MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě
Cvičení pro plavecký způsob znak Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: PaedDr.Lukášek Miloš, Ph.D.
Vypracovala: Tomanec Filip 3. roč. TVSP
Brno, 2008
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu literatury.
Filip Tomanec
2
Chtěl bych poděkovat vedoucímu bakalářské práce panu PaedDr.Miloši Lukáškovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky, paní Mgr. Marcele Keberlové za poskytnuté materiály. Dále také Kláře Václavíkové, která mi velmi pomohla s natočením instruktážního videa, jako ukázkový plavec.
3
OBSAH 1 Úvod…………………………………….……………………………………….9 2 Cíl práce……………….………...……………………………………………..10 3 Historie plaveckých způsobů……...………….………………………………..11 3.1 Vývoj techniky plaveckého způsobu znak…………………………………12 4 Metodika práce………………….……………………………………………...14 5 Faktory mající vliv na pohyb ve vodě..…….…………………………………..15 5.1 Odpor vody………………………………….……………………………...16 5.1.1 Odpor třecí…………..…………….…………………………………16 5.1.2 Odpor vlnový……………..……………..…………………………...17 5.1.3 Odpor tvarový………………..……………………………………....18 6 Plavecké pomůcky……………………………………………………………..19 7 Cvičení pro plavecký způsob znak…………………………………………….22 7.1 Technické chyby…………………………………………………………...23 7.1.1 Hlava…………………………………………………………………...23 7.1.1.1 špatné postavení hlavy při splývání (extrémně předkloněná)….23 7.1.1.2 špatné postavení hlavy při splývání (extrémně zakloněná)…….23 7.1.1.3 vychýlení hlavy z podélné osy (odvrácení od ramene)………...23 7.1.1.4 extrémní přetáčení hlavy……………………………………….23 7.1.2 Ramena a ruce (paže)…………………………………………………..24 7.1.2.1 záběr nataženou paží…………………………………………...24 7.1.2.2 špatné postavení prstů při záběru (křečovitě stažené, roztažené, pokrčené prsty, schovaný palec, vychýlené některé prsty)…….24 7.1.2.3 postavení předloktí (natočení, propadnutý loket při záběru)…..24 7.1.2.4 zkracování záběru jak ve vzpažení tak v konečné fázi………...24 7.1.2.5 postavení ramen – špatná rotace……………………………….24 7.1.2.6 špatné načasování záběru (dobíhání, kulhání)…………………24 7.1.2.7 paže se vkládají do vody za hlavou a přes osu těla…………….24 7.1.2.8 paže se vkládají do vody daleko od těla………………………..25 7.1.3 Trup a pánev……………………………………………………………25 7.1.3.1 prohnutí trupu…………………………………………………..25
4
7.1.3.2 vysazená pánev…………………………………………………25 7.1.3.3 ohnutí trupu…………………………………………………….25 7.1.3.4 špatná rotace trupu……………………………………………..25 7.1.4 Nohy……………………………………………………………………25 7.1.4.1 špatné postavení špiček (vtočené, vytočené, rovné, ohnuté)…..25 7.1.4.2 plavání s nataženýma nohama………………………………….25 7.1.4.3 pohyb nevychází z kyčle (ohyb pouze v kolením kloubu)……..25 7.1.4.4 „prokopávání vody“ („šlapaní vody“)………………………….26 7.1.4.5 vynořování kolen nad hladinu………………………………….26 7.1.5 Dýchání………………………………………………………………...26 7.1.5.1 zadržování dýchání……………………………………………..26 7.1.5.2 nádech nosem…………………………………………………..26 7.1.5.3 výdech a nádech v okamžiku přenosu paže vzduchem………...26 7.1.6 Souhra………………………………………………………………….26 7.1.6.1 s porovnání s prací nohou pomalá práce paží………………….26 7.1.6.2 s porovnání s prací paží rychlá práce nohou…………………...26 7.2 Důsledky chyb……………………………………………………………...27 7.2.1 Hlava…………………………………………………………………27 7.2.1.1 zanořování, ohnutí v trupu (vysazování boků) pod hladinu, větší odpor……………………………………………………27 7.2.1.2 voda tekoucí přes obličej ztěžuje dýchání……………………27 7.2.1.3 zmenšení efektivity záběru, hlava vytvoří velký odpor proti vodě…………………………………………………………..27 7.2.1.4 velká rotace trupu…………………………………………….27 7.2.2 Ramena a ruce (paže)………………………………………………...27 7.2.2.1 nemožnost správné rotace těla, zkrácení záběru, „nevyhmátnutí záběru“……………………………………………………….27 7.2.2.2 zmenšení plochy pro záběr…………………………………...27 7.2.2.3 zkrácení záběru, snížení záběrové plochy……………………27 7.2.2.4 zkrácení dráhy záběru………………………………………..27 7.2.2.5 mělký a kratší záběr………………………………………….27 7.2.2.6 ruce se setkávají bud ve vzpažení nebo v připažení…………27
5
7.2.2.7 nesprávný nácvik……………………………………………..27 7.2.2.8 nesprávný nácvik……………………………………………..27 7.2.3 Trup a pánev………………………………………………………….27 7.2.3.1 ponoření ramen, špatná rotace, nohy často padají pod hl. …..27 7.2.3.2 neudržení se na hladině, špatná práce končetin (ruce i nohy)..27 7.2.3.3 příliš velký odpor, špatná rotace……………………………..27 7.2.3.4 paže zabírají příliš hluboko…………………………………..27 7.2.4 Nohy………………………………………………………………….28 7.2.4.1 zmenšení záběrové plochy při kopání………………………..28 7.2.4.2 nedostatečný záběr a rozsah………………………………….28 7.2.4.3 zmenšení efektivity záběru, hlava vytvoří velký odpor proti vodě…………………………………………………………..28 7.2.4.4 nedostatečná záběrová plocha, efektivita záběru…………….28 7.2.4.5 nesprávný nácvik, malá efektivita záběru……………………28 7.2.5 Dýchání………………………………………………………………28 7.2.5.1 strach před vniknutí vody do úst, rychlá únava………………28 7.2.5.2 těžké dýchání…………………………………………………28 7.2.5.3 chyby v základním výcviku, urychlená únava……………….28 7.2.6 Souhra………………………………………………………………..28 7.2.6.1 nesprávný nácvik……………………………………………..28 7.2.6.2 nedostatky při nácviku, špatná pohyblivost nohou…………..28 7.3 Technické cvičení k odstranění chyb………………………………………28 7.3.1 Hlava…………………………………………………………………29 7.3.1.1 plavání znakových nohou (s deskou), soustředit se na postavení hlavy mezi rameny…………………………………………...29 7.3.1.2 splývání, ruce ve vzpažení se zdviženou hlavou……………..29 7.3.1.3 znakové nohy, jedna ruka vzpažena, druhá v připažení, soustředit se na držení hlavy…………………………………29 7.3.1.4 nohy bez desky, ruce střídat ve vzpažení a připažení………..29 7.3.2 Ramena a ruce (paže)………………………………………….. ……29 7.3.2.1 plaveme s jednou rukou ve vzpažení (druhá zabírá)……...….30 7.3.2.2 plavání s packami…………………………………………….30
6
7.3.2.3 plavání se zaťatou pěstí (na suchu i ve vodě cvičení na rozvoj pohyblivosti)……………………………………………… ...30 7.3.2.4 dotek palce stehna……………………………………………30 7.3.2.5 znakové nohy (na boku)-jedna ruka ve vzpažení, druhá zabírá, rotace……………………………………………………………..31 7.3.2.6 plavání s ploutvemi, pomalý přesun paží………………….…31 7.3.2.7 záběr jednou paží, střídat s důrazem na správném zasunutí do vody…………………………………………………………..31 7.3.2.8 záběr jednou paží, střídat s důrazem na správném zasunutí do vody…………………………………………………………..31 7.3.3 Trup a pánev………………………………………………………….31 7.3.3.1 znakové nohy, ploutve……………………………………….32 7.3.3.2 znakové nohy (ploutve), přenos paží nad vodou ze vzpažení do připažení……………………………………………………...32 7.3.3.3 znakové nohy (ploutve), znakové ruce……………………….32 7.3.3.4 znakové nohy (ploutve), na boku s rotací……………………32 7.3.4 Nohy………………………………………………………………….32 7.3.4.1 plavání znakových nohou (s deskou) s důrazem na daný problém, protažení a uvolnění hlezenního kloubu…………33 7.3.4.2 znakové nohy s ploutvemi (na boku)s důrazem na ohyb v kolenním kloubu………………………………………….33 7.3.4.3 vlnění na zádech, nácvik na suchu…………………………...33 7.3.4.4 znakové nohy s ploutvemi (vlnění na zádech), protažení a uvolnění kotníků……………………………………………33 7.3.4.5 správný nácvik ve vodě i na suchu (v sedě)……….. ………..33 7.3.5 Dýchání………………………………………………………………34 7.3.5.1 cvičit výdechy do vody………………………………………34 7.3.5.2 cvičení ve vodě na dýchání ústy……………………………..34 7.3.5.3 zdokonalovat dýchání během plavání znakem na delší vzdálenosti……………………………………………………34 7.3.6 Souhra………………………………………………………………..35 7.3.6.1 zdokonalovat práci paží i celé koordinaci……………………35
7
7.3.6.2 rozvíjet techniku práce nohou, zdokonalovat souhru paží a nohou…………………………………………………………36 8 Závěr…………………………………………………………………………...37 Resumé…………………………………………………………………………...38 Seznam literatury………………………………………………………………...39
8
1 Úvod Téma bakalářské práce Cvičení pro plavecký způsob znak jsem si vybral na základě svých zkušeností a s vědomím, že technika je základ úspěchu. V současné době patří plavání k základům celého sportovního dění. Zejména pravidelné plavání přispívá k uspokojování lidských potřeb a udržuje dobrý zdravotní stav. Plavat může každý, i lidé, kteří se nemohou pohybovat díky svému zdravotnímu stavu nebo poškození pohybového aparátu. Slouží k rozvoji tvorby svalstva, protože při plavání se komplexně zapojují svalové skupiny celého těla, k rekreaci nebo k samotné rehabilitaci, kterou velmi příjemně ovlivňuje. Zlepšuje krevní obraz, krevní oběh a dýchání, zvyšuje kloubní pohyblivost, otužuje všechny věkové skupiny a odstraňuje rychlou únavu. Technika je závislá na neustálém správném provedení a opravování. Je důležité si uvědomovat každý záběr, hlavně při plavání technických cvičení nebo při pomalých úsecích. Cílem technických cvičení a techniky vůbec je dosažení správného způsobu provedení. Jde o optimální skloubení fyziologických a mechanických aspektů pro maximální posun vpřed a co nejvíce minimalizovat prokluz paží a končetin vodou. Většina literatury se zabývá celkovým problémem, jako jsou například pokrčené nohy při kopání, nebo plavání s nataženou paží. Proto bych se rád pokusil najit řešení i pro další problémy a chyby při plavání. Sestavil jsem souhrn chyb a způsoby jejich odstranění, aby si každý mohl zlepšit svoji techniku a tím dosáhnout lepšího požitku z plavání.
9
2 Cíl práce Cílem mé práce je utřídit množství informací a poskytnout návod, jak odstranit nejzávaznější chyby při plaveckém způsobu znak. Stanovit optimální technická cvičení na jejich odstranění. Má pomoci k základní orientaci cvičitelů, studentů a široké veřejnosti v problematice plavecké výuky. Bakalářská práce bude určena pro plavce, kteří by měli bez problému zvládnout základy plavání, ale také pro širokou veřejnost. K dosažení lepší orientace daného problému a jeho samotnému odstranění vám poslouží natočené instruktážní video.
10
3 Historie plaveckých způsobů V historii byl vztah člověka k vodě neznámý. Bohužel k tomu nejsou žádné historické doklady. V těchto dobách člověk napodoboval pohyby zvířete, nejčastěji psa. Dodneška tímto způsobem plavou domorodci v nitru Afriky a Jižní Ameriky. V otrokářské společnosti došlo velkého rozmachu. Otrokáři chtěli dopřát svým dětem co možná nejlepšího vzdělání a tak najímali učitele základů tehdejších věd a tělesné výchovy. Ze starého Egypta je doloženo několik informací o oblibě plavání. Jako jsou například malby na vázách, četné sošky zobrazující plavoucího člověka. Největší rozmachu tělesné kultury došlo ve starém Řecku. Byl to jeden z nejdůležitějších předmětů na gymnáziích. Plavání mělo velký vliv v přípravě řeckého vojáka. Vojáci byli využívání v bitvách, kde měli za úkol se pod vodou přiblížit k nepříteli, kde způsobili paniku ještě před samotným útokem. Římane později převzali způsob výuky tělesné výchovy od Řeků, kde na Martově poli na březích Tibery se učili plavat v šatech a ve výzbroji. Obdobou gladiátorských zápasu byly tzv. naumachie. Úkolem zápasníka bylo utopení svého protivníka. Feudální společnost dovršila úpadek tělesné výchovy. Zásluhu na tom měla křesťanská ideologie, která zakazovala péči o tělo. Až humanismus přinesl určité uvolnění od církevní upjatosti. Roku 1538 vydal Švýcar Mikuláš Wynnmann z Ingolstadtu první učebnici plavání. Sportovní
plavání
mělo
počátky
v Anglii,
které
byly
spojeny
s vytrvalostními výkony. Zásluhu na tom měl anglický básník lord Byron, který přeplaval Dardanelskou úžinu, aby si ověřil pravdivost řecké báje o Leandrovi. V roce 1875 přeplaval anglický kapitán Webb kanál La Manche za 21 hodin a 45 minut. V polovině 60. let minulého století se zakládaly první plavecké spolky přátel plavání, dnešní plavecké kluby. Letos tomu je přesně 100let, kdy byla založená mezinárodní plavecká federace FINA (Fédération Internationale de Natation Amateur). Tento krok vytvořil předpoklady pro jednotlivé směrnice a pravidla. Roku 1927 byla založena evropská plavecká liga LEN (Ligue Europeienne de Natation) včele s československým zástupcem ing. Hauptmanem.
11
Nejvýznamnější sportovní akcí je zajisté olympiáda. Plavání bylo zařazeno do olymp. programu již v roce 1896, kde závodili muži volným způsobem na 100, 500 a 1200 metrů. Ženy se dočkaly při olympijských hrách ve Stockholmu roku 1912. Dnes se již plave 4 plaveckými způsoby (kraul, motýl, znak, prsa). Další významnou soutěží pro evropské plavce je Mistrovství Evropy. Pořadatelem je LEN a konají se zpravidla za 2 roky v období mezi OH a MS. První Mistrovství Evropy bylo v Budapešti roku 1926.
3.1 Vývoj techniky plaveckého způsobu znak
Zpočátku sloužila poloha na zádech více k odpočinku než k vlastnímu plavání. Člověk zpravidla čelil únavě tím, že se zastavoval a "šlapal vodu". Aby si usnadnil dýchání, pokládal zakloněnou hlavu na hladinu. M. Wynmanm, v první historicky doložené učebnici plavání (r. 1538), nazval tuto polohu "mrtvý muž"Podle Wynmanna "měl žák ležet na vodě jako na márách, lokty přitisknuty k tělu a rukama si hrát jako ryba, která svými ploutvemi pohybuje sem a tam. Vodu je třeba rovnoměrně rozdělovat a nečeřit jí." Později v této poloze začal člověk zabírat nohama i rukama a tím se dostával do pohybu. Pohyby dolních končetin připomínaly techniku plaveckého způsobu prsa. Znak byl zařazen do programu olympijských her v roce 1900. V tehdejší době se znak vyznačoval současnými pohyby paží (soupaž) a současnými pohyby nohou (sounož). Plavci přesouvali paže do výchozí polohy pod hladinou. Protože paže a nohy zabíraly současně, začal se užívat název "znak soupaž soudobý". Tato technika se ještě v současné době uplatňuje v rámci užitého plavání jako "základní znak". Brzy však začala převládat rychlejší varianta techniky znak, při níž se přenášely paže vzduchem. Název techniky "znak soupaž nesoudobý" vyplynul z toho, že paže a nohy se při záběrech střídaly. Mezníkem ve vývoji se staly olympijské hry ve Stockholmu v roce 1912. Plavec USA H. Hebner, který již v této době trénoval s havajskými kraulery, se pokusil aplikovat tuto techniku na znak. Ihned měl úspěch, neboť zvítězil na 100 m časem 1:21,2.
12
V dalším vývoji se prosazovaly dvě tendence záběru paží. Jedna část plavců se snažila napodobit kraul v poloze na znak tak, že zabírala nataženou končetinou pod tělem s maximálním využitím rozsahu pohyblivosti ramenního kloubu. Druhá část plavců prováděla záběr nataženou končetinou vedle těla. Nejvýznamnějším představitelem této techniky byl A. Kiefer z USA. Na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 zvítězil na 100 m znak časem 1:05,9. V padesátých letech, se všeobecně již prosazoval záběr, jež probíhal sice vedle těla plavce, avšak s končetinou, jež se v proběhu záběru postupně pokrčovala a potom opět natahovala v loketním kloubu. Tato varianta techniky se jeví v současně době jako nejefektivnější. Mezi nejvýraznější představitele znakové techniky patřili např. R. Matthes, D. Suzuki, I. Poljanský, J. Rouse a mezi ženami např. U. Richter a K. Egerszegi. Na začátku osmdesátých let začali někteří plavci po startu překonávat postupně stále větší vzdálenost pod hladinou s využitím delfínového vlnění těla. Bylo tomu tak proto, že že uplatněním této techniky dosahovali větší rychlosti, než na hladině ( dále viz. biomechanika). Plavecká pravidla určují, že při znaku, během celé trati (s výjimkou obrátky), je možné se otáčet z vodorodné polohy (rozumí se na zádech), až do 90° (nikoliv však včetně). (Hofer 2006)
13
4 Metodika práce Přípravu mé bakalářské práce jsem rozdělil do několik fází. První fází bylo hledání a shromažďování informací v knihovnách a na internetu. Druhou fází byly ústní pohovory s lidmi, kteří se pohybují v blízkém kruhu plavání jako byli např. paní Mgr. Marcela Keberlová (bývalá trenérka vrcholových plavců), dále pan Jiří Povolný (trenér vysokoškolského klubu Univerzita Brno a bývalý plavec), pan PaedDr.Miloš Lukášek, Ph.D. (bývalý výborný reprezentant plavání) a také slečna Alena Nývltová (česká reprezentantka plavání-znakařka). Třetí, a zároveň poslední fází, byly vlastní zkušenosti a dovednosti. Metody které jsem použil při mé práci byly hlavně ústní pohovory, studium literatury a práce s internetem.
14
5 Faktory mající vliv na pohyb ve vodě
Důležitými faktory ovlivňující pohyb ve vodě je hned několik: •
pohybové dovednosti a schopnosti
•
psychické, mentální a rozumové vlastnosti a schopnosti jedince
•
stavba těla – výška plavce a jeho proporce
•
vlivy vodního prostředí – tepelné, mechanické a chemické
Pohyb plavce vodním prostředím je výsledkem působení vnitřních (svalových) a vnějších (hydrodynamických) sil. Plavec svými končetinami a tělem provádí pohyby ve vodě a využívá vzniklých hydrodynamických sil k vytvoření propulzní(pohonné) síly. Současně s tím však hydrodynamické síly, které při lokomoci vznikají, pohyb plavce rozhodujícím způsobem brzdí. To, že hydrodynamické síly lokomoci umožňují i ztěžují zároveň, vede k rozlišení hnacích(zrychlování) a brzdících(odporových) sil. Velikost těchto hnacích a brzdících sil se liší stejnými vztahy, avšak liší se směrem působení. (Hoch, 1987) Především zrychlení a zpomalení, se pravidelně střídají v každém pohybovém plaveckém cyklu. Tím dochází ke kolísání okamžité rychlosti plavání, které se u většiny dobrých plavců periodicky na stejné úrovni opakuje. Toto kolísání je rozdílné nejen pro jednotlivé plavecké způsoby, ale je rozdílné i u plavců plavajících stejným způsobem. Obecně lze říci, že každý člověk používá svou osobitou techniku plavání. Ta je dána stavbou těla, kloubní pohyblivostí, úrovní trénovanosti, obratností apod. Míra kolísání určuje úroveň(účinnost) dané plavecké techniky. Účinnost plavecké techniky s rostoucím kolísáním okamžité rychlosti klesá, protože odpor vody roste s druhou mocninou rychlosti, a výdej energie při zvýšení rychlosti je větší, než úspora energie při snížení rychlosti. (Motyčka, 2001)
15
5.1 Odpor vody
Sílu vodního prostředí, která působí proti směru pohybu plavce, nazýváme hydrodynamickým odporem, nebo jednoduše odporem. Původ této síly i její velikost se liší podle toho, zda se plavec pohybuje na hladině, či pod hladinou. (Hofer, 2006)
5.1.1 Odpor tření
Při pohybu těles v reálné vazké kapalině, tj. kapalině s vnitřním třením, k níž řadíme vodu, se projevují brzdící síly pouze ve vrstvě přiléhající k povrchu tělesa, kterou nazýváme mezní vrstvou. V mezní vrstvě rychlost proudění vzrůstá od nuly na povrchu tělesa do své plné hodnoty ve vnějším nerozrušeném proudu. Za tlouštku mezní vrstvy se obvykle považuje kolmá vzdálenost od povrchu tělesa, v níž rychlost proudu dosahuje 95-99% rychlosti vnějšího proudu (Anfinov, V aj.1978). Proudění vody v mezní vrstvě může mít2 základní podoby. Nazýváme je prouděním laminárním a prouděním turbulentním, přičemž oba druhy proudění se mohou vyskytovat v mezní vrstvě současně. Laminární proudění je ustálené proudění kapaliny. Proudění lze zkoumat jako komplex navzájem se nemísících vrstev, které se pohybují různými rychlostmi. Důsledkem laminárního proudění jsou menší brzdící síly na styku kapaliny s povrchem tělesa a tedy menší odpor tření. Turbulentní proudění je proti laminárnímu proudění značně složitější. Důsledkem turbulentního proudění jsou větší brzdící síly na styku kapaliny s tělesem a tedy větší odpor tření. Na velikosti odporu tření má tedy rozhodující vliv druh proudění, který se vyskytuje v mezní vrstvě a ten je zase závislý na tvaru tělesa, jeho rozměrech a přítokové rychlosti vody. U těles, která mají příznivý tvar z hlediska obtékání (tzv. proudnicový tvar), z říše živočišné k nim patří těla rychlých ryb, z technických těles např. křídla letadel, je mezní vrstva v přední části velmi tenká. Díky tomu na určité části tělesa zůstává proudění laminární až do určitého místa, které nazýváme oblasti
16
přechodu, v němž přechází v turbulentní stav. Se zvětšující se vzdáleností od přední (náběžné) hrany obtékaného tělesa se tloušťka mezní vrstvy jak laminární tak turbulentní zvětšuje, přičemž rozšiřování turbulentní mezní vrstvy je podstatně větší.
(Hofer, 2006)
Obr. 1 Porovnání tvaru těla může a ženy při splývání (Hofer, 2006)
5.1.2 Odpor vlnový
Při plavání na hladině vody vytváří plavec před sebou svým pohybem vpřed a kolem sebe jinými pohyby vlny. K tvorbě těchto vln je potřeba vydat energii a tomu odpovídající vlnový odpor, který při plavání v hloubce značně klesne a to je příčinou, proč jsou plavci při plavci v hloubce rychlí i při omezené hnací síle (motýlek, znak), nebo rychlejší než na hladině (prsa). Vlnový odpor závisí na velikosti a rychlosti plavce, ukazuje to Froudeho číslo:
Fr = v / g . L (v…rychlost, g…gravitační zrychlení, L…charakteristický rozměr, např. výška těla) Podobně jak u lodí může plavec soustavu vln, vytvořenou před sebou utlumit druhou soustavou, která vzniká za ním. V tom případě má loď minimální vlnový odpor a dosáhne ho při určité rychlosti.
17
(Motyčka, 2001)
Obr. 2 Schéma vlnového systému, který vzniká za pohybu plavce na vodní hladině (1 - přední rozbíhající se vlny, 2 - přední příčné vlny, 3 - zadní rozbíhající se vlny, 4 - zadní příčné vlny, λ – délka vlny) (Hofer 2006)
5.1.3 Odpor tvarový
Každé těleso, pohybující se hmotným prostředím, musí ze své dráhy odtlačovat toto prostředí. Tím vzniká tlak na přední stěnu tělesa. Při vyšší rychlosti mohou za tělesem vzniknout víry, tím vzniká za tělesem podtlak. Obě tyto síly dohromady tvoří tvarový odpor prostředí, který je podle třetího Newtonova zákona stejné velikosti a opačného směru jako síla, poháněcí těleso. Tvarový odpor tělesa závisí na jeho tvaru, určujícím tvarový činitel cd ,ploše průměru tělesa do roviny kolmé na směr pohybu Sd, hustotě vody r a rychlosti pohybu v: Fd = cd . Sd . (r . v2 / 2) kde r . v2 / 2 je dynamický tlak vody při rychlosti v. Tento dynamický tlak se uplatní na ploše Sd, tvarový odpor pak klesá s výhodností tvaru, kterou vyjadřuje tvarový činitel cd. Plavec se snaží minimalizovat tvarový odpor těla jednak vodorovnou polohou těla, minimálním ponořením může zmenšit průmět, ale musíme si uvědomit, že na hladině vzniká ještě významný vlnový odpor. Maximalizovat tvarový odpor rukou by mělo smysl, kdyby plavec vytvářel hnací sílu tvarovým odporem, jako u vesla.
18
(Motyčka, 2001)
6 Plavecké pomůcky Plavecké pomůcky jsou důležitou součástí všech plaveckých výuk, ale také i plaveckých tréninků. Pomocí pomůcek zefektivníme proces učení a zdokonalování. Pomáhají nejen při samotné výuce, ale také slouží k překonání psychických zábran. V dnešní době je sortiment plaveckých pomůcek velmi široký a bohatý. Vyrábějí se z umělých materiálů, nejčastěji z polyetylénu, který umožňuje splnit i tvarové požadavky pomůcky k provádění speciálního plaveckého pohybu (designe, tvar). Rozměry jsou velmi různé, velké slouží k relaxaci. Mezi nejčastěji používané patří plavecké desky - stření (40x20cm) nebo malé (30x20cm), které se slouží při nácviku plaveckých způsobů. Tyto pomůcky mají nejen funkci záchrannou, ale hlavně se využívají v úplných začátcích, kdy slouží k nadlehčení a dítě zdokonaluje pohyb nohou nebo jiné část těla.
Plavecké pomůcky může rozdělit podle jejich vlastnostem použití: •
Plavecké pomůcky pro nadlehčení
•
Plavecké pomůcky pro lepší efektivnost hodiny
•
Plavecké pomůcky pro zpestření hodiny (hry)
19
Plavecké pomůcky pro nadlehčení
Veškeré tyto pomůcky slouží k nadlehčení horní, tak i dolní části těla a částečně stabilizují nežádoucí pohyby při správném provedení. U začínajících plavců napomáhá odstranit strach z vody (tím, že je nadnaší). U zdatnějších plavců pomáhají pomůcky při samotném tréninku, např. deska se vloží mezí kolena nebo stehna, která je nadlehčuje, a zdokonalují se pouze paže. Nadlehčovací pásy slouží při výuce k nadlehčení a korekci technických chyb. Plavecká kolečka s otvory na rukou (poloměr cca 10cm) slouží k nadlehčení horní části těla.
Obr. 3 Příklad pomůcek pro nadlehčení (kroužky, piškoty, válce..)
Mezi pomůcky pro nadlehčení patří také i ploutve, které jsou používané ve speciálních programech.
Plavecké pomůcky pro lepší efektivnost hodiny
Plavecké pomůcky slouží k lepšímu a rychlejšímu zvládnutí daného pohybu v technickém cvičení. Částečně eliminují nežádoucí pohyby
a slouží
k odstranění dané chyby. Mezi tyto pomůcky patří např. obruče umělohmotné na podlézání, podplavání, proplavání a veškeré předměty na lovení. Také veškeré pomůcky znemožňující nežádoucí pohyb.
20
Obr. 4 Příklad pomůcek pro zefektivnění hodiny (kruhy, tyče..)
Plavecké pomůcky pro zpestření hodiny (hry)
Plavecké pomůcky slouží hlavně pro zpestření hodiny, aby se plavci nenudili, hodina byla zajímavá samotným programem nebo pomocí pomůcek. Mezi tyto pomůcky patří i plavecké brýle, které slouží hlavně těm, kterým dělá problém otevřít oči pod vodou, ale také pro ty, kteří chtějí zkoumat vodní dno. Plaveckých brýlí je velká řada a liší se podle funkčnosti a taky podle ceny. Příklad dalších pomůcek může být: skluzavky, míče, nafukovací zvířata, plovoucí zvířátka, balóny a mnoho dalších pomůcek, které závisí na fantazii učitele.
Obr. 5 Příklad pomůcek pro zpestření hodiny (náramky, míče, puky...)
21
7 Cvičení pro plavecký způsob znak Plavecká technika je určitý způsob řešení dané pohybové úlohy na základě všeobecných
anatomicko-fyziologických
a
psychologických
předpokladů
v souladu s mechanickými zákony platnými v průběhu pohybu v souladu s pravidly plavání. (Svozil, 1992) Znak je z plaveckých způsobů třetí nejrychlejší, přestože má nejmenší kolísání
rychlosti
a
tedy
největší
účinnost.
Příčinou
je
anatomicky
(biomechanicky) nevýhodná poloha paže v záběru, kdy nelze optimálně využít sílu všech svalů ramenního pletence a dále stavba ramenního kloubu. Omezená síla znamená nižší hnací sílu, ale také menší kolísání okamžité rychlosti. Příznivý vliv má poloha hlavy, umožňující dýchání bez ovlivnění pohybů a polohy těla. Původně se plaval znak soupaž. V roce 1912 se začal užívat daleko účinnější a dokonalejší kraul na znak. Ten rychle vytlačil předchozí techniky, které prakticky vymizely.
Obr. 6 Záznam průběhu dráhy, rychlosti a zrychlení
(Motyčka, 2001)
22
Znak je mnohem jednodušší plavecký styl než kraul. Proto se tento plavecký způsob osvojí každý velmi snadno. A když se už jednou ovládá, půjde mu nácvik kraulu, který je pokládán za stěžejní plavecký způsob, rychleji. Naučíte-li se znak, dáváte tím i určitý vklad do budoucnosti. Je totiž, spolu s plaváním obecně, ze zdravotního hlediska nejvíce doporučován, protože má blahodárný vliv na potíže spojené s růstem a bolesti zad. (Pédroletti, 2007)
7.1 Technické chyby
Nesprávné neučené pohyby se vyznačují úpornou trvalostí, a proto jejich odstraňování je velice náročné na čas, trpělivost učitele a ochotu plavce spolupracovat. Jednostranným a monotónním nácvikem často dochází ke stagnaci nebo i k projevům nezájmu o činnost. Je na učiteli, aby plavce stále motivoval a aktivoval vhodným programem a účelným obměňováním forem nácviku. (Bělková, 1998)
7.1.1 Hlava 7.1.1.1 špatné postavení hlavy při splývání (extrémně předkloněná) •
hlava příliš směřuje nebo je přitisknuta k bradě, je také možné, že se plavec snaží hlavu nadzvedávat směrem vzhůru ke stropu
7.1.1.2 špatné postavení hlavy při splývání (extrémně zakloněná) •
hlava je ponořená do vody, celý obličej je pod vodou
7.1.1.3 vychýlení hlavy z podélné osy (odvrácení od ramene) •
hlava směřuje k jednomu z ramen
7.1.1.4 extrémní přetáčení hlavy
23
•
hlava se otáčí směrem do vody nebo střídá směr k jednomu nebo druhému rameni
7.1.2 Ramena a ruce (paže) 7.1.2.1 záběr nataženou paží •
plavec vypadá jako „větrný mlýn“, lze dobře vidět
7.1.2.2 špatné postavení prstů (dlaně) při záběru (křečovitě stažené, roztažené, pokrčené prsty, schovaný palec, vychýlené některé prsty, ) •
plaveme celou souhru a klademe důraz na vkládání dlaně malíkovou hranou do vody, prsty jsou podle daného problému vidět dobře i pod vodou
7.1.2.3 postavení předloktí (natočení, propadnutý loket při záběru) •
plavec začíná pohyb nejdřív u lokte, který předběhne dlaň (zabírá loktem)
7.1.2.4 zkracování záběru jak ve vzpažení tak v konečné fázi •
plavec vytahuje paže moc brzo z vody a vkládá těsně za hlavou, často jsou paže pokrčené v loketním kloubu a přes osu těla
7.1.2.5 postavení ramen – špatná rotace •
plavec plave přímo na zádech, aniž by byla vidět jakákoli rotace nebo rotace těla dochází až k přetáčení celého těla
7.1.2.6 špatné načasování záběru (dobíhání, kulhání) •
obě paže se potkávají buď ve vzpažení nebo v připažení u těla
7.1.2.7 paže se vkládají do vody za hlavou a přes osu těla
24
•
nejčastěji dochází k pokrčení paže v lokti a celá paže přesahuje osu těla na druhou stranu při vkládání do vody
7.1.2.8 paže se vkládají do vody daleko od těla •
paže, ať natažené nebo pokrčené se vkládají vně osy (ve vzpažení zevnitř)
7.1.3 Trup a pánev 7.1.3.1 prohnutí trupu •
plavec se příliš prohne v hrudní části
7.1.3.2 vysazená pánev •
hýždě směřují směrem dolů (plavec je v poloze písmene V)
7.1.3.3 ohnutí trupu •
plavec je příliš ohnutý v hrudní části
7.1.3.4 špatná rotace trupu •
tělo nemusí vůbec rotovat a plave „pouze“ na zádech nebo dochází k přílišné rotaci až k přetáčení celého těla
7.1.4 Nohy 7.1.4.1 špatné postavení špiček (příliš vtočené, vytočené, rovné, ohnuté) •
špičky jsou podle daného problému vidět i ve vodě
7.1.4.2 plavání s nataženýma nohama •
pohyb vychází pouze z kyčlí a není docíleno ani malého ohnutí v koleni, nohy mohou směřovat ke dnu a plavec se může úplně zastavit
7.1.4.3 pohyb nevychází z kyčle (ohyb pouze v kolením kloubu)
25
•
jde dobře vidět, za končetinami se netvoří bubliny a plavec stojí často na místě, často bývá velká frekvence pohybu s malou efektivitou záběru
7.1.4.4 „prokopávání vody“ („šlapaní vody“) •
pohyb nohou nezačíná v kyčli, ale začíná v koleni, frekvence kopu bývá velmi rychlá, ale žádná efektivita
7.1.4.5 vynořování kolen nad hladinu •
nejvíc bublin se tvoří u kolen a ne za špičkami, kolena lezou z vody
7.1.5 Dýchání 7.1.5.1 zadržování dýchání •
plavec nestřídá nádech s výdechem a má stále zavřené ústa, nemůže udýchat danou vzdálenost
7.1.5.2 nádech nosem •
stále zavřená ústa, soustředí se na dýchání a zapomíná na techniku
7.1.5.3 výdech a nádech v okamžiku přenosu paže vzduchem •
voda se dostává do úst, snadno vdechne vodu
7.1.6 Souhra 7.1.6.1 s porovnání s prací nohou pomalá práce paží •
plavec nepoužívá šestidobý kop, chybí frekvence kopu a není tolik bublinek za špičkami
7.1.6.2 s porovnání s prací paží rychlá práce nohou •
ruce se často dobíhají, nepoužívá šestidobý kop, nejdou mu paže do souhry
26
7.2 Důsledky chyb
Důsledky chyb se rozumí aspekty (způsoby provedení jednotlivé plavecké fáze), které přímo ovlivňují naši techniku plaveckého způsobu a znemožňují pak následujícího správného provedení.
7.2.1 Hlava 7.2.1.1 zanořování, ohnutí v trupu (vysazování boků) pod hladinu, větší odpor 7.2.1.2 voda tekoucí přes obličej ztěžuje dýchání 7.2.1.3 zmenšení efektivity záběru, hlava vytvoří velký odpor proti vodě 7.2.1.4 velká rotace trupu
7.2.2 Ramena a ruce (paže) 7.2.2.1 nemožnost správné rotace těla, zkrácení záběru, „nevyhmátnutí záběru“ 7.2.2.2 zmenšení plochy pro záběr 7.2.2.3 zkrácení záběru, snížení záběrové plochy 7.2.2.4 zkrácení dráhy záběru 7.2.2.5 mělký a kratší záběr 7.2.2.6 ruce se setkávají bud ve vzpažení nebo v připažení 7.2.2.7 nesprávný nácvik 7.2.2.8 nesprávný nácvik
7.2.3 Trup a pánev 7.2.3.1 ponoření ramen, špatná rotace, nohy často padají pod hladinu 7.2.3.2 neudržení se na hladině, špatná práce končetin (ruce i nohy) 7.2.3.3 příliš velký odpor, špatná rotace 7.2.3.4 paže zabírají příliš hluboko
27
7.2.4 Nohy 7.2.4.1 zmenšení záběrové plochy při kopání 7.2.4.2 nedostatečný záběr a rozsah 7.2.4.3 zmenšení efektivity záběru, hlava vytvoří velký odpor proti vodě 7.2.4.4 nedostatečná záběrová plocha, efektivita záběru 7.2.4.5 nesprávný nácvik, malá efektivita záběru
7.2.5 Dýchání 7.2.5.1 strach před vniknutí vody do úst 7.2.5.2 obtížné dýchání (malý nádech) 7.2.5.3 urychlená únava
7.2.6 Souhra 7.2.6.1 malá efektivita záběrů (nesprávný nácvik) 7.2.6.2 špatná pohyblivost nohou (nedostatky při nácviku)
7.3 TC k odstranění chyb
Při odstraňování chyb je třeba plavat zpočátku kratší úseky pomalu, později střední rychlostí. Postupně můžeme úseky prodlužovat, ale plavat volným tempem. V rychlém plavání nebo v nepříznivých podmínkách (únava, studená voda) se opět mohou objevit staré nevhodné pohybové struktury. Proto korekce technických nedostatků má vždy předcházet intenzivnímu plavání. Ve fázi přeučování techniky používáme hojně tzv. prvkové plavání – pouze horními nebo dolními končetinami. K prvkovému plavání využíváme plavecké desky, vhodné nadlehčovací pomůcky atd. V krajním případě se vrátíme i ke cvičení na suchu. (Svozil, 1992)
28
7.3.1 Hlava
Poloha hlavy má být prakticky bez znatelných výkyvů, plavec se dívá vzhůru, hladina vody bývá výši uší. (Motyčka, 2001)
7.3.1.1 plavání znakových nohou (s deskou), soustředit se na postavení hlavy mezi rameny •
plave se s pažemi ve vzpažení
7.3.1.2 splývání, ruce ve vzpažení se zdviženou hlavou •
plavec musí mít správnou polohu těla v poloze při splývání
7.3.1.3 znakové nohy, jedna ruka vzpažena, druhá v připažení, soustředit se na držení hlavy
7.3.1.4 nohy bez desky, ruce střídat ve vzpažení a připažení •
plaveme pouze samotné nohy, přenos paží může být pod vodou nebo i nad vodou (těžší varianta)
7.3.2 Ramena a ruce (paže)
Podle Hofera dělíme celý záběr paží na 4 fáze: •
přípravná
•
přechodná
•
záběrová
•
fáze vytažení
Pohyb paží je střídavý a využívá se křivočaré záběry s vlnovitou dráhou ruky. Kromě odporové složky hnací síly tak může vznikat i vztlaková složka hnací síly. Záběr začíná vložením ruky do vody nad ramenem malíkovou hranou hranou ruky a směřuje šikmo do hloubky 40-50 cm. Současně s ohnutím lokte se
29
převrací ramena tak, že zabírající paže má rameno hlouběji ve vodě a druhá paže přechází vpřed se zvednutým ramenem. Druhá polovina záběru – od úrovně ramen až ke stehnu – je zvlněná napřed nahoru a ke konci dosti ostře dolů, což přispívá k převrácení ramen, takže rameno paže, končící záběr vyjde nad hladinu, druhé pak klesá do záběru. Vzájemná souhra obou paží určuje úhel mezi pažemi, který je téměř stále 180°. (Motyčka, 2001)
7.3.2.1 plaveme s jednou rukou ve vzpažení (druhá zabírá) •
ruce se vystřídají až po uplavání určité vzdálenosti, do té doby zabírá pouze jen jedna paže; toto cvičení lze nahradit i tzv. „dobíhačkou“ (jedna paže je ve vzpažení, druhá zabírá, jakmile jsou obě paže ve vzpažení, je malá pauza a kopou pouze nohy, po chvíli zabere druhá paže)
7.3.2.2 celá souhra s důrazem na správné provedení prstů a hřbetu dlaně (malíková hrana) •
klademe důraz na to, aby se ruka vkládala malíkovou hranou; nebo plavání s packami, jsou různých velikosti, je dobré zvolit optimální velikost (střední), rychlost plavání je malá a klade se důraz na postavení prstů; další cvičení může být plavání se zalepenými prsty
7.3.2.3 plavání se zaťatou pěstí (na suchu i ve vodě cvičení na rozvoj pohyblivosti) •
toto plavání může být i v kombinaci s různými jinými technickými cvičení, může se střídat a kombinovat kdy je zaťatá pěst apod.
7.3.2.4 dotek palce stehna •
plavec klade důraz při dotahování záběru, aby se palcem dotkl stehna, tak docílíme dotažení záběru; cvičení lze nahradit nebo doplnit plaváním samotnými pažemi s deskou nebo bez ní nebo tzv. „dobíhačkou“
30
7.3.2.5 znakové nohy (na boku)-jedna ruka ve vzpažení, druhá zabírá, rotace •
toto cvičení lze provádět i pod vodou, klade se důraz na rotaci těla; náhradou může být plavání celé souhry, kdy při začátku přenosu vysuneme rameno vzhůru (tím docílíme rotace) a začneme přenos paží nad vodou
7.3.2.6 plavání s ploutvemi, pomalý přesun paží •
hnací silou jsou teď ploutve, které umožní, aby se kladl důraz na správné provedení záběru
7.3.2.7 záběr jednou paží, střídat s důrazem na správném zasunutí do vody •
je důležité, aby učitel sledoval a opravoval, dlaně by se měly vkládat do vody na úrovni ramen; lze i nacvičovat na suchu před zrcadlem pro kontrolu správného provedení
7.3.2.8 záběr jednou paží, střídat s důrazem na správném zasunutí do vody •
je důležité, aby učitel sledoval a opravoval, dlaně by se měly vkládat do vody na úrovni ramen; lze i nacvičovat na suchu před zrcadlem pro kontrolu správného provedení
7.3.3 Trup a pánev
Poloha těla je na zádech, mírně šikmá s rameny výše, nežli boky. Brada mírně přitažena k hrudníku, ramena u hladiny, tělo je napnuto. Úhel mezi podélnou osou trupu a hladinou bývá kolem 5-10°, což usnadňuje práci paží a nohou. Ramena se natáčí z vodorovné polohy na obě strany 20-40°, což umožňuje lepší záběr paží. (Svozil, 1992, Motyčka, 2001)
31
7.3.3.1 znakové nohy, ploutve •
základem správného provedení je dodržení správné splývavé polohy, v usnadnění mohou pomoc ploutve
7.3.3.2 znakové nohy (ploutve), přenos paží nad vodou ze vzpažení do připažení •
základem správného provedení je dodržení správné splývavé polohy, cvičení s přenosem paží je náročnější, pokud je špatně provedeno, plavec se začíná celý potápět, je důležité správně a efektivně kopat znakové nohy, pro ulehčení může být přenos pouze jednou rukou, těžší varianta je přenos obou paží zároveň
7.3.3.3 znakové nohy (ploutve), znakové ruce •
mírné ohnutí trupu není chybou, cvičení lze kombinovat se základní splývavou polohou
7.3.3.4 znakové nohy (ploutve), na boku s rotací •
plavec se soustředí na správné provedení, lze i plavat celou souhru, kdy při začátku přenosu vysuneme rameno vzhůru (tím docílíme rotace) a začneme přenos paží nad vodou; nebo tzv. „dobíhačku“ – důraz na rotaci
7.3.4 Nohy
Pohyby dolních končetin jsou obdobné jako u kraulu, ale liší se důrazem na pohyb vzhůru. Při něm musí být hlezenní kloub dokonale uvolněný, aby nohy mohly vytvořit hnací sílu. Rozkop nohou u znaku bývá 40-60 cm. Jeden z kopů bývá energičtější, aby mohl kompensovat vliv záběru paží na polohu těla. Je třeba, aby nárty dokončovaly pohyb až k hladině, kontrolou je víření vody špičkami nohou. Kolena se nesmějí objevovat nad hladinou. (Bělková 1998, Motyčka 2001)
32
7.3.4.1 plavání znakových nohou (s deskou) s důrazem na daný problém, protažení a uvolnění hlezenního kloubu •
cvičení na daný problém lze cvičit i na suchu nebo přetočením na břicho a plavání kraulových nohou
7.3.4.2 znakové nohy s ploutvemi (na boku)s důrazem na ohyb v kolenním kloubu •
s ploutvemi je potřeba plavat dlouhý rozptyl nohou, aby se docílilo ohybu v koleni, pokud i přesto to nejde, účinné je zkoušení u břehu nebo na břehu s učitelem
7.3.4.3 vlnění na zádech, nácvik na suchu •
vlnění na zádech je poměrně náročné (pohyb vychází z kyčlí směrem nahoru, při pohybu dolů jde „vlna“ směrem přes kolena až k samotným špičkám), nejlehčí je nácvik na suchu s důrazem na ohnutí a uvolnění v kolením koleni
7.3.4.4 znakové nohy s ploutvemi (vlnění na zádech), protažení a uvolnění kotníků •
pohyb nezačíná z kyčlí, ale od kolen, ploutve nám umožní lepší hnací sílu, plaveme s nataženýma nohama; pro lepší orientaci je ideální nácvik na suchu, pomoc může i vlnění na zádech
7.3.4.5 správný nácvik ve vodě i na suchu (v sedě) •
klademe důraz na správné provedení, pomoc nám může deska kterou si položíme přes kolena a plaveme znakové nohy, deska nám zabrání ve vynoření kolen; dalším z možností je plavání znakových nohou, snažit se vykopávat vodu špičkami
33
7.3.5 Dýchání
Dýchání je zdánlivě snadné, ale může být špatně časované vůči záběrům paží. Nadechovat na každý záběr paží je chyba, nadechnout v okamžiku nejintensivnějšího záběru znamená záběr oslabit. Vzduch se má nadechnout a vydechnout ústy i nosem. Při přenášení jedné paže se má nadechnout, při přenášení druhé vydechnout. (Motyčka 2001, Svozil 1992) 7.3.5.1 cvičit výdechy do vody •
toto cvičení se často dělá u břehu kdy se ponáří celá hlava, pro lepší představu poslouží cvičení, kdy ve větší hloubce se plavec celý ponoří a odráží se ode dna a vyskakuje nad hladinu, při výskoku se nadechne a zase padá zpět do vody kde následuje další odraz
7.3.5.2 cvičení ve vodě na dýchání ústy •
cvičení na dýchání do vody je spousta, od foukání do vody, do míčků před sebou až po plavání se zadržováním dechu, ideální pomůckou je skřipec na nos, který zabrání úplného využití nosu (nevýhodou je, že nos nepomáhá ani při výdechu)
7.3.5.3 zdokonalovat dýchání během plavání znakem na delší vzdálenosti •
ideální je plavat pomalu, malou intenzitou, kdy se soustředíme na dýchání; pokud i nadále nám to nejde, použijeme cvičení, kdy rozfázujeme práci paží, která nám umožní při lepší orientaci dýchání a vždy po přenosu nebo po záběru pod vodou se nadechneme nebo vydechneme
34
7.3.6 Souhra
Na jedno tempo paží (pravá, levá) se provádí šest kopů nohama. Začátek záběru jedné paže je současně doprovázeno kopem vzhůru nesouhlasnou nohou. S otáčením ramen kolem podélné osy těla se otáčí i kyčle a mění se směr kopání. Paže a nohy mají spolupracovat tak, aby se tělo pohybovalo přímočaře vpřed.Tomu pomáhají šikmé kopy nohou, kompensující složky záběrové síly, kolmé na podélnou osu těla, a kopy směrem ke dnu, kompensující svislé složky záběrové síly paží.
Obr. 7 Kinogram plavkyně
(Svozil 1992, Motyčka 2001)
7.3.6.1 zdokonalovat práci paží i celé koordinaci •
k tomuto problému nám pomohou cvičení viz výše (nohy, ruce); plavání cvičení kladených důraz na paže
35
7.3.6.2 rozvíjet techniku práce nohou, zdokonalovat souhru paží a nohou •
k tomuto problému nám pomohou cvičení viz výše (nohy, ruce); plavání cvičení kladených důraz na nohy
36
8 Závěr Plavání po staletí patří mezi přirozené činnosti lidí a je nedílnou součástí moderního člověka. Kdo se nebojí vodního prostředí, tak se v něm pohybuje již od útlého dětství. Ať už je to plavání kojenců, které se velmi rychle dostává do popředí plavecké výuky, zdokonalovací plavání, plavecké kroužky, plávání seniorů nebo jen tak pro radost, sloužící hlavně k relaxaci a rehabilitaci. V dnešní době by měl mít každý stejné možnosti dosáhnout ideální prožitek z plavání. Ne však každý mohl absolvovat plavecký výcvik nebo plavecké kroužky. A proto alespoň pomocí literatury a výukových materiálů může dohnat vše, co se doposud nenaučil a mohl si vychutnat ten správný pocit ve vodě. V bakalářské práci jsem z použité literatury získal nejen přehled vývoje plaveckého stylu znak, ale se znalostmi plavců a svých zkušeností sestavil technická cvičení k odstranění nejzávaznějších problémů při plaveckém způsobu znak. K lepší orientaci jsem natočil instruktážní video, které považuji, zejména pro laiky, jako ideální pomůcku k pochopení správného provedení plaveckého stylu.
37
Resumé Bakalářská práce se zabývá technickými cvičení a pomůckami na odstranění možných chyb při plaveckém způsobu znak, která by měla pomoci jak učitelům, tak i samotným plavcům k lepší orientaci. Přiblížení faktorů, které mohou ovlivnit či ovlivňují techniku plavání je nedílnou součástí práce.
Resumé This bachelor thesis is concerned with technical exercises and utilities for abrogation possible mistakes by backstroke swimming style, which is supposed to help teachers as well as swimmers themselves with better orientation. Discourses of factors that could affect or really affect swimming technique are inseparable part of the thesis.
38
Seznam literatury 1. BĚLKOVÁ, T a kol. Plavání – zdokonalovací plavecká výuka. 1. vyd. Praha : NS Svoboda, 1998. 47 s. ISBN 80-205-0550-4. 2. HOFER, Z. et al. Technika plaveckých způsobů. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 100 s. ISBN 80-246-1205-4. 3. HOCH, M. Plavání : (teorie a didaktika). 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 171 s. : il. 4. JURSÍK, D. Teória a didaktika plávania – State zo základného plávania a suportového tréninku. 1.vyd. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislavě, 1983. 160s. ISBN 85-426-83 5. MOTYČKA, J. et al. Teorie plaveckých sportů. 1. vyd. Brno : Masarykova Univerzita, 2001. 202 s. ISBN 80-210-2711-8. 6. PREISLEROVÁ, T. Didaktika základního a zdokonalovacího plaveckého výcviku na školách. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 63 s. ISBN 17-258-83. 7. SVOZIL, Z. Didaktika plavání pro 2. stupeň základní školy. 1. vyd. Olomouc : rektorát Univerzity Palackého v Olomouci, 1992. 58 s. ISBN 80-7067-137-8. 8. PÉDROLETTI, M. Od šplouchání k plavání : jak děti odmalička zvykat na vodu a učit plava / Michel Pedroletti ; [z francouzského originálu přeložila Daniela Šimková]. 1.vyd. Praha : Portál, 2007. 116s. Název originálu: Mon infant et l’eau. ISBN 978-80-7367-205-8. 9. RYCHTECKÝ, A. Tělesná zdatnost ve školním pojetí [online]. Dostupný z
. [cit. 200-03-16]. 10. Z historie plaveckých stylů. [on-line]
. [cit.2008-03-16]
39
