CYKLOOSMIČKA 2008 Můj milý deníčku, 9.8.2008 se opět po roce sešlo několik lidí, aby společně strávili letní dovolenou. Mezi účastníky letošní AXE patří: Bali Bláhy Bláža Eliška Eva Hanka B. Hanka H. Hnilda Koci Prouza Zuzka K této akci jsem nabídla svou chatu, která se nachází v oblasti Českého ráje v obci Branžež.
Přijeli jsme ve dvou skupinách. Do první jsem patřila já s Hankou B., dorazily jsem dopoledne, naučily jsem se tu zacházet s nejrůznějšími nástrahami jako je závora, napouštění vody do sudu a zapínaní televize (kvůli letní olympiádě). Kolem jedné hodiny dorazili ostatní (bez Prouzi a Baliho). Seznámila jsem je s chatou a místními poměry, všichni se ubytovali a po kávě jsem vyrazili na zahřívací výlet. Z Branžeže jsme vyrazili na Kost. Během sjezdu se Elišce podařilo píchnout, takže jsme nemohli jinak než zastavit v místním občerstvení :o). Po dočerpání sil jsem se rozhodli, že si výlet lehce prodloužíme oproti původnímu plánu 15 km. Plakánkem jsem dorazili k „Máchalovi“, přes hráz místního rybníka a následného kopečka jsme se vyhoupli na silnici, která nás dovedla k Čížovce. Tudy jsem dojeli do další vesnice odkud následoval ostrý „krosík“ po žluté směrem na Drhleny. Dojeli jsme se podívat jaká je tam voda a pomalu se vydali zpět na chalupu.
Mírně unaveni jsem si k večeři ugrilovali klobásky, párečky a chleby. Po večeři si Eliška přinesla svou kytaru. Byla to veliká romantika – kytara, zpěv, hvězdy … ovšem po čase nás zima zahnala dovnitř do chalupy, kdy jsem chvíli sledovali olympiádu. Po chvíli se rozjela zajímavá diskuze na téma ranní Hnildy nákup. Postupně jsme si začali diktovat své požadavky. Hnilda usoudil, že nemá šanci si to zapamatovat a začal si psát poznámky s nejrůznějšími detaily – např. koblihu s marmeládou, ale jen s meruňkovou, pokud bude s čokoládou, tak tu, ale v žádném případě koblihu s pudinkem … Právě koblihy a jogurty byly pro Hnildu nejzákeřnější. My ostatní jsem do něj rýpali, že není schopný si zapamatovat pár věcí ….. Koci: „ Já si to pamatuju podle ksichtu …“ Hnilda: „ Jenže přijdu do obchodu a ksicht nikde.“ Naše debata vyvrcholila sázkou, kterou Hnilda uzavřel s Hankou B. Hanka prohlásila, že i ráno si ten seznam bude pamatovat, ovšem Hnilda jí nevěřil … Debata nás velice vyčerpala, proto se většina odebrala do svých spacáků. My ostatní jsem ještě chvíli sledovali televize, bavili jsme se u vzpírání žen do 48 kg a snažili jsme se neusnout do příjezdu opozdilců – Baliho a Prouzy. Chvíli před jejich příjezdem ale usnuli všichni. Mně nezbylo nic jiného než soustředěně sledovat záznam šermu a veslování, jinak bych usnula taky. K mé radosti kluci dorazili v 1 hodinu ráno, odemkla jsem závoru, ukázala jim, kde budou spát … Sama jsem okamžitě po jejich příjezdu zalezla do spacáku a hned usnula. Zuzka
Něco málo k cestě většiny výletníků. Původní plán sraz v 9:00 u nás doma byl kvůli různým více či méně zdařilým výmluvám změněn a ze Soběslavi jsme vyráželi pouze ve čtyřech: Bláhy, Bláža, Eli a já. První zastávka je Želeč. Po drobných problémech s uchycením kol na káře, která nebyla až tak velká jak jsme si mysleli jsme dorazili do Želče, naložili Hnildu a Haničku a vyrazili do Tábora pro Evu. Během celé cesty pršelo asi půl hodiny. Bohužel v čase, kdy jsem nakládali Evči kolo. Bali nás jistil a byl připraven nám v případě potřeby jedno kolo odvézt. Nebylo potřeba a vyrážíme směr Branžež. Krátká zastávka na benzínce nákup dálniční známky a už to valíme po dálnici a musím uznat, že celkem obstojně a netrvá dlouho a sjíždíme z dálnice za Mladou Boleslaví. Exit 53 směr Kněžmost (pro Hnildu absolutně nezapamatovatelné slovo). Ve zmíněné vsi objíždíme hospodu U Hasičky abychom se k ní po zjištěné skutečnosti, že na návsi mají Svijany zase vrátili. No slibovaný Gambrinus se nekoná a pouze odvážný Hnilda si dává Svijany a nezůstane u jednoho. Místní speciality jako „Hasičův hněv“, „Hoří má panenko“ a „Medailonky mladé hasičky“ zahánějí náš hlad a vyrážíme na poslední 3 km naší cesty. Zuzka nás vítá na silnici a naviguje nás kamsi mezi stromy. Po chviličce vidíme chatu, kde strávíme následující týden. Co následovalo popsala Zuzka. Koci Ztráty 1. dne: - Elišky helma, brýle, 2xduše (oboje zalepeno) - Vodnice - Bláhymu se odřel při přepravě rám kola a ztratil ucpávku na řídítkách KM: 23
10.8.2008 NEDĚLE
. Ráno se probouzím kolem půl osmé. Bláhy mě celou noc utiskoval. Na spaní mám asi 40 cm. Prý se na tý bouli uprostřed nedá spát. Obléknu se, beru batoh a vyrážím na nákup. Ještě před tím vyzkouším Hanku zda si pamatuje co mám koupit. Má asi minutku na probuzení a k mému překvapení dává seznam bez problému dohromady – další prohraná sázka. Tak vyrážím. V krámku mě přivítá pán a hned co si dám. Vytahuji svůj seznam, k mému překvapení mají vše. Když se vracím spí už jen Bali a Prouza, ostatní čekají s čím se vrátím. Všichni jsou překvapeni jak jsem schopný nákupčí. Snídáme a přemýšlíme o cestě. Po půl desáté vyrážíme směrem na Drábské světničky. Cesta nám pěkně ubíhá, občas nějaký kopeček občas nějaké pivečko :o). Vyrážíme do světniček. Pár se nás trhá a jedou nahoru na kolech. Koci, Eli, Zuzka, Bali a já zamykáme kola na parkovišti a jdeme pěšky. Po cestě potkáváme Evu a Hanku u kol. Dorážíme na vrchol. Je pěkné počasí takže je nádherný výhled. Cestou zpátky bereme holkám kola aby se také mohly pokochat výhledem. Sejdeme se na parkovišti a razíme na sever do Příraz na oběd. Jedeme dál přes Žehrov, Skokovy, Kacanovy a krásný dlouhý táhlý prudký kopec ve Vyskeři do Hbošovic.
Dáváme si něco dobrého na zub. Z hodování nás vytrhne zvuk zvonku a kolem nás se prožene nádherný velocipéd. K našemu štěstí zastavuje v sousední hospodě. Houkli jsme na cyklistu jestli by nám nepostál modelem. Usměvavý pán se vrátil a velmi rád nám zapózoval. Chvíli jsme si popovídali a nakonec se Zuzka učila na velocipédu jezdit. Ještě před Vyskeří se od nás odtrhne vrcholové družstvo Bali, Bláža a Prouza a vyrazilo na Trosky. Trochu zabloudili a tak jsme je ještě potkali na křižovatce pod Vyskeří, kde se k nám přidal Bali z vrcholového družstva. Po vyfocení Zuzky na velocipédu razíme k domovu. Jedeme přes Kost, kde si Bali a já vyrážíme pamětní mince. Ještě zajíždíme se vykoupat a odtud na chatu. Při cestě zpět mi padají plavky do přehazovačky a přes veškerou snahu je musím roztrhat. Dorazíme na chatu kolem šesté.
Hnilda Ztráty dne: Hnildovi plavky KM: 45
Většina provedla očistu v nedalekém rybníku a ti odvážnější zamířili vyzkoušet naši „lehce“ ledovou sprchu. Po vykonané hygieně se začalo s grilováním, tentokrát na řadu přišlo naložené masíčko od Zuzčiny maminky. Pomalu se nestačilo ani dogrilovat, jak mizelo pod rukama. No ty blažené úsměvy mluvily asi za vše. Když jsme měli naplněná bříška, přišel na řadu další bod dnešního večera vlastně, jak ještě nebylo řečeno, dnešního slavnostního večera, protože 3 členové naší výpravy, slavili narozeniny (Hnilda, Zuzka, Bali). Tím bodem bylo obdarování našich oslavenců. Nejdřív každý dostal „tekutou stravu“, aby byl večer veselejší a poté každý dostal šikovně zabalený dáreček. Bali ve vysoké taštičce, Hnilda v širší taštičce a Zuzka krásně zabalený balíček. První dárek rozbalil Bali a zřejmě, soudě podle jeho úsměvu, mu udělal radost, ale snad nejen jemu, ale i ostatním obdarovaným. Všichni určitě víme, co kdo dostal, ale pro pořádek a úplnost to byla 3 trička s fotkami, které každého svým způsobem „charakterizují“. Pak už se večer rozjel v plném proudu. Začalo to přípitkem, který byl několikrát
zopakován. Chtěli jsme přeci jen dopřát oslavencům co nejvíc zdraví. Pak nás nějak chytla hravá nálada a rozhodli jsem se , zahrát si Activity, po losování vzešly následující dvojice: Evka a Bláhy, Hnilda a Prouza, Koci a Bali, já a Eliška. Některé úkoly a předvádění byla vážně lepší, než lecjaké divadelní představení, nejzáludnější, nejvtipnější a bohužel i téměř nepochopené zůstalo Prouzovo předvedení štafetového běhu, i když jeho podání se zbytkem hořící cigarety bylo originální. Tma už zahalila téměř vše, tak jsem pomalu dokončili i naši hru, ale hravá nálada nás rozhodně neopustila, ba naopak. Tahle hra byla o poznání akčnější a temné prostředí pro ni bylo jediné dobré. Vrátili jsem se do dětských let a zahráli si na „schovku“. Tady výrazně zazářil hlavně Hnilda, který posilněn alkoholem, se snažil všechny přivábit nepřestávajícím voláním: „Kamarádi, přátelé, nebojte se, ukažte se.“ Když však tohle vábení nezabralo, pokoušel se nás přilákat hlasem kavky a nakonec i protestním boucháním do auta. Nic moc z toho nezabralo a Hnilda byl opět zapikán, asi by se z toho sám nedostal, tak ho zachránil kamarád Koci, který to vzal za něj. Nechtěli jsem ale příliš pobuřovat sousedy, a tak jsme raději hru ukončili. Večer ale ještě nekončil. Přesunuli jsme se do přítomnosti Elišky a její kytary a zazpívali si osvědčené hity naší výpravy. Ale únava jednotlivé členy začala pomalu přepadat a začali jsem odpadat, u některých tomu i z velké části napomohl, v tomhle případě nepřítel alkohol. Všichni se uchýlili do svých pelíšků. Našlo se ale i několik výjimek, kteří si rozestlali pod širým nebem, Hnilda asi i nedobrovolně a zároveň pro jistotu a ještě se k němu připojil Prouza a pak Zuzka. Určitě se jim na čerstvém vzduchu spalo krásně, jen kdyby je ráno (cca okolo 8 hod.) nevyhnal déšť. Ale o tom už někdo jiný. A co říct závěrem, máme za sebou první cykloden, grilování, trojitou oslavu našich členů a 2 akční hry. Byl to hezký den, provázený sluníčkem a zábavný večer s mírnými ztrátami (újmami), ať už na majetku, na zdraví či na paměti. Ještě že je nás tady tolik, že se můžeme doplňovat. Ale už dost, jdeme spát. Tak dobrou noc a cyklokilometrům ahoj. Hanka H.
11.8.2008 PONDĚLÍ Ráno se pobouzíme kolem deváté a venku padá lehký déšť. Kola dnes na programu nemáme, a tak snídáme a někteří z nás se připravují na cestu do Mnichova Hradiště na nákup. Nakonec nás lvíčkem odjíždí jen 6, ostatní budou hrát aktivity a povalovat se okolo chajdy. V Mnichově Hradišti nejprve stavíme v cyklosportu, kde Koci s Eliškou kupují helmu, poté se přesouváme do obchoďáku a kupujeme „základní“ potraviny. Následuje ještě řeznictví (zavřeno) a PLUS, kde nakupujeme maso na gril. Většina z nás ani nemá po včerejším večírku hlad a tak oběd pořešíme operativně na chatě. Pro ty co plánovali opět maso se ale oběd odkládá na neurčito, páč šikovnou manipulací s grilem se Balimu daří vyplýtvat celou láhev podpalovače, nicméně žhavé uhlíky nikde … :o). Nakonec se oheň zaplápolá i když to má za následek lehčí depilaci nohou pro okolosedící. Po obědě si dáváme chvíli pauzu – někteří plánují odpočívat až do večera – a pět horolezců nás vyráží do: Lanového centra Po příjezdu platíme 350,- za osobu, což odpovídá průlezu střediska s průvodcem. Já s Blážou jsme ještě nikde moc nelezli, proto dostáváme instrukce jak se vzájemně jistit a co dělat/nedělat k přežití… Navlečeni do celotělových provazů a karabin, s kýblem na hlavě vyrážíme zdolávat jednotlivé překážky. Hned první překážka tzv. girlandy nám dává pořádně zabrat – nohy i ruce máme jako opičáci a následný seskok jištěný odspod je nejistý (drží to ten Bláža pořádně??!)… :o) Postupně překonáváme další a další trasy – lehčí i těžší a získáváme
jistotu ve vzduchu i při seskoku do „prázdna“… Jedním z vrcholů pro nás všechny je bezesporu přechod kulaté klády bez držení v asi sedmimetrové výšce. V životě bych nevěřil, že je něco takového možné. Řeknu vám, že zdola se to nezdá a když sem se koukl zespod, říkám si, že by to nemuselo být zas tak těžké, zvlášť po tom, co to Bali přešel a pak se nám všem tlumil, ale když je pak člověk nahoře a musí udělat ten první krok, kdy už jen balancuje rukama – prostě se to musí zažít :o). Po úspěšném přechodu následoval seskok do jištění a bylo to … Na závěr nás čekal pohodlný sjezd cca 80 m a pak už jsme se odebrali k odchodu. Jediné, co jsme ještě chtěli absolvovat byl tarzanův seskok – snad tedy někdy příště. V Malé Skále jsme si na večeři vyhlídli sympatickou pizzérku, která skýtala dobré podmínky pro nasycení našich hladových a vysílených těl … Po večeři už následovala cesta dom o které jsme si mysleli, že bude poklidná. Avšak přišla ropná krize – to už ale popíše určitě někdo jiný … Bláhy
Ropná krize překonána „v posledních minutách“. Před řidičem Balim svítí na displeji kontrolka: zbývá benzín na 20 km. Jenom to, že ta kontrolka ukazovala stejný stav asi půl hodiny, uchránilo Baliho od jistého infarktu. Přeci jen, nové auto… Ale vše zachráněné na vymodlené pumpě u Turnova … Eva
Vrcholový cyklotým Složení:
Trasa: Metráž: Počasí: Morální stav družstva:
Eliška Hanička Hnilda Tom alias Koci Branžež – Kněžmost - Solec – Na kopečku – Chrby – Branžež 24 600 m dobré dobrý
Posíleni dopoledním odpočinkem/nákupem jsme vyrazili na výlet. Protože naši nejaktivnější sportovci vyrazili v ten samý čas do lanového centra, mohli jsme naše družstvo s klidem pojmenovat jako vrcholové. Během naší cesty se stala pouze jedna zvláštní věc, a to, že Hnilda prakticky bez povšimnutí minul hospodu Na Kopečku, čímž nám způsobil malý tekutinový nedostatek, který jsem naštěstí vyřešili v kempu u rybníka. Na tamtéž místě jsme částečně vyřešili i večeři a podvečerní koupání. Na chatu jsem se vrátili všichni v pořádku bez ztrát. Eliška
12.8.2008 ÚTERÝ Velmi příjemné ráno, dneska :o). Probouzí mě vůně palačinek, Hnilda poctivě plní svůj trest za prohranou sázku (prohranou, kupodivu :o) promiň Hnildo :o)). No každopádně palačinky byly luxusní, první sice maličko olejem nasáklá, ale… to se promíjí. Po zjištění, že stačí málo oleje, se dařilo mnohem víc. Marmeláda, tvarůžek, skořice, cukřík, mňam. Propukla malá bitva o každou další hotovou palačinku, ale na všechny se nakonec dostalo. Hnilda zaslouží pochvalu. Po snídani se dělíme na 2 party. První, pracovně zvaná TROSKY se vydala vstříc svému jmenovci. To, že po obřím kopci budou vypadat ještě hůř, netřeba dodávat :o). Skupina druhá aneb TI, CO SI NEPOTŘEBUJÍ NIC DOKAZOVAT :o) vyrazila na ležérní výlet do Sobotky. Příjemná cesta, příjemný oběd. Vložka : Vuups, zapomněla jsem na sestavu, skupina číslo 2 = Bali, Prouza, Zuzka, Eva, skupina číslo 1 = zbytek. Konec vložky. Po obědě nás kluci trochu zlobí. Zuzce seberou kolo a ujíždí napřed. Zuzka na Baliho vysoké kolo sice nastoupí, ale nemůže jet. Proto se za nima vydáváme pěšky. Ale u první odbočky znejistíme. Kudy že to máme jít? Po chvíli hru pochopíme. Začíná šipkovaná. Místo šipek ale sledujeme ceduli „UMĚLA LEZECKÁ STĚNA.“ Teda, spíš doufáme, že ji máme sledovat :o). Když šipky končí, usoudíme naším silně vyvinutým orientačním smyslem směr, kde je
náměstí. Naštěstí se potkáme :o). Po krátké zastávce v řeznictví jedeme směr Drhleny. Všichni natěšení na koupání. Jsou teprve 3 hodiny a protože na nás setkání s cedulí lezecké stěny zanechalo silný dojem, krásně z toho vyplývá, že o večerní program je postaráno :o). A tak za chvíli potom vchází 2 rozzářené obličeje, jeden nadšený ale trochu vystrašený a 1 naprosto zděšený. Zděšená Zuzka se ujme role fotografa a morální podpory. Já osobně zjišťuju, že mě to děsně baví, ale že mám sakra na čem pracovat. Když vidím kluky a nebo jiné lezce, přemýšlím kam
se poděla gravitace nebo jak je možný se najednou převtělit ve Spidermana … Spiderman Bali a Spiderman Prouza mají můj obdiv. Po 2 hodinách mám ruce až ke kolenům, prsty odřený a tělo unavený … ale zato bomba pocit. No, zřejmě se sem ještě vrátíme :o). Eva
Družstvo „Trosek“ se mezitím poklidně blížilo ke své destinaci. Jelo se po trase Branžež – Kacanovy – Hrubá Skála – Troskovice. Na Hrubé Skále nám (= Bláža, Hnilda) byla Hankou B. doporučena odbočka na blízkou vyhlídku a (symbolický) horolezecký hřbitov. Co jsme se už nedozvěděli, bylo, že na cestě čekala slušná dávka schodů, takže jsme to s Hnildou po chvilce vzdali a zbytek došli pěšky (já v tretrách s kufry…). Stálo to ale za to, výhledy na Hruboskalské skalní město byly parádní. Pokračovalo se sjezdem na Vidlák s obědem a poté následovala menší vlnka nahoru na Trosky. Pod parkovištěm byla příjemná terasa s výhledem na hrad, zde se tedy rozbil základní tábor a jednotlivé hradolezecké skupinky se pokoušely o výstup na vrchol. První úspěšná měla sestavu Bláhy + Bláža těsně následovaná Hnildou a Haničkou. Zbytek výpravy zajišťoval základní tábor. Počasí vyšlo ideálně a k vidění byla většina okolních tří a čtyřstovek. Jelikož dnešní program byl přeci jen trochu náročnější, jelo se domů nejkratší možnou cestou, kolem tohoto roku dosud nedobyté Kosti. Po dnešním výletu ulehla bohužel Eliška s teplotou, takže jsme na další expedice oslabeni. Bláža
Poté, co jsme se všichni vrátili ze svých výletů, následovala bohatá večeře – většinou to byly grilované pochoutky. Pak jsme se začali připravovat na noční výlet k letnímu kinu. Původně jsem měli jít všichni, ale vzhledem k Eliščině nemoci, únavě některých a ne příliš dobrému počasí, jsem vyrazili ve třech skupinách: I. kolo : Hnilda, Bláža, Bláhy II. pěší (rychlejší): Bali, Prouza III. pěší: Eva, Hanka H. a já Vzhledem k tomu, že jsme vyrazili na vinařský film BOBULE, vzali jsme s sebou flašky bílého vína, abychom film „ lépe pochopili.“ Což se všem podařilo :o). Film se všem moc líbil. Já jsem ho sice viděla už podruhé, ale tentokrát se mi líbil mnohem víc… Že by to bylo krásou letního kina? Nebo spíš tou vypitou flaškou vína? ….. :o) Po filmu jsme se vydali městem k chatě, cesta, která by nám normálně trvala 30 minut se protáhla na hodinu a nějaké drobné. Cesta byla zpestřena boji o zbylé víno, neustálé přetahování, schovávání, sprintování za flaškou nás velmi vyčerpalo, že jsme si uprostřed cesty museli roztáhnout karimatku a odpočinout si :o). Zajímavé potom byly pokusy jet na kole ve více lidech :o). Po návratu jsem šli za stodolu, kde jsme hráli na kytaru. Po pár písničkách začalo pršet, někteří šli spát rovnou, zbytek se přesunul do stodoly, kde jsme v kytaře pokračovali. Ovšem většina po pár minutách usnula. Já s Bláhym jsme ještě chvíli zpívali, ale po druhé hodině ráno jsme to také zabalili a spokojené usnuli ve stodole. Zuzka
13.8.2008 STŘEDA Po probuzení se na nás mračí zatažená obloha a chvílemi kape. Je třeba najít náhradní variantu dne než kolo. Skupina: Koci, Haničky, Zuzka, Bláža a Hnilda se rozhodnou kulturně vzdělávat a navštívit 2 místní hrady. Hrad Valečov a Kost. Zbytek, po včerejším úspěchu na lezecké stěně, se rozhodne pro návrat. Milovníci historie (my :o)) vyrážíme tranzitem v půl 11 (po kvalifikaci Štěpánky Hilgertové) směr Valečov. A protože „když už, tak už“ se rozhodneme pro návštěvu s průvodcem a dokonce s příplatkem do místních sklepů. Průvodce sice vypadá jako kovboj, ale je to ve skutečnosti kastelán. Jeho výklad je, ač se snaží dost intonovat, značně nudný, takže se všichni po 2 větách přestáváme soustředit. Nicméně hrad je sám o sobě celkem zajímavý, protože je pěkně začleněn do pískovcových skal. Po prohlídce nám celkem vyhládlo, proto se rozhodneme pro oběd pod hradem Kost v místní restauraci. Nasyceni a posilněni místními specialitami jako je trdelník uleháme pod hradbami hradu a modlíme se, že sem v minulosti nevedla výsernice. Do prohlídky zbývá necelá hodina, která uteče jako voda a už nás vítá usměvavá průvodkyně Katka (dokonce bezvadná volba. Celých 1:45 hod se nenudíme ani minutu, čehož jsme se z Valečova trochu obávali :o)). Hnilda se stává hvězdou prohlídky, neboť se rozhodne zkusit téměř vše: od pranýře po otevírání truhly na poklad. Spokojeni jsou i ostatní členové (jako já = Hanka B.), neboť se jim splní leštění = bruslení po naleštěných parketách v hradních místnostech. Prohlídka je plná humoru. Po historce nevěrné manželky, kdy jí pak manžel zastřelí, stejně jako její obraz (napoprvé) prohlásí paní vedle nás …“Co jiného by si taky zasloužila…, se není čemu divit, když manžela viděla jednou v roce.“ Nakonec se dovíme, že se na hradě natáčelo spoustu známých filmů jako Hannibal, Kletba bratří Grimmů, nebo S čerty nejsou žerty (pro které byla typická černá kuchyně).
Po skončení prohlídky jsme navštívili místo, ze kterého jsou vidět všechy rohy věže, která má lichoběžníkový půdorys. Pak jsme si to namířili směr Sobotka za ostatními, kde Hanka B. Bláža a Hnilda podlehli horolezení a s Balim, Prouzou, Evou a Bláhym se pustili do zdolávání stěn :o). // píšu na blbou stranu :o(( (pár skleniček vána a mojito …….) //. Mezitím Koci a Hanička šli nakupovat maso na večerní grilování a cestou sehnali ingredience na mojito (jak, kde, proč a co se dozvíte od nich :o)) ) Horolezci vydrželi lézt téměř od 13:00 do 18:30 (5,5 hod = úctyhodný výkon). Po večerním grilování se odloučili 2 členové akce: Bali, který odletí do Ameriky a Prouza. Zuzka, Hanička a Koci udělali pro ostatní mojito a tak teď vesele popíjíme. Někteří spí (Eva), někdo píše deníček (já), zbytek mastí UNO. A jak tak ubíhají minuty, víčka těžknou a řádky se temní. DOBROU NOC STRÝČKU FÍDO …DOBROU NOC DĚTI!!! Hanka B.
STŘEDA CCA 16:00 HOD – 18:00 HOD HONBA ZA KLENOTEM JMÉNEM MÁTA Byli jsme s Kocim pověřeni nakoupit v Sobotce maso na večerní grilování a při té příležitosti jsme se rozhodli, že seženeme taky ingredience na Mojito.Základem byl rum a třtinový cukr, to se ukázalo jako nejjednodušší k sehnání, sice nám byly nabízeny různé rumové příchutě, od vanilkové přes kokosovou, ale my jsme si vybojovali nebo teda spíš „vykecali“ čisťounce bílý rum. Limetky jsme skočili koupit do zeleniny, ale po mátě ani stopy a tak jsme zamířili kam jinam, než do info. centra, abychom se poinformovali, kde že se to dá koupit máta. Tady nás mladá slečna sice moc nepotěšila, protože řekla, že tam ji asi nikde nekoupíme, ale že ji má skoro každej na své zahrádce. No, moc nás nepotěšila, ale alespoň nám vnukla myšlenku, jít obcházet místní zahrádkáře a prosit o odkup této, pro nás vzácné a naprosto klíčové, složky našeho nápoje. Bylo krásně, sluníčko nás hřálo svými paprsky a tak jsme šli obhlídnout zahrádky. Při cestě napadlo Kociho, zavolat svému kamarádovi, pocházejícího ze Sobotky (té doby žijící v Praze) a poprosit ho o radu po telefonu. Poradil nám, ať zkusíme místní zelinářství, že tam mátu určitě seženeme, opustili jsem tedy myšlenku žebrání po zahradách a zamířili k zelinářství, hmm smůla, zavřeno tak co teď, po zahlédnutí cedule 10 DRUHŮ KÁVY, bylo rozhodnuto, jdeme na kafe a tam se bude pokračovat v bojovém plánování. Kavárna je luxusní, moje latte výborné, Kociho frapé dle jeho zářícího výrazu rovněž a když na stolku spatřujeme nabídku na Mojito, napadá nás, zeptat se na mátu přímo obsluhujícího. Ten nám však sděluje, že sám má málo a těžko ji někde seženeme. No nepotěšil nás, ale Koci jeho dýžkem očividně ano, no ono to z naší strany bylo lehce vypočítavé, Koci se totiž ukázal jako diplomat a ještě jednou ho při té příležitosti poprosil o mátu. První úspěch, máme 3 malé větvičky, ale lepší než nic. A jdeme dál, vracíme se nabuzeni zpět na náměstí, tam jdeme zkusit místní cukrárnu, ale nikoli pro něco na zub, ale opět chceme mátu :o). Majitel cukrárny se diví, co to chceme, co že to má ta máta být, tak tady je nám jasné, že nic nebude, ale ouha, nastává zlom. Jeho dcera povídá, že to je přeci to, co pěstujou na zahrádce, a tak majitel posílá Kociho za manželkou na zahradu, která tam zrovna skládá dorty do lednice. Super úspěch, máme půl pytlíku máty. Nasedáme do auta, kde už bude asi lehce přehřáté masíko na grilování a jedeme
raději vyzvednout zbytek na horolezeckou stěnu. Ne, že bychom byli hamtalové, ale pojistka je pojistka a tak se ještě zastavíme u několika domků se zahrádkou a hned u druhého nám ochotná paní bylinkářka věnuje další, tentokrát dvoubarevnou mátu. Teď už jsme max. spokojeni, máme vše, co jsme potřebovali, zaplácali jsem 2 hod. času, udělali něco (dobrý skutek :o) ) pro ostatní členy výpravy a teď už vzhůru pro naše horolezce a pak frčíme na chatu a hoplá s ledem do mrazáku, ať náš mojítový večer nemá chybu. Tak my jedeme, páček Háček. Hanka H.
14.8.2008 ČTVRTEK Ráno nás probouzí sluneční paprsky a chtě nechtě vylézáme ze spacáků. Po snídani, kterou opět zajistil Hnilda plánujeme dnešní výlet na Prachovské skály. Lehce před desátou vyrážíme a v pěkném počasí nám cesta lehce ubíhá. Stavíme v Mladějově na kofolu a pivo a poté stoupáme několik škaredých kopců nahoru.
Na Prachovské skály dorážíme kolem dvanácté, je tu několik restaurací a bufetů a lidí jak na Václaváku. Obědváme guláše a svíčkové a poté holky nakupují v místním stánku náušnice. Dále diskutujeme zda jít či nejít do skal … Kocimu, Hnildovi a Hance se dovnitř nechce, a tak pojedou napřed a sejdeme se v Sobotce (říkali něco o hospodě, takže se určitě nudit nebudou :o) ). Já s holkama (Hankou H., Evou a Zuzkou) půjdeme skalami po žluté což je asi hodinová trasa. Hned po chvíli vcházíme mezi rozsáhlé pískovcové masivy a spatřujeme první horolezce drápající se na vrcholky hor. Přicházíme na vyhlídku a kocháme se krásným výhledem do krajiny. Přímo na dlani tu před sebou máme krásné Trosky a v dáli vyzařuje Ještěd, kde je teď zrovna asi Bláža. Postupně procházíme ještě dvě vyhlídky a pak scházíme mezi skalami zpět k turistické chatě. Nasedáme na kola a vracíme se stejnou cestou do Mladějova a odtud dorážíme do Sobotky, kde jak se dozvídáme později jsou Koci, Hnilda a Hanka. Holky jdou po příjezdu nakupovat večeři, já se
vydávám na koupaliště za zbytkem. Koupaliště je pěkně upravené, čisté a je tu dost lidí. Voda je pěkně osvěžující, ale sluníčko hezky hřeje a po pár minutách nás osuší… Kolem šesté se zvedáme a vydáváme se na chatu. Po cestě míjíme památný strom a práškovací letadlo co letí proklatě nízko. Tradičně přejíždíme přes Kost a pak už je to na chatu jen pár šlápnutí. Na chatě už jsou holky, které nešly na koupaliště a Bláža vrátivší se z Ještědu. Vypadá spokojeně, to my ale také, i když naše dnešní trasa byla cca 3x kratší … KM: 55 Bláhy
15.5. 2008 PÁTEK A je to tu zase, budík mě budí v 7:32. Moc se mi z vyhřátého spacáku nechce a pohled z okna mi odvahy nedodává. Ale znáte to, příroda si poručit nedá. Ještě si zkontroluji zda mám s sebou co mám koupit a vyrážím směr Kněžmost. Po obchodě chvíli bloudím, nakonec vše dohledám a na chatě zklidím pochvalu za dobrý nákup. Koukáme na olympiádu na vodní slalom. Kolem důl dvanácté vyrážíme směr Liberec – Babylón. Koci cestou pořádně protahuje Lvíčka. Při parkování v podzemních garážích musí náš řidič prokázat značnou dávku umu. Vjezdy mezi jednotlivými patry jsou asi o 35 cm širší na každou stranu než naše autíčko. Kupujeme si vstupenky a domlouváme kam vyrazíme. Domluveno nejdřív oběd a pak Ještěd. Nacházíme zapadlou nekuřáckou hospodu Ztráty a nálezy. Výborná kuchyně a dobrá obsluha. Začíná nám pršet přesto jedem směr Ještěd. Cesta na vrchol není ideální (sice se vezem v autě, ale ty díry a úzká cesta má taky něco do sebe. Nebo ne?) Na vrcholu platíme parkovné zmrzlé brigádnici – chudák holka takový rampouchy, co z ní trčely :o). Nebo ne? Rychle přebíháme do útrob vysílače, hotelu, restaurace, bufetu a kdo ví co ještě se skrývá uvnitř rotačního paraboloidu :o). Kocháme se vyhlídkou a cvakáme zubama.
Slovy klasika: Je tu taková mlha, že i ptáci chodí pěšo! Bláža nám popisuje, co bychom viděli, kdybychom viděli. Opět rychlý přesun do auta a cesta nás vede do aquaparku Babylón Liberec. Zde čekáme asi hodinu. Procházíme celé centrum a nadáváme kolik je zde lidí. Pátá konečně odbívá a my procházíme turnikety a vplouváme mezi stovky návštěvníků aquaparku. Chvíli bojujeme se skříňkami, ale vše zdařile řešíme a jdem do bazénů. Bláža, Bláhy a já se pokoušíme najít ostatní, nakonec to vzdáváme a jdem pod mým navigováním směrem na nějaký tobogán. Slyšel jsem, že je zde nějaký trychtýř, ale nikde ho nevidím, tak jdem aspoň na ten nejvyšší. Je tu docela fronta. Bláhy pomalu dostává strach. Nelíbí se mu ten černý sešup dolů. Bláža a já ho hecujeme, že pokud to vzdá je srab, že to ten trychtýř nemůže být, že je to stejně malý tobogán, že a že a že … A je tu můj čas skočit do černé tmy a šup dolů. Jednou levá, jednou pravá a šup a JE TU TRYCHTÝŘ. Když konečně se dostávám z tobogánu směji se na celé kolo. Na smíchu mi přidává ještě Bláhyho napůl nasraný napůl od ucha k uchu usměvavý pohled. Blážovi se atrakce taky líbí. Jdem na další tobogán, ale ten už ten první nemůže překonat. Potkáváme ostatní a tak nějak v poklidu si užíváme naši návštěvu. Ještě pár jízd na tobogánech (i trychtýř byl – jen Bláhy tu chyběl :o) – Nějaká návštěva vířivky a páry a je čas jít. Ještě zastavíme na jídlo. Nevím zda výběr restaurace byl šťastný, ale nakonec všechny zmatky dobře dopadnou. Cesta zpět ubíhá velmi rychle. Na chatě rozvěsíme mokré věci. Domlouváme organizaci zítřejšího odjezdu. Už je deset hodin dám si ještě jednu sklenku Jamesona. Holky si dají čaj s rumem. Zuzanka nám krásně hraje na kytaru a už je skoro čas jít spát. Snad vydržíme dlouho. I když nevím nevím skoro všichni už spí. Čas: 1:08 16.08.2008 Hnilda
16.8.2008 SOBOTA Ráno mě vzbudil Hnilda, venku pršelo. Jakoby nám počasí chtělo naznačit, že je čas odjezdu. Dojeli jsme nakoupit snídani a zásoby co jsme zlikvidovali Zuzce. Po snídani jsme zkoukli část LOH a sbalili si své věci. Úklid chaty a naložení věcí proběhlo hladce, jen Evča měla obavy zda jí její rozmontované kolo dá někdo dohromady. Kolem 11. jsem se rozloučili se Zuzkou a vyrazili domů. Celá cesta propršela, viditelnost byla chvílemi mizerná takže cesta nic moc a posádka většinu prospala. Kolem 13. hod jsme vysadili Evču, kluci jí dali kolo do pojízdného stavu a po natankování u TESCA (malá vzpomínka na loňský rok) jsme zdolali posledních pár kilometrů naší cesty. Zuzka mezitím zkontrolovala škody na chatě a celou akci zhodnotila formou SMS: „ Minusy: Eliscina helma, duse, Kociho vodnice, moje karimatka. Plusy: 3x fernet, 2x houska, ½ chleba, 2x citron, 3x trojuhlenicek taveneho syra, activia, 2x grilovaci koreni, 2 hlavicky cesneku … . Rekla bych, ze vyrazne prevladaji plusy, takze AXI hodnotim velice kladne, doufam, ze ostatni clenove to vidi podobne a snad bude pristi rok take uspesny.“ K tomu snad jen dodám, že i letos jsme zažili spoustu srandy, trochu kultury a přiměřeně sportu. Věřím, že se příští rok sejdeme v co nejpodobnější sestavě třeba právě na Moravě (ano kino nás ovlivnilo :o) ). TAKŽE ZA ROK AHOJ Koci
