Deníček z Korsiky aneb transit plný srandy – 1. díl Autor: Martin „stanis“ Stanislav, 30. 12. 2008 02:22 Původně jsem chtěl deníček z Korsiky mít dopsaný maximálně pár týdnů po návratu domů, ale nabitý podzim mým plánům moc nepřál. Doufám proto, že vás deníček zaujme i takto, na konci letošního roku. Protože bude trošku delší, rozdělil jsem jej na dvě části, ta další se zde objeví během pár dní.
eW
R
C
.c z
Na Korsické rally se nám v loňském roce velice zalíbilo, takže nebylo těžké se rozhodnout, že letos pojedeme znovu. Čtveřici mlok, stanis, Dan Hendrych a David Peták rozšířili ještě Vašek Dejmek a otec a syn Petrové Lebedové s jejich devítimístným Fordem Transit. Z Korsiky jsme si chtěli užít trochu více, ne jen samotnou rally, takže bylo rozhodnuto, že pojedeme už v pátek týden předem. Pár lidí se nám tím podařilo dokonale zmást – jak to, že na Korsiku vyrážíme až v pátek, když už se v tu chvíli pojede. Že se týden před Korsikou jede také Katalánská rally, na to si v tu chvíli nevzpomněli ;)
Každý si s sebou vzal jen příruční zavazadlo…
S objednáním trajektu jsme letos neotáleli a zajistili si ho hned na začátku září. Termín odjezdu v sobotu v 7 hodin ráno nasvědčoval, že po cestě nebude zrovna moc času na otálení. Odjezd byl stanoven na páteční 17. hodinu od Libora z Předslavic. Než se však všichni sešli a podařilo se všechny věci vměstnat do auta, byla dobrá hodina pryč. Zavazadlový prostor byl kompletně plný a občas z něj něco „přeteklo“ na nás, sedící na zadních sedačkách. Když to byl jenom spacák nebo karimatka, bylo to v pohodě. Horší, když nám za krkem přistála třeba složená kovová židlička… Po domluvě s Liborem jsem na cestu přivezl z Brna tři lahve burčáku, „že se to rozhodně vypije“. I já jsem očekával, že už na trajektu nebudeme mít co pít, když však skoro nikdo nechtěl ani ochutnat (řidiče ani jeho syna samozřejmě nepočítám), docela jsem znejistěl. Trochu se ke mně přidali alespoň
C
.c z
Dan s Liborem. Dlouho jsem však nepil, únava z předchozích dní mě na celou cestu úspěšně uspala – tak rychle, že jsem nestačil ani dopsat sms :-) Z cesty si tak pamatuji si jen občasné zastávky a téměř 10 cm čerstvého sněhu na Brenneru.
R
Liduprázdné okolí šikmé věže v Pise moc často neuvidíte – třeba v 5 hodin ráno
eW
Cesta probíhala v pohodě, aspoň mě se o ničem špatném nezdálo. Protože jsme měli ještě časovou rezervu, rozhodli se kluci pro rychlou ranní návštěvu Pisy. Tentokrát to vyšlo přesně na rozednění a kromě pár hlídačů a zametačů nebylo nikde ani živáčka. Přišlo mi však trochu podivné, když jsme na křižovatkách a semaforech zastavovali na ruční brzdu. Když pak z kluků vypadlo, že téměř od českých hranic jedeme prakticky bez předních brzd, byl jsem velice rád za svůj ničím nerušený hluboký spánek. Jsem ale rád, že jsem ještě měl možnost se z něj probudit… V Pisy do Livorna je to jen pár kilometrů, tak jsme to vzali po vedlejší silnici. Do přístavu se nám povedlo trefit naprosto přesně a na první pokus. V místním přístavu je běžné, že se příjezdové cesty a odjezdy lodí pravidelně mění, asi aby byli cestující lidé co nejvíce zmateni. Od půlky září naštěstí bylo vše při starém. Těsně před naloděním Libor urychleně opustil auto, s tím, že „po tom burčáku musí“. Už jsme si mysleli, že ho zanecháme na pevnině, ale podařilo se mu doběhnout zpátky těsně před najetím na trajekt. Pravda, chvíli jsme na něj museli čekat a částečně tak zablokovali nájezd na trajekt, ostatní řidiči ale ohleduplně počkali.
.c z
C
Naše výprava (zleva): Petr, Dan, Martin, Vašek, David a Libor (a druhý Petr za foťákem)
eW
R
Vyhlídka na poklidnou plavbu nás přešla ve chvíli několika prvních zhoupnutí lodi. Chvíli z boku na bok, chvíli zepředu dozadu. Jednou krásný výhled z okénka na hladinu, podruhé ještě hezčí výhled na oblohu. Následky ranní bouřky nad Livornem byly na moři znát ještě teď a houpání lodi vystavilo červenou nejen poklidnému spánku, ale i pití mého burčáku.
„Liborku, co to máš dobrého, dáš mi ochutnat?“ „Ani na to nemysli!“
Místní toalety byly v průběhu plavby pokřtěny mnoha cestujícími a jsem rád, že jsem na ně nemusel ani na chvilku a vše slyšel pouze z vyprávění… S blížící se Korsikou se stále více vyjasňovalo a u
C
.c z
ostrova bylo nebe zcela azurové. Foukal však silný a hodně studený vítr a sníh na nejvyšších vrcholcích leccos prozrazoval o dosavadním počasí na ostrově.
R
Korsika už je na dosah
eW
Po vylodění bylo naším hlavním úkolem sehnat otevřený servis. Jenže shánějte si ho ve středomořských zemích v sobotu odpoledne… Přesto se nám to povedlo a Libor se svou plynnou češtinou s mechanikem domluvil, že se na to po vypití kafíčka koukne. Po zvednutí na hever se ukázalo, že je nejen po destičkách, ale prasklý je i jeden z brzdových kotoučů. Hledání náhradních dílů na dílně bylo neúspěšné (přeci jen, Ford Transit není na Korsice právě nejběžnější auto), tak nás prozatím uchlácholil tím, že je v pondělí určitě seženeme, nebo nám je alespoň objednají.
.c z
C
I na této malé fotce je zřetelně vidět prasklina v našem kotouči…
eW
R
Dva dny z našeho plánovaného cestování Korsikou tak už teď byly ukrojeny a nám nezbývalo než najít v blízkosti Bastie nějaký hezký kemp. Podařilo se nám to asi po dvou hodinách pomalého popojíždění u zdejší laguny Étang de Biguglia. Kemp to byl krásný – na břehu moře, ve stínu borovic a díky začátku října navíc i téměř bez lidí. Co tu ale dělat skoro čtyři dny a bez auta? Odpoledne po příjezdu jsme jen odpočívali, zlehka popíjeli vychlazené plechovky a postavili stany a velký přístřešek před auto, takový náš obývák pro tento týden… Do ledové vody se ten den nikdo kromě Dana neodvážil, většina ostatních raději zvolila teplou sprchu.
Pohodička v kempu pod borovicemi
R
C
.c z
Protože jsme počítali s hezkým počasím, vzali jsme jen dva stany, do kterých bychom se všichni nevešli. Já jsem si tak s radostí mohl ustlat venku pod přístřeškem, navíc na hromadě jehličí – takové luxusní a měkké spaní neměl nikdo. Venku spal ještě Vašek, Dan se díky své menší postavě skvěle uvelebil na zadních sedačkách našeho vozu.
Spaní na jehličí bylo naprosto luxusní – takové měkké, teplé a voňavé ležení nám mohli ve stanech jen závidět
eW
Druhý den ráno jsme si s Vaškem a Liborem přivstali a vyrazili ke břehu moře fotit východ slunce. Scenérie to byly úžasné a východ byl každou vteřinou hezčí a hezčí. V dalších dnech už vyrážel jen Vašek, já už jen vždy „hodil okem“ ze spacáku, jestli to stojí za to vylézat. Nestálo.
.c z
C
Východ slunce nad mořem
eW
R
Nedělní dopoledne jsme vyrazili na pěší výlet – nejdřív že kousek za kemp, pak na kraj Bastie, pak ještě kousek, až k jedné z mnoha místních kaváren. Po načerpání sil (a u některých i naplnění žaludků) jsme se rozdělili a já s Danem a Vaškem jsme pokračovali ještě dál (a hlavně výš) do vesničky Furiani čnící nahoře v kopcích nad Bastií. Skoro 15 km chůze po asfaltu nás docela zničilo, takže poslední dva kilometry do kempu po písečné pláži na břehu moře nám jenom prospěly.
Laguna Étang de Biguglia s hejnem plameňáků a vesničkou Furiani v pozadí na kopci
V pondělí ráno vyrazili kluci zjistit, jak je to s našimi brzdami, ale když se vrátili s nepořízenou (jen s
eW
R
C
.c z
novými destičkami), věnovali jsme zbytek dne jen válení buď kolem stanu, nebo na pláži.
Libor neustále pracoval a na dálku dirigoval chod firmy :-)
Velké „pískoviště“ přímo vybízelo ke stavění hradů
eW
R
C
.c z
Další den brzy ráno vyrazili znovu a tentokrát se vrátili nejen s novými kotouči, ale i se zprávou, že na nás v 10 hodin budou čekat v servisu. Následovalo proto velice rychlé balení a snad na sekundu přesně v 10 hodin jsme zastavovali před servisem. Petr s Danem zůstali u auta, my ostatní se zatím vydali na nákup do místního supermarketu. Když ještě ani v půl dvanácté nejevili mechanici chuť věnovat se našemu autu, rozhodli jsme se vrátit na pláž a odpoledne zkusit jiný domluvený servis. Tam nám konečně dali naše brzdy do pořádku a my se pozdě odpoledne konečně mohli vydat na cestu Korsikou.
David se na pláži snažil předvádět akrobatické kousky
Cíl naší dnešní cesty byl jasný: kemp Tuani v hlubokém údolí La Restonica kousek za městem Corte. S funkčními brzdami už jsme mohli jet svižněji, což ale s plně naloženým transitem stejně moc svižná jízda nebyla. Lákalo nás se po cestě zastavit u pomníčku Henriho Toivonena a Sergia Cresty, kdesi na trati bývalé RZ Corte – Castirla. Po několika špatných odbočeních, zaviněných tím, že hlavní navigátor seděl úplně vzadu a neviděl na cestu a odbočky, jsme ho přeci jen našli.
.c z
C
Památné místo všech opravdových fanoušků – pomníček Henriho Toivonena a Sergia Cresty
eW
R
Protože se slunce rychle blížilo k obzoru, udělali jsme několik snímků a rychle se vydali dál do Corte a do našeho kempu. V něm na nás čekalo překvapení: kemp zavřený, kliky od umýváren i kohoutky od umývadel sundané a na místech, kde v létě byl stan na stahu a hlava na hlavě, se teď poklidně pásly krávy.Mezi nimi stálo jen pár stanů podobně zbloudilých turistů, jako jsme byli my. Zatímco se Dan pustil do vaření, my šli stavět přístřešek a stany. Večeře už ten den byla za úplné tmy, k ní jsme si s Liborem otevřeli pětilitrovou krabici místního červeného.
Citadela v Corte
Ráno v údolí Restoniky bylo velice chladné, tak nám chvíli trvalo, než jsme se trochu rozehřáli. S Danem jsme na to šli z trochu opačného konce než ostatní. Při čištění zubů jsme se rozhodli, že do ledové horské říčky (i v létě částečně napájené vodou ze sněhových polí nahoře v kopcích) skočíme
C
.c z
znovu, stejně jako večer. Zimu ihned po obléknutí vystřídalo příjemné teplo, větší než před koupelí. Libor, který nás u toho fotil, jen kroutil hlavou…
R
Celá naše výprava u hrádku nad Vivariem
eW
Středeční dopoledne jsme strávili procházením po historickém centru Corte, pro mě jednom z nejhezčích korsických měst. Rally už se ale rychle blížila, tak nám nezbývalo než se vypravit na cestu směr Ajaccio. Na odpočívadle s výhledem na starý hrádek na ostrohu u Vivaria jsme se zastavili na oběd, Dan nám uvařil další z jeho dobrot. K jídlu jsme si dopřáli skleničku vína, samozřejmě kromě řidiče. Abychom měli ještě něco na cestu, stočili jsme si i do skleničky od tatarky. Krabice však zůstala uvnitř auta, a tak se „tatarka“ vypila jednou, dvakrát, třikrát…
.c z
C
„Tak chlapi, nezlobte a pijte…“
eW
R
Než jsme dojeli do Ajaccia (naším cílem byla osvědčená pláž na východním okraji města), byla většina osazenstva v příjemné náladě. Někteří dokonce v tak příjemné, že si z následujícího odstavce nic nepamatovali… Na pláži jsme potkali další český „bydlík“ a po krátkém slunění a ledové koupeli jsme se vydali kousek zpátky, projet si shakedown a někde poblíž něj se zabydlet. Shake jsme našli bez problémů napoprvé a v tom, že jsme na něm, nás ujistila červená fabie trénujícího Martina Prokopa. Ani ne dvoukilometrová trať moc pěkného pokoukání nenabízela a vzpomínali jsme na dřívější shakedown na západním pobřeží.
Louku jsme večer měli sami pro sebe – až nám bylo trochu divné, že je na shakedownu tak málo fanoušků
Pro dnešní noc se nám za cílem zalíbila opuštěná louka, bohužel opuštěná natolik, že byl vjezd na ni zarostlý hustým keřem šípku. Pomocí nožů a nůžek jsme si museli prostříhat širší cestu, aby náš transit neutrpěl další šrámy. Na louce jsme ale měli své soukromí a projíždějící auta nás ze silnice nemohla téměř vidět. Mohli jsme se tak nerušeně pustit do stavění stanů, dalšího popíjení vína a náš kuchař Dan do vaření večeře.
eW
R
C
.c z
Středou končí první část našeho deníčku. Čtvrtečním shakedownem začala samotná rally, o ní si přečtete ve druhém pokračování, pravděpodobně 1. ledna.
