CÍRKEV BRATRSKÁ BRNO KRÁLOVO POLSKÁ

Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. Římanům 8:12-13

CÍRKEV BRATRSKÁ BRNO KRÁLOVO POLSKÁ

12

PROSINEC 2011 Měsíčník členů a přátel sboru

Naší vizí je být OTEVŘENOU BOŽÍ RODINOU. Tři slova vyjadřují tři roviny našeho poslání: BOŽÍ = uctívání, zbožnost (láska od Boha přijímaná a Bohu vyjádřená); RODINA = láskyplné společenství (láska k věřícím); OTEVŘENÁ = misie slovem i činem (láska k nevěřícím).

Úvodník kazatele Advent: Šaty dělají člověka Ř 13,11-14 Máme tady advent a dnešní text nám připomíná skutečnost, že běhat po světě nazí není dobrý nápad. Šaty dělaj člověka. Ale jakou to má souvislost s adventem? O adventu dostáváme úkol připravit se na Jeho příchod. To znamená odložit skutky tmy – tedy zbavit se zla. Odkládat skutky tmy ovšem není snadné. Hřích se nám stále lepí na paty. Ostatně apoštol Pavel nepíše do Říma nějakým neznabohům. Píše křesťanům do římského sboru. Píše tedy i křesťanům do brněnského sboru. A píše, abychom se vyvarovali zlých věcí, kterých vyjmenovává celou řadu. Musím říct, že při vší snaze mi to často nejde. Jak se vyhnout zlu? Apoštol má jedinou radu: oblečte se v Pána Ježíše Krista. To je ten jediný světlý bod Pavlova návodu. Myslím, že se ten obraz oblečení Pavlovi krásně povedl. Teď v zimě je potřeba se pořádně zabalit, pořádně obléci, pokud možno zakrýt každou skulinku těla. A jedině tehdy jsme ochráněni od chladu. A jedině když se oblékneme v Krista, jedině v jeho objetí, v jeho skrytu můžeme obstát v boji se svým hříchem. Myslím, že v tom spěchu našich životů často vybíháme do světa polonazí. Zapomeneme Krista viset někde na věšáku. Ano, vyznáváme Krista jako svého spasitele, ale de facto žije-

me své životy z vlastních sil, bez Boží přítomnosti. Bez toho, abychom jej pečlivě oblékli. A pak se klepeme zimou a divíme se tomu, jak lidé kolem nás krvácejí z našeho sobectví. Nezapomeňme v tomto adventu obléci Krista. Nenechme jej viset někde na věšáku, protože šaty - vlastně Kristus dělá člověka. Půlnoční na Makovského náměstí 24.12.2011 ve 24:00 Blíží se nám Vánoce. Možností, jak oslovit člověka v našem okolí nemáme zase tak mnoho. Doba vánoční nabízí určitou možnost takového oslovení. Loni jsme udělali první - podle mého - úspěšnou zkušenost s půlnoční bohoslužbou na Makovského náměstí. Zajímavou částí bylo roznášení pozvánek. Byla příležitost vést rozhovor s lidmi na ulici. Podobně jako loni se pokusíme dát dohromady menší skupinu zpěváků a nějaké instrumenty. Zbývá dotáhnout několik technických a organizačních věcí a můžeme se do toho pustit. Prosím vás, kteří byste se chtěli aktivně zúčastnit této akce, abyste se mi přihlásili. A ostatní prosíme o modlitby. Váš DK

Zápis ze schůze staršovstva 15. listopadu 2011 P  Sestra Nikola Kutnohorská se připravuje ke křtu, s čímž staršovstvo sboru bez výhrad souhlasí. Křest proběhne pokropením 11. 12. 2011 v nedělním shromáždění. H  Staršovstvo děkuje Dolníčkům za pomoc s instalací kamen!

Finanční situace: - Na běžném účtu máme: 1 500 Kč - Na pokladně máme: cca 8 000 Kč - Pro splácení půjček máme cca 69 000 Kč, do konce roku máme splatit asi 50 000 Kč. Poněkud problémem je, že příspěvky na splácení Domečku mírně klesají. V podstatě schází 6000 Kč měsíčně.

Měsíčník sboru Církve bratrské Brno - Královopolská

strana 1

prosinec 2011

Hospodine, Pane náš, všude na zemi slavné jméno máš! Svou slávou jsi pokryl nebesa, chválou z úst kojenců a nemluvňat jsi proti nepřátelům sílu dokázal,

- V současném okamžiku nemáme 9000 Kč na zaplacení Rubínku. Bylo by potřebné vyměnit na Domečku domovní dveře. Staré dřevěné jsou zkřivené a netěsní, což je nehospodárné z hlediska tepelných ztrát domu (na chodbě, a to i v bytě, je okolo 13 °C). Staršovstvo schválilo následující dary: - 4000 Kč na ETS (z důvodu dvou účelových sbírek v listopadu a prosinci jsme nevyhlásili další povinnou sbírku, ale dohodli jsme se na zaslání lepší průměrné sbírky na evangelikální seminář, kde se připravují mj. Katka Kubešová a Aleš Navrátil z našeho sboru) - na brněnské křesťanské misijní aktivity Brněnské tiskové misii 3000 Kč (letáčky BTM) - rozhlasové stanici TWR 4000 Kč Obětavost členů je průměrně 11 až 12 tisíc Kč/rok. S   K Na tuto akci byly dobré ohlasy. Kapacitně byl prostor sice poněkud stísněný, nebylo všude až tak úplně čisto, nicméně cena

byla velmi příznivá. Pro příště se pokusíme najít ještě jinou alternativu než Kladky. Předběžně se uvažuje s termínem 4. - 8. května 2012 nebo od 27. dubna do 1. května 2012 s následujícími volnými dny. S  Besídka: Mája končí svoji službu v besídce. Rybka: Chystá se 24 hodinovka na domečku 1. až 3. 12. 2011. Na únor předběžně plánován pobyt na chatě. Mládež: připravuje Silvestr na chatě. Chvály: Jitka potřebuje na chvíli přestávku v této službě, aby si odpočinula. Mládežníci se scházejí prakticky každou neděli večer, mohli by mít chvály 2x za měsíc místo 1x. Chvály jsou podstatnou součástí bohoslužby a je jim třeba věnovat náležitou pozornost. Biblická hodina: od nového roku se chystá časový přesun mezi biblickou a mládeží. Zapsal Luboš Raus

Pastýřský list sborům CB - Pamatujme na potřebné Milé sestry, milí bratři, přátelé! Je před námi advent, čas vánočních svátků, krásné období korunující závěr roku. Doba, která svým výjimečným kouzlem propojuje a podmaňuje celou společnost, téměř každou rodinu, každého člověka. Bude mnoho příležitostí zasednout ke slavnostnímu stolu, ať už jde o neděle adventní, štědrovečerní hostinu či následné svátky završené Novým rokem. Toto období nám ale také připomíná, že ne všichni se budou o vánocích radovat. Možná bychom byli překvapeni, kolik chudých a potřebných lidí kolem nás žije. I dnes platí Ježíšova slova „chudé máte vždycky mezi sebou“ (Mt 26,11). Nemusí to být jen lidé nemajetní, ale také osamocení, kteří postrádají blízkého člověka. Nezapomeňme na ně. Pozvání do restaurace či k domácímu stolu s malým osobním dárkem můžeme adresovat členům a přátelům naší sborové rodiny, ale také známým, sousedům či lidem, které tu a tam potkáváme, třeba i jiné řeči a odlišných zvyků. Ne všichni se dají pozvat, ale za pokus to stojí. Vždyť nás k tomu vybízí náš Pán: Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe. Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé. Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých. (Lk 14,12-14) Myslet na potřebné není jen součástí vánočního koloritu, jde o typický křesťanský rys. Při sbírkách na katastrofami postižené oblasti se to potvrzuje; nejvíc přispívají křesťanské země. Východní náboženství takto pojatou solidaritu neznají. Hinduismus chápe utrpení jako součást životních cyklů, kterými se člověk musí protrpět k úplnému vysvobození z věčného koloběhu bytí, a proto nepotřebuje pomoc. Islám je sice solidární, ale jen k těm svým.

máme zachovávat. Ukazuje se například, že je dobré spravovat sborový sociální fond, který může sloužit potřebným. Ale i jako rodiny a jednotlivci můžeme mimo sborové příspěvky poskytovat, podle svých možností, finanční dary. Příkladem nám je Tabita, o které čteme, že „štědře rozdávala almužny“ (Sk 9,36). Dnes to může být například pravidelná podpora projektů Diakonie a dalších organizací, které se starají o ty, jejichž finanční možnosti jsou minimální. Nepochybuji o tom, že mnozí tak činíte, a vím, že možností projevovat štědrost je mnohem víc. Přesto považuji za potřebné tento princip připomenout. Vždyť Bůh nás zahrnuje dary své milosti. Apoštol Pavel k tomu dodává: Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. (2 K 9,11) Štědrost není ovšem jen vlastnost majetných. I ti, kteří žijí z minima, jsou povzbuzováni k tomu, aby mysleli na druhé. Není to povinnost, je to projev víry, kterému Bůh žehná. To dobře věděl Boží Syn, a proto nevrátil chudé vdově dvě drobné mince vhozené do pokladnice, přestože dala všechno, co měla (Mk 12,44). Naopak ocenil její štědrost a dal ji za příklad. Věděl totiž, že jeho Otec miluje ochotné dárce a že se o ni postará. Milí přátelé, přeji vám i sobě, aby nás víra v Boží milosrdenství a požehnání vedla ke štědrosti a k rozmanitým projevům bratrské lásky. Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. (2K 8,9) S přáním požehnaného adventu a vánočních svátků, váš v Kristu Daniel Fajfr

Pamatovat na lidi v nouzi je princip, který jako křesťané


strana 2

prosinec 2011

mstivého protivníka abys překonal! Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kterés tam umístil - co je člověk, ptám se, že na něj pamatuješ,

What‘s Goin‘ On?! Merry Kristmas! Krásné prosincové dny vám přeje ta naše mládež. Hlavně bez té hektiky a bláznivého shonu, nebo alespoň s mírou. Přeci jen je to jediná chvíle v roce, kdy se navzdory dlouhé noci a zimě zdá světlo světlejší a teplo hřeje víc. Moc bych nám přál, abychom se dokázali s rodinou či přáteli zastavit a prožít i tu chvíli v Boží náruči, a snad s ní vyjít i do Nového roku, to by stálo za to. O tom se teď snažíme mít mládež. O společenství, sdílení a růstu v Krista. Může to znít podivně programově, ale to právě ne. Doufám, že v tu chvíli, kdy se snažíme vyhlížet Krista, kdy po něm toužíme a kdy chceme jít s ním – setkat se s ním – tak pak se začínají dít zázraky. Vždyť náš Bůh je Bůh živých a ne mrtvých. Je to Živý Bůh, a tak i Vánoce jsou čas, který s ním sdílíme. Je to nás nebeský Otec, který nám dal svého Syna, abychom se radovali z jeho spasení v něm. A to oslavujeme, jak narození, tak toužebné očekávání na jeho druhý příchod. Až budeme všichni s ním v novém stvoření. Ale když jej nevyhlížíme, kde je pak naděje? Tma je temnější a zima chladnější, když před námi nehoří Boží světlo a Duch v nás. Neříkám, že když očekáváme, tak se máme vždy skvěle, ale to, že si vzpomeneme a budeme doufat, to nás jen povzbudí. Odešel jsem od tématu, ale přišlo mi to na srdce a zdá se mi, že pokud by naše prosincová setkání měla o něčem být,

tak setkání s Bohem je tím nejkrásnějším. To je setkání, které opravdu naplňuje, a kde se jistojistotněji setkat s Bohem, než ve společenství jeho svatých, v těle Kristově, v jeho církvi. Proto se modlím, zda by Pán požehnal i naše mládeže, abychom tam mohli prožít taková setkání a povzbuzení se rozběhnout za ním. Protože o tom je přeci spasení, o společenství s Bohem a jeho Synem Ježíšem Kristem, které je nám zaslíbené navěky. A zde na zemi je to o naší cestě s ním k němu. A o to se chceme na mládeži snažit a již jsme začali. Hledat Boží vůli pro náš život. A tu jedna je: „Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení.“ (1Te 4,3) A proto se modlíme, abychom skrze setkání s Bohem mohli najít dostatek Boží milosti k proměně a cestě s ním, abychom ho svým životem oslavili a líbili se mu. Ale to je těžký cíl. Takže přestože na nás zůstává se snažit na těch správných místech, tak mnohem více je tu místo pro víru a doufání v dotek Božího Ducha, který nás k tomu uschopní. O tom se sdílíme a k Bohu bychom se měli snažit jít, protože to není o výkonech, ale o setkání. Ani o úspěchu, ale o vztahu. O lásce, naději a víře. Bůh buď s Vámi, Aleš N.

Ani adventní, ani vánoční... výkřiky kišiněvské Nejlepší místa v maršrutce jsou samozřejmě vzadu. Svědectvím byly boule způsobené nárazy mé hlavy do střechy během celonoční jízdy po moldavské dálnici. Fascinuje mě, co všechno zvládají dělat řidiči maršrutek během jízdy (v této souvislosti mě napadlo téma diplomové práce v oblasti neuropsychologie: „Strukturální změny na mozku u řidičů maršrutek“): soustředěně sledují cestu před sebou, u toho louskají slunečnici, občas někomu volají, vybírají od lidí peníze, vrací jim přesně zpět (byť jim třeba platí dvanáct lidí najednou) a rovnají si bankovky do hromádek a někteří k tomu všemu stíhají být ještě uhrančivě krásní! Pásy... v maršrutkách na místě řidiče jsou. Když před sebou vidí policejní auto, přehodí si pás přes rameno. Většina z nich s ním takhle jezdí běžně. Efekt prozatím neodhalen. Smrkání, smrkání... ovšem! Ale zásadně bez kapesníku! Ochrana životního prostředí nikoho moc netíží. Jediná věc, na které se tu šetří, je veřejné osvětlení. Naše ulice budiž tomu temnotemným důkazem. Zjistíte, že vám nepřijde divné, že podél silnic vídáte ležet mrtvé psy. Obdobně vás neudivuje dobytek pasoucí se uprostřed kruhového objezdu. Už jste někdy hrabali psí exkrementy hráběmi a vyváželi je

na kolečku? Než se stačíte rozmyslet, jestli si dáte taky nebo ne, dva vaši kolegové v práci tu láhev vodky pokoří k obědu. Při pohledu na díru v prstu jsem uznala, že v soutěži o lepší nástroj na louskání ořechů zvítězil váleček na těsto nad lisem na česnek. Prodavačka lístků v autobuse přechází za jízdy do prostoru řidiče. Venkem. Přistihnete se, že s údivem hledíte na šroub, léčící zlomeninu a trčící deset centimetrů z těla psa ven, který se při vrtění ocasem hýbe ze strany na stranu v tom... krvavě-masovém otvoru v psím těle. Prostě vám v té mezeře mezi dřezem a linkou vyrašily nějaký roztomilý zelený rostlinky. Zjistila jsem, že už jsem schopna překonat strach ze sahání na mrtvá zvířata, když jsem našla krásnou, malinkou, přesto mrtvou myš mezi oblečením. P.S. Už vím, odkud se tahají ty Torrenty! Magdalena Rausová

Domácí skupinka. A proč??? Protože mi svědčí. Takto stručně bych obhájil otázku z titulku. A je to opravdu tak. Za ta léta, co navštěvuji domácí skupinky, mohu s klidným svědomím prohlásit, že se mi vyplácí. Sobecky řečeno, dělám to hlavně kvůli sobě. A nevidím na tom nic špatného. Proč by taky, když je skupinka jedním z důležitých (a nezbytných) aspektů mého osobního růstu. Růstu ve víře, ve vztazích, v poznání Boha, sebe samého i bližních okolo sebe.

Když jsem kdysi jako čerstvě uvěřivší začal navštěvovat svou první skupinku, neměl jsem žádná očekávání. Spíš se mísila zvědavost a rozpačitost dohromady. Možná jsem si i říkal „Nešel by ten večer využít lépe?“ Teď po letech vidím, že můj tehdejší přístup byl celkem správný. Lidská očekávání jsou totiž docela spolehlivým prostředkem vedoucím posléze k následnému zklamání. Ale mít očekávání na Boha a na to, co pro nás má připraveného, to je úplně jiné kafe. Takže to


strana 3

prosinec 2011

co je lidský tvor, že o něj pečuješ? O málo nižším než Boha jsi jej stvořil, slávou a ctí jsi korunoval jej, nad dílem svých rukou jsi mu vládu svěřil,

byla vlastně jedna z prvních věcí, kterou jsem se na skupince naučil. Nemít vlastní vysoká očekávání. O to větší překvapení jsem pak zažíval a nezbývá mi, než děkovat Bohu a důvěřovat mu. Já jsem často jen v roli užaslého diváka. To, o čem jsem právě psal, neznamená pasivitu, to by byla špatně pochopená role člena domácí skupinky. Mluvil jsem o lidské (přirozené) snaze, mít věci pod kontrolou, sám si určovat běh věcí příštích a někdy i běh lidí blízkých. To je projev pýchy a svévole, který nás od Boha vzdaluje a jestliže platí obecně, tak musí i pro domácí skupinku. Tam možná o to více, protože ve skupinkách by se mělo jednat o velmi intenzivní a intimní setkání s Ježíšem. Možná ne tak, jako při osobní modlitbě, kdy jsme sami se svým Spasitelem (viz Mt 6, 5-6), ale jde o prožitek setkání několika lidí, kdy je Ježíš uprostřed nich. A musí dostat prostor. K tomu je zapotřebí velká pokora a bázeň a popravdě řečeno, nestává se to pokaždé. Pokud je vítězem na skupince člověk, Duch Svatý se vytrácí. Tuto skutečnost si uvědomuji o to intenzivněji od té doby,

co sám jednu takovou skupinku vedu. Prošel jsem totiž skupinkami, které měly různá zaměření nebo možná by se dalo mluvit o charakteru. Sdílení, biblické studium, pastorace, modlitby (i v jazycích) – to jsou věci, které mohou převažovat a určovat zmíněný charakter. A nic z toho jmenovaného není podle mě špatně, důležitá je citlivost na Ducha Svatého a očekávání na Boha. Vlastní očekávání raději potlačit. To platí obzvláště pro toho, co skupinku vede, tady je nebezpečí sebeprosazování přece jen větší. Co říci na závěr? Domácí skupinka má své místo v životě křesťana. Jedná se o důležitou součást osobního růstu a nedá se nahradit účastí na shromážděních, na biblických hodinách, osobními modlitbami nebo službou ve sboru – to jsou totiž jen další díly jednoho velkého puzzle, kterému se říká život. A ten náš by měl být v pravdě. Pomáhej nám k tomu Bůh, není to totiž vůbec lehké. Josef Kubeš, psáno ráno ve vlaku a večer doma dne 30. 11. 2011.

Informace DoPrSku DoPrSK – Domečková Pracovní Skupina se stará o chod, údržbu a opravy našeho sborového domu na Královopolské 74. V sobotu 26. 11. 2011 se konala brigáda, kdy se nás na domečku sešlo celkem mnoho a zapracovali jsme na úpravě interiéru i exteriéru. Podařilo se nám konečně odmontovat a zbavit se karmy v koupelně v přízemí a též odvézt na kusy rozlámaný sádrokarton, který se nahromadil po akci „komín“. Uklidili jsme z větší části zahradu a bývalou prádelnu, ze které se vyndala skříň a otopové dřevo. Skříň byla použita jako dřevník pod oknem Davidovy pracovny, do kterého se přemístilo již zmíněné dřevo na topení v kamnech ve sklepě. Tato kamna jsou nyní v provozu díky několika obětavým lidem, kteří již dříve pomohli s odstraněním sádrokartonu kolem komína ve všech patrech domečku a pak holý komín zaomítat. Díky Davidovi, který celou akci „komín“ inicioval, se toto podařilo v rekordním čase a ve sklepě bývá na různé akce krásně teploučko. Na okně v kuchyni se objevila záclona a závěs a tím se celá místnost zútulnila. Podařilo se přemalovat ošklivé fleky na stropě v chodbě, které tam vznikly po prosáknutí vody z koupelny bytu seshora. A nakonec dostala i jedna stěna chodby novou okrově žlutou vizáž. Stále je na domku co dělat a aktuálně se řeší renovace nebo kompletní výměna vchodových dveří, kterými do bytu Kubíčkům nepříjemně táhne. Pár lidí už učinilo poptávku na nové dveře z plastu či hliníku u několika firem. Cena takovýchto dveří se pohybuje v rozmezí přibližně 20 až 30 tisíc Kč, takže se o tom bude ještě jednat. Každopádně by se tato investice měla poměrně brzy vrátit tím, že se ušetří náklady

na vytápění celého domečku. Možná bude učiněna i mimořádná sbírka na nové vchodové dveře. Z nejvýraznějších věcí je v plánu vytvoření sníženého podhledu v chodbě, který by měl zároveň sloužit jako úložný prostor pro objemnější a lehčí věci, které se nepoužívají často. Dále pak výroba regálu v koupelně na uložení techniky, přičemž se zlikviduje obrovitá skříň v kuchyni a místo ní by tam mělo být pohodlné a útulné posezení, jež bude zvát k setkáváním a ne k odkládání různých věcí, jak tomu dnes někdy bývá. Na zahradě by měl taktéž vzniknout prostor pro setkávání, tentokrát větší, aby bylo možné tam pořádat třeba sborová nedělní odpoledne. K tomu se za kolárnou plánuje vybudování pergoly se stoly, lavicemi a židlemi. K dispozici by tam časem mělo být i venkovní umyvadlo s kohoutkem. A to nejdůležitější, totiž gril, už máme ;-) Chtěl bych poděkovat všem pomocníkům, kteří se v sobotu na pracích na domečku podíleli. Jsou to Rut R., Katka T., Honza S., oba Davidové K., John O., Aleš D. a Petr L. Všichni děkujeme Lýdii za výborné buchty. Čas od času se zorganizují další brigády na domečku a příslušné informace bych chtěl poslat všem lidem ze sboru. Tak se, prosím, nehněvejte, pokud se i k vám dostane nějaká výzva ku pomoci s pracemi. Budeme vděčni za každou pomocnou ruku, finanční podporu, ale i za modlitby, abychom měli moudrost a správnou inspiraci pro Kristovo dílo na domečku, které bude prospěšné všem. MaT, LP 30. 11. 2011

Učednictvi, díl IV. Spektrum aplikací učednických důrazů současnosti Campus crusade Organizace Campus Crusade for Christ je nedenominační křesťanská organizace, která pracuje ve 190 zemích světa. V ČR je známa jako Studenti pro Krista, jejíž zastřešující organizací je v ČR Křesťanské vyučování a život. Tato organizace byla založena Billem Brightem v roce 1951 na University of California v Los Angeles jako především služba studentům. Postupně se rozvinula do dalších oblastí – služba rodinám,

vojákům, sportovcům, středoškolákům atd. Tato organizace je postavena na poměrně přísném systému učednictví, kdy se vybraní vedoucí věnují konkrétním studentům, ze kterých jsou opět postupně vybráni vedoucí a ti se opět věnují dalším. Systém je velmi dobře vypracován a přináší své dobré ovoce. Lidé se setkávají na skupinkách k vyučování, je zde důraz na osobní vedení, dobré vztahy. (Název organizace se letos změnil na Integrity Life. Pozn. red.)


strana 4

prosinec 2011

k jeho nohách jsi složil vše. Ovce a kozy, všechen dobytek i všechnu polní zvěř, ptáky na obloze i mořské ryby, vše, co putuje napříč oceány.

Cell churches Historie domácích skupinek sahá do 18. století. Capitain Foy v Bristolu roku 1742 započal setkání třídy - skupiny, která se začala scházet – avšak za účelem zajištění financování stavby metodistické modlitebny. John Wesley si brzy uvědomil, že takováto setkávání mají význam pro učednictví. Jeho třídy se začaly scházet každý týden, byly určeny výhradně pro členy sboru, každou skupinu vedl vybraný vedoucí. Obsahem těchto setkání byla vzájemná podpora, vyznávání, modlitby, vedení – správcovství. Postupem času se Metodistické hnutí etablovalo v denominaci a některé principy tříd byly transformovány v dnešní době například v nedělní školu nebo v modlitební a biblické setkání během týdne – a to v rámci církevního provozu. House churches (mulitiplikace malých společenství) Domácí církev je hnutí, které staví svou teologii především na slovech Ježíše Krista: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Toto hnutí stojí především na laickém základě. Jde o skupinu křesťanů scházejících se pravidelně nebo spontánně doma nebo na místech, která nejsou běžně užívána pro bohoslužby. Toto hnutí se hojně vyskytuje například v Číně, kde je také nazýváno Podzemní církev. Toto hnutí má mnohé prvky učednictví – osobní vedení, společenství, reprodukcimultiplikaci. Díky tomuto církevnímu hnutí se evangelium v Číně šíří vskutku nebývalým způsobem. Zdroje uvádějí čísla kolem 50-100 milionů obyvatel. Laická hnutí Římskokatolické církve II. Vatikánský koncil přinesl mnohé změny do pojetí církve a služby laiků v Katolické církvi. Tuto problematiku řeší zejména dokument Apostolicam actusitatem. Tento dokument nejprve podtrhává evangelizační roli církve, která byla zrozena k tomu, „aby šířením Kristova království všude na světě k slávě Boha Otce učinila účastnými spasitelného vykoupení všechny lidi a aby jejich prostřednictvím byl celý svět opravdu usměrňován ke Kristu. Veškerá činnost tajemného Těla zaměřená k tomu cíli se nazývá apoštolát. “ V tomto smyslu dokument zdůrazňuje dokonce povinnost účasti laiků na tomto úkolu: „Povinnost a právo apoštolátu pro laiky se odvozuje přímo z jejich spojení s Kristem jako hlavou. Neboť když byli křtem včleněni do tajemného Těla Kristova a biřmováním utvrzeni silou Ducha svatého, sám Pán je pověřuje apoštolátem.“ Dokument dále vyzvedává laický stav coby přirozeně výhodný pro šíření evangelia: „Protože je laickému stavu vlastní žít uprostřed světa a světských záležitostí, jsou laici povoláni k tomu, aby rozehříváni křesťanským duchem působili apoštolsky ve světě jako kvas.“ Je tedy vidět, že v katolické církvi dochází k znatelnému posunu v pojetí významu laické služby na díle evangelia. Tato služba již není svěřena výhradně kněžskému stavu, ale také stavu laickému. Je patrné, že se důraz na zapojení každého křesťana do díla evangelia objevuje napříč denominacemi. V rámci Římskokatolické církve se vyvinulo několik komunit a společenství: Například komunita Emmanuel, Blahoslavenství, Chemin Neuff ad. V Anglii Kníže pokoje (Prince of Peace Community), Nový rozbřesk (New Dawn), Emauzská rodina modlitby (The Emmaus Family of Prayer), Otevřené dveře (Open Door) atd. Vznikají také evangelizační

centra ICPE (International Catholic Programme of Evangelisation), která vznikla na Maltě a rozšiřují se po celém světě. Jedním z nejvýznamnějších hnutí je Katolická charismatická obnova (KChO). KChO navazuje přímo na II.Vatikánský koncil. Je vnímána jako odpověď na modlitbu papeže Jana XXIII. na začátku koncilu, v níž prosil o nové letnice pro církev. Zrození tohoto hnutí můžeme vysledovat v USA roku 1967: „Tehdy se skupina studentů katolické laické university v Pittsburghu účastnila křesťanských setkání s protestanty a přitom učinila letniční zkušenost a začali mluvit v jazycích. O své zkušenosti vyprávěli dalším katolickým studentům a také oni byli nově naplněni Duchem svatým “ - po událostech v Pittsburghu se tato vlna začala šířit po celých Spojených státech, vznikaly modlitební skupinky na univerzitách, ve farnostech i řeholních řádech. Jsou pořádána setkání s důrazem na duchovní obnovu: „Projevuje se především znovuobjevením síly modlitby a darů Ducha svatého, stejně tak novou pravdivostí v prožívání svátostí“. Toto hnutí je hnutím především laickým. Vyrůstá jaksi zezdola bez strukturálního zakotvení: „To vše bez nějaké zvláštní struktury. Proto za základní buňku svého působení považuje právě ‘společenství modlitby’, které je zasazené většinou do farnosti.“ Tato společenství provází také silný evangelizační náboj: „Plodem takového mocného rozhodnutí pro Krista bývá velká touha sdílet to s ostatními lidmi a hlásat evangelium. Mnoho lidí se v síle Ducha vydává na cestu Evangelizace.“ Katolická církev na toto hnutí zareagovala velmi pozitivně: „V roce 1975 navrhl kardinál Suenens vedoucím charismatické obnovy, aby přišli do Říma dosvědčit svou věrnost církvi. Přišlo na deset tisíc poutníků z více než šedesáti zemí celého světa. Papež Pavel VI. je vřele přivítal a ve své homilii označil obnovu za „velkou šanci pro církev a pro svět“. Obnovu podporoval a povzbuzoval i Jan Pavel II. Například v dopise k účastníkům celosvětové katolické charismatické konference v roce 2000 papež napsal: „Nepřerušujte nastoupenou cestu! Důvěřujte. Kristus dokončí dílo, které On sám začal“. Toto hnutí je zaměřeno dovnitř – na růst jednotlivých členů, ale má i silný evangelizační rozměr – a ten nenese nikdo jiný než řadoví členové. Směr, který toto hnutí udalo, byl důraz na laickou službu a fakt, že Duch svatý dává dary lidem – laikům. Nejenže jsou tedy laici povolání ke službě evangelia, ale jsou k tomu Bohem také vybaveni. Ad 2000 Hnutí AD 2000 vzniklo z podnětu setkání na konferenci GCOWE’89 v Singapuru. Tamní účastníci si uvědomili, že je připravováno asi 2000 evangelizačních akcí po celém světě a frekvence těchto akcí se zvětšuje s blížícím se rokem 2000. To vedlo k myšlence jakési koordinace, spolupráce na tomto poli a především k vytvoření společné vize pro evangelizaci v posledních letech druhého tisíciletí. Hnutí úzce navázalo na konferenci v Lausanne z roku 1974 a na Edinburg 1980 a vytýčilo si hlavní cíl: „církev pro všechny a evangelium pro každého v roce 2000“. Během manilské konference „Lausanne II“ došlo ještě k většímu zdůraznění významu roku 2000 – jako milníku v oblasti evangelizace světa. Toto vedlo ještě k většímu zaměření na období konce milenia, ke vzniku mnoha evangelizačních aktivit.


strana 5

prosinec 2011

Hospodine, Pane náš, všude na zemi slavné jméno máš! Žalm 8

Hlavní oblastí zájmu byly evangeliem nezasažené oblasti „Okno 10/40“(oblast mezi 10. a 40. rovnoběžkou severní polokoule od západní Afriky po Východní Asii), kde se také nachází největší množství lidí nemocných a trpících. Cílem hnutí pak bylo pomoci založit nové sbory na těchto nových místech a umožnit tak každému člověku zažít lásku, pravdu a spásnou moc Ježíše Krista ve společenství s dalšími věřícími.

Hnutí zakládání nových sborů Hnutí zakládání nových sborů je další aplikací učednických principů do církve. Jedním z nejdůležitějších zdrojů inspirace pro toto hnutí je již zmíněný Donald McGavran. Jde ve své podstatě o vytváření nových církevních buněk, které mají schopnost rozmnožovat se. Podle výzkumů, které proběhly v různých částech světa, se ukazuje, že denominace, které vytvářejí nové sbory, také rostou početně. David Kubíček

Je Bůh úzkoprsý, když nabízí opuze jediný způsob spásy? Když mi můj taťka citoval z knihy „Myslím, tedy věřím“ od R. C. Sproula, tak mě obzvlášť zaujala jedna pasáž, která v podstatě pojednává o výroku Pána Ježíše: „Já jsem ta pravda, cesta i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ J 14,6. Za svého mládí se R. C. Sproul dostal do konfliktu se svou přednášející učitelkou, která při kritice křesťanství přišla s otázkou: „Jak můžete věřit v Boha, který lidem nabízí pouze jednu jedinou cestu k sobě? Není od Boha úzkoprsé, poskytnout spásu skrze jednoho Spasitele a jedinou víru?“ a zde je jeho odpověď... ...Zatím jsme ale nevyřešili problém, proč je Bůh tak úzkoprsý, že nabízí jediný způsob spásy. Znamená to, že lidé žijící v kultuře, kde je toto jedno náboženství hlásáno, mají rozhodující výhodu před lidmi, kteří žijí v jiných kulturách? (Širší důsledky této otázky jsou tak důležité, že jsem jednu zvláštní kapitolu věnoval otázce lidí, kteří o Ježíši Kristu nikdy neslyšeli.) Ale pojďme prozkoumat důležitější otázku úzkoprsosti Boha, který nabízí jediný způsob spásy. Pamatujeme si Ježíšova slova, když řekl: „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu a málokdo ji nalézá.“ (Mt 7,13) Jaký druh boha by nabídl pouze tak omezenou cestu ke spáse? Tato otázka je vážným obviněním: Bůh neučinil všechno, co mohl, aby poskytl lidstvu spásu. Dovolte mi toto obvinění hypoteticky prozkoumat. Dejme tomu, že existuje naprosto svatý a spravedlivý Bůh. Dejme tomu, že Bůh svobodně stvoří lidstvo a dá mu dar života. Dejme tomu, že stvoří pro lidi ideální prostředí a dá jim svobodu žít ve vší té nádheře stvořeného řádu. Představme si ale, že Bůh dá lidem jeden malý zákaz a varuje je, že když tohoto zákazu neuposlechnou, zemřou. Měl by tento Bůh právo dát podobný příkaz pod pokutou ztráty života v případě, že člověk Boha neuposlechne? Představte si, že nevděční lidé bez oprávněného důvodu překročili tento zákaz v okamžiku, kdy se Bůh k nim otočil zády. Představte si, že když Bůh zjistil, že zákaz porušili, místo aby je zabil, očistil je od viny. Představte si, že potomci prvních provinilců byli ještě mnohem více neposlušní a

nepřátelští ke svému stvořiteli, a to až do té míry, že se celý svět proti Bohu vzbouřil a každý člověk na světě „dělal, co uznal za správné“ (Sd 21,25). Představte si, že Bůh se i přesto rozhodl lidi zachránit. Štědře dával zvláštní dary jednomu z lidských národů, aby tak skrze ně mohl požehnat celému světu. Představte si, že je vysvobodil z chudoby a zajetí krutého egyptského faraóna. Představte si, že oni v momentě, kdy byli osvobozeni, znovu proti svému Bohu a osvoboditeli povstali. Představte si, že i nadále tito lidé porušovali Boží zákony. Představte si, že Bůh, stále rozhodnut lidi zachránit, poslal mimořádně nadané posly či proroky, kteří naléhali na lidi, aby se k Bohu vrátili. Představte si, že lidé zabili Boží proroky a vysmáli se jejich poselství. Představte si, že lidé pak začali uctívat idoly z kamene a věci, které vytvořili vlastníma rukama. Představte si, že tito lidé vymysleli náboženství, která byla v rozporu s pravdou o skutečném Bohu a uctívali zvířata raději než svého Stvořitele. Představte si, že aby Bůh definitivně spasil svět, sám se vtělil do osoby svého syna. Představte si, že tento syn přišel na svět ne proto, aby jej zavrhl, ale proto, aby jej spasil. Ale představte si, že tento syn Boží byl odmítnut, očerňován, urážen, mučen a zabit. A přesto, představte si, Bůh přijal vraždu svého vlastního syna jako trest za hříchy lidí, kteří jej zavraždili. Představte si, že Bůh nabídl vrahům svého syna úplnou amnestii, úplné odpuštění, transcendentní mír, který přichází, očistíme-li se od viny, vítězství nad smrtí a věčný život v úplné blaženosti. Představte si, že Bůh dal těmto lidem darem slib budoucího života bez bolesti, bez nemocí a bez slz. Představte si, že Bůh těmto lidem řekl: „Požaduji jedinou věc. Požaduji, abyste ctili mého jediného syna a abyste uctívali pouze jeho a sloužili pouze jemu.“ Představte si, že Bůh tohle všechno udělal. Byli byste ochotni mu říct: „Bože, není to fér, neudělal jsi pro nás dost?“ Jak bychom mohli chtít, aby nás Bůh vůbec spasil, jestliže se člověk proti němu skutečně dopustil vesmírné velezrady? Ve světle všeobecné rebelie proti Bohu není otázkou, proč je jen jedna cesta ke spáse, ale proč vůbec nějaká cesta existuje? Já na tuto otázku odpověď neznám. Kniha: Myslím, tedy věřím; R.C. Sproul, Poutníkova četba 2009, Chlumec, str. 36 a 38-39, Pozn.: text jsem zvýraznil s výjimkou posledního úryvku. Zaslal A.N.


strana 6

prosinec 2011

Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ J 8:12

Modlíme se za 1) SBOR: •

za kazatele Davida Kubíčka, za staršovstvo, za diakony, za vedoucí skupinek. Vyprošujme jim moudrost, sílu a odvahu víry při službě Bohu i lidem.

•

vztahy v našem sboru. Prosme, ať se naučíme povzbuzovat jedni druhé a žehnat si navzájem.

•

za nově vzniklé pracovní skupiny ve sboru, které se věnují např. pastoraci, domečku, PR, liturgii.

•

za sborový dům na KP74 – za dostatek financí i za to, abychom ho dokázali využít k Boží slávě.

2) AKCE SBORU: •

nedělní bohoslužby, rodinné bohoslužby, biblické hodiny, modlitební setkání, klub Rybka, mládež i nadcházející vánoční aktivity.

3) NEMOCNÉ: •

za Věru Tumovou, Anežku Hlavičkovou, Marii Novotnou, Lýdii Luklovou, Jakuba Urbana, Davida Kubíčka, Noriku Veselou, Elišku Olšákovou, Nikolu a Adama Kutnohorské...

4) POTŘEBNÉ: •

za Vlaďku Matýzkovou a její dceru Evu,

•

za malého Mikuláše Sýkoru, aby byl zdravý a aby dobře prospíval na těle i na duchu.

5) NAŠE OKOLÍ: •

za Brno, aby bylo více otevřené víře a zažilo probuzení.

•

za naše sousedy, kolegy, přátele a příbuzné.

•

za bratry a sestry, kteří jsou pro svou víru pronásledováni.

•

za Izrael.

Bohu díky za všechny vyslyšené modlitby.

Víte-li o dalších modlitebních tématech, prosím neváhejte a sdělte je Norice Veselé kdykoli a jakkoli – osobně po nedělní bohoslužbě, telefonicky nebo smskou (mobil: 607 760 212, telefon: 539 011 327, 511 119 631) nebo písemně na emailu [email protected] . Tato výzva platí nepřetržitě.

Pozvánky a vzkazy Školení pro vedoucí biblických skupinek Vedeš skupinu, kde společně rozebíráte Bibli či aktuální témata? Narážíš někdy na nedostatek materiálů? Scházíte se už příliš dlouho a nevíš, jak skupinu oživit či transformovat? Je v tvém okolí nedostatek vedoucích, kteří by skupinku vedli? Stává se ti, že vaše skupinka začne časem připomínat spíše přátelské popovídání? Řešíš, jak udržet smysluplný rozhovor nad textem? Právě těmto potřebám bychom rádi vyšli vstříc a to skrze dvě společná setkání, která proběhnou v Čechách a na Moravě. Účastníci budou mít k dispozici zpracované materiály, které budou moci okamžitě použít ve svých skupinkách. 1. setkání 18. 2. 2012 / 2. setkání 31. 3. 2012 - Sbor CB, 28. října 148, Ostrava, podrobnosti na www.cb.cz zaslal David Kubíček ******** Dětská slavnost Letos připravujeme s dětmi vánoční hru na dětskou slavnost. 18. 12. v 16 hodin se tak můžeme těšit na dětské představení muzikálu Neobyčejná noc. Jsou srdečně zváni velcí i malí. Lýdie Kubíčková ******** Děti si užily 24hodinovku v Narnii...


strana 7

prosinec 2011

Pravidelná setkání v týdnu

Úterý 17:30 - Víření aneb Základy křesťanské víry, KP74 Středa 6:00 - ranní modlitby mužů nebo stolní tenis Středa 18:45 - biblická hodina, KP74 Čtvrtek 16:30 - Rybka - klub pro mladší a starší děti s angličtinou Čtvrtek 19:00 - mládež, KP74 Pátek 10:00 - maminky

Oznámení - plánované akce

13. 12. 18:00 schůze staršovstva, KP74 (v 17:00 ping pong u krbu) 24. 12. 23:59 půlnoční 31. 12. 17:00 Silvestrovské setkání na Domečku 6. - 8. 1. 2012 konference NABOSO, KC KAM Malenovice 8. - 15. 1. 2012 Alianční týden modliteb 20. 1. 2012 24hodinovka s mládeží Podrobnější informace sledujte na webu sboru www.cb.cz/ brno.kralovopolska v sekci Kalendář.

Narozeniny prosinci a lednu slaví 2. 12. David Kubíček 7. 12. Iva Kološová 19. 12. Zuzana Petlanová 20. 12. Magdalena Kubešová 21. 12. Robert Opatřil 14. 1. Vladimíra Matýzková 14. 1. Petr Vilém 17. 1. Lenka Vystavělová 18. 1. Radovan Dolníček 19. 1. Jiří Lukl 27. 1. David Matulík

5 let

13 let

Všem vyprošujeme hodně Boží milosti a požehnání do dalších let jejich života.

Shromáždění

Rubínek, Poznaňská 10, neděle 10:00 11. 12. J. Olšák / D. Kubíček - 3. adventní neděle, křest N. Kutnohorské, VP 18. 12. J. Kubeš / D. Kubíček - 4. adventní neděle - dětská slavnost 25. 12. L. Raus / D. Kubíček 31. 12. silvestr na Domečku , 17:00 (silvestrovský výlet?) 1. 1. 2012 10:00 kázání Záznam z kázání najdete i na internetu: http://cb.cz/brno.kralovopolska/kazani.php Stejně jako najdete na internetu i plán kázání: http://www.cb.cz/brno.kralovopolska/kalendar.php Pozor! Pokud byste navíc měli zájem dostávat plnou verzi Měsíčníku přímo do Vaší e-mailové schránky, stačí dát vědět Barczi, a to nejlépe na její e-mail [email protected] Pokud máte zájem napsat pro Měsíčník nějaký článek (zážitek, komentář, inzerát), neváhejte a pošlete jej na tentýž e-mail. Vaše články co nejdřív otiskneme. Měsíčník je Váš a pro Vás - bez Vás to tedy nejde. Příští Měsíčník vyjde (dá-li Pán) v neděli 8. ledna 2012. Uzávěrka pro toto číslo bude ve středu 4. ledna 2012.

Kontakt na sbor

Královopolská 74 616 00 Brno-Žabovřesky tel. 511 111 044

Kazatel sboru

David Kubíček [email protected]

O sboru na internetu

www.cb.cz/brno.krpole http://cb.cz/brno.krpole/mladez/

Bankovní spojení

č. ú. 696 196 0227/0100 Komerční banka, konstantní symbol 0558 zvláštní účet na sborový dům: 35-475 046 0207/0100

Redakce Měsíčníku

Církev bratrská je společenstvím lidí, kteří věří v Ježíše Krista jako Božího Syna a svého Zachránce. Přijímá Bibli za měřítko víry, učení a života. Členem se může stát každý, kdo vyznává víru v Ježíše a jeho život tomu odpovídá. Chce být otevřeným společenstvím, do něhož může kdokoliv přijít a slyšet biblické odpovědi na nejdůležitější životní otázky. Svůj úkol vidí ve vyznávání křesťanské víry, ve vedení k této víře, ve vytváření společenství věřících a v pomoci potřebným.


Barbora Telferová Kšírova 177 619 00 Brno - Horní Heršpice tel. 777 138 117

Příspěvky a připomínky k Měsíčníku [email protected]

Cena kopírování odpovídá počtu stran x 1 Kč.

strana 8

prosinec 2011

CÍRKEV BRATRSKÁ BRNO KRÁLOVO POLSKÁ

Recommend Documents