Důchody: cílem je udržitelný systém strana 4 6 Odborné komise naplno pracují str. 8 9 Spravedlivá sociální reforma str. 15

3 / 2011

Informační bulletin Občanské demokratické strany

Důchody: cílem je udržitelný systém Odborné komise naplno pracují

str. 8–9

strana 4–6

Spravedlivá sociální reforma

str. 15

REGIONY

Aktuální události z regionů Evropské projekty, které nám mohou pomoci Skupina zastupitelů Královéhradeckého kraje uspořádala 15. března seminář spojený s besedou pro širokou veřejnost, který se týkal projektů uskutečněných za pomoci evropských dotací.

20. výročí založení ODS U příležitosti vzniku Občanské demokratické strany v dubnu v roce 1991 se koná v pražském paláci Žofín přátelské setkání zakládajících členů se současným vedením. Uskuteční se 21. dubna od 14 hodin, kdy bude akce zahájena tiskovou konferencí, cca od 15 hodin budou následovat neformální diskuse a symbolické občerstvení. Součástí programu bude rovněž představení nově vydané Kroniky ODS, v níž si lze prostřednictvím textů i fotografií připomenout vítězná i méně úspěšná období a zejména zlomové okamžiky, které měnily tvář strany i osudy celé země. Autogramiády se zúčastní všichni dosavadní předsedové ODS. Publikaci si potom lze objednat na e-shopu ODS. Historie strany bude i obsahem výstavy fotografií a připomene ji také promítaný spot.

Podněty starostů je třeba brát vážně

Regionální konference ODS Ústecka

2

Dvacetiletému výročí vzniku ODS bude mimo jiné věnována Regionální konference Ústecka. Účast přislíbil předseda Petr Nečas a další představitelé vedení strany, kromě nich se zúčastní zakládající i současní představitelé ústeckého regionu, z nichž mnozí měli nezanedbatelný vliv na jeho rozvoj. Svá vystoupení přislíbili například Pavel Sušický, Jiří Kolář, Jiří Gaudl, Karel Krejza či Radek Lončák. Tématem setkání bude nejen připomenutí minulosti občanských demokratů ale i diskuse o její budoucnosti a úkolech. Součástí programu bude rovněž fotografické připomenutí historie ODS na Ústecku a vystoupení jejích zakladatelů. Akce se bude konat 2. dubna s tím, že konkrétní místo bude upřesněno podle počtu účastníků. Zájemci by se měli registrovat prostřednictvím oblastních manažerů.

Svaz měst a obcí ČR (SMO ČR) v tomto roce organizuje již po osmé krajská setkání. První z nich se konalo v pondělí 14. února v kraji Vysočina, poslední proběhne 28. března v Praze. Cílem je získat názory a podněty starostů k aktuálním tématům, s nimiž bude možno dále pracovat. Každé setkání poskytuje možnost vyměnit si informace jak mezi samotnými starosty, tak s odbornými pracovníky Kanceláře Svazu, kteří zase přinášejí novinky z různých jednání na ministerstvech a dalších centrálních institucích. Členové SMO ČR se například na svých setkáních v krajích staví proti návrhu na zřízení centralizovaného živnostenského úřadu, „superúřadu“ práce či rušení stavebních úřadů při obcích. Poslední setkání se konalo 15. března v Hradci Králové.

Ministr Fuksa navštívil Vysočinu Ministr Ivan Fuksa jednal na Vysočině se zemědělci o protierozních opatřeních nejen při pěstování brambor. Podle ministra je potřeba navrhnout takové postupy, které mají prokazatelný vliv na ochranu půdy a nebudou zemědělce příliš ekonomicky ani byrokraticky zatěžovat. Zemědělci dále diskutovali například o bioplynových stanicích nebo o podpoře regionálních potravin. Na cestě po Vysočině ministra Fuksu doprovázel senátor Miloš Vystrčil a poslankyně Jana Fischerová.

OBSAH

Z obsahu

Vážení čtenáři,

Cílem je finančně udržitelný důchodový systém Petr Nečas Úspěchem je, že výsledná podoba důchodové reformy je sice kompromisem, ale odpovídá programu ODS. Je omylem si myslet, že by stačilo jen kosmeticky upravovat současný státní průběžný systém. strana 4–6

Doba na otálení je pryč Martin Kocourek Přiznejme si, že ohledně penzijního systému není perspektiva vůbec růžová. Černý Petr zbyl na nás a situaci prostě řešit musíme. strana 7

Odborné komise naplno pracují Matěj Trávníček s přispěním tajemníků odborných komisí „Odborné komise vzbudily ohlas mezi členskou základnou,“ konstatuje Pavel Drobil, který je jako místopředseda ODS za práci komisí odpovědný. strana 8–9

Sociální reforma musí nastavit průhledný, adresný a spravedlivý sociální systém Lenka Kohoutová Změna sociálního systému nemůže spočívat v plošných škrtech bez uvážení, ale ve schopnosti rozdělovat finance adresně a transparentně. Dobrá pravicová politika je sociální. strana 15

Návštěva u starosty a podnikatele Nová Role poblíž Karlových Varů má svoji specifickou historii a také – veskrze v pozitivním smyslu – specifického starostu. Dokázal mnoho pro svoji obec, pro ODS jako takovou, dokáže se vyrovnat s problémy lidskými i politickými. strana 20–21

Nový předseda ECR Jan Zahradil hodlá zlepšit mediální obraz čtvrté největší frakce v Evropském parlamentu, Evropských konzervativců a reformistů. Podle něj je třeba hledat priority, na nichž se může tato skupina úspěšně profilovat. strana 24

Nekonečný spor o českého c. k. vojáka Jindřich Marek S pádem komunismu, který všechny historické události deformoval, se mohl leckdo naivně domnívat, že obnova demokracie přinese pořádek i do historie. I v této oblasti se však optimisté mýlili. strana 26–29

3/2011 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: [email protected], http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 22. 3. 2011 Inzerci přijímá: Adéla Balcarová, tel.: 734 412 315, e-mail: [email protected]

zdá se, že každá doba je zrádná. Když si myslíme, že nastal klid zbraní, útočí opoziční soupeři i koaliční partneři. Když myslíme, že se příroda umoudřila, tak nám ukáže, jak zkázonosně krutá dokáže být: Japonsko, jeden z ekonomických hegemonů světa, poznalo zoufalství, které je lidsky i finančně nesouměřitelné s problémy, s jakými se potýkáme my. Není to jen výzva k solidaritě, pomoci, více či méně „technicistnímu“ zvažování budoucnosti a rizik jaderných elektráren. Je to zároveň posílení nutnosti, jak se o sebe umět co nejlépe postarat, jak co nejlépe zajistit bezpečnost a prosperitu, případně jak v obtížných dobách zabránit zhoršování situace. Nebývá to lehké a leckdy i nadějné vyhlídky, jakkoli pečlivě, odpovědně a dlouhodobě připravované, skončí fiaskem. Zrušení sociálních škrtů, zpochybňování důchodové reformy, nekončící debaty kolem výše DPH… To vše nepůsobí příliš povzbudivě. Ale stále jsou občanští demokraté v situaci, kdy sice musejí přistupovat na kompromisy, ale mají i šanci prosadit ze svého programu maximum. O to víc je důležité nepropadat skepsi z nutných ústupků, což je demotivující hlavně pro ty, kteří musí dál svádět malé i velké bitvy o téměř každý krok směrem k racionálním reformám, kteří musí čelit účelovým kauzám, jejichž podstata bývá velmi sporná… Každopádně posílením pro zvládnutí současných – a nepochybně i nadcházejících – politických eskapád by mohlo být připomenutí vzniku ODS před dvaceti lety a její historie. Setkání zakladatelů strany ze všech regionů se současným vedením by mělo být nejen příjemným společenským zážitkem, ale hlavně okamžikem, kdy se zapomíná na případné staré osobní řevnivosti, ale naopak vzpomíná na to, z jakých idejí a cílů strana vzešla a čím vším prošla. Ve svých dvaceti letech je to dítě dospělé, vzdělané, zdravě ctižádostivé, pozdní puberta se ho naštěstí nedotkla, takže dokáže vyznávat a rozvíjet hodnoty, které mu jeho zploditelé dali do vínku. Jistě, i oni občas mohou mít pocit, že měli být důslednější, že se jim dítko vymyká... Ale vydařilo se, má dost sil zvládat i neblahá úskalí. Vaše redakce

3

SLOVO PŘEDSEDY

Cílem je finančně udržitelný důchodový systém ůchodová reforma je klíčovým úkolem vlády. Považuji za nesmírně pozitivní, že se nad ní koalice dokázala dohodnout. úspěchem je, že výsledná podoba důchodové reformy je sice kompromisem, ale odpovídá programu ODS. Mediální dohady a komentáře, kdo ovlivnil, či neovlivnil konečný tvar reformy, je podle mne v tomto světle irelevantní. Přes počáteční porodní bolesti, zkomplikované předčasnými mediálními úniky a programovou neukotveností jednoho z koaličních partnerů, je důležitý výsledek. A ten je pozitivní zprávou pro celou Českou republiku. Zároveň je jednoznačné, že to jsou občanští demokraté, kteří mají eminentní zájem na urychlené prosazení všech reforem a převzali v tomto smyslu iniciativu. Bez skutečné důchodové reformy prudce klesnou příjmy budoucích seniorů, jelikož se prodlužuje střední délka života a zároveň klesá počet ekonomicky aktivních lidí. Kdo tvrdí, že nám nic nehrozí a stačí jen kosmeticky upravovat současný státní průběžný systém, vystavuje budoucí, ale i současné generace riziku vážných problémů. Stačí se podívat do některých evropských zemí, které zasáhla ekonomická krize citelněji než nás a kde je už dnes důsledkem nereformovaných sociálních systémů pokles vyplácených důchodů až o desítky procent. Tomu se chceme vyhnout.

D

Nechyběla diskuse, ale vůle politicky rozhodnout

4

V bouřlivé mediální diskusi, která se kolem důchodové reformy rozproudila, je nutné uvést na pravou míru některé mýty. Této zemi nechyběla odborná diskuse. Chyběla odvaha diskuse ukončit a přejít od slov k činům. Tedy učinit nezbytná, i když často nepopulární politická rozhodnutí. Lidé nevolili ODS kvůli tomu, aby o reformách další roky diskutovala, ale aby je prosadila. O zásadní systémovou změnu se politická reprezentace snaží už od vzniku

České republiky. V polovině devadesátých let byly úpravy důchodového systému výrazně změkčeny neochotou lidovců nést politické náklady za nepopulární kroky. V roce 2004 zahájily činnost expertní komise pod vedením Vladimíra Bezděka, jejichž závěry vytrvale blokovala levice. Dnes jen dokončujeme reformu započatou vládou pod vedením ODS již v roce 2007. V dalších dvou letech dokončila nebo rozpracovala její všechny tři etapy. Nejde tedy o nic překvapivého a nepřipraveného. Svržením vlády opozicí jsme jen ztratili další roky.

Cílem reformy je dlouhodobě stabilní důchodový systém Mediální diskuse se od počátku scvrkla na kritiku sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty, která s podstatou důchodové reformy nemá nic společného. Na druhou stranu je zřejmé, že každá reforma má své transformační náklady. Už dnes je důchodový systém v deficitu 30 miliard korun a my nehodláme zvyšovat sociální pojištění, které už takto patří mezi nejvyšší v Evropě. Jednorázové příjmy z privatizace a dividend ČEZ nemohou na dlouhodobé financování stabilního systému stačit, a navíc je tento postup z hlediska rozpočtových pravidel EU prakticky nemožný. Vzhledem k demografickému vývoji nám kolaps důchodového systému reálně hrozí. Na nezajištěné financování reformy důchodů doplatilo Slovensko, Maďarsko i Polsko. Průběžný pilíř se tam propadl do mnohem většího deficitu prakticky okamžitě po spuštění reformy. Své chyby se pak Maďarsko deset let po reformě snažilo řešit zvýšením DPH (z 20 na 25 %), ale ani tato změna již rozviklanému systému příliš nepomohla. Česká republika nehodlá financování důchodové reformy podcenit. Sjednocení sazeb DPH umožní financovat důchodovou reformu a zároveň neprohloubí schodek veřejných financí. Tím se vyhneme problémům okolních zemí. Na jednotné DPH u nás se

kromě domácích expertů (Bezděkova komise, NERV) shodli i odborníci z OECD, podle nichž jsou zdroje z nepřímých daní plně v souladu s plánem úspor. Mezinárodní měnový fond ve své únorové zprávě o ČR uvádí, že chystané sjednocení sazeb DPH, které je zároveň v souladu s programem ODS, je správným krokem z hlediska efektivity. Musí ho však podpořit další reformní opatření, což plníme.

Reforma odpovídá programovým tezím ODS Navrhujeme parametrické změny státního průběžného systému, kde bude pokračovat postupné zvyšování důchodového věku. Zavedeme penzijní spoření v tzv. druhém pilíři, a dáme tak především mladší generaci možnost zvýšit svoje příjmy v seniorském věku proti stavu, kdy by se nic nezměnilo. Chceme posílit zodpovědnost občanů za svůj vlastní důchod a budoucí životní úroveň. Výsledná podoba důchodové reformy se od závěrů Bezděkovy komise a NERV liší zejména v tom, že druhý pilíř zůstane dobrovolný a bude přidán prvek mezigenerační solidarity v podobě možnosti převodu jednoho procentního bodu z pojištění na důchody rodičům. Tyto prvky ale ODS prosazuje dlouhodobě a našla v nich shodu i se svými koaličními partnery. Beru velmi vážně, že si vláda pod mým vedením vzala do vínku prosazení reforem. Musím však souhlasit s tím, že je nutné zintenzívnit komunikaci s veřejností. Že to bude trochu bolet? Zcela bezbolestná reforma je protimluv, který si mohou dovolit prohlašovat jen populisté. Budu klást velký důraz na to, aby podobný zájem a vůli měli i ostatní koaliční partneři. Mohu potvrdit, že vláda tuto vůli má a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit.

Petr Nečas předseda vlády ČR a předseda ODS

Desatero k důchodové reformě 1. Současný státní průběžný systém je z hlediska demografického vývoje dlouhodobě finančně neudržitelný. • V České republice dochází k pozitivnímu jevu nejrychleji se prodlužující střední délky života v celé Evropě. Zároveň však klesá podíl ekonomicky aktivních lidí na celkové populaci, což je celoevropský trend. Jestliže dnes činí podíl obyvatel ČR nad 60 let 22 %, v roce 2030 to má být již 33 % a v roce 2050 zhruba 39 %. • Zatímco dnes přispívají do důchodového systému zhruba dva ekonomicky aktivní lidé na jednoho seniora, v roce 2050 to bude jeden na jednoho. • Už dnes je důchodový systém ve schodku 30 miliard korun ročně a je dlouhodobě finančně neudržitelný. 2. Bez důchodové reformy hrozí prudké zhoršení životní úrovně seniorů. • Bez důchodové reformy lze kolapsu výplaty penzí předejít pouze razantním zvýšením věku odchodu do důchodu, výrazným zvýšením sociálních odvodů (které u nás patří k největším v Evropě), nebo dramatickým snížením důchodů na hranici chudoby. • Nechceme se dostat do situace některých evropských zemí, které jsou nuceny kvůli vysokému zadlužení snižovat důchody až o desítky procent. • Dnešní čtyřicátníci a mladší si musí být vědomi, že státní průběžný systém jim sám o sobě do budoucna slušný příjem nezajistí. Pro udržení současné životní úrovně v seniorském věku bude nutné více individuálně spořit. Každý ponese svůj díl odpovědnosti za přípravu na stáří. 3. Současný koncept důchodové reformy byl představen již v roce 2007 a plně odpovídá programu ODS. • Změny důchodového systému v polovině 90. let byly změkčeny neochotou lidovců přijímat nepopulární kroky. • Intenzivní odborná diskuse o důchodové reformě probíhá od roku 2004, ať už se jedná o závěry Bezděkových komisí, NERV, nebo četných veřejných debat. Levice závěry těchto odborných fór do této doby blokovala a dodnes se snaží veřejnosti vsugerovat, že žádné zásadnější změny nejsou zapotřebí. • Nechyběla odborná debata, ale politická vůle reformu prosadit. Současný koncept důchodové reformy vláda pod vedením ODS rámcově představila už v dubnu 2007. Během dalších dvou let byly dokončeny nebo rozpracovány všechny tři její etapy, ale kvůli svržení vlády ji nebylo možné dokončit. • Důchodová reforma plně odpovídá programu ODS, včetně souvisejícího sjednocení sazby DPH bez výjimek. 4. Postupné zvyšování důchodového věku bude po roce 2030 pokračovat. • Měnit se bude státní průběžný systém, který nadále zůstane výraznou složkou důchodů. Mezi základní změny patří pokračování zvyšování důchodového věku po roce 2030, kdy dosáhne 65 let pro muže a 62 až 65 let pro ženy podle počtu dětí, v souladu s očekávaným vývojem délky života. • Zároveň dojde k postupnému sjednocení důchodového věku mužů a žen v roce 2041 pro pojištěnce narozené v roce 1975. • Pro posílení zásluhovosti systému snižujeme maximální vyměřovací základ pro pojistné (stropy) ze 6 na 4násobek průměrné mzdy. 5. Odstraňujeme možnost vlády valorizovat penze více, než stanoví zákon. • Současné nastavení důchodového systému přímo vybízí k politickému zneužívání bez ohledu na budoucí rozpočtové dopady.

Proto odstraňujeme možnost valorizovat důchody více, než stanovuje zákon. Současný princip zvyšování důchodů o inflaci a třetinu růstu reálných mezd zůstane zachován. Bude však platit automaticky ze zákona a vláda nebude moci tak jako doposud do tohoto mechanismu svévolně zasahovat. 6. Umožníme dobrovolné spoření v penzijních fondech, zvýšíme tím důchody. • V současné době je z průběžného systému poskytováno důchodcům 95 % jejich příjmů, což je světový unikát. • Umožníme mladým lidem, aby si dobrovolně spořili v soukromých penzijních fondech. Mohou sem vyvést 3 % důchodového pojištění s podmínkou dodání dalších 2 %, což znamená šanci na zvýšení příjmů v seniorském věku. Do konce roku 2012 budou moci do tohoto systému vstoupit i lidé starší 35 let. • Penzijní společnosti budou moci povinně poskytovat různé investiční strategie – dynamickou, vyváženou, konzervativní a státních dluhopisů ČR s různou mírou výnosů. V případě úmrtí příjemce penze přejdou jeho peníze na dědice. 7. Neopakujeme chyby v okolních zemích, nepodceňujeme financování reformy. • Poučili jsme se ze zkušeností v okolních zemích a nehodláme opakovat jejich chyby. Na nezajištěné financování důchodové reformy doplatilo Slovensko, Maďarsko i Polsko. Vysoké procento vyvedeného pojištění (9 % na Slovensku a 6 až 8 % v Maďarsku a Polsku), povinnost vstupu do penzijních fondů do určitého věku, výhodné podmínky pro ostatní a neochota zavést nepopulární změny v průběžném systému způsobily destabilizaci a obrovské schodky tamních důchodových systémů. • Proto nechceme podcenit financování důchodové reformy. Postupné sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty na úroveň 17,5 % v roce 2013 umožní stabilizovat systém a neprohloubit schodek veřejných financí. 8. Celková výše zdanění (daňová kvóta) zůstane zachována. • Sjednocení sazeb DPH je jako nástroj pro stabilizaci veřejných financí, kam patří i důchodový systém, podporováno i Evropskou komisí, OECD a Mezinárodním měnovým fondem. Navrhovaly jej v této souvislosti i expertní komise (ve výši 19 %). • Spoléhat jen na privatizační příjmy a dividendy ČEZ při udržení dlouhodobé stability důchodového systému v průběhu desítek let je nemyslitelné, a navíc prakticky nemožné z hlediska pravidel EU. • Zároveň však dojde ke snížení přímého zdanění, takže celková daňová kvóta se nezvýší. Je nutné připomenout, že ODS zvrátila rostoucí zvyšování daní a od roku 2007 do roku 2010 výrazně snížila celkovou daňovou kvótu o 2,1 % na 34,8 %. 9. Rodinám s dětmi a seniorům budou vyšší náklady sjednocení DPH kompenzovány. • Růst cen bude rodinám s dětmi kompenzován zvýšením daňových slev a seniorům valorizací. Podle odhadů způsobí změny související s reformou inflaci kolem jednoho procenta. Do růstu cen se nepromítne zvýšení spodní sazby DPH v plné výši. 10. Umožníme dobrovolný převod 1 % sociálního pojištění na zvýšení důchodu rodičům. • V rámci posílení mezigenerační solidarity bude umožněno dobrovolné převedení jednoho procenta sociálního pojištění na zvýšení důchodů ve prospěch rodičů. Tato částka bude vyplacena jednorázově jednou za rok.

➤

5

ROZHOVOR

Petr Tluchoř: Veřejnost je na zdravotní reformu připravena Jste garantem komise ODS pro zdravotnictví, doposud jste byl ale znám jako předseda poslaneckého klubu a parlamentní vyjednavač... Mojí prioritou v posledních letech skutečně bylo a zůstává především prosazování zákonů, se kterými ODS prostřednictvím svých koaličních vlád přichází do Parlamentu, a logicky řeším široký okruh témat. Zdravotnictví ale považuji za jednu z klíčových oblastí svého politického zájmu již od roku 2004, kdy jsem se stal poprvé poslancem. Působil jsem ve Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a dlouhodobě se účastním vnitrostranické diskuze o podobě reformy. Garanty jednotlivých expertních skupin jsou vždy ministři nebo členové grémia. Jsem rád, že já osobně budu moci vést velmi kvalitně obsazenou expertní skupinu právě pro oblast zdravotnictví a podílet se na formulování stanovisek ODS ke zdravotní reformě. Jak vy osobně hodnotíte výsledek nátlakové akce lékařských odborů? Respektuji dosaženou dohodu, výsledek ale rozhodně nepovažuji za vítězství. Ani vlády, ani ODS. Navýšení platů lékařů zvýší deficit v systému veřejného zdravotního pojištění. Vláda přitom nemůže přidat zdravotnictví další peníze. Je proto nezbytné urychlit reformy, snížit náklady, zefektivnit péči a zrušit zbytečná lůžka. Reformní snahy v minulosti obvykle ztroskotaly nebo se jejich interpretace omezila na zavádění poplatků.

Co musí současná vláda udělat jinak, aby byla reforma úspěšná? Trochu vás opravím. Reformní snahy za minulé vlády neztroskotaly. Byli jsme to my – ODS a ministr Julínek – kteří tyto reformy tvrdě odmakali, v obtížných podmínkách prosadili a nesli jejich politické náklady. Nebýt těchto reforem, pak by dnes lékařští odboráři neměli starost o to, aby si prosadili sedmdesátitisícové platy, ale obávali by se, zda vůbec dostanou výplaty. Nyní je situace příhodnější. Kvůli krizi je veřejnost na změny připravená a vláda by toho měla využít. Ministr zdravotnictví navíc může těžit z toho, že řada reformních zákonů je již připravena. Jsem přesvědčen, že lidé, kteří byli ve velké většině rozladěni vydíráním lékařských odborů, uvítají reformy, které povedou ke zlepšení péče a posílení jejich postavení. Jaké jsou podle vás priority? Důležité je zastavit plýtvání. Peníze musí jít za pacientem, musí skončit proplácení špatných, opakovaných nebo zbytečných úkonů. Kvalita zdravotnického zařízení by se měla řídit výsledky práce, pouze v menší míře počtem pracovníků a technickým vybavením. Pojišťovny musí přísně kontrolovat rozsah a kvalitu péče, která musí vycházet ze skutečné potřeby, nikoli z nabídky nemocnic, které často zbytečně utrácejí například za přístrojové vybavení. Klíčové je stanovit rozsah péče, na kterou bude mít pacient nárok, a umožnit připojištění na vše ostatní. Musíme postupně omezovat rozsah péče hrazené ze

zdravotního pojištění, ale postradatelné, jako je stomatologická péče o dospělé, zdravotnická dopravní služba, lázeňská péče či neakutní rehabilitace. Jak hodnotíte dosavadní kroky ministra Leoše Hegera? Řadu zákonů připravila ODS a pouze čekáme, až je ministr předloží do Poslanecké sněmovny. O dalších záměrech ministerstva toho v současnosti mnoho nevíme. Práce na reformě a diskuze nad konkrétními legislativními návrhy pokračují z mého pohledu neskutečně pomalu. Jak by podle vás měla vláda řešit očekávaný propad financí ve zdravotnictví po zvýšení DPH? Vláda jasně řekla, že za stávajícího stavu veřejných financí nemůže do zdravotnictví poslat peníze navíc. ODS bude tento princip na koaličních jednáních hájit. Nesouhlasíme s návrhy na zvyšování pojistného i platby za státního pojištěnce, se kterými občas přichází naši koaliční partneři. Očekávám, že se ministr pustí do reformních kroků a restrukturalizace lůžek, aby v co nejkratší době potřebné prostředky našel. Není to přece jen velké sousto zavázat se k reformě zdravotnictví i penzí zároveň? Tato vláda vznikla jako reformní a pokud má být úspěšná, musí splnit, co slíbila. Pro ODS je to navíc příležitost, jak dotáhnout reformy, které jsme měli připravené, ale už jsme nedostali šanci je prosadit. Poslanecký klub ODS vládu v reformním úsilí maximálně podpoří. –red–

pokračování ze str. 5

Co je v souladu s programem ODS • Současný státní průběžný důchodový systém je neudržitelný. Bu-

6

deme postupně prodlužovat důchodový věk. Větší váhu musí dostat individuální spoření. • Odstraníme možnost vlády valorizovat penze více, než stanoví zákon. • Dobrovolný převod části důchodového pojištění do soukromých penzijních fondů (3 % + doplatit 2 %) znamená šanci na vyšší důchody zejména pro mladší generace. • Fondové hospodaření bude provozováno pod silným dozorem státu. Bude postaveno na konkurenci penzijních plánů od konzervativních po dynamické. • Snížíme maximální vyměřovací základ pro pojistné (zastropování) ze 6násobku na 4násobek průměrné mzdy a zvýšíme tím zásluhovost systému.

• V rámci posílení mezigenerační solidarity umožníme dobrovolný příspěvek 1 % ze sociálního pojištění dětí svým rodičům na zvýšení jejich penzí. Související opatření • Sjednotíme sazbu DPH na 17,5 % v roce 2013. V roce 2012 se sazby DPH sblíží na 14 % a 20 %. Výnosy použijeme na financování důchodové reformy, a tím zajistíme dlouhodobou finanční udržitelnost důchodového systému. • Jednotnou sazbou DPH zjednodušujeme daňový systém a posilujeme vliv nepřímých daní, zatímco přímé zdanění se snižuje. Celková výše zdanění (daňová kvóta) zůstane zachována. • Nezvýšíme sociální pojištění. pramen: Úřad vlády

DŮCHODOVÁ REFORMA

Doba na otálení je pryč Martin Kocourek apříč společností panuje shoda – penzijní reforma je nutná. Jenže žádná z vlád neměla zatím odvahu s ní začít. S její realizací jsou totiž spojeny značné náklady. Dnes jsme však v situaci, kdy současný důchodový systém negeneruje dostatečné finance na důchody, a navíc vykazuje deficit 30 miliard korun. Přiznejme si, že perspektiva není vůbec růžová. Při nezměněném stavu bude deficit jedině narůstat. Společnost stárne a na seniory pobírající důchod vydělává stále méně výdělečně činných občanů. Jednoduše řečeno, současná vláda nemá na výběr. Černý Petr zbyl na nás a situaci prostě řešit musíme. A to ještě v době, kdy žádné rezervy prakticky nejsou, lukrativní podniky jsou už dávno prodány a peníze z nich „projedeny“. Přitom veřejný dluh ještě stále narůstá. I na tyto dluhy je nutné najít peníze, abychom se v budoucnu mohli pohybovat ve stabilním ekonomickém prostředí. Naše společnost se prostě musí rozhodnout, jak chce v nejbližších desítkách let žít. Ozývají se hlasy, že k takovému radikálnímu kroku, jako je penzijní reforma, je nutný konsenzus celé společnosti. S tím lze jenom souhlasit. Bylo by proto třeba, aby nutné kroky, které chystá současná vláda, chápala nejen politická opozice, ale i co nejširší veřejnost. Proto je před námi jeden z nejobtížnějších úkolů, před jakým kdy česká vláda vůbec stála, a to zdůvodnit sjednocování daně z přidané hodnoty, které přinese – a nesmíme se bát to vyslovit – zdražení. Upozorňuje na to i průzkum Hospodářské komory, ve kterém se 51 % respondentů vyslovilo proti takové změně, třetina ji respektuje, ale nevítá, a jen 16 % podnikatelů ji vnímá jako nutnost. Téměř polovina dotazovaných hodlá na zvýšení DPH reagovat zvýšením cen. Záměr snižovat zadlužení státu a najít peníze na penzijní reformu je jasný a ekonomika a občané se tudíž musí přizpůsobit. Každý státní rozpočet žije z daní. Cesta, jak získat potřebné finance, je proto daná a nelze ji spatřovat v ničem jiném než ve zvýšení daňových odvodů. Protože se však ekonomika ještě nevzpamatovala z krize, bylo by krátkozraké zvyšovat daně z příjmů. Firmy potřebují stabilizovat své finance a pokud možno vydělané peníze

N

investovat do nových, modernějších technologií. Zvyšovat firmám daně by bylo proti logice snahy vybudovat konkurenceschopnou ekonomiku. A tak chce vláda zajistit potřebné finance prostřednictvím daní nepřímých. Návrh koaliční vlády – zvýšit příští rok nižší sazbu DPH na 14 % a další rok poté sjednotit daň z přidané hodnoty na 17,5 % – je sice velký náraz na finance každé rodiny, ale je to nejčistší a nejprůhlednější řešení. Nejvíce to všichni pocítíme u potravin a léků. Proto vláda chystá nejen valorizaci důchodů, ale určité kompenzační dávky i pro rodiny s dětmi. Pokud budou navrhované daňové změny realizovány, vybere se příští rok navíc 26 až 27 mld. Kč a v dalších letech 22 až 23 mld. Kč ročně. Z toho se počítá s 20 miliardami na zahájení penzijní reformy. To lze číst jako krytí výpadku příjmů nynějšího důchodového systému poté, co někteří občané přesměrují část svého pojistného do nového – individuálního – pilíře. Zbytek, tj. 2 až 6 miliard půjde na podporu rodin s dětmi, tedy konkrétně na vyšší daňové bonusy na děti a valorizace důchodů. Sjednocení sazeb DPH bude mimo jiné znamenat i opatření proti daňovým únikům. Stačí si jen vzpomenout na daňové hrátky s motorovou naftou a oleji. Ne všem se návrhy vlády musí líbit. Výhrady mají i někteří pravicově zaměření ekonomové. Jiní ekonomové upozorňují, že světová ekonomika se ještě úplně nedostala z krize. Že je riskantní uvalit o 4, resp. 7,5 % vyšší sazbu i na většinu potravin v době, kdy rostou světové ceny

obilí. Anebo že do výpočtů dopadu na občany je třeba zahrnout i externí faktory. Vláda vnímá výhrady, že zvýšení DPH a model reformy penzí je třeba vysvětlovat, že je potřeba jej řádně diskutovat a že je potřeba pro návrh penzijní reformy a doprovodná opatření získat širší podporu veřejnosti. ODS je také vyčítáno, že vždy mluvila jen o snižování daní nebo před posledními volbami slibovala nezvyšování daní, zatímco nyní se, prý díky ODS, skokově zvýší jen DPH. Věci je však třeba uvést na správnou míru. ODS vždy mluvila o celkové daňové (a odvodové) zátěži a jejím snižování či nezvyšování. V našich programových dokumentech lze dohledat, že jsme vždy doporučovali, aby se hlavní daňové břemeno přeneslo z daní přímých (tj. daní z příjmů, daní z ekonomické aktivity) na daně nepřímé (tj. zejména na DPH, daně ze spotřeby). K tomu směrujeme a to je něco úplně jiného, než z čeho jsme obviňováni. V žádném případě nechceme změny prosazovat pouze silou, stojíme o širokou podporu a hlavně pochopení, že s reformami se nyní prostě začít musí. Každý odklad by v budoucnu znamenal jen větší a větší náklady a komplikace. Ostatně existuje návrh vlády a o něm se bude ještě diskutovat nejen s opozicí v Parlamentu, ale i s odbornou a laickou veřejností. Jedno je ale jisté, pokud tato vláda má být vládou rozpočtové odpovědnosti, potom jsou zásadní reformy nezbytné, protože doba na otálení je pryč. autor je ministr průmyslu a obchodu

7

ODBORNÉ KOMISE

Odborné komise naplno pracují Matěj Trávníček s přispěním tajemníků odborných komisí

ODS začala lépe využívat svého potenciálu Činnost odborných komisí se rozběhla. Jsem tomu velmi rád. Před časem jsem na těchto stránkách představoval jejich koncept. Mluvil jsem o tom, že by se měly stát zásobárnou myšlenek a lidí schopných prosadit je do praxe. Již první zasedání odborných komisí jednoznačně ukázala, že se tento koncept naplňuje. Odborné komise vzbudily velký ohlas mezi členskou základnou. Mnohde dokonce navázaly na celostátní komise ustavením odborných komisí na regionální, a dokonce i na oblastní úrovni. V tuto chvíli tak je členy odborných komisí na centrální úrovni 213 z nás. A další desítky a stovky se zapojily na úrovních regionálních a oblastních. Začali jsme tak lépe a více využívat našeho potenciálu široké členské základy a zároveň jsme zvýšili funkčnost vnitřní struktury. Odborné komise totiž vyplnily mezeru v horizontální vnitrostranické komunikaci. Představují tak vedle kongresu a ideových konferencí další místo, kde se mohou potkávat členové ODS napříč regiony a oblastmi, a tak zásadním způsobem zkvalitňují vnitřní komunikaci a pomáhají kultivovat i úroveň naší vnitrostranické diskuse. Některá média si v souvislosti s našimi odbornými komisemi oblíbila určitou frázi. Referují o mně jako o ideologovi ODS. Úsměvné. Hlavním ideologem ODS jsme my všichni. A odborné komise by nám měly být nástrojem. Musí proto být akceschopnými skupinami. Musí začít generovat náš program. Musí být místem, odkud povstanou budoucí leadeři. Musí formulovat naše stanoviska k aktuálním otázkám. A musí tak být naší konkurenční výhodou. Pavel Drobil místopředseda ODS odpovědný za práci odborných komisí

8

Bezprostředně po 21. kongresu ODS se rozběhly přípravy na obnovení činnosti odborných komisí ODS. Místopředsedou odpovědným za jejich činnost byl od samého počátku ustaven Pavel Drobil. Období příprav bylo završeno zasedáním výkonné rady 29. listopadu 2010, která ustavila 7 odborných komisí a schválila jejich statut, tedy mimo jiné mechanismus jejich fungování a ustavování členů. Na svém dalším zasedání 17. ledna pak výkonná rada rozhodla vyčlenit z odborné komise pro zdravé veřejné finance a nezadluženou budoucnost dvě nové odborné komise, a sice komisi pro sociální systémy a komisi pro zdravotnictví. Garanty těchto komisí se stali Přemysl Sobotka, respektive Petr Tluchoř. Zároveň na tomto svém zasedání schválila výkonná rada řádné nominace za členy odborných komisí. A konečně 28. února schválila výkonná rada členy nově ustavených odborných komisí a další členy nominované regionálními sdruženími. V období mezi posledně zmiňovanými zasedáními výkonné rady však již začala probíhat ustavující zasedání odborných komisí.

Komise pro trvalé hodnoty a vzdělanou budoucnost Jako první se již 15. února sešla odborná komise pro trvalé hodnoty a vzdělanou budoucnost, jejímž garantem je Miroslava Němcová. Komise je resortně příslušná Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvu kultury, vedle toho má na starost i příbuznou agendu médií. Na úvodním zasedání si komise stanovila tři tematické sekce, kterými se staly: 1. vzdělání, výzkum a vývoj; 2. mládež a sport; 3. kultura a média. Konkrétně pak komise diskutovala například připravovanou novelu zákona o návykových látkách, problematiku majetkového vyrovnání státu s církvemi či principy zákona o terciárním vzdělání. „Pojmenovali jsme základní problémy. K některým bodům byly vytvořeny pracovní skupiny. Z celého jednání byl cítit zájem všech přítomných,“ vysvětluje člen komise Vladimír Wasyliw.

Komise pro právní stát, reformu státních institucí a efektivní veřejnou správu V úterý 22. února pak jako druhá v pořadí zahájila činnost odborná komise pro

právní stát, reformu státních institucí a efektivní veřejnou správu, která svou agendou pokrývá činnost resortů vnitra a spravedlnosti. Garant komise Jiří Pospíšil na ustavujícím zasedání stručně představil nový Občanský zákoník. Odborná komise se zabývala například i nanejvýš aktuální problematikou zřízení Generální inspekce bezpečnostních sborů, kdy se vyslovila pro to, aby inspekce byla maximálně nezávislá a nestranná. V neposlední řadě se komise zabývala i problematikou kupčení s hlasy v komunálních a krajských volbách, kdy na návrh svého člena Daniela Voláka, který k této věci vypracoval detailní analýzu, iniciovala zpracování novely příslušné legislativy. „Jsem tomu velmi rád. Ukázalo se, že odborné komise mají smysl,“ sdělil v této souvislosti Listům ODS Daniel Volák.

Komise pro vnitřní fungování Poslední únorový den byl kromě jednání výkonné rady vyhrazen i pro úvodní zasedání komise pro vnitřní fungování ODS, jejímž garantem je Petr Nečas. Komise ustavila pět pracovních skupin, a to: pro oblast Stanov ODS a jejich revizi (garant Marek Benda), pro institucionální reformy vnitřní struktury ODS (garant Petr Tluchoř), pro reorganizaci manažerské sítě ODS (garant Pavel Drobil), pro oblast financování ODS a vyhledávání nových zdrojů financí (garant Petr Kozák) a pro oblast vzdělávání členů ODS, tvorbu programu a kontrolu jeho plnění (garant Milan Cabrnoch). Zároveň se odborná komise, ve které jsou z titulu funkce zastoupeni všichni předsedové RS ODS, zabývala pilotním projektem a připravovanou reorganizací manažerské sítě, jejíž koncept na místě představil hlavní manažer Jan Kočí.

Komise pro rozvoj regionů a venkova Odborná komise zabývající se agendou Ministerstev zemědělství a pro místní rozvoj se poprvé sešla 8. března. Na tomto svém úvodním zasedání byly vytvořeny čtyři subkomise, složené ze stávajících členů: podnikání v zemědělství, potravinářství a lesnictví (garant Tomáš Šimčík), půda a krajina (garant Luboš Orálek),

společná zemědělská politika a Evropa (garant Juraj Chmiel) a rozvoj regionů a venkova (garant Miloš Vystrčil), které pokrývají uvedená témata. „Jako účastník předchozích odborných komisí jsem byl zpočátku k jejich fungování skeptický, ale úvodní sezení mě mile překvapilo. Oceňuji především přesnou identifikaci problémů venkova a zemědělské politiky,“ zhodnotil první zasedání komise její člen z kraje Vysočina Jaroslav Pešán. Petra Janouška ze stejného regionu potěšila otevřenost garanta komise, ministra zemědělství Ivana Fuksy. „Očekávám, že si tady budeme říkat, jak dělat poctivou pravicovou politiku,“ dodal.

Komise pro konkurenceschopnost Ve stejný den, tedy 8. března, se sešla i odborná komise pro konkurenceschopnost, která se ve své činnosti orientuje na obchod, dopravu a životní prostředí. Na svém ustavujícím zasedání, které navštívil také ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, se komise zabývala mimo jiné „dopravní superstrategií“ předloženou v nedávné době ministerstvem dopravy. Komise upozornila na nedostatky materiálu, které mohou vést k problé-

mům v systému dopravních cest a ke snížení kvality dopravy v ČR, a proto doporučila ministrům vlády za ODS, aby tento materiál neschválili ani nevzali na vědomí a požadovali vypracování nové koncepce rozvoje dopravy. „Očekávám, že komise bude vedení strany poskytovat názory blízké členské základně na rozhodující témata týkající

Přehled odborných komisí ODS 1. OK pro zdravé veřejné finance a nezadluženou budoucnost

• garant: Martin Kocourek • tajemník: Matyáš Vitík 2. OK pro sociální systémy

• garant: Přemysl Sobotka • tajemník: Zbyněk Klíč 3. OK pro zdravotnictví • garant: Petr Tluchoř • tajemník: Jakub Čermák

4. OK pro konkurenceschopnost

• garant: Pavel Drobil • tajemník: Miroslav Diro 5. OK pro rozvoj regionů a venkova

• garant: Ivan Fuksa • tajemník: Zbyněk Klíč 6. OK pro trvalé hodnoty a vzdělanou budoucnost

• garant: Miroslava Němcová • tajemník: Jakub Čermák 7. OK pro národní zájem a svobodnou budoucnost

• garant: Alexandr Vondra • tajemník: Jakub Kajzler 8. OK pro právní stát, reformu státních institucí a efektivní veřejnou správu

• garant: Jiří Pospíšil • tajemník: Matěj Trávníček 9. OK pro vnitřní fungování ODS

• garant: Petr Nečas • tajemník: Petr Mach Kontakty na odborné komise můžete nalézt v systému moje.ods.cz, případně skrze HK ODS

se programových východisek ODS, což koresponduje s myšlenkami mého přítele Vladimíra Maleny, který na 21. kongresu vznik odborných komisí inicioval. Nemyslím si, že komise by měla být přínosná pro kraje, ale naopak,“ vyjádřil svůj názor člen komise za Liberecký kraj Jiří Pavlů.

Další odborné komise K ustavujícímu zasedání zbylých odborných komisí dojde v nejbližší době. Konkrétně se tak například 18. března sešla odborná komise pro národní zájem a svobodnou budoucnost, jejímž garantem je Alexandr Vondra a která by se měla kromě resortů obrany a zahraničí zabývat i problematikou institucionálního fungování EU. Na 22. březen pak Přemysl Sobotka svolal ustavující jednání odborné komise pro sociální systémy, která by se na tomto zasedání měla věnovat kromě jiného důchodové reformě, reformě sociálních dávek či zjednodušení zaměstnávání studentů. Následně se sešla odborná komise pro zdravé veřejné finance a nezadluženou budoucnost, jejímž garantem je Martin Kocourek a která by se měla zabývat zejména reformou a zpřehledněním daňového systému, odpovědnou finanční politikou a vyrovnanými rozpočty. Nejinak tomu je i v případě odborné komise pro zdravotnictví, která se bude zabývat reformou zdravotnictví a problematikou financování zdravotního systému. autor je analytik politické sekce ODS

9

VÝBORY SNĚMOVNY PČR

Priority a problémy představitelů ODS v Poslanecké sněmovně Druhým dílem pokračujeme v představování čelních zástupců ODS v jednotlivých sněmovních výborech. Zajímalo nás, co jsou jejich nejdůležitější úkoly, jak se v jejich práci odrážejí koaliční vazby, jak vycházejí s opozičními poslanci, nakolik se setkávají a vyrovnávají s lobbistickými skupinami… Následující číslo nás pravděpodobně zahltí oslavami 20. výročí ODS, ale rozhodně nejpozději v květnovém čísle budeme prezentovat další představitele sněmovních výborů a potom obdobným způsobem vedoucí zástupce ODS v Senátu, plánujeme také rozhovory s předsedy sněmovního a senátního klubu ODS.

Boris Šťastný předseda Výboru pro zdravotnictví

10

Koalice má ve výboru většinu, pokud nebude dělat hlouposti… Oproti předchozímu volebnímu období je atmosféra ve výboru o poznání lepší. Koalice má ve výboru většinu, a pokud nebudou koaliční poslanci dělat hlouposti a nebudou při projednávání jednotlivých předloh hájit či nadřazovat osobní zájmy, bude práce daleko klidnější a věcnější. Je tu mnoho lidí, kteří k sobě mají blízko, jedná se často o lékaře. Jistě, fakt, že je někdo lékař, automaticky neznamená, že ví, jak napsat zákon. Určitá zkušenost z medicínské praxe ale jistou výhodu představuje. Celkově jsou vztahy, myslím, velmi pracovní a profesionální. Určitě tu probíhá mnohem méně ideologických nebo mediálních půtek, než jakých jsme svědky na plénu. I lobbistické skupiny a jejich tlaky jsou součástí naší práce, setkávám se s nimi dnes a denně. To samo o sobě neznamená, že jim každý poslanec snadno podlehne. Vracím se k tomu, že odborný a profesionální přístup převažuje. Já osobně, pokud neprobíhá plenární zasedání, věnuji veškerý čas ve Sněmovně přípravě podkladů v oblasti zdravotnictví. Zabývám se úzce touto problematikou. Měli bychom být platformou k diskuzi s odborníky i veřejností Ze své pozice předsedy výboru se snažím o to, abychom byli ve své práci aktivnější než v minulosti. Pořádáme proto řadu seminářů a odborných akcí. Výbor by měl fungovat také jako plat-

forma k diskuzi nad nejdůležitějšími otázkami. Odrazem této snahy je například vznik pracovní skupiny, kterou jsem nedávno inicioval a která se bude zabývat definováním standardu a nadstandardu. Často jednáme o tématech, která výrazně přesahují jedno volební období a nad nimiž je diskuze mezi poslanci a dalšími odborníky nezbytná. Co bych chtěl na práci Poslanecké sněmovny zdokonalit Celou řadu věcí. Nově by se měl například nastavit systém předkládání pozměňovacích návrhů. Mělo by dojít k prodloužení lhůty mezi druhým a třetím čtením, aby měli poslanci čas a možnost se s návrhy dostatečně seznámit. Pak je tu otázka vnitřního fungování Parlamentu, například elektronický oběh dokumentů a lepší využití kapacit Parlamentu. V neposlední řadě si myslím, že je třeba změnit pohled na Sněmovnu mezi veřejností. Zažitý je obraz, že si poslanci žijí na vysoké noze. Porovnání například s britskými poslanci a jejich aparátem naopak ukazuje, že tomu tak není. Poslanec potřebuje kvalitní aparát, který zvládne potřebnou administrativu, a zároveň kvalitní poradenství. Prostředky, které máme k dispozici, jsou ale velmi omezené. V politice mi vadí amatérismus a neprofesionalita Určité zklamání v politice a parlamentní práci zažije každý. Vadí mi míra amatérismu a neprofesionality, s jakou dolní komora někdy pracuje. Na druhou stranu máme nyní silnou koaliční většinu, a proto věřím, že se nám v tomto volebním období podaří prosadit tolik potřebnou zdravotnickou reformu. Tomu se v současnosti věnuji na plný úvazek. I když nejsem na

politice závislý, v životě jsem měl více zaměstnání a působil i v komerční sféře, do níž jsem připraven se vrátit.

Marek Benda místopředseda Ústavně-právního výboru Příjemné zjištění pro mě je, že se dohody dodržují Ústavně právní výbor má ve své gesci Ministerstvo spravedlnosti a všechny ústavní změny. Z čehož mi vyplývá, že se v tomto volebním období nebudeme nudit. Zatím za náš zásadní úkol vidím projednání a schválení nového občanského zákoníku, který by měl i v soukromém právu konečně přinést definitivní rozchod s komunistickým právem. Umíme se hádat kultivovaně Vztahy v koalici i s opozicí jsou již tradičně, také z dob mého řízení výboru, dobré. Nemusíme spolu vždy souhlasit, ale umíme se hádat kultivovaně. Lobbisté patří téměř ke každému zákonu, který projednáváme Ke každému zákonu, který má vůbec nějaký smysl, vždy přijdou lobbistické skupiny, které na něm mají zájem. Já dlouhodobě prosazuji, aby zákony opravdu schvaloval Parlament, nikoliv vláda, takže často dílčí změny děláme. A k tomu je samozřejmě třeba všechny zainteresované slyšet a poslouchat a pak mezi jejich zájmy co nejspravedlivěji rozhodnout. Mně lobbisté nevadí, naopak mi dodávají názory a argumenty. Ještě ke koaličním partnerům: Příjemným zjištěním pro mě je, že debata s koaličními partnery ve věcných otázkách je skutečně racionální. A že se uzavřené dohody dodržují.

Jan Bauer předseda Výboru pro evropské záležitosti Evropská témata rozhodně patří na plénum Sněmovny Naší prioritou je úspěšně zvládnout změny, které přišly po Lisabonské smlouvě. Evropská unie je v pohybu, odehrávají se v ní střety o kompetence, spory mezi aktivními plátci a aktivními příjemci peněz, řeší se dluhy, které mají úplně všichni. Jsem rád, že se velká a evropská témata začala z iniciativy výboru diskutovat i na plénu Sněmovny, a rád bych v této praxi pokračoval. Vláda tím získá silný mandát pro vyjednávání a občané se díky médiím dozvědí, co se na ně skutečně chystá. Pracujeme v duchu vzájemného respektu, vztahy jsou korektní Práce ve Výboru pro evropské záležitosti je dlouhodobě velice kultivovaná a nové složení Sněmovny tento stav nijak nenarušilo. Vztahy jsou korektní. Na mnoho věcí můžeme mít různé názory, ale nemusíme se kvůli tomu urážet. Asi mám štěstí na konkrétní osobnosti, ale v duchu vzájemného respektu se většina jednání skutečně odehrává. Vadí mi novely novel i chybějící mikrofony v lavicích Psaných i nepsaných pravidel, kterými se Parlament řídí, je opravdu hodně. Některými skrytě pohrdám, některá mě nechávají klidným a některá jsou nutná. Po výrazných změnách jednacího řádu je každoročně velká poptávka, ale každého to zatím semlelo. Mně například vadí neustálé novely novel zákonů, chybějící mikrofony v lavicích nebo neomezený časový limit pro vystoupení. Stávající technická úroveň a neustálé kolování desítek papírů je pro Sněmovnu nedůstojné. Lobbing je v politice přirozený, zájmové skupiny se snaží prosadit Na každé úrovni politické scény, kterou jsem prošel – komunální, krajské i poslanecké – za mnou chodili zástupci skupin, kterých se týkala projednávaná záležitost. Je to vhodné, přirozené, a dokonce nutné. Největší tlaky jsem zažil při protestech odborářů nebo protestech proti radarové základně. To jsem se stěží protlačil vchodem do Poslanecké sněmovny.

U členů výboru bych uvítal odvahu říkat NE Ve Výboru pro evropské záležitosti zasedají lidé různých profesí, velká část z nich se ale evropské problematice dlouhodobě věnuje. U některých členů bych možná z pozice předsedy uvítal větší odvahu říkat NE. Není to jednoduché a značná erudice je nezbytná. Fakt, že projednáváme hotové dokumenty, které přicházejí z evropských institucí, neznamená, že je budeme automaticky přijímat a vyloučíme podrobnou debatu o jejich podobě. Myslím, že zdravá kritika bývá ku prospěchu věci. Vláda s námi konzultuje transpozici směrnic do české legislativy Činnost Výboru pro evropské záležitosti je specifická. Absolutní většinu našich aktivit představuje projednávání návrhů aktů a jiných dokumentů EU, kterými jsou uváděny v život jednotlivé evropské směrnice. Pravomoci výboru dané jednacím řádem jsou obrovské a málokdo o tom ví. Vytváříme mandát pro vládu a ministry. Naše usnesení musí být při vyjednávání pozic v Bruselu zohledněno.

Byrokratický jazyk evropských dokumentů žádá čas Někdy trochu závidím kolegům z jiných výborů, kteří se věnují standardním návrhům zákonů a jejich důvodovým zprávám. Je všeobecně známé, že „evropské“ dokumenty bývají velmi obsáhlé a jsou psány byrokratickým jazykem. Navíc je třeba zasadit je do širokého rámce evropské legislativy. Nad některými z nich proto trávím hodiny, nad jinými i celé dny. Reformy jsou pro mě hnacím motorem Trápí mě klasické nešvary politiky, jako je zbytečné handrkování, silácká prohlášení a populistické kroky na úkor věcného řešení problémů. Hnacím motorem je ale pro mě plán reformních kroků, které mohou být v tomto volebním období díky rozložení sil ve Sněmovně uskutečněny. V minulosti jsem pracoval v soukromé sféře a starostoval v Prachaticích, o své uplatnění se proto nebojím. Parlamentní práce je ale pro mě srdeční záležitost a momentálně bych neměnil.

11

VÝBORY SNĚMOVNY PČR Václav Mencl předseda Volebního výboru

12

Svobodná média ve svobodné zemi Tak pojmenovává Václav Mencl hlavní cíl, ke kterému by měla směřovat práce výboru. „V působení Volebního výboru došlo k zásadní změně – převzal totiž veškerou mediální agendu Sněmovny. Má tedy gesci nejen pro volby mediálních rad, ale také pro veškerou legislativu týkající se médií. Ostatně právě proto navrhujeme změnu názvu na Mediální výbor. Jsou v něm zastoupeni zkušení matadoři i noví poslanci, ale dostatečně erudovaní jsou všichni. Je vidět, že poslanecké kluby berou tento výbor vážně. Názory se mohou lišit, ale je třeba je říkat otevřeně Skutečnost, že se zájmové skupiny k jednotlivým návrhům vyjadřují, je logická. Důležité je, aby se tak dělo otevřeně. Tomu vycházíme vstříc například pořádáním veřejných seminářů a diskusí. A jsou-li názory řečeny veřejně, nejde o tlaky, ale o názorové spektrum. A je také jasné, kdo a proč se k čemu přiklonil. Ostatně jednání výboru jsou otevřená pro média i veřejnost. Televizní reklama je citlivé téma Teď právě vedeme spolu s panem ministrem kultury Besserem intenzivní jednání ohledně senátního návrhu o reklamě v České televizi. Jde o citlivou věc ve vztahu k privátním televizím, které reklama živí, a na druhé straně o zdroje pro digitalizaci archivů České televize a pro filmaře. Naštěstí se zdá, že spějeme k rozumnému kompromisu pro všechny. Má největší zklamání a povzbuzení Ve Sněmovně jsem už třetí volební období. Nejvíc zklamání jsem zažil v tom prvním jako opoziční poslanec, když vládní koalice vedená ČSSD nepřijala mé racionální návrhy například ke stavebnímu zákonu nebo k zákonu o ochraně přírody a krajiny. Výsledky bohužel známe. A pak ta zcela iracionální nedůvěra Topolánkově vládě. Povzbuzení má opačné znaménko – věřím, že teď máme dobře nakročeno, ale určitě musíme přidat. Věřím, že většina z nás se o to snaží. A i když občas všechno nejde tak, jak bych si přál, moje původní profese architekta pro mě nemusí být jen starým lákadlem nebo nostalgickou vzpo-

mínkou. Syn Vojtěch pokračuje v rodinné urbanistické tradici a občas s ním něco u prkna dělám. Docela nám to spolu jde, a to je prima.

František Dědič místopředseda Mandátového a imunitního výboru Chceme kultivovat jednání ve Sněmovně Náplň práce Mandátového a imunitního výboru je daná zákonem a nemění se v závislosti na volebním období. Řešíme přiznání a čestná prohlášení členů Poslanecké sněmovny a ústředních orgánů státní správy, u nichž kontrolujeme formální správnost, a zabýváme se případy, kdy poslanec využije své imunity například v rámci přestupkového řízení. To se stává jen ojediněle a obvykle se snažíme vést jednání tak, abychom se obešli bez využití poslanecké imunity jako nedávno u kolegy Jandáka. Třetí oblast naší práce představuje jednání o urážkách mezi poslanci. V tomto volebním období bychom se svým rozhodováním chtěli pokusit kultivovat jednání ve Sněmovně. Noví lidé jsou často přínosem Ve výboru sedí noví lidé, kteří se musí učit. Na druhou stranu je to dobře, protože nejsou v porovnání se svými déle sloužícími kolegy tak otrlí k výrokům, které ve Sněmovně padají. Vztahy jsou korektní, de facto k jedinému sporu došlo během jednání o poslanci Rathovi a jeho urážkách směrem k ministru Kalouskovi. Celkově nemám o fungování výboru obavy. Není nutné, aby zde působili jen právníci, složení výboru je proto různorodé. Výsledek jednání nemusí být vždy ortodoxně právního charakteru. Kolega Tejc z ČSSD jakožto předseda vede výbor rozumně. Snažíme se postupovat ve shodě a žádné naschvály jsem nezaznamenal. Více pragmatismu by Parlamentu prospělo Práce hlavně v rámci pléna by se měla zefektivnit, aby se nepřednášely projevy o ničem nebo takové, které nesouvisejí s daným tématem. Do Parlamentu by bylo dobré převést trochu pragmatismu, který většinou vládne při jednáních na radnicích. S lobbisty do kontaktu nepřijdeme Vzhledem k charakteru práce našeho výboru se s lobbistickými skupinami

nesetkáváme. Nedávno jsme ale obdrželi veřejnou důtku ze strany Svazu pacientů, jehož předseda pan Olejár, jak známo, podporuje Davida Ratha. Máme šanci přijmout reformní zákony Štvou mě pauzy, obstrukce a nejednání, které představuje ztrátu času nejen osobního, ale všech ostatních, včetně celého aparátu Sněmovny. Naopak vidím naději v tom, že máme šanci v tomto volebním období přijmout reformní zákony, které posunou Českou republiku dopředu. Jsem připraven na změny – i v osobním životě Člověk musí počítat se změnami nejen v politice, ale i v osobním životě. A předpokládám, že tedy jedna před penzí ještě přijít musí. Jsem strojní inženýr se zaměřením na jadernou energetiku. Věřím, že případně jsem stále schopen najít v tomto oboru uplatnění.

František Sivera místopředseda Hospodářského výboru Prioritou je návrat k růstu HDP bez zvýšení zadlužení státu Hospodářský výbor je společně s rozpočtovým výborem zaměřen na ekonomiku státu. Úzce spolupracujeme s Ministerstvem dopravy a průmyslu a kontrolujeme rozpočty státních institucí ovlivňujících ekonomiku státu. Naše současné úkoly vyplývají z koaliční smlouvy. Musíme učinit vše pro návrat k růstu HDP bez zvýšení zadlužení státu. Nejen v rámci legislativy musíme usilovat o zlepšení podnikatelského prostředí, snižování administrativy, reagovat na situaci v energetice a oblasti nerostných surovin, zajistit podmínky pro rozvoj dopravní infrastruktury a veřejné dopravy, odstraňovat bariéry v oblasti obchodu a služeb. Jeden z prvních legislativních úkolů, který jsme řešili společně s ministrem Kocourkem, se týkal zabránění prudkému zvýšení cen elektrické energie. Díky přijatým legislativním opatřením k výraznému nárůstu ceny pro podniky a občany nedošlo. Teď je nás třicet Na počátku každého nového volebního období dochází k seznamování nových členů výboru s procedurami a náplní úkolů výboru. Činnost je samozřejmě ovlivněna i počtem členů – teď je nás třicet, což vede k rozsáhlejším

diskusím nad konkrétními legislativními návrhy a dokumenty. Všichni máme zájem na rozvoji českého hospodářství Hospodářský výbor je již z minulosti znám tím, že problémy řeší v maximální míře konsenzuálně a věcně. Všichni máme zájem na dlouhodobém rozvoji českého hospodářství a přes rozdílné politické názory hledáme vždy všeobecně nejoptimálnější řešení. Koaliční vztahy jsou na dobré úrovni a opozice působí většinou konstruktivně. Musím přiznat, že hledáme cestu ke spolupráci s Ministerstvem dopravy. Snažíme se přesvědčit pana ministra, že diskuse s výborem nad jednotlivými problémy by mohla přispět k jejich snadnějšímu řešení. Výbor doposud fungoval v souladu s pravidly a bez problémů. Je třeba si uvědomit, že koalice má ve výboru dostatečný počet hlasů, a to je záruka řádného projednání jednotlivých návrhů. Milan Urban je zkušený politik, pravidelně se setkáváme Předseda výboru Milan Urban z ČSSD je zkušeným a pragmatickým politikem. Společně s ním a s ostatními místopředsedy výboru máme pravidelná setkání ohledně přípravy k jednotlivým návrhům. Omezit pozměňovací návrhy se zatím zcela nepodařilo Jedním ze záměrů současné koalice bylo omezení pozměňovacích návrhů v průběhu druhého čtení. Bohužel to se doposud ne zcela podařilo. Každý poslanec má zákonodárnou iniciativu a může předkládat vlastní návrhy. Pokud tak činí v rámci jednání výborů, je to správně. Takové návrhy je možné dostatečně prověřit z pohledu věcného i formálního. Návrhy předkládané na zasedání při druhém čtení již často nikdo nestačí posoudit a dostatečně prodiskutovat, protože závěrečné čtení probíhá často v následujících dnech. Jejich dopad na legislativu bývá často výrazný, a ne vždy prospěšný – nejen pro hospodářství České republiky. Je tedy třeba najít způsob, jak zabránit nedostatečnému prověření a zajistit diskusi nad těmito návrhy. Osobně bych omezil možnost podávat pozměňovací návrhy pouze na jednání výborů. Zájmové skupiny se objevují často Každý zákon ovlivňuje život a činnost určité skupiny lidí. Vždy se najdou zástupci profesních svazů, sdružení i fy-

zické osoby, které daný zákon zajímá a kteří se snaží setkat s poslanci, aby jim vysvětlili své názory a návrhy. Je spíše výjimečnou situací, když se neobjeví žádný zájem z řad veřejnosti a nejsme jako poslanci osloveni některým ze zástupců zájmových skupin. Naším úkolem pak je rozlišovat význam a přínos takových návrhů. I kolegové z jiných stran se snaží návrh co nejlépe pochopit U každého z členů výboru závisí na něm samotném a lidech v jeho týmu, kteří mu odborně pomáhají. Je to vždy složitější u nových poslanců, jelikož přicházejí do nového prostředí a teprve se orientují. Diskuse nad jednotlivými návrhy ale byla doposud vždy bohatá a věcná, a to ukazuje na dobrou připravenost kolegů ve výboru. Zásadní chyby a snahy k jejich odstranění jsou u většiny návrhů Relativně zásadní chyby i návrhy směřující k čistotě právního řádu se objevují v podstatě vždy, kdy poslanec předkládá pozměňovací návrh s pocitem, že je předložená novela špatná a je nutné ji změnit. Ale je to věcí názoru a diskuse, zda je nutné takovou změnu přijmout. Tyto záměry se objevují v podstatě u každého projednávání zákona. Málokdy někdo přijde bez jakékoli přípravy Množství času na přípravu k jednotlivým předlohám je zcela individuální. Závisí na zkušenostech politika v daném oboru a týmu, který si vytvořil jako poradní orgán. Je třeba si uvědomit, že jednotlivé předlohy se liší co do počtu

stran i rozsahu řešeného problému. Já osobně věnuji vždy více jak týden na přípravu jednání Hospodářského výboru. Můj osobní pocit je ovšem takový, že jen velmi málo poslanců přichází na jednání bez jakékoli přípravy. Trvalo mi dlouho, než jsem si zvykl na bezbřehé diskuse Parlamentní práce je běh na dlouhou trať. Reálné výsledky práce poslance jsou vidět s určitým zpožděním. Schválené zákony jsou výsledkem politických kompromisů a činnosti většího či menšího kolektivu a často nejsem zcela spokojen s jejich výslednou podobou. Trvalo mi delší čas, než jsem si zvykl poslouchat bezbřehé diskuse a časté nekorektní osočování na zasedání Poslanecké sněmovny. Zklamán jsem vždy, když je přijat zákon, který omezuje či nadměrně reguluje život občanů. Na-opak spokojen jsem ve chvíli, kdy se podaří přispět k reálnému či potencionálnímu vyřešení určitého problému. Občas přemýšlím, co bude dál Práce poslance je velice specifická a je ovlivněna velkým množstvím různých vlivů a kontaktů. V rámci průzkumů poslanci nepatří mezi oblíbené skupiny. V poslední době prestiž poslanecké práce výrazně poklesla. Je třeba připomenout, že minimálně každé čtyři roky probíhají volby a poslanec nemá další práci ve Sněmovně nijak jistou. Mně osobně práce poslance baví a stále naplňuje. Nedívám se do minulosti, přesto občas přemýšlím, co bude dál. –red–

13

MANAŽERSKÁ SÍŤ

Co bychom měli požadovat od reorganizace manažerské sítě ODS Pavel Drobil ako místopředseda ODS jsem byl pověřen Výkonnou radou a Odbornou komisí pro vnitřní fungování ODS k poměrně nelehkému úkolu – otevřít diskusi o reorganizaci manažerské sítě ODS, realizovat pilotní projekty reorganizace ve dvou regionech a následně nalézt směr, jakým by se měla manažerská síť ODS v následujícím desetiletí vydat.

J

Proč reorganizace? Profesionální manažerská síť je jednoznačně dlouhodobou konkurenční výhodou ODS oproti ostatním stranám na české politické scéně. Aby tomu tak bylo i nadále, je třeba přistoupit k určité korekci, která jí pomůže vypořádat se s jistou těžkopádností a sníženou efektivitou, které ji v posledních letech provázejí. Struktura manažerské sítě odpovídá době vzniku ODS, tedy počátku devadesátých let. Ačkoliv průběžně procházela jemnými organizačními změnami, nijak zásadně nereflektovala rozvoj takových oblastí, jako jsou doprava, moderní komunikační a IT technologie, networking či politický marketing. Dodnes odpovídá svou podobou členění České republiky na okresy. Ne všichni manažeři navíc spravují co do rozlohy, počtu členů či počtu MS ODS srovnatelná oblastní sdružení. To vede k jisté nevyváženosti, která například v ohodnocení manažerů není výrazně odražena. Právě v oblasti hodnocení manažerská síť nedoznává přílišné progrese, přičemž radikální obrat za těchto okolností není možný. ODS se tak ocitla v situaci, kdy její aparát v regionech je poměrně naddimenzovanou a finančně nedostatečně motivovanou sítí zaměst-

14

nanců, jejichž výkonnost v důsledku této nízké motivace klesá, a stává se tak neefektivní. Vzhledem k všeobecnému charakteru pracovní náplně manažerů a jejich velkému množství je zároveň velmi obtížné nastavit optimální systém jejich vzdělávání a kvalifikace. V souvislosti s těmito skutečnostmi se v posledních několika letech často setkáváme s voláním po provedení reformy manažerské sítě ODS, a to jak ze strany vedení strany, tak také z regionů a oblastí. Není vhodnější doby pro provedení reorganizace manažerské struktury, než nadcházející více než roční mezivolební období. Manažerská síť musí projít obdobnou proměnou, jakou za poslední roky prošla Hlavní kanceláře ODS. Cestou k efektivní, profesionalizované a výkonné administrativní struktuře, která má pro méně náročnou mezivolební fázi štíhlejší formu a v době volební kampaně se dočasně rozrůstá na profesionální kampaňový tým. Hlavním záměrem musí být zkvalitnění péče o členskou základnu a místní sdružení.

Jakým směrem se vydat? Hlavními principy nové struktury manažerské sítě by dle mého názoru měly být segmentace činností a specializace. Stejně jako ODS oprávněně požaduje nízkou míru byrokracie a štíhlou a efektivní státní administrativu, musí podobnou cestu nastoupit také sama u sebe. Nová manažerská síť by měla garantovat, že úroveň a kvalita servisu pro členskou základnu, místní, oblastní i regionální sdružení strany bude stejně vysoká ve všech regionech a tedy nejen tam, kde je dnes nadprůměrně schopný oblastní manažer. Zároveň musí reorganizace přinést zásad-

ní změnu v ohodnocení zaměstnanců ODS v regionech a oblastech tak, aby síť těchto zaměstnanců byla dlouhodobě udržitelná, adekvátně a zároveň rovnoměrně ohodnocená. Je velmi důležité, že nezačínáme od nuly. Máme na čem stavět. Víme, že mezi dnešními manažery jsou desítky schopných a pracovitých lidí, a právě na nich je potřeba novou manažerskou strukturu založit. Chceme, aby se z nich stali ještě větší profesionálové, jejichž posláním bude především spokojenost členské základny, funkčnost ODS a náš společný úspěch.

Pilotní projekty reorganizace Vedení občanských demokratů k reorganizaci přistupuje s největší mírou opatrnosti a šetrnosti. Víme, že ji nelze provést bez náležité analýzy současného stavu manažerské sítě, zvážení všech rizik, která s ní souvisejí, a bez diskuse napříč ODS. Z tohoto důvodu rozhodně nepřichází v úvahu náhlá a jednorázová změna ve všech regionech. Nejprve je třeba, aby nový model manažerské sítě prošel praxí v pilotních projektech ve dvou regionech, které o reorganizaci projevily vážný zájem. Až po důkladném vyhodnocení výsledků těchto projektů bude nutné se rozhodnout, zda bude takový model aplikován i v ostatních regionech. Paralelně bude probíhat také diskuse k této problematice v rámci celé ODS, v níž by měly zaznít názory nejen od členské základny, ale také ze strany oblastních a regionálních reprezentací. Do této diskuse se můžete již v tuto chvíli zapojit na intranetu Moje ODS v sekci Odborné komise pro vnitřní fungování. autor je místopředseda ODS

SOCIÁLNÍ SYSTÉM

Sociální reforma musí nastavit průhledný, adresný a spravedlivý sociální systém Lenka Kohoutová zákoníku práce a zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Pozornost se soustředí i na chystaný zákon o pomoci v hmotné nouzi a o sociálních službách. Společným cílem by mělo být snížení administrativy a jednodušší posuzování individuálních případů, které jsou ve vnějším připomínkovém řízení.

O mnoha bodech musíme vést ještě diskuzi

Základy sociální reformy v koaliční smlouvě Stávající vláda byla zvolena díky svému proreformnímu programu. Věřím proto, že většina občanů chápe potřebu provést změny také v sociální politice. Ty by měly minimalizovat riziko tzv. dávkové pasti, tedy situace, ve kterých nejsou lidé motivováni k práci, protože jim sociální dávky zajistí lepší životní úroveň. Dalším cílem sociálních reforem je snížení celkových nákladů a adresná podpora těm, kteří pomoc opravdu potřebují. V koaliční smlouvě bylo definováno hned několik důležitých bodů, které by měly určovat směr sociální politiky ODS a celé koalice: komplexní reforma zákoníku práce, rozšíření nabídky možností péče o děti – tedy sladění profesního a rodinného života, zlepšení systému péče o ohrožené děti, důraz na kontrolu údajů rozhodných pro přiznání dávek, zrušení sociálního příplatku, porodné jen na první dítě a zrušení sociálního příplatku bez náhrady. Porodné bude vypláceno pouze na první dítě a pouze u rodin, které budou mít příjem menší než 2,4násobek životního minima. Rodičovský příspěvek pro čtyřletou rodičovskou dovolenou bude redukován tak, aby byl stejně výhodný jako u rodičovské dovolené dvouleté. Další změna se týká snížení příspěvku na péči v tzv. prvním stupni. Některé z těchto avizovaných změn získávají konkrétní obrysy. Živá diskuze probíhá zejména o zákonu o zaměstnanosti,

V mnoha bodech jdou návrhy zákonů správným směrem. Pozitivně hodnotím například plánované navýšení počtu povolených hodin pro umístění dítěte do státního zařízení, aniž by rodiči byl zastaven rodičovský příspěvek. Jedná se o opatření, které jednoznačně podněcuje slučování rodinného a profesního života, k němuž se ODS ve svém programu dlouhodobě hlásí. Pokud jde o zákon o sociálních službách, dochází zde k důležité změně v systému vyplácení příspěvku na péči. Nový návrh totiž počítá s tím, že příspěvek bude vyplácen organizaci, která péči poskytuje, nebo osobě, která ji zajišťuje. Bude docházet k cíleným úhradám, které si „objedná“ osoba se zdravotním postižením, a příspěvek na péči půjde skutečně tam, kam má jít.

Připomínky se snažíme zapracovat Změny, které učiní sociální systém přehledným, administrativně nenáročným a srozumitelným, jednoznačně podporuji. Finanční zdroje musí být zajištěny pro ty, kteří je skutečně potřebují, což jsou zejména osoby se zdravotním postižením. Je proto nepřípustné, aby se jim jakkoliv snižovaly příspěvky, naopak je na místě požadavek, aby se finanční prostředky rozdělovaly skutečně potřebným a došlo k vyřazení nepoctivých hráčů ze sociálního systému. Mnoho bodů ve zmíněných zákonných úpravách je proto třeba upřesnit a dopracovat. Inspirací mohou být ministerským úředníkům a zákonodárcům desítky podnětů od jednotlivců či organizací, které denně dostáváme. Za sebe mohu říci, že se v rámci připomínkového řízení snažíme z těchto návrhů prosadit maximum z toho, co je užitečné.

Nejlepším konzultantem a diskutérem při plánovaných změnách je a bude jen ten, kdo systém zná na vlastní kůži, což jsou neziskové organizace nebo samotné osoby se zdravotním postižením.

Pomocná ruka jen pro potřebné Změna sociálního systému nemůže spočívat v plošných škrtech bez uvážení, ale ve schopnosti státu rozdělovat finanční prostředky adresně a transparentně. Možná ještě ve společnosti přežívá pocit, že pravicová politika je asociální. Dobrá pravicová politika je ale naopak prosociální. Snažíme se udělat pořádek v rozdělování a snažíme se nastavit spravedlivý systém. V rozporu s tím není snaha pravicové vlády motivovat maximum lidí k aktivitě, například prostřednictvím vzdělávání a zaměstnávání. Od začátku jsem proto patřila k těm, kteří se aktivně zasazovali o to, aby nebylo zrušeno náhradní plnění a byla zachována podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením, včetně osob se zdravotním znevýhodněním. Větší motivace k aktivnímu přístupu k vlastnímu životu a pevná sociální síť pro ty, kteří si sami pomoci nemohou, nejsou principy, které si protiřečí. Jedná se naopak o principy, které se musí doplňovat a představovat základ rozumné prosociální politiky každé pravicové vlády. autorka je poslankyně ODS a předsedkyně Podvýboru pro osoby se zdravotním postižením a sociálně potřebné Lenka Kohoutová je ve Sněmovně nováčkem. Ale díky svým zkušenostem a hlavně zaujetím pro to, čemu se už dlouho věnuje, získala funkci předsedkyně Podvýboru pro osoby se zdravotním postižením a sociálně potřebné. Iniciovala a garantovala v této souvislosti řadu projektů, za některé z nich získala oficiální uznání, ale i ty další jsou oceňovány hlavně těmi, kterým skutečně pomohly. Lenka Kohoutová je původně dětská sestra, přesah jejích aktivit pro sociálně potřebné je obdivuhodný.

15

ROZHOVOR

Chybou bylo, že jsme si nechali„ukrást“ téma péče o životní prostředí Jako starosta Prahy 6 se stal uznávanou osobností, což potvrdily i poslední komunální volby, kdy málokterý představitel ODS získal takovou převahu nad svými politickými protivníky. Nicméně nedávno vyměnil radnici za křeslo ministra pro životní prostředí. I proto jsme se v rozhovoru s Tomášem Chalupou zajímali jak o regionální, tak celostátní politiku.

16

Byl jste jedním z nejúspěšnějších komunálních politiků ODS. Jako starosta jste v Praze 6 zanechal citelné stopy, ale i nedokončenou práci. Co považujete za největší úspěch a po čem se vám nejvíce stýská? Asi vás na začátek hned trochu zklamu, ale já neumím jednoznačně říci, co konkrétně považuji za jeden největší úspěch, kterého jsem na Praze 6 dosáhl. Víte, když jsem před těmi lety na radnici začínal, tak jsem si myslel, že prací starosty má být především to, aby fungovaly věci hmotné. Věci, které obec definují jako uskupení domů, parků, ulic, stromořadí, škol nebo ostatních zařízení, které dělají obec obcí. Ne nadarmo se říká, že dobrá obec má mít hospodu, radnici, kostel a školu. Až časem jsem pochopil, že skutečným úspěchem je to, jestliže ta obec – a je jedno, jestli je to úplně malinká vesnička nebo stotisícové město jako v případě Prahy 6 – funguje jako společenství. Společenství lidí a obyvatel, kteří se znají a zdraví, jsou k sobě slušní a ohleduplní. A tak mezi ty nejhezčí okamžiky neřadím ani otevření první rekonstruované školy či opravené radnice, zavedení angličtiny do mateřinek nebo blikající přechody pro chodce,

ale například první Prodanou nevěstu v Šárce. Na akci, na které jsme očekávali účast nejvýše pěti set lidí, nakonec přišly tisíce – včetně babiček o holích, které neváhaly na „Prodanku“ šlapat šáreckým údolím tři čtvrtě hodiny. Nebo společné slavení Vánoc. Časem jsme pochopili, že lidé jsou patrioti a vlastně ani nestojí o jeden „centrální“ vánoční strom, na který musíte pověsit ozdoby hodně vysoko, protože jinak je někdo ukradne. Stojí o ty „své“ lokální vánoční stromky. A tak jsme vloni například na náměstíčko ve Vokovicích postavili stromek bez ozdob, na ně už nebyly peníze. A místní lidé přišli a dali si na něj své vlastní ozdoby. Z domova. Nikdo nic neukradl. Všechny ozdoby zůstaly. A po této pospolitosti se mi, přiznám se, v úřadu ministerstva trochu stýská. Co považujete za své nejdůležitější úkoly ve funkci ministra? Těch priorit je celá řada, ať už mezi ně patří zlepšení ovzduší na severní Moravě, vyřešení problémů kolem projektu Zelená úsporám, realizace komplexní protipovodňové strategie nebo schválení nových zákonů o odpadech. Mým hlavním cílem je ale jedno: chci otevřenou diskusi nad otázkou ochrany přírodního bohatství, které naše země má, a to racionální a neideologickou cestou. ODS je vlastní vinou nepravdivě prezentována jako strana, pro kterou jsou problémy životního prostředí druhořadou záležitostí. To ale není vůbec pravda. Naším jediným pochybením bylo to, že jsme si doslova nechali „ukrást“ téma péče o prostředí pro život a nepodařilo se nám využít potenciálu, který oblast životního prostředí nabízí. Až donedávna bylo ministerstvo zcela v rukou Stra-

ny zelených, do aktivního řízení tohoto vládního úřadu se zapojila celá řada nevládních neziskových organizací, které tak v podstatě přestaly být nevládními. Většina strategií z dílny ministerstva té doby směřovala tvrdě k získání vlivu a moci a do environmentální legislativy tak stále více vstupovala ideologická dogmata místo věcných řešení. Ale nyní nastal čas to změnit. Tím prvním konkrétním cílem je určitě záchrana Šumavy. Končící zimní období přináší pro velké městské aglomerace a zejména pro sever Moravy citelné zhoršení kvality ovzduší. Jaká opatření bude obsahovat připravovaný Akční plán pro Moravskoslezský kraj a budou se podobné plány přijímat pro stejně postižené oblasti? Určitě jste zaznamenali, že se plánují a již i realizují dobrovolné dohody s největšími lokálními znečišťovateli ovzduší. Součástí onoho desatera je ale především memorandum mezi ministerstvem, krajem a všemi magistráty statutárních měst Moravskoslezského kraje, ze kterého vyplývají různé závazky samospráv, například v podobě navýšení úklidu za účelem zamezení sekundární prašnosti. Rozjednaný je pilotní projekt s Ostravou, kde bychom ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a úřadem práce chtěli alokovat zhruba sto lidí na úklid veřejných prostranství. Chceme také spolupracovat s oběma ostravskými fakultami – Lékařskou a Báňskou – a podporovat pomocí grantů tamní studentské projekty, které se ochraně ovzduší věnují. Osobně bych velmi rád vysokoškoláky zapojil do připravovaného projektu monitorování

zdravotních rizik ve vztahu ke špatné kvalitě ovzduší. Akční plán se ale věnuje i problematice emisí z polské strany – není přeci žádným tajemstvím, že nezanedbatelná část emisí se do České republiky dostává právě z Polska. I proto plánuji setkání s polským ministrem životního prostředí a hodlám na něj tlačit, aby v Polsku vznikaly dokumenty podobné Akčnímu plánu. Nemůžeme zkrátka chtít po českých průmyslových podnicích investice nad rámec platné legislativy, zatímco o pár kilometrů dál vesele probíhá podnikání v emisních podmínkách, za které by se u nás platily velké pokuty. To vede ke konkurenčnímu znevýhodňování. A co se týká

a stává se takovým pomyslným „samoživícím se zvířetem“. Nejsem proti Evropě, nejsem „Antievropan“, ale myslím si, že klíčem k úspěchu je kvalita, a nikoliv kvantita, tedy efektivnější fungování s menším množstvím prostředků. Obecná a hrozivě bující byrokracie má negativní dopad na konkurenceschopnost naší země v globální ekonomice. A to se týká i resortu životního prostředí. Ano, snažíme se malým a středním podnikatelům pomoci i tak, že některými našimi dotačními systémy vytváříme coby vedlejší efekt i zakázky pro podnikatelský sektor. Ale jak říkám: pokud budeme tolerovat neustále se zvyšující byrokracii a administrativní požadavky ze strany

případné aplikace Akčního plánu na ostatní regiony a kraje ČR? Něco samozřejmě využitelné je, ale využít celé desatero metodou en bloc si nedovedu dost dobře představit. V otázce zlepšování životního prostředí se musí v každém regionu naší země přistupovat individuálně v závislosti na lokální situaci a podmínkách. Jak se díváte na požadavky Evropské unie ohledně životního prostředí? Drtivá většina legislativních norem, které se týkají životního prostředí, je nepřehledná, složitá, a navíc i časově nestabilní. Typickým příkladem je politika odpadového hospodářství, kdy jsou na jedné straně po vzoru vyspělých evropských zemí zvyšovány poplatky za ukládání odpadů na skládky, ale na straně druhé je nám prakticky znemožňováno jiné nakládání s odpady, a zejména jejich následné energetické využívání. Zbytečná byrokracie nás svazuje, začíná se nám všem pomalu vymykat z rukou

EU, brzy zpláčeme nad výdělkem. Dobrý příměr pro to má konzervativní europoslanec Derk Jan Eppink: podle něj je EU babylonskou věží, která se již otřásá v základech, protože její architekti ji chtějí stavět rychleji a na úkor kvality. Celosvětová debata v souvislosti s ekologií se týká mimo jiné alternativních zdrojů. Jaký je váš názor? Je jasné, že Česká energetika se bude muset v nejbližších několika letech otázkou kolem budoucí těžby hnědého uhlí nebo výstavby nových jaderných reaktorů zabývat. Samozřejmě že v tom okamžiku se řešení v podobě využití obnovitelných či alternativních zdrojů nabízí. Osobně se myšlence využívání alternativních zdrojů nebráním, ovšem pouze za předpokladu, že to daňové poplatníky nebude stát víc peněz a tato investice bude v konečném důsledku návratná. Jedním z vašich prvních kroků v čele ministerstva byla snaha snížit byrokratickou zátěž pro podnikate-

le, jejichž aktivity se týkají životního prostředí. O co konkrétně půjde? Odpovím vám příkladem z praxe. V České republice existuje takzvaný ISPOP, což je systém, do kterého musí ze zákona každá právnická osoba, která se podílí na znečišťování životního prostředí – ať již zplodinami, produkcí chemických odpadu, či prachu, zadávat veškeré měřené údaje. Ten systém byl až do nedávna velmi byrokratický. Neexistovalo elektronické propojení s centrálou, veškerá administrace se prováděla v papírové podobě. Dva týdny po svém jmenování jsem ve vládě prosadil novelu souvisejícího zákona a nyní již můžete v ISPOPu používat elektronický podpis a další certifikáty, systém je elektronicky propojen na celém území republiky. To je velmi hmatatelný důkaz snižování byrokracie. Cesta k úspěchu je v zásadě jednoduchá: zjednodušením legislativy stabilizujeme celé právní prostředí, a tím vytvoříme podmínky pro investování. Ředitelem správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava byl jmenován Jan Stráský. Co bude těžištěm vaší spolupráce? Jednoznačně záchrana Šumavy. Na tom, že tento nádherný kout naší země dnes připomíná měsíční krajinu, se totiž jednoznačně podepsali zelení dogmatici a „ekoteroristé“, jejichž názorům a rozhodnutím Ministerstvo životního prostředí a další souvztažné organizace několik let podléhaly. Strana zelených si na Šumavě prosazovala své vlastní zájmy bez ohledu na názory místních obyvatel a regionálních samospráv. Důsledkem toho je kůrovcová kalamita v rozsahu, který nemá v české historii obdoby. Klíčem k záchraně je nový zákon o vyhlášení Národního parku Šumava, který konečně po mnoha letech vytváříme všichni společně – tedy kraje, obce, místní obyvatelé, odborná, ne ideologická veřejnost a ministerstvo. Musíme teď velmi rychle vytvořit plán opatření ochrany lesa, stanovit plán péče a také zajistit návštěvní řád, protože ten stávající skončí již 30. dubna. Myslím, že s Janem Stráským se shodujeme v jednom: Šumava je dost velká na to, aby se tam vešla vědecká činnost, divočina i dvaadvacet obcí, což je mimochodem právě to, co činí Šumavu tolik specifickou a odlišnou od ostatních rezervací a národních parků. Je to zkrátka nejenom příroda, ale i místo pro relaxaci a pro trávení volného času. –red–

17

REGIONY

Ivan Adamec: Manažerský systém nám dává výhodu, ale je třeba ho zlepšovat

Ivan Adamec je letitým členem ODS, sbíral zkušenosti v trutnovském zastupitelstvu, od roku 1998 je v Trutnově starostou. Kromě toho působil v mnoha organizacích, které ovlivňovaly a ovlivňují život v celé oblasti. Obliba a komunální úspěchy mu pomohly získat na období 2002–2008 postavení senátora. V současnosti se věnuje zejména úkolům spojeným s „trutnovským starostováním“ a funkci předsedy regionálního sdružení ODS Královéhradeckého kraje.

18

Původní profese učitele se zaměřením na matematiku a chemii, která bezesporu podporuje předpoklady logického myšlení, mu kdysi vynesla místo ředitele školy, posléze schopnost se orientovat i v jiných disciplínách. Jako předseda regionálního sdružení ODS v Královéhradeckém kraji mluví v našem rozhovoru o rozmanitosti této oblasti, současných úspěších a rizikách ODS, její celkové struktuře. „Královéhradecký kraj býval až na malé ostrůvky modrý. Teď jsme se museli spokojit naopak s modrými ostrůvky, i když jsme v rámci republiky byli i v posledních komunálních volbách relativně úspěšní,“ říká Ivan Adamec. „Vždycky měli na Hradecku občanští demokraté významnou pozici. Nechci tvrdit, že to je jenom tím, že jsme

na tom intenzivně pracovali. Hrála pro nás i řada pozitivních faktorů: Lidé z horských a podhorských oblastí jsou zvyklí starat se sami o sebe, vesměs lpí na konzervativních hodnotách. To přispělo k tomu, že ideály ODS tu získaly podporu. Ale na druhé straně stejně jako Královéhradecký kraj zahrnuje podhůří, hory, roviny, část bývalých Sudet i místa s pouze tradičně českým osídlením, tak se logicky více či méně liší politické směřování zdejších lidí,“ popisuje specifika regionu Ivan Adamec. Jak vysvětluje, například Trutnov a jeho okolí tradičně inklinuje k pravici, ale například Rychnovsko, další část regionu, je výrazněji religiózní, a mnozí voliči proto preferují lidovce. Navíc jsou tu i lokality s vysokou nezaměstnaností, kde logicky využívají svých populistických vábniček sociální demokraté a komunisté.

Manažerský systém nám mohou jiné strany závidět „Jako předseda regionu a díky zkušenostem z komunální i parlamentní politiky vím, jak důležitá je komunikace a efektivní předávání informací. V tom, že jsme už kdysi vybudovali jasnou strukturu, máme oproti jiným stranám obrovskou výhodu. A často je vidět, jak strašně jim to schází.“ Zároveň předseda královéhradeckého

regionálního sdružení přiznává, že každý systém může vzbuzovat u někoho kritiku. „Častěji se to ale týká práce jednotlivých lidí než systému jako celku. Nicméně i teď se diskutuje o tom, zda je změna komunikačního systému ODS přínosem, nebo ne. Vzbuzuje kritiku, ale i šance, jak přenos informací vylepšit. Naštěstí už máme zkušenosti s tím, jak se umět dohodnout,“ zdůrazňuje Ivan Adamec. Právě výměnu informací považuje stejně jako mnoho dalších lidí z ODS za stěžejní k posilování důvěryhodnosti jak uvnitř strany, tak navenek. „Mám tu výhodu, že jako předseda regionu a člen výkonné rady nemám problém být u zdroje informací a zprostředkovat je dál, uvnitř našeho sdružení. Zároveň chápu, že leckdy můžeme ztrácet na prestiži právě kvůli tomu, že se naši členové nebo příznivci cítí odříznutí, neinformovaní. Na tom, abychom se takových situací vyvarovali, musíme dále pracovat.“

Nejsme parta kamarádů Ivan Adamec je stoupencem profesionálního a zároveň transparentního přístupu – jak v podnikání, tak v politice. „Může občas nám i voličům vadit, že dochází k profesionálním i osobním střetům. Ale nejsme parta kamarádů, kteří by si pomáhali navzdory politickým a obecně ideovým zájmům těch, které zastupujeme. Někdy to může působit jako nevýhoda, ale já to tak nevnímám. Levicové strany to mají v tomto ohledu jednodušší. U nich funguje daleko silnější centralismus názorů a autorit. O takový model nestojím a věřím, že ani žádný pravicový volič.“ Nicméně jak dodává, volání po větší konzistenci názorů od vedení strany je poměrně silné – a do značné míry oprávněné. „Mým největším přáním je, aby členové Občanské demokratické strany, hlavně v ‚mém regionu‘, neklesali na mysli a nebáli se přesvědčovat sami sebe i své okolí o tom, co děláme a proč stojí za to toho dosáhnout. –red–

KULTURA

Zajímavosti z kulturních událostí Michaela Komrsková

Roy Lichtenstein – Black & White 1961–1968 Albertina, Albertinaplatz 1, Vídeň, do 15. května 2011 Vídeňská Albertina uvádí výstavu jednoho z nejdůležitějších výtvarníků pop artu, Roye Lichtensteina. Do širšího povědomí se dostal počátkem 60. let, kdy společně s Jasperem Johnsem, Jamesem Rosenquistem a Andym Warholem vystavovali v newyorské Leo Castelli Gallery. Podobně jako díla Warholova se i malby Roye Lichtensteina The Roy Lichtenstein Foun- staly jakýmsi vizuálním synonymem dation Collection pop artu. Expozici děl manhattanského rodáka ve vídeňské výstavní síni otevírá právě počátek šedesátých let, kdy se autor přestal zabývat zobrazováním amerických dějin. Lichtensteinovi se totiž otevřela cesta k výtvarnému vyjádření tolik typickému pro tehdejší dobu: komiksové stylizaci, jež si hojně „půjčovali“ reklamní grafici ještě po dlouhá léta. Do až absurdní dokonalosti dovedené záběry z relativně „běžného“ života jsou pro autora zřejmě nejtypičtější – a z nich jsou v Albertině k vidění ikonické obrazy Kiss IV, Cup of Coffee nebo Woman in Bath. Zhruba sedmdesátku kreseb Roye Lichtensteina výtečně doplňují černobílé malby, které jsou poprvé v historii vystaveny pohromadě. K výstavě vychází publikace za 29 EUR. .

Róna – Jiří Olič Vydává Nakladatelství Gallery, v prodeji na www.jaroslav-rona.cz za 1299 Kč Monografii malíře a sochaře Jaroslava Róny lze označit za jeden z nakladatelských počinů loňského roku. Jaroslav Róna, zakladatel skupiny Tvrdohlaví a pedagog pražské AVU, se krátce po svých padesátinách dočkal reprezentativní monografie dokumentující jeho dosavadní tvorbu. Autor Jiří Olič publikaci rozdělil do dvou hlavních částí laNakladatelství Gallery konicky pojmenovaných jako Obrazy a Sochy, v části třetí Rónu představuje jako jednu z postav autorsky působících v divadlech Pražské pětky. Knihu uzavírá Oličův „Příběh díla“, v němž poetickou formou vypráví o Rónově uměleckém vývoji i jeho životních cestách. Publikaci velmi sluší velkorysý formát 30 x 25 cm, na němž dokonale vyniknou i ty nejmenší detaily autorových fantaskních obrazů, skvěle zpracovaná je i část věnovaná Rónovým realizacím ve veřejném prostoru. Právě z nich si lze uvědomit, že jeho tvorba nás provází v každodenním životě, ať už se jedná o sochu Sépie umístěnou v parku na zámku v Klenové, Malého Marťana na Ještědu nebo pomník Franze Kafky. Zkrátka, nemáte-li Rónu na zdi, rozhodně vám nesmí chybět aspoň v knihovně!

Dee Dee Bridgewater 2. dubna 2011, Obecní dům, Praha, vstupenky v prodeji na www.strunypodzimu.cz Pokud chcete vidět, jak jedna jazzová legenda vzdává hudební hold druhé, přijďte se podívat 2. dubna do pražského Obecního domu. Vystoupí tu totiž americká zpěvačka Dee Dee Bridgewater, která tvorbě Billie Holiday v loňském roce věnovala celou desku „To Billie with Love From Dee Dee Bridgewater“. Za desku získala Dee Dee od americké Národní akademie hudebního umění a věd nominaci na cenu Grammy. Struny podzimu Dee Dee je hudebním světem vnímána jako následovnice velkých jazzových hlasů. S Billie Holiday má jistě společného mnoho, nejen podobu hlasu, typické měkké artikulace nebo lásku k blues či swingu. Dee Dee v rozhovorech tvrdí, že nemá v úmyslu být dokonalou kopií Billie, což na pódiu jen potvrzuje. Písně v jejím podání jsou po drobných autorských úpravách a v nových aranžích mnohem radostnější a lehčí a zpěvaččina osobitá interpretace jim přidává zcela nový rozměr.

Kamila Najbrtová v Galerii Vltavín Galerie Vltavín, Masarykovo nábřeží 36, Praha 1, vernisáž 12. dubna Po dlouhých čtyřech letech od poslední výstavy v Galerii České pojišťovny se na scénu konečně vrací výtvarnice Kamila Najbrtová. Jako malířka se představila poměrně nedávno; ač absolvovala písmo na Vysoké Archív Kamily Najbrtové škole uměleckoprůmyslové, vždy raději utíkala k vlastním grafikám. Ty úspěšně vystavovala po celém světě a vlastně u toho coby dobře zavedený pojem mohla i zůstat. Před pár lety se ovšem pustila do naprosto ojedinělého způsobu tvorby: své obrazy maluje na transparentní plátna, na jejichž povrch nanáší desítky vrstev barev. Plátno tak sice zmatní, celkově ovšem zůstane průhledné. Na něj pak Najbrtová nanáší další a další vrstvy barev, z nichž už vzniká samotný motiv obrazu. Ve skutečnosti je to princip základní holografie, plastický prostor obrazu doplňuje i samotný stín každého z tahů štětcem. Pohádkové obrazy Kamily Najbrtové působí skutečně snovým dojmem. Jsou neuvěřitelně pozitivní, ať už maluje králíka, nebo ducha obutého do malých lebek, ale zároveň nikdo nemůže říct, že postrádají ducha, nadhled nebo vtip. Prodejní výstavu navštivte od 12. dubna 2011 v prostorách pražské Galerie Vltavín. autorka je spolupracovnicí redakce

19

NÁVŠTĚVA U STAROSTY

Nová Role, město plné historických i současných zajímavostí a paradoxů Nová Role sama o sobě je málokomu známá. Nanejvýš když se připomene, že leží poblíž Karlových Varů, si možná někdo vybaví, že je tu slavná porcelánka s bezmála stoletou tradicí. Ale zajímavostí, jak současných, tak historických, se tu najde celá řada. Nejen o nich, ale i každodenním životě obce jsme si povídali s dlouholetým starostou Nové Role Václavem Heřmanem.

20

Naše první neoficiální otázka byla vůči člověku, který tu prožil většinu života, poněkud nezdvořilá. Vycházela totiž z prvotního dojmu z radnice, která nesídlí, jak jsme vesměs zvyklí, ve starobylé (zrekonstruované) budově uprostřed starobylého (zrekonstruovaného) náměstí. Městský úřad Nové Role sídlí v typické budově z doby socialistického realismu. „Vy tu nemáte žádné historické centrum, staré budovy, byť by připomínaly období, kdy to tady byla ryze sudetská oblast?“ „Ne. Tady lidé se ‚sudetským dědictvím‘ naložili opravdu důsledně, takže v podstatě ne-

zůstal kámen na kameni, původní zástavba byla úplně zničená. Většina staveb jsou tady paneláky, i když se rozšiřují také rodinné domky,“ konstatuje starosta. Ostatně, co se týče bytů, tak právě na této problematice získal Václav Heřman a potažmo celá ODS v Nové Roli nezanedbatelné množství bodů: „Už v 90. letech jsme začali s privatizací bytového fondu. Ukázalo se, že to byl dobrý krok – jak vůči lidem, kteří jsou dodnes rádi, že získali byty do vlastnictví, tak pro obec, která na jejich správu a údržbu neměla dostatek financí. Takže dnes je většina bytů zprivatizována, jejich majitelé se dokázali postarat o veškeré opravy, což samozřejmě prospělo celkovému obrazu města.“

které tehdy měly obrovské válečné přednosti. I proto tady vznikl ženský koncentrační tábor, protože Němci k provozu porcelánky potřebovali levnou pracovní sílu. Sváželi sem ženy ze všech koutů světa – z Polska, Ruska, Ukrajiny...“ Smutnou událostí na sklonku války se stal právě v Nové Roli jeden z takzvaných pochodů smrti, jehož oběti byli i obyčejní lidé. Varující upomínkou je hromadný hrob na hřbitově v Nové Roli. Složité česko-německé vztahy, které logicky poznamenaly zejména pohraniční oblasti, jako je právě Nová Role, vnímá starosta Heřman s nadhledem a velkorysostí. I díky němu se tu konalo v roce 2005 setkání všech „rodáků“, hlavně bývalých sudetských usedlíků.

Minulost a její pozůstatky

Umění čajového obřadu si přivezl z Číny

„Sudetská minulost“ města má samozřejmě mnoho dalších historických souvislostí, o nichž Václav Heřman mluví nestranně a bez jakýchkoli skrupulí. „Zdejší porcelánka byla pro Němce důležitá, například se tu vyráběly porcelánové miny,

Václav Heřman „přesídlil“ do Nové Role z Karlových Varů z lásky – oženil se tu, přilnul k novému domovu a vzpomínky na dnes již zesnulou manželku se snaží potlačit přemírou práce a cestová-

NÁVŠTĚVA U PODNIKATELE ním. Jezdí hlavně do Číny a do Vietnamu. Mimochodem z těchto zemí si přivezl vášeň pro čajové obřady, což nám se vší noblesou osobně předvedl. Jeho vztahy s Číňany začaly tím, že je zaučoval ve zdejší fabrice. Z onoho zaučování se vyvinula řada přátelství a pozvání, z oněch přátelství a pozvání se vyvinul obdiv k orientální kultuře. „Jiná věc je oficiální politika, samozřejmě nesouhlasím s porušováním lidských práv. Ale například jsem se naučil akceptovat takové odlišnosti, že například na Nový rok – podle čínského kalendáře – si většinou dávají jednoročního psa. Leckdo se nad tím může pohoršovat, ale oni se zase pohoršují třeba nad tím, že u nás existují domovy důchodců. Pro ně je představa, že se děti nepostarají o své rodiče, naprosto nepředstavitelná,“ líčí své poznatky starosta Heřman.

Turismus nás neuživí Z úspěchů, kterých za svého starostování dosáhl a díky nimž byla Nová Role dlouho „baštou ODS“, uvádí Václav Heřman kromě zmíněné privatizace bytového fondu například revitalizaci městské zeleně, opravu školy a zdravotního střediska, zajištění parkovacích míst. Naopak na co si stěžuje, je nedostatek financí na opravu místních komunikací. Nezaměstnanost tu není nijak dramatická, pohybuje se kolem sedmi procent. „Místní porcelánka, nedaleké hnědouhelné doly a světoznámé lázně v Karlových Varech poskytují pracovní místa většině obyvatel,“ vysvětluje starosta. V souvislosti s polohou Nové Role, která leží v úpatí Krušných hor, se také nabízí otázka, nakolik tu prosperuje turistický ruch a s ním spojené služby. „Ověřil jsem si, že rozvoj turistického ruchu pro nás není příliš lukrativní cesta. Sice je odtud kousek na Boží Dar nebo na Klínovec a je tu i spousta běžkařských tras, v létě je k dispozici ke koupání ohromný rybník, ale většina lidí míří spíš do Karlových Varů, případně rovnou do lyžařských středisek. Každopádně jsme zřídili městské informační centrum pro návštěvníky, ale i tak se potvrzuje, že na turistickém ruchu v Nové Roli stavět nemůžeme.“ I když sám je věčný turista a celé okolí má důkladně prochozené a „proběžkované“. „Uznejte, není to nádhera?“ ukazuje nám těsně před rozloučením výhled na panorama Krušných hor. –red–

Od zámečnictví po stavební firmu a práce všeho druhu Josef Škarda rozhodně nepatří k typickým podnikatelům, kteří se zaměřují na svůj obor a buďto prosperují, nebo si stěžují. Vyučil se zámečníkem, pak začínal jako mistr v novorolské porcelánce, ale jakmile se po roce 1989 naskytla možnost, začal pracovat sám na sebe. Příběh, jak si postupně „nabaloval“ další a další podnikatelské aktivity, je vcelku neotřelý. „Vlastně jsem nejdřív na ‚živnosťák‘ čistil koberce, potom jsem začal čistit a opravovat žaluzie, pak je i vyráběl. Od toho už byl jen krok dodávat vlastní plastová okna, což byl tehdy velký hit a o práci jsem rozhodně neměl nouzi. Takže jsem měl ohledně zařizování domů poměrně široký rejstřík.“ Pak ovšem přicházely další podnikatelské výzvy, které přivedly Josefa Škardu k novým metám. „Když jsem pochopil, že zateplování domů patří k současným trendům, zaměřil jsem se i na to.“ Tím ovšem jeho profesní dráha zdaleka neskončila. O zařizování a vybavení domů už toho věděl tolik, že si mohl troufnout na založení své současné stavební firmy Technorol. Dlouhodobě zaměstnává pět pracovníků, během sezóny jich je kolem padesátky. S provozem mu pomáhá manželka a dospělá dcera, která se zároveň stará o své malé děti. I když dlužno poznamenat, že z podtextu je zřejmé, jak obtížná to asi občas je spolupráce. „K vedení firmy, podnikatelským záměrům a hlavně financím nikoho nepouštím. Zvykl jsem si mít o všem absolutní přehled, tím pádem ovšem také nesu absolutní odpovědnost.“ Jako kolegové z ODS jsou se starostou Nové Role V. Heřmanem osvědčení přátelé. Právě díky němu se Josef Škarda dostal do Číny a do Vietnamu, kde rovněž začíná podnikat. Co se týče cesty do ODS, byla to od mládí jasná volba, daná odporem ke komunistické diktatuře. Naopak vztah k Orientu je pro něj zjevně složitější. Podobně jako starosta si oblíbil tamní kulturu, ale k politickým poměrům i postoji světa vůči nim je kritický. Jako zastupitel za ODS může spokojeně konstatovat, že zdejší lidé si uvědo-

mují, co občanskodemokratické vedení obce v uplynulých letech dokázalo. Důkazem bylo i opětovné zvolení starosty a dlouhodobé minimum hlasů pro sociální demokraty a komunisty. I když poslední komunální volby nedopadly tak triumfálně, jak bývalo v Nové Roli zvykem. Důvod vidí v aférách z vysoké politiky, které doléhají i na voliče v těch nejmenších obcích. „Pro mě je zarážející, jak lidé reagují na mediální a leckdy nepotvrzené zprávy. Dílem chápu jejich rozčarování, ale podstatnější pro mě je, že ODS zůstává hlavním nositelem pravicové politiky.“

Můj pes není zabiják Byť je tak trochu workoholik, rodinu a hlavně vnoučata ctí nade vše. K rodině ovšem patří i pověstný nejlepší přítel člověka – pes. V případě Josefa Škardy je to ale složitější. Jeho „mazlíčkem“ je kavkazský ovčák – jedná se o vskutku nádherné zvíře, ale s pověstí zabijáka. Josef Škarda si rizika uvědomuje. Vyřešil je obdobně odvážným způsobem, s jakým se kdysi pustil do podnikání. „Prostě jsem chtěl zjistit, jestli je v tom psovi opravdu nějaká agresivita, hlavně jestli by byl schopen zaútočit na mě nebo ostatní členy rodiny. Tak jsem ho provokoval, pral se s ním... Ale nikdy mě nekousnul. Ověřil jsem si, že to není nevyzpytatelný zabiják, pečlivě hlídá, ale neublíží. Je to člen rodiny.“ Hlavním principem, kterým se Josef Škarda řídí – vůči svým blízkým, spolupracovníkům i zaměstnancům, je fair play. A nemá důvod toho litovat. –red–

21

NAŠI POLITICI V CIVILU

Věnuji se už jen politice a historii. Lze to odlehčit, ale i humor je dřina enátor Tomáš Grulich na jedné straně patří v této rubrice k naprosto ideálním osobnostem: Ani navzdory různým funkcím neztratil „civilnost“ v osobním kontaktu, vystupování, navíc ho v podstatě ve všem, co dělá, provází a inspiruje původní profese historika a etnografa. Na druhou stranu říká, že v současnosti jsou od 90. let v podstatě veškeré jeho aktivity spojeny s politikou, od roku 2006 hlavně se Senátem, ačkoli si počátkem 90. let vyzkoušel i podnikání – samozřejmě opět v oblasti podpory historie, umění a kultury. Vrátíme-li se zpět do doby současné a nedávné, je například hlavním iniciátorem vzniku co nejširší platformy, z níž by měla vzejít jednotná koncepce migrační (a imigrační) politiky. Také podporuje festival s názvem Mene Tekel, jehož náplní je vzdor proti totalitě a násilí a který už získal mezinárodní charakter. Letošní ročník byl věnován reflexi totality v umění. Zároveň, protože rozhodně není žádný „suchar“, má občas tendence obohatit i vážná témata o trochu zlehčující pohled. Proto v souvislosti s českým před-

S

22

sednictvím Evropské unii vydal na vlastní náklady knížku vtipů ze všech členských států. „Byla to docela dřina, třeba sehnat vtipy z Malty a někoho, kdo je přeloží, mi dalo dost práce.“ Z jeho vyprávění je patrné, že vztah k dějinám a umění mu byl dán do vínku, protože už při vzpomínkách na dětství zaujatě popisuje půvab různých míst nejen v Praze, kde se narodil, ale i těch, která s rodiči nebo prarodiči navštěvoval. „Miloval jsem poznávací procházky s dědečkem, který byl strhující vypravěč. Takže když mě vzal třeba na Vítkov, nadchnul mě svým líčením husitských dějin. Pamatuji si také kouzlo původních Modřan, kde už roky s rodinou žiji. Tehdy to byly pláně, nikoho nenapadlo, jak rozsáhlá sídlištní zástavba je čeká. Stejně tak mě fascinovaly cesty vlakem mimo Prahu,“ vzpomíná Tomáš Grulich.

Studium historie bylo jasné Zaměření na studium historie bylo pro nynějšího senátora jednoznačně dané, preferoval ji v kombinaci s dějinami umění. Ale dvakrát mu byl nástup na vysoko-

školskou půdu odepřen, takže musel na vojnu. Pak se napotřetí dostal. „Ten rok ale bohužel dějiny umění vůbec neotvírali, takže jsem absolvoval historii s etnologií. Nemám důvod litovat, spíš mi toto spojení rozšířilo obzory i možnosti.“

Kastelán, kronikář, podnikatel Pak nastalo romantické období. Čerstvý doktor filozofie získal jako první štaci místo kastelána v Muzeu českého porcelánu v Klášterci nad Ohří. Dojížděla tam na kontrolu depozitářů nynější paní Grulichová. Po svatbě se oba potýkali s problémem sehnat práci v oboru. Když se pak po synu Matějovi narodila dcera Alžběta, dospěli manželé k rozhodnutí vrátit se do Prahy. „V roce 1982 se mi podařilo získat místo v Národním muzeu v Praze. Jako rodina jsme se ale do Prahy nastěhovali až v roce 1988.“ Každopádně 80. léta dala Tomáši Grulichovi uplatnit své schopnosti a dál rozšiřovat vlastní odborný záběr. „Měl jsem na starosti koordinaci etnografických výzkumů s regionálními muzei, posléze

TOMÁŠ GRULICH • Narodil se v roce 1951 v Praze. • Vystudoval historii a etnologii na UK. • V letech 1974 až 1977 byl kastelánem v Klášterci nad Ohří. • Poté působil jako etnograf v muzeu v Teplicích. • V roce 1982 se vrátil do Prahy a nastoupil do Národního muzea, postupně se stal členem několika vědeckých rad. • Společně s Tomášem Haišmanem obdržel v roce 1987 cenu ČSAV za nejlepší vědecký článek roku s názvem „Institucionální zájem o romské obyvatelstvo v Čechách po II. světové válce“. • V období 1987–1990 byl předsedou komise pro kronikářství. Zároveň se s dalšími vědeckými pracovníky Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV podílel na formulování teorie etnicity a zpracovával slovník k tomuto tématu (národnostní vztahy, vznik novodobých národů, asimilace etnických skupin v majoritní společnosti apod.). • V roce 1988 se stal vedoucím Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu Národního muzea v Praze. • Od roku 1989 byl jedním z aktérů cyklu přednášek pro učitele s názvem „Co se nedostalo do dějepisu“. V témže roce byl kooptován za OF do tehdejšího MNV v Praze-Modřanech. • V roce 1991 byl zvolen místopředsedou olympijské akademie, zároveň v rámci jubilejní československé výstavy poprvé v Československu realizoval scénář výstavy „Němci v Čechách“, podílel se na přípravě dalších historických výstav. • V letech 1992 až 1994 byl členem Rady městské části Praha 12. • V roce 1992 přispěl do alternativní učebnice dějepisu pro střední školy „Dějiny zemí koruny české“ a stal se členem širšího kolegia historiků zabývající se česko-německými vztahy. Odešel z Národního muzea a založil agenturu Public History, zaměřující se na vydavatelskou činnost a výstavnictví. Externě přednášel politologii. • O rok později založil Tiskárnu Flora a stal se jejím ředitelem. Za knihu Jana Reicha Praha získal titul Nejkrásnější kniha roku. V letech 1994–1998 byl členem Zastupitelstva hl. města Prahy. • 1996–2001 byl předsedou dozorčí rady Kongresového centra Praha. • V roce 1999 spoluzaložil obecně prospěšnou společnost Montessori, která se podílí na vzdělávání učitelů základních a mateřských škol. • O rok později se podílel na vzniku Agentury Flora, sesterské organizace Tiskárny Flora. Ta byla v roce 2004 zařazena mezi nejlepších dvanáct polygrafických závodů v ČR na grafickém bienále v Brně. Tiskárna byla také oceněna zvláštní cenou (jako jediná v ČR) firmy SAPI na slavnostním zasedání v Benátkách, následovaly další ceny. • V roce 2006 byl zvolen senátorem, prodal podíly v soukromých společnostech, zabývá se kromě politiky popularizací historie a etnologie.

jsem vedl poradní sbor pro kronikářství.“ Pak na čas poněkud pozměnil orientaci a přesídlil do slavného Tyršova domu, kde se zabýval dějinami tělesné výchovy a sportu. Mimo to se stal a dodnes zůstává odborníkem na tak citlivá témata, jako je obsazení Sudet, odsun Němců... V roce 1992 nadešla éra profesního osamostatnění a podnikání. „Založil jsem historickou agenturu a nakladatelství Public History, paralelně jsem přednášel na fakultě sociálních věd. O rok později jsem založil a následujících dvanáct let vedl Tiskárnu Flora. Pak jsem se všech těchto aktivit vzdal, abych se mohl věnovat politice a popularizaci historie.“

Zahlcení politikou… a samozřejmě kulturou Naděje na pád komunismu ho hned v revolučních dnech v roce 1989 přivedla do Občanského fóra, za které se stal zastupitelem Prahy 12, od roku 1992 tuto funkci zastával již v barvách ODS, kterou později reprezentoval i na pražském magistrátu. „Myslím, že 90. léta byla z hlediska kultury v Praze nesmírně plodná. Těší mě, že jsem mohl stát u zrodu grantového financování kultury, za mé účasti byl opraven Obecní dům, městská knihovna, vznikaly nové muzejní depozitáře… Těch aktivit bylo mnohem víc,

každopádně podle mého nejlepšího přesvědčení přispěly k celkové tváři, úrovni a atraktivitě města.

Migrace je přirozený fenomén, ale musíme s ním umět zacházet Čemu se senátor nyní věnuje s velkým zaujetím, je vytvoření platformy, která by se zabývala různými aspekty migrace a dospěla k jednotné koncepci. „S touto myšlenkou jsem přišel, protože migrace se stává v poslední době celosvětovým problémem. Na migraci musíme pohlížet jako na oboustranný proces. Jedni přicházejí a druzí odcházejí a odcházet budou. Svůj přínos vidím v tom, že znám historické kontexty a díky tomu nejsem v zajetí aktuálního dění, co se týče imigrace, s níž se musejí vyrovnat všechny státy včetně našeho.“ Jak senátor zdůrazňuje, jeho cílem (který asi není nikterak jednoduchý) je nalézt model, který by byl dostatečně vstřícný k zahraničním menšinám a uprchlíkům a zároveň zohledňoval ekonomické a bezpečnostní zájmy České republiky. Zkrátka stanovit pro všechny strany spravedlivá a akceptovatelná pravidla. „Vycházím z faktu, že migrace je přirozený fenomén, který lidstvo provází po celou jeho historii. U nás jde nyní o to, že se problémy tohoto typu zabývá celá řada ministerstev i jiných institucí a osobností, ale jejich přístupy a zájmy se liší, leckdy jdou nevědomě proti sobě. Proto doufám, že platforma, která už začala fungovat, přinese podněty jak jednotně a úspěšně problémy migrace zvládat. První zúročení této aktivity by se mělo odehrát na konferenci, která už by měla přinést konkrétní návrhy. Inspirací, kterou jako historik svým kolegům nabízím, jsou zkušenosti například z Izraele nebo Austrálie, které jsou typickými imigračními zeměmi, a přesto se potýkají s odchodem svých občanů do zahraničí.“ Paralelně k tomu ale podle senátora musíme také udržovat seriózní vazby s Čechy, kteří žijí v zahraničí, bez ohledu na to, zda opustili republiku v minulosti z důvodů politických či po roce 1989 odešli na zkušenou, za studiem apod. „To všechno jsou citlivá témata, navíc zatížená politickými a ekonomickými zájmy, ale i předsudky. Doufám, že dokážeme najít vhodnou cestu,“ říká na závěr našeho rozhovoru Tomáš Grulich. –red–

23

EVROPSKÝ PARLAMENT

Nový předseda ECR

Nový předseda Evropských konzervativců a reformistů (ECR) Jan Zahradil chce v čele čtvrté největší frakce v Evropském parlamentu zlepšit její mediální obraz a hledat priority, na kterých se skupina může vyprofilovat. Jak naznačuje v rozhovoru pro EurActiv, konec kočování europoslanců mezi Bruselem a Štrasburkem bude zřejmě jedním z nich.

24

Máte možnost za necelý rok, kdy budete stát v čele frakce ECR něco změnit? Do jaké míry je vaše role „pouze“ překlenovací do doby, než koncem roku dojde k volbě řádného vedení? Řekl bych, že platí obojí. Ve chvíli, kdy rezignoval dosavadní předseda, vznikla nestandardní situace, kterou bylo třeba nějak vyřešit. Neznamená to ale, že by to pro mě nebyla záležitost, které bych se nevěnoval naplno. Za toho tři čtvrtě roku mám v úmyslu některé věci udělat, některé dotáhnout do konce a jiné nastartovat. I překlenovací řešení může přinést různé novinky a nějaký nový tah nebo novou šťávu do celého projektu. Jak se role šéfa politické frakce v Evropském parlamentu liší od role předsedy poslaneckého klubu v Poslanecké sněmovně? Žádné velké odlišnosti v tom nejsou, dokonce bych řekl, že jsou obě role srovnatelné. Myslím, že by si roli šéfa frakce v Evropském parlamentu každý předseda parlamentního klubu v národním parlamentu velmi rychle osvojil.

Když mluvíte o novém tahu a nové šťávě, co vlastně máte možnost v čele ECR prosadit? Pokud odhlédneme od té roviny prosazování agendy Evropského parlamentu prostřednictvím tzv. konference předsedů EP, co můžete v čele frakce udělat? To, co jste jmenoval, je věc jedna, druhou věcí je ale celá symbolika, která má význam jak pro ODS, tak pro Českou republiku jako takovou. A za třetí lze určitě dělat kroky i se samotnou frakcí. Rozhodně lze frakci mediálně zviditelnit nějakou promyšlenější mediální strategií, určitě je možné vytipovat konkrétní témata, která bychom měli rozehrávat a na kterých se můžeme vyprofilovat. O jaká témata by se mohlo jednat? Jako příklad bych uvedl sloučení dvou schůzí Evropského parlamentu ve Štrasburku do jedné, což je nápad, který se zrodil v naší frakci, a musím říci, že jsme téměř odstartovali lavinu. Ve čtvrtek (3. března) na konferenci předsedů téměř všichni začali hovořit o tom, že musíme v Evropském parlamentu zahájit seriózní debatu o Štrasburku, protože si to veřejnost žádá. Možná v nějaké blíže neurčené době se bude hlasovat o redukci zasedacích míst na jedno místo v Bruselu. A vaše role vůči parlamentní frakci? Vedle mediálního a tematického zaměření bychom určitě měli jednat (a já sám bych se do toho měl vložit) s dalšími potenciálními zájemci o členství. Jistě víte, že v ten den, kdy proběhly volby předsedy, jsme přijali novou členku a dotáhli jsme se tím na skupinu Zelených. Teď máme obě shodně po 55 členech. Rád bych v tom pokračoval, byť v tuto chvíli nechci říkat s kým a jak případně vyjednáváme. Jednání se ale vedou a určitě bych byl rád, aby se to během mého mandátu někam dotáhlo. Takže šance na rozšíření frakce tu jsou? Určitě. Místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek se v médiích v souvislosti s vaším zvolením do čela ECR vyslovil v tom smyslu, že chování ODS v Evropském parlamentu pomáhá posouvat Českou republiku na okraj evropského dění a nejsme pak bráni jako partner pro řešení hlavních evropských témat. Můžete na tuto kritiku nějak reagovat?

Od pana Zaorálka bych ani nic jiného nečekal. Je to věčně omílaná píseň. Pan Zaorálek se z důvodů, které jsem nikdy nepochopil, považuje za odborníka na evropskou politiku a evropskou integraci, přestože v Evropském parlamentu nikdy neseděl a nemá s tím žádnou zkušenost. Ani v té předvstupní fázi nebyl členem parlamentní delegace pro styk s Evropským parlamentem, nebyl ani členem evropského výboru v Poslanecké sněmovně, takže by si mohl ušetřit dost ostudy, kdyby se k těmto věcem přestal vyjadřovat. Každý další výrok z jeho úst jen prozrazuje, jak moc je té problematice vzdálen. Novinář Ondřej Houska, který evropskou tematiku dlouhodobě pokrývá a zřejmě jej tedy nelze podezírat z neznalosti, minulý týden na stránkách Českého rozhlasu argumentoval podobně. Ve svém článku pokládá otázku, zda účast ODS ve frakci ECR není z pohledu ČR nevýhodná. Říká zde, že s Brity se sice shodnete na volném obchodu, ale v dalších tématech má ČR spíše blíže Německu. Můžete se k tomu vyjádřit? Ten článek jsem četl. Jedná se o daleko vyváženější a přesnější analýzu než cokoliv, co by kdy mohlo zaznít od pana Zaorálka. Je tam ale jedna teze, s kterou dlouhodobě nesouhlasím, a to náš vztah k Německu. Tady se má za samozřejmost, že patříme do vlivové sféry Německa a že bychom se tedy s Německem měli snažit blíže spolupracovat. Já to vidím ale přesně naopak. Právě proto, že je to pravda a my jsme skutečně v mnoha ohledech (i obchodně) ve vlivové sféře Německa, bychom se alespoň politicky měli snažit hledat protiváhu tomuto vlivu a v tomto případě právě Velká Británie, která leží mimo kontinent a má vůči evropské integraci vlažné uvažování, může pro střední Evropu být jakýmsi vyvažovacím prvkem. Z geopolitických důvodů je proto podle mého dobré s ní udržovat vztahy. Pokud se nám to podaří a pokud se nám podaří udržet zájem Velké Británie o střední Evropu, což nebyla vždy samozřejmost, myslím si, že to pro nás může být jedině dobře. Nevylučuje to ale to, co říká pan Houska, že když dojde na lámání chleba, každý si své národní zájmy ošetří. My to ostatně děláme také tak...

MEZINÁRODNÍ KONFERENCE

Zasedání předsednictva Mezinárodní demokratické unie v Praze Jakub Kajzler e dnech 22.–23. února 2011 hostila ODS zasedání předsednictva a stálého výboru pro mezinárodní vztahy Mezinárodní demokratické unie (IDU). Více než 70 zástupců z 28 politických stran z celého světa debatovalo o aktuálních otázkách mezinárodních vztahů a o fungování IDU. Stálému výboru pro mezinárodní vztahy předsedal David Lidington, britský juniorní ministr pro Evropu (Konzervativní strana), samotnému jednání předsednictva pak John Howard, předseda IDU a bývalý premiér Austrálie. ODS na zasedání reprezentoval europoslanec Jan Zahradil, do panelové diskuze zasáhli ministr obrany Alexandr Vondra a 1. náměstek ministra financí Ladislav Minčič. Úvodním slovem zahájil jednání předsednictva premiér Petr Nečas. Mezinárodní demokratická unie je sdružením více než 80 konzervativních, křesťansko-demokratických a dalších stran sdílejících stejné politické přesvědčení. IDU je platformou, která členským stranám umožňuje výměnu názorů na politická témata a organizační záležitosti a zároveň podporuje prosazování demokracie a středopravé politiky po celém světě. Na pražském zasedání schválila IDU několik rezolucí vyzývající k prosazování demokracie a ochraně lidských práv.

V

IDU vyzývá: • běloruské úřady k okamžitému propuštění všech politických vězňů • běloruské úřady k respektování lidských práv, demokratických standardů a vlády práva • členské strany IDU k apelování na zákaz vydávání víz zástupcům běloruských úřadů • členské strany IDU k podpoře studentů vyhnaných z politických důvodů a zvážení odpouštění vízových poplatků pro studenty a mladé lidi • členské strany IDU k podpoře politické opozice, nezávislých médií a ostatních demokratických struktur v Bělorusku

Rezoluce Mezinárodní demokratické unie (IDU) k situaci v Bělorusku Vyzýváme běloruské úřady k propuštění Uladzimira Niakliayeua a ostatních zatčených prezidentských kandidátů. Jsme znepokojení situací našich politických přátel, uvězněním předsedy členské strany IDU United Civil Party (UCP) Anatola Liabedzka a Andreye Dmitrieva, člena UCP a šéfa prezidentské kampaně pana Niakliayeua, dále kandidáta strany BPF Ryhora Kastuosiou a ostatních.

Rezoluce k Libyi, demokracii v severní Africe a na Blízkém východě Mezinárodní demokratická unie podporuje snahy o získání svobody a respektování lidských práv v severní Africe a na Blízkém východě a právo lidí svobodně zvolit svou vládu. IDU odsuzuje zejména střelbu libyjských úřadů do vlastních obyvatel s cílem zastavit mírové protesty. Vyzývá libyjské představitele k okamžitému ukončení násilí. IDU naléhá na libyjské ozbrojené síly, aby respektovaly lidská práva demonstrantů, včetně jejich práv svobodného vyjadřování a shromažďování. autor je vedoucí zahraniční sekce ODS

25

HISTORIE MÍSTO KOMPASU

Křečovité úsměvy českých vojáků mají svou logiku v otázce: Co s námi bude zítra?

Nekonečný spor o českého c. k. vojáka Jindřich Marek Oni maj kluka, kterej má rád Švejka, tak jen ať jsou rádi, že ho nemaj blbýho… Jan Werich v promluvě k režisérovi Josefu Cincibusovi

Bořitelé mýtů na scéně

26

S pádem komunistické totality, která nám všechny historické události deformovala a falšovala podle šablon Marxova a Leninova „historického materialismu“ se možná mohl leckdo naivně domnívat, že obnova demokracie k nám po listopadu 1989 přinese pořádek i do historie. I v této oblasti se však optimisté mýlili. Na scéně se tentokrát vynořili politicky pestrobarevní „bořitelé historických mýtů“, kteří jeden zbořený mýtus z české historie dokázali nahradit obratem třemi novými... Tak si již v roce 1993 autor těchto řádků mohl v jednom historickém časopise s úžasem přečíst od dvou mudrlantů z řad našich novodobých nekritických

obdivovatelů Rakouska-Uherska názor, že habsburskou monarchii v našem vědomí „překryl temný stín Švejka, umělé, ahistorické postavy, která se stala načas nesmyslným, lživým symbolem stavu, který ve skutečnosti nikdy neexistoval“! Jelikož polemika s hlupáky je zpravidla vždy marná, soustřeďme se proto místo nekonečné obhajoby Švejka jako literárního archetypu i specifické formy přirozené obrany malého člověka před tíhou dějinného údělu alespoň na pár výraznějších příkladů odporu českých vojáků v uniformách rakousko-uherské armády proti válce a monarchii, která je do ní nahnala. Dne 3. dubna 1915 se během bojů v Dukelském průsmyku vzdaly dva prapory pražského pěšího pluku č. 28, aniž užily polní zbraně, jedinému ruskému praporu, „a tím na sebe uvalily největší hanbu a potupu“. Protože takto 1505 mužů dalo přednost životu před „hrdinnou“ smrtí za zájmy habsburské monarchie, nechal císař pán pražský

Válečná jatka 1. světové války nebyly nikdy romantickým výletem…

regiment na čas potupně zrušit. Zdaleka to však tehdy nebyl jediný případ neochoty českých vojáků umírat za každou cenu ve válce, která nebyla v žádném případě jejich. Již 11. března 1915 byly „za podezřelých okolností“ na ruské frontě zajaty tři setniny terezínského 42. pěšího pluku a 9 setnin píseckého 11. pěšího pluku, což armádní velení označilo o dva týdny později za „zhoubné následky neutuchající nacionální agitace Čechů“. Do srbského, ruského a později i italského zajetí přebíhali dobrovolně i další četní jednotlivci i malé skupiny českých vojáků. Podobně jako již výše zmíněný pražský pluk „nedostál svým povinnostem jako bojovný oddíl“ i mladoboleslavský pěší pluk č. 36. Nejdříve byl 6. května 1915 při ruském útoku zajat jeho jeden celý prapor a v noci z 26. na 27. května 1915 se na ruské frontě

nepříteli vzdaly prakticky bez boje další dva polní prapory v počtu 31 důstojníků a 1543 mužů. Proto i tento pluk nechal císař rozpustit… Tyto události měly svou logiku, protože to opravdu nebyla válka českého vojáka, i když nám dnes kdekdo chce namluvit opak. Ano, naši dědové bojovali a zabíjeli, aby sami nebyli zabiti. Protože se jim však nechtělo zabíjet Srby a Rusy a sami být při tom zabíjeni, hledali všemožné cesty, jak se dostat z válečné mlýnice ven. Trochu jinak se ovšem dívali na Italy. Ti pro mnohé z našich předků byli zrádci, kteří je zběhnutím na stranu Dohody jako bývalí spojenci Rakouska-Uherska zatáhli na další bojiště, na kterém nechtěli mít křížek se svým jménem. Každý se však musel v této válce rozhodovat sám za sebe podle své míry odvahy, sebeúcty, národního či obecného lidského vědomí.

Obyčejná česká rodina na počátku světové války. Vypadá snad někdo z jejích členů šťastně z toho, že může slavně umírat za císaře pána?

Historie a kupecké počty

Na tyto lístky čekaly netrpělivě tisíce českých rodin, protože je alespoň držely v naději, že jejich blízký žije…

Existuje dnes mnoho sběratelů lístků polní pošty, ale kolik z nich se hlouběji zamyslelo nad touto nesmyslnou válkou?

Přesto si každou chvíli v našem tisku přečteme nářky, že „nepochopitelně gumujeme část dějin“, když se prý údajně opájíme legionáři a chceme zapomenout, že český voják byl v drtivé většině ochotný za císaře pána bojovat „do roztrhání těla“. Argumentem jsou potom počty, které tvrdí, že do rakousko-uherské armády narukovalo asi 1 200 000 Čechů, z nichž 250 000 padlo, 400 000 bylo zajato a do Masarykových legií vstoupilo „jen“ necelých 90 000 mužů… Prý se chováme stejně jako Masarykova republika, která na každém kroku glorifikovala legionáře; jedinou vzpomínkou na Čechy bojující ve světové válce za rakouského císaře jsou potom prý jen zanedbané pomníky v českých městech a obcích. Smysl těchto úporně živených polopravd je samozřejmě jediný – zpochybnit význam hrdinství legionářů i smysluplnost vzniku Československa a stále stejnou sérií polopravd opět probouzet v současnících obdiv k Rakousku-Uhersku s cílem nepřipustit, že si habsburská monarchie sama podepsala „rozsudek smrti“ aktivním vstupem do války a že ji ke dnu táhla především její uherská polovina, která byla skutečně neživotaschopným

➤

27

HISTORIE MÍSTO KOMPASU aby se místo článků o odpůrcích komunistického režimu psalo s větším uznáním a pochopením o pomocnících VB, lidových milicích či brigádách socialistické práce s argumentací, že jich přece bylo více než zjevných odpůrců komunistického režimu. Památka padlých a utrpení českých vojáků v rakouských uniformách v zákopech 1. světové války nebyla přece nikdy opomíjena veřejností ani historiky či umělci a právem jsou vzpomínáni

Co si zpíval (nejen) český voják? Rakousko-uherská armáda nebyla nikdy žádným rekreačním táborem, zvláště ne pro slovanské vojáky. Němečtí a maďarští zupáci i čeští poručíci Dubové jim dokázali vždy vojnu opepřit mnohem více, než vyžadoval výcvikový plán. Proto i v počtu vojenských sebevražd byla rakousko-uherská armáda před válkou neochvějně na prvním místě na světě. Například v roce 1912 sebevra-

Dožili se všichni tři konce války?

„žalářem národů“. Tyto aktivity mají posloužit samozřejmě širším zájmům jedné velké (a nečisté) hry o naší republiku, ale zůstaňme dnes u staré historie a jejím vyznavačům připomeňme například alespoň velký pětisvazkový projekt Aloise Žipka „Domov za války“, který dal na počátku 30. let desítkám bývalých vojáků rakousko-uherské armády možnost zavzpomínat si na odvrácenou tvář strašné války. Tyto vzpomínky však milovníci monarchie čtou neradi. Zazlívat Masarykově republice zaslouženou glorifikaci legionářů je stejné, jako kdyby se dnes někdo dožadoval,

28

Naivita oficiální válečné pohlednice brutálně kontrastovala s realitou moderní totální války

na společných vesnických pomnících s legionáři. Jen si dnes přestáváme nějak připouštět, že například film Martina Hollého „Signum Laudis“ a kniha Vladimíra Körnera „Anděl milosrdenství“ jsou mnohem pravdivější než současná barvotisková plácání některých módních českých rádobyhistoriků o c. k. hrdinech (zpravidla v generálských uniformách) na Soči či Piavě.

Toto parte si habsburská monarchie, ať se to někomu líbí či nelíbí, zasloužila...

žednost u IX. litoměřického sboru byla v procentech více než dvojnásobná než u kterékoliv jiné armády. Vypuknutí světové války a povolání miliónů záložníků do zbraně to vše ještě více prohloubilo. Za typický symbol bezradnosti a osobní vykořenitelnosti do světové války vrženého českého vojáka je uváděn zpěv písně Červený šátečku, kolem se toč, jedeme na Rusa, nevíme proč…, kterou zpívali čeští vojáci na počátku války při odjezdu na ruskou frontu. Odmyslíme-li si tehdy v české společnosti po léta pěstované silné slovanské cítění, kdy se českým vojákům nechtělo příliš válčit s Rusy ani Srby, nacházíme jejich lidové kacířství především v prostém odporu k samotné válce jako takové, což odrážejí i následující úryvky z dalších „vlastizrádných“ písní, které si tehdy zpívali: Zpívali si i čeští civilové. V červenci 1915 byla například v Teplicích obviněna dvojice Čechů ze zpěvu pro monarchii ne příliš uctivé písně: Nás již nikdo nemá rád, prosrali jsme Bělehrad, již nám lezou na paty, prosrali jsme Karpaty, nám to nejde na mysl, prosrali jsme Przemyšl…

S odporem proti válce se však setkáváme i u těch Němců z českých zemí, kteří spíše než vypjatý nacionalismus a otrockou úctu k monarchii upřednostňovali zdravý lidský rozum. V září 1915 byl například v Ústí nad Labem zatčen německý dělník Emil Friedrich, který prošel frontou. Byl vzat do vazby za zpěv písně „Ich bin Soldat, doch bin ich es nicht gerne“, v níž se objevují následující verše: … donucen byl jsem, jako zvíře hnán / já místo v práci stojím na stráži / namísto svobody teď salutuji a nebo když v pole táhnem, musím vraždit bratry atd. Svou skepsi nad neradostným osudem již v březnu 1915 vyjádřili při transportu z balkánského bojiště na východní frontu někteří vojáci litoměřické 29. pěší divize, když se z jejich vagónů k nelibosti důstojníků často ozývala slova písně „Drüben am Wieserand“ – nostalgického popěvku, ve kterém se kromě jiného v úvodu objevují slova: Tam na kraji louky, choulí se dvě kravky. Padnu u Dunaje? Nebo zemřu v Polsku? Není divu, že proto mnozí vojáci hledali východisko ze své situace v dobrovolném zajetí. Ostatní zatím čekali, jak se budou události dále vyvíjet, ale drtivé většině z nich konvenovala následující písnička: Až nám trubka zapovelí trádaryta tydlitá, pambu ví, že zahodíme všichni flinty do žita!

Sen dnešních českých milovníků habsburské monarchie: návrat sochy maršála Radeckého, který většinu svých vojenských úspěchů získal v boji proti italským vlastencům, na Malostranské náměstí.

Legionáři na Pražském hradě v lednu 1919 netušili, jak budou mnoha českým kavárenským rádobyintelektuálům o devadesát let později vadit…

To však není ostudou českého vojáka, ale spíše dokladem jeho absurdního gladiátorského postavení v této válce. Řekněme si proto s plnou odpovědností historických faktů ještě jednu základní charakteristiku českého vojáka té doby: Ano, měl sice mnoho tváří – lokajsky prorakouskou, legionářskou, švejkovskou či rumburských vzbouřenců…, ale když tato válka skončila, za habsburskou monarchií rozhodně neplakala žádná z nich…

dostat se k moci!? Samozřejmě tento mudrlant s velkou pravděpodobností asi vůbec neví o tom, že temné síly a ideje, které přivedly Hitlera k moci, kvasily vesele již v císařském Německu, a dokonce i v Rakousku-Uhersku, bez ohledu na hysterického frajtra s knírkem, který chtěl být původně malířem.

Spory o historii jsou spory o dnešek Bohužel podle současného vývoje naší společnosti a na základě dnešních mediálních tlaků stále vlivnějších skupin, preferujících nové jednosměrné přehodnocování (čili nové deformování) našich moderních dějin, nic neslibuje, že v budoucnu bude u nás více těch, kteří si budou vážit legionářů či třeba chápat Švejka. Místo toho však asi budeme číst pro změnu oslavné tirády na to, jak kaprálové Hoferikové, zblblí z císařského majestátu, a jejich vojáci, formovaní zupáckým drilem, popravami nepoddajných kamarádů a strachem o život, „statečně“ bojovali na samém konci nesmyslné války při obraně nějakého italského pahorku. A to nepočítáme bláboly u nás stále více oslavovanějších postmodernistických „kdybystů“ typu Nialla Fergusona, který svou „převratnou prací o 1. světové válce“ Nešťastná válka přináší světu „kdybyteorii“ o tom, že „kdyby“ se Velká Británie nezapojila do světové války, vyhrálo by ji císařské Německo a v Evropě by vznikl mocenský prostor podobný Evropské unii, který by prý zabránil Hitlerovi a komunistům

Mezi odpůrci monarchie byli nepřehlédnutelní i čeští námořníci

Za podobnými „vědci“ potom u nás tančí nevyzrálí čeští publicisté, kteří dští alespoň síru na Masaryka za to, že prý nedovolil po válce pobývat dnes svatořečenému císaři Karlu I. v Brandýse nad Labem, čímž prý dnes negativně ovlivnil turistický ruch v tomto městě… A tak jsme i skoro sto let po sarajevském atentátu v začarovaném kruhu. Všestrannější empatie k složité realitě 1. světové válce chybí a nahrazuje ji jen rafinovaně i krátkozrace živené averze k Švejkovi,či dokonce legionářům. Nic to však nezmění na historické pravdě i na tom, že tito lidé udělali svými činy v životě více pozitivního než ten sentimentálně idealizovaný obraz císařského majestátu s mohutnými licousy, co na něj v Palivcově hospodě U Kalicha kálely mouchy… autor je historik a publicista

29

VELIKONOCE

Velikonoční gastronomie Michal Jankovec hemoglobin a maso začíná ztrácet svoji šťavnatost. Kdo peče jehněčí stylem well done, je gastronomickým barbarem.

Jak zacházet s jehněčí kýtou

V dubnu je již příroda v českých zemích probuzena a nabízí nám své první plody, které provázejí oslavy Velikonoc. Ze zeleniny a bylinek je to například mladý špenát, šťovík, polníček, salát, zelená petrželka, pažitka, kopřivy, ale také jahodové a fialkové listí, které se dříve používalo k ochucování. Poráží se mladá kuřata, holoubata a první mléčná kůzlata a beránci, kteří byli dosud živeni jen mateřským mlékem.

30

Hlubší smysl a duchovní poselství s sebou nesou především pokrmy z vajec a jehněčí – pečený beránek. Vejce jako zárodek života také symbolizuje vzkříšení přírody a figuruje od pradávna jako symbol plodnosti, úrodnosti, nového života. Slovo kraslice označovalo červené velikonoční vejce. Červená proto, že v barvě krve a lásky se tají symbol zářivého slunce, které se po zimě ujalo vlády. Zdobení vajíček doprovázela řada obřadů; na kraslicích lze vysledovat desítky magických symbolů, které se nanášely voskem. Tradice jarní porážky beránka spadá hluboko do dob předkřesťanských. Poslední postní neděle, která předchází Velikonocům, je květná. Název připomíná příchod Krista do Jeruzaléma, kdy projel městskými branami na oslíkovi uprostřed davů jásajících lidí, kteří mu stlali cestu palmovými ratolestmi. Kristus se svými učedníky přijel do Jeruzaléma, aby oslavil nejdůležitější židovský svátek roku pesach. Tento svátek pochází z dob, kdy kočovné nomádské kmeny obětovaly s příchodem jara mladého beránka. Pastevci jeho krví potřeli tyče stanů na ochranu před zlými

duchy, maso připravili na otevřeném ohni a společně snědli. Dnešní interpretace svátku souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta. Anděl pobil prvorozené syny Egypťanů, ale pominul právě domy Hebrejců označené krví beránka. V českých zemích panuje vůči jehněčímu masu spousta předsudků, které mají většinou kořeny v době komunismu: špatnou gastronomickou přípravu a záměnu jehněčího za staré a špatně krmené skopové. Rád bych proto prezentoval recepturu na pečenou jehněčí kýtu vcelku, která je podle mne gastronomickým skvostem, a přesto je její příprava jednoduchá a nenáročná. Pro pochopení určitých souvislostí nejprve uvedu některé základní principy pečení masa.

Není maso jako maso Maso je látka bílkovinná. Všichni znají vaječný bílek a všichni vědí, že bílek při vaření tvrdne. Proto maso ztvrdne na povrchu, jestliže jej zprudka zahřejete. A protože tento povrch je tvrdý a kompaktní, nemůže jím z vnitřku masa unikat šťáva ven. Ale bílek, který ztvrdne na začátku, měkne při delším vaření. Toto měknutí se podobá zažívacímu procesu. Bílek se totiž částečně změní v částečky, jimž se říká peptony. Například hovězí kýtu ze staršího kusu musíme péci několik hodin, maso začne nejprve tvrdnout, srážet se, pak změkne a promění se částečně v peptony. Naopak u mladého jemného masa, jako je jehněčí, nečekáme ani na ztvrdnutí vnitřku masa a získáme tak výtečné měkké růžové maso. Růžová barva znamená, že uvnitř masa teplota nepřekročila 64 stupňů Celsia, kdy se rozkládá

Celé kouzlo výtečně upečeného masa spočívá ve skloubení pouhých tří parametrů: váhy jehněčí kýty, teploty a doby pečení. Ať je kýta jakkoli velká, pečeme ji nejprve v troubě rozehřáté na 220 stupňů Celsia po dobu 15 minut. To proto, abychom vytvořili tvrdou krustu na povrchu masa, která zabrání úniku šťávy. Chceme-li maso krvavé, pak následně kýtu pečeme při 180 stupních 15 minut na každých 450 gramů její váhy. Váží-li tedy celá kýta například 2,25 kg, pečeme ji při 180 stupních 75 minut. Chceme-li maso médium, pak dobu pečení prodloužíme z 15 na 20 minut na každých 450 gramů. Při pečení by mělo být maso na drátěném roštu a teprve pod roštem by měl být umístěn pekáč, aby kýta neležela ve vypékaném tuku z povrchu masa. Trouba musí péci současně zespodu i shora a nesmí být puštěn ventilátor. Stačí, když uprostřed pečení kýtu jednou potřeme olivovým olejem. Aby celé dílo bylo opravdu dokonalé, před pečením kýtu ochutíme a navoníme. Vnější (tučnou) stranu kýty špikujeme snítkou rozmarýnu a podélně rozpůleným stroužkem česneku. Podle velikosti kýty uděláme 12 až 16 prošpikování. Pak maso potřeme olejem, dostatečně osolíme a dáme péci podle popsaného postupu. Když je maso upečeno, nesmíme jej začít ihned krájet, protože by nám vytekla všechna šťáva. Proto jej překryjeme alobalem a utěrkou, pak necháme 20 minut odpočinout na místě, kde příliš nevychladne. Před stolovníky potom skrojíme podél kosti tři velké kusy masa a ty následně krájíme napříč svalovému vláknu na plátky silné asi 1 cm. Tenčí plátky by znamenaly zbytečnou ztrátu šťávy. Plátky klademe na talíře, které by měly být nahřáté například v troubě po upečení masa. Výbornou přílohou je dušený čerstvý špenát nebo salát z baby špenátu a šťouchané brambory či bramborová kaše s křenem. Vynikající chuťovou harmonii dotváří lehčí červené víno burgundského typu nebo i dobré pivo. autor je gastronomický expert a spolupracovník redakce