SJEDNOCENÍ ITÁLIE
Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_05 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger Datum : červen 2012 Určení : dějepis, žáci 8. ročníku
• Anotace : Materiál se zabývá problematikou vývoje v Itálii v období druhé poloviny 19. století z •
hlediska politického, společenského i hospodářského. Slouží k výuce na interaktivní tabuli. Materiál slouží k vysvětlení a pochopení všech změn, ke kterým došlo v Itálii v oblasti ekonomické i společenské. Důraz je kladen na to, aby žáci pochopili, jak myšlenka sjednocení ovlivnila vývoj jednotlivých italských států. Prezentace vhodná jako podpora přímé výuky. Slouží pro utřídění poznatků a pochopení vzájemných souvislostí hnutí za národní osvobození a sjednocení Itálie. Začíná opakováním znalostí o povstání 1848 - 1849, o politické situaci na Apeninském poloostrově, o cílech nově vznikající italské buržoazie. Pokračuje vysvětlením jednotlivých etap sjednocovacího procesu a jejich výsledky. Může sloužit i pro opakování.
• Očekávaný výstup: •
Na základě vysvětlení problematiky žáci získají představu o tom, jak snaha o sjednocení a národní osvobození vedla ke změnám v oblasti politické a společenské. Vytvoří si představu o vedoucí roli Sardinského království v procesu sjednocení a seznámí se s jeho jednotlivými etapami. Žáci pracují i s učebnicí a se sešity.
• Hodnocení: Žáci pochopili hlavní problémy sjednocovacího procesu a národně osvobozeneckého boje z hlediska politického i hospodářského a význam sjednocení Itálie pro Evropu.
KONTROLNÍ OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ • 1. Jaké byly cíle revoluce v italských státech v letech 1848 – 1849? • 2. Jaké byly výsledky revolučního hnutí v italských státech v letech 1848 – 1849? • 3. Které z italských států byly nejdůležitější? • 4. Proč byla politická nejednotnost překážkou hospodářského rozvoje? • 5. Kdo ovládal značnou část severoitalského území? • 6. Kdo sídlil v Římě a co to znamenalo?
MOŽNÉ ODPOVĚDI 1. Cílem bylo sjednotit Itálii a odstranit nadvládu rakouské monarchie v severní Itálii. Společně se sjednocením se měla dostat k podílu na vládě nově vznikající národní buržoazie. 2. Snaha o sjednocení a odstranění nadvlády rakouské monarchie skončila neúspěchem. Rakouská vojska porazila piemontská vojska krále Karla Alberta. Italská buržoazie nesehrála rozhodující roli. 3. Sardinské království na severu a Neapolské království na jihu, papežský stát v Římě.
4. Protože neexistoval jednotný trh, jednotná měna a naopak platil systém celních přehrad. 5. Rakouská habsburská monarchie. 6. V Římě sídlil papež, který 1848 kvůli revolučnímu hnutí musel opustit Řím, nebyl zastáncem myšlenky sjednocení.
POČÁTEK SJEDNOCOVACÍHO PROCESU • Do čela sjednocovacího procesu se postavilo Sardinské království ( Piemont a ostrov Sardinie ). • Bylo hospodářsky nejvyspělejší a král Viktor Emanuel II. byl velký podporovatel sjednocení. První krok udělal tím, že jmenoval 1852 hraběte Camillo Cavoura ministerským předsedou. Byl to dobrý politik, ale i výborný ekonom. • Aby mohl začít sjednocení, musel osvobodit severní část Itálie od nadvlády Rakouska.
• Uzavřel spojenectví s Francií a v bitvách u Magenty a Solferina porazil Rakušany a vyhnal je z Lombardie. Francie ale uzavřela s Rakouskem separátní mír a Rakušanům zůstalo Benátsko. • Brzy potom vzniklo lidové hnutí v Toskáně, Modeně, Parmě a Romagni a občané plebiscitem vyjádřili svou vůli připojit se k Sardinskému království.
VYHLÁŠENÍ ITALSKÉHO KRÁLOVSTVÍ • Na jihu Apeninského poloostrova bylo Neapolské království, kde vládli španělští Bourboni. • 1860 se republikán Giuseppe Garibaldi s tisícem dobrovolníků vypravil na Sicílii, kde došlo k velkému rolnickému povstání, aby dobyl Neapolské království a získal je pro sardinského krále. Na jeho tažení se k němu přidávaly stovky dobrovolníků. • Bourboni byli vyhnáni a jejich armáda poražena. Za této situace prosadil Cavour, že sjednotit Itálii lze jen sardinským modelem konstituční monarchie.
• 1861 bylo slavnostně vyhlášeno Italské království a sardinský král se stal jako Viktor Emanuel I. italským panovníkem. Zároveň se sešel v Turíně parlament, který reprezentoval kromě Říma a Benátek celou Itálii.
DOKONČENÍ SJEDNOCENÍ • Benátsko bylo připojeno v roce 1866. Italské království využilo sporu mezi Rakouskem a Pruskem. V prusko – rakouské válce stálo na straně Pruska. Třebaže italská armáda na bojištích prohrávala, celková porážka Rakouska vedla k tomu, že Italské království získalo jako odměnu za pomoc Benátsko. • Řím byl připojen za prusko – francouzské války 1870. Francie byla tradičním ochráncem papeže, ale když francouzské jednotky byly donuceny se z Říma stáhnout, byl Řím obsazen italskými vojsky a jeho obyvatelé vyjádřili svou vůli připojit se k Italskému království. Nyní bylo sjednocení Itálie úplné.
VÝSLEDKY SJEDNOCENÍ • Sjednocení prohloubilo rozdíly mezi vyspělým severem, kde se začal budovat průmysl, a jihem, který zůstal zemědělský a slabý. • Z 20 milionů obyvatel mělo právo volit pouze 600 tisíc mužů, vláda zůstala na severu v rukou Sardinie. • Itálie se stala novým evropským státem v čele s velkostatkáři a průmyslníky, ale nestala se velmocí.
• Použitá literatura: • Čapek, V. a kol.: Světové dějiny II. Praha 1993. • Charvát, J. : Světové dějiny. Vydání 6. Praha 1976. • Citace a zdroje: http://.microsoft.com/cs-cz/
