Cena ~ dobrovolná... děkujeme za Váš příspěvek Ročník 5 ~ Červen 2012 ~ Číslo 06 Znovu zapálená křestní svíce

BIM

BROUMOVSKÝ INFORMAČNÍ MĚSÍČNÍK Cena ~ dobrovolná... děkujeme za Váš příspěvek

Ročník 5 ~ Červen 2012 ~ Číslo 06

Znovu zapálená křestní svíce Po čtvrté v řadě jsme o slavnosti Seslání Ducha svatého byli v naší farnosti svědky prvního svatého přijímání. Snad nám tento den připomněl i ten náš osobní a bez nadsázky historický. Návaznost na křest a jeho další rozvinutí podtrhovala i opět zapálená křestní svíce. Kdo by to byl schopen spočítat, kolikrát jsme již svátostného Spasitele přijímali. Právě proto se v naší farnosti slaví První svaté přijímání o Letnicích. Aby naše děti, ale i my, pod vedením Ducha svatého byli ochotni a schopni čerpat z nebeského pokrmu. Dovolte však i jednu méně slavnostní poznámku. Pokud někdo bez vážného důvodu vynechal nedělní mši svatou, neměl by bez předcházející svátosti smíření přijmout Eucharistii. Možná je to pro většinu z nás jasné. Praxe však občas bývá i jiná. P. Martin Lanži

PROGRAM

NEDĚLNÍCH BOHOSLUŽEB

ČERVEN místo

čas 1. neděle v měsíci 03. 06.

Otovice Broumov, P+P Ruprechtice

08:30 hod 10:00 hod 16:00 hod

2. neděle v měsíci 10. 06.

Martínkovice Broumov, P+P Vižňov

08:30 hod 10:00 hod 16:00 hod


Heřmánkovice Broumov, P+P

08:30 hod 10:00 hod


Božanov Broumov, P+P Šonov, k. sv. Markéty

08:30 hod 10:00 hod 16:00 hod

Svátost smíření: 20 min před každou mši svatou

09:00 - 10:00 poslední sobota v měsíci v P+P Adorace: přede mši

sv. na 1. pátek a 1. neděli

BOHOSLUŽBY V TÝDNU den pondělí úterý středa čtvrtek pátek sobota

místo klášterní kostel kostel sv. Václava děkanský kostel děkanský kostel hřbitovní kostel PM

čas 18:00 18:00 07:00 15:00 08:00

BIM ~ BROUMOVSKÝ INFORMAČNÍ MĚSÍČNÍK

Sv. Antonín Paduánský, 13. června Narodil se v Lisabonu v Portugalsku roku 1195 a rodiče mu dali jméno Ferdinand. Matka Trevera a otec Martin Bullones byli šlechtického původu. Ferdinand v 15-ti letech vstoupil do kláštera řeholních kanovníků augustiniánů u sv. Vincence na okraji Lisabonu. Chodily za ním časté návštěvy příbuzných a narušovaly jeho soustředění pro studium a duchovní cvičení. Snad právě proto se po dvou letech nechal přeložit do vzdálenějšího kláštera Santa Cruz v Coimbře. V roce 1220 tam přijal kněžské svěcení a téhož roku kralevic Don Pedro dovezl do Coimbry těla pěti františkánských misionářů umučených v Maroku od Maurů. Vystavena byla v chrámu Sv. Kříže u augustiniánů a u Ferdinanda vzbudila silnou touhu po hlásání evangelia Mohamedánům. Jakmile poznal přísnější Františkovu řeholi, nedal se svými augustiniánskými bratry odradit od přestupu do řádu, v němž viděl možnost více bezvýhradného života pro Boha ve společenství chudých. V kapli sv. Antonína poustevníka u Coimbry přijal řeholní roucho Menších bratří i jméno Antonín, kterému byla kaple zasvěcena. Po roce přípravné formace si vyžádal dovolení k odplutí do Afriky a plný touhy směřoval k Maroku hlásat evangelium, aby, bude-li třeba, podstoupil i mučednictví. Po přistání však závažně onemocněl a po delším pobytu v lazaretu byl nucen r. 1221 k návratu. Bůh s ním měl své plány a vedl ho do Itálie. Při návratu byla jeho loď z důvodu prudké bouře nucena přistát u pobřeží Sicílie v Messi-

ně. Tam se od místních františkánů dozvěděl, že zakladatel František svolává na Letnice setkání bratří do Assisi a s nimi tam odcestoval. Po skončeném setkání projevil zájem být přijat bratry z některého vlašského kláštera, ale z pokory tajil svůj původ i schopnosti a uváděl jen negativní stránku. Přestálá nemoc na něm byla ještě patrna, a jelikož byl navíc pokládán za neužitečného a neschopného všech řeholních povinností, nebyl o něj zájem. Nakonec se nad ním smiloval Gracian, představený Římské provincie a poslal ho do malého kláštera sv. Pavla u města Forli nedaleko od Bologne, kde bratřím scházel kněz. V létě 1222 byl poslán, aby se ve Forli zúčastnil kněžského svěcení františkánů. Tam byl, možná až při hostině, vyzván k duchovní promluvě, do které se ostatní zdráhali bez přípravy pustit. Z pokory vyzvedl svou nedokonalost v ovládání italštiny a nezkušenost, avšak z poslušnosti začal. Zprvu nesměle a prostě, záhy jako dokonalý kazatel. Jasně, plynule a se zkušeností, nad níž všichni žasli. Čím déle mluvil, tím jeho slova byla vroucnější a posluchači okouzlenější, když zasvěceně hovořil o hlubokých tajemstvích víry a projevil netušenou znalost Písma svatého. František z Assisi si zprvu nepřál, aby se jeho bratři zabývali vědami z obav před vznikem ctižádostivosti a pýchy v řádu. Když se ale dozvěděl o bratru Antonínovi, jak překvapil ve Forli a jaké má duchovní dary, poslal ho do věhlasné školy ve Vercelli, aby si znalosti ještě prohloubil a mohl vyučovat mladší řeholníky. Antonín pak vyučoval bohosloví v různých klášterech řádu. Ponejvíce

~2~


snad v teologickém učilišti v Bologni, pak i v Toulouse, v Montpelliere a v Padově. Později se stále více věnoval kazatelskému poslání. Využíval při něm paměť i vzdělání, zejména znalost Písma a výjimečnou výmluvnost. Dokázal využívat i různých obrazů a podobenství, aby své posluchače hlouběji oslovil. Měl důstojný zjev a velmi silný hlas, takže byl schopen mluvit i k početnému lidu. Posluchači se scházeli zdaleka a někdy se jednalo i o více než deset tisíc. U postavených kazatelen si někteří posluchači obsazovali místa už den předem. Antonín míval v ruce kříž, pod paží evangeliář a v srdci nadšenou touhu kázat k Boží cti a slávě a obracet hříšníky. Ve větších životopisech je Antonínovi připisováno mnoho divů a jasnovideckých nazírání se splněnými předpověďmi.

František v prostomyslnosti mluvil k ptactvu, jeho učeň Antonín zase k rybám, majíc apoštolskou pohnutku. V přístavní Rimini se marně snažil oslovit lid, který se od něj buď odvracel nebo ho tupil. A tak šel k ústí řeky Marecchie, pokynul rukou a začal volat na ryby: „Pojďte ryby a slyšte slovo Boží, když lidé jím pohrdají!“ Tu z moře připlulo viditelné množství ryb a Antonín na ně dál volal: „Chvalte Pána, vy tvorové vodní! Hospodin vás zachránil před jinými stvořeními při potopě světa. K záchraně Jonáše poslal rybu a k uzdravení Tobiáše také zvolil rybu…“. A Antonín k hemžícím se rybám mluvil něžná slova mířená na srdce lidská. Lidé se seběhli, aby pozorovali a naslouchali neobvyklému kázání. Po chvíli zahanbeni seděli na břehu u nohou kazatele. V letech 1224-27 vystupoval v jižní Francii proti bludům albigenským. V Toulouse mu prý jeden bludař řekl, že ho může obrátit jen zázrak, jinak že v přítomnost Krista v oltářní svátosti neuvěří. Dohodli se s Antonínem, že své oslici nedá tři dny žrát. Pak jí předloží seno s ovsem, a když krmivem pohrdne, jen aby se napřed poklonila proměněné hostii, tak uvěří v přítomnost Boží. Za tři dny

vzal Antonín hostii a kacíř přinesl seno a oves. Oslice se však od něj odvrátila a padla před Nejsvětější Svátostí na kolena. Je uváděno, že Antonín viděl příčinu nevěry v tom, že se kněžím nedostává světla vědění, a že jejich jednání schází pravé ctnosti. Pak prý ďábel snadno strhává duše k sobě. Je nutné, aby kněží byli dokonalými hlasateli slovem i příkladem. Aby byli bdělými a odvážnými služebníky Božími. Proto je potřebné se za kněze modlit. Od roku 1227 působil Antonín znova v Itálii a po tři léta zastával v řádu různé funkce. Poslední léta byl představeným severoitalské provincie Emílie. Po skončení úřadu provinciála v r. 1230 se Antonín vrátil do Padovy a na žádost kardinála Rainalda de´Conti (pozdějšího Alexandra IV.) napsal přes zimu sbírku kázání pro větší svátky svatých. Sloužila jako doplněk k dříve napsaným nedělním kázáním. Velký úspěch pak měla jeho postní kázání z r. 1231. Dále navštívil ještě Veronu, aby od zastánce císařské strany vymohl propuštění uvězněných stoupenců lidové papežské strany (guelfů). Při zpáteční cestě ještě v různých obcích kázal, ale již měl svou horlivou prací podlomené zdraví. Delší dobu ho trápila vodnatelnost a nakonec byl nucen zastavit se v Camposampieru, 20 km severně od Padovy. Pro rychle se zhoršující zdravotní stav prosil o odvezení do Padovy. Stačili ho však odvézt jen ke klášteru Dell´Arcella, kde v pátek zemřel a do Padovy ho dovezli již mrtvého. Bylo mu asi 37 let. Pochován byl v malém kostele Santa Maria Materdomini. Později město vystavělo vedle malé svatyně jemu zasvěcenou velkolepou baziliku, do níž jeho ostatky přenesli. Po Antonínově smrti se událo mnoho zázraků ve spojení s důvěrnými prosbami k němu. Ověřeno bylo 42 zázraků u jeho hrobu. Řehoř IX. Antonína zařadil mezi svaté již po 11-ti měsících, 30. května 1232. Pius XII. 16. ledna 1946 jmenoval sv. Antonína církevním učitelem a dal mu titul Doctor evangelicus (učitel evangelia). Jazyk, kterým sv. Antonín vykonal množství dobra, zůstal dodnes neporušený. Chléb svatého Antonína, pro který jsou v některých chrámech pokladničky, je almužna ke cti svatého Antonína připomínající jeho sociální působení. Zároveň je i patronem „ztracených“ věcí. www.catholica.cz/Jan Chlumský (mírně kráceno)

~2~


DEUS CARITAS EST VII. (Encyklika Benedikta XVI. o lásce) 12. I když jsme až doposud hovořili převážně o Starém zákoně, niterné vzájemné pronikání Starého i Nového zákona jakožto jediného Písma svatého křesťanské víry se už jasně projevilo. Skutečná novost Nového zákona nespočívá v nových myšlenkách, nýbrž v samotné postavě Krista, jenž slovům propůjčuje tělo a krev, což je naprosto neslýchaný realismus. Již ve Starém zákoně biblická novost nespočívá pouze v abstraktních pojmech, nýbrž v nepředvídatelném a v jistém slova smyslu neslýchaném jednání Božím. Toto Boží působení nyní dostává svou dramatickou podobu na základě skutečnosti, že v Ježíši Kristu se Bůh sám vydává hledat „zatoulanou ovci“, tedy trpící a ztracené lidství. Když Ježíš ve svém podobenství hovoří o pastýři, který se vypravil za ztracenou ovcí, o ženě, která hledá ztracený peníz, o otci, jenž vychází v ústrety marnotratnému synovi a objímá ho, pak to nejsou pouze slova, protože to vše představuje výklad jeho vlastního bytí a konání. V jeho smrti na kříži se naplňuje ono obrácení se Boha proti sobě samému, v němž se On sám daruje, aby znovu pozvedl člověka a zachránil ho. Je to láska ve své nejradikálnější podobě. Pohled upřený na Kristův probodený bok, o němž hovoří Jan (srov. Jan 19,

37), v sobě zahrnuje to, co se stalo výchozím bodem tohoto okružního listu: „Bůh je láska“ (1 Jan 4, 8). Právě tam je možno uvedenou pravdu nazírat. Na tomto základě je tudíž třeba definovat, co je to vlastně láska. Díky tomuto hledisku totiž křesťan nalézá cestu svého života a svého milování. 13. Tomuto úkonu sebedarování Ježíš propůjčil trvalou přítomnost, když při Poslední večeři ustanovil Eucharistii. Předjímá tak svou smrt a své vzkříšení, když v oné hodině dává svým učedníkům v chlebu a vínu sám sebe, své tělo a svou krev jako novou manu (srov. Jan 6, 31-33). Jestliže antický svět snil o tom, že pravým pokrmem člověka, tedy tím, z čeho člověk žije, je v zásadě Logos čili věčná moudrost, nyní se tento Logos opravdu stal naší stravou, a to jako láska. Eucharistie nás vtahuje do Ježíšova obětního úkonu. Nepřijímáme vtělený Logos pouze nějakým statickým způsobem, nýbrž jsme zahrnuti do dynamismu jeho sebedarování. Obraz manželství mezi Bohem a Izraelem se stává skutečností, což bylo dříve nepředstavitelné. To, co znamenalo stát před Bohem, se skrze účast na Ježíšově sebedarování a na jeho těle a krvi nyní stává sjednocením. „Mystika“ Svátosti, která spočívá na sklonění se Boha k nám, má opravdu jiný dosah a vede nás mnohem výše, nežli zmůže jakékoli mystické povznesení člověka.

~4~


KOMPENDIUM KATECHIZMU Souhrn nauky Katechismu katolické církve ve formě otázek a odpovědí. 41. V jakém smyslu je Bůh pravda? Bůh je Pravda sama a jako takový se neklame a nemůže klamat. On „je Světlo a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5). Věčný Syn Boha, vtělená Moudrost, byl poslán na svět, „aby vydal svědectví Pravdě“ (Jan 18,37). 42. Jakým způsobem Bůh zjevuje, že je láska? Bůh se zjevuje Izraeli jako Ten, který má silnější lásku než nějaká matka ke svým dětem, než ženich ke své nevěstě. On sám v sobě „je láska“ (1 Jan 4,8.16), který se bezvýhradně a nezištně dává, který „tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna“ (Jan 3,16), aby se svět spasil skrze něho. Tím, že poslal svého Syna a seslal Ducha svatého, Bůh zjevuje, že je sám věčným sdílením lásky. 43. Co vyžaduje víra v jediného Boha? Věřit v Boha Jediného vyžaduje: uznat jeho velikost a velebnost; žít ve stálém díkůvzdání; vždycky mu důvěřovat i v protivenstvích; uznávat jednotu a důstojnost všech lidí; správně užívat věcí, které stvořil. 44. Jaké je ústřední tajemství víry a křesťanského života? Ústředním tajemstvím víry a křesťanského života je tajemství Nejsvětější Trojice. Křesťané jsou křtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. 45. Může pouhý lidský rozum poznat tajemství Nejsvětější Trojice? Bůh zanechal nějakou stopu svého trinitárního Bytí ve stvoření a ve Starém zákoné, avšak intimnost jeho Bytí, jako Svaté Trojice tvoří nepřístupné tajemství pro pouhý lidský rozum a také pro víru Izraele, před vtělením Božího Syna a sesláním Ducha svatého. Toto tajemství zjevil Ježíš Kristus a je pramenem všech ostatních tajemství víry. 46. Co nám Ježíš Kristus zjevuje z tajemství Otce? Ježíš Kristus nám zjevuje, že Bůh je „Otec“, nejen jako Stvořitel vesmíru a člověka, nýbrž především proto, že od

věčnosti plodí ve svém lůně Syna, který je jeho Slovem, „odleskem jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty“ (Žid 1,3). 47. Kdo je Duch svatý, jehož nám zjevil Ježíš Kristus? Je to třetí Osoba Nejsvětější Trojice. Je Bůh, jeden a rovný Otci i Synu. „Vychází z Otce“ (Jan 15,26), který je počátek bez počátku, je prapůvodem celého trinitárního života. A vychází také ze Syna (Filioque) skrze věčný dar, který Otec dává Synu. Duch svatý, seslaný Otcem a vtělený Synem, uvádí církev „do poznání celé pravdy“ (Jan 16,13). 48. Jak církev vyjadřuje svou trinitární víru? Církev vyjadřuje svou trinitární víru tím, že vyznává, že je jeden Bůh ve třech osobách: Otec, Syn a Duch svatý. Tři božské osoby jsou jeden jediný Bůh, protože každá z nich je totožná s plností jediné a nerozdílné božské přirozenosti. Božské Osoby jsou mezi sebou skutečně odlišné skrze vztahy, jež je dávají do souvislosti jedna s druhou: Otec plodí Syna, Syn je plozen Otcem, Duch svatý vychází od Otce i Syna. 49. Jak působí božské Osoby? Božské Osoby jsou neoddělitelné ve své jedinečné podstatě a jsou také neoddělitelné ve svém působení: Trojice má jediné a totožné konání. Avšak v jediném božském působení každá Osoba je přítomna, podle způsobu, který je jí vlastní v Trojici. „Ó můj Bože, Trojice, které se klaním... uklidni mou duši: učiň z ní své nebe, svůj milovaný příbytek a místo svého odpočinutí. Kéž tě nikdy nenechám samu, nýbrž ať jsem tam, se vším, co jsem, celá bdělá ve své víře, celá adorující, celá obětovaná tvé stvořitelské činnosti“ (blah. Alžběta od Nejsv. Trojice). 50. Co to znamená, že je Bůh všemohoucí? Bůh se zjevil jako „Silný a Mocný“ (Ž 24,8-10), ten, pro něhož není „nic nemožné“ (Lk 1,37). Jeho všemohoucnost je všeobecná, tajemná a projevuje se ve stvoření světa z ničeho a člověka pro lásku, ale především ve Vtělení a Zmrtvýchvstání svého Syna a v tom, že nám dává přijetí za syny a že nám odpouští hříchy. Proto se církev často obrací svou modlitbou „k všemohoucímu a věčnému Bohu“ („Omnipotens aeterne Deus...“).

~5~


Naplněný květen a hlavně požehnaný. To bylo možné vnímat již během pro broumovskou farnost pátého pěšího putování do Vambeřic. Přes dvě stvoky poutníků se různými způsoby a z četných výchozích stanic v 16:30 účastnilo mše svaté

Křesťané ve světě Křesťané se od ostatních lidí neliší ani bydlištěm, ani mluvou, ani způsobem života. Nebydlí přece ve svých vlastních obcích, neužívají žádného zvláštního jazyka ani nevedou nějak neobyčejný život. A tak žijí v řeckých i barbarských městech, tak jak to každému život přinesl a v oblékání i jídle a v ostatních stránkách života se zcela řídí místními obyčeji. A přece se jejich život vyznačuje nápadnými rysy, které budí podiv a jsou podle obecného mínění neuvěřitelné: Bydlí sice ve svém, ale jako by byli hosty a nájemníky. Na všem se podílejí jako svobodní občané, a nechávají si všechno líbit jako přistěhovalci a cizinci. Každou cizinu mají za vlast, a každá vlast je jim cizinou. Jako všichni ostatní se žení a mají děti, ale novorozence neodhazují. Jejich stůl je připraven pro všechny, lože však nikoli. Jsou sice v těle, podle těla však nežijí. Pobývají sice na zemi, ale domovem jsou v nebi. Stanovené zákony zachovávají, a svým životem všechny zákony překonávají. Všechny lidi milují, a všichni je pronásledují. Lidé je neznají, a přesto je odsuzují; usmrcují je, a oni dostávají život. Jsou žebráci, a mnohé obdarovávají, ve všem mají nouzi, a přece mají všeho nadbytek. Lidé je znevažují, a jim se uprostřed hanby dostává slávy. Jsou pomlouváni, a dochá-

ve vambeřické bazilice první květnovou sobotu. Je velice povzbudivé, že z naší farnosti se účastnilo přes šedesát poutníků. Další participaci na Boží milosti byl V. Farní den během hezkého sobotního odpoledne v sobotu 19. května. Přednáška pani doktorky Margitfalviové o tom, jak milovat svého bližního, mše svatá s někdejším kaplanem P. Piotrem Balewiczem a pohodový program v klášterní zahradě. Všem spoluorganizátorům patří upřímné Pán Bůh odplať! Akce byla spolufinancována Městem Broumov. A poslední květnová neděle? Po slavnosti prvního svatého přijímání bylo možné již podruhé sednout na kolo a vyrazit do Malých Svatoňovic, čímž se uzavřel mariánský měsíc, během kterého jsme se obraceli k Panně Marii i na dvou předchozích místech – v Křinicích a na Hvězdě. Tak za rok zas. P. Martin Lanži

zejí ospravedlnění. Zlořečí se jim, a oni dobrořečí, dostává se jim urážek, a oni prokazují čest. Činí-li dobro, trestají je jako zlé, a jsou-li trestáni, radují se, jako by ožívali. Židé proti nim bojují jako proti cizákům a Řekové je pronásledují, ačkoli ani ve své nenávisti nedokážou udat důvod svého nepřátelství. Zkrátka a dobře, křesťané jsou pro svět tím, čím je pro tělo duše. Duše se nachází ve všech částech těla, křesťané ve všech obcích světa. Z listu Diognetovi (2. – 3. století)

~6~


Víkendovka pro děvčata Všechno to vlastně začalo tím, že se před několika lety narodily dvě malé holčičky, dnes už krásné mladé slečny, Jitřenka a Plamínek. A protože květen zaklepal na vrátka i tento rok, bylo na čase oslavovat. Objednala jsem nám na tu oslavu skautskou chatu na Janovičkách. A aby to nebyla jen tak nějaká malá, neřádná, ale pořádná oslava, vznikla kolem ní celá víkendová akce pro naše malé-milé. Sešlo se nás celkem osm. Šest děvčátek, jedna vynikající kuchařka a jedna Já. A už v pátek se děly věci! Z holek se rázem staly dobré víly, které zachraňovaly skřítky z rukou zlé ledové královny, hledaly potmě vlastní boty či dokonce cvičily svou bystrost v hádání pohádek. Ten večer nás všechny strašně bolelo břicho, nemohla za to však kuchařka nebo lahodné maminkovské buchty a perníky, nýbrž náročně zábavná hra se slovy ve větách Coby - Kdyby! Nemusím asi vysvětlovat co se dělo když se objevila otázka: „Co by

si dělala, kdyby na tebe skočil mamut?“ a následná odpověď: „Namazala bych si pusu a vzala roušku.“. Zkrátka bylo milo. Když se pak den už už nachyloval k hranici své čtyřiadvacetihodinové existence, zavelela jsem nástup do spacáků a šlo se na kutě. Budíček v sedm nebyl třeba, chata byla na nohou už před šestou. O rozcvičku se postarali vlk se zajícem a pole zelí, a jelikož byla rosa, že utopil bys kosa a zima jako z nosa, skoro do oběda jsme byly schované v jídelně. Musím také napsat, a to si prosím nevymýšlím, že vůbec nikdo, vyjma rychlovarné konvice, nezlobil! Na zlobení nebyl totiž čas. Pořád se něco hrálo, stavělo, tu a tam se pobíhalo, snídalo, obědvalo a večeřelo, někdo zakopl, někdo umyl nádobí, někomu došel toaleťák a najednou tu byla tma. Ale ještě před ní rozhořel se oheň a nad ním se začervenalo co pár buřtíků a špekáčků. Přijely i maminky zkontrolovat své drahé holubičky, a když je shledaly v neporušeném stavu, tak zase spokojeně odjely. Nastala noc a nastalo jitro, den třetí. A taky poslední. Ráno alou do kostela a přímo do první lavice. Jak to vypadalo, jste mohli vidět. Po návratu na chatu se tu a tu i tu a vedle také uklízelo. Uklízelo a balilo. Objímalo a loučilo. A ve tři sem stála na prahu sama samotinká s pytlem odpadků v ruce a úsměvem na tváři. Tak zase příště, nejspíš v září. Maruška Pelánová řečená Gazela

~7~


Kardinál Duka v Senatu Ve čtvrtek 29. března 2012 se v Senátu uskutečnila konference na téma Církevní restituce -mýty a skutečnost. Příspěvek přednesl také pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP. Vážený pane premiére, paní místopředsedkyně vlády, vážení přítomní, členové Senátu i hosté, kteří se zde nacházíte, chtěl bych poděkovat jak panu premiérovi, tak paní místopředsedkyni vlády za jejich slova. A chtěl bych poděkovat i za to, že zde v Senátu můžeme být. Chtěl bych také zdůraznit i tu skutečnost, že tady spolu s oběma předřečníky nesedíme na lavici obžalovaných, ale že zde v rovnoprávné pozici sedí předseda Ekumenické rady církví bratr Joel Ruml a tajemník Federace židovských obcí pan doktor Tomáš Kraus. Co tím chci naznačit? Chci tím naznačit, že toto řešení, které je vyjádřeno v zákoně o částečném majetkovém narovnání, je výsledkem dlouhodobé práce, ale také dohody, vzájemného kompromisu, vzájemného respektu a úcty. Rovněž tak bych chtěl zdůraznit, vzhledem k některým článkům či některým chýrům, že vzájemná dohoda mezi Českou biskupskou konferencí, Ekumenickou radou církví a Federací židovských obcí není jakýmsi krokem kompromisu a pouhého vyjednávání, ale je skutečně projevem ekumenismu, vzájemného chápání a nazírání. Víme, že v pluralitní společnosti odpovědnost za morální hodnoty, za ono veliké dědictví Knihy knih jak Starého zákona, který nám darovala izraelská obec, tak i oněch hodnot obsažených v evangeliu, je naším společným úkolem. Naše vzájemná dohoda byla také vedena vědomím, že v rámci dějin, kdy společnost nebyla orientována demokraticky, pluralisticky, ale tvořila určité monolity, došlo k neshodám a konfesním válkám. Velké neshody způsobil zejména onen nemravný výnos augsburského

sněmu „čí vláda, toho náboženství“, který zde v českém království působil v neprospěch nekatolických církví, naopak v jiných zemích se mohli ocitnout v podobné situaci katolíci. Dovolte mi ještě, abych zmínil jeden moment, a to onu otázku oprávněného vlastnictví majetku. Překvapuje mě, že někdy s takovýmito názory operují nejen lidé, kteří profesně nestudovali právo, dějiny práva či historii. Pokud bychom se v otázce majetku chtěli vracet k jakémusi původnímu stavu, mohli bychom se asi vrátit i do slovanské občiny a museli bychom požádat Parlament České republiky, aby provedl občinové vlastnictví v celém našem státě. Pokud by se někdo chtěl vrátit do doby raného feudalismu, museli byste, vážení senátoři, případně poslanci, veškerý majetek naší země připsat panu prezidentu profesoru Václavu Klausovi, protože tak tomu bylo v době monarchie v raném stádiu. Pokud se někdo inspiruje obdobím císaře Josefa II., který zcela jistě má i zásluhy (já jako dominikán ho nemám rád, jako bývalý královéhradecký biskup si vážím jeho reforem), musí připustit, že nebudeme snad zavádět absolutismus doby barokní či osvícenecké. Je přece nemyslitelné se inspirovat právními systémy doby protektorátu či čtyřiceti lety komunistické totality. Jedno bych řekl. Ano, je pravda, že tento majetek byl určitým způsobem vázán. Ne ovšem všechen, protože narůstal během dějin. Vázanost v nakládání s tímto majetek byla dána proto – i to jsou obavy současné společnosti –, aby církev neudělala jisté bankroty. Zcela jistě v církvi byli bankrotáři a mohou být i dnes. Hovoří se o zbankrotované farnosti Trmice. Pokud bychom však chápali církev jako holding a vezmeme-li v úvahu, že máme 3, 5 tisíc farností v naší zemi, potom mohu směle tvrdit, že nenajdete v naší zemi takovou firmu, která by měla tak málo zkrachovalých jednotek. Nebyl to žádný tunel, nebyla to nepoctivost, byla to ekonomická naivita, která

~8~


se nevyplácí. Bezesporu ale i v současné době je hospodaření s církevním majetkem vázáno. Je to např. Zákon o památkové ochraně. A víte, že žádná církev nebude v naší zemi, ani Federace židovských obcí, moci prodávat své objekty, své budovy ani svůj movitý majetek, který je v seznamu památkové péče. Tak trochu na odlehčení mě napadá zmínit, že si jako syn příslušníka československých ozbrojených sil pamatuji, že naše rodiny měly vázány vklad, aby rodina důstojníka neudělala bankrot a nedělala ostudu armádě. Možná že i zde by vedla určitá cesta, jak zamezit onomu enormnímu počtu osobních bankrotů a rodinných bankrotů v dnešní době.

Paní místopředsedkyně zmínila otázku průzkumů veřejného mínění. Chtěl bych říci, že zajímavý průzkum je v řadě podnikatelských časopisů, kde dvě třetiny podnikatelů s tímto řešením souhlasí. Dovedu pochopit, že v situaci, kdy opravdu zápasíme s jistými ekonomickými problémy, dostane občan otázku: „Souhlasíte s tím, aby církve dostaly dar 59 miliard?“, odpoví negativně. I já, kdybych nebyl pražským arcibiskupem, ale řadovým knězem, bych řekl absolutně ne, protože v takovéto situaci je to šílený krok. Ale sami víte, a bylo to řečeno již mými předřečníky, že se nejedná o žádné darování. Domnívám se, že i z ekonomického hlediska a zátěže státního rozpočtu je ono řešení výhodné, přičemž neuvažujeme o tom, že církve v tom případě, kdy se budou samofinancovat, budou minimálně téměř polovinu ze svých výnosů odevzdávat na různých daních a poplatcích celé společnosti. Nehovoříme o odškodnění za ušlé výnosy během totality, což činilo k poslednímu výpočtu parlamentní komise 160 miliard korun českých, rovněž tak nebudu operovat s tím, kdy při kontrole NKÚ na hradeckém biskupství po několikatýdenním vyšetřování, kdy mě vždy ujišťovali, že všechno je v pořádku, při posledním zase-

dání mi u kávy předseda této komise řekl: „Pane biskupe, nerespektujete základní zákon.“ Skutečně jsem se zděsil a propadl se do křesla. A bylo mi řečeno, že podle známého zákona o financování a zabezpečení církví z roku 1949, pokud se nepletu 218, se z 53 % sebefinancujeme, a tím zákon porušujeme. Vy máte být plně financováni ze strany státu, bylo mi tehdy řečeno. Musíme si uvědomit, že církve se z více jak nadpoloviční části rozpočtu sebefinancují již dnes. Chtěl bych takto ukázat, že se nechceme, nechováme a nebudeme chovat jako ti, kteří by chtěli odčerpávat ze společného, ale kterým také záleží na tom, aby se naše společnost rozvíjela. Jsme také občané této země. Víme, že vyplacené peníze zůstanou z části ve státním rozpočtu. Víme také, že se nám vrací v podobě státního rozpočtu, to znamená oněch mandatorních výdajů na zdravotnictví, školství, dopravu a jiné úseky, které musí stát mandatorně zajišťovat. Nestojím zde u tohoto pultíku poprvé. U těchto jednání jsem od 16. prosince 1989. Při jednání s tehdejším panem premiérem Čalfou, s panem vicepremiérem Mikloškem, který byl v rámci federální vlády zodpovědný za církevní politiku státu, i se zesnulým panem prezidentem Václavem Havlem, a mohl bych pokračovat, se promýšlely ty nejrůznější modely a od počátku náš záměr nebyl vyžadovat od státu nic víc než svobodu a rovnost před zákonem. Ekonomické otázky jsme skutečně ponechávali celkovému vývoji a určitému procesu transformace, který během 22 let probíhal. A proto necítím onu dobu 22-ti let jako ztrátu pro církve, protože po onom direktivním řízení či ovládání církví státem či vládou jedné strany jsme se museli naučit mnohem více hospodařit a mnohem větší zodpovědnosti. Věřím, že nyní nastal čas, abychom opravdu splnili požadavek většiny naší společnosti, který zní, aby církve nebyly financovány ze státního rozpočtu. Na druhou stranu opravdu prosím společnost, aby si uvědomila, že členové církví nejsou majitelé velkých hospodářských celků a již dnes z nadpoloviční většiny ulehčují státnímu rozpočtu a naší společnosti, a věřím, že takovýmto způsobem budeme i dál součástí společenství, které opravdu na naší společnosti záleží. Děkuji za trpělivost. kardinál Dominik Duka OP (mírně kráceno)

~9~


Upozornění na trestnou činnost páchanou na seniorech

· nabízení různých služeb - kontrola elektrických a plynových spotřebičů, oprava a výměna elektrických a plynových spotřebičů,

V současné době je v územní působnosti Královéhradeckého kraje registrován zvýšený nápad trestné činnosti páchané na seniorech. Jedná se o poměrně závažný druh kriminality, kdy obětí je osoba vysokého věku, mnohdy fyzicky a psychicky indisponovaná a obtížně se orientující v realitě. Tohoto specifika využívají organizované skupiny pachatelů, kteří pod různými záminkami vnikají do obydlí seniorů, kde následně odcizí veškerou finanční hotovost, mnohdy se jedná o celoživotní úspory. To, že využívají psychické a fyzické indispozice vysokého věku činí tento druh trestné činnosti vysoce společensky nebezpečným. Následné dokazování je vzhledem k výše uvedeným specifickým vlastnostem poškozených velice ztíženo, mnohdy téměř vyloučeno. Z těchto důvodů je potřebné zefektivnit zejména prevenci této kriminality spočívající v informovanosti seniorů. Zejména je potřebné je seznámit s různými, velmi pružně měněnými, legendami pod kterými skupiny pachatelů navazují se seniory kontakt a získávají jejich důvěru a vnucují se do jejich bytů či domů. Jako nejčastěji používané legendy byly na území Královéhradeckého kraje zaznamenány tyto:

· kontrola kvality vody, výměna okapů a okapových svodů, výkopy přípojek, broušení nožů, opravy deštníků, · zástupci telefonních operátorů, pracovník ČEZ, E-on, odečet měřičů odběru elektřiny a plynu, · žádost o použití WC, žádání vody k napití, žádání vody do chladiče motorového vozidla, · prodej různého zboží – nabídka prodeje dek, kuchyňského nádobí, nožů, příborů, ozdobných deček, · výkup starožitností a starého nábytku, předání výhry, napsání vzkazu pro souseda · vrácení finančního přeplatku - za přeplatek elektřiny, plynu, sociálních dávek, pojištění při využití těchto legend předkládají bankovku vysoké nominální hodnoty a žádají rozměnění této bankovky, · telefonické oslovení s tím, že se jedná o příbuzného (vnuka) a žádá půjčku – vyzvedává si ji jako kamarád příbuzného, který nemohl přijít osobně, · žádost o pomoc - půjčení peněz na zdravotní péči či operaci pro kamaráda - rodinného příslušníka, · po havárii vozidla, na opravu vozidla, · sociální pracovnice, pracovnice úřadu - vrácení peněz za léky a následné rozměnění bankovky.

Krajské ředitelství Policie ČR Hradec Králové

~ 10 ~


Noci otvírají poklady Byly časy, kdy k pokladům bylo třeba najít rozkvetlé zlaté kapradí. Nebo sebrat mimořádnou odvahu a překonat mimořádné překážky kouzelného času. Či rozbít nějaké zakletí… Že to patří k pohádkám? Zvednout se večer od televize, počítače nebo jiného domácího lákadla, to je pro některé lidi taky pohádkový výkon. Jiným ale stačí zlatý klíček zvídavosti a rádi vyjdou na neobvyklou výpravu za poklady. A tak dnes slýcháme o Nocích – muzeí, knihoven i kostelů… Ta „kostelní“ noc, kdy zas budete mít možnost projít místa (pro někoho neobvyklá) bez pocitu nepatřičnosti, se otvírá letos 1. června. Oproti loňské nabídce, kdy jste mohli využít možnosti podívat se do „evangelické chaloupky“ sboru na Kladské, je ta letošní nabídka trochu užší. Což neznamená, že byste evangelický sbor nemohli navštívit kdykoli jindy při obvyklých shromážděních. Baptistickou modlitebnu mohla širší veřejnost shlédnout při ekumenickém modlitebním večeru v lednu (odtud i snímek duchovních různých církví, které působí v Broumově a okolí). Bývalá družina velkoveské školičky skýtá nyní své prostory pro setkávání baptistických věřících (a jistě jsou vítáni i ostatní).

Broumov vám letos otevře možnost vstoupit do klášterního kostela sv. Vojtěcha – od 20-ti hodin zde bude koncert Stěnavanu, a pak i do ostatních římskokatolických kostelů: děkanského na Kostelním náměstí naproti gymnáziu - sv. Petra a Pavla, do sv. Václava V Kopečku, právě tak jako do dřevěného skvostu U naší milé Paní na hřbitově a někdejšího špitálního kostela Svatého ducha. Ty budou otevřeny k prohlídce mezi 21. a 22. hodinou. Tím ovšem nejsou vyčerpány všechny možnosti. Právě tak jste zváni do modlitebny Husova sboru (kostel Vzkříšení) v Husově ulici ve Velké Vsi, kde se scházejí věřící Církve čs. husitské. Zde bude otevřeno již od 18ti hodin, od 18.30 h. proběhne půlhodinová májová pobožnost, pak bude příležitost k prohlídce a rozhovorům a mezi 22. a 23.h zde bude možnost noční meditace (cesta parkem bude osvětlena). Koho láká vypravit se naopak mimo Broumov, může si další příležitosti snadno najít na: http://www.nockostelu.cz/index.php?pg=kostely&RokNK=2012 Kdo se tedy ostýchá přijít a ztišit se s ostatními v neděli, má tuto první červnovou noc příležitost projevit svou zvědavost, a přece jen vstoupit tam, kam naši předkové přicházeli samozřejmě a kde pěstovali poklad své víry. Přijďte, vstupte. Jana Wienerová, husitská farářka

NÁCVIKY SCHÓLY: sobota 09. 06., fara, 18:00 hod Rozvrh náboženství - školní r. 2011/2012 Během června probíhá výuka jen u p. Šikutové a to 8. a 22. června. Ostatní hodiny končí o prvním červnovém týdnu.

BIM BROUMOVSKÝ INFORMAČNÍ MĚSÍČNÍK vychází každý 1. týden v měsíci jako měsíčník Náměty na články můžete zaslat e-mailem na adresu: [email protected], děkujeme... Vydává: Římskokatolická farnost - Děkanství Broumov. Grafický koncept: Jan Záliš, DTP a zlom: PINstudio, www.pinstudio.cz. Tisk: vlastním nákladem. Náklad: 130 ks. Uzávěrka: 15. každého měsíce.

~ 11 ~

Cena ~ dobrovolná... děkujeme za Váš příspěvek Ročník 5 ~ Červen 2012 ~ Číslo 06 Znovu zapálená křestní svíce

Recommend Documents