DAŇOVÁ ÚLEVA HYPOTÉK. SROVNÁNÍ PŘÍSTUPŮ

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa

DAŇOVÁ ÚLEVA HYPOTÉK. SROVNÁNÍ PŘÍSTUPŮ. Mortgage interest deduction. Comparison of approaches. Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

doc. Ing. Robert Jahoda, Ph.D.

Štěpán Ondráček

Brno, 2015

J mé no a p ř í j mení aut or a:

Štěpán Ondráček

Ná z e v bakal ář ské pr áce:

Daňová úleva hypoték. Srovnání přístupů.

Ná z e v pr áce v angličt i ně:

Mortgage interest deduction. Comparison of approaches.

Ka t e dr a:

veřejné ekonomie

Ve doucí bakal ář ské pr áce:

doc. Ing. Robert Jahoda, Ph.D.

Rok obhaj oby:

2015

Anotace Cílem bakalářské práce „Daňová úleva hypoték. Srovnání přístupů.“ je srovnání přístupů k daňovým úlevám hypoték mezi vybranými zeměmi OECD. První část je zaměřena na deskripci bytové politiky, jejich nástrojů a přístupu České republiky k daňové úlevě hypoték. Druhá část se věnuje rešerši relevantních studií a jejich kategorizaci. Třetí a čtvrtá část popisuje přístupy k daňové úlevě hypoték v jednotlivých zemích. Součástí čtvrté části také je srovnání přístupů na základě nadefinovaných parametrů. Na základě srovnání těchto parametrů jsem došel k závěru, ţe se přístupy k daňové úlevě hypoték mezi vybranými zeměmi značně liší.

Annotation The goal of the submitted thesis: “Mortgage interest deduction. Comparison of approaches.” is comparison of approaches to mortgage interest deduction between selected countries of OECD. The first part is concentrated on description of housing policy and housing policy instruments. It also includes description of approach to mortgage interest deduction in Czech Republic. The second part is focused on research of literature about mortgage interest deduction and classification of frequently addressed topics. The third and the fourth part consist of description of approaches to mortgage interest deduction in individual countries and comparison of predefined parameters. I came to conclusion that approaches to mortgage interest deduction differ considerably between selected countries.

Klíčová slova Daňová úleva, hypoteční úvěr, OECD, srovnání přístupů

Keywords Tax expenditure, mortgage, OECD, comparison of approaches

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Daňová úleva hypoték. Srovnání přístupů. vypracoval samostatně pod vedením doc. Ing. Roberta Jahody, Ph.D. a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 13. února 2015 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval doc. Ing. Robertu Jahodovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Také děkuji své přítelkyni za psychickou podporu a velkou pomoc při formátování práce.

OBSAH ÚVOD......................................................................................................................................... 6 1

2

3

4

BYTOVÁ POLITIKA A JEJÍ NÁSTROJE .................................................................... 7 1.1

BYTOVÁ POLITIKA .......................................................................................................... 7

1.2

NÁSTROJE BYTOVÉ POLITIKY.......................................................................................... 8

1.3

HYPOTEČNÍ ÚVĚR ........................................................................................................... 9

1.4

DAŇOVÁ ÚLEVA ........................................................................................................... 10

1.5

PŘÍSTUP STÁTU K VLASTNICKÉMU BYDLENÍ ................................................................. 11

1.6

PODOBA DÚH V ČESKÉ REPUBLICE ............................................................................. 12

REŠERŠE STUDIÍ SLEDUJÍCÍCH DOPAD DAŇOVÉ PODPORY HYPOTÉK ... 15 2.1

KVANTIFIKACE DÚH V ČR A ZAHRANIČÍ ..................................................................... 15

2.2

DISTRIBUČNÍ EFEKT V ČR A ZAHRANIČÍ ....................................................................... 16

2.3

VLIV DÚH NA POMĚR VLASTNICKÉHO BYDLENÍ .......................................................... 19

2.4

VLIV DÚH NA CENU OBYDLÍ ........................................................................................ 21

2.5

KRITIKA DÚH .............................................................................................................. 22

2.6

VLIV DÚH NA POPTÁVKU PO HYPOTEČNÍM ÚVĚRU ...................................................... 23

VÝVOJ PŘÍSTUPŮ K DÚH ........................................................................................... 25 3.1

FINSKO ......................................................................................................................... 25

3.2

ITÁLIE........................................................................................................................... 25

3.3

USA ............................................................................................................................. 26

3.4

NIZOZEMSKO ................................................................................................................ 28

PŘÍSTUPY K DÚH VE VYBRANÝCH ZEMÍCH OECD .......................................... 29 4.1

NIZOZEMSKO ................................................................................................................ 29

4.2

ITÁLIE........................................................................................................................... 31

4.3

FINSKO ......................................................................................................................... 31

4.4

USA ............................................................................................................................. 32

4.5

SROVNÁNÍ PŘÍSTUPŮ K DÚH NA ZÁKLADĚ PARAMETRŮ .............................................. 34

4.6

SROVNÁNÍ VÝŠE DAŇOVÉHO ZVÝHODNĚNÍ VLASTNICKÉHO BYDLENÍ ........................... 35

4.7

SROVNÁNÍ VÝŠE ÚSPORY NA DVOU FIKTIVNÍCH POPLATNÍCÍCH .................................... 37

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 40 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ....................................................................................... 42 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ.......................................................................................... 48 TABULKY ............................................................................................................................... 48 GRAFY .................................................................................................................................... 48

ÚVOD Daňové úlevy jsou v mnoha zemích poměrně často řešeným tématem a je s podivem, ţe v České republice se této oblasti nevěnuje větší pozornost. Tento nezájem vytváří informační vakuum, které ztěţuje jejich exaktní zkoumání. O daňových úlevách se hovoří jak v pozitivním, tak i v negativním smyslu. Často jsou představovány jako výjimky v systému, které způsobují distorze, ale lze na ně pohlíţet také jako na administrativně nenákladné nástroje, které podporují funkce veřejné politiky. V roce 1998 u nás byla zavedena daňová úleva hypoték (dále jen DÚH), která spočívá v odpočtu zaplacených úroků z hypotečního úvěru od základu daně z příjmu. V nedávné době se hovořilo o sníţení maximální moţné odpočitatelné částky z 300 000 Kč na 80 000 Kč. Maximální daňová úspora pro poplatníka by se tedy sníţila ze 45 000 Kč na 12 000 Kč. Zákon č. 267/2014 Sb. kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony bohuţel zavedení niţšího stropu zrušil. Cílem mé bakalářské práce je srovnání přístupů k DÚH mezi vybranými zeměmi OECD. První kapitola se bude zabývat obecně bytovou politikou a jejími nástroji. Vzhledem k cíli bakalářské práce je nezbytné se v první kapitole také podrobněji zaměřit na daňovou úlevu a vysvětlit, jak můţe stát přistupovat k vlastnickému bydlení. V této kapitole bude rovněţ popsán vývoj a přístup České republiky k DÚH. Informace týkající se České republiky poté vyuţiji při srovnávání přístupů v závěrečné kapitole. Ve druhé kapitole provedu rešerši relevantních studií a kategorizuji oblasti, které řeší. Studie se pokusím setřídit podle nejčastěji řešených témat. Ve třetí kapitole se zaměřím na vývoj přístupů k DÚH ve srovnávaných zemích a pokusím se získané informace pouţít k odhadu budoucího vývoje přístupu k DÚH v České republice. V závěrečné kapitole se budu věnovat popisu přístupů k DÚH v jednotlivých zemích a jejich vzájemnému srovnávání. K tomuto účelu si v této kapitole nadefinuji několik parametrů, na jejichţ základě přístupy porovnám.

6

1 BYTOVÁ POLITIKA A JEJÍ NÁSTROJE 1.1 Bytová politika Jako bytová politika bývá označována politika státu v oblasti bydlení. Bydlení se řadí mezi statky, jejichţ spotřeba je důleţitá pro soudrţnou společnost a udrţitelný hospodářský růst (takovéto statky se v anglické literatuře označují „merit goods“) a proto stát do trhu s bydlením často zasahuje. (LUX a KOSTELECKÝ, 2011, s. 23) Podle Ministerstva pro místní rozvoj spočívá princip a cíl bytové politiky „zejména ve vytváření vhodného právního, institucionálního a fiskálního prostředí pro aktivity všech aktérů na trhu s byty. Stát by neměl překáţet ekonomickému fungování trhu s byty; zároveň však musí činit podpůrné kroky zacílené na ty skupiny domácností, které se samy o své bydlení na trhu postarat nemohou.“ (MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ, [b.r.]). Potřeba bytové politiky vyplývá ze dvou skutečnosti - a) trh s bydlením je nedokonalý a stát má zájem tento stav „napravit“, b) distribuce spotřeby bydlení často nebývá „spravedlivá“ a stát se snaţí zajistit určitou míru redistribuce. (LUX a KOSTELECKÝ, 2011, s. 49) Hodnocení toho, jak je stát v těchto ohledech úspěšný přenechám na zasvěcenějších a spíše se zaměřím na to, proč nedokáţe neviditelná ruka trhu správně korigovat nabídku a poptávku po bydlení a také popíši nástroje, které stát v této oblasti vyuţívá. Trh s bydlením je ovlivňován distorzemi, které plynou ze specifik příznačných pro tento trh. Mezi tato specifika řadíme (LUX a KOSTELECKÝ, 2011, s. 24-34): a) Informační bariéry – Cenu bytu je obtíţné odhadnout, protoţe bydlení je heterogenní a komplexní zboţí. b) Fixace v prostoru – Oproti většině statků nemůţe být bydlení přeneseno jinam a to způsobuje rigiditu při přizpůsobování trhu, velkou regionální segmentaci trhu a vytvoření vazeb mezi cenami pozemků a dostupností center ekonomického rozvoje. c) Vysoké transakční náklady – Cena statku není definována pouze sama sebou, ale také cenou získání tohoto statku. 7

d) Vlastnické bydlení je investice – Domácnosti vystupují při pořízení vlastního bydlení v roli spotřebitele a investora. Stejně jakou u ostatních investic, mají vlastníci určitou šanci na realizaci zisku, ale také ztráty. e) Externality – K externalitám dochází například při regeneraci části bytového fondu v určité lokalitě. Z regenerace mají prospěch jak ti, kteří své byty regenerovali, tak ti kteří ţijí v jejich sousedství a své byty neregenerovali. f) Stát – Problémy pramení z toho, ţe stát reprezentují političtí činitelé, kteří jsou ovlivněni politickým cyklem. Jejich intervence do trhu s bydlením mohou narušovat trţní signály a to vede k posilování informačních bariér a netransparentnosti trhu. g) Rigidita a neefektivita trhu – Mimo výše uvedených specifik je trh s bydlením ovlivňován zejména vysokými náklady koupě i výstavby bytů, trţními riziky při bytové výstavbě, délkou bytové výstavby a pomalou reakcí nabídky na změny v poptávce.

1.2 Nástroje bytové politiky Nástroje bytové politiky, mezi které spadá právě i daňová úleva hypoték, vymezím pouze obecně, protoţe se v jednotlivých zemích liší a pro naše účely bude podobné dělení dostačující. Rozeznáváme čtyři skupiny nástrojů bytové politiky (POLÁKOVÁ, 2006, s. 3940) – a) regulace, b) podpora výzkumu a poskytování informací, c) posilování konkurence, d) subvencování. a) Regulace – Regulace můţe nabývat buď formy zmrazení dosaţené výše nájemného, nebo zákazu dalšího zvyšování nájemného. Stát k tomuto opatření přistupuje v případě, ţe nájemné stoupne díky spekulacím pronajímatelů na úroveň, kterou si nájemníci nemohou dovolit. Tvorba stavebních standardů se dá také povaţovat za nástroj spadající pod regulaci. b) Podpora výzkumu a poskytování informací – Náklady na informace na trhu s bydlením jsou poměrně vysoké a jejich bezplatné šíření můţe pomoci zvýšit

8

mobilitu domácností, sníţit jejich transakční náklady a sníţit průměrnou dobu neobsazenosti bytů. c) Zvyšování konkurence – Tento nástroj má za cíl sníţit ceny bydlení tím, ţe obce zaujmou aktivní roli na straně nabídky na trhu s byty. Toho lze dosáhnou například poskytováním obecních pozemků na výstavbu nebo prostřednictvím obecního bytového fondu s niţším neţ trţním nájemným. d) Subvencování – Jedná se o podporu bydlení z veřejných prostředků. Rozeznáváme podporu strany nabídky a podporu strany poptávky. Do nástrojů, které podporují stranu nabídky, řadíme subvence určené na bytovou výstavbu, rekonstrukci a modernizaci stávajícího bytového fondu. Nástroje, které podporují stranu poptávky, jsou příspěvky na bydlení a daňové úlevy pro úroky placené z půjček na pořízení bytu. Do tohoto nástroje spadá právě DÚH.

1.3 Hypoteční úvěr Hypoteční úvěr patří mezi základní nástroje financování vlastního bydlení. Jeho základním rysem je způsob zajištění – zástavním právem k nemovitosti. Vzhledem k tomuto způsobu zajištění je pro hypoteční úvěr typická nízká rizikovost pro banky. V České republice je jeho definice uvedena v aktuálním znění zákona č. 190/2004 Sb. o dluhopisech, v § 28 odstavci 3. „Hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovité věci, když pohledávka z úvěru nepřevyšuje dvojnásobek zástavní hodnoty zastavené nemovité věci. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Pro účely krytí hypotečních zástavních listů lze pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část použít teprve dnem, kdy se emitent hypotečních zástavních listů o právních účincích vzniku zástavního práva k nemovité věci dozví“ I kdyţ z tohoto zákona přímo nevyplývá, na co můţe být úvěr poskytnut, tak v praxi bývá nejčastěji pouţíván k financování pořízení nemovitosti. Hypotéky můţeme rozlišit na účelové a neúčelové (americká hypotéka). Americká hypotéka se od účelové odlišuje tím, ţe se jí dají financovat i movité věci, ale jsou pro ni typické horší

9

podmínky (například v podobě vyšších úrokových sazeb), nevztahuje se na ně státní podpora a nelze uplatnit daňový odpočet úroků z hypotečního úvěru.

1.4 Daňová úleva Definice daňové úlevy se mezi jednotlivými zeměmi značně liší. V anglicky mluvících zemích se spíše setkáváme s výrazem daňový výdaj1. „[O daňový výdaj] se jedná, kdyţ je nějaká fiskální výhoda udělena skupině jednotlivců nebo určité aktivitě sníţením daňové povinnosti místo přímého výdaje.“ (JAMES, 2006, s. 42, cit. podle JAREŠ, 2010, s. 10). Jelikoţ cílem mé práce není přesná definice daňové úlevy a daňového výdaje, tak se spokojíme s vysvětlením, ţe daňová úleva pro daňového poplatníka znamená sníţení daně nebo její pozdější splatnost. Daňové úlevy mohou nabývat různých forem. Mezi základní formy můţeme zařadit osvobození od daně, sníţenou sazbu daně a slevu na dani (JAREŠ, 2010). Rozeznáváme tři základní přístupy k měření daňových úlev – metoda ušlých příjmů, metoda dodatečných příjmů a metoda výdajového ekvivalentu. Výsledkem metody ušlých příjmů je částka, která by zvýšila daňové příjmy státu, pokud by byla daňová úleva zrušena. Metoda ušlých příjmů nebere v úvahu chování daňových poplatníků a změnu příjmů z ostatních daní. Metoda dodatečných příjmů se od první zmíněné metody liší v tom, ţe chování daňových poplatníků a změnu příjmu z ostatních daní bere. Při vyuţití metody výdajového ekvivalentu nás zajímá, jak velké by musely být přímé výdaje státu, aby bylo dosaţeno stejného efektu na poplatníkův příjem po zdanění, jako při vyuţití daňové úlevy. (ANDERSON, 2008, cit. podle OECD, 2010) Daňové úlevy mohou být děleny podle toho, k jakému účelu slouţí. Podle JAREŠE (2010) lze daňové úlevy normativně rozdělit na 1) daňové úlevy, jejichţ cílem je podpora cílů jiných veřejných politik, 2) daňové úlevy, jejichţ cílem je zvýšení efektivity daňového systémů a 3) daňové úlevy, které kombinují cíle dvou výše zmíněných kategorii. První zmíněná kategorie

1

Tax expenditure. 10

funguje na principu sníţení daně pro poplatníka, který vykonává nějakou ekonomickou aktivitu, kterou chce vláda podpořit. „Tím dojde ke sníţení relativních nákladů na podporovanou aktivitu, coţ můţe vést ke zvýšení rozsahu podporované aktivity“ (JAREŠ, 2010, s. 33). Do této kategorie můţe zařadit právě DÚH, kterou se stát snaţí podporovat vlastnické bydlení. Rozdíl mezi první a druhou kategorii tví v tom, ţe první kategorie obvykle přináší zvýšení nákladů na správu daně, zatímco účel druhé kategorie je sníţení administrativní náročnosti a vyšší efektivita rozloţení daňového břemene (JAREŠ, 2010). Daňové úlevy jsou spojovány jak s pozitivními tak negativními efekty (OECD, 2010, s. 2431). Mezi hlavní pozitivní efekt lze zařadit administrativní úsporu z rozsahu. Tato úspora vyplývá z 2 faktů: a) daňové úlevy poskytují zvýhodnění skrze zmenšení daňového závazku poplatníka ke státu, b) tento daňový závazek by vzniknul i při nevyuţívání daňových úlev. Díky tomu nemusí vládní administrativa vyvíjet ţádnou další činnost, která by směřovala k vyplacení úlevy. Mezi hlavní negativní efekty lze zařadit nespravedlnost daňových úlev. Vysoko-příjmové domácnosti mají větší daňové závazky a tím pádem také větší daňové úlevy. Systém progresivní daňové sazby ke spravedlivé distribuci daňových úlev také příliš nepřispívá. Poplatníci, kteří se nachází v nejvyšším daňovém pásmu, získávají vyšší daňové úlevy neţ nízko-příjmové domácnosti, přestoţe zvýhodňování daňovým systémem nepotřebují. Tento efekt se nazývá „upside-down subsidy“ a je povaţován za jednu z hlavních nevýhod vyuţívání daňových úlev jako nástroje veřejné politiky (GRAVELLE, 2005, cit. podle OECD, 2010). Ve vyspělých zemích, zejména USA, jsou daňové úlevy ţhavým tématem diskuzí o veřejných financích. Pozornost je věnována jejich výši, dopadech a legitimitě. V České republice tomu tak aţ na pár výjimek není. To je vzhledem k věčnému problému s dlouhodobě udrţitelným deficitem státního rozpočtu k zamyšlení.

1.5 Přístup státu k vlastnickému bydlení Teoreticky můţe stát pomocí svého daňového systému k vlastnickému bydlení přistupovat jako ke spotřebnímu, nebo investičnímu statku. V prvním případě není příjem z imputované

11

nájemného2 součástí zdanitelného příjmu a poplatník nemůţe odpočítávat úroky (z hypotečního úvěru určeného k financování takového vlastnického bydlení) od základu daně. Na druhou stranu, pokud se stát rozhodne, ţe k vlastnickému bydlení bude přistupovat jako k investičnímu statku, tak by mělo být imputované nájemné podrobeno zdanění a umoţněna DÚH. (HAFFNER, 2002) Samozřejmě v praxi si stát nemusí zvolit ani jeden z přístupů a můţe se rozhodnout nedanit imputované nájemné a přesto umoţnit DÚH. Nezdaňování příjmu z imputovaného nájemného je často chápáno jako klíčová součást podpory vlastnického bydlení (POTERBA a SINAI, 2008)

1.6 Podoba DÚH v České republice V České republice je DÚH poměrně novou záleţitostí, protoţe v období mezi koncem 2. světové války a rokem 1989 u nás bytovou politiku zajišťovalo centrální řízení, který lidi nijak nemotivovalo k pořízení vlastního bydlení. Dne 2. července 1997, na 12. schůzi poslanecké sněmovny, přednesla poslankyně Marvanová pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se měnil a doplňoval zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. Návrh směřoval do § 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu a doplňoval ho odstavcem 10 ve znění: „Od základu daně lze odečíst částku, která se rovná úrokům zaplaceným za zdaňovací období z úvěrů ze stavebního spoření, odkaz na zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření nebo z hypotečních úvěrů, opět odkaz na § 14 zákona č. 530/1990 Sb., o dluhopisech. Poskytnutého a pouţitého poplatníkem na financování bytových potřeb.“ (MARVANOVA, 1997). Návrh dále definuje, co se rozumí bytovými potřebami, ale není v něm stanoven strop pro výší odpočitatelných úroků. Tento pozměňovací návrh byl odůvodněn konstatováním: „Domnívám se, ţe by tento návrh - pokud bude přijat - mohl zapadat do celkové koncepce podpory bydlení a mohl by přispět k tomu, aby více stimuloval ty, kteří by si svou bytovou potřebu formou hypotečního úvěru například mohli obstarat sami.“ (MARVANOVÁ, 1997).

2

Imputovaným nájemným se myslí hypotetické nájemné, které by majitelé bydlení, ve kterých bydlí, inkasovali, kdyby svá obydlí pronajímali.

12

Návrh byl zapracován do zákona č. 210/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nabral účinnosti roku 1998. Strop pro výši odpočitatelných úroků se řešil v poslanecké sněmovně dne 2. května 1998 na 25. schůzi poslanecké sněmovny. „Po jednání v rozpočtovém výboru, jak budete posléze informováni, jsme se shodli na částce 300 000 Kč ročně. Tím se vyloučí to, aby v případě velmi vysokých hypotečních úvěrů u nejvyšších příjmových skupin obyvatel byla tato daňová výhoda nadměrně vysoká oproti obyvatelům, kteří nemají tak vysoké příjmy.“ (MARVANOVÁ, 1998). Tento bod se dostal do právního systému České republiky zákonem č. 168/1998 Sb., kterým se měnil zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. V současnosti je odpočet úroků z hypotečního úvěru a stavebního spoření zakořeněn v aktuálním znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu v § 15 odst. 3 a 4. Podle tohoto zákona se „Od základu daně se odečte částka, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření,4a) úrokům z hypotečního úvěru poskytnutého bankou, sníţeným o státní příspěvek poskytnutý podle zvláštních právních předpisů, jakoţ i úvěru poskytnutého stavební spořitelnou,56) bankou v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotečním úvěrem.“ Tento úvěr musí být poskytnut na financování bytových potřeb, které jsou definovány v § 15 odst. 3. Další podmínkou je to, ţe se nejedná o bytovou výstavbu, údrţbu ani o změnu stavby bytového domu nebo jednotky (s výjimkou garáţe, sklepu nebo komory) prováděnou v rámci činnosti, ţe které plyne příjem ze samostatné činnosti, nebo pro účely nájmu (§ 15 odst. 3). Maximální úhrnná částka úroků, o kterou můţe být sníţen základ daně je stanovena na 300 000 Kč a jednotka musí být poplatníkem uţívána k vlastnímu trvalému bydlení, nebo k trvalému bydlení druhého z manţelů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou manţelů (§ 15 odst. 3). Protoţe můţe mít občan České republiky pouze jedno místo trvalého pobytu, tak je DÚH vyuţitelná pouze u jednoho obydlí. V České republice se v nedávné době uvaţovalo o sníţení částky daňově uznatelných úroku z hypotečního úvěru. Zákon č. 458/2011 sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších daňových a pojistných zákonů, měl sníţit limit pro maximální částku odpočitatelných hypotečních úroku na 80 000 Kč. Účinnost tohoto zákona 13

byla odloţena na 1. 1. 2015. Tato změna byla ovšem zrušena zákonem 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Jako důleţité mi připadá zmínit, ţe přestoţe se absolutní výše limitu do současnosti nijak nezměnila, tak se díky inflaci stával v průběhu let limit postupně více svazujícím. Do roku 2007 podléhaly příjmy fyzických osob progresivnímu zdanění. Tím pádem mohl daňový poplatník v nejvyšším daňovém pásmu, které bylo v roce 2007 daněno 32% sazbou, na hypotečních úrocích ušetřit aţ 96 000 Kč. Zavedení jednotné sazby ve výší 15 % pro zdanění fyzických osob v roce 2008 zvýšilo rovnoměrnost rozdělení podpory plynoucí z DÚH mezi poplatníky s různou úrovní příjmu, protoţe bez ohledu na příjem můţe poplatník ročně maximálně ušetřit 45 000 Kč. Samozřejmě, ţe poplatníci s vyšším příjmem si mohou dovolit splácet větší hypoteční úvěr a prakticky na dani ušetřit více neţ poplatníci, kteří si takový hypoteční úvěr nemohou dovolit. I přes to se dá konstatovat, ţe zavedení jednotné sazby mělo pozitivní efekt na „spravedlivost“ rozdělení výhod plynoucích z DÚH. Českou státní pokladnu přišla DÚH v roce 2010 na zhruba 5 miliard Kč. V tomto roce z celkového počtu domácností vyuţívalo hypoteční úvěr 611 902 domácností, coţ je 14,64 % z celkového počtu domácností. (JAHODA a GODAROVÁ, 2013). Příjem z imputovaného nájemného není v ČR zdaňován.

14

2 REŠERŠE

STUDIÍ

SLEDUJÍCÍCH

DOPAD

DAŇOVÉ

PODPORY HYPOTÉK V této kapitole se zaměřím na rešerši studií týkajících se sledování dopadu daňové podpory hypoték. Studie se pokusím kategorizovat, podle nejčastěji řešených témat v této oblasti.

2.1 Kvantifikace DÚH v ČR a zahraničí V českém prostředí neexistuje mnoho autorů, kteří by se zabývali daňovou úlevou hypoték. Mezi světlé výjimky se řadí JAREŠ (2010), který došel k závěru ţe DÚH se řadí mezi nejnákladnější daňové úlevy v České republice, jejichţ účelem je podpora jiných veřejných politik. Celková výše této úlevy podle autora činila v roce 2010 zhruba 5170,5 mil. Kč. Pro výpočet byla pouţita metoda ušlých příjmů, která nebere v potaz změnu chování daňových poplatníků a vliv na výnosy z ostatních daní. Z tohoto důvodu nepředstavuje výše uvedená částka odhad zvýšení daňových výnosů, ke kterému by došlo, pokud by byla daňová úleva zrušena. Práce se nezabývá zkoumáním distribučních efektů a metody a předpoklady jejich kalkulací jsou značně zjednodušené. Kvantifikací této veřejné politiky se v ČR zabývá také JAHODA a GODAROVÁ (2013), kteří vyčíslili, ţe v roce 2010 stála DÚH českou vládl 5263 mil. Kč. Je potřeba poznamenat, ţe byla pouţita jiná metoda výpočtu neţ v Jarešově práci, protoţe metoda ušlých příjmů vylučuje moţnost zkoumání distribučních efektů, kterými se autoři také zabývali. GERVAIS a PANDEY (2008) se zabývají problémem kvantifikace DÚH v USA. Podle Úřadu pro Řízení a Rozpočet přišla vláda v roce 2006 kvůli DÚH o 74 miliard dolarů, coţ představuje 15 % celkových příjmů z daně z příjmu. Autoři toto tvrzení podrobují kritice a namítají, ţe je tento odhad nepřesný. Odstranění DÚH by nevedlo k ekvivalentnímu nárůstu daňových příjmu, protoţe by motivovalo domácnosti, aby přeskupily svá aktiva a pasiva. Tím pádem by byl dodatečný příjem menší, neţ uvádí odhad vlády. K podobnému závěru dospěli i FOLLAIN a MELAMED (1998). Autoři pracují s teorií, ţe DÚH v podstatě vyrovnává dvě rozdílné metody financování bydlení – hypotéku a vlastní zdroje financování. Z tohoto předpokladu vyplývá, ţe by eliminace DÚH vedla mnoho 15

domácností k vyuţití vlastních zdrojů ke zmenšení hypotečního závazku. Díky vyuţití mikrosimulačního přístupu autoři kvantifikovali dodatečný daňový výnos z eliminace DÚH na 10,3 miliard dolarů coţ je asi třikrát aţ čtyřikrát více neţ kolik v té době uváděly oficiální zdroje. Nejvíce by byly zasaţeny domácnosti, které mají velké hypoteční závazky a malý objem nebytových aktiv. Agregátní poptávka po hypotečním úvěru by klesla o 41 %.

2.2 Distribuční efekt v ČR a zahraničí V České republice se distribučním efektem, plynoucím z DÚH zabývají JAHODA a GODAROVÁ (2013). Autoři zjistili, ţe existuje silná pozitivní korelace mezi příjmem domácnosti a výší daňové úlevy. Jak je zřejmé z tabulky 1, tak více neţ polovina celkové úlevy připadá na tři příjmově nejvyšší decily obyvatelstva. Podle autorů je to způsobenou tím, ţe bohatší domácnosti si berou vyšší hypotéky neţ chudé domácnosti (čímţ se zvyšuje částka odpočitatelných úroků) a také si berou hypotéku častěji (v desátém decilu je zhruba čtyřikrát více domácností s hypotékou neţ v prvním). Práce se také zabývá reformou daně z příjmu fyzických osob, která měla mimo jiné sníţit maximální odpočitatelnou částku z 300 000 Kč na 80 000 Kč. Bohuţel, tato reforma prošla odtučňovací kúrou a tento bod z ní byl vyškrtnut. Tabulka 1: Předpokládané roční osvobození od daně pro rok 2009 podle příjmových decilů

1 Počet domácností s hypotečním 27 746 úvěrem Průměrná hodnota hypotečního 0.724 úvěru (v mil. Kč) Pruměrná roční úspora na dani z 4 746 příjmu (Kč) Suma roční úspory na dani z příjmu za jednotlivé decily (absulutně v 132 mil. Kč) Suma roční úspory na dani z příjmu 2.7 % za jednotlivé decily (relativně)

2

Decilové rozdělení podle příjmu 3 4 5

6

7

8

9

10

Celkově

31 295

31 775

45 471

50 923

63 246

74 658

72 964

89 112 106 612 593 803

0.929

0.897

0.997

0.843

1.009

0.995

1.212

1.159

1.793

1.157

5 977

6 079

6 536

5 889

7 540

7 272

8 806

8 690

13 254

8 351

187

193

297

300

477

543

643

774

1 413

4 959

3.8 %

3.9 %

6.0 %

6.0 %

9.6 %

10.9 %

13.0 %

15.6 %

28.5 % 100.0 %

Zdroj: JAHODA a GODAROVÁ (2013, s. 7), přeloţeno a upraveno autorem.

LUX, SUNEGA a BOELHOUWER (2009) si dávají za cíl zhodnotit efektivitu různých politik podporujících bydlení, které byly zavedeny v ČR po listopadovém převratu. Efektivitou se v této studii rozumí stupeň úspěšnosti státních intervencí při přerozdělovaní spotřeby bydlení ve prospěch chudších decilů obyvatelstva. Při hodnocení DÚH došli autoři 16

studie k závěru, ţe je nastavena ve prospěch daňových poplatníků s nejvyšším příjmem. Je to způsobené zejména tím, ţe v roce 2002 dokázaly většinou splnit kritéria solventnosti bank pouze domácnosti nacházející se v 10. příjmovém decilu. Měření bylo provedeno mezi daňovými poplatníky, kteří podali vlastní daňové přiznání v roce 2002. Autoři sami přiznávají, ţe se nejedná o příliš reprezentativní vzorek domácnosti, a ţe je skutečná distribuce daňové úlevy více rovnoměrná. Z grafu 1 vyplývá, ţe nejniţších 5 decilů daňových poplatníků získalo pouze 1,3 % celkových úlev. Graf 1: Distribuce fiskálních ztrát pramenící z DÚH

Zdroj: LUX, SUNEGA a BOELHOUWER (2009, s. 265)

I přes zjevné nedostatky v reprezentativnosti zvoleného vzorku daňových poplatníků autor konstatuje, ţe výše DÚH nesplňuje jím zvolené kriterium efektivity. POTERBA a SINAI (2008) zkoumají distribuci daňových výhod spojených s DÚH v prostředí USA. Jak lze vypozorovat z tabulky 2, tak v roce 2004 ušetřil průměrný vlastník 1060 $. Pokud ovšem vezmeme v potaz roční příjem domácností, tak zjistíme, ţe vysoko příjmové domácnosti ušetřily kvůli DÚH daleko více. Podle autorů za to můţou zejména vyšší hypoteční úvěry a vyšší mezní daňová sazba, která je pro tyto domácnosti typická. Nejvíce ušetřily mladé, vysoko-příjmové domácnosti s drahými domy – průměrně 7077 $. Na druhém konci spektra stojí vlastníci s věkem přes 65 let, pro které tato částka činí 149 $. Je to 17

způsobené zejména tím, ţe mezi staršími skupinami obyvatelstva převaţuje niţší „loan-tovalue ratio“3. Tabulka 2: Průměrné daňové úspory plynoucí z DÚH

Věk osoby v čele domácnosti 25-35 35-50 50-65 > 65 Vše

Roční příjem domácnosti (v dolarech) <40K 40-75K 75-125K 125-250K 250K+ Vše Průměrná daňová úspora z odpočtu úroků z hypotéky (v dolarech) 208 592 1817 3603 7077 1155 216 719 1483 3599 5833 1598 143 476 1074 2039 6348 1226 5 134 351 914 1435 149 91 523 1264 2703 5459 1060

Zdroj: POTERBA a SINAI (2008, s. 85), přeloţeno a upraveno autorem

Distribučním efektem se ve svém článku zabývá také SULLIVAN (2011). Jako názorný příklad si vybral dvě části USA se stejným počtem obyvatel – Beverly Hills 90210 a Clarksdale 38614. Průměrné daňové zvýhodnění na jednu osobu plynoucí z odpočtu úroků z hypotéky je v Beverly Hills 1873 $, zatímco v Clarksdale 45 $. Tento velký rozdíl autor vysvětluje třemi důvody: 1) Bohatí mají větší domy a hypotéky neţ chudší části obyvatelstva, 2) Odpočet je dostupný pouze subjektům, kteří vyuţívají itemizované daňové odpočty ve svém daňovém přiznání 3) Bohatí mají mnohem větší mezní sazby daně z příjmu. COLE, GEE a TURNER (2011) zjistili, ţe v roce 2007 získalo nejbohatších 10 % daňových poplatníků 56 % celkového daňového zvýhodnění plynoucího z DÚH. Vzhledem k tomu, ţe v USA je deficit veřejných financí problém, který nesnese příliš dlouhé odkládání, navrhují autoři DÚH modifikovat. Taková modifikace, by mohla politikům pomoci redukovat střednědobé a dlouhodobé deficity státního rozpočtu bez poklesu podílu počtu majitelů vlastních domů. Na druhou stranu by mohla modifikace nebo úplná eliminace DÚH vést k poklesu cen bydlení a tím zatíţit jiţ tak křehký trh s bydlením. MATSAGANIS a FLEVOTOMOU (2007) se zabývají distribučním efektem DÚH v Nizozemsku, Švédsku, Finsku, Itálii a Řecku. Z jejich analýzy vyplývá, ţe ve všech pěti zemích je DÚH značně regresivní a disproporcionálně zvýhodňuje vysoko příjmové

3

Jedná se o výraz vyjadřující poměr mezi hypotečním úvěrem a zástavní hodnotou nemovitosti

18

domácnosti. Z tabulky 3 je zřejmé, ţe nejrovnoměrněji jsou výhody rozděleny ve dvou skandinávských zemích, zatímco v Řecku je situace opačná. Tabulka 3: Distribuce výhod spojených s DÚH (v procentech)

Nizozemsko Švédsko Finsko Itálie Řecko kvintil 1 (nejchudší) 2 6 4 1 0 kvintil 2 8 13 11 4 2 kvintil 3 16 20 20 22 11 kvintil 4 26 28 29 31 28 kvintil 5 (nejbohatší) 49 33 36 43 59 Celkem 100 100 100 100 100 Zdroj: MATSAGANIS a FLEMOTOU (2007, s. 21), přeloţeno a upraveno autorem

2.3 Vliv DÚH na poměr vlastnického bydlení Primárním cílem DÚH je zvýšení poměru vlastnického bydlení. Díky vlastnickému bydlení jsou domácnosti finančně stabilnější, mají vyšší sociální status a větší kontrolu nad prostředím, ve kterém ţijí (BOURASSA a GRIGSBY, 2000). V odborné literatuře lze nalézt značné mnoţství důkazů, které tuto roli DÚH zpochybňují. V roce 1988 byl poměr vlastnického bydlení v USA 63,7 %. Pokud by v té době byla DÚH zrušena, tak by se dal očekávat poměrně malý pokles poměru vlastnického bydlení a to z 63,7 % na 62 % (ROSEN, 1989). Vzhledem k obrovským nákladům, které jsem kvantifikoval jiţ dříve, mi nepřipadá DÚH jako příliš efektivním řešením podpory vlastnického bydlení. HILBERT a TURNER (2010) zkoumají dopad DÚH na dosaţitelnost vlastnického bydlení. Studie pracuje s kombinovanými státními a federálními daňovými úlevami hypoték a bere v úvahu míru restrikce lokálních trhů s bydlením. Autoři došli k závěru, ţe průměrně nemá DÚH ţádný statisticky významný dopad na podíl vlastnického bydlení. Na druhou stranu lze pozorovat dopad na individuální rozhodování vlastníků. Výsledky studie naznačují, ţe DÚH zvyšuje podíl počtu majitelů vlastních domů u vysoko-příjmových domácností operujících na méně regulovaných trzích s bydlením. Opačný efekt lze sledovat ve větších pobřeţních městech, kde je trh s bydlením více restriktivní. Z tohoto důvodu autoři konstatují, ţe DÚH je nákladná a neefektivní politika, která nijak nezlepšuje sociální situaci a nemá efekt na podíl vlastnického bydlení. 19

GALE et al. (2007) ve své práci ostře kritizuje daňovou úlevu hypoték a tvrdí, ţe místo podpory vlastnického bydlení tato politika pouze zvyšuje cenu bydlení a přispívá k tomu, ţe si lidé více půjčují a kupují větší domy, neţ by si za normálních okolností koupili. Velká část daňových poplatníků (zejména s nízkými a středními příjmy) nevyuţívá „itemizované“ daňové odpočty (protoţe je pro ně výhodnější standardní odpočet) a proto nejsou v pozici, ve které by měli z daňové úlevy hypotéky prospěch. V konečném důsledku se tedy jedná o nákladnou politiku prospívající zejména vysoko-příjmovým domácnostem, která má malý efekt na míru vlastníků. Autor navrhuje, aby byly potencionální zdroje ušetřené ze zrušení daňové úlevy hypoték vyuţity zejména na podporu lidí, kteří si kupují svůj první dům, a to formou podporování účtů určených na spoření a jiných daňových zvýhodnění a bonusů. HANSON (2012) ve svojí práci zkoumá dopad daňové úlevy hypoték na velikost obydlí a poměr mezi vlastnickým a nájemním bydlením. Vyţívá rozdílné úrovně DÚH mezi jednotlivými státy USA. Empirické odhady naznačují, ţe DÚH je zodpovědná za 10,9-18,4% nárůst velikosti zakoupených obydlí, ale nebyl zjištěn ţádný významný vliv na poměr mezi vlastnickým a nájemním bydlením. GLAESER a SHAPIRO (2003) dospěli k názoru, ţe je pro stát ţádoucí podporovat vlastnické bydlení. DÚH v této oblasti ale selhává, protoţe i kdyţ se snaţí podporovat vlastnické bydlení, tak zůstává poměr mezi vlastnickým a jiným typem bydlení konstantní. Druhý problém vyplývá ze značné regresivnosti DÚH, kdy většinu podpory získají bohaté domácnosti, které podporu v podstatě nepotřebují. BOURASSA a YIN (2006) ve svém článku srovnávají míru vlastnického bydlení mezi Austrálii a USA, přičemţ také zhodnocují dopad jejich přístupů k podpoře vlastnického bydlení. Austrálie při podporování vlastnického bydlení nevyuţívá DÚH a místo toho poskytuje domácnostem peněţní podporu vázanou na hypoteční platby a zálohy. USA potom na druhou strunu podporuje vlastnické bydlení vyuţíváním DÚH a moţností odpočítat daň z nemovitosti od základu daně. Austrálie má od roku 1950 vyšší míru vlastnického bydlení neţ USA. Autoři došli k závěru, ţe rozdílný přístup k podpoře vlastnického bydlení má pouze malý vliv na míru vlastnického bydlení. Vzhledem k tomu, ţe australský přístup je efektivnější z hlediska nákladů, tak vystává otázka proč vůbec vyuţívat DÚH, kdyţ se dá podobných výsledů dosáhnout s levnější a cílenější politikou podporující vlastnické bydlení. 20

2.4 Vliv DÚH na cenu obydlí BOELHOUWER et al. (2004) se zabývá vztahem mezi cenou obydlí a podporou vlastnického bydlení pomocí DÚH. Pokud země umoţňuje DÚH, tak to pro vlastníky znamená menší hypoteční výdaje. Jelikoţ hypoteční výdaje ovlivňují poptávku po vlastnickém bydlení, tak jsou hypoteční výdaje také faktorem, který ovlivňuje cenu obydlí. K simulaci vlivu DÚH na cenu obydlí v Nizozemsku vychází autoři z předpokladu, ţe DÚH v podstatě sniţuje úrokovou sazbu hypotečního úvěru. Pokud by byla DÚH v Nizozemsku zrušena, tak by to znamenalo pro vlastníky reálný nárůst úrokové sazby hypotečního úvěru o 1,5 % - 2,1 %. V takové situaci bychom mohli být svědky poklesu nominálních cen obydlí o 20 % - 25 % oproti situaci, kdy by byla DÚH zachována. Dopad zrušení DÚH na cenu obydlí by byl největší v průběhu prvních let od zavedení reformy. Není ale zcela jasné, jestli by zrušení DÚH znamenalo pokles cen obydlí v dlouhodobém horizontu. CAPOZZA, GREEN a HENDERSHOTT (1997) dospěli k závěru, ţe daňová úleva vlastnického bydlení neovlivňuje spotřebu bydlení, protoţe je plně kapitalizována do ceny obytných pozemků. SINAI (1997) na druhou stranu, tento přístup kritizuje. Jeho odhad míry kapitalizace je řádově kolem 14 %, protoţe podle něj plná kapitalizace daňových úlev bydlení do ceny obydlí předpokládá nulovou elasticitu dlouhodobé nabídky obytných pozemků. Takový předpoklad je podle ekonomické teorie přinejmenším sporný (SINAI, 1997, cit. podle BOURASSA a GRIGSBY, 2000) IRWIN (2014) se pokouší nastínit, jak by se změnily ceny domů v USA, kdyby byla DÚH úplně zrušena. K tomuto účelu pouţívá online kalkulačku, vytvořenou deníkem New York Times, která slouţí k porovnávání měsíčních nákladů mezi vlastnickým a nájemním bydlením. Kalkulačka počítá s obvyklými náklady, které jsou spojeny s vlastnickým a nájemním bydlením a také bere v úvahu náklady obětované příleţitosti. Náklady obětované příleţitosti v tomto kontextu znamenají například příjem, který daňový poplatník mohl získat, pokud bych místo zaplacení akontace, peníze investoval. Pokud někdo například zvaţuje koupi domu za 500 000 dolarů a předpokládá, ţe tam bude ţít 7 let, tak by ekvivalentní nájem činil 1 959 dolarů měsíčně. To znamená, ţe by bylo pro

21

zájemce o bydlení výhodnější nájemní bydlení za předpokladu, ţe by nájem činil méně neţ 1 959 dolarů a jednalo by se o srovnatelné místo z hlediska komfortu. Experiment je zaloţen na tom, ţe pokud se v kalkulačce nastaví mezní daňová sazba na nulu, tak se daňové úspory plynoucí z DÚH budou také rovnat nule. Pokud tedy změníme mezní daňovou sazbu z 20 % na 0 % a zachováme všechny ostatní proměnné z výše uvedeného příkladu na stejné hodnotě, tak se nám ekvivalentní nájemné zvýší o 19 % na 2 321 dolarů. V podstatě to znamená, ţe pro subjekt poptávající vlastní bydlení činí daňová úleva hypotéky 365 dolarů měsíčně. To by ovšem fungovalo pouze za předpokladu, ţe ceny domů by zůstaly stejné i po zrušení dedukce. Ve skutečnosti je pravděpodobné, ţe by se ceny domů zmenšily ve snaze reflektovat absenci vládní podpory. K hrubému odhadu, jak moc by cena našeho domu za 500 000 dolarů poklesla, se dá opět pouţít kalkulačka. Cena domu ekvivalentní nájemnému 1 959 dolarů ve světě bez dedukce by činila 418 000 dolarů. Takto markantní 16% pokles podle autora vysvětluje proč je mezi staviteli a mnoha individuálními vlastníky domů, takový odpor proti případnému zrušení daňové úlevy hypoték.

2.5 Kritika DÚH Studií, které se věnují kritice DÚH, je celá řada a kdyţ není moc časté, aby se ekonomové na nějakém komplexním problému shodli, tak v tomto případě učinili výjimku a téměř všichni jsou toho názoru, ţe DÚH je špatný nástroj fiskální politiky. Autoři se tímto tématem zabývají z různých aspektů, ale nejčastěji se lze setkat s názorem, ţe je tento fiskální nástroj špatně zacílen a neplní efektivně svůj hlavní úkol, kterým je podpora vlastnického bydlení. GLAESER (2011) se ve svém článku pro The New York Times ostře vymezuje proti DÚH a tvrdí, ţe se jedná o veřejný paternalismus nejhoršího druhu. Podle jeho názoru by měli být Američané svobodní ve svém rozhodování kde a jak bydlet, a vláda by neměla pokřivovat jejich rozhodování týkající se nákupu nemovitostí a s tím spojeného půjčování si peněz. Autor dále konstatuje, ţe DÚH podporuje Američany k tomu, aby si půjčovali co nejvíce peníze na financování vlastního bydlení a to by mohlo mít vzhledem k nedávné krizi na trhu s bydlením neblahé následky. 22

MORROW (2012) uvádí ţe, negativní efekty plynoucí z DÚH – nafukování cen domů a nadměrné výpůjčky přispěly svojí měrou k finanční krizi z roku 2008. Dále se autorka snaţí identifikovat proč DÚH selhává. Autorka dospívá k tomu, ţe je to způsobeno čtyřmi faktory: a) Necitlivost k podmínkám na trhu – Ve slabé ekonomice se daňová pobídka nezvyšuje za účelem motivace nákupu domů a v silné ekonomice se nesniţuje za účelem omezení trţní bubliny. b) Odolnosti vůči změně – Daňovou pobídku, která je poskytována postupně je velmi těţké změnit, protoţe politici touţící po změně úrovně podpory by museli narušit očekávání daňových poplatníků, kteří jiţ vlastní své domovy. c) Nebere v úvahu lidskou zaujatost – Pokud se daňový poplatník rozhodne vypočítat, kolik vlastně získá z DÚH za všechny ty léta co bude splácet hypotéku, tak dojde k závěru, ţe je to poměrně obtíţný úkol. To společně s tím, ţe lidé silně preferují okamţitou odměnu místo odloţené odměny, má za následek sníţenou účinnost tohoto nástroje fiskální politiky. Další problém vyplývá z toho, ţe DÚH má sklon k podporování rizikového chování. Tím je myšleno, ţe lidé jsou díky DÚH podněcováni k braní si hypotečních úvěrů s vysokým poměrem zapůjčených financí vzhledem k ceně zakupované nemovitosti, protoţe čím více úroků zaplatí, tím větší úlevu obdrţí. d) Neschopnost ovlivnit nákupní rozhodnutí – DÚH neposkytuje ekonomickou výhodu, kdyţ to je nejvíce potřeba (v čase nákupu nemovitosti) a místo toho poskytuje ekonomickou výhodu, kdyţ to potřeba není (v desetiletích následujících po nákupu nemovitosti). Také je potřeba zváţit, ţe DÚH neposkytuje ţádnou úlevu mnoha kupujícím a na druhou stranu podporuje kupující, kteří by si dům stejně koupili.

2.6 Vliv DÚH na poptávku po hypotečním úvěru FOLLAIN a DUNSKY (1997) zkoumají citlivost poptávky po hypotečním úvěru, na odpočítatelnost hypotečních úroků od základu daně, mezi vlastníky domů v USA. Jejich analýza naznačuje, ţe poptávka po hypotečním úvěru je značně citlivá na změny v odpočítatelnosti hypotečních úroků. Z tohoto důvodu lze konstatovat, ţe zrušení DÚH 23

v USA by motivovalo některé domácnosti, aby financovaly vlastnické bydlení ze svých aktiv, místo vyuţívání hypotečního úvěru. K podobnému závěru došel i SAARIMAA (2010), který ve své práci vyuţívá finskou daňovou reformu v roce 1993 jako přirozený experiment, na kterém demonstruje vliv daňových pobídek na poptávku po hypotečním úvěru. Reforma nahradila progresivní sazbu pro odpočet hypotečních úroků od základu daně sazbou jednotnou a tím změnila zájem vlastníků o vyuţívání hypotečního úvěru. Jak se dalo očekávat, tak daňoví poplatníci na reformu nereagovali všichni stejně. Místo toho se vytvořily tři skupiny daňových poplatníku. a) U nízko příjmových daňových poplatníku došlo ke zvýšení poptávky po hypotečních úvěrech. Mohlo za to mírné zvýšení prospěchu plynoucího z DÚH. b) Pro poplatníky nacházející se v prostředním daňovém pásmu, se prakticky nic nezměnilo. c) Poplatníci s vysokými příjmy omezili svou poptávku po hypotečních úvěrech, protoţe to pro ně jiţ nebylo daňově tak výhodné. K jinému závěru dospěli JAPPELLI a PISTAFERRI (2007), kteří zkoumají vliv italské reformy odpočítatelnosti hypotečních úrokových plateb na poptávku po hypotečním úvěru. Reforma, která proběhla v letech 1992 aţ 1994, nahradila progresivní sazbu pro odpočet hypotečních úroků sazbou jednotnou. Na rozdíl od finského případu, ale nedošlo podle autorů ke zmenšení poptávky po hypotečním úvěru. Tento výsledek přičítají nedostatečné informovanosti daňových poplatníků a existenci výpůjčních omezení na hypotečním trhu.

24

3 VÝVOJ PŘÍSTUPŮ K DÚH V této kapitole se budu zabývat vývojem přístupů k DÚH ve vybraných zemích OECD. K tomuto účelu se zaměřím na reformy, které měly na zkoumanou oblast vliv.

3.1 Finsko Před zavedením daňové reformy v roce 1993 existovalo ve Finsku progresivní zdanění všech příjmu. Tím pádem závisel přínos plynoucí z odpočtu úroků na mezní sazbě daně z příjmů konkrétního poplatníka. Nový systém nahradil progresivní sazbu daně jednotnou sazbou daně pro kapitálové příjmy a progresivní sazbou daně pro příjmy plynoucí z pracovní činnosti. Po zavedení reformy jsou ve Finsku úroky z hypotéky odpočitatelné podle jednotné sazby, která se rovná sazbě daně pro kapitálové příjmy. Tím pádem byla přerušena spojitost mezi příjmem poplatníka a jeho přínosem z vyuţívání DÚH. (SAARIMAA, 2010)

3.2 Itálie Mezi roky 1982 a 1992 byl úrok z hypotéky v Itálii plně odpočitatelný od základu daně aţ do výše 3500 euro. Zároveň byla výše podpory závislá na příjmu poplatníka, protoţe v té době se pro výpočet podpory pouţívala mezní daňová sazba, která se s příjmem poplatníka zvyšovala. Tato sazba se pohybovala mezi 10 aţ 50 procenty. Pro poplatníka nacházejícího se v nejvyšším daňovém pásmu (50% sazba daně) a splácejícího hypoteční úvěr s 10% úrokovou sazbou přinášela DÚH sníţení sazby hypotečního úvěru po zdanění o 5 %. (JAPPELLI a PISTAFERRI, 2007). Mezi lety 1992-1994 implementovala italská vláda sérii daňových reforem, které měly přerušit vazbu mezi hypoteční sazbou po zdanění a mezní daňovou sazbou. Po zavedení reforem sice zůstal strop pro odpočet stejný, ale progresivní sazba byla nahrazena sazbou jednotnou. V roce 1992 tato sazba činila 27 %, v roce 1994 byla sníţena na 22 % a od roku 1998 aţ do současnosti je výše sazby 19 %. Tato změna sazby se týkala pouze DÚH a pro zdanění příjmu se v Itálii stále pouţívá progresivní sazba. To znamená, ţe pro poplatníka nacházejícího se v jakémkoliv daňovém pásmu, který splácí hypoteční úvěr s 10% úrokovou sazbou, přináší DÚH sníţení této sazby pouze o 1,9 %. (JAPPELLI a PISTAFERRI, 2007). 25

3.3 USA Před zavedením reformy s názvem „Tax Reform Act of 1986“ (TRA 86) mohly domácnosti v USA odpočítávat úroky ze všech typů úvěrů. DÚH mohla být bez omezení vyuţívána při financování prvního a druhého bydliště, pokud byl úvěr zajištěn financovanou nemovitostí. V roce 1986 se Kongres Spojených Států Amerických rozhodnul v rozmezí 5 let eliminovat odpočítatelnost úroků ze spotřebního úvěru, protoţe podle nich podporoval investice do zboţí dlouhodobé spotřeby, místo aktiv produkujících zdanitelný příjem. Protoţe Kongres rozhodnul, ţe podpora vlastnického bydlení je důleţitým politickým cílem, kterého je částečně dosahováno také pomocí DÚH, tak byla prozatím tato podpora zachována. (MAKI, 2001) To ovšem neznamená, ţe by se „TRA 86“ daňové úlevy hypoték vůbec nedotkla. Kombinovaný efekt plynoucí ze sníţených mezních daňových sazeb, vyšší standardní dedukce a eliminace odpočítatelnosti úroků ze spotřebního úvěru zmenšily výši federální podpory bydlení o více neţ 30 %. Reforma tvrdě dopadla na domácnosti s ročním příjmem méně neţ 42 500 dolarů (80 000 dolarů v roce 2009), protoţe se pro ně díky přijatým opatřením stala DÚH prakticky nevyuţitelná. (VENTRY, 2010) Efekt, který způsobuje nevyuţitelnost DÚH pro nízko příjmové domácnosti se nazývá „wasted deductions“ (FOLLAIN a LING, 1991, s. 149) a jeho dopad si můţeme nastínit na následujícím příkladu. Daňový poplatník, který v roce 2015 zaplatil na úrocích z hypotečního úvěru 6 300 dolarů a neměl ţádné jiné výdaje, které by mohl vyuţít při „itemizovaném odpočtu“, je z hlediska své daňové povinnosti indiferentní k tomu, jestli vyuţije standardní nebo „itemizovaný“ odpočet. Je to způsobeno tím, ţe v roce 2015 činil standardní odpočet pro poplatníka 6 300 dolarů (ERB, 2014) a jeho daňová povinnost by byla niţší pouze za předpokladu, ţe by na úrocích zaplatil více. Tím pádem se dá konstatovat, ţe prvních 6300 dolarů zaplacených za úroky z hypotečního úvěru je „promrháno“. Změna legislativního přístupu k DÚH nastala v roce 1987, kdyţ v platnost vstoupila reforma nazvaná „Omnibus Budget Reconciliation Act of 1987“ (OBRA 87). Tato reforma nastavila strop pro výši hypotečního úvěru, ze kterého mohou být úroky plně odpočítány. Pro akviziční

26

úvěr4 byl strop nastaven na 1 milion dolarů a pro ostatní druhy úvěrů, zajištěné nemovitosti, byl strop nastaven na 100 000 dolarů (MAKI, 2001) Vzhledem k tomu, ţe v následujících dvou dekádách si mnoho amerických politiků kladlo za cíl podporu vlastnického bydlení, tak v oblasti DÚH nedošlo k ţádným významným legislativním reformám. Snahy o podporu vlastnického bydlení vyvrcholily za vlády prezidenta George W. Bushe, který pověřil specializovanou komisi, aby přišla s návrhem daňové reformy. Tato reforma měla brát v potaz důleţitost vlastnického bydlení v americké společnosti. V roce 2005 rada doporučila zachování daňových výhod pro úroky placené z hypotečního úvěru, ale místo vyuţívání odpočtu navrhla pouţití slev na dani. Pouţití slev na dani by mělo za následek rovnoměrnější rozdělení podpory mezi poplatníky s různou výškou příjmu. Dále rada vysvětlila jak DÚH a ostatní daňové pobídky způsobují nadměrné investice do bydlení na úkor produktivnějších investic. Prezident se od návrhu distancoval a lobbistické skupiny společně s Kongresem o reformě prohlásily, ţe odrazuje od vlastnického bydlení a mohla by zpomalit ekonomický růst (VENTRY, 2010) Excesivní bytová politika hrála významnou roli v nedávné finanční krizi, protoţe pobízela domácnosti k nadměrným investicím do bydlení. Čím větší hypotéční úvěr domácnost splácela, tím niţší daňové povinnosti podléhala. Mohlo by se zdát, ţe politici jsou lidé vzdělaní, kteří se dokáţou poučit z minulosti. K tomu ovšem nedošlo a místo omezení DÚH bylo v roce 2007 zavedeno několik dalších opatření, jejichţ cílem je podpora vlastnického bydlení.

Mezi tyto opatření spadá například daňová sleva pro čerstvé vlastníky domů

(VENTRY, 2010) V posledních letech se v USA hodně mluví o reformování DÚH. Administrativa prezidenta Obamy doporučila zavedení stropu pro daňovou podporu plynoucí z DÚH a ostatních „itemizovaných odpočtů“ ve výši 28 centů na 1 dolar. Toto opatření by omezilo odpočty pro vysoko příjmové domácnosti, přičemţ by se nedotklo ostatních domácností. Mezi politickou elitou lze nalézt také smělejší přístupy k reformě, které navrhují nahradit odpočet slevou na dani, redukovat částku přípustných úroků a přestat daňově zvýhodňovat sekundární domy. Taková reforma by zvýhodňovala domácnosti bez ohledu na to, jestli vyuţívají standardní

4

Úvěr slouţící k pořízení nebo vylepšení obydlí

27

nebo „itemizovaný“ odpočet. Velkou výhodou by také bylo přerušení vazby mezi mezní daňovou sazbou poplatníka a výší podpory. Reforma by nejtvrději dopadla na vysoko příjmové domácnosti. Nízko příjmových domácností by se reforma z hlediska výše podpory nijak nedotkla, naopak se dá předpokládat, ţe by pocítili určité zlepšení (FISHER a HUANG, 2013).

3.4 Nizozemsko Daňová úleva hypotečního úvěru byla do nizozemského daňového systému implementována na začátku dvacátého století a do roku 2014 v něm přetrvávala v relativně nezměněné formě. Nizozemská reforma daně z příjmu v roce 1990 se DÚH sice nedotkla přímo, ale sníţení nejvyšší mezní sazby pro zdanění příjmu ze 72 % na 60 % omezilo výši podpory pro domácnosti v tomto daňovém pásmu (HAFFNER, 2002). Od roku 2001 byla DÚH omezena pouze na hypoteční úvěry určené k pořízení, vylepšení nebo údrţbě obydlí. Reforma v roce 2001 také zrušila moţnost vyuţít DÚH na pořízení druhého obydlí a zavedla hranici 30 let, po které můţou být úroky z hypotečního úvěru odpočítávány. Díky tomu ţe reforma z roku 2001 sníţila mezní daňové sazby pro zdanění příjmu, tak mohly domácnosti v roce 2001 odpočítat méně jejich hypotečních úroků od základu daně, neţ v roce 2000. Od roku 2004 musí vlastníci, kteří se rozhodli přesunout do jiného domu, investovat kapitál naakumulovaný z prvotní nemovitosti do nemovitosti, kam se přesunují. Teprve potom můţe být úrok, který plyne z hypotečního úvěru určeného k financování

zbytku

ceny

nové

nemovitosti,

odpočítán

od zdanitelného

příjmu

(ROUWENDAL, 2007). V roce 2013 přijala nizozemská vláda opatření, které zrušilo DÚH pro „interest-only mortgage“5.

5

Druh hypotéky, kdy dluţník splácí po určitý časový úsek pouze úrok.

28

4 PŘÍSTUPY K DÚH VE VYBRANÝCH ZEMÍCH OECD Cílem této kapitoly je popis a srovnání přístupů k DÚH ve vybraných zemích OECD. Pro účely mé bakalářské práce jsem si vybral země, mezi kterými se přístup k podpoře bydlení pomocí DÚH značně liší. Přístupy k DÚH budu srovnávat na základě následujících parametrů: a) Maximální částka daňově uznatelných úroků z hypotečního úvěru – Absolutní, nebo relativní částka, která v konečném důsledku ovlivňuje daňovou povinnost poplatníka způsobem popsaným u jednotlivých zemí. b) Sazba ovlivňující výši úspory plynoucí z DÚH – Procentuální sazba, která společně s prvním parametrem ovlivňuje výši úspory plynoucí z DÚH. Můţe se jedna o sazbu daně, pevně stanovenou sazbu pro slevy na dani a podobně. c) Přístup státu k vlastnickému bydlení – Závisí na tom, jestli je v zemi zdaňováno imputované nájemné. Pokud tomu tak je, tak země přistupuje k vlastnickému bydlení jako k investičnímu statku. d) Počet obydlí, u kterých je DÚH vyuţitelná e) Specifický rys země v přístupu k DÚH – Vzhledem k rozdílnosti přístupu zemí k DÚH jsem do srovnání zařadil parametr, který se striktně neřídí ţádnými předem definovanými podmínkami.

4.1 Nizozemsko V Nizozemsku je daňový základ, určený pro zdanění příjmů, rozdělen do tří částí. První část základu daně obsahuje příjmy z pracovní činnosti, sociální dávky (nahrazující příjem z pracovní činnosti), příjem z obydlí (imputované nájemné) a jiné důchody. Druhá část je tvořena příjmem z podstatného zájmu (příjem získán akcionářem vlastnícím více neţ 5% podíl ve společnosti) a třetí část je příjem ze spoření a investic. (VOS a AGOSTINI, 2014)

29

Úroky z hypotečního úvěru jsou plně odpočitatelné od první části daňového základu, pokud je nemovitost vlastníkovým trvalým bydlištěm, hypotéka je pouţita k pořízení takového obydlí a úvěr je splacen do 30 let. (PRIEMUS, 2010) Výše úspory z DÚH závisí na sazbě daně z příjmu, a ta je v Nizozemsku nastavena progresivně. To znamená, ţe se úspora zvyšuje společně s rostoucím příjmem. Sazby daně z příjmu v Nizozemsku jsou uvedeny v tabulce 4. Tabulka 4: Sazby daně pro příjem z práce a bydlení v Nizozemsku v roce 2015

Zdanitelný příjem Více neţ Méně neţ € 19 822 € 19 822 € 33 589 € 33 589 € 57 585 € 57 585 -

Sazba daně 8,35% 13,85% 42,00% 52,00%

Zdroj: TAX CONSULTANTS INTERNATIONAL (2015), přeloţeno a upraveno autorem

Nizozemsko přistupuje pomocí svého daňového systému k vlastnickému bydlení jako k investičnímu statku. To znamená, ţe imputované nájemné je daněno jako příjem domácnosti a zároveň je umoţněn odpočet úrokových plateb od základu daně. (MATSAGANIS a FLEVOTOMOU, 2007) Obvykle je roční imputované nájemné stanoveno jako 0,6 % z ceny nemovitosti a jeho maximální výše je nastavena na 8 900 euro. Pokud imputované nájemné přesáhne částku, která se rovná DÚH, tak je osvobozeno od daně. V konečném důsledku to znamená, ţe vlastníci domů s nízkými nebo nulovými úrokovými platbami hypotečního úvěru neplatí daň z imputovaného nájemného. (VOS a AGOSTINI, 2014) V roce 2006 přišla DÚH nizozemskou vládu na 11,75 miliard eur. (PRIEMUS, 2010) Od roku 2014 platí v Nizozemsku právní úprava, která si klade za cíl postupně (v rozmezí třiceti let) omezit DÚH. Toho bude dosaţeno tím, ţe vlastníkům, kteří spadají do nejvyššího daňového pásma (52 %), bude postupně sniţována daňová sazba, které mohou při odpočtu vyuţít. V roce 2014 se tato sazba sníţila na 51.5 % a od letošního roku (2015) činí 51 %. Tímto tempem bude sniţování sazby pokračovat, dokud sazba nedosáhne 38 %. Pro vlastníky, 30

kteří si vzali hypotéku před 1. lednem 2013 se ovšem nic nemění (TAX, LEGAL AND ACCOUNTING SUPPORT FOR THE NETHERLANDS, 2014).

4.2 Itálie DÚH funguje v Itálii na principu nevratné slevy na dani a umoţňuje sníţení daňové povinnosti poplatníka o 19 % ročních úroků z hypotéky. Odpočet je moţný pouze u hlavního bydliště a maximální částka daňově uznatelných úroků je 4000 euro ročně. Z toho vyplývá, ţe maximálně lze v Itálii ročně ušetřit na úrocích 760 euro. (CERIANI, FIGARI a FIORIO, 2014) V roce 2012 bylo zdanění imputovaného nájemného zrušeno a nahrazeno zavedením daně z nemovitosti (CERIANI, FIGARI a FIORIO, 2014). Proto se jiţ nedá tvrdit, ţe by Itálie pomocí svého daňového systému přistupovala k vlastnickému bydlení jako k investičnímu statku V Itálii probíhá podpora vlastnického bydlení pomocí DÚH na úrovni regionů, které si kaţdoročně stanovují podmínky, které musí domácnost splnit, aby jí byla přiznána podpora. Podpora je obvykle cílena na mladé páry, páry s malými dětmi a svobodné matky. Pro přiznání podpory musí domácnost splnit dvě hlavní kritéria: kritérium způsobilosti a kritérium selektivity. Kritérium způsobilosti v sobě zahrnuje maximální věk pro jednoho nebo oba členy páru a maximální příjem a bohatství domácnosti. Kritérium selektivity slouţí k vyloučení způsobilých subjektů, kvůli omezenému rozpočtu. Funguje na základě sestavování ţebříčků subjektů, které podporu nejvíce potřebují. (D'AMBROSIO a GIGLIARANO, 2007) V roce 2013 stála DÚH italskou vládu zhruba 1,5 miliard euro (CERIANI, FIGARI a FIORIO, 2014).

4.3 Finsko Ve Finsku jsou úroky z hypotečního úvěru primárně odpočitatelné z kapitálového příjmu poplatníka, pokud je hypotéka vyuţita k pořízení trvalého bydliště, nebo k jeho výraznému vylepšení. Částka odpočitatelných úroku je v roce 2015 omezena relativním stropem ve výši 65 %. V případě, ţe poplatník splácí hypoteční úvěr a ţádné kapitálové příjmy nemá, nebo 31

jsou jeho úrokové výdaje vyšší neţ jeho kapitálový příjem, tak je k němu přistupováno, jako by měl „deficit kapitálového příjmu“. Pokud nastane taková situace, tak je poplatníkovi poskytnuta sleva na dani ve výši 30 % z „deficitu kapitálového příjmu“. Pokud se jedná o vlastníka, který vyuţívá hypoteční úvěr k pořízení svého prvního obydlí, tak sleva na dani činí 32 % z „deficitu kapitálového příjmu“. Nejvyšší přípustná sleva na dani je 1400 euro za rok pro jednotlivce a 2800 euro pro páry. Tato částka je zvýšena o 400 euro pokud v domácnosti ţije dítě do 18 let. Pokud v domácnosti ţijí dvě nebo více dětí do 18 let, tak je částka zvýšena o 800 euro. (FINNISH TAX ADMINISTRATION, 2015) Sazba daně pro kapitálové příjmy je ve Finsku nastavena na 30 %. Pokud kapitálový příjem přesáhne 40 000 euro, tak je sazba zvýšena o 2 % na 32 %. (NORDISKETAX, 2014) Imputované nájemné není ve Finsku zdaňováno (SAARIMAA, 2008).

4.4 USA Pro uznání daňového odpočtu úroků z hypotečního úvěru musí poplatník v USA splnit několik poţadavků. Jeho hypoteční úvěr musí být zajištěn jeho hlavním nebo druhým obydlím a musí být pouţit ke koupi, vybudování, nebo vylepšení hlavního nebo druhého obydlí. Dále musí poplatník vyuţít „itemizovaný odpočet“ (INTERNAL REVENUE SERVICE, 2014a). Daňový poplatník v USA si při vyplňování daňového přiznání musí vybrat, jestli chce vyuţít „itemizovaný odpočet“, nebo „standardní odpočet“. Volí si podle toho, který druh odpočtu mu přinese vyšší úsporu na dani. (INTERNAL REVENUE SERVICE, 2014b) „Itemizovaný odpočet“ umoţňuje daňovému poplatníkovi od svého zdanitelného hrubého příjmu odečíst výdaje vynaloţené za určité statky a sluţby. Mezi tyto daňově uznatelné výdaje patří například dary, lékařské výdaje a také úrokové výdaje za hypoteční úvěr. Na rozdíl od „standardního odpočtu“ poţaduje „itemizovaný odpočet“ po daňovém poplatníkovi, aby v průběhu roku sledoval svoje daňově uznatelné výdaje. (INVESTOPEDIA, 2015). V roce 2005 ušetřilo na daních díky DÚH pouze 54 % daňových poplatníku, kteří spláceli hypoteční úvěr určený k financování jejich bytových potřeb. Je způsobeno tím, ţe „standardní 32

odpočet“ daňovým poplatníkům často přinese větší úsporu na dani neţ „itemizovaný odpočet“ a proto se rozhodnou nesniţovat si svoji daňovou povinnost o hypoteční úroky. „Standardní odpočet“ činí pro poplatníka, který samostatně vyplňuje daňové přiznání 5 800 dolarů. (SMITH, 2011) Maximální částka daňově uznatelných úroků z hypotečního úvěru není stanovena přímo. Místo toho je stanovena maximální výše hypotečního úvěru, ze kterého lze úroky plně odpočítat. Maximální výše daňově uznatelného hypotečního úvěru, který slouţí ke koupi, vybudování a vylepšení obydlí je 1 000 000 dolarů. Pokud financuje poplatník hypotečním úvěrem domy dva, tak se pro něj limit nijak nenavyšuje. (INTERNAL REVENUE SERVICE, 2014a) Výše úspory z DÚH závisí v USA na sazbě daně z příjmu. Sazba daně z příjmu je v USA nastavena v rozmezí 10 % - 39,6 % a to podle zdanitelného přijmu poplatníka a jeho daňového statusu (ERB, 2014). To znamená, ţe výše úspory z DÚH roste společně s poplatníkovým příjmem. Imputované nájemné není v USA zdaňováno (BOURASSA a HENDERSHOTT, 1994).

33

4.5 Srovnání přístupů k DÚH na základě parametrů Tabulka 5 nabízí stručný přehled parametrů, které jsem si nadefinoval na začátku kapitoly. Tabulka 5: Srovnání přístupů k DÚH mezi vybranými zeměmi OECD

Česká republika

Nizozemsko

Itálie

Finsko

USA

Maximální částka daňově uznatelných úroků z hypotečního úvěru

300 000 Kč

NE

4 000 €

Relativně - 65 % zaplacených úroků, maximální výše slevy na dani - 3600 €

Stanovena nepřímo hypoteční úver < 1 mil. dolarů

Sazba ovlivňující výši úspory plynoucí z DÚH

Sazba daně z přímu fyzických osob - 15 %

Přístup státu k vlastnickému bydlení – investiční nebo spotřební statek

Ani jedno - DÚH umoţněna, imputováné nájemné nedaněno

Investiční statek

Ani jedno - DÚH umoţněna, imputováné nájemné nedaněno

Ani jedno - DÚH umoţněna, imputováné nájemné nedaněno

Ani jedno - DÚH umoţněna, imputováné nájemné nedaněno

Počet obydlí, u kterých je DÚH vyuţitelná

Jedno - Pouze obydlí, které slouţí k trvalému bydlení

Jedno - hlavnÍ bydliště

Jedno - hlavní bydliště

Jedno - trvalé bydliště

Dvě - hlavní a druhé bydliště

Kritérium způsobilosti a kritérium selektivity

„Deficit kapitálového příjmu"

Podmínka vyuţití „itemizovaného odpočtu"

Specifický rys země v přístupu k DÚH

Sazba daně pro kapitálové Sazba daně pro příjmy z Pevně stanovená sazba pro příjmy - 30 % - 32 %, nebo Sazba daně z příjmu - 10 % práce a bydlení - 8,35 % slevy na dani - 19 % 30 % - 32 % „deficitu kap. - 39,6 % 51 % příjmů"

Zdroj: Vlastní zpracování na základě informací z první a čtvrté kapitoly.

Ţádná tabulka samozřejmě nemůţe popsat úplnou realitu toho, jak jednotlivé země k DÚH přistupují. Tabulka 5 slouţí pouze jako základní přehled informací, které jsem shromáţdil při vypracovávání první a třetí kapitoly. Čtenáři, který by touto problematikou chtěl zabývat intenzivněji, bych doporučil zaměřit se na zdroje, ze kterých jsem vycházel a které jsou uvedeny na konci práce.

34

I přes to se na základě informací z tabulky 5, dá konstatovat, ţe nejstriktnější pravidla pro vyuţívání DÚH má nastavena Itálie. Poplatník v této zemi musí nejdříve splnit kritéria způsobilosti a selektivity a i potom můţe maximálně ročně na dani ušetřit pouze 760 euro. Jako pozitivně hodnotím fakt, ţe je v Itálii podobně jako v České republice nastavena jednotná sazba ovlivňující výši úspory plynoucí z DÚH. Tím je přerušena vazba mezi příjmem poplatníka a výší úspory. Na druhé straně spektra stojí USA a Nizozemsko. V těchto zemích je výše úspory závislá na příjmu poplatníka a maximální částka úroků je buď ničím neomezena (Nizozemsko), nebo omezena velmi benevolentně (USA). Nizozemsko jako jediné ze srovnávaných zemí přistupuje k vlastnickému bydlení jako k investičnímu statku a zdaňuje imputované nájemné. Dalo by se říct, ţe zdanění imputovaného nájemného v podstatě sniţuje výši úspory plynoucí z DÚH. Pro USA je specifické, ţe umoţňuje DÚH pro dva domy a pokud chce daňový poplatník ušetřit na úrocích z hypotečního úvěru, tak musí vyuţít „itemizovaný odpočet“. Finsko má poměrně sloţitý systém DÚH a na rozdíl od ostatních zemí nevyuţívá absolutního stropu pro maximální částku daňově uznatelných úroků z hypotečního úvěru. Nedá se říct, ţe by úspora z DÚH ve Finsku byla úplně nezávislá na příjmu, protoţe primárně jsou hypoteční úroky odpočitatelné od kapitálových příjmů, které podléhají „progresivnímu zdanění“. Záměrně uţívám uvozovky, protoţe ve Finsku existují jen dvě sazby daně pro kapitálový příjem. Pokud ovšem poplatník ţádný kapitálový příjem nemá, tak jiţ je vcelku bezpečné tvrdit, ţe výše úspory z DÚH nezávisí na jeho příjmu. Místo toho je výše úspory závislá na tom, jestli ţije poplatník v manţelském svazku a kolik má dětí.

4.6 Srovnání výše daňového zvýhodnění vlastnického bydlení Zajímavý parametr, který se dá pouţít k srovnání výše daňového zvýhodnění vlastnického bydlení mezi výše popsanými zeměmi, je rozdíl mezi trţní úrokovou mírou hypotečního úvěru a úrokovou mírou vzniklou po započítání vlivu daňové úlevy hypoték. Tento parametr bere v úvahu, jestli jsou úrokové platby hypoték odpočitatelné od zdanitelného příjmu, jestli existují limity omezující odpočitatelnou částku, jestli existují limity omezující dobu odpočtu a jestli existují nějaké jiné slevy na dani spojené s hypotečním úvěrem. Samozřejmě existují i jiné vlivy daňového systému na náklady vlastnického bydlení (nezdanění imputovaného 35

nájemného), ale kvůli datovým omezením je velmi obtíţné vykonstruovat rozsáhlejší parametr neţ výše popsaný. (JOHANSSON, 2011, cit. podle ANDREWS, SÁNCHEZ a JOHANSSON, 2011). Graf 2: Rozdíl mezi trţní úrokovou mírou hypotečního úvěru a úrokovou mírou po zohlednění DÚH

Zdroj: JOHANSSON (2011) cit. podle ANDREWS, SÁNCHEZ a JOHANSSON (2011, s. 41), přeloţeno a upraveno autorem.

Jak lze vypozorovat z grafu 2, tak je tento parametr nejvyšší u Nizozemska – 1,62 %. Tento výsledek se dal očekávat vzhledem k tomu, ţe v Nizozemsku není stanoven ţádný limit pro odpočitatelnou částku a výše podpory závisí na příjmu poplatníka. Nejmenší hodnoty nabývá ukazatel u Itálie. Můţou za to podmínky, které musí poplatník splnit, aby mu bylo umoţněno sníţit si daňovou povinnost o část hypotečních úroků a také poměrně nízko nastavený strop pro maximální částku daňově uznatelných úroků.

36

4.7 Srovnání výše úspory na dvou fiktivních poplatnících Pro názorné srovnání výše úspory plynoucí z DÚH mezi jednotlivými zeměmi budu uvaţovat dva fiktivní daňové poplatníky. Tito dva poplatníci se od sebe budou lišit jednak svým ročním zdanitelným příjmem, tak svými ročními úrokovými výdaji za hypoteční úvěr. Rozdílné příjmy poplatníku jsem si určil proto, abych demonstroval vliv tohoto faktoru na výši uspořené částky. Při výpočtu výše úspory u jednotlivých zemí budu postupovat následovně: a) Omezím částku poplatníkových ročních úrokových výdajů na maximální částku daňově uznatelných úroků z hypotečního úvěru (pokud to bude potřeba). b) Na výslednou částku aplikuji sazbu ovlivňující výši úspory plynoucí z DÚH. c) Výsledek okomentují s ohledem na specifický rys země v přístupu k DÚH. Poplatník č. 1 bude mít roční zdanitelný příjem 19 000 euro a bude splácet hypoteční závazek ve výši 63 000 euro s úrokovou sazbou 5 %. Roční příjem poplatníka č. 2 bude 60 000 euro, a bude splácet hypotéku ve výši 350 000 euro s 10% úrokovou sazbou. Tyto parametry jsou pouze fiktivního rázu, ale pro naše účely je to postačující. Ţádný z poplatníků nemá děti, oba mají nulové kapitálové příjmy a vyuţívají hypoteční úvěr k pořízení svého prvního bydlení. Pro přehlednost uvádím jednotlivé parametry poplatníků v tabulce 6. Výsledné částky budu uvádět pro lepší srovnatelnost v eurech. Pro přepočet pouţijí kurzy: 1 EUR = 27 Kč, 1 Kč = 0,037 EUR, 1 EUR = 1,13 USD, 1 USD = 0,88 EUR. Tabulka 6: Charakteristika fiktivních poplatníků

Poplatník 1 Poplatník 2 Roční zdanitelný příjem €19 000 €60 000 Hypoteční úvěr €63 000 €350 000 Úroková sazba 5% 10% Úroky za 1 rok €3 150 €35 000 Zdroj: Vlastní zpracování

V České republice by se na poplatníka 1 nevztahovala maximální částka daňově uznatelných úroků a ročně by ušetřil 473 EUR (3 150 EUR x 0,15 = 473 EUR). Poplatník 2 by maximální 37

částkou omezen byl, a jeho roční úspora by činila 1 667 EUR (300 000 x 0,037 x 0,15 = 1667 EUR). Úleva pro poplatníka 2 není vyšší kvůli jeho příjmu, protoţe v ČR se k výpočtu úlevy vyuţívá jednotná daň se sazbou 15 %, ale protoţe od základu daně můţe odečíst vyšší částku neţ poplatník 1. V Nizozemsku není ţádný strop pro daňově uznatelné úroky nastaven. Poplatník 1 by na dani ušetřil 263 EUR (3150 EUR x 0,0835 = 263 EUR). Poplatník 2 spadá do pásma s 52% sazbou daně z příjmu. S ohledem na nedávno přijatou reformu však můţe k odpočtu vyuţít pouze 51% sazbu. To znamená, ţe by na úrocích ušetřil za rok 17 850 EUR (35 000 EUR x 0,51 = 17 850 EUR). V Itálii sice podléhá příjem progresivnímu zdanění, ale pro výpočet podpory se pouţívá jednotná sazba 19 %. Poplatník 1 by v Itálii ušetřil 599 EUR (3 150 EUR x 0,19 = 599 EUR). Na poplatníka 2 by se vztahovala maximální částka daňově uznatelných úroků a ušetřil by 760 EUR (4 000 x 0,19 = 760 EUR). Je velice pravděpodobné, ţe kvůli nutnosti splnit kritéria pro přiznání podpory z DÚH, by ţádnému z poplatníků podpora přiznána nebyla, protoţe ani jeden nemá děti. Ve Finsku by pro oba poplatníky platila stejná omezující hranice pro výši daňově uznatelných úroků ve výši 65 %. Vzhledem k tomu, ţe ani jeden z poplatníků nemá ţádné kapitálové příjmy, tak by k nim bylo přistupováno jako by oba měli „deficit kapitálového příjmu“. Protoţe si oba poplatníci pořizují svoje první bydlení tak činí sazba pro výpočet úspory 32 %. Poplatník 1 by ušetřil 655 euro (3150 EUR x 0,65 x 0,32 = 655 EUR). Poplatník 2 by se vztahovala hranice pro maximální slevu na dani plynoucí z DÚH a proto by ušetřil pouze 1400 EUR (35 000 x 0,65 x 0,32 = 7280 EUR, coţ je více neţ maximální výše slevy přípustná pro poplatníka 2). V USA by nebyla pro ani jednoho z poplatníků omezena výše odpočitatelné částky, protoţe mají oba niţší hypoteční úvěr neţ 1 mil. USD. Poplatník 1 by spadal do daňového pásma s 15% sazbou daně z příjmu. Díky DÚH by tedy mohl ušetřit 472 euro (3150 EUR x 0,15 = 472 EUR). Vzhledem k tomu ţe úspora ze standardní dedukce pro něj činní 766 euro (5 800 x 0,15 x 0,88), tak by se rozhodl DÚH nevyuţít. Pro poplatníka 2 je relevantní sazba 25 % a na úrocích by mohl ušetřit 8750 EUR, coţ je více neţ by získal standardní dedukcí. 38

Tabulka 7: Srovnání výše úspory mezi vybranými zeměmi OECD

Poplatník 1 Česká Republika Nizozemsko Itálie Finsko USA

Poplatník 2 €473 €263 €599 €655 €473

€1 667 €17 850 €760 €1 400 €8 750

Zdroj: Vlastní zpracování na základě informací z první a čtvrté kapitoly

Z tabulky 7 je patrné, ţe výše úspory se pro oba poplatníky mění v závislosti na tom, v které zemi vyuţijí DÚH.

39

ZÁVĚR Cílem mé bakalářské práce bylo srovnání přístupů k DÚH mezi vybranými zeměmi OECD. Na základě nadefinovaných parametrů jsem došel k závěru, ţe se od sebe přístupy k DÚH mezi vybranými zeměmi značně odlišují. Nejstriktněji k DÚH přistupuje Itálie. Můţe za to poměrně nízko nastavený strop pro daňově uznatelné úroky z hypotečního úvěru a také kritéria, které musí daňový poplatník splnit, aby mu byla přiznána podpora. Relativně benevolentně k DÚH přistupuje Nizozemsko, které nemá nastavenou maximální daňově uznatelnou částku hypotečních úroků. Místo toho je v Nizozemsku do určité míry úspora plynoucí z DÚH omezena zdaněním příjmu z imputovaného nájemného. V USA je maximální daňově uznatelná výše úroků nastavena poměrně vysoko, ale pro přiznání podpory musí daňový poplatník vyuţít tzv. „itemizovaný odpočet“. Kvůli tomu je značné části daňových poplatníků, kterým by DÚH mohla přinést úsporu na dani, neumoţněno sníţit svoji daňovou povinnost o zaplacené úroky z hypotečního úvěru. Finsko je svým přístupem k DÚH specifické v tom, ţe nemá stanovenou absolutní hranici pro daňově uznatelné úroky z hypotečního úvěru a primárně jsou úroky odpočítávány od kapitálového příjmu poplatníka. Z provedené rešerše relevantních studií lze vyvodit několik závěrů. DÚH podle velké části ekonomů neplní dobře svůj účel, kterým je podpora vlastnického bydlení. Místo toho způsobuje zvyšování ceny domů a nepřiměřeně zvýhodňuje vysoko-příjmové domácnosti. Její další nevýhodou jsou vysoké poţadavky na veřejné rozpočty a podněcování daňových poplatníků k tomu, aby si brali co nejvyšší hypoteční úvěry. V době zadání mojí bakalářské práce se mělo za to, ţe v České republice bude sníţena maximální daňově uznatelná částka hypotečních úroků. Bohuţel se tomu tak nestalo. Z tohoto důvodu je poměrně těţké odhadnout, kam se bude vývoj v České republice ubírat. V posledních 40 letech jsme mohli být svědky změny přístupu k DÚH. Místo nedotknutelného nástroje pro podporu vlastnického bydlení se na DÚH začalo pohlíţet jako na neefektivní, drahou a špatně cílenou politiku, která si zaslouţí být reformována. Ve Francii, Německu a Velké Británii byla DÚH úplně zrušena a v mnoha zemích OECD byla reformována nebo podrobena tvrdé kritice. Proto se dá očekávat, ţe Česká republika bude 40

následovat tento trend a přijme opatření, které DÚH buď omezí, nebo ji nahradí efektivnější politikou pro podporu vlastnického bydlení. Snahy o sníţení limitu z 300 000 Kč na 80 000 Kč jsou pozitivním signálem, ţe v České republice se o problémech spojených s DÚH ví. Teď jiţ zaleţí jen na politické vůli k přijetí opatření, jehoţ efekty budou dalece sahat za jedno volební období. Pokud bych měl navrhnout nějaké vlastní doporučení pro změnu přístupu k DÚH v České republice, tak by to bylo omezení výše podpory pro vysoko-příjmové domácnosti. Tyto domácnosti by stejně většinou bydlely ve vlastním bydlení, bez ohledu na to, kolik mohou ušetřit na daních. Někdo by mohl namítnout, ţe v České republice se ke zdanění příjmu fyzických osob uţívá jednotná sazba daně ve výši 15 % a tím pádem výše daňové úspory nezávisí na příjmu. To ovšem není tak úplně pravda, protoţe domácnosti s vyšším příjmem si mohou dovolit větší dům a splácet větší hypoteční úvěr. Nejjednodušší opatření, který by omezilo úsporu z DÚH pro vysoko-příjmové domácnosti, by bylo sníţení maximální částky úroků odpočitatelných od základu daně. Poněkud sloţitější opatření, omezující výši podpory pro vysoko-příjmové domácnosti, by mohlo být zavedení zdanění příjmu z imputovaného nájemného. Podobně jako v Nizozemsku by roční příjem z imputovaného nájemného byl stanoven jako část z ceny nemovitosti. Ta část příjmu z imputovaného nájemného, která by přesáhla částku odpočitatelných úroků, by byla osvobozena od daně. Aby se dosáhlo lepšího zacílení takového opatření, tak by musela být stanovena hranice pro cenu nemovitosti. Nemovitosti, jejichţ cena by byla pod touto hranicí, by byly osvobozeny od této daně. Výhoda takového opatření tkví v tom, ţe bere v úvahu cenu nemovitosti, potaţmo výši hypotečního úvěru určeného k financování takové nemovitosti. Tím se dostáváme k mému doporučení pro budoucí výzkum týkající se DÚH v České republice. Podle mého názoru by bylo přínosné navrhnout několik opatření, která by modifikovala DÚH v České republice, a prozkoumat jejich dopady na daňové poplatníky a státní pokladnu. Výsledkem takového výzkumu by mohlo být nalezení opatření, které by méně zatěţovalo státní pokladnu a zároveň by lépe plnilo svůj úkol, kterým je podpora vlastnického bydlení.

41

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ [1] ANDREWS, Dan, Aida Caldera SÁNCHEZ a Åsa JOHANSSON, 2011. Housing Markets and Structural Policies in OECD Countries. OECD Publishing, OECD Economics Department Working Papers: 836 [online]. 2011 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.oecd.org/officialdocuments/publicdisplaydocumentpdf/?cote=ECO/WKP%28 2011%295&docLanguage=En [2] BOELHOUWER, Peter, Marietta HAFFNER, Peter NEUTEBOOM a Paul De VRIES, 2004. House prices and income tax in the Netherlands: an international perspective. Housing Studies [online]. 2004, vol. 19, issue 3 [cit. 2015-02-03]. Dostupné z: EBSCO Discovery Service [3] BOURASSA, Steven C. a Patric H. HENDERSHOTT, 1994. On the Equity Effects of Taxing Imputed Rent: Evidence from Australia. Housing Policy Debate [online]. 1994, vol. 5, issue 1 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://content.knowledgeplex.org/kp2/img/cache/kp/2505.pdf [4] BOURASSA, Steven C. a William G. GRIGSBY, 2000. Income Tax Concessions for Owner-Occupied Housing. Housing Policy Debate [online]. 2000, vol. 11, issue 3 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://content.knowledgeplex.org/kp2/img/cache/kp/1268.pdf [5] BOURASSA, Steven C. a Ming YIN, 2006. Housing Tenure Choice in Australia and the United States: Impacts of Alternative Subsidy Policies. Real Estate Economics [online]. 2006, vol. 34, issue 2 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.15406229.2006.00168.x [6] CAPOZZA, Denis R., Richard K. GREEN a Patric H. HENDERSHOTT, 1997. Taxes and House Prices. [online]. 1997 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.umich.edu/~reecon/restate/faculty/Capozza/tax1097b.pdf [7] CERIANI, Lidia, Francesco FIGARI a Carlo FIORIO, 2014. ITALY (IT). EUROMOD Coutry Report [online]. 2014 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: https://www.iser.essex.ac.uk/files/euromod/country-reports/Year5/CR_IT20092013_09072014_final.pdf [8] COLE, Adam J., Geoffrey GEE a Nicholas TURNER, 2011. The Distributional and Revenue Consequences of Reforming the Mortgage Interest Deduction. National Tax Journal [online]. 2011, vol. 64, issue 4 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.ntanet.org/NTJ/64/4/ntj-v64n04p977-1000-distributional-revenueconsequences-reforming.pdf [9] ERB, Kelly Phillips, 2014. 2015 Tax Rates, Brackets & Exemption Amounts May Save Taxpayers Money. Forbes. [online]. 2014 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: 42

http://www.forbes.com/sites/kellyphillipserb/2014/09/17/2015-tax-rates-bracketsexemption-amounts-may-save-taxpayers-money/ [10] FINNISH TAX ADMINISTRATION, 2015. Tax credit on home loan interest [online]. 2015 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.vero.fi/enUS/Individuals/Buying_a_home/Tax_credit_on_interest_payments [11] FISHER, Will a Chye-Ching HUANG, 2013. Mortgage Interest Deduction Is Ripe for Reform. Center on Budget and Policy Priorities [online]. 2013 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.cbpp.org/files/4-4-13hous.pdf [12] FOLLAIN, James R. a David C. LING, 1991. The Federal Tax Subsidy to Housing and the Reduced Value of the Mortgage Interest Deduction. National Tax Journal [online]. 1991, vol. 44, issue 2 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: JSTOR [13] FOLLAIN, James R. a Robert M. DUNSKY, 1997. The Demand for Mortgage Debt and the Income Tax. Journal of Housing Research [online]. 1997, vol. 8, issue 2 [cit. 2015-0129]. Dostupné z: http://content.knowledgeplex.org/kp2/kp/text_document_summary/scholarly_article/relfil es/jhr_0802_follain.pdf [14] FOLLAIN, James R. a Lisa S. MELAMED, 1998. The False Messiah of Tax Policy: What Elimination of the Home Mortgage Interest Deduction Promises and a Careful Look at What It Delivers. Journal of Housing Research [online]. 1998, vol. 9, issue 2 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://content.knowledgeplex.org/kp2/kp/text_document_summary/scholarly_article/relfil es/jhr_0902_follain.pdf [15] GALE, William G., Jonathan GRUBER a Seth STEPHENS-DAVIDOWITZ, 2007. Encouraging Homeownership Through the Tax Code. Tax Analyst [online]. 2007, vol. 115, issue 12 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.urban.org/UploadedPDF/1001084_Encouraging_Homeownership.pdf [16] GERVAIS, M. a Manish PANDEY, 2008. Who Cares About Mortgage Interest Deductibility?. Canadian Public Policy [online]. 2008, vol. 34, issue 1 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: JSTOR [17] GLAESER, Edward L. a Jesse M. SHAPIRO, 2003. The benefits of the home mortgage interest deduction. Tax Policy and the Economy [online]. 2003, vol. 17 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.nber.org/chapters/c11534.pdf [18] GLAESER, Edward L., 2011. If the Tea Party Went Downtown. The New York Times. [online]. 2011 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://economix.blogs.nytimes.com/2011/03/15/if-the-tea-party-went-downtown/?_r=0

43

[19] HAFFNER, Marietta E. A., 2002. Dutch Personal Income Tax Reform 2001: An Exceptional Position for Owner-Occupied Housing. Housing Studies [online]. 2002, vol. 17, issue 3 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: EBSCO Discovery Service [20] HANSON, Andrew, 2012. Size of home, homeownership, and the mortgage interest deduction. Journal of Housing Economics [online]. 2012, vol. 21, issue 3 [cit. 2015-0127]. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1051137712000514 [21] HILBERT, Christian A. L. a Tracy M. TURNER, 2014. The Mortgage Interest Deduction and its Impact on Homeownership Decisions. Review of Economics and Statistics [online]. 2014, vol. 96, issue 4 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.mitpressjournals.org/doi/abs/10.1162/REST_a_00427 [22] INTERNAL REVENUE SERVICE, 2014a. Publication 936 [online]. 2014 [cit. 2015-0127]. Dostupné z: http://www.irs.gov/publications/p936/ar02.html [23] INTERNAL REVENUE SERVICE, 2014b. Itemizing vs. Standard Deduction: Six Tips to Help You Choose [online]. 2014 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.irs.gov/uac/Newsroom/Itemizing-vs-Standard-Deduction-Six-Tips-to-HelpYou-Choose [24] INVESTOPEDIA, 2015. Itemized Deduction [online]. 2015 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.investopedia.com/terms/i/itemizeddeduction.asp [25] JAHODA, R. a Jana GODAROVÁ, 2013. Microsimulation of the mortage interest deduction. The Czech case. Regionalisation and Inter-regional Cooperation. Presented Papers from the 21st NISPAcee Annual Conference [online]. 2013 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.nispa.org/files/conferences/2013/papers/201304111343380.jahoda_godarova _NISPA_paper.pdf?fs_papersPage=10 [26] JAPPELLI, Tullio a Luigi PISTAFERRI, 2007. Do people respond to tax incentives? An analysis of the Italian reform of the deductibility of home mortgage interests. European Economic Review [online]. 2007, vol. 51, issue 2 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0014292106000663 [27] JAREŠ, Martin, 2010. Daňové úlevy v České republice. Disertační práce. Praha: Vysoká škola ekonomická. Fakulta financí a účetnictví. Katedra veřejných financí, 2010. Vedoucí práce Květa Kubátová [28] LUX, Martin, Petr SUNEGA a Peter BOELHOUWER, 2009. The effectiveness of selected housing subsidies in the Czech Republic. Journal of Housing and the Built Environment [online]. 2009, vol. 24, issue 3 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s10901-009-9153-1

44

[29] LUX, Martin, Tomáš KOSTELECKÝ, 2011. Bytová politika: teorie a inovace pro praxi. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON) v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR, 2011, 229 s. ISBN 9788074190681. [30] MAKI, Dean M, 2001. Household Debt and the Tax Reform Act of 1986. The American Economic Review [online]. 2001, vol. 91, issue 1 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: JSTOR [31] MARVANOVÁ, Hana, 1997. Stenoprotokol řeči poslankyně Marvanové na 12. schůzi poslanecké sněmovny dne 2. 7. 1997 [online]. 2. 7. 1997 [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1996ps/stenprot/012schuz/s012015.htm#r12 [32] MARVANOVÁ, Hana, 1998. Stenoprotokol řeči poslankyně Marvanové na 25. schůzi poslanecké sněmovny dne 15. 5. 1998 [online]. 15. 5. 1998 [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1996ps/stenprot/025schuz/s025141.htm#r1 [33] MATSAGANIS, Manos a Maria FLEVOTOMOU, 2007. THE IMPACT OF MORTGAGE INTEREST TAX RELIEF IN THE NETHERLANDS, SWEDEN, FINLAND, ITALY AND GREECE. EUROMOD Working Paper Series [online]. 2007 [cit. 2015-0130]. Dostupné z: https://www.iser.essex.ac.uk/research/publications/workingpapers/euromod/em2-07.pdf [34] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ, [b.r.]. Bytová politika [online]. [cit. 2015-0127]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova-politika/Bytova-politika [35] MORROW, Rebecca N., 2012. BILLIONS OF TAX DOLLARS SPENT INFLATING THE HOUSING BUBBLE: HOW AND WHY THE MORTGAGE INTEREST DEDUCTION FAILED. Fordham Journal of Corporate [online]. 2012, vol. 17 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2482617 [36] NEIL, Irwin, 2015. How Much Would Home Prices Fall if You Couldn’t Deduct Mortgage Interest?. The New York Times. [online]. 2015 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2014/05/23/upshot/how-much-would-home-prices-fall-if-youcouldnt-deduct-mortgage-interest.html?abt=0002&abg=0&_r=1 [37] NORDISKETAX, 2014. Tax rates Finland [online]. 2014 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: https://www.nordisketax.net/main.asp?url=files/suo/eng/i07.asp [38] OECD, 2010. Tax expenditures in OECD countries [online]. 2010 [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://www.planejamento.gov.br/secretarias/upload/Arquivos/seges/arquivos/OCDE2011/ OECD_Tax.pdf [39] POLÁKOVÁ, O., 2006. Bydlení a bytová politika. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2006, 294 s. ISBN 8086929035 [40] POTERBA, James a Todd SINAI, 2008. Tax Expenditures for Owner-Occupied Housing: Deductions for Property Taxes and Mortgage Interest and the Exclusion of 45

Imputed Rental Income. American Economic Review [online]. 2008, vol. 98, issue 2 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: JSTOR [41] PRIEMUS, Hugo, 2010. Housing Finance Reform in the Making: The Case of the Netherlands. Housing Studies [online]. 2010, vol. 25, issue 5 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: EBSCO Discovery Service [42] ROUWENDAL, Jan, 2007. Mortgage interest deductibility and homeownership in the Netherlands. Journal of Housing and the Built Environment [online]. 2007, vol. 22, issue 4 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://arno.uvt.nl/show.cgi?fid=73462 [43] SAARIMAA, Tuukka, 2008. Imputed rental income, taxation and income distribution in Finland. Government Institute for Economic Research [online]. 2010 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.vatt.fi/file/vatt_publication_pdf/k446.pdf [44] SMITH, Lisa, 2011. Calculating The Mortgage Interest Tax Deduction. Investopedia [online]. 2011 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.investopedia.com/articles/mortgages-real-estate/11/calculate-the-mortgageinterest-math.asp [45] SULLIVAN, M., 2011. The Rich Get 100 Times More Mortgage Subsidy Than the Poor. Tax Analyst [online]. 2011 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://taxprof.typepad.com/files/130tn1110.pdf [46] TAX CONSULTANTS INTERNATIONAL, 2015. DUTCH TAX RATES 2015 – INDIVIDUALS [online]. 2015 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://www.tax-consultantsinternational.com/read/dutch-tax-rates-2015-individuals?submenu=4772&sublist=3275&subsublist=3300 [47] TAX, LEGAL AND ACCOUNTING SUPPORT FOR THE NETHERLANDS, 2014. New mortgage rules in 2014 – tax and legal consequences [online]. 2014 [cit. 2015-0127]. Dostupné z: http://www.expatax.nl/kb/article/new-mortgage-rules-in-2014-tax-andlegal-consequences-465.html#.VNIEoJ2G-Sq [48] VENTRY, Dennis J., 2010. The Accidental Deduction: A History and Critique of the Tax Subsidy for Mortgage Interest. Law and Contemporary Problems [online]. 2010, vol. 73, issue 1 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: http://scholarship.law.duke.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1561&context=lcp [49] VOS, Klass a Paola de AGOSTINI, 2014. Netherlands (NL). EUROMOD Coutry Report [online]. 2014 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: https://www.iser.essex.ac.uk/files/euromod/countryreports/Year5/CR_NL_2009_13_Final.pdf [50] Zákon č. 168/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů 46

[51] Zákon č. 190/2004 Sb. o dluhopisech [52] Zákon č. 210/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. [53] Zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů [54] Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu [55] Zákon č. 267/2014 Sb. kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

47

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulky Tabulka 1: Předpokládané roční osvobození od daně pro rok 2009 podle příjmových decilů .16 Tabulka 2: Průměrné daňové úspory plynoucí z DÚH .............................................................18 Tabulka 3: Distribuce výhod spojených s DÚH (v procentech) ...............................................19 Tabulka 4: Sazby daně pro příjem z práce a bydlení v Nizozemsku v roce 2015 ....................30 Tabulka 5: Srovnání přístupů k DÚH mezi vybranými zeměmi OECD ..................................34 Tabulka 6: Charakteristika fiktivních poplatníků .....................................................................37 Tabulka 7: Srovnání výše úspory mezi vybranými zeměmi OECD .........................................39

Grafy Graf 1: Distribuce fiskálních ztrát pramenící z DÚH ...............................................................17 Graf 2: Rozdíl mezi trţní úrokovou mírou hypotečního úvěru a úrokovou mírou po zohlednění DÚH .......................................................................................................................36

48