Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Chráněné pracovní dílny Bakalářská práce
Autor:
Dagmar Krejzová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Kateřina Holubová
Březen 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně, a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Českých Budějovicích,
Poděkování Děkuji Mgr. Kateřině Holubové, vedoucí mé práce, a paní Evě Hajné, referentce krajské pobočky Úřadu práce v Českých Budějovicích za cenné připomínky, které napomohly zpracování mé bakalářské práce.
Anotace: Práce se zabývá zaměstnáváním osob se zdravotním postiţením, moţnostmi jejich zaměstnávání a opatřeními na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením. První část se zaměřuje na charakteristiku osob se zdravotním postiţením, charakteristiku posuzování invalidity a strukturu osob se zdravotním postiţením v České republice. Ve druhé části je popsáno právní postavení osob se zdravotním postiţením podle Listiny základních práv a svobod, zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti a Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postiţením. Třetí část práce definuje motivaci zaměstnavatelů k zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, popisuje příspěvky, které je moţné na zaměstnání osob se zdravotním postiţením čerpat, ochrannou známku práce postiţených, podporované zaměstnávání a společensky účelná pracovní místa. Čtvrtá část popisuje strukturu a charakteristiku chráněných pracovních dílen v Jihočeském regionu a porovnává vybrané zaměstnavatele s ohledem na jejich zvolenou právní formu.
Klíčová slova: Zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, chráněná pracovní místa, chráněné pracovní dílny
Annotation: This thesis deals with the employment of physically handicapped people, their working opportunities, and supporting measures for the employment of disabled people. The first part is focused on characteristics of the disabled persons, disability assessment criteria, and a structure of persons with disabilities in the Czech Republic. The second section describes the legal status of disabled people according to the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, the Labour Code, the Employment law, and the Convention on the Rights of Persons with Dissabilities. The third part discusses the incentives of employers to hire people with disabilities, describes the grants possible to gain by employment of disabled people, registered trademark of disabled craftsman, supported employment, and socially useful jobs. The fourth section describes the structure and characteristics of sheltered
workshops in the Southbohemian region and compares the selected employers with respect to their chosen legal form.
Key words Employment of physically handicapped people, sheltered work place, sheltered worshops
Obsah Prohlášení .............................................................................................................................. 2 Poděkování ............................................................................................................................ 3 Anotace .................................................................................................................................. 4 Obsah ..................................................................................................................................... 6 Úvod ...................................................................................................................................... 8 1. Osoby se zdravotním postiţením (OZP) ......................................................................... 10 1.1. OZP v České republice a jejich charakteristika ....................................................... 16 2. Právní úprava upravující zaměstnávání osob se zdravotním postiţením ....................... 18 2.1. Postavení osob se zdravotním postiţením podle Listiny základních práv a svobod 18 2.2. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postiţením ........................................ 19 2.3. Pracovní rehabilitace ............................................................................................... 21 2.4. Podporované zaměstnávání ..................................................................................... 23 2.5. Pracovněprávní vztahy OZP podle zákoníku práce ................................................. 25 2.6. Práva a povinnosti zaměstnavatelů OZP ................................................................. 28 3. Motivace zaměstnavatelů ................................................................................................ 30 3.1. Povinný podíl osob se zdravotním postiţením ........................................................ 30 3.1.1. Ochranná známka práce postiţených ............................................................. 32 3.2. Příspěvky od Úřadu práce ........................................................................................ 33 3.2.1. Příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa ........................................ 33 3.2.2. Příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů........................................ 35 3.2.3. Příspěvek na zaměstnávání OZP ...................................................................... 36
6
3.2.4. Společensky účelné pracovní místo ................................................................ 38 3.3. Sleva na dani z příjmů ............................................................................................. 39 3.4. Odpočet na zdravotní pojištění ................................................................................ 40 3.5. Niţší minimální mzda .............................................................................................. 41 3.6. Zvýhodněná pozice u veřejných zakázek ................................................................ 43 4. Chráněné pracovní dílny v regionu České Budějovice ................................................... 44 4.1. Struktura zaměstnavatelů zaměstnávajících více neţ 50% OZP ............................. 44 4.2. Výše vyplacených příspěvků ................................................................................... 44 4.3. Porovnání postavení chráněných pracovních dílen s ohledem na jejich právní postavení ....................................................................................................................... 45 4.3.1. Amena s.r.o. .................................................................................................... 45 4.3.2. Kovotex, výrobní druţstvo invalidů Č. Budějovice ........................................ 46 4.3.3. Domov Sv. Aneţky Týn nad Vltavou o.p.s. ................................................... 47 4.3.4. Jana Valešová – Chráněná dílna ..................................................................... 48 4.3.5. Proutek, občanské sdruţení Plasná ................................................................. 48 Závěr
50
Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 52 Přílohy ................................................................................................................................. 54 1.
Dotazníkové šetření zaměstnavatelů OZP ............................................................... 54
7
Úvod Podle statistických údajů vydaných Českým statistickým úřadem je kaţdý desátý občan České republiky osobou se zdravotním postiţením. Celá řada těchto občanů ţije ve velkých institucích na okraji společnosti bez moţnosti začlenění na pracovní trh. Práce je pro ně často nejen moţností finančního zabezpečení, ale zejména moţností uspokojení lidských potřeb jako je seberealizace, sebeuplatnění a také pocit uţitečnosti, a tím i zlepšení psychického stavu osoby se zdravotním postiţením. Pokud tito lidé vyvíjejí nějakou pracovní činnost, často to bývá práce mimo otevřený pracovní trh. Legislativa a politika zaměstnanosti často opomíjí fakt, ţe většina lidí se zdravotním postiţením je, za předpokladu, ţe jim budou poskytnuty potřebné podmínky, schopna pracovat. Opatření, která jsou zaměřena na posuzování míry postiţení a neschopnosti pracovat, často vedou lidi se zdravotním postiţením k trvalé závislosti na sociálním systému státu a také k dojmu, ţe nejsou plnohodnotnými občany. Osoby se zdravotním postiţením bývají často velice svědomitými, pracovitými a loajálními zaměstnanci. Skutečností však také je, ţe současná právní úprava zaměstnávání osob se zdravotním postiţením je pro drobné a střední podnikatele spojena s velkým administrativním zatíţením a i díky tomu se vznik chráněných pracovních míst nezaznamenává výrazný nárůst. Cílem této práce je popsat úpravu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením a porovnat zaměstnavatele osob se zdravotním postiţením s ohledem na zvolené právní postavení. Metoda zpracování je rešerše v kombinaci s dotazníkovým šetřením, které bylo provedeno u zaměstnavatelů osob se zdravotním postiţením. Zaměstnavatelé odpovídali na otázky, které se týkají jejich zvolené právní formy a také na otázky, které byly zaměřeny na změnu zákona od roku 2012. Práce je rozdělena do čtyř kapitol, první kapitola popisuje osoby se zdravotním postiţením, jejich definici a způsob posuzování invalidity. Druhá kapitola sleduje právní úpravu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením podle nejrůznějších hledisek, jakými jsou například Listina základních práv a svobod, Zákoník práce, Zákon o zaměstnanosti nebo mezinárodní úmluva OSN. Ve třetí kapitole je popsána motivace zaměstnavatelů k zaměstnávání osob se zdravotním postiţením. Jsou zde definovány nejen příspěvky poskytované na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, ale i nejrůznější úlevy jako například daňové zvýhodnění zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním 8
postiţením, sleva na zdravotním pojištění nebo zvýhodnění těchto zaměstnavatelů u veřejných zakázek. Čtvrtá kapitola je praktické zpracování údajů získaných z krajské pobočky Úřadu práce v Českých Budějovicích, zaměřené na strukturu zaměstnavatelů osob se zdravotním postiţením, na jejich právní postavení, na výši vyplácených příspěvků. Dále jsou ve čtvrté kapitole popsáni vybraní zaměstnavatelé osob se zdravotním postiţením, jejich názory na změnu zákona a vyjádření se k jejich zvolené právní formě.
9
1. Osoby se zdravotním postižením Invalidita je chápána jako takový sociální stav občana, který lze definovat jako dlouhodobou ztrátu nebo sníţení pracovní schopnosti. Invalidita vzniká zpravidla po úraze nebo závaţném onemocnění. Toto poškození zpravidla ovlivňuje pracovní schopnost postiţeného, respektive jeho moţnost a schopnost zabezpečit si výdělečnou činností příjem svůj či příjem své rodiny, eventuálně osob, které jsou na něm existenčně závislé. Pojem invalidita se pouţívá v různých vědních oborech, lze jej definovat několika způsoby. V právním pojetí se s pojmem invalidita setkáváme v následujících odstavcích. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 72/1985 Sb. implementuje Úmluvu mezinárodní organizace práce č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů. V článku 1 odst. 1 jako invalidu definuje osobu „jejíţ vyhlídky naleznout a uchovat si vhodné zaměstnání a dosahovat v něm postupu jsou podstatně sníţeny v důsledku náleţitě ověřeného tělesného nebo duševního postiţení“.1 V případě invalidity se jedná o sociální událost, se kterou dané právní předpisy spojují právem uznané následky. Je třeba ji odlišit od přechodných poruch zdraví, u kterých se předpokládá po určité době navrácení práceschopnosti. Podle míry narušení zdravotního stavu a jeho dopadu na profesní uplatnění jednotlivce se podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění platném do 31. 12. 2009 rozlišovala invalidita plná a invalidita částečná. Osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány jako plně invalidní, byly podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti povaţovány za osoby s těţkým zdravotním postiţením. Okruh osob, které mohly být uznány jako plně invalidní, vymezoval § 39 odst. 1, zákona o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. Podle tohoto ustanovení byl pojištěnec plně invalidní, jestliţe z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66%. Základním posudkovým kritériem, bez kterého nemohla být plná invalidita uznána, byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který podle lékařské vědy měl trvat nejméně jeden rok. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. bylo zřejmé, ţe právní úprava rozlišovala dva typy plné invalidity. 1
Vyhláška MZV č. 72/1985 Sb.
10
První typ byl takzvanou obecnou invaliditou, která byla charakterizována poklesem schopnosti trvalé výdělečné činnosti. V tomto případě se jednalo o obsahově trvalou nebo dlouhodobou neschopnost soustavné výdělečné činnosti, která vyplývala ze zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti vyjádřený procentní mírou byl zdravotním podkladem pro její uznání.2 Způsob posouzení a procentní míry řešil prováděcí předpis – vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 284/1995 Sb., kterou byl prováděn zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Druhým typem plné invalidity byla schopnost soustavné výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Tento typ nebral v úvahu míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, ale vycházel ze skutečnosti, ţe fyzická osoba byla pro zdravotní postiţení schopna soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Zdravotním podkladem pro uznání plné invalidity druhého typu bylo trvalé těţké zdravotní postiţení.3 Pracovně právní předpisy však povaţovaly všechny osoby, které byly uznány plně invalidními za osoby těţce zdravotně postiţené a nerozlišovaly, na základě jakého ustanovení byla plná invalidita uznána. Osoba plně invalidní se nemohla stát uchazečem o zaměstnání. Druhým okruhem osob, povaţovaných za osoby se zdravotním postiţením, byly osoby uznané částečně invalidními. Částečná invalidita vycházela z předpokladu, ţe fyzická osoba byla schopna vykonávat výdělečnou činnost, ovšem pouze v omezené míře. Také u částečné invalidity byly rozlišovány dva typy. První typ částečné invalidity byl stanoven, jestliţe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33%. Ve druhém typu byla fyzická osoba částečně invalidní, pokud jí dlouhodobý nepříznivý stav značně ztěţoval obecné ţivotní podmínky. U obou typů byl základním předpokladem uznání dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.4 K zásadní změně v posuzování invalidity došlo 1. ledna 2010 novým zákonem č. 306/2008. Došlo ke změnám v posuzování nároků na důchody podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a ve způsobu stanovení jejich výše. Dosavadní systém dvoustupňové invalidity byl nahrazen třístupňovým systémem. V souvislosti s touto změnou došlo zároveň k nahrazení plného a částečného invalidního důchodu invalidním 2
Zákon č. 155/ 1995 Sb. – o důchodovém pojištění Vyhláška MPSV č. 284/1995 Sb. 4 Zákon č. 155/1995 Sb. 3
11
důchodem prvního aţ třetího stupně, jehoţ výše se stanovuje v závislosti na zjištěném stupni invalidity. Stupeň invalidity posuzují posudkoví lékaři působící na Okresních správách sociálního zabezpečení na základě prováděcího předpisu, kterým je vyhláška č. 359/2009 Sb. Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato vyhláška v mnohém vychází z vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ale nově přináší například způsob hodnocení a vyuţití zachované pracovní schopnosti u invalidity prvního a druhého stupně, vymezení náleţitostí posudku o invaliditě, coţ umoţňuje pojištěnci být informován o výsledku posuzování zdravotního stavu, poklesu pracovní schopnosti, invalidity, sníţení počtu poloţek jednotlivých postiţení, se zajištěním jednotného pohledu na zdravotní postiţení obdobného charakteru a dopadu na pracovní schopnost apod. Změna v posuzování invalidity a její přísnější posuzování přineslo změnu mnoha poţivatelům invalidních důchodů. Podle statistiky České správy sociálního zabezpečení se v prosinci roku 2010 vyplatilo více neţ 466 000 invalidních důchodů, v červnu roku 2011 to bylo o 8 500 invalidních důchodů méně. Důvodem ke změně posuzování invalidity nebyla podle vedoucí oddělení styku s veřejností a tiskové mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí paní Štěpánky Fialové úspora na osobách se zdravotním postiţením. Podstatou změny bylo po patnácti letech poskytnout klientům systému důchodového pojištění a posudkové sluţbě sociálního zabezpečení moderní právní předpis, který respektuje pokroky v medicíně. V současné době se tedy invalidita posuzuje podle poklesu pracovní schopnosti občana, a to takto: -
Poklesne-li pracovní schopnost občana o nejméně 35%, avšak nejvýše o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně.
-
Poklesne-li pracovní schopnost občana nejméně o 50%, avšak nejvýše o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně.
-
Poklesne-li pracovní schopnost občana nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně.5
Ze stanoveného stupně invalidity pak vychází i samotná výše důchodu. O kolik procent sniţuje konkrétní postiţení nebo onemocnění pracovní schopnost určuje posudkový lékař za pomoci tabulky, která je přílohou vyhlášky č. 359/2009 Sb. Nově se od 1. 1. 2010 při 5
Zákon č. 306/2008 Sb. – o důchodovém pojištění
12
posuzování invalidity hodnotí pokles pracovní způsobilosti v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pokud je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více zdravotních postiţení, bere se za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu takové zdravotní postiţení, které se nejvíce podílí na poklesu pracovní schopnosti pojištěnce. Ustanovení § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity umoţňuje při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti za určitých podmínek zvýšit horní hranici stanoveného procentního rozmezí dané poloţky aţ o deset procentních bodů. Obdobně v souladu s ustanovením § 4 této vyhlášky lze dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti sníţit aţ o deset procentních bodů. Při navyšování nebo sniţování procentní míry poklesu pracovní schopnosti je rozhodující: -
přítomnost více příčin dlouhodobého nepříznivého stavu
-
dosaţené vzdělání, zkušenosti, znalosti
-
schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti
-
schopnost rekvalifikace
-
přiznaná stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebo adaptace pojištěnce na své zdravotní postiţení.
Za stabilizovaný zdravotní stav se povaţuje zdravotní stav, který je ustálen na úrovni, která dává pojištěnci moţnost vykonávat výdělečnou činnost, aniţ by tato činnost zhoršila jeho zdravotní stav. Při dodrţení stabilizace zdravotního stavu můţe být vyslovena podmínka na dodrţení léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postiţení, jestliţe získal nebo znovu získal schopnosti a dovednosti, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umoţňují výdělečnou činnost, aniţ by se jeho zdravotní stav zhoršil. U invalidity I. a II. stupně se nově hodnotí vyuţití zachované pracovní schopnosti. Stanovuje se, zda je pojištěnec schopen vykonávat výdělečnou činnost jen: -
s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové a duševní schopnosti
-
s podstatně menšími nároky na kvalifikaci
-
v podstatně menším rozsahu a intenzitě.
13
Za podstatně menší nároky, rozsah nebo intenzitu se u invalidity prvního stupně povaţuje sníţení pracovní schopnosti alespoň o třetinu, u invalidity druhého stupně alespoň o polovinu. Pokud nemůţe pojištěnec pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, pak se posoudí, jestli je schopen rekvalifikace na jiný druh činnosti. Při uznání invalidity třetího stupně, to znamená v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70%, je lékař referátu lékařské posudkové sluţby Okresní správy sociálního zabezpečení povinen stanovit, jestli je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Zcela mimořádnými podmínkami se rozumí například: -
zásadní úprava pracovních podmínek
-
pořízení a vyuţívání zvláštního vybavení pracoviště
-
pouţívání zvláštních pracovních pomůcek
-
kaţdodenní podpora nebo pomoc na pracovišti formou předčitatelských, tlumočnických sluţeb nebo pracovní asistence6
Výše uvedené definice jsou důleţité z hlediska posuzování invalidity a pro stanovení a vyplácení výše invalidních důchodů. Protoţe se však ve své práci zabývám zaměstnáváním osob se zdravotním postiţením, je nutné pouţít ještě definice základních pojmů, tak jak jsou uvedeny v § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 67 definuje osoby se zdravotním postiţením, kterým je poskytnuta zvýšená ochrana na trhu práce. Osobami se zdravotním postiţením jsou fyzické osoby, které jsou: a. Orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni b. Orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve druhém nebo prvním stupni. Skutečnost, ţe je osobou se zdravotním postiţením, dokládá fyzická osoba posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení. Stejně tak se prokazuje i posouzení skutečností, ţe osoba jiţ není v prvním nebo druhém stupni invalidity. Od 1. 1. 2012 jiţ není Úřadu práce ČR umoţněno vydávat rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou. Dle přechodných ustanovení zákona o zaměstnanosti platí 6
Vyhláška č. 359/2009 Sb.
14
rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou vydaná do 1. 1. 2012 po dobu, na kterou byla vydána, nejdéle však do 1. 1. 2015. Po dobu platnosti těchto rozhodnutí budou osoby zdravotně znevýhodněné povaţovány pro účely zaměstnanosti za osoby se zdravotním postiţením podle § 67, odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném od 1. 1. 2012. Se zrušením kategorie osob zdravotně znevýhodněných nesouhlasí řada organizací zabývajících se zaměstnáváním osob se zdravotním postiţením. Do jednání s úřady vstoupila Charta sociálního podnikání, organizace vytvořená Asociací zaměstnavatelů zdravotně postiţených České republiky, Svazem českých a moravských výrobních druţstev a Nadačním fondem pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením. Toto sdruţení je přesvědčeno, ţe problém osob zdravotně znevýhodněných a jejich zaměstnavatelů je nutno urychleně řešit, neboť po uplynutí platnosti rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou nebo nejpozději 1. 1. 2015 budou osoby zdravotně znevýhodněné a jejich zaměstnavatelé z chráněného trhu práce v situaci, která povede k ukončení pracovních poměrů, a osoby zdravotně znevýhodněné se s největší pravděpodobností zařadí mezi nezaměstnané. Charta sociálního podnikání po přijetí novely prověřila a projednala moţné alternativy řešení nastalé situace (systémové, výkladové) a konstatovala, ţe jsou neschůdné, či pro potřeby okamţitého řešení nepouţitelné. Podle slov mluvčího Charty sociálního podnikání Petra Heryneka se Charta do posledních chvil snaţila vyřešit rozpor se zákonodárci, který se týká zrušení kategorie osob zdravotně znevýhodněných a moţnosti zachovat jejich podporu aţ do uplatnění skutečné reformy systému. Cílem další etapy spolupráce Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky a Charty sociálního podnikání je systémové a spravedlivé dořešení zaměstnávání osob zdravotně znevýhodněných, zvýšení aplikace podporovaného zaměstnávání, zlepšení posudkové sluţby, důsledné oddělení sociální rehabilitace a zaměstnávání osob se zdravotním postiţením a v neposlední řadě zavedení kontrolingu a dalších nástrojů které zamezí zneuţívání systému.7
7
www.helpnet.cz
15
1.1. OZP v České republice a jejich charakteristika Osoby se zdravotním postiţením představují poměrně významnou část populace České republiky. Z výsledků výzkumu, který byl proveden Českým statistickým úřadem, dále jen ČSÚ, v roce 2007 pod názvem Výběrové šetření zdravotně postiţených osob za rok 2007 vyplývá, ţe v České republice ţije zhruba 1 000 000 osob se zdravotním postiţením. Z celkového počtu obyvatel České republiky tvoří osoby se zdravotním postiţením přibliţně 10%. Výběrové šetření osob zdravotně postiţených bylo provedeno na základě náhodně zvolených respondentů, mezi nimiţ byli praktičtí lékaři a dále lékaři, kteří působí v ústavech specializovaných na osoby se zdravotním postiţením. Lékaři vyplňovali dotazníky na základě vlastního náhodně zvoleného vzorku pacientů, osob se zdravotním postiţením.8
Tabulka č. 1 Osoby se zdravotním postiţením v České republice v roce 2007 Počet obyvatel
Podíl OZP OZP v ČR
v populaci ČR
10 381 130
1 015 548
9,80%
Muţi
5 082 934
490 427
9,60%
Ţeny
5 298 196
525 121
9,90%
0-14
1 476 923
46 208
3,10%
15-59
6 707 136
407 695
6,10%
60+
2 197 701
560 018
25,50%
Počet obyvatel ČR Pohlaví
Věková skupina
Zdroj dat: Český Statistický úřad – Výběrové šetření osob se zdravotním postiţením v roce 2007. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08 (cit. 15. 3. 2013) Výše uvedená tabulka č. 1 udává počet osob se zdravotním postiţením podle výběrového výzkumu osob se zdravotním postiţením, jejich rozdělení podle pohlaví a věku ve srovnání 8
Výběrový výzkum osob se zdravotním postižením, ČSÚ
16
s celkovou populací České republiky. Z tabulky vyplývá, ţe zdravotní postiţení je spojeno s věkem a stárnutím a ţe více neţ polovina osob se zdravotním postiţením je ve věku nad šedesát let, tedy ve věku poproduktivním. V této věkové kategorii je více neţ čtvrtina populace tvořena osobami se zdravotním postiţením. Jako věkovou skupinu potencionálně ekonomicky aktivních osob lze ve výzkumu vymezit věkovou skupinu 15 - 59 let, podíl zdravotně postiţených osob v této skupině tvoří necelých 6% populace České republiky. Pro zaměstnávání osob se zdravotním postiţením je nezbytně nutné zaměřit se na rozčlenění skupin osob se zdravotním postiţením, protoţe z výše uvedené tabulky nevyplývá skutečnost, ţe skupina osob se zdravotním postiţení zahrnuje postiţení různého typu, nejen těţká postiţení, ale také postiţení lehčího typu, a proto nelze ke kaţdému člověku se zdravotním postiţením přistupovat stejným způsobem. V následující tabulce č. 2 jsou uvedeny počty osob lehce, středně těţce, těţce nebo velmi těţce postiţených osob.
Tabulka č. 2 Struktura osob se zdravotním postiţením v České republice Míra postiţení Věková
Středně těţké
Velmi
skupina
Lehké
Těţké
těţké
Neuvedeno Celkem
0-14
22 471
14 068
5 909
3 760
15-59
80 845
172 784
109 806
43 825
435 407 696
60+
85 440
231 020
185 373
103 955
2 165 560 018
0
46 208
Zdroj dat: Český Statistický úřad – Výběrové šetření osob se zdravotním postiţením v roce 2007. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08 (cit. 15. 3. 2013)
17
2. Právní úprava upravující zaměstnávání osob se zdravotním postižením 2.1. Postavení osob se zdravotním postižením podle Listiny základních práv a svobod Listina základních práv a svobod, která je na základě usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. 12. 1992 součástí ústavního pořádku České republiky, vychází z rovnosti a univerzálního charakteru přirozených lidských práv. V souladu s tímto pojetím stát lidská práva uznává a v článku 1 Listiny prohlašuje: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“9 „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka víry, náboţenství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku rodu nebo jiného postavení.“ 9 Podle článku 3 odst. 1 se základní práva zaručují všem bez rozdílu, tedy i osobám zdravotně postiţeným. Právo na práci a právo na svobodnou volbu povolání mají všichni lidé, tedy i lidé se zdravotním postiţením. Toto právo je v Listině základních práv a svobod uvedeno v článku 26: „Kaţdý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakoţ i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Kaţdý má právo získávat prostředky na své ţivotní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje, podmínky stanoví zákon.“9 Speciální ustanovení, která se týkají občanů se zdravotním postiţením, lze nalézt ve čtvrté hlavě Listiny, která je věnována hospodářským, sociálním a kulturním právům. Přímo o osobách se zdravotním postiţením hovoří článek 29, ve kterém je uvedeno, ţe tyto osoby mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. Dále je zde také uvedeno, ţe mají právo na zvláštní ochranu v pracovně právních vztazích a na
9
Listina Základních práv a svobod
18
pomoc při přípravě k povolání. Tato práva jsou dále upravena zákony, a to zejména zákonem o zaměstnanosti a zákoníkem práce.
2.2. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením Valné shromáţdění OSN se na svém 61. zasedání dne 6. 12. 2006 zabývalo problematikou lidských práv, včetně alternativních přístupů ke zlepšení skutečného uplatňování lidských práv a základních svobod. Výsledkem je Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením, ve které se státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zavazují prosazovat, chránit a zajistit plné, efektivní a rovné uţívání všech lidských práv a základních svobod osobami se zdravotním postiţením a prosazovat dodrţování jejich přirozené důstojnosti. V článku 3 Úmluvy jsou definovány obecné zásady, na kterých je tato Úmluva zaloţena: a.
respektování přirozené důstojnosti
b.
zákaz diskriminace
c.
plná a účinná účast a začlenění osob se zdravotním postiţením do společnosti
d.
respektování různosti a uznání zdravotního postiţení jako součásti lidské rozmanitosti a humanity
e.
přístupnost
f.
rovnost mezi muţi a ţenami
g.
respektování rozvíjejících se schopností dětí se zdravotním postiţením a respektování práv dětí se zdravotním postiţením na zachování identity.
Dále jsou v Úmluvě podrobně definovány obecné závazky, rovnost a nediskriminace, postavení ţen a dětí se zdravotním postiţením, přístupnost k soudům a další důleţitá ustanovení, která se týkají zlepšení kvality ţivota zdravotně postiţených osob. Oblasti zaměstnávání zdravotně postiţených osob se věnuje článek 8, kterým se v odstavci 2 členské státy zavazují zahájit kampaně na prosazení uznání, dovedností, zásluh, schopností a přínosu osob se zdravotním postiţením na pracovišti a trhu práce. Zaměstnávání osob se zdravotním postiţením je zejména věnován článek 27 Úmluvy, ve kterém členské státy uznávají právo osob se zdravotním postiţením na práci na rovném základě s ostatními, coţ zahrnuje právo na moţnost vydělávat na ţivobytí prací, kterou si svobodně vybraly nebo 19
přijaly na trhu práce a v pracovním prostředí, které je otevřené, začleňující a přístupné pro osoby se zdravotním postiţením. Smluvní státy mají dohlíţet a prosazovat realizaci práva na práci i u osob, které se staly zdravotně postiţenými během zaměstnání, a to přijmutím vhodných kroků, i prostřednictvím legislativy, k zákazu diskriminace z důvodu zdravotního postiţení ve všech záleţitostech ve vztahu k zaměstnání, včetně podmínek náboru, najímání a zaměstnávání, kontinuity zaměstnání, budování kariéry a zdravých pracovních podmínek; (a) Ochraně práva osob se zdravotním postiţením, rovnocenně s ostatními, na spravedlivé a příznivé podmínky práce, včetně rovných příleţitostí a rovného odměňování za práci stejné hodnoty, bezpečné a zdravé pracovní podmínky, včetně ochrany před harašením a řešení stíţností; (b) Zajistit, aby osoby se zdravotním postiţením byly schopny uplatňovat svá práva v pracovních a odborových organizacích rovnocenně s ostatními; (c) Umoţnit osobám se zdravotním postiţením účinný přístup k běţným technickým a odborným vzdělávacím programům, sluţbám vyhledávání práce a profesnímu a následnému školení; (d) Rozvíjet pracovní příleţitosti a kariérní postup pro osoby se zdravotním postiţením na trhu práce, včetně asistence při hledání, získávání a udrţení a návratu do zaměstnání; (e) Prosazovat příleţitosti k samostatné výdělečné činnosti, podnikání a zahájení podnikání, zakládání druţstev; (f) Podpora osob se zdravotním postiţením ve státním sektoru; (g) Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postiţením v soukromém sektoru prostřednictvím vhodné politiky a opatření, které mohou zahrnovat pozitivní akční programy, pobídky a další opatření; (h) Zajistit poskytování odůvodněného přizpůsobení osobám se zdravotním postiţením na pracovišti; (i) Podpora získávání zkušeností osob se zdravotním postiţením na otevřeném trhu práce; (j) Podpora pracovní a profesní rehabilitace, rekvalifikace a programů pro návrat do práce;
2. Smluvní státy zajistí, aby se osoby se zdravotním postiţením nestaly otroky nebo sluhy a byly chráněny, rovnocenně s ostatním, před nucenou nebo nedobrovolnou prací.10
10
Úmluva OSN o právech zdravotně postižených ze 6.12.2006
20
2.3. Pracovní rehabilitace Pracovní rehabilitace je definována v zákoně o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. § 69 - § 74. Pracovní rehabilitace je souvislá činnost, zaměřená na získání a udrţení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postiţením, kterou na základě její ţádosti zabezpečuje Úřad práce. Pracovní rehabilitace je určena výhradně pro osoby se zdravotním postiţením. Součástí ţádosti o pracovní rehabilitaci musí být doklad, ţe osoba je uznána osobou se zdravotním postiţením. Pracovní rehabilitace zajišťuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání, zprostředkování, udrţení a změnu zaměstnání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postiţením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace, jeho vhodnou formu stanoví odborná pracovní skupina stanovená pro tento účel Úřadem práce. Na osoby se zdravotním postiţením, které se účastní pracovní rehabilitace mimo zaměstnání, se vztahují § 101, § 245 a § 246 Zákoníku práce, ustanovení § 103 aţ § 106 Zákoníku práce a § 2 aţ § 8 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se pouţijí přiměřeně. Provádění pracovní rehabilitace stanoví vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Za pracovní rehabilitaci je kromě poradenské činnosti povaţována i příprava k práci (teoretická a praktická), příprava k práci je vymezena § 71 - § 73, které definují tuto cílenou činnost směřující k zapracování osoby se zdravotním postiţením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí a dovedností a návyků nutných pro výkon zvoleného zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Tato příprava trvá nejdéle 24 měsíců. Příprava k práci se provádí na pracovištích zaměstnavatele osoby se zdravotním postiţením individuálně přizpůsobených stavu osoby, příprava můţe být prováděna s podporou asistenta, na chráněných pracovních místech právnické nebo fyzické osoby, nebo ve
21
vzdělávacích zařízeních státu, územních samosprávných celků, církví a náboţenských společností, občanských sdruţení a dalších právnických a fyzických osob.11 Praktický přístup Úřadů práce k pracovní rehabilitaci má pro osoby se zdravotním postiţením spíše minimální význam. Podle údajů získaných od Mgr. Jitky Tichovské, vedoucí oddělení poradenství na Úřadu práce v Českých Budějovicích, která má pracovní rehabilitace pro Jihočeský kraj na starosti, proběhly v letech 2009 a 2010 dva pokusy o pracovní rehabilitaci a ani jeden z nich nebyl úspěšný. V prvním případě se jednalo o 18letého absolventa speciální školy Vítka s autismem, který se v rámci pracovní rehabilitace snaţil začlenit na pracovní trh v obchodní firmě, za pomoci asistenta zajišťoval třídění dokumentace a archivování. Zaměstnání však bylo ukončeno výpovědí ze strany zaměstnavatele ihned po ukončení vyplácení dotace na podporované zaměstnávání ze strany Úřadu práce. Vítek byl dlouhodobě bez zaměstnání, v současné době nastoupil do chráněné pracovní dílny a adaptuje se na prostředí. Druhý případ byl opět spojen s absolventkou speciální školy Eliškou s diagnozou Downův syndrom, která společně s rodiči a asistentkou prošla pracovní rehabilitací v zahradnictví. I tady byl pracovní poměr ukončen ihned po skončení vyplácení podpory na podporované zaměstnávání. Zaměstnavatel zdůvodnil ukončení pracovního poměru nesamostatností pracovnice a nutností pracovního asistenta. Zde však byla rehabilitace alespoň částečně úspěšná, protoţe při sezónních pracích bývá Eliška zaměstnávána na základě dohody o provedení práce. Nezbytnou podmínkou však je přítomnost asistenta, tedy matky, starobní důchodkyně. V letech 2011 a 2012 nebyla krajskou pobočkou Úřadu práce v Českých Budějovicích realizována ţádná pracovní rehabilitace. Pokud přicházejí lidé se zájmem o pracovní rehabilitaci, snaţí se Úřad práce vyuţít jiné prvky aktivní politiky zaměstnanosti, a to zařazení na společensky účelné pracovní místo, speciální rekvalifikační kurz nebo umístění uchazeče na chráněné pracovní místo k zaměstnavatelům zaměřeným na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením. Zaměstnání osob se zdravotním postiţením na chráněných pracovních místech je podle Mgr. Tichovské z krajské pobočky Úřadu práce nejlepším řešením pro osoby se zdravotním postiţením. Zaměstnavatelé jsou zvyklí na jednání a kontakt s osobami se zdravotním postiţením, pracoviště i pracovní podmínky jsou
11
Zákon č. 435/2004 Sb. – o zaměstnanosti
22
přizpůsobeny a začlenění osob se zdravotním postiţením do pracovního kolektivu je dlouhodobé.
2.4. Podporované zaměstnávání Je komplexní sluţba, poskytující kompletní servis lidem se zdravotním postiţením, kteří chtějí pracovat v běţném pracovním prostředí, v kolektivu lidí bez postiţení. Sluţba zahrnuje podporu od ujasnění si moţností a představ o práci aţ po pracovní asistenci přímo v zaměstnání. Sluţba podporovaného zaměstnávání poskytuje servis zároveň zaměstnavatelům, kteří se člověka se zdravotním postiţením rozhodnou zaměstnat. Tyto subjekty získávají podporu, počínaje poradenstvím v oblasti legislativy, přes vytipování vhodných pozic pro osoby s postiţením, aţ po pracovní asistenci při zapracování nového zaměstnance a jeho začlenění do kolektivu. Oblastí podporovaného zaměstnávání se ve spolupráci s Úřady práce České republiky zabývají zejména nestátní neziskové organizace. Na financování podpory bývají vyuţívány dotace poskytované Úřadem práce České republiky a dále byla a je v této oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postiţením realizována řada projektů financovaných ze strukturálních fondů Evropské Unie a státního rozpočtu České republiky. Díky projektu ESF vznikla i Česká unie podporovaného zaměstnávání, jejímţ posláním je formulovat, šířit a podporovat myšlenku podporovaného zaměstnávání v České republice. Česká Unie podporovaného zaměstnávání realizovala v letech 2010 -2012 projekt spolufinancovaný ESF pod názvem „ Zavádění evropských trendů v oblasti zaměstnávání znevýhodněných osob do české praxe. Projekt přispěl k rozvoji spolupráce mezi českými a evropskými poskytovateli podporovaného zaměstnávání a asociacemi, které sdruţují tyto poskytovatele a podílejí se na spoluvytváření strategií v oblasti podporovaného zaměstnávání v rámci jednotlivých evropských zemí. Prostřednictvím sdílení zkušeností, příkladů dobré praxe a osvědčených postupů došlo ke zkvalitnění poskytovaných sluţeb a rozvoji podporovaného zaměstnávání v ČR. V rámci projektu byla zaloţena a následně je rozvíjena tématická síť, v jejímţ rámci dochází k intenzivnímu sdílení informací a nástrojů
23
uplatňovaných v oblasti podporovaného zaměstnávání v zahraničí a přenosu těchto informací a nástrojů do české praxe. České Unie podporovaného zaměstnání realizuje kurzy podporovaného zaměstnávání, kurzy zaměřené na podporu specifika práce s cílovými skupinami, kurzy sociálně právní tématiky zaměřené na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením a další kurzy a semináře, které se zabývají podporovaným zaměstnáním jako nástrojem pro začlenění osob se zdravotním postiţením na trh práce. Mezi členy Unie podporovaného zaměstnávání patří zejména nestátní neziskové organizace, které hrají při vstupu osob se zdravotním postiţením na trh práce výraznou roli. 12 S organizacemi zabývajícím se podporovaným zaměstnáváním spolupracují také Úřady práce. Podle informací získaných od Mgr. Tichovské, pracovnice Úřadu práce v Českých Budějovicích spolupráce v Jihočeském regionu funguje zejména s občanským sdruţeními Mesada, Fokus a Koníček. Zaměstnanci Úřadu práce se na tato občanská sdruţení obracejí, pokud přijde zájemce o pracovní rehabilitaci. Moţnost podporovaného zaměstnávání je podle jejích slov komplexní sluţba, jejímţ výsledkem je v 35 % případů úspěšné umístění uchazeče na trhu práce. Podle údajů České Unie podporovaného zaměstnávání je v České republice v současné době 51 nestátních neziskových organizací, které se zabývají podporovaným zaměstnáváním, z toho 21 z nich je členem České Unie podporovaného zaměstnávání. Mezi členy a nečleny však panuje úzká spolupráce, zaměřená zejména na vzdělávání a vyhledávání vhodných nástrojů pro zvýšení povědomí o podporovaném zaměstnávání a jeho aplikaci v praxi. V Jihočeském kraji je členem České Unie podporovaného zaměstnávání občanské sdruţení Mesada. Jako jeden z nástrojů, které pouţívá občanské sdruţení Mesada je vznik job klubů, klubů osob se zdravotním postiţením, které mají zájem pracovat. Podle slov paní Michaely Nováčkové z občanského sdruţení Mesada je zájem ze strany osob se zdravotním postiţením poměrně velký, vznikly i regionální pobočky občanského sdruţení – ve Vimperku, v Písku, v Jindřichově Hradci. Obecně se daří umísťovat osoby se zdravotním postiţením na volný pracovní trh poměrně obtíţně, velmi často prý pracovní poměr končí po skončení vyplácení podpory zaměstnavateli na osobu se zdravotním postiţením. Paní
12
www.unie-pz.cz
24
Nováčková uvedla, ţe se v roce 2012 podařilo umístit prostřednictvím sluţby podporovaného zaměstnávání 6 osob se zdravotním postiţením a z toho pouze jedna osoba zůstala na pracovním místě i po skončení vyplácení podpory na její zaměstnávání. Tato klientka má však uzavřenu smlouvu na dobu určitou do 30. dubna 2013, a pracovníci občanského sdruţení podle signálů ze strany zaměstnavatele nepočítají s obnovením pracovní smlouvy. Paní Nováčková vnímá podporované zaměstnávání jako velkou šanci pro osoby se zdravotním postiţením, nicméně v současné době je podle ní nejefektivnější zaměstnávání osob se zdravotním postiţením na chráněném trhu práce.
2.5. Pracovněprávní vztahy OZP podle zákoníku práce Zákoník práce – zákon č. 262/2006 Sb. obecně upravuje pracovněprávní vztahy zaměstnanců a zaměstnavatelů, podmínky uzavírání pracovních smluv, výpovědní důvody a lhůty, práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů. Diskriminace a rovné zacházení je zmiňováno v § 16 zákoníku práce, podle něj jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněţitých plnění a plnění peněţité hodnoty, o odbornou přípravu a o příleţitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace. Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěţování, sexuální obtěţování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon.13 Ustanovení § 16 a § 17 upravuje v návaznosti na zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), v obecné rovině aplikaci tohoto práva na pracovněprávní vztahy. Nerovné zacházení mezi zaměstnanci zákon zakazuje výlučně z uvedených diskriminačních znaků, kterými jsou: rasa nebo etnický původ, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postiţení, náboţenství či víra nebo skutečnost, ţe je zaměstnanec bez vyznání. O přímou diskriminaci se nejedná, pokud je rozdílné zacházení věcně
13
Zákon č. 198/2009 Sb. – o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací
25
odůvodněno oprávněným účelem a prostředky k jeho dosahování jsou přiměřené a nezbytné.14 Zdravotní postiţení nebo změny zdravotního stavu a převedení na jinou práci je v zákoníku práce ošetřeno v Hlavě III, zabývající se změnami pracovního poměru. V § 40 aţ § 47 Zákoník práce upravuje změny obsahu pracovního poměru, kdy flexibilita spočívá především v moţnosti pruţného sjednávání obsahu pracovního poměru. Ustanovení § 41 se vymyká soukromoprávnímu charakteru pracovního práva, neboť umoţňuje jednostranné převedení zaměstnance zaměstnavatelem na jinou práci bez jeho souhlasu i proti jeho vůli. Tento paragraf definuje moţnosti převedení na jinou práci, konkrétně zdravotního stavu se týkají zejména ustanovení písmen a) a b). Dle písmena a) je zaměstnance moţné převést na jinou práci v situaci, kdy pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) schopnost dlouhodobě konat dále dosavadní práci. V souladu s ustanovením písmena b) můţe být zaměstnanec převeden na jinou práci, pokud nesmí (podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohroţení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice. Přímo osob se zdravotním postiţením se v zákoníku práce týká § 103, který v odst. 1 stanoví klíčovou povinnost zaměstnavateli, a to nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichţ náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Dále je v § 103 důleţitý odst. 5, který stanovuje zaměstnavateli povinnost zajistit pro osobu se zdravotním postiţením na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními, zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání. Hlava IV. zákoníku práce, která se zabývá zvláštními pracovními podmínkami některých zaměstnanců, uvádí v dílu I., § 237 povinnosti zaměstnavatelů k zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postiţením a k vytváření potřebných pracovních podmínek pro ně
14
Zákon č. 198/2009 Sb. – Antidiskriminační zákon
26
stanoví zvláštní právní předpisy, čímţ odkazuje na § 67 - § 84 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. V § 287 písmeno f) se zaměstnavateli stanovuje povinnost projednat s odborovou organizací opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání fyzických osob, zejména mladistvých, osob pečujících o dítě do 15 let a fyzických osob se zdravotním postiţením, včetně podstatných záleţitostí péče o zaměstnance, opatření ke zlepšení hygieny práce a pracovního prostředí, organizování sociálních, kulturních a tělovýchovných potřeb zaměstnanců. Zvýšená ochrana zaměstnanců se zdravotním postiţením před výpovědí ze zákoníku práce zmizela. Z dřívějšího zákoníku práce vyplývala pro zaměstnavatele povinnost zajistit při výpovědi, kterou dal osobě se zdravotním postiţením, nové pracovní místo, byla zrušena i povinnost zajistit předchozí souhlas Úřadu práce se zrušením pracovního poměru osobě se zdravotním postiţením. Novela zákoníku práce platná od 1. 1. 2012 zrušila i odstavec 5 § 48, kterým byl zaměstnavatel povinen písemně oznámit místně příslušnému Úřadu práce rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem, který je osobou se zdravotním postiţením. Osob se zdravotním postiţením se dále týkají ustanovení šesté části zákoníku práce pojednávající o odměňování za práci. § 111 definuje pojem minimální mzdy, odstavec 2 udává, ţe výši základní sazby minimální mzdy a dalších sazeb minimální mzdy odstupňovaných podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Základní sazba minimální mzdy činí nejméně 8 000,- Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu, další sazby minimální mzdy nesmí být niţší neţ 50% základní sazby minimální mzdy. Tento odstavec zpřesňuje nařízení vlády č. 567/2006, kde jsou stanoveny v § 4 sazby minimální mzdy a nejniţší úrovně zaručené mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance takto: a.)
90% částek stanovených v § 2 a § 3 odstavci 1, jde-li o první pracovní poměr zaměstnance ve věku 18 - 21 let, a to po dobu 6 měsíců od vzniku pracovního poměru
27
b.)
80% částek stanovených v § 2 a§ 3 odstavci 1, jde-li o mladistvého zaměstnance
c.)
75% částek stanovených v § 2 a § 3 odstavci 1, jde-li o zaměstnance, který je poţivatelem důchodu pro invaliditu 1. nebo 2. stupně
d.)
50% částek stanovených v § 2 a § 3 odstavci 1, jde-li o zaměstnance, který je poţivatelem invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně
Moţnost sníţení minimální mzdy zaměstnancům se zdravotním postiţením stanovená výše uvedeným nařízením vlády byla platná do 31. 12. 2012. S účinností od 1. 1. 2013 se nařízení vlády č. 567/2006 ruší a nahrazuje jej nařízení vlády č. 246/2012 Sb. ze dne 13. 6. 2012, ve kterém je § 4 včetně nadpisu a poznámky pod čarou zrušen.15
2.6. Práva a povinnosti zaměstnavatelů OZP Práva a povinnosti zaměstnavatelů osob se zdravotním jsou vymezena zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, konkrétně § 79 - § 84. Podle § 79 jsou zaměstnavatelé oprávněni poţadovat od krajských poboček Úřadu práce: a) informace a poradenství v otázkách spojených se zaměstnáváním osob se zdravotním postiţením b) součinnost při vyhrazování pracovních míst zvláště vhodných pro osoby se zdravotním postiţením c) spolupráci při vytváření vhodných pracovních míst pro osoby se zdravotním postiţením d) spolupráci při řešení individuálního přizpůsobování pracovních míst a pracovních podmínek pro osoby se zdravotním postiţením. Co se týká povinností zaměstnavatelů, ty jsou vymezeny § 80 - § 81, kde jsou definovány zejména povinnosti rozšiřovat podle podmínek zaměstnavatelů a ve spolupráci s lékařem závodní preventivní péče moţnost zaměstnávání osob se zdravotním postiţením individuálním přizpůsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním postiţením. 15
Nařízení vlády č. 246/2012 Sb.
28
Pro zaměstnávání osob se zdravotním postiţením jsou důleţitá ustanovení § 81, která stanovují zaměstnavatelům s více neţ 25 zaměstnanci v pracovním poměru zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl je ve výši 4%. Dále jsou stanoveny způsoby, jakým je moţno povinnost uvedenou výše splnit. 16
16
Zákon č. 435/2004Sb – o zaměstnanosti
29
3. Motivace zaměstnavatelů Motivace k zaměstnávání osob se zdravotním postiţením je na současném trhu práce a v současném ekonomickém prostředí České republiky zejména pomocí finančního prospěchu. Charakteristickým znakem je absence komplexního systému rehabilitace, propojujícího systémy zdravotní, sociální, profesní a pracovní rehabilitace. Kroky, aktivity a chování obou stran se nemohou řídit pouze trţními principy, svou roli by měla hrát sociální odpovědnost, osobní odpovědnost a solidarita. Začlenění znevýhodněných osob do ekonomické aktivity má v konečném důsledku pozitivní ekonomické dopady. Je prokázáno, ţe nezaměstnaná osoba se zdravotním postiţením generuje ztráty a výdaje veřejných financí cca 200 000,- Kč ročně, tyto ztráty na chráněném trhu práce klesají cca na polovinu a při začlenění do volného pracovního trhu na méně neţ čtvrtinu této hodnoty. 17
3.1. Povinný podíl osob se zdravotním postižením Povinný podíl osob se zdravotním postiţením je definován zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. v § 81 - § 84. Podle ustanovení odstavce 1 zaměstnavatelé s více neţ 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4%. Povinnost uvedenou v odstavci 1 § 4 zaměstnavatelé mohou splnit následovně: a) zaměstnáváním osob se zdravotním postiţením v pracovním poměru b) odebíráním výrobků nebo sluţeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více neţ 50% zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postiţením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům, nebo odebíráním výrobků nebo sluţeb od osob se zdravotním postiţením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají ţádné zaměstnance, nebo c) odvodem do státního rozpočtu 17
Metodika motivačních nástrojů pro OZP, Ing Minář, Ing. Richter-2008
30
Případně vzájemnou kombinací způsobů uvedených v písmenech a) aţ c). Zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné uvedení pod písmenem b) mohou pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 poskytnout v kalendářním roce své výrobky a sluţby nebo splnit zadané zakázky pouze do výše odpovídající 36 násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku za kaţdého přepočteného zaměstnance se zdravotním postiţením zaměstnaného v předchozím kalendářním roce. O poskytnutém plnění jsou zaměstnavatelé povinni vést evidenci, která obsahuje identifikační údaje a cenu dodaných výrobků, sluţeb, nebo zadaných zakázek bez daně s přidané hodnoty. Tento limit takzvaného náhradního plnění ve výši 36 násobku průměrné mzdy se objevil v zákoně o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. po jeho novelizaci s účinností od 1. 1. 2012. Do té doby nebyl stanoven limit ţádný, velmi často tak docházelo k tzv. přefakturacím, kdy zaměstnavatel splňující podmínku zaměstnávání minimálně 50% osob se zdravotním postiţením pouze přefakturovával sluţby a výrobky v neomezeném mnoţství, aniţ by se na tom podíleli jako zaměstnanci osoby se zdravotním postiţením. Celý systém náhradního plnění je nyní výrazně omezen a tzv. přefakturace se ocitly mimo jeho rámec. Mnozí zaměstnavatelé se s tímto faktem seznamují aţ počátkem roku 2013 při kontrole výkazů za uplynulý rok. I kdyţ změna zákona měla přefakturace výrazně omezit, na trhu stále působí řada subjektů, které mají své podnikání primárně nastaveno na podporu pobíranou při zaměstnávání osob se zdravotním postiţením a přefakturacích náhradního plnění za komodity, které samy nevyrábějí, případně na sluţby, které samy neposkytují. Odpovědnost za případné nedostatky při plnění povinného podílu zaměstnaných osob se zdravotním postiţením však nese přímo konkrétní zaměstnavatel, ne dodavatel tzv. náhradního plnění. Za nejvýraznější novinku zákona lze povaţovat limit náhradního plnění a také § 81 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, který zcela jasně stanoví, ţe náhradní plnění můţe dodavatel chráněného trhu práce poskytnout pouze na vlastní výrobky nebo sluţby, coţ obvykle nejsou běţné kancelářské potřeby, ochranné pomůcky, nebo hygienické potřeby, které byly často v reţimu náhradního plnění v minulosti dodávány. Způsob výpočtu náhradního plnění je taktéţ stanoven zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Při výpočtu náhradního plnění se celkový objem plateb bez DPH za 31
odebrané výrobky nebo sluţby ve sledovaném roce od organizace, která zaměstnává více neţ 50% osob se zdravotním postiţením, vydělí sedminásobkem průměrné mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí vyhlášené Ministerstvem práce a sociálních věcí. Orientační tabulka povinného podílu platná pro rok 2011 počet zaměstnanců
25
50
200
500
1
2
8
20
59
180
472
1 180
166
332
1 328
3 320
povinný podíl 4% OZP odvod do státního rozpočtu (v tis. Kč) nákup výrobků nebo sluţeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více neţ 50% OZP (v tis. Kč)
3.1.1. Ochranná známka práce postižených Za podpory Ministerstva průmyslu a obchodu vznikl projekt ochranná známka Práce postiţených. Výrobky, které jsou označené touto ochrannou známkou, skutečně vyrobili, kompletovali nebo balili lidé se zdravotním postiţením. Ochranná známka vznikla s cílem zviditelnit práci postiţených. Proces získání licence na dobu dvou let je poměrně náročný, zahrnuje audit, který je prováděn podle směrnic Sdruţení pro oceňování kvality, a následné kontroly během období uţívání ochranné známky. Výhodou pro drţitele ochranné známky a zejména pro jejich odběratele je zejména potvrzení nezneuţívání práce postiţených osob. Do celého projektu se zapojilo od roku 2010, kdy se začaly udělovat ochranné známky, 24 subjektů z České republiky. Nevýhodou pro zaměstnavatele osob se zdravotním postiţením jsou však poměrně vysoké náklady na udělení ochranné známky, které se pohybují okolo 30 000,- Kč, coţ pro většinu zaměstnavatelům osob se zdravotním postiţením představuje investici, kterou si nemůţe dovolit. Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením nabízí moţnost zajištění sponzorského daru ţadatelům o udělení ochranné známky, zatím však tato aktivita příliš zájem nevzbuzuje. 18 Na úrovni Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, České Unie podporovaného zaměstnávání, Asociace osob se zdravotním postiţením 18
www.pracepostizenych.cz
32
a Ministerstva páce a sociálních věcí je vedena debata o zamezení zneuţívání vyplácení příspěvku pro osoby se zdravotním postiţením a jejím cílem je zakomponovat povinnost registrace ochranné známky Práce postiţených do zákona, jako podmínku pro vyplácení příspěvků na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením.
3.2. Příspěvky od Úřadu práce 3.2.1. Příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa Motivací k zaměstnávání osob se zdravotním postiţením jsou dále finanční příspěvky od Úřadu práce, které lze čerpat několika způsoby. Prvním z řady příspěvků je příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa. Chráněné pracovní místo je podle § 75 zákona č. 435/2004 Sb. pracovní místo zřízené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postiţením na základě písemné dohody s Úřadem práce. Na zřízení chráněného pracovního místa poskytuje Úřad práce příspěvek. Chráněné pracovní místo musí být obsazeno po dobu 3 let. Tímto místem můţe být i pracovní místo, které je obsazeno osobou se zdravotním postiţením, pokud je vymezeno v písemné dohodě s Úřadem práce, která se uzavírá rovněţ na dobu 3 let. Tato platná úprava zákona o zaměstnanosti nahrazuje úpravu předchozí, která rozlišovala chráněné pracovní místo a chráněnou pracovní dílnu. Chráněná pracovní dílna byla definována § 76 zákona o zaměstnanosti s platností do 31. 12. 2011 jako pracoviště zaměstnavatele vymezené na základě dohody s Úřadem práce a přizpůsobené zaměstnávání osob se zdravotní postiţením, kde je v průměrném ročním stavu zaměstnáno minimálně 60% osob se zdravotním postiţením. Z novely zákona pojem chráněná dílna zmizel a byl nahrazen pojmem chráněné pracovní místo. Stávající chráněné dílny uzavřely s Úřady práce nové dohody, ve kterých byla vymezena chráněná pracovní místa podle počtu a struktury stávajících zaměstnanců, dohody se uzavřely na dobu 3 let, místa nemusí být na rozdíl od nově zřízených chráněných pracovních míst, na která byl nebo bude poskytnut Úřadem práce příspěvek, obsazena po celou dobu trvání dohody.
33
Příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postiţením můţe činit podle odstavce 4 § 75 zákona o zaměstnanosti maximálně osminásobek a pro osobu s těţším zdravotním postiţením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Zřizujeli zaměstnavatel na základě jedné dohody s Úřadem práce deset a více chráněných míst, můţe příspěvek na zřízení jednoho chráněného místa pro osobu se zdravotním postiţením činit maximálně desetinásobek a pro osobu s těţším zdravotním postiţením maximálně čtrnáctinásobek výše uvedené průměrné mzdy. V roce 2012 vycházela výše příspěvku z průměrného výdělku za I. – III. čtvrtletí roku 2011, který činil 23 726,- Kč. Úřady práce mohly tedy maximálně poskytnout na zřízení chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postiţením částku 189 800,- Kč (osminásobek průměrné mzdy v národním hospodářství) a 284 712,- Kč na osobu s těţším zdravotním postiţením (dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství). Dohoda o zřízení chráněného pracovního místa obsahuje údaje podle § 75 odst. 8 zákona o zaměstnanosti. Kromě základních údajů obsahuje i závazek zaměstnavatele vrátit příspěvek nebo jeho poměrnou část, pokud mu byl jeho zaviněním poskytnut neprávem nebo v částce vyšší neţ náleţel, a rovněţ lhůtu pro jeho vrácení. Dalším údajem obsaţeným v dohodě je závazek zaměstnavatele neprodleně vrátit příspěvek v případě, ţe mu byl poskytnut v období 12 měsíců přede dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uloţení pokuty za umoţnění výkonu nelegální práce. Nevrácení příspěvku je porušením rozpočtové kázně. V dohodě jsou rozlišeny podmínky, jejichţ porušení není porušením rozpočtové kázně, a další podmínky. Podle předchozích ustanovení zákona o zaměstnanosti se pracovní místa pro osoby se zdravotním postiţením v chráněné pracovní dílně vytvořené nebo vymezené na základě dohody mezi zaměstnavatelem a Úřadem práce od 1. ledna 2012, tj. ode dne nabytí účinnosti zákona, povaţují za chráněná pracovní místa. Podmínky poskytnutí příspěvku jsou definovány zákonem, ţadatel nesmí mít ke dni podání ţádosti nedoplatky na daních vedené u finančního nebo celního úřadu a na pojistném, ani na jeho penále. Rovněţ nesmí mít nedoplatky na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti s výjimkou případů, kde bylo splácení povoleno ve splátkách a zaměstnavatel není v prodlení s jejich splácením, nebo bylo povoleno posečkání daně.
34
Příspěvek nebude přiznán zaměstnavateli porušujícímu pracovně právní předpisy, např. prováděním neoprávněných sráţek ze mzdy, nelegálním zaměstnáváním osob apod. Postup a priorita přidělení příspěvku na zřízení chráněného pracovního místa se u jednotlivých Úřadů práce velmi liší. Skutečně poskytnuté příspěvky jsou velmi rozdílné. V okrese České Budějovice bylo od počátku roku 2013 vymezeno 14 nových chráněných pracovních míst a vyplacený příspěvek na jedno chráněné pracovní místo byl v průměru 40 000,- Kč. Informaci poskytla paní Eva Hajná z krajské pobočky Úřadu práce v Českých Budějovicích, která pracuje na referátu chráněných pracovních míst a zaměstnávání osob se zdravotním postiţením.
3.2.2. Příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů Příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů poskytovaný Úřadem práce je definován v § 76 zákona č. 435/2004 Sb., jeho výše můţe činit nejvýše 48 000,- Kč ročně. Dohoda o poskytnutí tohoto příspěvku se uzavírá s Úřadem práce a je moţno ji uzavřít nejdříve po uplynutí 12 měsíců od zřízení chráněného pracovního místa. Vyplacení tohoto příspěvku je omezeno pouze na pracoviště zaměstnavatele. Na místa, která jsou vymezena mimo pracoviště zaměstnavatele, např. domácí pracoviště zaměstnanců nemůţe být příspěvek poskytnut. Druhy provozních nákladů chráněného pracovního místa jsou definovány § 76 zákona o zaměstnanosti a § 8 vyhlášky č. 390/2011 Sb. a povaţují se za ně zvýšené správní náklady ve výši 7% průměrné mzdy za I. – III. čtvrtletí předchozího roku (tj. 1 661,- Kč v roce 2012). Správní náklady zahrnují náklady na nájemné, povinné revize, zvýšenou spotřebu paliv a energie, na vodné a stočné, na vedení mzdové a personální agendy, na dopravu, náklady provozních zaměstnanců a asistentů (podle odpracovaných hodin), náklady na přizpůsobení provozovny. Za náklady se dále povaţuje daň z přidané hodnoty uhrazená
v souvislosti
s provozem
chráněného
pracovního
místa,
pokud
není
zaměstnavatel plátcem této daně. Po 12 měsících ode dne vymezení nebo obsazení chráněného pracovního místa můţe zaměstnavatel uplatnit nárok na zvýšení příspěvku o částku odpovídající prokázaným dalším nákladům za zaměstnance se zdravotním
35
postiţením, jde-li o místo na pracovišti zaměstnavatele. Tato moţnost je stanovena v § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti a § 9 vyhlášky č. 518/2004 Sb. Příspěvek lze poskytnout i jednotlivci – osobě zdravotně postiţené, která se rozhodne vykonávat samostatně výdělečnou činnost. Výše příspěvku je stejná jako u nově vymezených chráněných pracovních míst, tedy maximálně osminásobek průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné v I. – III. čtvrtletí předchozího kalendářního roku pro osobu se zdravotním postiţením a maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné v I. – III. čtvrtletí předchozího kalendářního roku pro osobu s těţším zdravotním postiţením. Ţadateli můţe být doporučeno absolvování kurzu, např. základy podnikání. Stejně tak můţe osoba samostatně výdělečně činná pobírat příspěvek na provoz chráněného pracovního místa.19
3.2.3. Příspěvek na zaměstnávání OZP Na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením je v souladu s § 78 zákona č. 435/2004 Sb. poskytován příspěvek. Náleţí zaměstnavateli, který na chráněných pracovních místech zaměstnává více neţ 50% osob se zdravotním postiţením z celkového počtu svých zaměstnanců. Poskytuje se na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením formou částečné úhrady vynaloţených prostředků na mzdy nebo platy a dalších nákladů. Příspěvkem jsou nahrazovány skutečně vynaloţené prostředky na mzdy nebo platy zaměstnance v měsíční výši 75% skutečně vynaloţených prostředků na mzdy nebo platy zaměstnance v pracovním poměru, který je osobou se zdravotním postiţením, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu, nejvýše však 8 000,- Kč. Pro účely stanovení výše příspěvku se skutečně vynaloţené prostředky na mzdy nebo platy sniţují o částku odpovídající výši a) Poskytnuté naturální mzdy b) Sráţek ze mzdy nebo platu určených k uspokojení plnění zaměstnavatele podle § 327 zákoníku práce, s výjimkou sráţek provedených k uhrazení škody, za
19
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
36
kterou zaměstnanec odpovídá, nebo příspěvku zaměstnance na závodní stravování podle § 236 zákoníku práce c) Sráţek ze mzdy nebo platu určených k uspokojení závazků zaměstnance podle § 146 písm. b) zákoníku práce, je-li sráţka ze mzdy v rozporu s dobrými mravy, nebo d) Náhrady mzdy nebo platu poskytnuté zaměstnanci při překáţkách v práci na straně zaměstnavatele. Příspěvek lze zvýšit nejvýše o 2 000,- Kč na jednoho zaměstnance po uplynutí 12 kalendářních měsíců ode dne obsazení nebo zřízení chráněného pracovního místa nebo ode dne vymezení chráněného pracovního místa. Příspěvek se poskytuje čtvrtletně zpětně na základě písemné ţádosti zaměstnavatele, která musí být krajské pobočce Úřadu práce doručena nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí. Příspěvek se poskytuje za podmínky, ţe k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí zaměstnavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky vedené příslušným finančním nebo celním úřadem, nemá nedoplatek na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, s výjimkou případů, kdy a) Bylo povoleno splacení ve splátkách a zaměstnavatel není v prodlení se splácením splátek, nebo bylo povoleno posečkání daně, nebo b) Součet všech splatných nedoplatků zaměstnavatele k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí nepřesáhl 10 000,- Kč a zaměstnavatel tyto nedoplatky uhradil do 15. dne následujícího po kalendářním čtvrtletí, za které se o příspěvek ţádá, nebo jej uhradil do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o těchto nedoplatcích od krajské pobočky Úřadu práce dozvěděl v případě, kdy si údaje o nedoplatcích zjistil Úřad práce sám, pokud mu k tomu dal zaměstnavatel souhlas a za tímto účelem zprostil příslušný finanční nebo celní úřad mlčenlivosti vůči Úřadu práce, uhrazení nedoplatku je zaměstnavatel povinen krajské pobočce Úřadu práce doloţit. 20
20
Zákon č.435/2004 Sb. – o zaměstnanosti
37
Poskytovatelem příspěvku je příslušná krajská pobočka Úřadu práce, v jejímţ obvodu má sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou, nebo v jejímţ obvodu má trvalé bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou. Kontrolovat zda a v jakém rozsahu zaměstnavatel přiděluje práci svým zaměstnancům, na které je mu poskytován příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením podle § 78 zákona o zaměstnanosti, je oprávněn Státní úřad inspekce práce nebo Oblastní inspektoráty bezpečnosti práce.
3.2.4. Společensky účelné pracovní místo Moţnost získat příspěvek na zaměstnávání osoby se zdravotním postiţením lze i zřízením společensky účelného pracovního místa. Tato místa zaměstnavatel vyhrazuje nebo vytváří za účelem jejich obsazení uchazeči o zaměstnání. Pracovní místo můţe být vyhrazeno pro konkrétního uchazeče o zaměstnání. Společensky účelná pracovní místa jsou vyhrazována na základě dohody uzavřené mezi zaměstnavatelem a krajskou pobočkou Úřadu práce. Podmínkou uzavření dohody je, ţe místo bude obsazeno uchazečem o zaměstnání vedeným na Úřadu práce, kterému nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Formy příspěvku na nově vyhrazená společensky účelná pracovní místa jsou: a) návratná finanční pomoc b) příspěvek na úhradu úroků z úvěru c) jiný účelově určený příspěvek Zřizuje-li zaměstnavatel společensky účelné pracovní místo nebo místa formou návratné finanční pomoci, sjednává se vţdy splátkový kalendář. V případě příspěvku na úhradu úroků z úvěru se předkládá úvěrová smlouva, úvěr musí být výhradně na pořízení strojů a zařízení. Délka trvání zřízení společensky účelného pracovního místa není zákonem omezena, obecně se doporučuje doba 6 – 24 měsíců. Na pracovní místo vyhrazené pro konkrétního uchazeče můţe krajská pobočka Úřadu práce poskytnout příspěvek aţ do výše vynaloţených prostředků na mzdy a platy zaměstnance přijatého na společensky účelné pracovní místo, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku 38
zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu za tohoto zaměstnance. Výše příspěvku je odvozena od míry nezaměstnanosti. Pokud je nezaměstnanost v daném okrese niţší neţ průměrná míra nezaměstnanosti v České republice můţe být příspěvek ve výši maximálně čtyřnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství vypočtené za I. – III. Čtvrtletí předchozího kalendářního roku. V případě, ţe je míra nezaměstnanosti v daném okrese vyšší, příspěvek můţe být ve výši maximálně osminásobku průměrné mzdy v národním hospodářství vypočtené v I. – III. čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Jedná se o průměrnou mzdu, která je zjišťována Českým statistickým úřadem a zveřejňována Ministerstvem práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů. Uvedené příspěvky jsou maximální a nenárokové.21
3.3. Sleva na dani z příjmů Zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. stanoví v § 35 moţnost uplatnění slevy poplatníkům, a to jak fyzickým, tak právnickým osobám, které zaměstnávají osoby se zdravotním postiţením. Podle tohoto ustanovení můţe kaţdý zaměstnavatel, jak fyzická, tak i právnická osoba, sníţit daň z příjmů, tj. za kaţdého zaměstnaného pracovníka se zdravotním postiţením můţe zaměstnavatel sníţit daň za příslušné daňové období o: a) částku 18 000,- Kč za kaţdého zaměstnance se zdravotním postiţením, s výjimkou osob s těţším zdravotním postiţením a poměrnou část z této částky,
je-li
výsledkem
průměrného
přepočteného
ročního
počtu
zaměstnanců desetinné číslo b) částku 60 000,- Kč za kaţdého zaměstnance s těţším zdravotním postiţením a poměrnou část z této částky, je-li výsledkem průměrného přepočteného ročního počtu zaměstnanců desetinné číslo. Přitom u poplatníků, kteří jsou společníky veřejné obchodní společnosti, u komplementářů komanditní společnosti a u komanditní společnosti se daň sníţí podle písmen a) a b) pouze o částku, která odpovídá poměru, jakým byl mezi ně rozdělen základ daně zjištěný za veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost.
21
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením, ANAG 2012
39
Slevu na dani za zaměstnance se zdravotním postiţením nelze podle § 35 odstavce 4 uplatnit na daň (část daně), připadající na tzv. samostatný základ daně (dílčí základ daně) podle § 20b (příjmy z dividend, podílů na zisku, vypořádacích podílů, podílů na likvidačním zůstatku nebo jim obdobná plnění.) Pro výpočet slev je rozhodný roční průměrný přepočtený počet osob se zdravotním postiţením. Metodika výpočtu je podrobně popsána v § 35 odstavci 2 zákona. Vypočtený podíl se zaokrouhluje na dvě desetinná místa22 Sleva ve výši poloviny daně vypočítané ze základu daně původně náleţející zaměstnavateli za to, ţe zaměstnává nejméně 25 osob se zdravotním postiţením a současně podíl těchto zaměstnanců činí více neţ 50% průměrného přepočteného počtu zaměstnanců (§ 35 odstavec 1 písmeno c) ze zákona byla vypuštěna k 1. 1. 2011. V zákoně zůstalo pouze zmocnění pro Ministerstvo financí k moţnosti povolit sníţení daně fyzickým osobám jako zaměstnavatelům s větším počtem osob se zdravotním postiţením.
3.4. Odpočet na zdravotní pojištění Sleva, respektive speciální odpočet na zdravotním pojištění je definován v zákoně č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, přičemţ pojistné je odváděno z vyměřovacího základu. Zákon č 592/1992 Sb. zmocňuje v § 3c odstavci 2 vládu stanovit svým nařízením do 30. června kalendářního roku vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je plátcem pojistného stát, a to s účinností k 1. lednu následujícího roku. Výši odvodu pojistného zaměstnavatele osob se zdravotním postiţením stanovuje v zákoně č. 592/1992 Sb. § 3 odstavec 7, který uvádí: „je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více neţ 50% osob se zdravotním postiţením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců osoba, které byl přiznán invalidní důchod, je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.“23
22 23
Zákon č. 586/1992 Sb. – o daních z příjmů Zákon č. 592/1992 Sb. – o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění
40
Příklad: Společnost zaměstnávající více neţ 50% osob se zdravotním postiţením má dva zaměstnance se stejně stanovenou mzdou ve výši 15 000,- Kč. Z toho jedna osoba je poţivatelem invalidního důchodu. Vyměřovací základ osoby bez invalidního důchodu je 15 000,- Kč, vyměřovací základ osoby, která je poţivatelem invalidního důchodu je niţší o 5 355,- Kč (vyměřovací základ osob, za které je v roce 2012 podle nařízení vlády plátcem pojistného stát), pojistné tedy bude odváděno z částky 9 645,- Kč. Výše odpočtu: -
Rok 2005
3 556,- Kč
-
Rok 2006
4 709,- Kč
-
Rok 2007
5 035,- Kč
-
Rok 2008 -2009
5 013,- Kč
-
Od ledna 2010
5 355,- Kč
Moţnost uplatnění odpočtu vychází z předpokladu, ţe je především nutno stanovit průměrný přepočtený počet zaměstnanců.24
3.5. Nižší minimální mzda Zdravotní omezení je důvodem, proč je osobám se zdravotním postiţením často nabízena jednoduchá a fyzicky nenáročná práce, s čímţ je také spojeno niţší finanční ohodnocení. Podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. bylo moţné vyplácet minimální, respektive zaručenou mzdu, a) ve výši 75% stanovených částech zaměstnancům, kteří jsou poţivateli invalidního důchodu I. nebo II. stupně b) ve výši 50% stanovených částek zaměstnancům, kteří jsou poţivateli invalidního důchodu III. stupně.
24
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kolektiv autorů, Anag, 2012
41
Řada zaměstnavatelů zaměstnávajících osoby se zdravotním postiţením tohoto ustanovení vyuţívala, neboť v případech zaměstnávání osob se zdravotním postiţením není moţné počítat s plnou výkonností těchto osob a často má práce pro ně spíše terapeutický účinek, pocit potřebnosti a další pozitivní vliv na jejich psychický a zdravotní stav. Od 1. 1. 2013 však vstupuje v platnost nové nařízení vlády č. 246/2012, kterým se moţnost sníţení stanovené minimální mzdy ruší. Toto rozhodnutí bylo učiněno na základě odborné diskuze na toto téma, která vyústila v přesvědčení, ţe poţadavek rovnosti mezi jednotlivými zaměstnanci musí převáţit nad poţadavkem na podporu zaměstnanosti takových skupin. Od 1. 1. 2013 tak platí jednotné sazby.25 V dotazníkovém šetření, které bylo provedeno u zaměstnavatelů zaměstnávajících více neţ 50% osob se zdravotním postiţením, se 75% zaměstnavatelů vyjádřilo tak, ţe tuto změnu povaţují za negativní a komplikuje jim podnikání. Podle slov jednatelky společnosti Amena s.r.o. paní Gabriely Tvarohové vyuţívala společnost moţnosti uplatnit niţší minimální mzdu zejména u zaměstnanců s těţším zdravotním postiţením a mentálně postiţených zaměstnanců, jejichţ výkonnost naprosto nebyla odpovídající mzdě minimální. Po ukončení platnosti vyhlášky a moţnosti vyplácet niţší minimální mzdu byl s těmito osobami pracovní poměr ukončen, právě z důvodů nárůstu mzdových nákladů. Paní Tvarohová vyjádřila ke změně negativní postoj, uvedla, ţe i kdyţ je na mzdové náklady poskytován příspěvek ve výši 75% skutečně vynaloţených nákladů, těţce zdravotně a mentálně postiţené osoby někdy nejsou schopny svou prací vydělat ani 25% mzdových nákladů, které hradí společnost ze svých zdrojů. Navíc jsou příspěvky vypláceny zpětně za uplynulé kalendářní čtvrtletí a společnost nemá takové rezervní fondy, aby mohla hradit ze svého několikanásobně zvýšené náklady. Se dvěma zaměstnankyněmi se tedy společnost ke konci roku 2012 z výše uvedených důvodů rozloučila.
25
Nařízení vlády č. 246/2012
42
3.6. Zvýhodněná pozice u veřejných zakázek Za pozitivní motivaci k zaměstnávání osob se zdravotním postiţením lze také povaţovat zvýhodněnou pozici u veřejných zakázek. Podle § 101 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách totiţ platí, ţe účastní-li se otevřeného nebo uţšího výběrového řízení při zadávání podlimitní veřejné zakázky na dodávky nebo sluţby dodavatel zaměstnávající více neţ 25 zaměstnanců, z čehoţ více neţ 50% zaměstnanců jsou osoby se zdravotním postiţením, musí být nabídková cena tohoto dodavatele hodnocena jako nejniţší, nepřekročí-li nejniţší nabídkovou cenu předloţenou ostatními uchazeči o více neţ 15%. Skutečnost, ţe zaměstnavatel zaměstnává více neţ 50% osob se zdravotním postiţením, musí být dodavatelem uvedena v nabídce společně s potvrzením příslušného Úřadu práce26
26
Zákon č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách
43
4. Chráněné pracovní dílny v regionu České Budějovice 4.1. Struktura zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50% OZP Údaje o zaměstnavatelích zaměstnávajících více neţ 50% osob se zdravotním postiţením poskytla paní Eva Hajná z Krajské pobočky Úřadu práce v Českých Budějovicích. K 31. 12. 2012 ţádá o příspěvek 266 zaměstnavatelů se sídlem v Jihočeském kraji. Jedná se pouze o zaměstnavatele, kteří ţádají o příspěvek, ve skutečnosti můţe být podíl zaměstnavatelů zaměstnávajících OZP vyšší. Právní postavení zaměstnavatelů ţádajících o příspěvky je rozloţeno takto: a.
40% z celkového počtu ţadatelů tvoří fyzické osoby – tedy osoby samostatně výdělečně činné, které pobírají příspěvek na sebezaměstnávání
b.
25% z celkového počtu ţadatelů o příspěvek tvoří společnosti s ručením omezeným
c.
25% z celkového počtu ţadatelů o příspěvek jsou obecně prospěšné společnosti, občanská sdruţení nebo církevní organizace
d.
5% z celkového počtu ţadatelů o příspěvek tvoří společnosti akciové
e.
5% z celkového počtu ţadatelů jsou výrobní druţstva
4.2. Výše vyplacených příspěvků Za III. čtvrtletí 2012 bylo na mzdové náklady zaměstnanců se zdravotním postiţením umístěných na chráněných pracovních místech vyplaceno 68 537 254,- Kč. V rámci § 76 zákona o zaměstnanosti ve III. čtvrtletí 2012 ţádný zaměstnavatel nepoţádal o příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněných pracovních míst a podle
44
§ 78 odstavce 3 zákona o zaměstnanosti (zvýšení příspěvku o částku odpovídající prokázaným dalším nákladům) bylo vyplaceno 10 742 901,- Kč.
4.3. Porovnání postavení chráněných pracovních dílen s ohledem na jejich právní postavení
4.3.1. Amena s.r.o. Společnost s ručením omezeným vznikla v roce 2007. V době vzniku byla vymezena jako chráněná pracovní dílna se 4 chráněnými pracovními místy – tři místa byla vyhrazena pro švadleny a jedno pracovní místo pro modelářku. Na zřízení chráněné pracovní dílny byl úřadem práce poskytnut příspěvek ve výši 72 000,- Kč, který společnost pouţila na nákup šicích strojů. V počátku činnosti se společnost potýkala s nedostatkem zakázek, příjmy tvořila hlavně reklamní činnost a marketing, která byla jednou z činností společnosti. Postupně se činnost společnosti rozvíjela, podařilo se získat stálé zákazníky a odběratele zboţí. V letech 2007 – 2010 společnost neposkytovala ţádnému z odběratelů výhodu náhradního plnění, a přesto měla místo na trhu. Počet zaměstnanců společnosti narostl na 10. Společnost se zaměřila na výrobu bytového textilu a doplňků. S příchodem ekonomické krize se zhoršil odbyt a společnost přišla o jednoho z hlavních odběratelů. V roce 2012 poklesl počet zaměstnanců na 5 osob. Na konci roku 2012 vstoupil do společnosti nový společník a investor, změnila se struktura odběratelů a obchodní politika se zaměřuje na vytvoření vlastního obchodu a zároveň rovnoměrné rozloţení odběratelů tak, aby výpadkem jednoho z odběratelů nedošlo k ochromení chodu společnosti. K 15. 3. 2013 zaměstnává společnost 11 zaměstnanců a je ve fázi restrukturalizace. Jednatelka společnosti uvedla, ţe právní postavení – tedy společnost s ručením omezeným povaţuje za naprosto vyhovující. O změně ani navýšení základního kapitálu společnost neuvaţuje. Stávající situaci komentuje jako klidnou a vidí moţnost rozvoje. Za největší nevýhodu povaţuje problematiku komunikace s Úřadem práce, kde jsou pracovnice velmi vstřícné, ale získávání příspěvků na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením je komplikované, doprovázené rozsáhlou administrativou. Navíc se prodlouţila doba
45
vyplácení příspěvků. Zatímco v roce 2012 byl příspěvek vyplacen do 30 dnů od podání ţádosti, v roce 2013 (za 4. čtvrtletí roku 2012) bude příspěvek vyplacen aţ ke 30. 3. 2013. Jako další problém vidí paní Tvarohová, jednatelka společnosti, obsazování míst osobami se zdravotním postiţením, společnost dlouhodobě nemůţe obsadit některé pracovní pozice na vymezených chráněných pracovních místech. Na Úřadu práce je volné místo pro švadlenu oznámeno od roku 2011 nepřetrţitě a zájem ze stran osob se zdravotním postiţením je téměř nulový. Společnost vyuţívá k obsazování míst i nestátní neziskové organizace, které pracují se zdravotně postiţenými osobami. Zde je úspěšnost získání zaměstnanců vyšší neţ přes pobočky Úřadu práce. K podporám na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením ze strany České republiky se paní Tvarohová vyjádřila tak, ţe se jedná o nekompletní a nedořešený systém, a domnívá se, ţe by si zákonodárci měli vzít příklad z rakouské úpravy chráněných pracovních dílen.
4.3.2. Kovotex, výrobní družstvo invalidů Č. Budějovice Druţstvo KOVOTEX vzniklo v roce 1990 transformací druţstva Sluţba VDI. Původním předmětem výroby byla výroba drátěného programu a nábytkářského kování pro výrobce nábytku. Postupně se výroba rozšiřovala o povrchové úpravy kovových výrobků. Druţstvo lakuje výrobky vlastní výroby s podílem na vlastním obratu cca 20%, jedná se o výrobu stojanů, mříţí, regálů a košů. Dále se druţstvo zabývá lakováním výrobků jiných firem s podílem na ročním obratu cca 80%. Zde jde o lakování regálů do supermarketů, autodílů pro BMV a Audi, rámů strojních zařízení, rámů oken a dalších výrobků. Druţstvo podniká ve vlastních nemovitostech. Jitka Holovská, místopředsedkyně druţstva uvedla, ţe druţstvo je spokojeno se svým současným právním postavením, o změně neuvaţuje. Společnost se zaměřuje na vyuţívání nejnovějších technologií a kvalitních materiálů. Vzhledem k dlouhé historii a působení na trhu nemá ani v době krize problémy se zakázkami. Pro financování nejnovějších technologií vyuţívá projektů spolufinancovaných Evropskými strukturálními fondy a dále vyuţila financování úvěrem poskytnutým z Czech invest na nákup automatické lakovací linky ve výši 15 000 000,- Kč. Druţstvo zaměstnává 70% osob se zdravotním postiţením, změna zákona se nijak výrazně do zaměstnávání nepromítla. Zrušení niţší minimální mzdy 46
se druţstva nedotklo, protoţe tuto moţnost nevyuţívalo, zaměstnanci, kteří zde pracují, jsou bez těţšího zdravotního postiţení, takţe nebylo nutné tento nástroj vyuţívat.
4.3.3. Domov Sv. Anežky Týn nad Vltavou o.p.s. Jedná se o obecně prospěšnou společnost, jejímţ posláním je podpora a pomoc lidem se zdravotním postiţením začlenit se do běţného ţivota, ţít samostatný, soběstačný a důstojný ţivot s odpovídajícím sociálním postavením a naplněnými ţivotními potřebami uţitečnosti a potřebnosti. Společnost byla zapsána do rejstříku obecně prospěšných společností dne 7. prosince 1999, zakladateli společnosti jsou Město Týn nad Vltavou, občanské sdruţení POMOC Týn nad Vltavou a společnost Vindex Jih s.r.o. Jedná se o komplexní sluţbu pro osoby se zdravotním postiţením, v sídle společnosti jsou poskytovány sociální sluţby, je zde umístěno rehabilitační centrum a chráněné dílny. Chráněné dílny a pracoviště slouţící k pracovnímu uplatnění zdravotně postiţených osob zaměstnávaly ke konci roku 2012 celkem 24 osob se zdravotním postiţením. Dílny jsou rozděleny podle výrobků, které produkují. Je zde dílna keramická, jejíţ výrobky, litou a uţitou keramiku, lze zakoupit v prodejně v Týně nad Vltavou nebo prostřednictvím internetového obchodu, dále dílna truhlářská, která se zabývá výrobou nábytku z masívu a laminových desek. Je zde produkován široký sortiment zahradního, interiérového a kancelářského nábytku. Nábytek je vyráběn na zakázku a prodej výrobků zajištěn prostřednictvím internetového obchodu a obchodního zástupce. Další dílnou je dílna tkalcovská, která se zabývá výrobou ručně tkaných koberečků, přehozů a tašek. Významné místo má dílna s názvem farmáři, kde je vyuţita skutečnost, ţe spoluzakladatelem dílny je město Týn nad Vltavou. Zaměstnanci této dílny se podílejí na údrţbě veřejné i soukromé zeleně, drobných úpravách mobiliáře, údrţbě dětských hřišť a úklidových pracích. Nejnovější dílnou, která vznikla na základě realizace projektu Evropské unie, je dílna Potisk, která se zabývá potiskem reklamních předmětů a keramiky, tiskem malých sérií vizitek, originálních novoročenek a pohlednic. Domov sv. Aneţky o.p.s. je komplexně poskytovaná sluţba osobám se zdravotním postiţením, vzhledem k zainteresovanosti města Týn nad Vltavou funguje velmi dobře spolupráce s veřejným sektorem. Paní Bc. Boţena Sukoldová, vedoucí chráněné dílny 47
uvedla, ţe společnosti naprosto vyhovuje její současné právní postavení a neuvaţují o změně. K podpoře na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením ze strany státu se vyjádřila pozitivně, některé zákony je třeba ještě změnit, ale debata je vedena, a proto věří ve zlepšení situace v budoucnu, zejména v tom, ţe lidé budou kupovat výrobky a sluţby dodávané jejich společností.
4.3.4. Jana Valešová – Chráněná dílna Jedná se o fyzickou osobu se sídlem v Českých Budějovicích, která se zabývá výrobou a obráběním drobných předmětů z kovů a plastů. Dalším předmětem činnosti je řezání a výřezy z polystyrenu, výroba modelů aut a letadel. Paní Valešová zaměstnává 7 osob, z toho 5 z nich jsou osoby se zdravotním postiţením. Změna zákona se zaměstnavatele dotkla zejména ve zrušení sníţené minimální mzdy a jako problém vidí paní Valešová komunikaci s Úřadem práce, prodluţování lhůty pro vyplácení příspěvků a rozsáhlejší administrativu, která je se ţádostí spojena. Co se týká právního postavení, tak je zatím vyhovující, ale do budoucna uvaţuje paní Valešová o přeměně na společnost s ručením omezeným.
4.3.5. Proutek, občanské sdružení Plasná Proutek je občanské sdruţení, které vzniklo v roce 2000 a hlavní náplní činnosti sdruţení je pomoc lidem s postiţením ţít v běţné společnosti. Sluţby poskytované sdruţením jsou komplexní, zaměřené na poskytování sociálních sluţeb, chráněné bydlení a chráněnou dílnu. Chráněná dílna proutek v Plasné zaměstnává osoby s mentálním postiţením, pracují v dílně na základě platné pracovní smlouvy a za svou práci pobírají mzdu. Výrobní program je zaměřen na drobnou textilní výrobu a dřevovýrobu, chov koz a ovcí a práce mimo dílnu jako například úklid zeleně, pomoc při stavebních pracích apod. Ke konci roku 2012 pracovalo v dílně 11 osob se zdravotním postiţením. Změna zákona nepřinesla zaměstnavateli ţádné výrazné změny, pouze nevyhovuje rozsáhlejší administrativa spojená s ţádostí o příspěvek. Poněkud nevyhovující, ale respektované je rozhodnutí o zrušení sníţené minimální mzdy. Proutek, ale vyuţívá k financování své činnosti i jiné zdroje neţ 48
pouze prodej výrobků, proto toto nařízení vlády nezpůsobilo sdruţení problémy a nadále zaměstnává stejný počet osob s mentálním postiţením. Právní postavení občanské sdruţení je naprosto vyhovující, orgány sdruţení zvaţovaly změnu na obecně prospěšnou společnost, ale na změně se nedohodly, činnost bude pokračovat ve stávající zvolené právní formě.
49
Závěr Stávající legislativa upravující zaměstnávání osob se zdravotním postiţením je podle mnoha zaměstnavatelů a odborné veřejnosti nedostatečná a vyţaduje úpravy, které jsou předmětem probíhající diskuze, do které se zapojují nejen zaměstnavatelé, Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale také řada neziskových organizací a v neposlední řadě se vyjádřil také ombudsman JUDr. Varvařovský, jehoţ kancelář se ve spolupráci s agenturou LMC účastnila semináře nazvaného Aktuální trendy v zaměstnávání osob se zdravotním postiţením dne 12. 3. 2013. Chybí lepší provázanost a efektivní sladění postupu jednotlivých úřadů, tak aby menší a střední zaměstnavatelé měli zjednodušený přístup k získání příspěvků a častěji se tak rozhodovali zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením. Velmi často se také zaměstnavatelé, kteří se rozhodnou obsadit nebo vytvořit volné pracovní místo osobou se zdravotním postiţením potýkají s problémy při nalezení vhodného zaměstnance s přiměřeným vzděláním. Podle statistik mají osoby se zdravotním postiţením nejčastěji základní nebo střední odborný stupeň vzdělání. K lepšímu uplatnění osob se zdravotním postiţením by přispělo umoţnění těmto osobám získat co nejvyšší moţnou kvalifikaci. O toto se snaţí nejen úřady práce speciálními rekvalifikacemi, ale také řada neziskových organizací, které realizují vzdělávací aktivity spolufinancované prostřednictvím evropských strukturálních fondů. Jako příklad je moţno uvést vzdělávací společnost MAVO s.r.o., která realizovala v jihočeském regionu projekt „účetnictví e learningovou metodou pro osoby se zdravotním postiţením“ a pomohla tak získat vyšší kvalifikaci 45 osobám se zdravotním postiţením, a tím přispěla ke zvýšení moţnosti jejich uplatnění na pracovním trhu. Zaměstnavatelé, kteří se zaměřují na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, mají na trhu své místo a snaţí se nejen o začlenění osob se zdravotním postiţením do běţné společnosti, ale samozřejmě také o získání ekonomického profitu ze své podnikatelské činnosti. Zaměstnavatelé oslovení v dotazníkovém šetření povaţují své zvolené právní formy za vyhovující, o změně právního postavení uvaţují pouze některé fyzické osoby, jedná se o změnu na společnost s ručením omezeným, a to zejména kvůli plánovanému rozšíření činnosti. Občanská sdruţení a obecně prospěšné společnosti poskytují často komplexní sluţby osobám se zdravotním postiţením a zaměstnávání osob se zdravotním postiţením a provozování chráněných pracovních míst je pro ně jednou ze součástí 50
komplexu poskytovaných sluţeb. Tyto společnosti téměř vţdy vyuţívají pro financování svého provozu i jiných zdrojů a dotačních programů, zaměstnávání osob se zdravotním postiţením pro ně není předmětem ekonomického profitu. Společnosti s ručením omezením zaměstnávající osoby se zdravotním postiţením povaţují toto zaměstnávání za konkurenční výhodu oproti běţným zaměstnavatelům. Výhodu spatřují zejména v poskytování příspěvků na zaměstnávání osob se zdravotním postiţením a také moţnosti poskytovat tzv. náhradní plnění, coţ jim částečně zajistí odběr výrobků a sluţeb. Zvolená právní forma tedy odpovídá podnikatelskému záměru a cíli, který si společnost nebo fyzická osoba zvolila.
51
Seznam použité literatury
Tištěná literatura: 1. T. Červinka, P. Hůrka, Z. Leiblová, F. Muška, P. Pelech, J. Přib, L. Trylč, M. Ţeníšková, Zaměstnávání občanů se zdravotním postižením, důchodců, mladistvých a studentů, absolventů škol, žen, agenturních zaměstnanců a dalších kategorií, 5. vydání, ANAG, 2012, ISBN 978-80-7263-751-5 2. Z. Durajová, D. Šlasťanová, Zaměstnávání lidí s postižením a transformace sociálních služeb - přehled situace v České republice a doporučení pro změnu, Liga lidských práv – edice analýzy, 2012, ISBN 978-80-87414-08-8
Metodika: 3. Ing. Vojtěch Miler, Ing. Karel Rychtář, Metodika motivačních nástrojů pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, rozvojové partnerství PENTACON v rámci projektu Iniciativy společenství EQUAL. Dostupné z www.helpnet.cz
Zákony, vyhlášky a nařízení vlády 4. Listina základních práv a svobod 5. Zákon č. 262/2006 Sb. - zákoník práce 6. Zákon č. 435/2004 Sb. – o zaměstnanosti 7. Zákon č. 137/2006 Sb. – o veřejných zakázkách 8. Zákon č. 155/1995 Sb. – o důchodovém pojištění 9. Zákon č. 586/1992. Sb. - o daních z příjmů 10. Zákon č. 592/1992 Sb. – o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění 11. Zákon č. 198/2009 Sb. – antidiskriminační zákon 52
12. Zákon č. 306/2008 Sb. – o důchodovém pojištění 13. Vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti 14. Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. 15. Nařízení vlády č. 452/2009 Sb. 16. Nařízení vlády č. 515/2004 Sb.
Webové stránky: 17. Helpnet [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: www.helpnet.cz 18. Práce postižených [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: www.pracepostizenych.cz 19. Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: www.nfozp.cz 20. Unie podporovaného zaměstnání [online]. [Cit 2013-04-09]. Dostupné z: www.unie-pz.cz
Ostatní pouţité materiály: 21. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postiţením z 6.12.2006 22. Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru –Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postiţením 2010 – 2020 – obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu, Brusel 21.9.2012 23. Výběrové šetření osob se zdravotním postiţením v roce 2007, Český statistický úřad. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08
53
Přílohy 1. Dotazníkové šetření zaměstnavatelů OZP
54
