co jsou řasy???
Adl et al. 2012
Co jsou řasy??
Protozoa – byla sběrná skupina, dokud nebyl znám evoluční původ jedntl. liní (Euglenophyta, Chlorarachnioph. , Dinoph.)
Hacrobia
(Archibald2009)
Endosymbiotický vznik plastidů
co jsou řasy???
Adl et al. 2012
Kde v systému se tedy nacházíme?
Eukaryota - Excavata - Euglenozoa - Euglenophyta
skupina sladkovodních bičíkovců krásnoočko
nemají BS vodaviskózní kapalina
Lepocinclis Phacus sekundárně symbiotický plastid – předkem zelená řasa, paramylon mimo plastid živí se i autotrofně, fagotrofně i osmotrofně řada druhů nemá chloroplasty, velmi častá je mixotrofní výživa (vitamín B12) fagotrofní způsob výživy evolučně nejstarší, bez BS - pelikula
Euglenozoa
Figure 1. An illustration of euglenozoan relationships, emphasizing the diverse modes of nutrition present in the group. This general framework reflects the current state of knowledge about euglenozoan phylogeny. (Leander, 2004)
fototrofní
bakteriovorní
eukaryvorní
Různé tvary paramylonových zrn krásnooček
(Monfils et al. 2011)
stigma
fotoreceptor
evoluční předkové krásnooček - bičíkovci podobní kinetoplastidům (např. Trichomonas) - předek plastidu zelená řasa v současnosti cca okolo 600 druhů, řada z nich je ovšem málo a nedostatečně známých nejstarší fosílie ze středního eocénu (40 miliónů let) řada krásnooček - extrémně eutrofní druhy - snáší znečištění velký význam při čištění odpadních vod
hypertrofní vody
Čistírny odpadních vod usazovací nádrže
vegetační zákal tvořený Euglena
Euglena hojný rod více než 50 druhů mnoho biotopů od půdy, přes extrémně kyselé tůňky po eutrofní plankton
metaboly- euglenoidní pohyb
Euglena mutabilis – kyselé rašelinné biotopy
Somiedo Sev.Španělsko
Euglena sanguinea - karotenoidy
Phacus
pevná pelikula, řada druhů má spirální tvar
Lepocinclis
Strombomonas
Trachelomonas
polysacharidové loriky
Mn, Fe
Colacium cyclopicola - epizoický způsob života
Peranema eukaryvorní, nemá chloroplasy
*
(Archibald2009)
Hacrobia
Kde v systému se nacházíme?
Eukaryota - SAR, Rhizaria - Chlorarachniophyta (Chlorarachnea) malá, ale z teoretického a evolučního hlediska důležitá skupina mají nukleomorf - svědectví endosymbiózy
zatím cca 15 druhů, žijí většinou v bentosu (sub-)tropických moří
Chlorarachnion reptans
fázový kontrast
popsán Geitlerem 1930 jako xantofyt, znovu objeven Norrisem 1966 1984 popsána Chlorarachniophyta
Takahashi et. al. 2007 Fig. 1. Phylogeny of psbO genes from 21 operational taxonomic units of green plant plastids, four secondary phototrophs (Euglenophyta and Chlorarachniophyta), and five outgroup species (Glaucophyta and Rhodophyta).
Bigelowiella natans bičík
jádro
pyrenoid
nukleomorf
chloroplast
Ekologie
Fylogeneze chlorarachniofyt na základě genu pro SSUrRNA: Norrisiella
Amorphochlora
environmentální sekvenování
Norrisiella
z pobřeží Baja California, Mexico
Obrněnky
*
(Archibald2009)
Hacrobia
*
Kde v systému se nacházíme?
Eukaryota - SAR, Alveolata (součástí větší skupiny Chromista) - Dinophyta (Dinozoa) heterogenní a velice významná skupina vodních organismů většinou jednobuněční bičíkovci
Ornithocercus Ceratium
polovina druhů heterotrofních bez chloroplastů, běžná je fagotrofie chloroplasty pochází ze sekundární či terciární endosymbiózy některé produkují toxiny – red tides
© Mona Hoppenrath
© Mona Hoppenrath
théka složená z destiček
poloha apočty destiček důležitým znakem pro určování
Kleptoplastidy, „ukradené“ plastidy, pocházejí z haptofyta
Phaeocystis antarctica
obrněnka Karenia
Ross Sea, Antarctica
tvoří vodní květy v Rossově moři
Příjem plastidů rychlý (cca 2 dny), vydrží několik měsíců. Dormantní stádia (cysty) obsahují vysoký počet životaschopných plastidů z haptofyta. (Gast et al. 2007)
dinokaryon - jádro bez histonů s permanentě kondenzovanou DNA
nejstarší fosílie - histrichosféry - 600 mil. let - prekambrium (dodnes se vyskytují jako cysty obrněnek v Antarktidě) vegetativní buňky dnešního typu ve fosíliích - třetihory druhová diverzita - zatím více než 2000 druhů, nejvíc v mořském planktonu, cca desetina ve sladkých vodách životní cykly - často mnoho stádií, heterotrofních i autotrofních, častý i parazitismus
Cystodinedria inermis - polymorfní životní cyklus (nebo omyl?)
podle: Popovský & Pfiester (1979)
Pfiesteria piscicida
Chesapeake Bay, Maryland, léto 1997, toxické populace
infekční dávka 1-10 buněk
nebezpečný parazit ryb, ale i lidí
Dinophysis - red tides, toxiny v mořské vodě, Baltské moře
Ornithocercus
symbiotické, heterocytární sinice namísto chloroplastů tropický mořský plankton
Peridinium
sladkovodní obrněnky
Gymnodinium
Ceratium - naše nejhojnější obrněnky
C. hirundinella
C. cornutum
Noctiluca scintilans
bioluminiscence scintilony - specializované organely
Alexandrium - cysty pomáhají přežít nepříznivé období (zimu); šíření na nová území, neurotoxin (saxitoxin)
hromadění toxinů během potravního řetězce, otrava příznaky do 30 min.
Vancouver (Canada) květen 2012
Austrálie Sydney - Bondi Beach
řeka Nil Libanon - Beirut River
China’s Yangtze River
Karenia brevis – Florida, Mexický záliv, brevetoxiny – úmrtí ryb, ale i velkých savců (Florida 2002: 34 kapustňáků; 2004: 107 delfínů)
Brevoortia spp. Thalassia testudinum
Leanne et al. (2005), Nature
Gambierdiscus toxicus – tropická a subtropická moře, epifyticky na korálech a makrořasách, bioakumulace v potravním řetězci, ciguatoxin obsažen ve velkých dravých rybách
Ekosystém korálových útesů
Soft coral polyp (Lobophytum compactum) Green shows the polyp tissue, while the red represents the Symbiodinium
Symbiodinium - obrněnka
Žahavci uvolňují miliony buněk do prostředí (a) velké objemy vody protékají gastrovaskulárním systémem – přínáší malé částečky potravy spolu s dalšími B.Symbiodinium spp. (b)
mořská sasanka
Aiptasia pallida Symbiodinium červeně
Distribuce a odhady diverzity druhů rodu Symbiodinium asociovaných s žahavci
Jak vytvořit mikrobiální oko
Warnowiid dinoagellate
Nematodinium
základní části ocelloidu – souhra buněčných organel
Gavelis et. al. 2015
Erythropsidinium