Cena 45 Kč. biomanželka Veronika Vieweghová. Téma: Konopí. Jan Hnízdil. jak ho neznáte

Cena 45 Kč

biomanželka Veronika Vieweghová

Téma: Konopí

Jan Hnízdil jak ho neznáte

�echte se unést je�nou chutí a čerst�ou vůní do časů našich babiček. Zastavte se a dopřejte si lahodné doušky špaldového kafe. �cení všichni� kdo �ají rádi t�adici a poctivé české suroviny.

Základní příprava: Dvě polévkové lžíce mletého špaldového kafe nasypte do 1/2 litru vroucí vody a 3 minuty vařte. Poté odstavte na 3 - 5 minut a přeceďte. Kafe můžete osladit medem nebo třtinovým cukrem a zalít mlékem či smetanou.

www.nasebiofarma.cz

ána k detem r b

nákup v šemi smy

sly

Ergonomická nosítka a šátky na nošení dětí, ekologické hračky z biobavlny či kukuřičného škrobu, vlněné a biobavlněné oblečení pro děti nebo moderní látkové pleny. Vše pro radostné dětské koupání a slunění, přírodní kosmetika, drogerie a mnoho dalšího. Zboží více než 40 lokálních českých výrobců pohodlně pod jednou střechou. Nabízíme nejen nejširší sortiment zdravých a přírodních produktů pro novorozence a děti, ale i unikátní semináře pro rodiče. Prodejna Brno, Orlí 17 tel.: 601 374 776 e-mail: [email protected] www.facebook.com/branakdetem.cz Prodejna Praha, Náplavní 11 tel.: 725 811 631 e-mail: [email protected] www.facebook.com/BranakdetemPRAHA Pobočka Jičín, Fügnerova 193 tel.: 732 917 285 e-mail: [email protected] www.facebook.com/branakdetemjicin Pobočka Damníkov, Damníkov 104 tel.: 732 188 299 e-mail: [email protected] www.facebook.com/ branakdetemdamnikov Pobočka Košice (Slovensko), Bočná 6 tel.: +421 902 724 310 e-mail: [email protected] www.facebook.com/branakdetom www.branakdetem.cz

www.facebook.com/branakdetem.cz

Otvírák!

Pet

XX

XXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Petra Kruntorádová

Pravý domácí časopis | 1

OBSAH LÉČBA POCHOPENÍM Medicína je orientovaná na chorobu, místo aby se soustředila na pacienta, říká celostní lékař Jan Hnízdil. Pravý domácí nakoukl do jeho domácího hnízda, do ložnice na balkoně i pod pokličku hrnce.

OBOHACOVANÁ A FASCINOVANÁ O žízni po informacích, o touze stále žasnout, divit se a objevovat, o radostech i handicapech… a o mnohém dalším je rozhovor s Veronikou Vieweghovou.

KONOPÍ BEZ PŘEDSUDKŮ Tentokrát jsme si pro naše hlavní téma vybrali rostlinku mnohdy opomíjenou a často obávanou, ale také mnohoúčelovou. Jak konopí obstojí v kuchyni, při stavbě nebo při tkaní? Co všechno umí léčit a kdy už je pacient kriminálník?

PĚKNĚ NAKVAŠENÁ Kdo? Zelenina! Máme pro vás návod, jak zpracovat zbytky lehce povadlého zelí, mrkve či papriky. Vyrobte si domácí Pickles! Ať vám pěkně kvasí a hlavně chutná.

SLÁVA OSLAVÁM Rituál je pozastavení se, uctění mezníků, zkrátka oslava toho, co je... Co si zahrát na dobré sudičky právě narozeného mrněte? Nebo třeba po rozvodu přivítat nové životní kapitoly? Důvod se vždy najde.

VAŠE NAŠE KAŠE Rozjíždíme novou rubriku s názvem „o 180 stupňů“. Budeme vás v ní seznamovat s lidmi, kterým život přinesl pořádnou změnu. První díl je o herečce z reklamní agentury, která se dala na vaření kaší!

VLASY Á LA MRAKOMOR? Pro někoho to může znít poněkud šíleně - nemýt si vlasy šamponem… Mnozí už ale o metodě No poo nejen slyšeli, ale dokonce ji i vyzkoušeli. Možná budete překvapeni…

Zakladatelka a předsedkyně mateřského centra, jedna ze zakladatelů komunitního centra, příznivkyně domácího vzdělávání, dula, laktační poradkyně, lektorka kurzů, propagátorka biopotravin (teď už umírněná), obyvatelka domu postaveného ve stylu feng šuej, umístěného mimo patogenní zóny a s permakulturní zahradou… Veronika Vieweghová je zkrátka správná „biomanželka“ a pro náš časopis jako stvořená .

4 | Pravý domácí časopis

TEXT: Markéta Čepická Daňhelová

Mám potřebu stále žasnout Vloni nám k prvním narozeninám časopisu do redakce dorazil tento mail: „Minulý týden jsem byla tři dny v lázních a po celou dobu mi vaše tři čísla dělala společnost. Tolik zajímavých lidí, iniciativ, organizací! Opravdu skvělý časopis. Přeji vše nejlepší do dalších let.“ Podepsána Veronika Vieweghová. Když se spolu o několik měsíců později usazujeme k rozhovoru nad cappuccinem a domácí bábovkou v příjemné kavárně v Nuslích, se smíchem dodává: „Měla jsem tam s sebou knihu a ani jsem ji neotevřela. A to je u mě co říct!“ Veroniku zná většina lidí jako manželku současného nejčtenějšího českého spisovatele Michala Viewegha, sama ale má nepřeberné množství aktivit a plánů… Naše povídání začalo u domácího vzdělávání, u Vieweghů totiž od září nastala změna. Přes týden opouštějí dům na Sázavě a přebývají v pražském bytě, kde Veronika dál vzdělává mladší Báru. Starší Sára nastoupila poprvé do školy… Jak Sára přechod z domácí školy na gymnázium zvládá? A jak jste vůbec došla k rozhodnutí druhý stupeň už sama nevyučovat? Sára je nadšená, hlavně kvůli kamarádkám. Včera jsme s jednou její kamarádkou byly v kině a druhá u nás bude zítra spát… Když jsem se rozhodovala, jestli mám učit i druhý stupeň, trochu jsem se bála. Teď zpětně si ale myslím, že bychom to bývaly se Sárou zvládly. To jsou vždycky ty moje obavy. Místo abych se zklidnila a dala důvěru dětem a sobě, začnu pochybovat. Občas ale dál děláme různé projekty, které jsme dělaly v rámci domácího vzdělávání. Nedávno Sára nesla náš projekt dějepisáři a ten žasl, co všechno zvládáme. My jsme se ale takhle učily běžně! A skoro všude. /smích/. Před časem jsme viděly se Sárou film Interstellar, takové vesmírné sci-fi. Celé to bylo o kvantové fyzice a ona chtěla, abych jí to vysvětlila. Nebyla jsem si pochopitelně jistá, tak jsem jí poradila, ať zeptá ve škole. Ona opravdu na chodbě odchytila fyzikářku a začala se jí ptát. A učitelka jí řekla, že to pochopila to dobře, ale že je to výuka oktávy. Sáře nešlo na rozum, proč se to děti nemohou učit dřív. Myslím, že když je dětem látka podaná zajímavě a baví je to, jsou schopny přijmout mnohem víc informací.

teřském centru… A hodně se učím i já. Vlastně si znovu procházím základní školou, protože jsem buď všechno zapomněla, nebo jsem to tenkrát vůbec nepochopila, a to je příjemné. Snažím se učit projektově, aby to dávalo smysl a děti si zapamatovaly co nejvíc informací.…

Domácí vyučování vyžaduje také velkou přípravu od vás, neměla jste někdy chuť s tím seknout? Člověk to musí brát jako práci. Když jdete do práce a máte napsat článek, také se na to musíte připravit, sehnat si informace… A také má člověk určitě někdy chuť s tím seknout. Domácí vzdělávání je náročné, když jste unavená nebo jsou třeba děti nemocné, protivné, jste vlastně pořád s nimi. Já neříkám, že je jediné možné a že je pro všechny. Ale spousta skvělých lidí vyšla právě z domácího vzdělávání.

A ne podle předmětů a ne podle toho, co je látka z oktávy… Přesně tak. Když bereme průmyslovou revoluci, díváme se to téma ze všech stran – co to bylo, proč a jak to nastalo, jaký to mělo vliv například v literatuře… A holky to zajímá a hledají souvislosti: „Aha, takže když žil Josef II, tak už byl létající balon?“ Do učení je potřeba dát hravost. Do šesti let si děti mohly hrát a najednou přijde 1. září a konec? To je přece divné. Navíc, když jsme pak dospělí, tak to zase po nás chtějí. Nějaké teambuildingy? Máme někde lézt po stromech nebo po laně? No proboha, vždyť nás od 6 let učili, že už si hrát nesmíme! Učení mě obohacuje a fascinuje. Myslím, že to mám v sobě geneticky zakódované, pořád potřebuji doplňovat znalosti, informace. Jako kdybych měla vnitřní potřebu se pořád divit, žasnout. Říkat: Jé, to je zajímavé! To je úžasné! To jsou skvělí lidé… A další důležitá věc, kterou mi domácí vzdělávání dává, je, že pracuji sama na sobě. Děti vám dávají neuvěřitelnou zpětnou vazbu. A nerozčílit se, zůstat v klidu, kdo vám takový trénink dá? Nebo ty dotazy, které děti pokládají! Ukazují tím svůj svět. Já se třeba rozčiluji, jak funguje politika. A věřím tomu, že ony se stejně tak mohou rozčilovat, jak mohou takhle hloupě fungovat dospělí. Proč nemají potřebu si hrát? Proč nemají potřebu se pořád smát? Občas mě napadá, kde jsme tohle všechno ztratili. Když dospějeme, přestáváme se divit, přestáváme objevovat, hledat a přestáváme být volnomyšlenkářští a tolerantní. Děti takové jsou.

Jaké vidíte jeho hlavní přínosy? Sklízíte na dcerách „úrodu“ domácího vzdělávání? Přínosem je minimálně to, že nás společný čas hodně sblížil. Holky jsou ke mně opravdu otevřené a říkají mi cokoli. Často diskutujeme o všem možném, o prezidentovi, o volbách, o ma-

Vy jste někde říkala, že existuje teorie, podle které tak do dvou, do tří let náš vzdělávací systém krachne. Myslíte, že rodiče už jeho současnou podobu nevydýchají? Nebo děti? Já si myslím, že dva tři roky jsou málo. Dávám tomu mnohem víc, ale asi to dál nepůjde, jak ze strany rodičů, tak dětí. Znáte Pravý domácí časopis | 5

Vlevo: Předávání cen, Statek Benice. Vpravo: Rozdávání knih v rámci akce „Celé Česko čte dětem“. princip sté opice*)? Tak to je ono, ještě víc lidí musí pochopit, že tudy cesta nevede. A pak se to překlopí… Podívejte se, jaký vývoj jsme udělali za posledních 20 let. Dítě je ve školském systému od 6 do 24, tedy 18 let. Co všechno se za tu dobu změní! Máme ty děti připravovat na to, co bude za 18 let? Víme to? Neříkám, že by se děti neměly učit informace, protože to je o paměti, trénování. A děti jsou opravdu schopné si strašně moc zapamatovat, když se jim to podá hravou formou, když si to projdou všemi smysly. Ale my nepotřebujeme mít děti, které budou mít encyklopedické znalosti, když si to během sekundy najdou na všech možných přístrojích. My potřebujeme, aby uměly myslet, aby byly kreativní, aby používaly selský rozum. Vývoj jde rychle dopředu, a to se týká i vývoje mozku. To, jak děti pracují, jak přemýšlejí, má ohromný význam. Vezměte si třeba tu hru, kterou teď všichni hrají, minecraft. Představte si, že vy jako dospělá dostanete hru, která je v jazyce, který moc neovládáte, nemáte návod, nevíte, co tam máte dělat, s čím hrajete, proti komu hrajete, jaké máte pomůcky. A děti udělají párkrát pokus omyl a za chvilku se v tom orientují. Já jsem z toho úplně vyřízená, vůbec nevím, o co tam jde, doteď jsem to nepochopila. Já jsem se radši ani nesnažila. Takže necháváte děti hrát na mobilech, tabletech? Nechávám. Protože vím, že děláme spoustu jiných aktivit. Třeba jsme před Vánocemi dělaly vánoční přáníčka a holky je rozdávaly důchodcům, chodíme často na procházky, pomáhají mi na zahradě. Ono se to vyváží. A myslet si, že když dítěti vezmu tablet, že ho před něčím zachráním? Nezachráním. Když jste teď přes týden v Praze, co vaše mateřské centrum? Nezahálí? Já se snažím jezdit na Sázavu kromě víkendů ještě aspoň jednou týdně. Barča byla zvyklá se tam učit s dětmi ve skupince, teď je vlastně se mnou sama doma, tak i kvůli ní. A teď zakládáme ještě jednu neziskovku, která bude vycházet z mateřského centra. To se jmenuje Putti, (což jsou tlusťoučcí barokní andílci. Dcera chtěla, aby se centrum jmenovalo Andílci, ale to už existovalo, tak jsem zalistovala v cizích slovnících, a tohle na mě vypadlo) a nová neziskovka se bude jmenovat Puttika. Bude tu ) Fenomén sté opice – experiment na několika japonských ostrovech krátce po 2. světové válce ukázal zajímavý úkaz. Opice makak rády jedly brambory, vadila jim ale nalepená hlína a písek. Jedna mladá samička si potravu před jídlem začala omývat ve vodě a naučila to určitou skupinku makaků. V okamžiku, kdy se zhruba stovka opic naučila potravu omývat, najednou začaly brambory mýt všechny opice. Překvapivě i na jiných ostrovech.

*

6 | Pravý domácí časopis

pro občany Sázavy i okolí, měli bychom být takový rozcestník informací a pomocník při potížích. Třeba prvním počinem, i když ještě pod hlavičkou mateřského centra, protože jsme ještě nebyli zaregistrovaní, bylo školení pro seniory o zadlužování a exekucích. A zároveň bychom chtěli být partnery města v různých oblastech, sociální, environmentální apod. Když jsme třeba řešili kácení stromů v Sázavě a měli nějaké protiargumenty, zjistili jsme, že moc nezmůžeme. Neměly jsme žádné páky, protože jsme nebyli tou organizací, se kterou by město mohlo spolupracovat. Nevím, jestli to na mě dělá jen takový dojem, ale zdá se mi, že už vám tak trochu zůstal ten titul z knížky vašeho muže „biomanželka“, je to tak? Myslím, že už se ho nezbavím! /smích/ Ale kdyby lidé viděli, co je u mě v lednici… Co tam je a kde nakupujete? Samozřejmě nakupuji i v Tescu. Já jsem se odnaučila být striktní. V momentě, kdy jsem objevila biopotraviny a všechno okolo, jsem měla pocit, že to všem lidem musím říct. „Představ si, když budeš jíst tohle, tak…“ Kamarádky ze mě byly trošku šílené, pak už vidíte určitý distanc. To byl správný signál, v ten moment jsem si řekla: ha, a dost. Známí vědí, co dělám, jaký mám názor, a když budou chtít, tak si pro tu odpověď přijdou, já už jim nic nebudu nutit. Biopotraviny jsou pořád skvělé, měla jsem období, kdy u nás nesmělo být vůbec nic jiného, ale jsem z toho vyléčená. Došla jsem k tomu, že když je tělo nemocné, tak to nemusí souviset s chemií v jídle, může to být spíše o naší psychice. Když je člověk v pohodě, tak se tělo může s ledasčím vyrovnat. Teď jsem někde četla článek o rakovině. Psali, že každý člověk ji má několikrát za život, že vzniká během velmi krátké doby. A když jste v pohodě, tak se s ní tělo vypořádá. Je to o našem nastavení. Kdy a jak jste se vlastně začala zajímat o „bio“ životní styl? Přicházelo to postupně, s dětmi? Ano, když jste těhotná, tak najednou začnete řešit: Aha, a co mám jíst? A dělám dobře dítěti? Je fajn, že mi dávají 15 tabletek magnézia, když se mi stahuje děloha? Člověk si ale na všechno musí postupně přicházet sám, ve svém tempu. Zpětně vidím, že stejně jako já dávám rady, i mně se lidé různě snažili poradit, ale já jsem na to nejdřív vůbec nebyla připravená. Všechno chce svůj čas a k někomu to třeba nepřijde vůbec, a to je také v pořádku. Občas si říkám, že je fajn, když se žena stará jen o rodinu, nikde se neangažuje, nemá starosti navíc, rozumíte, čistá hlava. To já pořád všechno řeším.

Veronika Vieweghová (* 1976) - vyrůstala v Litoměřicích - vystudovala střední zdravotnickou školu - po té pečovala o děti v Německu a na Kanárských ostrovech, o seniory v Německu - od roku 2002 manželka spisovatele Michala Viewegha - dcery Sára (11) a Bára (9) - zakladatelka a předsedkyně mateřského centra v Sázavě, jedna ze zakladatelů komunitního centra - dula, laktační poradkyně

Když jste zmínila těhotenství, prý jste měla hezké porody, je to tak? První až tak moc ne, byl dost dlouhý a bolestivý, ten druhý už jsem si užila. Už jsem věděla víc, měla jsem mnohem víc načteno. Orgastickému porodu se to tedy ani náhodou nepřiblížilo. Ale bylo hezké, že mě nechali být, mohla jsem si porod svým způsobem řídit sama, ve svém tempu. Myslím, že už ani manžel neměl tendenci mě nějak zachraňovat, opravdu to bylo hezké. Nezbavilo mě to bolesti, ale byl to postupný nárůst, tělo se připraví samo, má své mechanismy. Teď v novinách byl moc hezký článek o bolesti u mužů. Jak je možné, že muž se sekne do nohy a dál seká dřevo, ale když má rýmičku, tak „umírá“. Muž je totiž zaměřený na akci. Byl třeba ve válce, v boji, šel zabít nějaké zvíře, a když se mu něco stalo, tak adrenalin, který měl v sobě, bolest přebil. Ale v momentě, kdy je potíž dlouhodobá, muž s tím vůbec neumí pracovat. Žena to má obráceně, když ji něco bolí, je to hodně emoční, ale umí s tím dlouhodobě pracovat. To byl pro mě zajímavý článek, konečně jsem pochopila, proč ti chlapi fňukají, když mají 37 /smích/. Na tom něco je. Ale co se týče porodů, vy jste také dulou, jak moc se této činnosti věnujete? Teď vůbec. Ale nevnímám to, že bych něco promarnila. Už jen to studium pro mě bylo velmi důležité. Všechny informace, které jsem tam získala, mě posunuly v myšlení, v úhlech pohledu. Takže i kdybych už nikdy neměla dulu dělat, dalo to mi strašně moc. Celý první rok studia byl sebezkušenostní. Bylo hodně zajímavé koukat se sama na sebe. Pokud se máte o někoho starat, a tím nemyslím jenom duly, ale všechny sociální či pečovatelské profese, musíte v první řadě umět pečovat sama o sebe. Řekla bych, že přestože se nevěnujete činnosti duly, máte toho i tak až dost. S dcerami, domácím vyučováním, mateřským a komunitním centrem a asi i manželem… Jak se mu teď daří? Zdravotně je na tom líp, ale myslím si, že přijmutí té nemoci nebo toho, co se mu stalo, ještě úplně nepřišlo, asi s tím bojuje… V nějakém z rozhovorů jste zmínila, že jste během manželovy operace prasklé aorty měla zvláštní zážitek, viděla jste anděla. Nevadilo by vám popsat mi, jak to probíhalo? Ano, viděla. Byli dva. A jak to probíhalo? V nemocnici, kde jsem už byla se švagrovou a manželovou první dcerou, nám řekli, že operace bude trvat nějakých pět hodin. Takže jsme jeli domů a já jsem si potřebovala někam zalézt. Sedla jsem si do kouta a vědomě se dostala do nějakého zklidnění, meditace. Bylo mi jasné, že když budu napjatá a ve stresu, nic to nepřinese a jen mě to bude ničit. A najednou jsem viděla operační sál, viděla jsem manžela a dvě obrovské postavy andělů. Přišlo to v momentě, kdy jsem přemýšlela, jestli se mám modlit za to, aby tady

Nahoře: „Celé Česko čte dětem“ je celorepubliková akce, v Sázavě ji organizuje právě Veronika a její mateřské centrum. Uprostřed: Z čištění v Nechybech, v rámci akce Čistá řeka Sázava. Dole: Dětská narozeninová oslava v sázavském domě. Pravý domácí časopis | 7

zůstal. A vlastně jsem pochopila, že to není moje věc, že já nemám právo ho tady držet. Jediný, kdo může rozhodnout, je jeho duše. Lidé mi to vyčítají, říkají, že to přece nemohu myslet vážně. Ale já jsem v tom cítila nesobeckost. Ano, bylo by to pro nás těžké, pro děti by to bylo strašně těžké, kdyby přišly o tátu, ale já nemám právo ho tady držet, on není můj majetek. Dokonce by to člověk neměl mít, ani kdyby šlo o dítě. Je to šíleně bolestivé, já jsem zažila, když mi umřel bratr, vím, co moje mamka prožívala. Ale to už není v našich rukách, to si řídí ten člověk sám anebo ten nad námi. A v tom momentě, kdy jsem ho nějakými „vlákny“ přestala držet a opravdu to pustila, se objevili ti andělé. Stalo se vám někdy něco podobného před tím nebo potom? Anděly jsem pak už nikdy neviděla. Před časem jsem byla na jednom zajímavém semináři a tam jsme si měli „zažít“ svého anděla, jako by stál za námi. A to jsem měla pocit, že tu sílu za sebou cítím. Stála jsem, měla zavřené oči a přišlo mi, jako by někdo za mnou potichu přišel. Nevidíte ho, neslyšíte, ale víte, že tam za vámi je. Myslíte, že děti vnímají více než my dospělí, mají k těmhle věcem „mezi nebem a zemí“ větší citlivost? Myslím, že ano. Sára je hodně vnímavá. Barča je zase empatická a myslím, že má dar v rukách. Když mě holky masírují, třeba záda nebo chodidla, přesně vystihnou místo, kde mě to bolí. Asi tam něco bude, ale to už má spousta dětí. Veroniko, vy mi přijdete jako velmi moudrá, sebevědomá žena, stojíte si za svým, i když to třeba není úplně po proudu a i když třeba někdy narazíte… Já myslím, že to tak není. Velmi často si uvědomuji při různých situacích, třeba při jednání se zastupitelstvem, nebo když jsme bránili kácení stromů v Sázavě, že mám svoje hranice a handicapy. Přeci jen jsme byli naučení na autority a já na to pořád narážím. Nebo když jsem byla nedávno v parlamentu na školském výboru. Mám pořád pocit, že když je tam vystudovaný člověk a má všechny tituly před a za jménem, že by neměl říkat takové nesmysly. Jak mohou rozhodovat o zákonech pro celý stát a ani si je nepřečíst? A já se nemohu zbavit svého handicapu, že nemám žádnou vysokou školu. Teoreticky to všechno vím. Vím i to, že nepotřebuji tituly, abych něco uměla, že už jsem zažila spoustu inženýrů a magistrů, kteří ani nic nevěděli, a možná toho vím už teď mnohem víc než oni. Ale mám to v sobě. Byla byste ráda, aby dcery vystudovaly vysokou školu? Budete to po nich chtít? To je na nich. Třeba Sára chce. Ještě do minulého roku chtěla být farmářkou a mít „zemědělku“ nebo „veterinu“, aby mohla mít svoji farmu. Už to měla od dvou tří let naplánované: statek, zvířata, pole, kde bude pěstovat biopotraviny, pak je bude prodávat, naprosto přesná představa. Teď se trochu odklání, protože bohužel začala být v režimu dospělých a vidí překážky. Že si to musí všechno koupit, zaplatit, postavit… Ta mladší chce být designérka. Nejdřív chtěla dělat návrhy oblečení, teď k tomu přidala i šperky a bytový design. Už si vybrala nějakou vysokou školu designu v Barceloně. Ale myslím, že nechtějí na školu proto, aby měly titul, ony jdou za informacemi. Někdy ale titul potřebujete. Bohužel je to tak. Já jsem třeba chtěla učit, abych uplatnila znalosti, které jsem v rámci domácího vzdělávání nabyla, prošla jsem spoustu kurzů, mám načteno spoustu knížek… A podle zákona smí učit jen vystudovaní pedagogové, tak jsem se přihlásila na „peďák“. Přijímačky byly rozdělené na dvě části, první byl pohovor, mohlo se získat až 50 bodů, zbytek byl za praxi. A já jsem v té první části získala 49 bodů. Ale protože se domácí vzdělávání nepočítá, za druhou část jsem měla nulu. Takže jsem 8 | Pravý domácí časopis

Foto: Honza Malíř, který je autorem také hlavní fotografie v úvodu rozhovoru. nebyla přijata, měla jsem málo bodů. Ale pak koukáte na soupis a vidíte, že je tam učitelka, která dostala z pohovoru 36 bodů, takže mnohem míň než já, ale získala asi 50 bodů za to, že měla 15 let odučeno. Opravňuje to tuto paní učitelku být učitelkou? Já jsem si z toho udělala závěr, že do toho systému vlastně nechci. Co byste naopak chtěla? Myslíte si, že má každý člověk tady na světě nějaké poslání, našla jste to svoje? Myslím, že má. Já docela ráda vymýšlím různé projekty, v sociální nebo školní oblasti. Ale popravdě, už mě tolik nebaví projekt dotahovat do konce, vysedět ho a vyřídit všechno to papírování kolem. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem propojila lidi nebo jsem něco navrhla a oni to pak převzali. A to mě baví, já nepotřebuji mít někde cedulku „tohle jsem udělala já“ nebo, „za tím stojím já“, vůbec ne. Těší mě, když někoho můj nápad nadchne a pak ho zrealizuje. Ale nevím, jestli to je můj úkol, těžko říct, možná ho stále ještě hledám.

Koukněte na:

www.putti.cz www.celeceskoctedetem.cz www.favory.cz

TÉMA:  KONOPÍ BEZ PŘEDSUDKŮ

Konopí je víc než tráva Když jsem na střední experimentovala s omamným účinkem marihuany, vůbec mě nenapadlo, že tahle rostlinka umí i něco jiného, než ze mě udělat přiblble se smějícího neotesánka. Nikdo nás ve škole neučil o tom, že z konopí se dá ušít košile, splést provaz, postavit dům, že se jím dá topit, jeho semínkem výživně nasytit a že je dokonce léčivé. Pro všechny to byla jen „tráva“. Vedle konopí indického, bohatého na omamné látky, ze kterého se vyrábí převážně hašiš a léčiva, existuje však ještě konopí seté, které obsahuje ve svém květu psychoaktivní látky THC, neboli tetrahydrocannabinolu, daleko méně, zato je vyšší. A právě z kulturní verze cannabis sativa se prý dá vyrobit na dvacet pět TISÍC různých užitečných věcí, od přírodní kosmetiky přes pevnou látku, kompostovatelný bioplast, chutnou pomazánku až po konopný beton. Dokonce i první bible prý byla napsána na konopném papíru a díky konopí byla také objevena Amerika. „Na jednu loď Kryštofa Kolumba spotřebovali tenkrát šedesát tun konopí. Konopná lana a plachty vydržely bez problémů i působení slané vody,“ vypráví Iveta Marková z o. s. Konopa o časech, kdy syntetické materiály ještě neexistovaly.

TEXT: Markéta Davidová

Nad 0,3 % THC se nesmí pěstovat

Ještě ve 30. letech měl u nás každý sedlák své konopné pole a celkem se osévalo tisíce hektarů. Třeba kolem Konopiště jich bylo dost. A selo se pěkně nahusto, aby konopí vyrostlo vysoké. „Byla to tehdy především přadná rostlina,“ vysvětluje Iveta, proč bylo potřeba co nejdelší vlákno. V každé vesnici pak byla takzvaná tírna, kde se konopí zpracovávalo. „Linka zlámala namočený stonek, vyklepala z něj dřevitou štěpku, konopný prach a separovala vlákno,“ popisuje metodu zpracování stonku. Z takto připraveného materiálu si pak lidé už sami předli, stavěli nebo si s ním topili. Tehdejší puberťáky nejspíš ani nenapadlo, že kytka, co jim roste za barákem, máma jim z ní šije košile a táta staví chlívek, by se dala i kouřit. Ona ostatně ta setá varianta opravdu moc omamných látek neobsahuje. Napadlo to ale OSN, které vydalo v roce 1961 prohibiční Jednotnou úmluvu o omamných látkách a o deset let později ještě Úmluvu o psychotropních látkách. Obě podepsalo i tehdejší Československo a pěstování a nakládání s konopím s obsahem THC vyšším než 0,3 % je u nás dodnes protizákonné. A to přesto, že THC je obsaženo z celé rostliny jen v samičím květenství, které se nepoužívá ani na výrobu konopné košile, ani konopného betonu, ani lisovaných konopných briket. Prohibice spolu s objevem syntetických materiálů, pevnějších a levnějších než konopná vlákna, nakonec přispěla k vymizení rostlin rodu cannabis sativa (konopí seté) z českých polí. (pokračování na str. 10) Pravý domácí časopis | 9

TÉMA:  KONOPÍ BEZ PŘEDSUDKŮ Pěstitelů je stále málo

Dnes se však semínka konopí setého začínají do české země pomalu vracet. Nově vyšlechtěné odrůdy s nízkým obsahem THC se dají pěstovat legálně a říká se jim technické. „I tak mají podle zákona pěstitelé u ploch nad 100 m² ohlašovací povinnost,“ upozorňuje Hanka Gabrielová, která už pátým rokem osévá pole na biofarmě Sasov u Jihlavy. První roky se zaměřovala s pomocí brigádníků jen na ruční zpracování konopného květu. „Sušíme ho odpadním teplem z bioplynové stanice,“ popisuje ryzí bio eko postup. Vyrábí z něj pak esenciální oleje, čaje, extrakty pro výrobu sirupů či lázeňských solí. Poslední dvě sezóny přidala i výrobu dalších produktů z konopného semínka, ze kterého peče například sušenky nebo dělá pomazánku. „Semínko je nejlepší část z rostliny,“ potvrzuje také Iveta současný lukrativní pohled na konopí. Olej ze semínek je prý opravdu výživný, a co zbyde po jeho vylisování, se ještě dále zpracovává na mouku. Nejen po semínkách, ale celkově po konopí a materiálech z něj je prý v Evropě taková poptávka, že se sem konopí musí dovážet. „Pokud se sklizeň povede, většinou není problém prodat to, co v biokvalitě vypěstujeme,“ říká Hanka. Krom vlastních konopných výrobků jde velká část její produkce konopných listů a květů ze sušárny na další zpracování. „Od loňska obchodujeme i kulaté balíky konopných stonků pro výrobu pazdeří a vlákna.“ Stále prý však u nás chybí dostatek zařízení, která sklizené konopí zpracují na další produkty. „Pěstitelé říkají, že nemají odbyt, ti, co by postavili linky, říkají, že nemají stabilní dodávky,“ vykresluje Iveta začarovaný kruh, proč se u nás v současnosti osívají ročně konopím jen stovky hektarů.

Vrátí se k nám tradice?

Od letošní sklizně to možná změní ADAM-1. Už dva roky na vývoji tohoto mobilního dekortikátoru neboli tírny pracuje Obchodně výrobní a stavební družstvo ŽIVA. „ADAMA-1 lze dopravit k usušeným konopným stonkům třeba na druhý konec republiky,“ prozrazuje iniciátor jeho vývoje Petr Chelčický Hradil jednu z velkých předností tohoto stroje. Cílem je získání co možná nejjemnějšího pazdeří, dřevité části stonku, a co nejdelšího a nejčistšího vlákna, které se dá snadno rozčesat a spřádat, v hrubší podobě pak použít na izolaci či výrobu papíru. Petr věří, že ADAM-1 výrazně přispěje ke skutečně plošnému pěstování konopí setého na našich polích. „Ještě v 60. letech minulého století patřilo tehdejší Československo ke konopným velmocem. Věřím, že se k tomu budeme v oblasti zpracování navracet.“ Při pohledu na dlouhovlasého Petra oděného do doma šitých kalhot a košile z ručně tkaného konopného plátna mám tak trochu pocit, že se ta dávno zapomenutá tradice už vrátila. Alespoň k Hradilům. Potkali jsme se na Cannafestu u jejich stánku s oděvy z jejich Konopné dílny. Nejmladší synek svačil Petrovi u nohou pohankovou kaši kořeněnou sušeným konopím setým, které si sami vypěstovali. Starší tři dcery, které pomáhaly konopí na jejich poli sít i sklízet, zrovna na nedalekém pódiu vedly v soutěži v lámání konopného stonku. Naproti manželka Svitlana Hradilová, v pokročilém stádiu pátého těhotenství, s neuvěřitelnou lehkostí a zručností předváděla, jak se spřádá konopné vlákno. Když kdokoli z nich promluvil, jejich slova zněla jemně, rozvážně, nebyl v nich žádný spěch, jakoby opravdu žili před šedesáti lety.

V konopí je celý život

„Konopí je pravdivý a krásný materiál. Vezmete přízi, vlákno je tuhé, vypadává z něj spousta prachu. Pak upředete nit. Ta už je 10 | Pravý domácí časopis

čistší. Potom utkáte plátno, z něhož ještě nějaký prach vypadne. Teprve poté, co plátno poprvé vyperete, uvidíte jeho pravou tvář. Až se dá těžko uvěřit, že z této příze bylo plátno utkáno – liší se barvou a jemností… S konopným plátnem je to jako s láskyplným vztahem, věkem se stává jemnější a jemnější – a tak vlákno s trpělivostí upředené a utkané obohacuje náš život.“ vypráví mi Svitlana, jako vypráví při práci svým dětem. Všechny, až na první, porodila doma, kde se děti i učí. Každodenním životem. I s konopím. Konopí, zdá se, začíná být pomalu ale jistě pro mnohé zase více než jen „tráva“. „Na konopí setém se dá postavit soběstačnost regionů,“ přeje mu velkou a prospěšnou budoucnost Petr. Ani podle Hanky potenciál této rostliny není díky mezinárodní prohibici ještě zdaleka naplněn. „Dávám tomu dva roky, než proběhne úplná legalizace,“ vidí to nadějně Robert Veverka z občanského sdružení Legalizace.cz, které se u nás snaží šířit osvětu o této všestranné rostlině a prosadit svobodné pěstování i užívání i konopí indického. A to nikoli kvůli omamným účinkům, ale především těm léčivým. O nich si přečtěte už v dalším článku.

Slovníček

Konopí indické (cannabis indica)

Obsahuje 8–12 % THC především v pryskyřici samičího květenství, je nelegální ho pěstovat, jakkoli s ním pak nakládat a užívat ho, od jara 2013 (fakticky až od listopadu 2014) je možné si ho u nás legálně koupit na předpis v několika lékárnách ve formě léčebného konopí dovezeného ze zahraničí (jeho cena je cca 250–300 Kč za gram, tedy dvojnásobek ceny na černém trhu).

Konopí seté (cannabis sativa)

Má nižší obsah THC, je vyššího vzrůstu a jeho stonek se tolik nevětví, což je vhodné pro využití jeho dlouhého vlákna na výrobu, pěstovat jej, pokud obsahuje THC nad 0,3 %, je též nelegální.

Konopí technické

Tak se říká uměle vyšlechtěným odrůdám kulturního konopí setého s obsahem THC pod 0,3 %, které se smí legálně pěstovat i zpracovávat.

Koukněte na:

ití konopí. Konopa.cz – Především hospodářské využ alizaci o leg Legalizace.cz – Časopis a o. s. snažící se , co si všem tví dens pora konopí vůbec a poskytující bu. potře svou pro chtějí pěstovat ství s pěsHempoint.cz – Hančiny výrobky a poraden továním. ch organicKluboz.cz – Stránky Petra a Svitlany o jeji otě. a živ ví dělst kém země vyrábějícíDruzstvo-ziva.cz – stránky družstva ŽIVA M-1“. „ADA ho nejen dekortikátor

Zajímavosti o konopí setém:

1. Konopí na vrcholu svého růstu dosahuje přírůstků 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

i přes 60 cm týdně a je také využíváno k dekontaminaci půd. Konopí má jedno z nejdelších vláken, je až 3,5 metru dlouhé. Juta, náhradnice v provaznické výrobě, měla vlákno dlouhé 5–10 cm. Dříve nosil novou konopnou košili nejprve sluha, aby ji pánovi onosil, praním potom změkla a neškrábala. Mužské rostlinky konopí mnozí považují za zbytečné, ale právě z nich se získává nejtenčí příze, z níž se tká nejjemnější plátno. Od doby, co se přestal používat konopný papír, se musí data digitalizovat. Papír bez konopí se začal rozpadat, zatímco ten s konopím drží. Bioplast z jemné konopné štěpky a škrobu používaný na vnitřní obložení aut se při haváriích netříští a nezraní vás. Po dosloužení se dá zkompostovat, nebo znovu rozpustit a vytvarovat. V konopném pytlíku vydrží pečivo déle čerstvé, odolá napadení molům a díky konopí má pytlík antibakteriální a antiseptické vlastnosti. Konopí má skvělé izolační vlastnosti, v kombinaci s vlnou, která výborně saje, stačí na zimní bundu jen 3 mm tlustá podšívka a udrží i holé tělo v teple. Konopný prach hoří jako prskavka.

Obrázek konopí setého s popisem: Samičí rostlina Semínka (uvnitř květu) Květ s pryskyřicí obsahující THC a CBD List Vlákno Pazdeří (vnitřní dřevnatá část stonku) Kořen

TEXT: Svitlana Hradilová

O konopí, předení a tkaní

Každý, kdo má něco do činění s konopím, má k tomu svou cestu, svůj příběh. Moje cesta je plná „náhod“. Když jsem se přestěhovala z Ukrajiny do ČR, můj manžel Moravan mi ukázal své konopné košile, které si nechal ušít. Měla jsem radost, že mu mohu ušít další oblečení včetně kalhot, a to z daleko vzácnějšího, ručně utkaného plátna z příze spředené na kolovrátku. Tak se vlastně zrodila Konopná dílna – součást Klubu Organického Zemědělství občanského sdružení UNUECO se sídlem ve Zlíně. V Konopné dílně vyrábíme věci s nádechem historie a tradice. Čerpáme ze znalostí a zkušeností nejen Moravy a Čech, Slovenska a Ukrajiny, ale také Běloruska, Ruska a dalších zemí. Stavíme především na slovanské tradici. Šijeme na míru a tomu, kdo se rozhodl pro oděv od nás, vysvětlujeme, proč a jak se co šilo – proto např. pro ženy nešijeme kalhoty a šaty s odkrytými rameny či kraťasy pro muže. Výrobu jsme rozšířili i o tkaní konopno-vlněných podšívek do vest a zimních bund, a protože jsme nemohli sehnat ručně předenou vlněnou přízi z místních zdrojů, „museli“ jsme se pustit i do předení vlny. Konopí, len a vlna jsou materiály, které k nám jako Slovanům patří už stovky let, jejich výroba a zpracování má hlubokou tradici… Někdo říká: „vždyť to je dřina, je to moc těžké…“, já to ale pojmenovávám jinak – je to poctivá a tvořivá práce. Mnozí namítají, že na to nemají čas, pro nás je to ale smysluplnější než hodiny strávené u televize. Také tvrdí, že to už nikdo neumí, ale když

na akcích nechávám předvádět předení a tkaní naše dcery, které mají 10 a 12 let, padne i tato námitka. Ve Slovanské mytologii existují dvě protikladné bohyně – Dolja a Nedolja, něco jako sudička světlá a sudička tmavá – obě sedí u kolovrátků a spřádají předivo osudu každého člověka. Ale ne současně, přede buď jedna, nebo ta druhá. Tradice hovoří o velké příležitosti žen – mohou příst, a tak pomáhat své bílé sudičce. A ta černá? Ať jen sedí… Tak, ženy, pojďme tvořit svůj ženský osud a chránit svůj rod! Pravý domácí časopis | 11

TÉMA:  KONOPÍ BEZ PŘEDSUDKŮ

„Marjánka“ jako lék Asi by bylo správnější použít v titulku slovo konopí. Jednak léčí i konopí bez THC a také se hodně lidí marihuany lekne. Proboha, vždyť je to droga! Ano, ale to je i spousta legálních léků. A závislost s fatálními důsledky si můžete vytvořit i na alkoholu či cigaretách... Ač Státní ústav pro kontrolu léčiv dosud neměl důkazy o tom, že léčba konopím je „v porovnání se stávající léčbou klinicky významná“, o účincích konopí na zdraví člověka se vědělo už dávno v historii. A vlastně se i v Česku začaly prolamovat ledy, od loňského listopadu se oficiálně smí léčebné konopí (tedy marihuana) pacientům předepisovat. Pěstitelství pro vlastní léčbu dál zůstává nelegální. Už od jara 2013 platí zákon, který umožňuje léčit konopím s vyšším obsahem THC (nad 0,3 %). Ve skutečnosti se konopí dostalo do prvních lékáren až v listopadu 2014, Ministerstvo zdravotnictví a Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) totiž včas nespustily potřebný registr. I některé další mouchy v zákonech se nyní napravují, konopí se bude moci od konce ledna 2015 dostat k pacientům v dostatečné dávce a bez omezení věku. MUDr. Tomáš Zábranský, který je propagátorem léčby konopím a který se netají tím, že před několika lety, tedy v době, kdy to ještě bylo nelegální, léčil konopnou mastí atopický ekzém svého tehdy ročního syna, tyto změny vítá. Přesto, konopí si musí pacienti sami platit, SÚKL konopí na seznam hrazených léků nezařadil, protože neměl důkazy, že léčba konopím je „v porovnání se stávající léčbou klinicky významná“. To je trochu legrační argument, o léčebných účincích se ví dlouho, ne? Je to legrační argument. Spolek pacientů léčících se konopím (www.spolek-kopac.cz) chystá zákonnou iniciativu, která pojišťovnám úhradu ve shodě se současným stavem vědeckého poznání a ekonomickými hledisky umožní. Osobně jsem přesvědčen, že SÚKL nebude mít jinou možnost než tuto pacientskou iniciativu adoptovat. Konopí se k nám zatím pouze dováží. Budou se moci zapojit i čeští pěstitelé? Zatím se dováží z Holandska, je ale velmi drahé. Před Vánoci proběhlo výběrové řízení na prvního českého pěstitele, do poloviny roku 2015 jich bude mezi třemi až deseti podle toho, jak moc bude o levné konopí stát lékařská komunita, která je jediná může legálně dostat k pacientům. Není paradox, že pacienti musí v lékárně za konopí draze platit (gram konopí přijde na 300 Kč, což je zhruba dvojnásobek ceny na černém trhu), když by si ho mohli velmi levně pro vlastní potřebu vypěstovat? Měla by být umožněna legalizace pěstování pro vlastní potřebu? 12 | Pravý domácí časopis

Foto: Hempoint

Paradox to je, ale tak to přikazují Úmluvy OSN o drogách – a ČR je jejich signatářem. Samopěstování je zakázáno, a to i pro léčebné účely. Možná by bylo dobře to změnit – pak se to ale musí stát zase na úrovni OSN, ve shodě všech členských států.

Samopěstitelé stále kriminálníci

Někteří pacienti, například ti, kteří jsou sdruženi ve spolku Kopac, volají po hrazeném konopí v lékárnách a preferují právě onu oficiální cestu, lékař – lékárník – pacient. Chtějí mít dohled lékaře a jistotu kvality konopí. Například občanské sdružení Konopa je ale názoru, že léčebné konopí v lékárnách nesmí být záminkou pro kriminalizaci samopěstitelů. „Zkušenosti ukazují, že onemocnění a jeho průběh je vždy významně ovlivněno osobností pacienta a v domácích podmínkách pěstovaná marihuana je v mnoha případech tím nejúčinnějším a zároveň nejšetrnějším a nejlevnějším lékem, který si pacient může opatřit,“ říká předseda sdružení Michal Ruman a dodává: „Vždyť pěstování rostlin konopí pro vlastní potřebu nevykazuje společenskou nebezpečnost. Současná legislativní úprava, kdy je pěstování pěti rostlin konopí a držení malého množství marihuany jen přestupkem, sice spolu s rozhodnutími soudů omezuje perzekuci pacientů na únosnou mez, zároveň z nich ale stále činí kriminálníky. Zákonodárci i státní orgány by si měli jasně stanovit hranici nebezpečnosti jejich

Ma – tak je konopí nazýváno v čínské bylinné léčbě. Už před 4 700 lety, v nejstarším známém soupisu farmakologických prostředků, je doporučováno proti malárii, zácpě, revmatickým bolestem, roztržitosti a ženským poruchám. Šmšmt – v egyptském lékařství bylo konopí zmiňováno na papyrech i na nápisech v pyramidách. Jeho využití bylo mnohostranné ve formě olejů, mastí a výluhů. Vijaya – tak je konopí nazýváno v indickém ájurvédském lékařství a znamená to „vítěz“. V dokumentech z doby cca 2 000 před naším letopočtem je konopí zmiňováno jako jedna z pěti hlavních posvátných bylin. Zdroj: www.spolek-kopac.cz

TEXT: Markéta Čepická Daňhelová

Jak se léčebné konopí užívá (oficiálně)?

- Inhalace – pomocí vaporizéru (zahřívání až na teplotu kolem 200 °C, nedochází ale ke spalování rostlinného materiálu, proto je takové užití zdravější než klasické kouření) - Konzumace v jídle – nejlépe s potravinami, které obsahují tuky, ve kterých se účinné látky rozpustí a dále vstřebávají

Jaké má konopí účinné látky? jednání pro společnost a podle toho upravit zákon tak, aby si lidé, kteří konopí potřebují, mohli tuto vzácnou rostlinu pěstovat skutečně beze strachu.“ „Pokud se někdo dostane do křížku se zákonem, tak naše sdružení nabízí pomoc. Poskytujeme i pěstební poradenství během sezóny, rady ohledně zpracování atd.,“ upozorňuje Robert Veverka, předseda občanského sdružení Legalizace.cz, a dodává: „Zakazující politika nepřinese nic. OSN samo vybídlo jednotlivé vlády, aby experimentovaly s otázkami drogové politiky a přizpůsobily ji dané společnosti. Ovšem zaplést se s konopím je pro politika příliš kontroverzní téma.“ „Věřím, že fakt, že se konopí dostává do lékáren, motivuje lékaře a farmaceuty, aby se vzdělávali, věnovali této problematice pozornost, a tím se změní i celkový náhled na konopí. Věřím, že se časem i pacient přestane bát přiznat svému lékaři, že si konopí pěstuje a terapeuticky jej užívá. Dialog pacienta a lékaře je pro úspěšnou léčbu konopím velmi důležitý,“ říká k tomu Michal Ruman.

Co konopí léčí?

Neurologická onemocnění (roztroušená skleróza, Parkinsonova a Alzheimerova choroba, epilepsie…), onemocnění imunitního systému (alergie, astma, atopický ekzém, Crohnova choroba, revma…), onkologická onemocnění (účinnost léčby se liší podle typu nádorového onemocnění, jednoznačná je úleva od nežádoucích účinků klasické protirakovinné léčby – chemoterapie a radioterapie), další onemocnění: cukrovka, hypertenze, kožní onemocnění, podpůrná léčba při transplantaci orgánů či při antivirotické léčbě u AIDS…

1) Základní léčebnou složkou konopí jsou látky zvané KANABINOIDY, nyní jich je rozpoznáno kolem 200 a jejich léčebný potenciál se stále zkoumá. Podívejme se proto jen na dvě z nich: 2) THC (tetrahydrokanabinol) je hlavní psychoaktivní složkou v konopí. Základní účinky THC: psychoaktivní, analgetické, neuroprotektivní, působí proti nevolnosti a svalovým křečím a zvyšuje chuť k jídlu. 3) CBD (kanabidiol) zmírňuje psychoaktivní účinek THC, samostatně má spíše sedativní efekt. Lékařsky bylo prokázáno, že zmírňuje křeče, záněty, úzkost a nevolnost, brání růstu nádorových buněk… Je tedy zřejmé, že léčí i tzv. technické konopí, tedy se zanedbatelnou hodnotou THC. „CBD je celosvětový trhák, je minimálně stejně účinné jako THC, funguje ale na jiné spektrum onemocnění. Zatímco THC je euforizující, CBD má spíše tlumivý efekt. Navíc ho lze získat legálně z technického konopí,“ objasňuje Michal Ruman z o. s. Konopa.

Co říkají zákony?

• pěstování pro vlastní potřebu do počtu pěti rostlin konopí (s THC nad 0,3 %) je přestupkem, u většího množství se jedná o trestný čin. • přechovávání marihuany pro vlastní potřebu se stává trestným činem při množství větším než malém, podle stanoviska Nejvyššího soudu je u marihuany toto množství nyní určeno na více než 10 gramů sušiny. Přechovávání marihuany do tohoto množství by tedy mělo být přestupkem. • pokud se nejedná o pěstování konopí či přechovávání marihuany pro vlastní potřebu, jedná se vždy o trestný čin.

vtip Koukněte na:

www.spolek-kopac.cz www.lecebnekonopi.cz www.konopa.cz www.konopijakolek.cz Pravý domácí časopis | 13

TÉMA:  KONOPÍ BEZ PŘEDSUDKŮ

Konopí v kuchyni

pro chuť i zdraví

Konopná cibulačka

TEXT: Andrea Lengylová

Věřím, že mi sami můžeme ovlivnit naše zdraví a také se vyléčit. Kouzlem je strava. Příroda nám připravila mnoho darů a jedním z nich je konopí, nazývané také jako „dar bohů“. Léčení stravou by mělo být přijemné a chutnat, pak má totiž dvojnásobný účinek :-). Mou vášní je vaření i léčení, proto jsem dala dohromady pár mých oblíbených a zároveň jednoduchých receptů z konopí, o které se tady s vámi ráda podělím. Konopí seté, které neobsahuje THC (psychoaktivní látku), obsahuje stovky dalších léčivých látek, převážně kanabinoidů, které mají protizánětlivé, uklidňující, neuroprotektivní, antioxidační a analgetické účinky. Důležitou vlastností, se kterou v kuchyni pracujeme je rozpustnost těchto látek v tuku či alkoholu. Další výhodou je vysoký obsah vlákniny, proteinů a zdravých omega 3 a 6 nenasycených mastných kyselin, které jsou pro nás navíc v ideálním poměru.

Konopná cibulačka

  zahřeje a uklidní  V dostatečném množství másla osmažíme 4-6 nakrájených cibulí. Jakmile cibule zesklovatí přimícháme hrst jemně rozemnutého konopí (Konopný čaj list a květ) a špetku kmínu. Smažíme spolu do lehkého zhnědnutí a poté zaprášíme 3 lžícemi mouky. Směs mícháme a přiléváme vývar či bujón, který jsme si připravili. Necháme ještě chvíli vařit, přisolíme, připepříme dle libosti. Nalijeme do misky, vložíme opečené bagetky či housku, zasypeme nastrouhaným sýrem a posypeme tymiánem a konopím.

Konopné mléko

  místo kravského  Neloupané konopné semínko necháme přes noc namáčet ve vodě a ráno jej rošléháme mixérem, přecedíme a máme konopné mléko, které můžeme dále zpracovávat v kuchyni jako alternativu živočišného mléka.

Sladká kašička

  která pohladí  Uvaříme mléko (konopné, sojové, rýžové, kravské), přisypeme jáhlovou kaši a zamícháme. Nalijeme do misky, přidáme hoblinku másla, posypeme loupanými konopnými semínky, rozinkami, skořicí 14 a pokapeme | Pravý domácímedem. časopis

Proteinové palačinky

  pro energii na celý den  Pro snídani šampionů nebo jako jakékoli jiné posilňující jídlo jednoduše smícháme a vyšléháme 200g hladké mouky, 100g konopné mouky, 1/2 l mléka, 2 vejce, špetku soli. Nalíváme na rozhřátou pánev (případně s kapkou oleje na smažení) a opečeme do zlatova.. Palačinky se dají jíst jak na sladko s marmeládou, tvarohem, tofu krémem, ovocem nebo na slano se špenátem, sýrem, zeleninou a třeba i zapéci v troubě.

Konopný hummus

  zasytí a posílí  Potřebujeme hrnek uvařené cirzny nebo cizrnu v konzervě, 2 lžičky tahini sezamové pasty, 2 lžíce konopného oleje. Vše dáme do mixéru a rozmixujeme na pastu, kterou zakápneme citrónovou šťávou (balsamicem), dochutíme mořskou solí a pepřem. Namažeme na chléb či bagetu, posypeme loupaným konopným semínkem a baštíme :-)

Konopný čaj, ručně sbírané květy konopí, povzbuzuje chuť k jídlu a přináší uklidnění nervové soustavy.

Konopný olej, za studena lisovaný z konopných semínek, obsahuje ideální poměr omega 3 a 6 kyselin a tím chrání srdce a snižuje cholesterol. Svými nutričními hodnotami předčí i panenský olivový olej.

Konopná semínka patří k nejzdravějším a nejvýživnějším potravinám pro lidský organismus.

Konopná mouka, která neobsahuje lepek, je skvělým zdrojem vlákniny, bílkovin a a minerálů.

Zasejte konopí, vyroste dům Dříve prý stačilo mít osetý pouhý hektar konopím a jedna sklizeň pak hospodáři stačila na postavení celého domu. Jak je to doopravdy s konopím ve stavebnictví, jsme se zeptali dvou přírodních stavitelů, kteří s konopím pracují už několik let, Petra Hamšíka a Patrika Majringera.

TEXT: Markéta Davidová

Statek, Francie

Stačí opravdu jeden hektar konopí na celý dům? Uvádí se, že z jednoho hektaru technického konopí lze sklidit až dvanáct tun suroviny, z čehož lze vyrobit cca osm tun materiálu využitelného pro stavění. Z tohoto množství lze postavit menší domek. Samozřejmě to ale není tak, že by ten dům byl de facto jen z konopí. A není to jen o tom vypěstovat konopí. Jde spíš o to, jak a čím konopí ve větším množství sklidit a na čem dále zpracovat, aby to bylo ještě v rozumné vzdálenosti od místa pěstování/použití. Proč se dnes využívá konopí ve stavebnictví? Konopí dobře tepelně izoluje, propouští vodní páry, pohlcuje vzdušnou vlhkost, akumuluje teplo, je hygienicky nezávadné, obnovitelné, ekologické, a to mimo jiné svou možností místní produkce. Žije se v něm a pracuje se s ním určitě příjemněji než třeba se skelnou vatou. Stačí pár doteků na konopnou izolaci a poznáte rozdíl. Jaká část rostliny se využívá pro stavění? Použít lze prakticky celou rostlinu. Vlákno jako tepelnou a akustickou izolaci ve formě rohoží, filců, desek nebo volně ložené či foukané izolace. Pazdeří se využívá zejména jako plnivo do malt, omítek a konopného betonu. Zvyšuje jejich tepelně izolační vlastnosti, propustnost vodních par, schopnost akumulace vodních par a zároveň snižuje praskání a hmotnost. Olej má použití jako nátěr na ochranu dřeva. Co je to konopný beton? Konopno-vápenný materiál Hemcrete® je stavební materiál složený z konopného pazdeří a směsi vápna spolu s hydraulickými složkami (nikoli však cementem!). Používá se jako výplňové zdivo do nosné, nejčastěji dřevěné konstrukce, na podlahy, jako střešní a stropní izolace i jako zateplovací a zároveň designová omítka. Aplikuje se nástřikem nebo u nás častěji sypáním do bednění. V jednom kroku je hotové nejen zdivo, ale i zateplení a dá se říci, že z větší části i povrchová úprava.

Ing. Petr Hamšík Vystudo-

val dřevařské inženýrství v Brně, přírodní a udržitelné stavění se učil na různých přednáškách a kurzech mimo školu (Tom Rijven, Jakub Wihan, Barbara Johnes, Pavel Koterzyna aj.) a zabývá se jím už čtrnáct let. Jeho vizí je stavět „s přírodou a k lidem“. www.sprirodouaklidem.cz

Hemcrete®

Bc. Patrik Majringer

S konopím ve stavebnictví pracuje sedmým rokem. Spolurealizuje stavby a rekonstrukce domů z přírodních materiálů, jako jsou hlína, dřevo a konopí. Zabývá se i lektorskou činností, aktuálně na fakultě architektury v Brně. www.styl-konopi.cz

Koukněte na:

Konopa.cz pořádá v létě kurzy stavění z konopí.

Pravý domácí časopis | 15

Koukněte na:

www.hnizdo-zdravi.eu a na knihy Jana Hnízdila Mým marodům a Zaříkávač nemocí

Dýňová polévka, kterou jsme nakonec neměli Docela obyčejný pražský panelák. Docela obyčejný panelákový byt. Přesto se na setkání, které tady proběhne, těšíme s manželem několik dnů dopředu. Dá se totiž očekávat, že to bude naopak neobyčejné. Jako uvítací četa nám přibíhá vstříc čistokrevný voříšek Skip. Nezdá se, že by se z našeho příchodu radoval tak jako my, ale je shovívaný a pouští nás dál. Vítáme se s urostlým mužem, na němž mě překvapuje, že je v prostředí své domácnosti vlastně také „docela obyčejný“, domácí kalhoty, pohodlné triko, káva v hrníčku s Maxipsem Fíkem a Ájou. Muž, kterému se ještě před pár lety mnozí smáli za jeho celostní pohled na léčbu a který je dnes terčem zájmu nemocných, mocných, lékařů, laiků i novinářů. Vyšla mu už druhá kniha, nazvaná Zaříkávač nemocí, a je celkem zjevné, že si čtenáři vyžádají minimálně ještě několik dalších… „Posaďte se ke stolu, jen dodělám dýňovou polévku a hned jsem u vás,“ vítá nás Jan Hnízdil a mně je jasné, že dnes tady padnou další důkazy toho, že čím věhlasnější persona, tím obyčejnější člověk. 16 | Pravý domácí časopis

Setkání první

TEXT: Petra Kruntorádová

Je to už pár let, co jsem se za panem doktorem Hnízdilem vydala se svými zdravotními neduhy na jeho tehdejší dobřichovické působiště. Jeho aura na mě působila už tenkrát, stejně jako při dnešním setkání, jako velmi pevná, silná a přesvědčivá. Dodnes vzpomínám na jednu z otázek, které jsem dostala, a která mě zcela odzbrojila: „Co všechno jste ochotná udělat pro své vlastní zdraví?“ Otázka, s níž přišlo i mnoho mých vlastních soukromých odpovědí a dodnes, když „na mě něco leze“, si ji připomínám. Jasně, věděla jsem, že doménou tohoto lékaře je celostní pohled, nikoli žlučníky, kolenní klouby a zadýchané plíce vytržené ze souvislostí, ale i tak – bylo to tnutí do živého. „Říkám tomu komplexní pohled,“ vysvětluje doktor Hnízdil při rozhovoru v jeho pražském bytě. „Abych pochopil pacientovu nemoc, potřebuji vědět, jakou má povahu, jak pracuje, jak odpočívá, co manželka, děti, jaké má radosti i starosti. Mám na to deset jednoduchých otázek. Po nikom nechci žádné detaily. Zpočátku se na mě pacienti dívali divně, když přišli s bolestí kyčle a já se zeptal na vztah s manželkou, ale dnes už si zvykli. Často na mě vybalí své trable i s podrobnostmi, se všemi křivdami z dospělosti i z dětství. Až je musím brzdit. Většinou brzy zjistíme, jak to vše souvisí se zdravotním problémem, s nímž přišli.“ Souhlasně přikyvuji, protože tohle začíná být naštěstí

už docela známý základ diagnostiky a léčby Jana Hnízdila. Návrat k lidovým příslovím, moudrosti našich předků, k pravé domácí medicíně. Máte něčeho plnou hlavu? Tak vás asi začne bolet. Leží vám něco nebo někdo v žaludku? Nedivte se, že je vám šoufl. Naložili jste si toho na bedra až příliš? Pak není divu, že vás trápí záda. A podle toho, co jste ochotni udělat pro své zdraví, neboli kolik z toho jste ochotni změnit, můžete očekávat zlepšení zdravotního stavu. Jestli nezměníte nic, zázraky nečekejte. Jak prosté, říkám si. Ale je k tomu vůbec potřeba studovat šest let medicínu? „Klasické medicínské vzdělání je základ. Bez něj bych si nikdy nedovolil pracovat jako doktor. Postupem času jsem ale zjistil, že jen tento základ nestačí k tomu, abych porozuměl, proč člověk stůně, a poradil mu, co má dělat, aby se uzdravil,“ odpovídá na mé vyzvídání pan doktor.

Setkání druhé

Podruhé se s panem doktorem setkávám na jedné z jeho mnoha přednášek pro veřejnost. Využíváme toho, že jedni z prodejců Pravého domácího časopisu, Hanka a Jiří Rakušanovi, jsou tak milí, že nás vmáčknou na přednášku v jejich libereckém rodinném centru HaJiRu. V sále je nabito, oči příchozích lačné a natěšené. „Zájem je obrovský. Pozvání na besedy přicházejí už i ze zahraničí. Na jaře se chystám na sérii besed do Irska. Jsem z toho úplně vedle, vždyť neříkám nic objevného, vědeckého, jen lidová přísloví, pravdy našich babiček, základní věci, neustále to opakuji, připadám si jak gramofonová deska, lidé to ale chtějí stále slyšet.“ Napadá mě, že to musí být někdy únavné opakovat dokolečka pořád ty samé věci. „To je. Někdy je mi až stydno. Jak jen to jde, snažím se svoje povídání obměňovat, prokládat aktuálním společenským děním, přidávám nové příběhy pacientů… Některé věci jsou ale tak základní, že je opakovat musím. Nikomu nic nevnucuji, nemanipuluji, jen nabízím informace. Kdo chce, může je využít. Na besedy nejezdím

Dýňová polévka dle Skipa V litru vody uvařím pro Skipa asi 400 g kuřecích krků, ve vedlejším hrnci podusím 3 nakrájené velké cibule (do sklovita), na cibulku přeliji vývar z krků, přidám nakrájenou menší dýni hokkaido (necelé kilo), tři velké brambory (pravé domácí), dva zeleninové bujóny a špetku koření Peri Peri. Vařím do úplného rozvaření. Pak rozmixuji tyčovým mixérem, přiliji půl litru sladké smetany a ještě chvíli povařím. Na talíři každý sám dochutí kapkou Pimento Chilli omáčky, olejem z dýňových semen a lžící kysané smetany – créme fraiche. Polévky je aspoň pro 8 lidí. Mám ji rád horkou, Skip krky studené.

proto, abych získal pacienty, ale naopak, abych lidem vysvětlil jejich nemoc a poradil jim, jak se uzdravit bez prášků, doktorů a beze mě.“ Ovšem, co je to platné. Jak jsem viděla po skončení liberecké přednášky a jak je prý běžným zvykem po každém takovém setkání, stejně se nakonec utvoří dlouhá řada dychtivců, kteří by rádi konzultaci, kteří by se rádi objednali a nechali doktorem Hnízdilem léčit. „Jakoby to neslyšeli, pořád se hrnou nové vlny pacientů, hledají spasitele a čekají ode mě zázrak, ale ty já neumím. Jen jim přeložím jejich nemoc, tělo vám vzkazuje, co děláte v životě špatně, co je potřeba změnit. Pro některé pacienty musí být takové nastavení zrcadla velkým zklamáním. Stále více lidí to ale ocení. Minulý týden jsem jel z práce domů na kole a zastavil mne starší muž. Že prý byl nemocný se zády, bral hromady léků, schylovalo se k operaci. Pak si přečetl knihu Mým marodům a našel se v ní. Uklidnil se, zajel na měsíc do lázní, začal lehce cvičit a uzdravuje se sám. Takhle „na dálku“ léčím nejradši,“ dodává Jan Hnízdil.

Setkání třetí

Domov Jana Hnízdila. Každý kus nábytku tu má evidentně svůj příběh, žádné naleštěné novinky z Ikea, ale mnoho starších i historických kousků. Ubrus i prostírání vyšívané od babičky. Jako občerstvení dostáváme čaj z bylin nasbíraných a nasušených na chalupě ve Šluknovském výběžku. Voní tak, že by mě nepřekvapilo, kdyby byl malinko cítit i ze stránek tohoto článku. Všude kolem spousta keramiky. „To všechno vyrábí žena s dcerou, většinou to jsou dárky, které pak putují příbuzným a kamarádům,“ uvádí nás pan doktor do souvislostí výtvarně nadaných členek rodiny. Starší dcera Běta studuje textilní Pravý domácí časopis | 17

S Johanou, Bětou a psy Skipem a Tondou.

Špalků bylo málo. Pracujeme na tom, abychom tu mohli žít nastálo. Chtěli bychom i malé políčko, být soběstační. Opravili jsme studnu, postavili kurník a králíkárnu, topení je na dřevo. Máme tam spoustu šikovných kamarádů. Malda s Eliškou chovají kozy a dělají výborné sýry, David s Vojtou jsou skvělí tesaři, vdova po hajném paní Taubrová je vyhlášená kořenářka, Lukáš lesní dělník, soused David chová včely, hospodský Láďa zase kapry. Prostě všechno, co člověk k životu potřebuje,“ zasní se Jan Hnízdil. Zní to jako ideál a já si říkám, proč vlastně ještě sedíme v Praze, jak to, že pan doktor není se svou rodinou už dávno na chalupě. „Manželka má v Praze, kousek odsud, rodiče – tatínek je slepý, maminka na vozíku. I když jsou čilí, vyžadují pravidelnou péči a na chalupě by to nezvládali. Patnáctiletou Johanu tady nemůžeme nechat samotnou. A syn Honza je zase neslyšící, občas také něco potřebuje. Navíc mám rozjetý projekt Hnízda zdraví…“

Setkání čtvrté…

design na UMPRUM, mladší Johana se dostala na grafickou „Helichovku“ a manželka, která za dob prezidentování Václava Havla pracovala ve výstavním oddělení pražského Hradu, se na volné noze věnuje produkci výstav. „Teď před Vánoci je hodně zaneprázdněná, v Jízdárně pražského Hradu finišuje výstavu Hrady a zámky objevované a opěvované. Takže obstarávám nákupy, vařím, peru…“ Jasně, že jsem si nemyslela, že rodina Jana Hnízdila má služebnictvo, ale stejně mě tyhle normální věci provozního života zahřejí u srdce. „Ještě vám ukážu svoji ložnici,“ zve nás pán domu. Překvapí mě, že míjíme místnost s manželskou postelí a míříme na lodžii. Ta je sice prosklená, ale koncem prosince dost chladná. Jsou na ní uskladněna jablka, květiny, vína… ale také lamelový rošt a matrace. „Je to něco mezi lodžií a ložnicí. Vlastně lodžnice. Spím tu celý rok. Manželka má ráda teplo, já zase zimu. Když hodně mrzne, než vlezu do postele, zapnu si na chvíli elektrickou dečku.“ Začíná mě to bavit víc, než jsem předpokládala. Touha ptát se na krizi zdravotnictví, práci, knihy, politiku a farmaceutický průmysl je vystřídaná chutí povídat si o tom, jaké cukroví budou u mít u Hnízdilů na Vánoce, jak tráví rodinný čas nebo jak se těší na chalupu. A tak se ptám. „Na chalupě nám je nejlépe. Trávíme tam prodloužené víkendy, prázdniny, Vánoce. Vypneme mobily a vypneme. Fyzicky makáme, jsme v přírodě, sbíráme houby, sušíme byliny. Třeba k letošním narozeninám ode mě dostala manželka valník dubových špalků. Byla nadšená, jen jsme se přetahovali o sekerku.

Na chalupě při přehazování kompostu.

18 | Pravý domácí časopis

Aneb výhled od budoucna. Setkání čtvrté totiž zatím neproběhlo, ale čítám, že se tak stane právě v Hnízdě zdraví, jehož návštěva mě už teď láká a jehož spuštění plánuje doktor Hnízdil a jeho kolegové v březnu. „Manželka našla prostory na Praze 6, bývalou hospodu Domov. Pronajali jsme je, zrekonstruovali a chtěli už před rokem začít. Pak ale nastaly obrovské komplikace dané mojí důvěřivostí a podnikatelskou nezkušeností. Vypadalo to beznadějně. Do roka a do dne se vše v dobré obrátilo, boží mlýny dokonale zamlely. Tým přečkal těžkou zkoušku a Hnízdo zdraví vstává z popela,“ vysvětluje pan doktor. „Už teď se hlásí řada pacientů. Chtějí přijít, i když vědí, že nemůžeme počítat s podporou zdravotních pojišťoven, že je to bude něco stát. Co je zadarmo, toho si lidi neváží. Navíc musíme vydělat na režii i na sebe.“ vysvětluje svůj postoj Jan Hnízdil. „Pojišťovny neplatí, mnoha zařízením dluží,“ popisuje dále fakt, který zná z vlastní zkušenosti, protože momentálně hostuje u kamaráda v soukromém zdravotnickém zařízení. „Pacienti chodí s kartičkami, všechno se pečlivě zapisuje, vykazuje, odesílá. Vypadá to, že je všechno v pořádku. Pak ale pojišťovna oznámí, že je limit vyčerpán. Systém státního zdravotnictví se hroutí. Spoléhat na něj je jako naskakovat na Titanik. Medicína orientovaná na chorobu, místo aby se soustředila na pacienta v souvislostech jeho života, a zdravotnictví orientované na výkon a zisk jsou zničující kombinace. Zdravotnictví, ale vlastně celá společnost jsou založené na neustálém růstu. Všem musí růst platy, musí jít víc peněz na zdravotnictví, na důchody, musí se víc vyrábět, víc prodávat, víc spotřebovávat… Ono už ale není z čeho ani kam růst. Společnost vůbec nepočítá s tím, že se růst zastavil. Titanik narazil na ledovec a jde ke dnu. Proto jsme se s kolegy rozhodli od něj vzdálit a na malé lodičce Hnízda zdraví odplout do klidných vod. Tam začít stavět nový systém založený na vztahu, porozumění, pochopení, vysvětlení, uklidnění. Kromě terapie bychom se chtěli věnovat i vzdělávání, besedám, publikacím.“. Zní to logicky a tento způsob logiky už oslovuje mnoho lidí, kteří se těší, až na jaře zavítají do Hnízda zdraví. „Zbývá už jen pár věcí. Kamarádi ze šluknovského výběžku vyrobili nábytek z dřevěných palet, který je třeba instalovat. Starožitný stůl věnoval herec Petr Štěpánek. O pacienty není nouze. Společenská poptávka po komplexní medicíně je drtivá. Už ji nemůžeme uspokojit bez společenské podpory. Naštěstí i tenhle problém se „sám“ řeší. Podnikatel Václav Dejčmar, zakladatel galerie moderního umění DOX a společník firmy RSI, se už před časem zajímal o náš projekt a nabídnul, že do Hnízda věnuje finanční dar – jakýsi základní kámen. Kámen mi spadnul ze srdce. Bez takové podpory bychom rozjezd těžko zvládali. Trochu to připomíná stavbu Národního divadla – národ sobě.“ Hezky se to poslouchá: starožitný stůl a paletový nábytek mě samozřejmě oslovují, ale nechápu, kde jsou lékařské přístroje, vyšetřovací

technika a podobné věci, které přeci musí stát nejvíc peněz. A každý doktor (i ten, který je tak trochu alternativní) přece hlavně vyšetřuje a předepisuje léky. „Techniku nepotřebujeme. Té je všude dost. Mám opačný problém, pacienti přicházejí s tlustou složkou vyšetření, ze které se toho o příčině jejich nemoci moc nedozvím. Budeme mít jen recepci, telefon, počítač, židličku, stoleček a vyšetřovací lehátko. Když mám pochybnost, že by se za bolestí břicha mohla skrývat třeba vředová choroba nebo nějaký nebezpečný organický problém, pacienta odešlu na specializované vyšetření. Když zjistím, že už na zvládnutí nemoci jeho vlastní síly nestačí, tak mu napíšu antibiotika, antidepresiva, kortikoidy…, ale snažím se jen krátkodobě, aby mu pomohly odrazit se ode dna a on mohl pak změnit chování, které k nemoci vedlo. Za možnost používat léky jsem vděčný. Problém vidím v jejich zneužívání a nadužívání.“ V Hnízdě zdraví se veřejnosti bude prezentovat ale i celá řada dalších zajímavých lidí. Pan doktor by chtěl pozornost od své osoby odpoutávat a představovat lidi, kteří tak známí nejsou, ale zasloužili by si to. A zdaleka to nebudou jen lékaři, psychologové a fyzioterapeuti. Budete si tu moci objednat paletový nábytek šluknovských tesařů, koupit knížky životního poradce Jana Konfršta, dřevěný šperk od řezbáře Filipa Šumbery, cédečka Karla Richarda Marinova a Ladislavy Písničky Svobodové nebo keramiku s logem Hnízda, vyrobenou dcerami doktora Hnízdila. V nabídce nebude chybět ani Pravý domácí časopis . A my tu zase najdeme spoustu dalších témat pro naše články. Přijďte i vy pobýt. Ať už jste nemocní nebo zdraví. A můžeme to čtvrté, páté, šesté… setkání uskutečnit společně.

Epilog

„Než odejdete, neodpustím vám dýňovou polévku,“ vracíme se zpět od úvah o zdravotnictví do příjemné přítomnosti. Jak těžké je někdy odmítnout. Ale povídání bylo dlouhé a neúprosný chronos nás žene na další zajímavé setkání. A tak si odnášíme jako dárek alespoň pytlík šluknovského čaje, s nímž se mi posléze báječně píše tento článek, a recept na polévku, kterou jsme sice neměli, ale zase se o něj můžeme podělit se čtenáři. Dobrou chuť a hodně zdraví! Vám, nám i Janu Hnízdilovi a všem, které má rád!

v kráteru Volkano na Stromboli

PŘÍKLADY TÁHNOU

Každý rozhovor, každou svou knihu, přednášku či besedu doktor Hnízdil vydatně doplňuje příklady z praxe. I pro nás měl pár nejnovějších „úlovků“. Tak co, nenajde se v nich někdo z nás? 1. Asi 35letá žena, vždy úplně zdravá. Loni v létě ji začalo bolet koleno a kyčel. Strašně ji to vyděsilo. Na internetu začala studovat vážné nemoci. Obešla čtyři ortopedy, dva neurology, revmatologa a rehabilitačního lékaře. Má za sebou desítky vyšetření. Rentgeny, cétéčka, magnetické rezonance, ultrazvuky, odběry… Nikde nic. Každý specialista ji řekl něco jiného. Jeden, že má špatně vyvinutý kyčelní kloub, který vyřeší jen operace, druhý, že je to zánět a píchl jí kortikoidy, třetí, že jde o artrózu, doporučil ultrazvuk, brufen a kloubní výživu. Na neurologii se dozvěděla, že má zánět sedacího nervu, na revmatologii že nespecifický revmatizmus, na rehabilitaci předepsali vložky do bot… Naprostý chaos. Mám zkušenost, že čím tlustší složka vyšetření, tím banálnější problém. Ukázalo se, že byla vždy velmi výkonná v práci, v soukromí, ve sportu. Dělala závodně orientační běh. V rychlém sledu pak porodila tři děti. Je na ně sama, od rána do večera na nohou. Loni v létě se rozhodla, že pro sebe musí něco udělat, a začala běhat, jak byla zvyklá. Třikrát týdně si dala deset kilometrů, za měsíc stovku. No a začalo ji bolet koleno a kyčel. Šla z toho do kolen. Naložila si víc, než bylo únosné. Řekl jsem jí: „Vy jste v podstatě zdravá. Jen se chováte jako pacient. Můžete si vybrat. Jestli chcete chodit na ortopedii, neurologii nebo revmatologii a necháte se léčit. Nebo se uklidníte, odpočinete si a začnete žít zdravě. Nabídl jsem jí, aby tu tlustou složku vyšetření symbolicky hodila do koše a vyšla na cestu uzdravení. Asi po minutě váhání to udělala. 2. Mladá, štíhlá, krásná blondýna, sportovkyně, vysokoškolačka. Dva roky ji trápí záchvaty nevolností a zvracení. Gastroskopie, kolonoskopie, ultrazvuky, odběry…, všechno v pořádku. Naslepo podávané léky nepomáhaly. Hodinu jsem si lámal hlavu a na nic nemohl přijít. Kolega Šavlík, zakladatel české psychosomatiky, mi kdysi radil, abych dal na první dojem. Tak jsem si vzpomněl, že když vešla, cítil jsem studenou krásu, chlad. Ukázalo se, že v dětství na ni byli oba rodiče přísní, nedostala od nich lásku. Teď ji neumí ani dát, ani přijmout. Partnery má i nemá, je v napětí, neví, co se s ní děje. Když dosáhne napětí nadkritické hodnoty, uvolní ho zvracením. Na čas se uleví, pak znova. Doporučil jsem jí soustavnou péči psychologa, relaxační pohyb a zklidňující byliny. S psychologem teď napravuje to, co zanedbali rodiče. To už je terapie na řadu měsíců, možná let. To už nejde jen tak hodit do koše. 3. Marketingová ředitelka velké farmaceutické firmy. Vystoupala na vrchol byznysu, makala i šestnáct hodin denně, v obrovském stresu. Rodina se jí rozpadla, zhroutila se a skončila v rukou doktorů, které učila předepisovat prášky. Teď se jí to vrátilo jako bumerang. Střídavě byla v léčebnách a pak zpátky v práci. Z jednoho blázince do druhého. Prášky nepomáhaly, tak začala obíhat léčitele. Pak pochopila, že léčitelé jsou na tom často podobně jako lékaři. Také vedou pacienta k závislosti, k tomu, aby k nim chodil a platil. A tak jí došlo, že jediná cesta je nezávislost. Dala výpověď, jela do lázní, začala sportovat, chodí na psychoterapie, navazuje rozbité vztahy s rodinou a uzdravuje se. Svůj životní příběh, pro poučení všem manažerům, popsala v knížce Zaříkávač nemocí. 4. Osmiletou Janu přivedla maminka s tím, že jí zjistili astma a nasadili kortikoidy. Občas se v noci počurává. Maminka se přišla poradit, jak to řešit bez léků. Jana je šikovná, sportuje, dělá hip hop, přímo v ordinaci mi tancovala asi čtyři minuty a vůbec se nezadýchala. Nález na plicích normální. Po astmatu ani památky. Zato z maminky jsem cítil velké napětí. Tak jsem ji poprosil, ať nás nechá s Janou chvíli o samotě. Ukázalo se, že maminka je učitelka, velmi emotivní, perfekcionistka. Jana má trojku z fyziky. Denně o to vedou spory. Obě jsou narozené ve znamení Berana. Když jsem mamince řekl, že Jana nemá astma, jen že mají doma dusno, pustila se do mne. Ať jí domluvím sám, aby se učila a nebyla drzá. Vydusila mne tak, že jsem začal cítit nucení na močení. Na chvíli jsem musel opustit ordinaci, abych to rozdýchal. Pak jsem jí řekl, ať si vybere, jestli chce mít doma zdravou trojkařku, nebo jedničkářku astmatičku. Doporučení na psycholožku pro sebe si nakonec vzala. Pravý domácí časopis | 19

Od tatínka pro miminko

TEXT: Marek Vodička

Narodilo se Vám nebo Vašim přátelům v nedávné době děťátko? Nebo na jeho příchod netrpělivě čekáte a už jste rozhodnuti, že byste mu raději místo umělého dudlíku chtěli dát něco „opravdovějšího“? Co takhle vyrobit hmatku – kousátko ze dřeva? Stačí Vám obyčejný nožík a kousek měkkého dřeva, může být i suchá větev z lesa. Řezbářským nožíkem to půjde nejlépe, jestliže ho však nemáte, nenechte se odradit. Skrze hmatku miminko dotykem vnímá okolní svět v době, kdy s námi ještě nemůže běhat jako o závod. Formy, které kousku dřeva s láskou, s citem vtiskujeme, působí na jeho celý organismus. Tady si můžeme uvědomit, že nejvíce se člověk vyvíjí a roste v prvním sedmiletí svého života, než opustí máminu náruč a jde do světa – většinou do školy. To, co dítě v tomto období zažije, jaká slova, hudbu či zpěv uslyší, jakých předmětů se bude dotýkat, jaké barvy bude vnímat a tak dále, to vše působí na jeho vývoj. Hmatkou si dítě tříbí cit, představivost, a tak je dobře, když má v sobě různé formy: prohlubně, zakřivené plošky nebo vyvrtanou díru (měla by být tak velká, aby v ní neuvázly 20 | Pravý domácí časopis

malé prstíky, ideálně vyvrtat sukovníkem o průměru 20– 25 milimetrů). Hmatky by neměly být příliš velké, hranolek může mít rozměr třeba 6,5×3,5×2,5 cm. Vždy, když vyřezáváme, opracováváme výrobek ze všech stran rovnoměrně. Tím snadněji najdeme hledanou formu výrobku. Při řezbání prohlubní je vhodné upnout hmatku do svěráku a nahradit nožík háčkem. Používám ho také při vyřezávání lžic a vůbec miskovitých forem. Nakonec můžeme hmatku mírně osmirkovat. Brusivo z běžně dostupných brusných papírů není pro miminko až takový hit, a tak broušení nepřeháníme.

1

3

2

4

5 Když rodiče vidí pohrávat si své děti s kouskem dřeva, které sami opracovali, je to veliká radost. Stejně jako když pak děti odrostou, vy u řezby zůstanete, oni přijdou a řeknou: „Tati, já chci taky vyřezávat.“ Na takové zážitky se ještě dlouho vzpomíná.

Tati, já chci taky vyřezávat.

Když miminko roste, můžeme vyrábět větší hmatky ve formě zvířátek: veverky, ptáčka, koníka atd. Kdo bude chtít, může vyřezat i první malou panenku – chrastítko: Potřebujeme hranolek o rozměrech přibližně 10×3,5×3,5 cm. Nejprve si nakreslíme tvar panenky. Uřízneme ji a pustíme se do práce nožíkem. Kdo má doma akuvrtačku, může vyvrtat zespoda co nejhlubší otvor pro korálek, vložit korálek, uříznout kus týble (dřevěná tyč o různých průměrech, k dostání v železářství) a zalepit jím vyvrtaný otvor. Lepidla nanášíme jen trošičku, a to pouze na začátek týble, aby se s ním miminko nedostalo do kontaktu, když bude panenku olizovat.

2 1 3

ičPojďte to zkusit s námi, díln .cz nka avl ky najdete na www.m dláta Řezbářské nožíky, menší šuod  čit a háčky mohu doporu ňka Zde ta mavského patrio z/ Liberdy z Volar: www.fler.c hou lou s d y žík No ci ava sum pro rukojetí se výborně hodí , mi dět mi alý s m vyřezávání ku ruč ch jeji t vés e žem mů kdy se že , a zároveň mít jistotu neříznou. Pravý domácí časopis | 21

Cesta za poznáním stromů s muzikoterapeutkou Gunhild von Kries Zážitek z poznání různých kvalit dřevin Jaké dřevo se hodí na rodinný stůl, kuchyň anebo postel? Jak harmonizovat život výběrem vhodného dřeva?

13.–15. února 2015 v Bečkově, dům Yrmin (okres Trutnov, 5 kilometrů od Bernartic)

Víkendový seminář pro veřejnost, nadšence se vztahem ke dřevu, domácí kutily, truhláře, řezbáře, tesaře, učitele řemesel a pro další zájemce. Cena 2 700 Kč zahrnuje překlad, stravu, materiál (dřeviny) na řezbu a ubytování na postelích pro 12 účastníků. (Větší počet může spát na karimatkách nebo matracích.) Bližší informace a přihlášky: Marek Vodička, email: [email protected], tel.: 608 355 071 Uzávěrka přihlášek: 31. ledna 2015

Pečení pro neziskovky Tenhle způsob pomoci se nám ve Vodafonu osvědčil. Dvakrát či třikrát do roka naši zaměstnanci vyberou tři neziskovky, pak napečou dobroty a prodávají je za dobrovolné ceny kolegům. Při předvánočním prodeji jsme vybrali krásných 21 420 Kč, nadace Vodafone pak celou částku zdvojnásobila. Z příspěvků se tentokrát těšily tyto neziskové organizace: Bona o. p. s., která pomáhá lidem s duševním onemocněním, kterým poskytuje chráněné bydlení a také práci v chráněných dílnách. Usiluje o opětovné začlenění lidí s duševní poruchou do společnosti a o zkvalitnění jejich života při zachování důstojných životních podmínek. Azylový dům pro těhotné ženy v tísni, jehož posláním je podpora těhotných žen a matek v překonávání jejich nepříznivé situace prostřednictvím nabídky ubytování, poradenství a zázemí. Tato podpora směřuje k samostatnosti a účasti matky na běžném životě. Azylový dům se nachází v Hamrech u Hlinska, poskytovatelem sociální služby je Obecně prospěšná společnost Dlaň životu se sídlem v Ostravě. Čerčany Baby Bikers, tato organizace věnuje obrovskou část svého volného času k organizaci a přípravě závodů na kolech pro dospělé a hlavně pro děti. Jsou zapálení ukázat dětem, že sportovat se musí férově. Odměnou jim jsou rozzářené dětské oči. 22 | Pravý domácí časopis

  ODVRÁCENÁ Y K T STRANA MA Příšerná rána rozráží vláčné nedě lní dopoledne. Vbíháme do kuchyně v do mnění, že vybouchlo kuře v troubě, ale je to jen dřevěná židle, která se pod tíhou tašek a ob lečení zvrátila na podlahu. Můj externí šatník. Podobný mám ještě v pracovně a v ložnici. „Ty-ty-ty, zlobivá maminko! Copa k si to neumíš uklidit?“ „Já se opravdu snažím, ale nějak mi to nejde…“ „Tak to nebudeš moct dnes ka na počítač!“ „Ale já na počítači musím pracovat !“ „Dobře, tak budeš večer bez pohádky!“ Howgh. Sedím a přemýšlím. Snažím se nedr ásat myšlenkami, jak báječně mi mohlo být u dvou set padesátého šestého dílu Tučňáků z Madagaskaru, kdybych si uklidila, a formuluji si v duchu svůj coming out. Ano, jsem bordelář. A tr ochu mě to mrzí. Pořádek mám upřímně ráda, ale neumím ho. Nevím, jestli je to lenost, nebo vroz ená vada. Sobectví, nebo dyspraxie. Nějaký alibistický termín bych určitě našla, ale co na tom. Bordel zůstane bordelem, i když ho přel ožíte do latiny. Můj muž, bohužel od přírody pořá dkumilovný člověk, se s realitou vyrovnává statečně. Někdy - uzavřený do sebe - zachmuřeně rovná a zametá. Jindy si s hysterickým pochechtáván ím fotí můj noční stolek a pracovní stůl. A ob čas zařve:

TEXT: Monika Valentová

„Chci uklízečku!!!“ Vidina vnadné dvacetileté brigádnice v kraťoučké černé zástěrce, která roztomile oprašuje knihy a manžela, mě vytrhne z letargie a vypnu se k heroickým výkonům. Odsunuji pračku, demontuji myčku, rozmrazuji ledničku a pak si dávám skleničku. Zaslouženou. Najednou mi pučící děvče s prachovečkou nepřipadá jako až tak špatný nápad. Problém je, že mám děti a jsem jim blbým vzorem. Holčičky, zdá se, mou diagnózu zdědily a jediný, kdo jim může cokoli vyčítat, je jejich tatínek. Chudák. „Ale maminka taky nemá ustláno!“ „Ale maminka má taky v posteli nutellu!“ „Ale maminka taky hází věci na zem!!!“ „Ale maminka se snaží,“ říká ten pán, který s námi bydlí, a jeho svatozář pableskuje v přítmí kuchyně. „Jenže už je moc velká (stará) na to, aby se dokázala změnit.“ V tu chvíli další šílená rána přetíná delikátní okamžik. Jedna z židlí opět tvrdě dopadla na podlahu. Dobře, dobře! Vzdávám se! Beru telefon a vytáčím číslo agentury Čistý domov. „Dobrý den. Sháním pána na úklid. Ano, třeba studenta. Další požadavky? Když bude vysoký a černovlasý, nebudu se zlobit.“

Pravý domácí časopis | 23

Seznamte se s pohankou

Paní Čechová se svými huculy.

Ekologický farmář Přemysl Čech při sklizni pohanky.

TEXT: Barbora Hernychová www.probio.cz

Pohanku máme u nás doma nejraději v podobě neodolatelných francouzských palačinek tradičně vyráběných z pohankové hladké mouky. Připravujeme si je se špenátovou náplní a ovčím sýrem feta coby hlavní jídlo a několik posledních kousků podáváme s javorovým sirupem či domácí marmeládou coby dezert. A pokud ještě nějaké zbudou, lze je srolovat, nakrájet a elegantně vložit do svačinkové školní krabičky na příští den.

Plodina našich předků

Pohanka patřila od pradávna do života našich předků a pokrmy se z ní připravovaly prý až pětkrát do týdne. Rozkvetlá pohanková pole hojně zdobila naši krajinu a pohankové květy poskytovaly vhodnou potravu i pro včely. Postupem času byla pohanka vytlačena jinými zemědělskými plodinami s vyššími výnosy a upadla téměř v zapomnění. Naštěstí má tolik pozitivních vlastností, že se jí opět začíná blýskat na lepší časy a získává si přízeň nejen mezi vyznavači zdravé výživy. Jedná se o přirozeně bezlepkovou plodinu, nezatěžuje organizmus lepkem a je vhodná i pro jedince s celiakií. 24 | Pravý domácí časopis

Odolná plodina z drsných krajů

Původním domovem pohanky jsou chladné oblasti Číny, Sibiře a podhůří Himalájí. Díky svému původu v drsném a chladném podnebí je velmi silnou a odolnou plodinou, které se dobře daří i v horských oblastech. Svou sílu a odolnost je schopná předávat i do pokrmů, které z ní připravíte.

Zahřeje a posílí cévy

Podle východní medicíny patří pohanka mezi plodiny tzv. zahřívající, a proto je obzvláště vhodná pro přípravu pokrmů v zimním období. Kvůli svému vysokému obsahu vitamínu P – rutinu se považuje za pomocníka při léčbě křečových žil a hemoroidů. Lepšímu vstřebávání rutinu pomáhá vitamín C, proto si k pohankovým pokrmům nezapomeňte vždy přidat čerstvou zeleninu či kysané zelí.

Pohanka pokaždé jinak

Pohanka má nespočetné množství variant kuchyňského využití. Loupané kroupy jsou výbornou surovinou pro přípravu rizota, příloh či salátů. Drobná pohanková lámanka se po tepelné úpravě stane dokonale kompaktní základní hmotou na karbanátky, placičky, nákypy a sladké dezerty. Krupice je vhodná do kaší či knedlíčků do polévky. Pohanková mouka má vynikající pojivové vlastnosti, které využijete při přípravě těst, knedlíků, noků, halušek či omelet. Tradičním pokrmem z pohankové mouky jsou již zmiňované francouzské palačinky, tzv. crepes.

Česká pohanka od Čecha

Jedním z pěstitelů české pohanky je ekologický farmář s pří-

Pohanková polévka paní Čechové

Pohankovozeleninová polévka s červenou čočkou Doba přípravy 50 minut, počet porcí 8

Ingredience: ½ hrnku pohankových krup NAŠE BIOFARMA, ½ hrnku červené čočky loupané BIOHARMONIE, 4 lžíce olivového oleje BIOLINIE, 2 velké cibule, 4 stroužky česneku, 750 g sezónní zeleniny (v zimě mrkev, celer, petržel, kapusta, případně červená řepa, v létě brokolice, pórek, cuketa, fazolky, hrášek atd.) lze případně použít i zeleninu mraženou, 2 l vody, pepř a sůl na dochucení, petrželka či pažitka na dozdobení. Postup: Na oleji zpěňte nadrobno nakrájenou cibuli a nechte zesklovatět. Přidejte na kostičky pokrájenou zeleninu a společně pár minut restujte. Mezitím propláchněte čočku a pohanku pod studenou vodou. Přidejte k zelenině, promíchejte a ještě asi 5 minut společně restujte. Zalijte vodou, osolte a vařte do změknutí zeleniny asi 25 minut. Nakonec dochuťte utřeným česnekem, pepřem a solí dle chuti a podávejte posypané petrželkou nebo pažitkou.

K tomuto receptu doporučujeme naši českou pohanku z řady Bioharmonie.

Foto: archiv PRO-BIO

hodným jménem – Přemysl Čech. Již více než 10 let hospodaří v nádherném podhůří Jeseníků v severomoravském Postřelmově a do chodu farmy se zapojuje celá jeho rodina. Ekologické zemědělství pro ně představuje vlastní životní styl. Kolem pohankových polí se spokojeně pase stádo koní a oveček, o které pečuje paní Čechová a které jen dokreslují místní idylickou atmosféru.

Zpracování v bezlepkovém mlýně

Svoji pohanku dodává pan Čech do bezlepkového mlýna společnosti PRO-BIO ve Starém Městě. Zde je pohanka zpracována zcela odděleně od ostatních plodin, aby si zachovala svoji přirozenou bezlepkovost a byla bezpečná i pro lidi s alergií na lepek a celiaky. Pohanka je nejprve tzv. mechanicky loupána. Loupáním vznikají pohankové kroupy, které se dále upravují do podoby drobné pohanky lámanky, krupice a jemné mouky. Díky šetrnému mechanickému způsobu loupání si pohanka zachovává cenné živiny, původní chuť a typickou světlou růžovo-zelenou barvu. Pohanku od pana Čecha nabízí společnost PRO-BIO v rámci svého projektu NAŠE BIOFARMA (www.nasebiofarma.cz). Paní Čechová pro vás připravila svůj báječný recept na zimní pohankovou polévku. Je nesmírně jednoduchá, rychlá a Čechovic děti si ji prý umí uvařit úplně samy. Polévka je tak hustá a vydatná, že když si k ní dáte pořádný krajíc chleba, bude vám stačit jako výživné hlavní jídlo.

Náš tip: Vyzkoušejte rychlé bezlepkové pohankové palačinky (foto směs na Pohankové palačinky BIOLINIE) Pravý domácí časopis | 25

Konec šamponů

TEXT: Zuzana Čítková

v Čechách a na Moravě?

Na focení bezšamponářů dorazily 3 moje kamarádky Katka, Jana a Lenka, za což jim patří dík.

Také si pro své vlasy vybíráte přírodní šampon? Dáváte pozor, aby neobsahoval parabeny, silikony, sulfáty, různé konzervanty a jiné látky škodící nejen jim, ale i životnímu prostředí? A víte, že můžete jít ještě dál? Co takhle zkusit to úplně bez něj? Že se vám vlasy mastí a mýt si je musíte skoro každý den? Byla jsem na tom stejně. O No Poo (zkráceně No ShamPoo) metodě mytí vlasů jsem věděla už dlouho, ale přesvědčila mě až diskuze, která se strhla pod příspěvkem mé kamarádky Kateřiny na Facebooku. Přečetla jsem si tam řadu inspirativních zkušeností, tipů a rad ohledně údržby vlasů bez šamponu, až jsem si řekla, že je na čase to také vyzkoušet a poslat tuto zprávu i mezi čtenáře Pravého domácího. Základem této metody je mytí vlasů bez agresivního šamponování. Vlasy si samozřejmě myjete i nadále – nicméně pouze pomocí přírodních prostředků. Během odvykací kůry, která trvá zhruba 6 týdnů, budete postupně svoje vlasy učit, jaké to je žít bez chemie. V této fázi vám pomůže jedlá soda a jablečný ocet, případně další suroviny, které máte běžně v domácnosti. Pak můžete vlasy mýt pouze vodou a sodou nebo jiný přírodní prostředek použít jen občas. Budete překvapeni, kolik možností se nabízí! S postupem času by se měla prodlužovat doba, po kterou vlasy zůstanou na pohled hezké, tedy nebudou mastné, těžké, ale naopak přirozeně a zdravě vypadající – chcete-li lesklé. Vždy záleží na tom, jak často a čím jste své vlasy myli doposud. 26 | Pravý domácí časopis

Proč to všechno podstupovat?

FÁZE 2: Přechod na přírodno

•

Jak tedy na to?

•

Hlavním důvodem, který mimochodem často zmiňují i dermatologové, je fakt, že vlasová pokožka přirozeně produkuje oleje (sebum), které vlasům dodávají výživu. Pokud tyto oleje pravidelně smýváte šamponem, pak vlastně narušujete celou rovnováhu na vlastní hlavě a paradoxně tvorbu olejů ještě více podporujete. Tím se ale dostáváte do bludného kruhu, jelikož musíte opět sáhnout po šamponu, což ostatně zmiňuje velká část těch, kteří se do metody pouští. Mýt si vlasy každý den, protože jsou hned mastné, je zkrátka otrava. Kůže je největším tělesným orgánem. Každá látka, která s ní přijde do kontaktu, se dostává velmi rychle do krevního oběhu. Výčet škodlivosti chemikálií v běžných šamponech by vydal na samostatný článek, proto se do něj nebudeme ani pouštět. Některé mohou být pro naše zdraví skutečně nebezpečné, nebo vyvolávat alergické reakce či vysušovat pokožku hlavy. Každopádně příliš agresivní odmašťovací složky, které běžné šampony obsahují, jsou v rozporu s prvním bodem. Odkrývá se přirozenost vlasů. Někdo popisuje, že se mu vlasy začaly více vlnit, odkryla se jejich přirozenější barva. Jemné vlasy obvykle přestaly poletovat. Posledním pádným důvodem může být samozřejmě i finanční úspora. Kilo jedlé sody a litr jablečného octa seženete za zhruba 100 Kč. To je přitom zásoba na pěkně dlouhou dobu.

• •

FÁZE 1: Jak začít?

Pokud používáte běžné šampony, můžete začít některým přírodním, ale můžete klidně také skočit na další fázi. Jak ale rozeznat přírodní od toho, který se tak pouze tváří? Poprosila jsem o odpověď Adélu Zrubeckou z Nobilis Tilia: „Přírodní šampon se pozná pouze podle složení. Nesmí hlavně obsahovat Sodium Lauryl Sulphate, Sodium Laureth Sulphate, Amonium Laur-yl/-eth Sulphate a vlastně žádné sulfáty. Žádné PEG deriváty (zkratka PEG). Dále pak žádná quternia (quaternium-číslo), silikonové deriváty (koncovka -icone, -icon), DEA a MEA deriváty (Cocamide DEA například), syntetické konzervanty (parabeny, imidazolidinyl urea, methylchlorisothiazolinon, methylisothiazolinon... atp). Vzhledem se to určitě nepozná. Pro zákazníky je snadnější orientace podle nezávislé certifikace, například podle české CPK a CPK bio.“ Jak se vyznat v ostatních certifikátech: bit.ly/7G-prirodni-kosmetika

Dalším krokem je velmi zjednodušeně řečeno nahrazení šamponu jedlou sodou a kondicionéru jablečným octem, citrónovou šťávou, případně jinými přírodními prostředky. Nemusí to být snadné, zvláště pokud jste předtím používali běžný šampon a skočili jste hned sem. Přestup z přírodního šamponu na sodu a ocet je podle odpovědí těch, kteří to již zkusili, relativně snazší.

Jedlou sodu smíchejte s teplou vodou v poměru 1 polévková lžíce na hrnek vody. Protřepejte, směs je hotová. Pro uchování můžete použít obaly od šamponu ideálně i s pumpičkou. Protože pH jedlé sody je zásadité, je potřeba jeho účinek pomocí jablečného octa či citrónové šťávy stabilizovat a na hlavě si tak vytvořit opět optimální pH. Opět si můžete připravit směs dopředu ve zhruba stejném poměru (citrónovou šťávu přeceďte, zbytky dužiny nevypadají na vlasech příliš dobře). V kombinaci s posledním oplachem vlažnou či studenou vodou bude vlas krásně hladký a bude se dobře rozčesávat. Nebojte se toho, že bude například ocet z vlasů cítit. Jakmile vlasy uschnout, octová vůně vymizí.

Čím dalším vlasy mýt?

Na umytí vlasů se hodí i jemné marseillské mýdlo s obsahem olivového oleje nebo žloutek (pozor – je nutné natrhnout blanku a vymáčknout jen tekutou část) buď samotný, nebo v kombinaci s medem. Marko nám poslal svůj tip na mytí vlasů pomocí žitné mouky. 1–3 lžíce (podle délky vlasů) jemně mleté žitné mouky (bez slupek) smícháte s trochou vody. Vytvoříte tak tekutou pastu, kterou nanesete na vlasy a necháte chvíli působit, zatímco se sprchujete. Poté důkladně opláchnete teplou vodou a je to. Na rozdíl od sody nemusíte již používat ocet ani citrón, abyste vyrovnali pH. Soňa používá na mytí vlasů lávovou zem rozmíchanou s vodou. Několik „bezšamponářů“ zmínilo jako nepostradatelnou pomůcku kartáč s kančími štětinami, který rovnoměrně rozčeše sebum po celé délce vlasů. Pravý domácí časopis | 27

Nika napsala: „Tato metoda je skvělá pro děti trpící seboreou – tvoří se jim na pokožce hlavy mastné hnědé strupy, které se špatně odstraňují. Dříve jsme je vyčesávali po předchozím promaštění olejem a následném umytí. Dětem to ale nebylo moc příjemné, hlavně to vyčesávání. Teď už vůbec nepoužíváme olej, ale jen umyjeme sodou a octem. Soda povlak krásně rozpustí a vše se z vlásků vymyje.”

FÁZE 3: Samá voda

Kdo úspěšně přešel fází 2 a hodlá ještě pokračovat, může zkusit mýt si vlasy pouze čistou vodou a pouze jednou za čas si je umýt nějakou přírodninou.

Jak vlastně voní vlasy sami o sobě?

Vlasy samozřejmě nebudou navoněné, jako když si je umyjete šamponem. Po „odvykačce“ by měla vlasová pokožka a vlasy samotné vonět vlastně stejně jako naše kůže, což je například z hlediska výběru vhodného životního partnera velmi výhodné. Je dokázáno, že lidé, kteří si voní (teď ovšem není řeč o šamponech, parfémech atd.), jsou dobrým předpokladem pro to, aby předali svým případným potomkům lepší imunitní systém a řadu jiných pozitivních vlastností. Zdroj: bit.ly/prof-vyskocil-o-samponech Přirozená vůně může být problém pro někoho, kdo má pocit čistoty spojený právě s vůní svého šamponu či jiné kosmetiky, a tím pádem se může cítit o něco ochuzen. PLenka se například svěřila: „Mé rozhodnutí přestat používat šampon vycházelo z myšlenky dobrovolné skromnosti. Odepřu si drahou a neekologickou kosmetiku a vystačím si s jednoduchou sodou a octem, odlehčím planetě díky lahvičkám a celé výrobě a logistice těch přípravků. Takhle jsem se dobrovolně vzdala i tělové kosmetiky a sprchových gelů, pracích prášků a vystačila si s obyčejným mýdlem a místo voňavé aviváže zvolila ekologickou. Jenže jsem si v zátěžových situacích uvědomila, že jsem planetu upřednostňovala před sebou a radostí z péče o tělo. Možná by to chybějící šlo dodat jen nějak v mysli?“ Přestat si mýt vlasy voňavým šamponem není zkrátka úplně běžné a obava z reakcí okolí, přechodové fáze a toho, že metoda selže a my budeme vypadat jako blázni, se v nás logicky může nastartovat. Většina z nás byla vychovávána k tomu, že čistota = vůně mýdla. Kam se ale dnes posunula ona snaha překrýt všechno přirozené? Naše koupelny jsou bez nadsázky malé chemické laboratoře. Zuzana, která svůj šampon zahodila před 9 měsíci, nám článek

Další tipy od těch, kteří vyzkoušeli No Poo metodu na přírodní péči o tělo:

Kokosový, mandlový, konopný nebo olivový olej – pokožka celého těla Předchozí oleje v kombinaci se solí – tělový peeling Kokosový olej – maska na vlasy, pokud pokožka svědí Konopný, dýňový olej – výživná maska na vlasy Bambucké máslo – pokožka celého těla, balzám na rty Líh a esenciální oleje – parfém Kokosový olej, jedlá soda – deodorant Kokosový olej, jedlá soda (lze přidat i citrónovou šťávu a sůl) – zubní pasta Zelený jíl – zubní pasta, pleťová maska Med – popraskané rty Hena – barvení a ozdravení vlasů

28 | Pravý domácí časopis

krásně uzavírá: „V dnešní době jsme silně masírováni mediálním tlakem. Používáme spoustu věcí, které nepotřebujeme, a je dobré přemýšlet o tom, co je doopravdy důležité. Podle mě jedním z nejzávažnějších environmentálních problémů je náš konzum a hromadění. Můžeme s tím ale něco udělat. Začala jsem se stravovat vegansky, kupovat v second hand obchodech a bazarech, nepoužívat šampony a vidím, že mé okolí je silně inspirováno, někteří přechází na tyto metody, nebo jen o nich přemýšlí a mluví s ostatními lidmi, což je ohromné. Je zjevné, že jedinec má moc měnit svět k lepšímu.“

Moje zkušenost

Vstupní diagnóza: vlasy jemné, polodlouhé. Vlasy jsem si myla každý den nebo alespoň obden. Hodně se mi mastily. Používala jsem výhradně přírodní certifikované šampony. Nepoužívám styling. Barvím pouze henou 1–2× do roka. První umytí sodou a následné opláchnutí citrónem mě vážně překvapilo. Chyběla mi „pěna“ a já měla pocit, že si vlasy vůbec nemyji. Po vysušení byly ale vlasy krásně lesklé. Asi po 3 umytí jsem si přestala vlasy mýt každý den. Nebylo potřeba. Vlasy byly po týdnu na první pohled bohatší. Také mi vlasy lépe drží, nepoletují. Hodně mě to překvapilo. Pořídila jsem si kartáč s kančími štětinami podle rad ostatních, aby rozčesala sebum po celé délce vlasů. To považuji za výborný „trik“. Druhý týden jsem se dostala k mytí jednou za 4 dny – do té doby nepředstavitelné. Vlasy vypadaly nejlépe 3 dny po umytí. Stále čekám na fázi nazývanou „Mrakomor“, ale nekoná se. Asi proto, že jsem si před experimentem myla vlasy přírodním šamponem. Zkusila jsem také oplach jablečným octem, ale i když po usušení vlasy nejsou po octu cítit, hodně mi vadila jeho vůně při samotném oplachu. Vrátila jsem se k citrónu. Po třech týdnech jsem vyzkoušela žitnou mouku a asi u ní zůstanu. Použití je praktičtější, vlasy vypadají báječně a já je nyní myji zhruba jednou za 3 až 5 dní. Co dodat… Zkusíte to také?

Vaše tipy a zkušenosti, které jste nám poslali po zveřejnění na našem facebookovém profilu: odkaz na blog, až bude

Bylo nebylo…hádky Aneb vyprávějme dětem po

TEXT: Lucie Niebauerová Waloschková

Umíme to ještě? Jak často spoléháme na ty barevné obrázky a text v knize a jak často se setkáme už ve školce s dětmi, které nám řeknou, že tuhle pohádku nechtějí, protože tam nejsou obrázky? A co obrazy v jejich vlastní fantazii? Jsme ještě schopni nabídnout dětem možnost nechat takové obrazy ožívat v jejich hlavičkách? Myslím, že ano, jen jsme na to trochu zapomněli.

Pozor na draka

Ve školce i se svým synem Šimonem mohu vidět každý den, jak významnou roli v jeho dětském světě hraje vyprávění příběhů. Je to úplně jiné, když mu čtu knihu, nebo když celou pohádku uchopím srdcem a celou odvyprávím s tím, že se můžeme dívat jeden druhému do očí. Občas se u toho zahledí někam do dálky, občas si rukou přikryje ústa… to když rytíř právě bojuje s drakem, aby vysvobodil princeznu… Nejoblíbenější pohádky Šimona jsou ty, které vyprávěla už moje babička: Pohádky bratří Grimmů, Špalíček nebo Zahrada od Trnky. Z nových jsou to například nádherné Indigové pohádky. Máme také oblíbenou hru s kostkami StoryCubes, kdy si celý příběh můžeme sami vymyslet podle obrázků na kostičkách.

Prostor pro svět fantazie

Kdysi byl příběh a pohádky nedílnou součástí dlouhých zimních večerů v každé rodině. Dnes je často nahrazován počítačem, televizními programy „pro děti“, CD pohádkami a dalšími médii. Jako rodiče můžeme namítat, že doba se změnila a na dlouhé vyprávění není pro všechny další podněty čas. Ale myslím si, že je tomu právě naopak, právě v této době potřebuje dítě příběhy, aby mohlo probudit živé obrazy ve své mysli, ve svém srdci a aby mohly formovat jeho bytost… Jinak se jeho příběhem stane právě počítač, nebo televize… a ty ho budou také formovat. V pohádkách se skrývá hluboká moudrost a živé obrazy, do kterých bychom dětem neměli příliš zasahovat. Neměli bychom posuzovat, jestli představy dítěte jsou reálné či nemožné, nebo dítěti podsouvat, jak moc je pohádka strašidelná. Vyprávět pohádku bez přehršle vlastních emocí a výkladů nechává dítěti prostor se s pohádkou setkat podle sebe sama. Dětský svět je přece úplně jiný. Každý může stejný příběh vnímat naprosto odlišným způsobem.

o Červené karkulce tím, že při výletu do zoo začala dětem u výběhu pro vlky vyprávět, že vlk, kterého vidí, je určitě ten vlk z pohádky o Karkulce. A jak to dopadlo? Žádné z dětí jí to nevěřilo. Děti začaly honem argumentovat, že se určitě spletla, protože vlk z Karkulky je mnohem větší a je šedý a vůbec nežije v zoologické zahradě. Pár dětí se rozplakalo, že to přeci nemůže být pravda, že takhle vlk z pohádky nevypadá… Nechme dětem jejich obrazy a jejich fantazii.

Příběhy nás učí

Národy, které označujeme jako „rozvojové“ nebo „přírodní“, příběhy žijí a imaginární svět od reality nerozlišují a ani takovou potřebu necítí. Zaujal mě fakt, že Křováci své děti vychovávají pomocí příběhů, a ty jim pak pomáhají přežít v těžkých podmínkách, protože se jejich prostřednictvím naučí vše potřebné právě pro ono přežití. Indiáni kmene Nutka používali pro každou plavbu rytmický zpěv, který jim umožnil orientovat se na moři, a své děti učili navigační příběhy na pláži. Podle nich pak dokázali plout mezi vzdálenými ostrovy. Podobně Austrálci používají příběhy jako mapu pro hledání cest v pustině. Pohádky a příběhy pomáhají rozkvétat dětské duši. A co se oblasti vzdělávání týká, jsou obrovským přínosem pro získání lásky k literatuře, rozvíjí kognitivní i emoční dovednosti, představivost a fantazii. A jsou základem pro rozvoj jazykových a komunikačních schopností každého dítěte, které se promítnou do všech oblastí jeho života. Magický začátek vyprávění „Bylo nebylo…“ je vždycky jako mávnutí kouzelné hůlky a… jste tam. Tak to zkuste…

Pohádkový vlk v zoo?

Často jde také o způsob, jakým příběhy vyprávíme. Měla jsem možnost zažít si vyprávění pohádky o Červené karkulce, které mě vyděsilo k smrti, a vyprávění stejného příběhu se stejným koncem, kdy vlka s kameny v břiše hodili do studnice…, které mě vnitřně nadchlo a které jsem jako dítě chtěla slyšet vždy znovu a znovu. Tu první verzi vyprávěl můj bratranec, když nás chtěl pořádně vystrašit, abychom usnuli a nevylézali z postele, bylo plné emocí a překvapení a strašení. Tu druhou vyprávěla moje babička svým sladkým občas monotónním hlasem, jakoby někde z dálky z vesmíru světa kolem mě. Jedna paní učitelka v MŠ se rozhodla dětem přiblížit příběh

Lucie Niebauerová Waloschková – Jsem maminkou čtyř dětí. Třech dospělých, kteří už téměř všichni vylétli z hnízda, Václava, Elišky a Jonáše a čtyřletého Šimona. Své povolání mám spojeno se spoustou dalších dětí ve třídě MŠ, kde mohu být dětem průvodcem na jejich cestě. Mou touhou je zprostředkovávat dětem úžas nad krásou světa, který nás obklopuje, vyvolávat v nich otázky a zvědavost a objevovat, co vše ještě nevíme… S kolegyní Hankou jsme založily malé centrum pro rodiny a děti FaceJam, kde pořádáme semináře o „pedagogice“, emoční inteligenci, máme dílničky arteterapie, učíme se anglicky nebo jen tak společně tvoříme… Pravý domácí časopis | 29

O 180 stupňů… TEXT: Markéta Ovsíková

Hrnečku,

vař! : ěte naz n k u o .c K ekase as www.n

Kelímků s Naší kaší jsem si všimla v prodejně se zdravou výživou, ale žádný jsem nekoupila, protože snídaňové kaše doma vařím. Pak vznikla u nás v redakci nová rubrika „o 180°“ a Naše kaše do ní perfektně zapadla. Domluvila jsem si schůzku a zakoupila dvě kaše, abych nepřišla na rozhovor úplně nevědoucí. Kaše byla výborná, a to jsem ještě netušila, kdo ji připravuje. Jana je milá blondýnka s hnědýma očima a David čahoun, který úsměvy nešetří. Z kavárny, kde jsme společně povídali skoro dvě hodiny, se mi ani trochu nechtělo odejít.

Našli se, a to je dobře

Jana pochází z Olomouce, David z Boleslavi. Jana chtěla být herečkou – stala se jí, ale pak trochu rozčarovaná z reality toto povolání opustila. Nastalo tříleté období, kdy se rozhodla poznat svět. Z dalekých krajů se Jana nevrátila na rodnou Moravu, ale zakotvila v Praze v reklamní agentuře. Tam se šťastnou shodou náhod ocitla v kolektivu úžasných lidí, ale i tak cítila, že to není práce na celý život. A vadily jí i jiné, pro ni důležité věci. Například nezdravé stravování. Tento moment zřejmě nastartoval změnu směru v životě Jany a vlastně i Davida. „V reklamce nebylo dobré stravování, tak jsem si připravovala jídlo doma. Vařila jsem si různé upravené kaše, které jsem si nosila s sebou do práce,“ vypráví Jana. V té době se už znala s Davidem a dávala mu své kuchařské výtvory ochutnávat. „Vždycky jsem se trochu divil, jak to vypadá, ale vždycky jsem 30 | Pravý domácí časopis

ochutnal. A bylo to dobré.“ dodává David. On sám vystudoval kameru v Písku, ale brzy přehodil výhybku. „Najednou jsem se cítil v zajetí klientů a jejich nároků, neměl jsem volnou ruku a nemohl jsem využít své vlastní tvůrčí nápady,“ vzpomíná na toto období. Oba se ale shodují na tom, že práci v reklamě a produkci jsou vděční za to, že jim dala potřebné znalosti pro následující období. Potom nastal čas, kdy si našli společné bydlení, a tím došlo i na společné stravování. Ve stejném domě bydleli jejich kamarádi, tak zavedli společné snídaně. Jedna kaše střídala druhou :-). A možná právě tady nastal onen obrat. Herečka a kameraman skončili trochu prozaicky – u hrnce a vařečky. Vlastně neskončili: tam to totiž teprve začalo.

Láska prochází žaludkem

David ani Jana se netají tím, že jedním z elementů, které je sblížily, bylo jídlo. Jana už jako „náctiletá“ dívka dost přemýšlela o zdravé výživě. Po škole (Vyšší škola hudebně dramatická ve Zlíně) se dostala do angažmá v divadle, a jak sama říká, moc peněz nebylo. Na toto období Jana vzpomíná: „Co se týče jídla, musela jsem být dost kreativní. Kombinovala jsem různé obiloviny a zeleninu. Také neumím vyhazovat jídlo.“ David pochází z rodiny s „klasickými“ stravovacími návyky, ale sám je dost otevřený novým chuťovým vjemům a pojem zdravá výživa pro něj není ani odpudivý, ani cizí.

se spousta zásadních věcí. Jako třeba, že se jen tak „pro legraci“ přihlásili na vyhlášený kulinářský trh Apetit piknik. Byli přijati. A co víc, kamarád jim pro přihlášení zpracoval perfektní prezentaci a Jana s Davidem se najednou ocitli v profesionální kategorii. A pak to šlo ráz na ráz. Během měsíce museli připravit všechno – od receptur až po balení. Naše kaše byla na světě a nezbývalo, než se do toho pořádně „obout“.

Mimo prostor kuchyně

Je jasné, že nejde mluvit jen o vážení, ochutnávání, vaření a dávkování (mimochodem, to byl tvrdý oříšek pro Janu, která byla zvyklá vařit od oka a nic si nezapisovat). Je tady povolení k výrobě a prodeji, nahlášení na hygieně, nahlášení na státní potravinářské inspekci, zkrátka nutná a otravná úředničina. Také se oba snaží hledat vhodné dodavatele surovin, které třeba nemusí být 100% bio, ale u kterých budou mít záruku kvality (tím lépe, pokud budou lokální). Další důležitou věcí jsou webovky a facebook. O ty se s nadšením stará David, který je vedle toho také členem malé produkční skupiny. Přeci jen k těm hrncům a vařečkám potřebuje ještě něco dalšího, k čemu má také blízko (hudební klipy – to je jeho oblíbená parketa).

Z trhu do prodejny

Byl tu název, bylo tu balení a několik „vypiplaných“ receptů. A hlavně bylo a je tu nadšení pro věc a víra ve správný směr. Tak šup s tím na farmářský trh! Po dvou měsících se Naše kaše objevila na pultech obchodů Sklizeno a po dalším měsíci vyšel o Janě Moje babička říkala: „Snídej sám, obědvej s přítelem, večeři dej u nepříteli.“ Myslím, že každému vyhovuje něco jiného, ale pravdo bříško si t a nacpa dne jídlo první é důležit velmi je ě je, že snídan k snína noc nám moc dobře neudělá. Je dobré vysledovat, co nám liší. se a dost mnoho je snídat, co i, dani vyhovuje. Zdrojů s radam jiný šťávu, ovou zelenin u čerstvo po ránu si dát je Někomu vyhovu ě zase potřebuje zasytit teplým jídlem. Každý cyklický děj v přírod a měla vlhká spíše být měla ě číná vodou, a proto by i naše snídan znali, by mít alespoň tělesnou teplotu. Naši předkové toto pravidlo t, že namíta budete Asi kaši. nebo u polévk ně převáž snídali a proto leccos můžete si Večer na vaření ráno nemáte čas. Ale jde to zařídit. připravit a ráno už jen dovařit nebo ohřát. Za pokus to stojí.

Vařili jsme kaši, krupicovou kaši… Slovo KAŠE samo o sobě nezní moc poutavě a ani pro oči není tento pokrm příliš vábný. Jana s Davidem mají k tomuto tématu vtipný slogan na svých kelímcích – „chutnám lépe, než vypadám“. To musím potvrdit. A přitom všechny jejich kaše jsou přirozeně bezlepkové, vařené z jáhel, rýže, pohanky. (Takže, přátelé, žádná krupičná kaše ze školní jídelny, o které se možná někomu zdá ještě dodnes.) „Naším cílem je, aby stoupla spotřeba jáhel a pohanky v Česku,“ směje se Jana. Ještě než začínající podnikatelé vyrazili na trh s prvními produkty, odehrála

a Davidovi článek v časopise Apetit. To je popostrčilo k tomu, aby nabídli své kaše v dalších kamenných prodejnách. A dokonce, někteří prodejci zdravé výživy se ozvali sami. V takovém modelu funguje Naše kaše už rok a půl: v pátek vaření, v sobotu trhy, v neděli vaření, v pondělí rozvoz do prodejen, úterý, středa a čtvrtek organizace a také důležitý odpočinek. „Úterý a středa – to je takový náš „víkend“. Hrady a zámky jsou otevřené.“ směje se David. Z Jany a Davida jsem měla pocit, že jsou spokojení a uspořádaní. Jak řekla Jana: „My musíme být spokojení. To je pro nás nejdůležitější.“ Bylo mi s nimi tak nějak hezky mladě. Pravý domácí časopis | 31

Koukněte na:

www.mentalnijazyky.cz Přehled seminářů Mentálních jazyků: www.branakdetem.cz/kurzy

TEXT: Kateřina Stojaspalová

On není „vůl“ p y t ý n ji jen Vysvětli, prosím, co to tedy jsou Mentální jazyky a k čemu je dobré je znát? Jsou dobré k pochopení skutečnosti, že jsme jako lidé různí, že máme mezi sebou odlišná nastavení. Když vím, že je 16 různých možností, jak jsou nastavená naše komunikační centra, tak chápu, že každý má jiný přístup k životu i k samotné komunikaci. To asi každý zažil. Většina závažných sporů ve skutečnosti vzniká z banálních důvodů, když jednomu slovu rozumíme každý úplně jinak. My všichni máme celkem osm mentálních center, to je taková základní kostra naší psychiky. Ale každý z nás v těch mentálních centrech máme vlastně jiný mentální jazyk. Například emoce, schopnost analyzování nebo vize a nápady. Takže je jasné, že mezi různými typy to může skřípat. Když to pochopíme, tak už ten druhý pro nás najednou není „vůl“, ale jen jiný typ, který tu věc asi chápe jinak.

Proč ona nerozumí tomu, co říkám? Proč on to neumí říct jasně? Proč, když vychovávám obě děti stejně, každé reaguje jinak? Spousta otázek z každodenního života asi většiny z nás. Odpovědi ale existují… Se Saškou Polarczyk jsem se setkala na několika seminářích. Vypráví s humorem a hravostí, jak lépe porozumět sobě i druhým lidem, jak nesoudit ostatní jen podle sebe, jak prohlubovat vlastní dary a budovat si sebevědomí. A to všechno pomocí tzv. Mentálních jazyků, díky kterým pochopíme, že jsme zkrátka každý jiný. Saša lektoruje, zabývá se individuálním otypováním a výukou, jak se znalostí mentálního typu nakládat, jak lépe předvídat reakce druhých a správně komunikovat s lidmi kolem. Vede i kurzy pro maminky zaměřené na to, jak co nejlépe porozumět svému dítěti a jak se s ním na základě toho krásně sžít. 32 | Pravý domácí časopis

Jak mi může znalost šestnácti mentálních typů a vztahů mezi nimi pomoci v osobním životě, v partnerském vztahu nebo v rodině? Díky Mentálním jazykům můžeš zjistit, co mají tví blízcí rádi, co potřebují dostávat – co hladí jejich duši a co je třeba rozvíjí, nebo naopak stresuje. A to samé můžeš zjistit i u sebe. Takže třeba zjistíš, že máš hodně logickou maminku a že ji rozvíjí tvá empatie, tvé morální hodnoty, ale už nepotřebuje moc emocí. No a tatínek je zase senzorik, potřebuje se obklopit nějakými nápady a je rád, když někdo udává směr. Takže každý z těch tvých blízkých potřebuje dostávat něco jiného a ty si díky tomu uvědomíš, na kolik procent jim to mentálně můžeš dát a v jaké kvalitě. Třeba já mám maminku „Napoleonku“, tak vím, že je zbytečné cokoliv jí analyzovat, teoreticky vysvětlovat nebo se snažit vyjadřovat přesně a doslovně, přestože já sama to miluji. Ona si ale spoustu věcí domyslí a má raději obecnější vyjadřování. Tohle všechno mi pomáhá pochopit sebe, co potřebuji a nepotřebuji, co mě stresuje a motivuje, nebo v partnerství – jaké vzájemné jednání

Láska si najde cestu…

Mentální jazyky jsou jeden z nejsilnějších nástrojů empatie. Jsou inspirované Jungovou koncepcí psychiky a dále socionickou typologií, kterou rozvádějí do nejpodrobnějších praktických detailů každodenního života. Pracuje se zde s šestnácti osobnostními typy, osmi mentálními centry, osmi jazyky mysli a jednou mentální kostrou člověka rozdělenou na vědomí a podvědomí. Každý z šestnácti typů je pojmenován podle historických osobností.

nás dobíjí, či naopak vyčerpává. Například když po mně partner chce, abych s ním pořád jezdila na kolo, protože má rád adrenalinové sporty, řeknu mu: „Ty to máš rád, tak jeď sám či s někým jiným, já si tu v klidu zacvičím jógu. Nemusíme všechno dělat spolu.“ A když si pak myslí, že budu sama doma bečet, řeknu mu: „To si myslíš ty, protože ty bys smutný byl, ale já nebudu, protože já jsem introvert a jsem ráda sama.“ Mentální jazyky nám zkrátka pomáhají v uvědomění, že to, co motivuje mě, nemusí motivovat tebe. A to, co stresuje mě, nemusí stresovat tebe, může tě to dokonce rozvíjet. Zkrátka naučíme se velmi dobře chápat, že přístup „podle sebe soudím tebe“ nefunguje. A tak to prostě je. Co vztahy rodič – dítě? Jak nám může znalost Mentální jazyků pomoci při výchově? …Uvedu příklad mojí kamarádky. Má dvě děti, jedno je racionální a druhé iracionální typ. A ona k nim přistupovala k oběma stejně. Jedno dítě s tím bylo úplně v souladu, a tak si myslela, že bude i druhé, jenomže tomu druhému dítěti tím tlačila na slepé místo. Totéž se vlastně dělo i u nás doma s výchovou mojí maminky, která říkala: „Já jsem vás vychovala obě stejně, tak nechápu, proč jste každá jiná.“ No ale to je právě ten problém, že nás vychovávala obě stejně. Ke každému dítěti je třeba přistupovat jinak. Musím si říct – aha, tohle je jiná mentalita, musím vědět, jak funguje, abych byla bdělejší. Maminkám a vůbec rodičům se hodně uleví, když zjistí, k jakému typu patří jejich děti. Pokud si uvědomí, že některé chování je dětem přirozenější než jiné, přestávají děti mezi sebou tolik srovnávat a mohou v každém dítěti rozvíjet jeho potenciál. Vědí tak od začátku alespoň rámcově, co děti bude zajímat, jaká komunikace je rozvíjí a jaký způsob sdělení naopak blokuje. Podle toho se také snáze vybírá školka, vhodná vychovatelka či učitel, zájmové kroužky atd. Rodiče pochopí, že není jejich povinností být pro dítě vším, protože i kdyby se na hlavu postavili, stejně to nebude fungovat. A také si rodiče uvědomí, že dítě se nemusí

(a třeba nikdy nebude) chovat jako oni. Chování dítka není vždy vizitkou rodiče, je to prostě jistá součást typu tohoto konkrétního dítěte. Rodiče potom mají díky Mentálním jazykům jednoznačný návod, jak funguje mentalita jejich dítěte a jak s ním komunikovat. Toto poznání přináší do domovů velkou dávku pohody. Různé mentální typy jsou „pracovně“ pojmenovány podle historických osobností. Dumas, Balzac, Žukov, zmíněný Napoleon. Je těžké poznat, k jakému typu ten který člověk patří? Když dobře znáš všech 8 jednotlivých Mentálních jazyků a víš, jak se projevují v lidech, tak to v nich začneš vidět, všímat si toho v jejich chování. Jenom musíš správně rozklíčovat a poznat, ze kterých center jejich projevy vycházejí. Třeba logik ti může dalekosáhle vyprávět, jak je emocionální, že miluje lidi, zábavu a humor, až si budeš myslet, že je to skutečně emoční typ. Ale pak si všimneš, že pořád jen sedí u počítače a s kamarády nemá čas ani zajít na pivo, protože přece musí dokončit tuhle zakázku. Je to dáno tím, že ten logik po vztazích či emocích skutečně podvědomě touží, ale nevytváří je. A když tohle umíš rozpoznat, pak víš, že ty emoce představují třeba jen touhu z jeho snového centra, nikoliv jeho řídicí jazyk. Člověk sám sebe dokáže otypovat až v momentě, kdy perfektně zná všechny jazyky a chápe významy jednotlivých center. Jinak máme sklon otypovat se jako někdo, kým bychom spíše chtěli být, ale kým ve skutečnosti nejsme. V naší mentální kostře máme čtyři vědomá a čtyři podvědomá centra. A častokrát odpovídáme na otázky v různých testech osobnosti právě pod vedením podvědomí. A někteří lidé se otypovat nedokážou vůbec, protože prostě sami sebe vidí jako kousek z toho typu a kousek z jiného. Ale to nejde. Od narození až do smrti jsme jeden typ. Stejně tak jako bříza je navždycky břízou. Jak ses k Mentálním jazykům vlastně sama dostala a co ti přinesly do tvého života? Dostala jsem se k nim během hledání sebe sama. Začala jsem studovat socioniku – psychologický obor z Ruska. Bylo to pro mě ale hodně vědecké, potřebovala jsem to pochopit v praxi. Začala jsem nazývat vědecké pojmy lidověji – jak jsem to viděla v běžném životě. Po pěti letech pozorování vznikly Mentální jazyky. Přineslo mi to obrovské zvýšení sebevědomí, přijetí sebe sama. Konečně mi „něco“ řeklo, že jsem normální. Díky znalosti MJ jsem také pochopila svou rodinu a naše vztahy. Začala jsem si nacházet vhodnější partnery, s nimiž jsem byla sama sebou. A díky správné práci se svým mentálním typem jsem trvale zhubla 40 kilo během jediného roku. MgA. Alexandra Polarczych je průvodkyní seberozvojem, autorkou a lektorkou Mentálních jazyků. Připravuje semináře a výuková videa o práci s Mentálními jazyky v běžném životě. Provádí individuální otypování dospělých, dětí i celých rodin, která zahrnují výuku, jak s mentálními typy pracovat. Sama sebe označuje za „koučku sebelásky“. Kromě toho zpívá v několika hudebních projektech: Hildegarda von Bingen, Vlčí mág. Pravý domácí časopis | 33

Rituály „moderní“ doby

TEXT: Lilia Khousnoutdinova

Svatební rituál vedený Katkou Kramolišovou, kněžkami bohyně a českobratrským knězem

V životě ženy je mnoho klíčových momentů, které si zaslouží zvláštní oslavu. První menstruace, porod, sexualita… mohou být buď zdrojem poznání a radosti, anebo také trápení, podle toho, jak se k nim přistupuje. Věřím, že když se tyto okamžiky zdravým způsobem oslavují, poskytují životu úplně jiný náboj. Může to být svatba (i rozvod), narození dítěte, ale i smrt… Uctít mezníky na naší ženské cestě můžeme pomocí starých zvyků, které se dají přizpůsobit potřebám moderní doby a hlavně přáním daného páru či jednotlivce. Anebo můžeme použít vlastní fantazii, zaposlouchat se do vlastních potřeb a stvořit rituál, který bude dokonale odpovídat naší vnitřní touze. Příležitostí je spousta. Stačí se odhodlat, každá žena může vytvořit nádhernou oslavu pro sebe, svoji rodinu a přátele. 34 | Pravý domácí časopis

Rituály nás provází celou lidskou historií, propojují nás s tím, co je větší než my: změny ročních období, cykly přírody a vesmíru, život a smrt. Rituál je také pozastavení se, uctění mezníků, zkrátka oslava toho, co je. Mohou dodat jistotu, vytvořit prostor pro uvolnění potlačených emocí, upevnit nebo v úctě rozvázat svazek. Rituály jsou jen jedním ze způsobů, jak vést smysluplný život a oslavovat vše, co nám přináší.

Jak připravit rituál

Oheň – plamen, energie, vášeň, impuls, odvaha

Je mnoho způsobů, jak rituál provádět. Toto je pouze Zapálíme svíčky nebo oheň. Můžeme jedna z mnoha možností, v ohni spalovat to, co už nepotřebujeme kterou se můžete a nemusí(i fyzicky) – např. napsat na papír seznam te nechat vést. Mně se líbí, vlastností a spálit ho. Nebo si naopak protože je to jednoduchý zapálit oheň na podporu zvoleného účelu, „návod“, poskytuje pevnou například: „Ať v našich vztazích vždy plane strukturu, ale zároveň se dá láska a vášeň a zahřívá všechno kolem.“ přizpůsobit téměř jakékoliv situaci. Může to být osnova pro svatební obřad, přivítání novorozeněte, rozloučení se na poslední cestě, požehnání projektu…, seznam by byl dlouhý. Jednoduše jakákoliv událost, kterou chcete výjimečně zdůraznit – ať už několikadenní svatbou, nebo Rituál menarche vedený pětiminutovým obřadem kněžkou Jankou Lengyelovou na zahradě. (na fotce Livia Keseličkova) Přípravy na rituál se budou vždy lišit podle toho, jak dlouhý a důležitý bude, kolik bude účastníků a jak si ho přejete provést. Před začátkem slavnosti je dobré prostor připravit – to je očistit. Nejen uklidit, ale třeba pomocí kadidla, bylin, zvuků – jakýmkoliv způsobem, který pro vás znamená očistu a požehnání. Můžete prostor příslušně ozdobit – květinami, ubrusy, případně postavte oltář, kde budete mít po ruce všechny pomůcky potřebné k rituálu. Je dobré vše Požehnáme kapkami vody, promyslet a připravit, ale zároveň nechat prostor pro inspiraci umyjeme si ruce či nohy…, a spontánnost. nebo můžeme pronášet sliby Každý rituál se dá začít modlitbou, přivoláváním archetypů, nad pohárem a následně o jejichž požehnání prosíme – mohou to být andělé, vaši předvodu z poháru vypít. Napříkové… Rituálem nás provázejí živly. Vzduch, oheň, voda a země. klad dívce, jejíž menarche oslavujeme, umyjí ostatní Většinou v tomto pořadí – začínáme vzduchem, který symboliženy ruce a nohy, zatímco nahlas pronášejí požehnání. Novozuje očistu, a končíme zemí, tedy uzemněním. manželé společně drží pohár plný vody (nebo vína) a dávají si vzájemné sliby („budu tě respektovat a podporovat, budu stát po tvém boku…“) a následně obsah poháru společně vypijí jako symbolické přijetí slibu. Zapálíme kadidlo, bylinné směsi nebo vonné tyčinky, a vějířem pírkem nebo rukou očišťujeme kouřem. Kouř očišťuje minulost, pocity viny a obviňování, všechno, co brání lásce, aby mohla volně plynout. Pouštíme vše, co nás omezuje, vše, co už nepotřebujeme. Rozpouštíme svazky z minulosti, které nás drží a svazují. Odevzdáváme svoje strachy a nejistoty. Malování symbolů na tělo (např. okrem), pohřbívání kamenů a jiných darů zemi, políbení země, dávání darů, například dítěti, jež vítáme na svět.

Voda – emoce, hloubka, plnost, pohár

Vzduch – očista, svoboda, vějíř, kouř

Země – pevnost, hmota, uzemnění, sliby, závazek, fyzické zdraví, stabilita

Požehnání vzduchem - vykuřování

Na konci každého rituálu je dobré poděkovat – jak archetypům, které jste přivolávaly na začátku, tak všem přítomným a místu, kde se obřad prováděl, a s láskou vše uzavřít. Pokud je to vhodné, může následovat hostina. Při tvorbě svého rituálu použijte vlastní fantazii, intuici. Je to krásné hrací pole pro ženskou tvořivost, nejsou zde žádná pevná pravidla. Věřím, že každá žena v sobě nese archetyp kněžky, a když si to dovolí, je schopná vytvořit neuvěřitelný, živý a silný rituál, jde-li do toho upřímně a s láskou. Důležitý je záměr a vděčnost. Věřím, že rituál vedený ze srdce je vždy silnější než ten dokonale naplánovaný, čtený z papíru. A nebojte se! U prvních pokusů se vám možná budou třást ruce, ale časem si to začnete užívat jako kreativní hru. Pravý domácí časopis | 35

Obřad přivítání a pojmenování dítěte Žena provádějící obřad, kněžka, vítá všechny přítomné, kterým vysvětlí záměr rituálu: že se sešli, aby oslavili příchod dítěte na svět a požehnali jeho cestě.

„Vzduch“ Žena připomíná rodovou linii, ze které dítě pochází (může vyjmenovat několik generací), a žehná dítěti, aby vždy cítilo podporu a propojení se svým rodem, a přeje mu, ať zdědí co nejvíce darů a talentu svých předků. Následuje očista – kněžka očišťuje bylinnou směsí hořící na uhlících kadidla prostor kolem dítěte, následně i kolem matky a otce – s prosbou, aby zanechali v minulosti vše, co stojí v cestě šťastné, spojené a pevné rodině. „Oheň“ Na řadu přichází pojmenování. Za každé jméno, které dítě nese, se zapaluje jedna svíčka, a kněžka zve rodiče, aby vysvětlili význam jména a vlastnosti, které chtějí, aby toto jméno dítěti přineslo. (Svíčku necháváme hořet po celou dobu rituálu.) „Voda“ Kněžka bere nádobu s vodou (můžete do ní nasypat bylinky, sůl, položit křišťály nebo cokoliv, co pro vás znamená požehnání) a pírko, které namáčí, a kapkami nebo pohlazením dítěti žehná. Vyjmenovává při tom vše, co mu do života přeje, a následně vyzývá rodiče nebo všechny přítomné, aby udělali to samé (pohlazení může být i symbolické – ve vzduchu, aniž by se dítěte přímo dotýkalo). „Země“ Kněžka vyzývá rodiče, aby poděkovali za úspěšný porod a zdraví dítěte. Pak rodiče přednesou svůj závazek, vyjádří vše, co chtějí dítěti slíbit. Například: „Budu za tebou vždy stát“, „Budu tě podporovat v tom, abys byl takový, jaký jsi, a ne jakého bych tě chtěla mít“ apod. Důležité je jen to, aby sliby vycházely ze srdce. Na jejich uzemnění mohou společně dítěti darovat symbolický dárek, třeba přívěšek na ochranu, prstýnek prababičky, prostě dar, který má pro ně význam. Následně vyzve kněžka kmotry, aby řekli, co dítěti slibují a jak si představují svoji roli v jeho životě, a také oni uzemní slib symbolickým dárkem.

m poprvé procházela Kdysi dávno, když jse ll v Avalonu, cítila zahradami Chalice We o kdybych se projak – ní jsem zvláštní chvě rou jsem ale zároveň padla do říše divů, kte jsem každý krok jako dobře znala. Vnímala že za rohem na mne v pohádce a těšila se, který mě odnese čeká velký zlatý drak, rosti a zázraků. Drak do své jeskyně moud Chrám Bohyně – místam nebyl, ale stál tam božství už 2 000 let to zasvěcené ženskému y ponořila do starých – kde jsem se na tři rok dů, zatímco jsem zárosvátků, tradic a obřa átky k sobě. veň hledala cestu zp hodně let a dnes, když Od té doby uplynulo ně v Praze, obklopená hy stojím v Chrámu Bo i, cítím, že jsem vynovodobými kněžkam v práce. Pokud jsem dří konala pořádný kus – teď í pln y sn se tli jes , měla pochyby o tom jsem si další, tehdy už nemám. Zhmotnila šílený sen. V Čechách na první pohled téměř budoucí kněžky, lím už druhým rokem ško řejnosti právě tyto které pak nabízejí ve ční škola ale není jen netradiční obřady. Ro to osobní prožitková o nácviku rituálů, je e do hloubky zvyky ám cesta, kde poznáv m dobám, pradávné pojící se ke slovanský slunečního cyklu, svátky vycházející ze hyni v sobě“ – úctu „Bo a hlavně hledáme tělu a odvahu žít si a lásku k sobě a svému o prvního ročníku život po svém. Z našeh spočet svateb, křtin, ne vzešlo hodně plodů – porodních obřadů. příprav nevěsty a před 36 | Pravý domácí časopis

Ženská bubnovací skupina Luna, foto z oslavy letního slunovratu na Labyrintu v Bělé. Foto Josef Mikeš

Voda jako voda, čaj jako čaj

TEXT: Markéta Fingerová

Také nejste fanoušky plastových láhví? Napijete se džusu, ale cítíte kávu, která byla v láhvi o den dříve. Špatně se udržují čisté a to nemluvím o složení plastů. Jsou skutečně zdravotně neškodné? Zkoušela jsem různé varianty. Nabízelo se sklo, ale s malým dítětem jsem váhala. Snadno se rozbije, nebyla bych ráda, aby se dcera pořezala. Nakonec jsem řešení našla… Je sice skleněné, ale zase tak snadno se nerozbije.

Jaké výhody tedy pití ze skleněných nádob přináší: 1) Nemění se chuť

Když jíte jídlo z plastové dózy nebo pijete z plastové láhve, můžete cítit chuť plastu. Vybavujete si ji? Nic příjemného. Sklo chuť jídla ani pití neovlivňuje. Patří mezi inertní materiály, tedy takové, které nereagují s žádnými látkami, proto se používá v laboratořích. Je netečné, nejedovaté a neškodné.

2) Voda voní jako voda

Jednou čaj, podruhé kávu, pak vodu nebo limonádu. Pokaždé máme chuť na něco jiného a nápoj si chceme vychutnat včetně jeho vůně. Plast pachy nasává, a i když myjete láhev pravidelně, dostat z ní výrazné aroma není vždy snadné. Sklo pachy nepřijímá, a tak tento problém úplně odpadá.

3) Vydrží jako nové

Zkusit můžete například láhve a dózy Lifefactory Ve výčtu předností skla můžeme pokračovat. Teď už však buďme konkrétní. Láhve Lifefactory jsou vyrobeny z borosilikátového skla, takže do nich můžete nalít vroucí čaj i ledovou citronádu. Mají plastové víčko a silikonový obal, aby se lépe držely a neklouzaly. Díky němu jsou také odolnější při nárazech. Použité plasty neobsahují diskutované propyleny BPA a BPS v žádném množství. Láhev můžete bez problémů sterilizovat tříminutovým varem. Obal není třeba sundávat. Nechat ho na láhvi je možné i při mytí v myčce. Stejně tak jsou na tom dózy. Na výběr jsou láhve pro děti (120 a 250 ml se třemi různými uzávěry), pro dospělé (350, 475 a 650 ml se třemi typy uzávěrů), sklenice ve dvou velikostech a tři různé dózy. To vše v nepřeberném množství barev. K dětským láhvím patří šroubovací víčko, dudlík a pítko, k těm pro dospělé pak kromě šroubovacího víčka také flip nebo uzávěr s brčkem.

Sklo jen tak nepoškrábete. Vypadá pořád stejně, drží si svůj tvar i vlastnosti. Samozřejmě se snadněji rozbije než plast, ale i to je v případě láhví na pití a dóz řešitelné – například, jak ukážeme dále, silikonovým obalem. Čiré sklo se také snáze udržuje čisté, prostě vidíte, jestli je špinavé, nebo ne.

4) Máte jistotu, že neobsahuje žádné škodlivé sloučeniny Při výrobě plastů jsou používány různé propyleny, nejčastěji se mluví o BPA a BPS. Ty mohou významně ovlivnit zdraví dětí i dospělých, mj. vývoj plodu v těhotenství, imunitu nebo tvorbu spermií. Sklo je sklo. Při jeho výrobě žádné škodlivé sloučeniny používány nejsou.

5) Recyklace

Záleží vám na životním prostředí? Sklo je materiál, který lze bez problémů recyklovat.

Koukněte na:

www.pijemezeskla.cz www.mamaja.cz. Pravý domácí časopis | 37

TEXT: Zuzana Čítková

PICKLES

aneb jak skvěle zužitkovat zbytky zeleniny, pochutnat si a ještě udělat něco pro svoje zdraví

Ten podtitul článku je velmi výstižný. Ať se snažím jakkoliv – vždycky mi v lednici zbyde nějaká zelenina, se kterou si nevím rady. Do žádného jídla se dohromady nehodí, na salát už je trochu povadlá, ale na vyhození určitě také není. Pickles řeší všechny tyto problémy. Navíc mě nakládání tak nadchlo, že jsem si nechala udělat „kvašáčky“ do zásoby a obdarovala jsem jimi o minulých Vánocích celou svou rodinu. Nakládání zeleniny se hodí především teď v zimě, kdy bývá přirozeně té čerstvé pomálu, nebo by to alespoň tak být mělo, i když se nám supermarkety snaží namluvit opak.

Co nám doma všechno kvasí

Až třetina jídla běžného člověka prý prošla nějakou formou fermentace. Kromě nakládaného zelí, okurek a jiné zeleniny se jedná o chléb a pečivo, které kyne pomocí droždí nebo kvásku, ale i o alkohol či zakysané výrobky z mléka. Kromě změny chuti tak fermentace potraviny přirozeně konzervuje. U pickles, nebo chcete-li nakládané zeleniny, jde o mléčné kvašení, kdy díky bakteriím vzniká z cukrů kyselina mléčná a další látky. Ty dohromady s faktem, že k zelenině nemůže vzduch, zabraňují tomu, aby se nám výsledné dílo zkazilo. 38 | Pravý domácí časopis

Co budete potřebovat

Kvašáček – můžete použít i velkou zavařovací sklenici nebo jinou kameninovou či keramickou nádobu, ale na internetu se to jen hemží nabídkami na opravdu vychytané kvašáčky, které vám navíc udělají v kuchyni ještě parádu. Doporučuji na www.fler.cz zadat do vyhledávače slovo kvašák nebo kvašáček a rázem budete ztraceni, jako jsem byla já. Nebudete vědět, který vybrat. Zeleninu – úplně nejzákladnější kombinace je tvořena z bílého zelí, mrkve a cibule. Osvědčilo se mi dávat zelí zhruba polovinu k poměru k ostatní zelenině. Zkoušela jsem ale i ředkve, ředkvičky, tuřín, kedlubny, petržel, pórek, papriku a červenou řepu (tu ale nastrouhejte jemněji než ostatní zeleninu). Skvělé jsou topinambury – díky Heleno za tip! Nově jsem vyzkoušela i cukety a dýně hokaido. Můžete ale přidat i čerstvý zázvor, křen, feferonky nebo jablka. Sůl – na 1 kg zeleniny budete potřebovat 10–15 g soli. Hodně záleží na tom, jak jste zvyklí solit. Koření – může a nemusí být. Nejčastěji se používá kmín, ale experimentujte!

Nyní nechte vše kvasit zhruba 7 dní při stabilní pokojové teplotě zhruba 20 °C. Nedávejte pickles k topení nebo k oknu. Bude mu dobře někde v rohu místnosti. Pokud není nádoba dostatečně velká, může z ní vytékat šťáva, v tom případě ji postavte ještě na talíř či misku. Po této době přendejte zeleninu i se šťávou do skleniček a přesuňte ji do ledničky. Tak totiž zastavíte proces kvašení. Tam by měla vydržet i přes měsíc. Nastal čas ochutnávání: zelenina by měla lehce křupat a chutnat trochu slaně a trochu kysele.

Co se může pokazit

objeví plíseň, • Pznamená  okud se na zelenině to, že k ní mohl vzduch.

Je potřeba ji příště více namačkat do kvašáku. Také je možné, že byla nádoba špinavá nebo byla zelenina nahnilá či plesnivá. Nikdy plíseň či hnilobu ze zeleniny nevykrajujte. Pokud zelenina pustí málo šťávy a nestačí to na potopení, je možné přilít trochu převařené vody. Brukvovitá zelenina (zelí, kapusta, ředkev, křen…) pomáhá kvašení, proto ji do vaší kombinace dávejte vždy alespoň v jednom zastoupení.

• •

Vaše první pickles

Jestli čekáte nějaký sofistikovaný návod na přípravu, budete zklamáni. Příprava je jednoduchá a určitě ji zvládnete. Zeleninu očistěte, případně oloupejte (obrázek číslo 1). Nakrájejte ji nebo nastrouhejte na tenké proužky, tvrdou zeleninu nastrouhejte na hrubém struhadle (obrázek číslo 2). Poté ji smíchejte se solí a kořením a důkladně promačkejte, až se uvolní šťáva. Množství šťávy záleží i na ročním období. Na jaře je zelenina šťavnatější než v zimě. Vzniklou směs namačkejte do nádoby na kvašení (obrázek číslo 3) a zatěžkejte závažím tak, aby byla všechna zelenina potopená ve šťávě (obrázek číslo 4) a přiklopte (obrázek číslo 5). Nádoby na kvašení bývají opatřeny gumičkou a dřívkem, což zaručí, že zelenina bude pořád potopená a nevyplave. Pokud nemáte kvašáček, jednoduše použijte jako závaží další sklenici naplněnou vodou a vše přiklopte.

Jak a proč konzumovat

Já osobně mám moc ráda luštěniny, a tak mě dostala kombinace vařené čočky s máslem, vejcem a pickles. Přidávala jsem ho ale i k ostatním jídlům nebo po jídle místo salátu. Vylepšuji s ním svoje vegetariánské burgery nebo zapečené těstoviny se zeleninou. Pickles už dále tepelně neupravujeme, když ho chceme přidat třeba do polévky, vždy to uděláme až na talíři po uvaření. Obecně vlastně platí, že nejlepšího efektu na vaše zdraví docílíte, když budete pickles pojídat často po malých porcích. A když už je zmínka o zdraví: probiotika v pickles zvýší obranyschopnost vašeho těla (znáte ze spousty reklam, že?). Pickles také pomáhá zregenerovat vaše buňky, působí blahodárně na zažívání a pomáhá detoxikovat. Pravý domácí časopis | 39

Když něco je

TEXT: Klára Šlehoferová

JINAK

Jsem maminkou dvou miminek, která se narodila s vrozenou genetickou poruchou látkové výměny, zvanou fenylketonurie. Jde o onemocnění velmi vzácné, postihne zhruba 10 miminek ročně. Ráda bych tímto článkem přispěla k tomu, aby informace o těchto vzácných anomáliích přírody nezůstávaly ve společnosti tabu a uzavřeny pouze v okruhu lidí, kteří mají stejný osud. Ráda bych také sdílela informace s lidmi, kteří mají zkušenosti s touto diagnózu a zároveň mají zájem o zdravý životní styl, v oblasti stravování především.

Naše životy jsou plné nepředvídatelných překvapení a náhod, nad kterými nám zůstává rozum stát. A to i v případě, když věříme, že v přírodě náhody nejsou a vše jsou jen důsledky. Pokud jde o příjemné záležitosti, je nám veselo a cítíme, že je vše tak, jak má být. Co ale s tím, když nás překvapí vychýlení z proudu pozitivního očekávání a něco je prostě JINAK?

Pro nás to „něco jinak“ začalo pozitivním nálezem jedné z mnoha možných vzácných genetických zvláštností, které má za úkol zachytit novorozenecký screening. Díky němu jsme s manželem zjistili, že jsme náhodou oba „každý čtyřicátý v populaci“, který je přenašečem mutace genu, jež je zodpovědný za metabolickou poruchu s názvem fenylketonurie (PKU). V zemích střední Evropy se narodí přibližně 1 dítě s touto poruchou na 10 000 dětí. Řetězení náhod nemělo konce, protože ani dva přenašeči příslušné genové mutace nemají jistotu, že se jim narodí dítě s PKU, pravděpodobnost je 25 %! A pokud se ocitnete v situaci, kdy ležíte v porodnici s druhým miminkem a po 2,5 dnech, co se narodilo, vám telefonuje paní doktorka z odborného pracoviště, že PKU má i vaše druhé děťátko, jste náhodami převálcováni natolik, že na ně rezignujete a řeknete si, ono to tak snad má být. Proč je tak důležité zjistit, že se ta mizivá pravděpodobnost narození děťátka s PKU stala právě vám? Protože můžete zásadně 40 | Pravý domácí časopis

ovlivnit kvalitu života svého dítěte. Rozhodující je přitom čas. Platí zde, čím dříve, tím lépe. V sázce je totiž vývoj mozku, jehož bouřlivý rozvoj je v prvních letech života významně ohrožen, pokud se o této genetické zvláštnosti neví. Čekat, jestli se nemoc projeví, by už mělo nevratné následky.

A jak se to dá zařídit, aby vše bylo v pořádku?

Jedinou možností je začít od prvních dnů života dodržovat velmi striktně tzv. nízkobílkovinnou dietu. V prvních dnech a měsících života to znamená hledat správný poměr mezi denním množstvím mateřského mléka a speciálním dietním přípravkem. Tento poměr se upravuje každý týden, na základě laboratorního vyšetření suché krevní kapky, kterou odebíráte svému děťátku každý týden z prstíku. K tomu je potřeba vědět, kolik vypije mateřského mléka za den, takže vážíte před a po každém kojení, pakliže máte to štěstí, že kojit můžete. Důsledky, jako např. omezené cestování (potřeba vážení), spánkový deficit, stres „abych měla dost mléka, abych nakojila tak akorát“ apod. jsou nasnadě. Kolem půl roku s časem začínajících příkrmů se už začíná přepočítávat fenylalanin v přijaté stravě, což je tělu nepostradatelná aminokyselina, kterou děti a lidé s PKU potřebují, ale jen tolik, kolik jsou schopni zpracovat bez toxických následků pro tělo. Proto je potřeba počítat, vážit a vyvažovat optimální množství. V praxi to znamená vyškrtnout z jídelníčku 80–90 % běžných surovin, což se neobejde bez plánování, vážení všech surovin v syrovém stavu, počítání, vyhledávání a nakupování speciálních produktů pro PKU dietu.

Co tedy děti s PKU mohou, a co ne?

Volně mohou konzumovat vše, co neobsahuje žádné bílkoviny, tedy sacharidy a tuky, ve všem ostatním je potřeba bílkoviny přepočítávat na obsah fenylalaninu. Potraviny, v nichž často obsah vysoce převyšuje denní dávku fenylalaninu, je nutné tedy naprosto vyloučit z jídelníčku: maso, mléko, ryby, mléčné, tvarohové výrobky, luštěniny, veškeré obiloviny, semínka. Co nám tedy zbývá? Ovoce? Zelenina? Škroby? To vše zpracované v co nejpestřejších obdobách, aby alespoň touto cestou byl jídelníček zajímavý a pestrý. Zbytek pro tělo nezbytných bílkovin dostávají děti i dospělí ve formě speciálních léčebných přípravků, které pijí za každým jídlem. Byť jsou tyto přípravky uměle vyrobené, zajišťují tělu přísun všech chybějících živin, vitamínů a minerálů, které lidé s PKU nemohou přijímat v běžné potravě. Je velké štěstí, že tyto přípravky hradí pojišťovna, protože vlastní úhrada spolu s výdaji na speciální nízkobilkovinné potraviny, i ty základní, by byly pro rozpočet běžné rodiny naprosto zničující. Z běžných produktů v běžných i alternativnějších obchodech zaměřených na zdravou výživu si člověk s PKU velmi obtížně vybírá, protože údaj o obsahu fenylalaninu na obalu nenajdete, častokrát ani tabulku základních nutričních hodnot, kde je určitým vodítkem alespoň údaj o obsahu bílkovin ve 100 g výrobku. Analýzy obsahu fenylalaninu ve výrobcích jsou velmi nákladné a peníze se na ně získávají velmi obtížně, vzhledem k menšině osob s PKU v populaci.

Člověk si občas musí říct, že může být mnohem hůř, když ho důsledky „několika náhod“ válcují a prověřují jeho trpělivost, vytrvalost a nadhled. Je řada věcí, které by se daly zlepšit, zařídit, nastavit anebo vymyslet, aby stravování pro děti a dospělé s PKU bylo co nejsnadnější. Aby jejich socializace probíhala bez komplikací a nebylo na ně nahlíženo ani jako na chudinky, které „nemohou“ téměř nic „normálního“ jíst, ale ani jako na vzácné anomálie přírody. Je ale dlužno v závěru poznamenat, že existuje i spousta pozitivních věcí, díky kterým umožníte svým dětem zdravý vývoj od prvních okamžiků na světě. A když pak vidíte, že se to daří, byť je z vaší kuchyně malá alchymistická laboratoř, cítíte se pohlazeni na duši a děkujete, že pokrok v lékařské vědě vám toto umožnil. Pravý domácí časopis | 41

? n ý r a m roz

Dal by si někdo výborný… TEXT: Beáta Matyášová

První rozmarýn v květináči jsme dostali od babičky mého muže. Vezli jsme si ho domů vlakem více než sedm set kilometrů. Manžel má „zelené ruce“ a rozmarýnu se u nás dařilo. Naučili jsme se s ním vařit, a když přišla zima a v bytě se začalo topit, našli jsme květináčku místo na chodbě před bytem. Nevydržel tam dlouho, někdo si ho „půjčil“. Dodneška je mi to líto.

Rozmarýn i rozmarýna

Rozmarýn lékařský, nebo chcete-li rozmarýnka, pochází z teplých oblastí Středomoří. Její poetické jméno je odvozeno z latiny a vykládáno jako mořská růže, nebo také mořská rosa. Ve své domovině na skalnatých mořských pobřežích dorůstají rostliny ve volné přírodě až 15O cm, jsou trvale zelené a hustě rozvětvené. U nás se rozmarýnu daří v teplejších vinařských oblastech, nebo právě v květináčích. Líbí se mu za oknem, v teplých měsících i na bylinkové zahrádce.

Podpora lásky, paměti i zdraví

Rozmarýn byl zasvěcen bohyni Afrodité jako symbol plodnosti, lásky, věrnosti a spolehlivosti. Studenti starého Řecka nosili na hlavě věnce z rozmarýnu, aby podpořili své učení, a v dobách epidemií moru lidé věřili v mocné účinky této aromatické bylinky až do té míry, že si ji věšeli ve váčcích na krk, aby je ochránila před nákazou. Jedna z legend také vysvětluje, proč jsou kvítky rozmarýnu modré – údajně když svatá rodina utíkala do Egypta a na cestě si chtěla odpočinout, Panna Marie rozprostřela svůj plášť na keři rozmarýnky a do té doby původně bílé květy se zbarvily na její počest do blankytně modra.

Blahodárná síla silic

Léčivé účinky rozmarýnu můžeme využít v kuchyni, kosmetice i aromaterapii, přičemž nejsilnější jsou právě z rostlin vybujelých na slunných mořských plážích. Rozmarýnka dokáže stimulovat krevní oběh a lehce zvýšit krevní tlak, zároveň ale také uklidnit naši mysl, předejít pocitům úzkosti či nespavosti a nervovým migrénám. Užíváme ji ve formě čajů nebo jako koření – samotné i společně s ostatními bylinkami, kdy nejznámější z nich je provensálské koření. Dezinfekční účinky bylinky působí velmi blahodárně na náš trávicí trakt. Využít je můžeme při nadýmání, kolikách, střevních potížích či otravě jídlem. Rozmarýn lékařský podporuje trávení a tvorbu žluči a dokáže nám rychle ulevit. Masti s výtažkem této rostliny se báječně hodí k masážím, mírní bolesti a pomáhají při léčbě revmatu. Éterické oleje s obsahem rozmarýnových silic dokáží vydezinfikovat v místnosti vzduch a jejich vdechování se doporučuje především při infekčním onemocnění dýchacích cest, kdy naše sliznice umí báječně vyčistit a ozdravit. 42 | Pravý domácí časopis

Rozmarýnka v kuchyni

K okamžité spotřebě můžeme sklízet rozmarýnu po celý rok, ale největší sílu má těsně před květem. V této době se doporučuje několik větviček rostlinky ostříhat, svázat do kytiček a zavěsit k vysušení. Suché jehličky se pak dají snadno otrhat a skladovat v uzavřené nádobě, aby si zachovaly co nejvíce ze své chuti a vůně. Drtíme až během vaření. Rozmarýn se v kuchyni určitě neztratí. Má silné aroma, proto bychom měli být při jeho použití střídmí. Ve větším množství by nám navíc mohl zhořknout. Nejlépe se hodí k masu a rybám, výtečně dochutí ale i dresing do salátu, polévku či omáčku. Doporučuji vyzkoušet si naložit rozmarýn do olivového oleje, je výborný k čerstvé zelenině.

TIPY Na rozmarýn by si určitě měly dávat pozor těhotné ženy a také lidé trpící vysokým tlakem.

Recepty:

Následující tři recepty jsem nedávno připravovala jako nedělní oběd pro návštěvu a po všem se jen zaprášilo.

Rozmarýnové brambory

NA 4 PORCE PŘÍLOHY: 700 g brambor, které při vaření zůstanou pevné, 2 snítky rozmarýny, 4 lžíce olivového oleje, sůl. Tuto přílohu jsme měli poprvé na svatbě (zvolili jsme italské menu) a od té doby ji máme rádi . Brambory umyjeme pod tekoucí vodou a vydrbeme kartáčkem. Vaříme je vcelku, dokud nebudou měkké, cca 25 minut a pak necháme vychladnout. Brambory oloupeme a podélně rozřízneme na čtvrtky. Rozmarýnu omyjeme, osušíme a odtrháme jednotlivé jehličky. Na široké pánvi rozpálíme olej a vložíme do něj brambory jednu vedle druhé. Na středním plameni osmahneme brambory do hněda, obrátíme, přidáme rozmarýnu, osolíme, opepříme a dosmažíme. Podáváme nejlépe s pečeným masem, ale výtečné jsou i jen tak .

Vepřová pečeně s rozmarýnem Fazolové crostini s rozmarýnem

NA 4 PORCE PŘEDKRMU: 400 g plechovka malých bílých fazolí, 4 lžíce olivového oleje, 1 lžička nasekaného čerstvého rozmarýnu (jen otrhané jehličky), 1 chilli paprička bez semínek, nasekaná nadrobno, 2 stroužky česneku, rozmělněné, čerstvě namletý pepř, petrželka na ozdobu, plátky bílého chleba.

Fazole slijeme a propláchneme vodou. V pánvi zahřejeme olivový olej, přidáme okapané fazole, rozmarýn a chilli papričku, osolíme a minutu mícháme. Poté směs z plotny stáhneme, rozmačkáme a dochutíme česnekem a pepřem. Plátky chleba pokapeme olivovým olejem a opečeme na pánvi. Natřeme na ně fazole a podáváme ozdobené petrželkou.

NA 6 PORCÍ: 1,2 kg vepřové pečeně bez kosti, 6 větviček čerstvé rozmarýny, 1 chemicky neošetřený citron, 4 stroužky česneku, 4 lžíce olivového oleje, 250 ml suchého bílého vína, sůl a čerstvě mletý pepř. Omyjeme rozmarýn a ze 3 větviček otrháme jehličky. Citron omyjeme pod tekoucí horkou vodou, osušíme a kůru lehce ořízneme. Rozmarýn, česnek i citronovou kůru na prkénku jemně nasekáme. V mističce smícháme sůl, pepř, 2 lžíce oleje a směs koření. Maso osušíme a ze všech stran potřeme ochuceným olejem. Troubu předehřejeme na 180 °C (horkovzdušnou bez předehřátí nastavíme na 160 °C, maso vložíme do pekáče a na plotně ze všech stran osmahneme do hněda. Poté vložíme pekáč do trouby a přiložíme zbývající větvičky rozmarýnu. Maso pečeme 45 minut, pak ho podlijeme vínem a necháme péct další hodinu a čtvrt. Mezitím občas ještě přidáme víno a pečeni obrátíme. Po dopečení ji necháme ještě 10 minut odpočinout, než maso nakrojíme a podáváme.

Pravý domácí časopis | 43

Sedím v úplné tmě. Jsem stejně tak jako všichni přísedící promáčená svým vlastním potem. Prsty zarývám do chladivé země a celou svou bytostí se soustředím na znějící posvátné písně. Je jaro a právě probíhá obřad potní chýše. O tři měsíce později opět sedím ve tmě, promáčená svým vlastním potem. Prsty zarývám do kuchyňského křesla a celou svou bytostí se soustředím na zpěv. Na svět přichází synek Adam. Písni, která ho provedla vstupní branou do života, dal její autor název „Creator Have Pity On Us And Hear Our Prayer“. Už roky zpívám tuto píseň v kruhu těhotných žen při setkávání na téma „Prozpívat se porodem“ v Maitree a k mému velikému překvapení se mi právě tato píseň doslova vedrala do úst i při příchodu mého třetího syna na svět. Kdo vlastně je onen autor – muž s havraními vlasy a bílou holí, kterého jsem poznala při již zmíněném obřadu znovuzrození?

TEXT: Lucie Suchá Groverová

Hledání odolnosti „Jsem členem kmenů Shosone–Paiute z indiánské rezervace Duck Valley,“ říká Arnold William Thomas. Tato rezervace se nachází v severovýchodní Nevadě a jihozápadním Idahu, jediné zdejší město se jmenuje Owyhee. Na území Nevady byl lid Shosonů přemístěn vládou Spojených států v roce 1877. Jejich posledním známým domovem byl Great Basin. Podobně se zacházelo s lidem Paiute, který byl přemístěn na sousedící území v Idaho. Vláda Spojených států plánovala, že se tyto dva kmeny vzájemně zlikvidují. Před příchodem bílých lidí oba kmeny putovaly po celém území dnešních USA a jihu Kanady.

Vykořenění a trauma

Ve středověku bylo utlačování domorodých národů uzákoněno bulami a dekrety, které vydal papež Alexandr v době, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. Tyto papežské dekrety zaručily Evropanům nadvládu nad územím, které po tisíciletí obývaly domorodé národy. Vydání těchto území zahájilo katastrofický sled událostí, a ačkoli byly tato listiny sepsány před pěti sty lety, nikdo je dosud neodvolal. Historickým a vědomým cílem kolonizátorů a misionářů bylo narušení kulturní integrity. Prvním nástrojem manipulace s americkými indiány a mnoha jinými domorodými národy po celém světě byla škola, která převracela jejich základní kmenové hodnoty. Děti měly od útlého věku zakázáno hovořit svým původním jazykem či dodržovat původní tradice. Ve škole trávily zpravidla devět měsíců v kuse, což oslabilo vliv jejich rodin i vazbu na původní kulturu. Další a další generace jsou poznamenány. Poničená sebeúcta, vykořenění, ztráta tradic. Generační trauma, které neustále zasahuje i do života dnešních mladých lidí… „Na střední škole jsem byl vybrán jako jediný za Nevadu mezi elitní fotbalové a basketbalové hráče. Snil jsem o tom, že budu profesionální sportovec, a zdálo se, že všechno je na dosah,“ vzpomíná Arnold Thomas. „Jednoho jara můj otec spáchal sebevraždu. Život se mi otočil vzhůru nohama a moje dosavadní rovnováha byla narušena. Jednou v létě jsem vzal třicítku revolver , vložil ho pod bradu a zmáčkl spoušť. Rozdrtila se většina kostí v mém obličeji. Bylo mi osmnáct. Pokusil jsem se zabít, protože jsem nebyl schopen vyjádřit své myšlenky a pocity.“ 44 | Pravý domácí časopis

Sebevražda Arnoldova otce, které předcházela sebevražda dědečka, měla hluboký dopad na Arnolda samotného i celou jeho rodinu. Snažil se utopit svůj zármutek v pití alkoholu a braní drog. Tento způsob života ho přivedl k pokusu o sebevraždu, který vážně poškodil jeho tvář, způsobil úplné oslepnutí a znemožnil mu na několik let mluvit. Velice náročné životní období se mu podařilo zvládnout za veliké podpory jeho rodiny, přátel a kmenového společenství. Pomalu se začal ze zdecimovaných kusů skládat zase dohromady. Teď říká, že jeho pokus o sebevraždu byl pro něj vlastně dar. Při hledání vlastní smrti našel nový život. Ztratil svou schopnost vidět, ale získal neocenitelný nadhled a vhled, takže teď sám může druhým pomáhat zvládat emocionální bolest.

Malé cíle postačí

„Když jsem se začal vzpamatovávat, zapojil jsem se do našich kmenových léčebných obřadů: Tance Slunce, obřadů s dýmkou, vision questů, potních chýší, peyotlových obřadů… Síla Owyhee je ve veliké propojenosti a blízkosti členů celého kmenového společenství a jejich ochotě si pomáhat. Odešel jsem do Salt Lake City na rehabilitace a zařadil se do programu pro nevidomé a zrakově postižené. Podstoupil jsem kolem třiceti operací. Dostal jsem druhou šanci… Pro začátek jsem si vyhotovil seznam malých cílů, kterých chci dosáhnout, a definoval si, co pro mne znamená úspěch. Prvním cílem bylo dostat se z postele. Další naučit se jíst prostřednictvím svých úst. Další naučit se žít samostatně jako slepý člověk. Naučil jsem se Braillovo písmo, používat slepeckou hůl, vařit, uklízet, prát…“ Jakmile Arnold dokončil rehabilitační program, byl přijat na univerzitu v Utahu. V roce 1997 získal titul v oboru psychologie a o dva roky později magisterský titul v oboru sociální práce s důrazem na individuální, skupinové a rodinné poradenství. „Musel jsem se probudit a odpustit sám sobě fakt, že jsem se chtěl zabít. Žádal jsem Boha o odpuštění a teprve poté jsem byl schopen požádat o odpuštění svoji rodinu a blízké. Prostřednictvím hovorů s mými blízkými a ceremoniálních obřadů jsem byl

Co máme vlastně společného a proč tento příběh?

Několik generací Čechů bylo „odkojeno“ rudým gentlemanem Vinnetouem. Pro mnoho lidí byly prostřednictvím právě tohoto příběhu položeny základy čestného chování. Kolik kluků zažilo situaci, kdy učitel objevil, že si místo doporučeného vzdělávání čtou „májovky“ pod lavicí? Pro mnoho lidí to byla v době totality jedna z možností, jak se alespoň dočasně vymanit z jejího područí. I naše společnost prochází jakýmsi kolektivním traumatem. Rodinné vazby jsou velmi narušeny a o lidských hodnotách a poztrácených tradicích, můžeme dlouze nevesele diskutovat.

schopen pustit svůj smutek a pohnout se kupředu. Sjednocením tradičních duchovních učení a západních terapeutických metod jsem prošel bolestí a našel jsem určitou harmonii a vyrovnanost. Od roku 1990 vyprávím svůj příběh jednotlivcům, rodinám, komunitám s nadějí, že získají víru, sílu a motivaci žít plný život s vděčností za to, co mají.“ „PROČ? To byla otázka, na kterou se mne ptali. PROČ? To je otázka, na kterou se ptají prarodiče, rodiče, příbuzní, kteří ztratili sebevraždou někoho milovaného. V některých komunitách, kde pracuji, jsou myšlenky na sebevraždu denním chlebem. Skličující je fakt, že sebevraždy v naší komunitě mají čím dál větší věkový rozsah. Vzít si život se už podařilo jak desetiletým, tak stařešinům našeho kmene. Stávám před našimi lidmi celé země a pokouším se na tuto otázku odpovědět. Existuje mnoho důvodů PROČ. Pro mnohé z nás je to neschopnost vyjádřit naši duševní a emocionální bolest hluboko v nás a sdílet ji s ostatními. Někteří si myslí, že se o nás nikdo nezajímá, nikdo nám nerozumí a že se náš život nezlepší. Často ztrácíme naději a víru a upadáme do depresí. Pak je jednodušší si začít myslet, že sebevražda je tou správnou reakcí. Trvalé řešení dočasných problémů…“

Arnold Thomas si uvědomuje, že téma jakési „vykořeněnosti“ se netýká jenom domorodých Američanů. Říká, že mnoho lidí, které na svých cestách potkává, pochází z rozvrácených rodin, smíšených manželství nebo mají rodiče, kteří s nimi špatně zacházejí. Hranice jsou otevřeny a domorodí gentlemani tedy mohou se svým poselstvím přijít přímo k nám. Tentokrát už ale nejsme pouhými diváky a snílky u knih či televizních obrazovek. Všechno je to doopravdy.

Slovy Arnolda: „Pojďme vzájemně sdílet osobní boje a vítězství.“

Naše tradiční duchovní učení říká, že život je dar

Sebevražda není historicky součást naší kultury. Vzít si život je sobecký akt. Jsme tu pouze na určitý čas a nemáme právo si ten čas zkrátit. Někteří naši stařešinové říkají, že když jednotlivec spáchá sebevraždu, jeho duše zůstává uvězněna na zemi až do té doby, kdy měl odejít přirozenou cestou. Už přes dvacet let jsem úplně slepý – žiji ve světě temnoty. Podpora mé rodiny a přátel byla a je pro mne klíčová v utváření osobnosti, kterou jsem dnes. Vzájemná podpora lidí je životně důležitá pro snižování podílu sebevražd v komunitách. Může to znít směšně, ale nikdy nevíte, kdy úsměv, objetí, poplácání po zádech nebo slova útěchy mohou změnit člověku život.“ Jedním z hlavních témat, kterým se Arnold věnuje, je osobní odolnost. Popisuje ji jako schopnost odrazu od jakékoliv negativní či pozitivní zkušenosti v životě. Jako proces hledání, vlastní odolnější povahy. „Odolnost je intuitivní a pro mne i spirituální záležitostí. Domorodí lidé po tisíce let využívají čtyři základní elementy, aby si udrželi vyrovnanost. Spojením s těmito prvky prostřednictvím modlitby byli domorodí lidé vždy schopni najít vnitřní klid a nezáleželo na tom, jakými traumaty, tragédiemi, nebo naopak pozitivními zážitky procházeli. Byli schopni držet se své životní linie, přijmout různé zkušenosti, přizpůsobit se jim, najít krásu v jakékoliv situaci a co nejlépe ji využít.“ Pravý domácí časopis | 45

TEXT: Nataša Foltánová

KU

EK

OP

RZ

RAN

Í

díl čtvrtý závěrečný VYHRŇME SI RUKÁVY A ZAČNĚME (EKO)PRÁT V předchozích třech dílech jsme se zabývali teorií praní. Teď tedy už víme dost na to, abychom mohli převzít zodpovědnost za prací proces do vlastních rukou, a chápeme, že to bude vyžadovat víc než jen nasypat do pračky zázračný voňavý prášek a zavřít dvířka. Úspěšnost praní posuzujeme zejména podle toho, do jaké míry si poradí se skvrnami a výrazným zašpiněním. V tom je potřeba šetrným a ekologickým přípravkům pomoct, ale zdaleka to není tak složité ani namáhavé, jak se domnívají škarohlídi a jak tvrdí ti, kteří to nikdy nezkusili. Tak se tedy pojďme dát do díla.

PŘÍPRAVA NA PRANÍ

První zásadou a mantrou ekopraní je skvrny ošetřit před praním (a ideálně hned po jejich vzniku). K tomu je třeba prádlo třídit nejen podle barev a materiálu, ale také podle stupně znečistění.

1. TŘÍDĚNÍ PRÁDLA

PODLE BAREV – Bílé prádlo oddělíme od barevného a pereme zvlášť v přípravku na bílé prádlo nebo s přídavkem bělicího činidla. Barevné prádlo je dále vhodné rozdělit na prádlo tmavé a světlejší. U barevného prádla volíme přípravek a způsob praní tak, aby zůstala zachována barva. 46 | Pravý domácí časopis

PODLE MATERIÁLU – Materiál, ze kterého je oděv vyroben, je buď přírodní (bavlna, len, vlna, hedvábí…), nebo syntetický, časté jsou také směsi. Syntetické materiály a směsi pereme obvykle na 40 °C (nebo podle doporučení výrobce). Bavlnu a len je možné prát na vyšší teploty. Vlnu a hedvábí je vhodné prát zvlášť a použít co nejšetrnější přípravky, jako jsou mýdlové ořechy nebo čisté olivové mýdlo. PODLE STUPNĚ ZNEČISTĚNÍ – Většina prádla je po běžném nošení znečištěna pouze potem a prachem a k vyprání postačí jen jednoduché prostředky, jako je saponin z mýdlových ořechů nebo mýdlo. Před samotným praním se zaměříme na prádlo, na kterém jsou buď jednotlivé skvrny, nebo je celkově více znečištěno.

2. OŠETŘENÍ SKVRN

Máme-li v hromadě prádla pár kousků se skvrnami od čokolády nebo ovoce, dává smysl skvrny ošetřit zvlášť předem, abychom měli jistotu, že se jich zbavíme, a nemuseli kvůli nim vystavovat zbytek pračky dávce silné prací chemie, případně riskovat, že je nevypereme vůbec, protože se do textilu nečistota jednoduše „zavaří“. Jak na to: Skvrnu namočíme a potřeme mýdlem. Výborně funguje žlučové mýdlo, což je mýdlo s přídavkem hovězí žluči. Ta obsahuje enzymy rozkládající tuky a enzymy štěpící bílkoviny, proto se výborně hodí k odstranění skvrn. Pro vegany a ty, jež se chtějí vyhnout použití živočišných surovin, stejnou službu udělá i mýdlo s citronovým výtažkem, který má bělicí účinek. V případě starých nebo hutných skvrn lze vzít na pomoc kartáček. SILNĚ ZNEČISTĚNÉ PRÁDLO – Pokud je některý kousek prádla obzvláště znečištěn celý, třeba od bláta, nebo na něm jsou staré zaprané skvrny, nejúčinnější formou, jak nečistoty ošetřit, je namáčení. Namáčení před praním: Do přiměřené nádoby (kbelík nebo umyvadlo, v případě většího množství prádla použijeme vanu) napustíme co nejteplejší vodu podle toho, co prádlo snese. Čím teplejší voda, tím lépe. Ve vodě rozpustíme 2–3 lžíce (zhruba na 10 l vody) prášku na skvrny, můžeme přidat také trochu mýdlových vloček, a do připravené lázně namočíme prádlo ideálně přes noc. Před praním vodu vylejeme (nejlépe do záchodu, aby se špínou zbytečně nezanášel odpad) a budeme pozorovat, kolik nečistot se do vody uvolnilo. Nečistota, kterou vyléváme, je špína, která by se jinak rozpustila v pračce, a v této vodě by se pralo veškeré ostatní prádlo!

Vychytávka: úžasným pomocníkem pro „turbonamáčení“ je zvon na čistění odpadů. Jeho funkci jsem objevila při namáčení jednoho extra znečistěného kousku, který měl po namočení do kbelíku stále tendenci vyplavávat k hladině. Protože byla voda horká a po ruce byl záchodový zvon, použila jsem ho k zanoření prádla. Zvon se k prádlu přicucl a síla jeho podtlaku způsobila,

že po několika pohybech zůstaly kalhoty takřka čisté! :-)

3. PRANÍ

Máme-li ošetřeny skvrny a extra špinavé prádlo předem namočeno, můžeme se pustit do ekopraní s klidem a jistotou, že vypereme a budeme s výsledkem spokojeni. Jaký tedy použít prací prostředek? DĚTSKÉ PRÁDLO A PRÁDLO PRO ALERGIKY – Nejšetrnější praní je praní v mýdlových ořeších, protože nezanechávají v textilu chemická rezidua dráždící pokožku. Pokud perete v pracím prostředku, mýdlových vločkách nebo mýdlovém slizu, nezapomeňte použít místo aviváže ocet nebo máchadlo, které pomůže z textilu odstranit zbytky pracího prostředku (viz předchozí díl). Zejména se ale vyhněte přípravkům se syntetickou parfemací, enzymy či optickými zjasňovači. BAREVNÉ PRÁDLO – Na barevné prádlo použijeme buď prací prostředek na barevné prádlo, případně můžeme opět sáhnout po mýdlových ořeších, které jsou velmi šetrné k barvám. BÍLÉ PRÁDLO – Prací prášek s obsahem bělicí složky nebo prací gel s přídavkem bělicího prášku se postarají o to, že bude dobře a doběla vypráno. Ekopřípravky neobsahují optické zjasňovače, takže se vám prádlo může jevit méně zářící (a také nebude ve tmě fosforeskovat :) PRANÍ TEXTILNÍCH PLEN Před praním ošetřete skvrny žlučovým nebo citronovým mýdlem. Pleny perte na teplotu doporučenou výrobcem v pracím prostředku. Vyhněte se použití přípravků na bázi enzymů – poškozují vlákna a zkracují životnost plen, a také mohou způsobit podráždění pokožky. Do poslední máchací lázně přidejte ocet nebo máchadlo, které zneutralizuje zbytky pracího prostředku. Máchadlo ani ocet ale nepoužívejte u bambusových plen. Při praní látkových plen nikdy nepoužívejte aviváž – ucpává vlákna a snižuje savost plen. PROČ V PRACÍCH TESTECH VYCHÁZEJÍ EKOLOGICKÉ PRACÍ PROSTŘEDKY HŮŘE NEŽ KONVENČNÍ? Testy obvykle porovnávají chování různých produktů za stejných podmínek. Pro získání prakticky použitelných informací o účinnosti praní by ale bylo třeba testovat celý postup praní, který respektuje specifika daného pracího prostředku, prané textilie a druhu znečištění. MÝDLOVÝ SLIZ – je doma vyrobený prací prostředek z mýdla, sody a vody. Používá se stejným způsobem jako klasické přípravky na praní. V případě praní bílého prádla lze do bubnu pračky přidat bělicí prášek – perkarbonát sodný. Soda se do mýdlového slizu přidává ke změkčení vody a pro své mírné dezinfekční účinky. Návod na přípravu: Prací mýdlo o váze cca 175 g nastrouháme či použijeme mýdlové vločky a cca 150 g sody na praní rozpustíme v 1 l teplé vody. Doplníme horkou vodou na objem 10 l a řádně promícháme. Po zchladnutí je mýdlový sliz hotov a lze ho takto skladovat k průběžnému použití. Dávkujeme cca 200 ml slizu přímo do bubnu pračky. Pravý domácí časopis | 47

MÝDLOVÉ OŘECHY – jsou plody stromu Sapindus Mukorrosi, který roste v Nepálu a Indii. K praní se používají slupky, které mají vysoký podíl saponinů. Mýdlové ořechy šetrně čistí tkaninu, uchovávají barvy a jsou vhodné zejména k praní dětského prádla, pro alergiky a osoby trpící kožními nemocemi. Mýdlový ořech je vhodný k praní lehce znečištěného prádla beze skvrn nebo se současným užitím aplikace žlučového mýdla přímo na skvrnu či předchozího namáčení prádla a k jemnému praní vlny a hedvábí. Výluhy z mýdlových ořechů nepředstavují nebezpečí pro životní prostředí a skořápky lze kompostovat. Saponiny z mýdlových ořechů mohou být součástí prací gelů, které se pak používají obdobně jako konvenční přípravky. Gel

má lepší prací účinnost než samotný mýdlový ořech, protože obsahuje větší koncentraci saponinů.

Závěrem

Všichni, kteří s námi absolvovali všechny čtyři díly, jistě chápou, že prát ekologicky není o maximálním zjednodušení. Zároveň se ale také přesvědčili, že to není složité nebo zdlouhavé, a zejména, že je možné vyprat téměř vše, jen se na to musí o něco chytřeji. Co je ale nejdůležitější – to, že jste dočetli až sem, znamená, že si uvědomujete, PROČ chcete omezit chemii ve svém prádle. Oblečení nás provází 24 hodin denně, 365 dní v roce, a omezit chemii v oblečení znamená významně snížit celkovou chemickou zátěž na naše tělo i na celou planetu. Budeme rádi, když nám napíšete svoje zkušenosti i další postřehy. Sledujte dále stránku www.ekoalchymie.cz, kde vám budeme přinášet další novinky, návody a informace. Budete-li mít zájem o uspořádání přednášky ve vašem městě, pište na [email protected].

JAK PEREME U NÁS REDAKCI

Markéta Ovsíková: Jsem moc spokojená s praním v mýdlových vločkách – vůně mýdla, co se line bytem, mě oblažuje. Další na výběr mám mýdlové ořechy, ke kterým přidávám levandulovou silici. K bílému prádlu pak přisypávám trochu bělicího prášku a pokaždé naliji do vaničky trochu levandulového máchadla. Co do kvality praní bych řekla, že vločky perou trošku lépe než ořechy. Agresivní prostředky z běžné drogerie vyperou jistě lépe, ale mně je bližší tato varianta. Skvrny řeším namáčením a žlučovým mýdlem (nebo je neřeším). Špinaví nechodíme, a jestli někomu nepřipadáme zářivě čistí, tak je to jeho problém :-). Zuzana Čítková: Já jsem pleny prala v mýdlových ořeších. Vypraly, ale prádlo bylo zašedlé. Kdybych přidávala bělicí prostředek, tak by se to nestalo, ale mně tehdy nešlo o zářivě bílé plenky, tak mi to nevadilo. Spokojena jsem byla i s tekutým koncentrovaným Ecoverem, ale používala jsem ho v začátcích těhotenství, a tak ho teď nemohu ani cítit. Pravdou je, že jako po jediném pracím prostředku, který jsem kdy používala, prádlo i vonělo. To se mu ale stalo v naší domácnosti osudným ;-) Teď používám ekologický tekutý prostředek z DM (značka DenkMit Nature) a jsem spokojená. K bílému prádlu používám bělicí prášek – také eko. Aviváž jsem přestala používat, protože jsem měla pocit, že mi prádlo pak jakoby zatuchá (nemám ideální podmínky na sušení). Poté, co jsem si přečetla několik dílů ekopraní, chystám se vyzkoušet máchadlo.  Beáta Matyášová: Já peru v Yellow and Blue gelu s mýdlovými ořechy a jsem spokojená, prádlo čisté a voňavé :-), aviváž dávám jenom minimálně (stejná firma), na povlečení, ručníky… Petra Kruntorádová: Mojí stálicí jsou nejrůznější přípravky Ecover. Jsou pro líné pradleny, protože zvládnou většinou bez máchání, namáčení a úzkostlivého třídění i ponožky, ve kterých naše tři děti (co nenosí bačkory) prošly nejen celým domem, ale někdy i zahradou a chodníkem před domem. Díky Nataše a jejímu testovacímu proužku jsem zjistila, že máme extrémně tvrdou vodu, takže od té doby používám jak změkčovač Yellow and Blue, tak máchadlo od této firmy, což hodně pomohlo. Když se mi stane, že například dceřin světlý svetřík jeví i po čtvrtém vyprání známky toho, že byl totálně politý kečupem, sáhnu po konvenční razantní variantě pracího prostředku a nemám výčitky svědomí, protože ji zase pak dlouho nepoužiji. Markéta Daňhelová: Přiznávám, že jsem ještě donedávna prala v normálním prášku, který vše vypere dočista do čista. Pak jsem si na základě knížky „Děláme si to doma sami“ zkusila vyrobit domácí prací gel z olivového mýdla. A sice už opravdu prádlo nejásá běloskvoucí září, po přečtení Natašina seriálu Ekopraní se už ale k oněm ropným látkám, optickým zjasňovačům a syntetickým parfémům opravdu těžko vracet. Místo aviváže dávám do pračky trochu octa s vodou. Ocet na prádle cítit není, přesto přidávám ještě pár kapek éterického oleje.

48 | Pravý domácí časopis

Štafetové rozhovory OTÁZKY: Markéta Davidová

ODPOVĚDI: Markéta Čepická Daňhelová

redaktoři PDČ představují redaktory PDČ

Pozitivní dítě systému

Na poradách je pokaždé dobře naladěná, krásně upravená a má praktické postřehy k chodu časopisu. Mé notorické nedodržování uzávěrky přechází vřelým úsměvem, ráda si mě po mailu dobírá a já ji. Jinak nevím o Markétě Čepické Daňhelové nic. Začnu hned pěkně těžkou otázkou, i když pro tebe možná vůbec. Kdo jsi a kam kráčíš? (Odpověď přišla mailem po měsíci:-))

(Protože mi Markéta zcela v rozporu s jejím pojímáním času poslala první otázku asi před půl rokem ) Zkusím se popsat asi takhle: Dělá mi radost, když moje děti s mým mužem dělají ptákoviny a řehtají se u toho na celé kolo, když peče sluníčko, když se v troubě pečou muffiny, když si mohu ráno přispat, když držím v ruce sklenici vína, šálek dobré kávy nebo nové číslo PrDoČasu, když si čmárám obrázky, když krájím šťavnatý steak, když se mi daří zrecyklovat veškerý odpad v domácnosti… A kam kráčím, to si opravdu nejsem jistá. Jenom doufám, že jsem na trase. A kdo jsi a kam kráčíš v PrDoČasu? Ha, to je o něco jednodušší. K časopisu jsem se nachomýtla samozřejmě přes Petru, se kterou jsme před sedmnácti lety „zprávařily“ společně v rádiu Evropa 2. Když před dvěma lety Petra s Danem přišli s nápadem na Pravý domácí časopis (tenkrát se ještě měl jmenovat Roh hojnosti nebo Špajz), zapojili všechny okolo. Do každého čísla jsem dodávala jeden až dva články. Časem se mě Petra zeptala, jestli bych jí s chodem časopisu trochu nepomohla. Já nabídku ráda přijala. Je to krásná společná tvorba, veskrze pozitivní počin. Staráš se teď o obsahovou a organizační stránku časopisu. Máš k tomu ještě nějaké své vlastní počiny? Napsala jsem knížku pro děti, a také jsem si k ní nakreslila obrázky, což moc neumím, ale o to víc mě to bavilo. Pak se ještě drápkem držím v České televizi. Nějakých dvanáct let jsem tam pracovala ve zpravodajství, teď občas něco natáčím pro jiné pořady. Není to naše povídání nějaké moc uhlazené? Jsou vůbec někdy chvíle, kdy nejsi pozitivní profi moderátorka, kdy jsi aspoň trochu rozcuchaná? Řekla bych, že rozcuchaná jsem docela často, ale evidentně to výborně maskuji. Ale asi jsem i většinou „trapně“ pozitivní. Snažím se na lidi usmívat, vnímat je kladně, hledat druhou stránku věci, nejen tu viditelnou na první pohled. Samozřejmě jsou období, kdy to jde hůř, nebo lidé, u kterých to jde hůř. A docela dobře mi umějí potrénovat trpělivost mé děti. Zejména sedmiletý synek je slušný paličák a přesvědčit ho, aby si uklidil v pokojíčku nebo spáchal domácí úkoly, je někdy nad moje síly. Tuhle mi řekl, že na uklízení peče, protože to není jeho mise, a ať mu podobnými pokyny nekazím život. V takových situacích bych chtěla mít doma Naomi Aldort, ať se ukáže, holka.

Nejsem sice Naomi, ale ten paličák mi připadá jako super kluk, který ví, co chce. Nebo ty jsi měla vždycky pokojíček jako ze škatulky? To víš, že neměla a nemám! A jasně, že mám úžasné děti a jejich mise je velkolepá. Akorát když už se v dětském pokojíčku nedá udělat krok, když legová městečka, autová parkoviště a školy pro plyšáky expandují do celého bytu… Fakt občas potřebuji vyluxovat. :-) Jaká byla tvoje mise, když si byla malá? Plníš ji? Jako malá holka jsem chtěla být herečka. Drželo mě to docela dlouho, dokonce jsem dělala přijímačky na DAMU. (Asi je zřejmé, že neúspěšně:-)). Zvrtlo se to v novinářku a asi jsem měla směřovat sem k šíření pozitivních zpráv a jiných úhlů pohledů na věc. Jsem dítě systému: „každý den se chodí do školy a dělají se domácí úkoly, nemoc léčí lékař léky, rodí se v leže v porodnici, děti se prostě očkují, co je dovoleno přidávat do jídla, je neškodné, školka je budova se splachovacími záchody, když něco říká obecně uznávaná autorita, tak to asi bude pravda…“ Spousta lidí takhle pořád přemýšlí a i já s některými zažitými stereotypy bojuji. Na konstelacích nám Iva Málková ukázala hrneček a říkala, že když se na něj díváte z jedné strany, můžete být naprosto přesvědčení, že nemá ucho. Ti na druhé straně vám ale budou tvrdit, že tam ucho je. Na první pohled banální konstatování mi přišlo úžasně trefné. Snažím se hledat ucha na hrnečcích a hlavně už netrvat na tom, že když ucho nevidím, že tam není. A dávat o tom všem vědět dál, to nakonec není špatná mise, ne? Ne. Takže to, že nám ukazuješ jen svou pozitivní tvář, tedy neznamená, že na druhé straně není ucho?! Díky bohu za tu pozitivní zprávu, Markét :-) Pravý domácí časopis | 49

Š A m š i M

Pomozte nám objevovat PDČ v trafikách V lednu testujeme, co to udělá, když se náš časopis ocitne mezi tisíci dalších titulů na stáncích PNS. Samozřejmě nemůžeme být všude, protože trafik je u nás asi 20 tisíc! Proto bychom byli rádi, kdybyste nám pomohli zmapovat, kam všude se Pravý domácí dostal. Pokud v trafice uvidíte náš, doufejme, nepřehlédnutelný design, dejte nám o tom vědět! „Vyblejskněte“ časopis mobilem a pošlete nám fotku na mail [email protected] společně s popiskem místa. Fotky budeme zveřejňovat na facebooku a dáme tak o místě prodeje vědět dalším. Deset vylosovaných objevitelů odměníme balíčkem bio fairtradové kávy z pražírny v Kostelci nad Labem.

Znovu na místě činu ši soutěž „Vezměte Vzpomínáte si na na lenou“ a vítězný vo  do PDČ s sebou na arové? Přišla nám obrázek Kateřiny Fiš ráva: „Ještě jednou od ní nedávno tato zp u. Pro velký hr  vý chci poděkovat za ísto dovezli partu  m na es dn e úspěch jsm kterou se scházíme ‚motalinek‘ papíru, se idelných tvořivých av ve Slavonicích na pr tu měl velký ohlas. kurzech. Váš časopis itele.“ Kateřina nás Čekejte nové předplat e! jem znovu pobavila, děku

V novém roce nově

Pořádná porada Naše pravé domácí porady vždy stojí zato. Ukujeme spoustu plánů, nadneseme spoustu nápa dů a hlavně je nám spolu dobře. Možná vám už teď může me prozradit, co jsme mimo jiné vymysleli. Na jaro chyst áme osobní setkání s vámi, našimi čtenáři. Mnozí z vás s námi komunikují mailem, přes facebook, ale osobní setkání, to bude teprve to pravé! Nebojte, o všem se včas dozv íte… Na fotkách z poslední prosincové porady vidíte, že dorazili i Lucka a Radek Groverovi – Suchý, a že o některé chody, které byly k obědu, se postarala šefre daktorka Petra. Uvaří na jaře něco i čtenářům?

Asi už jste zaznamenali, že teď už se o vás, naši milí předplatitelé, stará pouze Česká pošta. S předchozí předplatitelskou agenturou jsme se rozloučili. Pevně věříme, že pokud pocítíte nějaké změny, budou jen k lepšímu. Noví i stávající předplatitelé najdou veškeré informace na našem webu www.pravydomaci.cz

Přeji nám všem čtenářům a fanouškům Pravého domácího časopisu, aby se nám dařilo žít ten nejběžnější každodenní svět s radostným pocitem. Abychom se nebáli náročných zkoušek a nejistot, ale brali je jako dar tajemství a dobrodružství a i díky tomu se každé ráno těšili na to, co nám nový den přinese. A když přinese něco těžkého, přeji nám všem, abychom v sobě objevili schopnost poodstoupit a hledat, co je v dané situaci pro nás darem a co se můžeme nového naučit… Všem moc přeji dostatek síly na těle i na duši, klidnou mysl a práci, kterou máte rádi… a co nejvíce radostných chvil s vašimi blízkými…

Hanka Zemanová,

autorka Biokuchařky a Bioabecedáře Pravý domácí časopis se u nás doma nejen čte, ale také se z něj cituje a diskutuje se o tom, co se v něm píše. Protože i v neskutečném, virtuálně manipulovaném světě je stále něco skutečného, co stojí za to žít a také se o to podělit. Vedle životního stylu servírovaného marketingovými a reklamními stratégy v mainstreamových médiích existuje způsob života, ve kterém si nehrajeme na něco, co je trendy, ale hledáme, co má smysl. A také styl. A ještě jedno mne nad Pravým domácím časopisem pokaždé napadne: Když člověk chce, aby něco bylo, nemá na to čekat. Má to udělat. Přesně jako vy :-) Srdečně

Ivan Hoffman,

komentátor a novinář

Zdravice! Mám rád výzvy. Hlavně ty, které mne baví. Ještě před nedávnem se mi zdálo, že ekologické hospodaření na naší farmě začíná fungovat. Je však pravda, že zůstává spousta otázek, na které nemám vždy odpověď, a spousta pochybností, jestli to děláme úplně nejlépe. Pod stromeček jsem dostal útlou knížečku: „Virtuóz pšeničného poĺa“, kde autor popisuje úplně jiný systém pěstování obilí, ten, na který ekologičtí odborníci „narážejí“, něco nového, co naplňuje ideu ekologického zemědělství. Takže se těším, až se dozvím více, a třeba to na naší farmě někdy vyzkoušíme! A co přeji Vám a Pravému domácímu časopisu? Aby Vás obdobné výzvy také potkávaly a naplňovaly. Držím palce!

Martin Hutař,

zakladatel PRO-BIO

Pravý domácí časopis perfektně zaplňuje díru na trhu přeplněném magazíny s lesklými obaly, plytkými texty, hromadami otevřené i skryté reklamy. Je pro přemýšlivé a tolerantní lidi. Pro milovníky dobrého jídla, přírody a přirozenosti. Úplně stačí, když mu popřeji, ať se daří jako doposud, protože to mu jde skvěle. Během pár měsíců je z něj stálice v nabídce mnoha mateřských center, prodejen zdravé výživy a rodin. Tato oblíbenost jej právě dostává do nabídky pro nejširší veřejnost a věřím, že i v té jen uspěje.

Margit Slimáková,

specialistka na zdravotní prevenci a výživu

Milí přátelé, do roku 2015 bych vám chtěl popřát hodně zdraví, pro vás i vaše blízké. Sílu na uskutečnění vašich plánů a přání. Moudrost a pokoj. A hlavně víru, lásku a porozumění.

Otakar Jiránek,

zakladatel a ředitel Country Life

Chcete také uveřejnit v PDČ malý inzerát? Cena 500 Kč za 5×5 cm. Pište na [email protected]

Kde nás seženete? Pravý domácí časopis distribujeme do prodejen zdravé výživy, kaváren a na podobná spřízněná místa. Měli byste nás vždy sehnat v prodejnách Brána k dětem, Country Life, v divadle Kampa. Seznam dalších míst najdete na našem webu:

www.bit.ly/kdekoupitpdc KONTAKTY: Náměty, témata, články: [email protected] Distribuce a prodej: tel: 608 632 250 [email protected]

Pokud ho ve vašem krámku neseženete, poproste svého obchodníka, ať ho objedná buď přímo u nás nebo přes Country Life či PRO-BIO. Od ledna by měl být PDČ k dostání také ve vybraných novinových stáncích. Distribuci bude zajišťovat PNS. Už teď na to můžet ale upozornit svého trafikanta.

Inzerce a vše ostatní: [email protected]

Chcete nás prodávat a šířit?

Pokud s námi chcete za každou cenu mluvit, volejte 603 841 615

Pravý domácí časopis, tel: 608 632 250, e-mail: [email protected] Country Life, tel: 311 712 409, www.countrylife.cz PRO-BIO, tel: 583 301 951, www.probio.cz

Distribuci zajišťuje:

Chcete nás podpořit? Děkujeme za jakoukoli finanční částku, kterou podpoříte činnost Pravého domácího časopisu.

naše č. ú.: 227055196/0300 Jednoduchou verzi objednávání PDČ v pdf formátu najdete na: www.bit.ly/e_PDC Cena za jedno číslo je 35,- Kč.

Předplatné Předplatné zajišťuje Česká pošta Přijímání objednávek a reklamace:

tel.: 800 300 302 www.postabo.cz [email protected]

Pravý domácí časopis – vydává rodinné Vydavatelství Propolis, s. r. o., Dělnická 477/36, 250 88 Čelákovice, tel: 603 841 615, www.pravydomaci.cz, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Petra Kruntorádová. Editorka: Markéta Čepická Daňhelová. Redakce: Zuzana Čítková, Beáta Matyášová, Monika Valentová, Markéta Davidová, Markéta Ovsíková, Jiřina Součková. Grafika: Daniel Barták. Sazba: DB, Markéta Hovorková. Ilustrace: Jaroslav Kruntorád, Markéta Ovsíková, Markéta Čepická Daňhelová, Jan Rieger. Fotografie: Pavel Ovsík, Michaela Šimková. Jazykové korektury: Milka Janotová. Ev. č.: MK ČR E 21200. ISSN 1805-9449. Číslo 12/2014 vychází dne 1. prosince 2014. Tisk: Triangl. Náklad: 5200 ks.

52 | Pravý domácí časopis

UDÁLOST, NA KTERÉ NESMÍTE CHYBĚT BIOSTYL cerTIfIkOvané BIOprOdukTY ZdravÍ zDRAvÁ výživA, přÍRODNÍ pRODUKTY, KvALiTNÍ pOTRAviNY, kLaSIcká I aLTernaTIvnÍ medIcÍna

ecOWOrLd výROBKY A SLUžBY šETRNÉ K živOTNÍMU pROSTřEDÍ

festival evolution

17. -19. 4. 2015 výstaviště praha Holešovice

aLTernaTIva SEBEpOzNÁNÍ, DUCHOvNÍ SMĚRY, OSOBNOSTNÍ ROvNOvÁHA čLOvĚKA i CELÉ SpOLEčNOSTi

InSpIrace OSOBNÍ ROzvOj, vzDĚLÁvACÍ pROjEKTY, AKTivNÍ ODpOčiNEK

přijďte prezentovat své výrobky a služby návštěvníkům a navázat nové obchodní kontakty na největší evropský festival v těchto oborech.

www.festivalevolution.cz OrganIZáTOr:

pARTNEři:

první uzávěrka přihlášek - 31. 10. 2014 - nejvýhodnější ceny pro vaši prezentaci.

Bezlepkové pečivo Nelepek • velmi chutné a oblíbené nejen u celiaků, ale i u běžných zákazníků • novinky: vanilkový a čokoládový muffin a semínkový chléb

• Vyrobeno v pekárně specializované na bezlepkový provoz. • K dostání v prodejnách a e-shopu Country Life a v dalších specializovaných prodejnách biopotravin a produktů zdravé stravy.

ekologické praní Představujeme vám přírůstky do produktové řady PRANÍ oblíbené české značky ekodrogerie YELLOW & BLUE: - Žlučové mýdlo k odstraňování skvrn - Změkčovač vody a testovací pásky na tvrdost vody - Mýdlové vločky - Máchadlo na prádlo

Tyto nové hvězdy doplní oblíbené stálice a jejich synergické působení zajistí, že ekologické praní bude stejně účinné, jako praní konvenčními pracími prostředky. Optimální použití pracích prostředků YELLOW & BLUE je popsáno v našem DESATERU EKOPRANÍ, jež spolu s dalšími informacemi najdete na našem novém portálu www.ekoalchymie.cz. Přednášky, videa, a návody na

www.ekoalchymie.cz

Zakoupíte u dobrých prodejců nebo na

www.tierraverde.cz