Recenze
Datové schránky v první komplexní publikaci (Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem včetně souvisejících zákonů a prováděcích předpisů) Autoři: ISBN: Datum vydání: Počet stran:
Alena Macková, Bohumír Štědroň 978-80-7357-472-7 10/2009 528
Koncem roku 2009 vydalo nakladatelství Wolters Kluwer očekávaný komentář k zákonu č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (tzv. zákon o eGovernmentu) z pera renomovaných autorů doc. Aleny Mackové z Právnické fakulty UK a místopředsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a JUDr. Bohumíra Štědroně, advokáta, soudního znalce a člena komise Legislativní rady vlády. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů lze právem označit za přelomový. To platí i přesto, že český právní řád elektronickou komunikaci již několik let umožňuje. Elektronickou formu podání umožňuje již řada předpisů (správní řád, občanský soudní řád, občanský zákoník). Autoři v úvodní poznámce velmi podrobně stav elektronické komunikace v právním řádu popisují a čtenáři přibližují; neopomněli přitom zmínit všechny její mezníky (např. příslušnou novelu zákona o správě daní a poplatků a Daňový portál). Poté autoři vysvětlují povahu datových schránek, jejich využití a vyjadřují se k některým problematickým otázkám, které si budoucí uživatel musí přirozeně klást (např. jak zajistit ochranu obsahu datové zprávy). Úvodní poznámky autorů jsou proto velmi kvalifikovaným shrnutím stavu elektronické komunikace a vysvětlují základní povahu a význam datových schránek. Následuje obsáhlý terminologický slovník, jehož hodnota spočívá především v tom, že vysvětluje pojmy z oblasti informačních technologií, s nimiž běžný uživatel elektronické komunikace nemusí mít zkušenost. Zákon totiž zavádí zcela nové instituty, s nimiž je dokonce i zahraniční zkušenost malá, o tuzemské ani nemluvě. Autoři předkládají srozumitelný, přesný a jasný výklad obou částí zákona. Tou první je oblast datových schránek, jejich vymezení, druhů (resp. subjektů, kterým se zřizují), tzv. oprávněných osob (autoři správně odlišují primární a sekundární oprávnění), zpřístupnění a znepřístupnění datové schránky, zneplatnění přístupových údajů, zrušení datové schránky, informačního systému datových schránek, využití informačního systému evidence obyvatel a součinnost, doručování dokumentů orgánů veřejné moci, dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob, datové zprávy, působnosti ministerstva vnitra a identifikátoru datové schránky. Druhou částí komentovaného zákona pak je oblast konverze elektronických dokumentů do podoby listinné a naopak; na tomto místě autoři opět stejnou metodou vysvětlují všechny zakotvené instituty a pojmy (konverze, subjekty provádějící konverzi, postup při ní, ověřovací doložka a evidence provedených konverzí). Jednotlivá ustanovení zákona, která svou odbornou terminologií vyvolávají u klasických právníků spíše obavu z neporozumění, autoři přibližují čtenáři formou, která je srozumitelná a pochopitelná i pro laika, který se v oblasti informačních technologií často nepohybuje. Zákon zavádí i nové typy správních deliktů, které jsou rovněž komentovány, stejně jako společná, přechodná a závěrečná ustanovení. Na komentář zákona následně navazují texty všech norem, které s komentovanou úpravou souvisejí (zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s s přijetím zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, vyhláška o stanovení podrobností provádění autorizované konverze dokumentů, vyhláška o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek). Ministerstvo vnitra vydalo k datovým schránkám obsáhlý materiál, který se především týká vztahu datových schránek k činnosti správních úřadů. Jeho celý text je v publikaci obsažen a čtenáři se i tímto dostává úplná informace. Totéž platí o tzv. Provozním řádu Informačního systému datových schránek (ISDS), ale zejména o praktické a mimořádně užitečné Nápovědě – Jak pracovat s datovou schránkou? Na více než 60 stranách dostává čtenář podrobnou instrukci ke všem postupům. Navíc má tato nápověda velmi podrobný obsah, který čtenáři orientaci v ní ještě usnadní. Další část publikace je věnována Informačním systémům veřejné správy. Kromě vlastního zákona je zde zařazen i text pěti vyhlášek, které tuto oblast upravují. Pátá část publikace obsahuje v podobné systematice jako předchozí část, normy které upravují archivnictví a spisovou službu. I to lze označit za velký přínos publikace, neboť elektronizace agend veřejné moci se bez archivnictví a spisové služby neobejde.
Autoři se dále rozhodli zařadit do publikace i text zákona o elektronickém podpisu, spolu s prováděcími předpisy. Učinili dobře, neboť elektronický podpis má s datovými schránkami přímou souvislost a komplexnost publikace je třeba opět vyzdvihnout. Další část se věnuje ochraně osobních údajů, kterou nelze při elektronické komunikaci pominout. Kromě vlastního zákona, autoři nabízejí i vybraná stanoviska Úřadu na ochranu osobních údajů. Jde o výběr učiněný s respektem k hlavnímu tématu publikace a lze jej jako takový ocenit. Publikaci doplňuje též zákon o elektronických komunikacích, klíčová a základní norma pro služby informační společnosti (viz např. Směrnici o universální službě). Dalším přínosem je zařazený, dnes již velmi rozsáhlý, přehled legislativy EU vztahující se k E-governmentu. Vedle anglického názvu předpisu je zde vždy uveden i český autorizovaný název, celexové číslo a heslem shrnuto tématické zaměření předpisu. Publikaci uzavírá přehledně členěný seznam pramenů a užitečný rejstřík. Autoři přinášejí dílo komplexní, které čtenáři nabízí nejen úplný teoretický výklad celé dotčené sféry, nýbrž i současně mnoho praktických a užitečných návodů pro používání datových schránek; nezanedbatelným přínosem je i to, že všechny potřebné normy nalezne čtenář v jedné publikaci. Nelze pominout, že institut datových schránek je mnohými přijímán s obavami, které mají nejrůznější důvody. Stejně tak, ale platí, že elektronická komunikace je obecným trendem a k jeho usnadnění autoři svým díle nepochybně přispěli. Závěrem lze shrnout, že publikovaný komentář zdařile vyplňuje citelnou mezeru v české odborné literatuře, protože v obdobné šíři zatím nebylo nic na českém trhu v oblasti elektronické komunikace v právu zpracováno. Kromě obsahové výjimečnosti díla je třeba ocenit již tradičně kvalitní a pečlivou práci nakladatelství Wolters Kluwer (odborná redaktorka PhDr.Marie Novotná). Praha Leden 2010
Prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.
Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem Alena Macková, Bohumír Štědroň
Wolters Kluwer ČR, první vydání 2009, 518 stran, cena 575 Kč
Uvedená publikace jako jedna z prvních mapuje důsledky postupné elektronizace činnosti soudů a státní správy, zejména s postupných zaváděním datových schránek, které mají být v budoucnu převažující formou doručování. Východiskem je zákon č. 300/2008 Sb,. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb. Publikace obsahuje podrobný přehled v podstatě veškeré právní úpravy, kterou se zákon provádí a dále i předpisy související jako jsou zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a změně některých dalších zákonů, zákon č. 492/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů . Jednotlivé zákony jsou analyzovány zejména ve vazbě na stěžejní téma publikace. Za velmi cennou pokládám zejména část publikace, která obsahuje vybraná stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů, a to například ve vztahu k oprávněním orgánů Policie ČR, propojování osobních údajů s marketingovou databází, problematiky zdravotní dokumentace, poskytování osobních údajů o zaměstnancích a další okruhy v praxi často diskutované a v souvislosti s postupnou elektronizací čím dále více aktuální. Publikace obsahuje i velmi podrobný a srozumitelný návod, jak s datovou schránkou pracovat, což rozšiřuje cílovou skupinu čtenářů, kterým práce s datovými schránkami není v praxi zcela zřejmá, tedy nejde jen o určení právnické obce jako vybrané cílové skupiny. V závěrečné kapitole je obsažen i přehled legislativy EU týkající se E- Governmentu. Publikace autorů, z nichž jeden je pedagogem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a druhý mimo jiné soudním znalcem a externím poradcem Ministerstva spravedlnosti pro projekt E- Justice je příkladem spojení teorie s praxí, kdy výsledkem je zejména praktická a erudovaná souhrnná informace na téma, o němž se veřejně diskutuje a kde platí, známá zásada, že právo přeje připraveným. Uvedenou zásadu tato publikace naplňuje a je dobrou pomůckou nejen pro právníky, ale i pro neprávní veřejnost, které se elektronizace dotýká a bude dotýkat stále intenzivněji.
( JUDr. Tomáš Pohl, odborný asistent na Právnícké fakultě UK v Praze a advokát)
Občanské právo hmotné. 1. díl (Obecná část, Věcná práva) Švestka, J., Dvořák, J. a kol. 5. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 460 stran
Občanské právo hmotné. 2. díl (Závazkové právo) Švestka , J., Dvořák, J. a kol. 5. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 552 stran
Občanské právo hmotné. 3. díl (Rodinné právo, Autorské a patentové právo, Dědické právo) Švestka , J., Dvořák, J. a kol. 5. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 308 stran
JUDr. Tomáš Dvořák, PhD.* Při pohledu na výše cit. dílo (či spíše soubor děl) si člověk nejlépe s povzdechem uvědomí dvě skutečnosti, z nichž ani jedna sama o sobě není zvláštním důvodem k radosti, a to jednak skutečnost, jak rychle plyne čas, a dále, jak nestabilní a rozkolísaný je současný právní řád České republiky.1 Vždyť jak je tomu dlouho, co vyšla předchozí vydání tohoto díla.2 Již sama nutnost dělat každé cca 3 roky nové vydání díla je pro autorský kolektiv nesmírně náročná a pro Českou republiku (která je dnes členským státem Evropské unie) smutná a skandální zároveň, neboť dokazuje právní nihilismus, který se naší zemí úspěšně rozlézá a nutí tak autory dílo téměř za pochodu stále donekonečna aktualizovat. Zároveň je však důkazem kvalit autorského kolektivu, který ani před takovým úkolem nekapituloval, nýbrž se s ním snaží (a třeba dodat, že – uvážíme-li současné nestabilní poměry – více než důstojně) vyrovnat. Rovněž pohled na autorský kolektiv díla je důvodem ke smutku i radosti zároveň. Smutku proto, uvědomíme-li si, že někteří z těch autorů, kteří stáli u zrodu díla, již nejsou mezi námi. Zvláštní vzpomínku si v daném kontextu zaslouží prof. JUDr. Viktor Knapp, DrSc., jehož jsem měl jakožto student práva na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni ve vůbec posledním ročníku, kterému přednášel, štěstí osobně zažít v letech 1994–1996 nejprve na nezapomenutelných přednáškách teorie práva a později také občanského práva hmotného, a dále prof. JUDr. Marta Knappová, DrSc., jejíž jedinečné přednášky z občanského práva hmotného jsem na téže fakultě v letech 1995–1997 navštěvoval. Radosti pak proto, že úmrtí těchto obou výjimečných osobností neznamenala naštěstí konec tohoto projektu, ale že vedle stálých a zkušených autorů, jejichž erudice, znalosti a zkušenosti umožnily udržet projekt při životě, se postupně objevili nadějní příslušníci střední a mladší generace, kteří se úkolu dílo aktualizovat zhostili bok po boku dosavadních autorů na potřebné úrovni. Nebývá právě obvyklé recenzovat páté vydání jakéhokoliv díla. Výhodou tohoto postupu je však možnost zrekapitulovat dosavadní vývoj a bilancovat, kam vývoj za tu dobu dospěl a jak se jednotlivá vydání díla postupně vyvíjela. Předmětné dílo je v kontextu soudobé české civilistiky svým způsobem výjimečné, protože se jedná o jedinou kompletní učebnici občanského práva hmotného vydanou v tomto (tj. třísvazkovém) rozsahu po změně společenských poměrů v r. 1989. Tím nemá být a ostatně ani nemůže být snížen význam jiných učebnic občanského práva hmotného, vzniklých zejména v gesci nebo alespoň se spoluúčastí pedagogů z jiných právnických fakult. Třeba však upozornit, že recenzované dílo zjevně překračuje jak potřeby výukové (nejedná se rozhodně o pouhá skripta), a i když je programově * Autor je odborným asistentem na Katedře obchodního práva Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. 1 Člověku se přitom maně dobývá na mysl ona téměř kacířská věta, totiž že český zákonodárce dělá vše proto, aby s právní jistotou průměrného člověka v této zemi pořádně otřásl, či – ještě lépe řečeno – aby s ní otřásal každý den. Aneb jak říká staré středověké anglické přísloví: Když zasedá Parlament, nikdo si není jist životem, svobodou ni majetkem. 2 Snad jen pro připomenutí: 1. vydání 1995, 2. vydání 1998, 3. vydání 2002, 4. vydání 2005–2006.
definováno a koncipováno jako učebnice, požadavky pouhé učebnice rovněž překračuje. Autoři se snaží – a třeba dodat, že v zásadě úspěšně – obsáhnout všechna témata řazená tradičně do oblasti občanského práva hmotného. V tom je také zásadní rozdíl mezi učebnicí na straně jedné a monografiemi z per jiných osob (ať již pedagogů kterékoliv právnické fakulty nebo i osob stojících mimo řady pedagogických sborů právnických fakult) na straně druhé, protože každá monografie je vždy nutně z povahy věci cílena na určité konkrétní téma, učebnice však musí obsáhnout všechna témata do příslušného oboru systematicky náležející. Obsahu a potřebám výuky občanského práva hmotného je tedy struktura díla nutně podřízena, byť dílo je nepochybně využitelné jak pro studenty, tak i pro širší právnickou obec a omezeně i pro neprávníky (pro ty ovšem jsou přinejmenším některé partie díla obtížně srozumitelné, protože ani pro účely potřeby výuky práva nelze snížit pomyslnou laťku úrovně výkladu pod určitý limit). Vzhledem k tomu tedy je pochopitelné, že dílo neobsahuje poznámkový aparát a seznam literatury je nutně omezený. Poznámky pod čarou nejsou nepochybně pro účely učebnice nezbytné, přesto se však nemohu zbavit (jakkoliv nutně silně subjektivního) pocitu, že alespoň pár poznámek pod čarou by tam, kde vykládaná problematika je velmi komplikovaná anebo kde by bylo účelné upozornit čtenáře na jiné názory publikované v jiných relevantních dílech, bylo užitečných a strukturu a koncepci díla by nijak nenarušilo. Dát dohromady kompletní seznam literatury k občanskému právu hmotnému je dnes již patrně za hranicí (ne)možnosti, a to i kdybychom uvažovali jen díla vydaná v kontextu posledních desetiletí. Seznam literatury je nepochybně reprezentativní potud, že uvádí nejvýznamnější civilistická díla poslední doby, přesto i zde by patrně nebylo od věci zvážit pro futuro jeho alespoň dílčí rozšíření, aby se případné hledání čtenáři pokud možno alespoň trochu zjednodušilo. Při koncipování díla tohoto druhu je vždy velkým zdrojem starosti určit rozumnou proporci jeho jednotlivých partií, a to jak navzájem, tak i v celkovém kontextu díla. Autoři se tu vždy pohybují mezi Scyllou přílišné stručnosti a Charybdou nemírné rozplizlosti díla, přičemž nalézt onu pověstnou zlatou střední cestu je na samé hranici (ne)možnosti. I přes tyto obtíže se jeví být výsledek více než uspokojivý. Je nepochybně dobře, že počínaje třetím vydáním díla autoři přešli od dvousvazkového díla k projektu třísvazkovému a doplnili tak partie o právu autorském a rodinném, které 1. a 2. vydání díla neobsahovalo. Zejména ve vztahu k rodinnému právu, které je již od r. 1949 vyňato z občanského zákoníku a stojí tak poněkud neorganicky mimo základní zákon českého soukromého práva, je tato skutečnost nanejvýš vhodná, neboť jednak klasické vědecké monografie o rodinném právu jsou zpravidla pro účely výuky přespříliš podrobné a především si takto každý čtenář spíše uvědomí, že rodinné právo je integrální tradiční součástí českého občanského práva, ať již je momentální stav legislativní úpravy jakýkoliv. Autoři na několika místech (1. díl, s. 83-89; 2. díl, s. 376-378) krátce pojednávají o širším kontextu evropského soukromého práva a na několika místech díla odkazují na judikaturu Evropského soudního dvora nebo na relevantní evropský kontext soukromého práva. To lze vysoce ocenit, neboť takový postup dosud v české odborné literatuře plně nezdomácněl. Pro futuro lze snad jedině doporučit určité dílčí rozšíření těchto exkursů, které by bylo dle mého soudu účelné a vhodné. Při koncipování jakékoliv vědecké práce není radno příliš přihlížet k momentálním aktuálním společenským trendům, protože jak známo, tyto trendy jsou dosti pofidérní a co je dnes moderní a aktuální (nebo spíše „moderní a aktuální“ ?), může být zítra či pozítří přežilou veteší. Přesto však není možno ani tyto trendy zcela ignorovat, zejména ne tehdy, jestliže vývoj ve společnosti zjevně směřuje k rozvoji určitých, dříve neexistujících nebo potlačených či okrajových institutů. Konkrétně se mi jedná o problematiku vlastnictví bytů a nebytových prostorů, kterou autoři taktéž neopomněli, přesto však soudím, že pouhých 12 stran výkladu je – zejména vzhledem k obrovskému rozvoji, který tento institut za posledních 16 let v České republice prodělal – poměrně málo; to platí tím spíše, že kvalitních vědeckých nebo alespoň odborných pojednání o této problematice je jako šafránu. Stejně tak by si dle mého soudu trochu podrobnější výklady zasloužila – legislativně až extrémně stručně a dosti nedbale upravená – problematika podílového spoluvlastnictví, která se i přes značný praktický význam a konstantně značnou rozšířenost v praxi netěší právě velké pozornosti v odborné literatuře. Naproti tomu si zaslouží jiné partie díla jednoznačné vyzvednutí. Velice pěkně je pojednáno např. o obecných otázkách občanského práva nebo o společném jmění manželů v 1. díle nebo o právu rodinném ve 3. díle. Tím ovšem nemá a ani nemůže být řečeno, že snad jiné než uvedené partie jsou nekvalitní nebo dokonce chybné; pravý opak je pravdou. Vyjadřuje-li totiž výše uvedené hodnocení něco (alespoň relativně) exaktně, pak především subjektivní názory recenzenta a jeho preferenci těch či oněch odborných témat. Co dodat na závěr? Snad jedině přání pevného zdraví, hodně sil a tvůrčího rozletu autorům do další práce, studentům, aby se jim z recenzovaného díla občanské právo hmotné dobře učilo a aby v něm (alespoň někteří) nalezli zalíbení a všem ostatním, aby jim dílo bylo k duševnímu posílení při trmácení se na klopotných cestách českého občanského práva. Konečně pak ještě přeji nám všem společně a nerozdílně, abychom se snad již brzy dočkali tolik nezbytně potřebné stabilizace českého právního řádu.
