–8–
DIGESTIV První, co mě upoutalo, je 30% sleva z nápojů. To už tam rovnou můžete napsat, že se potápíte! Nad objemným jídelním lístkem: „To vypadá jako babiččino album.“ Nad šálkem espressa: „To kafe vypadalo pekelně už na začátku. A chuť? Škoda mluvit! On se snad jmenuje Vávra!“ Talíř s lososem a fádní zeleninová obloha: „Obloha – to je rakovina českých kuchyní. Jako když si stará bába napatlá na obličej 5 kilo mejkapu a doufá, že to zakryje 20 proflámovaných let.“ Předvedl personálu, jak vařit: „Teď jsme všem zapálili takovou malou raketu u zadku.“ Tenhle byznys, to je show, není to – sedávej, panenko, v koutě! –9–
„Blbej nápad, majiteli, je sedět v kanclu, když jsou v restauraci lidi, které jsem pozval.“ Než se s restaurací rozloučil: „Mám pocit, že spadli do vířivý pračky.“ Když mu v restauraci, kde už před časem byl, donesli kuchařské oblečení, řekl dojatě: „Největší asociál v restauračním byznysu dostal vyprané a vyžehlené hadry…“ Nad přípravou jídla s přídomkem ‚pastýřské‘: „Tomuhle říkáte pastýřské? Pastýř sedí někde na salaši, má hlad, skočí si někam koupit šunku a udělá si ji ve friťáku?“ „Tajemství mistra kuchyně v prázdný hospodě? Jestli si to ten kuchař nechce nechat pro sebe.“ Když dostane kuřecí prsa s broskví a se šunkou: „To je opravdu velký tajemství, ale je už bohužel mnohokrát prozrazený.“ „Dejte pryč toho sádrovýho pantátu u vchodu. Jste moderní restaurace, jste pro mladý lidi, nemějte tam žoviálního blba s palcem nahoru. Vyprdněte se na to!“ – 10 –
Před vchodem do restaurace: „Tady to nikdo neumyl už léta, smazaná tabule, asi moc práce, dveře roztřískaný… O tuhle hospodu se někdo hodně blbě stará, a voní to tu jako za RaJe.“ Po vstupu: „Ta kytka má taky rýmu, ta by potřebovala zalejt a vypálená svíčka přidá na chuti málokomu.“ „Karpatský dort, ten je asi od Drákuly.“ Servírce, která mu chce po chvíli odebrat menu: „Nechte mě, já si v tom počtu, vždyť je to tlustý, na dva dny…“ Kuchař Zdeňka ostentativně ignoroval: „Okolo krku jsme si tedy určitě nepadli.“ „Lívance mražený, Amerika ve spreji, všudypřítomný přítel kečup!“ „Netvrďte, že máte lanýžovou omáčku, když ji nemáte. Kilo černýho lanýže stojí 40 000 a bílýho 110 000! Když někdo chce bejt v kuchyni moc chytrej, tak je to vždycky na hovno.“ „Jelikož nočnímu klubu rozumím jako kůň kafi, doporučil jsem kamaráda…“ – 11 –
K manažerovi, který mu oponuje: „Já jsem nepřišel na svět na šicím stroji, dělám v týhle branži sedmatřicet let.“ „Mám návrh. Ještě než se pohneme o kousek dál, tak si budeme tykat, abys mě mohl snáz poslat do prdele. Vy vole, se říká hůř, než, ty vole…“ „Čekám už hodinu, až někdo z pánů přijde do práce. Je vidět, že jim ta hospoda opravdu leží na srdci.“
„Zdá se, že komunikace mezi majitelem a provozním není zrovna chloubou tohoto podniku.“ „Jestli máte chuť mi dokázat, že jsem debil, tak si poslužte… Jestli chcete něco měnit, tak si tu hlavu otevřete! Vyndejte si ji ze zadku!“ „Bude to šrumec, bude to bordel, budeme se u toho trochu hádat, ale bez toho změny nemůžou bejt.“ „Neboj se ničeho, je to jenom o kusu masa na pánvičce.“ O burgru, který se podával: „To není nějakej vyschlej zoufalec z okýnka…“ – 12 –
– 13 –
„Neratovice, město v Polabské nížině, kde vlaky projíždějí středem náměstí a paneláky jsou hlavní dominantou. Celkem bezútěšný pohled pro člověka, který by tady chtěl hledat gastronomický zážitek.“ Při pohledu na budovu zvenku: „Ježíši, ta brčálová, jako když tu bydlí Rákosníček!“ V restauraci, kde je na konci ledna ještě vánoční stromeček a v kleci papoušek: „A jsme doma, výzdoba jako ve vietnamský tržnici, Žako v kleci, no to je hustý…“ Povzdech nad jídelníčkem: „Můj ty Tondo západoněmeckej…“ Kuchař: „Já jsem si jistej v kolenou.“ Zdeněk: „To mně se zase kolena podlamujou…“ Pohlreich: „Je ten losos čerstvej nebo mraženej?“ Paní majitelka: „A je v tom nějakej rozdíl?“ Pohlreich: „Jo, a velkej, asi 50 stupňů.“ – 14 –
Při prohlídce zázemí kuchyně: „To je na medaili za odvahu!“ Přesedává si od stolu ke stolu a objednává si: „Hrál jsem leccos, ale plnou hospodu jsem ještě nehrál.“ „Ta omáčka je s k a n d á l, to není česko-italský přátelství, ale spíš nepřátelství!“ „To není kuchyň, to je panoptikum devadesátých let.“ „Bojujte kvalitou, nebojujte cenou… Ne vzít kus masa a polejt ho metrákem kečupu, to umí každej debil. Pro mě je kreativita, že se ze surovin, který jsou ekonomičtější, dají vytvořit jídla, který jsou autentický, originální, nemá je každej…“ „Ti dva si myslej, že jsou nejlepší druhá věc po krájeným chlebu.“ K číšníkovi, který přijímal objednávky: „My bychom potřebovali vědět, co sis tam napsal u toho stolu. Oni prej říkali, že by chtěli aspoň krátkou přestávku mezi večeří a snídaní.“ – 15 –
– 16 –
„Každej přece ví, že čerstvá ryba je lepší než zítřejší katův šleh.“ Kuchař nabídl hostům specialitu:
„Když máš velkej stůl, tak si musíš ty lidi usměrnit. Jinak tady budeš lítat jako brk na náledí.“ Proslov ke kuchařům: „Přece vás nemůže bavit po 40 letech praxe míchat kečup a hořčici?“
– 17 –
