CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ PRO LIDI S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM SHELTERED HOUSING FOR PEOPLE WITH MENTAL ILLNESS

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Sociální pracovník

CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ PRO LIDI S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM SHELTERED HOUSING FOR PEOPLE WITH MENTAL ILLNESS Bakalářská práce: 10-FP-KSS-3038 Autor:

Podpis:

Magdaléna Štochlová, DiS.

Vedoucí práce: Mgr. Veronika Boďová Konzultant: Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

104

12

0

8

27

8

V Liberci dne: 28. 4. 2011

Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo:

Chráněné bydlení pro lidi s duševním onemocněním Magdaléna Štochlová P08000451

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 28. 04. 2011 Magdaléna Štochlová

Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí Mgr. Veronice Boďové, za vedení bakalářské práce a čas strávený při konzultacích. Děkuji vedení organizace BONA, o.p.s. za nabídku se tímto tématem zabývat a za poskytnutí podkladů. Dále bych ráda poděkovala Ondřeji Novákovi za neutuchající podporu, trpělivost a cenné rady nejen při zpracování práce.

Anotace Bakalářská práce řešila problematiku sociální služby chráněné bydlení, která je určena pro osoby s diagnostikovaným duševním onemocněním z okruhu psychóz. Jejím cílem bylo zjistit, zda uživatelé chráněného bydlení hodnotí sociální službu jako potřebnou. Práci tvořily dvě hlavní oblasti. Jednalo se o část teoretickou, která pomocí zpracování odborné literatury popisovala základní pojmosloví z oblasti psychiatrické rehabilitace a sociálních služeb. Praktická část zjišťovala pomocí dotazníku, který byl vyplněn uživateli sociální služby chráněné bydlení, jak hodnotí přínos služby. Výsledky ukazovaly, že nejčastější důvod pro využití služby byla potřeba se osamostatnit a v budoucnosti bydlet v nechráněných podmínkách. Za přínos práce lze považovat zjištění, že i přes pozitivní výsledky v rehabilitaci uživatelů služby, je největším problémem absolutní nedostatek možností následného bydlení. Klíčová slova: duševní onemocnění, chráněné bydlení, psychiatrická rehabilitace, psychóza, sociální služba, uživatel

Annotation The Bachelor thesis dealt with issues of the social service - sheltered housing, which is designed for people diagnosed with mental illness from a sphere of psychoses. Its objective was to determine whether users of sheltered housing assess the service as needful. The thesis consisted of two main areas. These were the theoretical part, which used the scientific literature to describe the basic terminology of the field of psychiatric rehabilitation and social services. And the practical part investigated, using the questionnaire, how users of the service evaluate its benefits. The results showed that the most common reason to use the service is a need to become independent and to live in the future in unprotected environment. As a benefit of the work can be considered the finding of the fact, that despite positive results in the

rehabilitation of service users, the biggest problem is the absolute lack of consequential housing options. Key words: mental illness, sheltered housing, psychiatric rehabilitation, psychosis, social service, user of the service

Die Annotation Diese Bakalararbeit hat die Problematik des Sozialdienstes geschütztes Wohnen gelöst, der ist für die Menschen die das psychische Erkrankung aus dem Psychosenkreis

haben

bestimmt.

Ihres

Ziel

war

festzustellen,

ob

die

Rehabilitationsträger des geschütztes Wohnen den Sozialdienst als erforderlich werten. Die Arbeit haben zwie Hauptgebieten gebildet. Es hat sich um den teoretischen Teil gehandelt, der mit Hilfe der Fachliteratur die grundlegende Begriffe aus dem Bereich der psychiatrische Rehabilitation und des Sozialdienstes beschrieben hat. Der praktische Teil hat mit Hilfe des Fragebogens, der die Rehabilitationsträger des geschütztes Wohnen ausgefüllt haben untersucht, wie sie den Beitrag des Sozialdienstes werten. Die Ergebnisse haben gezeigt, das der Hautgrund für die Nützung des Dienstes das Bedürfnis der Selbstständigung und in Zukunft in den nicht geschützten Bedingungen leben war. Als Arbeitsbeitrag kann man die Feststellung gehalten, dass, der pozitiv Rehabilitationsergebnisse ungeachtet, der grösste Problem die absolute Untermenge der Möglichkeiten des Nachfolgendeswohnen ist. Schlüsselbegriffe: psychiatrische

die

psychische

Rehabilitation,

Rehabilitationsträger

die

Erkrankung, Psychoze,

gechütztes der

Wohnen,

Sozialdienst,

die der

Obsah Úvod...........................................................................9 TEORETICKÁ ČÁST................................................11 1 Historie a směřování české psychiatrie.....................11 1.1 Duševní nemoc a vývoj názorů na ni......................................15 1.2 Postavení duševně nemocného ve společnosti...................16

2 Sociální psychiatrie.....................................................19 2.1 Psychiatrická rehabilitace.......................................................21 2.1.1 Principy psychiatrické rehabilitace...........................................22 2.1.2 Proces psychiatrické rehabilitace.............................................24

3 Komunitní péče............................................................27 3.1 Sociální služby.........................................................................28 3.2 Chráněné bydlení....................................................................28 3.3 Současná situace komunitních služeb v České republice......29 3.4 Chráněné bydlení pro lidi s psychotickým onemocněním.......29 3.5 Zastřešující organizace...........................................................31 3.5.1 Asociace komunitních služeb v oblasti péče o duševní zdraví (AKS)................................................................................................31 3.5.2 Česká asociace pro psychické zdraví (ČAPZ).........................33 3.5.3 Centrum pro rozvoj a péči o duševní zdraví (CRPDZ).............33

4 Změna legislativy a její dopady v praxi.....................34 4.1 Stručný popis zákona o sociálních službách..........................34 4.2 Základní zásady......................................................................35 4.3 Důležité pojmy.........................................................................35 4.4 Financování sociálních služeb................................................36 4.5 Změny v důsledku zavedení zákona o sociálních službách...37 4.5.1 Aktuální problémy....................................................................38 4.5.2 Způsoby řešení........................................................................39 4.5.3 Návrhy opatření.......................................................................41

5 Psychotická onemocnění............................................44 5.1 Vznik psychózy........................................................................44 5.2 Projevy psychotických onemocnění........................................45 5.3 Formy schizofrenního onemocnění.........................................47 5.3.1 Paranoidní forma schizofrenie.................................................47 5.3.2 Hebefrenní forma schizofrenie.................................................47 5.3.3 Katatonní forma schizofrenie...................................................48 5.3.4 Simplexní forma schizofrenie...................................................49 5.3.5 Reziduální forma schizofrenie..................................................49 5.3.6 Nediferencovaná forma schizofrenie........................................50

5.4 Léčba psychotických onemocnění.........................................50 7

5.4.1 Léky.........................................................................................51 5.4.2 Psychoedukace.......................................................................52 5.4.3 Psychoterapie..........................................................................52

PRAKTICKÁ ČÁST..................................................54 6 Prostředí průzkumu.....................................................55 6.1 BONA, o.p.s.............................................................................56 6.1.1 Činnost a cíle Chráněného bydlení..........................................56 6.1.2 Jednání se zájemcem o službu................................................57 6.1.3 Společné soužití v chráněném skupinovém bydlení.................58 6.1.4 Personální zajištění.................................................................59 6.1.5 Individuální plánování a průběh služby....................................60 6.1.6 Ukončování služby...................................................................61

7 Cíl..................................................................................62 7.1 Předpoklady.............................................................................62

8 Popis průzkumné metody...........................................63 9 Popis zkoumaného vzorku.........................................70 10 Získaná data a jejich interpretace............................74 10.1 Průběh průzkumu..................................................................74 10.2 Výsledky průzkumu...............................................................75 10.3 Ověření předpokladů průzkumu............................................91

11 Diskuse.......................................................................93

Závěr.........................................................................96 Návrh opatření.........................................................99 Použité zdroje........................................................102 Seznam příloh........................................................104

8

Úvod Cílem předložené bakalářské práce je zmapování sociální služby chráněné bydlení pro lidi, kterým bylo diagnostikováno duševní onemocnění z okruhu psychóz. Hlavním předpokladem je, že většina (80%) uživatelů hodnotí službu chráněné bydlení jako potřebnou. Jelikož je práce zaměřena na duševně nemocné klienty, teoretická část nabízí stručný pohled do historie české psychiatrie i popis současných přístupů k léčbě a rehabilitaci osob trpících onemocněním z okruhu psychóz. Fenoménem, který ovlivňuje průběh rehabilitace a má zásadní vliv na postavení duševně nemocných ve společnosti, je tzv. labeling, neboli nálepkovací teorie, které je věnována samostatná kapitola. Představení oboru sociální psychiatrie a samotného procesu psychiatrické rehabilitace doplňuje stručný popis činností jednotlivých organizací, které prostřednictvím registrovaných sociálních služeb pro duševně nemocné a zejména pak službou chráněné bydlení, tento proces zajišťují. V závěru teoretické části je zmíněn legislativní rámec pro poskytování sociálních služeb. Snad pro každého je důležité někam patřit, něco znamenat, něco umět a být za to oceněn a tím získat pocit důležitosti, potřebnosti. O toto všechno, jsou lidé, kteří prošli

dlouhodobou

hospitalizací

na

psychiatrii

ochuzeni.

Proces

jejich

rehabilitace/resocializace je ztížen tím, že se společnost před nimi uzavírá a ještě jim dává nálepku „blázna“. Právě pro tyto lidi je tu nezisková společnost BONA, o.p.s. Prostřednictvím jejích sociálních služeb, mají klienti možnost naučit se novým dovednostem a schopnostem, které jsou potřebné pro život ve většinové společnosti – tedy v nechráněných podmínkách.

9

Metodou průzkumu, který byl zaměřen konkrétně na uživatele služby chráněné bydlení obecně prospěšné společnosti BONA, byla snaha zjistit, jaký vliv má pobyt v této službě na klientovo duševní zdraví a jak přispěl k jeho psychosociální rehabilitaci. Pomocí dotazníků, bylo zjišťováno, v čem je služba pro klienty přínosná a jaké jsou její nedostatky. Klienti/uživatelé tvoří skupinu lidí, kteří mají za sebou mnohdy dlouhodobou hospitalizaci v psychiatrické léčebně, která nebyla způsobena jejich vlastní vinou. Různá forma terapií jim pomohla v rámci zlepšení jejich duševního zdraví, ale přináší sebou i řadu problémů. Pro člověka trpícího duševní poruchou, kterému se „domovem“ stalo nemocniční oddělení, rodinu postupně nahrazoval zdravotnický personál a okruh přátel se znatelně zúžil, je velmi těžké „bojovat“ o své místo ve společnosti. Odpovědi z dotazníkového průzkumu byly zpracovány slovně i graficky a nad některými z nich, se autorka zamýšlí v závěru práce – v diskusi.

10

TEORETICKÁ ČÁST 1 Historie a směřování české psychiatrie Mezi lékařskými obory má psychiatrie historicky odlišné postavení, kromě jiného i v tom, že její stav je ukazatelem vztahů mezi lidmi v různých epochách. V době vlády nacismu, byli duševně nemocní likvidováni jako nepotřební – podobně jako národnostní menšiny. Společnost se vždy snažila, uklidit je někam stranou, ať se jednalo o „lodě bláznů“ (posílání nemocných na lodích na širé moře ve středověku) nebo jejich umístění do ústavů vzdálených daleko od měst (o tom svědčí dodnes lokalizace těchto zařízení). I dnes se duševně nemocní dostávají často na okraj společnosti, jak lze vidět např. v severoamerických městech, kde tito nemocní (psychotici) sdílejí osud nezaměstnaných a bojují s obtížemi s nedostatečnými zdroji nutnými k přežití a v podstatě si tak vytvářejí jakási ghetta. Psychiatrie, i když zahrnuje biologické a sociální vědy, se vyvíjela jako obor medicínský. Její úkol byl a je postarat se o ty, se kterými si ostatní nevědí rady. Postoj společnosti k lidem, kteří se svým chováním vymykali normám, velmi závisel na momentálních názorech na tzv. duševní nemoc. Snad v žádném jiném lékařském odvětví se nemuselo vysvětlovat a odpovídat na tolik otázek, kolem projevů a charakteru nemoci, jako tomu bylo (je) právě v psychiatrii. Lidé trpící fyzickými potížemi vědí co je to bolest, jaké příznaky má chřipka apod. U lidí, kteří trpí duševním onemocněním je toto velmi rozdílné. Mnohdy se ani nemocní necítí, proto nemají potřebu vyhledat odbornou pomoc. Jindy si uvědomují, že se s nimi něco děje, ale příčinu hledají spíše ve svém okolí, což je naprosto lidské. Ačkoliv vývoj a zkoumání činnosti mozku jde prudce dopředu, přesto má psychiatrie veliké potíže s bojem proti předsudkům. (1)

11

Ve 20. století došlo k úzkému propojení psychologie a psychiatrie. Sigmund Freud svým objevem psychoanalýzy sice nerozluštil záhadu duševní nemoci, ale přispěl k tzv. psychologizaci medicíny (psychiatrie). Splynutí těchto borů má však i svá úskalí. Především vede k milné úvaze, že duševní nemoci mají pouze psychologické příčiny. Pravda je ovšem taková, že tyto onemocnění nejsou o nic více psychologicky podmíněná než jiná onemocnění. (tzn., že sice psychologicky a sociálně podmíněna jsou, ale podobně jako tuberkulóza, syfilis, AIDS apod.) U jiných onemocnění nikdo nepochybuje nad tím, že zvládnutí jejich příznaků nemusí nutně souviset s psychologií, u duševních onemocnění je to zcela opačně. Téměř se nemluví o tom, že výskyt vážných duševních poruch (psychóz) je všude na světě zhruba stejný, z čehož se dá usuzovat, že v tom, jak bylo s jedincem zacházeno, není klíč k pochopení významu duševního onemocnění. Protože laická veřejnost nerozlišuje psychologii a psychiatrii, může se mylně domnívat, že procento duševních onemocnění stoupá úměrně tomu, jak klesá péče a zájem státu. Takový postoj veřejnosti lze ukázat na postoji k sebevraždě: „Okolí sebevraha vždy hledá psychologické vysvětlení suicidia. Kde je nenachází, tam si je vytvoří: že dotyčný měl zlého šéfa, že měl za manželku semetriku, že se mu nevyvedly děti apod. Zcela se přitom ignoruje fakt, že často patrně nejde o příčinu, neboť mnoho lidí má všelijaké šéfy, semetriky a nevyvedené děti a přitom sebevraždy nepáchají. Titíž laici připustí, že někdo může zemřít proto, že se mu zastaví srdce, nebo proto, že mu přestanou vylučovat ledviny, ale že by někdo stejně logicky zemřel proto, že mu onemocní ta část mozku, která „dělá“ smutek, a ten je pak tak strašný, že jediným východiskem z něho v očích postiženého je smrt, zdá se i vzdělaným laikům nepřijatelné.“ (1 str. 32) Z výše uvedeného se také utváří postoj státu k psychiatrii. Totalitní režim má vždy roli represivní´. Chápe psychiatrii jako „samozřejmou služku“ (1 str. 32) a ne jako lékařský obor, o který se má postarat. Tím ve společnosti vznikne klam, že duševně nemocní jsou ti, kteří jsou neprávem zavření v ústavech, a kdyby toto stát nečinil, nebylo by duševně nemocných. Bohužel, když tomuto podlehne většinová 12

společnost a padne-li pak totalitní vláda, může se situace psychiatrie podstatně zhoršit. Právě pod vlivem tohoto klamu může chtít společnost psychiatrii zničit, protože ji chápe tak, že „duševně nemocné neléčí, nýbrž vyrábí a různými drogy a jedy pacienty ničí.“ (1 str. 33) Proto se v dobách převratů či změn politického režimu zaznamenali pokusy zrušit psychiatrické léčebny a nahradit je pouze sociálními službami. V roce 1918 (vznik republiky) se zaznamenal (zejména v počátcích) pokles investic do psychiatrie. Dále to byla léta po skončení druhé světové války. „V nové, lepší společnosti nebude bláznů a šílenců.“ (1 str. 33) Další významný mezník byl převrat v roce 1989. Dát vinu předchozímu režimu, všechny nemocné propustit z ústavů a více se o ně nestarat, by způsobilo veliké škody. Je jisté, že psychiatrická péče jako taková změnu potřebuje, ale ta by měla spočívat hlavně v rozšíření systému psychiatrického doléčování a následné psychosociální rehabilitace. Tedy rozšíření sítě komunitních služeb. Nelze však psychiatrické léčebny rušit, ale spíše je modernizovat. Jejich potřebnost snad dokazuje fakt, že podle statistik se každý čtvrtý občan během svého života setkal s psychiatrickou pomocí a v počtu sebevražd zaujímáme jedno z předních míst na světě. (1) Po staletí se znepokojující chování či jednání odlišující se od norem zvládalo nemedicínskou cestou. (viz výše) Na počátku 19. století v době osvícenství se ve Francii a Německu zrodil nový medicínský obor: psychiatrie. (autor pojmu Johann Christian Reil) V Čechách to byl císař Josef II., který se zasadil o základy péče o duševně nemocné. Založil všeobecnou nemocnici, jejíž součástí byl i azyl pro duševně nemocné („šílence“). V počátcích byla jeho kapacita 57 lůžek. Během prvních 20 let existence azylu využilo péče tohoto oddělení 1319 pacientů. Zdaleka však nebyla poskytnuta péče všem potřebným. Proto následně vznikaly další azyly určené k péči o duševně nemocné jako azyl U Kateřinek a v roce 1845 Nový dům (univerzitní psychiatrická klinika), která je v provozu dodnes. Razila se teorie neomezování. Pacienti nebyli zavřeni, ale naopak se účastnili společenského dění (divadla, výstavy, hudební vystoupení). V letech 1863 – 1928 v důsledku neustálého rozšiřování psychiatrické 13

péče vznikaly velké psychiatrické nemocnice na venkově. (6 300 lůžek) Většina z nich, dodnes funguje. Prvním venkovským psychiatrickým zařízením byla léčebna v Kosmonosích, poté Dobřany, Horní Beřkovice, Bohnice apod. Prvním českým profesorem psychiatrie na Karlově univerzitě byl Benjamin Čumpelík (1886). Karel Kuffner (1890) napsal první českou učebnici psychiatrie. Před 2. světovou válkou se začala léčba duševně nemocných pozvolna přesouvat z venkovských ústavů do všeobecných nemocnic. Na lékařských fakultách vznikaly psychiatrické kliniky pro vzdělávání v oboru a pro vzorovou psychiatrickou péči. V nemocnicích se začala budovat psychiatrická oddělení. Od roku 1932 se jejich počet zvýšil na 24. Později (60. léta) zaznamenala rozvoj a růst ambulantní psychiatrická péče. Po 2. světové válce v roce 1961 byl založen Výzkumný ústav psychiatrický, který svou činností navázal na předchozí české psychiatrické objevy. (Vojtěchovský, 1956 - účinek lithia, Roubíček, Grof – intoxikace LSD, Vojtěchovský – psychotropní efekty) V Čechách byla na světové úrovni psychofarmakologie (do 80. let), bohužel jen do té doby, než přestala stačit nadnárodním farmaceutickým gigantům. V roce 1989 byla publikována třetí revize Diagnostického manuálu, DSM – III (Americká psychiatrická asociace, český překlad). V roce 1992 vyšla její česká verze 10. Revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí, MKN - 10. V České republice bylo v roce 1960 276 atestovaných psychiatrů, v roce 1992 pak již téměř 1 000. Tato čísla odpovídají jednomu psychiatrovi na 10 tisíc obyvatel, ve Spojených státech je to 8 500 potenciálních pacientů na jednoho psychiatra. Ve Spojených státech byl v roce 1980 jeden psychiatr na 17 lékařů, v České republice na 40 lékařů. V činnosti je 20 psychiatrických léčeben, kterým se snižují lůžka, 25 psychiatrických oddělení v nemocnicích. V ČR je dnes kolem 11 000 psychiatrických lůžek, 250 psychiatrických ambulancí. Po roce 1989 se postupně rozvinuly extramurální (mimo zdi, mimo stěny) služby, které se zaměřují na rehabilitaci duševně

14

nemocných mimo zdravotnická zařízení. (chráněná bydlení, byty na půl cesty, rehabilitační pracovní místa, centra denních aktivit apod.) (1)

1.1 Duševní nemoc a vývoj názorů na ni Řekne-li se pojem duševní nemoc, každý ví, o čem asi bude řeč. Je zajímavé zamyslet se nad tím, že pro každého tento pojem může znamenat něco jiného. Například z pohledu sociologa, je nemoc brána jako úchylka. Úchylka proto, že nemoc je společensky nežádoucí a nemocný se nechová tak, jak by společnost očekávala, např. není schopen plnit svoje jinak běžné role, úkoly. Nemoc má však mezi ostatními deviacemi zvláštní postavení, neboť není následována negativními sankcemi. Lidé nemocného neobviňují, ale mají mu projevovat sympatie a podporu. Hlavním důvodem tohoto postavení je, že nemocný za svoji nemoc nemůže. Deviaci dělí na primární a sekundární. Přičemž primární znamená, že společnost označkuje „blázna“, sekundární znamená, že sám nemocný tuto teorii přijme za svou a může tohoto zvláštního postavení i zneužívat. Laickou veřejností není každá nemoc tolerována stejně. Např. alkoholik, psychotik. (2) Pohled na duševní nemoc se jistě liší, jedná-li se o pohled kvalifikovaného lékaři či psychologa. Ti vidí nemoc jako chorobu, která člověka ničí a ve vážných případech ho i ohrožuje na životě. Snaží se nalézt příčinu a pomocí nejrůznějších moderních metod člověka vyléčit. Z

právnického

pohledu,

je

duševní

nemoc

vnímána

jako

určité

znevýhodnění/handicap. Řeší otázky svéprávnosti a dohlíží na dodržování práv duševně nemocných, a aby nedošlo k jejich diskriminaci. Laická veřejnost má pocit, že choromyslného dovede každý z nich poznat. Laik nejen že ví, jak „šílenství“ vypadá, ale je si také vědom, že jeho názor je jiný, než od-

15

borníka. Většina laiků zahrnuje pod pojem duševní nemoc jen některé diagnózy např. paranoidní schizofrenii. (2) Zajímavé by jistě bylo i zamyšlení nad tím, že psychiatr vidí „blázna“ v každém. Autorka vidí duševní nemoc jako veliký společenský problém. Tak rychle, jak postupuje věda a stále jsou objevovány nové (lepší) metody pro terapii, tak by měla postupovat i osvěta a integrace nemocných do společnosti. Ať společnost vymyslí jakkoliv dobrý preparát na léčbu duševních nemocí, stále je nejdůležitější to, jaký přístup je k nemocnému zaujímán, jinými slovy: pokud společnost nezmění svůj postoj a bude i nadále zavírat oči před problémy duševně nemocných lidí, začnou pomalu opět vznikat ústavy pro odložené, nemocnice budou přeplněny lidmi, kteří nepotřebují tuto péči a nikdy se nepodaří, aby mezi sebou komunikovali lidé znevýhodnění a většinová společnost. Předmětem zkoumání sociologie je existence stereotypních představ o duševně nemocném. Jsou známy stereotypy ve společnosti týkající se např. minorit (barva pleti, náboženské vyznání apod.) „Stereotyp „blázna“ znají a používají při hrách děti, je udržován známými vtipy o „bláznech“ a udržován sdělovacími prostředky (např. časté presentování jedinců s duševní poruchou jako vrahů v kriminálních příbězích, jejich připomínky v černých kronikách apod.). Stereotyp bývá vyjadřován adjektivy, v případě jedince s duševní poruchou pak přídavnými jmény jako nevypočitatelný, nespolehlivý, iracionální a nebezpečný. Je zřejmé, že je tento stereotyp veskrze negativní a navíc vystihuje jen malou část jedinců s duševní poruchou.“ (1 str. 219) Stereotyp jako takový přetrvává dlouhá léta a je jen těžko ovlivnitelný výchovou.

1.2

Postavení duševně nemocného ve společnosti

„Nálepkování představuje značné potíže při návratu vyléčených nebo zlepšených duševně nemocných zpět do života.“ (2 str. 30)

16

V současné době je nejčastější reakcí okolí označení nemocného nálepkou psychiatrický pacient neboli blázen. Snad u žádné další kategorie nemocných, nemá tento tzv. labeling tak negativní vliv na postavení nemocného. Takto označený člověk, se velmi často dostává na okraj společnosti, či zcela mimo ni. Jedním ze způsobů resocializace po propuštění z léčebny je pobyt v chráněných podmínkách. V těchto podmínkách by se klientův stav měl stabilizovat především pomocí vyřešení jeho sociální situace a obnovení či získání některých návyků a dovedností, které takto postižení ztratili svým dlouhodobým pobytem v léčebně. Znaky labelingu či nálepkování se objevily již před 2. Světovou válkou. Jedná se o obecné označení (teorii) deviantního jednání. Značkování je rozděleno na primární a sekundární deviace. Přičemž primární deviace znamená rozpoznané porušení společenských pravidel, které když není tolerováno, je označeno neformální nálepkou, která sebou nenese trvalé následky. Sekundární deviace znamená deviantní roli, v níž jedinec používá své deviantní jednání jako strategii. Většinou se jedná o nemocné s dlouhodobými psychickými potížemi. Společenské postavení duševně nemocného se původně chápalo jako status připsaný bez jeho aktivní účasti, nikoliv jako status získaný. Předpokládalo se, že duševní nemoc má vztah k porušení nepsaných pravidel každodenní sociální interakcí. V poslední době se ukazuje, že hlavní roli v nálepkování nemocného hraje subjektivní prožívání a zevní projevy nemoci. V popředí je ztráta kontroly (nepředvídatelnosti) ve stereotypu duševně nemocného. Laik většinou jednání posuzuje právě na základě nepřiměřeného emočního chování zahrnující i posouzení nebezpečnosti takového jedince. (2) Společnost zaujímá vůči porušení pravidel stanovisko normalizační, ale jakmile dojde k přidělení deviantní nálepky, postoj bývá negativní a je snaha ze strany společnosti nějakým způsobem izolovat anebo dokonce vyloučit takto označeného

17

člověka. „Stigmatem se rozumí znamení hanby či méněcennosti, jež vede k odmítání jeho nositele.“ (2 str. 33) Nejsilnější odmítání deviantního jednání je v situacích, kdy je nálepka veřejná a jedinec se chová zřetelně v rozporu se společenskými normami a ve shodě s pociťovanou stigmatizací. Pro zlepšení postojů laiků bylo zjištěno, že příznivě působí kontakt s bývalým nemocným, který zlepšuje míru přijetí; lze tak získat kladnou zkušenost se společensky fungujícím nemocným. Vřelejšího způsobu se dostává těm nemocným, u nichž laici předpokládají větší podíl zevních psychosociálních činitelů v příčinách jejich onemocnění. (2)

18

2 Sociální psychiatrie Pojem sociální psychiatrie byl poprvé použit na přelomu 19. a 20. století v USA, kdy bylo zjištěno, že v péči o duševně nemocné má sociální práce nezastupitelnou roli. Sociální psychiatrie kladla důraz na přítomnost sociálních faktorů při vzniku, průběhu a rehabilitaci či léčbě duševních poruch. Byla snaha tyto poznatky následně aplikovat do praxe. V České republice byly tyto změny zaznamenány a byla jim poprvé věnována pozornost v 60. - 70. letech. Prvně se také začal používat termín komunitní psychiatrie, který je v podstatě synonymem sociální psychiatrie. Změny, které se opíraly o zjištění amerických sociologů (50. léta) nesly ústřední myšlenku: „Psychiatrické nemocnice vytvářejí tak pokřivené a absurdní prostředí, že jeho obyvatelé jsou nuceni se přizpůsobovat způsoby, které jsou pak interpretovány, jako psychické symptomy.“ (1 str. 224) V praxi to znamenalo například toto: Systém otevřených dveří = odstraňování zámků a mříží (občasný neklid a agrese mohla být zapříčiněna nepřirozeným omezením pohybu), dokonale propracovaný režim (stálá práce personálu s pacienty). Celá tato změna sebou přinášela nutnost velkého nasazení terapeutických týmů. (1) V tvořivosti, aktivním zapojení a smysluplném trávení volného času, se spatřoval hlavní význam terapie. Zde byl prostor pro vznik pracovních terapií s důrazem na individuální přístup. Byly kladeny větší nároky na některé psychoterapeutické techniky jako např.: arteterapie (léčba uměním), biblioterapie (čtení a interpretace z Bible) dále pak sportovní činnost, kulturní a společenské aktivity apod. Předpokládalo se, že tyto aktivity odvádějí pacienty od nečinnosti a sociálního stažení a snižují napětí. V neposlední řadě poskytovaly významný zdroj informací o pacientově prožívání např.: pomocí interpretací jeho uměleckých výtvorů v chráněných dílnách. Začalo se dbát na estetiku prostředí, v němž terapie probíhaly a kde pacienti trávili většinu času. Trendem byl odklon od nemocničního prostředí a přiblížení se

19

domácímu prostředí pacientů. Zejména pak možnost vybavit a vyzdobit si svůj pokoj nebo nošení civilního oblečení pacientů, mnohdy i personálu. Mezi další významné změny patří jistě změny ve složení pacientů. Byly dokázány pozitivní účinky koedukovaných (obě pohlaví společně) oddělení a aktivit. Také se dbalo na rovnoměrné zastoupení všech věkových skupin. Oddělování jedinců ať už dle pohlaví či věku, bylo vysvětlováno různými způsoby, ale pravdou zůstává, že vedlo především k pohodlí personálu, který pak mohl používat jednotný postup při ošetřování nemocných. (3) Sociální psychiatrie kladla důraz nejen na reformu ústavní péče, ale zejména pak na pomoc pacientům v jejich původním (domácím) prostředí. Zdůrazňovala se krizová intervence v domácím či pracovním prostředí, protože bylo prokázáno, že vede ke snížení počtu hospitalizací. Rozvoj zaznamenaly linky důvěry a telefonická krizová pomoc. Byl kladen důraz na rozvoj ambulantní péče. V USA panovala veliká důvěra v tento systém a následkem toho, začala rozsáhlá redukce lůžkových zařízení. Bohužel byla ale velmi podceněna nutná příprava na přechod na jiný systém, a proto následkem rychlých a nepromyšlených změn bylo to, že se nepřipravení a chronicky (dlouhodobě léčení) pacienti stali bezdomovci či delikventy. (1) V Čechách tato reforma zůstala spíše na úrovni ojedinělých pokusů. Psychiatrická rehabilitace měla vést boj proti sociální izolaci duševně nemocných a jejich postupnou rehabilitací je navracet zpět do většinové společnosti. Programy psychosociální rehabilitace převzaly a provozují jiné instituce, které svou činností rozvíjejí sociálně psychiatrické myšlenky. (3) Těmto institucím bude věnována jedna z následujících kapitol. „V posledních letech, lze v našich lůžkových zařízeních spatřovat zřetelný odliv sociálně psychiatrických ideí. Systém otevřených dveří je dnes neuskutečnitelná fantazie, všemožná diferenciace nemocných je považována za vědecky podložené optimum, za terapeutickou komunitu považují někteří lékaři každodenní hromadnou in20

venturu nespavostí poslední noci atd. Existuje systém kvalitních rehabilitačních procedur, který je však náležitě dostupný teprve jedincům, kteří již nejsou ošetřováni na uzavřených odděleních, nikoli všem od prvního dne pobytu, jak se kdysi plánovalo. Těžko se lze ubránit dojmu, že se naše současná ústavní péče veze na velkých pokrocích biologické psychiatrie, místo aby je násobila způsoby, které půl století zná sociální psychiatrie. Její prapor spíše drží ti, kteří pracují mimo lůžková zařízení. Sociální psychiatrie v našich lůžkových zařízeních čeká na opětovné vzkříšení.“ (1 str. 226)

2.1 Psychiatrická rehabilitace Pokud bychom chtěli vysvětlit pojem psychiatrická rehabilitace, dojdeme k tomu, že slovo psychiatrická vystihuje onemocnění, na která se má vztahovat pomoc, a rehabilitace znamená takový přístup, který vede ke zlepšování funkcí a dovedností, v prostředí k tomu uzpůsobeném. Moderní pojetí psychiatrické rehabilitace vystihuje pojetí Anthonyho a Cohena (1983): „Spektrum metod a přístupů v péči o osoby s duševním onemocněním, jejichž záměrem je asistence osobám s duševním onemocněním za účelem zvýšení jejich schopností a dovedností tak, aby byli úspěšné a spokojené v prostředí, které si vyberou, s co nejmenší mírou kontinuální profesionální podpory.“ (1 str. 623) Základem psychiatrické rehabilitace je soustředěný zájem na všechny denní lidské potřeby, s jejichž naplňováním mají duševně nemocní potíže. Posilují se silné stránky nemocného a cílem je celková životní spokojenost. V rehabilitaci je nejdůležitější přítomnost a výhled do budoucnosti, méně pak minulost pacienta. Cílovou skupinou osob, kterým je psychiatrická rehabilitace určena, jsou lidé trpící těžkou duševní poruchou, která významně ovlivnila jejich dobré fungování v běžných (nechráněných) podmínkách.

21

I když spolu úzce souvisí a je vhodná jejich kombinace, je důležité rozlišovat terapii a rehabilitaci. Terapie jako taková, se zaměřuje na hledání symptomů (příznaků) onemocnění a jejich léčbu, proti tomu rehabilitace pracuje s funkcemi, jejich pozitivním ovlivňováním a nácvikem. Definice Leitnera a Drasgowa (1972) mluví o rehabilitaci jako o indukci zdraví a o terapii jako o redukci nemoci. Jiný názor má Martin (1959), který tvrdí, že rehabilitace objevuje a rozvinuje pacientovy schopnosti, kdežto terapie pracuje s pacientovými neschopnostmi. Je důležité si oba významy uvědomovat, pak lze, aby v praxi fungovaly ve vzájemné dobré spolupráci. První myšlenky psychiatrické rehabilitace sahají do 19. století. Základní prvky nynějších přístupů k psychiatrické rehabilitaci, lze nalézt v programech na podporu zaměstnanosti, které byly původně určené pro válečné invalidy z 2. světové války. Na tomto základě byla v řadě zemí přijata pracovní rehabilitace pro duševně nemocné. Ve 40. - 50. letech 20. století vznikala tzv. klubová centra (první v USA), která zakládali lidé se zkušeností s psychiatrickou léčbou. Jednalo se zejména o vzájemnou pomoc lidí, které potkali podobné potíže. Nosnou myšlenkou bylo, že i člověk závažně duševně nemocný, může pomáhat druhým, přispět tak dobré věci a v neposlední řadě být produktivní. Postupně na klubová centra navázaly centra denních aktivit a psychosociální centra (60. - 70. léta), jejichž hlavní úloha spočívala v nácviku denních aktivit. Aby člověk mohl žít „normálně“ i přes výskyt psychotických potíží. Právě tato centra měla hlavní vliv na rozvoj dnešní psychiatrické rehabilitace. (1) 2.1.1 Principy psychiatrické rehabilitace Tato kapitola se pokusí popsat stěžejní body práce, které jsou shodné pro všechny druhy psychiatrické rehabilitace. Pro účely této práce je dobré jmenovat alespoň tři základní školy rehabilitace: Bostonská, Los Angeleská a Anglická.

22

V Bostonské škole je hlavní metodou učení a důraz je kladen na rozvoj schopností. Los Angeleská škola má za cíl naučit pacienta žít se svou nemocí a řešit jeho problémy se zaměřením na rizikové faktory, které vedou ke zhoršení duševního stavu. Anglická škola zkoumá prostředí, ze kterého pacient pochází a jeho roli v něm. Společným jmenovatelem výše zmiňovaných škol, je individuální přístup a využití všech možností a schopností pacienta, profesionálního týmu a místního společenství. V rehabilitaci je kladen důraz na zachování zdravých složek a ne na úplné uzdravení pacienta. Celá rehabilitace a přístup personálu by měla vycházet z pacientových potřeb, stanovení hranic by mělo být nedílnou součástí rehabilitace. (1) “Základní principy psychiatrické rehabilitace je možno shrnout do následujících bodů: •

V centru pozornosti musí být pacient a všechny jeho potřeby.

•

Naděje je esenciální ingrediencí celého procesu, sama o sobě však ne-

stačí. •

Neočekávat velké výsledky, ale nespokojit se s malými.

•

Pomoc a podporu zaměřit na kompetenci pacienta a zlepšení jeho živo-

ta. •

Hlavní úsilí profesionálů orientovat na zdravou, nikoli na nemocnou

část osobnosti. •

Dlouhodobá medikace je často zapotřebí, ale sama o sobě není dosta-

tečnou komponentou rehabilitace. •

Aktivní zapojení pacienta je základním předpokladem úspěchu.

•

Přechodné zvýšení pacientovy závislosti může vést posléze ke zvýšení

nezávislosti.

23

•

Práce s pacientem musí být dlouhodobým procesem s individuálním

průběhem, s použitím technik a přístupů podle aktuálních potřeb pacienta. •

Rehabilitace se musí promítat do všech zařízení psychiatrické péče.

•

Začínat s procesem rehabilitace již během léčby.“ (1 str. 624)

2.1.2 Proces psychiatrické rehabilitace Základním „stavebním kamenem“ je vztah mezi pacientem a pomáhajícím profesionálem. Velký potenciál k možné změně na straně klienta se skrývá v kvalitě vztahu s jeho terapeutem/sociálním pracovníkem. Většina klientů má potíže, jejichž kořeny by bylo možné hledat v neuspokojivých vztazích v původní rodině. Kvalitním terapeutickým vztahem lze klientovi pomoci nalézt vhodnější formy vztahování se. Tento (fungující) profesionální vztah musí být založen na důvěře a opravdovosti, jinak nelze očekávat změny v klientově chování a prožívání. Klient si potřebuje nové přístupy vyzkoušet a to mu pevný a kvalitní vztah s terapeutem umožňuje. (4) „Pokud se terapeut zajímá o vztah s klientem a sleduje jeho vývoj, rozvíjí v sobě pomyslný šestý smysl, na jehož základě dokáže odhadnout, co je pro klienta přípustné, co si může při práci dovolit, a co nikoli. Tato dovednost samozřejmě přesahuje jakoukoli techniku. Do určité míry je součástí povahy, ale lze ji dále „pilovat“ a tříbit výcvikem a supervizí.“ (4 str. 21-22) Jednou z podstatných částí kvalitního a dobře fungujícího pracovního vztahu je domlouvání kontraktu s klientem. Jedná se především o vysvětlení práce terapeuta, jeho postupů, pravidel apod. (jak budou sezení probíhat, časový odhad spolupráce, podmínky, úhrada za poskytnuté služby atd.) Klient by měl být informován, že spolupráce je dobrovolná což mimo jiné znamená, že ji může kdykoliv ukončit. Pracovník by se měl zaměřit na klientovo očekávání, přání a potřeby a společně se pak pokusit o soulad těchto očekávání s nabídkou terapeuta.

24

Samozřejmostí by mělo být vzdělání pracovníka, se kterým souvisí rozpoznávání vlastních hranic a kompetencí, dodržování psychohygieny a soustavné vzdělávání se. Základním předpokladem dobrého vztahu je důvěrnost. Terapeut by ji měl nejen dodržovat, ale hlavně o ni klienta informovat a přesně vymezit její hranice. V případě, že pracovník potřebuje řešit cokoliv ve vztahu s klientem např. na supervizi (formou anonymní kasuistiky) mělo by být samozřejmostí, že o tom klienta bude informovat a požádá ho o souhlas. (5) Dle Pfeiffera lze celý proces psychiatrické rehabilitace se dělí na tyto fáze: diagnostická, plánovací a intervenční. V průběhu diagnostické fáze je nutné se soustředit na sběr informací o pacientových schopnostech, dovednostech a možností zapojení a využití jeho místního společenství. Je nutné tyto funkce dobře ohodnotit, což mimo jiné znamená během diagnostického rozhovoru vytvořit takové prostředí, kde se pacient bude cítit dobře a pokusit se navázat vztah, cílem kterého je oboustranná důvěra, bezpečnost a spolupráce. Pacient je zapojen do svého hodnocení, jeho role by neměla být pasivní. Hodnotí se konkrétní činnosti jako např.: schopnost komunikace, kritického myšlení, hospodaření s financemi, míra sebepéče apod. Cílem diagnostické fáze je společné sestavení rehabilitačních cílů. Na fázi diagnostickou navazuje fáze plánování. V této fázi se s pacientem konkrétně plánuje spolupráce, rozdělují se kompetence, domlouvá se míra podpory ze strany odborného personálu, a časová posloupnost jednotlivých cílů. V rehabilitačním plánu je velmi důležité konkrétně popsat jednotlivé kroky spolupráce vedoucí až k závěrečnému splnění pacientova cíle. Významné pro budoucí spolupráci je i fakt, že rehabilitační plán podepisují obě strany (pacient a profesionál), stává se tak závazným.

25

Intervenční fáze je v podstatě fází výkonovou. Posiluje se používání dovedností, které již pacient má a dlouho je nepoužíval nebo se jim učí od počátku. Je dobré pacienta co nejvíce zapojit do procesu vybírání strategií („jak na to“). Učí se v přirozeném (domácím, pracovním) prostředí, nácviky se konají v běžných denních situacích (veřejné instituce) a postupuje se od nejjednodušších ke složitějším. Společné pro všechny fáze rehabilitace je mít jasně a konkrétně definovány cíle a mluvit s pacientem tak, aby všemu rozuměl. Brát vážně všechny plány, které si pacient stanoví a respektovat, když plán či jeho část odmítne. Jsou-li cíle velké, rozdělit je na menší a naplánovat postupné kroky vedoucí k jejich naplnění. (1)

26

3 Komunitní péče Po druhé světové válce vzniká ve vyspělých zemích potřeba nově definovat péči o duševně nemocné. Tato potřeba vychází z dosavadních velmi neuspokojivých etických i materiálních podmínek péče o duševně nemocné. Začíná být negativně vnímána „institucionalizace“ a tzv. odlidštěná forma pomoci. (1) „Instituce jsou definovány jako stabilní, poměrně trvalé vzorce strukturované sítě lidských vztahů. Této opakující se pravidelnosti a ohraničitelné stejnorodosti vzájemného lidského chování, kterou nazýváme institucemi, můžeme rozumět jako náhradě za chybějící instinkty. Instituce lidské soužití stabilizují a ulehčují lidem tíži rozhodování. Mohou však být i zdrojem útlaku a nadvlády nebo mohou být vědomě k tomuto účelu použity.“ (6 str. 118 - 119) Začalo se hovořit o tom, že bez navazujících služeb, které by pacientovi zajistily přípravu na návrat do společnosti, se jedná pouze o medicínskou péči, jejíž obsah je v rehabilitaci duševně nemocných nedostatečný. Vznikla snaha o poskytování péče, která by reagovala na všechny potřeby pacienta - klienta s maximálním ohledem na jeho běžné životní podmínky. Světová zdravotnická organizace vyslovila v roce 1973 podmínky pro systém komunitní péče: •Přístupnost každému obyvateli, poskytování komplexní a kontinuální péče, informovanost veřejnosti. •Zvýšená pozornost pro pacienty/klienty, kteří si o pomoc neumějí říct. •Plánování služeb s ohledem na specifika každého regionu. •Zlepšování pracovních vztahů formou multidisciplinárních (spolupráce více vědních oborů – 8 str. 114) týmů.

27

•Vzdělávání v moderních technikách péče – rehabilitace, týmová práce, case management (koordinace poskytovaných služeb, případové vedení). •Vytvoření standardů péče. •Legislativa musí zaručit, že duševně nemocní nebudou vyloučeni ze společnosti. (1)

3.1 Sociální služby Sociální služby lze rozdělit do tří velikých kategorií. Jedná se o sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Na službu sociální poradenství má nárok každý člověk a to bezplatně. Musí mu být poskytnuté poradenství o možnostech řešení jeho nepříznivé sociální situace. Služby sociální péče slouží k zachování psychické i fyzické soběstačnosti lidí, ať už jsou poskytovány v přirozeném prostředí nebo v zařízeních sociálních služeb. Pomocí těchto služeb se lidé znovuzapojují do společnosti a běžného života. Služby sociální péče by jim měly zajistit důstojné prostředí a zacházení. Ochrana společnosti před nežádoucími sociálními vlivy spadá pod služby sociální prevence. Pomocí těchto služeb se vyhledávají osoby ohrožené sociálním vyloučením a poskytuje se jim podpora a péče. (8)

3.2 Chráněné bydlení „Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení.“ (9 § 51 zákona o sociálních službách, odst.1) Sociální služba chráněné bydlení obsahuje tyto činnosti: „Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, 28

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.“ (9 § 51 zákona o sociálních službách, odst.2) Vymezení činnosti dle Zákona o sociálních službách je v příloze č. 5.

3.3 Současná situace komunitních služeb v České republice V této kapitole jsou uvedeny organizace, které nabízí svým klientům (lidem s duševním onemocněním z okruhu psychóz) podporu prostřednictvím sociální služby Chráněné bydlení. Kapitola pojednává o důležitých organizacích, sdruženích, jejichž činnost velmi úzce souvisí s poskytováním kvalitních sociálních služeb na území naší republiky. V neposlední řadě se kapitola věnuje také problematice legislativního ukotvení tématu (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) včetně popisu změn souvisejících s platností a účinností zákona.

3.4 Chráněné bydlení pro lidi s psychotickým onemocněním Chráněné bydlení je pobytová sociální služba, která by měla výraznou měrou přispět k reintegraci či resocializaci člověka – tedy jeho navrácení do společnosti. FOKUS - PRAHA „Posláním Fokusu Praha je podpora lidí se zkušeností s duševní nemocí spokojeně zvládat život a nalézat možnosti osobní realizace ve společnosti.“ (10) ESET – HELP „Posláním této organizace je rozvoj a péče o duševní zdraví. Jednotlivé programy navazují na existující zdravotnickou péči v oblasti a rozšiřují ji o nabídku služeb z oblasti rehabilitace, resocializace a psychosociálního a právního poradenství.“ (11)

29

O. s. PRÁH „Posláním Chráněného bydlení Sdružení Práh je zvyšovat soběstačnost lidí s psychotickým onemocněním v městě Brně, aby mohli po ukončení pobytu samostatně bydlet v přirozeném prostředí.“ (12) O. s. BAOBAB „Posláním Občanského sdružení Baobab je poskytovat podporu lidem s duševním onemocněním, především psychotického okruhu, aby běžný život zvládali samostatně a spokojeně.“ (13) CHARITA OPAVA „Poslání - Profesionálně poskytovat služby sociálně, zdravotně a společensky znevýhodněným lidem a zaměstnávat osoby s problémy na trhu práce.“ (14) O. s. ESTER „Poslání sociální služby „Chráněné bydlení“ - pomoc a podpora duševně nemocným vrátit se zpět do běžného života společnosti v co nejvyšší možné míře. Podpora při překonávání přetrvávajících příznaků duševního onemocnění. Podpora rozvoje osobnosti uživatele nabývání nezávislosti, důstojnosti a zakotvení v nově tvořeném sociálním prostředí.“ (15) BONA, o.p.s. Nezisková organizace BONA usiluje o opětovné začlenění lidí s duševní poruchou do společnosti a o zkvalitnění jejich života při zachování důstojných životních podmínek. Činí tak prostřednictvím třech registrovaných sociálních služeb. Chráněné bydlení, Podpora samostatného bydlení a sociální rehabilitace. BONA, o.p.s. bude podrobněji představena v samostatné kapitole v praktické části práce. Klienti, kteří využívají služeb této organizace, odpovídali na otázky v dotazníku a ve službě Chráněné bydlení byl prováděn průzkum.

30

3.5 Zastřešující organizace Pro dobré fungování organizací poskytující sociální služby a dost možná pro jejich fungování vůbec, je nezbytná podpora většinové společnosti a zejména „rozumný legislativní rámec“. Jelikož se v poslední době, bohužel dost nešťastně, schvalují různá opatření a změny v Zákoně o sociálních službách (ať už v důsledku úsporných opatření či zlepšení efektivity) je tato situace (zejména finanční) pro některé organizace poskytující sociální služby doslova likvidační. Nejen z tohoto (i když hlavního) důvodu se výše zmiňované organizace (jejich členi) mají potřebu sdružovat a společnými silami poukazovat na těžkosti v „dobré praxi“ a snažit se ovlivnit připravované legislativní změny. Proto autorka považuje zařazení této kapitoly a tedy stručný popis těchto sdružení za nezbytný, pro ucelený pohled na danou problematiku. 3.5.1 Asociace komunitních služeb v oblasti péče o duševní zdraví (AKS) Poskytovatelé sociálních služeb pro osoby s psychotickým onemocněním měli potřebu mít svou zastřešující organizaci, která by hájila a prosazovala jejich zájmy. To bylo hlavním důvodem pro vznik asociace komunitních služeb. „AKS se chce zasadit o to, aby se rozvíjela široce dostupná, efektivní a přehledně financovaná síť služeb pro duševně nemocné, jejímž cílem by bylo poskytovat intervence a podporu na správné úrovni a ve správné podobě tak, aby člověk s psychotickou duševní poruchou dosáhl co největší úrovně nezávislosti (samostatnosti, soběstačnosti) a kontroly nad svým životem.“ (16) Více informací o činnosti AKS v příloze č. 2. Pracovní skupiny asociace komunitních služeb Práce asociace komunitních služeb (dále jen AKS) a zejména pak jejích členů je dělena do několika pracovních skupin. Přičemž každá pracovní skupina má svého

31

koordinátora, který zajišťuje pravidelná setkávání skupiny, vede dokumentaci o činnosti pracovní skupiny a presentuje ji na shromáždění Valné hromady. Skupiny jsou následující: Pracovní skupina pro bydlení – standardy/metodika: Skupina se zabývá zejména tvorbou standardů kvality (resp. vnitřních pravidel) a metodikou pro sociální služby v oblasti bydlení. Dále řeší aktuální potíže vyplývající z praxe, jako je např. Úhrada za poskytnutí služby a vyúčtování příspěvků na péči, příprava organizace na inspekci sociálních služeb, spolupráce s jinými poskytovateli (psychiatrické léčebny) apod. Pracovní skupina pro zaměstnávání: Řeší provoz, udržení a možné rozšíření kapacity chráněných míst, dílen, sociálních firem, podporovaného a přechodného zaměstnávání a v neposlední řadě např. spolupráci s úřadem práce. Pracovní skupina pro služby klientům s kombinovanou dg. - mentální handicap/psychóza: V roce 2011 se opět začala skupina pravidelně scházet a obnovila tak svou činnost. Náplň činnosti je obdobná jako u skupiny pro bydlení, jen s důrazem na specifika v péči o uživatele s kombinovanou/duální diagnózou. Pracovní skupina vedoucích rehabilitace: Účastníci skupiny řeší a sdílí otázky vedoucích pracovníků, jako je systém odměňování zaměstnanců, vzdělávání pracovníků, zajištění stáží a exkurzí v organizaci, připomínkují standardy kvality - zejména personální apod. Pracovní skupina vedoucích organizací: Hlavní činností skupiny je společně se Správní radou systematicky vyvíjet tlak na vyšší instance (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Magistrát hl. Města Prahy, úřady městských částí) a pomocí příkladů z dobré praxe se snažit poukázat na chyby či nedostatky v legislativě. Kapitolu autorka zařadila proto, že je sama členem AKS (resp. organizace kde pracuje). Je koordinátorem pracovní skupiny pro bydlení a stálým hostem skupiny vedoucích rehabilitace (protože se její pracovní náplň týká činnosti obou těchto sku-

32

pin). Má tedy přímou zkušenost s tím, jak je dobré a smysluplné se setkávat s ostatními poskytovateli. 3.5.2 Česká asociace pro psychické zdraví (ČAPZ) V roce 1996 vzniklo občanské sdružení, které je otevřené spolupracovat nejen s uživateli psychiatrické péče, ale i jejich blízkými a všemi, kteří se o tuto oblast zajímají. Hlavním cílem sdružení je hájit a prosazovat potřeby lidí, kteří přišli do styku s duševním onemocněním. „ČAPZ požaduje účinnější právní ochranu duševně nemocných lidí, a proto spolupracuje s Národní radou osob se zdravotním postižením na přípravě nového zákona na ochranu duševně nemocných. ČAPZ poukazuje na nutnost transformace systému psychiatrické péče v ČR a prosazuje rozvoj komunitní péče.“ (17) Více informací o činnosti ČAPZ v příloze č. 3. 3.5.3 Centrum pro rozvoj a péči o duševní zdraví (CRPDZ) Tuto neziskovou organizaci založili v roce 1995 poskytovatelé služeb pro osoby s duševním onemocněním. Hlavní činností je s využitím expertů ze zahraničí poskytovat prostor a informace z oblasti péče o duševní zdraví přímo poskytovatelům péče a jejich uživatelům dále pak veřejným institucím jako jsou např. úřady nebo zdravotní pojišťovny. Více informací o CRPDZ v příloze č. 4. „Základní cíle práce Centra jsou zcela v souladu se Zásadami ochrany osob trpících duševní poruchou a zlepšování péče o duševní zdraví, které byly přijaty rezolucí Valného shromáždění OSN č. 46/119 v prosinci 1991. Zásady prohlašují léčbu a péči o duševně nemocné za základní lidské právo.“ (18)

33

4 Změna legislativy a její dopady v praxi Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. (dále jen zákon) Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. (dále jen prováděcí vyhláška) Zařazení kapitoly o legislativě je nezbytné pro ucelený pohled na danou problematiku. V kapitole jsou popsány změny, ke kterým došlo v důsledku zavedení zákona o sociálních službách. Jelikož autorka v sociálních službách již 8 rokem pracuje, pokusí se nejen popsat změny legislativní, ale bude na ně reagovat „opravdovými“ změnami, tedy tím, jak to vypadá v praxi. Kapitola zdaleka neobsahuje veškeré změny, které s platností zákona nastaly, ale soustředí se z počátku na ty obecnější a později na konkrétní jednotlivé změny, ke kterým se autorka vyjadřuje a závěrem kapitoly navrhuje možná řešení.

4.1 Stručný popis zákona o sociálních službách Zákon o sociálních službách stanovuje podmínky pro poskytování podpory lidem, jež se ocitli v náročné životní situaci a jejich stav vyžaduje využití některé ze sociálních služeb. Dále stanovuje podmínky, které jsou nutné k registraci sociálních služeb a hovoří o možnostech přiznání příspěvku na péči – jako nové sociální dávce, kterou mohou lidé využít k úhradě za sociální službu. V zákoně se dál dočteme o inspekcích kvality poskytování služeb – jenž by měla být zárukou, že služba, která inspekcí projde v pořádku, je poskytována v souladu se zákonem. Dále jsou zde stanoveny nezbytné předpoklady pro pracovníky v sociálních službách obecně. (9 § 1 zákona o sociálních službách)

34

4.2 Základní zásady Zákon stanoví, že každý člověk může využít bezplatné základní sociální poradenství, které dle § 37 odst. 2 je povinna každá sociální služba, bez ohledu na její zaměření, zajistit. Při poskytování sociálních služeb je nezbytné dbát na zachování lidské důstojnosti, podporu poskytovat dle individuálních potřeb jedince, snažit se ho aktivizovat a vést k samostatnosti tak, aby jeho setrvání v sociální službě bylo co možná nejkratší, a tím podporovat jeho opětovné začlenění do většinové společnosti. Při poskytování sociálních služeb je nezbytné, aby byl dodržen ohled na lidská práva a základní svobody. (9 § 2 zákona o sociálních službách)

4.3 Důležité pojmy Sociální služba: podpora lidem, kteří potřebují pomoci se znovu začleněním do většinové společnosti nebo předcházet vyčlenění těchto osob ze společnosti. Nepříznivá sociální situace: jde o stav, kdy z mnoha důvodů (věk, onemocnění, krizová situace…) může dojít ke ztrátě schopnosti člověka řešit náročnou životní situaci tak, aby nebyl sociálně vyloučen. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav: o takovém stavu mluvíme tehdy, když trvá déle než 1 rok a má negativní vliv na soběstačnost člověka. Přirozené sociální prostředí: jde především o rodinu, osoby blízké a pracovní prostředí, školní prostředí a prostředí, kde člověk vykonává např. zájmové činnosti. Sociální začleňování: „návrat“ sociálně vyloučených lidí zpět do většinové společnosti a zapojení se do života, který je touto společností považován za „normální“. Sociální vyloučení: pro náročnou sociální situaci není člověk schopen dostát běžným společenským normám a pravidlům.

35

Zdravotní postižení: jakýkoliv druh postižení nebo jejich kombinace, která mám negativní vliv na soběstačnost člověka. Příspěvek na péči: je státní sociální dávka, jejímž účelem je, aby si člověk dle vlastního uvážení zajistil potřebnou pomoc. Standardy kvality sociálních služeb: souhrn kritérií, jejichž prostřednictvím se hodnotí úroveň kvality poskytování sociálních služeb. (9 § 3 zákona o sociálních službách)

4.4 Financování sociálních služeb Na financování sociálních služeb mohou být poskytnuty dotace ze státního rozpočtu a dotace z rozpočtu obce či kraje. Na poskytnutí dotace není právní nárok. S účinností od 1. 1. 2008 jsou krajské úřady povinny podílet se na kontrole využití dotací na sociální služby u poskytovatelů, kteří jsou uvedeni v registru poskytovatelů sociálních služeb. Ze státního rozpočtu se poskytují tyto dotace: 1)

Na zajištění poskytování sociálních služeb poskytovatelům, kteří jsou

uvedeni v registru poskytovatelů 2)

Na zajištění povinnosti kraje, poskytnout sociální službu v případě, kdy

se osoba nemá nebo neumí kam obrátit. (např. poskytovateli sociální služby byla zrušena registrace…) 3)

Na zajištění povinnosti obce, poskytnout/zprostředkovat sociální službu

osobě, která se ocitla v situaci, která jí ohrožuje na životě nebo zdraví a sociální službu aktuálně nevyužívá. 4)

Na zajištění financování běžných výdajů poskytovatelů sociálních slu-

žeb, kteří jsou registrováni v registru poskytovatelů, a to na tyto činnosti: podpora služeb s celostátním charakterem, činnosti rozvojové povahy – vzdě-

36

lávání pracovníků, zpracování plánů krajů a obcí, mimořádné situace (živelné pohromy). Na financování výše uvedených činností se mohou podílet programy v rámci Strukturálních fondů Evropských společenství. Na financování běžných výdajů poskytovatelů sociálních služeb se podílejí obce a kraje poskytováním dotací ze svých rozpočtů. Ministerstvo obrany může poskytovat dotace poskytovatelům sociálních služeb provozujícím pobytová zařízení pro válečné veterány a jejich manželky/manžele. (9 § 101 až § 105 zákona o sociálních službách)

4.5 Změny v důsledku zavedení zákona o sociálních službách Bylo nezbytné, aby sociální služby měly nějaký právní rámec a jejich poskytování se řídilo řádně stanovenými pravidly. Vycházíme-li z předpokladu, že před zavedením těchto pravidel mohl podporu lidem v obtížné sociální situaci poskytovat téměř kdokoliv, za jakýchkoliv podmínek a tedy i v jakékoliv kvalitě, mělo by být jistou zárukou, že zavedení těchto pravidel zaručí uživatelům sociálních služeb jejich dostupnost, kvalitu a profesionální přístup. (1990 – první koncept změny systému sociálních služeb, 1996 – 1997 návrh zákona o sociální pomoci, 2003 – 2005 návrh zákona o sociálních službách) Protože je každý člověk samostatná a individuální bytost a má své specifické potřeby, nutně musí být i péče či podpora poskytována těmto lidem vedena individuálně – tedy musí vycházet z potřeb člověka a ne z potřeb instituce. Proto je velmi obtížné stanovit obecně platná pravidla tak, aby svou šíří postihovala veškeré poskytované sociální služby. Snad i z tohoto důvod vznikly např. Standardy kvality poskytování sociálních služeb. Jedná se o jakýsi souhrn obecných pravidel, která musí mít každá instituce vypracována zvlášť pro konkrétní sociální službu, kterou poskytuje.

37

Tato vnitřní pravidla podléhají kontrole sociálních služeb (inspekce kvality), která musí při zjištění nedostatků navrhnout poskytovateli odstranění nedostatků a pokud tak poskytovatel neučiní v řádné lhůtě, může mu být odebrána registrace té dané sociální služby – tedy i zamezen přístup k financování sociálních služeb dle zákona. Hlavní myšlenkou zákona o sociálních službách je, že uživatel těchto služeb je jako zákazník, který si službu vybere, objedná a zakoupí. Finance na úhradu služby mu poskytuje stát (obec) ve formě příspěvku na péči. Myšlenka je to dobrá – že již nejdou paušálně finance do institucí, ale instituce by měly být financovány právě z příspěvků na péči od svých klientů (tedy že si klienti mohou službu vybrat sami), ale v praxi to přináší tolik potíží, že se jim autorka věnuje i v dalších kapitolách. 4.5.1 Aktuální problémy 1)Nedostatek financí ve státním rozpočtu na financování sociálních služeb a návrhy na neustálé snižování dotací. („úsporné balíčky“). V roce 2009 bylo na sociální služby vymezeno cca 4,6 miliardy korun (takové snížení dotací, oproti minulým létům, fatálně ovlivnilo provoz některých zařízení) přičemž na jaře téhož roku byl rozpočet na sociální služby dorovnán na cca 6,2 miliardy korun – což zabránilo u některých poskytovatelů zrušení sociálních služeb, ale jejich poskytování bylo značně omezeno. Pro rok 2010 byla na financování sociálních služeb vymezena částka 6,8 miliardy korun. Je alarmující, že chystaný rozpočet pro rok 2011 počítá na sociální služby jen s téměř polovinou dotací z let předešlých. Co to může způsobit jiného, než krach dosud existujících, i když omezených, služeb? 2)V roce 2008 bylo v příspěvcích na péči vyplaceno celkem 14 miliard korun, v roce 2009 to bylo již 19 miliard korun a v roce 2010 se jednalo již o cca 21 miliard, ale sociálním službám se stále financí nedostává. Jak je to možné? Nefungující nebo neexistující kontrola využívání příspěvku na péči způsobuje to, že někteří lidé si příspěvek zkrátka nechávají jako „přilepšení“ do rodinného rozpočtu, jiní nenahlásí ukončení využívání sociální služby a příspěvek je jim dál vyplácen nebo v žádosti 38

uvedou jako osobu blízkou/pečující někoho z rodiny, kdo jim péči neposkytuje, ale příspěvek pobírá („babička chce přispět vnoučkům“). 3)Osoba, která si žádá o příspěvek na péči, a jejíž zdravotní stav je posuzován, by měl být posuzován ve svém nejhorším možném stavu. Jde toto opravdu zajistit? Za předpokladu, že by se šetření dělala v léčebnách či ústavech tak do jisté míry asi ano, ale proč toto zákon výslovně zakazuje? A mohou to posuzovat úředníci, i když proškolení? 4)Instituce poskytující sociální služby nemůže zájemce o tyto služby odmítnout z důvodu, že nemá finance na úhradu služby. Ale z jakých financí má pak organizace zajistit provoz sociálních služeb? 5)Inspekce kvality nevydává žádnou detailní zprávu o návrzích řešení vedoucích k odstranění nedostatků a poskytovatel, i když zajistí odstranění nedostatků, nemá záruku, že mu nebude registrace sociální služby odebrána. 4.5.2 Způsoby řešení 1)Novela zákona o sociálních službách ze dne 1. 8. 2009 mění některé způsoby financování sociálních služeb, ale jedná se spíše o drobnosti, ne o globální řešení. Např. sociální služba chráněné bydlení není již zahrnuta v pobytových službách – tzn., že organizace poskytující tuto službu nemá nárok na příspěvek na péči v celé výši od svých klientů, ale je povinna jim měsíčně účtovat každý úkon, který klientovi poskytuje, přičemž maximální výše úhrady je stanovena na 100,- Kč/hodinu. To by sice konkrétně této službě mohlo pomoci, ale když na její úhradu klient nebude mít finance, stejně ho poskytovatel nemůže odmítnout. Navíc zákonodárci zapomněli do výčtu úkonů poskytovaných za úhradu zahrnout tzv. sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Tyto dva body jsou absolutní většinou náplně práce sociálních pracovníků ve službě Chráněné bydlení. Jinými slovy: To, co denně s klienty dělají, nacvičují a v čem

39

jim nabízení podporu si nemohou účtovat, ale drobné a ne tak časté úkony si účtovat mohou. 2)Zákon o sociálních službách (9 §29 odst. 1 až 3) stanovuje kontrolu využívání příspěvku na péči. Kontrolu by měl provádět obecní úřad, který o přiznání příspěvku rozhodl. Především by měl kontrolovat, jak bylo s příspěvkem naloženo, tedy jestli byl využit k zajištění pomoci. Kontroluje se, kdo péči poskytuje a jestli je to ten, koho žadatel uvedl v žádosti o příspěvek na péči. (Zda pomoc poskytuje osobně.) Dále se kontroluje způsob a rozsah pomoci. (Zda podpora odpovídá stupni přiznaného příspěvku.) Pokud je výsledkem kontroly zjištění, že příspěvek není využíván k účelu, ke kterému má sloužit, může být pozastaven nebo odňat. V opačném případě (klient využívá více podpory, než je výše příspěvku na péči) může být zahájeno řízení za účelem nového posouzení stupně závislosti. Příjemce příspěvku je povinen písemně ohlásit změny týkající se zajištění pomoci a to ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy tyto změny nastaly. 3)Nárok na příspěvek na péči (9 § 7 zákona o sociálních službách) má osoba, která z důvodu nepříznivého zdravotního stavu (viz kapitola důležité pojmy) potřebuje pomoc při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v takovém rozsahu, který odůvodňuje její zařazení do některého ze stupňů závislosti. Zákon neupravuje možnost přiznání nebo vyplácení poměrné části příspěvku. Proto se příspěvek přiznává za celý měsíc, i když nárok na něj trval jen po část tohoto období. Žadatel o příspěvek na péči má povinnost se podrobit lékařskému vyšetření (9 § 21 zákona o sociálních službách) – lékařem určeným Českou správou sociálního zabezpečení, dále může doložit veškeré lékařské zprávy, které by „napomohly“ v jednání o přiznání příspěvku na péči. 4)Zákon stanovuje, že zájemcům o sociální službu, musí být tato poskytnuta, a to i v případě, nemá-li na její úhradu finance. Částka chybějící do plné výše úhrady za ubytování a stravu stanovená poskytovatelem, kterou klient s nižšími příjmy ne-

40

může zaplatit, není dlužnou částkou. Pokud klient nemá žádné příjmy, úhrada za ubytování a stravu se nestanoví. V tomto případě zákon neupravuje nárok na poskytování tzv. kapesného z prostředků rozpočtu poskytovatele. S účinností od 1. 8. 2009 může klient, který nemá žádné příjmy, požádat o dávku pomoci v hmotné nouzi. (která ovšem ani zdaleka nepokryje náklady na sociální službu) 5)O výsledku inspekce se pořizuje inspekční zpráva. Tato musí obsahovat popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny. S účinností od 1. 8. 2009 jsou kraje a ministerstvo oprávněny ukládat poskytovateli opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci. Tato opatření se uvádí přímo v inspekční zprávě. Poskytovatel může uplatnit námitky proti uloženým opatřením. 4.5.3 Návrhy opatření K bodu č. 1: Mohlo by pomoci, kdyby poskytovatelé sociálních služeb byli více informováni o možnostech využívat finance z Evropských strukturálních fondů. Je běžnou praxí, že většina poskytovatelů si nemůže dovolit projektového manažera, a tak žádosti o dotace píší většinou sami zaměstnanci společně s vedením, ale protože mají na starosti i jinou oblast práce v organizaci, nevěnuje se tomuto, i když podstatnému – zásadnímu, problému nikdo na celý pracovní úvazek. Dalším možným řešením by snad mohla být spolupráce více poskytovatelů podobných sociálních služeb, kterým by pak vznikl nárok na žádosti o tzv. celostátní dotace z rozpočtu ČR. (viz kapitola financování sociálních služeb) Za zmínku jistě stojí i fakt, že v Praze (středočeském kraji) jako jediném v celé ČR (!) dosud nelze čerpat finance z tzv.: individuálních projektů (EU). Nelze tedy čerpat vůbec žádné finance z těchto zdrojů, které jsou určené na sociální rehabilitaci. V krajích, kde již tyto finance čerpat mohou, vznikají nové sociální služby, rozšiřují se ty stávající a šanci dostaly i projekty, na které dlouhá léta nebyl prostor ve financích ze státního rozpočtu. Díky individuálním projektům se mohou plánovat činnosti 41

až na 3 roky. Pokud se ve středočeském kraji tyto projekty „spustí“ alespoň na poslední rok, bude to znamenat, že se většinou nekoncepčně finance utratí (aby se nemusely vracet) a během krátké chvilky (v řádech měsíců) vzniknou nové služby, na které ale po skončení projektu opět nebudou finance – tedy zaniknou. Mohlo by se zdát, že systém (body 2,3,4) je nastaven správně, ale bohužel v praxi nefunguje. Organizace BONA, o.p.s. (kde bude prováděn průzkum k této práci) poskytuje služby přibližně 130 klientům ročně a téměř polovina z nich má přiznán příspěvek na péči. Od roku 2007 nebyla u těchto klientů zaznamenána žádná kontrola využívání příspěvku na péči. Zřejmě je to nedostatkem kontrolorů a sociálních pracovníků, ale to je opět otázka financí. Možná by situaci řešilo to, kdyby příslušný úřad musel informovat poskytovatel sociální služby, u kterého klient ukončil smlouvu. Ale to by zase mohlo být v rozporu s ochrannou osobních a citlivých údajů… Nejlepší by samozřejmě bylo spolehnout se na čestnost lidí, ale… Řízení o příspěvku na péči běžně trvá od ½ do 1 roku, přičemž klient už službu využívá, ale nemá na úhradu. Co je platné, když službě po roce uhradí finance zpětně (v ideálním případě), ale ten rok má služba vzít finance na provoz kde? Pokud stát určí, že se služba musí poskytovat i lidem, kteří nemají příjmy (princip solidarity – se kterým autorka souhlasí), měl by ale za tyto lidi přijmout „odpovědnost“ tzn. – služby za ně organizacím uhradit. Aktuální situace vypadá tak, že stát je „dobrodinec“, který zajistí služby všem, bez ohledu na jejich finanční možnosti, ale v praxi na to doplácí právě ta organizace, která těmto klientům poskytuje své služby. Jak se pak má rozhodnout konkrétní pracovník, který má na starosti výběr a přijímání zájemců do služeb a v pořadníku čekatelů jsou klienti, kteří sice potřebují péči všichni, ale na úhradu mají jen někteří? Když bude takový pracovník jednat podle zákona – přijme všechny zájemce, ale znatelně tím ohrozí dobré fungování organizace (sociální služby), když bude přijímat pouze ty, kteří na službu mají finance, sice neohrozí fungování organizace, ale zase jedná protiprávně.

42

Lze se domnívat, že by bylo dobré, obecně zavést zvýšené zpoplatnění tzv. sociálních lůžek v léčebnách. Nechápe, proč, když tam klient/pacient již jen bydlí (je to „jediné“ řešení jeho sociální situace) platí 60,- Kč za den a zbytek příjmů má jako kapesné. Mnoho z těchto klientů/pacientů by mohlo využít sociálních služeb, ale stačí, když se jim jen nechce a v léčebně zůstávají a využívají její „komfort“(3x denně strava, péče personálu, střecha nad hlavou, 2x ročně dovolená, neomezené vycházky…) za 1800,- Kč měsíčně… Běžně se stává, že uživatelé sociálních služeb si jdou „lehnout“ do léčebny, aby ušetřili. (Na příjmu pacientů již vědí, že když řeknou, že je jim špatně, tak jsou přijati a než projdou potřebnými vyšetřeními a pohovory, tak jsou v léčebně většinou alespoň 1 – 2 měsíce a rázem mají ušetřené 2 své měsíční příjmy (tedy po odečtení poplatku za hospitalizaci). Samozřejmě by se vše muselo posuzovat individuálně, ale touto cestou by se finance daly ušetřit a hlavně by se odlehčilo léčebnám, které sociální lůžko rozhodně nestojí 60,- Kč za den…

43

5 Psychotická onemocnění Abychom lépe porozuměli významu slova psychóza/schizofrenie, je zde uvedeno několik „definic“ z různých publikací. „Schizofrenie narušuje schopnost nemocného srozumitelně jednat a chovat se v souladu s okolnostmi. Mění se vztah nemocného ke skutečnosti. Odcizuje se ostatním lidem.“ (1 str. 342) „Jasné vědomí a intelektové schopnosti jsou obvykle zachovány, i když se během času mohou vyvinout určité kognitivní deficity. Osobnost je postižena ve svých nejpodstatnějších funkcích, které dávají normálnímu jedinci pocit individuality, jednotnosti a autonomie.“ (19 str. 96) „Jako psychózu označujeme takové duševní onemocnění, které mění prožívání člověka ve vztahu k okolí a k sobě samému. Dochází v různé míře ke změně všech základních kvalit duševního života postiženého.“ (20 str. 8) „U schizofrenika mají jeho potíže takovou intenzitu a hloubku, že plně prostoupí jeho život a výrazně jej ovlivní. Pro takového člověka je pak velmi obtížné rozhodnout, co je skutečné, a co není. Je to trochu jako mít sny, když jste naprosto probuzení. Říká se, že neurotik si celý život staví vzdušné zámky, zatímco psychotik v nich žije.“ (21 str. 7) „Jako psychózy označujeme stavy, při kterých dochází k poruše kontaktu s realitou. Znamená to, že v psychóze jinak vnímáme, myslíme a prožíváme.“ (22 str. 8)

5.1 Vznik psychózy Jako psychózu označujeme takové duševní onemocnění, které mění prožívání člověka ve vztahu k okolí a k sobě samému. Během tohoto onemocnění dochází ke změně všech základních kvalit duševního života člověka. Změny v myšlení, vnímání a citech mohou být tak veliké, že člověk nedokáže rozlišit co je reálné a co není. (20) 44

Schizofrenní psychózou onemocnění asi 2 lidi ze sta a to nejčastěji mezi 16. a 30. rokem života. (21) Častost výskytu onemocnění je stejná v různých kulturách a kontinentech. Vyskytuje se stejně často u mužů i žen, rozdíl je pouze v začátku onemocnění. Začátek onemocnění je v mladém věku, u mužů nejčastěji mezi 15 až 25 lety a u žen mezi 25 a 35 lety. Psychózou může onemocnět úplně každý. (22) Důležitou roli hraje především dědičnost. (biologický faktor) Bylo prokázáno, že pokud jeden z rodičů trpí schizofrenií, je asi 10% pravděpodobnost, že jeho dítě onemocní také. Pokud jsou nemocní oba rodiče, zvyšuje se riziko onemocnění u dítěte až na 40 %. Celkově můžeme říct, že se dědí asi z 70% dispozice onemocnět schizofrenií, ale nikoliv schizofrenie jako nemoc. Neméně důležitou roli hrají také vlivy zevní. Jedná se například o virové infekce plodu, narušenou výživu v době těhotenství, porodní komplikace. Člověk se tedy s dispozicí k psychotickému onemocnění obvykle již narodí. (20) Psychotické poruchy nejsou způsobené jedinou příčinou, ale spíše společným působením řady dílčích příčin. Mohou být vrozené či zděděné, působí zde vlivy prostředí a události, které zasáhly do života jedince. (22) V důsledku nadbytku dopaminu v mozku je současně přenášeno příliš veliké množství informací, které mozek nedokáže rozlišit na zprávy důležité a nepodstatné a správně je zpracovat. Nejvíce je rozšířen názor, že psychotickému onemocnění podléhají hlavně ty osoby, které mají vrozenou vlohu k onemocnění a současně jsou vystaveni nadměrné zátěži z okolního prostředí. (1)

5.2 Projevy psychotických onemocnění Mezi charakteristické symptomy (příznaky) patří bludy, halucinace, dezorganizovaná mluva (zabíhání, inkoherence), dezorganizované jednání a tzv. negativní

45

symptomy. Pro stanovení diagnózy je vyžadována přítomnost alespoň dvou příznaků po většinu času během jednoho měsíce. (1) Jen zřídka dochází k onemocnění náhle a nečekaně. Samotnému onemocnění může předcházet různě dlouhé období několika měsíců i let, kdy se člověk postupně mění, uzavírá se do sebe a omezuje sociální kontakty. Na počátku se člověk může cítit jakoby bez radosti, s nepochopitelným napětím a obavou, tělesnou únavou a neschopností se soustředit. Někdo může být bezcílně aktivní – zahájí spoustu činností, ale žádnou nedokončí. Ztráta schopnosti komunikovat s vrstevníky je obvyklá a může vést až k úplné izolaci a uzavření se ve svém fantazijním světě. Objevit se mohou jakési předtuchy, že se něco stane. Člověk kolem sebe vnímá zvláštní souvislosti, je nedůvěřivý a úzkostný a proto má potíže se spánkem a klidem. Nejen okolní svět, ale i vnitřní prožívání může nemocnému připadat jakoby cizí a mnohdy jako naschvál zinscenované. Z pocitů vztahovačnosti všeho k vlastní osobě se mohou vyvinout bludná přesvědčení a pocity pronásledování. Časté jsou náboženské i mimozemské zážitky. Chorobné prožívání sice mění pohled na realitu, ale přesto zcela nemizí vzpomínka na normální skutečnost. Nemocní se mohou v realitě orientovat dobře a jen občas se objeví psychotické prožívání. Postupně je však více ovlivňováno chování a jednání člověka psychotickými prožitky a logikou jeho vnitřního světa. Tyto prožitky bývají silnější než ty reálné, proto jim člověk věří více, než svému okolí. Proto mají nemocní časté neshody s okolím a je těžké (nemožné) je přesvědčit o nepravdivosti jejich příznaků. Příznaky obecně dělíme do tří kategorií: pozitivní, negativní a kognitivní. Přičemž pozitivní příznaky znamenají nadměrné nebo zkreslené vyjádření normálních funkcí, negativní příznaky oslabení nebo ztrátu normálních funkcí, a kognitivní příznaky znamenají problém ve výběru a zpracování informací. Další skupinou příznaků jsou tzv. afektivní příznaky (poruchy nálady). Příklady pozitivních příznaků jsou halucinace (změna v kvalitě vnímání), bludy (změny v myšlení) a poruchy chování. Mezi negativní příznaky, které nejsou tak nápadné, řadíme neprožívání, citovou vy46

prahlost (emoční oploštělost), snížení až vymizení motivace, úbytek energie, potíže zvládat běžné úkony (hygiena, sebeobsluha). Z kognitivních funkcí bývá nejčastěji postižena pozornost, učení a paměť. Mezi afektivní poruchy patří pokleslá nálada (deprese), úzkosti, zvýšená aktivita (mánie). (20)

5.3 Formy schizofrenního onemocnění Velká proměnlivost příznaků schizofrenního onemocnění vedla k jeho rozčlenění do několika forem. Jedná se o: paranoidní, hebefrenní, katatonní, simplexní, reziduální a nediferencované formy. 5.3.1 Paranoidní forma schizofrenie Je charakterizována především bludy, které zasahují celou osobnost a vztahy nemocného. Z „bludného ladění“, jakéhosi „tušení souvislostí“, vzniká bludný nápad nebo se rozvíjejí bludné interpretace skutečnosti. Bludy mohou být perzekuční, ovládací či bludy o tajné nápomoci a ovlivňování. Bludy často provázejí halucinace – nejčastěji sluchové (hlasy). Dále se mohou objevit halucinace tělové, dotekové, čichové, chuťové… Nemocní s paranoidní schizofrenií se lépe brání psychotické depersonalizaci (odosobnění) než nemocní s jinou formou schizofrenie, což je v důsledku jejich poměrně stabilní struktury osobnosti. Kritéria pro diagnostiku (dle MKN 10): 1) musí být splněna všeobecná kritéria pro schizofrenii; 2) bludy či halucinace musí být výrazné; 3) oploštělá či nepřiměřená afektivita, inkoherence, katatonní příznaky nepřevládají. (1) 5.3.2 Hebefrenní forma schizofrenie Svými projevy hebefrenní schizofrenie akcentuje známky pubertálního vývoje a jeho krizí. Charakteristické bývá nepřiléhavé chování a jednání, „pošetilost“ a celková dezorganizace duševního života. Příznaky jsou velmi různé od pseudofilozofování, povrchního mudrování a myšlenkové odtrženosti od skutečnosti až po

47

emoční tupost. Emoční projevy jsou výrazně nepřiléhavé a proměnlivé. Projevy jsou dosti nepředvídatelné, a proto kontakt s nemocným může být obtížný. Nemocní se občas projeví agresivně, kdy se tak snaží překonat citovou propast mezi prožíváním jejich a okolním světem. Přítomné je i grimasování a nesmyslné motorické a mimické projevy. Kritéria pro diagnostiku (dle MKN 10): 1) musí být splněna všeobecná kritéria pro schizofrenii; 2) přítomen alespoň jeden z těchto příznaků: bezcílné, bezúčelné jednání, výrazná porucha myšlení – nesouvislá a neuspořádaná řeč; 3) halucinace a bludy nepřevládají. (1) 5.3.3 Katatonní forma schizofrenie Zde jsou v popředí poruchy hybnosti. Mohou to být jak projevy extrémně zvýšené motorické aktivity – až bezcílný neklid, tak naopak hybnost snížená – až do stuporu (ztuhlost). Patří sem také projevy pohybové autonomie, jako jsou parakineze (mimovolní pohyby), manýrování, grimasování nebo naopak závislosti na vnějších podnětech – tzv. povelový automatismus, setrvávání v nastavených polohách. Vždy je nápadná bezcílnost, nepřiměřenost a neodůvodněnost motorických projevů. Katatonní syndrom není se schizofrenní psychózou specificky spojen. Vyskytuje se i u jiných poruch (organických). Kritéria pro diagnostiku (dle MKN 10): 1) musí být splněna všeobecná kritéria pro schizofrenii – lze ale zjistit, jen když nemocný komunikuje; 2) během dvou týdnů musí být přítomen nejméně jeden z následujících projevů: stupor (ztuhlost), mutizmus (neschopnost mluvit), neovlivnitelná a bezúčelná motorická aktivita, nástavy (zaujímání nevhodných či nezvyklých poloh končetin), negativizmus, rigidita (odpor při pasivních pohybech), flexibilitas cerea (kombinace nástav, rigidity a katalepsie = „vosková“ strnulost), povelový automatismus. (1)

48

5.3.4 Simplexní forma schizofrenie Charakterizují jí změny chování, které vyplývají z postupného stažení člověka ze vztahů k vnějšímu světu. Slábnou a stávají se nepochopitelné volní projevy. Emočně se oploštuje. Ztrácí se schopnost vypořádat se s nároky běžného života. V prožívání dominují neurotické potíže, jako jsou úzkost, nepochopitelné „hysterické“ projevy, tělesné stesky a projevy nepohody. Nesrozumitelnost nových postojů pomáhá při jinak obtížné diagnostice. U simplexní formy onemocnění převažuje pasivní a astenická forma projevu schizofrenního onemocnění. Ztráta sil, autismus a sociální stažení mohou být jakési známky „astenické interakce“ mezi nemocnou osobností a samotným chorobným procesem. Kritéria pro diagnostiku (dle MKN 10): 1) během období alespoň jednoho roku se plíživě a progresivně vyvíjejí všechny tři následující znaky: výrazná a stálá změna kvality chování (ztráta elánu, zájmu, bezcílnost, sociální stažení), progredující rozvoj negativních příznaků (málomluvnost, apatie, chudá neverbální komunikace), zřetelný pokles sociální, školní či pracovní výkonnosti; 2) nevyskytují se kritéria pro simplexní, katatonní, hebefrenní či nediferencovanou schizofrenii; 3) nebyla prokázána demence nebo jiná organická duševní porucha (1) 5.3.5 Reziduální forma schizofrenie Takto se označuje chronický stav přetrvávající po odeznění akutních příznaků schizofrenní ataky. Příznaky nebývají tolik intenzivní. Jde hlavně o jakési podivínství, spojené s lenošením, nemotivovanou toulavostí a zanedbáváním sebe a okolí. Emotivita je oploštělá. V řeči a myšlení se projevují podivnosti nápadné mnohdy až v závislosti na situačních vlivech. Kritéria pro diagnostiku (dle MKN 10): 1) v minulosti musela být splněna všeobecná kritéria pro schizofrenii, ale v současné době splněna nejsou; 2) během posledních 12 měsíců byly přítomny alespoň 4 z následujících negativních symptomů: psychomotorický útlum nebo snížená aktivita, výrazně oploštělá afektivita, pasivita a 49

nedostatek iniciativy, mluva chudá obsahem a množstvím, nedostatečná neverbální komunikace, omezené sociální vztahy, zanedbávání zevnějšku. (1) 5.3.6 Nediferencovaná forma schizofrenie Formy schizofrenního onemocnění nemusí mít vždy vyhraněnou podobu, která by odpovídala výše popsaným typům. Pokud má nemocný příznaky z různých forem nebo se prolínají a nelze rozhodnout, která forma je v popředí, říkáme, že se jedná o formu nediferencovanou. Kritéria pro diagnostiku (dle MKN 10): 1) musí splňovat všechna kritéria pro schizofrenii; 2) musí platit jedna z následujících možností: příznaky nejsou dostačující, aby splňovaly kritéria pro kterýkoliv podtyp schizofrenie, příznaků je tolik, že splňují kritéria pro více než jeden podtyp schizofrenie. (1)

5.4 Léčba psychotických onemocnění Psychózy, zejména pak schizofrenie, byly v minulosti pokládány za nemoci s velmi nepříznivými vyhlídkami. Vzhledem k malým možnostem léčby byl konečným výsledkem často stav chronicky duševně nemocného, který byl neschopen se o sebe postarat. Bohužel tyto představy o malých možnostech léčby psychóz přetrvávají u části veřejnosti dosud. Přitom průběh a vyhlídky nemocných trpící psychózou se v posledních desetiletích díky novým léčebným možnostem výrazně změnily. Závisí na každém nemocném, nejen na typu jeho onemocnění, zejména na jeho spolupráci s lékařem a užívání doporučených léků. Důležitý je také vliv rodinného a pracovního prostředí a životních událostí, které ho potkají. Léčba se liší podle fáze onemocnění, ve které se postižený nachází, a podle míry dalšího postižení: 1) Při akutních stavech je metodou volby léčba léky; 2) k zabránění vzplanutí nových atak nemoci je opět nejdůležitější pravidelné užívání psychofarmak; 3) mezi akutními atakami nemoci v době zmírnění nebo vymizení příznaků se dostávají do popředí psychoterapeutické aspekty léčby; 4) pokud je člověk po50

stižen spíše sociálně, profesně, nebo je invalidizovaný, pak dostávají přednost socioterapeutické metody léčby (pomoc při znovuzařazení do společnosti). (22) Obzvláště důležitá je pružnost terapeuta a jeho léčebných strategií. Každý terapeut by měl používat více než jednu metodu. Ve všech fázích má obrovský význam spolupráce s nejbližšími příbuznými. Pokud je léčba ambulantní formou příliš zatěžující, jak tomu bývá při prudkých nebo déle trvajících krizích, je možná psychiatrická hospitalizace. Zpravidla lékař odesílá nemocného do nemocnice také tehdy, když díky psychotickým prožitkům dochází k ohrožení samotného trpícího nebo jeho okolí. Psychiatrická oddělení poskytují intenzivní léčbu, kde kromě léčby léky hrají důležitou roli časté rozhovory pacienta s lékařem, psychoterapeutické aktivity a pracovní terapie. Psychiatrická oddělení jsou dnes zpravidla daleko lepší, než je jejich pověst v povědomí veřejnosti. 5.4.1 Léky Na prvním místě v léčbě psychóz stojí psychofarmaka, a to především antipsychotika. Jsou to léky, které vedou ke zklidnění nemocného a zmírnění úzkosti, navození spánku. Myšlení se postupně uspořádává, bludy a halucinace ztrácejí svoji naléhavost, až po čase mohou odeznít zcela. V ideálním případě ustoupí veškeré psychotické příznaky a nemocný je k proběhlému onemocnění kritický. Přesná příčina schizofrenie není dosud známa. Ví se, ale že při ní dochází k poruše rovnováhy mezi neurotransmitery v mozku. Jsou to chemické látky, pomocí kterých spolu komunikují nervové buňky v mozku. V rozvoji a léčbě schizofrenie hrají nejdůležitější roli neurotransmitery nazývané jako dopamin a serotonin. U nemocných schizofrenií se vyskytuje zvýšená aktivita dopaminu. Léta byli nemocní léčeni léky, které blokovaly dopaminové receptory, a tím zabraňovaly dopaminovému přenosu a snižovaly aktivitu dopaminu v mozku. Tyto léky působí především na pozitivní příznaky schizofrenie – halucinace, bludy. Nazývají se klasická nebo typická antipsychotika. Mohou svým působením vyvolat nežádoucí účinky, protože 51

vyvolávají dopaminovou blokádu i v oblastech, které regulují mimovolní pohyblivost a svalové napětí. (ztuhlost svalů, nechuť k pohybu, snížení gestikulace a mimiky) Tyto příznaky jsou sice nepříjemné, ale nikoliv nebezpečné a obvykle vymizí po úpravě medikace. Nová tzv. atypická antipsychotika blokují dopaminové i serotoninové receptory a působí terapeuticky jak na pozitivní příznaky, tak na negativní příznaky a do určité míry ovlivňují i náladu. Výhodou je, že působí minimum vedlejších účinků a zlepšují tak výrazně kvalitu života nemocného. (1) 5.4.2 Psychoedukace Cílem dlouhodobé léčby je předejít relapsu. Farmakoterapie doplněná rodinnou psychoedukací patří v současnosti k velmi účinným postupům. Psychoedukace je terapeutická technika, jejímž úkolem je poskytnou nemocným a jejich příbuzným důkladné informace o povaze nemoci a možnostech její léčby. Psychoedukace se skládá z edukace, kognitivní rehabilitace, psychoterapie a nácviku sociálních dovedností. Význam rodiny pro terapii schizofrenie je podstatný. Nemocným a jejich rodinám se podávají informace o povaze nemoci, poskytuje se jim podpora a vysvětlení, že se nemoc může vrátit. Zásadní je upozornit na nutnost dlouhodobé léčby antipsychotiky. Příbuzné se snažíme naučit rozlišit, co je projev nemoci a co je osobní rys nemocného. (1) 5.4.3 Psychoterapie Psychoterapeutický přístup poskytuje určitý „ochraňující prostor“, ve kterém se nemocný může projevit – vyjádřit, co ho trápí. To platí jak pro období, kdy silně prožívá úzkost a strach z neznámého, tak pro dobu, kdy po odléčení akutních příznaků hledá nový kontakt se světem. Na terapeuta je možné odložit to, co se těžko vyjadřuje mimo ochranný prostor. Psychoterapeut je lidským průvodcem, který svým pochopením umožní uklidnit se a postupně porozumět souvislostem. Tempo a zaměření 52

je určováno oběma, převážně však nemocným. Po záběru medikace postupně s odezníváním psychózy pacient s terapeutem společně hledají jak zpracovat to, co bylo „odsunuté“ v době akutních příznaků. Cílem psychoterapie je, aby se pacient opět mohl cítit sám sebou a rozumět si a zároveň aby našel správný vztah k druhým lidem a k jednání s nimi. Důležité je také získání zkušeností, jak se chránit před novými psychotickými krizemi. Individuální psychoterapie pomáhá obnovit důvěru ve svět a vytvořit si pevnou vztahovou osobu, které můžete důvěřovat v krizových situacích. Podpůrná psychoterapie je efektivnější než složitě analyzující psychoterapie. Skýtá přátelskou atmosféru, přijetí a pochopení, do ničeho nenutí. Skupinová psychoterapie svou důvěrnou atmosférou pomáhá ujasnit si svoji situaci ve světě, porozumět způsobům, jakými se člověk vztahuje k druhým, a uvědomit se formy chování, které vedou ke stresu. Pomáhá také v tom, že člověk si uvědomuje to, že druzí prožívají mnohdy podobné věci, učí se od nich, jak se s psychózou vyrovnat i jak řešit každodenní problémy. Pro nemocného je velmi potřebné, aby v rodině bylo vytvořeno „příznivé klima“ bez prudkých emocí, výčitek, mentorování nebo hádek. Kvalitní rodinná terapie nehledá viníka, protože žádný není, a naopak se snaží pomoci zklidnit vztahy v rodině, pomoci nalézt rovnováhu pro všechny příslušníky v rodině. (1)

53

PRAKTICKÁ ČÁST Ústředním tématem bakalářské práce, je sociální služba Chráněné bydlení pro lidi s diagnostikovaným duševním onemocněním z okruhu psychóz. V předchozí části práce byla uvedena teorie k danému tématu. Od pohledu do minulosti a postavení duševně nemocných ve většinové společnosti, přes samotné vysvětlení pojmů psychiatrická rehabilitace a komunitní péče až po představení konkrétních duševních poruch z kategorie psychóz. Praktická část bakalářské práce se zabývá průzkumem mezi klienty sociální služby Chráněné bydlení v neziskové organizaci BONA, o.p.s. a následným vyhodnocením tohoto průzkumu, přičemž vychází z hlavního předpokladu, že většina (80%) uživatelů hodnotí službu Chráněné bydlení jako potřebnou. Pomocí dotazníkového šetření byla snaha zjistit, zda se předpoklady potvrdí a jak klienti sociální služby Chráněné bydlení hodnotí svou psychosociální rehabilitaci.

54

6 Prostředí průzkumu V následující kapitole bude podrobněji představena nezisková organizace BONA, o.p.s., resp. jedna její sociální služba – Chráněné bydlení - ve které byl prováděn průzkum pro účely bakalářské práce. Služba Chráněné bydlení je popisována komplexně a to od postupu jednání se zájemcem o službu, přes individuální plánování až po ukončování rehabilitace. Jsou zařazeny i pracovní profily zaměstnanců v přímé péči. Čerpáno bude převážně z interních materiálů organizace, na kterých autorka osobně participovala, jelikož je zde v zaměstnaneckém poměru. Chráněné bydlení je zařízení, které slouží uživatelům k znovuobnovení, osvojení či udržení sociálních návyků a dovedností potřebných pro život v nechráněných podmínkách. Uživatel (klient) je osoba, která se dobrovolně na základě vlastního rozhodnutí účastní rehabilitačního procesu v sociální službě Chráněné bydlení. Rehabilitační tým tvoří pracovníci zajišťující psychosociální rehabilitaci klientů - vedoucí pro oblast bydlení, terapeut, asistent terapeuta, recepční služba. Komunita je společenství lidí, kteří bydlí v objektu Chráněného bydlení. Služba je uživatelem dobrovolně přijatý proces v Chráněném bydlení. Individuální plán je prostředkem spolupráce mezi uživatelem a terapeutickým týmem. Zakázka je očekávání a přání ze strany klienta vůči Chráněnému bydlení.

55

6.1 BONA, o.p.s. Chráněné bydlení, které je ústředním tématem bakalářské práce, je úzce specializovanou sociální službou. Z hlediska vyhodnocení průzkumu a interpretace dat, je velmi důležité, aby čtenář měl představu o všech aspektech služby chráněné bydlení. Vzhledem k této skutečnosti je následující část věnována podrobné charakteristice obecně prospěšné společnosti BONA. „Obecně prospěšná společnost BONA je nestátní neziskovou organizací, která vznikla zápisem do rejstříku obecně prospěšných společností ze dne 29. ledna 1999 na základě usnesení Krajského obchodního soudu Praha (oddíl O, vložka 91). Společnost byla založena Nadací BONA a MUDr. Zdeňkem Bašným k zajištění provozu rehabilitačních služeb pro duševně nemocné občany ve struktuře psychosociální sítě, vytvořené Nadací BONA, která z důvodu nové právní úpravy činnosti nadací a nadačních fondů již nemohla tyto služby nadále poskytovat. BONA, o.p.s. zahájila svou činnost k 1. 6. 1999.“ (23) Poslání: „BONA, o.p.s. usiluje o opětovné začlenění lidí s duševní poruchou do společnosti a o zkvalitnění jejich života při zachování důstojných životních podmínek.“ (23) Cílová skupina: „Dospělí lidé s duševní poruchou, která významně ovlivnila způsob jejich života a oddělila je od běžného místního společenství.“ (23) BONA, o.p.s. Poskytuje tři registrované sociální služby. Chráněné bydlení, Podporu samostatného bydlení a sociální rehabilitaci. 6.1.1 Činnost a cíle Chráněného bydlení Vymezení služby dle § 51 zákona č. 108/ 2006 Sb. O sociálních službách a dle vyhl. č. 505/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách je podrobně v příloze č. 4.

56

Obecný cíl služby: Dosáhnout takové úrovně soběstačnosti, kdy uživatel nebude potřebovat podporu terapeutického týmu v míře a podobě, ve které je poskytována ve službě chráněného bydlení. Cíle služby: Poskytnutí ubytování, které umožní začlenění do společnosti. Zisk, zlepšení, obnovení nebo udržení návyků a dovedností souvisejících s péčí o vlastní osobu a svěřené prostory, tj. domácnost (medikace a spolupráce s ošetřujícím lékařem, úklid, hygiena, praní, žehlení, hospodaření s penězi, spolupráce s dalšími osobami, denní režim ad.) Aktivizace uživatele, podpora při zisku a udržování jeho kontaktů se společností a využívání běžných zdrojů, včetně sociálních služeb. (23) 6.1.2 Jednání se zájemcem o službu Zájemce informuje buď terapeut služby Chráněné bydlení (dále jen CHB) nebo vedoucí pro oblast bydlení. Vstupní pohovory vede vedoucí pro oblast bydlení. Zájemce o službu CHB se na pohovor předem objednává, přičemž musí splňovat tato kritéria: věk 18-64 let, trvalé bydliště v Praze, přítomnost duševní poruchy z okruhu psychóz, zdravotní stav umožňující využití služby, zájem o aktivní využívání služby. Následují minimálně dva pohovory: Informativní pohovor, který vede vedoucí pro oblast bydlení nebo terapeut CHB. Pokud má osoba zájem, je do této fáze zapojena i jeho rodina, popř. jiné důležité osoby nebo instituce v jeho životě. V této fázi je kladen důraz na informování zájemce o službě, nikoli na zisk informací od zájemce. Zájemce o službu chráněného bydlení je informován o: cílech služby, kritériích k přijetí, možnostech spolupráce s pracovníkem, pravidlech služby, právech a povinnostech uživatele služby a o ceně služby. Zájemce má možnost nahlédnout do materiálů o organizaci (výroční zprávy, organizační řád, stanovy atp.) Zájemci jsou v případě zájmu předány materiály, které usnadní jeho orientaci a rozhodování. Obdrží vstupní dotazník. (viz příloha č. 6)

57

Vstupní pohovor: Cílem pohovoru je mapování a šetření potřeb zájemce, zjišťování jeho představ a cílů, kterých by chtěl za dobu využívání služby chráněného bydlení dosáhnout. Společně se hovoří o zdravotním stavu a o představě (popř. konkrétním plánu), co bude, až služba v Chráněném bydlení skončí. Během této fáze jsou mapovány životní oblasti (bydlení, práce, volný čas, zdraví, vztahy), spolupráce s dalšími organizacemi, je formulována zakázka. Pokud zájemce souhlasí, je do této fáze zapojena i jeho rodina, popř. jiné důležité osoby nebo instituce v jeho životě. Je zjišťována míra podpory, kterou mu může jeho okolí během rehabilitace a po jejím skončení poskytnout (např. zda může rodina pomoci sehnat peníze na koupi nebo vybavení bytu). Důležitým bodem společné práce v přípravné fázi je mapování rizik spojených se vstupem do služby (např. zneužívání návykových látek, infekční onemocnění, průběh atak nemoci a dalších situací, které by mohly být ohrožující pro uživatele nebo jeho spolubydlící, resp. pro chod služby). V této souvislosti je vyžadováno doporučení ambulantního psychiatra (viz dotazník pro zájemce o sociální službu – příloha č. 6) a se souhlasem uživatele je tento lékař kontaktován. V případě, že je zájemců o službu více, vedoucí pro oblast bydlení rozhoduje dle aktuální potřeby konkrétního zájemce, doby čekání na službu, motivace uživatele, zabezpečení případných rizik a trvalého bydliště. Přihlíží se také k tomu, zda již využívá některou ze služeb BONA, o.p.s. v oblasti bydlení. O přijetí rozhoduje vedoucí pro oblast bydlení společně s terapeutem příslušného chráněného bydlení. (23) 6.1.3 Společné soužití v chráněném skupinovém bydlení Nutně nevyžaduje přátelské vztahy a sympatie daných uživatelů. Uživateli jsou "sousedé" a jediný nutný vztah je sousedský. Práce s tímto vztahem může být chápána jako příprava na samostatné bydlení v běžném prostředí. Vyžaduje se pouze vzájemné slušné chování a respekt. Pracovník pomůže uživatelům stanovit na počátku jasná pravidla pro situace, které uživatelé vyhodnotí jako potenciálně konfliktní, např. úklid, soukromí, střídání se v užívání společného vybavení atp. 58

Plánovanému nástupu na chráněné skupinové bydlení může předcházet tzv. docházení, kdy se dotváří představa o uživatelově schopnosti samostatného fungování a potřebné míře podpory v budoucnosti. Uživatel se během tohoto docházení seznámí s prostředím, spolubydlícími, pracovníky a může se snáze rozhodnout. Souhrn práv a povinností uživatele Chráněného bydlení je obsažen ve Smlouvě o poskytnutí služby a ve Vnitřních pravidlech pro uživatele sociální služby. Oba tyto materiály jsou součástí této práce – příloha č. 7. 6.1.4 Personální zajištění Péči a podporu klientům v Chráněném bydlení zajišťují tyto osoby: vedoucí terapeut pro oblast bydlení, terapeut, asistent terapeuta, recepční služby. Pro jedno Chráněné bydlení je tým 7-8 zaměstnanců. (Terapeut a asistent jsou dvě osoby na 1,5 úvazku celkem a zbytek týmu tvoří recepční služby.) Vedoucí terapeut pro oblast bydlení je podřízen řediteli organizace. Jeho hlavní náplň práce je jednání se zájemci o službu, dbá na kompletní vedení práce s uživateli, spolupracuje s terapeutickým týmem jednotlivých středisek, hodnotí jejich práci, superviduje práci s klienty, koordinuje porady a pracovní skupiny, representuje a presentuje organizaci. Terapeut Chráněného bydlení je podřízen vedoucímu terapeutovi pro oblast bydlení. Zajišťuje vedení Chráněného bydlení po stránce rehabilitační, organizační, administrativní a správní. S klienty spolupracuje na individuálních plánech, vede dokumentaci, spravuje finanční prostředky, vede tým recepčních služeb a asistenta terapeuta. V Chráněném bydlení je přítomen každý všední den v době 7:30 – 16:00 hodin. Asistent terapeuta Chráněného bydlení je podřízen terapeutovi Chráněného bydlení. V náplni práci má zejména aktivizaci uživatelů, přímou podporu při činnostech v domácnosti, plnění úkolů zadaných jeho nadřízeným. V Chráněném 59

bydlení je přítomen ve všední dny v časovém rozmezí 7:30 – 19:30. Vždy po předchozí domluvě s terapeutem a dle nutnosti jeho přítomnosti. Recepční služba je podřízena asistentovi terapeuta a terapeutovi Chráněného bydlení. Poskytuje přímou podporu klientům při nácvicích dovedností a plní úkoly zadané nadřízeným. V Chráněném bydlení je přítomna každý všední den v době 19:30 – 06:00 hod. O víkendech, svátcích v době 9:00 – 19:30 a 19:30 – 6:00 hod. 6.1.5 Individuální plánování a průběh služby Cílem rehabilitace je zisk, obnova nebo udržení schopností a dovedností uživatele tak, aby byla optimalizována kvalita jeho života. Služba Chráněného bydlení je zaměřena na schopnosti, dovednosti a návyky, které souvisí se samostatným bydlením uživatele, je však provozována v chráněném prostředí. Spočívá ve verbální nebo praktické podpoře uživatele terapeutem při vykonávání běžných činností. Tato podpora musí být neustále přizpůsobována motivaci a možnostem uživatele, resp. dosahování co nejvyšší kvality života konkrétního uživatele. Rehabilitace je dynamický, kontinuální proces, který je jen málokdy přímočarý – naopak! Není neobvyklé, že se uživatel v průběhu rehabilitace zhorší nebo potřebuje lékařskou péči. Jednou z klíčových zásad pojetí rehabilitace je, že má vycházet z kontextu, ve kterém uživatel žije: minulost, současnost, budoucnost a prostor, ve kterém žije. Právě z tohoto kontextu vycházejí přání, schopnosti a omezení uživatele. Na počátku rehabilitačního procesu je budování vztahu mezi uživatelem a pracovníkem. Pokud uživatel nemá formulovány cíle nebo pokud nemá přesnou představu o možnostech a formách, v jakých ho pracovník může podpořit při naplňování jeho cílů, pak na základě jejich kontaktu jsou mapovány potřeby uživatele, jeho možnosti, možnosti pracovníka (resp. konkrétní služby) a prostředí, schopnosti uživatele a jeho omezení. Na základě toho jsou stanoveny cíle, na kterých uživatel a

60

pracovník spolupracují. Pracovníci BONA, o.p.s. se při spolupráci řídí Rámcovými pravidly pro individuální plánování, využívají individuálních plánů a dohod o podpoře. Tyto nástroje slouží nejen k plánování podpory, ale i k hodnocení a zpětné vazbě. Teprve na základě toho je možné vyhodnotit jednotlivé kroky a jejich efektivitu. V každé fázi rehabilitačního procesu je možné se vrátit. Individuální plány jsou vypracovány ve spolupráci uživatele a terapeuta, a to na základě zakázky, která je předběžně formulována již při vstupních pohovorech. Cíle uživatele by měly být zaměřeny především na nácvik pracovních a sociálních návyků a dovedností. Samotný plán a jeho naplňování vede ke zmenšení, kompenzaci nebo překonání překážek na cestě k realizaci celkového cíle. Plán je zpracován společně uživatelem a terapeutem takovým způsobem, aby byl pro uživatele srozumitelný. Během pobytu v Chráněném bydlení, může být vypracováno několik individuálních plánů dle toho, jak se mění schopnosti a motivace uživatele služby. Pravidelná zhodnocení individuálního plánu a posouzení, zda je dosahováno osobních cílů, dělají uživatel a terapeut společně. (23) 6.1.6 Ukončování služby Služba může být ukončena ze strany poskytovatele i ze strany uživatele. Pro ukončování služby platí podmínky a postup vyplývající ze „Smlouvy o poskytnutí služby sociální péče v chráněném bydlení (skupinovém)“, viz příloha č. 7.

61

7 Cíl Po skončení dlouhodobé hospitalizace v psychiatrickém lůžkovém zařízení, se klientům nabízí možnosti pracovní a sociální rehabilitace v různých sdruženích. Předložená bakalářská práce je zaměřena na obecně prospěšnou organizaci BONA – na sociální službu Chráněné bydlení. Cílem průzkumné části práce bylo zjištění, jaký přínos má pobyt v Chráněném bydlení pro klienta, jak mu pomohl v jeho psychosociální rehabilitaci a jak ovlivnil jeho duševní zdraví. Formou dotazníků a upřesňujících rozhovorů bylo u klientů služby Chráněné bydlení zjišťováno, co jim pobyt v Chráněném bydlení přinesl.

7.1 Předpoklady Lze předpokládat, že alespoň 80 % respondentů hodnotí službu chráněné skupinové bydlení jako potřebnou. Lze předpokládat, že alespoň 50% uživatelů služby chráněné skupinové bydlení se zlepší ve svých schopnostech potřebných k životu v nechráněných podmínkách. Lze předpokládat, že minimálně 1/3 uživatelů služby chráněné skupinové bydlení, setrvává ve službě déle, než vyžaduje jejich psychosociální rehabilitace. Lze předpokládat, že nejméně 50% respondentů hodnotí své psychické zdraví, jako lepší vlivem pobytu ve službě chráněné bydlení.

62

8 Popis průzkumné metody Jako průzkumná metoda, byl zvolen dotazník. P.Gavora (2000) vymezuje dotazník jako „způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí“. (24 str.163) Přičemž se otázky vztahují k vnějším nebo vnitřním jevům. Jsou předem připraveny a jasně formulovány. Respondent na ně odpovídá písemně. Pojmy dotazníkový a pilotní průzkum lze vysvětlit slovy profesora Kohoutka: „Pomocí dotazníků se provádějí průzkumy mínění, které zjišťují názor osob na konkrétní problematiku. Pilotáž je součást předvýzkumu, ve které se na malém vzorku zkoumaných osob např. ověřuje správnost, srozumitelnost a vhodnost formulace otázek v plánovaném dotazníku nebo rozhovoru.“ (25) Kvantitativní průzkum byl prováděn formou dotazníků (viz příloha č. 1), které byly rozdány konkrétnímu vzorku respondentů, tedy klientům (uživatelům) sociální služby Chráněné bydlení v organizaci BONA, o.p.s. Bylo pracováno metodou popisného průzkumu. Účelem tohoto průzkumu je poskytnout přesné informace o konkrétních aspektech zkoumaného projektu. Průzkum tedy odpovídá na soustavu přesně formulovaných předpokladů. Dotazník je metoda hromadného získávání údajů, pomocí písemných otázek. V dotazníku byly otevřené otázky, kde se respondenti mohli krátce vyjádřit vlastními slovy, nebo jim byly nabídnuty možné odpovědi, které mohli zaškrtnout. Dotazníky byly vyhotoveny pro všechny klienty služby Chráněné bydlení, což je celkem 53 respondentů. Tři klienti byli pro svůj zhoršený zdravotní stav hospitalizováni v psychiatrické léčebně, tudíž se průzkumu nezúčastnili. Konečný počet respondentů byl 50. Většina klientů s odpověďmi na otázky neměla problém a zvládli je samostatně, jiným autorka poskytla podporu ve formě vysvětlování a uvedení možných příkladů, aby dotazy pochopili přesněji a jejich odpověď byla co možná nejvíce přesná. 63

Struktura dotazníku Dotazník je složen ze 7 otázek, 6 z nich se týká rehabilitace v sociální službě Chráněné bydlení a jedna otázka je informativní. Odpovědi na ni, by měly sloužit jako zpětná vazba pro zaměstnance organizace. Otázka č. 1: Proč jste se rozhodl (a) využít službu Chráněné bydlení? Pokud jste se rozhodl (a) na základě doporučení ošetřujícího lékaře, proč myslíte, že vám Chráněné bydlení doporučil? V této otázce bylo snahou zjistit motivaci klientů k nástupu do služby, která je stěžejní pro další dobré fungování ve službě a zejména pro dobrou spolupráci s terapeuty. V neposlední řadě, by z odpovědí mohlo být patrné, odkud se klienti o sociální službě a možnosti jí využít dozvěděli. Otázka č. 2: Jak byste stručně charakterizoval (a) nebo popsal (a) svým známým, co je to chráněné bydlení? Odpovědi na tuto otázku, by měly ukázat, co si vlastně klienti o službě myslí, jak jí vnímají apod. Přestože zaměstnanci opakovaně klientům vysvětlují pravidla a cíle služby a snaží se je motivovat k zájmu o tyto informace, mnohdy dochází k tomu, že klienti informacím nerozumí a tudíž si nejsou vědomi plně svých práv a povinností souvisejících s využíváním služby Chráněné bydlení. Otázka č. 3: Vyberte vždy, prosím jednu ze tří možností (zlepšil (a), zhoršil (a), zůstalo bez změn) a pokuste se zhodnotit vaše dovednosti během pobytu v Chráněném bydlení. V této otázce již respondenti dostali na výběr z možností odpovědí, které kopírují vymezení služby dle § 51 zákona č. 108/ 2006 Sb. O sociálních službách a dle vyhl. č. 505/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.

64

Klienti dostali možnost samostatně zhodnotit své dovednosti a schopnosti potřebné k životu v nechráněných podmínkách. Z jejich subjektivního hodnocení by mělo být patrné, jak vnímají svou rehabilitaci. Zda se během pobytu v Chráněném bydlení ve sledovaných dovednostech zlepšili nebo zhoršili. Otázka č. 4: Jaké máte možnosti následného bydlení? (Víte, kam byste šli bydlet, až nebudete potřebovat službu Chráněné bydlení?) Z odpovědí by mělo být jasné, zda se potvrdil předpoklad, že minimálně 1/3 klientů, setrvává ve službě déle, než to vyžaduje jejich rehabilitace. Je známým faktem, že klienti s duševním onemocněním většinou patří do skupiny osob s nízkými příjmy, často na hranici životního minima. Nemají prostředky na zajištění vlastního bydlení v nechráněných podmínkách. Důsledkem toho zůstávají v sociálních a zdravotnických zařízeních podstatně déle, než to vyžaduje jejich léčba nebo sociální rehabilitace. Otázka č. 5: Jaké cíle, jsou z níže nabízených možností nejblíže těm, které máte ve svém individuálním plánu v Chráněném bydlení? Z odpovědí by mělo být patrné, na čem nejčastěji klienti spolupracují. V jaké životní oblasti konkrétně potřebují podporu. Otázka č. 6: Zaznamenal (a) jste nějakou změnu ve vašem psychickém stavu během pobytu v Chráněném bydlení? Zde jsou hledány odpovědi na předpoklad, který se týká hodnocení psychické pohody samotnými respondenty. Otázka č. 7: Co vám chybí? Co vám vadí? S čím nesouhlasíte? Co byste chtěli změnit? Ve službě Chráněné bydlení. Tuto otázku autorka zařadila zejména kvůli získání zpětné vazby pro pracovníky BONA, o.p.s. a možnou následnou úpravu metodiky ke službě Chráněné bydlení. 65

Pilotní průzkum Aby se předešlo tomu, že klienti neporozumí správně otázkám v dotazníku, a aby autorka získala zpětnou vazbu o vhodnosti vybrané metody, byl nejdříve proveden pilotní průzkum. Byl vypracován zkušební dotazník, který vyplnili tři klienti. Jednalo se o klienty (2 muži, 1 žena), kteří využívají službu Chráněné bydlení alespoň 6 měsíců. Výběr byl náhodný. Bylo pracováno s klienty, kteří byli ochotni věnovat svůj čas diskusi a připomínkování otázek v dotazníku. Po konzultaci s nimi, byla autorka nucena provést drobné úpravy, aby byl dotazník srozumitelný, a aby otázky byly položeny jasněji. Detailní popis úprav: Otázka číslo 1: Proč jste se rozhodl (a) využít službu Chráněné bydlení? Byla doplněna o podotázku: Pokud jste se rozhodl (a) na základě doporučení ošetřujícího lékaře, proč myslíte, že vám Chráněné bydlení doporučil? Důvodem byl fakt, že klienti odpovídali právě uvedením ošetřujícího lékaře a již neuváděli konkrétní důvody pro využití služby. Z konzultace vyplynulo, že vědí, že jsou dotazováni na důvod jejich pobytu ve službě Chráněné bydlení, ale domnívali se, že by většina ostatních respondentů odpověděla právě uvedením ošetřujícího lékaře. Jelikož všichni účastníci pilotního průzkumu mají za sebou několik hospitalizací v psychiatrické léčebně, popisovali, že mnohdy pacientům lékař opravdu jen doporučí sociální službu a oni na to přistoupí i bez bližších informací. Plní zkrátka nařízení či doporučení lékaře, protože se domnívají, že „to s nimi myslí dobře“. Dále uváděli, že mnohdy se pacient cítí jako loutka v rukou odborníků a může se stát, že ani sám o sobě rozhodovat nechce, protože na to nemá dostatek sil a sebedůvěry. Proto byla otázka takto doplněna. 66

Otázka číslo 2: Původně zněla: Jak byste stručně charakterizoval (a) co je to chráněné bydlení? Tuto otázku pokládali klienti za moc odbornou a nevěděli, jak přesně na ní odpovědět. Uváděli, že se cítili, jako kdyby byli zkoušeni a pak se báli napsat odpověď, když nebude zcela správná. Protože podstatou zájmu byl právě jejich subjektivní pohled na službu, byla doplněna (po dohodě s klienty) otázka takto: Jak byste stručně charakterizoval (a) nebo popsal (a) svým známým, co je to chráněné bydlení? Takto položená otázka, byla pro klienty srozumitelnější a v odpovědích se nesoustředili na správnou definici služby, ale na jejich vlastní popis Chráněného bydlení. Otázka číslo 3: Vyberte vždy, prosím jednu ze tří možností (zlepšil (a), zhoršil (a), zůstalo bez změn) a pokuste se zhodnotit vaše dovednosti během pobytu v Chráněném bydlení. Konečnému znění otázky předcházela širší diskuse s klienty. Nejsrozumitelnější pro ně byla možnost volby mezi zlepšením, zhoršením a stavem bez změny. Autorka původně zařadila tzv. emotikony (grafický symbol, který vyjadřuje náladu, postoj nebo emoci), ale klientům se zdáli nemístné (dětské) a také došlo k rozporům v jejich interpretacích. (Ne každý pochopil obrázek stejně.) Navíc si klienti přáli, aby za každou hodnocenou oblastí byl uveden konkrétní příklad. Diskuse se dále týkala toho, jak posoudit, co je již zlepšení a co je stav bez změny. Autorka se snažila klientům vysvětlit, že jde opravdu pouze o jejich pocit a o to, jak oni sami sebe vnímají, hodnotí a co již považují za úspěch ve své rehabilitaci. V argumentaci byly nosné konkrétní příklady. (např.: Tři klienti se naučili uvařit polévku. Polévka byla od všech klientů stejně dobrá. Jejich vlastní hodnocení bylo ale různé. První hodnotil zlepšení svých dovedností, protože se naučil vařit polévku, kterou předtím uvařit neuměl. Druhý hodnotil své schopnosti jako nezměněné, protože umí vařit i jiná jídla a tak mu dovednost uvařit polévku přišla automatická. Třetí se dokonce hodnotil jako 67

zhoršený v dovednostech, protože kdysi býval kuchařem a nyní má problém uvařit samostatně i polévku.) Po opakovaném uvedení konkrétních příkladů klienti pochopili, že se nemusejí bát odpovědí. Že je nikdo nebude hodnotit a opravovat. Žádné sebehodnocení není špatné, jedná se o subjektivní pohled, který je právě pro průzkum důležitý. (K subjektivnímu hodnocení byla otázka položena.) Otázka číslo 4: Jaké máte možnosti následného bydlení? (Víte, kam byste šli bydlet, až nebudete potřebovat službu Chráněné bydlení?) U otázky číslo 4 se po dohodě s klienty doplnily upřesňující informace, které jsou uvedeny v závorce. Otázka se pro ně tak stala lépe pochopitelnou. Zejména bylo třeba vysvětlit pojem následné bydlení. Otázka č. 6: Zaznamenal (a) jste nějakou změnu ve vašem psychickém stavu během pobytu v Chráněném bydlení? Možnosti odpovědí na otázku číslo 6, rozšířili klienti o jednu možnost. Jednalo se o posouzení psychického stavu během pobytu v Chráněném bydlení. V nabídce odpovědí byly původně tyto možnosti: Ne, psychicky je mi stále stejně; Ano, cítím se lépe (jsem odolnější, zvládám více věcí, potíže jsou méně časté, užívám sám léky, zlepšili se mi vztahy, umím žít s nemocí a vím, jak na ni); Ano, cítím se hůře (lépe mi bylo, když jsem byl v léčebně, když se o mě někdo staral a nemusel jsem tolik věcí zvládat sám). Klienti doplnili následující možnost: Ano, ale ještě to není ono (někdy si vysadím léky, přepadá mě úzkost, neklid a nevím, co s tím mám dělat, bez podpory terapeuta si to zatím neumím představit) V této otázce byly stěžejní příklady uvedené v závorkách. Klienti mají většinou tendence se podceňovat a vytěsňovat úspěchy. Při konzultaci sdělovali, že by např.

68

zvolili možnost, že se cítí psychicky stejně. Následně (po diskusi) uznali, že by vlastně hodnotili své momentální rozpoložení a ne psychický stav během pobytu ve službě Chráněné bydlení. Právě až z příkladů, které jsou uvedeny v závorkách, si vzpomínali, že se např. naučili užívat samostatně léky nebo si umí říct o pomoc a tím předejít atace onemocnění apod. Otázka č. 7: Co vám chybí? Co vám vadí? S čím nesouhlasíte? Co byste chtěli změnit? Ve službě Chráněné bydlení. Otázka byla položena hlavně proto, aby pracovníci organizace měli zpětnou vazbu, co je třeba změnit apod. Klienti z pilotního průzkumu chtěli, aby otázka byla položena zcela jinak, v podstatě opačně. Měla by se dotazovat na pozitiva a kladné stránky sociální služby Chráněné bydlení. Byl jim vysvětlen účel otázky a také fakt, že je někdy velmi těžké získat podněty pro další zlepšování služby či zvyšování její kvality. (nedostatek stížností ještě nemusí znamenat, že je služba poskytována správně) Byla snaha citlivě ošetřit potřeby klientů k pozitivní zpětné vazbě. (např. schránka důvěry, možnost vyjádřit se na komunitě, nebo informaci předat přímo pracovníkovi, kterého se týká)

69

9 Popis zkoumaného vzorku Průzkumu se zúčastnili klienti, kteří využívají sociální službu Chráněné bydlení a to konkrétně v neziskové organizaci BONA, o.p.s. Jedná se o skupinu osob, kterým bylo diagnostikováno duševní onemocnění z okruhu psychóz, a proto byli mnohdy dlouhodobě a opakovaně hospitalizováni v psychiatrické léčebně. Pro nutnost jejich dlouhodobého a opakovaného léčení v ústavních zařízeních ztratili či zapomněli sociální návyky a dovednosti potřebné k samostatnému životu a pobytu v nechráněných podmínkách. Proto využívají sociální službu Chráněné bydlení, která by jim měla být nápomocná v procesu jejich psychosociální rehabilitace a integrace zpět do většinové společnosti. Dotazníky byly vyhotoveny pro všechny klienty služby Chráněné bydlení, což je celkem 53 respondentů. Tři klienti byli pro svůj zhoršený zdravotní stav hospitalizováni v psychiatrické léčebně, tudíž se průzkumu nezúčastnili. Konečný počet respondentů byl 50. Nebyla možnost získat větší počet respondentů, jelikož přesně takto poskytovaná služba Chráněné bydlení skupinové v jiné organizaci na území Hl. města Prahy není. Rozdíly v poskytování služby Chráněné bydlení v jiných organizacích jsou hlavně tyto: poskytují jinou formu služby, věnují se jiné cílové skupině, služba je poskytována rezidenční formou nebo má jiné personální obsazení a z toho vyplývající jinou metodiku práce s uživateli apod. Informace o věkovém složení, pohlaví, diagnóze, právní způsobilosti a délce využívání služby Chráněné bydlení jsou uvedeny v následující tabulce.

70

Tabulka 1 – popis zkoumaného vzorku Zastoupení dle pohlaví absolutní četnost 18 32 50

relativní četnost [%] 36 64 100

absolutní věk četnost 18 – 30 let 11 31 – 40 let 20 41 – 50 let 15 více než 51 let 4 Σ 50 Způsobilost k právním úkonům

relativní četnost [%] 22 40 30 8 100

pohlaví ženy muži Σ Věkové složení

kumulativní kumulativní absolutní relativní četnost četnost [%] 18 36 50 100

kumulativní kumulativní absolutní relativní četnost četnost [%] 11 22 31 62 46 92 50 100 průměrný věk 38,5 roku

kumulativní kumulativní absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost [%] status četnost četnost [%] způsobilý 31 62 31 62 omezen 9 18 40 80 zbaven 10 20 50 100 Σ 50 100 Délka pobytu ve službě Podpora chráněného bydlení kumulativní kumulativní absolutní relativní absolutní relativní délka pobytu četnost četnost [%] četnost četnost [%] méně než 6 měsíců 6 12 6 12 6 – 12 měsíců 14 28 20 40 1 – 3 roky 12 24 32 64 více než 3 roky 18 36 50 100 Σ 50 100 Diagnostické zastoupení kumulativní kumulativní absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost [%] diagnosa četnost četnost [%] F 20.0 22 44 22 44 F 20.1 2 4 24 48 F 20.3 1 2 25 50 F 20.5 8 16 33 66 F 20.6 6 12 39 78 F 21 1 2 40 80 F 22.0 2 4 42 84 F 25.1 3 6 45 90 F 25.2 2 4 47 94 F 60.0 2 4 49 98 F 60.3 1 2 50 100 Σ 50 100 viz přílohu č. 8

71

Je snahou, aby v komunitě chráněného bydlení bylo zastoupení mužů a žen vyvážené. V době, kdy byl prováděn průzkum, využívalo službu chráněné bydlení 18 žen a 32 mužů jak je znázorněno v tabulce číslo 1. Jak vyplývá z údajů v tabulce číslo 1, nejčastější věkovou kategorií oslovených klientů je věkové rozmezí 31 – 40 let. Vzhledem k tomu, že psychóza nejčastěji propuká do třiceti let věku (viz kapitola vznik psychózy), lze se domnívat, že klienti nevyužívají službu chráněné bydlení při prvních příznacích onemocnění. Získání náhledu na své onemocnění, ochota spolupracovat a podřídit se např. léčbě psychofarmaky je obvykle proces zdlouhavý a mnohdy během této doby dochází k opakovaným hospitalizacím. O možnosti využít sociální službu chráněné bydlení většinou uvažují klienti až po opakovaných selháních v nechráněném prostředí. V procesu psychosociální rehabilitace dochází k upevňování, zisku a obnovení dovedností a schopností potřebných pro život v nechráněném prostředí. Mezi tyto dovednosti patří i hospodaření s financemi a schopnost spravovat svůj majetek. Některým klientům byla v důsledku závažné duševní poruchy upravena způsobilost k právním úkonům, aby tak byla zajištěna jejich ochrana. Cílem terapeutické spolupráce je prostřednictvím postupného snižování podpory a předávání odpovědnosti zpět klientům navrácení způsobilosti k právním úkonům. Délka pobytu ve službě chráněné bydlení je velmi individuální a závisí na schopnostech a možnostech každého klienta. Ovlivněna je vnějšími faktory, které nemohou klienti ani terapeuti změnit. Patří sem finanční nedostupnost běžných podnájmů, zásadní nedostatek sociálních bytů a velmi dlouhé čekací lhůty na umístění v jiné sociální službě, která má residenční charakter. Z přehledu uvedeného v tabulce číslo 1 je patrné, že naprostá většina klientů služby chráněné bydlení má diagnostikované schizofrenní onemocnění.

72

70 60 50 40 30 20 10 0

40 35 30 25 20 15 10 5 0

absolutní četnost relativní četnost [%] ženy

absolutní četnost relativní četnost [%]

18 – 30 let

muži

Graf 1 - Zastoupení dle pohlaví

41 – 50 let

Graf 2 - Věkové složení

40

70

35

60

30

50

25

40

absolutní četnost relativní četnost [%]

30 20 10

20

absolutní četnost relativní četnost [%]

15 10 5

0

0 způsobilý omezen zbaven

méně než 6 měsíců

Graf 3 - Způsobilost k právním úkonům

50 40 30

absolutní četnost relativní četnost [%]

20 10 0 F 20.0

F 20.5

F 22.0

více než 3 roky

Graf 4 - Délka pobytu ve službě Chráněné bydlení

F 60.0

Graf 5 - Diagnostické zastoupení

73

10 Získaná data a jejich interpretace V této části bakalářské práce budou presentována data z průzkumu a jejich detailnější interpretace. Bude tak činěno postupně po jednotlivých otázkách, na které odpovídali respondenti – uživatelé sociální služby Chráněné bydlení. Celkový počet respondentů byl 50.

10.1 Průběh průzkumu Průzkum se uskutečnil v období prosince 2010 a ledna 2011 v jednotlivých střediscích sociální služby Chráněné bydlení. Průzkum byl uskutečněn v naprosté většině ve dnech pracovního volna (víkend, svátek)17. - 26. prosince 2010. Důvodem byly nejen časové možnosti autorky, ale také dobrá spolupráce s klienty. (V tomto období je většina klientů v Chráněném bydlení a ne v pracovním procesu.) Ze 7 klienty byl dotazník vyplněn později (leden 2011) z důvodu jejich nepřítomnosti v Chráněném bydlení. Autorka postupně navštívila všechny čtyři objekty sociální služby Chráněné bydlení. Průzkum byl uskutečněn ve společenské místnosti, na pokojích klientů a v zimní zahradě. Všichni klienti byli důkladně seznámeni s účelem průzkumu, jeho anonymitou a dobrovolnou účastí. Nikdo z klientů neodmítl dotazník vyplnit. Několikrát se stalo, že dotazník nevyplnili na místě, ale autorce ho doručili v předem domluvené lhůtě. V průběhu vyplňování dotazníků byla autorka vždy přítomna a klienti se na ni mohli obracet s případnými dotazy. Výjimku tvořili klienti, kteří dotazník vyplnili později. S těmi byla dohoda, že mohou autorku kontaktovat, v případě potřeby, telefonicky. (to se stalo pouze 2x, vždy se jednalo o informaci, že je dotazník již vyplněn) 74

Po shromáždění všech 50 vyplněných dotazníků, bylo provedeno jejich zpracování a vyhodnocení. Výsledky jsou obsaženy v následujících částí bakalářské práce.

10.2 Výsledky průzkumu Otázka č. 1 Proč jste se rozhodl (a) využít službu Chráněné bydlení? Pokud jste se rozhodl (a) na základě doporučení ošetřujícího lékaře, proč myslíte, že vám Chráněné bydlení doporučil? První otázkou byla snaha zjistit motivaci klientů k využití služby Chráněné bydlení, která je stěžejní pro následnou kvalitní spolupráci s terapeutickým týmem sociální služby Chráněné bydlení. Tabulka 2 – otázka č. 1 Proč jste se rozhodl(a) využít službu Chráněné bydlení? Pokud jste se rozhodl(a) na základě doporučení ošetřujícího lékaře, proč myslíte, že vám Chráněné bydlení doporučil? absolutní relativní četnost četnost [%] důvod využití služby Chráněné bydlení Osamostatnit se 39 78 Postupný přesun do nechráněných podmínek 31 62 Nemám kam jít (a léčebnu již nepotřebuji) 20 40 Lékař myslel, že to pro mě bude dobré 12 24 Službu mi doporučil kamarád 1 2 Σ 103

Je důležité si uvědomit, že právě motivace je velmi obtížnou a mnohdy i nesplnitelnou podmínkou pro vstup klientů se závažným duševním onemocněním do sociálních služeb. Právě nemotivovanost a malá aktivita velmi úzce souvisí s tzv. negativními projevy diagnostikovaných onemocnění. Proto je nutné, aby jednání se zájemci o službu vedl kvalifikovaný pracovník, který si je těchto projevů vědom a následně pak přizpůsobil komunikaci a styl kladení otázek potřebám zájemce o soci-

75

ální službu. Výsledkem kvalitního jednání se zájemcem je pak stanovení zakázky pro následnou terapeutickou podporu v sociální službě. Jelikož se jednalo o otevřenou otázku (klienti měli možnost odpovídat volně a neměli na výběr z možných odpovědí), pro následné vyhodnocení bylo nutné stanovit jakési okruhy společných/podobných odpovědí. Odpovědi v těchto pěti okruzích byly následně zpracovány a výsledky zaznamenány v tabulce a presentovány i graficky. Jednotlivé okruhy byly pojmenovány co možná nejvýstižněji z daných odpovědí. Příklady odpovědí v okruhu, který se nazývá osamostatnění se: Chci si věci dělat sám. Nechci už žít s rodinou, která mě kontroluje. Chci se naučit se o sebe postarat, abych mohla bydlet venku. Když mi dáte razítko, až to budu umět sám, naši mi koupí byt. Chci se osamostatnit s podporou terapeutů, abych se už nevrátil do léčebny. Až se o sebe zvládnu postarat sama, budu zdravá. Nejčastější odpovědí bylo osamostatnění se a postupný přesun do nechráněných podmínek. S tímto cílem se u zájemců o sociální služby setkáváme často. Mnohdy se ukáže až v průběhu poskytování služby, co tím opravdu klient myslel a jak se mohou jeho představy lišit od představ pomáhajících profesionálů. Za slovem osamostatnit se, se často skrývá potřeba opustit lůžkové zdravotnické zařízení, psychiatrickou léčebnu apod. Zájemci o sociální službu si mnohdy neuvědomují, že ke skutečnému osamostatnění dochází až během nácviků v sociální službě Chráněné bydlení, kdy si začínají osvojovat či znovuobnovovat konkrétní dovednosti a schopnosti potřebné pro život v nechráněných podmínkách. Je možné se domnívat, že pokud by rehabilitace byla zahájena již během hospitalizace v psychiatrické léčebně (viz také kapitoly Sociální psychiatrie a Psychiatrická rehabilitace) velmi by to zájemcům o sociální služby usnadnilo přechod do služby a následnou již tak obtížnou adaptaci na nové prostředí a podmínky. Jestliže vycházíme z toho, že základní filosofií sociální služby Chráněné bydlení je postupné 76

předávání odpovědnosti zpět uživatelům a hlavní myšlenka léčebných zařízení je léčit – tedy pečovat o klienty/pacienty, je nasnadě, že přechod mezi těmito dvěma institucemi může být náročný.

Službu mi doporučil kamarád Lékař myslel, že to pro mě bude dobré Nemám kam jít (a léčebnu již nepotřebuji) Postupný přesun do nechráněných podmínek Osamostatnit se 0

5

10

15

20

25

30

absolutní četnost

35

40

Graf 6 - Důvody pro využití služby chráněné bydlení Otázka č. 2 Jak byste stručně charakterizoval (a) nebo popsal (a) svým známým, co je to chráněné bydlení? Aby bylo možné zjistit, co si klienti o službě myslí, jak jí vnímají, byla položena otázka číslo 2. Tabulka 3 – otázka č. 2 Jak byste sručně charakterizoval(a) nebo popsal(a) svým známým, co je to chráněné bydlení? absolutní relativní četnost četnost [%] charakteristika 42 84 S podporou terapeutů se učím žít normálně Je to mezistupeň mezi léčebnou a venkovním světem Místo, kde se učím se o sebe postarat samostatně

31 28

62 56

Bydlení ve společné domácnosti s více lidmi

19

38

Je to mírnější blázinec bez plotu a mříží Σ

2

4

122

77

Stejně jako u předchozí otevřené otázky, bylo při vyhodnocování nutné kategorizovat odpovědi. Odpovědi byly rozděleny do pěti skupin, jak je patrné v tabulce výše. V názvech skupin byla úmyslně ponechána slova z odpovědí respondentů, aby se tak předešlo jejich možnému zkreslení. Odpovědi nebyly překvapivé. Většina klientů (84%) vnímá službu Chráněné bydlení jako spolupráci s terapeuty. V odpovědích se často vyskytoval pojem normalita a žít normálně z čehož by se dalo usuzovat, že klienti se mohou ve službě Chráněné bydlení cítit blíže domácímu prostředí, než že využívají veřejnou instituci/službu. Při hlubším zkoumání by mohlo být zajímavé, kolik klientů „pouze“ hodnotí prostředí Chráněného bydlení pozitivně (normální/domácí prostředí) a kolik je jich na službě závislých. 38% respondentů volilo odpověď, že se jedná o společné bydlení s více lidmi. Vzhledem k charakteru služby (skupinové/komunitní) by se mohlo zdát, že jich takto odpovídal malý počet. Přestože je služba Chráněné bydlení skupinová a některé aktivity se odehrávají právě komunitní formou, je zde veliká snaha o individuální přístup. Proto lze považovat procento těchto odpovědí za pozitivní výsledek. Je to mírnější blázinec bez plotu a mříží

Bydlení ve společné domácnosti s více lidmi

Místo, kde se učím se o sebe postarat samostatně

Je to mezistupeň mezi léčebnou a venkovním světem

S podporou terapeutů se učím žít normálně 0

5

10

15

20

absolutní četnost

Graf 7 - Charakteristika služby samotnými uživateli 78

25 30

35 40

45

Otázka č. 3 Vyberte vždy, prosím jednu ze tří možností (zlepšil (a), zhoršil (a), zůstalo bez změn) a pokuste se zhodnotit vaše dovednosti během pobytu v Chráněném bydlení. Ve třetí otázce již respondenti dostali na výběr z možností, které kopírují vymezení služby dle § 51 zákona č. 108/ 2006 Sb. O sociálních službách a dle vyhl. č. 505/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Měli provést sebehodnocení v oblastech týkajících se stravování, péče o domácnost, financí, pracovního procesu, kontaktů se sociálním prostředím, komunikací s institucemi a hodnocení jejich psychické pohody.

79

Tabulka 4 – otázka č. 3 stravování stav zlepšil(a) beze změny zhoršil(a) Σ

absolutní četnost 43 7 0 50

relativní četnost [%] 86 14 0 100

absolutní četnost 35 15 0 50

relativní četnost [%] 70 30 0 100

absolutní četnost 37 10 3 50

relativní četnost [%] 74 20 6 100

absolutní četnost 37 8 5 50

relativní četnost [%] 74 16 10 100

absolutní četnost 44 6 0 50

relativní četnost [%] 88 12 0 100

absolutní četnost 25 22 3 50

relativní četnost [%] 50 44 6 100

absolutní četnost 42 5 3 50

relativní četnost [%] 84 10 6 100

kumulativní kumulativní absolutní relativní četnost četnost [%] 43 86 50 100 50 100

péče o domácnost stav zlepšil(a) beze změny zhoršil(a) Σ

kumulativní kumulativní absolutní relativní četnost četnost [%] 35 70 50 100 50 100

oblast financí stav zlepšil(a) beze změny zhoršil(a) Σ

kumulativní kumulativní absolutní relativní četnost četnost [%] 37 74 47 94 50 100

pracovní proces stav zlepšil(a) beze změny zhoršil(a) Σ

kumulativní kumulativní absolutní relativní četnost četnost [%] 37 74 45 90 50 100

kontakty se sociálním prostředím stav zlepšil(a) beze změny zhoršil(a) Σ

kumulativní kumulativní absolutní relativní četnost četnost [%] 44 88 50 100 50 100

jednání s institucemi stav zlepšil(a) beze změny zhoršil(a) Σ

kumulativní kumulativní absolutní relativní četnost četnost [%] 25 50 47 94 50 100

psychická pohoda stav zlepšil(a) beze změny zhoršil(a) Σ

80

kumulativní kumulativní absolutní relativní četnost četnost [%] 42 84 47 94 50 100

V naprosté většině sledovaných oblastí hodnotili klienti své dovednosti a schopnosti jako zlepšené. Takto presentovaný výsledek, by mohl vypovídat o kvalitní spolupráci uživatelů a terapeutického týmu sociální služby Chráněné bydlení. Výjimku tvoří oblast komunikace s institucemi, kde sice 25 respondentů hodnotilo kladně své schopnosti, ale 22 respondentů uvedlo, že jejich schopnosti a dovednosti zůstaly nezměněny. Vzhledem k tomu, že spolupráce s klienty se velmi často týká právě této oblasti, bylo by zajímavé, zjistit detailněji, proč klienti takto odpovídali. Nabízí se možná závislost na službě („někdo to udělá za mě“), také by odpovědi mohl ovlivnit fakt, že 19 respondentů zastupuje v jednání s institucemi opatrovník, nabízí se i možnost, že tato schopnost zůstala 22 klientům zachována – nebyla ovlivněna dlouhodobou hospitalizací v psychiatrické léčebně. Za pozitivní výsledek lze považovat i stav, který klienti označili jako bez změny. Znamená to, že se v této oblasti během pobytu v sociální službě Chráněné bydlení jejich dovednosti a schopnosti nezhoršili. Např. v oblastech péče o domácnost a finance. Je možné, že tyto dovednosti klienti ovládali samostatně již před využitím služby Chráněné bydlení, tudíž v nich nepotřebovali podporu terapeutického týmu a nemají je ve svém individuálním plánu. Oblast pracovních dovedností hodnotilo 5 klientů negativně a 8 beze změny. Lze počítat s obtížným uplatněním lidí s duševním onemocněním na trhu práce. Mohlo by se ale jednat i o fakt, že klient je zařazen do pracovního procesu, ale pro své závažné duševní onemocnění a z něho vyplývající omezení pracuje v chráněných podmínkách. Jelikož dříve (před využívání služby Chráněné bydlení) pracoval na běžném trhu práce, může své dovednosti a schopnosti související s pracovním procesem nyní subjektivně hodnotit jako zhoršené.

81

absolutní četnost

45 40 péče o domácnost oblast financí pracovní proces kontakty se sociálním prostředím jednání s institucemi psychická pohoda

35 30 25 20 15 10 5

oblast

0 zlepšil(a)

beze změny

stav

zhoršil(a)

Graf 8 - Sebehodnocení uživatelů služby Otázka č. 4 Jaké máte možnosti následného bydlení? (Víte, kam byste šli bydlet, až nebudete potřebovat službu Chráněné bydlení?) Tabulka 5 – otázka č. 4 Jaké máte možnosti následného bydlení? (Víte, kam byste šli bydlet, až nebudete potřebovat službu Chráněné bydlení?) kumulativní kumulativní absolutní relativní absolutní relativní stav četnost četnost [%] četnost četnost [%] Nemám žádnou možnost bydlení* 32 64 32 64 Mám vlastní bydlení 8 16 40 80 S bydlením mi pomůže rodina 10 20 50 100 Σ 50 100 *z toho 17 čeká na úmístění v jiné službě, 30 má podanou žádost o sociální byt

V otázce číslo čtyři měli respondenti vybírat z nabízených odpovědí, jaké mají možnosti bydlení, až nebudou potřebovat rehabilitaci v sociální službě Chráněné bydlení.

82

Klienti vybírali z nabídky pěti možných odpovědí. Ty byly následující: 1) Mám vlastní bydlení. 2) S bydlením mi pomůže rodina. 3) Čekám na umístění v jiné službě. 4) Čekám na sociální byt. 5) Nemám žádnou možnost bydlení. Při sčítání a vyhodnocování výsledků, bylo zjištěno, že klienti, kteří zvolili odpovědi 3 a 4, již neoznačili odpověď 1. Možnost, že jsou v pořadníku na jinou sociální službu nebo čekají na přidělení sociálního bytu, je pravděpodobně posiluje v představě, že tím mají otázku následného bydlení vyřešenou. Realita je taková, že statut čekatele na jinou sociální službu mohou mít i několik let a možnost, že jim bude přidělen sociální byt, od městské části, se blíží téměř nule. Z výše uvedených důvodů bylo při vyhodnocování výsledků přistoupeno k tomu, že možnosti odpovědí 3 a 4 byly započteny k odpovědi 5 (nemám žádnou možnost bydlení), přičemž počet odpovědí 3 a 4 je u tabulky zaznamenán. (viz tabulka č. 5) Z celkového počtu 50 respondentů nemá žádné možnosti následného bydlení 32 klientů. Z tohoto počtu je 17 klientů zapsáno v pořadnících na některou z dalších sociálních služeb a celkem 30 klientů z tohoto počtu má podanou žádost o sociální byt na úřadě podle svého trvalého bydliště. Otázka následného bydlení bývá největším úskalím v psychosociální rehabilitaci duševně nemocných. Mezi hlavní důvody patří absence podpory rodinných příslušníků (pouze 20% klientů), zásadní nedostatek finančních prostředků klientů, nedostatečná kapacita sociálního bydlení a v neposlední řadě stigmatizace (viz kapitola Postavení duševně nemocného ve společnosti).

83

S bydlením mi pomůže rodina

Mám vlastní bydlení

Nemám žádnou možnost bydlení* 0

5

10

15

absolutní četnost

20

25

30

35

Graf 9 - Možnosti následného bydlení Otázka č. 5 Jaké cíle, jsou z níže nabízených možností nejblíže těm, které máte ve svém individuálním plánu v Chráněném bydlení? Z odpovědí na otázku číslo pět je patrné, ve kterých životních oblastech nejčastěji klienti potřebují podporu. Na těchto oblastech spolupracují s terapeutickým týmem sociální služby Chráněné bydlení. Tabulka 6 – otázka č. 5 Jaké cíle, jsou z níže nabízených možností nejblíže těm, které máte ve svém individuálním plánu v Chráněném bydlení? absolutní relativní cíl četnost četnost [%] Řešení následného bydlení 48 96 Udržení psychické pohody 44 88 Uplatnění na trhu práce 39 78 Hospodaření s financemi 32 64 Cíle v oblasti vztahů 25 50 Trávení volného času 19 38 Σ 207

Naprostá většina klientů (96%) spolupracuje s terapeutickým týmem služby Chráněné bydlení v otázce řešení následného bydlení. Tento výsledek je v souladu s výsledky předchozí otázky, která se týkala možností následného bydlení.

84

Schopnosti a dovednosti potřebné k udržení dobré remise (tzv. bezpříznakové období), jsou zásadní pro efektivní spolupráci s klienty. Jejich dobré zvládnutí může předcházet relapsům (tzv. znovuvzplanutí nemoci), krizovým situacím a v neposlední řadě hospitalizacím v psychiatrické léčebně. Z výše uvedeného vyplývá, že poskytování terapeutické podpory v této oblasti je nezbytné. Nutnost propojení několika cílů lze vidět v následujícím příkladu. Klient nemá možnosti následného bydlení (vlastní byt, podpora rodiny apod.). Ve svém individuálním plánu má cíl osamostatnit se a bydlet v podnájmu. Příjem, který pobírá (invalidní důchod) nepokryje náklady na bydlení a služby s tím spojené. Nabízí se spolupráce na dalším cíli – přivydělat si – uplatnit se na trhu práce. K tomu je zapotřebí dobrá psychická kondice – další možný cíl spolupráce. Uplatní-li se na trhu práce, není si jistý v hospodaření s financemi (dosud tuto roli zastával opatrovník) – další možnost terapeutické podpory. Tento příklad byl uveden jako vysvětlení, proč většina klientů volila více než jednu z nabízených odpovědí.

Trávení volného času Cíle v oblasti vztahů Hospodaření s financemi Uplatnění na trhu práce Udržení psychické pohody Řešení následného bydlení 0

5

10

15

absolutní četnost

Graf 10 - Cíle individuálního plánování 85

20

25

30

35

40

45

50

Otázka č. 6 Zaznamenal (a) jste nějakou změnu ve vašem psychickém stavu během pobytu v Chráněném bydlení? Předposlední otázka měla poskytnout informace týkající se psychického stavu klientů, a jak byl tento ovlivněn během pobytu v Chráněném bydlení. Tabulka 7 – otázka č. 6 Zaznamenal(a) jste nějakou změnu ve vašem psychickém stavu během pobytu v Chráněném bydlení? kumulativní kumulativní absolutní relativní absolutní relativní změna četnost četnost [%] četnost četnost [%] Ano, cítím se lépe 27 54 27 54 Ano, ale ještě to není ono 17 34 44 88 Ne, psychicky je mi stále stejně 3 6 47 94 Ano, cítím se hůře 3 6 50 100 Σ 50 100

Z celkového počtu 50 respondentů 27 z nich hodnotí, že se cítí lépe. Dalších 17 klientů hodnotí sice také kladně své psychické zdraví, ale ještě to není úplně podle jejich představ. Ostatní klienti svou psychickou kondici vidí jako nezměněnou vlivem pobytu v Chráněném bydlení nebo jako zhoršenou (pokaždé 3 odpovědi). Tato otázka je velmi těžko hodnotitelná a nelze se domnívat, že téměř všichni klienti se „cítí lépe“, což je z výsledků patrné. Mohou se tak cítit, ale mnohdy hodnotí „pouze“ svůj aktuální stav. Jedná se zásadně o subjektivní pohled klientů, který může být ovlivněn řadou faktorů. Mezi nejdůležitější patří náhled na onemocnění, momentální rozpoložení, schopnost kritického hodnocení, dovednost hodnotit svůj psychický stav zpětně za delší období apod. Je velmi pravděpodobné, že pokud by tato otázka byla klientům položena např. s měsíčním časovým prodlením, odpovědi by se neshodovaly. Za období, kdy byl tento průzkum prováděn, lze říci, že 54% uživatelů služby Chráněné bydlení se cítilo lépe vlivem pobytu v této službě a dalším 34% nechybělo

86

mnoho, aby dosáhli stejného stavu psychické pohody. V takovém případě se jedná o velmi pozitivní výsledek.

Ano, cítím se hůře

Ne, psychicky je mi stále stejně

Ano, ale ještě to není ono

Ano, cítím se lépe 0

5 10 absolutní četnost

15

20

25

30

Graf 11 - Hodnocení psychického stavu během využívání služby Otázka č. 7 Co vám chybí? Co vám vadí? S čím nesouhlasíte? Co byste chtěli změnit? Ve službě Chráněné bydlení. Poslední otázka byla spíše doplňující. Neměla poskytnout podstatné informace do průzkumu, ale spíše měla sloužit jako zpětná vazba pro pracovníky organizace BONA, o.p.s. Jelikož se jednalo o otevřenou otázku (klienti měli možnost odpovídat volně a neměli na výběr z možných odpovědí), pro následné vyhodnocení bylo nutné stanovit jakési okruhy společných/podobných odpovědí. Odpovědi v těchto okruzích byly následně sečteny a výsledky zaznamenány v tabulce. Odpovědi respondentů budou předány vedení organizace BONA, o.p.s.

87

Tabulka 8 – otázka č. 7 Co vám chybí? Co vám vadí? S čím nesouhlasíte? Co byste chtěli změnit? Ve službě Chráněné bydlení. absolutní relativní četnost četnost [%] cíl Trvalé bydliště 32 64 Služba zdarma 19 38 Omezení administrativy 24 48 Zamezit střídání terapeutů 12 24 Možnost kouřit v chráněném bydlení 35 70 Vybudovat kuřárnu 26 52 Samostatné pokoje 18 36 Lékař v komunitě 5 10 Σ 171

32 klientů služby chráněné bydlení postrádá možnost být ve službě přihlášeno k trvalému pobytu. Lze se domnívat, že to souvisí s mírou nejistoty, kterou klienti musí prožívat vzhledem k nastavení služby jako rehabilitační/tréninkové – tedy nikoli residenční. (Možnost trvalého pobytu ve službě chráněné bydlení, by byl v rozporu s hlavním cílem služby - Dosáhnout takové úrovně soběstačnosti, kdy uživatel nebude potřebovat podporu terapeutického týmu v míře a podobě, ve které je poskytována ve službě chráněného bydlení.) Z odpovědí by se také dalo usuzovat na jistou spokojenost ve službě a z ní vyplývající potřebu být ve službě natrvalo. Může se jednat i o pouhý fakt, že většina osob trpících duševním onemocněním, pro které museli být dlouhodobě hospitalizováni v psychiatrické léčebně se v průběhu své léčby, stala bezdomovci. (mají fiktivní bydliště – pod vlivem projevů onemocnění nebyli schopni spravovat svůj majetek a v důsledku toho o něj přišli – tedy i o bydlení) Mnoho z nich se nechce z původního bydliště odhlásit a přihlásit se na příslušném úřadě. Nikdo jim ani tuto povinnost neukládá. Lze se domnívat, že jde spíše o dobrý pocit, být hlášen „ve svém“ než mít oficiální nálepku bezdomovce. Požadavky na zavedení bezplatné služby, omezení administrativy a žádosti o zamezení fluktuace terapeutů souvisí s celkovým financováním služby chráněné bydlení a celé organizace. Zde došlo k podstatným a nevyhnutelným změnám v důsledku 88

zavedení zákona o sociálních službách. Klienti před platností zákona využívali sociální služby bezplatně. Nyní by na jejich úhradu měli využít dávku příspěvek na péči. Tato dávka bohužel není přiznána ani polovině klientů. Možné setrvání klienta ve službě již nezávisí pouze na jeho spolupráci s terapeutickým týmem, ale do značné míry právě na finanční situaci. Je povinností organizace poskytnout slevu – tedy nevyžadovat úhradu za službu, když na ní klient nemá prostředky. Není neobvyklé, že klientům, kteří zaplatí nezbytné výdaje, nezbývá dostatek prostředků na pokrytí nákladů na jeden den. Jak je lze motivovat k pokračování v rehabilitaci? S povinností vyúčtovat každou minutu poskytnuté podpory (zákon o sociálních službách) se váže i povinnost vše administrativně dokumentovat. Je pravdou, že nejméně polovina z pracovního času terapeutů musí být věnována administrativě. Klienti mají tedy oprávněně pocit, že je terapeut někdy více v kanceláři než s nimi v terénu. Řešením by mohla být buď úprava legislativy a standardů kvality nebo přijetí dalších pracovníků do služby, což by mohlo ohrozit dobré fungování služby vzhledem k nedostatku financí. K fluktuaci zaměstnanců jistě dochází. Je otázkou, zda se nejedná o běžný jev. Ke střídání terapeutů docházelo nejméně po 2-4 letech. Nehledě na to, klienti vyjádřili svou nelibost. K zamyšlení je také otázka závislosti klientů na službě/pracovníkovi a jejich obtížné vztahování se k novým lidem. Fluktuace zaměstnanců může mít za následek prodlužování doby rehabilitace klientů ve službě. (navazování nového vztahu, budování důvěry, počátek spolupráce apod.) Z výsledků odpovědí vyplývá, že většina klientů by preferovala samostatný pokoj. Je pochopitelné, že soužití v komunitě 10 – 15 lidí je jistým zásahem do soukromí. S přihlédnutím k faktu, že naprostá většina zájemců přichází z prostředí léčeben, kde byli umístěni v pokoji s průměrnou kapacitou 8 lůžek, je nasnadě, že preferují více soukromí. Ale až ze vstupního pohovoru vyplyne, je-li klient způsobilý k tomu, aby mohl obývat samostatný pokoj.

89

Z pozitiv je možné uvést větší nezávislost, zdravou separaci od skupiny a např. snazší sledování úrovně soběstačnosti. Mezi negativa, se kterými je nutné počítat a následně pracovat patří zejména nutnost větší osobní aktivity a to zejména v oblasti vztahů. Celkem 5 respondentů uvedlo, že by si přáli, aby přímo v chráněném bydlení pracoval lékař – psychiatr. Lze se domnívat, že by to některým z nich mohlo přinést pocit jistoty a bezpečí. Pro některé by to bylo pohodlné. Z druhé strany by to naprosto odporovalo smyslu sociální (nácvikové) služby, kdy hlavním cílem rehabilitace je, přiblížit se co možná nejvíce životu v běžném prostředí. 35 respondentů uvedlo, že by chtěli v prostorách chráněného bydlení kouřit. Dalších 26 klientů by si přálo, aby v prostorách chráněného bydlení byla kuřárna. Specifika služby jsou jasně stanovená a vylučují možnost kouření v prostorách chráněného bydlení. Lékař (psychiatr) v komunitě Více samostatných pokojů Vybudovat kuřárnu Možnost kouřit v Chráněném bydlení Zamezit střídání terapeutů Omezení administrativy Služba zdarma Trvalé bydliště 0

5

10

absolutní četnost

Graf 12 - Návrhy a připomínky uživatelů

90

15

20

25

30

35

10.3 Ověření předpokladů průzkumu 1.Lze předpokládat, že alespoň 80 % respondentů hodnotí službu chráněné skupinové bydlení jako potřebnou. K ověření předpokladu byla položena otázka číslo 1. Proč jste se rozhodl (a) využít službu Chráněné bydlení? Pokud jste se rozhodl (a) na základě doporučení ošetřujícího lékaře, proč myslíte, že vám Chráněné bydlení doporučil? Předpoklad byl ověřen jako platný. Lze tak usuzovat z následujících výsledků průzkumu. 78% respondentů uvádělo jako hlavní cíl využití služby potřebu osamostatnit se, dalších 62% vnímá službu jako nezbytný mezičlánek při přechodu z psychiatrické léčebny do nechráněných podmínek. 40% respondentů uvádělo jako důvod využití služby, že nemají kam jít a 24% klientů se rozhodlo, sociální službu Chráněné bydlení využít na základě doporučení ošetřujícího lékaře. 2% respondentům službu doporučil kamarád. 2.Lze předpokládat, že alespoň 50% uživatelů služby chráněné skupinové bydlení se zlepší ve svých schopnostech potřebných k životu v nechráněných podmínkách. Předpoklad byl ověřen jako platný na základě vyhodnocení odpovědí k otázkám číslo 2 a 6. Vyberte vždy, prosím jednu ze tří možností (zlepšil (a), zhoršil (a), zůstalo bez změn) a pokuste se zhodnotit vaše dovednosti během pobytu v Chráněném bydlení. Zaznamenal (a) jste nějakou změnu ve vašem psychickém stavu během pobytu v Chráněném bydlení? Ve všech ze sedmi nabízených oblastí hodnotili klienti své dovednosti a schopnosti jako zlepšené během pobytu v sociální službě Chráněné bydlení. Dovednosti související se stravováním hodnotilo jako zlepšené 86% respondentů. V oblasti péče o domácnost se dovednosti zlepšily 70% respondentům. 74% dotázaných hodnotilo kladně své schopnosti související s hospodařením s financemi a s uplatněním na trhu práce. 88% respondentů zaznamenalo zlepšení v kontaktech se 91

sociálním prostředím. 50% respondentů označilo své dovednosti potřebné pro jednání s institucemi jako zlepšené. Zlepšení psychické pohody během pobytu v Chráněném bydlení uvedlo 84% respondentů. 3.Lze předpokládat, že minimálně 1/3 uživatelů služby chráněné skupinové bydlení, setrvává ve službě déle, než vyžaduje jejich psychosociální rehabilitace. K ověření předpokladu se vztahují otázky číslo 4 a 5. Jaké máte možnosti následného bydlení? (Víte, kam byste šli bydlet, až nebudete potřebovat službu Chráněné bydlení?) Jaké cíle, jsou z níže nabízených možností nejblíže těm, které máte ve svém individuálním plánu v Chráněném bydlení? Z výsledků průzkumu lze vyvodit, že předpoklad byl ověřen jako platný. 64% uživatelů služby, označilo odpověď, nemám možnost následného bydlení. (Možnost vlastního bydlení má 16% dotázaných a na pomoc rodiny se může spolehnout 20% respondentů.) Z odpovědí na další otázku je patrné, že 96% respondentů pracuje s terapeutickým týmem na otázce následného bydlení. 4.Lze předpokládat, že nejméně 50% respondentů hodnotí své psychické zdraví, jako lepší vlivem pobytu ve službě chráněné bydlení. Předpoklad byl ověřen jako platný na základě vyhodnocení odpovědí k otázce číslo 6, která zněla: Znamenal (a) jste nějakou změnu ve vašem psychickém stavu během pobytu v Chráněném bydlení? Dle výsledku průzkumu hodnotilo 54% klientů svůj psychický stav během pobytu v sociální službě Chráněné bydlení jako zlepšený. Přičemž dalších 34% klientů se vyjádřilo takto: Ano, cítím zlepšení, ale ještě to není ono. Vždy 6% respondentů zvolilo možnosti, že se buď cítí stejně anebo se jejich psychický stav během pobytu v Chráněném bydlení zhoršil.

92

11 Diskuse Nejprve pár slov k předpokladům. To, že se všechny potvrdily, lze přisuzovat faktu, že autorka v této oblasti dlouhodobě pracuje a je tedy znalá věci. Je pravděpodobné, že kdyby měla možnost dělat průzkum znovu, nevolila by již sobě tak známou sociální službu nebo by se zaměřila na zkoumání takových oblastí, se kterými nepřichází do styku tak často. K prvnímu předpokladu bylo obtížné formulovat otázku do dotazníku. Bylo pracováno s předpokladem, když klientům položíme dotaz přímo, nebudou odpovědi tolik upřímné. (Klienti mají tendence potlačovat kritické připomínky ke službě a spíše hodnotit pozitivně.) Proto byla otázka položena tak, že se dotazuje na důvod využití služby. Podle důvodu, lze odvodit, jakou důležitost službě klienti přisuzují. Co od ní očekávají, v čem jim může být nápomocná, potřebná. Zároveň bylo důležité zdůraznit, že pokud službu klientům doporučil lékař, proč si myslí, že tak učinil. Mnoho klientů, kteří mají za sebou dlouhodobou hospitalizaci, se stávají téměř závislými na rozhodnutí odborníků a jakoby ani neměli svůj názor. K svébytnosti a rozhodování o sobě samém by také měla vést celá psychosociální rehabilitace. Dále je nutné pracovat s motivací klientů, která je často nízká nebo zcela vymizelá vlivem negativních příznaků duševního onemocnění. Ve druhé otázce by bylo dobré zastavit se nad faktem, že při popisu Chráněného bydlení, většina klientů mluvila (psala) o podpoře terapeutů. Až na dalších místech byl popis ubytování a proces rehabilitace. Je možné, že s terapeuty mají spojenou spolupráci – tedy rehabilitaci, ale také by se z odpovědí dalo usuzovat na jakousi závislost na službě či pracovnících. Na takovém principu většinou pracují zaměstnanci léčeben a v sociálních službách (nácvikových), se naopak odpovědnost přenáší zpět ke klientům.

93

Překvapivé bylo, kolik klientů uvádělo zhoršení dovedností v jednání s institucemi. Mohlo by to být opět závislostí na službě? Mohou si zaměstnanci ulehčovat práci tím, že s klienty toto nenacvičují, ale udělají tuto činnost za ně? Nebo došlo k tomu, že klienti srovnávali své schopnosti nejen ve službě Chráněné bydlení, ale v době před a po propuknutí onemocnění? Těžko říct, ale tento fakt by mohlo být zajímavé zkoumat blíže. Při hodnocení zařazení do pracovního procesu, hodnotilo několik klientů svůj stav jako zhoršený. Autorka si uvědomuje, že by tato otázka mohla být položena přesněji. V několika případech se jednalo o klienty, kteří po dlouhé hospitalizaci ztratili pracovní návyky a byli nuceni začít s postupnou pracovní rehabilitací. (Chráněná dílna, Přechodné a podporované zaměstnání, sociální firmy apod.) Z pohledu terapeuta by se tato cesta zdála jako zlepšení, ale klienti subjektivně hodnotí fakt, že se již nevrátí ke stejné pracovní pozici, kterou zastávali před onemocněním, jako negativní - tedy zhoršení. U klientů, kteří hodnotili oblast financí jako zhoršenou, došlo během využívání služby k úpravě způsobilosti k právním úkonům. Je zajímavé, že tito (celkem 3) klienti nehodnotili svou schopnost hospodařit, ale fakt, že to za ně dělá někdo jiný (opatrovník) a jsou s tímto nespokojení. Nejen tato otázka napovídá, že je nutné počítat s faktem, že mnoho lidí s duševním onemocněním nemá náhled na svůj stav a schopnosti. U otázky číslo čtyři, je nutné podotknout, proč byla takto hodnocena. Aby výsledky byly co nejméně zkreslené, bylo důležité, odlišit počet klientů, kteří nemají žádnou možnost bydlení od těch, kteří mají podanou žádost do jiné sociální služby anebo mají podanou žádost o sociální byt. (Někteří klienti myslí, že mají-li podanou žádost, mají i následné bydlení vyřešené. Skutečnost je bohužel taková, že přidělení sociálního bytu, je spíše náhodou než reálnou možností následného bydlení.)

94

Nejvíce odpovědí v otázce číslo pět bylo u cíle řešení následného bydlení. To jen potvrzuje fakt, že nejen rehabilitace je stěžejním tématem spolupráce, ale právě hledání následného bydlení. Proto autorka zařadila předpoklad, že minimálně 1/3 uživatelů služby chráněné skupinové bydlení, setrvává ve službě déle, než vyžaduje jejich psychosociální rehabilitace. Připomínky, které klienti psali v odpovědích na poslední otázku, budou jistě nejen zpětnou vazbou pro pracovníky BONY, o.p.s., ale mohly by sloužit i jako podklad ke zvyšování kvality (hodnocení kvality) dle standardu č. 15.

95

Závěr Cílem předložené bakalářské práce bylo zmapování sociální služby chráněné bydlení pro lidi, kterým bylo diagnostikováno duševní onemocnění z okruhu psychóz. Práce vycházela z hlavního předpokladu, že většina (80%) uživatelů hodnotí službu chráněné bydlení jako potřebnou. Metodou dotazníkového průzkumu bylo zjišťováno, jaký vliv má pobyt ve službě chráněné bydlení na duševní zdraví klientů a jak přispívá k jejich psychosociální rehabilitaci. Vzhledem k tomu, že cílovou skupinu tvořili osoby s vážnou duševní poruchou, bylo nutné při sestavování otázek v dotazníku zohlednit specifika a tzv. negativní příznaky jejich onemocnění. Aby výsledky průzkumu byly relevantní, bylo v některých případech nutné, modifikovat znění jednotlivých otázek tak, aby položená otázka byla klientům srozumitelná a nedocházelo k desinterpretacím a tím ke znehodnocování výsledků celého průzkumu. Výše popsaná situace vedla autorku k tomu, aby před zahájením samotného průzkumu, použila nejprve metodu pilotního průzkumu, během něhož došlo ještě k dalším úpravám znění některých otázek. Hlavním zjištěním průzkumu bylo, že služba chráněné bydlení je pro klienty přínosná. Díky souboru metod používaných v rámci psychosociální rehabilitace došlo u klientů v naprosté většině zkoumaných dovedností k jejich zlepšení, méně pak ke stagnaci a pouze ve výjimečných případech uváděli zhoršení svých dovedností. Tímto byl potvrzen i hlavní předpoklad práce. Dalším zásadním a alarmujícím zjištěním bylo, že i přes úspěšné absolvování procesu psychosociální rehabilitace, jsou klienti při pokusech o začleňování se do společnosti limitováni finanční nedostupností běžného bydlení a zejména absolutním

96

nedostatkem sociálních bytů, které by měly být vhodnou alternativou bydlení, pro osoby v tíživé sociální situaci. Popsaný fakt, tedy to, že společnost není schopna zajistit dostatek bydlení v nechráněných podmínkách, nutně vede k tomu, že je porušena kontinuita procesu rehabilitace/resocializace. V praxi to znamená, že osoby, které by po „zaléčení“ akutních příznaků onemocnění, byli vhodnými kandidáty pro vstup do sociální služby chráněné bydlení, jsou odmítány z důvodu naplnění kapacity. Tato kapacita by mohla být dostatečná v případě, že by existovaly možnosti následného bydlení. Za podstatné lze považovat fakt, že většina respondentů uvedla jako hlavní důvod využití služby potřebu osamostatnit se, z čehož lze vyvodit, že mají náhled na své onemocnění, jenž zásadně ovlivňuje následnou terapeutickou spolupráci v sociální službě chráněné bydlení. Přínosem práce jsou zejména odpovědí k otázce číslo 7. Nejenže slouží jako zpětná vazby pro zaměstnance organizace, ve které byl prováděn průzkum, ale odpovědi mohou sloužit i jako podklad pro zpracování standardu číslo 15 – zvyšování kvality služby. Za nejvýznamnější lze považovat fakt, že 32 klientů služby chráněné bydlení postrádá možnost být ve službě přihlášeno k trvalému pobytu. Lze se domnívat, že to souvisí s mírou nejistoty, kterou klienti musí prožívat vzhledem k nastavení služby jako rehabilitační/tréninkové – tedy nikoli residenční. Požadavky na zavedení bezplatné služby, omezení administrativy a žádosti o zamezení fluktuace terapeutů souvisí s celkovým financováním služby chráněné bydlení a celé organizace. Zde došlo k podstatným a nevyhnutelným změnám v důsledku zavedení zákona o sociálních službách. (více viz kapitola Výsledky průzkumu) Při provádění průzkumu, bylo patrné, že respondenti mají upřímný zájem podílet se na případných změnách v podmínkách poskytování služby. Tento zájem by

97

bylo dobré využít pro další zkoumání a následnou úpravu pravidel pro poskytování sociální služby chráněné bydlení.

98

Návrh opatření Jak lze vidět z výsledků průzkumu, největším úskalím je nedostatek následného bydlení pro klienty, kteří absolvovali úspěšně celý proces psychosociální rehabilitace. V důsledku toho, setrvávají ve službě chráněné bydlení podstatně déle, než je nutné a než to vyžaduje jejich rehabilitace. Jak pomoci hledat možnosti následného bydlení bez tlaku na změny v stávajícím sociálním systému? Jednou z možností by mohl být větší důraz na spolupráci s rodinou. Právě tam, lze vidět značné reservy, jak ze strany služeb, tak ze strany rodinných příslušníků. Snaha zapojit alespoň do závěrečné fáze rehabilitace rodinné příslušníky, by mohla mít za následek fakt, že tak svého příbuzného uvidí „v jiném světle“ (má za sebou hospitalizaci a úspěšnou, většinou několikaletou rehabilitaci) než v akutní fázi onemocnění, kterou s ním většinou prožili. Z tohoto zážitku se těžko vzpamatovávají (nikdo neošetřil jejich potřeby, dotazy, nejasnosti) a velmi obtížně hledají cestu zpět a hlavně pak důvěru ke svému nemocnému příbuznému. Právě v tomto procesu, by jim mohla být nápomocná některá ze sociálních služeb. Ideálním by byl buď terénní pracovník, nebo terapeut přímo ze služby chráněné bydlení. Prostřednictvím pravidelných setkávání, by rodinný příslušníci měli možnost poznat, jak se jejich nemocný člen změnil a co všechno dokázal. Už to není „blázen“, co se o sebe neumí postarat, ale rovnocenný partner, který zvládl boj se závažnou nemocí. Cílem těchto setkávání by byl jistý tlak na změnu dosavadních vztahové sítě v rodině a snaha o znovu přijetí jejich nemocného člena. Dále by bylo třeba informovat veřejnost o dobré praxi. Ale jak získat zájem diváka nebo čtenáře o článek, kde převládá pozitivní zkušenost s psychiatrickou péčí? Jako příklad, by mohly posloužit větší a již zavedené projekty např. festival „Mezi ploty“ nebo „Bohnice na Housce“. Otevřením pomyslných dveří sociálních služeb veřejnosti např. prostřednictvím Týdne pro duševní zdraví, různých koncertů, ukázek tvorby klientů, veřejných diskusí a přednášek, by se postupně odbourávala 99

bariéra mezi duševně nemocnými a většinovou společností. Např. prostřednictvím tzv. workshopů by si veřejnost měla možnost zkusit, jaké to je, být na chvilku pacient v uzavřeném pavilonu v psychiatrické léčebně. Z výsledků průzkumu je patrné, že není zvykem, aby sociální službu využili lidé, kteří jsou v počátečních stádiích onemocnění, popř. jsou poprvé hospitalizováni v psychiatrickém zařízení. Lze se domnívat, že o nabídce těchto služeb nevědí nebo mají strach z jejich využití. Prvním návrhem by bylo, již během ataky onemocnění a první hospitalizace navázat spolupráci s rodinou. Cílem by bylo zejména posílení rodiny a její příprava (edukace) na změny, které sebou přináší následky závažného duševního onemocnění. Dalším důležitým cílem je zapojení rodiny do procesu rehabilitace již od počátku. Druhým návrhem je zlepšit informovanost odborníků o sociálních službách. Přičemž nejvýznamnější skupinu by v tomto případě tvořili ambulantní psychiatři. Právě oni, přicházejí do styku s lidmi v počátečních stádiích onemocnění. Zvýšení informovanosti ze strany sociálních služeb, by se mohlo realizovat prostřednictvím aktivní účasti na různých konferencích a pracovních setkáních. Další možností je, využít již fungujících služeb např. podpůrné skupiny pro rodiny lidí s duševním onemocněním a informovanost o sociálních službách zvyšovat právě na těchto setkáních. Další cestou k propojení léčeben a sociálních služeb, by mohla být užší spolupráce těchto subjektů. Příkladem je „nově“ vzniklý program tzv. Přípravný program pro chráněné bydlení. Tento vznikl v psychiatrické léčebně Bohnice a jeho cílem je zahájit rehabilitaci již během hospitalizace v psychiatrické léčebně. Zaměstnanci, kteří tento program vedou, velmi úzce spolupracují se zástupci sociálních služeb a provází klienta od prvních nácviků dovedností až po jeho odchod z léčebny do sociální služby.

100

Jelikož je autorka koordinátorkou setkávání pracovní skupiny Asociace komunitních služeb, která sdružuje pracovníky ze sociálních služeb, ale i pracovníky z některých léčeben, bylo by možné prostřednictvím spolupráce v této skupině připravit obdobný model zahájení psychosociální rehabilitace i v jiných léčebnách.

101

Použité zdroje 1. HÖSCHL, C., LIBIGER, J., ŠVESTKA, J. Psychiatrie 1. vyd., TIGIS, Praha, 2002, ISBN 80-900130-1-5 2. BAŠTECKÝ, J., Psychiatrie, právo a společnost. 1. vyd., Galén, Praha, 1997, ISBN 80-85824-45-0 3. EIKELMANN, B., Sociálna psychiatria. 9. vyd., Vydavaťelstvo F., Trenčín, 2000, ISBN 80-88952-02-6 4. COREY, G. a kol. Autorů., Techniky a přístupy ve skupinové psychoterapii. 1. vyd., Portál, Praha, 2006, ISBN 80-7367-160-3 5. TIMUĽÁK, L., Základy vedení psychoterapeutického rozhovoru. 1. vyd., Portál, Praha, 2006, ISBN 80-7367-106-9 6. MENTZOS, S., Dynamika duševní nemoci. 1. vyd., Portál, Praha, 2005, ISBN 80-7178-992-5 7. MATOUŠEK, O., Slovník sociální práce. 1.vyd.,Portál, Praha, 2003, ISBN 80-7178-549-0 8. KRÁLOVÁ, J., RÁŽOVÁ, E. Sociální služby a příspěvek na péči. 3. vyd., ANAG, Olomouc, 2009, ISBN 978-80-7263-559-7 9. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. § 51 zákona o sociálních službách.Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. § 17 prováděcí vyhlášky 10. FOKUS PRAHA o.s. [online]. © 2005, [cit.2011-03-04]. Dostupné z: . 11. Eset-Help [online]. [cit. 2011-02-28]. Dostupné z: . 12. Občanské sdružení Práh – Chráněné bydlení [online]. [cit.2011-03-04]. Dostupné z: . 13. Home/Občanské sdružení Baobab [online]. © 2009, [cit. 2011-02-28]. Dostupné z: . 102

14. O nás/Charita Opava - nestátní, nezisková, katolická organizace [online]. © 2010, [cit. 2011-02-28]. Dostupné z: . 15. O.s. Ester. Chráněné bydlení [online]. © 2010, [cit. 2011-02-28]. Dostupné z: 16. O nás – Asociace komunitních služeb [online]. © AKS 2008, [cit. 2011-03-04]. Dostupné z: 17. O ČAPZ-ČAPZ – Česká asociace pro psychické zdraví [online]. © 2009-2011, [cit.2011-03-05]. Dostupné z: . 18. CMHCD – O nás [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné z: . 19. MKN – 10 Duševní poruchy a poruchy chování. 2. vyd., Psychiatrické centrum Praha, Praha, 2000, ISBN 80-85121-44-1 20. ŠPANIEL, F., BAREŠ, M. a kol., Léčíme se s psychózou. 1. vyd. Medical Tribune CZ, Praha, 2005, ISBN 80-239-5482-2 21. JAROLÍMEK, M., O lidech, kteří onemocněli schizofrenií. 1. vyd., PALLATA, Praha, 1996 22. PRAŠKO, J., HORÁČEK, J. a kol., Psychotická porucha a její léčba. 1.vyd., Maxdorf, Praha, 2001, ISBN 80-85912-65-1 23. BONA, o.p.s. Interní pravidla. 24. CHRÁSKA, M., Metody pedagogického výzkumu. 1.vyd., Grada, České Budějovice, 2007, ISBN 978-80-247-1369-4 25. Dotazník [online]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z: (autor: Prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, Csc. ) 26. HASNER, M., Duševně nemocný mezi námi. 4. vyd., Avicenum, Praha, 1981 27. ZVOLSKÝ, P., Obecná psychiatrie. Karolinum, Praha, 1994, ISBN 80-7066-955-1 103

Seznam příloh 1. Dotazník k průzkumu (viz str. 44 – 45) 2. Asociace komunitních služeb (viz str. 19 - 20) 3. Česká asociace pro psychické zdraví (viz str. 21) 4. Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (viz str. 21) 5. Vymezení služby dle § 51 zákona č. 108/ 2006 Sb. O sociálních službách a dle vyhl. č.

505/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních

službách (viz str. 17) 6. Dotazník pro zájemce o sociální službu Chráněné bydlení (viz str. 40) 7. Smlouva o poskytnutí služby Chráněné bydlení, Vnitřní pravidla pro uživatele sociální služby Chráněné bydlení skupinové (viz str. 41) 8. Diagnostické zastoupení uživatelů služby Chráněné bydlení

104

Anonymní dotazník, pro účely bakalářské práce.

Příloha č. 1 Dotazník k průzkumu 1. Proč jste se rozhodl (a) využít službu Chráněné bydlení? Pokud jste se rozhodl(a) dle doporučení ošetřujícího lékaře, proč myslíte, že vám Chráněné bydlení doporučil?

2. Jak byste stručně charakterizoval (a)nebo popsal (a) svým známým, co je to chráněné bydlení?

3. Vyberte vždy, prosím jednu ze tří možností (Zlepšil (a)/ Zhoršil (a)/ Zůstalo bez změn) a pokuste se zhodnotit vaše dovednosti během pobytu na chráněném bydlení:

• Dovednosti související se stravováním (vaření, nákupy, správná výživa…) Zlepšení

Zhoršení

Zůstalo bez změn

• Dovednosti související s domácností (úklid, hygiena, praní prádla, drobné opravy, výběr oblečení…) Zlepšení

Zhoršení

Zůstalo bez změn

• Dovednosti související s financemi (hospodaření, placení složenek, řešení dluhů, úprava způsobilosti…) Zlepšení

Zhoršení

Zůstalo bez změn

• Dovednosti související se zařazením do pracovního procesu (hledání práce, nácvik pohovorů, přechod na vyšší pozici, udržení si zaměstnání, vzdělávání…) Zlepšení

Zhoršení

Zůstalo bez změn

• Kontakty se sociálním prostředím (rodina, přátelé, partner, lékař, opatrovník, terapeuti…) Zlepšení

Zhoršení

Zůstalo bez změn

• Komunikace s institucemi (jednání na poště, úřadě, u soudu, u lékaře…) Zlepšení

Zhoršení

Zůstalo bez změn

• Má psychická kondice a pohoda (pocit důležitosti, že někam patřím, že něco umím, stabilnější psychický stav…) Zlepšení

Zhoršení

Zůstalo bez změn

Velmi vám děkuji za ochotu a čas, který jste věnovali vyplnění tohoto dotazníku. Magdaléna Štochlová

Anonymní dotazník, pro účely bakalářské práce. 4. Jaké máte možnosti následného bydlení? (Víte, kam byste šli bydlet, až nebudete potřebovat službu Chráněné bydlení?) •

mám vlastní bydlení (byt, podnájem..)

•

s bydlením mi pomůže rodina (budu bydlet u nich nebo mi pomůžou finančně)

•

čekám na umístění v jiné službě (jiné chráněné bydlení, byt na půl cesty, Podpora samostatného bydlení, Domov se zvláštním režimem, Domov důchodců, Dům s pečovatelskou službou...)

•

čekám na sociální byt

•

nemám žádnou možnost bydlení

•

jiné...........................................................................................................................

5. Jaké cíle jsou z níže nabízených možností nejblíže těm, které máte ve svém individuálním plánu na Chráněném bydlení? •

řešení následného bydlení (kam půjdu po Chráněném bydlení)

•

uplatnění na trhnu práce (chráněné i nechráněné zaměstnání)

•

udržení psychické pohody (krizové plány, předcházení hospitalizacím, užívání léků...)

•

cíle v oblasti vztahů (kontakty s rodinou, partnerský vztah, přátelé, opatrovník, lékař...)

•

hospodaření s financemi

•

trávení volného času

6. Zaznamenal (a) jste nějakou změnu ve vašem psychickém stavu během pobytu na Chráněném bydlení? •

Ne, psychicky je mi stále stejně

•

Ano, cítím se lépe (jsem odolnější, zvládám více věcí, potíže jsou méně časté, užívám sám(a) léky, zlepšily se mi vztahy, umím žít s nemocí a vím, jak na ni...)

•

Ano, ale ještě to není ono (někdy si vysadím léky, přepadná mě úzkost, neklid a nevím, co s tím mám dělat, bez podpory terapeuta si to zatím neumím představit...)

•

Ano, cítím se hůře (lépe mi bylo, když jsem byl v léčebně, když se o mě někdo staral a nemusel jsem tolik věcí zvládat sám...)

7. Co vám chybí? Co vám vadí? S čím nesouhlasíte? Co byste chtěli změnit? Ve službě chráněné bydlení.

Velmi vám děkuji za ochotu a čas, který jste věnovali vyplnění tohoto dotazníku. Magdaléna Štochlová

Příloha č. 2 Asociace komunitních služeb (dále jen AKS) AKS sleduje tyto cíle: 1. Aktivní prosazování práv a zájmů poskytovatelů služeb komunitní péče. 2. Stát se garantem kvality služeb poskytovaných členy AKS: o

zahájit proces vytváření interních standardů kvality

o

zahájit proces vytváření mechanismů pro kontrolu kvality a efektivity služeb

3. Rozvoj a zkvalitňování stávajících i nově vznikajících služeb: o

výměna zkušeností

o

vzdělávání (organizování seminářů, kursů, atd., informování o možnostech vzdělávání)

o

poskytování odborných konzultací a supervizí, apod.

4. Dodržování základních etických norem při poskytování služeb komunitní péče: o

vytvoření etických pravidel poskytování služeb komunitní péče

o

vedení smírčích jednání, apod.

AKS chce hájit principy komunitní péče, za které považuje následující: •

čtyřiadvacetihodinová dostupnost základní pomoci (služba, která je v případě potřeby schopna flexibilně a kompetentně asistovat přímo v místě vzniku příhody, včetně urgentní či krizové intervence) celkově snadná dostupnost zdravotních i sociálních služeb

•

rychlé předávání odpovídajícím službám (tak, aby bylo zajištěno optimum péče a nedocházelo v některé oblasti potřeb klientů k nadbytečnému pokrytí či naopak k nedostatku či zanedbání terapie, péče či pomoci; k zajištění tohoto principu je nezbytný kvalitní referenční systém mezi poskytovateli)

•

návaznost péče (nezbytná pro zajištění kontinuity; u řady zdravotně sociálních problémů pouhá episodická péče, tj. péče při akutním výskytu či exacerbaci symptomů nerespektuje celou šíři problémů klienta souvisejících se základním onemocněním a jeho důsledky)

•

multidisciplinární spolupráce (pro návaznou a kontinuální péči je nutná spolupráce a vzájemná koordinace činnosti řady poskytovatelů zdravotních, sociálních a popřípadě dalších služeb a jejich řídících složek; jeden

specialista není u řady zdravotně sociálních problémů schopen poskytnout plnou šíři potřebné péče) možnost výběru služeb (důležitý princip zajišťující spoluúčast klienta na rozhodnutí o nejadekvátnější formě pomoci; princip možnosti výběru by měl být zajištěn již na úrovni tvorby sítě aktivním zapojením uživatelů do tohoto procesu; pro kvalitní rozhodování se klienta je také zapotřebí, aby byl klient plně informován o všech prováděných či plánovaných aktivitách, včetně možných důsledků zdravotních a sociálních) •

individuální přístup (individuální terapeuticko - rehabilitační plán; přes společné rysy problémů a potřeb určitých skupin klientů je nutné respektovat jedinečnost problematiky každého nemocného, a to i jedinečnost jeho potřeb v různých fázích nemoci či života)

•

diskrétnost (přes nutnost předávání informací je zapotřebí zajistit jejich plnou diskrétnost)

•

účelnost nákladů (základní podmínka pro vytvoření komunitního systému i jeho udržitelnost; důležité je sledovat nákladnost regionálního systému jako celku, nejen jeho individuálních částí: sledovat rovinu programů pro jednotlivé skupiny klientů, nejen rovinu jednotlivých služeb; účelnost je také dána poměrem nákladů na přímé a nepřímé služby klientovi, mírou zapojení, využití a podpory přirozených zdrojů pomoci v komunitě přímo či potenciálně existujících, dále pak mírou koordinace a tím eliminování nadbytečných duplicit a jedné straně a rychlým vyplněním nedostačujících služeb na straně druhé)

Zdroj: Programové prohlášení – Asociace komunitních služeb [online]. © AKS 2008,

[cit.

2011-03-04].

prohlaseni.htm>

Dostupné

z:


Příloha č. 3 Česká asociace pro psychické zdraví (dále jen ČAPZ) Činnost ČAPZ se dělí na jednotlivé projekty. Jsou to: Esprit, Terapeutická komunita Mýto, Linka psychopomoci, Konference a vzdělávání, Symbioza, Coopera. Časopis Esprit je určen především lidem, kteří mají vlastní zkušenost s duševním onemocněním, jejich rodinným příslušníkům a přátelům, ale také odborníkům z pomáhajících profesí a všem lidem, kterým duševní strasti nejsou lhostejné. Esprit se věnuje širokému spektru témat souvisejících s duševním zdravím a nevyhýbá se ani ožehavým zdravotně politickým námětům, jako je například reforma systému psychiatrické péče, absence sociálních služeb pro duševně nemocné nebo financování psychiatrické péče. Esprit vychází po dvojčíslech jednou za dva měsíce v rozsahu 20 stran a je pro všechny zájemce zdarma. Zdroj: Esprit-ČAPZ – Česká asociace pro psychické zdraví [online]. © 2009-2011, [cit.2011-03-05]. Dostupné z: . Mladým lidem s duševní nemocí, zejména schizofrenií, slouží Terapeutická komunita v Mýtě u Rokycan. Pobyt v terapeutické komunitě jim má pomoci obnovit sociální dovednosti, které vinou nemoci ztratili, a připravit je k pozvolnému začlenění se do tzv. normální společnosti. Během ročního (maximálně dvouletého) pobytu má klient zajištěnu i psychiatrickou péči, důraz je však kladen na pracovní a sociální terapii (rehabilitaci).

V objektu bývalé fary v Mýtě nabízí Terapeutická komunita společný prostor a čas až 12 mužům a ženám, kteří se dlouhodobě potýkají s duševním onemocněním. Ti spolu s pětičlenným týmem rehabilitačních pracovníků tvoří komunitu - společenství, které umožňuje učit se samostatnosti, komunikaci a pracovním návykům v chráněném prostředí. Zdroj: Terapeutická komunita Mýto-ČAPZ – Česká asociace pro psychické zdraví [online].

©

2009-2011,

[cit.2011-03-05].

Dostupné

z:

. Linka psychopomoci je krizová telefonní služba, která pomáhá lidem s duševními problémy, jejich blízkým i pracovníkům v sociálních službách, zorientovat se v těžké a často nepřehledné situaci psychické krize. Jde o anonymní, nízkoprahovou službu snadno dostupnou i lidem, kteří by se těžko odhodlávali k návštěvě odborníka. Linka psychopomoci vznikla v roce 2003 a ve svých počátcích fungovala jako informační linka pro lidi ohrožené psychózou. Postupně se stala obecně krizovou linkou a začala nabízet také e-mailové poradenství. Zdroj: Linka psychopomoci-ČAPZ – Česká asociace pro psychické zdraví [online]. © 2009-2011,

[cit.2011-03-05].

Dostupné

z:


psychopomoci>. Od roku 1999 pořádá ČAPZ každoročně tzv. Jáchymovskou konferenci, určenou pro uživatele psychiatrické péče, zainteresovanou veřejnost i odborníky. V prosinci 2008 se poprvé konala v Praze v Opatství Emauzy. Vedle příspěvků na téma Sociální začleňování osob s duševním onemocněním zazněly také přednášky na téma Spiritualita a duševní onemocnění. Jedenáctá Jáchymovská konference na téma „Průvodce psychotickou atakou aneb jak zdárně projít tam a zase zpátky“ se uskutečnila 11. - 12. listopadu 2010 rovněž v pražských Emauzích. Vedle příspěvků

na téma Sociální začleňování osob s duševním onemocněním zazněly také přednášky na téma Spiritualita a duševní onemocnění. Zdroj: Konference a vzdělávání-ČAPZ – Česká asociace pro psychické zdraví [online].

©

2009-2011,

[cit.2011-03-05].

Dostupné

z:

. Kurz redakční práce a komunikace s veřejností pro osoby se zdravotním postižením se konal poprvé v roce 2009. Je zaměřen na tvorbu publicistických textů se sociálně zdravotní tematikou. Součástí kurzu je seznámení se základy PR (Public Relations), se základy fundraisingu a úvod do tvorby webových stránek. Absolventi by se měli podílet na zlepšení mediální prezentace potřeb zdravotně postižených. Kurz je určen jak osobám s tělesným postižením, tak lidem s duševním onemocněním. Zastoupení více „diagnóz“ má přispět ke vzájemnému poznání skupin různě postižených lidí. Zdroj: Symbióza-ČAPZ – Česká asociace pro psychické zdraví [online]. © 20092011, [cit.2011-03-05]. Dostupné z: . Vzdělávací projekt Coopera, na kterém spolupracuje ČAPZ s evropskou federací EUFAMI a společností Janssen – Cilag, je určen pro psychiatry, kteří se ve své každodenní praxi setkávají s psychotickými pacienty a jejich blízkými. Účastníci seminářů se učí, jak během motivačního rozhovoru vybudovat pevný vztah mezi lékařem a pacientem a otevřít tak cestu k úspěšné dlouhodobé léčbě schizofrenie. Zdroj: Coopera-ČAPZ – Česká asociace pro psychické zdraví [online]. © 2009-2011, [cit.2011-03-05]. Dostupné z: .

Příloha č. 4 Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (dále jen CRPDZ) CRPDZ se významně podílelo na vzniku Koncepce oboru psychiatrie, ve které je zmapován současný a optimální stav psychiatrické péče v České republice, se zaměřením na oblast služeb. S podporou CRPDZ byla na Ministerstvu zdravotnictví ČR v roce 2004 ustavena Komise pro implementaci koncepce oboru psychiatrie jako poradní sbor ministra zdravotnictví. Řada podkladových materiálů pro práci výše zmíněné komise je vytvářena týmem CRPDZ. WHO - smlouva o spolupráci (BCA - Biennial Collaborative Agreement) Ministerstvo zdravotnictví ČR podepsalo v roce 2004 s Regionální Evropskou kanceláří WHO smlouvu o spolupráci na období 2004 – 2005 týkající se evropských priorit WHO. Jednou z nich je problematika duševního zdraví. Cílem projektu byla podpora zkvalitňování péče o pacienty s duševní poruchou s důrazem na přesun služeb z institucí do komunity. Náplní spolupráce byla revize Národní politiky duševního zdraví a na jejím základě definice potřeby legislativních, ekonomických a dalších změn v rámci realizace koncepce oboru psychiatrie. Ministerstvo zdravotnictví určilo jako hlavního koordinátora projektu Psychiatrickou kliniku VFN a 1. LF UK v Praze, a jako spoluřešitele Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví. Prostřednictvím projektu byla zmapována situace rozvoje zdravotní a psychiatrické péče v České republice na základě zpracovaných koncepčních dokumentů a jejich vyhodnocení domácími a zahraničními oponenty. Zdroj: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví – [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné z: .

Projekty CRPDZ: Matra II - Humanizace psychiatrických léčeben v České republice - projekt propojování lůžkové a mimolůžkové péče (1999 – 2001), Projekt spolupráce psychiatrických léčeben s mimonemocniční péčí (1998), Integrovaná komunitní a primární péče (1996), Matra I - Terénní modely propojené komunitní péče o duševně nemocné - projekt regionální komunitní péče (1995 -1997), Vzdělávání odborníků, státní správy a samosprávy v oblasti transformace institucionální péče o duševně nemocné (První optimální model transformace psychiatrické léčebny) (2006 – 2007), Individuální projekt Karlovarského kraje „Rozvoj péče o osoby s duševní onemocněním na území Karlovarského kraje“ (2010 – 2011). Zdroj: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví – [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné z: . Rozšíření a prohloubení znalostí zejména v oblasti komunitní péče, psychiatrické rehabilitace a celého spektra nových metod (týmová práce, case management atd.) patří mezi dlouhodobé cíle CRPDZ. Cílovou skupinou jsou pracovníci v oblasti péče o duševní zdraví – lékaři, zdravotní sestry, psychologové, sociální pracovníci, ergoterapeuti, ale také uživatelé péče a rodinní příslušníci. Zdroj: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví – [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné z: . Výzkumná a evaluační činnost zahrnuje tyto projekty: Implementace koncepce oboru psychiatrie z pohledu ambulantní péče (2004), Model sledování, hodnocení a zkvalitnění komunitní péče o duševně nemocné (2001 – 2003), Vývoj a standardizace posuzovacích nástrojů k hodnocení účinnosti komunitní psychiatrické péče. Zdroj: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví – [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné z: .

Podpora uživatelských hnutí a odborných organizací zahrnuje tyto projekty: Obecné prosazování zájmů duševně nemocných a podpora uživatelské advokacie (Mainstreaming Mental Disability Policy) (2005 – 2006), Apel I, II - Audit práv a etiky léčby v psychiatrických léčebnách (2002 – 2003), Podpora a rozvoj VIDA center (2001-2003), Vznik a podpora České asociace pro psychické zdraví (ČAPZ) (1996 – 1998), Vznik a podpora Asociace komunitních služeb v oblasti péče o duševní zdraví (AKS) (1999 – 2007), Podpora celonárodní organizace příbuzných duševně nemocných SYMPATHEA, o.p.s. (2005 – 2007), Konference sociální psychiatrie, Ústavní léčba, lidská práva a hodnocení péče (Institutional Treatment, Human Rights and Care Assessment – ITHACA) (2007 -2010), The Children´s High Level Group (CHLG) (od roku 2007). Zdroj: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví – [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné z: . Další činností CRPDZ je boj s předsudky. „Bojují“ hlavně těmito projekty: Provozování a zvýšení publicity webových stránek www.stopstigma.cz a on-line poradny v rámci boje s diskriminací duševně nemocných (2009), projekt Změna (od roku 2004). Zdroj: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví – [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné z: .

Příloha č. 5 Vymezení služby dle § 51 zákona č. 108/ 2006 Sb. O sociálních službách a dle vyhl. č. 505/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách: Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení.

Služba obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy: •

pomoc s přípravou stravy,

•

zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel,

b) poskytnutí ubytování: •

ubytování, které má znaky bydlení v domácnosti,

•

v případě potřeby praní a drobné opravy ložního prádla a osobního prádla a ošacení a žehlení,

c) pomoc při zajištění chodu domácnosti: •

pomoc při běžném úklidu a údržbě domácnosti,

•

pomoc při údržbě domácích spotřebičů,

•

podpora při hospodaření s penězi včetně pomoci s nákupy a běžnými aktivitami,

d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: •

pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím,

•

nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností,

•

zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání,

•

podpora v oblasti partnerských vztahů,

•

podpora při získávání návyků souvisejících se zařazením do pracovního procesu,

e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: •

doprovázení do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové aktivity, na orgány veřejné moci, a instituce poskytující veřejné služby a doprovázení zpět,

•

podporu a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů,

•

pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob,

f) sociálně terapeutické činnosti: •

socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob,

g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: •

pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů,

•

pomoc při vyřizování běžných záležitostí.

Služba je poskytována za úhradu.

Příloha č. 6 Dotazník pro zájemce o sociální službu Chráněné bydlení

Dotazník pro zájemce o sociální službu

CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ Dotazník je určen k vyplnění zájemcem, slouží k získání základních informací o zájemci a je podkladem pro vstupní pohovor.

Vyplněný dotazník, prosím, přineste M. Štochlové, DiS. na vstupní pohovor, neposílejte ho

poštou. Zajistíte tím ochranu svých osobních a citlivých údajů. V dotazníku, prosím, uvádějte jen pravdivé údaje.

Vyplňte, prosím, údaje o Vaší osobě.

Jméno, příjmení, titul:

_________________________________________________________

Datum narození:

_________________________________________________________

Trvalé bydliště:

_________________________________________________________

Současný pobyt:

_________________________________________________________

Kontakt:

_________________________________________________________

Vyplňte, prosím, údaje o Vaší způsobilosti k právním úkonům. V případě úpravy způsobilosti doložte kopii Listiny o ustanovení opatrovníka. Zaškrtněte odpovídající variantu:

Svéprávný/á Omezen/a ve způsobilosti k právním úkonům Zbaven/a způsobilosti k právním úkonům

Pokud jste omezen/a či zbaven/a způsobilosti k právním úkonům, uveďte, prosím, informace o Vašem opatrovníkovi (včetně kontaktu na něj): _________________________________________________________________________________

_________________________________________________________________________________ Pokud jste omezen/a ve způsobilosti k právním úkonům, uveďte, prosím, v jakém rozsahu: ____________________________________________________________________________________________

Vyplňte, prosím, údaje o Vaší finanční situaci.

Plný invalidní důchod

ve výši

______________

Částečný invalidní důchod

ve výši

______________

Příspěvek na péči

ve výši

______________

Příjem ze zaměstnání

ve výši

______________

Jiné příjmy – uveďte jaké

v jaké výši:

nezažádáno

v řízení

____________________________________________________

Povinné platby (výživné, dluhy atd.): ____________________________________________________________

Uveďte , prosím, zda máte podánu žádost o pobyt v jiném pobytovém zařízení (domov důchodců, ústav sociální péče, domov pro osoby se zdravotním postižením ad.) nebo o sociální byt. Ano

Ne

Pokud ano, uveďte, prosím podrobnější informace (od kdy, kam ad.):

Proč chcete využívat sociální službu chráněné bydlení? Proč máte o službu zájem?

Vyjádření ošetřujícího lékaře (praktického) k osobě zájemce. Uveďte, prosím, zda má zájemce o službu nějaká zdravotní omezení, která bychom měli vědět a dbát na jejich dodržování v souvislosti s pobytem a užíváním společných prostor a zařizovacích předmětů v domácnosti s jinými uživateli. (např. epilepsie, žloutenka, diabetes, dieta…atp.)

Jméno ošetřujícího lékaře (praktického) + kontakt: ______________________________________________

Čestné prohlášení Prohlašují, že výše uvedené údaje jsou pravdivé.

V Praze dne

____________________

Podpis zájemce: ___________________________

Podpis opatrovníka: _________________________

Vyjádření ošetřujícího lékaře (psychiatra) k osobě zájemce a účelu rehabilitace v rámci služby chráněné bydlení BONA, o.p.s.

Jméno ošetřujícího lékaře (psychiatra):

____________________________________________

Kontakt:

______________________________________________

Diagnóza zájemce: Okruh schizofrenie, schizofrenních poruch a poruch s bludy: F 20

F 21

F 25 Jiné:

F 26

F 22 F 27

F 23 F 28

F 24 F 29

_______________________________________

Dodržování léčby, spolupráce, pravidelné kontroly:

Doporučení:

Datum: _______________________

Podpis a razítko lékaře: _____________________________

-Pokud máte zájem o bližší informace, rádi Vám je podáme na tel. čísle 736 483 950-

č. smlouvy:

Příloha č. 7 Smlouva o poskytnutí služby Chráněné bydlení, Vnitřní pravidla pro uživatele sociální služby Chráněné bydlení skupinové Smlouva o poskytnutí služby sociální péče v chráněném bydlení (skupinovém) Níže uvedeného dne, měsíce a roku u z a v ř e l i 1) Pan/paní jméno, příjmení, titul: narozen (a) dne: bydliště: v textu této smlouvy dále jen „Uživatel“ zastoupený opatrovníkem: a 2) BONA, o.p.s. IČO: 25732587 Pod Čimickým hájem 177/1, 181 00 Praha 8 zastoupená ředitelem Mgr. Alešem Langem v textu této smlouvy dále jen „Poskytovatel“ v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, tuto smlouvu o poskytnutí služby sociální péče v chráněném bydlení dle § 51 cit. zák. (v textu této smlouvy dále jen „Smlouva“): I. Rozsah poskytování sociální služby Poskytovatel se zavazuje poskytovat Uživateli v chráněném bydlení: a) ubytování, b) pomoc při zajištění stravy, c) úkony péče. II. Ubytování (1) Poskytovatel zajišťuje ubytování v prostorách, které má k dispozici na základě smluvního vztahu s Nadací Bona. Poskytovatel předkládá Uživateli podnájemní smlouvu, kterou následně podepisuje Uživatel s Nadací Bona. (2) Uživateli se poskytuje ubytování v chráněném bydlení skupinovém na adrese U Draháně 163/9, Praha 8 – Bohnice 181 00. Jedná se o dvoulůžkový pokoj č. ?. Uživatel je dále oprávněn využívat společné prostory CHB (kuchyň, společenská místnost, sociální zázemí atp.). (3) Zařizovací předměty v pokoji: a) postel, b) šatní skříň, c) čalouněné křeslo, d) peřiňák, e) peřina, polštář, ložní prádlo, f) uzamykatelná skříňka, g) sociální zařízení. 1

č. smlouvy:

(4) Zařizovací předměty ve společných prostorách. Tyto předměty je Uživatel oprávněn využívat za podmínek stanovených provozním řádem: a) kuchyňská linka, b) pračka, sušička, myčka, mikrovlnná trouba, topinkovač, mixer, žehlička, plazmový televizor, domácí kino, rádio, c) sociální zařízení, d) předměty běžné denní potřeby (talíře, hrnky, skleničky, příbory, kuchyňské vybavení, …) (5) Ubytování zahrnuje také topení, teplou a studenou vodu a elektrický proud. (6) Poskytovatel je povinen udržovat prostory k ubytování a k užívání ve stavu způsobilém pro řádné ubytování a užívání a zajistit nerušený výkon práv Uživatele s užíváním těchto prostor. (7) Uživatel je povinen užívat prostory vyhrazené mu k ubytování a k užívání řádně; v prostorách nesmí bez souhlasu Poskytovatele provádět žádné změny. III. Stravování (1) Uživatel má právo požádat Poskytovatele o pomoc při zajištění a přípravě stravy. (2) Podrobnosti jsou stanoveny vnitřními pravidly pro chráněné bydlení skupinové. IV. Péče (1) Poskytovatel se zavazuje a je povinen poskytovat Uživateli tyto základní činnosti v návaznosti na individuální plán Uživatele: a) pomoc při zajištění chodu domácnosti, b) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, d) sociálně terapeutické činnosti, e) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání běžných záležitostí. (2) Úkony péče jsou poskytovány v souladu s Vnitřními pravidly pro uživatele sociální služby Chráněné bydlení skupinové. V. Místo a čas poskytování sociální služby (1) Služba sjednaná v č. I. Smlouvy se poskytuje v chráněném bydlení skupinovém provozovaném Poskytovatelem v Praze na adrese U Draháně 163/9, Praha 8 – Bohnice, 181 00. (2) Ubytování je poskytováno 24 hodin denně, a to každý den po dobu platnosti Smlouvy.

2

č. smlouvy: VI. Výše úhrady, způsob jejího placení a vyúčtování (1) Uživatel je povinen zaplatit úhradu za poskytnutí ubytování a stravy v částce ……..,- Kč měsíčně, která bude použita na: a/ ubytování: Tato částka se skládá z nájemného v celkové výši ……..,- Kč (tato částka bude poskytovatelem poukazována na účet Nadace BONA) a z dalších nákladů (úklidové prostředky, toaletní potřeby, drobné opravy atp.) v celkové výši od …..,- Kč do ……,- Kč dle délky kalendářního měsíce. b/ stravné: 60,- Kč denně (10,- Kč snídaně, 30,- Kč oběd, 20,- Kč večeře), tj. celkem od 1800,- Kč do 1860,- Kč dle délky kalendářního měsíce. Nevyčerpané stravné je Uživateli vypláceno. . (2) Dále je Uživatel povinen zaplatit zálohu ve výši přiznaného příspěvku na péči na úhradu úkonů péče. Uživateli bude následně účtována péče ve výši 100,- Kč za hodinu, dle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů Uživatel, kterému není přiznán příspěvek na péči, je povinen uhradit měsíčně částku 2.000,- Kč. (3) Poskytovatel je povinen předložit Uživateli vyúčtování úhrad podle odstavců (1) a (2) za kalendářní měsíc, a to nejpozději do 10. pracovního dne v kalendářním měsíci, který následuje po kalendářním měsíci, za nějž Poskytovatel vyúčtování předkládá. (4) Úhrady se platí zálohově, a to: - úhrady za poskytnutí ubytování a stravy do 1. dne v kalendářním měsíci, ve kterém jsou služby poskytovány - úhrady za úkony péče do 30. dne v kalendářním měsíci, ve kterém jsou služby poskytovány (5) Uživatel se zavazuje a je povinen platit úhrady podle tohoto článku následovně: a/ úhrada za poskytnutí ubytování a stravy je poukazována na účet chráněného bydlení skupinového u ČS, a.s., č.ú.: 149 589 319 / 0800 variabilním symbolem je číslo této Smlouvy, tj. …. b/ úhrada za úkony péče (příspěvek na péči) je poukazován na běžný účet Poskytovatele vedený u Komerční banky, č.ú.: 27-4601530267/0100, variabilním symbolem je číslo této Smlouvy, tj. … 6) Přeplatky na úhradách za služby poskytované Poskytovatelem podle této Smlouvy je Poskytovatel povinen vyúčtovat a písemné vyúčtování Uživateli předat nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za nějž přeplatek vznikl. Poskytovatel je povinen přeplatek uhradit v hotovosti nebo převodem na účet Uživatele (opatrovníka) nejpozději ve lhůtě, v jaké je povinen předat vyúčtování tohoto přeplatku.

VII. Ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených Poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb Uživatel je seznámen s vnitřními pravidly chráněného bydlení, v němž se poskytuje sociální služba podle této Smlouvy. Tato pravidla mu byla předána v písemné podobě, Uživatel s nimi souhlasí, přečetl si je a plně jim porozuměl. Uživatel je povinen tato pravidla dodržovat.

3

č. smlouvy: VIII. Výpovědní důvody a výpovědní lhůty (1) Uživatel může Smlouvu vypovědět bez udání důvodu. Výpovědní lhůta pro výpověď Uživatele činí 1 měsíc a počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byla tato výpověď Poskytovateli doručena.

(2) Poskytovatel může Smlouvu vypovědět, jestliže Uživatel porušuje své povinnosti vyplývající ze Smlouvy nebo z vnitřních pravidel chráněného bydlení skupinového. (3) Výpovědní lhůta pro výpověď danou Poskytovatelem z důvodů uvedených v odst. 2 činí 1 měsíc a počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byla tato výpověď Uživateli doručena. IX. Doba platnosti smlouvy (1)

Smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem jejího podpisu oběma smluvními stranami.

(2)

Doba platnosti a účinnosti smlouvy je sjednána od okamžiku jejího podpisu oběma smluvními stranami do dne …... Osoba nemůže práva z této Smlouvy postoupit na jiného.

X. Závěrečná ustanovení (1) Smlouva je vyhotovena ve třech exemplářích s platností originálu. Jedno vyhotovení obdrží Poskytovatel, jedno Uživatel a jedno Nadace BONA. V případě, že je ustanoven opatrovník, vyhotovuje se smlouva ve čtyřech exemplářích. (2) Smlouva může být měněna nebo zrušena pouze písemně. (3) Smluvní strany prohlašují, že Smlouva vyjadřuje jejich pravou a svobodnou vůli a že Smlouvu neuzavřely v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. (4) Součástí této smlouvy jsou Vnitřní pravidla pro uživatele sociální služby Chráněné bydlení skupinové (Příloha č. 1) a Záznam vstupního pohovoru = Dohoda o zakázce (Příloha č. 2) (5) Uživatel prohlašuje, že smlouvu přečetl, jejímu obsahu rozumí a s jejím obsahem úplně a bezvýhradně souhlasí, což stvrzuje svým vlastnoručním podpisem. Má-li Uživatel soudem stanoveného zákonného zástupce, tento stvrzuje vlastnoručním podpisem, že Uživatel smlouvu přečetl, jejímu obsahu rozumí, pochopil ho a úplně a bezvýhradně s ním souhlasí.

V Praze dne _____________________________ (podpis Uživatele)

___________________________ (podpis Poskytovatele)

_____________________________ (podpis Opatrovníka)

4

Příloha č. 1

VNITŘNÍ PRAVIDLA PRO UŽIVATELE SOCIÁLNÍ SLUŽBY CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ skupinové Odstavec č. 1: Cíle služby α) Poskytnutí ubytování, které umožní začlenění do společnosti. β) Zisk, zlepšení, obnovení nebo udržení návyků a dovedností souvisejících s péčí o vlastní osobu a svěřené prostory, tj. domácnost (medikace a spolupráce s ošetřujícím lékařem, úklid, hygiena, praní, žehlení, hospodaření s penězi, spolupráce s dalšími osobami, denní režim ad.). χ) Aktivizace uživatele, podpora při zisku a udržování jeho kontaktů se společností a využívání běžných zdrojů, včetně sociálních služeb. Odstavec č. 2: Principy poskytovaných služeb a) Využívání služby uživatelem je dobrovolné. b) V centru poskytování služeb je uživatel, má svá práva i povinnosti. Je zohledněno zejména jeho právo žít ve společnosti, právo na informace a právo na osobní volbu. c) Je kladen důraz na individuální potřeby uživatele, je respektována jeho osobnost. Odlišnosti jsou akceptovány. d) Podpora je zájemcům poskytována v rámci cílů jednotlivých služeb, je kladen důraz na zachování lidské důstojnosti. e) Poskytování služeb je zaměřeno na celek, souvislosti. f) Uživatelé jsou zapojováni do hodnocení a zvyšování kvality poskytovaných služeb. g) Služby jsou poskytovány odborně. Personál je školen v práci s cílovou skupinou. h) Služba je poskytována v souladu s platnými obecně závaznými normami a stanovenými vnitřním pravidly. Odstavec č. 3: Odpovědnost poskytovatele a)

Poskytovatel se zavazuje vypracovat spolu s uživatelem individuální plán, který bude podporovat dosažení cíle chráněného ubytování.

b)

Vedoucí terapeut chráněného bydlení skupinového vytváří podmínky pro tolerantní soužití všech uživatelů, jejich vzájemnou součinnost a nabízí podporu při řešení společných úkolů.

c)

Poskytovatel služby respektuje uživatele a jeho práva.

BONA, o.p.s./ únor 2011

1

Příloha č. 1 lupráce uživatele s terapeutickým týmem a) Spolupráce s uživatelem je zajišťována vedoucím terapeutem chráněného bydlení skupinového. Uživatel se může stejně tak obrátit na terapeuta ze sociální služby sociální rehabilitace. Spolupráce tak probíhá se všemi zúčastněnými stranami. b) Terapeut s uživatelem vypracovává individuální plán, který v souladu s posláním organizace podporuje cíle uživatele. Tento plán je vyhotoven nejpozději do 2 měsíců od zahájení spolupráce a to na základě zakázky, která je formulována při vstupních pohovorech a dále dle aktuálních potřeb uživatele během využívání služby. c)

Terapeut může poskytnout podporu v řešení osobních záležitostí uživatele.

d)

Za účelem spolupráce a jejího hodnocení si terapeut a uživatel domlouvají schůzky.

e)

Terapeut společně s uživatelem provádí pravidelné hodnocení spolupráce, a to minimálně jednou za půl roku.

Odstavec č. 5: Práva uživatele a)

Uživatel má právo na podporu členů terapeutického týmu při naplňování individuálního plánu.

b)

Má právo být vyslechnut. Podle stupně naléhavosti o termínu rozhovoru a jeho rozsahu rozhodne vedoucí terapeut chráněného bydlení.

c)

Uživatel má právo na soukromí s ohledem na soukromí ostatních uživatelů chráněného bydlení skupinového. Má právo na užívání pronajatých prostor a na užívání zapůjčeného zařízení.

d)

Má právo na veškeré informace týkající se jeho osoby, včetně informací o hospodaření s jeho penězi, vyúčtování je mu předkládáno jednou za měsíc.

e)

Uživatel má právo na volbu denního programu a na výběr činnosti v rámci plnění individuálního plánu. Toto právo lze uplatnit za podmínky, že jsou splněny jeho povinnosti.

f)

Jídelníček je sestaven 1 týden předem, na jeho sestavení se podílejí všichni uživatelé. Uživatel není povinen se stravovat v CHB. Poskytovatel zajišťuje snídani, oběd a večeři. Uživatel si tato jídla může odhlásit nejpozději 2 dny předem. Pokud tak neučiní, stravné uhradí.

g)

Pokud má uživatel odhlášené stravné, zaniká mu tím nárok, na konzumaci společných potravin na CHB. Při porušení tohoto pravidla, mu bude započítána strava v plné výši.

h)

Uživatel spolurozhoduje o chodu chráněného bydlení. Konečné rozhodnutí je na vedoucím terapeutovi CHB.

i)

uživateli může být ukončena smlouva z důvodu dlouhodobého nevyužívání služby (3-4 měsíce)

BONA, o.p.s./ únor 2011

2

Příloha č. 1 Odstavec č. 6: Odpovědnost uživatele a)

Uživatel, případně jeho zákonný zástupce jsou vázáni Smlouvou o poskytnutí služby sociální péče v chráněném bydlení skupinovém.

b)

Uživatel je zodpovědný za hospodaření se svými penězi – viz finanční plán.

c)

Uživatel je odpovědný za pravidelné navštěvování svého ošetřujícího lékaře, za dodržování jeho léčebných pokynů a přesné a pravidelné užívání předepsané medikace.

d)

Uživatel je odpovědný za dodržování osobní hygieny.

e)

Osobní věci může mít uživatel pouze v rozsahu úložného prostoru, který je mu vymezen. Odpovídá za udržení svých osobních věcí v čistotě a pořádku.

f)

Za svůj osobní majetek odpovídá uživatel sám. Bere na vědomí, že terapeutický tým případným ztrátám nemůže zabránit, a tedy za ně ani nenese zodpovědnost. Elektroniku (TV, rádio apod.) může mít uživatel na chráněném bydlení skupinovém jen se souhlasem spolubydlících a terapeuta po projednání na komunitě. Použití vlastní elektroniky nezbavuje uživatele povinnosti úhrady společných poplatků v rámci CHB skup.

g)

V případě nepřítomnosti personálu jsou uživatelé pověřeni samosprávou CHB (viz. interní pravidla každého střediska).

h)

V případě podezření ze zneužívání alkoholu má personál CHB možnost vyzvat klienta k podrobení se dechové zkoušce na přítomnost alkoholu. Klient je povinen zkoušku podstoupit. V případě pozitivního nálezu je o situaci sepsáno hlášení a klient se podílí na uhrazení nákladů spojených s pořízením testů na přítomnost alkoholu.

Odstavec č. 7: Povinnosti uživatele a)

Uživatel se zavazuje dodržovat obecně závazné právní, bezpečnostní, hygienické a technické předpisy.

b)

Uživatel bere na vědomí, že chráněné bydlení skupinové vyžaduje dodržování zásad společného soužití s ostatními obyvateli.

c)

Uživatel je povinen dodržovat dohodnutý rozpis prací (tzv. rozpis služeb); pokud uživatel nebude moci danou činnost provést, je povinen si za sebe sám zajistit náhradu. Rozpis služeb je sestavován týden předem a na jeho sestavování se podílejí všichni uživatelé, kteří během jednoho týdne plní různé druhy prací (úklid, vaření, nákupy, praní apod.) a střídají se v nich.

d)

Uživatel je povinen pečovat o svůj pokoj a prostory mu vymezené. Nejen dle rozpisu služeb, ale i v rámci běžné starosti o pořádek (úklid vlastního nádobí, prádla, po vaření apod.).

e)

Uživatel je povinen účastnit se komunit; svou nepřítomnost na komunitě musí předem nahlásit členovi terapeutického týmu.

f)

Uživatel je povinen řádně pečovat o vypůjčený majetek a bezodkladně hlásit terapeutovi jeho poškození. Upozorní také terapeuta na případné technické závady v domě.

g)

Nepřítomnost v chráněném bydlení je uživatel povinen předem nahlásit terapeutickému týmu.

h)

Uživatel vlastní klíče od pokoje a domu a je povinen jejich případnou ztrátu neprodleně nahlásit terapeutovi a na vlastní náklady pořídit kopii.

i)

Uživatel dbá na úsporu energií a třídí odpad.

j)

Uživatel je povinen se zúčastnit minimálně 1x měsíčně společné schůzky s terapeutem.

k)

Uživatel má povinnost mít alespoň jednu aktivitu pravidelnou (minimálně 1 x za 14 dní) mimo služby chráněného bydlení (viz individuální plán).

BONA, o.p.s./ únor 2011

3

Příloha č. 1 Odstavec č. 8: Omezení

a)

Noční klid je stanoven od 2200 hod do 600 hod.

b)

V době nočního klidu je zákaz návštěv osob v chráněném bydlení neubytovaných.

c)

Návštěvy musí respektovat ostatní obyvatele a musí se zdržovat na bydlení jen s navštěvovanou osobou. Zákaz návštěv osob jednajících zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek nebo jiným způsobem negativně ovlivňujících zdravotní stav obyvatel chráněného bydlení skupinového. Obyvatelé mají právo na komunitě většinovým hlasováním odmítnout návštěvy na bydlení.

d)

Zákaz pořizování kopií klíčů od domu a pokojů bez souhlasu terapeuta.

e)

Chov zvířat je možný pouze po dohodě s terapeutem.

f)

V chráněném bydlení je zákaz užívání alkoholu a návykových látek. V případě opilosti nebo intoxikace uživatele zajistí poskytovatel jeho bezpečnost s ohledem na ostatní. Celá událost bude řešena a evidována jako mimořádná událost.

g)

Kouření je dovoleno jen na k tomu vyhrazených místech, ohled na práva nekuřáků je nezbytný.

h)

Uživatelé berou na vědomí, že chráněné bydlení navštěvují exkurze (pracovníci dalších poskytovatelů služeb, studenti apod.). Při provádění exkurzí personál bere ohled na soukromí uživatelů.

i)

Uživatel se nesmí projevovat slovní a fyzickou agresí vůči ostatním

j)

Uživatel nevstupuje do cizího pokoje bez svolení osob zde bydlících.

k)

Uživatel si nepůjčuje cizí věci bez svolení vlastníka.

l)

Věci určené ke společnému užívání uživatelé neodnášejí do svého pokoje.

Odstavec č. 9: Řešení přestupků V případě nedodržování sjednaných podmínek uživatelem bude následovat tento postup: 1. napomenutí - individuální pohovor s terapeutem a projednání na komunitě. V obou případech terapeut sepíše zápis do databáze a vytisknutý pak uživatel podepíše. Terapeut informuje opatrovníka. 2. písemná výtka - je projednána s vedením BONA, o.p.s. a je uveden termín nápravy. Termín pro trvání výtky je v rozsahu 1-3 měsíců dle závažnosti a intenzity přestupku. Lhůtu určuje terapeut. V případě nápravy bude na uživatele pohlíženo jako by výtku nedostal. 3. ukončení služby - jestliže uživatel není motivován k řešení situace nebo není-li dodržen termín nápravy, bude poskytování služby ukončeno. V případě závažných přestupků (např. alkohol, drogy, neplacení nájmu, agresivní jednání) je možné po poradě s vedením BONA, o.p.s. ukončit službu bez předchozího postupu (tj. napomenutí, výtka).

BONA, o.p.s./ únor 2011

4

Příloha č. 1 Odstavec č. 10: Stížnosti na kvalitu a způsob poskytování služeb a) Uživatel služeb BONA, o.p.s. má právo vyjadřovat se k poskytování služeb a ke všemu, co s poskytováním služeb souvisí. b)

Uživatel může podat jakýmkoli způsobem stížnost a nesmí být v souvislosti s jejím podáním nijak znevýhodněn. Má právo na nezaujaté, účinné a diskrétní řešení stížnosti.

c)

Interní dokument BONA, o.p.s. týkající se pravidel pro vyřizování a práce se stížnostmi je přístupný v kanceláři terapeuta.

DŮLEŽITÉ ADRESY TELEFONNÍ ČÍSLA

Adresa poskytovatele:

A

BONA, O.P.S. POD ČIMICKÝM HÁJEM 177/1 181 00 PRAHA 8 – BOHNICE

Adresa chráněného bydlení:

Telefonní číslo: Jméno terapeuta: Další důležitá telefonní čísla:

BONA, o.p.s./ únor 2011

Záchranná služba:

155

Policie:

158

Požární ochrana:

150

Centrum krizové intervence:

284 016 110

Přijímací kancelář PL Bohnice:

284 016 144

5

Příloha č. 1

Datum

BONA, o.p.s./ únor 2011

Jméno uživatele

Podpis

6

Příloha číslo 8 – Diagnostické zastoupení uživatelů služby Chráněné bydlení

Číslo diagnózy Název diagnózy F 20.0

Paranoidní schizofrenie

F 20.1

Hebefrenní schizofrenie

F 20.3

Nediferencovaná schizofrenie

F 20.5

Reziduální schizofrenie

F 20.6

Simplexní schizofrenie

F 21

Schizotypní porucha

F 22.0

Porucha s bludy

F 25.1

Schizoafektivní porucha, depresivní typ

F 25.2

Schizoafektivní porucha, smíšený typ

F 60.0

Paranoidní porucha osobnosti

F 60.3

Emočně nestabilní porucha osobnosti

Zdroj: MKN – 10 Duševní poruchy a poruchy chování. 2. vyd., Psychiatrické centrum Praha, Praha, 2000, ISBN 80-85121-44-1