Cesta vpřed Max Hammer Blood & Honour je světová panárijská organizace bojující o přežití a rozkvět bílé rasy. Od mučednické smrti jejího zakladatele, Iana Stuarta Donaldsona, Hnutí prožilo období zmatků. Pop stars a lidé, kteří si chtěli jen nahrabat prachy, se - neúspěšně - pokoušeli zneužít B&H pro své vlastí sobecké cíle. ZOG zesílila svůj útlak a média neustále očerňovala revoluční nacionalistické síly. Členové organizace a ti, kteří ji podporují, byli často mylně informováni špióny, kteří se vetřeli do Hnutí, nebo byli díky problémům hlavní organizace odkázáni sami na sebe. V době, kdy šla tato brožura do tisku, byla již většina organizačních problémů vyřešena. Ale stále tu jsou nějaké rány k zacelení a určité směry, které je nutno vymezit. V této brožuře Max Hammer, veterán hnutí White Power, nabízí revolučním nacionalistům jasný přehled cílů, taktik a strategií Blood & Honour. Poukazuje na možnost Vítězství skrze zásady Víry a Vzteku, Kamarádství a Oddanosti, Rozvahy a Statečnosti. Blood & Honour - Cesta vpřed je opravdu potřebná brožura, která Hnutí duševně připraví na příští století - Milénium konečné bílé moci.
ÚVOD Blood & Honour - cesta vpřed je pro svého autora zvláštním projektem. Námět, který jsem měl v mysli již delší dobu, se snažil najít si cestu ven, avšak nikdy toho docela nedosáhl. Když se to konečně stalo, bylo to za podivných okolností, které měly svůj význam. Tato brožura byla napsána více méně za jeden jediný den, který následoval po zdánlivě nekonečném víkendu plném těžké pařby. Vím, že to teď nezní nijak slavně. Ale byla to právě tahle párty, díky níž jsem si uvědomil, že tato práce už prostě musí být udělána, nehledě na to, že se mé ruce třásly. Tento víkend, daleko od evropské komerce, v zemi, kde je národní hrdost každodenním chlebem, kde grafitty často ukazují naše posvátné symboly, kde holiči musí dělat skvělý obchod na mladých mužích národa, a kde tě za 30 pencí posadí s půllitrem nejlepšího evropského piva, jsem utratil několik liber se skupinkou mladých mužů a žen, kteří si vytvořili svou vlastní skupinu Blood & Honour. Když jim nahlédnete do peněženek, poznáte, že nemají moc velké zdroje. Žádné lesklé barevné 88 stránky. Ale když přijde na sílu vůle a na odhodlání, kterou mají ve svých srdcích, mohou jim ti patrioti barevných playboyů z Židovských států amerických líbat ruce. Ziny mají možná jen ofocené, ale je jich mnoho a jsou plné politiky. A byly psány a vydávány a šířeny v optimistickém duchu, který nám lidem ze Západu chybí. Jejich otázky poukazovaly na jejich postoj a jejich potřebu informací, kontaktů a spolupráce, převyšovalo jen jejich nekonečné pohostinství a přátelství. Nejen že já osobně mám u těchto dobrých kamarádů dluh, který těžko splatím. My všichni Veteráni hnutí - dlužíme těmto mladým berserkrům a valkýrám něco, co jim prostě musíme dát. Nemůžeme jim dále předkládat další a další příběhy plné intrik, klepů, obvinění a rozkolů.
Nemůžeme dopustit, aby udělali ty samé chyby, které jsme udělali v minulosti my a za které jsme také draze zaplatili. Oni jsou našimi čerstvými jednotkami a dost možná, že těmi posledními. Musí být do války vysláni dobře vyzbrojeni. Věří v naše vedení a asistenci, zaslouží si to. Zmínil jsem se o jedné určité zemi prostě proto, že odtud mám své osobní zkušenosti. Ale stejně to vypadá i na mnoha, mnoha jiných místech (přestože moc ZOG může být větší a ceny piva vyšší). Doufám, že s touto malou brožurou alespoň trochu přispěji jak v řadách veteránů, tak i v řadách mladé krve, k větší informovanosti a orientaci v našem Hnutí a v tom, jak bychom měli vést naše jednotky do dalšího století - milénia konečného vítězství White Power.
KAPITOLA PRVNÍ: SBOHEM HÁDKÁM “Ale my jsme v právu!” Jak dlouho už posloucháš tahle prohlášení od svých přátel nacionalistů? Od prvotních prohlášení plných optimistické naivity, přes pozdější agresivní prosazování obrany, až po ječivé fráze zklamání. Samozřejmě, že máme pravdu. Ale co s tím? Kdo si o sobě myslí, že se mýlí? Naši oponenti věří, že mají také “pravdu”. Problém je v tom, že určitém slova smyslu mají “pravdu” obě strany. Protože kamenem úrazu je právě otázka hodnot. Vezměme například otázku imigrantů z tmavší části světa do Evropy. Víme, a bylo to dokázáno, jak vědecky, tak i statisticky, že záplava barevných “uprchlíků” postaví - ne nakonec, ne naposledy, ale již velmi, velmi brzy bílé Evropany do pozice menšiny. Jinými slovy, ztratíme i tu trochu kontroly, kterou nad našimi vlastními zeměmi ještě máme. Mouřeníni se stanou novými vládci, zatímco starci z orientu budou v zákulisí tahat za drátky jako obvykle. Co se barvy kůže týče, je kabalistická mafie barvoslepá. Ale je samozřejmě jednodušší obchodovat s lidmi minimálního vzdělání a nízkého IQ. Pokud k řešení tohoto otřesného problému nebude učiněno nic krajně radikálního, konečné řešení Bílé odplaty, tato temná vize se nakonec stane naší budoucností. Víme to, ale stejně tak to vědí i naši nepřátelé, protože to je právě to, co pro nás naplánovali. A co se týče tupého stáda voličů, kteří si vzali na mušku naše nekonečné debaty a brožury, ti se o to prostě nezajímají. Vím, že tomu těžko věříte, stejně tak jako když stojíte jako omráčeni překvapením, vztekem a frustrací, pokaždé když ZOG znovu zaútočí na vaše předpokládaná občanská práva. Přes tento fakt vám všechny vaše vlastní letáky a brožury prozradí, že právě to je ZOG vlastní! Bílá rasa je na druhé straně označena vírou v poctivou hru a v moc intelektu. Toto jsou naše vznešené rysy, zatímco se handrkujeme a bojujeme s vlastními lidmi. Ale stejně jako Adolf Hitler před námi, i my bychom měli bojovat proti jiným lidem než těm, kteří jsou naší krve, mentality a jiným silám než těm, které vycházejí z našeho snažení. Stojí proti nám vládnoucí kruh náboženských fanatiků a politických zločinců, kteří mají tisícileté zkušenosti v temném umění všech možných spiknutí, intrik a podvodů vůči svým hostitelům. A když přijde na naše vlastní lidi, nejenže je na většinu pohlíženo jako na stádo, ale oni se i chovají jako nemyslící tvorové, kterým chybí základní pocity rasové hrdosti a solidarity, historických kořenů a kulturních tradic. Tyto zombie se buď stávají oběťmi kapitalistických krysích závodů, kde je
pak všechna pravda, čestnost a poctivost opuštěna pro ten nejextrémnější egoismus. Nebo se vyžívají v marxistické extázi, která přeměnila jejich zděděný idealismus ve zmatené žvatlání ve prospěch rasové sebevraždy skrze ideu mnohakulturního a mnohazločinného jednoho světa pro všechny. Kamarádi, neplýtvejte časem, energií nebo snahou “zachránit” nebo “probudit” tyto lidi. Za prvé nejsou tito zdegenerovaní parukáři vůbec hodni záchrany a za druhé nemáme času ani lidí nazbyt. Nechejte členy anti-imigračních společností pokračovat v diskutování problémů “příliš mnoha” přistěhovalců a o “nespravedlivém” přístupu médií k jejich organizacím. Ať si národní demokraté dále lepí své plakátky a získávají zas o troch více (nebo méně) hlasů v pravidelných volbách kontrolovaných ZOG, zatímco naříkají nad tím, jak s nimi “nefér” zacházejí jejich oponenti. A nechejte liberální revisionisty, ať dále nacházejí vědecké důkazy nemožnosti holocaustu, dokud si neuvědomí, že ani Židi ani jejich kamarádíčkové nechtějí, aby nějakých 6 miliónů mrtvých zase žilo a že mladou generaci antisemitů už to dávno nezajímá, ať už to bylo jak chtělo. Abyste mě špatně nepochopili, mnoho z výše zmíněných skupin a jednotlivců jsou upřímní lidé a dělají vše jak nejlépe mohou. A je možné, že se dočkají nějakého pokroku nebo dokonce i úspěchu. Ale ruku na srdce, skutečně věříte, že by vládci světa váhali použít konečné prostředky ničení a zabíjení, aby zastavili tento pokrok, když by se zdálo, že tento bude pokračovat, nebo když by to vypadalo, že úspěch by měl alespoň slabou šanci trvat delší dobu? Nemůžeme si dovolit účastnit se hry vlastenecké masturbace. Už svou definicí napovídá, že nepřináší žádný užitek. Místo toho bychom si měli udělat jasno v politickém dění kolem nás a podle toho si určit priority. Skutečně věříme v totální špatnost ZOG a v příchod rasové války? Myslíme to upřímně, když říkáme “Vítězství nebo smrt”? Nebo jsou to jen slova beze smyslu z rockového WP CD, které si pouštíme naplno ve společnosti přátel a flašek - duševní úleva od ponuré otravné práce v dostatečně shovívavé ZOG společnosti? Nestěžuji si na CD, a rozhodně nemám nic proti flaškám - pokud tu ovšem jsou pro duševní sílu a inspiraci ke zvládnutí situace a ne jako útěk z nechtěného stavu mysli. Naše slogany nejsou pouhými dojemnými sděleními ideologického extrémismu. Jsou pravdivá a volají do zbraně. To je TO a ti, kteří nejsou ochotni obětovat cokoliv, aby zabezpečili budoucnost našeho árijského potomka, by měli okamžitě zmizet! Je jasné, že by tím náš trh s CD utrpěl, ale to je jen malá cena za zbavení se pozérů a lhářů.
KAPITOLA DRUHÁ: HNUTÍ POLITICKÝCH VOJÁKŮ Naše revoluční hnutí by se mělo soustředit na verbování politických vojáků připravených na skutečný boj. Záměrně používám termín verbování místo “naklonění si”, protože tito lidé musí sami vlastnit pocity a instinkty skutečných NS kamarádů. Takovým lidem není zapotřebí “argumentů”, aby věděli, jak se věci mají. Ani po nás nebudou chtít, abychom obsadili nějaký politický úřad. Budou však po nás chtít a požadovat silnou vůli, odvahu a inteligenci. Mohou být připraveni zemřít za své názory, ale určitě nejsou žádnými lehkomyslnými kandidáty na
sebevraždu. Abychom mohli získat respekt u svých potencionálních bratrů ve zbrani, stejně jako abychom šířili skutečný strach mezi svými nepřáteli, musíme vytvořit hnutí podle určitých vždy platných zásad : Víra a Vztek; Kamarádství a Oddanost; Rozvaha a Statečnost Do této doby většině poválečných nacionalistických organizací jeden nebo většinou i více z těchto požadavků chyběl. Tím ovšem nechci říci, že tu nikdy nebyli, nebo že tu nejsou jedinci, kteří podle těchto standardů skutečně žijí. Kvůli bezpečnosti mohu jmenovat jen pár posledních mučedníků: George Lincoln Rockwell, Robert Jay Mathews, Ian Stuart Donaldson. Skrze jejich politické aktivity, radikální akce a úplné obětování se věci dali současné generaci nacionálních revolucionářů hrdiny, jejichž mučednictví může být srovnáváno s mučednictvím vůdců a vojáků minulé éry Nacionálního Socialismu. Nemůžeme dopustit, aby jejich velké činy přišly nazmar. Jsme povinni pokračovat v jejich boji - ať už to bude stát cokoliv.
KAPITOLA TŘETÍ: MEZINÁRODNÍ BÍLÝ ODPOR Je nutné, aby Hnutí pracovalo v mezinárodním měřítku. Naši nepřátelé pracují po celém světě, proto je nezbytné, abychom byli dobře organizovaní alespoň na pan-árijské úrovni, ačkoliv ideálem je samozřejmě pan-árijská armáda s pobočkami všude, kde žijí bílí lidé. Proti této myšlence nemůže žádný skutečný rasový nacionalista nic namítat. Ty tam jsou dny ryze patriotické xenofobie a imperialismu. Promrhaly příliš mnoho árijské krve k potěšení mojžíšových kupčíků s válkou a ničením. Termínu “již žádné války mezi bratry” může být dosaženo pouze mezinárodní spoluprací a pochopením mezi bílými lidmi, založeným na společné rasové historii a osudu a vírou v právo sebeurčení národů. Velká slova? Možná. Je však opravdu nemožné toho dosáhnout? Věřím, že není. Ale kdyby to tak bylo, radši bych obětoval ideu nacionalismu ve prospěch bílého rasismu. Doufejme, že to tak daleko nedojde a když se podíváme na tu světlejší stránku (jestli mohu použít tohle slovo), války v Severním Irsku a původní Jugoslávii přinejmenším dokazují, že mezi některými Evropany stále existují agresivní pocity národní hrdosti a pravého bojového ducha. My všichni, kteří se takových věcí přímo neúčastníme, bychom se od válčících stran měli učit taktiky boje. A když přijde na etnickou čistku islámu v chorvatských a srbských regionech Bosny a Hercegoviny (ne v celé zemi), určitě nevidíme důvod válek mezi bratry. Naopak, toto je první hláška naší civilizace, která nás může varovat před asijským vpádem a odráží evropskou životní sílu. Rudí měli a mají mezinárodní centrálu, která - alespoň se to tak říká - bývala v Moskvě. Důvodem, proč po letech velikého růstu komunismus nakonec začal prohrávat se svým dvojčetem kapitalismem, je to, že přestože byly oba založeny materialisticky, rudí nebyli schopni uvědomit si nejzákladnější povahu člověka a jeho společnosti. Třídní boj byl účinnou
zbraní jen do té doby, dokud existovala skutečná bída, a i přesto bylo něco takového i pro ty nejchudší bílé dělníky cizí. Kapitalismus, na druhé straně, založil svou ideologii na některých hluboko zakořeněných instinktech a zákonech přírody. Zdegenerovali však tezi “Silnější přežije” do ekonomického, egocentrického krysího závodu, ponechávajíc tak jedince jako účinné roboty, poháněné extrémním egoismem, bez přirozeného sociálního cítění. Nacionální Socialismus akceptuje jak potřeby jednotlivých členů lidu, tak i potřeby lidové komunity. Také si uvědomuje odvěké zákony Přírody, které, aby přežila, musí poslouchat každá lidská bytost a každá lidská společnost. A skrze rasový idealismus nabízí lidem Evropy vyšší smysl existence a silný pocit solidarity. Jistě, začalo to jako německý fenomén, ale svého naplnění dosáhlo v pan-árijské bojové síle Waffen SS. Koncept Waffen SS sestává z již zmíněných zásad stejně jako z víry v naší věc v té nejčistší formě. Právě z této unikátní koncepce musíme čerpat inspiraci pro organizování nových legií Árijských gladiátorů. Nic menšího není v hodině osudu budoucnosti naší rasy přípustné.
KAPITOLA ČTVRTÁ: SVĚTOVÝ BLOOD & HONOUR Napadá mě jen jedna jediná organizace, která je schopna se úspěšně vypořádat s tímto velikým úkolem. Nazývá se BLOOD & HONOUR. Byla založena naším kamarádem a mučedníkem Ianem Stuartem a své jméno správně vybrala z bojového pokřiku Hitler Jugend - nové generace NS válečníků. Žádná jiná Bílá organizace si nezískala tolik respektu mezi našimi kamarády ze všech koutů Evropy, stejně jako z Jižní Afriky, Austrálie a USA. Je to nacionálně revoluční hnutí založené na myšlenkách Adolfa Hitlera. Blood & Honour má pobočky ve většině bílých zemí a jejich základny slouží pro spolupráci v organizaci celosvětového boje bílého odporu. Ačkoliv jsou cíle a účel Blood & Honour nejspíš každému jasné, nebude na škodu si je zopakovat. Jedná se o pan-árijské hnutí bílého odporu proti útlakovým silám Sionistické Okupační Vlády (ZOG). Je složené převážně z mladých lidí, i když se najdou i starší. (Ianovi by teď bylo kolem 40 a většina “zakládajících otců” je z té samé generace.) Hlavní propagandistickou zbraní byla vždy hudba - White Power rock; Ian byl osobně stvořitelem této unikátní a ohromné kombinace rocku a WP textů. Byl také tím nejlepším hudebníkem WP rocku. Ale narozdíl od některých módařů, on a jeho skupina Skrewdriver měli zájem o víc než o pouhý politický profil. Skupina byla skutečným propagandistickým nástrojem a Ian Stuart byl aktivním NS politikem, ne pouhým hledačem slávy a bohatství skrze svou popularitu v hudbě, jako to po něm zkoušeli někteří ubozí napodobovatelé, kteří se snažili svézt se na jeho velikosti. Vytvořil Blood & Honour jako politickou bojovou sílu, používal hudbu jako mocnou propagandistickou zbraň, inspiroval naše kamarády a díky jeho vlivu se rozšířily řady Hnutí. Nebyl to fan klub, který měl zajistit hvězdnou kariéru a tučné výdělky, jak
se to někteří chytráci snaží tvrdit. Když se podíváme blíže, zjistíme, že otázka současného stavu organizace nevyhnutelně narůstá. Obrovská zodpovědnost leží na bedrech těch, kteří dnes představují hnutí Blood & Honour. Od smrti našeho kamaráda Iana zažila tato organizace dobré i špatné časy. (Není důvod, proč popírat problémy, když pak už nemáme možnost je vyřešit. Tato kniha není myšlena jako snůška propagandistických řečí pro nezasvěcené. Jejím cílem je osvětlit kamarádům, co se dělo, co se děje a co se v našem a s naším Hnutím bude dít dál, aby oni mohli správně jednat.) Vnitřní konflikty musí být tak či onak konečně vyřešeny a nadobro odstraněny. Mějte však na mysli, že těmi “vnitřními” rozhodně nemyslím zbavení se profitujících parazitů, kteří se vetřeli do okrajových částí hnutí skrze jejich dobře prodávanou muziku. Zlaté potřesení rukou mezi obchodníky z Nordland Resistance nemá v Blood & Honour žádné místo. A oni tu nikdy ani skutečně nebyli, takže každý, komu tohle přijde jako “vnitřní” problémy, by měl otevřít oči. Bůh ví, že kolem existuje dost a dost dokumentace o krysovské a kriplovské (* Poznámka překladatele: pro názvy Resistance a Nordland byla hanlivě užita slova rat-sistance a nerdland. Rat znamená krysa a Nerd znamená něco jako kripl) povaze pochybných stereo spekulantů, aby se dalo prohlédnout skrz jejich špinavě zelené záclonky z peněz. Jsou tu však osobní a organizační spory a neshody. Většina z nich je kvůli nedorozuměním, pramenícím z nekonečný svinských kampaní, které záměrně chtějí poštvat lidi a organizace proti sobě. Tyto hádky musí být překonány a musí se pokračovat v získávání nových politických a jiných potencionálních spojenců. Některé z organizací kolem bílého světa tápaly v temnotách a nevěděly, co se skutečně děje. A v některých případech se staly lehkou kořistí machinací osob, které chtěly zneužít možností těchto dobrých, ale dezinformovaných nebo neinformovaných lidí. Naši současní vůdci by si měli toto uvědomit a přestat obviňovat oběti i viníky společně! Situace se díky nové pozitivně myslící redakci časopisů Blood & Honour aBlood & Honour Scandinavia plus několika dalších pro-B&H zinů postupně napravuje. Ale pořád tu jsou rány, které je třeba zacelit. Stejně jako můžeme sehnat nové lidi jen tak, že si získáme jejich respekt, musíme se soustředit i na “získávání zpět” každé “ztracené” pobočky pomocí pozitivních akcí. Jistěže dobře zdokumentované informace byly a jsou nutné a jak již bylo zdůrazněno, přinesly mnoho užitku. Ale i tak cítím, že vztah založený čistě jen na slovech a argumentech je velice křehký. To, co celé hnutí Blood & Honour potřebuje, je ukázat přátelům i nepřátelům svoji sílu. Časopisy musí být dělány profesionálně a musí vycházet pravidelně. Nepotřebujeme uhlazený barevný fetišismus lidí, kteří se předvádějí a “závodí” mezi sebou a pro něž se zdá být velikost a vzhled vším. Ač by byl časopis “malý”, čtenář a předplatitel by jej měl dostávat pravidelně! Zde ukázalo cestu mnoho sice nezávislých, ale pro-B&H zaměřených zinů z celé Evropy. Příštím krokem musí být obnovení nahrávací společnosti ISD. Lidé, kteří ji vedli, trpěli ve vězení ZOG, ale teď jsou zpět na bojišti, aby pokračovali tam, kde byli přerušeni. ISD (Ian Stuart Donaldson Records) znamená pro britské NS hnutí první vlastní CD nahrávací společnost, která může tvořit vlastní budoucnost bez spoléhání se na zahraniční vydřiduchy, s malým nebo většinou žádným zájmem o politické dění. Organizátoři mají těžké časy a velkou
snahu a na začátku je WP kapely podpořily. Potom se připlížila chamtivost a touha po slávě. Tak se určité kapely rozhodly, že si to chtějí “dělat po svém” a ne být “vykořisťovány”. Používaly všechna možná slova, jen aby si vydělaly o pár liber víc. ONI to byli, kdo dostával slušnou odměnu. Kdy byli dobrovolní političtí pracovníci a autoři našich časopisů “odměněni” za svou práci? To ONI mohli zdarma (nebo jim spíše za to bylo ještě placeno) jezdit po Británii, Evropě a Spojených státech a dělat to, co se jim líbilo před rozvášněným publikem. Kdy jen něco podobného zažijí naši pouliční rváči nebo jiní aktivisté? Ti, kteří tvrdí, že Hnutí využívá rockových hudebníků, by se měli rychle a tiše vypařit. Mohu s upřímností říci, že ve skutečnosti by některé takzvané rockové hvězdy neměly nejmenší šanci na úspěch ani v těch nejubožejších putykách, kdyby neměly nacionalistické texty, které poutají pozornost patriotických posluchačů. Příliš mnoho “pop stars” využilo Hnutí v cestě za svou vlastní kariérou a egem. TO je pravda. Musím však dodat, že jsou tyto “stars”, přes všechny své hlučné a divoké akce, naštěstí v menšině. “Ztráta” takovýchto pokryteckých parazitů je pro Blood & Honour ziskem! S takovými upřímnými idealisty, jakými jsou Stigger/Warlord, Chingford Attack, Avalon, Legion of St. George, Razors Edge - to je jen několik z mnoha britských kapel B&H - je Hnutí takové, jaké má být. Důkazem toho se stal i nedávný vzpomínkový koncert za Iana Stuarta (Ian Stuart Memorial), který měl dvakrát tak velké publikum než pozdější “konkurenční” koncert pořádaný spolkem Music for Money Movement (* to znamená něco ve smyslu Hudba pro Hnutí Peněz). A díky asistenci švédské nejpřednější nacionalistické nahrávací společnosti Ragnarock a dánsko-německým NS records je ISD opět funkční, větší a moudřejší, s velkým množstvím nových a nově vydaných starších desek.
KAPITOLA PÁTÁ: CESTA VPŘED Kdybych teď uzavřel tuto esej, někdo by se jistě oprávněně zeptal: Ano, to je vše hezké, ale co dál? Organizování, koordinování, koncerty, vystupování a vydávání, to je vše hezké. Ale k čemu nám to bude? Není to riskantní, být protisystémovou subkulturou, pracující jen v ilegalitě - nenáviděni vládou, pronásledováni policií, očerňováni médii a obáváni obyčejnými lidmi? Pokud nedokážeme tyto hráze protrhnout teď, může to tak skutečně být. Pro skutečné zatvrzelce Hnutí může být toto samozřejmě nazváno “Posledním Útočištěm” (Last Resort) bílého člověka, ale riziko degenerace celé věci v Nazi MC klubu je skutečné. Jakkoli to my na rozdíl od těchto lidí neděláme z toho důvodu, že bychom potřebovali ukojit své osobní extrémní potřeby. V našich očích je Hnutí spíše nástrojem ke změně společnosti než místem, kde se dá ukrýt od společnosti. Proto platí staré obchodnické heslo “Rozšiřuj (se) nebo zemři” i pro naši věc. Rozšiřovat se v podmínkách rostoucího útlaku je nelehký úkol. Zatímco v některých zemích je to lepší - zvláště v zemích východní Evropy - v jiných společnostech, jako například v Německu, mají takové zákony a policejní praktiky, které by jim mohli závidět i bývalí agenti STASI nebo KGB. Poslední věcí ze Spolkové Diktatury pseudo-Německo je to, že pouhé vlastnictví stovek různých CD (včetně historických dokumentů s vlastní německou pochodovou muzikou!) je nyní zakázáno a může tě dostat do vážných problémů s ministerstvem nespravedlnosti. Statisíce CD se staly oběťmi moderní doby, skutečných
knihpaličů, a nedávno zatýkala policie na německé hranici každého, kdo měl na sobě nášivku s anglickými slovy “Blood & Honour” a odměňovala jej pokutami až do výše 1500 DM. O tyranii ZOG v “Německu” a ostatních “evropských” zemích bychom takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna, ale myslím si, že je všem mým čtenářům tato odporná situace dostatečně jasná. Již jsem dal sbohem hádkám, dohadům a napodobování ZOG - schválených, nikam nevedoucích - praktik starých stran. Kam tedy míříme a co nám zbývá? Přivádí nás to na cestu revoluce a nedává jiný výběr než “nezákonné” přímé akce. Předtím, než si začneš představovat politického kovboje z divokého západu s rozzářenýma očima, oblečeného v Nazi výstroji a ozbrojeného až po zuby, dovol mi připomenout několik věcí. Výraz “nezákonný” se dnes - v mnoha zemích - vztahuje k většině našich názorů, argumentů, symbolů a činností. V jistých nechutných společnostech se vztahuje dokonce k samotné naší existenci. Proto ztratil tento výraz pro nás význam. Jsou to naši nepřátelé, kdo nás skrze ZOG označili za psance. Tuto pozici jsme si my nevybrali. Protože přestože nás média, sionisti a komunisti s oblibou zobrazují jako násilné bandity neschopné civilizovaného chování, NECHCEME a NEMÁME v povaze vyhledávat násilné střety. V době, kdy byly antiNS síly ještě slabé a rozdělené, Adolf Hitler se dokázal dostat k moci zákonnými a demokratickými prostředky. To je nyní vše minulostí. Když uviděli jeho úspěch, donutili ho k válce. Tato část historie se bude jistě opakovat. Proto musíme být připraveni na osobní oběti kvůli policejnímu stíhání a státním žalobám. Musíme být také připraveni k použití síly během našich propagandistických akcí - ať to jsou demonstrace, pochody nebo WP koncerty. Policie nás nebude chránit před černo-rudou špínou, kterou ZOG využívá jako své dementní gorily. Nezáleží na tom, nakolik jsme podle demokratických opatření a pravidel v právu. Ve skutečnosti se na nás tato prostě nevztahují. Můžeme se spolehnout jen sami na sebe, a proto musíme mít ochrannou stráž z těch nejtvrdších a nejsilnějších z nás, aby nám pomohla udržet naše přirozená práva a aby chránila naše následovníky.
KAPITOLA ŠESTÁ: COMBAT 18 Britská nacionální strana (BNP) měla svou vlastní neohroženou milici, která držela stráž během setkání a demonstrací strany. Pojmenovali se COMBAT 18 po našem vůdci Adolfu Hitlerovi. V současné době je BNP vedena velice čestným a bezúhonným člověkem, který se nacionalistickým aktivitám věnoval po celý svůj život. Ale on, nebo přinejmenším jeho společníci, jsou spokojeni s hrou na demokracii, kde je počet vítězství nižší než počet mafiánských vydírání. Takže když pak C18 přišli s nějakými vlastními nápady, rychle dostali vyhazov. Avšak tato kombinace písmen a číslic docela nezmizela. Když se objevila znovu, měla již svůj vlastní život, byla živější, drsnější a lačnější po krvi zrádců, komunistů a ZOGistů než kdy předtím. Combat 18 se zapojili do mnoha krvavých bojů a vydali mnoho super radikálních časopisů. Cenou za to byla mnohým z těchto statečných kamarádů odsouzení k dlouhodobému
odnětí svobody. Jejich jméno zaneslo strach hluboko do systému a dokonce způsobilo třes a studený pot mezi slabšími jedinci nacionalistického tábora. Takováto bojující jednotka se nevyhnutelně stávala hlavním terčem našich nepřátel. Jak ale organizace takovou situaci zvládala je námětem pro diskusi. Hádky, rozchody a infiltrace vážně poškodily její sílu i její pověst. Na její obranu však musí být řečeno, že na tuto organizaci byl vyvíjen takový tlak, jaký si průměrná patriotická organizace stěží dokáže představit. V každém případě je několik hladových bílých vlků stále připraveno bojovat pod záštitou C18, a je to právě toto jméno, které je tím největším aktivem této organizace. Jméno C18 má stále kolem sebe auru strachu, která musí být a bude využívána. Už máme dost jednoduchých způsobů vyhýbání se problémům skrze změny jmen, které přinášejí “nová” a “vylepšená hnutí” - kde jedinými skutečnými změnami jsou nový P.O. Box a o pár dobrých kamarádů méně.... Kvůli všem jejich problémům a několika málo chybám bychom měli stát při C18. Oni, podobně jako američtí The Order, přenesli boj dále za zmatené papírování, hysterické rock’n’rollování a obecnou politickou apatii současného patriotismu. Ptám se těch, kteří Combat 18 zatracují: Kde je vaše alternativa? Proč odmítáte násilí, terorismus a revoluci, když na druhou stranu chválíte a oslavujete The Order? Vše pro hřejivou bezpečnost vašich obýváků na tajných ZOG-schválených adresách, mohl bych dodat. Tito “žádní” a “vážení” patrioti nejsou ničím jiným než pokrytci. Nebo promiňte, hodilo by se na ně mnoho více slov...! Potřebujeme organizaci jako je Combat 18 a C18 už tady je. Je to tak jednoduché. A nepotřebujeme ji jen pro zajišťování ochrany. C18 musí fungovat jako ozbrojené křídlo hnutí Blood & Honour. Slovem “ozbrojený” však nemyslím nezbytně hromadění velkého množství zbraní a výbušnin. Některé lidi to zajímá a lhal bych, kdybych tvrdil, že bych brečel, kdyby některá z těch nepříjemných ZOG stvůr dostala kovové přikrášlení přímo mezi její nebo jeho uši. Ale ve většině případů hromadění, nebo lépe vlastnění zbraní, přináší problémy. To je způsobeno tím, jak se zdá, že většina těchto “sběratelů” o svých zbraních radši mluví, než aby z nich skutečně střílela. Určitě existují výjimky, je ale jisté, že svět se každým dnem, kdy zoggies a jejich zombies schválí nový ZOG zákon, stává mnohem násilnějším místem pro život a boj. V každém případě je to nakonec jen na TOBĚ! Osobně jsem tím “ozbrojeným křídlem” měl na mysli spíše armádu hnutí Blood & Honour. Existuje tolik způsobů, jak šířit strach a teror mezi naše nepřátele. Dlouhá léta rudým bastardům dobře sloužila zastrašování, hrozby a násilí. Nemyslíš, že už nastal dávno čas odplaty? Lidé z občanských služeb, politici a novináři, jsou jen lidé, většinou bez skutečného zájmu o “fašismus”. Když nás sabotují, dělají to pro to, aby se zalíbili svým pánům. Je to obyčejná každodenní práce ve velké mašinérii ZOG. Ale jak zábavná to je práce, když jsou k ní připojeny temné, zlověstné a nepříjemně kruté následky? A brzy, samozřejmě, nastane skutečně drsná doba. Potom, řekl bych, bude dost patriotů žebrat a modlit se za ty “nemyslící násilníky”, kteří se nebojí riskovat pohodlí nebo svůj život a bojovat, nebo - když nastane čas - uvolnit plnou údernou sílu White power teror stroje.
Dobře, mnoho z nich získalo svůj trénink skrze hooliganství nebo se vyřádilo na Pákistáncích a teplouších. Naším úkolem je ventilovat tuto hrubou sílu a vztek do konstruktivní árijské militantnosti. Pokud je budeš ignorovat, řekl bych, že si můžeš své bílé gladiátory hledat jinde. Určitě existují i takoví, kteří nejsou poskvrněni takovýmito násilnými akcemi, ale určitě je jich málo a jsou daleko.
KAPITOLA SEDMÁ: VÍTĚZSTVÍ - JAKÉ JSOU MOŽNOSTI ? Nyní by se kdokoliv, kdo se angažuje v boji za přežití, mohl zeptat: Jaké máme šance? Samozřejmě můžeme provolávat slávu vítězství, až dokud nevystačíme s dechem, nebo nedostaneme do pravé ruky křeč. Přesvědčení je dobrá a nezbytná věc, ale samotné nepřinese většího užitku než klečení a modlení se. Staré přísloví praví “Bůh pomáhá těm, kteří si pomáhají sami”. To platí stejně pro nás, jako kdysi pro křižáky. Šance jsou bez pochyby proti nám a bookmaker by se nás nejspíše nedotkl, dokud by neměl u hlavy zbraň. Jak bychom mohli uspět, když cvičené jednotky nejlepší bojující evropské mládeže, vedené člověkem, jehož oslnivé politické vize a vedení, které svět nepoznal nikdy dříve, byly zbity sionisty vedenými legiemi pekelných mouřenínů? Vím, že je to nepříjemná otázka, je to však jedna z těch, které prostě musí být zodpovězeny. Musíme být realisté. Tohle je opravdu skutečné a vážné, není to nějaká kyberprostorová napínavá hra, která se dá kdykoliv přerušit. Předně, my si prostě nemůžeme dovolit nezvítězit. Alternativy jsou přinejlepším vyhynutí a přinejhorším vyhubení. To je jako vybrat si mezi morem a cholerou. Na tohle si vzpomeň, když ti ty plíživé myšlenky, kterými všichni čas od času trpíme, budou říkat, že možná, jen možná je těch rizik příliš mnoho a oběti příliš veliké. Dobrá, tak tě ZOG nedostane. Ale co tví kamarádi, a co je hlavnější, co tví synové a tvé dcery? Dovolíš, aby vyrostli a byli pošpiněni šíleným monstrem multirasismu? MTV byla jenom začátkem. Konec je takový: konec naší bílé rasy a civilizace, jak ji známe. Pro nás to může být “Vítězství nebo Valhala!”. Ale zatímco my budeme mezi valkýrami a Vikingy oslavovat naše minulé boje, celá naše rasa skončí v podsvětí mrtvých, v Nifelheimu - pouhá stránka v budoucích encyklopediích pod “vyhynulými druhy”. Když to čtu takhle napsané, uvědomuji si, že je to pěkné provolání a nic víc. Prostě jen jednoduchá intelektuální varianta staré hry zpěvů a pozdravů. Poznání alternativ vítězství jistě posílí naši vůli a touhu vyhrát. Ale opět, bez podpory silnou akcí nás to nedovede nikam možná kromě vězení za porušení některého z miliónu a jednoho anti-NS zákona myšlenkového zločinu, který ZOG vytvořila v temných a vlhkých celách STASI, KGB a MOSSADU. Již jsem se tu zabýval argumentem “My jsme v právu!”. Jako způsob získávání nových bílých bojovníků je tento docela zbytečný. Ale dává nám to záblesk naděje. Protože v širším slova smyslu máme rozhodně pravdu také. Multirasismus nebude fungovat bez těch nejextrémnějších a očividně groteskních opatření. A “Black Power” nebo jakákoliv jiná barevná “moc” není ničím jiným než idiotským morbidním vtipem. Když mi nevěříte, zajeďte si na výlet do Rwandy, Burundi nebo Haiti. Jinými slovy, normální společnost bude fungovat jen do té doby, dokud zde bude dostatečné množství bílých lidí připravených a ochotných pracovat, aby se
kola nezastavila. Teď je otázkou: Kdy nastane zlom? Kdy dostatečné množství bílých lidí jednoduše přestane pracovat pro židozednáře a vypadne ze židovské společnosti? Čím dříve se tak stane, tím větší budou naše šance na vítězství. Jako bojovníci politického undergroundu bychom se měli těšit z anarchie a chaosu! Pokud kdokoliv, kdo toto čte, stále věří frázím “zákon” a “pořádek”, tak nepochopil vůbec nic a nemá pro nás nebo naši rasu tu nejmenší cenu. “Zákon” je zákon talmudický a “pořádek” je pořádek zombies ZOG - stav úplné kontroly skrze úplnou smrt mysli. Toto lidé pravice staré školy nepochopí, dokud se nestanou oběťmi zákona a nebudou umlčeni pořádkem. Nové způsoby komunikace pracují také pro nás. Pro spojení našeho lidu udělal internet více než kterýkoliv leták. Tví bratři ve zbroji jsou od tebe vzdáleni pouhé stisknutí tlačítka. Onehdy - daleko, daleko od domova - jsem se setkal s kamarádem, který chvilku před naším setkáním hovořil přes internet s jedním z mých nejlepších přátel, který bydlí o pouhý blok domů vedle a kterého jsem kvůli mé daleké a dlouhé výpravě již týden neviděl. Na netu jsou myšlenky, články, kresby, adresy jednotlivců, časopisy a organizace neustále měněny. Ačkoliv se ZOG snaží dopadnout neviditelnou říši Nazi-sítě, nemohou udělat téměř nic, aby ji zastavili. V Německu byla určitým aktivním kamarádům jednoduše “zakázána” manipulace a dokonce i pouhé vlastnění počítače! Ale starý dobrý Vaterland je stále bombardován Nazi vlnami. A pak tu, samozřejmě, máme CD s White Power rockem, která, když jsou správně využívána, mohou znamenat velký finanční přínos pro Hnutí a zdroj inspirace a vlivu pro mládež. Po celém světě dělají síly ZOG vše pro to, aby zastavily výrobu, lisování a distribuci těchto CD. Obrovská množství již byla hudebními inkvizitory ZOG dopadena. Ale Nazi disky se objevují ve stále větším počtu, pokaždé více a více radikální. Ale to nejdůležitější: menšina s většinou silou vůle a odhodlání může porazit němé a vláčné stádo měkké většiny. To je jedna z lekcí, které nás naučila historie. Pokud dosáhneme tohoto, šance se jistě obrátí v náš prospěch. Takže, ačkoliv je situace vlastně zoufalá, nejsme bez šancí. Nesmíme přestat pracovat a využívat všechny příležitosti k podminování, sabotování a ničení anti-bílých sil a nepřestávat získávat nové lidi, organizovat a trénovat naše kamarády každého věku a všech bílých národů na nadcházející konflikty. Musíme být stateční, musíme přemýšlet a být připraveni na cokoliv, věřit jen pravdě a životní důležitosti naší věci. Stále není vše ztraceno. A historie má občas schované nějaké to překvapení. Zeptejte se Rusů, Ukrajinců, Slováků, Chorvatů a Srbů! Lenin nakonec zmizel a Hlinkova Garda a Ustasha jsou zpátky ve městě.
KAPITOLA OSMÁ: POSLEDÍ SLOVA A ZAČÁTEK AKCE Snažil jsem se vysvětlit povahu hnutí Blood & Honour a předložit nápady pro jeho další rozvoj. Můžeš mít své pochyby a nesouhlasit. To je pochopitelné. Také můžeš svůj názor zveřejnit
v jakékoliv významné publikaci. Jen se ujisti, že kritika je konstruktivní a není jen pouhým ospravedlněním další neaktivity. Čas řečí skutečně skončil. Dostali jsme se do stádia, kdy JAKÁKOLIV akce je lepší než žádná akce. Ale pokud jsi díky čtení této malé knihy získal lepší orientaci a optimismus, které tě povedou k inteligentnímu odporu pod vedením životně důležitého spojeného pan-árijského hnutí Blood & Honour, nepřišel ani tvůj ani můj čas nazmar. Tak nyní opusťme své stoly a vyjděme ven ničit mnohakulturní, mnohazločinné peklo ZOG. Zrovna teď jsou tam někde venku - v Anglii a Irsku, v Německu a Polsku, na Slovensku a v Maďarsku, v České republice a Slovinsku, v Chorvatsku a Srbsku, v Dánsku a Švédsku, v Norsku a Finsku, v Americe a Austrálii - kamarádi, kteří riskují všechno pro to, aby naše árijská rasa žila dále. Přidejme jim rozhodnou, tvrdou, pomocnou ruku v našem společném boji za bílý a lepší svět - AŤ TO STOJÍ, CO STOJÍ! Combat 18 Division Bohemia převzato z www.NSEC-88.org
