CIZÍ DESKY V ZEMÍCH ČESKÝCH ANEB OCHUTNÁVKA NA SAMÉM KRAJI ÚTESU Radek Diestler
virtuální katalog k výstavě Muzea a archivu populární hudby Popmuseum, KC Kaštan 15. 12. 2008 – 21. 3. 2009)
© Radek Diestler, 2008 Katalog vznikl za podpory Hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky
1
DOBRÉ CHUTNÁNÍ BEZ ODMLOUVÁNÍ (licenční desky Supraphonu a Opusu do roku 1989)
„První deska, kterou jsem dostal asi ve třinácti letech od mámy, byla Ochutnávka od Deep Purple, kde zpíval Glenn Hughes. Mě to úplně sejmulo! Ta deska mi úplně změnila život.“ Roman Holý v čsp. Report, 6/05
Mladší ročníky si možná nejspíš nebudou jisté, o jakém díle Deep Purple to předák J.A.R. a Monkey Business a inženýr architekt českého funku mluví. Ti, kterým osud nadělil strávit teenagerský a dospělý věk v socialistickém Československu 70. a 80. let a propadnout při tom populární hudbě, však nejspíš tápat nebudou. Ochutnávka, „po americky“ Come Taste The Band (1976, v Československu 1977), je typickým představitelem specifického produktu socialistického hudebního trhu, totiž licenčního alba. Licenční album bylo buď řadovou LP příslušného interpreta nebo skupiny, které v licenci převzaly dvě ze čtyř československých gramofonových firem a vydaly je v Československu, případně v dalších zemích socialistického bloku, případně kompilace z nahrávek téhož, které pocházely z více alb nebo singlů. Vedle těchto nahrávek se samozřejmě objevovaly i kompilace nahrávek více interpretů, zaměřených na určitý žánr nebo styl. Firmy, které vydávaly licenční nahrávky, byly dvě. Jednalo se o československý Supraphon a bratislavský, v roce 1971 vzniknuvší Opus. Panton, „třetí vzadu“ (založený r. 1967), desky ze zahraničí nepřebíral a Diskant se za svou krátkou existenci na sklonku 60. let orientoval též výhradně na domácí produkci. S licenčními deskami je neodmyslitelně spojen ještě jeden dobový termín, a to Gramofonový klub (ustavený roku 1958), zájmová organizace při Supraphonu, jejíž členové požívali rozličných výhod. Pod hlavičkou Gramofonového klubu samozřejmě nevycházely jen licenční desky zahraničních interpretů a nikoli jen nahrávky z oblasti populární hudby. Přesto se do jeho zrušení 1985 stalo logo Gramofono1
vého klubu nezbytnou součástí obálek gramodesek přinášejících do Československa alespoň ochutnávku (sic!) jinak jen obtížně dostupné popové, rockové, jazzové, folkové etc. hudby z imperialistického Západu. Lubomír Dorůžka ve svých memoárech (Panorama paměti, Torst 1998) píše. „Myšlenka Gramofonového klubu, který by přinášel i pečlivě vybrané špičkové nahrávky jazzu, šansonu nebo třeba country, nám dnes, kdy je u nás dostupné téměř všechno ze světových katalogů, může připadat absurdní. Ještě absurdněji se může jevit tehdejší praxe, že takové desky nevycházely většinou ve své původní podobě, ale jako kompilace, sestavované u nás z většího počtu zahraničních pramenů. Ale vydavatelská kapacita byla sešněrována devizovými i ideovými omezeními: jestliže mohla, dejme tomu, jednou za tři čtyři roky vyjít deska s Armstrongem nebo Ellingtonem, mělo svůj smysl pokusit se soustředit na ní to nejlepší z dosažitelného.“ A last but not least Hifi klub, jehož logo najdeme na některých významných licenčních deskách především v 70. letech (Yes – Close To The Edge, Mahavishnu Orchestra a další). Protože – a řekněme si to hned: pro mnoho obyvatel socialistického Československa byla licenční deska Supraphonu nebo Opusu jedinou možností, jak se k nahrávkám „ze Západu“ dostat. Jistěže lze namítnout, že těch cest bylo víc. Byly prodejny kulturních středisek ze spřátelených států. Byli příbuzní v kapitalistické cizině, kteří občas za oponu poslali kýžené LP. Byli známí s příbuznými v zahraničí. Byli „ti, kteří za nás viděli svět“, tj. osoby, jimž bylo umožněno pracovně vycestovat do ciziny. A byly především nelegální burzy v Praze, Ostravě i jinde, bez nadsázky fenomén, který by si zasloužil důkladnější zpracování. Jenže: i když se z výpovědí pamětníků zdá, jako by se na burze na Václavském náměstí, na Letné, v Krčském lese, v Motole nebo na ostravské Černé louce potkávali hudbymilovní lidé z celého Československa (onen „vlasatý stát uprostřed holohlavé republiky“) a že licenční desky zůstávaly mírně pohrdaným jevem na okraji zájmu, nelze je paušálně přejít. Jistě, vycházelo jich zoufale málo. Některé vyšly s neuvěřitelným zpožděním. Z toho všeho, co vycházelo ve svobodném světě, se jednalo jen o ochutnávku. Ale: na burzu se opravdu nedostali všichni, ne každý měl známého, který každou neděli ráno vyrážel do Prahy (Ostravy etc...) s taškou plnou vinylů. Licenční desky navíc vycházely i v době, kdy se na Václavském náměstí obchodovalo leda s fotografiemi Vinnetoua s Old Shatterhandem. Některé licenční desky Supraphonu navíc zanechaly otisk v ostatních socialistických zemích. Jak vzpomíná hudební publicista Jiří Černý v rozhovoru s Jaroslavem Riedlem (Kritik bez konzervatoře, Galen 2007), „Velká satisfakce pro mě byla, když přijel do Prahy Paul Simon a promotér Lázslo Hegedűss mi říkal, že v Maďarsku poprvé slyšeli jeho hudbu právě z československých desek, z mého výběru.“ Je ovšem otázka, jak četné podobné případy byly. 2
Co bylo pro supraphonská, resp. opusácká vydání zahraničních desek typické? Byly to sleevenoty nebo-li ediční poznámky. Text, otištěný buď na zadní či vnitřní straně obálky alba, nebo na papírovém přebalu samotné desky představoval více či méně zasvěceně tvůrce nahrávky a jeho dílo. Na tomto místě je dobré upozornit, že ačkoli se to zdá neuvěřitelné, v některých případech byl sleeve note skoro jedinou oficiálně dostupnou informací o příslušném interpretovi nebo skupině v českém jazyce. A proto ačkoli některé sleevenoty byly zdrojem roztrpčení („na těch deskách mě nejvíc štval doprovodný text, který vychvaloval nejrůznější skladby a písničky co tam nakonec nebyly“, čteme v jedné internetové diskusi) a některé spíše odlehčených komentářů (recenzenti měsíčníku Gramorevue si v druhé polovině osmdesátých let s gustem podávali rozpravy dr. Miloše Skalky), svou cenu a význam měly. V některých případech – zejména u nejstarších reedic – se objevují i samostatné sešity s překlady textů (některé – třeba ty od Františka Jungwirtha na albu Songy Boba Dylana, Šrutovy překlady Joni Mitchell nebo Mostu přes rozbouřené vody Simona & Garfunkela – jsou dodnes hodné pozornosti). Objevují se nejčastěji zejména na konci šedesátých let a v první polovině desetiletí následujícího, v osmdesátých letech se s nimi setkáváme minimálně. Licenční alba s přílohou se staly vyhledávaným sběratelským artiklem, a to nejen v České republice. Jen pro ilustraci: třeba české vydání alba Beatles Abbey Road se na současných internetových aukcích se pohybuje v cenovém rozmezí od 100 do více než 250 GBP. Dodejme ještě, že v sedmdesátých letech bývalo zvykem překládat i názvy skladeb, mnohdy s krajně komickým účinkem (vynikající ukázkou je třeba album Garyho Burtona, na jehož obalu bylo posluchači předkládáno k věření, že poslouchá kompozice Vlasatý ananas a Pěkný bažant). Posledním jevem, podstatně zřídkavějším, bývaly i odlišné obálky řadových alb, obvyklé opět spíše v šedesátých a sedmdesátých letech. I když se následující tvrzení může jevit jako opovážlivé, vypravit se za licenčními gramodeskami je dnes, osmnáct a půl roku po příchodu prvního člena bývalé „velké pětky“ do Československa, cestou do neznáma. Už třeba jen proto, že neexistuje žádný seznam licenčních desek vydaných oběma labely. Soupis, který je součástí tohoto katalogu, je pravděpodobně první: neříkáme však, že vyčerpávající (jakékoli připomínky vítáme!). Minimum informací máme o ediční praxi. Lze odhadnout, se kterými světovými labely se nejčastěji komunikovalo (Polydor, EMI, Columbia, Atlantic). Nevíme ale, jak fungoval výběr alb: proč, když už u nás první album Led Zeppelin vyšlo až dva roky po rozpadu skupiny, byla zvolena právě „jednička“? Proč u nás vyšly od Rolling Stones právě alba Black And Blue (s dvouletým zpožděním) a jedna kompilace z konce šedesátých let (se čtrnáctiletým zpožděním)? Proč zde vyšly dva výběry z tvorby Boba Dy3
lana – navíc v určitém ohledu identické – a jen jedno řadové album, navíc ještě živé? Proč se v druhé polovině osmdesátých let objevila po třech kompilacích nahrávek Beatles z let 1962–66 dvě řadová alba z téže doby? A hlavně: proč ona někdy tak strašlivá zpoždění? Výroba takového alba byla samozřejmě zdlouhavá díky dlouhým polygrafickým lhůtám a „nezbytným“ peripetiím schvalovacího procesu (o kterém taky nevíme skoro nic), ale v Československu, jak už bylo řečeno, vycházela řadová alba i s více než desetiletou prodlevou. Nejmarkantnější je to právě u alba With The Beatles, které do ČSSR dorazilo až po čtyřiadvaceti letech. Když se Supraphonu podařilo vydat v roce 1980 s minimálním odstupem album ABBY, Voulez-Vous, napsal v Gramorevui Vojtěch Hueber, „že Supraphon konečně pochopil, že nákup originálních verzí nahrávek z oblasti populární hudby má vzhledem k jejich omezené životnosti smysl jen tehdy, je-li opravdu aktuální.“ Jak se záhy ukázalo, bylo to krásné zdání. Naprosto tápeme v otázce nákladů a nejprodávanějších desek: letmá zmínka v pamětech Jiřiny Fikejzové, v 70. letech zaměstnankyně Supraphonu (Povolání textařka, Academia 1996) o tom, že její 2LP nahrávek z produkce firmy Motown s názvem Černá galaxie dosáhlo do půlky 90. let počtu 115 705 prodaných výlisků, je ojedinělá. Zajímavým tématickým okruhem by byl také vztah Supraphonu a Opusu a „rozdělení claimů“ mezi nimi. Příklad: skupinu ABBA, jejíž vydávání vzhledem k popularitě tělesa bezpochyby zaručovalo víc než onu okřídlenou „jistotu desetinásobku“, začal v ČSSR vydávat Opus. Po několika albech ale začaly licenční desky ABBy vycházet u Supraphonu. A last but not least se dodnes pohybujeme v neprozkoumaném terénu, pokud nás zajímá odezva licenčních alb mezi posluchači. Přispěly některé desky k vytvoření takového kultu, který Československu obestíral třeba Zappu nebo Jethro Tull? (odpověď bude nejspíš záporná, ale překvapení nejsou vyloučena). Byla licenční alba vnímána jako srovnatelná s těmi, které se objevovaly na burzách, nebo je veřejné mínění považovalo za náhražku – ať už co se týče zvukové kvality nebo obalu? Jaké vůbec byly reakce na ediční politiku obou vydavatelství? Tento chuchvalec otázek, na které existuje jen velmi málo odpovědí, čeká tedy na další zájemce o dané téma. Pokud výstava Cizí desky v zemich českých aneb Ochutnávka na samém kraji útesu podnítí jeho zkoumání, pak nebyla uspořádána nadarmo. Teď už si ale její autoři dovolují pozvat p.t. publikum do časů, kdy – jak píše Paul Wilkinson v biografii Black Sabbath Rat Salad – „poslouchat muziku, to bylo něco: dávalo se tomu úplně všechno“.
4
LICENČNÍ DESKY VYDANÉ V ČSSR V LETECH 1965–1989 „Naše ekonomika je stále silnější a zdá se mi, že i počet licenčních desek u Supraphonu stále roste.“ Josef Kempný, předseda České národní rady, u příležitosti 50. narozenin Jiřího Černého, 25. února 1986
Soupis sestavený pro katalog k výstavě Cizí desky v zemi český aneb Ochutnávka na samém kraji útesu čerpá z několika zdrojů. Za prvé je to dílčí seznam z archivu Supraphonu, který obsahuje základní údaje o většině licenčních alb z oblasti populární hudby vydaných v závěru 60. let. Do dalších dekád zasahuje jen okrajově. Za druhé je to měsíčník Gramorevue, ročníky 1965–1989 (toto rozpětí vymezilo i časové mantinely tohoto soupisu). Zde vycházely seznamy nahrávek chystaných Supraphonem (od druhé poloviny 70. let i Opusem) k vydání, pohříchu nepříliš důsledně, takže o některých licenčních albech tu není ani zmínky. Za třetí to jsou měsíčníky Melodie a Populár, v nichž se – stejně jako v Gramorevui – objevovaly anonce licenčních alb a především recenze na ně. Posledním zdrojem hodným zmínky je pozoruhodný, byť v dataci některých alb nepříliš přesný server Eastalgia (www.eastalgia.com). Tento poslouží též jako zajímavý – a pro pamětníky povýtce kratochvilný – zdroj informací o licenčních deskách vydaných gramofirmami v ostatních státech RVHP. Pokud byly příslušné údaje dostupné, obsahuje příslušné heslo – jméno interpreta nebo název skupiny – název alba – katalogové číslo (pokud se jedná o album fy Opus, začíná vždy číslem 9) – jméno autora výběru (v případě kompilačních alb). – původního vydavatele nahrávek a rok vydání (v případě řadového alba) – odkaz na recenzi v dobovém tisku. 5
Poznámka: součástí seznamu nejsou alba zahraničních interpretů natáčená v Československu. Příznivci SBB, Locomotiv GT, Deana Reeda, Goldie Ens, Anny Rusticano a dalších nechť tedy neodjišťují svých revolverů. 1965 Jazz festival v Mnichově, DV 10170 1966 Fitzgerald, E.: Zpívá Ella Fitzgeraldová, DV 10201 Různí interpreti: Pařížský šanson DV 10179 1967 Ellington, Duke: Indigos, ST 55827, Columbia 1957 Piaf, Edith: To byla Edith Piafová, DV 10242 1968 Armstrong, L.: Louis Armstrong plays W.C.Handy, 0 15 0494, CBS 1954 Clarke/Boland Big Band: Kenny Clarke – Francy Boland Big Band 0 15 0477, CBS 1967 Coleman, Ornette: Chappaqua Suite, 1 15 0404, CBS 1960 Davis, Miles & Shorter, Wayne: Shorter – Davis (Miles Smiles) 1 15 0479, Columbia 1967 Dylan, Bob: Songy Boba Dylana 1 13 0434, sestavil J. Černý, CBS Herman, Woody and his Swinging Herd: 1965 1 15 0203 CBS 1965 Jűrgens, Udo: Udo Jűrgens, 1 13 0527 Ray Coniff Singers: Ray Coniff Singers, 1 13 0487 Různé interpretky: Billie, Ella, Lena, Sarah 0 15 0418 1969 Beatles: A Collection Of Beatles Oldies But Goldies 1 13 0599, EMI 1966 Bécaud, Gilbert: Gilbert Bécaud 1 13 0595, sestavil M. Čapek Bee Gees – Bee Gees 1 13 0549 Dave Dee Dozy Beaky Mick & Tich: S/T, 1 13 0600, Fontana 1968, AME 22/69 6
Driscoll, Julie: Julie Driscoll, Brian Auger + Trinity 1 13 0659, ATCO/Polydor 1968 Charles, Ray: Ray Charles 1 15 0719, sestavil J. Šereda, Atlantic, ME 2/71 Chevalier, Maurice – Maurice Chevalier 1 13 0735 CBS, Jackson, Mahalia: Mahalia Jackson 1 13 0588, sestavil. J. Štusák, CBS Kirk, Roland: Roland Kirk, 1 15 0676 Lloyd, Charles: Forest Flower, 1 15 0580, Sunset 1967 Různí interpreti: Rhythm & Blues 1 15 0608, sestavil Z. Mácha, CBS(?) Simon & Garfunkel: Simon & Garfunkel 1 13 0579, CBS, sestavil J. Černý Supremes: Diana Ross and The Supremes 0 13 0609, Tamla Motown 1970 Armstrong, Louis: Největší úspěchy Louise Armstronga 0 13 0810 Beach Boys: Beach Boys 0 13 0675, sestavil J.Černý, Capitol Byrds, The: The Byrds, 1 13 0797, sestavil J. Tůma, CBS Caravelli: Caravelli plays for Lovers 1 13 0638 Cream: Wheels Of Fire 1 13 0811-12, Atlantic/ATCO, ME 1/71 Davis, Sammy: Sammy Davis jr. a orch. Counta Basieho – Our Shining Hour 1 13 0644, sestavil St. Titzl, Verve/Deutsche Gramophone Gesellschaft 1965 Donovan: Donovan 1 13 0674, sestavil Z. Rytíř, CBS Four Tops: Four Tops (0 13 0807) ME 1/71, sestavil J. Černý, Tamla Motown Franklin, Aretha: Queen Of Soul 0 13 0658, sestavila M. Kubišová, Atlantic/ATCO Garner, Erroll: Erroll Garnner (Concert By The Sea) 0 15 0844, CBS 1955, ME 5/71 Jones, Tom: Tom Jones 1 13 0728, Decca Redding, Otis: The Unforgettable 1 13 0686, sestavil J. Chlíbec, Atlantic/ATCO Různí interpreti: Dvorana slávy c&w Su 1 13 0841, sestavil M. Langer, CBS, ME 3/71 Různí interpreti: Ulice swingu 1 15 0801-02, sestavil L. Dorůžka, CBS Smith, Bessie: Bessie Smith, 1 15 0803, CBS Smith, Jimmy: Jazzový varhaník Jimmy Smith, 1 15 0638, Verve Streisand, Barbra: Barbra Streisand 0 13 0796, sestavila N. Dlouhá, CBS Temptations, The: The Temptations, 1 13 0920, sestavil J. Spálený, Tamla Motown, ME 8/71 West Side Story: OST, 1 13 0804, CBS 7
1971 Ferre, Leo: Leo Ferre, 1 13 0908, Barclay Shadows: The Shadows 1 13 0919, sestavil M.Langer, CBS, ME 9/71 Parker, Charlie: K.C. Blues, 1 15 0905, sestavil A. Matzner, Verve, ME 11/71 Niemen, Czeslaw: Czeslaw Niemen – Enigmatic 1 13 0890, Polskie Nagrania, ME 10/72 Fitzgerald, Ella: Ella Fitzgerald 1 13 0907, ME 9/72 Komeda, Krzystof: Krzystof Komeda 1 15 0887, Polskie nagrania, ME 12/71 Sinatra, Frank: Come Fly With Me, 0 13 0806, Capitol 1958, ME 9/28, Blood, Sweat & Tears: Blood, Sweat & Tears, 1 13 0995, CBS, ME 2/72 Simon & Garfunkel: Most přes rozbouřené vody, 1 13 1025, CBS, ME 6/72 Brubeck, Dave: Dave Brubeck 1 15 1029, sestavil K. Velebný, CBS, ME 5/72 May, Gisela: Gisela May – Songy na texty Berta Brechta, 1 13 1068, Deutsche Schalplatten, ME 6/72 Haley, Bill: Bill Haley & The Comets, 1 13 1145, sestavil M. Skalka, Sonet Grammofon AB, SWE Goodmann, Benny: Království swingu 0 15 1030, CBS, ME 5/72 1972 Alpert, Herb: Herb Alpert & The Tijuana Brass, A&M, ME 11/72 Beatles, The: Abbey Road, 1 13 1016, EMI, ME 10/72 Brel, Jacques: Jacques Brel, 1 13 1297, sestavil J. Černý, Barclay, ME 9/73 Cole, Nat King: Nat King Cole, 1 13 1059, sestavil S. Titzl, Capitol, ME 9/72 Ellington, Duke: New Orleans Suite, 1 15 1357, Atlantic, ME 10/73 Hollies: Hollies, 1 13 1097, sestavil J. Chlíbec, EMI ME 6/72, No to co: Čtyři roční doby (Cztery Pory Roku) 0 13 1032, Polskie Nagrania,1970, ME 11/72 Peterson, Oscar: Oscar Peterson, 1 15 1036, sestavil I. Poledňák, Verve, ME 6/72 Skaldowie: Skaldowie (Od wschodu do zachodu słońca) 1 13 1148, Muza 1970, ME 4/73 Wonder, Stevie: Zázračný Stevie Wonder 1 13 0998, sestavil M. Langer, Tamla Motown, ME 3/73 + dárková čtyřalba z PVC o průměru 17 1) Čtyřdeskové album beatových skupin (Beatles, Hollies, Bee Gees, Bill Haley) 0 43 1406-09 2) 6-tideskové album country+western (Cash, Horton, Robbins, Flatt + Scruggs, J.Brabec) 0 43 1410-15 3) 4-deskové album světových hitů (Wonder, Supremes, Temptations, Four Tops) 0 43 16-18,20 4) dtto (A.Franklin, Bécaud, Charles, Armstrong) 0 43 19, 21, 22, 23 8
1973 Last, James: James Last, 1 13 1384, sestavil J. Millonig, Me 12/73 Mitchell, Joni: Joni Mitchellová (Blue), 1 13 1376, Reprise, ME 1/74 Mc Cartney, Paul: Ram, 1 13 1383, Apple/EMI, ME 11/73 Mann, Herbie: Herbie Mann (Memohis Underground), 1 15 1338, Atlantic 1969, ME 1/74 Baez, Joan: Vyjdi ze stínu, 1 13 1378, A&M Records, ME 3/74 Hendrix, Jimi: Jimi Hendrix, 1 13 1384, sestavil P. Dorůžka, Polydor, ME 6/74 Shocking Blue: Third Album, 9113 0217, Pink Elephant 1971, ME 9/73 Middle Of The Road: Middle Of The Road, 9113 0218, RCA Italiana 1974 Aznavour, Charles: Charles Aznavour, 1 13 1324, sestavil J. Černý, Barclay, 10/74 Crosby, Stills, Nash & Young: Deja vu ME, 1 13 1503, Atlantic, 1/75, Ekseption: 5, 9116 0286, Philips Grechuta, Marek: Marek Grechuta & Anawa (Korowod), 1 13 1379, Muza 1971, ME 6/75 Kenton, Stan: Stan Kenton, 1 15 1403, sestavil L. Dorůžka, Capitol, ME 12/74 Makeba, Miriam: Miriam Makeba, 1 13 1474, Reprise, 11/74 Mulligan, Gerry: Gerry Mulligan, 1 15 1363, sestavil A. Matzner, Verve, ME 9/74 Omega: ELÖ Omega, 1 13 1336, Pepita 1972, ME 10/74 Různí interpreti: Dvorana slávy c & w II., 1 13 1591-2, sestavil M.J.Langer, CBS, ME 6/75 Různí interpreti: Paul Barbarin & New Orleans Jazz, 1 15 1368-69, sestavil Z. Mácha, Atlantic/WEA, G 6/75 Různí interpreti: Rock' n'roll, 9116 0299, Phonogram Holland Různí interpreti: Woodstock, 1 13 1338-40, Atlantic Yes: Na samém okraji útesu 1 13 1019, Atlantic 1972, ME 1/75 Zalatnay, Szarolta: Szarolta Zalatnay, 1 13 1643, ME 8/75 1975 Rich, Buddy: Buddy Rich 1 15 1404, sestavil S.Titzl, MGM/Polydor, ME 7/75 Borys, Stan: Stan Borys 1 13 1794, sestavil A. Matzner, ME 6/76 Campbell, Glen: Glen Campbell 1 13 1727, sestavil M. Černý, CBS, ME 11/75, G 10/75 Singers Unlimited: Čtyři z nás,1 13 1794, Verve, ME 5/76 9
Různí interpreti: Lidová hudba Afriky, 0 17 1581-83 Různí interpreti: Velcí jazzoví kytaristé, 1 15 1645, G 8/75 Různí interpreti: Černá galaxie, 1 13 1841-2, Tamla Motown, sestavila Jiřina Fikejzová, ME 2/76, Dubrovački trubaduri: Dubrovački trubaduri, 1 13 1730, ME 3/76, Bécaud, Gilbert: Gilbert Bécaud, 1 13 1729, ME 3/76 Oscar Peterson, Op 91150387 Gillespie, Dizzy: Dizzy Gillespie – klasik moderního jazzu, 1 15 1737, Polydor, ME 2/76 Locomotiv GT: Locomotiv GT (Ringasd el magad), 1 13 ???, Pepita 1972, ME 7/75 Různí interpreti: Písně od Vitoši ME 5/75 Různí interpreti: Večer na rejdě (ruské a sovětské písně) ME 8/75 Peterson, Oscar: Oscar Peterson, 9115 0387, Phonogram, Presley, Elvis: Elvis Presley, 9113 0625, RCA, ABBA: Björn, Benny, Agnetha & Frida, 9113 0330, Polar 1974 1976 Cash, Johnny: Johnny Cash (Greatest Hits II.) 1 13 1926, CBS 1971, ME 3/77 Corea, Chick: Chick Corea (Where Have I Known You Before), 1 15 1903, Polydor 1974, ME 1/77 Flack, Roberta: Roberta Flack & Donny Hathaway, 1 13 1979, Atlantic 1972, ME 5/77 Lightfoot, Gordon: Gordon Lightfoot (Cold On The Shoulder),1 13 1927, Reprise 1975, ME 12/76 Mahavishnu Orchestra: Mahavishnu Orchestra (Apocalypse) 1 15 1986, CBS 1974, ME 4/77 Puhdys: Puhdys, 1 13 1924, ME 2/77 Santana, Carlos: Carlos Santana (Greatest Hits), 1 13 1925, CBS 1974, ME 11/77 Seeger, Pete: Pete Seeger 1 13 1984, CBS, ME 11/77 Roussos, Denis: Souvenirs, 9118 0448, Polygram 1972-75 Singers Unlimited, 9116 0473 1977 Cobham, Billy: Billy Cobham (Crosswinds), 1 15 2144, Atlantic 1974, ME 2/78 Conniff, Ray: Ray Conniff:, 1 13 2024, ME 11/77 Deep Purple: Ochutnávka (Come Taste The Band), 1 13 2213, EMI 1976, ME 7/78 Diamond, Neil: Neil Diamond (Beautiful Noise) 1 13 2216, CBS 1976, ME 5/78 10
Dylan, Bob: Bob Dylan (Hard Rain), 1 13 2217, CBS 1976, ME 4/78, Holiday, Billy: In memoriam, 0 15 2115, Polydor, ME 9/77 Joplin, Janis: Janis Joplin 1 13 2215, CBS 1973, ME 4/78 Kristofferson, Kris: 1 13 2025, CBS, ME 12/77 Různí interpreti: Antologie blues, 0 15 2031-32, sestavil Paul Oliver, CBS, ME 4/77 Různí interpreti: Antologie jazzu 0 15 2111-2114, sestavil L. Dorůžka, CBS, ME 7/78 Různí interpretu: Písně otce vod, 0 15 2227, sestavil Z. Mácha, CBS, ME 2/78 Brown, James: The Best Of, 9116 0448, Polydor ABBA – Abba 9116 0558, Polar 1975 Silver Connection – Success 9116 0519, MC: Frank Zappa 9 23 0234, sestavil P. Dorůžka, MGM, (30 minut z Hot Rats a One Size Fits All) 1978 ABBA: The Album, 1 13 2527, Polar 1978, ME 11/78, V Basie, Count: Count Basie, 1 15 2300, sestavil S. Titzl, Polydor, ME 1/79, V Busch, Ernst: Pod španělským nebem 0 13 1397, sestavil Z. Mácha, ME 4/78 Drupi: Sereno e 1 113 2534, sestavil I. Letov, Dischi Ricordi (ITA), ME 11/79 Elton John: Elton John 1 13 2530, sestavil M. Černý, EMI, ME 2/80 Pink Floyd: Dark Side Of The Moon. 1 13 2224, EMI 1973, ME 5/78 Rolling Stones: Black And Blue, 1 13 2214, Atlantic 1976, ME 11/79 Různí interpreti: Písně otce vod II., 0 15 2397, sestavil Z. Mácha, CBS, Wir: Wir 1 13 2264, sestavil M. Prostějovský, Amiga Presley, Elvis: Pure Gold 9113 0625, RCA 1975 Glenn Miller Orchestra: Pure Gold 9113 0632, RCA MC: Olivia Newton-John, 923 0281, (LP 1 13 2269) John Lennon 9 23 0258, MC
11
1979 Různí interpreti: Ruleta (výběr maďarského rocku), 1113 2519, ME 1/80 Tuchmanov, Daniel: Na vlně mých vzpomínek, ME 5/80 Clapton, Eric: Eric Clapton (No Reason To Cry), 1113 2526, Polydor 1976, ME 10/79, Fleetwood Mac: Fleetwood Mac 1 113 2569, Reprise 1977, ME 4/80 Gershwin, George, Fitzgerald, Ella & Armstrong, Louis: Porgy & Bess, sestavil J. Vinařický, Polydor, ME 6/80 Okudžava, Bulat: Bulat Okudžava, 1 013 2585, sestavil L. Šilov, Melodija, Peter, Paul & Mary: Peter, Paul & Mary 1113 2584, vybral M. Černý, WEA, ME 2/81 Různí interpreti: Boogie woogie, 1015 2644, sestavil M. Černý, CBS, Weather Report: Weather Report (Heavy Weather) 1 113 2490, CBS 1977, ME 6/80 V Boney M: Boney M: 9113 0742 Abba: Arrival 9113 0783, Polar 1977 Jones, Tom: Very Best Of Tom Jones 9116 0784, Polydor 1973 Szoltész, Reszö: Codex Unwind 9116 0933 1980 ABBA: Voulez-vous 1113 2679, Polar 1979, ME 5/80 Evans, Gil: Gil Evans (Svengali) 1115 2686, Atlantic 1974, ME 12/80 Mathieu, Mireille: S/T 1113 2520, sestavila. J. Fikejzová, G 5/80 Armstrong, Louis: Louis Armstrong (20 Golden Greats), ME 1/81 Locomotiv GT: Mindenki 9 116 0629, Pepita 1978, G 9/80 Vaughan, Sarah: Sarah Vaughan (How Long has this been going on?), 1 115 2687, Polydor 1978, ME 1/82 Crosby, Bing: Bing Crosby (Seasons),1 113 2740, Polydor 1977, ME 9/81 Jarreau, Al: Al Jarreau (Look To The Rainbow) 1 115 2745, Warner Brothers 1977, ME 9/81, Bee Gees: Bee Gees Greatest 1113 2776, Polydor 1979, ME 3/81, Smokie: Greatest Hits 1113 2777, Rak/EMI 1977, ME 3/81 Puhdys: 1113 3031-32, Amiga 1979 Různí interpreti: 2x 10 z Albionu 1958/63 1113 2716 sestavil M. Černý, EMI, ME 6/81 Různí interpreti – Dvorana slávy 3 1113 3011-3012, sestavil M. Černý, CBS, ME 6/81 Presley, Elvis: Promised Land 9116 0945 Humperdinck, Engelbert: The Very Best Of 9116 0944, Polydor 1974 12
Turner, Ike & Tina: The Very Best Of 9116 0946, United Artists 1976 Boney M.: Gotta Go Home 9116 0958, Polydor 1978 Puhdys: Rock'n'roll 9116 0979, Amiga 1976 1981 ABBA: Super Trouper 1113 2919, Polar 1980, ME 5/81 Beatles: Beatles 62-65 1113 2957, sestavil M. Černý, ME 3/82 Burton, Gary: Gary Burton, 1115 2910, vybral L. Dorůžka, Polydor, ME 9/82 Joplin, Scott: The Red Back Book 1115 2935, EMI 7/82 Ronstadt, Linda: Linda Ronstadt 1113 2920, Capitol, ME 2/82 Různí interpreti: Písně Otce Vod III. 1015 2748, ME 9/82, Z. Mácha, CBS Různí interpreti: Ruleta 2 (rock BLR) 1113 2793, ME 2/83 Sinatra, Frank: 20 Classic Tracks, 1113811, MFP/EMI 1981 Styx: Paradise Theater 1113 2900, A&M 1981, ME 8/82 Szoltész, Reszö: Robot Love 9116 1195 Mancini, Henry: Mancini Country 9113 1217 Cutugno, Toto: Innamorata, innamorato, innamorati 9113 1218 Tony Evans Big Band: I'm In The Mood For Dancing 9115 1223 Leningradský dixieland: Leningradský dixieland 9115 1225 1982 Beiderbecke, Bix: Mladý muž s trubkou, 1015 3108, sestavil S.Titzl, CBS Blondie: Best Of 1113 3136, Chrysalis 1981, Me 1/83, Electric Light Orchestra: Electric Light Orchestra, 1113 3098, sestavil M. Černý, CBS, ME 4/83 Everly Brothers: 2x10 Everly Brothers 1113 3008, sestavil M. Černý, Warner Brothers, ME 3/83 Chime: Disco, 1113 3006 James, Harry & Brown, Les: Ozvěny swingu, 1115 2971, sestavil S. Titzl, ME 6/82 Jarrett, Keith: My Song/Moje píseň 1115 3104, ECM 1977 Led Zeppelin: I, 1113 3099, Atlantic 1968, ME 5/83 Mathis, Johnny: Johnny Mathis, 1113 0007, Columbia 1980, ME 9/82 Puhdys: Live 1113 3031/2 13
Rogers, Kenny: Greatest Hits, 1113 3009, EMI 1980, ME 8/82 Lux Lane: Mixed & Pickle 9113 1271 Beatles: The Beatles featuring Tony Sheridan, 9113 1288, Polydor 1976 1983 ABBA: The Visitors 1113 3214, Polar 1982 Beatles: Expedice r'n'r, 1113 3249, sestavil M. Černý, EMI, ME 11/83 Codona: Codona 3, 1115 3284, ECM/Polydor 1980 Coltrane, John: Odkaz, 1115 3286, sestavil I. Poledňák, Atlantic Dassin, Joe: Joe Dassin 1113 3250 Hayes, Isaac: Lifetime Thing 1113 3253, Polydor 1981 Karat: Modrá planeta, 1113 3269, Amiga 1982 Police: Ghost In The Machine 1113 3268, A&M 1981, ME 4/83 Různí interpreti: Antologie blues 2, 1015 3801-02, sestavil Paul Oliver, CBS Shakin' Stevens: Shaky 1113 3264, Epic 1981, ME 7/83 Status Quo: 1982, 1113 3267, Polydor 1982 Stewart, Rod: Greatest Hits 1113 3266, Warner Brothers 1979, ME 12/83 Streisand, Barbra: Guilty 1113 3504, Sony 1980 Summer, Donna: Donna Summer 1113 3225, Warner Brothers 1982 Williams, Hank Jr.: High Notes 1113 3277, Warner Brothers 1982 Greco, Juliette: A Portrait Of , 9113 1375 Bucks Fizz: Are You Ready? 9113 1376 Mouskouri, Nana: Unique 9113 1417 Bee Gees: Livin' Eyes 9113 1449, Polydor 1981 1984 Armstrong, Louis: 20 Greatest Hits 1113 3515, MCA 1975 Art Ensemble Of Chicago: Art Ensemble Of Chicago, 1115 3516, sestavil A. Matzner, ECM/Polydor, Davis, Miles: Man With The Horn 1113 3518, CBS 1981 Dire Straits: Love Over Gold 1113 3517, Polydor 1982 Eagles: Their Greatest Hits 72-75 1113 3505, Elektra 1976 14
Foreigner: 4, 1113 3506, Atlantic 1981 Manhattan Transfer: Best Of 1113 3507, Atlantic 1975 Mc Cartney, Paul : Tug Of War 1113 3503, EMI 1982 Queen: Hot Space 1113 3509, EMI 1982, Různí interpreti: Sensational Seventies 9113 1374 Pointer Sisters: So Excited 9113 1524, Planet 1982 Carra, Rafaella: Rafaella Carra 9113 1545 Steve Miller Band: Abracadabra 9113 1564, Capitol 1982 Pradera, Maria Dolores: Hommenaje a Chabuca Granad 9113 1565 Ricchi e poveri: Mamma Maria 9113 1567, Sony 1982 Bano, Al & Romina Power: Aria Pura 9113 1568, Sony 1982 1985 Bley, Carla: Dinner Music 1115 3780, ECM/Polydor 1977 Cabrel, Francois: Carte Postale 1113 3709, Sony France 1981 Doors: Greatest Hits 1113 3773, Elektra/WEA 1980 Chicago: 16 1113 3727, Full Moon/Warner Brothers 1982 Jackson, Michael: Thriller 1113 3674, CBS 1982 Martin, Dean: The Best Of Dean Martin 1113 3710, Capitol 1966 Men At Work: Cargo 1113 3778, CBS 1983 Nelson, Willie & Jennings, Waylon: Take It To The Limit, 1113 3708, CBS 1983 Supertramp: Famous Last Words 1113 3775, A&M 1982 Theodorakis, Mikis : Mikis Theodorakis 1113 3770 Tozzi, Umberto: Greatest Hits In Concert 1113 3777, WEA 1980 Who: Best Of (Direct Hits)1113 3707, Track/Polydor 1969 Yes: 90125 1113 3769, ATCO/Atlantic 1983 Gibb, Robin: How Old Are You? 9113 1607, Universal 1983 John, Elton: Love Songs 9113 1616, Rocket 1982
15
1986 Adams, Brian: Reckless 1113 3979, A&M 1984 Beatles : A Hard Day's Night 1113 3975, EMI 1964 Bechet, Sidney: Sidney Bechet Sessions 1015 3988, Storyville (SWE), Burgh, Chris de: Man On The Line 1113 3980, A&M 1984 Collins, Phil: No Jacket Required 1113 3984, WEA 1985 Deep Purple: Perfect Strangers 1113 3985, Polydor 1984 Grant, Eddy: All The Hits, 1113 3976, Ice Records 1985 Hancock, Herbie: Future Shock 1113 3989, CBS 1983 Charles, Ray: Friendship 1113 3977, CBS 1984 Různí interpreti: Honky Tonk Piano 1113 3987, sestavil Z. Mácha, Storyville (SWE), V Streisand, Barbra: Emotion 1113 3978, CBS 1984 Talking Heads: Little Creatures 1113 3986, EMI 1985 Toto: Isolation 1113 3874 ME 1/86, CBS 1984 Wham!: Make It Big 1113 3875, CBS 1984 Zegers, Jacques: Jacques Zegers 1113 4077 ZZ Top: Eliminator 1113 3983, WEA 1983 Alice: Gioielli Rubati 9113 1639, EMI 1985 Pupo: Cielli Azzuri 9113 1689 Jon & Vangelis: The Friends Of Mr. Cairo 9113 1696, Polydor 1986 Ross, Diana: Swept Away 9113 1708, EMI 1984 Queen: Works 9113 1714, EMI 1984 Limahl: Don't Suppose 9113 1715, EMI 1984 Thompson Twins: Into The Gap 9113 1725, Arista 1984 Culture Club: Karma Chameleon (Colour By Numbers) 9113 1745, Virgin 1983 Oldfield, Mike: Discovery 9113 1746, Plan9/Caroline 1984 Madonna: Like A Virgin 9113 1761, Sire 1984 Ashford & Simson: Solid 9113 1797
16
1987 Rush, Jennifer: Movin' 1113 4390, CBS 1985 Marsalis, Wynton: Black Codes 1115 4394, CBS 1985, ME 9/88 Basie, Count & Ellington, Duke: Basie Meets Ellington 1115 4397, Embassy 1974, ME 11/88 Madonna: True Blue 1113 4418, Sire 1986, Různí interpreti: Class Of 55 1113 4419, America/Smash 1986 ME 4/88 Alphaville: Afternoons In Utopia ME 1113 4420, Atlantic 1984, ME 2/88 Simon & Garfunkel: Greatest Hits, 1113 4389, CBS, ME 6/88, V Van Halen: 5150, 1113 4417, WEA 1986, Beatles: With The Beatles 1113 4400, EMI 1963, Dylan, Bob: Greatest Hits 1113 4398, CBS 1969, Lennon, John: Live In New York City 1113 4407, EMI 1986, V Modern Talking: The First Album 9113 1819, BMG 1985 Tears For Fears: Songs From The Big Chair 9113 1837, Mercury Records 1985 Bano, Al & Romina Power: Effetto Amore 9113 1838, Sony 1984 Opus: Live Is Life 9113 1839, Polydor 1985 1988 Belafonte, Harry: Loving You Is Where I Belong 1113 4426 Columbia 1981, ME 7/88 Deep Purple: House Of Blue Light, 110266-1311, Polydor 1987 ME 6/89 Europe: Final Countdown, 110265-1311 ME 1/89 Gabriel, Peter: So, 11 0115-1311, Virgin 1986 Genesis: Invisible Touch, 110162-1311 Virgin/Charisma 1986 Mathieu, Mireille: Apres toi, 110264-1311, Ariola 1986 Orbison, Roy: The All-Time Greatest Hits, 11064-1311, Sony 1976 Pink Floyd: Momentary Lapse Of Reason, 110541-1311, EMI 1987 Queen: A Kind Of Magic 1113 4425, EMI 1986, 9/88 Různí interpreti: Dvorana slávy 5 1113 4761/62, sestavil M. Černý, CBS, ME 7/89 Různí interpreti: Jazzrock 1115 4398 Scorpions: Love At First Sting 11028-311, EMI 1984, V, ME 12/88 Wilson, Teddy: Mr.Wilson & Mr.Gershwin, 110267-1511, CBS 1959 17
Cocker, Joe: Joe Cocker 9313 1936, EMI 1986 Dire Straits: Brothers In Arms 9313 1914, Warner Brothers 1985 Franklin, Aretha: Who's Zoomin Who? 9113 1980, Arista 1980 Houston, Whitney: Whitney Houston 9113 1986, Arista 1985 Mc Ferrin, Bobby: Simple Pleasures 9113 1889, Capitol 1988 Napoli, Francesco: Balla... The First Dance 9113 1886, BCM 1987 Pia Zadora: Let's Dance Tonight 9113 1876, Intercord 1985 Piaf, Edith: Very Best Of 9313 1917, Capitol 1987 Star Sisters: Hooray For The Star Sisters 9113 1889, CNR 1984 Taylor, Dayne: Tell It To My Heart 9113 1888, Arista 1988 U2: Joshua Tree 9313 1856, Island 1987 1989 AC/DC: Blow Up Your Video, 110577-1311, Warner Brothers 1988 Broonzy, Big Bill: Big Bill's Blues, 110211-1311, CBS 1968, ME 5/89 Cohen, Leonard: I Am Your Man, 110575-1311, CBS 1988 Depeche Mode: Music For The Masses, 11051-1311, Mute 1987 Harrison, George: Cloud Nine, 110463-1311, WEA 1987, ME 2/90 Jackson, Michael: Bad, 110576-1311, CBS 1987 Lee, Peggy: Best Of Peggy Lee, 11 0466-1511 Mc Cartney, Paul: All The Best, 110791-1312, EMI 1987 Mc Ferrin, Bobby: Spontaneous Inventions, 110079-1511,ME 1/90 Mingus, Charles: Pašije člověka 110212-1511 ME 2/90 Ricky Skaggs: Love's Gonna Get Ya, 110210-1311, Sony 1986, ME 2/89, Sanborn, David & James, Bob: Double Vision, 110213-1511, WEA 1986 ME 9/89 Springsteen, Bruce: Tunnel Of Love, 110539-1511, CBS 1987 Stewart, Rod: Out Of Order, 110787-1311, WEA 1988, ME 3/90 Williams, Joe: Every Night: Live At Vine Street, 110578-1511, Verve 1987 Williams, Hank: Hank Williams Greatest Hits, 11078-1311, MGM 1974, ME 8/89 Astley, Rick: Whenewer You Need Somebody 9113 2169, RCA 1987 Bon Jovi: Slippery When Wet 9113 2053, Mercury 1986 18
Bowie, David: Never Let Me Down 9113 2055, EMI 1987 Bush, Kate: The Whole Story 9113 2056, EMI 1986 Celentano, Adriano: La publica ottusita 9113 2151, Clan Celentano 1987 Cutugno, Toto: Azzura Malinconia 9113 1945, Carosello 1982 Duran Duran: Notorious 9113 2057, Capitol 1986 Houston, Whitney: Whitney 9113 2052, Arista 1987 Level 42: Running Up The Family, 9113 2054, Polydor 1986, Ramazotti, Eros: Nuovi eroi 9113 1946, Sony 1986 Turner, Tina: Break Every Rules 9113 2058, Capitol 1986
19
JEJICH NEJLEPŠÍ OCHUTNÁVKY Inspirováni Romanem Holým z úvodních partií tohoto katalogu, vymysleli jsme si otázku pro lidi více či méně od fochu. Zní: JAKÁ LICENČNÍ DESKA VÁS NEJVÍC OSLOVILA (OVLIVNILA) A PROČ? Pak jsme ji rozeslali na všechny strany – a tady jsou došlé odpovědi.
Mirek Balák, sběratel, spoluautor encyklopedie Český rock na gramofonových deskách Počátkem sedmdesátých let (přesněji v letech 1970–73) mne coby gymnasijního puberťáka oslovilo mnoho výtečných tuzemských alb té doby. Konkrétně: Flamengo – Kuře v hodinkách, Progress Organization – Barnodaj, Framus Five – Město Er, Jazz Q – Symbiosis, D.Ursiny + Provizorium.... Proto jsem nikterak intenzivně nevyhledával žádná vinylová zahraniční srovnání. Stejně nebyla k mání a burzy byly pro mne – hocha z vesničky střediskové – velkou neznámou. Když jsem pak u kamaráda zahlédl a posléze uslyšel zahraniční výběry té doby z edice Gramofonového klubu Supraphon (konkrétně: J. Driscoll & B. Auger, Byrds, Donovan a samozřejmě J. Hendrix), trochu mne poklesla čelist a začal jsem tušit, že "všechno je trochu jinak". Což následující léta normalizace jen potvrdila. Ale stejně by stálo za to podrobně rozebrat, proč v ony popisované roky vyšly tak znamenité výše popsané tuzemské desky, když svoboda byla definitivně v háji... Dan Bárta, zpěvák, entomolog Nevím sice přesně, co je licenční, ale Yes 90125 to bylo. A Foreigner 4. Hladový sytým věří.
20
Aleš Brichta, zpěvák (Aleš Brichta Band) Z licenčních desek, vydaných tehdy u nás mě nejvíc oslovilo dvojalbum Wheels Of Fire od Cream a pak Deja vu od Crosby, Stills, Nash & Young. Psát proč mi přijde dost zbytečné, protože za oba tituly dodnes mluví sama za sebe jejich kvalita. Neuvádím třeba Close To The Edge od Yes, protože tu jsem už měl v originále. Vycházelo toho licenčně naprosté minimum a člověk sháněl hlavně v prodejnách maďarské a polské kultury, kde toho bylo přece jen o něco víc, nehledě na to, že i tuzemská produkce těchto států měla svojí nepopiratelnou úroveň. Hlavní informační hudební kanál ale tvořily tehdy téměř výhradně burzy desek. Michal Caban, režisér, choreograf, scénárista Při letmé vzpomínce se mi vybavují tři LP. Close to the Edge skupiny Yes, deska Bridge Over Troubled Water Simona & Garfunkela a deska Zabadak nebo tak nějak skupiny Dave Dee, Dozy, Beaky, Mitch & Tich. Všechny tři byly hudebně dost jiné, ale každá mě něčím poznamenala. První plochou, hudebním prostorem a velkolepostí, druhá čistotou a jednoduchostí a v té je krása... Třetí možná byla v té době zvukově nejblíže možnostem mých 17 let a tak jsme v naší kapele Fergusson Hop Traktor, kterou jsme měli s bratrem a dvěma bratranci, jednu skladbu převzali. S angličtinou to tehdy nebylo valné a tak jsme chtěli udělat český text. Dostal jsem to za úkol, ale nějak se nedařilo. Nakonec mě pánové zavřeli na záchod s tím, že mě pustí, až to napíšu. To se nakonec podařilo, ale dodnes si pamatuju, že to byl text trapný... Mário Císař, hudebník (Krausberry) Abych mohl přispět do ankety k prosincové výstavě, musel jsem hodně zapátrat v paměti, je to přece jenom už dávno. Nicméně na dvě desky snad odpovídající otázce jsem přišel. Z licenčních desek mě nejvíc oslovily Antologie blues a Julie Driscoll – obojí vyšlo u Supraphonu. Důvod je jednoduchý – mám rád blues a do té doby u nás nic podobného nevyšlo – zejména ta antologie. O ostatních deskách – jako např. Blood, Sweet and Tears, Pink Floyd, Santana, Janis Joplin, Herbie Mann, Chicago, Cobham, Bob Dylan, Hendrix atd. – nemohu říct, že mě oslovily, protože jsem nahrávky uvedených interpretů znal z jiných zdrojů.
21
Jan Čáp, publicista (Lidové noviny) Nejdůležitější byla každopádně Odvrácená strana Měsíce od Pink Floyd, kterou jsem sice nevlastnil, ale byla radost si ji půjčovat od kámoše z áčka. Protože když ji člověk v polovině osmdesátých let ledabyle nesl přes Příbram, připadal si jako borec a mohl pohrdat fanoušky Katapultu ještě viditelněji. Greatest Hits Janis Joplinové byly ve stejných souřadnicích taky hodně populární. Jednou jsme s tím samým klukem kvůli ní do krve pohádali, jestli je "v dějinách hudby vole" důležitější Joplinka nebo Patti Smithová. Protože tu jsem zas náhodou měl já. Tomáš „ing. magor“ Doležal, bandleader (Tři sestry) a majitel restauračního impéria Bob Dylan – byl to koncert a nejsem si jist, zda výběr z Before The Flood (ing. Magor míní album Hard Rain. pozn. aut). Název byl určitě jiný. Uvnitř byl vložený list s texty... přibližně v té době, kdy jsem se k tomuhle tlustému vinylu dostal, vyšla kniha Víc než jen hlas o folkových, šansonových a rockových básnících... Tak jsem se stal básníkem – a Magorem. Marek Ďurčanský, archivář (archiv Univerzity Karlovy), hudebník Z licenčních desek Supraphonu mě dlouhodobě a celkem od raného věku nejvíc ovlivnily tituly, které vyšly pár let před mým narozením, a díky otci jsem měl většinu z nich doma přímo pod nosem, případně mi je dokázal od svých kamarádů snadno vypůjčit k nahrání. Žeň ze samého konce 60. let byla bohatá a krom Jiřím Černým, resp. Petrem Dorůžkou velmi dobře sestavených profilových výběrů (Jimi Hendrix, Donovan, Simon & Garfunkel) vycházely také zlomové desky de facto ještě jako novinky (Dej`a vu od CSNY, Wheels of Fire od The Cream, Bridge Over Troubled Water Simona & Garfunkela), navíc krásně vypravené a s texty! Těch pár zajímavých titulů, které mohl Supraphon nabídnout v době mé puberty koncem 80. let (Deep Purple, AC/DC, Yes, Van Halen), bylo proti tomu záležitostí spíš okrajovou, byť milou – většinu už jsme totiž obvykle měli na kazetách. Mám-li ale vybrat jeden titul, musím rozhodně sáhnout po těch šedesátkách: The Beatles, Abbey Road. Hudbu jsem sice už dřív znal z nahrávky, ale teprve když se mi dostala do ruky právě ta supraphonská licence s krásnou knížečkou a texty, začalo mi pomalu docházet, že tohle všechno může dokonale fungovat jako celek. Michal Jareš, literární historik Projíždím v paměti ty jiné obaly, než měla původní vydání, a váhám: Pete Seeger z roku 1976 (kvůli Barbara Allen)? Dylanův Hard Rain? Matznerův výbor Beatles 1962–65? A pak najednou je to jasné – 22
Julie Driscoll, Brian Auger & Trinity (1969). Ten nezaměnitelný indigový obal, který se motal v deskách našich hned vedle světle modrého obalu LP Marty Kubišové. Jools slyšená v raném dětství se zadřela jako máloco. Donovanova Season of the Witch s vroucností i mumláním. Fascinující verze Dylanovy písničky This wheels on fire – ten divný chrastivý a jakoby lo-fi zvuk, klávesy a hlas: sorry, ale nikdo tohle neudělal líp. Už od nějakých těch pěti šesti let jsem Driscollkou a Augerem pronásledován, zdá se, napořád: blešák v Liberci v roce tak 1987, z něhož si odnáším hromádku singlů, ve kterém je i jeden licenční s This wheels on fire a A Kind of Love in na B-straně. Střih. Kostnice a deska Jools & Brian za 1 marku – s překrásnou verzí Sebastianovy písně I Didn't Want to Have to Do It. Střih. Camden a vinyl Streetnoise. Střih. Závidím všem, kdo měli možnost ji vidět v Bratislavě na Lýře v roce 1968. Střih. Všechny později slyšené hlasy zpěvaček jsou poměřovány tím, co do mne zasela Driscoll. A asi dobře: Sandy Denny, Carole King, Laura Nyro ani Judy Collins bych s prvotním odstupem a hýčkanou láskou k Jools nedokázal objevit a vychutnat tolik. Petr Korál, publicista (tady, tam a všude) Jako první licenční deska mě určitě hodně poznamenala Ochutnávka od Deep Purple, byť se ke mně dostala s ohledem na můj věk až s několikaletým odstupem. Ovšem za dva naprosto zásadní zahraniční vinyly, které v bývalé ČSSR vyšly, považuji The Joshua Tree irských U2 a Born In The U.S.A. Bruce Springsteena. Nejen proto, že v obou případech jde bez jakýchkoliv diskusí o zcela stěžejní alba 80. let, ale pro mne osobně, do té doby až na výjimky poměrně ortodoxního mladého rockera, znamenaly jedny z prvních důkazů, že i pop (byť s nepopiratelnými rock’n’rollovými kořeny) lze dělat s mimořádnou porcí vkusu a hluboké umělecké výpovědi. Ivan Prokop (fotograf) V těch dobách dávno minulých, kdy jsme se snažili poslouchat hudbu na cizích stanicích a půjčovali si desky koupené na burze, která se velmi brzy po roce 1968 stala zakázanou, se v Gramofonovém klubu Supraphonu, Opusu, Diskotéce MS začaly jako zjevení čas od času objevovat desky některých zdánlivě nezávadných zahraničních hudebníků. Hned jsem se stal členem Gramofonového klubu a začal pravidelně utrácet své kapesné v prodejně Supraphonu v Jungmannově ulici. Nejsem schopen říci, která z těch prvních desek mne nejvíce ovlinila, ale určetě mezi ně patří A Collection of Beatles Oldies (1969), Donovan (1969), Ray Charles (1970), Blood, Sweat and Tears (1971), The Beatles – Abbey Road (1972), Joan Baez – Vyjdi ze stínu (1973), Jimi Hendrix (1973), Crosby, Stills, Nash & Young – Déj`a Vu 23
(1974), Černá Galaxie (1975), Bob Dylan (1977), Antologie Blues I. (1976) a II. (1983), Neil Diamond (1977), Eric Clapton (1979), Pink Floyd (1978). Ty mám nejohranější a dodnes si je rád poslechnu. Každá nová deska způsobila velkou radost a pouštěl jsem si jí mnoho dní stále dokola. Tyto desky a ještě další, které bylo občas možné koupit v polském a maďarském kulturním středisku, se staly jakousi naší kulturní drogou. Prostřednictvím těchto desek jsem poznával svět a jinou kulturu, mnoho jiných možností jsem v té době neměl. Josef Rauvolf, publicista a překladatel Těžko rozhodnout, v té době to byl – přinejmenším pro mě, protože v rodném Chebu se skutečně zahraničních desek moc potkat nedalo – prakticky jediný způsob, jak slyšet „něco jiného“. (Samozřejmě z desek, protože díky poloze jsme chytali západoněmeckou televizi, kde bylo bigbítu docela dost a všechny novinky jsme viděli téměř hned.) A dlužno dodat, že licenčních desek Supraphon, opět z mého tehdejšího pohledu, nevydával tak málo. Mám ovšem na mysli dobu kolem roku 1968, tedy po zřízení jazzové a popové odnože Gramofonového klubu. A proč ono těžké rozhodování? Je to jasné, každé z alb bylo pro mě v něčem důležité, například Oldies But Goldies, zvláštní výběr The Beatles vydaný u nás v roce 1969 nabízel všechny staré hity, stejně jako výběr Simona a Garfunkela z téhož roku. Vyšlo pak třeba dvojalbum Cream (Wheels Of Fire), ty jsem měl hodně rád, vyšel výběr mého miláčka Jimiho Hendrixe, to vše jsem ale v nějaké formě znal, nepřekvapilo mě to tedy. Vycházel výtečný jazz, třeba Miles Davis nebo rarita, jíž byla polovina (!) dvojalba Ornetta Colemana Chappaqua Suite, vyšel Edgar Varése, skvělé byly desky s lidovou hudbou z celého světa, kdy Supraphon dávno před zájmem o world music tyto nahrávky nabízel (Tibet, gamelany, arabská musika apod.), později, v 70. či 80. letech byly k mání další kousky, třeba Billy Cobham nebo CSNY, mám-li ale vybrat jediné album, pak je to jednoznačně kompilace Songy Boba Dylana z roku 1968, kterou výtečně připravil Jiří Černý. Doplněna byla ještě anglickými texty a překlady Františka Jungwirtha. První strana byla akustická, druhá elektrická, a moc dobře si vzpomínám, jak mě vždycky iritovala Highway 61, vlastně spíš znepokojovala tím úvodní vytím (o němž Jirka psal, že je Dylan dělal sám „na pusu“), zároveň mi pokaždé, když začala Love Minus Zero/No Limit naskočil Hutkův text o slunečnici. A když je řeč o textech, jejich překlady mě taky hodně inspirovaly, což není divu, v patnácti člověk nasává vše co to jde. Hodně rád jsem tuhle desku poslouchal v koupelně, pustil si ji pěkně nahlas, abych vše z obýváku slyšel...
24
Jan Rejžek, publicista (Český rozhlas aj.) Těch desek bylo samozřejmě víc, ale nostalgický vztah mám zejména k albu Nata Kinga Colea, které vydal Supraphon, neboť to bylo úplně první elpíčko, které jsem si k novému gramofonu koupil. A z jiného důvodu se mi vybavuje album Bruce Springsteena Born in the USA, u něhož Supraphon zcenzuroval obal, na němž měl Boss odznáček polské Solidarity. Luboš Schmidtmajer (promotér) Je to už tak dávno, že jak se říká, "už ani staří lidé si to nepamatují". Nevím, zda mne paměť nešálí (když tak se omlouvám), ale vzpomínám si na The Byrds a Deja vu od CSNY. Obě desky pro mne byly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dosti významné. Tu druhou si pamatuji také proto, že všechny texty byly v příloze přeloženy, akorát na titulní píseň nezbyl prostor – nebo spíše text nebyl asi na "úrovni", kterou bylo možné předložit cenzorům, to nevím. Pokud to nepletu, tak obě desky také spojovalo, že sleevenote psal Jiří Černý, který byl pro mne od té doby něco jako oborový guru. Na Jiřího jsem pak narážel nebo jsme se různě potkávali vlastně celý můj život. Chodil jsem na jeho Antidiskotéky do Čáslavské, chodily tam totiž moje spolužačky ze žižkovské umprumky, kde také učila Jiřího pozdější manželka Jitka Severová. Když jsem byl na vojně v Michalovcích, tak si mne zavolali na pohovor kontráši a moc je zajímalo, jak Jiřího znám. Později jsem se ho ptal, ale ani on sám netušil, čím jeho hudební pořady upoutaly zájem vojenské kontrarozvědky (nebo to byla tehdejší klasická rovnice: hudba ze západu rovná se nebezpečí vnitřního nepřítele). Když jsem v osmdesátém roce "otevíral" Junior klub Na chmelnici, tak první akcí bylo Jiřího "Osvobozené divadlo" a po celá osmdesátá léta byly jeho tematické pořady součástí "kmenové" dramaturgie klubu. V devadesátém roce jsem dělal první koncert The Rolling Stones, tak jsme měli s kapelou večeři v Rybárně a Jiří dostal jako jediný novinář v evropské části Urban Jungle Tour možnost exkluzivního rozhovoru s kapelou při večeři. Doufám, že Jiřího uvidím v lednu u nás v Akropoli na The Stranglers nebo Van Der Graaf Generátor. Toť má spletitá cesta vzpomínkami na elpíčka... Pak si vzpomínám ještě na LP maďarských Lokomotiv GT, obsah si nevybavuji, ale stále mám před očima anglicko – českou mutaci obalu, kde se jedna písnička jmenovala v angličtině I Love You Frisco, ale protože to pro tu dobu bylo asi příliš odvážné sdělení, tak se v českém překladu jmenovala Sedím na chodníku. Ale to možná dělala Artia, což nevím, zda to do toho patří...
25
Jan Sobotka, knihovník, publicista Představa, že člověk nejprve uslyšel nějakého toho "zahraničního interpreta populární hudby" z dlouhohrající desky Gramofonového klubu a poté se lačně pídil po dalších, je jen o trochu méně mylná než přesvědčení kulturních pracovníků, že se posluchač s jejich výběrem jaksi jednou provždy uspokojí. Život jest barvitější, a mne v raném dětství potrefilo jakési live album Pete Seegera – paradoxně ovšem nikoliv to, které v téže době Seeger nahrál pro Supraphon v Praze! Ale to bylo asi běžné, spíše by stálo za to připomenout, že nízké náklady jednotlivých titulů a jejich nízká frekvence způsobily, že jste se s mnohými generačně minuli, takže nakonec jste je měli stejně nahrané na nějakém tom magnetofonovém pásku pěkně vedle nahrávek z originálních LP. A leckterá z nich s mnohaletým zpožděním: samozřejmě jsem se až s velkým zpožděním propracoval k vzácným průkopnickým albům blues a spirituálů, která vydával Supraphon na počátku šedesátých let. Nestihl jsem ani Songy Boba Dylana z roku 1968, viděl jsem je poprvé nějakých deset patnáct let poté, už jen jako kuriozní dylanologické bohemikum. A dodnes jsem neměl v ruce obálku Seegerova pražského alba, které jsem po letech získal ohrané, již jen ve vnitřním igelitovém obalu. Koneckonců utekla mi i první Dvorana slávy, se kterou jsem se fyzicky setkal také s minimálně desetiletým zpožděním. Ale tu jsem měl alespoň nahranou – tedy z pásku na pásek – a skutečně mne oslovila způsobem, o jaký asi v otázce jde. Miloslav J. Langer tehdy vlastně představil country music jako o trochu lepší, než jaká skutečně je (Dylana v Girl From the North Country jsem ovšem považoval za nějakého nevalně zpívajícho Cashova kytaristu). Mám pocit, že snad každá z těch písniček se dříve či později dočkala nějaké české verze. Dvorana slávy mne "oslovila" tak, že Gravesovo sólo na dobro v On The Rock Where Moses Stood mám jednou provždy vytetované do ušního bubínku. Dlužno ještě dodat, že se podařil i druhý díl, který jsem soustavným dojížděním do výdejny na Bělohorské ulici získal konečně v plnohodnotné podobě. Pokud jde o licenční desku, která mne nejvíce "ovlivnila", tak to byla samozřejmě Oliverova Antologie Blues. K tomu asi není co dodat, to bylo konečně blues bez té jalové melancholičnosti, se kterou nám tu bylo do té doby předkládáno k uvěření – kromě popisky k fotce Furryho Lewise Antologie prostě neměla chybu. Zdeněk Suchý, režisér Crosby, Stills, Nash & Young – Déj`a Vu. To bylo zjevení ! Bylo mi asi patnáct a zjistil jsem, že lze, aby něco bylo srdcervoucí i kulervoucí zároveň. Ti strejdové v kožešinách na obalu mi přišli jako z taj26
gy, ale bylo mi to jedno. Chodil jsem na koncerty Marsyas a holkám brečel u kytary "helpless, helpless, helpless ..." Oldřich Šíma, vydavatel a obchodník s hudbou (Black Point) Přestože licenčních desek Supraphonu mám celou řadu, musím přiznat, že ta, která se mnou nejvíc zacvičila a nasměrovala můj další zájem o bigbít, bylo dvojalbum Wheels of Fire od Cream. To byla bomba, tak jsem si představoval bigboš – především veliká šťáva, se kterou mládenci hrají. Skladby, které mají tah, nejsou překomplikované, ale také je nemohl složit idiot. Chlapi si hrají co chtějí, v podstatě si každý neustále improvizuje, ale zároveň se vše řine kupředu jako dobře sestavený vlak. Dodnes sleduji vše, co dělá Jack Bruce, protože ať dělá staré věci od Cream s mladými africkými hudebníky nebo naopak realizuje experimenty s Dickem Heckstall-Smithem, je to vždycky pošušňáníčko. Za Cream se mi řadí Mc Cartneyho Ram a pak celá řada desek z jazzové edice Gramoklubu. Za nejotřesnější licenční desku považuji Deep Purple – Ochutnávka. Přes špatný výběr originálu (slabá deska), přes otřesný sleevenote Petra Adlera až po prohnusaný nicneříkající design obalu a strašný překlad jak názvu alba, tak ukázek textů. Dan Šustr, hudebník (2 Wings) Beatles, Abbey Road. Když jsem ho poprvé slyšel asi ve třinácti letech, měl jsem satori a pochopil, že už nikdy v životě nechci dělat nic jinýho než hudbu. Takovouhle hudbu. A to hlavně díky Lennonovejm věcem. Come Together – to přece každej zná: "šššššššu... tudududůůůůůů... ššššššššu... tudududůůůůůů..." a I Want You/She's So Heavy. Ten hypnotickej závěr. Nechceš, aby to kytarový arpeggio vůbec skončilo, McCartney do toho honí krk basy jako totálně zhulenej, a oni to pak natvrdo utnou. Ty vole!!! Sedíš na zemi jako ochromenej, doznívá to v tobě a pak najednou musíš vstát a jít otočit desku. A kdybych měl sestavit svou hitparádu prvních tří LP, které tu vyšly v licenčním vydání, vypadala by asi takhle. 1. Beatles – Abbey Road, 2. Blood Sweat & Tears, 3. Pink Floyd – Dark Side Of The Moon. Petr Vizina, publicista (Hospodářské noviny) Deska Future Shock, na které se jazzový klávesista Herbie Hancock spojil s avantgardním basistou Billem Laswellem a na které vydali v roce '83 muziku k break-dance točenicím na hlavě. Anebo do sluchátek walkmana, díky čemuž jsem na bramborové brigádě u Pacova mezi rozoranými řádky těžce zaostával, tak mě ty zvukové divy skrečování, tlustých bas a bicích automatů přenesly jinam. Deska tu vy27
šla nedlouho poté, tuším s doslovem Jaromíra Tůmy, který tam psal, že Hancock se "silou své umělecké osobnosti podíval do 21. století," což mi, nevím proč, silně utkvělo. Když jsem loni dělal s Hancockem rozhovor poté, co vyhrál Grammy, styděl jsem se mu to říct. Jen těch zbytečně vyplýtvaných minut na vysvětlení, co to byla "bramborová brigáda"! Josef Vlček, publicista Není to sice licenční deska, ale dovoz, nicméně šlo o něco v mém životě tak významného, že to stojí za zmínku. V roce 1970 jsem si koupil v dnes již neexistujícím Tuzexu v budově Veletržního paláce (dnešní Galerie moderního umění) Santanovo album Abraxas, vydané indickou gramofirmou Dum Dum. Dumdumky byly nejhorší elpíčka všech dob. V lepším případě tyhle desky jen praskaly a šuměly. Nicméně, když mě potom vyzval Joska Skalník, abych něco napsal do Jazzbulletinu, dal jsem dohromady text právě o Santanovi. Takže vlastně díky indickému importu jsem napsal svůj první článek. Z licencí jako takových si vzpomínám nejvíc na supraphonské album Donovana. Mělo nejblbější sleeve note, jaký jsem kdy četl. A taky na licenční album Woodstock a Elton John, pro něž jsem napsal průvodní texty, které směly vyjít jen s brutálními zásahy. Byly to moje první zkušenosti s brutální redakční cenzurou v Supraphonu.
(Popmuseum děkuje P. Korálovi za pomoc s distribucí) 28
www.popmuseum.cz
CIZÍ DESKY V ZEMÍCH ČESKÝCH aneb OCHUTNÁVKA NA SAMÉM KRAJI ÚTESU Radek Diestler virtuální katalog k výstavě Muzea a archivu populární hudby Popmuseum, KC Kaštan 15. 12. 2008 – 21. 3. 2009) Popmuseum, KC Kaštan, Bělohorská 150, Praha 6. Otevřeno od středy do neděle 16–20 hod.
29
29
