CHVÍLE PRO SLOVA BÁSNÍKOVA

CHVÍLE PRO SLOVA BÁSNÍKOVA Podzim V sychravém větru už tu všechno zebe, suchého listí plný kout. Vlaštovko, řekni, pod které zas nebe přichystala se odlétnout ?

Posedávají chlapci u ohýnků, v kapse jim hřeje zemák z popele. Co chvíli setřeš lehkou pavučinku, jež uvázla ti na čele.

Tatínek za vsí pouští dětem draka, drak zmítaje se stoupá výš, Buď sbohem, léto! Havran blízko kráká a vrána kráčí ještě blíž.

Jen nestýskej si, vrátí se čas jara a s jarem míza do proutí. Do šedé mlhy padá země stará na malou chvilku usnouti. Jaroslav Seifert

Cestičko do školy přes louky, po poli, cestičko do školy ušlapaná ... Když jsem tě šlapával, často jsem plakával ... (Národní)

Měšický zpravodaj - 1

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení spoluobčané, milí čtenáři, asi první, co jste uviděli po otevření tohoto čísla, bylo pár veršíků s výmluvným názvem „Podzim“. Zvolili jsme úmyslně Seifertova laskavá slova, z kterých na nás dýchne poetika starých časů. To proto, že v dnešní neklidné době snad už takové pocity a chvíle nezažíváme. To abychom nezapomněli – jak vypadá les, jak vypadá vonící pole, kvetoucí louky. Hlavně nám ale těch pár řádků vlídně připomíná, že léto pro letošek končí. Že končí prázdniny, dovolené, dlouhé dny, toulky světem. Léto je papírově nejdelší roční období, ale v praxi to vidíme jinak. V létě ubíhá čas jinak, mnohem rychleji. Zejména nám starším se ta doba jeví jako tři týdny, z toho dva proprší a zbytek prochodíme po doktorech. Pan Einstein měl pravdu, čas je pojem relativní. Takže léto máme v zádech, a copak nám ty dva měsíce přinesly. Nic moc, jako obvykle. Přineslo nám mimo jiné jistotu, že nikdo nemá míti nic za definitivní, jak pravil klasik. Některé dosavadní jistoty berou za své, však se maličko ohlédněme zpět. V evropské zemi, kterou jsme považovali za ostrůvek klidu a bezpečí, se odehraje tragédie, v Evropě nemající období od balkánských válek. A Spojené Státy, nejbohatší země světa, s dolarem jako symbolem finanční stability, stojí před státním bankrotem. Kdepak nějaká okurková sezóna. Když k tomu přidáme pravidelné povodně, a bizarní souboje o broučka kůrovce, tak je stále o čem psát a mluvit v době kdysi ospalé a poklidné. Ještě si můžeme připomenout, jak se roztrhl pytel se zatýkáním policistů. Těch, co nám mají pomáhat a sloužit. Místo toho sami kradou a podvádějí. Není co dodat. Hodně se také mluví a píše o předražených veřejných zakázkách. Nemáme náhodou jeden takový příklad za humny? Můstek. Ne ten pražský, ale ten malý náš, na silničce do Líbeznic. Bude stát 16 miliónů a hotov bude (snad) do listopadu. Kdo trochu rozumíte stavařině, jděte se tam podívat, z dřevěné lávky je stavba jako na dlani. Mohu se mýlit, a tak posuďte sami, zdali je to stavba za 16 miliónů. Při srovnání s mostním nadjezdem, po kterém teď musíme do Líbeznic objíždět (i o jeho stavbě jsme psali) se to tak nejeví. Ten dnes 50 let starý most stál v přepočtu asi zrovna tolik a stavěl se asi tak stejně dlouho. Ale srovnejte si sami velikost a náročnost obou staveb. Možná se i vám při pohledu na staveniště vybaví desítky let staré a tehdy oblíbené pojmenování – „Stavba socializmu“. Jenže toto všechno neklidné dění se do obsahu našeho listu nepromítá. A vzhledem k našemu dvouměsíčnímu intervalu a zaměření listu to ani nejde. My naštěstí můžeme svým čtenářům předkládat hlavně neproměnné jistoty. Je jich málo, ale najdou se. Třeba že přijde ten už zmíněný podzim a budeme uklízet spadané listí, a také že zjistíme, co všechno jsme přes léto chtěli udělat, a nestihli jsme to. Ale co hlavně: že i v tomto čísle Zpravodaje najdete informace a rubriky, na které jste zvyklí. Možná trochu méně zajímavé, méně pestré než jindy. Jenže berte prosím v úvahu tuto výmluvu: obsah čísla vznikal za úmorných veder, kdy jak známo i písemný projev se tvoří obtížněji. Tak už se pojďme projít dnešním vydáním. Jako vždy najdete hrst informací z radnice. Ne mnoho, i radnice si potřebuje přes prázdniny trochu vydechnout. V době psaní editorialu Měšický zpravodaj - 2

nebylo ještě jisté, zdali budou i informace z obecní policie. Tak či onak, pro jistotu přidáme důležitou zprávu, která se činnosti OP týká. Upozorňujeme řidiče, že zákonem byla zrušena povinnost označovat úsek měření rychlosti dopravní značkou. Takže od 1. srpna počítejte s tím, že OP může měřit kdykoliv a i tam, kde to nebudete čekat. Celá tato historie je na samostatný článek, tak to téma nebudeme rozvádět, ale jen aby někdo neříkal, že nevěděl a že jsme o tom měli napsat. Takže napsali. A teď už se vydáme na toulky minulostí. Tentokrát trochu jinak, opustíme na chvíli šedesátá léta, kam jsme minule dospěli, a podíváme se někam jinam. Protože zrovna začíná nový školní rok, připomeneme si, že už více než padesátkrát zahajovali školní rok nejmladší občánkové Měšic. Budeme se totiž zabývat historií zdejší mateřské školy. V jiném článku se dozvíme i něco o současnosti této školy. Pak se můžeme vydat i na vycházku skutečnou, tentokrát do jedněch z nejkrásnějších míst v okolí Prahy. Vydáme se do přírody, do údolí řeky Sázavy. Několik praktických rad najdete v příspěvku, který se zabývá zápornou stránkou dobročinných akcí. Tou je nezákonné obohacování pod rouškou ušlechtilých záměrů. O odpadovém hospodářství obce jsme už ve Zpravodaji napsali hodně. Dnes si to zopakujeme, to ne, že bychom neměli o čem psát, ale protože je to stálý problém, který nás stojí hodně peněz, a tak to připomenutí není na škodu. Často také píšeme o další nepříjemné stránce života, kterou je nadměrný zbytečný hluk. Napsal nám k tomu zajímavý příspěvek jeden ze čtenářů, a to zase z jiného pohledu. Námět k zamyšlení pro nás všechny je tady. Co se v obci dělo a bude dít v oblasti společenského, kulturního a sportovního života, najdete v bloku zpráv a zpráviček v druhé polovině listu. Už jsme psali o malé oslavě koncem června na zámku, spojené s odhalením pamětní tabule Josefa Dobrovského. Jenže to už bylo málo času a místa na to, aby se tam objevilo i o čem tam byla řeč, co zajímavého jsme se tam dozvěděli. Tak alespoň teď dodatečně otiskujeme malý proslov paní PhDr. Evy Ryšavé, který ukazuje zdejší pobyt Dobrovského z lidské stránky. On to byl velký učenec, ale předpoklady pro jeho celoživotní vědeckou činnost se rodily právě tady, na zámku u Nosticů. Další upoutávky na jiné články a příspěvky se už nám sem nevejdou, ale uvnitř časopisu jistě ještě něco zajímavého najdete. Slunné a přívětivé dny podzimu s příjemným a inspirativním čtením vám jménem redakční rady, vydavatele a tiskárny přeje Vladimír Novák.

Slovo starosty Vážení spoluobčané. hodně z Vás se mne ptá, co dělat se zatopeným sklepem, nebo jinými prostorami pod úrovní okolního terénu. Pokud jsou tyto prostory špatně izolovány proti spodní vodě, jsou dvě možnosti. Buď ze zatopených prostor vodu odčerpávat, nebo tyto prostory dodatečně odizolovat. Měšický zpravodaj - 3

První řešení způsobí zvětšení průsaku vody, která si pročistí a zprůchodní cesty, kterými se do objektu dostává. Druhý způsob je řešením trvalým, ale vždy tak nákladným, že jen málokdo se pro něj rozhodne. Většina postižených proto problém řeší prvním způsobem a doufá, že hladina spodní vody klesne. Skutečnost však je, že hladina spodních vod se vrací na úroveň, která byla před cca třiceti roky. Ten, kdo něco budoval v období cca od 1980 do 2005, kdy byla hladina spodní vody o 2,5 metrů níž, než je dnes, nepočítal s tím, že se vše může vrátit do původního stavu. Přírodě nikdo neporučí, můžeme jen zmírňovat následky jejího vlivu na nás. Všichni jste jste si jistě všimli, jak zkrásněla část ulice Hlavní zvaná „Václavák“, to je od pomníku k železářství. Byly tam odstraněny sloupy a elektrické vedení. Občanům z nově vystavěných lokalit to tak nepřijde, tam jsou všechny sítě v zemi. Ve starých Měšicích, je odstranění vrchních vedení příjemnou změnou, kterou si jistě přejeme i v dalších ulicích. Přeji pěkné prožití zbytku léta, Petr Lanc.

Informace z radnice Na redakci se obrátili naši čtenáři se žádostí o uveřejnění poděkování. Protože chvály není nikdy dost, s radostí tato poděkování zveřejňujeme. Paní M. Dostálová z Revoluční ulice by chtěla poděkovat všem členům Technických služeb za vzorný úklid obce, sekání trávy a zimní úklid sněhu. Pan M. Píša chce zase veřejně poděkovat Obecní policii za rychlou akci při dopadení zlodějů, kteří odcizili z jejich zahrady benzínovou čtyřkolku a zničili plot. Redakce se k poděkování připojuje. -red-

Stavba domu sociálního bydlení v Nosticově ulici čp. 15. Již jsme několikrát psali o přestavbě stájí v objektu bývalého statku na Dům pro sociální bydlení. První etapa výstavby, která je již hotova, je těsně před ukončením kolaudačního řízení. Bylo zde postaveno 10 dvoulůžkových bytů. Další křídlo právě staví firma NOVERA spol. s.r.o. I zde vznikne 10 dvoulůžkových bytů. Hotovo bude do konce tohoto roku. Měšický zpravodaj - 4

Zastupitelstvo obce po skončení prázdnin nechá podle kritérií, která jsou stanovena v Rozhodnutí o poskytnutí dotace poskytovatelem této dotace Ministerstvem pro místní rozvoj, zpracovat podmínky, které musí splňovat budoucí zájemce o bydlení v těchto sociálních bytech. V současné době se ještě řeší vybudování příjezdových komunikací a parkovacích míst. Stavba Centra volného času Měšice I o této stavbě jsme vás již informovali. Stavba bude také v areálu bývalého statku. Vznikne přestavbou stodoly, která stojí hned v čele vjezdu do areálu při ulici Nosticova. Touto přestavbou vznikne víceúčelový areál určený pro provozování volnočasových aktivit. Budeme zde mít konečně i místo pro setkání většího počtu občanů v kulturním prostředí nově přestavěného objektu. Pro maminky s dětmi zde je naprojektován krásný nerezový bazén pro plavání kojenců. Jsou zde také plánovány učebny pro různé kroužky a pro výuku (např. nově zařízená počítačová učebna). Výběrové řízení na tuto stavbu vyhrála firma ZEPRIS spol. s.r.o. z Prahy. K předání staveniště má dojít koncem srpna 2011. Kolaudace a předání hotové stavby je plánováno na říjen roku 2012. Již nyní můžete společně s námi přemýšlet o budoucí možnosti využití těchto prostor a upozornit své známé, že zde bude možno organizovat výuku, školení a jiné volnočasové aktivity, tak jak umožňuje vlastní projekt a za podmínek stanovených poskytovatelem dotace, v tomto případě ROP Střední Čechy. Obecní úřad

ABY PENÍZE PŘIŠLY NA SPRÁVNÉ MÍSTO Další varování před podvodníky Před časem vyšel ve Zpravodaji článek nabádající k opatrnosti před okradením různými podvodníky. Tito jsou tam rozděleni do několika kategorií. Dnes si k nim přidáme další skupinu, a to jsou nepoctiví výběrčí peněz na různé veřejné sbírky. Nepoctiví nejsou samozřejmě všichni, a není jednoduché rozlišit ty oprávněné od podvodníků. Ale pokusíme se o to. Je slušné a chvályhodné darovat peníze na dobročinnost. Ale má to jeden háček. Je totiž zároveň potřeba si ověřovat, na co a kam ty naše peníze přijdou. V naší době přibývá lidí, kteří se neštítí zneužívat cizího neštěstí k vlastnímu bezpracnému obohacení. A tak se na ulicích setkáváme s podvodníky, vybírajícími peníze na neexistující sbírky, nebo se zaštiťujícími jmény známých humanitárních organizací. Ale i ti legální sběrači, kteří vypadají jako nezištní dobrovolníci, jsou za svoji činnost často dobře placeni - mají za to až 160 Kč za hodinu a vlastně se tím živí. A ti nelegální si těch korun za hodinu vydělají i tisíc. Vybírají na všechno možné - na útulky pro zvířata, na dětské hřiště, na opravu kostela, ale vždycky je to neadresné, aby se to nedalo rychle ověřit. Měšický zpravodaj - 5

Nelze se pak divit výsledkům nedávného průzkumu, který říká, že z každé vybrané stokoruny se k potřebným nedostane téměř čtyřicet korun. Celoročně se takto jedná o desítky miliard (!) Dalším zdrojem úniků peněz, a to i daňovým jsou neziskové organizace – nejrůznější nadace, charity (nezaměňovat s Charitou diecézní, církevní institucí, která sbírá materiální dary pro potřebné lidi, o té řeč není). Zejména ale jde o občanská sdružení, vybírající peníze - ta totiž nemusí předkládat účetnictví ani zveřejňovat, kdo je vede. A právě v nich často dochází k legalizaci tak zvaných špinavých peněz. Těmito řádky nechceme ani trochu nikoho odrazovat od dárcovství, je to věc nanejvýš potřebná, a jednou to můžeme být i my sami, kdo nějakou podporu uvítá - neštěstí se nikomu nevyhýbá. Jde jen o to, aby naše peníze nepřicházely na špatné místo. Čím se ale tedy řídit, aby náš dar dostali vskutku ti, kteří pomoc nutně potřebují, a nikoliv různí povaleči a paraziti. Univerzální recept na to není, ale dobrých pravidel je několik. Hlavní zásadou je že nejúčinnější pomocí je ta přímá, adresná. To znamená, že chci-li podpořit útulek pro psy, najdu si nějaký konkrétní, zjistím si číslo jejich účtu a peníze pošlu rovnou tam, případně tam přímo zajedu s nakoupeným krmením. Nebo postihne-li nějakou obec ničivá povodeň, pošlu peníze přímo na účet té obce. A tak podobně. Ono to pokaždé takto nejde, ale je to jedna z cest. Na ulici je nejlépe nedávat peníze do kasičky nikomu, i když vypadá věrohodně a kasička je zapečetěná. Každá taková sbírka musí být úředně povolená (takových je teď 635). Pokud výběrčí takové povolení nemá, je to věc pro Policii ČR, která to vyhodnotí jako podvod. O poctivých humanitárních sbírkách se také zpravidla dozvídáme ze sdělovacích prostředků - bývá to centrálně řízená akce. Relativně spolehlivými příjemci jsou obecně známé velké humanitární organizace, jako je třeba „Člověk v tísni“ nebo církevní charity. Rovněž poslat dar přes dárcovskou SMS je relativně průhledné a bezpečné. Samozřejmě, jakmile posíláte peníze přes zprostředkovatele, tak stoprocentně jisté to není nikdy, protože vždycky část vašeho příspěvku spolknou náklady na provoz té organizace. Bez toho to prostě nejde. Ale snažme se vybírat si a riziko minimalizovat. Možná si teď někdo řekne, že vlastně o nic moc nejde, protože tento druh podvádění vám nikdy nezpůsobí takovou škodu, jako ti vychytralci, o kterých jsme psali minule. Určujeme si sami, kolik dáme. Když dáme někomu padesátikorunu, tak nezchudneme, a nemusí nás tížit, co se s ní stane. Jenže to tak úplně není pravda. Když něco daruji na dobrou věc, mohu mít dobrý pocit, že jsem pomohl někomu, kdo je třeba bez vlastní viny zrovna na dně. Jenže se může stát, že ten můj pocit je falešný, a radost z bezpracného zisku má nějaký lotr. A že těch nemáme zrovna nedostatek ... - oú Pramen: Příloha LN, 23.7.2011


O hluku aneb O sousedských vztazích Můj milovaný současný německý spisovatel Herbert Rosendorfer v povídce Zkáza psů (Die Hunde-Vernichtung) popisuje humoruplně nejrůznější zvuky, jež psi dovedou vyluzovat, a poté opět s humorem sobě vlastním líčí, co ku nastolení klidu ve svém okolí důvtipně vymyslel k jejich odstranění. Neboť ani útěk za bydlením jinde by zřejmě nebyl spásným, jelikož „na zemi je více psů než ďáblů v pekle“. V naší obci Měšicích to snad tak strašné, pokud jde o psy, ještě není. Alespoň tam, kde bydlím se svou ženou Evou v malém řadovém domečku já. Když přece jen klid letního dopoledne či nedělního podvečera náhle protne štěkot psa, aby byl následován druhým, třetím, čtvrtým v doslechu, může snad i člověk s nepevnou soustavou nervovou, jenž dosud dlel v klidu zahrady své, zabývaje se četbou nebo studiem či jen tak lelkuje a těše se modří nebes, zelení trav a keřů, žlutostí slunce a barevností květin, ještě nějaký čas v této činnosti či v tomto stavu setrvat, byť třeba již nikoli v oné pohodě, již měl dosud. Trvá-li pak někdy psí hluk déle, lze se ukrýt uvnitř domku, kde v nějakém koutě snad svůj hledaný klid nalezneme. Chodit pro trochu toho štěkotu hned lát sousedům či se jen ve vší slušnosti pokusit o nějakou nápravu, by asi bylo nerozumné, ne-li přímo naivní. Neboť dobré sousedské vztahy stojí jistě za drobet občasného duševního nepohodlí. Hluky, jak každý ví, mají zdroje různé a s přibývající civilizací jich pochopitelně přibývá. Například už dávno trávu nesekáme srpem ani kosou. Nemám nic proti sekačkám elektrickým ani benzínovým. Naopak: vítám tuto vymoženost civilizace jakož i mnohé jiné její výdobytky. Neb tato sekačka za týdenní mzdu umožní i méně manuálně šikovnému snadný, rychlý a dokonalý sestřih trávníku v okrasné zahradě. Je jistě bohu i mnoha lidem milé pěstovat krásu ve všech jejích podobách. Pěstujme ji. Avšak krásná jsou i tichá sváteční a prázdninová rána, tiché nedělní podvečery. Nerušme ani tuto krásu nedělní. F. Štícha

PRAVIDLA ZACHÁZENÍ S ODPADY Jak nakládat s odpadem, to je námět za několik let vydávání Zpravodaje už tolikrát opakovaný, že je otázkou, zdali o tom znova psát. Jenže jednak je opakování matkou moudrosti, jednak dosavadní psaní bylo často tím pověstným házením hrachu na zeď. Takže znovu: 1) Veškerá uvedená pravidla jsou striktně stanovena zákonem o odpadech. Obec si je nevymýšlí, pouze je obecní vyhláškou upřesňuje pro místní podmínky 2) Způsoby likvidace odpadu vzniklého na území obce jsou tyto: a) Ukládání do sběrných nádob (popelnic), které vlastní každá domácnost, má je na svém pozemku a v den svozu je přistaví na vhodné místo na ulici, po vyprázdnění je vrátí zpět. Do těchto nádob patří jen běžný domovní odpad netříděný. Nepatří do nich rozměrný, nebezpečný a tříditelný odpad. b) Ukládání do kontejnerů na tříděný odpad. Ty jsou na několika stále přístupných místech v obci. Vyprazdňují se podle dohody se svozovou firmou, zpravidla Měšický zpravodaj - 7

jednou týdně. Podle barvy a nápisů poznáme, co do nich patří. Modré jsou na papír, žluté na plasty, zelené na sklo. Co do nic patří: Do zeleného sklo barevné i čiré, např láhve, sklenice, tabulové sklo. Nepatří sem sklo s drátěnou vložkou, autosklo, zrcadla... Do žlutého: fólie, sáčky, plastové tašky, sešlápnuté PET láhve, obaly od pracích a jiných prostředků, kelímky od jogurtů a mléčných výrobků, balící fólie, pěnový polystyrén a další výrobky z plastů. Do modrého: Noviny, časopisy, sešity, krabice a papírové obaly rozložené, knihy bez vazby, kancelářský papír, reklamní tiskoviny a ostatní papír všeho druhu, pokud je suchý a neznečistěný. V žádném případě do těchto kontejnerů nepatří netříděný odpad. Tím je celý obsah kontejneru znehodnocen. Kontejnery mohou používat občané s trvalým pobytem v obci a zaplaceným poplatkem za odvoz odpadu. Třídění odpadu je pro obec jediným způsobem, jak zčásti snížit ztrátu vzniklou náklady na odvoz odpadu. Poplatky tyto náklady zdaleka nekryjí. c) Ukládání na sběrné místo. Tam patří odpad nadměrných rozměrů, a nebezpečný odpad. (baterie, ledničky, televizory, počítače, barvy, oleje, zářivky chemikálie, pneumatiky a podobně). Nelze přijímat stavební suť a odpad ze stavby. Místo je otevřeno v sobotu od 10 do 12 hodin a v létě i ve středu od 17 do 19 hodin. Na místě je osoba přijímající odpad, která určí, který odpad kam uložíte. Není její povinností odpad vykládat a manipulovat s ním. Lze přijímat jen takový odpad, který vznikl z provozu domácnosti, od fyzických osob s pobytem v obci (obsluha může vyžádat od vás občanský průkaz) a se zaplaceným poplatkem za odvoz odpadu. Nelze přijmout odpad vzniklý činností firem, řemeslníků, živnostníků, ti si musí odvoz odpadu sjednat smlouvou se svozovou firmou. 3) Poplatky za likvidaci odpadu se platí ve stanovené výši a termínu na Obecním úřadě. 4) Odvoz biologického odpadu lze individuálně sjednat se svozovou firmou prostřednictvím obce, jsou k tomu určeny nádoby hnědé barvy. Obecně je ale nejvhodnějším způsobem likvidace posečené trávy kompostování, u větví štěpkování a drcení, je-li k tomu možnost. Spadané listí shromážděné do pytlů na podzim odváží zaměstnanci obce. 5) Odvoz jiného odpadu obecní technikou lze výjimečně sjednat a zaplatit na Obecním úřadě. Veškerý odpad odložený způsobem, který stanoví obec se stává jejím majetkem a dále s ním smí nakládat jen firma, která má k tomu oprávnění. Nelze tedy libovolně cokoliv odnášet z kontejnerů nebo ze sběrného střediska. Nelze ani likvidovat odpad pouhým odložením na ulici s tím, že to někdo uklidí. Takové jednání se posuzuje jako založení černé skládky. V zájmu čistoty a pořádku v obci, ochrany životního prostředí a šetření veřejnými financemi prosíme o dodržování těchto pravidel. - oú Měšický zpravodaj - 8

Malá oslava velké osobnosti (Ad: „Za Dobrovským do Měšic podruhé“, Měšický zpravodaj Červen 2011) O odhalení pamětní tabule Josefa Dobrovského na měšickém zámku už zpráva vyšla v minulém čísle. Bylo už po uzávěrce, a tak se nepodařilo k té události napsat vše, co by bylo vhodné. Abychom to napravili, dodatečně dnes otiskujeme text proslovu, který přednesla PhDr. Eva Ryšavá. Příspěvek v nezkrácené podobě uveřejňujeme se souhlasem autorky. Josef Dobrovský v Měšicích „Naši předkové, žijící zde v Měšicích v druhé polovině 18. století, potkávali v letních měsících let 1776-1785 po ránu v zámeckém parku a okolí mladého vysokého muže s výraznou tváří a delšími vlasy. Byl obyčejně oblečen v modrém plášti a v ruce držíval kytici polních květin a různých bylin. Zastavoval se s kolemjdoucími, hovořil s nimi a zejména rád se bavil s dětmi, které obdarovával drobnými mincemi. Pak zašel do zámku a ještě dlouho do noci svítila do tmy okna jeho pokoje, kde pracoval. Místní lidé věděli, že tento vlídný pán je učenec a přítel hraběcí rodiny Nosticů, majitelů zdejšího panství. Nikdo však tehdy netušil, že Josef Dobrovský, jak se tento muž jmenoval, vejde do historie českého národa jako jeden z jeho největších duchů, který určil směr, jakým se bude ubírat novodobý český jazyk, jako zakladatel slavistiky a vědecké bohemistiky a nejvýznamnější představitel prvního období našeho národního obrození. Zde v Měšicích, kde pobýval na pozvání hraběte Nostice, začínal se svou historickou a filologickou prací a vydáváním literárních časopisů. Zde se také připravoval na založení Královské české společnosti nauk. Pobyt na venkově, který využíval k dlouhým vycházkám po okolí, mu poskytoval náměty také ke studiu jeho oblíbeného předmětu botaniky. Sem za ním zajížděli přátelé a společenské místnosti na zámku byly často svědky zaujatých debat a vědeckých sporů, které mnohdy stály na počátku velkých činů na poli české vědy a literatury. Měšice se tak staly jedním z ohnisek, odkud se šířily nové myšlenky směřující daleko do budoucnosti našeho národa. Rod Nosticů sehrál v životě Josefa Dobrovského zcela zásadní roli. Šťastná hvězda mu zasvítila již v jeho třiadvaceti letech, kdy roku 1775 nastoupil do rodiny nejvyššího purkrabího Františka Antonína Nostice jako učitel filozofie a matematiky jeho synů. V Nostickém paláci na Malé Straně, dnes sídle ministerstva kultury, se dostal do osvícenské společnosti šlechticů, vědců a umělců, kteří brzy rozpoznali mimořádné znalosti a schopnosti mladého muže. U Nosticů pracovali též dva vynikající čeští vědci, dějepisec František Martin Pelcl a topograf Jaroslav Schaller, kteří přivedli Dobrovského ke studiu českého jazyka a literatury. Dobrovský prohluboval své vzdělání v rodové palácové knihovně, která patřila v té době k největším šlechtickým knihovnám v Praze (dnes ve správě Knihovny Národního muzea, do fondu byla zařazena i původní měšická zámecká knihovna). Měšický zpravodaj - 9

Přízeň rodiny Nosticů k mladému učiteli se v roce 1782 změnila v téměř rodinný poměr, když na honu v Jindřichovicích zachránil svým tělem mladého hraběte Jindřicha před postřelením. Jeho zdraví však bylo při tom velmi otřeseno. Až do konce života zakoušel pak Dobrovský vděčnost hraběcí rodiny, která o něj pečovala zejména v době jeho duševní choroby, jež u něj propukla v roce 1795. Měšický zámek a jeho okolí bylo dějištěm šťastných tvůrčích dnů Dobrovského života. Naše informační tabule by měla přispět k tomu, aby vzpomínka na tuto velkou osobnost zůstala ve vděčné paměti všech obyvatel a návštěvníků těchto míst.“ Eva Ryšavá.

TIP NA VÝLET Posázavská stezka Je před námi září, začátek podzimu, a to je přesně doba vhodná pro ten druh výletu, který dnes předkládáme. Nebývá už úmorné vedro ani prudké bouřky, a nesetkáme se už ani se zástupy turistů a rekreantů na stezce a v jejím okolí. Vyjde-li hezké počasí, pak to je pohoda, které si během letní sezóny neužijete. Dnešní vycházka je určena všem, kteří rádi chodí pěšky krásnou přírodou. Cesta není svým charakterem vhodná pro cyklisty, automobilisté se svým vozem mohou dopravit na výchozí místo. Půjdeme podél řeky Sázavy, místy, která si už po dlouhá léta oblíbili k odpočinku a k víkendovému nebo prázdninovému pobytu obyvatelé blízkého hlavního města. Cesta, kterou půjdeme, je známá pod názvem „Posázavská stezka“. Seznámíme se jen s její částí, ale asi nejhezčí - s úsekem od soutoku s Vltavou u Davle do Kamenného Přívozu. Cesta trvá asi 3,5 hodiny, je celá značená, a mírně náročná. Ta náročnost spočívá v občasných stoupáních a klesáních, protože Sázava zde teče v hlubokém romantickém údolí, a my půjdeme místy vysoko nad řekou, jinde zase, třeba v ústí bočních údolí, sestoupíme až k vodě. Cestu si samozřejmě lze různě krátit, vrátit se, až toho budeme mít dost, nebo jít z jiného místa nebo opačným směrem. Důležité je jen neopustit značení. Jako výchozí místo putování si můžeme zvolit Davli. Tam se dostaneme nejlépe vlakem, z Hlavního nádraží, nebo i Vršovic či Braníka, po trati č. 210 ve směru Vrané nad Vltavou - Čerčany. Kdo by chtěl přijet autem, dostane se do Davle přes Zbraslav a v Davli nechá auto, ke kterému se, jak později uvidíme, vrátí vlakem. Pamětní deska Klubu čs. turistů Měšický zpravodaj - 10

Jsme tedy v obci Davle, a od nádraží vyrážíme po červené značce po pravém břehu Sázavy a podél železniční trati. Míjíme chatovou zástavbu, která k této oblasti Posázaví neodmyslitelně patří a i při další cestě se s ní budeme setkávat. Po značce dojdeme k nádraží Petrov u Prahy. Kdo by si chtěl zkrátit cestu, může vlakem dojet až sem. Po lávce přejdeme řeku směrem do Pikovic, s červenou značkou odbočíme vlevo, a podél levého břehu proti proudu řeky už půjdeme celý zbytek cesty. Za Pikovicemi začíná peřejnatá část řeky, přitažlivá pro vodáky a na pohled zajímavá i pro nás pěší. Cestou uvidíme na skále umístěnou pamětní desku, která připomíná, že v letech 1914 - 1924 stezku po které jdeme, vybudoval Klub čs. turistů. Asi po půlhodině cesty od Pikovic přijdeme k rozcestí značených cest „Pod Medníkem“. Tady odbočuje značená naučná stezka do přírodní rezervace „Medník“. Můžeme si tam kousek po zelené značce zajít, ale naučnou stezku si zde popisovat nebudeme, protože ta je nad rámec našeho výletu, a můžeme si ji samostatně projít jindy. Začíná a končí na nádraží Petrov u Prahy (nezaměnit se zastávkou Petrov Chlomek) a všechny potřebné informace lze najít na tabulích při jednotlivých zastaveních. Pokračujeme po červené dál, cesta stoupá, klesá a opět stoupá, a stále míjíme porůznu roztroušené chaty, často i vysoko ve svahu. Oblast, kterou procházíme, je mimo jiné pro svou romantiku kolébkou českého trempinku. Hodně chat, srubů i osad je zde ještě z období první republiky. Cestou nepřehlédněme dvě pěkné vyhlídky - Klimentovu a Raisovu. Na druhém břehu řeky je obec Luka pod Medníkem. Stezka se dál všelijak klikatí, až nás asi po 1,5 hodině od Medníku přivede k jezu na Žampachu, a posléze k obci Hostěradice. Za ní přejdeme most, a jsme v cíli dnešní cesty, obci Pohled na Sázavu z Klimentovy vyhlídky Kamenný Přívoz. Zde už zbývá jen řádně se občerstvit, a pak vyhledat železniční zastávku, která je asi 1 km nad vsí. Do Prahy, případně do Davle k autu, se odtud vrátíme vlakem. A to je další pěkný zážitek, který by bylo škoda si nechat ujít. Trať údolím Sázavy je ojedinělým technickým dílem, odtud se po ní dá cestovat přes Čerčany a Ledečko až do Světlé nad Sázavou. V úseku, kterým my teď pojedeme, prochází četnými skalními zářezy a tunely. U Žampachu trať vede po historickém unikátním viaduktu, který jsme uviděli od jezu. Cestou se nabízí krásné výhledy do údolí řeky, a tak je dobré posadit se vlevo ve směru jízdy. Po této trati, která má ve Vraném odbočku do Dobříše, jezdí i mimořádné výletní vlaky, někdy vedené i parní lokomotivou. Jeden takový vlak se jmenuje „Posázavský motoráčeK“, je vedený historickým motorovým vozem, a vyjíždí dokonce až z Lysé nad Labem, přes Prahu – Vysočany. Před časem jezdil i po naší trati. Vlaky v úseku, kterým jsme projeli, kdysi pojmenovali trempové „Posázavský Pacifik“, a už jim to zůstalo dodnes. Tak to byla malá železniční odbočka, a nakonec si povíme, co jsme na dnešní cestě mohli vidět. Měšický zpravodaj - 11

V Žampachu je to už zmíněný jez a hlavně železniční viadukt. Ten je nejvyšší ve střední Evropě (42 m). Dlouhý je 110 m, široký 5,7 m, a je vedený do oblouku o poloměru 180 m, což není tak zcela obvyklé. Dobudován byl roku 1899. Medník je vrch (416 m), je to národní přírodní památka, a je tu naleziště vzácné rostliny kandík psí zub, jediné v českých zemích. Jsou zde i jiné chráněné rostliny, a také tu žije vzácný motýl martiňáček bukový. V roce 1965 tu byla zřízena naučná stezka, první v Československu, později zanikla a byla obnovena v roce 2009. Kamenný Přívoz je obec a letovisko na břehu Sázavy, původně tu byl přívoz. Dominantou obce je raně barokní kostel sv. Ludmily z r. 1651. Místo bylo střediskem plavců - vorařů. O jejich životě psal spisovatel Jan Morávek, který se zde roku 1888 narodil. Zemřel roku 1958, a měl i určitý vztah k obci Měšice. Pikovice jsou známým letoviskem na levém břehu Sázavy, spojeným s počátky českého trempinku a chataření. Začíná zde Posázavská stezka. Davle leží při soutoku Sázavy s Vltavou, je to letovisko s množstvím chat. Na okraji obce je Kotva, jako památník davelských vorařů. Místní části jsou Sázava na druhém břehu řeky a Sv. Kilián se stejnojmenným kostelem. Starý železný most proslul účinkováním v americkém válečném filmu „Most u Remagenu“, při natáčení v roce 1968 byl poškozen a v osmdesátých letech nahrazen novým. Kameny v Sázavě u Pikovic Na závěr pár praktických rad. Na cestu je dobré vzít dobrou turistickou mapu „Posázaví“, a zcela určitě i dobrou obuv. Cesta je dobře schůdná, místy jsou do skály vytesány stupně. I když stezka je bezpečná, je přesto třeba dbát základní opatrnosti při pobytu na svahu, a to platí zejména pro děti - svahy jsou skalnaté a strmé. Vlaková spojení je dobré znát předem a cestu si podle toho plánovat. Vlaky tu nejezdí zase tak příliš často, zejména dopoledne. A co jste se nedozvěděli zde, najdete na internetu („Posázavská stezka“). Možností občerstvení je na počátku i konci cesty dost, s sebou vezměte jen svačinu a něco k pití. Příjemnou a ničím nerušenou cestu s přívětivým počasím přeje autor Vladimír Novák Prameny: Okolí Prahy (Podhorský) Okolí Prahy (Soukup, David) Turistická mapa Okolí Prahy nebo Posázaví Internet


TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XLII. Úvod: V dnešním díle „Toulek“ přerušíme pochod dějinami obce rok po roce a zaměříme se monotematicky. Již tři díly našeho historického seriálu jsme věnovali minulosti měšického školství: Slovanská kolej a Ústřední odborářská škola v zámku, a národní škola – malotřídka. Všechny tyto instituce už odvál čas, a zůstalo po nich jen pár zažloutlých fotografií, pár stránek zpracované historie v našem Zpravodaji, a pár hezkých vzpomínek v myslích dosud žijících pamětníků. A teď nám k úplnosti zbývá poslední, čtvrtá část. Ta se zabývá minulostí výchovného zařízení, kterým ze současníků prošel téměř každý. Ano, je to mateřská škola. Tak zní oficiální název, my v dalším textu budeme používat kratší, všeobecně vžitý termín „školka“. Mateřská škola je zařízení pro výchovu dětí předškolního věku, zpravidla 3 – 6 let. S takovým pojmenováním přišel prvně už J. A. Komenský, a první taková zařízení u nás vznikala už ve 30. letech 19. století. V dnešní době je školka téměř už nezbytným předstupněm školy základní, a její původní určení, ohlídat děti a pečovat o ně v době, kdy rodiče jsou v zaměstnání, je už druhotné. V Měšicích je školka nejdéle existujícím školským zařízením, a v současné době i jediným, spolu s dvěma školkami soukromými. Máme ji tady už 53 roků, a připočteme-li i jejího předchůdce, tak zvaný „zemědělský útulek“, tak těch roků je 61. Znamená to, že její první absolventi jsou dnes nejméně šedesátníky. Nahlédněme teď tedy do historie naší školky, byť to bude pohled jen stručný a neúplný. Kdyby mělo být popsáno vše, co se ve školce za ta léta odehrálo, co vše děti viděly, prožily a naučily se, nestačila by na to za jeden rok ani jedna stránka. A těch roků bylo přes padesátku. Tak si vybereme jen něco, to důležité, podstatné, charakteristické pro celkový pohled. Autor čerpal z laskavě zapůjčené „Kroniky MŠ“, vedené pečlivě a důkladně, žel jen do roku 1983, a pak zase až od roku 2003. Dalším pramenem jsou občasné záznamy v kronice obce, různé archivní dokumenty a vzpomínky pamětníků. Část čtyřicátá druhá: Z historie měšického školství kapitola poslední: Mateřská škola V jednom ze starších čísel Zpravodaje jsme si mohli přečíst, že školka oslavila 30 let svého trvání. To ale bylo příliš skromné, a pravda jenom napůl. Těch třicet let uplynulo pouze od chvíle, kdy školka byla otevřena na svém současném místě. Ve skutečnosti byla školka otevřena už 1. září 1958. Ale ani to ještě není všechno. Školka měla předchůdce, na jehož působení plynule navázala, byl to „Zemědělský útulek“, zpočátku skromněji „Žňový útulek“. Tady je potřeba vysvětlit ten název. V 50. letech byl na státním statku nedostatek lidí na práci, zejména při sklizni. Každá ruka byla dobrá, a tak musely nastoupit brigádnické posily. A to byly hlavně ženy z domácností. O pár let později nastal nedostatek pracovních sil i v intenzivně rostoucím průmyslu. Komunističtí plánovači tedy vymysleli pravidlo „ženy do služeb, muži do průmyslu“. Opouštěl se dosavadní model, kdy ženy pečovaly o děti a domácnost, a muži vydělávali a rodinu živili. Zaměstnávání žen – matek se stalo málem povinností, později i nutností, protože nízké platy mužů přestávaly na obživu rodiny Měšický zpravodaj - 13

stačit. A tak vyvstal problém péče o děti předškolního věku, když zaměstnáni byli oba rodiče. Někdy posloužili prarodiče, ale to bylo jen nouzové řešení. Tak v obci vznikl zemědělský útulek. Stalo se tak z iniciativy „Rady žen“ (později Svaz čs. žen, Výbor žen). Víme, že to bylo 15. května 1950. Útulek byl zprvu umístěn v jedné místnosti v domě čp. 17, tam, kde je dnes školka. Ta budova tehdy ovšem Mateřská škola rok 1971 vypadala zcela jinak. Jídlo si děti nosily z domova, jinak útulek vlastně už suploval mateřskou školu. V roce 1955 se pak přestěhoval do dvou nově zařízených místností, v domě bývalé hasičské zbrojnice, v ulici, které dodnes zůstal název „U Školky“, čp. 64. Útulek vedla paní Božena Buldová. Postupem času ztrácel útulek své původní určení pro děti ze zemědělských rodin – takových už byla menšina – a většina dětí byly z rodin zaměstnanců v průmyslu. A tak došlo k založení řádné školy mateřské, což se stalo 1. září 1958. Už předtím, od roku 1955, se pro děti připravovalo společné stravování. Školka zde sídlila ve dvou místnostech, ta větší byla hernou, v menší byla ložnice. Kromě toho zde byla kuchyňka, záchodky. To vše se postupem času vylepšovalo, rozšiřovalo. Ke školce patřila dost velká zahrada. Nicméně už při otevření byla budova charakterizována jako „provizorium“. Je-li něco provizorní, znamená to, že to je jen dočasné. O pojmu „dočasnost“ víme své. V případě školky to bylo 21 let, téměř stejně, jako pobyt bratrských vojsk, a tak už víme, co je dočasnost. Kapacita školky byla hygieniky stanovena na 17 dětí, to se ale nedodržovalo, bylo jich vždycky kolem 25, výjimečně až 36. Každým rokem opouštělo školku kolem 10 dětí, a zhruba tolik jich pak zase mohlo být přijato. Děti nastupovaly do zdejší základní školy, po jejím zrušení museli prvňáčci do školy v Líbeznicích. Školka byla jednotřídní, a tak se děti podle věku dělily do tak zvaných skupin. – mladší, střední a starší. Věk byl od tří do 5 let, výjimečně byly přijaty děti ve věku 2 – 2,5 roku. Vedoucí osobou školky byla paní ředitelka. V zájmu historické věrnosti dodejme, že se jí muselo říkat „soudružko“, stejně jako učitelkám. Podívejme se tedy, kdo za celou dobu ve školce řediteloval. Byly to výhradně ženy, ostatně mateřská škola byla logicky ženskou záležitostí. V roce 1958 při založení školky se stala ředitelkou paní Božena Buldová. Ve funkci byla až do roku 1966, kdy odešla do mateřské školy v Líbeznicích. Ředitelkou se pak stala paní Božena Vokounová. V roce 1970 si sňatkem změnila jméno na Kaizrová a ve funkci ředitelky byla celých 18 let, až do odchodu do důchodu v roce 1982. Ve funkci ji vystřídala paní Prečuchová. Po ní nastoupila na ředitelské místo paní Petržílková, a v roce 2003 byla jmenována ředitelkou paní Daria Fialová, a byla jí až do roku 2011. Škola nemůže být bez učitelek. Připomeňme si jejich jména, jak se ve školce střídaly, a vezmeme to od počátku. V prvním roce (1958) byla učitelkou paní Vokounová, a to až do svého jmenování ředitelkou v roce 1966. Ve školním roce 1966/67 byla učitelkou Světla Kuprichtová. Vystřídala ji paní E. Katičová do roku 1973. Po ní nastoupila paní Mervartová, Měšický zpravodaj - 14

která odešla v roce 1975 a vystřídala ji paní Růžičková. Další učitelkou byla od roku 1976 paní Prečuchová až do roku 1982, kdy se stala ředitelkou. Ve školním roce 1978/79 došlo k zásadní změně v provozu školky. Dne 15. 1. 1979 byla školka přemístěna do nově upravených místností po bývalé základní škole v 1. patře budovy čp. 17 v dnešní Nosticově ulici. Školka se stala dvojtřídní a učitelský sbor zde zahájil v sestavě: paní Kaizrová jako ředitelka, učitelky paní Prečuchová, Miroslava Brýlová a Věra Hanžlíková. Dětí bylo celkem 55, takže do základní školy pak odcházelo kolem 15 dětí. Ke změně v učitelské sestavě došlo až v roce 1980, kdy nastoupila Pavla Soukupová a J. Kieferová. V roce 1980 odešla do důchodu ředitelka paní Kaizrová, nastoupila učitelka paní Máslová. Provoz školky by nebyl možný bez obslužného personálu. V našem případě se tím rozumí kuchařky, jejich pomocnice, a samozřejmě i školnice. Řekněme si jejich jména, Mateřská škola rok 1972 v časové posloupnost, jak přicházely a odcházely, bez datování. První kuchařkou byla paní. J. Houserová, v dalších letech to byly paní J. Perovičová, Vlasta Žížalová, paní Murinová, paní Nejedlová, paní Maierová, paní H. Urbanová, paní Husáková, paní Švejdová, paní Vrabcová. Neměly to lehké, ve stísněných a nevyhovujících podmínkách a tehdejšího nedostatku surovin zajistit kvalitní stravování dětem i zaměstnancům, po určitou dobu chodili na obědy i žáci základní školy. A teď školnice: M. Dufková, L. Jalůvková, M. Nejedlová, paní Kovačková, paní Tuháčková, Květa Jusková. Důležitou institucí v životě školky bylo tak zvané „Sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ). Jeho složení se přirozeně často měnilo, podle toho, kteří rodiče zrovna měli děti ve školce. Sdružení bylo spojovacím článkem mezi personálem školky a rodiči, a prezentovalo zájmy dětí a rodičů vůči škole, a naopak. Sdružení také různě pomáhalo škole, když bylo potřeba. Zachovala se nám v záznamech některá jména předsedů a předsedkyň, tak si je uveďme, zase v časové posloupnosti: K. Dalík, H. Bartůňková, J. Pávková, paní Konrádová, paní Fabiánová, I. Málková. Bylo jich jistě ještě víc, těm patří omluva, a mohou se ozvat. Pokud jde o různé stavební úpravy a vybavenost školky, byla by to samostatná kapitola nad rámec tohoto pojednání. Jisté je, že se začínalo ve velmi skromných podmínkách, které se s dnešní situací nedají vůbec srovnávat – školku, jak před 50 lety začínala, by dnes nikdo nepovolil. Mělo to svůj vývoj, a věci dnes samozřejmé si tehdy nikdo nedokázal ani představit. Například teplou vodu měli teprve v roce 1964, vodovod do školky byl zaveden až v roce 1981, do té doby byla pitná voda závadná. I vybavení bylo v počátcích chudé. Když školka dostala rádio, psací stroj, televizor, ledničku, když byly upraveny nevyhovující záchodky, byla to vždy událost hodná zaznamenání. Telefon dostala školka až v roce 1977 (897283). Na závěr si dáme několik zajímavostí, pár střípků z pestrého školního života. Škola dávala dětem základy předškolního vzdělávání, a učila je dovednostem, návykům a praktickým Měšický zpravodaj - 15

zkušenostem, které kolikrát ani z domova neznaly, a pak na základní škole by na ně už nebyl čas. Kromě toho ale školka dávala možnost prožít ledacos, co by jim rodiče třeba ani nemohli poskytnout. Těch nejrůznějších akcí za léta existence školky bylo tolik, že pouhé vyjmenování by zaplnilo mnoho stran a opět by to bylo nad rámec tohoto pojednání. Přesto zmíníme alespoň něco, to hlavní a podstatné. Hned prvním rokem existence školky jely děti na třítýdenní rekreační pobyt v Brtníkách v okrese Rumburk. Školní výlety byly pravidlem, třeba do Veltrus. Oslavy Mezinárodního dne dětí se odehrávaly buď na školní zahradě, nebo na hřišti. Děti si program dotvářely samy, soutěžily a sportovaly, a byly i odměny a občerstvení. Nechyběly vánoční besídky s nadílkou, tehdy ji ovšem v kočáře přivážel děda Mráz, což dětem náladu nepokazilo, na rozdíl od nás dospělých. Děti jezdily do pražských divadel (S+H, Wolkerovo), nebo i přijelo divadélko za nimi, nebo je hrály samy. I třeba do Vojenského leteckého muzea se děti podívaly. Pro děti byla radostnou událostí i oslava Dne žen (MDŽ, 8. března), protože mohly vlastnoručně vyrobit drobné dárky a potěšit své maminky básničkou nebo písničkou k té příležitosti. Tady se už dostáváme k plejádě akcí poplatných režimu před rokem 1989. Byl to každoročně se opakující rituál: Vítězný únor, 1. máj, 9. květen, VŘSR, Měsíc přátelství, občas i volby. Při tom všem děti ze školky musely být a přispívaly k programu oslav svými básničkami, písničkami a tanečky. Dětem ten ideologický nádech pochopitelně nevadil, nevnímaly to, protože tomu ani nemohly rozumět, ale byla to pro ně atrakce, zábava, povyražení. První máj s mávátky, 7. listopad s lampióny, to přece byla událost. Navíc se děti učily kázni, vystupování před veřejností, vědomí určité povinnosti a zodpovědnosti. Že my dospělí jsme v tom mohli vidět jisté citové vydírání, a podezření, že si tím soudruzi zvyšují účast na akcích, to už je jiná kapitola a věc názoru. Vždyť kdo by nešel na oslavu, když tam vaše dítě účinkuje. Ale to patřilo k době, kdo nezažil, těžko pochopí. Stejně nakonec zůstanou spíš ty hezké vzpomínky. Po roce 1989 se ideologická náplň vytratila a život školky nabral nové, modernější dimenze. Dané novými možnostmi, také i finančními. Pečlivý čtenář si jistě povšiml, že v naší procházce dějinami školky jsou nějaké mezery. Z let 1986 – 2003 zatím není dost podkladů. Ale nic není uzavřené, ani tato kapitola, a je jen otázkou času, kdy i za pomoci vás čtenářů pamětníků chybějící údaje doplníme. Záměrně jsme vynechali historii v novém tisíciletí. Jednak proto, že to už není dávná historie, ale téměř už současnost, a také proto, že o tomto období si už můžete přečíst velmi podrobně na stránkách Zpravodaje. Ale abychom se nechovali tak macešsky k té nedávné době, tak si pár základních údajů neodpustíme. Ve školním roce 2005 – 2006 byla kapacita školky 40 dětí. Ředitelkou byly paní Daria Fialová, učitelkami Barbora Konopásková, Petra Zbrojová a Gabriela Maťková. Kuchařkou byla Květa Jusková, školnicí Ilona Váňová. Měšický zpravodaj - 16

V roce 2007/2008 v I. oddělení pracovaly Martina Nováková a Petra Zbrojová, ve II. oddělení Barbora Konopásková. Na úplný závěr připojme něco, co už je nad obsah historického přehledu, a sice velké poděkování všem zde jmenovaným i nejmenovaným ženám za jejich nelehkou práci, za obětavost, lásku a vytrvalost za ta léta školce a dětem věnovanou. Když se podíváte na spoustu snímků ze školní kroniky, tak tam ze všech obličejíků vyzařuje štěstí a spokojenost. A to díky vám, učitelskému sboru a ostatnímu personálu. Tím končí poslední část přehledu historie školství v Měšicích. V příštím díle „Toulek“ se už zase vrátíme do šedesátých let minulého století. Pokračování příště Vladimír Novák Doslov autora: Pokud zjistíte v dnešním příspěvku jakoukoliv nepřesnost, nesprávnost, nebo chybějící údaje, bude autor vděčný, když nám o tom napíšete. Rovněž patří omluva všem, kterým jsme neradi zkomolili jméno nebo funkci a podobně. Pište buď na Obecní úřad Měšice s poznámkou „Pro redakci Zpravodaje“, nebo na e-mail: [email protected] Děkuji. -nk-

Mateřská škola Měšice - současnost Začíná nový školní rok, a proto přinášíme několik základních informací o Mateřské škole v Měšicích, jejímž zřizovatelem je Obec Měšice. Nově nastupuje do funkce ředitelky MŠ také paní Magdalena Marečková. Jistě ji budeme všichni držet palce, aby si vedla nejméně tak dobře jako její předchůdkyně paní Daria Fialová, která odešla do důchodu na zasloužený odpočinek. -redNázev a adresa: MATEŘSKÁ ŠKOLA MĚŠICE, okres Praha - východ, Nosticova 17, 250 64 Měšice E-mailová adresa MŠ: [email protected] Telefon:

ředitelna a III. odd.: I.oddělení: II.oddělení:

283 981 398 266 317 563 283 981 973

www stránky: MŠ nemá samostatné, naleznete pod stránkami obce Měšice Zřizovatel organizace: Obec Měšice Sídlo zřizovatele: Hlavní 55, 250 64 Měšice, okres Praha - východ Základní informace: - právní subjekt od 01. 01. 2003 - součásti: školní jídelna Historie školy se datuje od roku 1958 Měšický zpravodaj - 17

Název školního vzdělávacího programu: „Hrajeme si od podzimu do léta“ Profilace MŠ: estetická a ekologická výchova, vzdělávací poslání v rovnováze s výchovným, preference sociálního učení, kladen důraz na přirozenost, na vytváření mnohostranných příležitostí k získávání zkušeností ve všech oblastech osobnostního rozvoje Vzdělávací obsah: Je zpracován do tematických částí, zpravidla postupujících po týdnu Kapacita školy: 52 dětí, kapacita ŠJ: 52 jídel Provoz školy: 7:00 hod – 16:30 hod Školní řád: je přístupný rodičům, jsou tam jasně vymezena práva a povinnosti všech zúčastněných. Ve třídách jsou dohodnuta „pravidla soužití“, rodiče jsou v přímém kontaktu s učitelkami, jedná se spíše o tzv. rodinný typ školy Časový rozpis aktivit: Respektuje zájmy dětí, upřednostňuje rozvoj citových, sociálních vazeb a volných vlastností. Cílem je vytvoření optimálních stimulujících podmínek – personálních, psychohygienických, bezpečnostních, finančních i kurikulárních. Komunikační schopnosti rozvíjíme v ranním kruhu. Materiální zázemí: - počet budov: 1 - počet tříd: 3 - u budovy přilehlá zahrada – pískoviště, skluzavky, průlezky, houpačky, v letních měsících instalace bazénu, chata a domečky pro hry dětí - možnost vycházek do okolí – les, rybník, zámecký park apod. - třídy jsou vybaveny novým variabilním nábytkem, výškově odlišeným, dostatečným množstvím hraček a pomůcek vzhledem k potřebám jednotlivých věkových kategorií, uspořádání heren podporuje aktivitu dětí - strava se připravuje ve vlastní kuchyni Platby: a) Stravné: 30,- Kč/den odpolední svačina se odečítá. Hradí se v hotovosti vedoucí ŠJ v MŠ. V měsíci září se vybírá záloha, která se na konci školního roku vrací. b) Příspěvek na vzdělávání a školské služby: Od 1.9.2011 je stanovena měsíční úplata za předškolní vzdělávání a školské služby ve výši: 405,- Kč /měsíc Úplata je snížena zákonnému zástupci dítěte, kterému je docházka do mateřské školy omezena nejvýše na 4 hodiny denně (pobírání rodičovského příspěvku při péči o blízkou osobu, viz.§ 6 odst. 3 vyhlášky č. 14/2005 Sb.. Ve znění vyhl. 43/2006., o předškolním vzdělávání), ve výši 2/3 stanovené výše úplaty. Snížená úplata: 270,- Kč/měsíc Měšický zpravodaj - 18

Splatnost úplaty: Převodem na BÚ: 181928464/0300 do 25. dne příslušného kalendářního měsíce. VS: datum narození dítěte (den, měsíc, rok: např. 04052007), popř. čtvrtletně od října. Prosíme, uvádějte jméno dítěte, ne rodičů. c) Záloha na kulturní akce pořádané školou: obvykle 200,- Kč, výši odsouhlasí v září rodiče d) Sponzorský dar od rodičů: papírové kapesníky a jiné hygienické potřeby pro děti Aktivity: a) Dle zájmu rodičů: - hra s angličtinou - keramika - tanečky - nejméně 1 x měsíčně divadelní představení v MŠ - výlety do přírody a za kulturními památkami a do galerií - spolupráce s rodiči při výchovně vzdělávací práci - možnost spoluúčastnit se, předat dětem své poznatky, či dovednosti - oslavy v MŠ s rodiči – Mikuláš, vánoční svátky, výstava dětských výtvarných prací pro veřejnost a rodiče, společné slavnostní rozloučení s dětmi odcházejícími do ZŠ - Andersenova noc - noční hledání pokladu v zámeckém parku za asistence rodičů - karneval na Den dětí - oslava Čarodějnic – v obci b) Pro veřejnost: - program při Vítání nových občánků v obci - při slavnostním rozsvícení vánočního stromu a výzdobě jarní májky - program pro nestátní zdravotní zařízení - výstava dětských výtvarných prací Mezi priority patří podpora dalšího vzdělávání pracovníků školy, aplikace nových poznatků do praxe. Spolupráce s partnery: ZŠ Líbeznice, KHS, dětskou lékařkou, PPP, s místními organizacemi v obci Ozdravná opatření: - návštěvy solné jeskyně - předplavecká výchova - od měsíce dubna - od jarních měsíců i při odpolední činnosti pobyt na zahradě - ionizované čističky vzduchu ve třídách - pitný režim Podmínky pro přijetí dětí: Zápis na nový školní rok bývá začátkem měsíce dubna ve školním roce předcházejícím. Podmínkou pro přijetí je trvalé bydliště obou rodičů v obci Měšice a to v době zápisu a dovršení věku tří let dítěte před nástupem.


Pořadí: I. Děti, jejichž rodiče mají trvalé bydliště v obci Měšice: 1) Děti předškolní a s odkladem školní docházky 2) Děti sociálně znevýhodněné - matek zaměstnaných 3) Děti matek zaměstnaných a to přednostně v pomáhající profesi 4) Děti ze sociálně znevýhodněného prostředí matek nezaměstnaných 5) Děti matek nezaměstnaných II. Děti, jejichž rodiče nemají trvalé bydliště v obci Měšice Dětem i s maminkami je umožněna adaptační doba! Připravte dětem s sebou do MŠ: - fotografii dítěte - přezutí, ne pantofle - pyžamo, náhradní prádlo - pohodlné oblečení do třídy a jiné na pobyt venku - pláštěnku a gumovky, v létě pokrývku hlavy, případně sluneční brýle - kartáček na zuby, kelímek a pastu - případně ind. lék proti alergii - dát do krabičky, označit jménem a návodem k použití - oblíbenou hračku z domova, nejlépe plyšovou Co by děti měly umět před nástupem do MŠ: - 3 roky: obout boty, obléknout kalhoty, použít kapesník a samostatně WC - starší děti – samostatně se obléknout, paní učitelky pomohou se zapínáním zipů apod. - připravte děti na vstup do MŠ též psychicky, není trestem, ale odměnou K jakým kompetencím mateřská škola směřuje při ukončení docházky: - 1. Kompetence k řešení problému - 2. Kompetence k učení - 3. Kompetence komunikativní - 4. Kompetence sociální a personální - 5. Kompetence činnostní a občanské Mateřská škola rodinu nenahrazuje, ale pouze doplňuje. Těšíme se na spolupráci s rodiči, kteří se mohou spolupodílet na výchovně vzdělávací práci školy a zejména na Vaše děti. Zaměstnanci MŠ

KUCHAŘKA NAŠÍ VESNICE Čekáte návštěvu a chcete jí předložit něco neobvyklého a přitom chutného? Tak to je přesně recept na


ŠUNKOVÉ ROLKY V LISTOVÉM TĚSTĚ Na 10 kusů budeme potřebovat: listové těsto, 10 plátků šunky, 30g másla, 2 lžíce hrubé mouky, 1 lžičku worcesteru, 250g tvrdého sýra, mléko, pažitku, 1 vejce. Na rozehřátém másle opražíme mouku, zalijeme mlékem, přidáme worcester, zamícháme a na mírném ohni vaříme 10 minut. Necháme vychladnout. Sýr nastrouháme nahrubo, smícháme s omáčkou. Těsto vyválíme na čtverce 14 x 14 cm, každý čtverec potřeme rozšlehaným žloutkem, položíme plátek šunky, potřeme sýrovou směsí, okraje těsta potřeme rozšlehaným bílkem, svineme, okraje rolky stlačíme vidličkou, dáme na plech a na chladném místě necháme odležet asi 10 minut. Vršky propícháme vidličkou, potřeme rozšlehaným vejcem se solí. Pečeme asi 30 minut v troubě vyhřáté na 200 °C. Tento recept je trošku složitější, ale výsledek je vynikající. A teď něco jednoduchého. Protože je všude plno ovoce, upečeme si BUBLANINU Budeme potřebovat: 1 hrnek cukru, vanilkový cukr, 3 vejce, 1/2 hrnku oleje, 1 hrnek mléka, 2 hrnky polohrubé mouky, kypřící prášek. Cukry a vejce ušleháme, přidáme ostatní suroviny. Pečeme na plechu, který jsme vymazali a vysypali moukou. Měla jsem nápad posypat bublaninu trochou drobenky a výsledek byl báječný. Dobrou chuť, Lála PS: Budu ráda, když mi pošlete recepty, které se u vás doma osvědčily.

ČTENÍ KE KÁVĚ /ČAJI/ Manžel měl před lety na provozovně bezvadnou partu kamarádů. Byl to rottweiler Beníček a kozel Matýsek. Byli to nerozluční kamarádi a uličníci k pohledání. Jeden bez druhého ani ránu. Dokonce to došlo tak daleko, že Matýsek požíral psí konzervy a Beníček šrot. Pro svoje lumpárny byli známi na Praze 7 a 8. Když si vzpomněli, že si budou hrát na hřišti místního Meteoru, vůbec jim nevadilo, že se tam právě v té době má hrát fotbalový zápas. Nebo se jim zalíbilo na tramvajových kolejích a klidně zastavili dopravu. Těch příhod bylo neskutečné množství, naštěstí to vždycky skončilo šťastně. Jeden jejich výlet byl dokonce popsán i ve Svobodném slově, tak se o to chci podělit i s vámi. Dnes už jsou oba ve zvířecím nebíčku a věřím, že i tam lumpačí. Lála Posel z pekel Paní vrátná právě dočetla knížku o arcimordýři, který vraždil ženy na březích Temže, dala si ohřát kastrůlek s večeří, pohlédla okénkem do vlahého jarního soumraku a bojovně uchopila lžíci. Výzkumný ústav, který střežila, byl pustý a pouze pár osvětlených oken, Měšický zpravodaj - 21

kanceláří badatelů rušila absolutní pohodu. Pozvedla prvé sousto k ústům, ale ruka ji ztuhla stejně jako další součásti těla. Zřetelně cítila, jak se jí ježí vlasy hrůzou a začala vydávat podivný chrčivý zvuk. Nad dolním okrajem okénka vyčnívaly rohy. Žádné nedomrcouchovaté, a navíc doplněné kudrnatou čupřinou. Peklo začalo dostávat až příliž konkrétní podobu. Za několik vteřin dokonce popatřila z očí v oči příšerné ďábelské stvůře. „Čééért! Lidičky, pomóóóct, je tady čééért!“ Příšerný jekot, který otřásal vrátnicí byl plně opodstatněný. Pekelník poodhalil horní pysk a vycenil chrup. To však ještě zdaleka nebylo vše. Čert si přivedl na pomoc ještě další příšeru, která předvedla v okénku tlamu zaplavenou děsivým množstvím krvežíznivých zubů. Kastrůlek dopadl na desku stolu a více ozubená nestvůra se začala „pasírovat“ mezerou u skla k jeho obsahu. Ďábel tento děj doplnil o zamečení. „Proboha, kozel! Kde se v Praze tohle zvíře vzalo?“ Vrátná udatně pootevřela dveře a vyhlédla ven. Přivítal jí puch capa a dva zvědavé pohledy. Na zadnicích, svorně vedle sebe, seděli kozel a rottweiler, což je plemeno služebního psa. On dospělý rottweiler, na první pohled, vůbec nevypadá jako domácí mazlíček. Je to takový vlčák atlet, který nemá oháňku, ale zato vlastní plandavé uši. Dvojice vypadala veskrze mírumilovně, a tak ostraha výzkumáku, když ji krevní tlak klesl alespoň na podinfaktorové hodnoty, vyšla ven. Kozel popošel blíž, pes také. Kozel si sedl, pes také. Pes nabídl pac a ... ó hrůza! Kozel vyseknul perfektní pac rovněž. Vědátoři, přilákáni jekotem, vyšli ze svých badatelen a začali řešit problém - co s tím. Nakonec vše vyřešil telefonát do psího útulku a vzhledem k tomu, že se o tuto instituci již starají lidé, kterým na osudu zaběhlých psů záleží, zanedlouho před vrátnicí zastavil žigulík combi. „Co to je?“ Zamířil prstem na podivnou zvířecí dvojici specialista v odchytu zdivočelých šelem. Otázka byla zbytečná, úděsný kozlí prk podal sám vysvětlení. Kynolog obezřetně přistoupil k ochlupené dvojici a cvičně vydal povel „lehni!“ Okamžitě uskočil, neboť kozel tento příkaz splnil o poznání dříve než jeho kamarád. Paní vrátná poznamenala, že oba také umí dávat pac. Ochránce psů si přinesl pamlsek a začal lákat rottweilera do útrob vozidla. „No tak, popros hezky.“ Kozel opět o poznání zvítězil. V pozici Popovického kozla balancoval a prosil. „Tohle jsem ještě neviděl“, poznamenal ochránce psů a koček, načež vlákal hafana do útrob žigulíku. „Néé, tohle néé, ten kozel do útulku nesmí!“ Prk zaplavil kabinu auta. Začala licitace na téma buď oba, nebo nic. Paní vrátná nakonec prosadila variantu, že obě zvířata nakrmí, bude se o ně do rána starat a zaměstnanci útulku budou pátrat po majiteli. Nebudu zdržovat. Majitel se druhý den přihlásil a poskytl i patřičné vysvětlení. Pes i kozel jsou nerozluční přátelé, má je doma, což je poblíž Stromovky, a oba dva občas utečou. Vždy společně a pak děsí svými kousky lidičky, kteří ještě věří na čerty. Pramen: Svobodné Slovo duben 1993


Okénko Měšického zahrádkáře Vážení přátelé zahrádkáři, dnes si povíme něco o pěstování ostružin. Ostružiník Rubus L., podrod Eubatus, člení současná systematika na sekce Moriferi, Ursini a Hybrides. Charakteristickým znakem ostružiníku je plazivá nebo keřovitá forma rostliny, dorůstající výšky až dva metry, výhony (větve) mívají délku až 4 m, často jsou obloukovitě skloněné k zemi, takže jejich části zakořeňují. Užitková část, souplodí (ostružina), je složena z peckoviček na zdužnatělém lůžku. Ostružiny ze sekce Moriferi a Ursini se sklízejí nebo opadávají spolu s lůžkem. K nejrozšířenějším původním druhům sekce Moriferi patří R. Fruticosus L. (ostružiník křovitý) a R. Caesicus L. (ostružiník ježiník). Oba druhy jsou rozšířeny v lesích a stráních v celé Euroasii a v Severní Americe. Z původních plazivých forem byly vyšlechtěny keřovité formy a první odrůdy byly popsány v roce 1859. Sekce Ursini zahrnuje beztrnné formy, sekce Hybrides zahrnuje malinoostružiníky, které se v rámci sekce liší barvou plodů i sklizňovou zralostí. Na rozdíl od sekce Moriferi a Ursini se zralé plody oddělují od lůžka. Ostružiny jsou plné léčivé síly. Šťáva a dužnina zralých plodů překypuje karoteny, které chrání citlivá semena před volnými radikály. Léčivé účinky ostružin - posilují imunitní systém - pomáhají při hemeroidech a křečových žilách - brzdí rozvoj zánětů sliznic - pomáhají při nervozitě a posilují proti stresu - zpevňují vaziva - působí povzbudivě na činnost žláz Ostružiník je pěstován v kultuře nejkratší dobu ze všech druhů drobného ovoce. Pěstoval se z planě rostoucích rostlin asi kolem poloviny předminulého století a to v Anglii okolo roku 1850. Thompson v této době popsal již deset odrůd, vhodných pro pěstování. Některé z nich byly amerického původu. Pravděpodobně byly ostružiny pěstovány dříve v Americe než v Evropě. V Německu jsou prvé zmínky z roku 1860. V předminulém století se pěstování ostružin více nerozšířilo hlavně proto, že byly šířeny nevhodné a méněcenné odrůdy, avšak již počátkem minulého století se kultury zejména v USA značně rozšířily. Ostružiník je všeobecně náročný na teplotu a srážky (průměrná roční teplota 8-10°C, srážky 800mm) a kvalitní půdu s dostatkem humusu. Nevhodné jsou těžké, zamokřené, jílovité půdy na těchto půdách výhony ostružiníku nedostatečně vyzrávají, jsou pak náchylnější k houbovým chorobám a v průběhu zimy vymrzají. Ostružiník nesnáší ani půdy lehké a vysychavé. Nejlépe mu vyhovují středně těžké, propustné, vlhčí a humózní půdy. Před vlastní výsadbou ostružin předchází i pečlivá příprava pozemku. Především je třeba zbavit pozemek vytrvalých plevelů, také je dobré půdu vyhnojit kompostem nebo dobře uleželým hnojem. Ostružiníky můžeme do připravené půdy vysazovat na podzim i na jaře, pokud máme kontejnerované sazenice a možnost závlahy, tak po celé vegetační období. Nejvíce se ovšem využívá jarní výsadba, hlavně u beztrnných odrůd, které jsou Měšický zpravodaj - 23

citlivé na poškození mrazem. Rostliny vysazujeme do jamek 30 krát 30 cm. Na dno jamky přidáme kvalitní kompost na který rozprostřeme kořeny a zasypeme původní zeminou. Ostružiníky pro svůj rozložitý a poléhavý růst vyžadují oporu. Lze je vyvázat ke kolíku, nebo jednotlivé rostliny na drátěnku a to na jednoduchou nebo dvojitou s opěrnými kůly ve vzdálenosti 4 až 5 m. Dráty napínáme ve výšce 0,6 – 0,8 m a 1,2 – 1,5 m od povrchu půdy. Ostružiníky je možné pěstovat také ve tvaru vějířovité palmety, kde dává vysoké výnosy, zvláště u bujně rostoucích hybridů. Ostružiník plodí na výhonech z minulého roku a odplozené výhony je třeba po sklizni odstranit a částečně vyřezat i nové výhony jestli dochází k přílišnému zahuštění. Pro usnadnění práce se dnes volí spíše beztrnné odrůdy. K hnojení používáme spíše hnojiva organického původu. Kompostem můžeme hnojit v kteroukoli roční dobu. Nejvhodnějším obdobím je však podzim, jelikož se organická hmota dostane při podzimním obrývání do blízkosti kořenů. To platí i pro hnůj, který po rozhození ihned zapravujeme do půdy. K obohacení půdy organickou hmotou můžeme při nedostatku kompostu či hnoje využít výborně zelené hnojení, které je plnohodnotnou náhradou. Nastýlání nebo mulčování má nejen hnojivý účinek, ale působí příznivě i na zúrodnění půdy. V zatravněných porostech, kde kosíme 5 – 10 krát během vegetace, se půda dostatečně obohacuje organickou hmotou z odumřelé pokosené trávy, takže není nutné takové porosty hnojit jinými organickými hnojivy. Při nastýlání trávy se tvoří až dvojnásobné množství aktivních kořínků a sklizeň ovoce se zvýší až o jednu třetinu. Účinek je tím větší, čím byla vrstva nastýlky vyšší a čím sušší byl rok. Uznané odrůdy ostružiníku jsou pouze dvě, Thornfree a Wilsonův raný. Thornfree pochází z USA, udržovací šlechtění provádí ŠS Velké Losiny. Rostliny jsou poloplazivé, rozložité, středně hustého habitu. Plody jsou velké, těžké, tupě kuželovité i kulovité, fialovočerné, lesklé. Chuť je sladkokyselá, aromatická. Zraje od druhé poloviny srpna. Plodnost je vysoká a pravidelná, nesnáší ovšem nízké teploty v zimě. Pro silný růst se doporučuje odrůdu pěstovat na drátěnce. Ve vlhčích letech napadá plody plíseň šedá. Wilsonův raný pochází také z USA a udržovací šlechtění provádí také ŠS Velké Losiny. Rostlina je středně vysoká, vzpřímeného hustého habitu. Výhony jsou středně silné, silně větví a má husté trny. Plody jsou středně velké, černé, lesklé, tupě kuželovitého tvaru a pevnější konzistence. Chuť je sladší, slabě aromatická. Zraje ve druhé dekádě července, plody nepřezrávají. Plodnost je středně vysoká. Doporučuje se pěstovat na podpěrné drátěnce. Před sklizní oporu potřebuje, protože silně zahušťuje. Ojediněle se mohou vyskytnout i některé další odrůdy, a to Black Satin, Thronless Evergreen, Hull Thornless, Oregon a další. Ve starých zahrádkách se můžeme setkat s odrůdami vzpřímeného vzrůstu a s výraznými trny, jako je Theodor Reimers. Na závěr tradiční recept pro naše zdraví. Ostružinový tvaroh 400g ostružin, 250g netučného tvarohu, 1/2 kelímku smetany na šlehání, 1 lžíce medu. Ostružiny omyjeme. Smetanu ušleháme dotuha a šlehačku spolu s medem opatrně vmícháme do tvarohu, promícháme s ostružinami a naplníme do misek. Miroslav Šmoranc


Ze sportu a kultury

XV. ročník - Prakyáda Měšice 2011 V sobotu 20. srpna 2011 proběhl u Kruhu jubilejní tentokrát již 15. ročník Prakyády Měšice 2011. Celé letošní léto je nevyzpytatelné rozmary svého počasí. Bylo tomu tak i v pátek před vlastní soutěží. Zataženo, prudký slejvák a vítr. U Kruhu se tvořily louže a nasáklá louka se houpala pod nohama. Celý předcházející týden byla zima a deštivo. I když předpověď byla optimistická a slibovala na sobotu slunečno, v pátek odpoledne tomu ještě nic nenasvědčovalo. Několik obětavců, kteří stavěli střelnici, se průběžně schovávalo před prudkým deštěm, chvíli pracovali a znovu se museli ukrýt. Na náladě to moc nepřidalo, ale povzbuzovala nás představa, že se celá akce vydaří a počasí se přece jenom umoudří. Skutečně se stalo. V sobotu ráno bylo nebe modré, po dešti a větru ani památka. Byl to snad zatím nejhezčí víkend tohoto léta. Pořadatelé se dočkali velké satisfakce za celou tu dřinu a námahu spojenou s organizováním celé akce. A čekalo na ně ještě jedno radostné překvapení v podobě hojné účasti závodníků. Na jubilejní 15. ročník přišlo celkem 94 soutěžících, z toho bylo 16 žen. Vlastní závod začal s malým zpožděním. Čekalo se na každoroční účastníky – super partu chlapů z Lužan. Tito borci pak také obsadili všechny stupně vítězů. Lítý boj začal krátce po deváté hodině a v prvních dvou kolech se rozhodovalo o tom kdo a kolik závodníků postoupí do semifinále. Nakonec postupovali ti, kteří v součtu dosáhli 7 zásahů. Jednalo se asi o 50% ze všech zúčastněných. Všichni tito semifinalisté dostali tradičně krásné tričko, tentokrát v moderní světle zelené barvě s vyšitým emblémem Měšice Prakyáda 2011, které závodníkům věnoval Obecní úřad. Ze semifinálových bojů postoupilo do finále 15 mužů a do ženské kategorie 6 žen. Tady už šlo o velice pěkné ceny a tak napětí vrcholilo. Jelo se pouze na 2 palposty a střílelo se na 15 lahví. Při závěrečném součtu bodů došlo při určování některého pořadí i na rozstřely. Medailové umístění v mužské kategorii získali již výše jmenovaní borci z Lužan v pořadí: 1. místo Franta Jahelka, 2. místo Jirka Běl a na 3. místě Jirka Kožíšek. Čest nejlepšího z Měšic zachraňoval na 9. místě Pepa Zajíc (bylo to velké překvapení – možná i pro něho – ale zasloužené – byl prostě letos z měšičáků nejlepší). V ženské kategorii skončily na medailových místech: 1. místo Jitka Cibulková z Radouše, 2. místo Renata Fabiánová a na 3. místě Radka Nováková. O paní Renatě se dá říci to samé co o Pepovi Zajícovi – velké překvapení. A to se nechtěla přihlásit. Že to neumí a že si udělá ostudu. Nakonec ji ale atmosféra strhla a přihlásila se do soutěže jako předposlední. A vida. Má pěkný kávovar. Sice prý už dva má doma, ale ty jsou koupené nebo darované. Tenhle je ale poctivě vyhraný a proto nejvzácnější. Měšický zpravodaj - 25

Z tohoto příkladu je vidět, jaké netušené rezervy v sobě každý člověk má a je proto škoda, že při pohledu na prezenční listinu, bylo ze všech přihlášených, pouze cca 50% měšických občanů. Zbývající polovina pravidelně přijíždí (i z velké dálky – Lužany jsou až za Plzní) a všichni nám závidí, jakou pěknou akcí ta Prakyáda je, a že u nich nic takového nemají, nebo určitě ne v takovém rozsahu a už vůbec ne v tak kouzelném prostředí a s takovou atmosférou. Co si více mohou měšičtí přát. Prakyáda je u nosu, počasí o kterém jsme letos mohli jenom snít, bohaté občerstvení po celý den zajištěno, perfektní zábava pro dospělé i děti, možnost posezení až do večerních hodin se sousedy a kamarády nebo poznání kamarádů nových. Mimochodem krásný a teplý večer ještě zpestřil ohňostroj. 15. ročník Prakyády Měšice 2011 je minulostí. Jednalo se určitě o zdařilou akci, možná v letošním roce zatím o nejpovedenější. Velký dík proto patří všem těm několika jedincům, kteří si uvědomují, že nemohou nechat padnout akci, která má již patnáctiletou tradici, protože v dnešní době rozjet nějakou novou, jde velice těžko a ta doba, kdy všichni před těmi lety do toho s nadšením a elánem šli, ta se už asi nevrátí. A co si budeme nalhávat, patnáct let je patnáct let. Síly ubývají a mládež má jiné zájmy a koníčky. Třeba se ale blízká na lepší časy, protože děti co stavěly terče a sbíraly kuličky, již po závodech se zápalem trénovaly. Třeba se zúčastní dalšího jubilejního 20. ročníku. Měšice a všichni zakladatelé a organizátoři Prakyády si určitě zaslouží aby další ročníky následovaly. Záleží to ovšem hlavně na zájmu a podpoře všech spoluobčanů a ochotě pomoci. Vždyť tím pobavíme hlavně sami sebe a nemusíme se nechat bavit někým jiným nebo sedět pasivně sami doma zalezlí na svém oploceném kousku zahrádky. Vždyť žijeme na vesnici a máme zde krásné veřejné prostranství, které je nás všech. Užívejme ho proto, málokdo v tak blízkém okolí Prahy má takovou možnost. Za Prakyádníky Jirka Bejlek PS: Velké díky patří všem sponzorům, organizátorům a pomocníkům i všem závodníkům a na Prakyádě Měšice 2012 na viděnou. J.B. Koně kam se podíváš Koní na našich vesnicích stále přibývá. Výjimkou nejsou ani ty v okolí Prahy, ba právě naopak. Ne všichni koně jsou ale milovníků romantiky a sportu. Ani jedno nám sice není cizí, ale toho našeho koně zaměstnáváme poněkud jinak. Nejdřív Vám ho představím, jmenuje se Iont a je to kříženec koňských plemen fjord a hucul. Po předcích zdědil malou výšku, vytrvalost, odolnost a tvrdohlavost. Když přišel čas na to, aby se začal starat o své živobytí, tahal v Krkonoších dřevo. Pak ho ale osud zavál k trochu jinému typu spolupráce s člověkem. Už několik let je terapeutem pro zdravotně znevýhodněné děti. Pomáhá jim cvičit, posilovat a trénovat koordinaci pohybů. Je to můj partner, kolega fyzioterapeut. Bydlí v Měšicích u školky Nad babím dolem. V ohradě je se třemi kamarády, kteří mají trochu jinou práci. Předvádějí se dětem, nechávají se od nich čistit a vozí je. Když si uvědomím, jak pro mne bylo vzácné vidět koně, nebo se na něm dokonce povozit, docela těm dnešním školkovým závidím. Zahrada jejich školky sousedí přímo s výběhem. Měšický zpravodaj - 26

Ale zpátky k Iontovi. Aby se na něj dětem lépe volalo, dostal přezdívku Bob. 2x v týdnu se na něj těší 10 dětí s různými zdravotními potížemi, od vadného držení těla až po těžké pohybové vady, jako je dětská mozková obrna. Bob je vozí, a protože jeho pohyb je velmi podobný pohybu člověka, trénuje s nimi vše, co je k pohybu potřebné. A nejen to, přináší jim radost. A to není málo. Je pro ně připraven v každou roční dobu a i když ostatní děti jsou radši v teplíčku, za Bobem naše partička dorazí i dešti, větru a sněhu. Protože Bob bydlí v domku se svými kolegy a domů chodí, jak chce sám, občas s ním má jeho trenérka a cvičitelka Bára Kulhavá docela dost práce. K jeho velmi oblíbeným činnostem patří totiž válení v blátě. A proč Vám to všechno píšu? Protože chci poděkovat Vám, kteří jste k nám ohleduplní a trpěliví, když se s Vámi potkáme při práci na ulici, nebo před Vaším domem utrousíme nějaký ten poklad (uklízíme až po skončení terapie). A chci poprosit Vás, kteří na nás občas nehledíte zrovna vlídně, abyste příště, až Vás zase budeme brzdit při průjezdu ulicí, nebo jinak vyvádět z klidu, mysleli na to, že za naší prací jsou ty spokojené děti, které jsou jiné, než většina ostatních. Možná právě proto si zaslouží trochu trpělivosti i od Vás. Pokud by se mezi Vámi našel někdo, koho by naše práce zajímala (o hiporehabilitaci se dočtete na www.hiporehabilitace-cr.cz), nebo ji chtěl nějak podpořit (sháníme stavební buňku nebo maringotku na vybudování zázemí pro děti a šikovného truhláře na výrobu nasedací rampy a finance na ni), neváhejte a volejte. Přeji Vám krásný zbytek prázdnin a vlídné babí léto. Mgr. Šárka Smíšková - Fyzioterapeut, Specialista pro hiporehabilitaci Tel.: +420 602 137 843, E-mail: [email protected]


Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - srpen 2011. Ročník 8, číslo 4. Vychází v nákladu 700 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 31. srpna 2011, příští číslo vyjde v říjnu 2011. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 28

CHVÍLE PRO SLOVA BÁSNÍKOVA

Recommend Documents