Cri-Cri sympatický dvoumotorový cvrček

Cri-Cri – sympatický dvoumotorový „cvrček“ Výrobce: JR Models, Brno, Česká republika Kdyby mi někdo před časem řekl, že budu stavět polomaketu letadla v měřítku 1:4, provázely by mne smíšené pocity. Jedny by byly o radosti, že i já konečně vstoupím mezi stavitele stále populárnějších RC „obrů“, na druhé straně by byly úvahy o tom, co a kdo všechno bude muset opustit náš panelový byt, aby se model tzv. vešel. V případě stavby polomakety francouzského amatérského letadla Cri-Cri však mohou věci i lidé zůstat na svých místech. To proto, že najít úložiště pro letounek o rozpětí 1250 mm, navíc s rozkládacími křídly není ani v případě skromného obydlí žádným větším problémem. Laskavostí výrobce stavebnice jsem měl možnost postavit model nevšedního francouzského „dvoumotoráku“ Cri-Cri („Cvrček“), který vznikal v mysli konstruktéra Michala Colombana v počátcích 70. minulého století /1/. Prototyp verze MC-10 vzlétl poprvé 19. 7. 1973 a udělal radost nejen svému stvořiteli, ale všem, kteří sní o amatérské stavbě nenáročného, ale výkonného letadla. Do současnosti vzniklo něco přes 230 „kopií“ původního stroje, které se často liší v detailech a vznikajících modifikacích. Společné zůstávají opravdu miniaturní rozměry, které např. pro verzi MC-15 představuje rozpětí 4900 mm, délka 3900 mm, prázdná hmotnost okolo 75 kg, štíhlé křídlo s wortmanovým profilem o hloubce 480 mm a křidélka mixovaná se vztlakovými klapkami junkersova typu. Společná zůstává dvojice dvoutaktních motorů na pylonech v přední části trupu, obvykle JXP o objemu 212 cm3, které pohánějí pevné duralové vrtule o průměru 700 mm. Vstup do nové éry vývoje Cri-Cri představovala modifikace MC-15J z roku 1997 /2/, kdy „cvrček“ dostal nový pohon v podobě dvojice proudových motorů JPX-T240 (dnes jsou stále častěji nahrazovány modelářskými turbínami Olympus). I v případě klasické motorizace jsou výkony tohoto „mrňouska“ mimořádné: standardní rychlost 180 km/hod., stoupavost 6 m/sec., letové násobky +9G/- 4,5G, spotřeba paliva 8 l/hod. letu a nároky na hangárování 1,5 m x 4,2 m (… nepůjdete si přeměřit garáž?). Videozáznamy létání se skutečnými Cri-Cri je možné sledovat např. na /4/. Modelářské konverze se Cri-Cri dostalo v několika provedeních: na dvě pohonné „380“ je vyrábí a dodává NitroPlanes (www.NitroPLanes.com), jsou známy amatérské konstrukce v měřítku 1:2 a k výrobcům stavebnic patří i tuzemská firma JR Models (http://www.jrmodels.cz), jejíchž produkt je předmětem tohoto testu. POPIS STAVEBNICE Model Cri-Cri (budu dodržovat původní syntaxi názvu letadla) v provedení ARC je dodáván v obvyklé kartónové krabici s barevným potiskem, ze kterého je zřejmá výsledná podoba modelu a jeho technická specifikace. Podezření, že v tak lehké krabici nemůže být 1

vše potřebné, vzalo za své po jejím otevření a zkompletování „dodávky“. Po rozbalení pečlivě zabalených součástí modelu máme před sebou základní díly modelu, které jsou zpracovány mimořádně čistě a působí až křehkým dojmem. Trup je klasické balsové konstrukce, v místě centroplánu je zpevněn překližkovými díly (pro uchycení podvozku) a pro spojení polovin křídel je v trupu již zalepena odpovídající uhlíková trubka. Obě poloviny křídel jsou velmi lehké celobalsové a mají již vyvrtané otvory pro budoucí serva a prodlužovaní kabely. Křidélka jsou rovněž balsová, připravená k potažení. Poměrně mohutný svislý stabilizátor má na levém boku otvor pro servo ovládající výškové kormidlo na tzv. „téčku“. Kormidlo SOP i celá VOP jsou konstrukční balsové díly, opět rád píši, že velmi lehké, ale pevné a čistě zpracované. Další součásti jsou vyrobeny tvářením z plastu: jedná se o předek trupu, koncové oblouky křídel, krytky serv, „makety“ motorů a vaničku pro pohonnou baterii z ABS hmoty. Výlisky přední části trupu a koncové oblouky jsou v červené barvě, ostatní v bílém provedení. Ve stavebnici dále najdeme části podvozku, které tvoří naohýbaný hlavní podvozek z Al plechu a přední podvozková noha z pružinového drátu s potřebnými drobnými díly. Ostatně další drobnosti obsahují sáčky s bižuterií (spojovaní materiál, páky, podložky), jak je dnes obvyklé. Záměrně jsem si pro závěr popisu obsahu stavebnice nechal dvě komponenty, které vévodí celé sestavě a budí zaslouženou pozornost modeláře. Prvním z nich je laminátový díl, který plní jednak funkci pylonu pro dvojici motorů, současně je místem pro uložení otočné příďové nohy podvozku. Celek se šroubuje k motorové přepážce trupu, do které později vyvrtáme otvory pro vodiče od motorů (ty jsou vedeny dutými rameny obou pylonů). Dobré věci se mají pochválit – popisovaný díl je moudře vymyšlen a neméně dobře zhotoven. Originálu Cri-Cri vévodí mohutná třídílná plexiková kabina, do které se má průměrně vzrostlý pilot nasoukat po odklopení prostředního dílu. Jak se s výrobou tohoto nepřehlédnutelného dílu vyrovnal známý moravský výrobce? Jednoduše skvěle. Kabinu tvoří dva díly: spodní výlisek z bílého ABS s přístrojovým „hrbem“ a čirý vrchní díl z průhledného plastu. Obojí profesionálně zvládnuté a na sebe „pasující“. Nicméně již ve stádiu „rekognoskace“ (= okukování) obsahu stavebnice bylo zřejmé, že uspokojivé uchycení kabiny (vzhledově i funkčně) bude jedním z největších oříšků budoucí stavby modelu. Pro úplnost dodávám, že jsem v testované stavebnici neměl obtisky, naopak jsem byl vlastníkem stručného anglického návodu a zmenšeného stavebního plánku.

2

STAVBA MODELU Myslím si, že do jinak racionálně laděného testu patří i trocha emocí. Proto píšu, že jsem se na stavbu modelu velmi těšil, a to nejméně ze dvou důvodů: předloha se mi vždy líbila svým originálním řešením a zároveň jsem delší čas toužil mít zase „éro“ s krásným a nezaměnitelným zvukem dvou motorů… Patřím ke stavitelům, kteří (díky tolerovatelné „úchylce“) postup vzniku modelů dokumentují fotografiemi a co horšího - zapisují si jednotlivé stavební kroky z pohledu časové náročnosti. Obojí se mi hodilo i v případě stavby Cri-Cri. Odhadoval jsem na základě zkušeností, že stavbě věnuji asi 25 hodin do letové podoby. Realitu – poznamenanou občasným stavebním tápáním a omyly – vyjadřuje následující tabulka (v hodinách). Trup

Křídlo

VOP

SOP

RC

Pohon

Jiné

7,75

5,75

1,5

2,5

3

7,25

7,25

Celkem: 35 hodin

Stavba křídel Půdorys křídla (resp. obou polovin) je jednoduchý obdélník, což velmi zjednodušuje potažení. Protože jsem již od počátku vybral konkrétní marking ve stylu „Brittany Ferries“, bylo jasné, že křídla budou bílá. Potáhl jsem je pro mne oblíbeným Solarfilmem, do kterého jsou doslova „zabalena“ a poté vyfoukána horkovzdušnou pistolí. Potřebné otvory ve fólii dělám jednoduchým, ale spolehlivým způsobem: nahřeji ostrou ocelovou jehlu a otvor vykroužím. Poté jsem protáhl prodlužovací kabely k servům. Jejich uchycení je jednoduché: do plastové krytky vlepíme pro zpevnění díl z překližky 1 mm, k němu zalepíme plastové (nebo z jiného materiálu zhotovené) úhelníky a k nim přišroubujeme serva (použil jsme běžná 8gramová „no name“). Do krytu jsou vyvrtány 4 otvory pro uchycení ke křídlu, v těchto místech zespoda do balsového potahu křídla vlepíme z překližky 3 mm zpevňující destičky. Ostatní práce patří k modelářské klasice: myslím náhon k páce křidélek (zavěšených ke křídlu izolepou), na který se mi osvědčilo používat variabilní koncovky pro bezproblémové nastavení nulové výchylky. Nakonec z plastu vystřihneme červené koncové oblouky a přilepíme je lepidlem (např. Butacelem) nebo opásáme izolepou. K provedení koncových oblouků mám kritickou připomínku: jsou menší než je potřebné (nedají se „navléknout“ na konec křídla) a bohužel to je vidět. Druhým vyskytnuvším se problémem bylo usazení polovin křídel k trupu. Křídla se zalepenými uhlíkovými trubkami se nasouvají do větší trubky vlepené v centroplánu 3

trupu. Správný úhel náběhu je dán fixací ocelovým kolíčkem v kořenovém profilu křídla, který prochází do centroplánu. V mém případě však nebyl v profilu ani otvor, ani nebylo znát, ve kterém místě má kolík být. Nezbylo než odměřit správné místo (přes otvor v trupu), v ose profilu vyvrtat otvor a do něj zalepit ocelový kolík. Stalo se… Poslední prací je pojištění polovin křídla proti vysunutí. Výrobce počítá se zalepením matky M3 na trupovou uhlíkovou trubku, její vyvrtání a osazení šroubem, který se zaryje do křídelních uhlíkových pahýlů, Já jsem zvolil jinou variantu: do cetroplánové trubky jsem vyvrtal otvor a vyřezal závit M3 po celém průměru. Zbývalo spasovat se zasunutými uhlíkovými trubkami křídel, které jsou v místě šroubu provrtány tak, aby šroub mohl projít až ke spodní části centroplánové trubky. Stavba SOP a VOP Všechny ocasní části Cri-Cri jsem potáhl opět bílým Solarfilmem. Ke spojení svislého stabilizátoru a směrového kormidla jsem použil klasické plastové panty. Páku kormidla přichytíme později – až budeme mít jasno, ve kterém místě a pod jakým úhlem bude náhon směrovky vystupovat z trupu. Vodorovný stabilizátor se ke svislému přichycuje šroubem v jeho horní části. Výškové kormidlo je spojeno se stabilizátorem klasickou izolepou. Náhon k němu je vyřešen pákou od serva, které je umístěno v horní části směrového stabilizátoru. Servo (v mém případě Robbe 9 gramů) jsem uchytil „fintou“, která se objevila na internetu: na tělo serva natáhneme smrštivou fólii, tu lehce vyfoukáme fénem a poté přilepíme vteřinovým lepidlem k balsovému podkladu. Spojení je rychlé a navíc „rozebíratelné“ – po přestřižení smrštilky můžeme neporušené servo odebrat. Co zbývá? Vyrobit nebo zakoupit prodlužovací kabel a protáhnout ho od serva VOP ke spodnímu otvoru svislého stabilizátoru. Motorové gondoly, umístění motorů a přední podvozková noha Kdybych chtěl potrápit budoucí stavitele Cri-Cri, lakonicky bych napsal: „kabely od motorů protáhneme dutými rameny pylonu a motory vsuneme na své místo a přichytíme dvěma šrouby k čelní přepážkám…“. Jenže: všechny pokusy o výše zmíněné nefungují, protože není dost místa na vsunutí motorů (natož v provedení s převodovkou!) a jejich uchycení bez zásahů do otvorů v pylonu. Modelařina je také o pověstném přeskakování přes kaluže a hledání cest z obtíží a problémů, které se při stavbě každého modelu množí často geometrickou řadou… Nabízím své řešení. Cri-Cri jsem pro první lety zamýšlel vybavit dvěma klasickými „čtyřstovkami“ (Speed v provedení 7,2 V) a oblíbenými vrtulemi „jogurtkami“ (přesněji Günther 125/80). S tímto pohonem mám nejen já velmi dobré zkušenosti, byť v jednomotorových rekreačních modelech. Po prvních letových zkouškách budu moudřejší a bude-li třeba, vyměním „motorizaci“ za nějaký z levných střídavých 4

pohonů. Požadavek na bezproblémovou možnost výměny pohonu jsem vyřešil následovně: čela motorových gondol jsem opatrně odvrtal, opiloval a zevnitř vytřel slabou vrstvou dvousložkového autotmelu. Po zaschnutí jsem zevnitř na dvou protilehlých místech gondoly vypiloval dvě lůžka pro trubičky o vnějším průměru 4,2 mm (délky cca 10 – 12 mm) s vnitřním závitem M3. Ty jsem nejprve zalepil „vteřiňákem“ a poté zalaminoval tenkou tkaninou. K takto přichyceným trubičkám se šroubují motorové přepážky (z překližky 3 mm), ke kterým lze bez obtíží přichytit jakýkoliv motor odpovídajícího průměru. Zbývalo už jen protáhnout vodiče od obou motorů dutými rameny pylonu novým otvorem ven z jeho těla. Přiznávám, že jsem problém popsal zjednodušeně, ve skutečnosti jsem vyzkoušel ještě několik méně vyhovujících řešení. Tím narůstaly dvě okolnosti současně: stavební čas a tvůrčí sebevědomí, místy hraničící nekritickou euforií. V centrální části pylonu je svislý otvor pro přední řízenou podvozkovou nohu. Její uchycení je bezproblémové, jen její horní část (pro uchycení páky kormidla) by mohla být o 5 mm delší. Celek cvičně přišroubujeme ke kostře trupu a vypilujeme potřebné otvory pro vodiče od motorů a pro páku předního podvozku. Trup a jeho úpravy Před potažením části trupu se zabýváme obvyklými modelářskými hrátkami: do desky serva SOP vypilujeme otvor a osadíme servem (v mém případě typu HS-81) a natáhneme bowden k řízenému přednímu podvozku. Poté ořízneme výlisek vany pohonných baterií (v mém případě lipolek Turnigy 2200 mAh), v zadní části opásáme suchým zipem a celek přilepíme k druhé trupové přepážce. Vodiče od motorů spojíme paralelně a připájíme k nim konektor (protějšek je na stejnosměrném regulátoru – konkr. JETI Jes 45). „Na sucho“ také vyzkoušíme přichycení ocasního kompletu k trupu: celek VOP + SOP spasujeme se zadní částí trupu a vyzkoušíme volnost cesty prodlužovacího kabelu od serva VOP k centroplánové části, kde bude později umístěn přijímač (v mém případě JETI Rex 7 MPD). Na tomto místě musím být chvilku kritický: daní za lehkou kostru modelu je její křehkost, která se naplno projevila při napojení ocasního kompletu k zádi trupu. V těchto místech je balsový potah velmi křehký, praská a je třeba jej vyztužit, aby svislý stabilizátor s VOP se měl o co opřít. Nakonec zespoda trupu přišroubujeme hliníkový podvozek, již opatřený koly, která jsou zajištěna maticemi a kapkou kyanoakrylátového lepidla. Po těchto pracích a cvičném sestavení vše od trupu odmontujeme. To proto, že zbývající potáhnutí části trupu bude tak snazší a hlavně, že nás čeká „drobnost“ v podobě uchycení kabiny a s tím spojenými dalšími úpravami. Jen dodávám, že spodní část trupu (červená) je potažena Oracoverem, protože barevná nabídka Solarfilmu neobsahuje potřebný odstín. 5

Kabina „story“ Podle plánku by měla být kabinová část přichycena k trupu dvěma kolíčky, a to jedním v přední a druhým zadní části kabiny. Již boční pohled na trup říká, že to nebude tak jednoduché, protože nejde o rovinu, ale 3 části s různým rovinným úhlem. Znamená to, že se kabina a její uložení „láme do oblouku“ a pokud chceme, aby kabina na trupu dobře seděla, musíme tuto „drobnost“ respektovat. Je zřejmě projevem mé neschopnosti, že jsem uchycení plastové podlážky a průhledného kabinového krytu řešil 6 hodin. Nakonec to „nějak dopadlo“ a věřím, že uspokojivě ve vztahu k funkčnosti i vzhledu. Můj postup: nejprve ořízneme spodní plastový i vrchní průhledný díl s potřebnou rezervou. Do spodního dílu z ABS v přední části vlepíme překližkový díl a vypilujeme otvor a drážku pro hlavu šroubu M4. Ten přichytíme do potřebného místa v přední části horní strany trupu (je na překližkové podložce, do které je vyříznut závit, celek je přilepen zespoda k balsovému potahu). Po cvičném sestavení (nasazení plastového dílu kabiny na šroub a posunutí na doraz) máme tolik potřebný PEVNÝ BOD, od kterého se budou odvíjet další činnosti. Na konci kabinového dílu vyvrtáme otvor pro plastový šroub M5, kterým bude kabina jištěna v letové poloze. V trupu je třeba vyříznout část balsového potahu a vlepit pevný překližkový díl se zalisovanou Al maticí M5 pro zmiňovaný šroub. Poté dopilujeme spodní plastový díl kabiny, aby dosedl na horní část trupu pokud možno co nejtěsněji. To už by měl kabinu obývat také její pilot (figurka v měřítku 1:4 běžně dostupná modelářských potřebách), kterého nejen přilepíme, ale také pojistíme zespoda podlážky dvěma vruty. „Zbývá“ sbrousit horní průhledný díl kabiny tak, aby pasoval se spodní částí. Ještě předtím vložíme do zadní části plastový šroub, pro který v zadní části kabiny vyvrtáme otvor takový, aby sám nemohl vypadnout. Nakonec slepíme oba díly (v pozici na trupu!) k sobě (použil jsem opět Butacel) a necháme dokonale zaschnout.. Případná místa, kde celek nesedí dokonale na trupu, můžeme vypodložit tenkou balsou a zabrousit, jak nejlépe umíme. Zbývá kabinový celek olemovat plastovou páskou (co nejpoddajnější), aby i ona přispěla k pocitu dobrého spojení trupu a kabiny. Dokončovací práce Zatím co předchozí řádky byly spíše o modelářském potu, pak dokončovací práce již patřily k oněm radostným. Po kabinovém martýriu žehlička, přižehlující zbývající část foliového potahu trupu sama poletuje po voňavé balse. Neméně radostné je vlepení ocasního kompletu, ke kterému natáhneme bowden pro směrové kormidlo (až nyní přichytíme také páku kormidla). Přišroubujeme čelní pylonovou část a po vystřižení plastového „čumáku“ (bohužel také méně přesného) jej izolepou přichytíme na potřebné místo. Sestavíme Cri-Cri do letové podoby a umístíme na svá místa všechny RC komponenty. Podle dokumentace by mělo být těžiště ve vzdálenosti 65 mm od náběžné 6

hrany křídla, v mém případě bylo posunuto o 2 mm kupředu, což pro zálet a první seznámení s modelem je výhodné. Nastavení RC prvků je obvyklé. O konkrétní výbavě jsem se zmínil předchozím textu. Proto jen doplnění: k ovládání stačí 4 - 5 kanálů, v druhém případě jsou křidélka navíc spojena do funkce tzv. flaperonů, vychylujících se tahovým potenciometrem na vysílači směrem dolů. Pro zlepšení chování modelu v zatáčkách je možné mixovat křidélka s výchylkou směrového kormidla, případně flaperony s výškovým kormidlem. Ale to už si nastaví každý modelář podle svých zkušeností, zvyklostí a možností RC soupravy. Pro informaci uvádím, že jsem v popisované konfiguraci naměřil tyto hodnoty: odběr z baterie 20,45 A a příkon 252 W. Nejsem sám, komu se líbí vzhledné modely a taky pro jejich „kabát“ chci leccos udělat. V případě Cri-Cri jsem se snažil vzhled vytvářel ve stylu „Brittany Ferries“, jak v tomto markingu létá několik skutečných „cvrčků“. Pro dosažení uspokojivého dojmu z designu používám jednoduchou grafickou cestu. Vše potřebné (nápisy, obrázky, popisky…) vytvořím v grafickém software (kombinuji programy Corel a Photoshop) a vyexportuji jako obrázek ve formátu JPG. Poté obsah vytisknu na laserové tiskárně na běžný kancelářský papír. Zbývá vytvořit kopii na kvalitní laserové kopírce na speciální podložku formátu A4, kterou tvoří průhledná lesklá fólie s lepivou rubovou stranou na papírovém podkladu (lze běžně zakoupit v prodejnách s PC technikou a příslušenstvím). Jednotlivé nápisy se po ostřihnutí jednoduše lepí na své místo. Výhodou popisovaného způsobu je rychlá a dostatečně efektní výzdoba modelu, k záporným stránkám patří nepřehlédnutelný lesk podložky a také časová nestálost nápisů. Létání s Cri-Cri Po 35 hodinách prací máme na očích model Cri-Cri vzhledných tvarů a zajímavém designu. Ke zbytečným poznámkám bezesporu patří věta, že před prvním letem vše zkontrolujeme a funkčně ověříme (autor na tuto „běžnost“ doplatil při prvním pokusu o start, kdy se řízený podvozek zdráhal pohybovat potřebným směrem). Lehká předletová nervozita vycházela z otázky, jak bude model s hmotností 1240 gramů a plošným zatížením 42,75 gr./dm2 startovat, resp. létat jen se dvěma „čtyřstovkami“? Obavy odplynuly při pojíždění po klubovém asfaltu a hlavně po chvilce váhání, po které následoval „plný plyn“ a odstartování „cvrčka“ k nebeským výšinám. Zálet (resp. trimování) se téměř nekonal, model letěl bez obtíží hned při prvním startu, jen bylo třeba lehce trimovat VOP (díky těžišti mírně posunutému vpřed). Za nádherného zvuku dvou motorů jsem při prvních startech vyzkoušel stabilitu modelu, chování v zatáčkách, pádové rychlosti při přetažení a rozsahu rychlosti pro starty a přistání. Představa, že Cri-Cri bude „pomalolet“ se nekonala, jde o svižnější model, ale dostatečně tolerantní k omylům i 7

nervozitě pilota. Při přistání máme dost času na rozpočet a jen při silnějším větru je třeba přistávat s točícími se „jogurtkami“. Další starty už testovaly schopnost provádět některé akrobatické prvky. Tady je třeba napsat, že model není přemotorovaný a tedy veškeré „kreslení na obloze“ musí probíhat při potřebné rychlosti (chcete-li po rozběhu). Cri-Cri zvládne přemety, výkruty, zvraty, souvratovou zatáčku a souvrat samotný, záda do kolečka… Pro úplnou schopnost akrobacie však bude třeba použít výkonnější pohon. Upřímně řečeno – po současných letových zkušenostech mne to ale vůbec neláká! Závěr testu Stavebnice netradičního a zajímavého modelu Cri-Cri, vyráběná firmou JR Models je z mého pohledu chvályhodným krokem, který rozšiřuje nabídku pro „běžné modeláře“ o dostupný a dobře létající „aparát“. Staviteli předkládá kvalitně připravené komponenty a zároveň dává možnost některé konstrukční prvky řešit po svém, včetně výsledného designu. Na drobné nesrovnalosti, patřící k běžnému modelářskému životu, jsem se snažil upozornit v průběhu recenze. Co závěrem? Při pohledu na drobného francouzského „cvrčka“ se vybaví hlubší myšlenky o lidské touze létat, kterou si tisíce nadšenců uskutečnili amatérskou stavbou létajících strojů. A tak ve shodě s citátem Ivana Vyskočila, „že přece létat je snadné“, dodávám, že se stavebnicí Cri-Cri je to „modelářsky“ o to snadnější a radostnější. Tomáš Svatoš Foto: autor ([email protected]) Název modelu: Cri-Cri, výrobce JR Models, Česká republika Parametry modelu: rozpětí 1250 mm, délka 980 mm, plocha 29 dm², plošné zatížení 42,75 g/dm², letová hmotnost 1240 gramů (s baterií LiPol 2200 mAh). Ovládané prvky: Směrové a výškové kormidlo, křidélka (případně jako flaperony), otáčky motoru Hodnocení: konstrukce *****/5 obtížnost stavby ****/4 opravitelnost ****/4 letové vlastnosti *****/5 Literatura: 1/ Air et Cosmos, 1974, IX., s. 23. 2/ Aviation et Pilote, 1997, No 287, s. 33. 3/ www.Nitroplanes.com 4/ www.flight.cz 8

Stav k: 08/09/09

9