Den lidských práv na ZŠ Klíček
Náš den lidských práv Celý projekt Den lidských práv se letos už připravoval předem, což většina dotazovaných považuje za důležité, protože je pak více času na práci v samotných dílnách. Učitelé téma komunismu a svých dílen (tedy porušování lidských práv v této době) probírali již ve vyučovacích hodinách před samotným Dnem lidských práv, protože to všichni považují za velmi důležité. A teď už o co šlo v některých dílnách…Například v dílně Zakázaní zpěváci si děti samy vybíraly texty, které komunistický režim zakázal a jež je nějakým způsobem dnes oslovují. Poté společně s paní učitelkou zjišťovali jejich význam. Nebo si v jiné dílně žáci mohli zkusit samizdat, jinde se zase mohli dozvědět něco o soudních procesech za komunismu a jejich vykonstruovanosti. Celkově byl tento den velmi zajímavý, žáci se sice museli smířit s omezenou nabídkou bufetu, ale myslíme, že program stál za to.
Naty Dočekalová
Úvodní přivítání a Náměšť V tomto článku Vás seznámíme s pěti hlavními body našeho projektu. Dne 9.prosince proběhl školní projekt Oslava dne lidských práv. Tento den slaví ZŠ Klíček již počtvrté a jako již tradičně oslavu připravoval 6.ročník. Úvodní projev přednesl Richard Urban (7.L) a Eva Oliva (8.), poté se slova ujala Mgr. Jana Strnádková, která nás seznámila s programem. První ,,dílna´´ se týkala Happy Endu, ve kterém se tvořily různé ,,akční´´ obrázky, balónky s nápisy atd. Dílnu měla na starosti Mgr. Zuzana Šmídová. Zajímavá dílna byla také s Mgr. Martinou Hálovou, dílna novinářská a samizdatová. Zde si děti mohly ukázat a vyzkoušet, jak se tajně šířily a opisovaly knihy a časopisy, které komunisti nechtěli dovolit vydávat. Velice ,,depresivní´´ dílnou bylo vězení, zde probíhaly různé zajímavé rozhovory, soudy, aktivity a prohlídka vězení a popraviště. Tuto dílnu měl na starosti Mgr. Slavomír Vachtl. Ovšem nanejvýš ,,informační´´ dílnou byla výstava o bezpráví, ve které se přiblížily osudy lidí, kteří byli nespravedlivě odsouzeni, jak byli popraveni a jiné. Tento den přinesl vskutku spoustu nového. Richard Urban
Samizdatová dílna Žáci Klíčku v samizdatové dílně zkoušeli psát na psacím stroji, kde se nesmíte překliknout (nejde to totiž vrátit zpět ☺). Opisovali texty stejným způsobem, jako tomu bylo za komunismu. Opisovali je na speciální papíry podložené tvrdými papíry, které pomáhaly text kopírovat (takto se to dělalo právě za komunismu, kdy ještě nebyli kopírky jako dnes). Na okolních lavicích ležely noviny (originál z roku 1989), knihy a deníky, které si návštěvníci této dílny mohli prohlédnout, aby viděli, jak v této době vypadaly. Myslím, že všechny návštěvníky samizdatové dílny opisování bavilo, ale zároveň pro ně bylo i hodně těžké. To hlavně proto, že dnes jsou všichni zvyklí na psaní na počítačích, kde to, co se vám nepovede, můžete jednoduše smazat. Barbora Gabrišová
Zakázána muzika se nejlépe poslouchá… Navštívil jsem dílnu, která byla zaměřena na zakázané zpěváky (např. se zde děti mohly dozvědět o Karlovi Krylovi, o skupině Plastic people…). Děti si zde mohly poslechnout o muzice za dob komunismu, nebo si mohly něco od těchto zpěváků zazpívat. Vše se odehrávalo v 8. třídě. Takto se vyjádřila k průběhu dílny její vedoucí paní učitelka Michaela Němcová: „Myslím, že děti baví zpívat a že o textech a osudech muzikantů opravdu přemýšlí.“ Podobně se vyjádřil i asistent Mikuláš Klepl, žák 6. třídy: „Myslím, že je tato dílna velice zajímavá a jsou tu písničky od zakázaných umělců, které si zpíváme a posloucháme.“ Jiří Klepl
Vězení Když jsem vkročila do dílny vězení, byla jsem ohromená. Vše bylo moc hezky připraveno a zařízeno. Vše bylo pojato hravou formou vysvětlování. Tabule, která byla věnována Miladě Horákové, uváděla sama Milada Horáková (Nikola Urbanová). Na tabuli jste si mohli přečíst dopis Milady Horákové na rozloučení, který psala svým blízkým. A když jsem se zeptala Milady Horákové, jaký byl totalitní režim, odpověděla takto: ,,Strašný a velmi těžké bylo proti tomu odporovat.“ Dále jste se mohli dozvědět něco o postupu při odsouzení politických vězňů: například za co byli odsouzeni lidé a kdo byl nejčastěji odsouzen. V této dílně jste si mohli zahrát i různé hry: třeba pexeso a nebo vyluštit křížovku. A to nejlepší nakonec: vězení. Ve vězení jsem přepadla bachaře: ,,Vážený pane bachaři, co všechno tady ve vězení můžeme vidět?“ „Můžeme např. vidět vězení a popraviště. Máme tu i jména popravených. A je možnost tu vidět i některé zbraně.“ Tímto zakončil svou větu bachař a já tak zakončila svou exkurzi. Dorota Pávová
Výstava Nevíte, jak žili lidé, kteří byli zavřeni v celách? Jak to tam v té cele vypadalo, jak byla velká? Nevíte, kdo začal komunismus a jestli to ze začátku byla „dobrá věc“? To vše se dozvíte v dílně Výstava, která se věnovala právu na svobodný přístup k informacím. Dílna se konala v 9. třídě a byla moc hezky zařízená. Po zdech jste mohli vidět vyvěšené plakáty o lidech, kteří byli popraveni nebo příběhy, které se děly příbuzným našich spolužáků. Vžijete se do doby komunismu a pak jste mohli vytvořit plakát o jedné osobě. Z dílny odejdete spokojeni a plni nových informací, které se vám budou určitě hodit. Adéla Kopecká
Přístup pořadatelů na školní akci První, co jsem viděla, byly zaujaté dětské obličeje naslouchající Miladě Horákové (Nicole Urbanové). Žáci prováděli různé zábavné aktivity, které se týkaly vězenství za komunismu. Doprovodem dětí byla paní učitelka Míša Franková, která zhodnotila: ,,Tento program je velice povedený, je aktivní a děti nad právy přemýšlí.¨ Také jsem se dnes podívala přímo do cely, kde stáli tři vojáci s puškami a jednou protitankovou raketou. Jeden z nich pronesl o chování návštěvníků: „ Jsou to děsní parchanti, kradou nám svíčky.“ Hned vedle místnosti s politickými vězni byla výstava o bezpráví. Nedá se říct, že by program v této místnosti nebyl pěkný a povedený, ale zajímavé bylo, že i když bylo více dozorů, tak některé ze třinácti dětí nedávaly chvílemi pozor. Zaujal mě i bufet. Zde jste si mohli vybrat pouze z osmi různých výrobků: žvýkačky Pedro, rohlíky, banány…Paní bufetářka vše komentovala: „Dnes jsou tu hodinové fronty na všechno zboží.“ A na otázku Jaký vztah máte k podpulťákům? odpověděla: „ To dnes musí dělat každý, to by jinak nešlo.“ Hned nato mi chtěla podstrčit úplatek, který jsem samozřejmě nepřijala. Krátce jsem také navštívila samizdatovou a novinářskou dílnu. Zajímalo mně, jak přesvědčí novináře aby psali jen to, co komunismus vyzdvihuje. Pan učitel David Reichmann (nejspíše příznivec komunismu) mi vysvětlil: ,,Stačí je trochu postrašit. Každý z nich má snad nějakou rodinu.“ Po tomto rozhovoru jsem se chystala do redakce, ale nalezla jsem schovanou hromádku kartiček, na kterých stálo,,STRANA ZELENÝCH“. Hm, za to by mohl být pěkný trest, to musím jít ohlásit. Verča Junová
Projekt na ochranu lidských práv Na naší základní škole Klíčku proběhl tento projekt dne 9. prosince. A jak celý den probíhal? Celý projekt byl velice zajímavý nápad! Našly se i nějaké menší problémy, které se vyřešily díky obětavosti žáků, kteří přenocovali ve škole. Seznámení zorganizovala paní učitelka Michaela Němcová, která spolu se svojí dcerou Juditou zahrála písničku Jaroslava Hutky Náměšť. Znáte jí? Pobuřuje komunistickou stranu dodnes. Teď si prohlédneme jednu z dílen: Zakázaní zpěváci. Za dob komunismu se našli umělci, kteří se znelíbili tehdejšímu režimu. Vzpomínáte si? Neboj se bratříčku, vždyť už jsi veliký, to nejsou bubáci, to jsou jen vojáci… Tento text Karla Kryla provokoval komunisty a populární dodnes! Nebo:Silná je zbraň, silnější je právo. Co je nejsilnější? Pravdomluvné slovo. Ale i tenhle text Jaroslava Hutky dlouhou dobu pobuřoval komunistický režim. Dílna byla dokonale výtvarně zpracována a dětem se líbil především poslech zakázané hudby. Vše vedla a organizovala paní učitelka Michaela Němcová. Na závěr se mi povedlo sesbírat několik názorů na tento projekt, které žáci psali na balónky v jiné dílně s paní učitelkou výtvarné výchovy Zuzanou Šmídovou. Anča vše komentovala: „Tahle dílna je fajn. Zatím tu nebyly žádný malý děti, takže no problem. Jinak si myslím, že to tu s Ellou zvládáme FAJNE.“ Paní (soudružka) prodavačka v bufetu nám řekla:“ Je to super nápad, že to vypadá, tak jak to vypadalo. Líbí se mi styling učitelů a pomocníků.“ Celkově názory byly kladné až nadšené. Celý projekt se všem líbil, i když to bylo pro učitele a organizátory bylo velice náročné. (redakčně zkráceno) Michaela Wohlmuthová
Vedení redakce Martin Kindl, Marcela Chmarová Redakční tým Adéla Kopecká, Barbora Gabrišová, Tereza Pasterčíková, Dorotka Pávová, Veronika Junová, Richard Urban, Michaela Wohlmuthová, Jaří Klepl, Natálie Dočekalová
