poli soudní spolupráce v občanských věcech. V této oblasti existuje již nařízení zjednodušující doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních do jiných členských států32. Ve světle tohoto nařízení by bylo vhodné do budoucna uvažovat o novelizaci § 172 odst. 2 písm. c) a omezit nemožnost jeho doručení pouze na státy mimo Evropskou unii.

2.2. Doručování platebního rozkazu V doručování platebního rozkazu spočívá v současnosti největší slabina rozkazního řízení. Je to hlavní důvod, proč platební rozkaz není zcela schopen plnit svou funkci institutu k rychlému a účinnému vymáhání nesporných pohledávek. Přísnější úprava doručování v ustanoveních § 172 a § 173 je výrazem zvýšené ochrany žalovaného. Již bylo zmíněno, že platební rozkaz nelze vydat, pokud by musel být doručen žalovanému do ciziny. Ustanovení § 173 odst. 1 navíc stanoví povinnost doručit platební rozkaz žalovanému do vlastních rukou, bez možnosti náhradního doručení (§ 173 odst. 2). Těmito opatřeními je garantováno, že se žalovaný o výsledku zkráceném řízení najisto dozví. Doručování obecně je upraveno v §§ 45 – 50i o. s. ř. Při doručování platebních rozkazů je třeba postupovat podle obecné úpravy doručení a zároveň mít na zřeteli speciální pravidla pro doručování platebních rozkazů, popsaná v předchozím odstavci. Platební rozkaz může být doručen prostřednictvím soudního doručovatele, orgánu justiční stráže, provozovatele poštovních služeb a za určitých okolností prostřednictvím orgánu vězeňské služby České republiky. Zákon upravuje doručování rozdílně pro fyzické osoby, právnické osoby, patentové zástupce, osoby vykonávající právní poradenství podle zvláštního předpisu33, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, stát, advokáty, notáře, správní orgány a územněsamosprávné celky. Fyzické osobě se obvykle doručuje na adresu jejího bydliště, jejího místa podnikání, 32 Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. 33 Nejedná se o advokáta, notáře, soudního exekutora nebo patentového zástupce. Například zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

17

jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Soud však může doručit i na jiné místo, kde je adresát k zastižení. Právnické osobě se doručuje na adresu jejího sídla zapsaného do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku nebo na adresu, kde skutečně sídlí. Za právnickou osobu mohou přijmout písemnosti její statutární orgán, vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, prokurista, její zaměstnanci (členové), kteří tím byli pověřeni, nebo jiné fyzické osoby, které k tomu právnická osoba zmocnila. Při nucené správě právnické osoby je k přijetí písemnosti oprávněn i nucený správce. Jak právnická, tak fyzická osoba má možnost oznámit soudu jinou adresu, určenou k doručování písemností. Tato možnost však nepřichází v případě platebních rozkazů příliš do úvahy. Platební rozkaz je nutné doručit žalovanému do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení. Odpadá tak možnost doručení uložením podle § 46 odst. 3 pro fyzické a podle § 47 odst. 3 pro právnické osoby. Není možné ani doručení podle odst. 5, 6 § 46 a 47, uložení s fikcí doručení. Zároveň platí, že byl-li platební rozkaz doručen nesprávné osobě, odlišné od účastníka, nelze jej považovat za doručený a to ani tehdy, jestliže se shodou okolností dostal do rukou účastníka, kterému byl určen34. Pokud však žalovaný bezdůvodně odmítne platební rozkaz převzít, dochází k doručení dnem, kdy bylo jeho přijetí odepřeno (§ 50)35. Pokud je platební rozkaz doručován více žalovaným a nepodaří se jej doručit byť jen jednomu z nich, soud usnesením zruší platební rozkaz v plném rozsahu (§ 173 odst. 2 o. s. ř.). V případě, že jsou žalovaní zavázáni ke splnění nárokované peněžité částky společně a nerozdílně, je tento požadavek na místě. Jedná se totiž o nerozlučné společenství podle ustanovení § 91 odst. 2 o. s. ř. a úkony jednoho ze žalovaných platí pro všechny. Pokud však nejsou zavázáni společně a nerozdílně (obyčejné společenství) a platební rozkaz každému z nich ukládá zaplatit určitou konkrétní částku, je toto opatření z mého pohledu zbytečné a na překážku účelu rozkazního řízení. Pokud se tedy nejedná o nerozlučné společenství, lze si představit, platnost platebního rozkazu vůči těm žalovaným, kterým se podařilo doručit. Podobná úprava platila před novelou o. s. ř. provedenou z. č. 549/1991 Sb. Text § 173 odst. 3 o. s. ř. platný před novelou zněl: „Nelze-li platební rozkaz doručit, předseda senátu jej usnesením zruší“. Tento text vedl 34 Vrchní soud Praha 5 Cmo 280/95 in PLECITÝ, V., HLAVSA, P., KOCOUREK, J. Civilní kodexy. Praha: Eurounion, s. r. o., 2001. s. 643. 35 Sborník III, s. 336 in WINTEROVÁ, A., a kol. Občanský soudní řád a předpisy související. Praha: Linde Praha a. s., 2001, s. 239.

18

často ke směšování obyčejného a nerozlučného společenství a tím pádem k rozporuplnému rozhodování soudů, proto byl novelou upraven do současné podoby. Lepší než dělit společenství na nerozlučné a obyčejné, je podle mého názoru rozlišovat plnění společné a nerozdílné na jedné straně a jednotlivá plnění, ke kterým jsou žalovaní povinni zvlášť na straně druhé36. Pokud tedy v platebním rozkazu nejsou žalovaní zavázáni k plnění společnému a nerozdílnému, zůstává platební rozkaz v platnosti vůči těm žalovaným, kterým se jej podařilo doručit.

Dikce § 173 odst. 2 „nelze-li platební rozkaz doručit“ neznamená, že se soud musí spokojit pouze s jedním pokusem o doručení, soud by měl naopak aktivně usilovat o jeho doručení s využitím všech možných způsobů doručení. Až po těchto neúčinných snahách by měl platební rozkaz zrušit. V ustanovení § 173 odst. 1 je zakotvena povinnost doručit platební rozkaz pouze žalovanému. Tuto skutečnost si některé soudy vykládají tak, že není třeba jej současně doručovat žalobci, doručují jej proto žalobci až poté, co nabyl právní moci. Tímto postupem ovšem porušují žalobcovo právo odvolat se proti výroku o nákladech řízení (§174 odst. 2). Platební rozkaz je nutno doručit též žalobci, nikoli však do vlastních rukou37. Pokud je platební rozkaz zrušen z důvodu jeho nedoručitelnosti, nastávají tytéž účinky jako při podání odporu. Předseda senátu nařídí ve věci jednání a o nároku rozhodne38.

Jak již bylo řečeno, současná úprava doručování platebního rozkazu je zcela nevyhovující. Nyní je z celkového počtu platebních rozkazů úspěšně doručeno asi 30 – 40%39. Přibližně 50% z celkového počtu je doručeno náhradním způsobem40. Pokud by bylo umožněno doručovat platební rozkazy náhradním způsobem s následnou možnou fikcí doručení, přispělo by to významnou měrou k účinnosti tohoto institutu. Žalovanému by v takovém případě musel být poskytnut mimořádný opravný prostředek, kterým by se bránil proti pravomocnému platebnímu rozkazu ve vykonávacím řízení. V takové situaci by dokazoval, že z omluvitelných důvodů nebyl schopen platební rozkaz přijmout a ani v

36 Toto rozlišení by se uplatnilo pouze pro potřeby rozkazního řízení. 37 Sborník IV, s. 384 in WINTEROÁ, A., a kol. Občanský soudní řád a předpisy související. Praha: Linde Praha a. s., 200, s. 239. 38 Cpj 65/65 in RUBEŠ, J., WINTEROVÁ, A. Občanský soudní řád a předpisy souvisící. Praha: Linde Praha a. s., 1993, s. 336. 39 Do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení. 40 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. Praha: LexisNexis CZ s. r. o., 2005, s. 124.

19

následné úložné lhůtě jej bez svého zavinění nebyl schopen vyzvednout.

2.3. Opravné prostředky Jediným prostředkem, který má žalovaný k dispozici ke zrušení platebního rozkazu, je odpor. Jeho zařazení v systematice občanském soudním řádu vypovídá o tom, že se spíše než o opravný prostředek, jedná o procesní obranu žalovaného sui generis. Platební rozkaz se marným uplynutím 15-ti denní lhůty41 stává pravomocným a vykonatelným. Přitom zmeškání lhůty k podání odporu může být soudem prominuto za podmínek ustanovení § 58 odst. 1, 2 o. s. ř. Vyskytnou-li se ve vydaném platebním rozkaze chyby v psaní a počtech, postupuje soud podle § 174 odst. 442, v takovém případě začíná žalovanému běžet nová 15-ti denní lhůta k podání odporu a to od doručení opravného usnesení podle § 164. Odpor nemusí být zdůvodněn, z úkonu musí pouze vyplývat, že žalovaný odmítá zaplatit částku stanovenou platebním rozkazem. Odůvodnění odporu lze pouze doporučit, neboť přispívá ke kvalitnější přípravě řízení a k rychlejšímu rozhodnutí sporu. Pokud však není odpor odůvodněn, připadá v úvahu použití ustanovení § 147 odst. 1, pokud se v důsledku neodůvodnění odporu zvýšili náklady řízení, může soud nařídit žalované straně jejich úhradu. Odpor nemusí být ani za odpor označen, podle § 41 odst. 2 soud posuzuje podání účastníka podle obsahu. Aby však bylo možné považovat podání za odpor, musí obsahovat obecné náležitosti podání podle § 42 odst. 443. Je-li z návrhu patrno, že směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, posoudí jej soud jako odvolání a předloží ho odvolacímu soudu, oprávnění odvolat se proti výroku o nákladech řízení přísluší i žalobci. Odpor může být podán všemi prostředky, které o. s. ř. umožňuje. Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem. Platí, že podání učiněné elektronicky a telefaxem je nutné do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu. Je-li podání učiněno telegraficky, je nutné jej do 3 dnů písemně doplnit. Podaný

41 Jedná se samozřejmě o procesní lhůtu, stačí tedy je-li je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř). 42 Je tu odkazováno na § 164, který se vztahuje na opravu chyb v psaní a počtech v rozsudku. 43 Z podání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

20

odpor zásadně nelze vzít zpět44. Pozdě podaný odpor předseda senátu (vyšší soudní úředník, soudní tajemník, justiční čekatel) usnesením odmítne, stejně tak bude usnesením odmítnut odpor podaný tím, kdo k odporu nebyl oprávněn (§ 173 odst. 4). Platí však, že odpor proti platebnímu rozkazu podaný osobou, která se označila za účastníka, aniž oprávnění zastupovat účastníka prokázala, nelze odmítnout podle § 174 odst. 3, jako podaný osobou neoprávněnou45. Při této situaci je soud povinen učinit opatření ke zhojení této překážky řízení. Pokud se však zástupce přesto neprokáže plnou mocí, soud řízení zastaví podle §104 odst. 2 o. s. ř. Proti usnesení o odmítnutí odporu je možné odvolání. Je nutné se též zmínit o situaci, kdy o odporu rozhodl soudní tajemník, justiční čekatel nebo vyšší soudní úředník. Opravným prostředkem proti jejich rozhodnutí je též odvolání. Jeli odvolání podáno, může mu zcela vyhovět předseda senátu. Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním46. Současná koncepce, kdy odpor podaný osobou bez aktivní legitimace, nebo podaný po lhůtě soud odmítá usnesením (navíc s možností odvolání), je nevyhovující. Toto ustanovení odporuje účelu zkráceného řízení, neboť v důsledku podaného odvolání se řízení může protáhnout o několik týdnů až měsíců. Soud by k takovým odporům neměl vůbec přihlížet.

Platí, že odpor podaný třeba jen jedním žalovaným ruší platební rozkaz v celém rozsahu (§ 174 odst. 2). Znění § 174 odst. 2 změnila novela o. s. ř. provedená z. č. 519/1991 Sb. Před touto novelou rozlišovaly soudy při podání odporu mezi nerozlučným a obyčejným společenstvím. Novela tohoto ustanovení byla provedena ze stejných důvodů jako tomu bylo u úpravy doručování platebních rozkazů(viz. str. 19). Taková úprava je podle mého názoru nevyhovující a brání využití potenciálu rozkazního řízení. Podobně jako u doručování a § 173 odst. 2 navrhuji rozlišovat případy, kdy jsou žalovaní povinni k plnění společnému a nerozdílnému a případy, kdy jde o jednotlivá plnění jednotlivých žalovaných.

Skutečnosti, že platná právní úprava nepožaduje u odporu odůvodnění a že odpor není ani zpoplatněn, vedou v řadě případů k situacím, kdy se odpor místo procesní ochrany žalovaného stává spíše spekulativním prostředkem s cílem oddálit placení věřiteli. Objevují se 44 Výjimku tvoří § 41a: Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. 45 WINTEROVÁ, A., a kol. Občanský soudní řád a předpisy souvisící.Praha: Linde Praha a. s. , 2001, s. 240. 46 § 374 odst. 3. o. s. ř.

21

proto hlasy požadující povinnost odůvodnit, či dokonce zpoplatnit odpor. Hlavním argumentem je pochopitelně urychlení řízení. Pokud totiž odpor není odůvodněn, zkoumá soud až při prvním jednání stanovisko odpůrce, důvody, které ho vedly k podání odporu a okruh důkazů, které jsou navrhovány. Podle těchto názorů by měl být odpor odůvodněn a to pod sankcí neúčinnosti. Odůvodnění odporu by se mělo přiměřeně řídit ustanoveními o náležitostech odvolání podle § 205 o. s. ř. Tímto by však podle mého názoru došlo k porušení ústavně zakotveného práva žalovaného na spravedlivý proces. Je totiž třeba vzít v úvahu povahu zkráceného řízení, jako řízení, kde je rozhodnutí vydáno pouze na základě tvrzení žalobce a to bez nutnosti poskytnout soudu důkazy. Je proto nutné zajistit žalovanému dostatečnou formu ochrany. Požadavek odůvodnění odporu by byl ospravedlnitelný, pokud by byla změněna celá koncepce rozkazního řízení. Mám na mysli změnu stávajícího tzv. bezdůkazního modelu na model důkazní. V současné podobě nemá žalobce povinnost poskytnout soudu důkazy na podporu svých tvrzení (např. listinné důkazy). Pokud by taková povinnost byla zakotvena, soud už by nerozhodoval pouze podle tvrzení žalobce, ale podle hmatatelných důkazů. Právo žalovaného na spravedlivý proces by tím bylo zajištěno v takové míře, která by ospravedlňovala povinnost odůvodnit odpor, a to pod sankcí jeho neúčinnosti.

Kvalifikovaná výzva Velká novela občanského soudního řádu-z. č. 30/2000 Sb. v určité míře zareagovala, na hlasy požadující odůvodnění odporu. Občanský soudní řád v ustanoveních tykajících se přípravě jednání (§§ 114-114b) upravil institut, který má potenciál urychlit řízení konané v případech, kdy je platební rozkaz zrušen. Konkrétně umožnil vydat soudu tzv. kvalifikovanou výzvu (usnesením) podle ustanovení § 114b odst. 1, respektive § 114b odst. 247. Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu (skutková či právní obtížnost), lze na místo výzvy podle ustanovení 114a odst. 2 žalovanému usnesením uložit povinnost, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení (§

47 Novela občanského soudního řádu z. č. 30/2000 Sb. Měla za úkol zavést do řízení prvky koncentrace, které mají vést ke zrychlení a zefektivnění sporného procesu.

22

114a). Soud stanoví v usnesení lhůtu k podání vyjádření nejméně 30 dní. Ustanovení § 114b odst. 2 umožňuje vydat usnesení popsané v předchozím odstavci i v případě, že soud rozhodl ve věci platebním rozkazem48. Vydání usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. není však v případě uvedeném v ustanovení § 114b odst.2 o.s.ř. (při rozhodnutí o věci platebním rozkazem) podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu49. Zároveň je právně nevýznamné, zda soud zvolí pro kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. formu samostatného usnesení, či ji učiní v rámci vydaného platebního rozkazu50. Pokud je výzva učiněna v rámci platebního rozkazu, začíná lhůta k vyjádření běžet od podání odporu (podobná situace jako kdyby byl povinen odůvodnit odpor), v ostatních případech od doručení usnesení. § 114b odst. 5 o. s. ř. zakládá v případě marného uplynutí lhůty fikci uznání nároku. Předseda senátu pak může rozhodnout rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Ve všech případech je nutné doručit žalovanému kvalifikovanou výzvu do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno.

Zajímavou cestou se vydal zákonodárce na Slovensku. Upravil povinnost odůvodnit odpor pod sankcí jeho neúčinnosti. Navíc v roce 2000 byl novelizován zákon č. 72/1992 Zb., o súdnych poplatkoch, touto novelou došlo k zpoplatnění odporu a to podle stejné sazby jako návrh na zahájení řízení. Soudní poplatek za podaný odpor se platí pouze v případě, že vydání platebního rozkazu je v žalobě výslovně požadováno. Pokud tedy soud vydá platební rozkaz z vlastní iniciativy, nepodléhá odpor poplatkové povinnosti. Takto modifikované rozkazní řízení je bezpochyby velmi účinným nástrojem v rukou věřitelů. Je ovšem otázkou, zda by se nejednalo o porušení ústavně zakotveného práva na spravedlivý proces. I v České republice proběhly v roce 1997 snahy o zpoplatnění odporu. Poslanci navrhovali zpoplatnit odpor stejně jako návrh ve věci samé51. Bylo však konstatováno, že takový zásah do úpravy rozkazního řízení by znamenal porušení čl. 96 Ústavy, čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy porušení práva na spravedlivý proces.

48 49 50 51

Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 1037/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Odo 382/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Odo 616/2003. Poslanecká sněmovna 1997, sněmovní tisk 267/0.

23

2.4. Právní moc a vykonatelnost Platební rozkaz, proti kterému nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku (§ 174 odst. 1). Platební rozkaz je tak rozhodnutím ve věci samé se všemi důsledky. Z toho plyne skutečnost, že platební rozkaz již nelze napadnout odvoláním. Okamžik právní moci tu po uplynutí 15-ti denní lhůty splývá s okamžikem vykonatelnosti (§ 161 odst. 1, 2 o. s. ř.). Platební rozkaz se stává exekučním titulem. Exekuce probíhá standardním způsobem, jako u každého jiného vykonatelného rozhodnutí. Oprávněný má v případě výkonu platebního rozkazu na výběr mezi exekucí podle o. s. ř., kterou provádí soud prostřednictvím svých zaměstnanců, a exekucí prováděnou soudním exekutorem podle exekutorského řádu52. Výkon rozhodnutí soudem podle o. s. ř. klade vysoké nároky na oprávněného, ten je především povinen určit způsob, jakým bude exekuce provedena, a sám musí zjistit další skutečnosti o povinném53. Při exekuci prováděné exekutorem dochází k přenesení aktivní role z oprávněného na soudního exekutora. Exekutor má při provádění exekuce postavení veřejného činitele, což mu umožňuje vyžádat si informace od orgánů státní správy, případně dalších osob. Na základě takto získaných informací vybere nejlepší způsob provedení exekuce. Lze tedy říci, že výkon rozhodnutí prostřednictvím soudního exekutora je rychlejší a účinnější způsob vymožení než dosavadní exekuce dle občanského soudního řádu.

V případě vydaného platebního rozkazu může nastat potřeba jeho vykonatelnosti v cizině. K tomu může dojít i v případě čistě vnitrostátních sporů, ale bude aktuální zejména u sporů s mezinárodním prvkem54. Zejména v případech, kdy se veškerý majetek povinného nachází v zahraničí, nabývá tato otázka pro oprávněného zásadního významu. Se vstupem České republiky do Evropské unie se výrazně usnadnil výkonu tuzemských rozhodnutí v členských zemích EU. Hlavním nástrojem na tomto poli je nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I.). Česká soudní rozhodnutí byla do té doby uznávána pouze na základě obecného principu vzájemnosti nebo bilaterálních smluv o právní pomoci. Tyto postupy byly pomalé a vyznačovaly se značným formalismem. 52 Z. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů. 53 Např.: Číslo bankovního účtu povinného (při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu), označení plátce mzdy povinného (při výkonu srážkami ze mzdy) atd…. 54 Musí být dána mezinárodní pravomoc soudu podle nařízení Brusel I., případně z. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.

24

Podle nařízení Brusel I. je třeba ve státě výkonu požádat o uznání rozhodnutí. Uznání je neformální rozhodnutí, při kterém je však třeba přihlédnout k podmínkám uznání stanovených v nařízení. Dalším předpokladem výkonu v jiném státě, je jeho prohlášení za vykonatelné ve státě původu (řízení o doložce exequatur). Z uvedeného plyne povinnost absolvovat proceduru u dvou soudů, což znamená časové i finanční ztráty. Dne 21. října 2005 vstoupilo v účinnost nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. Toto nařízení podstatným způsobem zjednodušilo vykonatelnost tzv. „nesporných nároků“. Definice nesporných nároků je obsažena v čl. 3 nařízení, navíc řízení předcházející vydání rozhodnutí, které se uchází o uznání za evropský exekuční titul, musí splnit určité minimální procesní standardy (týkají se zejména doručování a informovanosti žalovaného v průběhu řízení). Pokud jsou splněny tyto předpoklady, může si oprávněný u soudu, který rozhodnutí vydal, nechat ověřit rozhodnutí za evropský exekuční titul. Tímto je umožněn výkon takového rozhodnutí ve všech členských státech za zcela srovnatelných podmínek jako u vnitrostátních exekučních titulů. Samotná exekuce se řídí právním řádem země výkonu. Při současné úpravě občanského soudního řádu požadavkům na evropský exekuční titul odpovídá rozsudek pro uznání podle § 153a a právě platební rozkaz55. V případě těchto rozhodnutí taktéž nařízení požaduje bydliště56 povinného ve státě soudu, což je v případě českých platebních rozkazů téměř pravidlem57. Za účelem kompatibility s výše uvedeným nařízením byl občanský soudní řád v květnu 2006 novelizován. Nový § 200ua upravuje řízení o ověření rozhodnutí za evropský exekuční titul. Účastníkem řízení je pouze oprávněný a soud rozhoduje usnesením, proti kterému není odvolání možné.

2.5. Elektronický platební rozkaz V České republice by měl být v dohledné době zaveden elektronický platební rozkaz. Vyplývá to z programového prohlášení současné vlády. V části programového prohlášení zabývající se reformou justice je hlavním cílem odbřemenění soudců a zrychlení jejich rozhodování. K těmto cílům má dopomoci také tzv. projekt e-justice. Právě v rámci 55 Čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. 56 Bydliště ve smyslu nařízení Brusel I. 57 Čl. 6 odst. 1 písm. d) nařízení č. 805/2004., kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky.

25

elektronické justice se předpokládá vytvoření elektronického rozkazního řízení do roku 2010, Se zavedením tohoto institutu se počítá již v zamýšlené novele o. s. ř. s účinností od roku 2008. Budoucí úprava by měla navazovat na stávající institut platebního rozkazu, předpoklady pro jeho vydání by měly být stejné jako nyní. Hlavním kladem takového řízení bude téměř úplná automatizace a z toho plynoucí zrychlení řízení. Předpokládá se vytvoření jednotných formulářů v elektronické podobě, určených k on-line podávání žalob. Formuláře by musely být ověřeny elektronickým podpisem a soudní poplatek by měl být zaplacen přes internet. Tyto žaloby by poté podléhaly přezkoumání počítačovým systémem soudu. Automatický systém by poté ihned vydal platební rozkaz. Tento model by skutečně vedl k odbřemenění soudů a ke zrychlení fáze řízení před vydáním rozhodnutí. Zatím to však vypadá, že se připravovaná novela o. s. ř. nebude týkat způsobu doručování platebních rozkazů, tedy i do budoucna bude nutné doručit do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení. Zkušenosti s podobným řízení mají již mnohé členské státy EU. Např. v Německu funguje tzv. on-line řízení již přes 20 let. Za tuto dobu prodělala tamní úprava on-line řízení mnoho změn, z nichž většina souvisela s rozvojem informačních technologií. Původní úprava byla zaměřena na rychlé rozhodování o velkém počtu návrhů (od jednoho navrhovatele), v průběhu času bylo řízení zpřístupněno (a zjednodušeno) i pro navrhovatele s menším počtem podání. V současné době jsou tak upraveny dvě cesty: profesionální pro „velkověřitele“ a on-line návrh pro tzv. „one-shot players“. I v případě České republiky sleduje záměr vytvoření elektronického platebního rozkazu především efektivní a rychlé rozhodování o velkém počtu návrhů (od jednoho žalobce). V souvislosti s tímto záměrem bude nutné zamyslet se nad novou úpravou příslušnosti soudů. Ministerstvo spravedlnosti uvažuje buď o určení jednoho celostátního centra pro vyřizování žalob, nebo o zřízení několika regionálních center na krajských soudech (tzv. difúzní model). Pravděpodobnější se zatím jeví zavedení difúzního modelu, ministerstvo v tomto případě argumentuje nižšími náklady na zavedení systému. Podle mého názoru je situace opačná, zavedením centrálních rozkazních soudů by se náklady na zřízení elektronické infrastruktury omezily na několik málo soudů. Německé on-line rozkazní řízení je zajímavé tím, že se v otázce určení místní příslušnosti odklonilo od právní zásady „actor sequitur forum rei“, a příslušnost soudu se řídí obecným soudem žalobce. Tato neobvyklost je spojena s původním účelem on-line řízení, 26

podávání velkého množství návrhů od stejných žalobců (zlepšení přístupu k rozkaznímu řízení, snížení nákladů). Kromě toho jsou vlády spolkových zemí zmocněny k zřízení centrálních rozkazních soudů. V zájmu plně automatického přezkoumávání návrhů bez lidského elementu, bude zřejmě nutné upravit také podmínky kontroly oprávněnosti návrhů. V současné době soud zkoumá, zda uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem, podmínkou je takové vylíčení rozhodujících skutečností, které soudu umožní žalobcem tvrzený skutkový základ podrobit právnímu posouzení. Tento model předpokládá lidský prvek v rozhodování, výpočetní technika by za současného nastavení nebyla schopna podrobit skutkový základ tvrzený žalobcem právnímu posouzení. V německém on-line řízení funguje plně automatické zpracování návrhů. Toto zpracování dat mohlo být realizováno pouze proto, že od zjednodušovací novely se v rámci rozkazního řízení nekoná přezkum opodstatněnosti návrhu. Návrhy na vydání platebního rozkazu podléhají spíše kontrole věrohodnosti/správnosti, která je prováděna výpočetní technikou. Tato kontrola zajišťuje pouze to, že prostřednictvím rozkazního řízení nebudou prosazovány nesmyslné nebo nežalovatelné požadavky. To v určitých případech vedlo k tomu, že touto cestou byly vymáhány smyšlené pohledávky. Dalo by se proto uvažovat o stanovení určitého stropu pro elektronicky vymáhané finanční částky. Tento způsob řízení vyžaduje vypracování precizních formulářů a také spolehlivé zabezpečení celého systému. Systém se u našich západních sousedů osvědčil, nyní je touto cestou ročně vyřízeno 9,5 milionu platebních rozkazů. Nezbývá než doufat, že budoucí úprava tuzemského elektronického platebního rozkazu bude stejně efektivním nástrojem k vymožení práva.

27

3. Evropská úprava platebního rozkazu Druhá část mé práce je zaměřena na evropskou úpravu platebního rozkazu. Vypočítávám a popisuji kroky vedoucí k návrhu evropské úpravy platebního rozkazu a mapuji postupné změny návrhu učiněné během jednotlivých fází přijímání nařízení, zejména při projednávání v Evropském parlamentu. Nejdříve několik slov obecně k důvodům zavedení platebního rozkazu na evropské úrovni. Zkrácené řízení určené k vymáhání nesporných pohledávek hraje významnou roli ve vnitrostátních právních řádech členských států EU. Tyto úpravy se velmi liší, neboť jsou odrazem rozdílného právního myšlení a rozdílných právních kultur. Některé země dokonce ani takové řízení uzákoněno nemají, avšak přesto lze v Evropě rozlišit tři hlavní typy konstrukce institutu platebního rozkazu. V oblasti středoevropské je to úprava německá, v oblasti románské úprava francouzská a v oblasti anglosaského právního systému úprava anglická. V rámci Evropských společenství se o potřebě rozkazního řízení začalo mluvit už v roce 1987, tehdy se jednalo o soukromou iniciativu, kdy skupina odborníků z několika států pracovala na jednotné úpravě evropského civilního soudního řádu. V roce 1993 dokonce předložili návrh Komisi a několik členských států zaujalo k návrhu stanovisko. Ukázalo se však, že se jedná o příliš odvážnou myšlenku a od dalšího postupu bylo upuštěno. Rozkazní řízení bylo v návrhu upraveno jako řízení upomínací podle německého vzoru. V roce 1993 začal fungovat společný vnitřní trh Evropské unie a vznikl tak obrovský trh s 460 miliony zákazníků. V důsledku volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu v rámci společného vnitřního trhu začalo docházet k daleko většímu množství sporů o nesporné nároky, ve kterých jsou strany domicilovány v různých členských státech. Takové pře jsou nákladné, často se vlečou po dlouhou dobu, proto jsou vnímány jako překážka řádného fungování vnitřního trhu. Otázka nového nástroje k řešení takových případů se ukázala jako velmi komplikovaný úkol, právě z důvodu rozdílnosti jednotlivých úprav ve vnitrozemských právních řádech, jak bylo naznačeno výše. Cesta k vytvoření spolehlivého instrumentu, který by vyřešil tyto problémy, byla započata Amsterodamskou smlouvou. Na konci této cesty je podle mého soudu velmi kvalitní výsledek, avšak jen čas ukáže, zda se stane efektivním a využívaným prostředkem.

28

3.1. Cesta k návrhu nařízení o Evropském platebním rozkazu Dne 19. března 2004 schválila Komise evropských společenství návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady58. Návrh nařízení přispěl zejména k vytvoření společného prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, tak jak bylo předpokládáno Amsterodamskou smlouvou. V dalším výkladu rozeberu hlavní stimuly směřující k tomuto návrhu.

3.1.1. Amsterodamská smlouva Amsterodamská smlouva, uzavřená 2. října 1997, mění zakládající smlouvy Evropských společenství a Evropské unie a buduje základy evropského prostoru svobody bezpečnosti a spravedlnosti. Reagovala také na předpokládané přijetí nových členů a na potřebu vylepšit stávající institucionální systém59. Z našeho pohledu je nejdůležitější fakt, že v důsledku přijetí této smlouvy dochází k přesunu části agendy třetího pilíře (spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcech) do pilíře prvního. Do smlouvy ES byla včleněna nová hlava IIIa (dnes IV) nazvaná Vízová, azylová a přistěhovalecká politika a jiné politiky týkající se volného pohybu osob60. Název nebyl zvolen šťastně, neboť celá soukromoprávní oblast se skrývá pod označením „jiné politiky“. V důsledku této změny přechází na Radu oprávnění vydávat v této oblasti směrnice a nařízení. Evropská Rada na svém zasedání v Cardiffu povolala Radu a Komisi k vytvoření určité koncepce utváření společného prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, v souladu s požadavky Amsterodamské smlouvy. Tou koncepcí se stal Vídeňský akční plán Rady a Komise61, schválený Radou dne 3. prosince 1998.

3.1.2. Vídeňský akční plán Tento akt Komise a Rady konstatoval pomalý postup posilování soudní spolupráce v soukromoprávních věcech, ten se ukázal být hlavní překážkou při vytváření evropského 58 COM (2004) 173. 59 TICHÝ, L., a kol. Evropské právo. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 42-44. 60 ROZEHNALOVÁ, N, Týč, V. Evropský justiční prostor v civilních otázkách. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 17. 61 Vídeňský akční plán dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/oj/1999/c_019/c_01919990123en00010015.pdf.

29

soudního prostoru. Ve své části věnující se soudní spolupráci stanovil plán jako hlavní cíl usnadnění života občanům Evropské unie, zejména prostřednictvím zlepšení a zjednodušení postupů a procesů spolupráce a komunikace mezi soudními orgány různých členských států. K dosažení tohoto cíle v oblasti společného prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti počítal plán s realizací dvou skupin opatření. Pro přijetí první skupiny se počítalo s dvouletým časovým horizontem62, pro druhou s pětiletým časovým horizontem. Pro existenci nařízení o evropském platebním rozkazu je nejdůležitější opatření určené k provedení v pětiletém časovém horizontu63. Jedná se o určení těch pravidel občanskoprávního řízení majících přeshraniční význam a snahu o jejich postupné sbližování jejich úprav. Toto sbližování sleduje usnadnění přístupu k soudům všem občanům Evropské unie. Jednotná úprava platebního rozkazu je jedním z několika opatření přijatých v souladu s těmito požadavky. Hlavním orgánem zabezpečujícím realizaci těchto předsevzetí se vstupem Amsterodamské smlouvy v platnost stala Evropská komise. Výlučně jí byla svěřena iniciativní pravomoc v oblasti tvorby komunitárního práva. Komise se tak stává tzv. „motorem“ Evropské unie64.

3.1.3. Summit v Tampere Za předsednictví Finska v Evropské radě proběhl v říjnu 1999 v Tampere mimořádný evropský summit. Jeho hlavním posláním bylo další budování evropského prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. I když zde převládaly otázky azylu, přistěhovalectví a boje proti zločinnosti, obsahují závěry předsednictví několik bodů věnovaných dalším aktivitám ES na poli soukromého práva a civilního procesu65. Evropská Rada vyzvala Radu Evropské unie a Evropskou komisi k těsné spolupráci s Evropským parlamentem při zajišťování implementace Amsterodamské smlouvy na základě Vídeňského akčního plánu a závěrů učiněných v Tampere66. Na konferenci se objevil poprvé pojem skutečný evropský prostor spravedlnosti. Jako prostředky k jeho dosažení byly

62 63 64 65 66

Opatření určená k provedení ve dvouletém a pětiletém časovém horizontu jsou obsažena v odst. 40 a 41 Vídeňského akčního plánu. Odst. 41 d) Vídeňského akčního plánu. TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Praha: Linde Praha a. s. ,2000, s. 3435. ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Evropský justiční prostor v civilních otázkách. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 24. Závěry evropského summitu v Tampere dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/summits/tam_en.htm

30

stanoveny zlepšení přístupu ke spravedlnosti (soudům) v Evropě, vzájemné uznávání soudních rozhodnutí a sbližování soukromého práva. Z pohledu budoucího nařízení o evropském platebním rozkazu je významným zejména požadavek sbližování soukromého práva. Na tomto poli byly Komise a Rada pověřeny k vytvoření nové procesní legislativy týkající se přeshraničních případů. Jednalo se především o úpravu směřující k hladké soudní spolupráci a zlepšení přístupu k soudům. Jako příklady nových opatření k zajištění hladké soudní spolupráce a zlepšení přístupu k soudům byly v závěrech summitu uvedeny prozatímní opatření, dokazování, platební rozkaz a lhůty. Evropská komise byla Evropskou radou pověřena k dokumentaci opatření přijatých k naplnění cílů vyjádřených v Amsterodamské smlouvě, Vídeňském akčním plánu a v závěrech učiněných v Tampere. Ke splnění tohoto závazku podává Komise každých šest měsíců od summitu v Tampere sdělení Evropskému parlamentu a Radě. Na základě těchto sdělení mapuje Evropský parlament postup tvorby skutečného evropského prostoru spravedlnosti67.

3.1.4. Evropský exekuční titul jako předvoj evropského platebního rozkazu Dne 30. listopadu 2000 byl přijat program Evropské komise a Rady k prosazení zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v civilních a obchodních věcech. Hlavním cílem tohoto projektu se stalo odstranění exequaturního řízení mezi členskými státy68. K dosažení cíle byla vypracována dvoustupňová strategie. Prvním stupněm je odstranění exequatorního řízení69 u nesporných nároků. Za předpokladu, že soudní rozhodnutí naplní určité minimální standardy, nebude nutné žádat o uznání a výkon podle nařízení Brusel I70. Druhým stupněm programu Komise a Rady se stala komunitární úprava řízení o nesporných pohledávkách (platební rozkaz). K uskutečnění prvního stupně přijala Komise návrh nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné pohledávky. Tato legislativa umožnila prohlášení rozhodnutí za evropský exekuční titul, takové rozhodnutí je potom bez dalšího uznáno a vykonáno ve všech členských státech. Hlavním předpokladem prohlášení rozhodnutí za evropský exekuční titul je 67 Přehled opatření dostupný z: http://www.europarl.europa.eu/comparl/libe/elsj/scoreboard/justice/default_en.htm. 68 BRODEC, Jan. Evropský exekuční titul a evropský platební rozkaz. Právník, 2005, č. 9. s. 1024-1039. 69 Řízení exequatur: u soudu státu výkonu žádáme o uznání cizího rozhodnutí. Navíc předtím musí proběhnout řízení před soudem původu, který rozhodnutí musí prohlásit za vykonatelné. 70 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001.

31

nespornost nároku71. Případy, kdy se jedná o nesporný nárok, jsou vymezeny v čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 805/2004: ➔

dlužník s ním výslovně souhlasil tím, že jej uznal, nebo prostřednictvím smíru, který schválil soud nebo který byl uzavřen před soudem v průběhu řízení nebo;

➔

dlužník proti němu v průběhu soudního řízení nevznesl nikdy žádné námitky v souladu s odpovídajícími procesními předpisy členského státu původu nebo;

➔

dlužník se neúčastnil soudního jednání, ve kterém se o tomto nároku jednalo,

ani nebyl na takovém soudním jednání zastoupen poté, co nejprve vznesl proti nároku v průběhu soudního řízení námitky, pokud takové jednání znamená podle práva členského státu původu konkludentní souhlas s nárokem nebo skutečnostmi, které tvrdí věřitel nebo; ➔

dlužník jej výslovně uznal v úřední listině.

Nesporné nároky podle čl. 3 můžeme tedy podle jednání žalovaného rozdělit do čtyř skupin. Za prvé, jsou to nároky uznané výslovným projevem vůle dlužníka ve formě rozsudku pro uznání, soudního smíru či vykonatelné veřejné listiny (např. notářského zápisu, exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti). Druhou skupinu tvoří nároky, které dlužník sice výslovně neuznal, ani je však v soudním řízení příslušným způsobem nepopřel (platební rozkazy, směnečné či šekové platební rozkazy vydané ve zkráceném řízení, proti kterým nepodal žalovaný ve lhůtě odpor, resp. námitky). Třetí kategorií nesporných nároků jsou nároky, které žalovaný dlužník sice v soudním řízení popřel, avšak následně se k jednání soudu v předmětné věci nedostavil on sám, ani jeho právní zástupce a soud tak přiznal žalobci tvrzený nárok bez zjišťování a posuzování skutkového stavu věci (rozsudky pro zmeškání). Čtvrtou, poslední kategorii tvoří nároky, které spadaly původně do jedné z předešlých tří skupin, bylo jim uděleno potvrzení evropského exekučního titulu, následně je však dlužník popřel v podaném opravném prostředku (v podaných námitkách)72. V případě potřeby vykonat rozhodnutí o nesporném nároku v zahraničí, má od přijetí nařízení o evropském exekučním titulu oprávněný na výběr mezi osvědčením rozhodnutí za evropský exekuční titul nebo postupem podle nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech73. Doposud jediná možnost, 71 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. 72 ZVOLSKÝ, Ladislav. Evropský exekuční titul pro nesporné pohledávky. Bulletin advokacie, 2006, č. 2. 73 Tzv. Brusel I. nahradil Bruselskou úmluvu, ta je nadále aplikovatelná v Dánsku a některých zámořských územích členských států. Luganská úmluva, která se obsahově z velké části shoduje s Bruselskou úmluvou, se uplatňuje v soudních řízeních na Islandu, v Norsku a Švýcarsku.

32

jak vykonat rozsudek v jiném členském státu, spočívala právě v postupu podle nařízení Brusel I. Bylo nutné požádat soud ve členském státě výkonu o prohlášení jeho vykonatelnosti74. Takový postup bývá spojen s časovými průtahy a náklady. Aplikace nařízení č. 805/2004 je, jak bylo uvedeno, omezena pouze na rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o nesporném nároku, ostatní rozhodnutí musí postoupit proceduru podle Bruselu I. Odborná veřejnost podrobila kritice zejména upuštění od zkoumání podmínky souladu s veřejným pořádkem. Tato možnost zakotvená ve čl. 34 odst. 1 nařízení zapovídá výkon takového rozhodnutí, které je v rozporu s veřejným pořádkem země výkonu.

3.1.5. Zelená kniha K naplnění shora vymezených cílů vydala Komise 20. prosince 2002 tzv. Zelenou knihu o evropském platebním rozkaze a opatřeních k zjednodušení a zrychlení řízení o drobných pohledávkách75. Zelené knihy jsou diskusní dokumenty zveřejňované Komisí, vztahující se k té určité oblasti politiky, kterou se Komise chystá regulovat. Určeny jsou především zúčastněným stranám, organizacím i jednotlivcům. Tyto subjekty jsou tímto vyzývány k zapojení se do procesu konzultací a debat. Zelené knihy se tak snaží vytvořit prostor ke komunikaci a zahájit konzultace všech zúčastněných stran na evropské úrovni. Touto iniciativou nastartovala Komise konzultace všech zúčastněných stran, směřující k vytvoření jednotné úpravy platebního rozkazu. V Zelené knize bylo nastoleno 46 otázek. Lhůta k zasílání komentářů, návrhů a stanovisek byla stanovena do 31. března 2003. V následujícím výkladu o obsahu Zelené knihy se budu zabývat pouze problematikou platebního rozkazu. Zelená kniha konstatuje zájem členských států o problém vymáhání nesporných pohledávek. Zvláště v případech, kdy strany mají sídla, či bydliště v jiných členských státech, jsou náklady a časová náročnost sporu natolik velké, že v podstatě znemožňují efektivní vymožení pohledávek. Evropský platební rozkaz by se měl stát zvláštním, rychlým a levným

74 Tzv. doložka exequatur. Při postupu podle Bruselu I. je nutné absolvovat proceduru u dvou soudů, tam kde bylo rozhodnutí vydáno i u soudu státu výkonu. 75 COM (2002) 746 final. Green paper on a european order for payment procedure and on measures to simplify and speed up small claims litigation. Dostupné z: http://www.europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/site/en/com/2002/com2002_0746en01.pdf

33

způsobem k vymožení nesporných pohledávek.

Platební rozkaz v členských státech a jeho modely V části Zelené knihy věnované platebnímu rozkazu je obsažen rozbor platných řízení tohoto typu ve většině členských států. Rozbor zkoumá společné a rozdílné rysy právních úprav v členských státech a odvozuje z nich otázky týkající se možného evropského řízení. V okamžiku vydání Zelené knihy byl institut platebního rozkazu upraven v právních řádech jedenácti členských států. V těchto právních úpravách rozeznává Zelená kniha dva základní modely řízení o platebním rozkazu. Prvním je takzvaný „důkazní“ model76, ve kterém je žalobce povinen poskytnout písemný důkaz k podpoření svého nároku. Soud pak zkoumá oprávněnost nároku na základě poskytnutých důkazů. Druhým je tzv. „bezdůkazní“ přístup77, žalobce nemusí spolu s návrhem na vydání platebního rozkazu poskytnout důkazy na podporu svého nároku, má povinnost pouze popsat skutečnosti zakládající jeho nárok. Na řízení se tedy nemusí podílet soudce, neboť zde neprobíhá žádné hodnocení důkazů ani vážení opodstatněnosti nároku. Splňuje-li podání formální požadavky, má obvykle pravomoc je vydat i soudní úředník. Zatímco „důkazní“ škola považuje minimální ochranu žalovaného za nezbytnou, druhá z metod zdůrazňuje spíše jeho odpovědnost. S

ochranou

žalovaného

a

oběma

důkazními

modely

souvisí

rozlišování

„jednofázového“ řízení u důkazního přístupu a „dvojfázového“ u bezdůkazního přístupu. Při „jednofázovém“ řízení je vydáno jedno rozhodnutí, které se pokud není žalovaným zpochybněno (odpor) stává vykonatelným. Při „dvoufázovém“ řízení jsou vydávána rozhodnutí dvě, přičemž obě má žalovaný možnost napadnout. S „dvoustupňovým“ řízením je tím pádem spojena dvojnásobná ochrana žalované strany. To znamená, že zmešká-li žalovaný lhůtu k podání odporu, má ještě možnost podat námitky proti následně vydanému rozhodnutí. Členské státy a ostatní zapojené strany byly vyzvány k vyjádření se k tomuto problému. Zelená kniha favorizuje spíše „jednofázové řízení“, neboť je rychlejší a méně zatěžuje soudy i soudce. Další otázkou nastolenou Zelenou knihou je, zda aplikovat platební rozkaz jen na přeshraniční řízení, nebo jej použít i k řešení čistě vnitrostátních sporů. Dalším otazníkem se stala forma uzákonění platebního rozkazu. Jednalo se o volbu mezi směrnicí a nařízením.

76 Tento model je obsažen v právním řádu: Belgie, Francie, Řecka, Lucemburska, Itálie, Španělska. 77 „Bezdůkazní“ model zase v právním řádu: Rakouska, Finska, Německa, Švédska, Portugalska.

34

Hlavním problémem při úvahách o použití směrnice bylo, kolik volnosti78 může být poskytnuto členskému státu, aniž by to podkopalo hlavní účel celé této iniciativy, tedy zajištění rovného přístupu ke spravedlnosti. Proto Zelená kniha upřednostňuje spíše formu nařízení.

Evropský platební rozkaz a evropský exekuční titul Evropský platební rozkaz je dalším krokem při sbližování soukromého práva, tak jak bylo stanoveno na evropském summitu v Tampere a ve Vídeňském akčním plánu. Evropský platební rozkaz tak navazuje na evropský exekuční titul pro nepopřené pohledávky, popsaný výše. Je to onen druhý stupeň programu Komise a Rady z roku 2000 k prosazení zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí. Výsledkem řízení o evropském platebním rozkazu je rozsudek o nepopřeném nároku, vyhovující požadavkům čl. 3 (nespornost nároku) i ostatním podmínkám nařízení č. 805/2004. Je umožněno prohlásit evropský platební rozkaz za evropský exekuční titul a docílit tak snadnějšího výkonu rozhodnutí po celé EU. Při uznání a výkonu tedy nemusí věřitel podstupovat proceduru uznání a výkonu rozhodnutí podle nařízení Brusel I. Zelená kniha reaguje na vztah EPR a evropského exekučního titulu v otázce č. 31. Zabývá se problémem, zda by nebylo možné, aby byl evropský platební rozkaz vykonatelný mimo členskou zemi soudu původu dokonce bez potřeby jeho osvědčení za evropský exekuční titul soudem původu, byl by tak ipso iure považován za evropský exekuční titul.

Kromě toho obsahuje Zelená kniha řadu dalších otázek. Např.: ➔

zda by platební rozkaz neměl být omezen výší pohledávky;

➔

zda by úprava neměla obsahovat vlastní ustanovení o věcné příslušnosti vnitrostátních soudů;

➔

otázka používání standardizovaných formulářů;

➔

stanovení lhůty ke zpochybnění nároku žalovaným;

➔

zda po uplynutí lhůty nastolí platební rozkaz překážku res iudicata;

➔

problém předběžné vykonatelnosti platebního rozkazu.

78 Směrnice zavazuje pouze členské státy. Předepisuje jen výsledek, kterého má být dosaženo, formy a metody jsou v rukou členských států. Úpravy přijaté různými státy, se tak nakonec mohou, v určitých jednotlivostech lišit, což je v případě, kdy se jedná zejména o přeshraniční spory nežádoucí.

35

3.1.6. Reakce a odpovědi na Zelenou knihu

Evropská Komise obdržela v reakci na Zelenou knihu asi 60 odpovědí. Svoje stanoviska a postoje zaslaly téměř všechny členské státy, řada nevládních organizací a jiné zainteresované strany. Převládající názory na nejdůležitější otázky zveřejnila Komise 12. prosince 200379. Tento dokument se týká zejména problematiky zjednodušení a zrychlení řízení o drobných pohledávkách, avšak obsahuje i odpovědi společné pro oba instituty v Zelené knize. Hlavní problém představovala otázka, zda by měl být evropský platební rozkaz použitelný i na vnitrostátní spory. Většina států se k této možnosti staví spíše odmítavě, na rozdíl od kladného stanoviska zástupců soukromého sektoru. Odpůrci aplikace institutu na vnitrostátní spory argumentují neexistencí potřeby takové úpravy, konstatují, že stávající úpravy v právních řádech členských států jsou obecně dobře fungující. Objevily se i názory, že v případě aplikace nařízení na vnitrostátní spory by se jednalo o porušení zásady proporcionality podle čl. 5 odst. 3 SES. Podle této zásady činnost Společenství nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smlouvy80. V odpovědích na formu uzákonění platebního rozkazu více reakcí upřednostňovalo směrnici. Jako její hlavní výhoda byla spatřována flexibilita. Členské státy mohou tímto způsobem lépe skloubit nový instrument se stávající vnitrostátní procesněprávní úpravou. Zastánci nařízení poukazovali na skutečnost, že jedině uniformní úpravou přímo závaznou ve všech členských státech lze docílit shodné aplikace.

Směrodatným pro tvorbu návrhu nové úpravy se stalo stanovisko Evropského parlamentu. Evropský parlament ocenil iniciativu Komise. Souhlasil s nařízením, jako právní formou provedení platebního rozkazu. Uvedl, že evropský platební rozkaz má představovat pouze alternativu k instrumentům, existujícím v jednotlivých členských státech.81 Vyslovil se též k omezení jen na přeshraniční případy. Nevidí také důvod omezovat použití evropského platebního rozkazu jen na nároky do určité výše. Úprava by se měla týkat peněžních pohledávek jak smluvního, tak mimosmluvního původu.

79 Discussion paper. Dostupný z: http://ec.europa.eu/justice_home/news/consulting_public/12122003/discussion_paper_en.pdf . 80 TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Praha: Linde. Praha a. s. , 2000, s. 23. 81 BRODEC, Jan. Evropský exekuční titul a evropský platební rozkaz. Právník, 2005, č. 5, s. 1024-1039.

36

Hospodářský a sociální výbor Evropského parlamentu taktéž přivítal iniciativu Komise a vyjádřil přesvědčení, že se tento institut stane hlavním komponentem základního práva, přístupu ke spravedlnosti. Výbor vyzval Komisi k vytvoření návrhu nového nařízení82

3.2. Návrh nařízení o zavedení evropského platebního rozkazu Na základě reakcí a ohlasů na Zelenou knihu přijala Komise dne 19. března 2004 návrh nařízení o zavedení evropského platebního rozkazu. Odstartovala tak téměř tři roky trvající legislativní proces, ukončený dne 12. prosince 2006, vydáním nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1896/2006. Začátek každého nařízení, směrnice tvoří preambule obsahující odůvodnění aktu, vlastní věcné důvody k vydání příslušného konkrétního právního aktu i proces tvorby aktu. Účelem odůvodnění je možnost přezkoumání právního aktu (rozsudek ESD 18/57 Nold)83

3.2.1. Rozsah užití Samotná úprava evropského platebního rozkazu je obsažena v pouhých 19 článcích, návrh obsahuje také tři přílohy84 Článek 1 odst.1 stanoví případy, na něž se bude úprava vztahovat. Jsou to občanskoprávní a obchodněprávní spory (smluvní i mimosmluvní), bez ohledu na povahu soudu nebo výši nároku. EPR se nevztahuje na věci daňové, celní a správní. Rozsah užití je shodný s rozsahem aplikace nařízení Brusel I. Při aplikaci nařízení platí, že nelze povahu sporu hodnotit z pohledu vnitrostátního práva. Je tu nutné uplatnit zásadu autonomního výkladu nařízení85. Při stejném věcném rozsahu Bruselského nařízení a návrhu nařízení o EPR lze při interpretaci pojmů „občanskoprávní a obchodněprávní spory“ odkázat na odbornou literaturu a judikaturu ESD týkající se Bruselu I (Bruselské úmluvy)86. Stejný věcný rozsah obou nařízení vyplývá z úmyslu určovat soudy příslušné k rozhodování o evropských platebních rozkazech podle nařízení Brusel I. 82 Stanovisko CESE 742/2003 ze dne 18. června. 83 TICHÝ, L., a kol. Evropské právo. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 42-44. 84 Příloha č. 1: Návrh na vydání evropského platebního rozkazu. Příloha č. 2: Výzva k zaplacení, formulář žalobní odpovědi. Příloha č. 3: Platební rozkaz, formulář k reakci na platební rozkaz. 85 HORÁK, P., ZAVADILOVÁ, M. Evropský platební rozkaz a jeho role v českém civilním procesu. Právní rozhledy, 2006, č. 22. s. 803-810. 86 Výklad rozsahu Bruselu I i relevantní judikáty in ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Evropský justiční prostor: v civilních otázkách. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 180-191.

37

Odstavec 2 čl. 1 dále zužuje věcný rozsah vyloučením určitých sporů z rozsahu nařízení. Vyloučena jsou majetková práva vzniklá z manželského nebo podobného vztahu, konkursní řízení vztahující se k likvidaci společností nebo jiných právnických osob v platební neschopnosti, soudní vyrovnání a obdobná řízení a spory v oblasti sociálního zabezpečení. I tady lze odkázat na judikaturu ESD týkající se nařízení Brusel I.

3.2.2. Otázka vnitrostátní aplikace V návrhu se nevyskytuje žádné ustanovení omezující použití platebního rozkazu pouze na přeshraniční spory, aplikace na čistě vnitrostátní spory by byla možná. Komise sice konstatuje, že hlavním účelem evropské úpravy platebního rozkazu je řešení přeshraničních sporů, zároveň ovšem dodává, že omezení jen na přeshraniční spory by bylo nevhodné a kontraproduktivní. Komise ospravedlňuje vnitrostátní použití zamýšleného nařízení takto.: „Článek 65 SES přiznává legislativní pravomoci Společenství v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem v těch případech, kde je to nutné k řádnému fungování vnitřního trhu“. Podle tohoto názoru Komise je mezinárodní prvek požadovaný v čl. 65 pouhou prerekvizitou pro pravomoc Společenství v této oblasti. Neznamená to tak omezení dopadu takových opatření (např. platebního rozkazu) pouze na přeshraniční případy. Článek 65 tedy podle argumentace Komise umožňuje přijmout společný nástroj vztahující se jak na vnitrostátní, tak na přeshraniční případy tam, kde by přispěl k řádnému fungování vnitřního trhu. Vnitrostátní aplikace nařízení by pro věřitele znamenala možnost volby mezi komunitární úpravou a procedurou podle svého vnitrostátního práva (článek. 2 odst. 1).

3.2.3. Nárok a důkazy Článek 2 odst. 1 specifikuje vlastnosti nároků, které jsou způsobilé k vymáhání pomocí EPR. Musí se jednat o splatné, nesporné peněžní nároky o jasně určené výši. Tímto způsobem tedy nelze vymáhat nárok, u nějž nelze přesně vyčíslit výši, odpadá tak např. náhrada nehmotné škody, vydání věci, či zbavení držby. Čl. 3 vypočítává údaje, které má obsahovat návrh na vydání EPR. Jsou to: ➔

vymezení stran sporu, označení soudu, který má o návrhu rozhodnout;

➔

výše pohledávky; 38

➔

popsání a zdůvodnění pohledávky;

➔

stručný popis nejméně jednoho důkazu opravňujícího nárok žalobce.

Pokud jsou uplatňovány též úroky z této splatné pohledávky, je nutné uvést úrokovou sazbu a období, za něž jsou úroky požadovány, pokud není automaticky připojen zákonný úrok podle práva státu, kde má být platební rozkaz vydán. K návrhu na vydání EPR je nutné použít formulář přiložený v příloze č. 1. Do čl. 3 se promítl problém „důkazního“ a „bezdůkazního“ přístupu, jak byl vymezen v Zelené knize. Komise se snažila dosáhnout určitého kompromisu mezi oběma modely, důraz byl kladen ne rychlost a efektivitu řízení, ale s dostatečnou ochranou práv žalovaného. Výsledek je přesto spíše „bezdůkazního“ charakteru, ochrana žalovaného spočívá v povinnosti žalobce charakterizovat (nikoli poskytnout) důkazy, které by uplatnil v řádném řízení v případě, že by byl nárok žalovaným zpochybněn. Tato podmínka, která žalobci umožňuje poukázat na všechny přípustné důkazní prostředky (ne jen listinné důkazy), představuje formální předpoklad pro vydání evropského platebního rozkazu, jehož splnění je možné zkontrolovat rychle a nenákladně87. Soud tak neprovádí „klasické“ dokazování, pouze zkoumá, zda žalobce uvedl potřebné skutečnosti alespoň natolik, aby jimi byly pokryty všechny znaky skutkové podstaty právní normy, z níž je vyvozován uplatňovaný nárok žalobce (zda je návrh dostatečně substancován)88. Odst. 3 čl. 3 stanoví povinnost žalobce (zástupce) podepsat návrh, a to buď vlastnoručně nebo pomocí zaručeného elektronického podpisu (advanced electronic signature)89

V čl. 4 odst. 1 jsou shrnuty požadavky, kterými je soud povinen se zabývat před vydáním EPR. Jsou to aplikovatelnost nařízení podle čl. 1 a 2, splnění formálních nároků na návrh podle čl. 3. V případě nedostatků návrhu je soud oprávněn vyzvat žalobce k jejich odstranění. Pokud návrh nevyhovuje byť jen z části podmínkám podle čl. 4. musí být soudem v souladu s čl. 5 celý zamítnut. Soud je tedy povinen vyvodit důsledky ze všech závad, které jsou z něj zřejmě patrné90. Proti tomuto soudnímu rozhodnutí není možné odvolání a rozhodnutí nezakládá překážku res iudicata.

87 BRODEC, Jan. Evropský exekuční titul a evropský platební rozkaz. Právník, 2005, č. 5, s. 1024-1039. 88 MACUR, Josef. Platební rozkaz v civilním procesu České republiky a zemí Evropské unie. Právní rozhledy, 2002, č. 5. 89 Čl. 2 směrnice 1999/93/EC Evropského parlamentu a rady o elektronickém podpisu. Do českého práva byla směrnice transponována z. č. 220/2000 Sb., o elektronickém podpisu. 90 MACUR, Josef. Platební rozkaz v civilním procesu České republiky a zemí Evropské unie. Právní rozhledy, 2002, č. 5.

39

3.2.4. Obrany žalovaného v průběhu řízení Článek 6 ustavuje řízení o vydání platebního rozkazu jako řízení „dvoustupňové“. V první fázi soud vydá výzvu k zaplacení podle čl. 6 (obsažena v příloze č. 2), tato výzva obsahuje stejné údaje jako návrh na vydání EPR a pouze informuje žalovaného o uplatněné pohledávce, o dalším postupu soudu a o jeho právech a povinnostech, které mu vzniknou v souvislosti s případně vydaným evropským platebním rozkazem. Pokud žalovaný výzvu k zaplacení nepopře, vydá soud ve druhé fázi evropský platební rozkaz.

Žalobní odpověď Žalovaný může uplatňovanou pohledávku popřít, a to podáním žalobní odpovědi upravené ve čl. 7 (statement of defence) ve lhůtě tří týdnů od doručení výzvy k zaplacení. V případě nepodání žalobní odpovědi nenásleduje žádné přezkoumávání nároku a je vydán platební rozkaz. Náležitosti pro žalobní odpověď podle čl. 7 jsou omezeny na naprosté minimum. Stačí pouze soudu ve stanovené lhůtě oznámit úplné, či částečné popření uplatňovaného nároku, a to jak v písemné, tak elektronické podobě. Je možné použít standardního formuláře v příloze č. 2. Žalovaný není povinen poskytnout důvody ani důkazy vedoucí ke zpochybnění nároku. Po podání žalobní odpovědi a tedy účinném popření výzvy k zaplacení má být podle čl. 8 řízení automaticky ukončeno a bez předchozí žádosti dochází k zahájení řádného soudního řízení. Komise při tom vychází z názoru, že věřitelé mají zájem pokračovat ve sporu i po neúspěchu v příkazním řízení. Nicméně v případě, nemá-li žalobce zájem na následném řádném řízení, může v návrhu na vydání platebního rozkazu uvést, že v případě popření pohledávky žalovaným, nepožaduje pokračování sporu v řádném řízení. Žalobci využijí této možnosti zejména v případech, kdy se jedná o pohledávky nižší hodnoty, které nestojí za vynakládané úsilí a prostředky, které jsou u přeshraničních sporů často velmi vysoké. Podle čl. 8 odst. 2 se otázky zahájení řádného soudního řízení řídí právem státu sídla soudu, který vydal výzvu k zaplacení.

Odpor proti platebnímu rozkazu Po marném uplynutí lhůty pro podání žalobní odpovědi soud podle čl. 9 automaticky 40

vydá evropský platební rozkaz za užití formuláře z přílohy č. 3. Znění čl. 9 se v podstatě shoduje s čl. 6 (výzva k zaplacení), pouze obrana žalobní odpovědí je nahrazena možností podat proti platebnímu rozkazu odpor. Odpor proti platebnímu rozkazu je upraven v čl. 11. Náležitosti a podmínky se shodují s požadavky kladenými na žalobní odpověď podle čl. 7. Komise byla přesvědčena o nutnosti umožnit žalovanému druhou příležitost k popření nároků žalobce a převedení sporu do řádného soudního řízení. Žalovanému má být poskytnuta zvýšená ochrana zejména proto, že nezměnitelné konečné rozhodnutí založené pouze na tvrzeních žalobce a bez dokazování by se jevilo příliš tvrdým. Komise srovnává takové soudní rozhodnutí s rozsudky pro zmeškání, kde byl žalovaný poučen o následcích nedostavení se k soudu a přesto je oprávněn se proti rozsudku odvolat. Čl. 12 se týká zahájení řádného soudního řízení po podání odporu proti platebnímu rozkazu, postup je stejný jako v případě podání žalobní odpovědi.

Přezkum v mimořádných případech Další ochrana byla žalovanému poskytnuta v čl. 11 odst. 4. Podle tohoto článku má dlužník, bez ohledu na lhůtu uvedenou v čl. 9 odst. 3 (lhůta pro odpor), možnost požádat o přezkoumání vydaného evropského platebního rozkazu. Jedná se o převzatý čl. 19 nařízení č. 805/2004 (evropský exekuční titul). Obrana přichází do úvahy pokud: ➔

platební rozkaz byl vydán přesto, že bylo doručeno bez dokladu o přijetí dlužníkem a doručení nebylo bez jeho zavinění uskutečněno dostatečně včas, aby mohl připravit svoji obhajobu;

➔

dlužníkovi zabránila v podání námitky proti nároku vyšší moc nebo výjimečné okolnosti, které nezavinil;

➔

soud bude zkoumat tyto skutečnosti pouze k námitce povinného, pokud bude jednat bezodkladně.

Je třeba uvést, že v tomto případě je již spor rozhodnut v neprospěch dlužníka. Ten se bude muset takto bránit v rámci probíhající exekuce.

3.2.5. Doručování Návrh nařízení neobsahuje speciální úpravu doručování, doručení výzvy k zaplacení a žalobní odpovědi se proto bude řídit vnitrostátní úpravou a nařízením Rady č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000, o doručování soudních a mimosoudních písemností v občanských a 41

obchodních věcech91. Jestliže adresa žalovaného není s jistotou známa, připouští čl. 6 odst. 2 pouze doručení doložené dokladem o osobním převzetí dlužníkem. Článek 6 se zabývá také problémem promlčecích lhůt, podle odst. 5 bude výzva k zaplacení považována za ekvivalent zahájení soudního řízení v běžném soudním řízení. Promlčecí lhůta tak po dobu soudního řízení neběží, dochází k jejímu stavení.

3.2.6. Opatření sledující větší zjednodušení řízení Hlavním účelem nařízení bylo vytvořit rychlou, jednoduchou a levnou proceduru k vymožení nesporných pohledávek. Za tímto účelem Komise vytvořila jednoduché formuláře v přílohách nařízení (blíže k přílohách v kapitole 3.8.), které umožňují, aby touto cestou vymáhala svůj nárok i osoba bez právního vzdělání. Je proto logické, že ustanovení čl. 13 týkající se právního zastoupení nevyžaduje povinné zastoupení právním odborníkem při řízení o vydání evropského platebního rozkazu. Úprava nákladů soudního řízení v čl. 14 také sledovala účel nařízení. Stanovení nákladů řízení bylo ponecháno na každém jednotlivém členském státě. Právní úpravy však musí respektovat tzv. nákladovou neutralitu řízení o evropském platebním rozkazu. To znamená, že náklady na řízení o evropském platebním rozkazu spolu s náklady následného řádného soudního řízení nepřevýší náklady řádného soudního bez předchozího řízení o evropském platebním rozkazu. Řádné soudní řízení následující po žalobní odpovědi, nebo odporu proti platebnímu rozkazu stejně jako další otázky neupravené nařízením se řídí procesněprávní úpravou legis fori. Čl. 16 stanoví povinnost členských států informovat do 1. července 2005 Komisi, které soudy z vnitrostátní soustavy jsou příslušné k vydání evropského platebního rozkazu.

Otázka těsnějšího propojení nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky a budoucího nařízení o evropském platebním rozkazu zůstala v návrhu nezodpovězena. K uznání a výkonu evropského platebního rozkazu je tedy nutné, nechat jej potvrdit jako evropský exekuční titul.

91 Čl. 1: Toto nařízení se vztahuje na občanské a obchodní věci, kdy musí být soudní nebo mimosoudní písemnost zaslána z jednoho členského státu do druhého za účelem doručení v druhém členském státě. Nařízení se nepoužije, pokud není známa adresa osoby, jíž má být písemnost doručena.

42

Legislativní průběh přijímání nařízení V dalších kapitolách se budu věnovat postupu přijímání nařízení a tomu, jak se jednotlivé fáze podepsaly na původním návrhu Komise. Jedná se zejména o změny provedené během obou čtení v Evropském parlamentu, kde návrh doznal největších změn.

3.3. Spolurozhodovací proces Velká většina aktů sekundárního práva je přijímána na základě spolurozhodovacího principu podle čl. 251 SES. Spolurozhodovací princip zavedla Maastrichtská smlouva, čímž posílila spolupůsobení Evropského parlamentu. V rámci tohoto postupu má teď Parlament v zásadě absolutní veto. Amsterodamská smlouva dále zjednodušila a zrychlila tento legislativní postup a rozšířila jeho aplikaci na více oblastí. Zjednodušení spočívá zejména v tom, že nyní nejsou zapotřebí dvě čtení v Parlamentu, v případě je-li Rada srozuměna se změnami navrhovanými Evropským parlamentem ohledně návrhu Komise, a nebo jestliže Evropský parlament nenavrhuje žádné změny92. Opatření přijímaná v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech93 podléhají legislativnímu postupu podle čl. 25194. Tedy i návrh na zavedení evropského platebního rozkazu musel projít procedurou podle čl. 251 SES.

Průběh spolurozhodovacího procesu Návrh Komise je postoupen Radě a Evropskému parlamentu, který k němu zaujme postoj (tzv. první čtení). Rada má poté tři možnosti postupu, o kterých rozhoduje kvalifikovanou většinou: ➔

pokud Evropský parlament nenavrhne žádné změny návrhu, může Rada přijmout akt ve znění návrhu Komise;

➔

jestliže schválí veškeré změny obsažené ve stanovisku EP, může akt přijmout v takto pozměněném znění;

➔

v případech, kdy Rada nesouhlasí se změnami učiněnými Parlamentem, nebo odmítá návrh Komise jako takový, zaujme stanovisko tzv. společný postoj. Společný postoj je postoupen Evropskému parlamentu a Komisi.

92 TICHÝ, L., a kol. Evropské právo. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 254. 93 čl. 61 písm. c) SES. 94 čl. 67 SES.

43

V případě postoupení společného postoje má Evropský parlament v tříměsíční lhůtě tyto možnosti (tzv. druhé čtení): ➔

absolutní většinou hlasů odmítnout společný postoj, navrhovaný akt není přijat;

➔

většinou hlasů schválit společný postoj, akt je přijat ve znění společného postoje

➔

neučiní-li parlament během tří měsíců žádné rozhodnutí, je akt považován za přijatý ve znění stanoviska Rady;

➔

absolutní většinou navrhnout změny společného postoje.

Pokud jsou navrženy změny společného postoje, je akt ve znění pozměňovacích návrhů parlamentu postoupen Radě a Komisi. Komise k pozměňovacím návrhům zaujímá stanovisko. Pro Radu je stanovena opět tříměsíční lhůta k projednání takto pozměněného znění. Schválí-li Rada kvalifikovanou většinou všechny změny navržené EP, je akt přijat ve znění těchto změn95. O těch změnách, ke kterým zaujala Komise odmítavé stanovisko, je třeba rozhodnout jednomyslně.

Návrh nařízení Evropské komise KOM (2004) 173 o zavedení evropského platebního rozkazu dostal konečnou podobu dne 11. prosince 2006, kdy Rada odsouhlasila změny svého společného postoje učiněné při druhém čtení v EP. Dne 12. prosince bylo předsedou Rady a prezidentem Evropského parlamentu podepsáno nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1986/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu.

3.4. Povinná stanoviska k návrhu nařízení Povinná stanoviska orgánů Evropské unie k návrhům opatření Komise umožňují všem zainteresovaným stranám, vyjádřit své připomínky a návrhy k zamýšleným opatřením. Stanoviska přispívají k jejich hladšímu a jednoduššímu přijetí v dalších fázích legislativního procesu.

95 Nejsou-li schváleny všechny návrhy Parlamentu, je svolán dohodovací výbor. Je složen ze členů Rady a stejného počtu členů EP. Jednání se účastní též zástupce Komise. Jeho účelem je schválit kompromisní společný postoj, průchodný jak EP (prostá většina) tak Radou (kvalifikovaná většina).

44

3.4.1. Stanovisko Hospodářského a sociálního výboru Dne 19. března 2004 byl návrh Komise předán Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru96. Čl. 295 SES totiž stanoví jeho povinnou konzultaci při přijímání opatření v těch oblastech, kde to stanoví SES. Mezi tyto oblasti patří i sbližování právních předpisů podle čl. 95, a to těch, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování společného trhu. Podle tohoto ustanovení má Rada při procesu spolurozhodování povinnost konzultovat návrh Komise s Hospodářským a sociálním výborem. Rada konzultovala Výbor 6. dubna 2004. Své stanovisko k návrhu evropského platebního rozkazu vydal Hospodářský a sociální výbor 9. února 200597. Hlavní požadavky HSV: ➔

rozšíření působnosti tohoto návrhu nařízení pro celý Evropský hospodářský prostor98 (čl. 1 odst. 4);

➔

nesouhlas s možností volby mezi evropským platebním rozkazem a postupem podle vnitrostátního práva (čl. 2 odst. 1);

➔

nahrazení pojmu dlužník v textu návrhu pojmem žalovaná strana;

➔

časové lhůty v návrhu uvádět ve dnech, pro jejich počítání využít čl. 80 a násl. jednacího řádu ESD;

➔

zvýšení ochrany žalovaného vypuštěním možnosti doručit i bez potvrzení o převzetí žalovanou stranou, pokud je adresa žalované strany s jistotou známa (články 6 odst. 2 a 9 odst. 2).

HSV navrhl zvážit povinné zastoupení právníkem nebo jiným právním odborníkem v případech, kdy pohledávka přesahuje určitou stanovenou částku (např. 2 500 eur). HSV si též všímal i formulářů v přílohách, ve stanovisku vyjadřuje pochybnosti o účinnosti a vhodnosti formulářů pro přeshraniční spory, navrhuje jejich přepracování.

3.4.2. Stanovisko Rady Evropské unie

Rada se ve svém stanovisku vyslovila zejména pro omezení užití EPR pouze na 96 Jedná se o poradní orgán, cílem je zapojit do vytváření společného trhu ES zástupce všech sociálních partnerů (výrobci, dopravci, zemědělci, živnostníci, svobodná povolání). 97 Dokument 2005/C 221/16. 98 Základní myšlenkou pro vytvoření EHP bylo vytvořit takový hospodářský prostor, v rámci něhož by se členské země ESVO začlenily do vnitřního trhu Evropských společenství. Nyní se na EHP podílí 15 členských států Evropské unie a z členských států ESVO se jedná o Norsko, Island a Lichtenštejnsko.

45

přeshraniční spory. Východiskem k definici přeshraničních sporů by se podle Rady měla stát úprava užitá ve směrnici Rady (ES) č. 8/2003 ze dne 27. ledna 200399. Přeshraničním sporem by se pak rozuměl takový spor, ve kterém mají strany bydliště nebo obvyklý pobyt v různých členských státech. Původně se návrh nařízení vztahoval na všechny členské státy s výjimkou Velké Británie a Irska a Dánska. Velká Británie a Irsko se podle protokolů k zakládacím smlouvám nezúčastní přijímání opatření Rady podle hlavy IV. SES. Velká Británie i Irsko však mohou v tříměsíční lhůtě od podání návrhu opatření písemně oznámit Radě Evropské unie svůj úmysl zúčastnit se projednávání a používání navrženého opatření. Anglie i Irsko vyjádřili svůj úmysl zúčastnit se přijímání návrhu nařízení dopisem Radě ze dne 28. června 2004. Budoucí nařízení se tak vztahuje na všechny členské státy s výjimkou Dánska. Výjimečné postavení Dánska spočívá v jeho nepřistoupení k Amsterodamské smlouvě, nezúčastní se tak přijímání opatření v oblasti justiční spolupráce ve věcech civilních.

3.5. První parlamentní čtení Po obdržení jakéhokoli návrhu Komise pověří prezident Evropského parlamentu příslušný stálý parlamentní výbor k posouzení podstaty návrhu a podání zprávy, případně může pověřit i další výbory k podání stanoviska. V těchto výborech leží hlavní těžiště legislativního procesu v Parlamentu, každý poslanec je členem nejméně jednoho výboru a náhradníkem jiného100. Příslušný výbor si posléze ze svého středu zvolí zpravodaje, ten je odpovědný za vypracování předběžné zprávy pro parlamentní komisi101.

3.5.1. Stanovisko výboru pro občanské svobody V případě návrhu Komise ohledně EPR byl vypracováním zprávy pověřen výbor právních záležitostí, zpravodajkou byla dne 19. dubna zvolena poslankyně Arlene McCarthy. K zaujetí pomocného stanoviska byl vyzván výbor pro občanské svobody, spravedlnost a

99 Směrnice o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech. 100 TICHÝ, L. a kol. Evropské právo. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 227. 101 Co-decision guide Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/2004/4/29/Codecision%20guide.pdf.

46

vnitřní věci. Výbor pro občanské svobody zaujal stanovisko dne 16. června 2005102. Stanovisko doporučilo výboru pro právní záležitosti zvážit následující úvahy: ➔

použití platebního rozkazu jak na přeshraniční, tak na vnitrostátní spory s tím, že členské státy by poté mohly omezit aplikovatelnost jen na spory přeshraniční;

➔

žalobce by měl povinnost zároveň se žádostí o vydání EPR stručně popsat alespoň jeden důkaz a k návrhu připojit kopie relevantních listin;

➔

s předchozí bodem by se zvýšila též ochrana žalované strany, mohlo by se tedy ustoupit od dvoustupňové procedury vydávání platebního rozkazu;

➔

možnost vykonat platební rozkaz v jiném členském státě bez jakýchkoliv dalších omezení, zavedení tzv. „abolition of exequatur“.

Výboru pro právní záležitosti předložili celkem sedm pozměňovacích návrhů.

3.5.2. Zpráva výboru pro právní záležitosti Po prostudování stanoviska výboru pro občanské svobody vydal 18. července 2005 výbor pro právní záležitosti svou závěrečnou zprávu k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení řízení o evropském platebním rozkazu103. Doporučil Evropskému parlamentu, aby v prvním čtení přijal návrh Komise změněný v několika směrech:

Omezení na přeshraniční spory Zejména jde o omezení aplikace na přeshraniční spory (čl. 3). K tomuto kroku se výbor pro právní záležitosti uchýlil kvůli neochotě mnohých států v Radě akceptovat uplatnění i na čistě vnitrostátní spory. Přeshraničnost je však oslabena možností soukromých stran dohodnout se na vnitrostátním použití EPR. Státy doposud nedisponující podobným řízením mohou navíc umožnit použití EPR i ve vnitrostátních sporech, o takovém opatření je nutné informovat Komisi. Pro určení, zda se jedná o přeshraniční případ, je rozhodným kritériem bydliště nebo

102 103

Dokument AD\570852CS. Dokument A6-0240/2005.

47

obvyklý pobyt stran v různých členských státech104. Stálé bydliště má být určeno v souladu s čl. 59 a 60 nařízení Brusel I105. „Přeshraničnost“ řízení má být stanovena k okamžiku předložení žádosti o platební rozkaz soudu.

Zjednodušení, zavedení „jednostupňového“ řízení Změnu doznaly i náležitosti žádosti o vydání EPR (čl. 7). Změna spočívá v povinnosti žalobce popsat důkazy tvořící základ nároku (nárok musí přímo pramenit z popsaného důkazu), v původním znění stačilo žalobci popsat důkaz, který by mohl být použitelný na podporu nároku. Došlo tak ke zvýšení nároků na kvalitu důkazů poskytovaných žalobcem. Toto zpřísnění sleduje zvýšení ochrany žalovaného a umožnění zjednodušení řízení o vydání EPR. V souladu se stanoviskem výboru pro občanské svobody dochází ke změně na „jednostupňové“ řízení. Po podání návrhu na vydání EPR dochází rovnou k vydání evropského platebního rozkazu. Odpadá tak mezifáze výzvy k zaplacení a podávání žalobní odpovědi. Původní lhůta tři týdny, určená k podání odporu proti EPR, byla prodloužena na 30 dní. Lze usuzovat, že podání odporu je zcela dostačující formou obrany žalovaného, který takto dosáhne toho, aby platební rozkaz nenabyl právní moci a vykonatelnosti. „Dvoustupňová“ koncepce obrany žalovaného se jeví jako nadbytečná106. Toto zjednodušení a zrychlení řízení je reakcí na stanovisko výboru pro občanské svobody. Žalující strana je též povinna při podání návrhu na vydání EPR poskytnout soudu stručný popis důvodů zakládajících mezinárodní soudní pravomoc soudu, v těch případech, kdy strana žalovaná nemá bydliště ve státě soudu.

Zrušení doložky vykonatelnosti V kapitole 3.1.5. věnované Zelené knize jsem se zabýval možnostmi uznání a výkonu EPR. Uvedl jsem, že není nutné podstupovat řízení podle Bruselského nařízení I., ale je možné si nechat EPR osvědčit jako evropský exekuční titul podle nařízení Evropského

104 Definice přeshraničních sporů převzata ze čl. 2 směrnice Rady (ES) 2003/8/ES. Tento názor vyjádřila i Rada ve svém stanovisku k návrhu Komise. 105 Čl. 59: Pro posouzení, zda má strana řízení bydliště na území členského státu, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nemá-li strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu. Čl. 60: U právnických osob se „bydlištěm“ rozumí místo, kde leží sídlo nebo ústředí nebo hlavní provozovna. 106 MACUR, Josef. Platební rozkaz v civilním procesu České republiky a zemí Evropské unie. Právní rozhledy, 2002, č. 5.

48

parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004. Návrh výboru pro právní záležitosti jde dále a umožňuje uznání a výkon EPR bez dalšího, tedy i bez nutnosti jeho ověření za evropský exekuční titul. Evropský platební rozkaz se tak stává jakýmsi evropským exekučním titulem sui generis (čl. 19). Byl zde zohledněn názor výboru pro občanské svobody týkající se vykonatelnosti EPR navrhující zrušení doložky vykonatelnosti („abolition of exequatur“)

Další opatření k urychlení řízení Mezi další změny směřující ke zrychlení a usnadnění řízení patří umožnění doručení platebního rozkazu elektronickými prostředky jako je fax nebo elektronická pošta. V obou případech se vyžaduje doručení s potvrzením o datu převzetí, které žalovaná strana podepíše a zašle zpět. Jeden z pozměňovacích návrhů si klade za cíl vyjádřit charakter řízení o EPR jako zkráceného, stanovením lhůty, určené soudu k ukončení řízení. Tento návrh se však netýká vlastního textu článků, ale směřuje do odůvodnění nařízení. Není tak právně závazný, z důvodu zachování účelu nařízení by přesto soudy měly usilovat o dokončení celého řízení v tříměsíční lhůtě.

3.5.3. Pozměňovací návrhy poslanců

Plenární zasedání Evropského parlamentu diskutovalo nad návrhem Komise ve znění pozměňovacích návrhů vypracovaných zpravodajkou výboru pro právní otázky Arlene McCarthy. Tato poslankyně, zastupující v Evropské parlamentu sdružení sociálních demokratů (PSE), byla nejaktivnějším poslancem i při dalším projednávání nařízení o zavedení EPR. Ve skupině s několika dalšími poslanci vypracovala celou řadu pozměňovacích návrhů, společně s návrhy výboru pro právní záležitosti se jejich celkový počet vyšplhal na číslo 76107. Změny se týkají celého původního návrhu a téměř každého článku, znění navržené Komisí je změněno téměř ve všech důležitých bodech. Hlavní změny učiněné v poslaneckých pozměňovacích návrzích jsou následující:

Další omezení věcného rozsahu EPR podle poslaneckých návrhů nelze vydat v případě, kdy odpovědnost za škodu

107

Pozměňovací návrhy v dokumentu AM\568952CS.

49

nese stát a škoda se stala při výkonu státní moci108 (čl. 2 odst. 1). Dalším omezením je vyloučení nároků vzniklých z mimosmluvních závazků. Ty mimosmluvní závazky, které byly dohodou uznány a ty, které se vztahují na zaplacené dluhy vzniklé ze společného vlastnictví majetku, jsou nadále vymahatelné pomocí evropského platebního rozkazu (čl. 2 odst. 2 písm. d)).

Možnost rozhodnout pouze o části nároku Soud by měl podle nového čl. 10 možnost rozhodnout platebním rozkazem pouze v tom rozsahu, ve kterém nárok vyhovuje požadavkům nařízení (částečný platební rozkaz). O této skutečnosti je nutné vyrozumět žalující stranu, soud současně poskytne žalobci lhůtu k přijetí, či odmítnutí takového částečného platebního rozkazu. Pokud žalobce ve lhůtě neodpoví nebo návrh soudu odmítne, je návrh na vydání EPR zamítnut v plném rozsahu. V souvislosti s touto změnou jsou v čl. 11 rozvedeny okolnosti, při nichž je žádost zamítnuta. Zamítnutí žádosti nebrání možnosti podat nový návrh na vydání EPR.

Doručování Byla navržena nová úprava doručování platebního rozkazu. Došlo k převzetí úpravy doručování z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004. V tomto nařízení jsou stanoveny minimální procesní požadavky na doručení, které musí splnit každé rozhodnutí ucházející se potvrzení za evropský exekuční titul. Tento pozměňovací návrh má zajistit, aby vydaný EPR automaticky splňoval požadavky pro evropský exekuční titul. Reaguje tak na pozměňovací návrh zprávy výboru pro právní záležitosti, směřující ke zrušení doložky vykonatelnosti. Soud zajistí doručení EPR žalované straně v souladu s vnitrostátními právními předpisy, je přitom povinen dodržet minimální požadavky na doručování podle čl. 13-15. V Čl. 13 se jedná o osobní doručení, doručení poštou a elektronické doručení. V těchto případech musí být přítomen důkaz o převzetí žalovanou stranou, nebo důkaz o odmítnutí převzetí EPR. Převzetí nebo odmítnutí převzetí musí být datováno. Čl. 14 umožňuje doručení bez důkazu převzetí žalovanou stranou, toto doručení je možné pouze v případě, je-li adresa žalovaného s jistotou známa. Čl. 15 dovoluje způsoby popsanými v článcích 13 a 14 doručit též zástupci žalované strany.

108

V právním řádu ČR je taková odpovědnost státu upravena z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

50

Podání odporu Po doručení platebního rozkazu podle nového čl. 16 má žalovaný 30 dnů na zaslání odporu soudu, který rozkaz vydal. V odporu uvede pouze, že uplatňovaný nárok napadá, důvody vedoucí ke zpochybnění udávat nemusí. Pro podání odporu se využije standardního formuláře z přílohy, forma může být listinná i elektronická. Soudy jsou však zároveň vyzvány k zohlednění jakékoli jiné písemné formy odporu, je-li jasně vyjádřena. Odpor musí být podepsán žalovanou stranou nebo jejím zástupcem. V případě elektronické podoby je nutné vyhovět požadavkům směrnice 1999/93/EC, o zásadách Společenství pro elektronické podpisy109. Po včasném podání odporu pokračuje soud automaticky podle vnitrostátních procesních předpisů pro běžné řízení. Zůstává tu však oprávnění žalující strany požádat při návrhu na vydání platebního rozkazu o zastavení řízení v případě podání odporu. Žalobce má být informován o podání odporu a o každém převedení do běžného řízení.

Vykonatelnost a výkon Novou úpravu doznala i vykonatelnost EPR v čl. 18 nařízení, změna souvisí s návrhem na zrušení doložky vykonatelnosti (čl. 19) ve zprávě výboru pro právní záležitosti. Soud po marném uplynutí lhůty k podání odporu bez prodlení prohlásí platební rozkaz za vykonatelný. Otázky samotného výkonu se řídí právním řádem členského státu, kde má být platební rozkaz vykonán. V případě výkonu v jiném členském státě než je stát původu, je třeba soudu předložit kopii evropského platebního rozkazu, který byl prohlášen za vykonatelný soudem původu a obstarat jeho překlad do úředního jazyka členského státu výkonu. Otázku zamítnutí výkonu nově upravuje čl. 22. Hlavním důvodem pro odepření výkonu je překážka res iudicata. Čl. 23 reaguje na vztah výkonu EPR při současném napadení EPR podle čl. 20 (přezkoumání ve výjimečných případech bývalý čl. 11 odst. 4). V těchto situacích je soud státu, kde je napadený evropský platební rozkaz vymáhán, oprávněn k : ➔

omezení řízení o výkonu rozhodnutí na ochranná opatření;

➔

podmínění výkon rozhodnutí na základě podmínek, které stanoví;

➔

za výjimečných okolností k zastavení řízení.

Soud zváží provedení výše uvedených opatření pouze k žádosti povinné strany. 109 U nás byla směrnice transponována zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých zákonů.

51

Pro určení státu, jehož soudy jsou pravomocné v tom kterém sporu, se použijí příslušná pravidla právních předpisů Společenství, zejména nařízení (ES) č. 44/2001. V případě, kdy je žalovanou stranou spotřebitel, mají pravomoc pouze soudy ve členském státě, v němž má spotřebitel sídlo ve smyslu čl. 59 nařízení Brusel I.

Úprava lhůt Pro účely výpočtu časových lhůt platí nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny. Nařízení bylo přijato především pro stanovení přesných pravidel pro lhůty, data a termíny udávaných v aktech Rady a Komise. Důležitými pravidly pro účely nařízení o EPR v tomto nařízení jsou: ➔

čl. 2 odst. 4: Připadne-li poslední den lhůty určené jinak než podle hodin na svátek, neděli nebo sobotu, skončí tato lhůta uplynutím poslední hodiny následujícího pracovního dne;

➔

čl. 2 odst. 1: Je-li pro lhůtu vyjádřenou ve dnech, týdnech, měsících nebo letech rozhodující okamžik, kdy událost nastala nebo kdy byl úkon proveden, pak se den, během nějž tato událost nastala nebo tento úkon byl proveden, do dané doby nezapočítá;

➔

čl. 2 odst. 2 písm. b): Lhůta určená podle dnů počíná na začátku první hodiny prvního dne a končí uplynutím poslední hodiny posledního dne lhůty;

Toto nařízení Rady stanoví povinnost každého členského státu poskytnout seznam státních svátků Komisi, ta jej zveřejňuje v úředním věstníku Evropských společenství.

Informační povinnost států a Komise Nové články 28 a 29 stanovily povinnost států spolupracovat při poskytování informací o orgánech příslušných k vydávání, výkonu a přezkumu EPR. O těchto otázkách státy informují Komisi, ta obdržené informace zveřejní v úředním věstníku a prostřednictvím evropské soudní sítě v občanských a obchodních věcech ustanovené v souladu s rozhodnutím Rady (ES) č. 2001/470/ES110. Komise byla pověřena po dobu pěti let od vstupu nařízení v platnost monitorovat fungování platebního rozkazu a poté na základě získaných poznatků vypracovat zprávu.

110 Evropská soudní síť pro obchodní a občanské věci dostupná z: http://ec.europa.eu/civiljustice/index_cs.htm.

52

3.5.4. Přijetí postoje Evropského parlamentu v prvním čtení Evropský parlament přijal postoj v prvním čtení dne 13. prosince 2005 na plenárním zasedání ve Štrasburku111. Přijatý legislativní text zohlednil veškeré pozměňovací návrhy obsažené ve zprávě výboru pro právní záležitosti a změny navržené skupinou poslanců pod vedením Arlene McCarthy. Rozsah nařízení se v důsledku těchto změn rozrostl na 33 článků. Původní návrh Komise doznal při projednávání v parlamentu celou řadu podstatných změn. Jedná se hlavně o omezení aplikace pouze na přeshraniční spory, zavedení „jednostupňového“ řízení, zrušení doložky vykonatelnosti atd. Ve fázi prvního parlamentního čtení se odbyla většina podstatných změn návrhu nařízení112.

3.6. Postoj Komise a Rady ke změnám učiněným v Evropském parlamentu Komise s určitými výhradami v zásadě souhlasila se všemi změnami provedenými při prvním čtení v EP a přijala pozměněný návrh nařízení, ve znění parlamentních změn113. Také akceptovala omezení využití EPR pouze na přeshraniční spory. Vytkla však definici přeshraničního sporu a použití termínu „členský stát“ jako místo sídla nebo obvyklého sídla stran. Takto nastavená definice podle názoru Komise znamená, že postup pro evropský platební rozkaz nemohou použít žalující strany mající své sídlo či pobyt mimo EU. A také skutečnost, že jej nelze použít proti žalovaným stranám se sídlem mimo EU v určitých případech, kdy jsou podle Bruselu I příslušné soudy EU. Podobný problém s termínem „členský stát“ spatřovala Komise i v úpravě doručování EPR.

Rada

přijala

téměř

všechny

pozměňovací

návrhy

učiněné

Evropským

parlamentem. V některých případech však rozbory lingvistů a právních expertů Rady ukázaly potřebu určitých úprav textu. Přestože se jednalo pouze o opravy technického rázu, nemohla Rada z důvodu těchto úprav přijmout nařízení ve znění navrženém Parlamentem. Proto Rada 111 112 113

Dokument č. P6_TA(2005)0499. Přehled změn jednotlivých článků je obsažen v příloze diplomové práce. KOM (2006) 57 ze dne 7. února 2006.

53

přijala dne 27. června 2006 jednomyslně svůj společný postoj114 k návrhu nařízení o zavedení evropského platebního rozkazu. Podle čl 251 odst. 2 SES se Komise vyjádřila ke společnému postoji Rady a své souhlasné stanovisko115 zaslala EP a Radě dne 4. července 2006.

3.7. Druhé čtení v Evropském parlamentu Společný postoj Rady byl oznámen na červencovém plenárním zasedání Evropského parlamentu. Od tohoto data začala Parlamentu běžet tříměsíční lhůta k reakci na společný postoj116. Evropský parlament prodloužil tuto lhůtu podle čl. 251 odst. 7 na čtyři měsíce. Výbor pro právní záležitosti a zpravodajka Arlene McCarthy byli vyzváni k zhodnocení společného postoje a k vypracování doporučení pro druhé čtení. Výbor v návrhu doporučení pro druhé čtení konstatoval117, že Rada dostatečně zohlednila pozměňovací návrhy EP z prvního čtení. Proto navrhuje soustředit se pouze na preambuli a formuláře v příloze. Dne 5. října 2006 bylo výborem schváleno konečné doporučení pro druhé čtení118. Byly navrženy pouze tři pozměňovací návrhy. Hlavní změna spočívala v definici přeshraničního případu. Výbor uznal výše uvedený argument Komise, týkající se použití termínu „členský stát“ v souvislosti se sídlem nebo obvyklým sídlem stran sporu. Pozměňovacím návrhem byl pojem „členský stát“ v čl. 3 odst. 1 nahrazen slovem „stát“. Tato změna by umožnila využití platebního rozkazu žalující stranou mající své sídlo či pobyt mimo EU a naopak i použití EPR vůči straně sídlící mimo EU, v případě, že je založena pravomoc soudu určitého členského státu EU. Další dva návrhy směřovaly k úpravě příloh a formulářů.

Dne 25. října 2006 Evropský parlament na plenárním zasedání ve Štrasburku hlasoval ve druhém čtení o přijetí postoje k nařízení, kterým se zavádí řízení o EPR. V závěrečném hlasování odsouhlasil parlament pouze dvě změny společného postoje Rady. V reakci na příspěvky zpravodajky Arlene McCarthy a předsedkyně Rady EU z rozpravy před hlasováním zamítl EP změnu čl. 3 odst. 1. Evropský platební rozkaz tak zůstal použitelný pouze pro strany uvnitř EU. Byly tak přijaty pouze dva pozměňovací návrhy, nemající žádný podstatný 114 7535/3/2006 – C6-0227/2006. 115 KOM(2006) 374. 116 V zásadě lhůta začíná běžet od pondělí toho týdne, kdy probíhá plenární zasedání. Cit.: Co-decision guide. Dostupný z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/2004/4/29/Codecision%20guide.pdf. 117 JURI_PR(2006)376758. 118 Dokument P6_A(2006)0316.

54

vliv na podobu nařízení. Komise ve svém stanovisku podle čl. 251 odst. 2 SES ze dne 6. prosince 2006119souhlasila s oběma pozměňovacími návrhy učiněnými během druhého čtení v EP. Taktéž Rada přijala dne 11. prosince 2006 kvalifikovanou většinou všechny změny navržené Evropským parlamentem120. Tímto tedy došlo k završení celého legislativního procesu. Konečná verze návrhu byla podepsána prezidentem Evropského parlamentu a předsedou Rady dne 12. prosince 2006 jako nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu. Nařízení bude účinné od 12. prosince 2008. Výjimku tvoří články 28, 29, 30, 31, které nabudou účinnosti dne 12. června 2008.

3.8. Formuláře V průběhu legislativního procesu se výrazně změnily též formuláře používané ke komunikaci se soudem, původně obsažené v přílohách 1, 2, 3. Během popisu jednotlivých fází přijímání evropského platebního rozkazu jsem se této otázce nevěnoval. Formuláře se postupně měnily v důsledku změn jednotlivých článků. Hlavní změnu doznala jejich úprava během prvního čtení v EP, v důsledku zásadní přeměny řízení dvoustupňového na jednostupňové. V konečné podobě nařízení jsou již formuláře obsaženy v přílohách č. 1-7a označeny písmeny A-G. Příloha č. 1 obsahuje formulář A určený k podávání žádosti o vydání EPR (čl. 7 odst. 1), každá žádost musí obsahovat tyto náležitosti: ➔

označení příslušného soudu, stran, případně zástupců;

➔

odůvodnění příslušnosti soudu, důvod přeshraniční povahy případu;

➔

popis důkazních prostředků podporujících nárok;

➔

popis jistiny a okolností zakládajících nárok, požadovaný úrok, smluvní pokuty, může být požadována i náhrada nákladů (soudní poplatky atd.);

➔

nepovinný je údaj, jakým způsobem budou placeny soudní poplatky.

Formulář A obsahuje dodatek 2, pomocí něhož může žalobce vyjádřit svůj nesouhlas s pokračováním řízení po podaném odporu (čl. 7 odst. 4). Formulář B obsažený v příloze č. 2 je určen k doplnění a opravě návrhu v případě, neobsahuje-li náležitosti podle čl. 7 (čl. 9 odst. 1). Soud vyzve žalovaného, aby tyto 119 120

Dokument KOM (2006) 797. Dokument C/06/343.

55

nedostatky doplnil. Formulář C slouží ke komunikaci mezi soudem a žalobcem, jestliže se soudu jako opodstatněná jeví pouze část nároku (čl. 10 odst. 1). Prostřednictvím formuláře D z přílohy č. 4 vyrozumí soud žalovaného o odmítnutí návrhu na vydání EPR (čl. 11 odst. 1). Evropský platební rozkaz se vydává a doručuje žalobci i žalovanému ve formě formuláře E z přílohy č. 5. Formulář F obsahuje kolonky pouze pro označení dvou povinných. EPR tak lze zřejmě uložit povinnost plnit pouze dvěma osobám. Žalovaný obdrží s EPR též poučení o svých dalších možnostech. Předně je poučen o možnosti buď zaplatit nárokovanou částku, nebo podat do 30 dnů odpor a dále, že nebude-li v této lhůtě odpor podán, stane se EPR vykonatelný. Žalovaný je informován i o pokračování řízení v případě podání odporu. Není mu však sděleno, zda žalující strana využila možnosti požádat o nepokračování řízení podle čl. 7 odst. 4. Samotný odpor je upraven v příloze č. 6 jako formulář F. Poslední příloha č. 7 obsahuje formulář G-prohlášení o vykonatelnosti (čl. 18 odst. 1). Tento formulář byl doplněn v souvislosti se zrušením doložky vykonatelnosti. Neprodleně po marném uplynutí lhůty k podání odporu prohlásí soud původu EPR za vykonatelný a prohlášení o vykonatelnosti zašle soud žalobci. Takovému EPR je bez dalšího zajištěn výkon v jakémkoli členském státě Evropské unie s výjimkou Dánska. Formuláře musí být vyplněny v jazyce nebo v jazycích přijímaných soudem, kterému jsou zasílány. Formuláře jsou k dispozici ve všech jazykových mutacích.

56

4. Srovnání tuzemské a komunitární úpravy platebního rozkazu V poslední části diplomové práce se budu zabývat hlavními rozdíly mezi úpravou vnitrostátního platebního rozkazu podle z. č. 99/1963 Sb, občanský soudní řád a evropského platebního rozkazu upraveného nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu.

4.1. Územní a věcná působnost Zatímco evropský platební rozkaz je jako komunitární nástroj použitelný ve všech členských státech EU (výjimkou je Dánsko), je tuzemská úprava aplikovatelná pouze při řízení před českými soudy. Věcná působnost vymezuje okruh případů, které spadají pod obě úpravy. Okruh věcné působnosti EPR je vymezen v čl. 2 až 4 nařízení. Vztahuje se na věci obchodní a občanské. Výslovně jsou vyloučeny věci daňové, celní či správní věci a nároky vůči státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci („acta iure imperii“). Z okruhu občanských a obchodních věcí jsou vyjmuty: majetková práva vyplývající z manželských vztahů, závěti a dědictví, úpadku, vyrovnání a podobných řízení; sociální zabezpečení. Tyto druhy sporů jsou z rozsahu nařízení vyjmuty v podstatě proto, aby se na určování mezinárodní soudní pravomoci dalo beze zbytku použít nařízení Brusel I. Taktéž jsou vyloučeny spory vzniklé porušením mimosmluvních závazků s výjimkou těch, které se staly předmětem dohody mezi stranami nebo byly uznány jako dluh, nebo se jedná o peněžité nároky vyplývající ze spoluvlastnictví. Jak bylo uvedeno v části o evropské úpravě, lze k interpretaci pojmů v čl. 2 a 3 nařízení použít odbornou literaturu i judikaturu týkající se nařízení Brusel I. (resp. Bruselské úmluvy).

Tuzemský platební rozkaz má mnohem širší věcný rozsah. Může být vydán ve všech věcech, kde je dána pravomoc českých soudů (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). To znamená věci vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů. Z rozhodování soudů jsou samozřejmě vyloučeny věci veřejnoprávní, není-li jim zákonem takové

57

rozhodování svěřeno121. Český platební rozkaz lze vydat při nárocích na škodu způsobenou státem při výkonu státní moci a to za podmínky splnění § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Stejně jako u EPR nelze tedy platební rozkaz podle o. s. ř. vydat o nárocích ze sociálního zabezpečení. Výjimku tvoří rozhodování sporů o vzájemném vypořádání dávky důchodového pojištění a důchodového zabezpečení mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky podle § 9 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a rozhodování sporů podle § 9 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Platebním rozkazem podle o. s. ř. je možné rozhodnout ve věcech vyplývajících z manželských vztahů, závětí a dědictví, úpadku, vyrovnání, za předpokladu, že v žalobě je uplatněna konkrétní částka a nárok žalobce vyplývá ze skutečností uvedených v žalobě. V těchto případech však nepřipadá vydání platebního rozkazu příliš v úvahu. Český platební rozkaz lze vydat jak při porušení smluvní, tak mimosmluvní povinnosti122. Podmínkou zůstává požadavek, že nárok vyplývá z tvrzených skutečností. Stejně jako český musí i návrh na evropský platební rozkaz znít na konkrétní a splatnou finanční částku v určité měně. Naopak EPR není svázán zásadou samosoudcovského obsazení soudu. Z toho plyne, že EPR je aplikovatelný na pracovněprávní spory a ne jak je tomu u vnitrostátní úpravy, pouze na uplatnění nároku zaměstnance na pracovní odměnu proti zaměstnavateli. Vydání evropského platebního rozkazu je vázáno na podmínku přeshraničního charakteru sporu. Jako podmínka přeshraničnosti je v čl. 3 uvedeno, že alespoň jedna strana má bydliště nebo místo obvyklého pobytu (domicil123) v jiném členském státě, než je členský stát soudu. Pro určení bydliště se použijí čl. 59 a 60 nařízení Brusel I. Při zkoumání, zda má účastník řízení domicil na území určitého státu, používá soud práva tohoto státu. Pro domicil právnické osoby je určující místo sídla nebo ústředí nebo hlavní provozovny.

4.2. Mezinárodní pravomoc Pokud je podle nařízení Brusel I. dána mezinárodní pravomoc českého soudu, může

121 122 § 123

To vylučuje věci daňové, celní, správní. Platebním rozkazem nelze rozhodnout spor o náhradu škody, je-li nutné uvažovat o použití § 441 nebo 450 o. z. U fyzických osob se jedná o trvalý pobyt.

58

případný žalobce po úvaze využít komunitární úpravy o EPR nebo zkrácené řízení upravené v občanském soudním řádu. Do těchto úvah musí zahrnout specifika české úpravy, hlavně nemožnost doručit platební rozkaz do ciziny i specifika pravomoci podle Bruselu I. Obecná pravomoc Bruselu I. (určená domicilem žalovaného) může být totiž v určitých případech nahrazena pravomocí alternativní I. a II. (čl. 5, 6, 7), pravomocí speciální (čl. 8–21), případně pravomocí založenou dohodou stran (čl. 23). V těchto situacích se může stát, že žalovaný bude domicilován mimo území ČR a je tak téměř s jistotou vyloučena možnost doručit mu tuzemský platební rozkaz. Navíc, i kdyby se platební rozkaz podařilo doručit např. na pracovišti a následně by se u pravomocného rozkazu objevila potřeba jeho výkonu v jiné členské zemi EU, nedalo by se použít nařízení o evropském exekučním titulu124. Je tedy nutné využít EPR a v těch případech, které jsou z aplikace vyloučeny, zahájit běžné soudní řízení. Jestliže se nejedná o přeshraniční spor (domicil stran ve stejném státě), není možné uvažovat o řízení o EPR a bude nutné zahájit standardní zkrácené řízení podle o. s. ř. V případě potřeby vykonatelnosti takto vydaného rozhodnutí v jiném členském státě se použije nařízení č. 805/2004, o evropském exekučním titulu. Z textu nařízení i z diskuze vedené v průběhu nařízení plyne, že EPR není použitelný, pokud nejsou obě strany sporu domicilovány v odlišných členských státech EU. Pokud je tedy žalobce z nečlenského státu EU a je založena mezinárodní pravomoc českého soudu, lze vydat pouze český platební rozkaz. Stejně tak použití EPR vůči straně sídlící mimo EU, v případě, že je založena pravomoc soudu určitého členského státu EU, nepřichází v úvahu. Je třeba též uvést, že úprava EPR obsahuje u nároků ze spotřebitelských smluv výlučnou pravomoc soudů domicilu spotřebitele.

4.3. Návrh na vydání (evropského) platebního rozkazu Řízení o EPR se zahajuje na návrh žalobce podaný s využitím vzorového formuláře125. Tyto formuláře mají zajistit lepší přístup k řízení a usnadnit komunikaci se stranami. Jsou navrženy tak, aby umožnily svoje automatické zpracování ve státech, kde je to umožněno (např. německé on-line řízení). Výčet nutných náležitostí je stanoven ve čl. 7 odst. 2, v

124 Nebyla by splněna podmínka v čl. 6 odst. 1 písm. d): Rozhodnutí bylo vydáno v členském státě, ve kterém má dlužník bydliště ve smyslu článku 59 nařízení (ES) č. 44/2001. 125 Formulář A, přílohy I nařízení.

59

podstatě je shodný s úpravou náležitostí rozkazní žaloby v o. s. ř. Specifikem návrhu na vydání EPR je nutnost odůvodnit příslušnost soudu (podle nařízení Brusel I.) a definovat v čem je spatřován přeshraniční prvek případu. V nařízení je upravena možnost žalobce sdělit soudu, že v případě podaného odporu nesouhlasí s převedením sporu do běžného civilního řízení126. Tuto skutečnost může žalobce oznámit soudu i dodatečně a to až do vydání EPR. Tato možnost v o. s. ř. chybí a dalo by se uvažovat o jejím zavedení127. Úprava doručování v nařízení umožňuje podat návrh na vydání EPR jakýmikoli prostředky dostupnými podle vnitrostátního právního řádu soudu, který o EPR rozhoduje (§ 42 o. s. ř. ). Je třeba dodat, že návrh na vydání EPR musí být podán v úředním jazyku soudu.

4.4. Rozhodování o návrhu Nařízení ve svém čl. 6 odst. 2 (náležitosti návrhu) hovoří o nutnosti uvést žalobní důvod včetně popisu okolností, kterých se žalobce dovolává jako základu nároku, a také povinnosti popsat důkazní prostředky podporující nárok. Občanský soudní řád v § 172 odst. 1 pouze uvádí, že nárok musí vyplývat ze skutečností v žalobě128. Obě úpravy jsou tak v podstatě shodné a obsahují stejný tzv. bezdůkazní model, bez nutnosti poskytnutí důkazů. Soud zkoumá návrh z hlediska splnění podmínek a EPR vydává „co nejdříve“129. Pokud návrh není zjevně neopodstatnělý nebo nepřípustný, avšak nesplňuje formální požadavky, poskytne soud žalovanému lhůtu k doplnění nebo opravení návrhu podle svého uvážení130. O. s. ř. stanoví pro nedostatky rozkazní žaloby téměř shodný postup v § 43. Podle obou úprav dochází v případě nedoplnění nebo neodstranění chyb k odmítnutí návrhu. Ani proti jednomu rozhodnutí o odmítnutí návrhu není možný opravný prostředek131. Komunitární úprava nespojuje s tímto odmítnutím účinky res iudicata, žalobce se svého nároku může

126 127

Tato žádost je součástí přílohy I. V nařízení má toto ustanovení větší opodstatněnost než by mělo v případě zavedení do o. s. ř. Žalobci umožňuje vyhnout se případnému nákladnému a zdlouhavému přeshraničnímu řízení. 128 Závěr, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem předpokládá, takové vylíčení skutkových okolností, aby bylo možno posoudit jaký právní nárok je uplatňován (jaký předpis, normu použít). Zároveň musí být z hlediska hypotézy uvažované normy žalobcem tvrzeny všechny skutečnosti (popsány důkazy), s nimiž tato norma spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. 129 Čl. 8 a čl. 12 nařízení. 130 Formulář B, příloha II. 131 Čl. 11 odst. 2 nařízení resp. § 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

60

domáhat dalším návrhem na vydání EPR případně i jinak dle vnitrostátního práva132. Z povahy EPR plyne, že o návrhu na jeho vydání by v českých podmínkách měl z pravidla rozhodnout justiční čekatel, soudní tajemník, popřípadě vyšší soudní úředník. K zajištění takové pravomoci těchto osob je však zapotřebí novelizovat vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb.133, respektive z. č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících. Podle české právní úpravy je

proti rozhodnutí výše uvedených osob možný opravný

prostředek, o kterém rozhoduje předseda senátu. Nařízení ve svém bodu odůvodnění č. 18 uvádí možnost přezkumu rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a to proběhne-li u soudu stejného stupně. Pokud tedy budou ony novelizace provedeny, bude proti zamítnutí návrhu na vydání EPR, vydanému justičním čekatelem, soudním tajemníkem nebo vyšším soudním úředníkem možné předsedovi senátu podat opravný prostředek. Nařízení umožňuje soudu rozhodnout o návrhu evropským platebním rozkazem v tom rozsahu, ve kterém uvedené skutečnosti odůvodňují uplatňovaný nárok134. Nařízení tak umožňuje vydat částečný platební rozkaz. O této skutečnosti je žalobce informován prostřednictvím formuláře135, žalobce se musí v soudem stanovené lhůtě vyjádřit. Pokud s návrhem souhlasí, vydá soud EPR pouze pro část nároku, osud zbytku nároku se řídí vnitrostátním právem. Pokud se žalobce nevyjádří nebo částečný EPR odmítne, soud návrh na vydání evropského platebního rozkazu v plném rozsahu odmítne. Částečný platební rozkaz je možné vydat, nepřizná-li soud žalobci nárokovanou částku v plné výši, nebo shledá-li že k plnění nejsou povinni všichni žalovaní. V rámci českého civilního procesu se jedná o doposud nevídanou věc. Občanský soudní řád umožňuje rozhodnout ve věci platebním rozkazem, pouze pokud lze žalobě vyhovět v plném rozsahu. V případě novelizace tuzemského rozkazního řízení by změna umožňující částečný platební rozkaz stála za úvahu. Na rozdíl od českého platebního rozkazu obsahuje evropská úprava také lhůtu, ve které by měl soud rozhodnout. V čl. 12 odst. 1 stojí „vydá soud evropský platební rozkaz co nejdříve, obvykle do 30 dnů od podání návrhu“. Nedodržení lhůty však nemá žádné následky, pouze zvýrazňuje charakter zkráceného řízení.

4.5. Doručování 132 133 134 135

Čl. 11 odst. 3. Vyhláška o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Čl. 10 odst. 1. Formulář C, příloha III.

61

Nařízení obsahuje pouze minimální standardy doručování evropských platebních rozkazů. Vlastní úprava doručování EPR je ponechána na členských státech a jejich právních řádech, a to za předpokladu, že splnění minimálních požadavků v čl. 13, 14, 15 nařízení (viz. str. 52). V rámci řízení před českými soudy budou zřejmě EPR doručovány žalovaným podobně jako platební rozkazy podle občanského soudního řádu, tedy do vlastních rukou. Je však třeba zohlednit i specifika EPR. Například zatímco u českého platebního rozkazu je doručení do ciziny vyloučeno, je u EPR při jeho přeshraničnímu charakteru často nezbytné136. Zřejmě bude nutné přijmout novelu občanského soudního řádu, která upraví doručování EPR a zároveň upraví i stávající podobu tuzemského platebního rozkazu. Tato novela o. s. ř. by měla umožnit doručení obou podob platebních rozkazů žalovanému do jiného členského státu EU137 a také možnost jejich náhradního doručení s následnou možnou fikcí doručení138. V nařízení není upraveno, co se stane s EPR v případě, nepodaří-li se jej doručit všem žalovaným. Podle o. s. ř. nepodaří-li se doručit i jen jednomu žalovanému, zruší soud platební rozkaz v plném rozsahu. U obou institutů navrhuji při doručování rozlišovat situace, kdy jsou žalovaní ve výroku platebního rozkazu zavázáni k plnění společně a nerozdílně a případy, kdy je každému stanovena konkrétní samostatná částka. Pokud jsou povinní zavázáni společně a nerozdílně jedná se totiž o procesní nerozlučné společenství a bude tak nutné účinně doručit všem nerozlučným společníkům. Pokud se však nejedná o plnění společné a nerozdílné, neměl by nedostatek doručení jednomu žalovanému, znamenat zrušení platebního rozkazu vůči těm, kterým se doručit podařilo.

4.6. Odpor Konstrukce odporu je v obou úpravách stejná, jedná se o procesní obranu žalovaného. Je to jediná možnost jak vyloučit právní moc a vykonatelnost u vydaného platebního rozkazu. Podle obou úprav neznamená nedostatek odůvodnění důvod k odmítnutí odporu. Nařízení 136 Jak již bylo uvedeno, nařízení Brusel I. může založit mezinárodní pravomoc českých soudů i v případě, kdy je žalovaný domicilován v jiném členském státě. Nastala by tak nutnost doručit platební rozkaz žalovanému do jiného členského státu. 137 Pokud se ukáže nutnost doručit EPR do jiné země EU, bude nutné postupovat v souladu s nařízením Rady č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností v občanských a obchodních věcech. 138 Nařízení umožňuje doručení uložením v čl. 14 odst. 1 písm. d).

62

umožňuje využít k podání odporu formulář F připravený v příloze IV, který je žalovanému doručován společně s platebním rozkazem. Soud je ale povinen zohlednit jakékoli jiné písemné formy odporu139, pokud je z nich patrno, že se jedná o odpor. V této situaci bude soud postupovat podle § 41 odst. 2 o. s. ř. a posoudí nesprávně označený úkon podle jeho obsahu. Zatímco evropská úprava stanoví 30-ti denní lhůtu k podání odporu, u tuzemské je nastavena pouze lhůta 15-ti denní. Delší lhůta je odrazem té skutečnosti, že EPR bude velmi často nutné doručit do ciziny. Je třeba mít na paměti, že úprava lhůt pro účely EPR nebyla svěřena vnitrostátní úpravě, ale řídí se nařízením Rady (EHS, Euratom) č. 1182/1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny140. Pravidla pro určování běhu lhůt se však téměř neliší. Obě lhůty jsou lhůtami procesními, začínají proto běžet od okamžiku doručení a k zachování lhůty stačí, je-li ve lhůtě odevzdáno orgánu, který má povinnost doručit jej soudu (podle nařízení „odpor musí být soudu odeslán do 30 dnů od doručení“). Je-li posledním dnem této lhůty sobota, neděle nebo státní svátek, skončí tato lhůta následujícího pracovního dne. Nařízení č. 1182/1971 navíc upozorňuje, že státní svátky, které je nutno vzít do úvahy, jsou svátky členského státu, v němž se nachází soud. Účinky včas podaného odporu jsou pro obě úpravy platebních rozkazů stejné, dochází ke zrušení platebního rozkazu a k nařízení jednání ve věci. Po zrušení EPR se následující řízení řídí plně vnitrostátním právem. Jednání ve věci však není nařízeno, využijeli žalobce možnosti čl. 7 odst. 4 a požádá o nepřevedení věci do běžného občanského řízení, pokud bude podán odpor. Důsledky se řídí vnitrostátní právní úpravou. To se může jevit jako problém, neboť český proces podobnou možnost žalobce v rozkazním řízení nezná, není tedy zcela jasné, jaké účinky nastanou, podá-li žalovaný odpor, zda tímto nevznikne překážka věci rozsouzené. Dalo by se snad uvažovat o postupu analogickém k ustanovení § 96 o. s. ř.141, ten upravuje zpětvzetí návrhu na zahájení řízení. Žádost žalobce podle čl. 7 odst. 4 by se pak vykládala jako žádost o automatické zpětvzetí návrhu v případě podání odporu, je to jakási odkládací podmínka zpětvzetí návrhu. Pokud by se postupovalo analogicky k § 96 o. s. ř., nedošlo by k nastolení překážky res iudicata. Vhodnější je však upravit tyto otázky novelizací občanského soudního řádu. 139 140 141

Bod odůvodnění č. 23. Bod odůvodnění č. 28. Podle § 96 odst. 4 se rozhoduje v případech, kdy bylo o žalobě rozhodnuto platebním rozkazem a ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než platební rozkaz nabyl právní moci (do skončení lhůty k podání odporu). Tato situace je však odlišná od případu podle čl. 7 odst. 4 nařízení.

63

U tuzemské úpravy je odpor nastaven tak, že podá-li ho jen jeden z žalovaných, zruší soud platební rozkaz v plném rozsahu. Zrušen v plném rozsahu je také, pokud odpor napadá platební rozkaz jen z části. U komunitárního platebního rozkazu nejsou upraveny následky podání částečného odporu, nebo co se stane s EPR, jestliže podá odpor pouze jeden z žalovaných. Co se týče částečného odporu, můžeme následky vyvozovat z formuláře F určeného k podání odporu. Podoba formuláře neumožňuje žalovanému uplatnit částečný odpor proti platebnímu rozkazu. Nařízení tak nepřipouští částečný odpor proti platebnímu rozkazu. Využije-li žalovaný jiného způsobu k podání odporu než formuláře a napadne platební rozkaz jen zčásti, zruší jej soud v celém rozsahu. V případě otázky zrušení EPR vůči všem žalovaným, pokud je odpor podán jen jedním z nich, je možné poukázat na možnost vydat částečný EPR (čl. 10). Lze se domnívat, že částečný EPR zůstane v platnosti vůči těm žalovaným, kteří nepodají odpor. To nepřipadá v úvahu, pokud jsou podle EPR povinni plnit společně a nerozdílně (nerozlučné společenství), v takových případech by odpor jednoho žalovaného rušil EPR i vůči ostatním účastníkům nerozlučného společenství. K uvedenému je třeba dodat, že formulář E, který soud použije k vydání EPR, obsahuje v části pro označení povinných kolonky pouze pro dva žalované. Z této skutečnosti lze usuzovat, že pomocí EPR lze žalovat pouze dva dlužníky.

4.7. Vykonatelnost a výkon V obou případech má marné uplynutí lhůty k podání odporu za následek právní moc a vykonatelnost platebního rozkazu. Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí tu splývají v jeden okamžik. Soud prohlásí EPR neprodleně za vykonatelný, k čemuž použije formulář G z přílohy VII a vykonatelný EPR zašle žalobci142. Díky zrušení doložky vykonatelnosti143 je takové rozhodnutí automaticky uznáno a vykonatelné v ostatních členských státech, aniž je nutná doložka vykonatelnosti a bez možnosti napadnout jeho uznání. Samotný výkon rozhodnutí se řídí vnitrostátními předpisy místa výkonu. Pokud je platební rozkaz vydán podle o. s. ř. a dojde k marnému uplynutí lhůty k podání odporu, stává se rozhodnutí pravomocným a vykonatelným. V případě nutnosti 142 143

Čl. 18 nařízení. Čl. 19 nařízení.

64

výkonu rozhodnutí v jiném členském státě EU, je možné nechat platební rozkaz osvědčit za evropský exekuční titul podle nařízení č. 805/2004, takto osvědčené rozhodnutí je bez dalšího vykonatelné v EU. Případně přichází do úvahy postupy uznání a výkonu podle nařízení Brusel I. Pokud nastane nutnost vykonat český či evropský platební rozkaz mimo státy EU, bude nutné postupovat v souladu s dvoustrannými smlouvami o právní pomoci, případně podle obecné zásady vzájemnosti.

4.8. Poplatky, náklady soudního řízení, zastoupení V čl. 25 nařízení je upravena tzv. poplatková neutralita řízení o EPR. Ta znamená, že poplatek za zkrácené řízení spolu s poplatkem za eventuální následné běžné řízení nebude vyšší než poplatek za běžné řízení bez předchozího rozkazního řízení. Stejným způsobem jsou stanoveny poplatky i u tuzemského rozkazního řízení, za jeden poplatek proběhne zkrácené i následné běžné řízení. EPR bude se vší pravděpodobností zpoplatněn stejně jako tuzemský platební rozkaz, tedy stejnou sazbou jako návrh na zahájení řízení. Co se týče nákladů řízení a jejich náhrady, může žalobce v návrhu na vydání EPR usilovat o jejich náhradu. Náklady zahrnují hlavně soudní poplatky, ale i náklady na případné právní zastoupení. Rozdíl zde oproti české úpravě spočívá v tom, že soud v EPR nerozhoduje o náhradě nákladů samostatným výrokem, ale ukládá jejich náhradu spolu s jistinou, úrokem, případně smluvní pokutou uplatněnou v návrhu. V nařízení není zmínka o možnosti odvolat se proti rozhodnutí jen, co se týče náhrady nákladů řízení. Pokud tak žalovaný nesouhlasí pouze s výší náhrady nákladů, nezbývá mu nic jiného než podat odpor proti celému rozkazu. Občanský soudní řád nabízí lepší řešení náhrady soudních nákladů při rozkazním řízení. Pokud povinný nesouhlasí s platebním rozkazem pouze v otázce náhrady nákladů řízení, podá odvolání pouze proti výroku o nákladech řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodne odvolací soud. Takové řešení je samozřejmě rychlejší a hospodárnější, než nařizovat jednání a až při něm zjišťovat stanoviska stran, jako je tomu v případě podání odporu. Jak o. s. ř., tak nařízení nevyžadují povinné právní zastoupení účastníka ve zkráceném řízení.

Z provedeného srovnání obou úprav vyplývá, že evropská úprava platebního je flexibilnější a neobsahuje taková omezení jako institut platebního rozkazu v občanském soudním řádu. Na druhou stranu je komunitární nástroj institutem novým s úpravou neúplnou 65

a vytrženou z kontextu. A právě skutečnost, že se otázky neřešené v nařízení budou řídit vnitrostátním právním řádem země soudu, je největším problémem. Specifické rysy evropského rozkazního řízení, které nemají ekvivalent v českém právním řádu, mohou způsobit problémy při vyplňování mezer evropské úpravy vnitrostátními ustanoveními. Zřejmě nebude možné přenechat řešení všech těchto potencionálních komplikací na soudní praxi a bude nutné přistoupit k novelizaci občanského soudního řádu, stejně jako tomu bylo v případě evropského exekučního titulu.

66

5. Závěr Právní úprava rozkazního řízení v České republice prošla dlouhým vývojem. Současná podoba institutu však zůstává v podstatných rysech neustále stejná a pomalu přestává plnit svou funkci účinného, zrychleného řízení. Hlavní příčinou současného stavu je nevyhovující doručování. Požadavek doručit platební rozkaz do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení má za následek zrušení velkého počtu platebních rozkazů z důvodů nedoručitelnosti. Pokud by bylo umožněno náhradní doručení platebních rozkazů, bylo by úspěšně doručeno mnohem větší množství těchto rozhodnutí, čímž by došlo k zefektivnění celého řízení. Rovněž za nevyhovující považuji nutnost zrušit platební rozkaz podaný po lhůtě, nebo neoprávněnou osobou usnesením, proti kterému je navíc možné odvolání. Tímto dochází ke zbytečným průtahům v řízení, k takovým odporům by soud neměl vůbec přihlížet. Zajímavou možností se zdá být zamýšlená úprava elektronického rozkazního řízení. Zatím je však na závěry brzy, neboť projekt e-justice je na samém začátku. S přijetím nařízení o evropském platebním rozkazu se všem fyzickým i právnickým osobám v Evropské unii dostává do rukou nový nástroj k vymáhání jejich nesporných přeshraničních pohledávek. Podoba nařízení maximálně zjednodušuje a urychluje do této doby mnohdy zdlouhavé a nákladné spory vedené přes hranice. Nyní by měl mít věřitel ve lhůtě dvou měsíců od podání žádosti na vydání EPR v ruce vykonatelný platební rozkaz. Pokud je takový platební rozkaz vykonatelný ve státě soudu původu a nastane potřeba jeho výkonu v jiném členském státě, např. majetek dlužníka se nachází za hranicemi, není nutné podnikat žádné další kroky. Neboť pro účely výkonu se na platební rozkaz pohlíží, jako by byl vydán ve státě, v němž se o výkon žádá. Účelu nařízení odpovídá i úprava soudních poplatků, kde platí tzv. nákladová neutralita řízení o EPR. Nepovinné zastoupení advokátem a vypracování detailních formulářů také sleduje stejný cíl, a to odstranění překážek v přístupu k účinnému výkonu spravedlnosti u přeshraničních případů. Na konečném výsledku legislativního procesu se nejvíce podepsalo první čtení v EP. Původní návrh Komise byl změněn podstatným způsobem a stal se kvalitativně lepším a schopnějším lépe plnit stanovený cíl, kterým je rychlé a účinné vymáhání nesplacených 67

dluhů. Z mého pohledu je však škoda, že EP nepodržel původní návrh Komise v otázce aplikace EPR na čistě vnitrostátní spory. Případný žalobce by měl na výběr využít buď původní vnitrostátní úpravu nebo novou komunitární úpravu. Bylo by zajímavé sledovat další vývoj, zejména chování věřitelů ve vnitrostátních sporech, zda by upřednostňovali spíše evropskou úpravu nebo dosavadní postupy podle tuzemského práva a to, který z těchto postupů by se ukázal jako účinnější. I za současné úpravy sice bude docházet k situacím, kdy bude možné vymáhat nárok pomocí obou instrumentů, ale ty budou výhradně přeshraničního charakteru, proto sáhne věřitel téměř vždy po komunitární úpravě. Do 12. prosince 2013 má Komise předložit Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o dosavadním fungování platebního rozkazu. Zpráva má být doplněna návrhem změn navrhovaných Komisí. Je tedy také možné, že otázka vnitrostátní aplikace spolu dalšími změnami může být znovu otevřena touto zprávou. Srovnání obou úprav, provedené v poslední části práce, však ukázalo nutnost učinit určité zásahy do vnitrostátní procesní úpravy tak, aby byly zodpovězeny všechny otázky v nařízení nezodpovězené. Jedná se zejména o úpravu doručování (fikce doručení, zda ponechat EPR v platnosti nepodaří-li se doručit všem žalovaným….), platnost EPR vůči ostatním žalovaným, podá-li odpor jen jeden z nich a účinky zpětvzatého odporu. I přesto, že lze některé tyto problémy ponechat na rozhodovací praxi soudů, bude asi nutné drobnou novelizaci občanského soudního řádu provést.

68

6. Resume My diploma paper is concerned with the regulation of an order for payment in the Czech law and its European equivalent. An order for payment is a kind of court decision that is being based only on facts provided by a plaintiff without judicial sitting. That is why the defendant has a special remedy. He can achieve the nullification of the order for payment by lodging the statement of opposition. The special character of statement of opposition rest in the fact that it is not necessary for the defendant to give the grounds leading him to refusing an order for payment. If the statement of opposition is lodged within the legal time limit an order for payment is nullified and the proceedings will continue in accordance with the rules of an ordinary civil procedure. During analysing the czech order for payment I have suggested possible changes which in my opinion would improve efficiency of this procedure. The main deficite of the czech payment procedure rests in the service of order for payment. The requirement of personal service without possibility of substituted service is the main reason of nowadays unsatisfactory fashion of this procedure. I also consider on-coming electronic order for payment and its feasible solution. The swift and efficient recovery of outstanding debts over which no legal controversy exists is of paramount importance for economic operators in the European Union, as late payments constitute a major reason for insolvency threatening the survival of businesses, particularly small and medium-sized enterprises, and resulting in numerous job losses. That is why the creation of efective instrument that would simplify recovery of such debts became one of the priorities for European union. This diploma paper in its part concerning the european order for payment charts initiatives leading to proposal for the regulation creating the european order for payment procedure. Then follows the description of above mentioned proposal ensued by details about changes made during the legislative procedure. The regulation No 1896/2006 of the European parliament and of the council is the outcome. Regulation simplify, speed up and reduce the costs of litigation in cross-border cases concerning uncontested pecuniary claims It should 69

serve as an additional and optional means for the plaintiff, he is free to choose a procedure provided for by national law. Furthermore regulation enables free circulation of european orders for payment throughout all Member States. Questions that are not resolved in the regulation are governed by national law. The last part of this thesis dedicated to comparison of both payment orders shows some problems that can arise when the Czech law governs gaps of regulation. Unique character of the european order for payment will likely create some difficulties, therefore some modifications of Czech law seem likely.

70

7. Prameny Literatura


BRODEC, J. Evropský exekuční titul a evropský platební rozkaz. Právník, 2005, č. 9. str. 1025-1039.




BUREŠ, J., DRÁPAL, L., MAZANEC, M. Občanský soudní řád: Komentář. 6. vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, ISBN 80-717973-91




DEFARGES, P. Evropské instituce. Praha: Nakladatelství Karolinum. [Přeložila Marta Karlická], 2002, ISBN 80-246-0086-2




FALDYNA, F., DES, Z., HUŠEK, J. Soudní řízení ve věcech obchodních. 1. vydání. Praha: Codex, 1996. ISBN 80-85963-13-2




HLAVSA, P., KLIMEŠ, F. Civilní nároky a jejich uplatňování: Aneb návod ke vzorovým podáním. 1. vydání. Praha: Linde Praha a. s., 1995 ISBN 80-85647-81-8




HORÁK, P., ZAVADILOVÁ, M. Evropský platební rozkaz a jeho role v českém civilním procesu. Právní rozhledy, 2006, č. 22. str. 803-810.




JIRSA, J. Novinky v civilním řízení soudním: Kritická studie. 1. vydání. Praha: LexisNexis CZ s. r. o., 2005. ISBN 80-86199-86-X




MACUR, J. Platební rozkaz v civilním procesu České republiky a zemí Evropské unie. Právní rozhledy, 2002, č. 5. str. 201-206.




PELIKÁNOVÁ, R. Platební rozkaz: Srovnání institutu platebního rozkazu v České republice a ve vybraných zemích. 1. vydání. Praha: Linde Praha a. s., 2000. ISBN 807201-220-7




PLECITÝ, V., HLAVSA, P., KOCOUREK, J. Civilní kodexy, občanský zákoník, občanský soudní řád: Výklad, judikatura, související předpisy. 1. vydání. Praha: Eurounion s. r. o., 2001. ISBN 80-85858-98-3




ROZEHNALOVÁ, N., TÝČ, V. Evropský justiční prostor: V civilních otázkách. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3054-2




RUBEŠ, J., WINTEROVÁ, A. Občanský soudní řád a předpisy souvisící. 5. vydání. 71

Praha: Linde Praha a. s., 1993. ISBN 80-85647-00-1


SCHELLEOVÁ, I. Český civilní proces: Vysokoškolská právnická učebnice. Praha: Linde Praha a. s., 1997. ISBN 80-7201-065-4




SCHELLEOVÁ, I. Rozkazní řízení. Obchodní právo, 1997, č. 11. str. 21-24.




SCHELLEOVÁ, I. Soudy a soudní právo. 1. vydání. Zlín: Živa v. o. s., 1994. ISBN 80-901745-0-7




STAVINOHOVÁ, J. Občanské právo procesní: Řízení nalézací. 2. vydání. Brno: Doplněk, 1998. ISBN 80-7239-001-5




STEINER, V. Občanské právo procesní v teorii a praxi. 1. vydání. Praha: Orbis, 1975




SUJECKI. Das Online-Mahnverfahren in Deutschland. MultiMedia und Recht, 2006, č. 6. s. 369-373.




TICHÝ L. a kol. Evropské právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck,2004. ISBN 80-7179449-X




TÝČ, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. 2. vydání. Praha: Linde Praha a. s., 2000. ISBN 80-7201-213-4




WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Praha: Linde Praha a. s., 2006, ISBN 80-7201-595-8




WINTEROVÁ, A a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 2. vydání. Praha: Linde Praha a. s., 2005. ISBN 80-7201-551-6




ZOULÍK, F. Soudy a soudnictví. 1 vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179005-2




ZVOLSKÝ, L. Evropský exekuční titul pro nesporné nároky. Bulletin advokacie, 2006, č. 2. s. 34-39.

Předpisy České právní předpisy


z. č. 99/196 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů




z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů




z. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů




z. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů




z. č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů




z. č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění 72

pozdějších předpisů


z. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a její vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů




z. č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů




z. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů




z. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů




z. č. 220/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů

Slovenské právní předpisy


z. č. 72/1992 Zb., o súdnych poplatkoch, ve znění pozdějších předpisů




z. č. 99/1963 Zb. Občiansky súdny poriadok, ve znění pozdějších předpisů

Předpisy Evropských společenství


Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky




Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech




Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o soudní pravomoci a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních (Brusel I.)




Návrh nařízení Evropského parlamentu a rady, kterým se zřizuje evropský platební rozkaz 2004/005 COD (KOM (2004) 173 final)




Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 13. července 1967, v platném znění




Amsterodamská smlouva ze dne 2. října 1997




1999/C 19/01 Vídeňský akční plán




COM (2002) 746 final, Zelená kniha o evropském platebním rozkaze a opatřeních k zjednodušení a zrychlení řízení o drobných pohledávkách




Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) 1999/93/EC o elektronickém podpisu




2005/C 221/16: Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropský platební rozkaz




Směrnice Rady (ES) č. 8/2003, o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech




AD\570852CS: Stanovisko výboru EP pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní 73

věci


A6-0240/2005: Zpráva výboru EP pro právní záležitosti




AM\568952CS: Pozměňovací návrhy poslanců




Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny




P6_TA(2005)0499: Postoj Evropského parlamentu v prvním čtení




KOM (2006) 57: Komise ke změnám učiněným Evropským parlamentem




Dokument Rady č. 7535/06: Společný postoj k prvnímu čtení




KOM(2006) 374: Vyjádření Komise ke společnému postoji




JURI_PR(2006)376758: Návrh doporučení výboru EP pro právní záležitosti pro druhé čtení




P6_A(2006)0316: Doporučení výboru EP pro právní záležitost pro druhé čtení




P6_TA(2006)0440: Postoj EP ve druhém čtení




KOM (797) 2006: Stanovisko Komise k postoji ve druhému čtení




Dokument Rady č. C/06/343: Rada přijímá změny učiněné EP ve druhém čtení




Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu

Judikáty


Rozhodnutí Nejvyššího soudu Rc 32/87




Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 1037/2004




Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Odo 382/2004




Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Odo 616/2003




Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 20 Co 94/96.




Rozsudek Vrchního soudu Praze, sp. zn. 10 Cmo 446/95




R 73/55 in Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád – komentář. C.H.Beck, 6. vydání, 2000




Vrchní soud Praha 5 Cmo 280/95 in Plecitý, Hlavsa, Kocourek. Civilní kodexy. Eurounion,




Praha 2001. S. 643




Sborník III, s. 336 in Winterová a kol. Občanský soudní řád a předpisy související. Linde Praha a. s. 2001. S. 239




Sborník IV, s. 384 in Winterová a kol. Občanský soudní řád a předpisy související. 74

Linde Praha a. s. 2001. S. 239.


Cpj 65/65 (Sborník III, str. 336) in Rubeš, Winterová. Občanský soudní řád a předpisy souvisící. Linde Praha a. s. 1993




Rozsudek ESD 18/57 Nold

8. Obsah 1. Úvod 2. Úprava platebního rozkazu v českém právním řádu 2.1. Podmínky pro vydání platebního rozkaz 2.1.1. Věcné procesní podmínky 2.1.2. Procesní podmínky na straně soudu 2.1.3. Procesní podmínky na straně účastníků 2.1.4. Negativní procesní podmínky 2.2. Doručování 2.3. Opravné prostředky 2.4. Právní moc a vykonatelnost 2.5. Elektronický platební rozkaz 3. Evropská úprava platebního rozkazu 3.1. Cesta k návrhu nařízení o evropském platebním rozkazu 3.1.1. Amsterodam 3.1.2. Vídeňský akční plán 3.1.3. Summit v Tampere 3.1.4. Evropský exekuční titul jako předvoj evropského platebního rozkazu 3.1.5. Zelená kniha 3.1.6. Reakce a odpovědi na Zelenou knihu 3.2. Návrh nařízení o evropském platebním rozkazu 3.2.1. Rozsah užití 3.2.2. Otázka vnitrostátní aplikace 3.2.3. Nárok a důkazy 3.2.4. Obrany žalovaného 3.2.5. Doručování 3.2.6. Snahy směřující ke zjednodušení řízení 3.3. Spolurozhodovací proces 3.4. Povinná stanoviska k návrhu 3.4.1. Stanovisko EHSV 3.4.2. Stanovisko Rady EU 3.5. První parlamentní čtení 3.5.1. Stanovisko Výboru občanských svobod 3.5.2. Zpráva Výboru pro právní záležitosti 3.5.3. Poslanecké návrhy 3.5.4. Přijetí postoje v prvním čtení 3.6. Postoj Komise a Rady 3.7. Druhé čtení v Evropském parlamentu 3.8. Formuláře 4. Srovnání tuzemské a komunitární úpravy platebního rozkazu 4.1. Územní a věcná působnost 4.2. Mezinárodní pravomoc

2 4 6 6 11 13 15 17 20 24 25 28 29 29 29 30 31 33 36 37 37 38 38 40 41 42 43 44 45 45 46 46 47 49 53 53 54 55 57 57 58 75

5. 6. 7. 8. 9.

4.3. Návrh na vydání (evropského) platebního rozkazu 4.4. Rozhodování o návrhu 4.5. Doručování 4.6. Odpor 4.7. Vykonatelnost a výkon 4.8. Poplatky, náklady soudního řízení Závěr Resume Prameny Obsah Příloha

59 60 61 62 64 65 67 69 71 75 77

76

9. Příloha Původní návrh Komise

Nařízení ve znění pozměňovacích návrhů (v podstatě již konečná podoba nařízení)

77

78

79

80