Co si v tomto čísle můžete přečíst? Co se sněhem -122Modlitba židle -124Školní olympiáda -125Masopustní průvod -127Pátek třináctého -130-
Neztratit víru -134Učitelé z 8.A -135Rychlé šípy -138Nepřítel lenost -139Chodí s námi do školy -140-
Padá sníh... Sedím v pokoji u okna a dívám se, jak krásně sněží. Na střechách domů jsou zmrzlé velké ledové rampouchy. Zasněženou cestou klušou dva krásní koně, kteří Gábina 7.A táhnou sáně. Venku padají veliké bílé vločky lidem na hlavu. Na vločky se smějí mraky i slunce. Všechny stromy jsou krásně bílé. Sáňky se těší, že se konečně projedou a očistí. Lukáš 7.A Dívám se z okna a vidím, že venku padají bílé vločky čistého sněhu. Fouká čerstvý vítr a šedá mračna se rychle pohybují pryč. Slunce jen občas pustí své paprsky přes husté mraky. Poté, co sníh přestal padat, zanechal nám bohatou sněhovou nadílku. David 7.A
Slunce se usmívá a vločky se snášejí jako peříčka. Všude jsou bílé vločky, které vypadají jako krystalky cukru. Sníh barví celé ulice bílým snížkem, který se Petr A. 7.A nepopsatelně snáší z oblohy z velkých bílých mraků. Sedím doma v křesle, v televizi nic není, podívám se z okna a tam padají velké krásné bílé vločky. Otevřu okno a chytnu si jednu do ruky. Byla krásná, tvar se nedá ani popsat. Zavřela jsem okno a podívala se na okolní stromy. Byly krásně zasněžené velkou vrstvou sněhu, na zemi ho ležel aspoň metr. Je to nádhera, dívat se na to z teple vytopeného domu. Kristýna 7.A
Jak se levně a rychle zbavit hromad sněhu, které jsou všude kolem? spálit plamenometem; vykopat hodně hluboké díry, naplnit je sněhem a zasypat hlínou; naházet do domů (tam se to roztopí) Vít, David Š nechat vytéct sopku; globální oteplování; přinejhorším počkat na jaro Petr V., Martin
odjet k moři; požádat sluníčko, ať to rozehřeje Adrian, Petr A. vymést jinde; koupit něco, co sníh odfoukne třeba o několik metrů dál, ale v noci, aby to nikdo neviděl; koupit frézu; říct žákům, aby šli odhazovat sníh místo učení (to by je bavilo) Andrea, Veronika jídlo, do kterého se přidává sníh (no a sníh se sní); více kouře z továren zvětší ozonovou díru a přes ni projde více sluníčka; solný déšť rozpustí sníh; naklonujeme zvíře, které jí sníh a sníh bude sežrán; vynalézt sníh, který zabíjí ten sníh, co tu je a pak se ten sníh zabiják zabije taky a je po problému Honza dát ho do továrny na vodu; postavit z něho velké obrovské sněhuláky (dětská akce); odvézt do ZOO pro tučňáky; vytvoření bobových drah na parkovišti Markéta, Lada
solární panely; lehnout a zahřívat sníh; přimět slunce, aby vylezlo Natálie, Klára
vše zaplavit vodou; počkat, až spadne meteorit; rozdělat velký oheň Jiří, Dominik
vyrobit roboty typu WALL – E nebo WALL – A a naprogramovat je na Marian odhazování sněhu; na radlice cestářů dát silný zdroj tepla postavit nad to solárium Kristýna, Kateřina budeme se modlit, aby bylo teplo Josef, Petr C.
Stavění sněhuláka Na stavění sněhuláka se musíme nejprve pořádně obléct a vzít si rukavice, aby nám nebyla zima. Sníh musí být trochu mokrý, aby držel pohromadě. Ještě si nachystáme nějaký hrnec jako čepku, koště, mrkev místo nosu a nějaké kameny na oči, pusu a knoflíky. Jak si to všechno nachystáme, už jsme připraveni postavit sněhuláka. Nejprve začneme válet první sněhovou kouli, ta musí být pevná a velká, aby udržela další dvě koule. Válení první koule trvá nejdéle. Jak máme hotovou první, jsme připraveni na druhou kouli. Druhá koule je o něco menší než první a náročnější, protože ji musíme zvednout na první a pěkně ji přidělat, aby nespadla. Druhá koule je důležitá, protože drží celé tělo. Pak přichází poslední koule, která bude místo hlavy. Poslední koule je nejsnazší, protože je menší a rychle se přidělává na druhou. Ještě uděláme ruce a poté můžeme zdobit. Na hlavu mu dáme hrnec, na tvář kamení
jako oči a pusu, mrkev místo nosu. Do ruky koště a na tělo mu ještě dáme další kameny jako knoflíky. Pak už je sněhulák hotov. Radek Střalka 7.C
Naše škola byla původně dívčí. Jaké by to bylo ve třídě bez děvčat? Bez holek by to bylo na nic, protože bych nevydržel pořád jen s klukama. Nebylo by to dobré, neměl bych komu čumět na prdel a někdy i na krásnou postavu. Asi bych se zbláznil. Nebylo by se na koho dívat a na koho se usmívat. Jo, kluci jsou jenom na hlouposti, ale ženské ty jsou ve třídě, aby nás potěšily. Protože bez ženských by to nešlo. Dobré by bylo, že by bylo bývalo ticho. Nepadaly by tak hrozné nadávky a byl by celkem klid. Jinak by byla nuda. Nebylo by se na co dívat,
nemohli bychom se nikomu smát, bylo by to o ničem. Bez ženských by to tady bylo o ničem, protože bych neměl do koho rýpat a dělat si prču. Ale s holkama je někdy větší sranda než s klukama. Ve třídě bez ženských by se to nedalo, neměl by se kdo starat o kvítka a o další různé věci ve třídě. Taková třída by byla o ničem, neměl by kdo Machačovi půjčovat prachy na bus. 9.A
Jaká by byla třída bez kluků? Kdybychom měli ve třídě hezké kluky, tak by mi to vadilo. Jenže my ve třídě máme nic moc a ještě k tomu nemají rozum. To i kluci ze 7. tříd jsou rozumnější, ale zase jsou i kluci ve škole, kdyby nebyli ani ti, tak by to bylo blbé, neměly bychom se na co dívat! Možná by to nebylo špatné, ale někdy je s našima klukama sranda, takže bych to nechala tak, jak to je. Jé, to by byl klid. Řeknu to asi takto: co znám kluky z vedlejších tříd, jakože z devítek (ostatní mě nezajímají), tak jsou normální, k holkám se chovají slušně. Ale ti naši zmetci se chovají jako sedmáci. Oni z toho prostě nevyrostli. Neřeknu, kdyby byli aspoň pěkní, tak by se to dalo.
Mně by to vadilo, samé pomluvy oni. Nikdo by tu nebuzeroval a tak. Škola bez kluků by byla blbá. Sice někteří kluci jsou blbí, ale většina je jich v pohodě a je s nima sranda. Kdyby. Bez kluků to prostě nejde, kdo by mě pak bil? A prát se s babou není zrovna ideální, to je nejlepší chlap. A chyběla by mi buzerace. Holky ve třídě samé – to bych nevydržela... Všední dny by byly jen o tom, že bychom se hádaly a pomlouvaly! Prostě – kluci jsou kluci a nemohla bych chodit do holčičí třídy. Bylo by to na houby. Někteří jsou sice hloupí, ale tak by to bylo prostě na nic. Nikdo by tu nevymýšlel také kraviny jako byla jen dívčí škola, asi bych do ní nechodila! 9.A
Modlitba lavice, židle Neskákej na mne, pane, netřískej mnou, já ti za to budu pohodlná. Ochraňuj si mne a nedávej mě nikomu jinému, zvykla jsem si na tebe, můj pane. Nehoupej se na mně, bolí mě z toho mé nohy a to nejhorší, nevypouštěj do mne svou krakatou Pavel B. nebo časem mé dřevo shnije. Můj pane, prosím tě, dopřej mi klidný dřevěný život. Nehoupej se na mně, neloupej mi ochranný lak, který mě chrání před poškozením. Nekopej mne do noh, pak to tak vypadá, že tě ani neudržím. Když už něco, tak mě prosím zasouvej ke stolu. Když jsem daleko někde v prostoru, taky to není dobré. Linda Ó můj pane, chovej se ke mně jako bych byla tvá vlastní. Nezpůsobuj mi bolestné rány kružítkem nebo jinými ostrými předměty. Netetuj mne fixem, tužkou, zničíš mi můj krásný vzhled. Lešti mne vždy Prontem, nikoli Okenou. Můj povrch by zanedlouho přestal sloužit. Pod desku si úhledně ukládej učebnice a sešity, jsem tvá vizitka. Až se bude blížit můj konec, kdy mne budou chtít odvézt na skládku, zamávej mi a vzpomínej na mne v dobrém. Ty mi můžeš nadávat, kopat do mne, ale já si to nezasloužím. Přeci se nemohu bránit. Monika Dej mi pěkné prostorné místo, vyčisti mne a utři mě potom, co jsem svou práci udělal, když jsi do mne třískal a pokládal sis na mne svoje věci. A také se někdy postarej o můj kovový košík, co je na spodu lavice. Pavel N. Pane, doufám, že splníš moje požadavky, a tak tě budu mít radši. Mohl by ses přestat houpat, protože mě z toho bolí nohy, jo a ještě bys mohl přestat sedávat na lavici a nohy mít na mně. Prosím tě o to. David Má paní, nehoupejte se na mně, bolí mě to. Vždy, když na mě sedáte, sedejte prosím pomalu. Moje paní, neshazuj mě, když jsi naštvaná, já se pak odvděčím slibem, že vás nikdy ze sebe neshodím. Berte na mě prosím ohledy a starejte se o mne a věřte tomu, že až zemřu a bude to vaše vina, postarám se, abyste si už nikdy na židli nesedla. Andrea 9.A
Co jsem dostal(a) za vysvědčení? Od babiček jsem dostala 600 a od rodičů dostanu na jaře moc oblečení. Vysvědčení mi přineslo peněžité dary od rodiny a našich... jako vždy... Za vysvědčení jsem nedostala vůbec nic.
Dostal jsem paru peněz, ale taky hodně rad, co a jak mám dělat v dalším pololetí, že se mám více snažit atd. Dostal jsem trochu peněz a permanentku na Baník. Za vysvědčení jsem dostal 300 Kč. Když jsem přinesl vysvědčení domů, už jsem si nemyslel, že by mi to vůbec něco přineslo. Ale nakonec jsem dostal i pár sladkostí. Za mé katastrofální vysvědčení jsem dostal 50 Kč a na konci roku, jestli neopravím tu jednu 4, tak to bude špatné, hodně špatné a asi dostanu h... Dostala jsem boty a lyžařské brýle. Dostala jsem peníze, přineslo mi dobrou náladu a prázdniny. Vysvědčení mi přineslo peníze, čokoládu, zákusky. Já jsem nedostala nic. Mamka ale říkala, že když se zlepším, tak možná dostanu štěně. Dostal jsem peníze, také jsem objevil i čokolády a různé jiné. Já jsem nedostal nic, ale dostanu, jenže nevím co. Nedostala jsem nic a pochvalu už vůbec ne. Dostal jsem skoro od celé rodiny asi kolem 600 Kč. A pak ještě hru na kompl. 8.C
Co mi řekli na mé vysvědčení? „Mohlo to být lepší!“ „Mohlo to být lepší, musíš se víc snažit!“ Naši se podívali a nic neřekli a odešli, tak nevím. „Hmmm!“ „Na konci to musí být lepší!“ „Je to horší než splašené stádo velbloudů se salmonelózou!“ „Doufám, že se do druhého pololetí zlepšíš!“ „Myslím, že víš, že jsi v 8. třídě a že už se ti počítá průměr, tak by ses měl začít snažit, ale učíš se kvůli sobě!“
„Dobře!“ „Ty máš jedničku z chování?“ „Není nejhorší!“ „Jak to, že máš tři trojky?“ „Jé, to je vysvědčení a jak krásné, nó!“ „Tu čtveru si opravíš!“ „Co ty čtverky?“ „Mohlo to být lepší, ale je to dobré.“ „To je super!“ „Nemuselo být tolik trojek.“ „Jak sis mohl tak zhoršit průměr?“ „No to je krása!“ „Příště chci vidět lepší!“ 8.C
Olympiáda I. stupně „Celá škola třese se, když nastoupí 2.C v černé, žluté, červené, nedáme se ne a ne!“
Jak se 2.C líbila olympiáda? Filip: Mi se to líbilo, ale jednou jsem žuchl a to se mi nelíbilo. Klárka: Bylo to dobré, nejlepší byli žraloci a trosky meteoritu. Bylo to super, lžíce byla nejtěžší. Nejlepší olympiáda na celém světě. Nejlepší, lepší nemůže být!
Štěpánka: Mně se to líbilo. Nejvíc se mi ze samostatných disciplín líbil skok přes potok a kolektivně ježdění na koloběžce. Martin: Včera se mi hodně líbilo, jak jsem na lžíci nesl vajíčko a jak jsem skákal přes potok. Ale moc jsem byl rád, že jsem byl vybraný za naši třídu. Jakub: Mi se to líbilo a nejvíc se mi líbil Placák a skok přes potok byl taky dobrý. Mařenka: Mně se nejvíce líbilo plácání do balónku a potom se mi líbila poslední hra tučňáci. David: Zimní olympiáda se mi moc líbila. Líbil se mi pokřik a vlajka. Tyhle dvě věci se mi moc líbily. Prostě zimní olympiáda byla ta nejkrásnější olympiáda na světě! Václav: Mně se moc líbila!!! Nejlehčí byl skok přes potok a nejtěžší byla plácaná a kartáč. Ale košíková se mi moc líbila!
4.A „Vítr fučí, pohádky bzučí, v Dánsku je zima, Dánsko je prima. Dánsko to je země lega, v hraní her nás nikdo nedá. Z lega hrad si postavíme, soupeře tím překvapíme. To jsme my, kluci a děvčata ze 4.A“
Asi dva dny před zahájením jsme si dělali dánskou vlajku a vymýšleli pokřik. Vlajku dělali kluci a pokřik několik dětí, takže jsme jednotlivé části spojili. Paní učitelka s námi v den olympiády vyšla na hřiště a my se seřadili do dlouhých zástupů a začali mávat vlajkama. Přiběhl běžec s ohněm a soutěže začaly.
Všichni podváděli a deváťáci s tím nic nedělali, dávali děckům víc bodů než je maximum. Třeba místo tří bodů dali osm! Byly tyto soutěže: soutěska, plácaná, číšník, košíková, na lovu, skok přes potok, kartář, lžíce, lov na tuleně. Z naší třídy měl nejvíc bodů Luba Mazoch. Začalo soutěžení celých tříd: sněhové sloupy, žralok a tresky, meteor, sáňkařská štafeta. Při vyhlášení jsme nevyhráli, ale pak za námi do třídy přišla paní zástupkyně a řekla, že jsme třetí! Takže jsme dostali Julie Rampírová 4.A pytel sušenek. To jsme si pochutnali. Na olympiádu jsme si vylosovali Dánsko. Jirka donesl prostěradlo a Honza barvy na prostěradlo. Julča s Jirkou a Michalem vymysleli dlouhý pokřik. Ve výtvarce jsme nakreslili obrázek na olympiádu. Ve čtvrtek začala olympiáda a řekli jsme svůj nejdelší pokřik a pak jsme šli soutěžit. Nejdříve jsem byla u tuleňů a potom na různých soutěžích. Měla jsem sedm bodů. Nejlepší z naší třídy byl Luboš. A potom byla soutěž o dort, měli jsme 116 bodů. Nakonec jsme byli třetí a dostali vlnky. Olympiáda se nám moc líbila. Natálie Blažková 4.A
Co nového v Chorvatsku? MASOPUSTNÍ PRŮVOD Období od Tří králů do Popeleční středy se v lidovém tradování říká masopustní. Vyznačovalo se lidovými slavnostmi, které vyvrcholily tři dny před Popeleční středou masopustním průvodem a zábavou. V sobotu 21. února se masopustní průvod i zábava uskutečnily v Končenicích.
Každá postava v průvodu má svůj význam. Stěžejní postava je laufr, který 14 dnů před masopustním průvodem práská na křižovatce bičem a vesničanům oznamuje, kdy se průvod bude konat. Jeho dalším úkolem je, že při vstupu do každého domu nabízí domácím likér, za který mu musí velmi dobře zaplatit. Laufr je celý v bílém, na hlavě má vysokou bílou čepici, která je spirálovitě obtočená papírovou stuhou s různobarevnými třásněmi. Další postavou je Turek, který připomíná historickou skutečnost, že tyto země byly dlouhou dobu pod nadvládou Turků. Jeho oděv je červený, na hlavě má féz ovinutý rozmarýnem a mává šavlí. Tři, někdy čtyři tanečníci jsou v průvodu proto, aby osvobození od Turků oslavovali tancem. Při obchůzce vesnicí tančí poskočné kroky s tlesknutím nad hlavou. Mají sváteční šaty a přes ramena dva cikánské šátky připevněné k opasku a zdobené rozmarýnem. Další dvojicí jsou Korytar a Korytarka, tak se říkalo Cikánům, kteří vyráběli dřevěná koryta a nádobí a pak je prodávali. Jsou oblečeni v bílém, Korytar má beranici a kožich. Nesou koryta, díže a vařečky a snaží se je všem prodat. Kominík s bábou všechny rozveselí, protože na koho dosáhnou, toho začerní. Kominík v každé domácnosti čistí popelníky a střevíce a za tuto činnost požaduje peníze. Jeho bába chová dítě a vybírá peníze na to, aby dítěti koupila kaši. Největší atrakcí je medvěd vedený Líčanem. V úloze medvědáře, který vede medvěda na řetěze je Líčan – obyvatel hornatého kraje jižního Chorvatska. Údajně ještě po 2. světové válce předváděli medvědy po vesnicích, a tak si přivydělávali. Líčan je v průvodu modrý. Každá hospodyně se snaží medvědovi z kožichu vytrhnout pár chlupů, které pak dávají pod husy, aby „dobře seděly“. Masopustní průvod končí v Českém domě, kde je pro jeho účastníky připraven oběd. Masopustní průvod je důležitou součástí společenského a kulturního vesnického života, který dokáže spojit kalendářní obyčeje se současným způsobem života. Mgr. Helena Kresová a žáci, Daruvar
Jak dopadlo anglické divadlo v 9.D (čemu všemu jsme rozuměli)? Moje znalost v angličtině se trochu projevila, něco jsem rozuměla, něčemu ne. Základní věty jsem pochopila a ty ostatní některé též. Akorát nevím, kdo to teda ukradl. Myslím si, že ti dva chlapi byli praví Angličané a ta ženská byla Češka.
Moje znalost angličtiny je nulová. To mi hlava nebrala. Jenom vím, že mluvili anglicky a to docela dobře. Jinak ti lidi byli celkem v pohodě. Ale vůbec jsem jim nerozuměla, co říkali, ale domyslela jsem si to. Ale vcelku pohoda.
Simona
Míša
Jelikož má šance porozumět anglickému jazyku je 100 a 1, ale i tak jsem se dobře bavil, protože i když jsem tomu nerozuměl, tak jsem si všiml těch komických pohybů a sehranosti před lidmi. Žádná tréma, právě naopak. Mohli udělat lepší kulisy, které by víc znázorňovaly prostředí.
Já jsem rozuměl tak akorát slovo MARCUS a jinak jsem tomu vůbec nerozuměl. Ale nejlepší bylo, jak jeden z těch bratrů dělal potřebu a ten Mr. NOVOTNY ho tam špehoval. Já si myslím, že Angličan nebyl vůbec nikdo.
Martin
Já si myslím, že má angličtina je výborná, ale detektivce jsem vůbec nerozuměl. Angličané určitě byli ti dva chlapi a ta žena byla Češka. A jinak nějaké slovo jsem rozuměl, ale to asi každý. Ale jinak se mi to celkem líbilo.
Divadlo dopadlo dobře, rozuměla jsem skoro všemu. Bylo to dobré, i jsem se zasmála. Snažili se mluvit pomalu, tak to bylo v pohodě. Ale nevím, kdo byl Čech a kdo Angličan. Dobré to bylo, líbilo se.
Jiří
Dominik
Kristýna
Husité 8.C Nic mě nezaujalo, nebyl ani čas, nebo teda chuť je poslouchat, protože to bylo představení na úrovni tak prvního stupně. Jediné, v co teď doufám, je, že ta dvě divadla budou lepší. Květa Jak válčili husité? Vzali vozy, měli jich 100 až na 7-8 km a vytvořili čtverec. Bojovali meči, oštěpy. Vůz byl tvaru kvádru a na něm bylo 7 vojáků, kteří z něho stříleli. Pod vozem byla deska, aby chránila vojáky před střelami nepřítele. Za jeden den se přesunovali 30 – 40 km. Sandra Husité válčili tak, že prostě vzali zbraň a útočili. Taky tam měli husitský vůz, nebo co to bylo, a prostě se za to schovali nebo na tom stáli a stříleli z kuší. Jinak to byla nuda. Michal
Nic nového jsme se nedozvěděli, ale něco tam bylo. Např. rozestavení husitů u vozu, viděli jsme jejich zbraně. Taky víme, že zavedli vojenský řád a kdo ho porušil, byl popraven. V bojišti bylo u vozu asi 17 husitů myslím. Tereza O husitské válce jsem se dozvěděl, že měli velmi dobrou taktiku. A nedivím se, že vyhrávali. Jakub Husité měli na válčení svoji metodu, válčili podle písničky, ta jim řekla, co mají dělat. Měli 400 vozů a na nich hodně vojáků. za jeden den ujeli 30 – 40 km a vozy byly taženy 2 koňmi. Sabina
Husité 6.C Program husitů se mi líbil, byla tam i sranda. Docela se jim podařilo to vystihnout, třeba jak vypadaly husitské vozy atd. Míša Husité se mi moc nelíbili, přišlo mi to takové NUDNE, ale každý má jiný názor! Nejlepší bylo, že jsme se neučili, ale líbily se mi tam zbraně!!! Anďa Neměli plátovou zbroj, takže byli lehčí a rychlejší. Jinak se mi to líbilo. Herci byli docela srandovní a taky vybírali nějaké žáky do vozu, aby ukázali, jak to asi vypadalo. V jednom voze bylo až 20 vojáků (husitů). Když se přesouvali, tak vytvořili až 7 km dlouhou kolonu vozů. Na konci představení bylo dobré to, jak se ti dva herci prali. Bylo to prostě fajn. Sam Husiti byli vyčůraní na tehdejší dobu. Nic nevymysleli, ale použili staré věci novým způsobem. Byla to sranda. Měli krásné věci, vypadalo to pravě. Skoro jsem nemohl uvěřit, že mohlo jet 400 vozů za sebou. Strašně dobré divadlo, chtěl bych, aby tu byli znova, ale na jiné téma. David Mně s Katkou se to představení stráááášně moc líbilo protože jsme se tomu pořád jen chychotaly a já nevím, prostě asi na začátku tam nemusela být ta přednáška, ale jinak super!!! Lucka
Pátek třináctého? - tento den je poněkud divný. Myslím si, že se ve 12.00 hodin toho dne otevírají brány temnot, a proto mám takový divný pocit. Ale doufám, že se nikomu nic Marian 7.A nestane. - říká se, že je to den nešťastný. Já tomu věřím jenom trochu a trochu ne. Ale spíš je to jenom pověra. Uvidíme, necháme se překvapit. Martin 7.A
- já na pátek 13. moc nevěřím. Všichni z toho dělají strašnou vědu, tak je pátek třináctého, no. Ale na druhou stranu se mi stávají takové divné věci, třeba že jsem dostal za tři. No ale to je normální, vždyť je pátek 13. Honza 7.A
- já to moc neřeším. Pátek 13. – možná mi umřel jednou v ten den kocour, ale od té doby nic. Podle mě je to blbost. Ty řeči s tou černou kočkou taky. Kdyby to platilo, tak to fakt nevím. Mám černou kočku doma a furt se mi plete pod nohama. Podle mě ty pověry nic moc neznamenají. Lada 7.A - pátek třináctého – dělám, že o něm nevím. Takhle když na něj nemyslím, tak mi nenosí smůlu. Ale je strašné, když je o tom nějaký pořad, ty bouračky, nehody, vraždy, sebevraždy, to je strašné. Ale mimo tento smolný den nesnáším procházení pod žebříkem. Jednou mi to přineslo takovou smůlu, že na to nikdy nezapomenu. Markéta 7.A - dnes je pátek třináctého, letos je to 3x. Černá kočka je taky smůla, prý se musí 3x plivnout, když se uvidí černá kočka. Jednou jsme jeli do ZOO a tam byla černá kočka. My jsme neplivli a za chvíli nám vykradli auto, tak nevím, jestli je to pravda s tou kočkou. Andrea 7.A
Soutěž pro I. stupeň Na přelomu měsíce ledna a února jsme uzavřeli první kolo soutěže s názvem UŽ VÍM PROČ. Jedná se o soutěž vědomostní, kterou mají možnost hrát všechny děti prvního stupně. Každý ročník má na každý měsíc pět otázek „chytrých“ a jednu tipovací. K otázkám má každá třída k dispozici minimálně 15 ks encyklopedií, které byly pořízeny z dotace Ministerstva školství. Děti se mají možnost dozvědět mnoho zajímavého, naučí se vyhledávat určité informace a orientovat se v naučné literatuře. Odpovědi na první kolo otázek měly děti vhodit do schránky s logem soutěže do konce ledna. Vzhledem k tomu, že byly pololetní prázdniny a někteří hráči poněkud zaspali, prodloužili jsme termín ještě o dva dny. A zajímají vás výsledky? Tak ty vám samozřejmě neřekneme, protože soutěž ještě pokračuje. Co vám ale sdělit můžeme, jsou odpovědi na tipovací otázky. Zde jsou: 1. ročník: Kolik kuchařů a kuchařek pracuje celkem v naší školní jídelně? ODPOVĚĎ: 9 2. ročník: Kolik je učitelů na naší škole? ODPOVĚĎ: 5 3., 4. a 5. ročník: Bylo zakoupeno 17 druhů encyklopedií po 22 kusech. Kolik bude vážit hromada, ve které bude od každého druhu jedna encyklopedie? ODPOVĚĎ: 11 kg 260 g
Takže si sami můžete porovnat, jak daleko jste byli od pravdy. Teď je chvíle na trochu rad od realizačního týmu. Bude vlastně jen jedna jediná: DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ! Nechápete, co tím chceme říci? V řadě třídních kolektivů se zřejmě odpovědi šířily jako ozvěna. Řada stejných odpovědí = řada stejných chyb. Jen málo žáků dosáhlo plný počet bodů, protože si informace, které zaslechli od kamarádů, neověřili a sami v encyklopediích nevyhledali a nepřečetli. Na vyplnění soutěžního lístku máte celý měsíc. Není třeba spěchat. Nehodnotíme čas, ale správnost odpovědí. V dalším kole Vám přejeme mnoho úspěchů. Realizační tým: Mgr. Pavla Novotná a Mgr. Dana Friedlová
Už jste někdy znakově řečnili? Den otevřených dveří znakové řeči v naší škole začínal 5. února v 15 hodin. Ve tři hodiny jsme se všichni sešli v učebně fyziky. Paní učitelka Papicová návštěvníkům, žákům naší školy a některým vyučujícím pustila prezentaci znakové řeči. Se Šárkou Blažkovou jsme hostům předvedly znakový rozhovor i s popisem několika znaků. Pak jsme společně s paní učitelkou předvedly, co nás za krátkou dobu dokázala naučit. Někteří účastníci si pár znaků vyzkoušeli, zejména paní zástupkyně Korčeková nevynechala jediný znak, ať byl jakkoliv těžký. Na mé pětiměsíční sestřenici jsme vyzkoušeli psychotesty pro nemluvňata, které se také používají zejména při studiích znakové řeči u dětí a sluchově postižených. Na školní chodbě si mnozí zkusili, jaké to je být slepým. Všichni účastníci této zkoušky byli velmi stateční, vydali se do tmy, která se schovávala pod rouškou šátku a zároveň zdolávali předem přichystané překážky, které zrakově postižení zdolávají každý den. Bylo to opravdu velice příjemně prožité odpoledne! Denisa Zaděláková 8.C
Únor bývá ve znamení básniček... Proč jsem se neučil básničku: Nechtělo se mi. Netiskla mi tiskárna, prostě stávkovala a nestihnul jsem ji opsat, sory. Byl jsem na lyžích. A navíc jsem se učil dějepis. Bo nebyl čas, ani peníze a peníze jsou život a život je čas. Já ji uměl, jakš takš, ale nechtělo se mi recitovat. Protože jsem měl problémy, věnoval jsem se kamarádům, nevěděl jsem, že se to mám učit a i kdybych věděl, tak se to stejně nenaučím. Prostě mi přijde zbytečné učit se básničku.
Protože jsem na to zapomněl a moc se mi nechtělo. Pač se mi nechtělo. Protože jsem tu na to nebyla jak se to zadávalo a dozvěděla jsem se to pozdě. A pak jsem na to zapomněla. Protože jsem se to dozvěděla pozdě. A taky se nebudu učit 2 dny jednu básničku, která mi k ničemu není, ale radši se budu učit něco, co je pro mě důležitější. Proč jsem se učil básničku: Nechtěl jsem mít 5, ať mám lepší průměr. Protože jsem ji uměl už na pondělí a kdybych se ji nenaučil, byl by doma bordel. Já nevím, byla taká lehká, pro mě známá, učení netrvalo dlouho, každá známka se hodí a takhle byla skoro zadarmo. Naučila jsem se ji, protože mě to baví a protože alespoň z recitace většinou dostanu dobrou známku. No, já bych se i na tu básničku vykašlala, ale tak nelíbí se mi 5 a ještě k tomu z takové věci mi to přijde zbytečné. Takže radši jsem se ji naučila. Nevykašlal jsem se na básničku, protože by byla škoda si nechat napsat špatnou známku. Navíc jsem včera stejně neměl co dělat, a tak jsem si našel nějakou básničku, která se mi dobře učila a za chvíli jsem ji uměl.
Na básničku jsem se nevykašlala, protože by to byla úplně zbytečná 5. Učila jsem se ji tak 10 minut. A kdybych dostala za 5 z básničky, tak mamka by mě zabila. Nechci zbytečně pětku, a tak jsem se ji naučila. Nechtěla jsem dostat 5… Kdybych ji dostala, tak by mě mamka přerazila na půl. To je asi jediný důvod. Protože jsem nechtěla hned na začátku propadat z češtiny a taky aspoň nějaká dobrá známka, třeba mi pomůže k lepší známce na konci roku. Na básničku jsem se nevykašlala, protože jsem nechtěla za bas!! A abych nepropadala z ČJ. Naučila jsem se ji, protože jsem nechtěla zbytečně dostat za 5 a navíc každá dobrá známka se počítá. A tak z toho dostat pětku je zbytečné. A doma by mě asi moc nepochválili...
9.D Učila jsem se proto, že to bylo za úkol a abych dostala dobrou známku. Bylo dobré, že jsme si mohli básničku vybrat sami. Takže bylo lehčí se ji naučit, když máte dobré rýmy. Učil jsem se básničku proto, abych nedostal špatnou známku a taky proto, abych dostal jedničku takřka zadarmo. Proč se učit básničku? Můžem si zvětšit slovní zásobu, naučíme se i dobře artikulovat. Básničku jsem se neučil proto, že je to na nic… uznávám, dostanu známku, ale do života to nemá význam, taky mi vadí, že jsou strašně dlouhé. Naučím se ji a za pár dní ji neznám, tak se ji rovnou neučím. 7.A
Neztratit víru v člověka (byli jsme na výstavě) Jsem rád, že jsem nežil v době 2. světové války. Hitler byl opravdu krutý, když zavíral děti do koncentračních táborů. Pochody smrti byly něco strašného, dnešní děti si ani pořádně neuvědomují, že dneska se mají až moc dobře oproti tehdejší době. Dnes se mají lidi mnohem lépe než kdysi. Omezení Židů mi přišlo přehnané, například nesměli chodit ven po osmé hodině, nesměli chodit do parků, kin, kulturních středisek, do obchodu směli jen ve vymezené době a museli nosit označení v podobě židovské hvězdy s nápisem Jude. Normální člověk by si asi řekl, že je to padlé na hlavu. Ubytování v koncentračních táborech bylo otřesné, například Terezín byl dělán pro 7 000 lidí a bylo jich tam 50 000. Na pokojích, jestli se tomu tak dá říkat, měli blechy, štěnice a jinou havěť. Taky mne hodně dostalo to stravování, nějakou kávu s meltou a krajíc chleba, na oběd nějakou odpornou omáčku a polévku, na večer buchtu z mouky a ještě něčeho. Doba druhé světové války Radmil Geryk 8.C a tato doba je nesrovnatelná. Výstava byla o několika dětech, které těžce procházely válkou. Muselo to být pro ně nepříjemné odjet někam, kde nikdy nebyli a rodiny musely zůstat doma. Nemohli ani vědět, co je u nich doma, jestli už tam dávno nejsou Němci nebo jestli vůbec nějaký domov ještě mají. Děti mohly psát sice dopisy, ale to jen jednou za půl roku, kdy nemohly napsat víc než 25 slov. V podstatě je brali jako nějaké odstrčené děti, o které se musí Angličani starat. Sám musím říct, že jak jsem na té výstavě byl, že mi při odchodu nebylo zrovna nejlíp, nechtěl bych žít s vědomím, že rodina je někde v Terezíně, a proto jsem rád, že žiju v této době a že žádná válka není. Belko David 8.C Včera jsme navštívili výstavu o 2. světové válce. Byly tam popsány osudy šesti židovských dětí. Každý jsme si vybrali jedno. Já jsem četla o dívce, která utekla z pochodu smrti. Druhou světovou válku přežila, ale všechny děti to štěstí neměly a většina jich umřela. Ze skoro 18 000 židů jich přežilo pouze 3 000. Když jsem si přečetla všechny tabule, byla jsem zaražená a zděšená. V této době bych žít určitě nechtěla. K lidem se chovali jako k věcem. K jídlu mívali takové věci, které by dnes lidé do pusy nestrčili. A plynové komory, tak to je asi nejhorší věc, o které jsem včera četla. Tereza Šlechtová 8.C Jsem rád, že žiju v této době. Nemusím se před nikým schovávat, jíst jakousi kaši s bramborem a pít zakalenou kávu. Působilo to na mě hrozně, protože to, co si oni prožili, by určitě nechtěl nikdo z nás. A ještě když většina přišla ve válce o rodiče, tak se potom neměli ani kam vrátit. Jenom někteří měli někoho jiného z rodiny anebo nějaké známé, ale všichni takové štěstí neměli. Miroslav Kupčík 8.C
V kulturáku to bylo zvláštní. Bylo to smutné. Lidé za to nemohli a od některých Židů půlka rodiny zemřela, a to je hodně smutné. Jsem ráda, že jsme tam byli, někteří možná i pochopili, že to nebyla žádná sranda. Pavla Cibulcová 9.C Bylo to strašné ve smyslu, že vůbec taková výstava musela vzniknout. Tomáš Pracuch 9.C
8.A učila v 1.A Poslední týden v lednu učili někteří žáci 8.A v 1.A. V jednotě je síla, a tak si osmáci vytvořili skupinky po 3 – 4 „učitelích“, vybrali si předmět, který by si troufli učit (ČJ, PRV, 3 x M). Protože jsme v první třídě měli celý týden opakovací, mohli si noví učitelé nachystat mnoho her, aktivit, soutěží, zajímavých pracovních listů. Všichni měli hodiny výborně připravené. Každá skupinka dostala na památku DVD s asi 20 minutovým záznamem svého učení a také CD s fotkami. Více informací najdete na webových stránkách 1.A. A jak své učení viděli žáci - učitelé 8.A???
Kristýna Kuřecová: Přicházíme do třídy 1.A. Děti, které do ní chodí, se na nás dívaly. A na pusinkách se jim rozzářil úsměv. Ztišily se a začaly nás bedlivě poslouchat, jaké dostanou úkoly. S prvním úkolem si trochu lámaly hlavu, ale když jsme jim poradili, hned je to začalo bavit a pokračovaly samy. Adam Rašner se věnoval spíše jen klukům. Já – Kristýna Kuřecová, Lucka Knězková a Lucka Navrátilová jsme se věnovaly spíše holkám. Byla to velice příjemná hodina strávená s prvňáčky naší školy. Za odměnu dostali bonbóny a omalovánky. A my jsme byli rádi, že jsme neměli vlastní matematiku.
Katka Šmeralová: Na učení prvňáčků jsem se moc těšila i proto, že český jazyk patří k mým oblíbeným předmětům. Pro děti jsme měli připraveno plno her i básničku. Děti se učily velmi rychle a hezky spolupracovaly. Myslím, že jsou velice šikovné…, co my víme, třeba jsou mezi nimi i budoucí učitelé. Každopádně se mi tato zkušenost moc líbila a doufám, že se nám naskytne další. Denisa Wilczková: Jednoho dne jsme přišli do školy a ve třídě na tabuli bylo napsáno, že kdo chce učit v první třídě, má si vytvořit skupinky po 3 – 4. Ze začátku jsme tomu nevěřili, ale pak za námi přišla paní učitelka Friedlová a zeptala se nás, jestli máme vytvořené nějaké skupinky. My jsme se dohodli, že budeme mít skupinku po čtyřech. Budeme tam dvě holky (paní učitelky) a dva kluci (páni
učitelé). Spolu jsme si vybrali předmět ČJ. Paní učitelka nám okopírovala stránky, co zrovna budou probírat a my jsme si pak společně hodinu připravili. Trochu jsme se obávali, jak budeme na prvňáčky působit, jestli nám budou rozumět atd. Ale nakonec jsme si to užili! Doufáme, že se jim to také líbilo. Práce s prvňáčky byla úžasná a rádi bychom si ji znovu zopakovali.
Lenka Friedlová: Zeptala jsem se kamarádek, zda by chtěly učit v první třídě a ony nadšeně souhlasily. Šly jsme tedy do 1.A a domluvily se s p. učitelkou na podmínkách a podrobnostech (jak velké skupinky si máme utvořit, kdy budeme učit, který předmět). Pro ostatní spolužáky jsme vše napsaly na tabuli a kdo chce, ať se jde domluvit s p. uč. Friedlovou. Ta se přišla do naší třídy přesvědčit, kolik by bylo zájemců. Když si skupinky vybraly předmět, šly se s ní domluvit na učivu. Na domluvený den jsme měly vše připravené a místo jedné naší hodiny jsme šly k prvňáčkům učit matematiku. Naše soutěže se jim určitě líbily, protože každá soutěž byla odměněná sladkostí ☺. Byla to zábava a rády bychom si to zopakovaly. Katka Kulišťáková, Lucka Navrátilová: Na učení jsme se těšily už dlouho. Měly jsme připravené různé matematické hry, soutěže a křížovky. Děti to bavilo, možná i proto, že jsme jim dávaly jako odměny sladkosti. V první třídě jsme učili poprvé, hodně nás to bavilo a byla to určitě i dobrá zkušenost. Klidně bychom do toho šly znovu. Děti byly šikovné a hodně se snažily. Děkujeme paní učitelce Friedlové za příležitost učení v první třídě.
Katka Drnovská, Lucka Burdíková a Pája Štajnerová: Podle nás to byla super příležitost vyzkoušet si něco nového. Nejdřív přišla nervozita, ale poté už to bylo S.U.P.E.R! Učily jsme matematiku, děti dostaly pracovní listy, omalovánku, spojovačky, malý testík a za odměnu nálepky. Zájemců bylo vždy víc než dost. Až na některé zlobily to bylo v pohodě. Pár jich nechtělo počítat, ale ostatní byli šikovní a dotáhli to za ně. Sice nevíme, jaké by to bylo učit každý den, ale takhle se nám to líbilo. Daly bychom takovou příležitost každému osmákovi, který by měl zájem. Myslíme, že se to líbilo jak nám, tak i malým školáčkům.
Rozhovor s Tomášem Víte, kdo z našich žáků běhá nejrychleji na lyžích? Tomáš Jančák ze 7.A, protože na Mistrovství České republiky, které se konalo na Pustevnách, získal výborné druhé místo. (Předchozí rozhovor s Tomášem si můžete přečíst na str. 171 a 172 osmého čísla pátého ročníku Druhého patra třeba na internetu.) ? kolik bylo závodníků ve tvé kategorii na Mistrovství ČR na Pustevnách? ! nevím přesně, asi třicet. ? pomohla ti k úspěchu znalost trati, nebo neměla na výsledek vliv a zajel bys stejně třeba v Krkonoších? ! znalost trati byla určitou výhodou, ale o 14 dní později bylo další Mistrovství České republiky v Trutnově, tentokrát klasickou technikou, a tam jsem obsadil znovu druhé místo. ? měl jsi na trati informace o tom, jak se ti daří, jaký máš náskok, ztrátu? ! vzhledem k žebříčkům z minulého roku jsem startoval na začátku startovního pole, takže jsem o soupeřích neměl žádné informace. ? jak jsi oslavil úspěch a co jsi dostal za druhé místo (pohár, diplom, věcné ceny,...)? ! oslavil jsem ho dobrou večeří a dostal medaili, diplom a další věcné ceny.
? koho ze známých běžců na lyžích znáš? ! osobně nikoho, ale jména jako Bauer samozřejmě znám. ? dokázal bys spočítat, kolik kilometrů najedeš během sezóny a kolik závodů odběháš? ! to spočítat nedokážu, ale za rok mám asi 550 tréninkových hodin a asi 12 závodů. ? od přeborníka kraje ses dostal na 2. místo v republice. Budeš příští rok budeš závodit ve stejné kategorii? ! příští rok to bude mnohem těžší, protože budu mladší dorostenec. ? máš čas myslet během závodu na něco jiného než vlastní výkon (třeba na školu:-)? ! během závodů nemyslím vůbec na nic. ? bolí tento sport? ! jo. Ptali se redaktoři Druhého patra.
FRENŠTÁT Ve Frenštátě by se našlo určitě mnoho pěkných míst. Při večerní procházce po městě by jich bylo hodně k vidění. I přesto, že nemám Frenštát až tak dobře prozkoumaný, tak k jednomu pro mě z nejhezčích míst patří náměstí. Ten největší zážitek je jít se podívat na večerní náměstí, celé krásně osvětlené, ten klid, ta pohoda. Jen sem tam se ozvou tiché krůčky procházejících lidí a každou čtvrthodinu zvonění hodin, to jsou jedny z mála zvuků, které se za večer ozvou. Sednout si na lavičku, to je to nejlepší, co člověk může udělat a jen pozorovat všechno kolem sebe a zaposlouchat se do příjemného ticha. Myslím si, že tohle by byl zážitek pro každého. Pár pohledů na věž a pár pohledů z věže by bylo taky skvělé, podívat se na to všechno z výšky. Věž, která vyčnívá a jako by se chlubila, že je vyšší než jiná krásná stavení na náměstí. Postavit se přesně do jeho středu a pozorovat všechny kouty a uličky, které dovedou, ale i odvedou člověka na jiná krásná místa. Jako by uličky vábily člověka a každá jen tichounce našeptávala, že zrovna ona je tou správnou, kterou má jít. Jako by byl na křižovatce a měl šest možností, kterou cestou se jen vydat. Každá má své kouzlo. Některé jsou krásně osvětlené a dovedou člověka snadno, kam chce. Jiné jsou zase tmavší a vyvolávají nějaký pocit strachu, ale i dobrodružství. Ať už si člověk vybere kteroukoliv cestičku, žádná ho zajisté nezklame, vždycky si určitě rád vzpomene na náměstí, které je ještě krásnější v době Vánoc. Krásné vánoční osvětlení vykouzlí každému úsměv na tváři už při cestě na náměstí, okamžitě chytne pozornost člověka a nutí ho jít dál a pozorovat, jak se hezky umí rozzářit a vede ho dál, aby viděl to hlavní, krásný velký rozsvícený stromeček, který v této době zdobí náměstí. Jistě má plno obdivovatelů, ti se na něj chodí dívat a pozorovat, jak hezky je osvětlen a těší hlavně ty menší, ale určitě nezklame ani ty velké. I tohle je jeden z dalších důvodů, proč zrovna náměstí je pro mě jedním z nejpěknějších míst ve Frenštátě. Umí být hezky ozdobeno, ale i bez vánočního osvětlení a vánočního stromečku a dalších výzdob je krásným místem i pro ty, kteří si jen potřebují odpočinout a přijít na nové myšlenky. A večer je tou správnou dobou, kdy se už ruch střídá s klidem a tohle je to, čím se může chlubit i tak obyčejné město, jako je sám Frenštát a jeho kouzelné náměstí. Vlaďka Kantorová 9.D
Rychlé šípy očima 6.C Rychlé šípy byly dobré, určitě o moc lepší jak husité nebo anglické divadlo. Ale vzadu za mnou seděl jeden kluk, a tak strašně funěl, že jsem někdy něco neslyšela. Klára Rychlé šípy se mi líbily strááááášně moc! Líbily se mi až tak, že příští sobotu na ně jdeme ještě jednou s rodinou. A musím říci, že bych těm klukům dala těch 50 Kč, které jsme vynaložili na anglické divadlo. Lucka
Divadlo se mi líbilo, byla to sranda, nejvíc se mi líbilo, jak byli v lese a jak hráli válku s papírovými kuličkami. Vojta Rychlé šípy se mi líbily, a proto na ně půjdu ještě jednou. Petra Rychlé šípy byly super. Líbilo se mi hodně věcí, jako třeba jak něco zpomalovali, anebo třeba papírová koulovačka atd. Byly prostě super. Emil Bylo to nejúžasnější divadlo, jaké jsem kdy zažil. Bylo to srandovní a prostě co budu povídat, úúúžasnééé. David
Rychlé šípy 7.C - Tohle divadlo se mi moc líbilo. Hlavně když se představovali. Byli sladcí, někdy až moc! Měli to srandovní a napínavé. Fajný byl sen o Vinetuovi, papírová válka, i když k nám žádná kulička nedoletěla! A super hláška byla: „ŠÍPÁCI HLUPÁCI“. - Líbilo se mi na nich úplně všechno. Jak tam Mirek Dušín ze začátku skákal, jak kdyby mu tahali za nohy. Jak Rychlonožka se ze snu na ostatní válel. Jak tam měl kybel od barvy s nápisem Hovězí. Nejvíc se mi ale líbilo, že se tam mohlo všechno komentovat, aniž by mi někdo něco řekl. Prostě to bylo dobré. - Na Rychlé šípy jsem šel i mimo školy. Velmi se mi to líbilo. Líbilo se mi také, že spolupracovali s diváky. Rychlé šípy byl i komiks a udělali z toho vydařené divadlo. Také hráli výborní herci. Nejlépe hrál Mirek Dušín. - Mně se to moc, moc, moc líbilo. Třeba tam bylo, jak se jim začala stávat ta nehoda, jak Mirek spadl ze schodů a ostatní zařvali uááááááááááá a Mirek aúúúúúúúúúúúú a oni zas uááááááááááááááá. Nebo jak jsme házeli s těmi koulemi to byla sranda. Nebo jak byli na půdě, no prostě prča. - Bylo to úplně boží, nejlepší byl Hojer. Byl takový krutý. Já jsem myslela, že to bude kravina, ale nakonec byla sranda. - Sranda byla, jak se tomu jednomu zdál ten sen a měli tam dobré řeči. Škoda, že jsme byli tak moc daleko, ale jinak bylo dobré, jak se představovali … bylo to super. Půjdu na to potřetí.
Co by mě přinutilo přemoci lenost? Kdyby hořelo nebo kdybych dostal plat. Při kritickém stavu bych se možná podíval na svůj sešit z D. Ale velice rád sedím u počítače a to není lenost. René Strnadel 9.D Lenost se u mne projevuje, když mě něco nebaví. Například škola. Řeknu si, že potřebuju dobré známky, tak zvednu svou prdel a jdu se trochu poučit. Každou neděli ve 3 hodiny ráno se mi nechce vstávat z teplé postele a zase si řeknu, že za to mám prachy. Tak se zvednu. Jiří Žáček 9.D
Chtělo by to více zábavy, nějakou motivaci. Nejlépe něco, co mě hodně baví nebo bych chtěl. Ale i přesto je to těžké, najednou skončit s leností po 15 letech. Staňa Kocián 9.D
Lenost se nedá přemoct. Lenost má každý od narození. Já jsem to jednou zkusil a už mi to zůstalo. Když už bych měl lenost přemoct, tak by mě k tomu musel někdo pořádně motivovat. Třeba rodiče, kdyby mi za samé jedničky na vysvědčení koupili třeba svůj vlastní počítač, nebo kdyby přispěli na motorku. Dominik Šivic 9.D
Donutím se najít vhodnou oběť, která to udělá všecko za mě. Já budu jen muset někoho takového sice najít, ale určitě se mi to vyplatí, protože pak už nehnu ani prstem. Teda ještě nevím, kde někoho takového hledat, ale až mě někdo vhodný napadne, učiním tak a pak budu jen úkolovat. Překonání lenosti to je, protože je třeba hledání, ale asi bez výsledku. Zatím nemám nikoho tak ochotného, aby se pro mě obětoval a dělal vše za mne. Vlaďka Kantorová 9.D
Já lenost nepřemůžu nikdy. Většinou se nenudím a něco dělám. Tím pádem se nelením. A když mám lenost a chci ji překonat, tak si musím říct, že je to pro mé dobro a neshniju ve špeku. Jiří Drong 9.D
Chodí s námi do školy... Žáci 6. A a 6.C se týden věnovali svým aktovkám a plnili úkoly projektu Moje aktovka. V matematice dostali úkol každý den zvážit svou aktovku a výsledky zapsat do tabulky, ve výtvarné výchově své aktovky nakreslili a v češtině napsali příběh aktovky. Chtěli byste vědět, kolik vážila nejlehčí a nejtěžší? Průměrná váha jedné aktovky za týden byla od 3,46 kg po 7,84 kg (záleželo na tom, co vše žák tahal do školy). Nejtěžší aktovka byla zvážena ve středu – 8,52 kilogramu. Průměrná hmotnost jedné aktovky v 6.C dosáhla 5,24 kilogramu.
Co nám řekly aktovky? Ahoj, jsem modrá aktovka a jmenuji se prý ADIDAS. Stála jsem 600 korun, ale zrovna jsem byla ve slevě za polovinu. Mám to lepší, protože moje panička nenosí ve mně učebnice, hlavně atlas do zeměpisu. Její učebnice musí skladovat chudinka skříň, která je ve třídě. Za týden jsem průměrně vynosila 3,6 kg. Moje panička do mě dává plno věcí, které nejsou ve výuce potřebné. Je to například jako …jako… no, radši vám to ani nebudu říkat!!! Jinak na světě je mi zatím hej. Ale moje životní obavy zůstanou asi až do skartování!!! Strašně se bojím, že mě někdo nakopne, nebo že mně má paní polije, nebo že spadnu. No nic, už mě z toho mluvení bolí škrk. Tak vám přeji, ať vám neupadne hlava z toho učení a pusa z mluvení. Tak pa! Lucka Romanovská 6.C
Čagobelo lidičky!!! Moc vás zdravím. Jmenuji se OUTHORNKA a teď už Kociánová. Vlastní mě jedna holka z 6.C, nějaká Andrea, a myslím, že se ke mně chová docela slušně až na to, že si mě asi jen jednou za půl roku uklidí a to není tak jisté... Jsem asi tak 1 rok stará a docela zachovalá. Až na ten BINEC!!! Mojí majitelce to ale moc nevadí. Většinou nejsem moc těžká, protože And'a zapomíná sešity!!! Ale z věčného nošení bych si chtěla někdy odpočinout. Abych se aspoň trochu popsala, tak jsem červenošedočerná a na bocích v kapsách mám nějaké papírky a sáčky!!! No nejsem zrovna čistotná aktovka, ale žiju a to je hlavní!!! Andrea Kociánová 6.C
Ahoj, jsem aktovka a vlastní mě Vojta Maniš. Chodíme do 6.C na Tyršovku. Je to škola ve Frenštátě p. R. Bydlíme v panelovém domě nahoře pod půdou. Věčně jsem doma, do školy jdeme jenom v pondělí, úterý, ve středu, ve čtvrtek a v pátek. Ve škole jsem každý den asi 7 hodin. V úterý a ve čtvrtek jsem nejtěžší, protože musím nosit atlas. Ten je moc těžký. Když přijdeme domů, tak ze mě vyháže věci a položí mě vedle gauče a jde pryč. Potom až přijde večer domů, tak do mě zase nějaké věci dá. Je ve mně velký binec, chce se mi z toho zvracet. A před dvěma roky mi nějaký žák urval gumu na pití. Jsem asi tři roky stará. Čau, aktovka. Vojta Maniš 6.C Ahoj, jsem zelená aktovka Axon. Koupila si mě jedna holka za výherní šek. Stála jsem 900 Kč a jsem z kvalitního materiálu Jsou ve mně učebnice šestého ročníku a jsou těžké jak kráva!!! V prostřední kapse je peněženka a průkazka nebo do mě někdy hází mp3. Ale jsem s ní kámoška. Doma jsem vždy u stolu. Když vidím toho učení, jsem ráda, že jsem jen aktovka. Ta holčina je děsná, zapíchává do mě placky! Přesto pěkně na mě kreslí centrákama Zdá se mi, že jsem těžká. Nemám moc lehký Drahuška Máchová 6.C život. Jsem aktovka před důchodem. Mám asi 89 let, protože 1 rok lidský je 50 let našich. Jsem už hodně špinavá, mám díru na zadku a roztrhlou šňůrku na předku, takže mi leze břicho. Jsem totiž už skoro v důchodu, no to víte, zdraví mi už tolik neslouží. Roman Truchlý 6.C AHOJKY!!! Jsem aktovka od Kláry Hanzelková z 6.C. Já se mám v pohodě, věci jsou třeba v úterý nejtěžší, ale jinak se to dá. Jenom když se někam pospíchá, tak se se mnou jen tak práskne o zem a to celkem BOLÍ!!! A hodněkrát se mi stalo, že Klárka špatně zavřela pití a celé se jí rozlilo a já byla celá ZMÁČENÁ. Ale nato, že jsem už celkem stará, tak jsem pořád v dobrém stavu a pěkná. Takže až Klára Hanzelková 6.C na nějaké výjimky se mi dobře žije!!!
Podle čeho vybíráte aktovku? + aktovku si vybírám podle toho, kolik mi je let. Je jasné, že když je mi 15, tak si nevyberu aktovku do 1. třídy, ale nějakou středoškoláckou + většinou podle ceny nebo podle toho, jak se mi líbí, ale většinou ji dostanu na narozky nebo na Vánoce + podle toho, jak je velká, kolik má kapes, barva, design + aby se jen tak nerozsypala, aby měla větší nosnost a trochu kvality + já si ještě ani jednou aktovku nevybírala, vždycky mi ji vybírá mamka a pokaždé je mi z té aksny na blití. Aspoň jednou v životě bych si aktovku chtěla vybrat sama. + důležitá je kvalita, ať se mi taška nerozpadne po týdnu, také vzhled je pro mě dost důležitý. Člověk se musí dívat i na velikost, někdy se zvenku batoh zdá veliký, ale dovnitř se skoro nic nevejde. + podle kvality a vzhledu. V žádném případě bych si nekoupila růžovou, ani za cenu toho, že by byla prošívaná zlatem... Co nosí moje aktovka (i když nemusí)? + nosí všechny sešity na každý den a dvě pouzdra + fixy, papírové kapesníky + lesk na rty, gelový lesk, rtěnku, hřeben, stíny, papírové kapesníky, řasenku, tužku, sprej, indulonu, sekundové lepidlo na umělé nehty, manikúrní nůžky, pilník a nějaký lak + plyšáčka na žabku + různé učebnice, svačinu, CD a jiné věci, které bych raději nezveřejňoval + moje aktovka nosí sluchátka do mobilu + i když nemáme matematiku, dá se v aktovce najít pravítko nebo kružítko + zrcátko, lesk a další potřebné věci... + zrcátko, řasenku, tužku, lesk a další takové věci + peníze, peněženku, někdy taky žvýkačky, klíče do domu, někdy taky mobil, svačinu + kousek ulomeného pravítka, nějaký papír na dně aktovky, prach, obaly od bonbónů (když je zrovna nemám kam vyhodit, tak je tam dám a za pár vteřin na ně zapomenu a už tam zůstanou skoro nafurt) 8.C
Co zbytečného nosíme v aktovce? voňavky, zrcátko a malou izolepu; papírky a sešity na čmárání; sáčky od svačiny; papíry, časopisy, učebnice, sešity, obaly a rozbité propisky; nabíječku, nepotřebné sešity a hry na PC; bordel; zlomené tužky; lesk na rty, papírky a sáčky; pokreslené papíry; památník a různé papírky; papírky, zbytky svačin, pilník na
nehty; přívěsky na klíče, skrčené papírky a sluchátka; nic; papírky; různé papírky; zrcátko, gumičky, sponku a balzám na rty; voskovky, odpadky, lepidlo a nůžky 6.C
Záchod ve třídě Tento článek je věnován nejen mému spolužákovi, který chce jít na WC skoro každou hodinu, ale i lidem, kteří trpí stejně jako on. Určitě se vám někdy stalo, že se vám chtělo v hodině na WC. Avšak někteří učitelé vás na záchod nepustí, ani kdybyste měli vykonat potřebu ve třídě. A proč by se nemohl udělat záchod ve třídě? Přímo uprostřed třídy? Učitel by přesně věděl, kdo tam jde. Měl by jistotu, že neděláte žádný nepořádek, ani že byste si místo na záchod skočili do bufetu. Dobrý nápad, říkáte si? Ale má to jeden háček (když přeskočíme zápach apod.), a to ten, že by to byl záchod za trest. Nechápete? Upřesním. Záchod by nebyl v žádné kabince ani za žádným závěsem. Bylo by prostě vidět, co děláte, jak u toho vypadáte. (Další věci si moudřejší z vás jistě domyslí). Myslím, že kdyby se toto zavedlo: buď před třídou nebo až o přestávce, tak by už nebyl snad ani jediný človíček, který by se odvážil vyučujícího zeptat, jestli může na záchod. A co vy? „Šli“ byste před třídou? Linda Bordovská 9.C
Šance (nejen) pro spisovatele! Časopis Druhé patro vyhlašuje literární soutěž na téma
Předmět, který upoutal mou pozornost Je určena žákům druhého stupně, kteří navštívili Městské muzeum ve Frenštátě. Zapátrejte v paměti a vyberte si z ní jeden předmět, který vás v muzeu zaujal a zkuste o něm napsat. Můžete popsat, jak je veliký, jak vypadá i proč jste si vybrali právě jej, případně pokud znáte i něco z jeho osudů. Délka vašeho příspěvku: 6. třída 30 slov, 7. třída 35 slov, 8. třída 40 slov a 9. třída 45 slov. Termín odeslání příspěvku (
[email protected]) nebo odevzdání (učitelům dějepisu) je 16. březen (pondělí po jarních prázdninách) do 13.20 hod.
Nejlepší autoři budou po zásluze odměněni.
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Jak by dnes asi začínala Pohorská jednota Radhošť? (vznikla ve Frenštátě jako první turistický spolek v českých zemích) Začneme tím, že postavíme rozhlednu a tím nalákáme turisty na pěkný výhled. Ze zbylých peněz vybudujeme chodníky a vytiskneme mapy. Poté, aby chodníky na něco byly, tu bude půjčovna kol. A taky průvodce. Aby se bylo na co dívat, tak postavíme skanzen s ubytováním a tenisovými kurty. Na horách bychom uspořádali trh a z vydělaných peněz nakoupili lanovku. Po pár letech vydělávání bychom postavili 5hvězdičkový hotel a v něm saunu a restauraci. Bylo by hodně peněz a my bychom nakoupili zvířata do zoo a celkem dost bychom vydělali na méně luxusní hotel a supermarket + kolotoče. Měly bychom doost peněz a postavili 3D kino a jízdárnu. Jako už skoro finální atrakci by byl paraglaiding. A poslední by byl AQUAPARK nejméně se 6 tobogány a jinými atrakcemi. Bylo by to skvělé!! Jana Kalmusová, Veronika Balcarová 7.C
Milé děti, pokud nosíte …
… a je moc těžká, tak někdo …
… v aktovce zbytečnosti …
… by vám s ní měl pomoct!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Milan Janda, Lada Chromelová, René Strnadel Komiks: Jan Tesař Fotografie: Petr Ondryáš, Helena Kresová http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm e-mail:
[email protected] Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 3. 3. 2009
