Chrudimské zážitky pohledem posádky ze třídy H2 Autor: Marek Procházka, 1. 9. 2010 09:00
eW
R
C
.c z
Je čtvrtek, 12. 8. 2010 14 hodin, a já vyrážím dle domluvy k Mírovi zajistit před odjezdem do Chrudimi poslední věci a naložit vše potřebné do dodávky. Při cestě k Mírovi se ještě stavím v nepomuckém megamarketu nakoupit nějaké to maso na gril, který s sebou vozíme na každé závody. Jelikož budeme v servisu s bandou z Katovic, pro jistotu přihazuji pár noname energy drinků za bombastickou cenu 9,50,-. Večery s RFK jsou vždy perfektní, ale ta rána… Proto doufám, že takto levný energy drink dokáže tělo povzbudit. Inu uvidíme. Platím a vydávám se k Mírovi. U Míry je už příprava na závody v plném proudu a tak jen přihazuji své věci do rychle se zaplňující dodávky. Míra jen suše prohodí klasickou větu: “Sice jedeme na pár dní, ale věcí máme minimálně na týden." Nu což, lepší je mít všeho dosti, než se pak zbytečně stresovat sháněním chybějících věcí. Kolem čtvrté volá Míra panu Štědronskému z firmy „JŠ – střechy“ kvůli podvalu na erko. Po telefonátu pro podval ihned jedeme. Teď už stačí jen naložit erko a hurá na Chrudim. Jenže vyjet s erkem na podval je těžší než se zdálo. Máme krátké nájezdy. Co teď? Luboš tedy vyndává hever a zvedá podval za oj. Trochu to pomohlo, ale na erko je to stále málo a spodek se zařezává do dřevěných nájezdů. Nezbývá nic jiného než čapnout erko do teplých a prostě ho zvednout za přední rampu a zatlačit na podval. Po chvilce hraní si na kulturisty je erko na podvalu. Konečně můžeme vyrazit na Chrudim.
.c z C R eW
Cesta vcelku ubíhá a tak se shodujeme, že stavět na první zastávku budeme až za Prahou. Počasí stojí za velký kulový. Prší, neprší, prší, neprší, a takhle celou cestu. No, máme se na co těšit. Mokré gumy vezeme, tak ty pily s lehce sjetým vzorkem alespoň vyzkoušíme. Za Prahou stavíme na malý odpočinek a na dlabanec v dietním fastfoodu. Jedno menu je nám ale málo, tak si ještě já s Lubošem dáváme nějaký „šejk“ (pravděpodobně čokoláda s rozmixovaným ledem – prý frapé) a Míra nějakou zmrzku. Po zjištění, že se ten náš „šejk“ nedá zbagrovat za chvilku, vyrážíme dále na Chrudim. Začínáme se po dálnici blížit k Pardubicím, a jelikož normální mapu nemaje, vytahuji jakožto správný navigátor navigaci. Ťukám do ní letiště u Chrudimi a dávám start. Jelikož jsem asi před měsícem navigaci aktualizoval, tak projíždím nové funkce a zkouším různé varianty cesty i třeba pro autobusy, jenže jaksi zapomenu vozidlo přepnout zpět na osobní automobil a to se pak nemůžeme divit, že nás navigace navádí přes Rybitví a další velkoměsta v okolí Pardubic. Inu po zjištění tohoto jsem si vyslechl pár připomínek a raději jsem se dál nastavování navigace nevěnoval. Do servisu v Chrudimi dorážíme dle Lubošova správného odhadu kolem deváté večer. Zabíráme místo pro náš servis u stánku s občerstvením a jdeme sundat závoďáka z podvalu. Jenže je tu stejný problém jako při najíždění na podval. Tentokrát ale na to nejsme samy a se sundáním erka z podvalu nám ještě pomáhá Přemek Budín a bratři Čepelové. Po chvilce se naštěstí daří erko sundat z podvalu. Ještě
připravit spaní v dodávce, postavit Lubošovi stan, trochu něco pojíst a nakonec samozřejmě také popít a jako již tradičně moudře pohovořit. Kolem půl jedenácté volá Martin Mazuch tázajíce se: “Je tam stánek a do kolika mají otevřeno?“ Odpovídám, že stánek je a hlavně servis máme hned vedle něho. Otevřeno budou mít prý ještě tak půl hodiny. Jelikož jsou hoši z RFK už u Chrudimi, tak by měli stánek stihnout. Po pár minutách už hoši z RFK doráží a první cesta vede rovnou ke stánku. Přichází ale zrada. Stánek je sice otevřen, ale načepovat půllitr zlatavého moku je docela nadlidský úkol. Objednáváme si tedy každý po dvou pivech a jdeme klábosit k autu. Po chvilce přichází Honza Suda s mitfárou a zábava začíná. Honza vypráví mraky historek, a tak není o smích nouze. Kolem jedné hodiny už na nás padá lehká únava, a tudíž si jdeme lehnout.
eW
R
C
.c z
Ráno v sedm hodin začne cosi hulákat. Trochu se rozkoukám a zjišťuji, že už je sedm hodin. No, trochu více spánku by neuškodilo, ale co se dá dělat. Vstávám a jdu prodělat ranní hygienu. Servis je zatím docela polomrtvý. Je mi to divné, protože od osmi se mají vydávat itineráře ve stánku. Vrhnu se tedy na úklid pozůstatků z večera a mezi tím se probudí celá parta. Jelikož jsme si večer objednali ve stánku smažená vejce se slaninou na ráno, tak vyrážím směr stánek. Po chvilce doráží naši týmoví kolegové Roman s Čurdou a jdeme na administrativní přejímku. Převezmeme itinerář a hurá najíždět. První RZ se zdá být docela rychlá, ale pěkných technických pasáží se zde objevuje přesto docela dosti. Druhá RZ už od startu budí respekt. Start do kopce je pro vysokovýkonné vozy, jako máme my, docela horor. Lesní pasáže jsou nádherné, ale jestli se objeví déšť, tak to na tom lesním bordelu nebude žádná sranda. Po najetí druhé RZ se otáčíme a jedeme si tuhle RZ najet v protisměru. V tomhle směru je ale trať ještě nebezpečnější, a tak se náš rozpis hemží samou brzdou. V rozpise bylo docela počítáno s tím, že bude mokrá trať, takže kdyby sprchlo, jsme připraveni. Po najetí všech RZ se vracíme zpět do servisu. Chvilku klábosíme nad záludností RZ a jdeme obědvat. Obloha se neúprosně zatahuje více a více. Všem je jasné, že z těch mračen k nám zavítá sprška. Jdeme tedy s Čurdou (Václav Dušek) přepisovat rozpis. Po přepsání jedné RZ už ale mraky více vody nepoberou, a tak přebytek vody pouští ve formě lijáku rovnou na nás. Po chvilce je čas vyrazit se závoďákem na náměstí do Chrudimi na rozpravu a představení posádek. Bohužel zrovna v tom největším lijáku. Po příjezdu na náměstí je už liják slabší, ale ještě stále to na tričko není. Jdeme se tedy schovat do stanu na náměstí. Počasí ale nakonec dostalo rozum a přestalo pršet. Rozprava tedy proběhla bez deště a pak následovalo představení posádek. Jelikož jsme měli startovní číslo až 79 a kluci z Katovic 78, tak byla spousta času. Využili jsme tedy tohoto času na náměstí k návštěvě věže, která byla zrovna otevřena. Byl to krásný pohled na plné náměstí závodních aut. Po představení naší posádky jsme opět vyrazili do servisu. Raději jsem se hned dal do přepisování zbytku rozpisu, abych se večer mohl věnovat zábavě. Nastal večer a opět jsme se všichni shlukli v našem servise a začali grilovat, klábosit a samozřejmě popíjet. V průběhu dorazil i náš kamarád Zdeněk Andrlík (vlastník spediční firmy SKAAN) s dcerou. Lidu bylo tedy dosti a srandy ještě více. Po půl noci jsme si šli lehnout. Asi tak za půl hodinky jsem vzbuzen hrozným rámusem. A jéje. Už to začalo. Nevím, jestli liják je zrovna to správné slovo, ale byl to docela masakr.
.c z
C
Foto: Jiří Rohlena
eW
R
Je sobota 7:00 a opět nás probouzí budík. Moc jsme toho nenaspali, protože buchot lijáku o střechu dodávky byl mocnější. Zjišťujeme stav počasí. Sice už neprší, ale mraky se nad námi a hlavně směrem, kde jsou eRZety, stále motají. Volba pneumatik je jasná. Dáme mokré gumy. Jelikož startujeme o více jak hodinu po prvním autě, tak máme času dost. Čas našeho startu se ale postupem času blíží čím dál rychleji, a tak připravujeme poslední věci ke startu a jdeme se obléci do kombinéz. Po chvilce už sedíme v našem závodním stroji a hurá na start první RZ 9. Rallye Železné hory. Před startem do RZ volíme raději opatrnou strategii. 3,2,1….START…..200 L5, 50 P6 přes most, 50 L2 a ejhle. Hoši se čtyřkolkami vytahali mraky bordelu z vnitřku zatáčky. Ihned si zapisuji do rozpisu „L2 štěrk“. Jedeme dále hrozně opatrně. Projíždíme Janovice a začíná pršet, ale přilnavost k trati je stále stejná. Obcí Zbyhněvice jedeme už o něco rychleji, až přijíždíme do obce Pohled. Diktuji 100 P3. Míra šlape na brzdový pedál a nic se neděje. Jedeme rovně jak na sněhu. Naštěstí byla v zatáčce únikovka v podobě křižovatky, takže zatáhnutím za ruční brzdu se auto rovná ke směru RZ. Inu, pravděpodobně ne moc zahřáté lehce sjeté mokré pneumatiky nejsou zrovna ideální volba na hladký a hlavně mokrý asfalt. Pokračujeme tedy dále za obec Pohled a zde následuje divácky atraktivní pasáž. Projíždíme hlemýždím tempem levou dvojku na štěrku a následuje 100 P2, ale autu se moc nechce z levé dvojky, a tak nám prokluzují kola na hladkém asfaltu až k pravé dvojce. Zbývá projet poslední vesnicí a je tu CÍL. Paráda. První RZ za námi. Přijíždíme do ČK a zde už stojí odstavená oranžová Fiesta Tomáše Fryče. Pravé zadní koleso se jim tak trošku polámalo. Je to prostě dávač a to se občas stává. Pokračujeme tedy na další RZ. Cestou míjíme dodávku zaparkovanou ze srázu do stromu nad řekou. Nechápeme, co řidič dělal. Na startu RZ se dozvídáme, že řidič dodávky si jen odskočil na „malou“ a auto mu zdrhlo k řece. Inu, stačí chvilka nepozornosti a malér je na světě. Na startu druhé RZ se dále dozvídáme, že je RZ pozastavena kvůli havárii. Po půl hodině už ale stojíme na startu a odpočítávám vteřinky do startu. Hlásím START a erko začíná funět do dlouhého kopce. Naštěstí už neprší, takže přidáváme lehce na tempu. Lesní pasáže perfektní, průjezdy obcemi občas adrenalinové a malé monte za obcí Křižanovice famózní. Nádherná to RZ. V cíli jsme nadšeni a pokračujeme do prvního servisu. Původně měl být servis na 45 minut, ale kvůli haváriím byl zkrácen na 30. Nevadí. Něco pojíst, poklábosit s ostatními o trati, dolít benzín a hurá na druhou rundu a třetí RZ. Trať začíná osychat, ale
eW
R
C
.c z
pro jistotu necháváme mokré gumy. Třetí RZ se nám daří projet o 15 sekund rychleji než při prvním průjezdu. Vládne spokojenost. Před čtvrtou RZ nás pořadatelka informuje o nabouraném Mitsubishi, které zasahuje do silnice u vesnice. Bereme na vědomí. Čtvrtou RZ si užíváme. Za obcí Křižanovice opět následuje malé monte a pak přichází na řadu levé odbočení do lesa. Hned na začátku lesa vidíme zaparkovanou felicii do stráně. Pokračujeme tedy dále do kopce, až najednou vidíme mávajícího pořadatele. Bylo nám jasné, že za zatáčkou bude „myšák“. Vjíždíme do levé čtyřky pomalu a najednou se auto kopne. Všude mraky štěrku a auto se po super mokrých gumách jen veze přímo na „myšáka“. Míra neváhá a dostává nás z problému. Uf, to jsem si málem zaplnil kombinézu. Po tomto skoro incidentu se už do cíle této RZ naštěstí nic nestalo a my odjíždíme do druhého servisu. Opět byl servis zkrácen, ale tentokrát z hodiny a půl na hodinu, takže času dost. Míra na další rundu už raději volí suché pneumatiky. Hodina uběhla jako voda a my už zase stojíme před pátou RZ. Teď se jedou eRZety v opačném směru, takže to bude masakr. Kupodivu se nám ale jede na suchých pneumatikách výborně i v místech, kde je trochu vlhko. Začínáme tedy zrychlovat a konečně se bavíme rychlými průjezdy a sem tam nějakým tím „bokem“. RZ 6 je opět bezproblémová, až najednou v obci Skupice diktuji „brzda brzda L2 obrubníky váže P2 300 L32“ a najednou místo 300 na nás kouká po sto metrech retardér. Kde se stala chyba? Po kontrole itineráře v servisu zjišťuji, že ani itinerář nemá v sobě tento retardér zapsaný. Přepisuji tedy raději tento úsek a budeme tedy počítat v dalším průjezdu s retardérem. Sedmá RZ byla pohádka. Míra mě povozil i sem tam nádherným „bokem“ a bylo vidět, že si to užívá. Jenže to bychom nebyli my, aby se s autem něco nestalo. Po startu poslední osmé RZ začalo auto občas cukat. Nedojet poslední RZ je asi víc ke vzteku, než když skončíte hned na první. V duchu jsem se k autu přimlouval, aby nás dovezlo do cíle a podařilo se. Jenže na přejezdu po osmé RZ jsem Míru navigoval bez itineráře rovnou do servisu. Když jsem mával výkazem v servisu, došlo mi, že jsme měli jet na rampu :). Inu chybička se vloudila. Otočit a hurá na náměstí do správného cíle chrudimské rally a modlit se, aby nás auto nenechalo někde na cestě. Naštěstí nenechalo a tak jsme zdárně projeli cílovou rampou.
V servisu následoval úklid, rychle naložit auto na podval, sbalit věci a hurá na vyhlášení zpět na
náměstí v Chrudimi. Jelikož v naší třídě H2 s námi startovalo jen jedno auto, tak byla naše skupina přeřazena do vyšší skupiny H3. Moc jsme tedy nečekali umístění na „bedně“ v této skupině. Po vyvěšení oficiálních výsledků na tabuli jsme byli docela překvapeni. Naše posádka Volf - Procházka dojela na třetím místě ve skupině H3 ze sedmi startujících. Bylo to krásné si jít pro pohár ve třídě H3, když jezdíme slabší třídu H2. Dále nás potěšilo umístění našich týmových kolegů. Posádka Rada Dušek dojela ve třídě A1 na perfektní šesté pozici z dvaceti tří startujících. Závod jsme si užili perfektně a už se těšíme na další závod Rallye Cupu, kterým bude Rallye České Středohoří dne 11. 9. 2010. Konečné výsledky najdete na www.ewrc-results.com.
Onboardy z tohoto závodu ZDE.
eW
R
C
Stránky týmu: www.ravocar.cz
.c z
Fotky ze závodu ZDE.
