Církevní Praha známá i neznámá po stopách jezuitů

Církevní Praha známá i neznámá – po stopách jezuitů

Církevní Praha známá i neznámá – po stopách jezuitů

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutí licence. V Jihlavě dne

............................................... Podpis

Zde bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce Ing. Radovanu Zejdovi za čas, který mi věnoval a za všechny cenné připomínky a rady ohledně mé práce. Tímto chci také poděkovat své rodině, která mě podporovala po celou dobu studia.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Obor Cestovní ruch

Církevní Praha známá i neznámá - po stopách jezuitů bakalářská práce

Autor: Klára Kotlíková Vedoucí práce: Ing. Radovan Zejda Jihlava 2014

Copyright © 2013 Klára Kotlíková

Abstrakt KOTLÍKOVÁ, Klára: Církevní Praha známá i neznámá – po stopách jezuitů. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Ing. Radovan Zejda. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2014. 134 stran. Bakalářská práce analyzuje vědomosti studentů Vysoké školy polytechnické v Jihlavě o jezuitském řádu. Cílem práce je zjistit povědomí studentů o řádu samotném, a také jeho pražských památkách. Poté na základě vyhodnocení dotazníkového šetření a aktuálně zjištěných poznatků zpracovat program edukativního zájezdu pro studenty. Teoretická část práce seznamuje s řádem, jeho historií, strukturou, spiritualitou, světci, osobnostmi a nejvýznamnějšími světovými památkami. Praktická část obsahuje přípravu pro průvodce, vyhodnocení dotazníkového průzkumu, návrh zájezdu a jeho kalkulaci. Klíčová slova: jezuité, Tovaryšstvo Ježíšovo, Praha, církevní turistika, církevní řád, církevní památky, církev

Abstract KOTLÍKOVÁ, Klára: Church Prague Known and Unknown - in the Footsteps of the Jesuits. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Supervisor Eng. Radovan Zejda. Level of professional qualifications: Bachelor's degree. Jihlava 2014. 134 pages. The thesis analyzes the knowledge of the students of the College of Polytechnics Jihlava about the Jesuit Order. The aim is to determine students' awareness about the Order itself, and also the Prague sights. Then, on the basis of a questionnaire survey and actually found knowledge to process an educational tour program for students. The theoretical part of the work with the Order, its history, structure, spirituality, saints, personalities and the world's greatest monuments. The practical part includes preparation for a guide, the evaluation of the survey, design and costing of the trip. Keywords: Jesuits, Society of Jesus, Prague, religious tourism, religious order, religious monuments, church

11

Předmluva Nad tématem práce jsem se nemusela dlouho rozmýšlet. Církevní turistika začíná být i v České republice stále populárnějším tématem. Jako stěžejní místo spojené s jezuitským řádem jsem si vybrala Prahu, protože právě odsud se řád začal šířit dále do Čech a na Moravu a je zde i nejvíce památek s řádem spojených. Zajímalo mě, jak velké povědomí mají studenti cestovního ruchu naší vysoké školy o jezuitském řádu a zjistit zájem studentů o případný zájezd na toto téma. Pokud by zájem byl, chtěla jsem dále zpracovat program toho zájezdu, který bude nejvíce žádaný a mohla by ho využít školní cestovní kancelář nebo jakákoli jiná. To je i hlavním cílem mé práce. Tím vedlejším je zpracování pražských jezuitských památek do jednoho souboru, který by zde posloužil nejen jako příprava pro průvodce, ale i jako malý průvodce pro osoby, které by se o toto téma mohly zajímat a chtěly tato místa navštívit. V teoretické části tedy stručně seznamuji čtenáře s pojmem církevní turistika a náboženský cestovní ruch, s řádem, s jeho historií, jak světovou, tak českou, s jeho organizací a filozofií, kterou vyznává. Dále uvádím památky světového významu s řádem spojené. V praktické části se poté čtenář dozví výsledky mého průzkumu, ucelený popis jednotlivých pražských řádových památek a návrh jednodenního i vícedenního zájezdu s kalkulací přibližné ceny. Při svém dotazníkovém šetření jsem se setkala s velkým množstvím studentů, většina z nich byla při vyplňování velmi ochotná a tímto bych jim chtěla poděkovat. Také bych chtěla poděkovat vyučujícím, kteří mi umožnili v jejich hodinách výzkum provádět a vedoucí cestovní kanceláře, se kterou jsem mohla zájezd konzultovat.

12

Obsah Abstrakt ........................................................................................................................... 11 Předmluva ....................................................................................................................... 12 Seznam ilustrací .............................................................................................................. 16 Úvod................................................................................................................................ 18 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................... 20 1

Církevní turistika .................................................................................................... 20

2

Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu) ..................................................................... 22

3

4

2.1

Stručná historie řádu ........................................................................................ 23

2.2

Historie řádu v českých zemích ....................................................................... 25

2.3

Světci a patroni ................................................................................................. 28

2.4

Znak.................................................................................................................. 31

2.5

Heslo ................................................................................................................ 32

2.6

Organizace a struktura řádu ............................................................................. 32

Spiritualita řádu....................................................................................................... 35 3.1

Mezníky v životě jezuity .................................................................................. 36

3.2

Oděv ................................................................................................................. 38

3.3

Jezuitou v současnosti ...................................................................................... 39

Osobnosti ................................................................................................................ 41 4.1

Papež František (1936 - ) ................................................................................ 41

4.2

Adolf Kajpr (1902 – 1959) ............................................................................... 41

4.3

Jiří Josef Kamel (1661–1706) .......................................................................... 42

4.4

Tomáš Špidlík (1919 – 2010)........................................................................... 42

4.5

Bohuslav Balbín (1621–1688) ......................................................................... 43

4.6

Fridrich Bridelius (1619–1680)........................................................................ 44

4.7

Ignác Viktorin Raab (1715–1787) ................................................................... 44

4.8

Matteo Ricci (1552–1620) ............................................................................... 45 13

4.9

5

6

Pierre Teilhard de Chardin (1881–1955) ......................................................... 46

4.10

Joseph Stepling (1716–1778) ....................................................................... 46

4.11

Antonín Koniáš (1691–1760) ....................................................................... 47

4.12

Blažej Ráček (1884 – 1970) ......................................................................... 47

4.13

Jan Evangelista Pavlík (1920 – 2008) .......................................................... 48

Ženské kongregace ................................................................................................. 50 5.1

Společnost sester Ježíšových (Societas sororum Jesu) .................................... 50

5.2

Anglické panny (Congregatio Jesu) ................................................................. 51

5.3

Sestry Sacré-Coeur ........................................................................................... 51

Nejvýznamnější jezuitské památky ........................................................................ 52 6.1

Il Gesù .............................................................................................................. 52

6.2

Jezuitské misie na území Guaraní .................................................................... 52

PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 54 7

8

9

Pražské jezuitské památky ...................................................................................... 54 7.1

Kostely ............................................................................................................. 54

7.2

Kaple ................................................................................................................ 59

7.3

Koleje ............................................................................................................... 64

7.4

Sousoší ............................................................................................................. 67

7.5

Karlova univerzita ............................................................................................ 68

7.6

Domy a zahrady spojené s jezuitským řádem .................................................. 68

7.7

Současné vlastnictví ......................................................................................... 70

Dotazníkové šetření ................................................................................................ 71 8.1

Metodika šetření ............................................................................................... 71

8.2

Vyhodnocení dotazníkového šetření ................................................................ 71

8.3

Shrnutí výzkumu .............................................................................................. 89

Návrh zájezdu ......................................................................................................... 90 9.1

Jednodenní zájezd ............................................................................................ 90 14

9.1.1

Harmonogram zájezdu .............................................................................. 91

9.1.2

Kalkulace ceny zájezdu ............................................................................ 92

9.2

Vícedenní zájezd .............................................................................................. 94

9.2.1

Harmonogram zájezdu .............................................................................. 94

9.2.2

Kalkulace ceny zájezdu ............................................................................ 96

10 Vyjádření školní CK ............................................................................................... 99 Závěr ............................................................................................................................. 100 Seznam zdrojů............................................................................................................... 100 Přílohy........................................................................................................................... 116

15

Seznam ilustrací Grafy Graf 1: Znáte nějaké církevní řády alespoň jménem? Graf 2: Existuje v současné době jezuitský řád? Graf 3: V jakém odvětví se jezuité nejčastěji realizovali? Graf 4: Je rozdíl mezi jezuity a Tovaryšstvem Ježíšovým? Graf 5: Kdo je hlavním patronem jezuitského řádu? Graf 6: Kde se nachází hlavní centrum jezuitů v Čechách? Graf 7: Znáte nějaké církevní památky v Praze? Graf 8: Znáte nějaké jezuitské památky? Graf 9: S jakým architektonickým slohem jsou jezuité nejčastěji spojováni? Graf 10: Kde se nachází Klementinum? Graf 11: Jaká instituce v současné době v Klementinu sídlí? Graf 12: Kdyby se ve školní CK nabízel zájezd spojený s prohlídkou pražských jezuitských památek, zúčastnil(a) byste se? Graf 13: Preference délky zájezdu Graf 14: Preference dopravy zájezdu Graf 15: Preference ubytování Graf 16: Preference formy stravování Graf 17: Věk respondentů Graf 18: Jste věřící? Graf 19: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Graf 20: Pohlaví respondentů

16

Graf 21: Jaký ročník VŠPJ studujete?

Obrázky Obrázek 1: Znak [Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Ihs-logo.svg] Obrázek 2: Jezuitský oděv [Zdroj: Buben, 2012, s. 18]

Tabulky Tabulka 1: Církevní řády (nejčetnější odpovědi) Tabulka 2: Co si představíte pod pojmem jezuité? Tabulka 3: Jaké církevní památky, které znáte, jste osobně navštívili? Tabulka 4: Kolik z nich je v Praze? Tabulka 5: K čemu sloužil profesní dům? Tabulka 6: Kde byste hledali nejstarší meteorologickou stanici na světě, která stále pracuje? Tabulka 7: Kilometrovné Tabulka 8: Vstupné Tabulka 9: Celkové náklady jednodenního zájezdu Tabulka 10: Kilometrovné Tabulka 11: Vstupné Tabulka 12: Celkové náklady na vícedenní zájezd

Kde není uveden zdroj, je to práce autorky.

17

Úvod Můj výběr tématu pro zpracování bakalářské práce nebyl náhodný. Mám velmi ráda historii, architekturu, památky a umění. Nejčastějším nositelem umění, vzdělání, apod. byla po dlouhý úsek v historii právě církev. Jelikož v dnešní době je na vzestupu církevní turistika a naše republika je v tomto ohledu ještě poměrně neobjevená, vybrala jsem si jako téma jezuitský řád a s ním spojené město Praha. V tomto městě bydlím celý svůj život, a tak nemám problém se v něm orientovat. Navíc toto město nabízí velké množství církevních památek obecně a také nejvíce památek spojených s jezuitským řádem. Aby má práce poskytla hlubší informace, zaměřila jsem se pouze na jeden řád, který jsem i díky své práci chtěla poznat více do hloubky, protože byl důležitou součástí jak pražské, tak české historie, hlavně co se týče školství. Stěžejním cílem mé práce je výzkum provedený na studentech naší Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, který zjišťuje, jaké vědomosti studenti o řádu mají. Nejvíce mě zajímá, jak velké jsou znalosti studentů, kteří do školy teprve nastoupili a studentů, kteří ji budou opouštět. Dále tímto šetřením chci zjistit, jaký by byl případný zájem o zájezd, zabývající se jezuitskými památkami a díky výsledkům takový zájezd sestavit. Ten by měl mít edukativní charakter a blíže studenty seznámit s řádem a doplnit tak jejich znalosti. Jako vedlejší cíl bude v práci uveden malý průvodce popisující pražské jezuitské památky všechny pohromadě. Tento průvodce nemusí sloužit jen pro studenty či jako příprava průvodce na zájezd, ale i pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco o řádu a památky si prohlédnout. Dle mého zjištění, průvodce pouze po jezuitských pražských památkách ještě nebyl sestaven. Pro zpracování své bakalářské práce budu využívat jak knižní zdroje, tak zdroje internetové. V první, teoretické části práce zmíním obecné informace o církevní turistice, o řádu, jeho stručné historii celkově a jeho historii v českých zemích. Dále se budu zabývat řádovou organizační strukturou a spiritualitou. Zmíním hlavní jezuitské světce a osobnosti, např. nového papeže Františka a další. Budou zde zmíněny i ženské kongregace, které vyznávají ignaciánskou spiritualitu, ale nejsou ženskou větví řádu. Na konec budou následovat velmi stručně zmíněné nejvýznamnější jezuitské památky ve světě.

18

Ve druhé, praktické části se zaměřím na vytvoření uceleného seznamu s popisem jednotlivých pražských jezuitských památek, rozdělených podle kostelů, kaplí, kolejí, apod. jako přípravu pro průvodce zájezdu nebo malého inspirujícího průvodce pro turisty, kteří si chtějí udělat procházku po pražských jezuitských památkách. Dále vyhodnotím dotazníkové šetření a jako reakci navrhnu jednodenní nebo vícedenní edukativní zájezd.

19

TEORETICKÁ ČÁST 1 Církevní turistika Co je vlastně znamená pojem církevní turistika? Je to fenomén jen současné doby? Má k církevní turistice potenciál i Česká republika? Tyto otázky se pokusím osvětlit právě v této kapitole, protože tento pojem s tématem mé práce velice úzce souvisí. Církevní turistika nebo také náboženský cestovní ruch, je specifickou formou cestovního ruchu, který se zaměřuje na cestování buď za účelem pouti či vykonání nějakého náboženského obřadu nebo za návštěvou sakrálních staveb. Těmi mohou být např. kostely chrámy, kaple, poutní místa, hřbitovy, apod. [1] Poutě se odehrávají po celém světě, nevztahují se pouze na křesťanský svět, mezi chronicky známá, mohou být zařazena místa jako Santiago de Compostela, Fátima, Lurdy pro křesťany, Mekka a Medina pro muslimy nebo Ganga a Váránasí pro hinduisty. V České republice je takovým poutním místem např. Svatý Kopeček u Olomouce, Svatý Hostýn, Velehrad, Svatá Hora u Příbrami či Stará Boleslav. Teď tedy k otázce, zda je církevní turistika fenoménem jen posledních let. Náboženský cestovní ruch je sice jako pojem znám jen poměrně krátce, ale jinak je provozován již tisíce let. Dalo by se říci, že sahá až do pravěku, kdy se tehdejší lidé shromažďovali na různých místech, která považovali za posvátná. Zde prováděli různé obřady, nejčastěji obětní. Ale vraťme se do současnosti. Náboženský cestovní ruch má opravdu velký potenciál, to dokazují i čísla ve statistikách, které každoročně vzrůstají. V České republice k podpoře této formy cestovního ruchu vznikají různé projekty, můžeme si jmenovat třeba celonárodní projekt „Magni – cesty s příběhem“ nebo regionální projekty „Otevřené brány“ a „Evropské kulturní stezky svatých Cyrila a Metoděje“. [1] A máme se opravdu čím chlubit – dle Mojmíra Mikuly (CzechTourism) z letošní prezentace na Fóru cestovního ruchu, ČR disponuje stem pravoslavných kostelů, dvěma sty synagog, šest set šedesáti evangelickými stavbami a kolem šesti tisíc sedmi set stavbami římskokatolickými. Největší aktivitu v náboženském cestovním ruchu vyvíjí kraj Střední Morava a Jeseníky, nejmenší naopak Českolipsko a Jizerské hory. [2] Letošní rok velmi přeje církevní turistice, na toto téma se letos zaměřil i známý brněnský veletrh Regiontour a 20

velkou lákavou událostí bylo i 1 150. výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Dá se ale říci, že Česká republika jako destinace církevní turistiky ještě nebyla úplně objevena. Má dle agentury CzechTourism má ale takový potenciál, že by mohla ročně přilákat stovky až tisíce poutníků, a tak se stát velmi významnou evropskou destinací tohoto typu turistiky. [3] Nezbývá mi tedy nic jiného než se svou prací snažit objevit tyto památky pro tuzemské i zahraniční turisty.

21

2 Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu) Příslušníci Tovaryšstva Ježíšova nebo také jezuité jsou členové katolického řádu řeholních kleriků. Jsou ryze mužský řád, nemají tedy žádnou ženskou větev jako některé jiné řády. Vyznávají ignaciánskou spiritualitu podle svého zakladatele sv. Ignáce z Loyoly, dříve proto byli označováni i jako Synové sv. Ignáce. [Buben, 2012, s. 11] Jméno řádu vzniklo již za raných počátků Tovaryšstva, kdy skupina přátel sdružených kolem sv. Ignáce žila dle jeho duchovních cvičení asketickým životem a na otázku kdo jsou, odpovídali „Jsme Ježíšova společnost“, tedy Compagnia de Jesu, latinsky Societas Iesu. Slovo jezuita je o mnoho starší než samo Tovaryšstvo Ježíšovo. Nese jak kladné tak hanlivé označení. To první, kladné, vychází z toho, že se člověk snaží chovat podle učení a pravidel Ježíše Krista, tedy jako druhý Ježíš (napodobovat ho), z toho jezu-ita = Ježíš-takto. Druhý význam, hanlivý, vznikl až později a má význam člověka s falešnou zbožností. Oba významy se pro řád vžily. Tovaryšstvo je pod tímto pojmem známo dodnes. [4] Řád není klášterní institucí, členové tedy nežijí v klášterech, ale ve společenství, které preferuje pohyblivost a disponibilitu. Dělí se na provincie, několik provincií dohromady spolu vytváří asistenci. Česká republika spadá do východoevropské asistence společně s Chorvatskem, Rumunskem, Polskem, Ruskem, Slovinskem a Slovenskem. Po celém světě je něco kolem devadesáti provincií, rozdělených do regionů v Evropě, Latinské Americe, USA, Africe, Tichomoří a Jižní Asii. [5] [6] Podle statistiky z ledna roku 2011 měl řád, dle Generální kurie jezuitů, přibližně 18 000 členů, z toho téměř 12 800 kněží, 1 500 řeholních bratří, 2 850 studentů a 800 noviců. Nejvíce příslušníků má místo působení v jižní Asii, USA a jižní Evropě, mezi nejmladší se řadí členové v Africe. [7] Jezuité jsou tedy nejpočetnější mužskou řeholí na světě. [8]

22

2.1 Stručná historie řádu Řád Tovaryšstva Ježíšova vznikl roku 1534. Zakladatelem byl Ignác z Loyoly, který také vytvořil jeho řeholní zásady. Posláním řádu bylo přispění ke katolické reformě, pozvednutí křesťanského života a způsobů lidu. Zakladateli řádu bylo sedm zakládajících členů – František Xaverský, Šimon Rodriguez de Azeveda, Petr Faber, Alfons Sameron, Nicolás Bombadill a Jakuba Layneze - později bylo členů deset, soustředěných kolem sv. Ignáce, jež je získal svými duchovními cvičeními, které v té době byly něčím naprosto novým jak z psychologického tak z duchovního pohledu. [9] V zimě ke konci roku 1538 vládl v Římě hlad a bída, společníci spolu se sv. Ignácem zahájili svoji apoštolátní činnost – s nadlidskou obětavostí se starali o chudé a potřebné, vyžebrávali pro ně jídlo, peníze, palivo, slámu a ošacení, péči věnovali i vězňům a umírajícím. Díky těmto činům si vysloužili velkou úctu a uznání. [Buben, 2012, s. 40] Od roku 1540 je řád schválen papežem Pavlem III. Prvním úkolem, kterým papež členy řádu pověřuje, je výuka katechizmu na římských školách a kázání lidu. Pro správnou funkci řádu bylo třeba zvolit generálního představeného, a tak se stal Ignác z Loyoly prvním generálem řádu. Jeho spolupracovníci se vydávali na první misijní cesty, jejich cílem byla např. reformace klášterů, lidové misie, apod. Tovaryšstvo se pak dále rozrůstalo, zakládalo provincie, stavělo koleje a další řádové domy. Také domy na způsob dnešních azylových domů, např. pro nezletilé matky s nemanželskými dětmi, pro prostitutky, které se chtěly stát počestnými a kterým následně řád zajišťoval místa služebných se stravou, lůžkem a dobrým platem. [Buben, 2012, s. 41 - 42] Řád ovšem neprožíval jen časy dobré, ale i zlé. Dokladem toho může být Francie. Zde si na řád dělala nárok pařížská univerzita, kde Tovaryšstvo vzniklo. Byla jim zde poskytnuta kolej, kde ale žili v bídě a stávali se terčem posměchu. V roce 1554 byl řád dokonce shledán doktory teologické fakulty velmi nebezpečným, měl být zakázán, což vlnu útoků ještě zhoršilo. Zastal se jich benediktinský opat, ale i tak byl řád nucen své působení přesunout mimo Paříž do Auvergne. Tovaryšstvo bylo nakonec jako společnost ve Francii uznáno, i přes pobouření tehdejších katolických biskupů. [Buben, 2012, s. 53 - 54] Za jednu z dalších událostí špatných časů by mohl být označen například masakr jezuitských misionářů při plavbě do Brazílie (1570). [Buben, 2012, s. 59] 23

Tím se dostáváme k misijní činnosti, kterou jezuité vykonávali. Své cesty podnikali jak v Evropě, tak v hojné míře do exotických a nekřesťanských zemí Asie, Tichomoří, jižní Ameriky, Afriky, apod. Mnoho řádových misionářů při těchto cestách přišlo o život. Díky misiím do exotických zemí, ale jezuité rozšířili i povědomí o tom, jak např. léčit malárii, či jiné orientální nemoci. [Buben, 2012, s. 107] Popisovali flóru a faunu v Evropě dosud neznámou a přinesli mnoho výborných výsledků na vědeckém poli. Měli povinnost zaznamenávat jazyky navštívených kmenů a shromáždili tak velké bohatství lingvistického materiálu. Jako první sídlo jezuitů v Římě sloužil nevelký dům vedle kostela Santa Maria della Strada. [Čornejová, 2002, s. 27] Až po nějaké době byl, na popud sv. Ignáce v Římě vystaven kostel Il Gesù, jeden z nejkrásnějších barokních kostelů. Dostavěn a slavnostně vysvěcen byl r. 1584. Na jeho stavbě se podílelo šest architektů, asi nejznámějšími jsou Vignola a Giacomo della Porta, z malířů interiéru Il Baciccio. [Buben, 2012, s. 63 - 64] Jak řád rostl, stavěl další stavby, které si jako architektonický vzor berou právě Il Gesù, který je “učebnicí” tzv. jezuitského baroka. Z těch českých je to například kostel sv. Ignáce v Praze nebo Jihlavě. Učení sv. Ignáce lákalo i ženy, ty ovšem musely zakládat vlastní kongregace inspirované jeho pravidly, protože nemohly vstoupit do jezuitského řádu. [10] Pro svou oblíbenost a značné rozšíření po celém světě, začal řád čelit útokům nenávisti, závisti a kritiky. [9] První útoky začaly v Portugalsku, kdy bylo králi namluveno, že za vzpourou jihoamerických indiánů (1750) stojí právě řád Tovaryšstva. [Buben, 2012, s. 107] V roce 1773 byl řád papežem Klimentem XIV. zrušen, aby byl klid v církvi i v lidu, protože se proti Tovaryšstvu postavila velká spousta uskupení jako protestanti, encyklopedisté, osvícenci, sektáři, modernisté, zednáři, atd. Tímto zásadním krokem velmi utrpělo tehdejší školství - zavřeno bylo kolem 728 škol a 600 knihoven - a zrušeny zámořské misie. [Buben, 2012, s. 111 - 113] Řád se přechodně držel v Rusku, kde mohl na pár kolejích působit. V roce 1804 papež Pius VII. řád obnovil s územní působností v Neapolském království, o 10 let později (1814) byl řád, díky bule „Sollicitudo omnium ecclesiarum“ obnoven plně pro celý svět. [9] Bohužel ne všude byl přijat s otevřenou náručí.

24

V roce 2010 čítal řád ve 131 zemích světa devět asistencí, v nichž se nalézalo 88 provincií, 11 závislých a 5 nezávislých regionů. Nynějším generálním představeným je od roku 2008 Adolphus Nicolás Pachón ze Španělska. [Buben, 2012, s. 132 - 135]

2.2 Historie řádu v českých zemích Abych správně vylíčila důvody příchodu Tovaryšstva Ježíšova do Čech, musíme se nejprve vžít do situace tehdejší církve. Je 16. století, vliv katolické církve již dlouho upadá, je nedostatek kněží i věřících, velká většina obyvatelstva se přiklání k protestantství, tedy ke kališníkům, Jednotě bratrské, luteránům i kalvinistům. [Buben, 2012, s. 173] Ke konci roku 1552 se iniciativy chopila kapitula u sv. Víta, která přednesla žádost císaři Ferdinandovi I., aby došlo k znovuobnovení arcibiskupství a vzniku akademie, kterou by vedli jezuité. Tuto žádost podporuje velmistr křižovníků s červenou hvězdou, břevnovský i strahovský opat a 14 hlavních českých šlechtických rodů, např. z Kolowrat, Lobkowicz, Rožmberka, Sternbergu a další. Jsou vybrány různé lokality, které by k usídlení jezuitů mohly sloužit a též 12 mladíků, kteří půjdou do Říma, aby mohli dostat výuku v jezuitských školách jako členové českého řádu. S touto žádostí se skupina r. 1954 přímo obrací i na sv. Ignáce. Ještě téhož roku podává i císař Ferdinand I. žádost, a to jak sv. Ignácovi, tak papeži, aby 12 příslušníků řádu bylo vysláno do Prahy. Ti jsou mu přislíbeni, a tak je z Vídně do Prahy vyslán jezuita Petr Canisius, aby obhlédl situaci, zajistil stálé sídlo (jako nejvhodnější je vybrán starý dominikánský klášter u sv. Klimenta v Praze, který je obýván už jen třemi dominikány) a připravil vše potřebné pro příchod svých dvanácti spolubratří. [Buben, 2012, s. 173 - 175] Do Prahy těchto dvanáct doputuje v dubnu roku 1556. Museli znát německý jazyk, česky se měli doučit na místě. Již na začátku července se na koleji u sv. Klimenta začalo vyučovat, zatím ale jen v nižších třídách, byl otevřen i šlechtický konvikt u sv. Bartoloměje. Zájem byl velký, již během prvního měsíce zde studovalo více než 100 studentů. [Buben, 2012, s. 176; Čornejová, 2002, s. 29, 38] O něco později je zřízen i seminář sv. Václava pro chudé studenty. Dle pokynů sv. Ignáce jezuité přijímají studenty ze všech rodin, bez ohledu na vyznání. [Buben, 2012, s. 176] I díky snahám řádu mají ke konci 16. století české země celkem tři vysoká učení – Karlovu univerzitu

25

a dvě jezuitské v Praze a v Olomouci, kde jsou zřízeny teologické a filozofické fakulty. [Čornejová, 2002, s. 62] Tovaryšstvo se začíná šířit i mimo Prahu, další řádové stavby se budují v Čechách i na Moravě, hlavně v Olomouci, a to značným tempem. Během působení řádu do roku 1773 vznikají koleje a rezidence v každém větším městě např. v Plzni, Brně, Českém Krumlově, Jičíně, Jihlavě, Telči, Znojmě, Kutné Hoře, Hradci Králové Vrchlabí, Třeboni, Římově, atd. [11] Při nich vznikají různé stupně škol. Šíření jezuitů podporuje také šlechta, velké úspěchy řád zaznamenává, když na místa nastupují čeští členové, tím prvním je Adalbert Bauzek z Polné, a i cizinci už zvládají český jazyk. Jezuitský řád stojí i u zrodu později slavných poutí, třeba ke sv. Janu pod Skalou, do Staré Boleslavi, atp., které též slouží k upevňování katolické zbožnosti. [Buben, 2012, s. 177 - 178] Kromě pedagogické činnosti jezuité vyvíjejí i činnost misijní, navštěvují špitály, věznice, pomáhají chudým a trpícím, snaží se vymoci milost pro delikventy, kteří se obrátí na katolickou víru. [Čornejová, 2002, s. 76 - 78] Nutno dodat, že nevynikají jen v těchto oborech, ale také v oborech vědních, kde jsou nadšenými badateli. Bohužel, ne vše je „růžové“. V zemi roste náboženské napětí, které vrcholí druhou pražskou defenestrací v květnu 1618, jezuité jsou z českých zemí vypovězeni a jejich koleje v Praze, Českém Krumlově, Kladsku a Chomutově vypleněny. Po bitvě na Bílé Hoře (8. 11. 1620) a popravě sedmadvaceti českých pánů, přistupuje Ferdinand II. k rekatolizaci země a jezuité se opět vrací do svých zpustlých řádových domů. [Buben, 2012, s. 178] Roku 1623 vzniká česká řádová provincie v čele s prvním provinciálem P. Řehořem Rumerem (původně naše země spadaly pod provincii hornoněmeckou) a řád se začíná opět rozrůstat. Velký rozmach zaznamenává zejména za třicetileté války, kdy se někteří členové Tovaryšstva přidali k obráncům Prahy se zbraněmi v rukou. V roce 1654 je ke Klementinu připojena Karlova univerzita (fakulta právnická a lékařská) a vzniká univerzita nová, tzv. Karlo – Ferdinandova. [Buben, 2012, s. 179 - 180] Po zrušení Rudolfova majestátu (Majestát na náboženskou svobodu) císař Ferdinand II. vydává r. 1624 patent, který povoluje vyznávat pouze katolickou víru. [Čornejová, 2002, s. 103] Jde o období, kdy valná většina protestantů opouští české země, mezi nimi i známý Jan Amos Komenský.

26

Mezi rekatolizátory země je zastoupen, krom jiných, i jezuitský řád. Ten se ovšem nezúčastňuje tzv. reformačních komisí. Tyto komise byly složeny ze světských i duchovních zástupců, jejich úkolem bylo mapování náboženského cítění v krajích a zjednávání případné nápravy ať už nenásilně či opačně. Po odchodu emigrantů je jejich majetek císařem přerozdělen mezi řády, a tak si na své přichází i řád jezuitský. [Čornejová, 2002, s. 103 - 107] Tovaryšstvu je často vytýkáno zabavování a pálení knih, které byly považovány za duchovně závadné. V roce 1562 jim na tuto činnost císař Ferdinand I. vydal patent, který jim tím zároveň i svěřoval cenzuru nově vydaných knih. Na obranu řádu je nutno dodat, že nejpočetnější pálené tisky nebyly nekatolické nauky, ale svým obsahem šířily politické pamflety, pornografii nebo pověry. Navíc od naprosté většiny knih a tisků, které spálili, napřed pečlivě uložili alespoň jeden exemplář do speciálního oddělení svých knihoven, aby byl určen k dalšímu studiu, a tak tisky nezanikly úplně jako v jiných případech. Jako náhradu za zabavené knihy tiskli jezuité v Klementinu knihy vlastní (katolické), ale také rozsáhlé spisy pro pozdvižení hospodářství, které pak zdarma rozdávali. [Buben, 2012, s. 181] V období morových ran mezi lety 1568 – 1715 si jezuité získávali velké sympatie, neboť vynakládali veškerou svou energii, um a leckdy i životy k pomoci a ošetřování postižených. [Buben, 2012, s. 183] V roce 1773, po papežském rozhodnutí, nastává pro řád definitivní konec. Tomu podléhá i Marie Terezie, která je velkou jezuitskou zastánkyní. V té době zde působí přibližně 1 100 členů řádu. Již exjezuitům, je tedy nařízeno se vystěhovat ze svých působišť, řada z nich ale zůstává jen jako učitelé, někteří se stávají diecézními kněžími, domácími kaplany a duchovními pro šlechtické rodiny, úředníky, nebo vstupují do jiného řádu. Statky Tovaryštva připadají buď státu, nebo studijnímu, nadačnímu či náboženskému fondu. [Buben, 2012, s. 184 - 185] Po roce 1814, kdy byl řád obnoven, nebyl zjevný zvláštní zájem jezuity přizvat zpět do českých zemí. Členové sem sice přijížděli, ale pouze na pozvání šlechtických rodin. Řád se zde nesměl usadit, pokud neměl patřičné svolení představitelů zdejší církve. Toho se dočkal až v srpnu 1865 od kardinála Schwarzenberga, který jim zde povolil i misijní činnost – dávat exercicie, kázat a zpovídat, sloužit mše, atd. Usídlili se v domě vedle kostela sv. Ignáce na Novém Městě pražském, který jim zakoupila a darovala princezna 27

z Lobkowicz. Odtud se pak řád rozrůstal i na Svatý Hostýn a Velehrad a dále do Čech. Po vzniku Československa byla zřízena i Československá provincie, od které se v roce 1931 oddělila viceprovincie Slovenská. [Buben, 2012, s. 185 - 186] Za druhé světové války mnoho jezuitských členů skončilo v koncentračních táborech, řád byl pronásledován, členové zatýkáni a školy rušeny. Po jejím skončení se řád a jeho členové vrátili na devět míst v Čechách. Patřily k nim Praha, Brno, Děčín, Bohosudov, Hradec Králové, Sv. Hostýn, Velehrad, Opava a Kladsko. Bohužel, další éra státu rozvoji moc nepřála, komunisté církev přímo nenáviděli. Zatrhli vydávání časopisu Katolík, v různých akcích (akce K) a procesech (Machalka a spol.) bylo spousta členů, pokud neemigrovali, pronásledováno režimem nebo pozatýkáno a uvězněno, ani to jim však nezabránilo v tajných svěceních. [Buben, 2012, s. 187 - 188] Po pádu komunismu a rozpadu Československa byli někteří členové oceněni jak v akademickém prostředí, tak na poli státním, kde se dočkali uznání i od hlav států např. vyznamenáními jako je řád T. G. Masaryka, medaile za zásluhy o stát, Rakouský čestný kříž, Řád čestné legie, a další. V 90. letech bylo ve Velehradě zřízeno Centrum Aletti Velehrad – Roma jehož součástí je i nakladatelství Refugium. [Buben, 2012, s. 195 196] V dnešní době je jezuitský řád 3. nejpočetnější řeholní společnost v České republice, hned po salesiánech a premonstrátech. K lednu 2010 mělo Tovaryšstvo Ježíšovo 64 členů. [Buben, 2012, s. 195] Jeho současným provinciálem je od února letošního roku Josef Stuchlý. [12] Současné centrum řádu je na provincialátu v ulici Ječná 2, 120 00 Praha 2. [13]

2.3 Světci a patroni Svatých je v řádu poměrně dost, uvádím zde proto jen ty nejdůležitější. Mimo jiné bych ráda zmínila, že řád, krom vlastních světců a patronů, propagoval a měl i výraznou úctu k Panně Marii, sv. Janu Nepomuckému a sv. Cyrilovi a Metodějovi.

2.3.1 Sv. Ignác z Loyoly (1491 – 1556) Hlavní zakladatel jezuitského řádu se narodil do bohaté šlechtické rodiny v baskické části Španělska roku 1491. Stejně jako mnoho mužů té doby, i on sloužil ve španělské

28

armádě. Bojoval s Francouzi při obléhání Pamplony, během té doby byl několikrát zraněn, a tak byl odeslán k rekonvalescenci do Manresy poblíž Barcelony. Právě zde dostal vnuknutí o svém budoucím poslání, proto se vydal na pouť do Jeruzaléma, poté studoval latinskou školu v Barceloně a také byl několikrát pronásledován španělskou inkvizicí. [14] Při studiích teologie a filozofie na pařížské univerzitě zde r. 1534 založil skupinu, která se začala věnovat obracení muslimů na křesťanskou víru. O 14 let později dokončil své literární dílo exercicií „Duchovní cvičení“, které psal dvacet let. První pokus o konvertování muslimů nebyl moc úspěšný, ale během šesti let dal vzniknout Tovaryšstvu Ježíšovu, známému pod názvem jezuitský řád, jehož hlavní činností byla činnost misijní a jež spadalo pod přímou pravomoc papeže, kterým v té době byl Pavel III. Ignác zemřel r. 1556, v té době mělo Tovaryšstvo již asi 1000 následovníků, a je pohřben v hrobce jezuitského chrámu Il Gesù v Římě. [Kniha svatých, 2011, s. 300] Za dvacet let po Ignácově smrti se jezuité rozrostli na 4000 členů a koncem 17. století Tovaryšstvo čítalo kolem 20 000 členů. [14] Roku 1609 byl sv. Ignác blahořečen a r. 1622 prohlášen za svatého. [Kniha svatých, 2011, s. 300]

2.3.2 Sv. František Xaverský (1506 – 1552) Jeden ze sedmi spoluzakladatelů Tovaryšstva Ježíšova (1534), šlechtic a misionář. V mládí studoval na univerzitě v Paříži, kde se setkal se svým pozdějším přítelem Ignácem z Loyoly. Za tři roky po založení Tovaryšstva byl vysvěcen v Benátkách. Po roce 1540 se vydal na cesty, prvně zavítal do města Goa na pobřeží Indie, navštěvoval vězení, nemocnice a učil děti. Dále cestoval po jižní Indii, hlásal křesťanství a obracel domorodce Srí Lanky, Malaky a Indonésie na křesťanskou víru. V roce 1549 se vydal na cestu do Japonska, kde přesvědčil přes sto lidí ke konvertování. Jako další cíl pro svou misi si vybral Čínu, tam ale bohužel nedojel, zemřel v pouhých čtyřiceti šesti letech na ostrově San Čoan, 10 km od pobřeží svého cíle, doprovázen jedním mladým čínským konvertitou. Tělo Františka bylo převezeno na ostrov Goa, kde je dodnes pohřben. Roku 1619 byl blahořečen a o tři roky později svatořečen. V uměleckých dílech bývá vyobrazován jako vousatý mladík, držící krucifix, planoucí srdce či lilii. Občas bývá

29

nazýván „apoštolem Indie a Japonska“. Sv. František Xaverský je patronem misionářů. [Kniha svatých, 2011, s. 300]

2.3.3 Sv. Alfons Rodriguez (1531 – 1617) Narodil se v Kastilii, jako druhý z jedenácti sourozenců. Jeho otec byl obchodník s látkami, takže si rodina mohla dovolit poslat mladého Alfonse na studie. Ovšem rok po nástupu na jezuitskou kolej ke studiu mu otec zemřel, a tak byl mladý student nucen vrátit se domů, vést obchod a starat se o své sourozence. [15] Když mu byl sedmadvacet let, oženil se a se svou ženou měl dvě děti. Bohužel, o sedm let později, obě děti i žena umírají a ani obchod s látkami nevynáší. Proto se ve svých čtyřiceti letech Alfons vydává do Valencie, aby se stal členem řádu jezuitů. Po několika měsících od přijetí, je vyslán na ostrov Mallorca, kde přes čtyřicet let dělal vrátného na koleji v hlavním městě. Byl velmi laskavý a oblíbený člověk, a ač nebyl vzdělán, studenti i jezuitští učenci si k němu chodili pro radu. Mnoho lidí v něm vidělo svého duchovního vůdce, proto na žádost představených řádu začal sepisovat své myšlenky a zkušenosti. Z toho nakonec vznikly tři svazky. Zemřel v osmdesáti šesti letech a na pohřeb mu přišel mezi zástupem věřících vzdát hold i španělský místokrál s mallorskou šlechtou. [16] Je patronem jezuitských bratří laiků, svatořečen byl papežem r. 1888. [Kniha svatých, 2011, s. 273; Buben, 2012, s. 11]

2.3.4 Sv. Stanislav Kostka (1550 – 1658) Stanislav Kostka se narodil jako šlechtic do polské rodiny, která tehdy patřila k vedoucím rodům země. Ve čtrnácti letech byl spolu s bratrem odeslán do Vídně, aby studovali u jezuitů, kteří zde měli pro šlechtické synky založený konvikt. [17] Již v tomto věku žádal o přijetí do noviciátu, kvůli obavám vídeňských představených z nepříjemností s jeho otcem ale přijat nebyl. O tři roky později tajně uprchl z Vídně do Augsburgu a poté do Dillingen, aby v převleku za žebráka mohl vstoupit do řádu. Dostal se k Petru Kanisiovi, který ho odeslal do Říma ke generálovi Tovaryšstva Františku Borgiovi (česky i Borgiášovi). Ten ho na jeho sedmnácté narozeniny přijal jako novice do řádu.

30

Stanislav byl velmi skromný, pokorný a veselý člověk, jeho spolubratři si ho proto rychle oblíbili. Bohužel, přibližně deset měsíců po jeho přijetí do noviciátu onemocněl těžkým záchvatem horečky a zemřel. Pár dní před touto událostí své úmrtí předpověděl. Svatým se stal roku 1726. Je patronem noviců. [18] [17] [Buben, 2012, s. 11]

2.3.5 Sv. Jan Berchmans (1599 – 1621) Narodil se v Belgii, rodiče mu zajistili vzdělávání u místních premonstrátů, které ale musel přerušit, kvůli nedostatku peněz. Poté sloužil jako posluha u starého kanovníka, který mu umožnil studium latiny na gymnáziu. [19] V sedmnácti letech vstoupil k jezuitům a v devatenácti odjel studovat do Říma. Vynikal přísným dodržováním řádových pravidel a velkou vřelostí k ostatním. [20] Zemřel v pouhých dvaadvaceti letech pravděpodobně na zápal plic. Za svatého byl prohlášen r. 1888. [19] Je patronem studujících filozofii. [Buben, 2012, s. 11]

2.3.6 Sv. Alois Gonzaga (1568 – 1591) Poslední svatý, kterého zde uvádím je patronem mládeže a studentstva a se narodil do italské knížecí rodiny Gonzagů roku 1568 jako prvorozený syn. Přáním otce bylo, aby byl z mladého Gonzagy byl válečník, matka ho ale vedla ke zbožnosti, což mu bylo bližší, a tak ve věku deseti let složil slib čistoty. [21] Roku 1585, v pouhých sedmnácti letech a přes značné rozčarování otce, vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, vzdal se všech práv prvorozeného syna a všechnu svou činnost směřoval ke studiu a ošetřování nemocných. Po vypuknutí morové epidemie v Římě, se během ošetřování lidí stižených touto pohromou sám nakazil a zemřel. Rok předtím se mu prý zjevil archanděl Gabriel a zvěstoval mu, že do roka zemře. Byl svatořečen r. 1726, jeho atributy, se kterými je nejčastěji spojován, jsou lilie, kříž a lebka. [Kniha svatých, 2011, s. 157]

2.4 Znak „V modrém (červeném poli plamenné aureoly majuskulní litery IHS, na příčce prostřední litery (H) kříž, dole tři hřeby Utrpení Páně směřující svými hroty ke spodnímu okraji pole. Vše zlaté.“ [Buben, 2012, s. 16] Někdy mohou být hřeby zabodnuty do srdce, které značí srdce Páně. Tři hřeby z Kristova kříže jsou symbolem 31

řádových slibů – chudoby, čistoty a poslušnosti. Písmena IHS jsou monogramem latinských slov IESUS HOMINUM SALVATOR, Ježíš spasitel lidstva a náleží ke starým křesťanským symbolům. Tento monogram se stal atributem nejen jezuitů, ale i františkánských svatých Bernardina Sienského a Jana Kapistrana. [Buben, 2012, s. 16] Obrázek 1 - Znak

2.5 Heslo Heslem jezuitů je OMNIA AD MAIOREM DEI GLORIAM (O. A. M. D. G.), což v překladu znamená „Vše pro větší slávu Boží“ nebo AD MAIOREM DEI GLORIAM (A. M. D. G.), „Pro větší slávu Boží“. Původ hesla musíme hledat u sv. Ignáce, jež se nechal inspirovat Novým zákonem (vše čiňte k slávě Boží – I K 10, 31), a tím žádal, aby se všechny činy řádu konaly pro větší čest a slávu Boží. [Buben, 2012, s. 17]

2.6 Organizace a struktura řádu Řádová organizace má pravděpodobně nejčastější srovnání s organizací vojenskou, je ale neozbrojena a navíc obohacena o duchovní rozměr, a tak je oproti té vojenské mnohem účinnější. [Buben, 2012, s. 19] Řád má vlastní ústavu zvanou Konstituce, které jsou normou závaznou. Pro rychlou orientaci v nich byl otcem Lainezem vytvořen stručný výtah. Tovaryšstvo se řídí ještě dvojími pravidly sv. Ignáce – Pravidlo o skromnosti (Regulae de modestia) a Všeobecná pravidla (Regulae communis). [Čornejová, 2002, s. 51 - 52] Důležitým dokumentem je také Examen generale, což je přijímací pohovor pro osoby s touhou vstoupit do řádu. Mezi další dokumenty se řadí i zákony, pravidla, instrukce a ustanovení vydaná nebo schválená generálními kongregacemi řádu, jež mohou platit buď pro určité území, nebo pro celý řád. Od roku 1995 platí nové Doplňkové normy Konstitucí Tovaryšstva Ježíšova, které Konstituce doplňují a harmonizují s moderní dobou a vývojem katolické církve v současnosti. Dle Konstitucí se řád dělí na čtyři základní skupiny – profesy čtyř slavných slibů, duchovní koadjutory a formované bratry, aprobované scholastiky a bratry se sliby 32

složenými po noviciátu a konečně na posledním místě novice. [Buben, 2012, s. 23] Podle Čornejové jsou tyto skupiny pouze tři, a to kněží, scholastici a bratři koadjutoři, novicové jsou skupinou speciální. [Čornejová, 2002, s. 53] V jezuitském řádu rozlišujeme tři stupně vedení: univerzální, provinční a lokální. Univerzální a provinční vedení mají na starosti vyšší představení řádní nebo mimořádní. Mezi řádné vyšší představené se řadí generální představený řádu, provinciálové a představení, kteří spravují provincii nebo část řádu na stejné úrovni. Pro konkrétní situace a na omezenou dobu jsou jmenováni mimořádní vyšší představení. Sem spadá generální vikář, vizitátoři, viceprovinciálové, vicesuperioři misií, komisaři a inspektoři. Poslední, lokální úroveň vedení spravují místní představení – představený profesního domu, rektor a superioři (domu, komunity, stálý a dočasný superior). [Buben, 2012, s. 24] Pak jsou zde členové běžného provozu, pro mnoho z nich je označení prefekt. O tyto hmotné statky pečovali správci knihoven a archivů, kostelů, tiskáren, stavby (při stavbách), o hudbu se staral správce chóru, apod., hospodářské záležitosti spravoval otec ministr a ekonom. Bratři laici měli na starost kuchyně, vrátnice, lékárny s kvalifikovanými lékárníky, přímé dohledy nad tiskárnami, atd. [Čornejová, 2002, s. 59 - 60] Hierarchie Tovaryšstva závisí na již výše zmíněné hierarchii představených. Tím nejvyšším je generální představený (generál), nejvyšší moc výkonná, je volen generální kongregací, která je mimo jiné i zákonodárným orgánem řádu. [Čornejová, 2002, s. 56] Všem pomáhají poradci a tzv. admonitoři, kteří jsou určitým stínovým opakem daného představeného – upozorňují ho na chyby či nedostatky, dávají zpětnou vazbu a povzbuzují ho v jeho snažení. [Buben, 2012, s. 24] Hierarchie se vztahuje i na řádové domy, ty může zřizovat nebo rušit kongregace. [Buben, 2012, s. 24] Nejvyšší místo zaujímají profesní domy, určené hlavně pro profesy, v každé provincii byl obvykle pouze jeden, kromě evidence misijní činnosti se odsud vysílaly i zámořské misie. Tato střediska nesměla mít žádné vlastní jmění a nebyly u nich, až na výjimky, školy. Nečastějším nižším typem řádových domů byly koleje, v každé provincii jich bylo několik. Byly závislé na mecenáších a fundátorech, kteří jim poskytovali finanční i nemovité dary. Žili zde nováčkové, proto při nich vyrostly školy a pedagogické ústavy, ve kterých se vzdělávali jak jezuité, tak externisté mimo řád. Prakticky všude bylo možno nalézt nižší školy – gymnázia. Při nich byly 33

vystavěny i fakulty (univerzity) filozofické a teologické (v čele pater rektor jmenovaný na tři roky). Vraťme se tedy ještě ke kolejím, těm podléhal další typ řádového domu, a to rezidence. Při rezidencích stály pouze školy základní s nejnižšími třídami, ve kterých byla hlavní náplní pastorace, a pak výuka čtení, psaní a základních počtů. Na poslední příčce hierarchického uspořádání stojí domy misijní, které nebyly vždy trvalé, zřizované pouze v případě potřeby v nějakém regionu (obvykle nekatolické kraje, hlavně zámořské), personál byl velmi skromný. [Čornejová, 2002, s. 57 - 58] Dalším typem jsou exerciční domy, zde probíhala exercicia, neboli duchovní cvičení. [Buben, 2012, s. 29] Jezuité působící ve funkcích řádových domů se po třech letech střídali, aby si na spravovaný majetek pořád zachovávali nadhled správce a nevkrádal se i pohled vlastníka. Nižší postavení, bratři laici, místo pobytu měnit nemuseli a na svých místech tak mohli setrvávat i delší dobu. [Čornejová, 2002, s. 58 – 59; Buben, 2012, s. 29]

34

3 Spiritualita řádu Slovo spiritualita znamená duchovnost, pochází s původního latinského slova spiritus, neboli duch. Podle Radovana Rybáře z Masarykovy univerzity je spiritualita „vyjádřením míry a hloubky bytí, tradice a kultury“. [22] Spiritualita jezuitského řádu vychází z učení sv. Ignáce a jeho díla „Duchovní cvičení“. Vzorem mu pravděpodobně bylo dílo Dona Gacíi Cisara, opata benediktinského kláštera v Manrese, z roku 1500. Vyznávají Krista, Nejsvětější Trojici i Pannu Marii. [Čornejová, 2002, s. 39 - 40] Významně se do jejich duchovního života vryla i úcta k Nejsvětějšímu Srdci Páně. [Buben, 2012, s. 14] Před hromadnou zbožností, jakou provozují některé jiné katolické řády, sv. Ignác preferuje spíše zbožnost individuální. Snaží se hledat Boha ve všem, např. při jídle, chůzi, ve svých činech, apod. [23] Řeholníci se tak mohou naplno věnovat svému poslání mezi lidmi. Slovy jezuity Jeronýma Nadala, „Svět je naším domovem“, tak mohou pracovat po celém světě a nejsou nuceni zůstávat na jednom místě či v jednom řeholním domě. [Buben, 2012, s. 12] Zakladatel řádu též zjistil, že dokonalost nespočívá jen v náboženském vytržení, ale je dosažitelná i obyčejnými lidskými vlastnostmi. Může ji tedy dosáhnout každý. Cílem členů řádu je následovat apoštolský život pomocí duchovních cvičení (exercicií), modliteb, příjmu svátostí, pokání a zpytováním svědomí (alespoň dvakrát denně). Velmi důležitá je poslušnost vůči papeži a svým nadřízeným. Dle Konstitucí řádu má však každý člen právo na vlastní názor, který svému nadřízenému může s pokorou přednést. Někdy bývá přirovnávána k vojenské poslušnosti, ovšem není se čemu divit, jelikož sv. Ignác byl původně také voják. Podle něj jsou tři stupně poslušnosti – nejnižší zahrnuje splnění uložených úkolů a činností, ve vyšším stupni přijetí vůle nadřízeného za svou a u nejvyššího se osoba vzdává svého vlastního názoru a vůle a přijímá myšlenky nadřízeného za své. V otázkách rozhodování to bylo důležité hlavně pro členy, kteří byli na misiích v různých částech světa, protože se museli rozhodnout tak, aby byli ve shodě se svými představenými.

35

Dle hesla O. A. M. D. G., kterým se členové řídí, tedy vše činí pro větší slávu Boží. Jejich posláním – missio - je být tam, kde je jich třeba, a tím tedy usilovat o spásu svých bližních, především činností: 1. misijní, 2. vědeckou a pedagogickou, 3. pastorační, liturgickou a katechetickou. [Buben, 2012, s. 12 - 13] Řád svým členům nedovoloval přijímat žádné jiné hodnosti, krom hodností svého řádu, tím pádem žádný jezuita nemohl být biskupem, či arcibiskupem bez toho, aby ho jmenoval vlastní řád. Faráře zastávali jen v nezbytných případech, např. při velkém nedostatku kněží katolických (v českých zemích doba pobělohorská). Pokud získali pověření, mohli ovšem kázat a zpovídat i v kostelech jiných řádů. Členové si oproti jiným církevním řádům mohli nechávat svá křestní i rodová jména. [Čornejová, 2002, s. 47 – 48; 54] Pro sv. Ignáce byly dějiny boj dobra a zla. Zlo má dle něj tři úrovně vývoje – lákadlo pro lidi v podobě bažení po bohatství, po dosažení tohoto bohatství pěstování marnivé světské cti a poté podlehnutí pýše. Jako protiklad ke zlu považoval za cti pokoru a chudobu. [Buben, 2012, s. 13] Proces přijetí nového člena řádu je poměrně složitý a zdlouhavý. Není ani automatický, takže není přijat každý, kdo prokáže, že by se rád stal členem a podílel se na duchovním životě společenství. Hlavní mezníky v životě kandidátů, kteří se chtějí stát plnohodnotnými členy Tovaryšstva, popisuji v následující části kapitoly.

3.1 Mezníky v životě jezuity 3.1.1 Kandidatura Examen, neboli přijímací pohovory, vedené čtyřmi examinátory, zjišťují žadatelův věk (jestli není moc nízký nebo naopak vysoký), zdravotní stav, trestní bezúhonnost a jakékoli překážky, které by mohly zamezit jeho vstupu do řádu. Pokud je adept přijat, začíná mu období první probace (zkoušky), která trvá 10 – 20 dní ve speciální oddělené části domu pro novice. Zde se modlí, seznamuje se s poměry v řádu, má pohovory s vybranými řádovými členy a zkoumá, zda opravdu chce začít úplně nový život a ten

36

dosavadní opustit. Pokud je shledáno, že vše myslí vážně a rozhodl se zůstat, začíná mu období noviciátu, tedy druhé probace. [Čornejová, 2002, s. 53; Buben, 2012, s. 20]

3.1.2 Noviciát Noviciát trvá obvykle dva roky, započítává se do něj i doba kandidatury a ještě pořád je možné řád opustit bez potíží. [Čornejová, 2002, s. 53] Během tohoto období se adept seznamuje s podrobnými pravidly a prochází tzv. experimenty (činnostmi). Těchto činností je šest, zahrnují práci v nemocnici, třicetidenní exercicie, učení se cizím jazykům, nízké domácí práce, výuka katecheze dětí, nebo třeba pomoc při nějakých řádových dílech. Tak nejlépe vyvstanou adeptovy silné i slabé stránky. Na konci období v noviciátu se skládají tři základní jednoduché sliby čistoty, chudoby a poslušnosti. K těmto slibům patří ještě slib, že vstoupí do Tovaryšstva a své poslední sliby složí podle toho, zda je řád bude chtít zařadit mezi profesy nebo řeholní bratry. Tím se stávají aprobovanými scholastiky nebo aprobovanými bratry („coadjutores temporales“ čili bratři laici). [24] [Buben, 2012, s. 21]

3.1.3 Vzdělávání Délka studií závisí na předchozím vzdělání, čím je vyšší, tím kratší je obvykle délka studií. Průměr je 7 až 12 let. Studující se nazývají scholastiky. Každý student by měl mít na paměti, že se vzdělává pro hlásání křesťanské víry, ne pouze pro sebe. Vzdělání duchovní a ostatní by se mělo vzájemně doplňovat. [24] 3.1.3.1 Filozofie Studium filozofie následuje po noviciátu, trvá obvykle 2 až 3 roky a výstupem je titul bakaláře. Obvykle se studuje na vysokých školách řádu. V České republice zatím žádná taková není, a tak se studuje v Krakově, Padově nebo Mnichově. [24] 3.1.3.2 Magisterka Dříve se v tomto období učilo 3 až 6 let na řádových gymnáziích od nejnižších tříd. Scholastici, kteří takto vyučovali, byli nazýváni magistry. [Buben, 2012, s. 22] Nyní magisterka trvá 2–3 roky a během této doby se rozhoduje o další specializaci. Student nabývá pastorační praxi např. v misiích, řádových domech, kolejích, komunitě nebo na nějakém díle. [24] 37

3.1.3.3 Teologie Po magisterce se studuje teologie, obvykle čtyři roky. Po ukončení studia je scholastik vysvěcen na kněze, ale i tak může dále studovat. V současnosti je doporučeno, aby každý řádový kněz měl alespoň magisterský titul z nějakého specializovaného vědního oboru. Dnes podle Doplňkových norem mohou studovat i bratři laici, což jim dříve umožněno nebylo. Studují jak studium teologické, tak mohou studovat i jiné obory, ve kterých pak budou poskytovat své služby. [Buben, 2012, s. 22] Poté pro scholastiky následují další pracovní činnosti, kandidát si může vybrat např. práci mezi studenty středních nebo vysokých škol, pastoraci ve farnosti, ošetřování nemocných, péče o vězně, vedení duchovních cvičení, působení v médiích, atd. [24] 3.1.3.4 Terciát Po určitém čase, nejméně po deseti letech od vstupu do řádu a více než tři roky po svěcení na kněze, je jezuita vyzván provinciálem, aby vstoupil do období třetí probace (terciátu). Je to období prožité v částečném ústraní, velmi se podobající noviciátu. Člen opět stráví třicet dní exerciciemi, prohlubuje svůj vztah k řádu, zceluje všechny své dosavadní nabyté zkušenosti a připravuje se na poslední sliby. Po skončení třetí probace pak provinciál určí den, kdy má člen složit poslední sliby buď jako profes, nebo koadjutor. Od této chvíle je z něj plnohodnotný člen řádu. V současnosti se hovoří o tom, že by terciátem měli procházet i řeholní bratři. [38; Buben, 2012, s. 23]

3.2 Oděv Jednotný

řeholní

oděv

není

řádovými

konstitucemi

předepsán, obsahuje pouze tři obecné zásady - důstojnost oděvu, jeho přizpůsobení zvykům kraje, kde řád působí a žije, a v souladu s třetí zásadou by oděv neměl být v rozporu se slibem chudoby. Díky tomu byl řádem přijat zvyk, že se jezuité oblékali jako diecézní kněží dané země, časem s různými drobnými odlišeními, aby se vymezila příslušnost k řádu Tovaryšstva Obrázek 2 - Jezuitský oděv

Ježíšova. Na takové vymezení dbala hlavně doba barokní, jelikož

se

oděvem

rozlišovalo

postavení

v tehdejší 38

společnosti. Nejčastěji je tedy kněžími a „světskými koadjutory“ (coadjutores temporales), bratry laiky, nošen talár s cingulem a biretem - klerika s pásem látky uvázaným obvykle na pravé straně a klobouk – plášť nebo pelerínu, podle počasí. Celý oděv je v černé barvě. [Buben, 2012, s. 17 - 19] To platilo hlavně pro Evropské poměry, v Asii a ostatních částech světa se členové mohli oblékat v souladu s tamějším zvykem odívání. [Buben, 2012, s. 12] V dnešní době se v soukromí jezuité odívají do klasických moderních šatů, na sváteční příležitosti, bohoslužby, nebo když to okolnost vyžaduje, nosí řádový oděv.

3.3 Jezuitou v současnosti V dnešní době je pořád možné stát se jezuitou, bez ohledu na vzdělání nebo sociální postavení. Ve většině případů se nebere ohled ani na věk, pokud je ale žadateli více než čtyřicet, je třeba zvláštního povolení. Naprostá většina žadatelů se však hlásí po ukončení střední nebo vysoké školy. Stát se můžete jak knězem, tak jen řeholním bratrem, rozhodnutí je pouze na vlastním uvážení jedince. První kroky jsou však pro všechny uchazeče stejné. Šest až dvanáct měsíců jsou v kontaktu s duchovním vůdcem a asistentem pro povolání, to jim umožňuje se s řádem navzájem lépe poznat. Poté se může započnout jejich přijímání do řádu. Po ukončení noviciátu, který trvá dva roky, se skládá slib čistoty, chudoby a poslušnosti, tím jsou tedy nováčci považováni za jezuity, ještě ale nejsou definitivními členy řádu. Jejich budoucí zaměření na povolání ještě není v takovou brzkou dobu známo, vybírá se pro každého člena individuálně tak, aby bylo zohledněno jeho nadání, zájmy a tužby, ale také slabé stránky. Od chvíle ukončení noviciátu se další příprava nováčků rozchází, protože řeholní bratři a kněží mají každý jinou průpravu. [25] Členové mají povinnost každý rok vykonat osmidenní duchovní obnovu a alespoň dvakrát za život vykonávají exercicie, trvající celý měsíc. Jinak se řídí zásadou otce Jeronýma Nadala „In actione contemplativus“, což je v životě jezuity rozjímavý a apoštolský prvek, protože misijní činnost, která má být prováděna s láskou, je poměrně náročná, zejména co se týče cestování a časté změny místa. [26] Tovaryšstvo jde s dobou, pořádá například konference, kterých se účastní členové řádu. Místem setkávání jsou města celého světa, minulý rok to byla např. Praha. [27] Pro

39

veřejnost tento řád nabízí i večerní katechezi pro dospělé v prostorách kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze. Není třeba se přihlašovat, zájemci mohou přijít a odejít, jak potřebují. [28] Řád podporuje i různé studentské aktivity, vydává bulletin Jezuité, pořádá dětské tábory a prakticky každý den na oficiálním webu jeusit.cz informuje veřejnost o svých aktivitách. [29] [30] Jeho další aktivitou je jezuitské nakladatelství Refugium, které vydává celou řadu knih. [31]

40

4 Osobnosti V historii jezuitského řádu bylo, je a pravděpodobně i bude řada slavných osobností. Bohužel zde není kapacita, abych se mohla věnovat všem, a proto v této kapitole uvádím jen ty nejznámější a nejdůležitější.

4.1 Papež František (1936 - ) První jezuitský papež v historii se narodil 17. 12. 1936 v Buenos Aires (Argentina), italským imigrantům z Piemontu, pod civilním jménem Jorge Mario Bergoglio. Středoškolské vzdělání ukončil jako chemický technik, poté v 21 letech vstoupil do jezuitského řádu. Má doktorát z teologie a filozofie, mluví plynně několika jazyky – španělsky, italsky, německy a latinsky. [32] V šedesátých letech vyučoval literaturu a psychologii na univerzitě v Santa Fe a v Buenos Aires. R. 1969 byl vysvěcen na kněze, poslední řádové sliby složil v roce 1973, poté působil jako novicmistr. Ještě téže roku byl zvolen provinciálem v Argentině, od roku 1980 působil také jako rektor filozofické a teologické fakulty na univerzitě v San Miguel. V roce 1992 byl jmenován pomocným biskupem v Buenos Aires, po smrti tamního arcibiskupa Antonia Quarracina, se stal v červnu 1997 arcibiskupem – koadjutorem buenosaireským, V roce 2001 byl jmenován kardinálem, také se stal členem několika kongregací a v březnu 2013 266. papežem po pouhých pěti kolech voleb. Na svém kontě má celkem 24 publikací. [33] [34] [35]

4.2 Adolf Kajpr (1902 – 1959) Budoucí jezuitský kněz spatřil světlo světa v Hředlích u Rakovníka. Vyučil se obuvníkem, pak ale pracoval jako mlynářský pomocník a za ušetřené peníze si zaplatil dva roky studia na gymnáziu. Od roku 1924 plnil dvouletou vojenskou službu, po jejím skončení nastoupil na pražské arcibiskupské gymnázium v Bubenči. O dva roky později vstoupil do jezuitského noviciátu ve Velehradě, kde se také připravoval na maturitu. Po jejím absolvování v roce 1930 odjel na další studia do Engienu, Insbrucku a Francie. Mezitím byl vysvěcen na kněze. Po dokončení všech studií pracoval jako kazatel v kostele sv. Ignáce v Praze. V období okupace byl čtyři roky vězněn v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau za svou publicistickou činnost. Po návratu do Československa znovu působil u sv. Ignáce, věnoval se pastorační činnosti mládeže a vykonával funkci redaktora časopisů Katolík a Obrození a dorost. 41

Odporem ke komunistickému režimu se nijak netajil, názory projevoval nejen prostřednictvím časopisu, ale i kázáním, a proto bylo brzy po převratu vydávání časopisu Katolík zastaveno a jeho redaktor roku 1950 zatčen StB a zařazen do velkého politického procesu proti představitelům řádu „Machalka a spol.“. Ve vykonstruovaném soudním procesu byl Adolf Kajpr odsouzen k dvanácti letům vezení, konfiskaci majetku, odnětí občanských práv na dobu deseti let a peněžitému trestu. Vězněn byl na Pankráci, Mírově, ve Valdicích a v Leopoldově, kde také zemřel. V roce 1993 byl plně rehabilitován. [36]

4.3 Jiří Josef Kamel (1661–1706) Na svět přišel v Brně do rodiny postřihačského mistra. V sedmnácti byl přijat na jezuitskou misijní školu ve Vídni, poté studoval gymnázium v Brně. Po dokončení studia, jako jednadvacetiletý vstoupil do jezuitského řádu. Jeho láska k botanice ho přivedla k práci v kolejní lékárně, proto po kněžském svěcení (1682) pracoval i jako lékárník a ošetřovatel v brněnských, českokrumlovských a jindřichohradeckých špitálech. Poté byl vyslán jako misionář na Filipíny na ostrov Luzonu. Tady otevřel první lékárnu a založil botanickou zahradu s místními i evropskými léčivými rostlinami. Na Filipínách sbíral a opatřoval popisem flóru využitelnou ve farmakologii, pokusil se o systematické třídění rostlin a své poznatky předával britské královské učené společnosti, jeho dílo s ilustracemi tehdy předčilo všechny ostatní díla tohoto druhu. Díky Kamelovi se vědci v té době mohli seznámit s flórou a faunou Filipín. Jeho zásluhy byly tak velké, že po něm Carl Liné v 18. stol. pojmenoval jednu z nejkrásnějších květin, tehdy zvanou „japonská růže“. Tu botanik ovšem nikdy neviděl, jelikož na Filipínách nerostla. [37] [38]

4.4 Tomáš Špidlík (1919 – 2010) Pochází z Boskovic, kde také vystudoval gymnázium, poté přechází na studia českého jazyka a latiny na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v roce 1939, po uzavření vysokých škol, vstupuje do řádu Tovaryšstva Ježíšova. Po obsazení benešovského noviciátu nacisty v něm pokračuje až v roce 1942 ve Velehradě, kde ještě téhož roku složí první řeholní sliby. Mezi lety 1942 – 45 dokončuje své filozofické vzdělání, které je ovšem často přerušováno nucenými pracemi. Magisterku vykonává jako pedagog na velehradském gymnáziu. Studia dokončuje v Maastrichtu, kde také 42

přijímá kněžské svěcení. O rok později skládá své poslední sliby, a protože se nemůže vrátit do Československa, usídluje se v Itálii. Tady v roce 1951 pracuje ve vatikánské rozhlasové stanici Radio Vaticana. Její vysílání je určené hlavně zemím za železnou oponou. V padesátém pátém roce získává doktorát z teologie. Až do roku 1989 (38 let) působil jako spirituál na české koleji sv. Jana Nepomuckého v Římě. Během komunistické éry v Československu, je sjednocující osobností zahraničního katolického exilu a ve světě se stává velmi známou osobou. Od roku 1991 žil v Římě v Centru Aletti, jeho českou odnož založil i v Olomouci. Obdržel množství českých i zahraničních čestných občanství, členství a doktorátů, řád T. G. Masaryka z rukou V. Havla, v roce 1995 dával exercicie samotnému papeži Janu Pavlu II. a celé římské kurii a v roce 2003 byl jmenován kardinálem. Napsal více než 140 knižních děl, přes 600 článků v mnoha světových jazycích. Krom své mateřské češtiny mluvil ještě italsky, německy, francouzsky, španělsky, anglicky, rusky, chorvatsky, slovinsky, řecky a latinsky. Zemřel večer, 16. dubna 2010 v kruhu přátel a spolupracovníků. [39] [40] [41] [42]

4.5 Bohuslav Balbín (1621–1688) Narodil se do zchudlé zemansko – měšťanské rodiny v prosinci roku 1621. Velmi brzy mu zemřel otec, a tak malý Bohuslav prožívá dětství na zámku v Častolovicích u pana Oty z Oppersdorfu, ve velmi zaníceném a přísně křesťanském prostředí. Začátek studií prožil u benediktinů v Broumově, poté odchází studovat na jezuitské školy v Praze, Jičíně a Olomouci. V patnácti letech vstupuje do jezuitského řádu, noviciát absolvuje v Brně a studium teologie a filozofie v Praze, kde r. 1650 rovněž dostává kněžské svěcení. Poté působí jako misionář a pedagog v Praze a Jindřichově Hradci, konec jeho pedagogického působení je ovšem poznamenán, podle některých homosexuálním, podle jiných pedofilním, skandálem. Dostal poslání, aby sepsal historii jezuitského řádu v českých zemích, toto však nikdy nedokončil, napsal pouze část historie jičínské koleje. Sepsal ale mnoho jiných významných děl např. „Výtah z českých dějin“ – zde se, bohužel dlouhou dobu potýkal s cenzurou, „Obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého“ – jeho snad nejznámější dílo; „Rozmanitosti z historie Království českého“, apod. Psal i další knihy o dějinách církve a životech svatých. Ke konci života byl prakticky skoro slepý a postižen dvěma 43

mrtvicemi, po první ochrnul a mohl tak psát pouze levou rukou a po druhé už jen diktovat z lůžka, na které byl upoután. Zemřel ve věku nedožitých 67 let jako jedna z nejvýznamnějších osobností naší historie, je pochován v Praze, v hrobce kostela sv. Salvátora. [43] [44] [45]

4.6 Fridrich Bridelius (1619–1680) Fridrich Bridelius, známý též pod jménem Bedřich Bridel, se narodil ve Vysokém Mýtě do měšťanské, pravděpodobně protestantské, rodiny. V osmnácti letech vstoupil do jezuitského řádu a po boku svého spolužáka Bohuslava Balbína studoval filozofii a teologii, poté působil na jezuitských gymnáziích jako pedagog. R. 1650 byl vysvěcen na kněze a o tři roky později složil i poslední sliby. Stal se profesorem rétoriky a poetiky. Od roku 1656 řídil jako správce tiskárnu v Klementinu, v této době také vydal valnou většinu svých děl. Po roce 1660 své místo opouští, aby se plně věnoval činnosti misijní, kterou vykonával celých 24 let ve východních Čechách, Kutné Hoře a Golčově Jeníkově. Umírá v Kutné Hoře r. 1680 na morovou ránu, při ošetřovaní nakažených. Mezi jeho nejznámější díla patří sborník „Jesličky staré nové písničky“, jsou v něm převážně adventní a vánoční písně a koledy, které známe dodnes. Mezi jeho další díla patří např. báseň „Co Bůh? Člověk?“, „Křesťanské učení veršemi vyložené“, atd. [46] [47] [48]

4.7 Ignác Viktorin Raab (1715–1787) Pochází z Nechanic u Nového Bydžova, měl dvanáct sourozenců. Když si otec všiml jeho nadání pro malbu, nechal ho vyučit u Jana Jiřího Majora, žáka slavného malíře Petra Brandla. Jeho výuka trvala 7 let, po celou dobu se Raab zdokonaloval, aby se jednou stal mistrem svého řemesla. Jako devětadvacetiletý se stává členem jezuitského řádu s touhou být řeholním bratrem. Po ukončení noviciátu je posílán po celých Čechách, aby maloval pro řád, namátkou je možné vyjmenovat např. Kutnou Horu, Jihlavu, Prahu, Opavu, Uherské Hradiště, Klatovy, a další. Věnoval se jak malbě obrazů, tak freskové výzdobě, podílel se na zdobení kostelů, kolejí, atd. za celý svůj život namaloval úctyhodnou řadu děl. Vyjmenujme si alespoň některá – čtyři oltářní obrazy v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí, cyklus o životě Aloise Gonzagy (21 obrazů) a Stanislava Kostky (26 obrazů), obrazy v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, obraz J. Nepomuckého v Kapli sv. Jana Křtitele ve Svatovítské katedrále, a další. 44

Nejdelší část svého života strávil v Klementinu, kde také vznikla jeho malířská dílna, spolupracoval zde třeba i s Josefem Kramolínem, dalším skvělým malířem řádu. Většinu svých děl nepodepisoval, jelikož za autora považoval Boha, který mu poskytl nadání. Po zrušení řádu (1773), pobýval napřed u premonstrátů v Brně – Zábrdovicích, poté v cisterciáckém klášteře ve Velehradě, kde žil až do konce svého života i přes to, že byl klášter r. 1784 zrušen. O tři roky později Ignác. V. Raab umírá. [49] [50] [Poche, 1985, s. 91]

4.8 Matteo Ricci (1552–1620) Prvorozený syn italského šlechtice se narodil v říjnu roku 1552 v Maceratě. Během studií v Římě se mladý Mateo rozhodl vzdát svých privilegií šlechtice a vstoupit do jezuitského řádu. Otec byl tímto jeho rozhodnutím hluboce raněn. V pětadvaceti letech získal souhlas pro misijní cestu do Asie. Z Lisabonu tedy plul podél pobřeží Afriky do portugalského města Goa v Indii, kde působil čtyři roky. Odtud dále cestuje do Malaky, přes Zadní Indii do Macaa a odtud po povolení čínských úřadů do Čao-čchingu (provincie Kuang-tung). Zde putoval v oděvu budhistických mnichů, aby nevzbuzoval nechtěnou pozornost. Hlavní náboženství zde ale bylo konfuciánství. Během putování za čínským císařem byl i na půl roku zavřen ve vězení. Od r. 1597 se stává hlavním misionářem pro území Číny a o čtyři roky později se dokonce jako první Evropan dostal do zakázaného města. S císařem se sice nesetkal, ale zato získal jeho patronát a finanční zjištění pro rozvoj misijní činnosti. Byl velmi ohleduplný, snažil se sžít se zemí a lidmi, kde své poslání vykonával, a tak se snažil být pro Číňany Číňanem, prokazovat úctu jejich kultuře a do toho vmísit i své poznatky. Nosil tradiční oděv čínských učenců, věnoval se matematice, chemii, lékařství, astronomii, mechanice, kartografii, geografii a kalendáři. Sepsal „Zeměpis světa“ a vypracoval mapu Čínské říše. Společně s Michelem Ruggierem vypracoval čínsko – portugalský slovník, první na světě, protože neznalost jazyka znemožňovala valnou část misijní činnosti. Slovník byl po zrušení řádu na velmi dlouhou dobu zapomenut v jezuitských archivech v Římě, r. 1934 objeven pouhou náhodou a r. 2001 poprvé vydán knižně.

45

Mateo Ricci patřil k nejvýraznějším čínským osobnostem, byl nazýván Li Mata a po jeho smrti dokonce císař daroval pozemek, na kterém mohl být misionář pohřben, jeho náhrobek zde stojí dodnes. V dnešní době je kandidátem na blahořečení. [51] [52]

4.9 Pierre Teilhard de Chardin (1881–1955) Narodil se ve Francii jako jedno z celkem jedenácti dětí, po matce byl zbožný a po otci měl lásku k přírodním vědám – biologii, mineralogii a geologii. Po ukončení studií filozofie nějakou dobu učil chemii a fyziku na káhirské jezuitské škole. Roku 1914 získal, za podpory svého zájmu o paleontologii svými nadřízenými, doktorát z přírodních věd. Za první světové války byl vedoucím skupiny nosičů raněných, mezi bitvami se věnoval psaní svého válečného deníku, kde fyzický pohled na utrpení mísil s tím duchovním. Od roku 1923 prováděl geologický průzkum v Asii, hlavně v Číně, kde napsal zde své asi nejznámější dílo „Božské prostředí“ a kde ho také zastihla druhá světová válka. Z tohoto období pochází dílo „Fenomén člověk“, které ovšem nemohl publikovat, neboť bylo jeho vírou shledáno nevhodným a jdoucím proti pravověrnému učení. Bylo mu nařízeno opustit své akademické posty a Paříž. Usadil se tedy v New Yorku, odkud jezdil do Afriky zkoumat fosilie Australopitheca. Je vysoce kontroverzní postavou, nicméně známý jako velmi schopný vědec v oblasti geologie a paleontologie, myslitel a mystik. Jeho díla se překládají do mnoha jazyků. Zemřel roku 1955. V roce 1958 Posvátné oficium nařídilo, aby byla de Chardenova díla odstraněna ze všech řádových knihoven. Jeho osoba byla rehabilitována až po jeho smrti. [53] [54]

4.10 Joseph Stepling (1716–1778) Světlo světa spatřil poprvé v Regensburgu, jeho matka byla Češka, a tak se po smrti otce usídlili v Praze. Od roku 1733, kdy vstoupil do jezuitského řádu, se věnoval studiím v Praze, Olomouci a Kladsku. Po ukončení studia teologie byl vysvěcen na kněze a přednášel matematiku a fyziku. Profesorování se ovšem vzdal poté, co odmítl vyučovat podle Aristotela a vrátil se až v době, kdy mu bylo dovoleno učit podle Newtona, Eulera nebo Wolfa. Na jeho žádost byla v Klementinu vystavěna hvězdárna, na jejíž zařízení tehdy přispěl velmi štědrou částkou sám Stepling. Od roku 1752 se zde začala uskutečňovat meteorologická pozorování, která trvají až do současnosti. 46

Udržoval mnoho vztahů s jinými vědeckými kapacitami té doby a prosadil se o to, aby se i v Praze scházeli a vyměňovali si názory mezi sebou. Experimentoval například i se statickou elektřinou, zajímala ho též ochrana proti bleskům, a tak na hromosvod napsal první elektrotechnický posudek na našem území. Za svůj život napsal mnoho odborné literatury. Zemřel v Praze roku 1778. Dva roky po jeho smrti na nádvoří Klementina vyrostl pomníček, připomínající úctu k jeho dílu a pedagogickému úsilí s dedikací císařovny Marie Terezie. [55] [56] [57]

4.11 Antonín Koniáš (1691–1760) Narodil se v Praze manželce knihtiskaře pracujícího v jezuitské tiskárně v Klementinu. Do jezuitského řádu vstoupil jako sedmnáctiletý mladík a celý svůj život věnoval misijní činnosti a kázání, byl v tom prý tak horlivý, že během některých kázání na kazatelně omdlíval. Není se čemu divit, kázal velmi emociálně třeba i pětkrát denně. Nejvíce se vyžíval v podrobném líčení muk pekelných, která čekají na hříšníky. Napsal několik knižních děl, nejznámější je Cytara Nového zákona, a pak seznam zakázaných (nekatolických) knih pod názvem „Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající“. Dnes představuje nejstarší soupis části českých tisků. Byl též horlivým paličem knih, především politických a náboženských pamfletů, spálil jich prý na 30 000, ostatní knihy, které nebyly tak „zkažené“, „léčil“ např. začerňováním inkriminovaných pasáží nebo vytržením stránek. Zemřel v 69 letech. [58] [59] [60]

4.12 Blažej Ráček (1884 – 1970) Český historik B. Ráček se narodil 3. února 1884 blízko města Velká Bíteš ve vesničce Křoví. Vystudoval šestileté gymnázium v Brně a jako osmnáctiletý vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. Během noviciátu pobýval ve Velehradě, první sliby ale kvůli dalšímu studiu složil v Kalksburgu, kde také později maturoval. Filozofii studoval v Bratislavě, poté přešel na studia dějepisu a zeměpisu do Prahy, kde je úspěšně zakončil státní zkouškou v r. 1915. O tři roky později byl vysvěcen na kněze. Po ukončení teologických studií (1919) začíná učit jako profesor na gymnáziu v pražské Bubenči. Učil zde až do roku 1940, s výjimkou jednoho roku, který strávil v Linci během období své třetí probace. Po zabrání budovy gymnázia nacisty se škola dočasně přestěhovala na Smíchov, kde ovšem byla po dvou letech uzavřena, jelikož došlo k

47

rušení jezuitských gymnázií. Do konce války pak Blažej Ráček sídlil na Velehradě, kde se věnoval své spisovatelské činnosti. Po válce učil na gymnáziu ve Velehradě, odkud r. 1949 odešel učit do Bohosudova, který se mu ovšem stává osudným. V roce 1950 se z Bohosudova v rámci komunistické „akce K“ stává internační klášter pro členy jezuitského řádu, později také pro minority a františkány. Po pár měsících je internován do Oseku a Králíků, kde jsou mu přiděleny práce na poli. V roce 1953 už práce není schopný, a tak je převezen do Moravce. Za 7 let je Krajským soudem v Brně, spolu se dvěma jezuitskými spolubratry, odsouzen kvůli údajnému podvracení republiky v procesu „Ráček a spol.“. Dva a čtvrt roku je zavřen na Mírově a ve Valdicích. Poté je opět převezen do domova v Moravci, kde žil až do své smrti 26. listopadu 1970. Napsal významná díla o českých a církevních dějinách, mj. Československé dějiny (Mincíř, Praha 1933, 2. vyd. 1948) a Církevní dějiny v přehledu a obrazech (Vyšehrad, Praha 1939). [61] [62]

4.13 Jan Evangelista Pavlík (1920 – 2008) Bývalý provinciál České provincie se narodil 23. října 1920 v Olomouci, zde také vystudoval gymnázium a ve třiadvaceti letech byl vysvěcen na kněze. Působil například v Hustopečích, Brně – Králově poli a Boleradicích, poté byl v roce 1945 přijat do jezuitského řádu. Od roku 1947, když byl uvolněn z diecézní služby, pobýval rok na Velehradě v noviciátu, poté si do roku 1950 doplňoval potřebná studia. Od dubna tohoto roku byl vězněm v Bohosudově a od září do roku 1953 pracoval celkem na čtrnácti místech Čech a Slovenska ve vojenských lágrech PTP. Po skončení nucených prací byl dělníkem v Ostravě, kde byl také zatčen a nějakou dobu vězněn, v roce 1956 pak dostal desetiletý trest za velezradu a prošel několika věznicemi, než byl v roce 1960 amnestován. Bydlel pak v Brně a živil se u Dopravního podniku jako závozník, skladník a řidič autojeřábu nebo vypomáhal ve farnostech v Brně. V roce 1969 složil poslední sliby a v roce 1971 byl jmenován do funkce provinciála České provincie v rozptýlení, kterou vykonával až do roku 1991, kdy se jí ze zdravotních důvodů vzdal. Do roku 1998 žil a sloužil na Velehradě, byl velmi vyhledávaný duchovní vůdce, zpovědník a excitátor. Napsal významná díla o jezuitech po roce 1814 pod názvem „Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814“ a poté také o komunistickém režimu „Budou vás vydávat 48

soudům: dějiny české provincie v době komunistického útlaku v letech 1950-1990“. Zemřel 28. listopadu 2008, tři roky před vydáním své knihy „Vzpomínky“. Je pohřben na Velehradě. [63] [64]

49

5 Ženské kongregace Tovaryšstvo nemá II. řád, tedy ženskou větev, i když byly pokusy jej zřídit. Sv. Ignác a později i papež jezuitky zamítli. [Buben, 2012, s. 33] Do řádu byla přijata pod přísným utajením jedna jediná žena, dcera císaře Karla V., španělská infantka Jana Španělská, a to pouze do nižšího stupně bez řeholních slibů. [Buben, 2012, s. 47 – 48] Během doby ale vznikly různé kongregace, inspirující se ignaciánskou spiritualitou. [65]

5.1 Společnost sester Ježíšových (Societas sororum Jesu) Řeholní společnost pro ženy, schválená katolickou církví (1984), která následuje duchovní učení sv. Ignáce. [66] Vznikla roku 1981 v rakouském Klagenfurtu, za podpory českého jezuity Roperta Kunetra SJ, který byl tou dobou v exilu. Po pádu komunismu v tehdejším Československu se SSJ rozšířila i sem. V roce 2002 získal tento řeholní institut diecézní právo, tzn. podléhá biskupovi dané diecéze, ve které se nachází. [67] Hlavní centrum je v Olomouci, kde sídlí i generální představená řádu, jíž podléhají provinční představené rakouské a české provincie. V Čechách se komunity sester nacházejí v Praze, Olomouci, Hradci Králové, Kožušanech, Ústí nad Orlicí, Českém Těšíně a Olešné u Nového Města na Moravě. Na rakouské straně jsou pouze dvě centra, a to ve Vídni a v Klagenfurtu. Nejvyšší autoritou je Generální kapitula. [68] Řeholnice ve svém životě spojují práci a duchovní cestu. Jejich obživa je zajištěna prací. Pracují hlavně v rámci církve a jejích institucích, pečují o nemocné a staré osoby, věnují se výchově a vzdělávání dětí a mladých lidí v náboženství. [69] Veškeré jejich vlastnictví je společné, žijí skromně a prostě v malých komunitách v domech nebo bytech. Jejich oděv je prostý, v neděli a o slavnostech tmavomodrý kostým s bílou halenkou, není to ovšem řeholní oděv. Znamení jejich příslušnosti ke Společnosti je nošeno viditelně, tvoří ho náprsní kříž s písmeny SSJ, a pak také malý barevný odznak nošený na svrchním oděvu. [70] V současné době komunita čítá 38 členek působících ve dvou provinciích na devíti místech. [71]

50

5.2 Anglické panny (Congregatio Jesu) Jedna z nejstarších ženských kongregací, založená Angličankou Marry Ward roku 1609 v Nizozemí. Řídí pravidly sv. Ignáce z Loyoly. Od roku 1791 působily Anglické panny také v Praze, když se sem několik členek přistěhovalo. K dispozici jim byl dán opuštěný karmelitský klášter sv. Josefa na Malé Straně. [72] Plné schválení kongregace církví nastalo až v roce 1877, oficiální uznání zakladatelky až v roce 1909. V současné době je instituce rozšířena pod názvem Congregatio Jesu a Institut Blahoslavené Panny Marie (IBVM) a čítá přibližně 4600 členek. [73] Hlavní činnosti sester Kongregace spočívají, kromě duchovního života, ve výuce katecheze, pedagogice, exerciciích (duchovních cvičení), pořádání koncertů a přednášek a péče o mentálně postižené a osoby s onemocněním dýchacího ústrojí. [74]

5.3 Sestry Sacré-Coeur Kongregace vznikla ve Francii na popud Anélique Le Sourd. V cestě za uznáním kongregace pokračovala i její kmotřenka Angélique Pédron. To se zdařilo a roku 1823 byly schvalující listiny podepsány biskupem a o čtyři roky později i Karlem X. Roku 1854 jsou Napoleonem III. Sestry Sacré-Coeur uznány jako kongregace. V dnešní době je sesterstvo rozšířené hlavně v Evropě, Papue Nové Guinei, Čadské republice, apod. [75] Sestry vyznávají ignaciánskou spiritualitu, ošetřují chudé a nemocné, věnují se vzdělávání, pastoračním a sociálním aktivitám. [76] V současnosti má kongregace kolem 4200 sester. [77]

51

6 Nejvýznamnější jezuitské památky Mezi nejvýznamnější jezuitské památky zahrnuji první kostel jezuitského řádu Il Gesù a památku UNESCO v podobě prvních misií v jižní Americe, která má světový význam. U českých památek jsou nejvýznamnější ty pražské, které budu dále rozvádět v praktické části mé práce.

6.1 Il Gesù Tuto raně barokní stavbu navrhl a začal stavět architekt Vignola, vlastním jménem Jacopo Barozzi, společně se svým žákem Giacomem della Portou mezi lety 1568 – 1584. Podobné průčelí navrhl už L. B. Alberti v roce 1460 na bazilice Sant’Andrea, je tedy možné, že se Vignola nechal Albetim inspirovat. Kostel má sídlo v Římě. Jeho půdorys je v tvaru latinského kříže s širokou apsidou na konci, architekt zde dává přednost jednolodní stavbě s bočními kaplemi, jejichž oltáře jsou koncipovány tak, aby návštěvník nikdy nestál zády k oltáři hlavnímu. Centrálu kostela tvoří kupole, kterou lze procházet díky transeptu a kapličkám v pilířích, návštěvníkovi se ovšem zdá jako samostatná jednotka. Hlavní loď tvoří mohutné pilíře, nad kterými se tyčí valená klenba dobře osvětlená velkými okny. Skrývají se tu též malé oratoře, které byly propojeny s původním profesním domem a nabízely tak skrytou účast při bohoslužbě. Výzdoba kostela byla původně velmi prostá, v šedo–bílé barvě, jen při zvláštních slavnostech se zde objevovaly barvy v podobě barevných suken. Nynější výmalba je vrcholně až pozdně barokní, započatá v roce 1672, jejíž fresky má na svědomí známý Giovanni Battista Gaulli neboli Baciccio. Podle jeho návrhů jsou modelovány zlaté a bílé štuky, které vyráběli jiní umělci. Najdeme zde i rané dílo G. L. Berniniho v podobě portrétu Roberta Bellarmina, velkého jezuitského teologa. Podle předlohy tohoto slavného mateřského chrámu, řád později stavěl i v jiných provinciích. [78] [79] [80] A protože řád zaujal v době barokní význačné postavení mezi stavitely dnešních památek, vztahuje se na toto období pojem „jezuitské baroko”. [Herout, 1972, s. 163]

6.2 Jezuitské misie na území Guaraní Pod tímto oficiálním názvem se skrývá celkem 5 původních jezuitských misií São Miguel das Missões, Santa Ana, San Ignacio Miní, Nuestra Señora de Loreto a Santa 52

María la Mayor na území Paraguaye, Argentiny a Brazílie, zapsaných na seznamu Světového dědictví UNESCO od roku 1983 a 1984. [81] Mezi lety 1587 – 1768 probíhalo „duchovní dobývání“ Paraguaye členy Tovaryšstva Ježíšova. K tomuto účelu zde byly zřízeny misie, tzv. redukce, které se v té době nacházely na území indiánského kmene Guarani. Z obrácených indiánů pod vedením jezuitů vzniklo velmi zajímavé a soběstačné společenství, které žilo právě v těchto vesničkách. Když r. 1768 jezuité králem Karlem III. vypuzeni, sídla se postupně zmenšovala, až zůstala zcela neobydlena. Vesnice jsou v různém stádiu zachovalosti. [82]

53

PRAKTICKÁ ČÁST 7 Pražské jezuitské památky Pražské jezuitské památky jsem zahrnula do praktické části z toho důvodu, že v žádném průvodci je nenajdeme takto uceleně. Musí se hledat každá zvlášť a některé v průvodci ani nenajdeme. Jako přípravu pro průvodce zde uvádím i jejich stručný popis. Památky jsou rozděleny podle kategorií, a to na kostely, kaple, koleje, sochy a domy. Některé památky již nestojí, ale zde je uvádím, jelikož je pořád možné nalézt minimálně jejich pozůstatky.

7.1 Kostely 7.1.1 Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí Na rohu Ječné ulice a Karlova náměstí byl mezi lety 1665 – 1670 postaven stavitelem Carlem Luragem jezuitský kostel sv. Ignáce z Loyoly v raně barokním slohu, ve stylu kostela Il Gesù. Na průčelí chrámu, které symbolizuje postavení jezuitů v období protireformace, nad vrcholem trojúhelníkového štítu je umístěna socha sv. Ignáce, zakladatele jezuitského řádu, s aureolou kolem celé postavy. S touto mandorlou měli jezuité problémy s církví, jelikož jejich oponenti argumentovali tím, že taková pocta má náležet pouze Bohu. Spor se řešil až u papeže a jak je dodnes vidno, jezuité vyhráli. Ke konci 17. století byla Pavlem Ignácem Bayerem, před průčelí balkonového portika, přistavěna otevřená předsíň, která kryla vchod do chrámu a kostelní věž s kruchtou. Balustráda nad touto předsíní je vyzdobena řadou soch jezuitů od Matouše Václava Jäckela z let 1697 – 1699, nebo případně A. Soldatiho, v tom se prameny občas liší. Klidnému, důstojnému a monumentálnímu interiéru svatyně vévodí klasicistní hlavní oltář z 18. století. Na něm je umístěn obraz Oslavení sv. Ignáce z roku 1687 od Jana Jiřího Heintsche. Ve vnitřku kostela nalezneme typický ráz barokních jezuitských svatyň po vzoru Il Gesù – obrovský volný prostor s bočními kaplemi a emporami a typickou výzdobou štukové imitace mramoru. Je zde bohatá štuková ornamentální i figurální výzdoba od A. Soldatiho. Ke kostelu přiléhá bývalá jezuitská kolej s kaplí sv. Františka Xaverského a noviciát.

54

Po zrušení řádu r. 1773 byl kostel jako klášterní zrušen, po znovuobnovení jezuitů byl v r. 1866 opět používán pro řádové účely až do r. 1950, kdy konventu nepřál tehdejší režim a dům byl proměněn v Kněžský domov. V této době byl používán i jako ubytovna pro návštěvníky Prahy, zejména pro poutní zájezdy. Letos v listopadu vyvrcholily rekonstrukční práce na svatoignáckých varhanách z roku 1912, které 12. listopadu při mši slavnostně požehná kardinál Dominik Duka. [83] Návštěvníkům je kostel k prohlídkám přístupný denně mezi 6:00–12:00 a 15:30–18:30 hod. [84] [David, Soukup, 2001, s. 151; Škoda, 2002, s. 189 – 190; Poche, 1985, s. 240 - 241] (Foto 1 - 5)

7.1.2 Kostel sv. Klimenta v Klementinu Tento kostel byl postaven na části starého středověkého chrámu, o jehož starobylém původu svědčí patrocinium, což je zasvěcení budovy či místa určitému světci, pod jehož ochranou má daný objekt stát, zde je to sv. Kliment (papež Klement I.). Objekt byl vystavěn na popud jezuitů na začátku 18. století Carlem Luragem podle projektu F. M. Kaňky, za účasti dalších umělců, jako je např. sochař Matyáš Bernard Braun, malíř Jan Hiebl a kameník Domenik Rappa. Tato svatyně s barokní tváří se stala součástí Klementina – největšího a nejstaršího sídla jezuitů v Praze. Zvenčí prostá stavba s podélným průčelím ukrývá nákladný interiér s dlažbou z pestrobarevných mramorů. Výzdobu klenby s obrazy z legendy o sv. Klimentovi a iluzivní nástavec hlavního oltáře malovaný na zdi chrámu jezuité svěřili do rukou malíře Jana Hiebla. Hlavní oltář byl pak v roce 1760 přemalován jezuitským malířem J. Kramolínem, který sem doplnil i dvě postavy světců. Šest bočních kaplí s oltáři s mramorovými stupni je chloubou svatyně, dále to je kazatelna, zpovědnice a kruchta, zdobené plastikami z dílny M. B. Brauna. Jeho dílem jsou i niky ve sloupech v sálových prostorách, s kamennými sochami církevních otců a evangelistů. Tyto prostory jsou tvořeny mohutnými sloupy s obrazy světců od I. Raaba, dalšího jezuitského malíře. Na jednom z vedlejších oltářů sv. Linharta (tj. Leonarda) je obraz od Petra Brandla. Předsunutý portikus s otevřenými půlkruhovými oblouky kryje vstupní portál, který je zároveň vstupem i do Vlašské kaple, se kterou kostel sousedí. Do chrámu se vstupuje z Karlovy ulice.

55

Od roku 1950 kostel užívá řeckokatolická církev, která pod kruchtu umístila obraz sv. Cyrila a Metoděje, dílo Jana Mrkvičky a před oltář malovaný kovový ikonostas. Kostel není běžně přístupný turistům, prohlídky je ale možné domluvit. [85] [Poche, 1985, s. 52; Škoda, 2002, s. 207 – 208; David, Soukup, 2001, s. 165] (Foto 24)

7.1.3 Kostel Sv. Mikuláše na Malostranském náměstí Nejvýznamnější stavba pražského baroka s typicky zelenou měděnou kupolí stojí na místě středověkého kostela, který byl postupně přestavován do současné podoby pod vedením G. D. Orsiho. Kostel je součást velkého jezuitského areálu, se kterým dělí Malostranské náměstí na část horní a dolní. Nynější vrcholně barokní podoba, započatá roku 1702, je údajně dílem Kryštofa Dienzenhofera. V díle pokračoval jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer, který v roce 1751 dokončil loď chrámu, a Anselmo Lurago, který upravoval vrchní část zvonice. Ta patřila, ostatně jako i jiné zvonice městu Malá Strana, což vyjadřuje i její znak z r. 1755. S chrámem sousedí jezuitský profesní dům, postupně budovaná raně barokní stavba na Malostranském náměstí. Interiér ohromí iluzivními malbami, autorem je F. X. Palko (psán i Balko). Ze čtveřice sloupů, nesoucích kruhovitou kopuli shlížejí na návštěvníka čtyři plastiky církevních učitelů. Jsou to sv. Cyril Alexandrijský, Jan Zlatoústý, Řehoř Naziánský a Vasil Veliký - které jsou dílem I. F. Platzera. Nad ně dodala Platzerova dílna i alegorie Ctností: Prozíravost, Spravedlnost, Umírněnost a Statečnost. Z této dílny pochází i plastiky k pilířům lodi, a to císaře Theodosia, sv. Konstantina, sv. Káje a perského krále Kýra. Pozoruhodné je, že se zde objevují i dva japonští světci sv. Pavel Miki a sv. Kájus, umučení v Nagasaki. Ostatky sv. Káje jsou uloženy v relikviáři chrámu. Nástěnné malby kostela jsou jedno z největších děl svého druhu v Evropě, předpokládá se, že všechny fresky zabírají plochu okolo třech tisíc metrů čtverečních. Jen polovinu toho tvoří klenba s výjevy ze života sv. Mikuláše, dílo Jana Lukáše Krackera. K němu a právě tomuto dílu se vztahuje jedna pražská pověst. Než začal práce na svém díle, vymínil si prý Kracker jednu podmínku, že dokud dílo nedokončí, nikdo jej nesmí vidět. A tak jak se již stává, podnítil zvědavost jednoho jezuitského bratra, který se tajně vplížil do kostela, aby se podíval, jak malba vypadá. Malíř ho však viděl v zrcátku a rychle na fresku načrtl jeho tvář. Po dokončení a odhalení díla jezuitům si ho na malbě

56

hned někdo z bratrů všiml a zvědavec měl z ostudy kabát. Dodnes ho tak můžeme vidět, jak zvědavě vykukuje zpoza sloupu. Hlavní oltář je dílo J. J. Heintsche, vyobrazuje zakladatele a hlavního patrona jezuitského řádu sv. Ignáce z Loyoly, chrám má ještě jedenáct bočních oltářů: Navštívení Panny Marie, sv. Josefa, Sv. Jana Nepomuckého, sv. Františka Xaverského, sv. Michala, sv. Aloise, sv. Kateřiny, sv. Anny, sv. Barbory a sv. Kříže. Na tomto oltáři je dílo Karla Škréty ze čtyřicátých let 17. století – obraz Kalvárie. Dílo malíře F. X. Palka, zobrazující smrt sv. Františka Xaverského na ostrově Sanciano inspirovalo spisovatele Jakuba Arbesa k napsání romaneta Svatý Xaverius. V 18. století zde na chrámové varhany, které postavil T. Schwarz, hrál světoznámý skladatel W. A. Mozart. [Škoda, 2002, s. 226 – 227; David, Soukup, 2001, s. 158; Poche, 1985, s. 64 – 66; Ježková, 2006, s. 67 - 68] Kostel je přístupný pro turisty denně v 9:00–17:00, od listopadu do února pouze do 16:00 hod. Zvonice má celoroční provoz, návštěvní hodiny jsou od dubna do září 10:00 – 22:00, mezi listopadem a únorem do 18:00 a v říjnu a březnu do 20:00. [86] [87] (Foto 11 – 13; 15 – 17)

7.1.4 Kostel Sv. Salvátora v Klementinu Jezuité zde mezi lety 1578 – 1582, na místě gotické zbořené svatyně, vystavěli nový renesanční kostel zasvěcený sv. Salvátorovi. Po osmnácti letech byla stavba předělána na trojlodí s mramorovým portálem, její délka se tak prodloužila skoro o polovinu délky původní. V 17. století jsou pak nad bočními loděmi přistavěny tribuny pod vedením C. Luraga a kostel dostává novou štukovou výzdobu. S největší pravděpodobností byl Lurago také stavitelem nové kupole nad křížením (návrh F. Carattiho) a autorem do Křižovnického náměstí obráceného vstupního západního průčelí s předsunutým portikem v podobě triumfálního oblouku, členěného pilastry, na jehož balustrádě stojí sochy světců od J. J. Bendla. V roce 1714 F. M. Kaňka navýšil a upravil obě věže kostela. Celý chrám je vzdušnou raně barokní stavbou, která zapůsobí nákladnými štukovými dekoracemi, krásnou vstupní mříží z druhé poloviny 17. století a barokní zpovědnicí zdobenou plastikami dvanácti apoštolů od J. J. Bendla. Dále zde najdeme nástropní malbu nad kněžištěm od J. K. Kováře s tématikou čtyř světadílů, kopii Raffaelova 57

obrazu Proměnění Páně od J. Heringa na hlavním mramorovém oltáři a další uměleckou výzdobu z rukou malířů jako je I. Raab, F. X. Palko, J. Heinsch a sochařů I. F. Platzera, atd. V kostelní kryptě zde leží jezuita Bohuslav Balbín. Momentálně v kostele působí Vysokoškolské katolické hnutí (VKH). Kostel je turistům přístupný denně od června do září mezi 10:00 – 17:00, v zimě je možné do interiéru nahlédnout přes skleněné dveře nebo půl hodiny po skončení mše. [88] [Škoda, 2002, s. 243 - 244; David, Soukup, 2001, s. 169; Poche, 1985, s. 50] (Foto 21 – 23)

7.1.5 Kostel sv. Michala pod Letnou Viz kapitolu 7.2.5 Kaple sv. Ignáce pod Letnou.

7.1.6 Kostel sv. Petra a Pavla v Řeporyjích Kostel byl původně jednolodní románský, měl čtvercový půdorys se čtyřmi apsidami obrácenými ke světovým stranám a hranolovou věží. Roku 1669 koupili jezuité Řeporyje a s nimi i tento farní kostel, který se rozhodli zásadním způsobem přestavět za pomoci Antonína Schmiedta – do barokní novostavby byla zahrnuta jen loď se západní apsidou a románskou věží se sdruženými okny, zbylé tři apsidy byly zbořeny. Kostely podobného typu se u nás vyskytují jen velmi vzácně. Interiér kostela je rokokový. Na hlavním oltáři je obraz sv. Petra a Pavla, dílo J. Kramolína, boční oltáře s obrazy Nejsvětější Trojice a sv. Ignáce jsou dílem V. Kandlera. Na straně evangelijní najdeme rokokovou kazatelnu, na druhé straně, epištolní, zase sochu sv. Jana Nepomuckého ze stejné doby. Pod kruchtou je umístěn románský sloup z červeného pískovce, který byl po kusech nalezen na hřbitově v zemi a ve zdivu z r. 1772, při rekonstrukci kostela mezi lety 1900 – 1901. Kostel také 3 roky (1909 – 12) spravoval spisovatel Jindřich Šimon Baar. Nyní je návštěvníkům přístupný pouze příležitostně. [89] [Podlaha, 1911, s. 81 – 84; Škoda, 2002, s. 238; David, Soukup, 2001, s. 158]

7.1.7 Kostel sv. Bartoloměje Byl vystavěn dle návrhů K. I. Dienzenhofera při jezuitském konviktu mezi lety 1726 – 1731 na zbytcích původně raně barokní svatyně. Vrcholně barokní kostel je vystaven poněkud neobvykle, protože nestojí do Bartolomějské ulice vchodem, ale presbytářem. 58

Vchod směřuje do nepřístupného dvora a zdobí ho sochy světců od M. V. Jäckela z 1. třetiny 17. století. Interiér zdobí poničená nástropní freska Přímluva Panny Marie u Nejsvětější Trojice od V. V. Reinera nad presbytářem, pod kruchtou andílci s hudebními nástroji a nad ní andělé se sv. Janem Nepomuckým a pravděpodobně sv. Bartolomějem. Mezi lety 1773 – 1854 byl kostel zrušen a poté obnoven pro potřeby kongregace šedých sester, ustanovené v té době v Praze pro ošetřování nemocných. Nakonec byl přeměněn ve skladiště, původní vybavení prakticky odstraněno, zbylo jen pár soch neznámého původu, dřevěná kazatelna a konstrukce oltářů. Momentálně je kostel opět plně obnoven. [Škoda, 2002, s. 175–176; David, Soukup, 2001, s. 161, Poche, 1985, s. 175] (Foto 31)

7.1.8 Kostel sv. Václava na Malé Straně Kostel sv. Václava stál již od středověku na dnešním Malostranském náměstí, dnes ho zde již nenajdeme, ačkoli se jezuité už při stavbě sv. Mikuláše zaručili magistrátu města, že jej při stavbě nijak nepoškodí. Bohužel, výkopové práce pro přípravu stavby koleje narušili statiku kostela natolik, že musel být roku 1683 stržen. Uvolnil tak místo velkolepému plánu výstavby koleje. Jezuité vybudovali kostel nový, začleněný do profesního domu. Byl vysvěcen r. 1687 a sloužil až do zrušení řádu r. 1773, poté byl při přestavbě domu pro administrativní účely přepatrován a rozčleněn. [Čechura, 2012, s. 200–201; Škoda, 2002, s. 248]

7.2 Kaple 7.2.1 Betlémská kaple Z počátku zde stával kostelík sv. Filipa a Jakuba se hřbitovem, při jehož zdi byl v letech 1391 – 1394 postaven krytý prostor, v němž byla studna a jak ukazují středověké miniatury, zde měli své stánky i trhovci. Podle přání zakladatelů kramáře Jana Kříže a dvořana Hanuše z Mühlheimu zde mělo znít české kázání. Tento prostor, zvaný později podle oněch kázání kaple Betlémská byl nadán značnou částkou, která zajišťovala pobyt šesti kazatelům, kteří se měli během dne střídat, pobyt v kněžském domě. Reformační funkci kaple splňovala už za Jana Husa, který vedl po určitou dobu kazatelský tým. V jeho době se prý mohlo kázání zúčastnit až 3 000 lidí, kteří poslouchali kázání buď celá nebo alespoň během svého pobytu při čerpání vody nebo 59

při nákupech. Od 16. století byla kaple přestavěna na stejnolodní kostel s novou klenbou zaklenutou na tři řady osmibokých sloupů. Na začátku 17. století kapli zakoupili jezuité, kteří zde opět zavedli bohoslužby a naplánovali další přestavbu, ke které bohužel nedošlo, jelikož byl řád r. 1773 zrušen. Kaple v té době hrozila spadnutím, a tak byla zavřena a r. 1786 stržena, přitom byl zrušen i přilehlý hřbitov. Stát zůstala jen sakristie a místnost v prvním patře, kde bydleli správci kaple a také J. Hus. Zbytek obvodových zdí byl využit pro stavbu klasicistního domu v polovině 19. století, byly ovšem dost poničeny při osekávání. Tomu se vyhnuly jen zdi při severní a západní stěně, na nichž byly pod omítkou skryty gotické malby a nápisy. V roce 1950 (David se Soukupem uvádějí rok 1949) z iniciativy Zdeňka Nejedlého padlo rozhodnutí, že Betlémská kaple, jakožto významná součást naší historie, bude znovu vystavěna podle návrhu architekta J. Fragnera. Ten ji vystavěl na základě dochovaných vyobrazení, za použití zbytků tří stěn původní kaple ze 14. století. Stěny zdobí fragmenty původních maleb a nápisů z 15. století i nové malby podle Jenského kodexu a dalších tisků. Uvnitř v rohu najdeme i zrekonstruovanou původní studnu. Dodatečně pak byly rekonstruovány i budovy vedle kaple např. Dům kazatelů, při východní stěně, dnes je z domu výstavní síň a v jejím podzemí je možno nalézt zbytky raně středověkých staveb. Dnes kaple slouží i jako obřadní síň ČVUT. [Škoda, 2002, s. 63 - 64; David, Soukup, 2001, s. 161; Poche, 1985, s. 176 – 177; Hlavsa, 1959, s. 60 62] Kaple je návštěvníkům přístupná denně kromě konání promocí a akcí ČVUT od dubna do října 10:00–18:30, od listopadu do března 10:00 – 17:30. [90] (Foto 33 – 35)

7.2.2 Zrcadlová kaple v Klementinu Byla vystavěna na náklad mariánské kongregace r. 1724 F. M. Kaňkou, pod oficiálním názvem Mariánská oratoř větší latinské kongregace. Interiér kaple je nákladně štukově zdobený pravděpodobně B. Spinettim. Do štuku jsou vsazeny zrcadlové výplně, kombinované s plastikami, obrazy V. V. Reinera a nástropními malbami, které jsou dílem nejspíše J. Hiebla. Iluzivně vymalovaný oltář je zakryt barokními varhanami, které sem byly instalovány až v později. V roce 1784 byla kaple zrušena, a r. 1814 obnovena, ale jen na pár let. Dnes jsou prostory zrekonstruovány a slouží jako výstavní

60

či koncertní síň nebo jsou pronajímány pro svatební obřady. [Škoda, 2002, s. 141; David, Soukup, 2001, s. 169, Poche, 1985, s. 53] [91]

7.2.3 Kaple sv. Eligia v Klementinu Původně zde byl vystaven kostelík sv. Eligia, který nechali zřídit pražští zlatníci pro uložení ostatků tohoto svatého, které přivezl Karel IV. z Francie. Stavba stojí na základech kostela, zasvěceného nejspíš sv. Martinovi a v sousedství kostela sv. Klimenta. Na konci 16. století připadla stavba jezuitskému řádu, byla však díky husitským válkám značně poškozena, a tak byla při stavbě Klementinského komplexu zbořena a nově vystavena C. Luragem v severním křídle. Roku 1800 kaple dostala nová okna a byla předělena patrem, takže se nyní nachází o patro výše, její iluzivně malovaný oltář můžeme najít v Mozartově sálu. Z původního kostela se dochovala jen část středověkého zdiva. Návštěvníky určitě bude zajímat, že kaple tohoto zasvěcení je jediná v celé České republice. [Škoda, 2002, s. 140–1; Čechura, 2012, s. 210] [92]

7.2.4 Vlašská kaple v Klementinu Byla vystavěna ke konci 16. století v manýristickém stylu, na východním konci Klementina, přiléhající ke kostelu sv. Salvátora, pro početnou kolonii Vlachů (Italů) v Praze, především na Malé Straně. Již šest let po svém příchodu do Prahy zde jezuité začali kázat v italštině pro zedníky, obchodníky, umělce a jiné řemeslníky této vlašské kolonie. Stavba kaple trvala do roku 1590, ovšem výzdoba jejího interiéru trvala s přestávkami sedm let a vysvěcena byla až o tři roky později, tedy deset let po dokončení stavby. Pravoúhle založený portikus s pozoruhodně kovanou mříží před portálem kaple, návrh Františka Maxmiliána Kaňky, spojuje vchod kaple s hlavním portálem kostela sv. Klimenta v Karlově ulici. Pozdně renesanční stavba je navenek poměrně prostá, ovšem uvnitř návštěvníka uchvátí freska Nanebevzetí Panny Marie od neznámého malíře. Stejný název nese i hlavní oltářní obraz od ředitele pražské akademie J. Berglera. Obraz sv. Jana Nepomuckého na bočním oltáři je prací F. Lichtenreitera. Kapli spravuje a vlastní italské velvyslanectví, je přístupná pouze příležitostně. [Škoda, 2002, s. 136 137; Poche, 1985, s. 50 - 52] [93] (Foto 24)

61

7.2.5 Kaple Sv. Ignáce pod Letnou Rozsáhlou zahradu (podle E. Škody zvanou Lazarská) s kostelem sv. Michala, kdysi se rozkládající severně od Mánesova mostu na levém břehu Vltavy, na místě dnešní Strakovy akademie, r. 1600 získal jezuitský řád darem od Marie Marquesové de Lara, provdané Pernštejnové. Vybudoval v ní zahradu botanickou a postavil kolem r. 1647 „letní dům“ obdélníkového půdorysu obrácený užší stranou k řece a dispenzář s kaplí sv. Ignáce. Po zrušení jezuitského řádu r. 1773 na příkaz papeže Klementa XIV., připadl letohrádek se zahradou náboženskému fondu. Když byla zahrada s budovami prodána, zřídila se v letohrádku tančírna, poté barvírna a hospoda, ve které se po pronajmutí v roce 1847 konaly bohoslužby evangelického sboru. Při stavbě dnešního sídla vlády, Strakovy akademie, byl letohrádek i ostatní stavby zbořeny (1893). Kostelík sv. Michala byl zbořen již v roce 1786. Jeho vzhled je zachycen na Langweilově modelu Prahy, který je nyní umístěn v Muzeu hl. m. Prahy. Poloha tří výše zmíněných objektů – tedy kaple sv. Ignáce a letohrádku s refektářem – se zachovala na plánu J. D. Hubera z konce 18. století a na plánu J. Jüttnera ze začátku století devatenáctého. [Škoda, 2002, s. 102 a 224; Poche, 1985, s. 126] Část zahrady je nyní v areálu zahrady Strakovy akademie, byla příležitostně přístupná, ovšem pro rok 2013 byla veřejnosti uzavřena. [94]

7.2.6 Kaple Sv. Františka Xaverského na Karlově náměstí Kaple byla vybudována snad M. Reinerem v 70. letech 17. století v koleji a noviciátu novoměstských jezuitů. Po zániku řádu byla v koleji umístěna kasárna, poté vojenský špitál, během jehož působení byla budova několikrát přestavěna. Na začátku století dvacátého kapli rozdělili příčkami a patrem, během 2. světové války byly při náletu některé její části poškozeny. Jedinou část, kterou můžeme dosud najít, je zdobená klenba. Původní půdorys kaple je zachycen v tzv. Dientzenhoferově skicáři. [Škoda, 2002, s. 101] [95]

62

7.2.7 Kaple Božího těla na Karlově náměstí Této kapli předcházela kaple dřevěná, vystavěná již za Karla IV., ke které se konaly poutě, jelikož na jejím ochozu byly každý rok vystavovány ostatky svatých a říšské korunovační klenoty. Nová pozoruhodná kamenná stavba byla na tehdejším Dobytčím trhu zbudována jako gotická osmiboká centrála s vížkou nad středem a třemi chóry s proloženými kaplemi r. 1393. Okolo kaple byl hřbitov. Na začátku 15. století byla darována univerzitní koleji českého národa, r. 1416 se kaple stala jedním z prvních míst, kde bylo možné přijímat pod obojí a od r. 1437 na její stěně visely desky s Basilejskými kompaktáty, které jsou dnes umístěny v prostorách Národního muzea v Praze. Od roku 1623 kaple spadá pod správu jezuitského řádu, který ji ze začátku využívá jako provizorní a později jako poboční svatyni pro svou kolej u sv. Ignáce. R. 1790 je kaple prodána v dražbě a o rok později, ač v dobrém stavu, ale nevyužívána, zrušena, zbořena a poté rozebrána na stavební materiál, který je použit na stavbu továrny za Vyšehradskou branou, na dláždění Karlova mostu a opravu jezu pod Letnou. Podoba kaple je známa jen z pár vedut, ta nejlepší je z roku 1606. K založení kaple se též váže jedna z pověstí. Jakási žena, jdoucí od svatého přijímání, tajně vyplivla hostii a zahodila ji na hromadu dříví, kterou uprostřed náměstí měl jeden trhovec. Od toho dne se na rynku začali dít zvláštní věci – hnaný dobytek se místu vyhýbal nebo zde padal na kolena a v noci se nad hromadou dříví ukazovalo jasně zářící světlo. Lidem to nedalo, dříví rozebrali a pod ním našli neporušenou hostii. Tak zde vznikla kaple Božího těla, jako památka na tuto pozoruhodnou událost. [David, Soukup, 2001, s. 151–152; Poche, 1985, s. 239; Škoda, 2002, s. 102; Čechura, 2012, s. 203]

7.2.8 Kaple Sv. Marty a Ludmily v Přední Kopanině Kaple je přístavbou k původně románskému farnímu kostelu sv. Máří Magdaleny. Protože kostel byl malý, vystavěli jezuité k sousední zdi hospodářského kopaninského dvora, který měli ve vlastnictví, oltář, aby se zde za hezkého počasí mohly sloužit mše a kázání. Protože byl ale oltář vystaven nepřízni počasí, byl nad ním r. 1712 zřízen zděný přístřešek na způsob otevřené kaple, která byla zasvěcena sv. Martě, patronce hospodářství a sv. Ludmile, která prý kdysi měla vlastnit zdejší tvrz. V kapli byla kamenná dlažba, klenba ze dřeva a tři okna. Když se v r. 1779 zřítila část klenby kostela sv. Máří Magdaleny, byla kaple ponechána svému osudu a v roce 1867 63

prodána Kopaninské obci jako kolumbárium. [Škoda, 2002, s. 118; Podlaha, 1911, s. 133; Poche, 1985, s. 388]

7.3 Koleje Praha v 17. století nevypadala tak, jak ji známe dnes, ale byla rozčleněna na tři samostatné správní celky, které od sebe byly odděleny řekou a hradbami ještě několik staletí. Aby jezuité pokryli svým působením celou Prahu, rozhodli se vystavět v každém jejím městě jeden svůj ústav, a tak vznikly koleje staroměstská v Klementinu, novoměstská na Karlově náměstí a kolej s profesním domem na Malé Straně. [Birnbaumová, 1940, s. 3]

7.3.1 Staroměstská kolej v Klementinu Historie výstavby, která bude trvat skoro 170 let, největší a nejstarší jezuitské koleje u nás se začíná psát v roce 1653, kdy došlo k slavnostnímu položení základního kamene, ale jezuité zde působili již od července 1556. Soubor dvoupatrových staveb, rozložených kolem tří dvorů, stojí na místě původních dvaatřiceti domů, tří kostelů, dominikánského kláštera a dvou zahrad, podle kostela sv. Klimenta tato kolej nese jméno Klementinum. Původně zde byl starý klášter dominikánů, který byl r. 1556 vybrán za sídlo budoucího jezuitského řádu. Tři dominikáni, kteří zde ještě bydleli, byli přemístěni do bývalých klášterů klarisek a minoritů Na Františku. V komplexu nechyběly univerzitní posluchárny, lékárna, tiskárna a chrámové stavby. Do Křižovnické ulice obrácená nejstarší část byla od r. 1653 stavěna C. Luragem, původně dvoupatrový trakt byl v první čtvrtině 20. stol. zvýšen o třetí patro pomocných prostor pro Univerzitní knihovnu, dle návrhu architekta Ladislava Machoně. Dlouhé chodby tohoto traktu jsou zdobeny nástropními freskami ze 17. stol. zobrazujícími legendy o sv. Ignáci a sv. Františku Xaverském. Vnější část je zdobena mohutným bosovaným pilastrovým řádem a štukaturou hlav imperátorů od G. B. Cometty, na novější části jsou to pak plastiky od sochaře O. Gutfreunda. Kolem prvního nádvoří, vznikala v 17. a 18. stol. dvě křídla dle návrhu F. M. Kaňky. Sem vede hlavní portál vedle kostela sv. Salvátora, nad kterým je mramorová pamětní deska založení generálního semináře Josefem II. z roku 1783 od I. Palliardiho. Na nádvoří stojí socha Pražského studenta z r. 1847, která připomíná zásluhy studentů při obraně Prahy proti 64

švédským vojskům v roce 1648. Klementinum bylo dokončeno výstavbou budov kolem třetího nádvoří a hvězdárenskou věží, opět dle návrhu F. M. Kaňky. Věž pak byla r. 1748 přestavěna A. Luragem, na její střeše se nachází socha Atlanta od M. B. Brauna. Již od roku 1752 zde probíhala meteorologická měření, od r. 1755 se zde provádějí bez přestávky, a tak je stanice jednou z nejstarších meteorologických stanic na světě. Ve východním křídle ambitu nalezneme původní barokní letní refektář, zdobený štukovými konzolami a obrazy K. Tausche, zrcadlovou kapli od F. M. Kaňky, která nemá v Čechách obdoby, sál bývalé jezuitské knihovny, prostupující dvěma patry budovy, s iluzivní malbou kupole (Chrám moudrosti) a dalšími freskami znázorňujícími vědy a umění od J. Hiebla. Kolem stěn knihovny je balkon s barokním železným zábradlím, skříně jsou původní z r. 1727. V západním křídle, v prvním patře, se pak nachází rokokově vyzdobený sál Mozartův, který ukrývá některé jeho rukopisy. Byl zřízen pod klenbou někdejší kaple sv. Eligia (tj. sv. Jiljí). Dalšími prostorami, které mají uchovány původní zařízení, je sál matematický, ve kterém lze najít pozoruhodné astronomické hodiny z 18. stol, sál hudební, kde najdeme alegorie čtyř fakult a také sál rukopisů. Na čtvrtém nádvoří se ukrývá památník jezuitského matematika, meteorologa a astronoma Josepha Steplinga z dílny I. F. Platzera. Východní křídlo přístupné z Mariánského náměstí vzniklo též z projektu F. M. Kaňky v 1. polovině 18. století, štít je společným dílem K. I. Dienzenhofera a M. B. Brauna. Trakt podél ulice Karlovy je bývalou jezuitskou tiskárnou. V areálu také najdeme dva kostely a tři kaple, které jsou uvedeny v podkapitolách výše. Po roce 1773, zrušení řádu jezuitů, v Klementinu sídlily různé instituce, např. univerzitní knihovna, která zůstala díky hraběti Kinskému a Marii Terezii, která ji prohlásila za univerzitní, pořádala se zde první průmyslová výstava v Čechách (r. 1791), dále zde sídlily instituce jako Schönfeldova tiskárna a vydavatelství (od r. 1795), Akademie výtvarných umění (od r. 1800) a Akademické gymnázium (1805 – 1883), kde se vzdělávali třeba J. K. Tyl, J. Neruda, J. V. Sládek, J. S. Machar a V. Hálek nebo působili jako profesoři – J. Jungmann a V. K. Klicpera. Mezi lety 1928 – 1930 byly prostory Klementina upraveny L. Machoněm pro potřeby Univerzitní, poté Státní a dnes Národní knihovny ČR. V ní najdeme přes 5 000 vzácných rukopisů (Kodex vyšehradský, Pasionál abatyše Kunhuty, rukopisy J. Husa a Tomáše ze Štítného, apod.) a na 2 miliony knih. Byl zde vystaven např. i Codex Gigas neboli Ďáblova bible, 65

největší zachovaný evropský rukopis vzniklý v Čechách ve 13. stol. Prohlídky v Klementinu probíhají denně od listopadu do března 10:00–16:00, od dubna do října až do 17:00 hodin. [David, Soukup, 2001, s. 130–131; Poche, 1985, s. 52–54, Buben, 2012, s. 175] [96] [97] [98] [99] [100] (Foto 25 – 29)

7.3.2 Profesní dům a kolej na Malé Straně Ke kostelu sv. Mikuláše se na severní straně připojuje raně barokní jezuitská kolej s profesním domem, vybudovaná D. Orsim a F. Luragem kolem roku 1670, stojící na místě dvanácti domů, školy a starého kostela sv. Václava. Spolu s kostelem tvoří jeden celek. Dům sloužil k ubytování profesů, kteří složili poslední sliby, představených řádu, ale i významných vzdělanců a učenců. Kostel sv. Václava zde měl původně stát, ale kvůli poškození statiky ustoupil stavbě koleje, průčelí kostela můžeme najít v ryzalitu na severozápadním nároží areálu (další informace viz Kostel sv. Václava na Malé Straně). Kolej rozdělila náměstí, které svůj dnešní název jako celek dostalo až r. 1869, na dvě poloviny – horní, Vlašský a později Štěpánský rynek a dolní, nazývanou náměstí Radeckého. Na portále koleje najdeme datum 1668, po zrušení řádu sem byl umístěn znak a vázy od I. M. Platzera a na fasádě pamětní desku učitele a skladatele J. Třanovského z r. 1936. V místnosti bývalého refektáře v prvním patře se dodnes dochovalo dílo J. Kramolína z r. 1771 v podobě nástropních maleb. Na čas také v této místnosti pobývalo Kajetánské divadlo (1834 – 1837). Budova po zrušení sloužila k mnoha účelům, mezi ty nevýznamnější patří sídlo vrchního zemského soudu nebo uchovávání zlatého pokladu nově vzniklého Československa. Dnes je zde jedno ze sídel matematicko-fyzikální fakulty univerzity Karlovy. [David, Soukup, 2001, s. 125; Poche, 1985, s. 66] [101] (Foto 11 – 13; 15 – 17)

7.3.3 Novoměstská kolej na Karlově náměstí Kolej lemuje celou východní polovinu Karlova náměstí, od ulice U Nemocnice k Ječné, za oběť této protáhlé raně barokní dvoupatrové stavbě padlo 23 parcel a 13 zahrad. Budovala se na etapy, kolej a noviciát vznikly již v r. 1628. Jižní až střední část byla vybudována C. Luragem mezi lety 1658 – 1685, zbytek pak dokončil architekt P. I. Bayer do r. 1702. Severní, nejmladší, část koleje spojila celý areál s kostelem sv. Ignáce kolem r. 1770 podle návrhu architekta J. J. Wircha. Dovnitř se vcházelo dvěma plasticky zdobenými sloupovými portály. Pro potřeby noviciátu zde byla zřízena kaple 66

sv. Františka Xaverského. Bohužel, tři roky po dokončení severní části byl řád zrušen a z koleje se stala vojenská a poté veřejná nemocnice. V roce 1945 byla střední část koleje vybombardována a po válce nově upravena. Budova svému účelu slouží dodnes, sídlí zde převážně III. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice. [David, Soukup, 2001, s. 127; Poche, 1985, s. 240; Škoda, 2002, s. 101] (Foto 6 – 8)

7.4 Sousoší 7.4.1 Sousoší sv. Ignáce Autorem této bývalé největší skulptury na 5. pilíři Karlova mostu je Ferdinand Maxmilián Brokoff, u kterého si sousoší objednala jezuitská kolej jako protějšek ke sv. Františku Xaverskému. Sv. Ignác stojí na zeměkouli, která je nesená čtyřmi ženskými postavami znázorňujícími čtyři tehdy známé světadíly, mezi dvěma Maury se štíty s nápisy. V roce 1890 se sousoší při povodni zřítilo do Vltavy, odkud bylo ve velmi poničeném stavu vyzvednuto až na začátku 20. století Č. Vosmíkem a po rekonstrukci uloženo v Lapidáriu Národního muzea v pražských Holešovicích. Na mostě dnes místo s. Ignáce najdeme sousoší sv. Cyrila a Metoděje od K. Dvořáka z první poloviny 20. století. [102] [103] [104]

7.4.2 Sousoší sv. Františka Xaverského Sousoší se opět nachází na 5. pilíři Karlova mostu, autorem je stejně jako u sousoší sv. Ignáce F. M. Brokoff. Toto sousoší na Karlově mostě sice dnes nalezneme, ale už jen jeho kopii od Č. Vosmíka, protože originál, který byl při povodni v r. 1890 také poškozen, je uložen v Lapidáriu Národního muzea v Holešovicích. Skulpturu si objednala teologická a filozofická fakulta dnešní Karlovy univerzity, ale jelikož byla univerzita v té době vlastněna jezuitským řádem, objednali ji vlastně jezuité. Sv. František zde indickému náčelníkovi žádajícímu o pokřtění, ukazuje pozvednutý kříž v levé ruce. Na této straně najdeme také dva chlapce, kteří mu s křtem pomáhají, jeden drží mušli se svěcenou vodou, druhý biret a knihu. Celé sousoší nesou na podstavci představitelé asijských národů, kde sv. František vykonával svou misii – Číňan, Ind, Mouřenín a Tatar. [Poche, 1985, s. 58] [105] (Foto 20)

67

7.5 Karlova univerzita Od r. 1622 spadá Karlova univerzita pod správu jezuitského řádu, který ji připojuje ke koleji v Klementinu. Tak se z univerzity Karlovy stává univerzita Karlo-Ferdinandova. Z tohoto období je na Karolinu vidět mnoho barokních úprav, převážně z návrhů F. M. Kaňky z 18. století. Jedná se například o vnější vzhled a barokní portál a okno do Železné ulice. Dále je upravena část do Ovocného trhu. Po zrušení řádu a josefínských reformách se z univerzity stává ústav státní a nespadá již pod pravomoc církve. [Poche, 1985, s. 149] (Foto 36 – 38)

7.6 Domy a zahrady spojené s jezuitským řádem 7.6.1 Domy Jako první zmíním komplex bývalého jezuitského gymnázia na Malostranském náměstí čp. 1, který zaujímá blok mezi náměstím a ulicemi Thunovská a Sněmovní. [Poche, 1985, s. 66] (Foto 18 – 19) Další budovou spojenou s řádem je bývalý konvikt, který sahá od ulice Bartolomějské po Konviktskou. [106] Je to čtyřkřídlá budova s dvorem, která kdysi sloužila jako internát pro syny šlechticů. K ní spadá i kostel sv. Bartoloměje (viz 8.1.7 Kostel sv. Bartoloměje), jehož vchod je právě otočen do tohoto dvora. [Poche, 1985, s. 174] (Foto 30 – 32) V Husově ulici čp. 240 se rozkládá další jezuitská stavba z r. 1692, která je rozložena kolem tří dvorů a slučuje v sobě tři gotické domy. Jedná se o seminář sv. Václava, který byl určen pro chudé studenty se šlechtickým stipendiem. Vchod má krásné barokní průčelí od F. M. Kaňky. Po zrušení řádu zde sídlily různé školy, např. i ČVUT. [Poche, 1985, s. 179] (Foto 9 – 10) V Apolinářské ulici čp. 447 se dříve, v 17. století, nacházela jedna z jezuitských škol, která byla po zrušení řádu přestavěna na rezidenci kanovníků u sv. Apolináře. Dnes se v objektu nachází protialkoholní záchytná stanice. [Poche, 1985, s. 220] Významné je i arcibiskupské gymnázium v Bubenči (Doktora Zikmunda Wintra čp. 299), s přezdívkou “arcík”, které bylo založené r. 1913 a vyučovalo do r. 1950. Během této doby muselo několikrát přesídlit, a to za války na Smíchov a po převratu do 68

Bohosudova. Do užívání budovu dostala policie, dnešním uživatelem budovy je Ministerstvo vnitra. Ve své době se u nás gymnázium řadilo mezi nejkvalitnější. [110] Posledním domem, který zmíním, je dům v Ječné ulici čp. 2, který po obnovení jezuitského řádu, pro členy zakoupila v 19. století Marie Helena, princezna Lokowicz. Jezuité zde působili až do r. 1950, kdy dům museli opustit kvůli tehdejšímu režimu. Z domu se stal Kněžský domov, po pádu komunismu byl řádu opět navrácen. Nyní je v domě hlavní centrum České provincie Tovaryšstva Ježíšova. [Buben, 2012, s. 185; Poche, 1985, s. 241]

7.6.2 Zahrady Na místě Strakovy akademie se rozkládala velká zahrada, kterou jezuité přetvořili na zahradu botanickou, je již zmíněna u kaple sv. Ignáce pod Letnou (viz 8.2.5 Kaple sv. Ignáce pod Letnou). [Poche, 1985, s. 126] Další zahradou, kterou r. 1631 jezuité zakoupili, byla zahrada bývalého Zlomkovského mlýna čp. 465, který stál hned u Čertovky, ale zahrada směřovala k ulici Nosticově. Na zahradě zřídili letohrádek, který se po r. 1773 stal vinárnou a místem tanečních zábav. Od r. 1781 zde byly studené lázně zřízené Adamem Grafem. Jednopatrová budova letohrádku zde stojí dodnes. [Poche, 1985, s. 277] Poslední zahradou zde zmíněnou budou dnešní Dientzenhoferovy sady, které jsou po původní a jedné z nejkrásnějších barokních zahrad již jen pozůstatkem. Původně zde byly rozsáhlé zahrady, ke kterým patřila i zahrada Slavatovská, které byly zřízeny na místě původní vinice kartouzského kláštera r. 1673. Přístup do nich byl skrz honosný kamenný portál, který je dnes k vidění v Lapidáriu Národního muzea. Uvnitř Slavatovské zahrady se nacházela kamenná fontána se znakem rodu Slavatů a medvědy a od 17. století také letohrádek. Po Slavatech vlastnictví zahrady přešlo na jezuitský řád, který ji nechal vybavit i dalšími objekty, nejpozoruhodnější byl dispenzář, tzv. Dientzenhoferův pavilón, který byl zbořen při stavbě Jiráskova mostu r. 1930. Zahrada patřila jezuitům až do jejich zrušení, poté zde Marie Terezie nechala zřídit zahradu botanickou, která zde stála až do r. 1902, kdy byla zrušena, rozparcelována a malé zbytky zahrady spolu se zahradou Štefskou vytvořily již zmíněné Dientzenhoferovy sady, nazvané tak podle jezuitského pavilonu. [Poche, 1985, s. 376–377]

69

7.7 Současné vlastnictví V současné době jezuité nevlastní památky, které s nimi v Praze souvisí, některé mají jen pod správou. Jsou to například kostely sv. Ignáce nebo sv. Salvátora v Klementinu.

70

8 Dotazníkové šetření 8.1 Metodika šetření Cílem mého šetření bylo zjistit, jaké je povědomí studentů Vysoké školy polytechnické v Jihlavě o památkách spojených s jezuitským řádem a církevních památkách obecně na území hlavního města Prahy. Zajímalo mě, jaké jsou vědomosti studentů, kteří do školy teprve nastoupili, tzn. momentálně studují 1. ročník a studentů, kteří budou školu opouštět, tedy 3. ročník. Většina otázek se zaměřuje na obecné znalosti jezuitského řádu a jeho památek, další zjišťují znalost a navštívení pražských církevních památek obecně. Zkoumám zde i zájmem studentů o zúčastnění se edukativního jednodenního nebo vícedenního zájezdu po pražských jezuitských památkách, jednalo by se tak o případné doplnění jejich znalostí. Můj výzkum probíhal v průběhu listopadu 2013, ve vybraných hodinách ve třídách prvních a třetích ročníků, měla jsem tedy s respondenty osobní kontakt, a tak se mohli zeptat na cokoli ohledně vyplňování otázek. Dotazníky byly v tištěné formě. Po zjištění celkového počtu studentů v prvních (401 osob) a třetích (203 osob) ročnících k říjnu letošního roku, jsem celkem rozdala 320 dotazníků, z nichž se mi jich vrátilo 313. Snažila jsem se, aby dotazníky pokryly alespoň polovinu osob z celkového počtu každého ročníku. Dotazník se skládá z úvodu, dvaceti otázek a šesti podotázek, z toho je jedna otázka polootevřená, 20 otázek uzavřených a pět otevřených, kde studenti mohli vypisovat např. názvy řádů, které znají alespoň jménem, své asociace s jezuity, navštívené církevní památky v Praze, apod.

8.2 Vyhodnocení dotazníkového šetření Jelikož byly dotazníky v tištěné formě, k jejich vyhodnocení jsem pro větší přehlednost použila MS Excel, otázky jsou hodnoceny každá zvlášť, jsou doplněny grafem a slovním komentářem výsledků. Jak jsem již výše zmínila, vyhodnocení šetření proběhlo ze 313-ti dotazníků. Prací autorky jsou všechny tabulky i grafy.

71

Otázka č. 1: Znáte nějaké církevní řády alespoň jménem? Pokud ano, prosím, vypište. Nadpoloviční většina v podobě 52 % studentů uvedlo, že žádný církevní řád neznají. 48 % studentů zná jménem alespoň jeden či více řádů, které v této otázce mohli vypsat dle libosti. U této otázky na tom byli lépe 3. ročníky. Tabulka č. 1 uvádí nejčetnější odpovědi, uvádím zde i názvy, které řádem nejsou, ale studenti je uvedli jako církevní řád. Pro lepší orientaci jsou v tabulce uvedeny naposled.

48% 52%

Ano Ne

Graf 1 - Znáte nějaké církevní řády alespoň jménem?

Tabulka 1 - Církevní řády (nejčetnější odpovědi)

Odpověď Augustiniáni Benediktini Bosí karmelitáni Cisterciáci Dominikáni Františkáni Jezuité Kapucíni Karmelitáni Klarisky Křižovníci s červenou hvězdou Maltézští rytíři Minorité Premonstráti Presbytariáni

Počet odpovědí 3 23 1 10 12 35 76 5 3 2 2 7 3 9 2

Odpověď Salesiáni Sestry boromejky Templářští rytíři Redemptonisté Voršilky Evangelíci Jehovisté Katolíci Křesťané Husité, kališníci Židé Protestanti Satanisté Scientologická církev Muslimové

Počet odpovědí 2 1 13 1 3 8 7 15 11 10 3 3 2 1 1

72

Otázka č. 2: Co si představíte pod pojmem jezuité? Tato otázka byla první z pěti otevřených otázek, kde mohli studenti vyjádřit své asociace s tímto pojmem. Pod pojmem „jezuité“ si někteří studenti nepředstaví nic, jiní odpověď raději nevyplnili, některým asociuje kostel nebo mnichy. Některým asociuje odpovědi, které jsou bohužel nepublikovatelné. Hodně studentů si jezuity plete se svědky Jehovovými, tzv. jehovisty, k nim uváděli např. nucení k víře, odmítání transfuzí, nabízení knih, zvonění na domovní dveře, apod. Tyto položky jsou uvedeny pod heslem ostatní na konci tabulky. V tabulce uvádím nejčetnější odpovědi studentů.

Tabulka 2 - Co si představíte pod pojmem jezuité?

Odpověď Počet odpovědí Bratrství 3 Církevní řád 66 Církevní řád 15 Církevní škola 11 Církevní úředníci 2 Fanatici 4 Jezuitská kolej, škola 9 Ježíš 5 Katolický řád 5 Klášter, kostel 4 Koniáš 1 Mnišský řád, mniši 11 Náboženská sekta 8 Náboženská skupina 4 Neodpověděl(a) 84 Nevím 12 Nic 10 Pálení nebo přepisování knih 7 Pomoc chudým a nemocným 7 Řeholní řád 3 Skupina věřících lidí 25 Šíření vzdělanosti, vzdělání 19 Víra 4 Židé 3 Ostatní 13

73

Otázka č. 3: Existuje v současné době jezuitský řád? U této otázky existence řádu si většina respondentů, tedy 57 %, myslí, že jezuitský řád stále existuje, pouhá 3 % dotazovaných odpovědělo, že neexistuje a 40 % studentů neví. Nejvíce nevědomí byli v tomto ohledu studenti 3. ročníku, byla jich totiž celá polovina, oproti studentům z ročníku prvního, kterých bylo lehce přes jednu čtvrtinu s ohledem na celkový počet dotázaných.

40%

Ano 57%

Ne Nevím

3%

Graf 2 - Existuje v současné době jezuitský řád?

Otázka č. 4: V jakém odvětví se jezuité nejčastěji realizovali? V otázce odvětví realizace řádu si polovina všech dotázaných myslí, že jeho členové nejčastěji poskytovali pomoc chudým a nemocným, 36 % studentů uvádí hlavní realizaci ve vědě a školství, 8 % dotázaných uvedlo žebravý řád a 6 % předpokládá, že se řád nerealizoval v žádném odvětví. 6%

8% V žádném

50%

Byli žebravý řád Ve vědě a školství 36%

V pomoci chudým a nemocným

Graf 3 - V jakém odvětví se jezuité nejčastěji realizovali?

74

Otázka č. 5: Je rozdíl mezi jezuity a Tovaryšstvem Ježíšovým? U této otázky celých 18 % dotázaných předpokládá, že mezi Tovaryšstvem Ježíšovým a jezuity rozdíl je, 16 % správně udává, že rozdíl mezi názvy není, a celých 66 % studentů na otázku neví odpověď. Vědomosti u 1. a 3. ročníku jsou zde skoro stejné.

18% Ano Ne

16%

Nevím

66%

Graf 4 - Je rozdíl mezi jezuity a Tovaryšstvem Ježíšovým?

Otázka č. 6: Kdo je hlavním patronem jezuitského řádu? Zde 41 % studentů správně usoudilo, že hlavním přestaveným Tovaryšstva Ježíšova je sv. Ignác z Loyoly, v těsném závěsu se 37 % se u respondentů drží sv. Jan Nepomucký, třetí nejčastější volbou byl sv. Florián, kterého volilo 15 % studentů a na posledním místě je sv. Václav, jenž dostal 7 %. 15%

7% Sv. Václav 37%

Sv. Jan Nepomucký Sv. Ignác z Loyoly

Sv. Florián

41%

Graf 5 - Kdo je hlavním patronem jezuitského řádu?

75

Otázka č. 7: Kde se nachází hlavní centrum jezuitů v Čechách? Centrálu jezuitského řádu by 52 % studentů správně umístilo do hlavního města Prahy, 21 % předpokládá, že se nachází v Kroměříži, jen o 1 % méně hlasů dostalo město Olomouc. Nejmenší procento studentů si myslí, že se centrála nachází v Brně, město zde má zastoupení v podobě 7%. Nejvíce správných odpovědí měl 3. ročník, vzhledem k celkovému počtu v ročníku. 7%

21% Kroměříž Olomouc

52%

20%

Praha Brno

Graf 6 - Kde se nachází hlavní centrum jezuitů v Čechách?

Otázka č. 8: Znáte nějaké církevní památky v Praze? Dobrou zprávou je, že alespoň jednu církevní památku v Praze zná 65 % studentů, 35 % respondentů žádnou nezná. Myslím, že v tomto ohledu je to trochu škoda, protože alespoň základní přehled by měl mít každý student cestovního ruchu. Se znalostí památek jsou na tom oba ročníky stejně. Na tuto otázku dále navazuje podotázka č. 8 a., která zjišťuje, zdali studenti nějakou z památek navštívili nebo pražské památky znají jen z obrázků, televize či z doslechu.

35% Ano Ne 65%

Graf 7 - Znáte nějaké církevní památky v Praze?

76

Otázka č. 8 a.: Jaké církevní památky, které znáte, jste osobně navštívili? Prosím, vypište. U této druhé otevřené otázky studenti mohli vypisovat navštívené památky bez omezení. Jak je vidět i z tabulky, nejčastěji zmiňovanou dominantou byla Katedrála sv. Víta na Pražském Hradě. Druhou nejčastější odpovědí byl kostel sv. Mikuláše na Malé straně, který byl zmíněn 29 krát. Dalšími nejnavštěvovanějšími památkami, které studenti uvedli, byla bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Strahovský klášter, Týnský chrám, apod. Památky v Židovské čtvrti, sice nepatří pod církev, náboženské ale jsou a byla by škoda je v seznamu neuvést. Zařadila jsem je tedy na konec tabulky. Tabulka 3 - Jaké církevní památky, které znáte, jste osobně navštívili?

Odpověď Anežský klášter Bazilika sv. Jiří Bazilika sv. Petra a Pavla Betlémská kaple Břevnovský klášter Emauzy Jezuitská kolej Katedrála sv. Víta Klementinum Kostel Nanebevzetí Panny Marie Kostel Nejsvětějšího Salvátora Kostel Panny Marie Sněžné Kostel Panny Marie Vítězné (Pražské Jezulátko) Kostel sv. Františka z Assisi Kostel sv. Ignáce Kostel sv. Jana Nepomuckého Kostel sv. Ludmily Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně Kostel sv. Mikuláše na Starém Městě Kostel sv. Václava Kostel v. Kříže Loreta Nenavštívil(a) Neodpověděl(a) Rotunda sv. Martina Strahovský klášter Týnský chrám Židovská čtvrť

Počet odpovědí 1 2 13 5 6 2 1 161 6 2 1 3 2 1 3 2 4 29 4 3 1 6 6 10 1 11 7 14

77

Otázka č. 9: Znáte nějaké jezuitské památky? Bohužel, zde naprostá většina dotázaných žádnou památku spojenou s jezuity nezná. Je ale možné, že někteří studenti jen neví o spojitosti mezi památkou a jezuitským řádem. Tímto se odkazuji na předchozí otázku, u které 29 studentů odpovědělo, že navštívili kostel sv. Mikuláše na Malé Straně a u této otázky zaškrtli jako odpověď „ne“. Pouhých 25 studentů, kteří představují 8 %, zná nějakou památku spojenou s řádem, byli převážně z 3. ročníku. Na tuto otázku navazuje podotázka č. 9 a., zjišťující kolik památek z těch, které studenti znají jmenovitě, je v Praze. 8%

Ano Ne

92%

Graf 8 - Znáte nějaké jezuitské památky?

78

Otázka č. 9 a.: Kolik z nich je v Praze? Prosím, vypište: Další z otevřených otázek dovoluje studentům vyjádřit libovolný počet památek, které souvisí s jezuitským řádem a nachází se v Praze. Bohužel, pod nejčetnější odpovědí „žádná“ se skrývají památky mimo Prahu, nejčastěji v Kutné Hoře a Jihlavě. Jako další bylo uváděno Klementinum či jedna ze tří pražských jezuitských kolejí. Zde někteří studenti neuvedli, o jakou kolej se jednalo, ti kteří uvedli, uváděli Karlovo a Malostranské náměstí. Po jedné odpovědi je uveden kostel sv. Mikuláše na Malé Straně a kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí. Tabulka 4 - Kolik z nich je v Praze?

Odpověď Jezuitská kolej Klementinum Nevím Žádná Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí

Počet odpovědí 7 8 1 9 1 1

79

Otázka č. 10: S jakým architektonickým slohem jsou jezuité nejčastěji spojováni? Zde si každá odpověď našla svého příznivce, nejčastěji uváděný je ale klasicismus, který za odpověď zvolilo 31 % studentů. Na baroku s empírem se shodlo 26 % dotázaných, a tak spolu tyto dva slohy obývají pomyslnou druhou příčku. 17 % studentů by jezuity ztotožnili se slohem Napoleona Bonaparta, tedy empírem.

17%

26% Renesance Baroko Klasicismus

31%

Empír 26%

Graf 9 - S jakým architektonickým slohem jsou jezuité nejčastěji spojováni?

Otázka č. 11: Kde se nachází Klementinum? I zde byli studenti velmi znalí, Praha zde dostala 87 %, o velký procentuální propad níže se nachází Český Krumlov, který má 6 %. Dále v řadě pokračuje Olomouc se 4 %, Plzeň s 2% a jako poslední je Brno s 1 %. Zde byli ročníky vědomostně prakticky na stejné úrovni.

1%

2% 6%

4% Olomouc Praha Brno Plzeň

Český Krumlov 87%

Graf 10 - Kde se nachází Klementinum?

80

Otázka č. 12: Jaká instituce v současné době v Klementinu sídlí? Nejfrekventovaněji uváděnou odpovědí u této otázky byla Národní knihovna České republiky, tuto možnost zatrhlo celkem 48 % dotázaných studentů. 22 % si naopak myslí, že v Klementinu žádná instituce nesídlí a je pravděpodobně pouhou památkou. O jedno procento níže, tedy 21 % dotázaných si myslí, že je zde sídlo kláštera a 9 % jako odpověď zvolilo možnost sídla politické instituce. 9%

21% Klášter Žádná zde nesídlí Národní knihovna ČR

48%

22%

Politická instituce

Graf 11 - Jaká instituce v současné době v Klementinu sídlí?

81

Otázka č. 13: K čemu sloužil profesní dům? Předposlední plně otevřená otázka zkoumala, jestli někteří ze studentů vědí nebo alespoň zkusí odhadnout, k čemu řádu sloužil profesní dům. Nejčetnější v tabulce č. 5 je, bohužel, počet, který značí, že student či studentka na danou otázku neodpověděli. Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď nevím. Jen opravdu nepatrné množství studentů se o odpověď alespoň pokusilo, některým se zdařila správně, některým méně správně. Třetí nejčastější odpovědí, na kterou odpovědělo celkem 9 studentů, bylo, že profesní dům sloužil ke vzdělávání, ostatní odpovědi na toto téma zahrnují např. hledání zaměstnání, ke schůzím zástupců různých profesí, apod. Aktivnější byl v tomto případě ročník první. Tabulka 5 - K čemu sloužil profesní dům?

Odpověď Počet odpovědí jako informační středisko 1 jako restaurace 2 k disputacím 1 k hledání zaměstnání 4 k pomoci lidem 1 k přednáškám 1 k schůzím zástupců profesí 4 k ubytování jezuitských učitelů 3 k vědě 1 k výkonu různých profesí 3 k výkonu úřednických záležitostí 1 ke vzdělávání 9 neodpověděl(a) 144 nevím 130 pro výběr profese 2 sídlo soudu 1 úřad vlády 1

82

Otázka č. 14: Kde byste hledali nejstarší meteorologickou stanici na světě, která stále pracuje? Poslední otázka se zaměřovala na znalost a pozornost studentů ohledně meteorologické stanice v Klementinu. Zde jsem předpokládala vysokou úspěšnost odpovědí, protože je tento fakt neustále omílán například v televizi, či na internetových stránkách, hlavně co se týče teplotních rekordů. Bohužel, i zde se však vyskytovaly dvě nejpočetnější odpovědi, stejně jako v otázce předchozí, a to že studenti buď neodpověděli vůbec, nebo odpověděli nevím. I tak ale byla tato odpovídací otázka úspěšnější než ta předchozí – 38 studentů správně vědělo, že se stanice nachází v Klementinu a 36 alespoň správně určilo město, a to Prahu. Jako čtvrtou nejčetnější odpověď se šesti respondenty byly uváděny Spojené státy. Ostatní odpovědi viz tabulka č. 6. Tabulka 6 - Kde byste hledali nejstarší meteorologickou stanici na světě, která stále pracuje?

Odpověď Antarktida Brno Brusel ČR Evropa Hradec Králové Klementinum Kralický Sněžník Kvilda Liberec Londýn Modřany Německo Neodpověděl(a) Nevím Olomouc Ondřejov Petřín Praha Rudolfinum Řím Švédsko Turkmenistán USA Velká Británie

Počet odpovědí 1 4 1 3 2 2 38 1 3 1 4 1 1 121 65 3 1 2 36 1 1 1 1 6 2 83

Otázka č. 15: Kdyby se ve školní CK nabízel zájezd spojený s prohlídkou pražských jezuitských památek, zúčastnil(a) byste se? Zde je zájem rozdělený na přibližné třetiny. Přibližně jedna třetina dotázaných (31 %) uvedla, že by měla o zájezd zájem. Zbylé dvě třetiny (69 %) zájem nemají. Větší zájem o zájezd byl u studentů z prvního ročníku, zúčastnilo by se jich 70. To je velmi pozitivní zpráva pro školní cestovní kancelář, která by mohla využít jeden z návrhů zájezdu, které navrhuji v deváté kapitole.

31% Ano Ne 69%

Graf 12 - Kdyby se ve školní CK nabízel zájezd spojený s prohlídkou pražských jezuitských památek, zúčastnil(a) byste se?

Otázka č. 15 a.: Preferoval(a) byste zájezd spíše jednodenní nebo vícedenní? U této otázky se nedá úplně jednoznačně říci, že by měl jeden druh zájezdu jasnou převahu, liší se od sebe pouhými čtyřmi procenty. Více příznivců má tedy zájezd jednodenní s 52 % a padesáti respondenty, vícedenní má pak 48 % s 46 respondenty. Pro cestovní kancelář by byly využitelné oba dva zájezdy, hlavně pak jednodenní, který by mohl být použit např. pro zájezd Metodiky průvodcovské činnosti.

48%

Jednodenní 52%

Vícedenní

Graf 13 - Preference délky zájezdu

84

Otázka č. 15 b.: Jakou dopravu preferujete? Při vícedenním zájezdu by nadpoloviční většina dotázaných preferovala dopravu zajištěnou od cestovní kanceláře (57 %), 43 % by se do místa zájezdu raději dopravilo samo.

43% S CK Vlastní

57%

Graf 14 - Preference dopravy zájezdu

Otázka č. 15 c.: U ubytování upřednostňujete: Co se týče preferencí ubytovacího zařízení, mezi studenty jasně zvítězil hotel (80%), jen 13% z nich by preferovalo levnější variantu – hostel, a pouze třem studentům, kteří zde představují 7% menšinu, by se raději ubytovalo na koleji. 7% 13% Hotel Hostel Ubytování na koleji 80%

Graf 15 - Preference ubytování

85

Otázka č. 15 d.: Máte zájem o stravování formou: Při pobytu by se studenti raději stravovali formou polopenze (78 %), 18 % by mělo raději zajištěnou jen snídani a ostatní by si zařídili sami a jen 2 osoby by chtěly pobyt bez stravování zajištěného CK. Plnou penzi jsem zde nenabízela z toho důvodu, protože nemá smysl se z obchůzky památek vracet na hotel jen kvůli obědu. 4% 18% Bez stravování Snídaně Polopenze 78%

Graf 16 - Preference formy stravování

Otázka č. 16: Kolik je Vám let? Nejvíce studentům je mezi 19–21 lety, do této věkové kategorie patří 219 studentů, kteří tvoří 70 % dotázaných. Do kategorie 22–25 let patří 29 % dotázaných, tedy 91 osob a pouhým třem studentům (1 %) je více než 25 let. 1% 29% 19 - 21 let 22 - 25 let

Více než 25 let 70%

Graf 17 - Věk respondentů

86

Otázka č. 17: Jste věřící? Touto otázkou jsem zjišťovala, jestli mají věřící lidé nějakou spojitost s větším zájmem o zájezd na církevní téma. 71 % studentů uvedlo, že věřící není, 15 % uvést nechtělo a 14 % studentů je věřících. Z hlediska celkového počtu studentů měli větší zájem o zájezd studenti nevěřící, z hlediska celkového počtu věřících k počtu nevěřících byl větší zájem u studentů věřících. 15%

14%

Ano Ne Nechci uvádět

71%

Graf 18 - Jste věřící?

Otázka č. 18: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Velká část studentů, celých 71 %, má střední odborné vzdělání s maturitou, gymnazistů je zde necelá třetina (27 %), ale našlo se zde i pár osob s vyšším odborným vzděláním, kteří tvoří 2 %. 2% 27%

Úplné střední všeobecné s maturitou (gymnázium)

Úplné střední odborné s maturitou Vyšší odborné 71%

Graf 19 - Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

87

Otázka č. 19: Pohlaví Naprostou převahu u 1. i 3. ročníku měly ženy, a to s 84 % procenty, muži se svými 16 % tvořili jen malou část respondentů. 16%

Muž Žena

84%

Graf 20 - Pohlaví respondentů

Otázka č. 20: Jaký ročník VŠPJ studujete? Z celkového počtu 313 dotazníků tvoří 63 % dotazovaných 1. ročník se 196-ti zodpovězenými dotazníky a 37 % tvoří 3. ročník se 117-ti odpovídajícími.

37% 1. ročník 63%

3. ročník

Graf 21 - Jaký ročník VŠPJ studujete?

88

8.3 Shrnutí výzkumu Největší část respondentů tvořily ženy ve věku 19 – 21 let a první ročník, jelikož je studentů dvakrát více než v ročníku třetím. Dle odpovědí si studenti často pletou církevní řády s náboženstvím nebo nějakým náboženským hnutím. Pod pojmem jezuité opět často figuruje náboženské hnutí, nebo studenti neví, co nebo koho pojem představuje. Jen přibližná třetina správně uvedla, že nejčastější náplní práce jezuitů byla práce ve školství a zabývání se vědou, přibližná polovina neví, zdali řád ještě existuje či nikoli. Větší znalosti o řádu a řádech obecně projevil 3. ročník. Celkově spíše vychází, že studenti mají o jezuitském řádu a jeho památkách povědomí malé. Co se týče vědomostí studentů o církevních stavbách v Praze obecně, nadpoloviční většina zná a navštívila alespoň sv. Víta, což z hlediska cestovního ruchu není úplně nejlepší, protože jich mnoho zná jen tuto jednu památku. Jezuitské památky zná ještě méně lidí, někteří sice nějakou znají, ale zase neví, že je jezuitská. Sídlo nejstarší meteorologické stanice v Klementinu odhadla správně asi pětina studentů, nejčastější architektonický sloh přibližně čtvrtina. Myslím, že by bylo velmi vhodné znalosti studentů doplnit navrženým, alespoň jednodenním zájezdem. Podle výzkumu by se navrženého zájezdu zúčastnila skoro třetina studentů, z toho více než tři čtvrtiny tvoří první ročník. O jednodenní i vícedenní verzi byl skoro stejný zájem. U vícedenní verze bylo preferováno ubytování v hotelu s polopenzí a dopravou zajištěnou od cestovní kanceláře. Na tomto základě vypracuji obě verze zájezdů, které se budou řídit preferencemi studentů. Návrhy zájezdů by mohly posloužit školní cestovní kanceláři např. pro zájezd Metodiky průvodcovské činnosti nebo cestovní kanceláři, která se zabývá náboženským cestovním ruchem.

89

9 Návrh zájezdu Jelikož o zájezd měla zájem skoro třetina dotázaných studentů, jako reakci sestavuji návrh dvou zájezdů. O jednodenní i vícedenní zájezd byl zájem skoro stejný, proto vypracovávám obě verze těchto zájezdů. Pro oba dva zájezdy je pro dopravu využita firma Uchytil, která nabízí moderně zařízený klimatizovaný autobus Bova, EURO III se 49-ti místy pro pasažéry, jedním místem pro průvodce a jedním místem pro řidiče. Mzda řidiče je již v ceně pronájmu, stravné mu platí objednavatel. Firma Uchytil nevyužívá systém čekacích čtvrthodin, ale hodin, sazba dle ceníku je uvedena v kalkulaci, stejně jako sazby kilometrovného, apod.

9.1 Jednodenní zájezd Ráno by byl odjezd z Jihlavy (viz Mapa č. 1), po příjezdu do Prahy, cesta metrem trasou B z Náměstí republiky (vchod od Masarykova nádraží) na Karlovo náměstí, kde by následovala prohlídka kostela sv. Ignáce z Loyoly a přilehlé jezuitské koleje. Kolej si studenti prohlédnou jen zvenku, prostory nejsou veřejnosti běžně přístupné, protože zde sídlí nemocnice. Poté následuje přesun do Klementina, přes Betlémské náměstí s Betlémskou kaplí, kterou nějakou dobu vlastnili jezuité, studenti zde zhlédnou interiér kaple a přilehlý Dům učitelů, kde je dnes malé muzeum. V Klementinu pak následuje prohlídka areálu, kostelů, kaplí a velkého okruhu, který zahrnuje návštěvu Astronomické věže, Zrcadlové kaple a Barokního knihovního sálu. Součástí je i pauza k použití toalet v areálu. Po prohlídce Klementina se studenti projdou po Karlově mostě se zastávkou u 5. pilíře, kde se nachází plastika sv. Františka Xaverského a plastika sv. Cyrila s Metodějem, který dnes nahrazuje plastiku původní, a to sv. Ignáce z Loyoly, která je uložena v lapidáriu Národního muzea v Holešovicích. Sem ale nemá smysl studenty vodit, lapidárium je spíše pro znalce a navíc poměrně vzdálené. Z Karlova mostu trasa vede na Malostranské náměstí, kde studenti navštíví kostel sv. Mikuláše, zvonici a podívají se na bývalý profesní dům. Poté bude následovat osobní volno a sraz opět na Malostranském náměstí odkud se odejde k autobusu a bude následovat odjezd zpět do Jihlavy. Pěší trasu uvádím na mapě v příloze A, mapa č. 2.

90

9.1.1 Harmonogram zájezdu 7:00 odjezd z Jihlavy 9:00 příjezd do Prahy k Masarykovu nádraží 9:00 – 9:30 přesun metrem na Karlovo náměstí 9:30 – 10:00 prohlídka kostela sv. Ignáce s přilehlou novoměstskou kolejí 10:20 – 11:15 prohlídka Betlémské kaple 11:30 – 13:00 komentovaná prohlídka velkého okruhu v Klementinu (Zrcadlová kaple, Astronomická věž, Barokní knihovní sál), dále areálu a všech kostelů a kaplí 13:05 – 13:30 prohlídka Karlova mostu se zastavením u 5. pilíře 13:45 – 14:30 prohlídka kostela sv. Mikuláše, zvonice a profesního domu s kolejí 14:30 – 17:30 osobní volno 17:35 – odchod z Malostranského náměstí k autobusu kolem 18:00 odjezd do Jihlavy, předpokládaný příjezd je ve 20:00 Celková délka pěší trasy: 3,8 km

91

9.1.2 Kalkulace ceny zájezdu A. Nepřímé náklady Kilometrovné: Tabulka 7 - Kilometrovné

počet km sazba za km[107] 72 25 275 25 13,75 25

kilometrovné přístavné celkem km objížďka 5% Celkem

suma v Kč 1 800,00 6 875,00 343,75 9 018,75 Kč

Zdroj: Vlastní zpracování, MS Excel 2013

Čekací hodiny: Parkovné:

9 x 150 = 1 350 Kč autobus bude parkovat na Strahově u stadionu, taxa je 400 Kč/den v ulici Na Florenci je zastavení pro autobusy zdarma, poté při odjezdu autobus přijede do ulice U Bruských kasáren, zde je přístavné zpoplatněné částkou 80 Kč/10 minut [108]

Mýto [111]:

Stravné řidiče:

1 x 400 =

400 Kč

1 x 80 =

80 Kč

Celkem:

480 Kč

230,2 x 1 =

230,2 Kč

Celkem:

230,2 Kč

sazba při cestě trvající 12–18 hodin je 88 Kč, protože řidiči neposkytujeme žádnou stravu, tuto sazbu již nekrátíme 1 x 88 = 88 Kč

Průvodce po Praze provádí svoji práci na živnostenský list, je mu tedy placena pouze denní taxa bez stravného. Cena za den je 1200 Kč.

92

Denní paušál:

1 x 1200 = 1 200 Kč

B. Přímé náklady Vstupné/os.: Tabulka 8 - Vstupné

Vstupné Betlémská kaple Kostel sv. Mikuláše Klementinum Svatomikulášská zvonice CELKEM

30,00 Kč 50,00 Kč 140,00 Kč 55,00 Kč 275,00 Kč

Zdroj: Vlastní zpracování, MS Excel 2013

Do přímých nákladů započítávám ještě pojištění proti úpadku CK (5 Kč/den) a cestovní pojištění se stornem zájezdu (18 Kč/den)

C. Celkové náklady Tabulka 9 - Celkové náklady jednodenního zájezdu

Nepřímé náklady Kilometrovné Mýto Čekací hodiny Parkovné Stravné řidič Průvodce ∑ ∑ na 1 osobu (40 os.) Přímé náklady Vstupné Pojištění ∑ na 1 osobu ∑ celkové N Přirážka (30%) Hrubá cena Prodejní cena

bez DPH 9018,75 230,20 1350,00 379,20 88,00 1200,00 12266,15 306,65 bez DPH 217,25 26,00 243,25 549,90 164,97

DPH

21%

100,80

100,80 2,52 DPH 21%

57,75

21%

57,75 60,27 34,64

s DPH 9018,75 230,20 1350,00 480,00 88,00 1200,00 12366,95 309,17 s DPH 275,00 26,00 301,00 610,17 199,62 809,79 810 Kč 93

9.2 Vícedenní zájezd Jak je již popsáno výše, pro dopravu je využita firma Uchytil. Studenti budou ubytováni v botelu Vodník ve třílůžkových a čtyřlůžkových kajutách na řece Vltavě, s přímým výhledem na Vyšehrad. Předpokládám, že u většiny z nich to bude zvyšovat atraktivitu zájezdu. Snídaně podávaná formou bufetu, je již zahrnuta v ceně ubytování. Protože si studenti při vícedenní verzi zájezdu vybírali hlavně možnost polopenze, je zde příplatek za večeři. Průvodce s řidičem budou ubytováni každý v jednolůžkové kajutě.

9.2.1 Harmonogram zájezdu 1. den (viz Mapy č.1; 3) 7:00 odjezd z Jihlavy 9:00 příjezd do Prahy k Masarykovu nádraží 9:00 – 9:30 přesun ke Karolinu, zde prohlídka zvenčí 10:00 – 11:45 komentovaná prohlídka velkého okruhu v Klementinu (Zrcadlová kaple, Astronomická věž, Barokní knihovní sál), dále areálu a všech kostelů a kaplí 11:45 – 12:50 přes Karlovu ulici přesun na Betlémské náměstí s Betlémskou kaplí, zde prohlídka interiérů 12:50 – 15:00 pauza na oběd 15:00 – 15:10 přesun do Bartolomějské ulice a domu čp. 309, přes ulici Konviktská 15:30 – 16:00 prohlídka kostela sv. Ignáce s přilehlou novoměstskou kolejí 16:15 – 16:30 prohlídka areálu bývalé jezuitské školy v Apolinářské, pouze zvenčí 16:30 – 17:15 odchod na ubytování v botelu Vodník 17:15 – 17:45 ubytování 18:00 večeře, poté osobní volno

94

Celková délka pěší trasy: 6,1 km 2. den (viz Mapy č.1; 4) 9:00 odchod z botelu 9:30 – 9:45 prohlídka Dientzenhoferových sadů 10:10 – 11:00 odchod na Karlův most přes bývalý Zlomkovský mlýn 11:00 – 11:30 prohlídka Karlova mostu se zastavením u 5. pilíře 11:45 – 12:30 prohlídka kostela sv. Mikuláše, zvonice a profesního domu s kolejí 12:45 – 13:00 v případě zpřístupnění, prohlídka zahrady Strakovy akademie1 13:10 – 15:30 osobní volno 15:30 sraz u stanice tramvají Malostranská, odchod k autobusu 16:00 odjezd do Jihlavy Celková délka pěší trasy: 5,9 km

1

Pozn. Domluva přes email [email protected], dodnes ale bohužel nemám odpověď.

95

9.2.2 Kalkulace ceny zájezdu A. Nepřímé náklady Kilometrovné: Tabulka 10 - Kilometrovné

kilometrovné přístavné celkem km objížďka 5% Celkem

počet km sazba za km[107] 72 25 273 25 13,65 25

suma v Kč 1 800,00 6 825,00 341,25 8 966,25 Kč

Zdroj: Vlastní zpracování, MS Excel 2013

Čekací hodiny:

1. den: 9 x 150 = 1350 Kč 2. den: 10 x 150 = 1500 Kč Celkem

Parkovné:

2 850 Kč

autobus bude parkovat u botelu Vodník, taxa je 600 Kč/den v ulici Na Florenci je zastavení pro autobusy zdarma, poté při odjezdu autobus přijede do ulice U Bruských kasáren, zde je přístavné zpoplatněné částkou 80 Kč/10 minut [108] 1 x 80 =

Mýto [111]:

80 Kč

2 x 600 =

1 200 Kč

Celkem:

1 280 Kč

230,2 x 1 =

230,2 Kč

Celkem:

230,2 Kč

96

Stravné řidiče:

sazba stravného je krácena o večeři první den a snídani druhý den 1. den: 138 – 25% = 103,5 Kč 2. den: 138 – 25% = 103,5 Kč 207 Kč

Celkem: Strava řidiče:

1 x 160 = 160 Kč

Ubytování řidiče:

1 x 1 100 = 1 100 Kč

Průvodce po Praze provádí svoji práci na živnostenský list, je mu tedy placen pouze denní paušál bez stravného. Snídaně je v ceně ubytování, průvodci je placena večeře. Cena za den je 1200 Kč. Ubytování průvodce:

1 x 1 100 =

1 100 Kč

Denní paušál:

2 x 1200 =

2 400 Kč

Strava průvodce:

1 x 160 = Celkem:

160 Kč 3 660 Kč

B. Přímé náklady Ubytování/os. [109]: 1 x 500 = 500 Kč Stravování/os.:

u stravování je placena pouze večeře, snídaně je již v ceně kajuty 1 x 160 = 160 Kč

Vstupné/os.: Tabulka 11 - Vstupné

Vstupné Betlémská kaple Kostel sv. Mikuláše Klementinum Svatomikulášská zvonice CELKEM

30,00 Kč 50,00 Kč 140,00 Kč 55,00 Kč 275,00 Kč

Zdroj: Vlastní zpracování, MS Excel 2013

97

Do přímých nákladů započítávám ještě pojištění proti úpadku CK (5 Kč/den) a cestovní pojištění se stornem zájezdu (18 Kč/den)

C. Celkové náklady Tabulka 12 - Celkové náklady na vícedenní zájezd

Nepřímé náklady Kilometrovné Mýto Čekací hodiny Parkovné Ubytování řidiče Strava řidiče Stravné řidič Průvodce ubytování strava ∑ ∑ na 1 osobu (40 os.) Přímé náklady Ubytování Stravování Vstupné Pojištění ∑ na 1 osobu ∑ celkové N Přirážka (30%) Hrubá cena Prodejní cena

bez DPH 8966,25 230,20 2850,00 1011,20 935,00 126,40 207,00 2400,00 935,00 126,40 17787,45 444,69 bez DPH 425,00 252,80 217,25 52,00 947,05 1391,74 417,52

DPH

21% 15% 21%

268,80 165,00 33,60

15% 21%

165,00 33,60 666,00 16,65 DPH

15% 21% 21%

75,00 67,20 57,75

21%

199,95 216,60 87,68

s DPH 8966,25 230,20 2850,00 1280,00 1100,00 160,00 207,00 2400,00 1100,00 160,00 18453,45 461,34 s DPH 500,00 320,00 275,00 52,00 1147,00 1 608,34 505,20 2113,54 2 115 Kč

98

10 Vyjádření školní CK

99

Závěr Cílem mé práce bylo zjistit u studentů cestovního ruchu Vysoké školy polytechnické v Jihlavě povědomí o jezuitském řádu a jeho památkách v Praze a podle výsledků navrhnout zájezd. Na toto téma jsem provedla dotazníkové šetření a po vyhodnocení získaných informací jsem se rozhodla udělat obě verze edukativního zájezdu jednodenní i vícedenní. Tento cíl tedy považuji za splněný. V teoretické části jsem čtenáře seznámila s pojmem církevní turistika a náboženský cestovní ruch, který by zvláště pro naši republiku mohl být skvělou příležitostí jak vyniknout, jelikož na relativně malém území je velká koncentrace sakrálních staveb. Dále v této části uvádím stručnou charakteristiku jezuitského řádu, jeho historii, která je rozdělená na historii ve světě a v českých zemích. V dalších kapitolách uvádím organizaci a strukturu řádu, řádovou spiritualitu a rozdíly mezi minulostí a současností, tzn. jaké to je být jezuitou dnes. Stručně popisuji jezuitské světce a významné osobnosti, které by měly být zmíněny v souvislosti s řádem. Jsou zde uvedeny i ženské kongregace, které sice nejsou ženskou větví řádu, ale vyznávají stejnou filozofii. Mimo jiné uvádím i aktivity, které Tovaryšstvo Ježíšovo vynakládá při styku s veřejností. Praktickou část jsem zaměřila na svůj cíl, a to získání informací o vědomostech studentů ohledně jezuitského řádu, jak jsem již uvedla výše. Z dotazníkového výzkumu jsem se dozvěděla, že studenti mají o řádech obecně a o jezuitech velmi malé povědomí, a proto jsem doporučila zájezd, který jsem zpracovala v kapitole následující po výzkumu. Předpokládám, že tento zájezd by byl přínosem nejen pro studenty, aby si mohli doplnit své znalosti, ale i pro školní cestovní kancelář, která by takový zájezd mohla uspořádat, jelikož by se zúčastnila skoro celá třetina studentů. Dále by návrh jednoho ze zájezdů mohl být přínosem například pro hodiny Metodiky průvodcovské činnosti, nebo cestovní kancelář, která se zabývá církevní turistikou, ale i zvídavé turisty, kteří se chtějí vydat po stopách pražských jezuitů. V praktické části také podávám ucelený popis jednotlivých pražských jezuitských památek, které mohou být jednak přípravou pro průvodce zájezdu, ale i inspirací pro výlet či jako malý průvodce řádových památek. Předposlední kapitola se týká samotného návrhu zájezdů, jejich programů a předběžných kalkulací. V poslední kapitole se nachází vyjádření o zájezdu od vedoucí školní cestovní kanceláře VŠPJ paní M. Kostelecké, protože jsem zájezd koncipovala hlavně pro studenty. 100

Ke zpracování své práce jsem využívala jak tištěných, tak internetových zdrojů a emailové komunikace např. ke zjištění cen či přístupnosti objektu.

101

Seznam zdrojů Knižní zdroje: BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Kostel sv. Ignáce na Novém Městě. Praha: Vyšehrad, s. r. o., 1940. Poklady národního umění, sv. 1. BÍLEK, Tomáš Václav. Statky a jmění kollejí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v království Českém od císaře Josefa II. zrušených. Praha: Dr. František Bačkovský, knihkupec, 1893, 472 s. BUBEN, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Praha: Libri, 2012, 534 s. Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích: III. díl, sv. 4: Řeholní klerikové (jezuité). ISBN 978-80-7277-443-2. ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. Praha: Libri, 2012, 344 s. ISBN 978-807277-507-1. ČORNEJOVÁ, Ivana. Tovaryšstvo Ježíšovo: Jezuité v Čechách. 2. vydání. Praha: Hart s. r. o., 2002, 264 s. ISBN 80-86529-30-4. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 1111 památek a zajímavostí Prahy. Praha: Kartografie Praha, a.s., 2001, 350 s. ISBN 80-7011-612-9. HEROUT, Jaroslav. Prahou deseti staletí: Přehled stavebních slohů. Praha: Orbis, 1972, 317 s. Pragensia. HLAVSA,

Václav. Praha.

Průvodce

městem.

Praha:

Sportovní

a

turistické

nakladatelství, 1959, 369 s. JEŽKOVÁ, Alena. 77 pražských legend. Praha: Práh, 2006, 159 s. ISBN 80-7252-1381. Kniha svatých: Ilustrovaná encyklopedie den po dni. Praha: Svojtka & Co., s. r. o, 2011, 336 s. ISBN 978-80-256-0558-5. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého: Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911, s. 81 - 84. Dědictví Svatojanské, sv. 5. 102

POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: Panorama, 1985, 472 s. Pragensia. ŠKODA, Eduard. Pražské svatyně: Kostely, kaple, synagogy, církevní sbory a modlitebny od úsvitu křesťanství na práh 21. století. Praha: Libri, 2002, 287 s. ISBN 807277-098-5. Internetové zdroje: [1] Turismus náboženský (religion tourism). HEŘMANOVÁ, Eva. On-line výkladový slovník arts managementu a arts marketingu [online]. 28.3.2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupné

z:

http://artslexikon.cz/index.php/Turismus_n%C3%A1bo%C5%BEensk%C3%BD [2] MIKULA, Mojmír. Náboženský cestovní ruch. In: Fórum cestovního ruchu 2013 [online].

10.11.2013

[cit.

2013-11-10].

Dostupné

z:

www.forum.czechtourism.cz/download/2011/7 Mikula.ppt [3] POMYKAL, Jan. Církevní turistika – trend budoucnosti?. Časopis COT Bussines: Více než 10 let odborných informací v cestovním ruchu [online]. C.O.T. media s.r.o., 10.12.2010

[cit.

2013-11-10].

Dostupné

z:

http://www.cot.cz/index.php?page=200&jazyk=1&id=1040814671#zacatek [4] Charakteristika řádu: Jméno řádu. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ,

©

2006

[cit.

2013-11-07].

Dostupné

z:

http://www.jesuit.cz/charakteristika.php [5] Charakteristika řádu: Struktura řádu. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ,

©

2006

[cit.

2013-11-07].

Dostupné

z:

http://www.jesuit.cz/charakteristika.php [6] Regional Jesuit Conferences. The Jesuit Conference of European Provincials: Visions and values for a new Europe [online]. 2013, 26.11.2012 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.jesuits-europe.info/worldwide/jesuitlinks.html [7] Jezuitské statistiky. Res Claritatis [online]. 17.04.2011 06:47 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://claritatis.cz/zpravy/z-domova/jezuitske-statistiky/4611

103

[8] Ze zahraničí: Jezuité jsou nejpočetnější mužskou řeholí. Tiskové středisko České biskupské konference [online]. VIZUS, © 2013, 21. 3. 2002, 12:00 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/jezuite-jsou-nejpocetnej-i-mu-skou-reholi/ [9]

Historie

české

provincie. Česká

provincie

Tovaryšstva

Ježíšova [online].

JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-08]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/historie.php [10] Charakteristika. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Jezuitky? [online]. © 2006 [cit. 2013-11-08]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/charakteristika.php [11] Historie české provincie: Jezuité v českých zemích. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online].

JESUIT.CZ,

©

2006

[cit.

2013-11-09].

Dostupné

z:

http://www.jesuit.cz/historie.php [12] Josef Stuchlý. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-09]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/clen.php?id=22 [13] Praha: Adresa rezidence. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-09]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/praha/ [14] Světci: Ignác z Loyoly. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ,

©

2006

[cit.

2013-11-02].

Dostupné

z:

http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=12 [15] Sv. Alfons Rodríguez. CHLUMSKÝ, Jan. Světci k nám hovoří...: podle Martyrologium Romanum 2001 [online]. [2013] [cit. 2013-11-02]. Dostupné z: http://catholica.cz/index.php?id=5506 [16] Světci: Alfons Rodriguez. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ,

©

2006

[cit.

2013-11-02].

Dostupné

z:

http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=1 [17] Sv. Stanislav Kostka. CHLUMSKÝ, Jan. Světci k nám hovoří...: podle Martyrologium Romanum 2001 [online]. [2013] [cit. 2013-11-02]. Dostupné z: http://catholica.cz/index.php?id=4187 [18] Světci: Stanislav Kostka. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ,

©

2006

[cit.

2013-11-02].

Dostupné

z:

http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=16 104

[19] Sv. Jan Berchmans. CHLUMSKÝ, Jan. Světci k nám hovoří...: podle Martyrologium Romanum 2001 [online]. [2013] [cit. 2013-11-02]. Dostupné z: http://catholica.cz/index.php?id=4180 [20]

Světci:

JESUIT.CZ,

Jan ©

Berchmans. Česká 2006

provincie

[cit.

Tovaryšstva

2013-11-02].

Ježíšova [online]. Dostupné

z:

http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=19 [21]

Světci:

JESUIT.CZ,

Alois ©

Gonzaga. Česká 2006

provincie

[cit.

Tovaryšstva

2013-11-02].

Ježíšova [online]. Dostupné

z:

http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=17 [22] RYBÁŘ, Radovan. Filozofický pohled na spiritualitu. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity [online]. Pedagogická fakulta MU, © 2009–2013 [cit. 2013-1110].

Dostupné

z:

http://www.ped.muni.cz/wphil/clenove/rybar/texty/filozofickypohled.htm [23] Spiritualita. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-02]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/spiritualita.php [24] Řeholní formace. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-04]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/formace.php [25] Často kladené dotazy. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/faq.php [26] Spiritualita. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-04]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/spiritualita.php [27] V Praze se setkají jezuité z celé Evropy. ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉ [online]. ARCIBISKUPSTVÍ PRAHA, 07. listopad 2012 [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://www.apha.cz/v-praze-se-setkaji-jezuite-z-cele-evropy [28]

Večerní katecheze pro dospělé v Praze. Česká provincie

Tovaryšstva

Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006, 5.10.2013 [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=904

105

[29] Pražští vysokoškoláci otevřeli nové Studentské centrum. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006, 22.10.2013 [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=907 [30] Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-1103]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/ [31] Refugium: Velehrad Roma [online]. 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.refugium.cz/ [32] František (papež). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):

Wikimedia

Foundation,

2001

[cit.

2013-11-05].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_(pape%C5%BE) [33] František, papež - životopis. Karmelitánského nakladatelství: Síť knihkupectví knižní distribuce [online]. WebRedakce - NETservis s.r.o., © 2013, 14.3.2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné z: http://www.kna.cz/zpravy/frantisek-papez-zivotopis.html [34] Životopis Svatého otce. Římskokatolická farnost Velké Hoštice: Vítáme Vás na stránkách farnosti Velké Hoštice [online]. Římskokatolická farnost Velké Hoštice, © 2009 - 2011, 14.3.2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné z: http://www.farnost-velkehostice.cz/svaty_otec.htm [35] Svätý Otec: Životopis pápeža Františka. Katolícka cirkev na Slovensku: "Ale ja som svoju dušu upokojil a utíšil. Ako nasýtené dieťa v matkinom náručí, ako nasýtené dieťa, tak je moja duša vo mne." Ž 131, 2 [online]. KBS, © 1997-2013 [cit. 2013-1105]. Dostupné z: http://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/cirkev/p/svaty-otec-51 [36] KAJPR, Adolf (5. 7. 1902 Hředle u Rakovníka – 17. 9. 1959 Leopoldov): římskokatolický kněz, člen jezuitského řádu souzený v procesu „Machalka a spol.“. Ústav pro studium totalitních režimů [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, © 2008 - 2013 [cit. 2013-11-06]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/kajpradolf-5-7-1902 [37]

Josef

Jíří

Kamel

(1661-

1706)

botanik. Cyklo-jizni-morava.cz [online].

JIHOMORAVSKÝ KRAJ, © 2010 - 2013 [cit. 2013-11-06]. Dostupné z: http://www.cyklo-jizni-morava.cz/josef-jiri-kamel-1661-1706-botanik

106

[38] Ecce Homo - Jiří Josef Kamel. Český rozhlas Brno [online]. Český rozhlas, © 1997-2013,

21.

dubna

2011

[cit.

2013-11-06].

Dostupné

z:

http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-jiri-josef-kamel--882040 [39] Kardinál Tomáš Špidlík SJ. Centrum Aletti: Velehrad Roma [online]. 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.aletti.cz/tomas-spidlik/?id=zivotopis [40] Tomáš Špidlík. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=8 [41] Tomáš Špidlík. Masarykova univerzita: Filozofická fakulta [online]. FF MU, © 2009 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/spidl.html [42] Kardinál Špidlík procestoval celý svět, vlasti se musel vyhýbat. IDNES.cz [online]. MAFRA,

a.

s.,

19.

dubna

2010

12:05

[cit.

2013-11-07].

Dostupné

z:

http://brno.idnes.cz/kardinal-spidlik-procestoval-cely-svet-vlasti-se-musel-vyhybatpwz-/brno-zpravy.aspx?c=A100419_1371102_brno-zpravy_zma [43]

Bohuslav

filozofie [online].

Balbín. Filozofická FF

MU,

©

fakulta 2009

Masarykovy [cit.

univerzity:

2013-11-07].

Katedra

Dostupné

z:

http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/balbin.html [44] Bohuslav Balbín. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=43 [45] Bohuslav Balbín: historik, učitel, jezuita. Osobnosti.cz: tiscali.cz [online]. Tiscali Media,

a.s.,

©

1996–2013

[cit.

Dostupné

z:

LITERATURA

NA

2013-11-07].

http://www.spisovatele.cz/bohuslav-balbin [46]

Bedřich

Bridel.

INTERNETU [online].

SÁRKÖZI,

2006,

2010

Radek. ČESKÁ [cit.

2013-11-07].

Dostupné

z:

http://www.ceskaliteratura.cz/studie/bridel.htm [47] Fridrich Bridelius. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=51 [48] Bedřich Bridel: básník. Osobnosti.cz: tiscali.cz [online]. Tiscali Media, a.s., © 1996–2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/bedrich-bridel

107

[49] Ignác Viktorin Raab. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=6 [50] Raab Ignác Viktorín. GEBAUER, Josef, PhDr. Opava: Statutární město Opava [online]. Statutární město Opava, 19.6.2006 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2391 [51] Ecce Homo - Matteo Ricci: Před čtyřmi stoletími zemřel v dalekém Pekingu Matteo Ricci, italský jezuita, cestovatel a misionář v Indii a Číně. Český rozhlas Brno [online]. Český rozhlas, © 1997-2013, 11. května 2010 [cit. 2013-11-07]. Dostupné

z:

http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-matteo-

ricci--731556 [52] Matteo Ricci. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-07]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=7 [53] Pierre Teilhard de Chardin. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ,

©

2006

[cit.

2013-11-06].

Dostupné

z:

http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=35 [54] ČERNÝ, Michal. Pierre Teilhard de Chardin: Mezi uměním, filosofií a vědou: Přední

myslitel

dvacátého

století

překonal

osvícenecké

schizma

vědy

a

filosofii. Christnet.cz [online]. Christnet.cz, 2000 - 2013, 30. dubna 2010 [cit. 2013-1106]. Dostupné z: http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3439 [55] Josef Stepling. Národní knihovna České republiky [online]. 26.09.2012 [cit. 201311-06].

Dostupné

z:

http://www.nkp.cz/o-knihovne/zakladni-informace/z-historie-

knihovny/stepling [56] Osobnosti: Josef Stepling. Q - KLUB Příbram [online]. 2013 [cit. 2013-11-06]. Dostupné z: http://www.quido.cz/osobnosti/stepling.html [57] Červencové výročí: Joseph Stepling. Akademický bulletin: Oficiální časopis Akademie

věd

ČR [online].

15.7.2013

[cit.

2013-11-06].

Dostupné

z:

http://abicko.avcr.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/news_1092.html [58] Antonín Koniáš. Osobnosti.cz: tiscali.cz [online]. Tiscali Media, a.s., © 1996–2013 [cit. 2013-11-06]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/antonin-konias#cv

108

[59] KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918: KONIÁŠ Antonín. Libri: Nakladatelství původní české encyklopedické literatury[online]. © Libri 2001-2013 [cit. Dostupné

2013-11-06].

z:

http://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?name=KONI%C1%A9+ANTON%CD N [60] Koniáš Antonín. ČESKÝ-JAZYK.cz: ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground [online]. Český-jazyk.cz, © 2003-2013, 08.11.2009 [cit. 2013-11-06]. Dostupné z: http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/antonin-konias.html [61] P. Blažej Ráček. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006 [cit. 2013-11-11]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/vzpominka.php?id=72 [62]

Blažej

Ráček:

DatabazeKnih.cz,

(c)

Životopis. DatabázeKnih.cz: 2008

-

2013

[cit.

...Váš

knižní

2013-11-11].

svět [online]. Dostupné

z:

http://www.databazeknih.cz/zivotopis/blazej-racek-50145 [63] ČORNEJOVÁ, Ivana. Jan PAVLÍK Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814. Dějiny a současnost: kulturně

historická

revue [online].

2013

[cit.

2013-11-11].

Dostupné

z:

http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2011/12/jan-pavlik-vzpominky-na-zemrele-jezuitynarozene-v-cechach-na-morave-a-v-moravskem-slezsku-od-roku-1814/ [64] Aktuality: Zemřeli jezuité Jan Pavlík a František Novák. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006, 29.11.2008 [cit. 2013-11-11]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=320 [65] Charakteristika. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Jezuitky? [online]. © 2006 [cit. 2013-10-31]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/charakteristika.php [66] O nás. Společnost sester Ježíšových [online]. 10/2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.ssj-centrum.com/uvod.html [67] Společnost sester Ježíšových. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 7. 3. 2013 v 06:21 [cit. 2013-11-01]. Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Spole%C4%8Dnost_sester_Je%C5%BE%C3%AD%C5%A 1ov%C3%BDch 109

[68] Společnost sester Ježíšových. Svatý Hostýn: Oficiální, denně aktualizované stránky Matice svatohostýnské a Duchovní správy na Svatém Hostýně, které pro Vás připravujeme s vírou, nadějí a láskou. Jsou zaměřeny do duchovní i světské sféry. [online]. 06/2006 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.hostyn.cz/ssj.htm [69] Apoštolátní činnosti. Společnost sester Ježíšových [online]. 10/2013 [cit. 2013-1101]. Dostupné z: http://www.ssj-centrum.com/cinnosti.html [70] Charakteristika. Společnost sester Ježíšových [online]. 10/2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.ssj-centrum.com/charakteristika.html [71] Vznik. Společnost sester Ježíšových [online]. 10/2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.ssj-centrum.com/vznik.html [72] Anglické panny: Ottův slovník naučný. Leccos [online]. 2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://leccos.com/index.php/clanky/anglicke-panny [73] Mary Ward. Congregatio Jesu Česká republika: "Také ženy mohou konat velké věci." (Mary Ward) [online]. 2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://congregatiojesu.tode.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2&Itemid=5 [74] Činnost. Congregatio Jesu Česká republika: "Také ženy mohou konat velké věci." (Mary Ward) [online]. 2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://congregatiojesu.tode.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=4&Itemid=7 [75] Notre histoire: Au fil du temps. Soeurs du Sacre Coeur de Jesus [online]. 2013 [cit. 2013-11-01].

Dostupné

z:

http://www.soeursdusacrecoeurdejesus.com/Au-fil-du-

temps,4.html [76] Spiritualité/Mission: Mission. Soeurs du Sacre Coeur de Jesus [online]. 2013 [cit. 2013-11-01]. Dostupné z: http://www.soeursdusacrecoeurdejesus.com/Mission.html [77] Tovaryšstvo Ježíšovo. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 7. 10. 2013 v 11:27 [cit. 2013-10-31]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tovary%C5%A1stvo_Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1ovo [78] BRONKOVÁ, Johana. Il Gesù 1. část: Mateřský chrám Tovaryšstva Ježíšova. RadioVaticana.cz: Česká sekce Vatikánského rozhlasu [online]. česká sekce

110

Vatikánského

rozhlasu,

15.5.2004

[cit.

2013-11-10].

Dostupné

z:

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=1960 [79] BRONKOVÁ, Johana. Il Gesù 2. část: Mateřský chrám Tovaryšstva Ježíšova. RadioVaticana.cz: Česká sekce Vatikánského rozhlasu[online]. česká sekce Vatikánského

rozhlasu,

12.6.2004

[cit.

2013-11-10].

Dostupné

z:

Mantua. Smarthistory:

Presented

by

Dostupné

z:

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=1961 [80]

Alberti's

Sant'

Andrea

KHANACADEMY [online].

in

2013

[cit.

2013-11-26].

http://smarthistory.khanacademy.org/sant-andrea-in-mantua.html [81] Jezuitské misie na území Guaraní. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 6. 6. 2013 v 17:28 [cit. 2013-11-10]. Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jezuitsk%C3%A9_misie_na_%C3%BAzem%C3%AD_Gu aran%C3%AD [82] Jezuitské ruiny Paraguaye. HedvabnaStezka.cz: cestovatelský portál...nejčtenější v ČR [online]. HedvabnaStezka.cz, © 2005 - 2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/amerika/paraguay/jezuitske-ruiny-paraguaye-1/ [83] Obnovené svatoignácké varhany požehná kardinál Dominik Duka. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova [online]. JESUIT.CZ, © 2006, 11.11.2013 [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=915 [84] Sv. Ignác - kostel: Další informace. PRAGUEWELCOME.com: Prague's official tourist portal [online]. Prague Welcome, © 2013 [cit. 2013-11-19]. Dostupné z: http://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=42612 [85]

Sv.

Kliment

(řeckokatolická

katedrála):

Další

informace. PRAGUEWELCOME.com: Prague's official tourist portal [online]. Prague Welcome,

©

2013

[cit.

2013-11-19].

Dostupné

z:

http://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=44713 [86] Prohlídky. ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉ: Kostel sv. Mikuláše [online]. © 2013 [cit. 2013-11-19]. Dostupné z: http://www.stnicholas.cz/o-kostele/prohlidky---vstupne/

111

[87]

Věž

sv.

Mikuláše

-

Svatomikulášská

městská

zvonice:

Další

informace. PRAGUEWELCOME.com: Prague's official tourist portal[online]. Prague Welcome,

©

2013

[cit.

2013-11-19].

Dostupné

z:

http://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=54177 [88] Nejsvětější Salvátor - kostel: Další informace. PRAGUEWELCOME.com: Prague's official tourist portal [online]. Prague Welcome, © 2013 [cit. 2013-11-19]. Dostupné z: http://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=55769 [89] Kostel sv. Petra a Pavla. HRADY.cz: Cestujte s přehledem [online]. Hrady.cz, © 1995-2013, 30.3.2004 [cit. 2013-11-19]. Dostupné z: http://www.hrady.cz/?OID=2341 [90] Betlémská kaple: Další informace. PRAGUEWELCOME.com: Prague's official tourist portal [online]. Prague Welcome, © 2013 [cit. 2013-11-19]. Dostupné z: http://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=42713 [91] Svatba v Klementinu: Zrcadlová kaple po rekonstrukci opět otevřena. Nádherný prostor pro konání svatebního obřadu. KLEMENTINUM PRAHA [online]. 2007 - [cit. Dostupné

2013-11-15].

z:

http://www.klementinum.com/index.php?linkID=txt6&lang=1 [92] Kaple sv. Eligia v Klementinu. Atlas Česka [online]. © 2007 - 2013 [cit. 2013-1115]. Dostupné z: http://www.atlasceska.cz/praha/kaple-sv-eligia-v-klementinu/ [93]

Vlašská

kaple

Nanebevzetí

Panny

Marie. HRADY.cz:

Cestujte

s

přehledem [online]. Hrady.cz, © 1995-2013, 30.3.2004 [cit. 2013-11-19]. Dostupné z: http://www.hrady.cz/index.php?OID=5865 [94] Strakova akademie a zahrada: Další informace. PRAGUEWELCOME.cz: Prague's official tourist portal [online]. Prague Welcome, © 2013 [cit. 2013-11-20]. Dostupné z: http://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=44835 [95] KARLOVO NÁMĚSTÍ A JEHO HISTORIE II: Významné budovy obklopující náměstí. PRAGUE CITY LINE: Poznej Prahu sám [online]. Prague City Line, (C) 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/karlovonamesti-a-jeho-historie-ii [96] Codex gigas. Kungliga biblioteket - Sverigas nationalbibliotek [online]. 2007-0807 [cit. 2013-11-13]. Dostupné z: http://www.kb.se/codex-gigas/cze/ 112

[97] Z historie knihovny: Historie v datech. Národní knihovna České republiky [online]. Národní knihovna ČR, 03.10.2012 [cit. 2013-11-13]. Dostupné z: http://www.nkp.cz/oknihovne/zakladni-informace/z-historie-knihovny [98] Ochlazování a oteplování v Praze Klementinu. GLOBÁLNÍ - OCHLAZOVÁNÍ.cz: Nacházíme se v éře globálního ochlazování? [online]. 2013 [cit. 2013-11-13]. Dostupné z: http://www.globalni-ochlazovani.cz/teploty-praha-klementinum.php [99] Historie Klementina. KLEMENTINUM PRAHA [online]. 1. ledna 2007 [cit. 2013Dostupné

11-13].

z:

http://www.globalni-ochlazovani.cz/teploty-praha-

klementinum.php [100] Klementinum (Zrcadlová kaple, Barokní knihovní sál, Astronomická věž): Další informace. PRAGUEWELCOME.com: Prague's official tourist portal [online]. Prague Welcome,

©

2013

[cit.

2013-11-19].

Dostupné

z:

http://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=43666 [101] JEZUITSKÝ PROFESNÍ DŮM NA MALÉ STRANĚ. PRAGUE CITY LINE: Poznej Prahu sám [online]. Prague City Line, (C) 2013 [cit. 2013-11-16]. Dostupné z: http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/jezuitsky-profesni-dum-na-male-strane [102]

Ferdinand

Maxmilián

Brokoff:

Dílo.

In: Wikipedia:

the

free

encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 10. 11. 2013 v

15:04

[cit.

Dostupné

2013-11-13].

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_Maxmili%C3%A1n_Brokoff [103] Karlův most: Povodeň 1890. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 11. 11. 2013 v 20:39 [cit. 2013-11-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl%C5%AFv most [104]

Sochy

na

Karlově

mostě:

Na

5.

pilíři.

In: Wikipedia:

the

free

encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 12. 11. 2013 v

09:52

[cit.

2013-11-13].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Sochy_na_Karlov%C4%9B_most%C4%9B#Na_5._pil.C3. AD.C5.99i

113

[105]

Sochy

na

Karlově

mostě:

Na

5.

pilíři.

In: Wikipedia:

the

free

encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 12. 11. 2013 v

09:52

[cit.

Dostupné

2013-11-13].

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Sochy_na_Karlov%C4%9B_most%C4%9B#Na_5._pil.C3. AD.C5.99i [106]

Konvikt:

portal [online].

Popis. PRAGUEWELCOME.com: Prague

Welcome,

©

2013

[cit.

Prague's

official

2013-11-19].

tourist

Dostupné

z:

pohoda

v

http://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=53828 [107]

Ceník

služeb:

autobusech... [online].

Bova

FHD

2013

(50). UCHYTIL.cz:

[cit.

2013-11-19].

Rodinná

Dostupné

z:

http://www.uchytil.cz/cenik.html [108] Parkoviště pro autobusy: Zastávková místa pro turistické autobusy - s maximální dobou stání 10 minut (pouze pro výstup a nástup turistů). PRAGUEWELCOME.com: Prague's official tourist portal [online]. Prague Welcome, © 2013 [cit. 2013-11-20]. Dostupné

z:

http://www.praguewelcome.cz/cs/doprava/cestuj-po-

praze/parking/parkoviste-pro-autobusy/ [109] Ceník. Botel Vodník: Ubytování na Vltavě [online]. 2013 [cit. 2013-11-27]. Dostupné z: http://www.botel.cz/cs/cenik-akcni-cenik.html [110] Historie Arcibiskupského gymnázia v Praze - Bubenči. Tiskové středisko České biskupské konference [online]. Česká biskupská konference, © 2013, 6. 11. 2003, 18:00 [cit. 2013-11-28]. Dostupné z: http://tisk.cirkev.cz/z-domova/historie-arcibiskupskehogymnazia-v-praze-bubenci-v-letech-1913-a-1950/ [111] Sazby mýtného: Mýtné sazby pro autobusy [Kč/km]. MYTO CZ [online]. © 2013 [cit.

2013-11-29].

Dostupné

z:

http://www.mytocz.eu/cs/mytny-system/sazby-

mytneho/index.html Související, ale nepoužité zdroje: BOBKOVÁ-VALENTOVÁ, Kateřina. Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha: Karolinum, 2006, 280 s. ISBN 80-246-1082-5. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky. Praha: Kartografie, 2002, 308 s. ISBN 80-7011-708-7. 114

Praha. Vyd. 3. Praha: Ikar, 2003, 264 s. ISBN 80-249-0197-8. VUČKA, Tomáš. Pražské kostely a chrámy. V Praze: Slovart, 2013, 144 s. ISBN 97880-7391-711-1. ŽÁČEK, Jan. Posvátná místa pražská. Praha: Baronet, 2008, 302 s. ISBN 978-80-7384039-6.

115

Přílohy Příloha A: Mapy Příloha B: Fotografie vybraných památek Příloha C: Dotazník

116

Příloha A: Mapy

Mapa 1 - Trasa Jihlava – Praha a zpět (měřítko 1:2 000 000)

117

Mapa 2 - Trasa jednodenního zájezdu (měřítko 1:20 000)

A: kostel sv. Ignáce s jezuitskou kolejí B: Betlémská kaple C: Klementinum D: Karlův most E: kostel sv. Mikuláše a profesní dům F: místo nástupu do autobusu

118

Mapa 3 - Trasa vícedenního zájezdu 1. den (měřítko 1:50 000)

A: odchod od atobusu z Masarykova nádraží B: Karolinum C: Klementinum D: Karlova ulice E: Betlémská kaple F: bývalý konvikt G: kostel sv. Bartoloměje H: kostel sv. Ignáce s jezuitskou kolejí I: bývalá jezuitská škola J: ubytování – botel Vodník 119

Mapa 4 - Trasa vícedenního zájezdu 2. den (měřítko 1:20 000)

A: odchod z ubytování B: Dientzenhoferovy sady C: bývalý Zlomskovský mlýn D: Karlův most E: kostel sv. Mikuláše a profesní dům F: Strakova akademie G: nástup do autobusu

120

Příloha B: Fotografie vybraných památek Kostel sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí s přilehlou kolejí

Fotografie 1 - Vstup

Fotografie 2 - Lurdská jeskyně

Fotografie 3 - Interiér

Fotografie 4 – Interiér s emporami a kazatelnou

121

Fotografie 5 - Hlavní oltář

Fotografie 7 – Druhý vstupní portál koleje

Fotografie 6 – Vstupní portál koleje

Fotografie 8 - Křídlo novoměstské koleje (celkový pohled)

122

Bývalý seminář sv. Václava

Fotografie 9 - Vstupní portál

Fotografie 10 – Pohled do dvora

Kostel sv. Mikuláše s profesním domem, kolejí a gymnáziem na Malé Straně

Fotografie 11 - Kostel sv. Mikuláše vstupní strana

Fotografie 12 – Pohled zezadu na kupoli a zvonici

123

Fotografie 13 - Profesní dům přiléhající ke kostelu

Fotografie 15 - Svatomikulášská zvonice

Fotografie 14 – Vstupní portál profesního domu

Fotografie 16 – Znak na zvonici

124

Fotografie 17 - Kolej přiléhající ke kostelu

Fotografie 18 - Gymnázium čp. 1

Fotografie 19 - Pokračování budovy gymnázia

125

Sousoší sv. Františka Xaverského na 5. pilíři Karlova mostu

Fotografie 20 – Sousoší

Kostel sv. Salvátora kostel sv. Klimenta a Vlašská kaple

Fotografie 21 - Kostel sv. Salvátora

Fotografie 22 – Hlavní oltář

126

Fotografie 23 - Interiér kostela

Fotografie 24 – Vlašská kaple a kostel sv. Klimenta v pozadí

Klementinum

Fotografie 25 - Jeden z hlavních vstupů do areálu

127

Fotografie 26 - Astronomická věž

Fotografie 27 – Detail Atlase na Astronomické věži

Fotografie 28 - Pomníček J. Steplinga

Fotografie 29 – Nádvoří

128

Bývalý konvikt s kostelem sv. Bartoloměje

Fotografie 30 - Konvikt v zvenčí v Bartolomějské ulici, na konci zadní část kostela sv. Bartoloměje

Fotografie 31 - Pohled ze dvora na průčelí kostela sv. Bartoloměje

Fotografie 32 - Dvůr býalého konviktu

129

Betlémská kaple

Fotografie 33 - Betlémská kaple

Fotografie 34 – Pohled z boku

Fotografie 35 - Část kaple a přiléhající Dům učitelů

130

Karolinum a jeho barokní úpravy

Fotografie 36 - Vstupní portál ze Železné ulice

Fotografie 37 - Pokračování traktu

Fotografie 38 - Pohled z boční strany

131

Příloha C: Dotazník

132

133

134