CASÖFI8. w u i D á w i i s r S E D M Y R O C N J B E H. Swazek čh vrfý. W F R A Z. E lenjžecj arcibiskupská knihtiskárnu, řjzenjm JV- Špinky,

CASÖFI8 PRO

w u iD á w iis r on li N .1/ E C J A R C I B I S K U P S K É

SEDM Y

ROCNJ

PRAŽSKÉ

BEH.

Swazek čh v rfý .

W

F R A Z. E

1834.

lenjžecj arcibiskupská knihtiskárnu, řjzenjm JV- Špinky,

Utaimir tempoře ; veniet eniin hora, post ({uam non erit teinpus amplius. S . Bernard, in Epist.

O Bož/m w lé lcn f. Od Vincencia Zahradnjka, f a r á ř e w K ře S ic jc h .

T a gem stw j křestanské w jry

gsau takowá učenj,

gegichžto prawost poznáwáme ne rozumowánjm čiII tak nazwanými wnitřnjmi d u w od y, nobrž swedectwjm Božjm .

Tau přjčinau se řjká, že tagem­

stwj náboženstwj našeho gsau nadpřirozené swětlo, čili učenj, kteráž schopnost rozumu našeho přesalia g j,

a dokonceby nás tagna b y la , kdyby nám

gich Bíih zgewenjm swým nebyl w známost mvedl* Přirozený rozum při tech náboženských prawdách, kteréž tagemnými

neb pauze Bohem zgewenými

gmenugeme, toliko to skaumánjm nagjti může, že žádné giné, gakkoli poznané prawdíí na odpor nestogj, a že žádného dokonce důwodu nenj, za kterýmžby poraženy bytí mohly.

Tagem stwj kře-

stanského náboženstwj gsau nad rozum lidský, ni­ koli ale proti rozumu.

Nicméně z nepostihlosti, a

z tagemné, skryté powahy náboženských prawd ni-

koli nepocházj, žebycliom gim

roznm ěti, to gest,

prawého a wlastnjho smyslu gegich nagjti nemo­ hli.

K d yb y zagisté ty a takové nad rozum posta­

ven é prawdy i také temny a nesrozumitedlny by­ ly : nikdoby z nás newěděl, gakby mu gich užjwati náleželo, a b ylyb y gako za vřen ý p ok lad , k němužto žádný přistaupiti nemůže. G ižt

pak ku tagemnýin pravdám w jry kře-

síanské náležj i ta, že Ježjs Kristus nebyl pauhýni člověkem , tak

gako každý

z nás, nobrž že byl

člověkem a spolu Bohem , že

w osobě geho bož-

stwj

a člowěčenstwj nerozdjlně bylo spogeno, že

byl wtěleným

Synem Božjm. I.

Gaký gest smysl učenj toho ? B yl-li Ježjs člo­ věkem :

gak spolu b ýíi mohl i Bohem ?

A byl-li

Bohem : gak bylo možná, by spolu také byl človvěkem ? Byltě Ježjš dle č lo v ě k e m :

těla i dle duse prawým

ale stjm to člověkem se svrázal a sge-

dnotil Bíih S y n ;

byltě Ježjs Bohem, ale Bohem,

lidskau přirozenostj oděným.

B yltě gedinau oso-

bau, ale wosobě této byla dvvogj přirozenost, bož­ ská a lidská, a nápadně dw ogj rozum a dw ogj v fi­ lé.

Božstwjm nebylo zničeno a zrušeno člowěčen-

s tv j, a clowěčenstwjm nikoli b ožstvj snjženo, zten­ čeno, obmezeno a skljoeno nebylo.

,,Pán náš Je­

žjš Kristus, Syn Božj , gest i Bohem i člov ěkem. G elikož gest Bůh, z podstaty O ícow y před wěky

gest zrozen, gelikož člowěk a le , z matčiny podsta­ ty \v času se narodil.

Gestit dokonalý Bůh a do­

konalý člow ěk, magjcj rozumnau duši a tělo človvtka.

Dle božstwj gest rowen O tc i, dle člowě-

čenstwj ale Boha Otce gest nižšj.

Ačkoli pak Bíih

gest a člowěk, nicméně geden gest toliko Kristus, nikoli ale dwa.

Geden gest Kristus, ne ale tak, ga-

koby se božstwj w lidskau přirozenost bylo promě­ nilo a přewrhlo, nobrž wzal na sebe.

tjm , že Bfih človvěčenstwj

Geden gest Kristus ne smjšenjm

podstaty, alebrž tjm , že gediná gest osoba. gako rozumná duše s tělem

Neb

spogená gediný gest

člowěk : tak Bůh a člowěk gedeu gest Kristus.“ (Symbolům S. Athanasii.) Pro lepšj

wyswětlenj

článku w jry o wtěle-

ném božstwj w osobě Krista Pána dokládám, že se o Ježjši Kristu

trogjm způsobem mluwiti

může.

Předně se o něm mluwiti muže, gakožto oprawém člowěku, kterýž

krom mrawných neduhu a wad

našich we wšem nám byl podoben.

Tak u přj-

kladu gakožto oprawdiwý člowěk se narodil, gak wěkern tak i maudrostj a milostnostj u Boha a u liílj prospjwal, modlil se, od zlého kaušjn, trpěl a na křjži skonal. mluwiti může gakožto

ducha byl po-

Druhé, o něm se

o Bohu, a protož se práwě

řjká, že gest wěčným, wsewědaucjm a wsemocným* Posléz se o něm gakožto božstwj

o gediné osobě, genž

a elowěčenstwj w sobě zd ržu g e , mluwiti

může. „A čk oli gest w Kristu gediná osoba , osoba

Boha Syna, a w osobě této Bíih s člowěkem gest sgednocen ta k , že se řjci muže

o clowěku , což

se

řjká o Bohu, a což se člowěku připisuge, Bohu

se

přiwlastniti může;

communicatio idiomatum iu

Christo: nicméně se tudy rozdjl mezi ^vlastnostmi lid­ ské a mezi wlastnostmi božské přirozenosti nikoli nerusj.

T jm se porážj smysl Ubiquistů, kteřjž sto-

g j na to m , že se božská přirozenost tak s člowěčenstwjm spogila, že Kristus i gakožto člowěk pra­ w ým gest Bohem, wsemohaucjm, wěčným, nesko­ nalým a wšude přjtomným.

Proti smyslu gich pra-

witi máme, že Kristus, gakožto člowěk, nenj Bůh, nenj wěčný, aniž wšude přjtomný, leř? toliko w ne­ bi a wswátosti oltářnj.“ (Catechismus dos.

ad ordinan-

Venetiis 1743. Editio 18, Pag. 23.) Z toho se w id j, že se o Ježjsi Kristu welmi

opatrně mluwiti má, gmenowitě tak, by gak božstwj, tak i člowěčenstwj a osobenstwj geho wswém způsobu nepohnutě stálo.

M nohý o Ježjši rozprá-

w j gakožto o pauhém Bohu,

w negeden zhaubný

blud tjm ubjhage, mnohý ale o něm mluwj gakož­ to o pauhém clowěku, wyznamenaném sice, wýtečném a diwnými mocnostmi obdařeném, gen clowěku.

M nohý mu zase

ale předce

neodgjmá sice ni

božstwj ni člowěčenstwj , ale předstawuge stwj geho a člowěčenstwj gakožto be

si bož-

wrě c i, podlé se-

stogjcj, gakoby gedno s druhým nebylo osobně

spogen o, nobrž gakoby gedno

od

druhého bylo

odtrženo, a nic se obapol nedotýkalo. Blaudj, kdož o Ježjsi gakožto o božském člowěku mluwj, ale ná-

podobni blaudj ten, kdož o něm gakožto o lidském gakéms Bohu rozpráwj, kterýž dle zdánj Basiliadů a Apollinaristu smyslené toliko měl tělo, ne oprawdiwé, a nerostl

dle

těla a neprospjwal wekem a

maudrostj, nobrž gen rusti, a wěkem a maudrostj prospjvvati se z dál.

Muž se řjci o Ježjši Kristu,

že Bíih byl snjm a on sB ohem ; že wnem widitedlně, tělem přioděný Bíih lidi nawštjwil; (visibiliter in eo Deus

corporalis apparuit,

Missale R o ­

manům) že Bíih w nřm p řeb ýw a l; že Bůh w něm, skrze něg a z něho působil; že Bůh w něm gest učiněn íílowěkem : nicméněby s Nestoriany blaudil ten, kdožby dw ogj chtěgjcj a působjcj osobu w něm přigjmal, osobu Boha a osobu člowěka, na tom stoge, že osoba Boha Syna \v osobě syna člowěka to­ liko gako’ w stánku něgakém přebýwala, a této oso­ by gakožto díistogného nástroge koblaženj lidstwa užjwati ráčila.

(Simpert Schwarzhuber PAeligions-

handbuch. Prag 1786. M. Band. § .5 2 ).

Prcpo-

wěděnj wmesnjm Credo našem : „Descendit decoelis, staupi! s nebes“ , nic giného neznamená, než že „Syn Božj, kterýž gakožto nesmjrný a wšude přjtomný nikdý sice nebe neopustil, nicméně na zemi se zgew il tjm , be.“

že z Marie panny tělo wzal na se-

(Catecliismus ad ordinandos. 18 Editio. Ye-

netiis 1743 Pag. 6 2 .) II. Článku wjry Božjm ,

o Kristu, wtěliwsjín

se

Synu

čili o Bohu a čílowěku osobně sgeduoce-

ném, každý, ninjm, že rozuměli mfiže.

I to se u-

kázati může, že učenj p wtělenj Boha Syna nic \v sobě nemá, cožby se sprawdau něgakau nesrownáw a lo , neb na čemžby se zdrawý rozum zastawiti mohl. Učenj toto by bylo rozumu odporno, kdyby­ chom wěřiti měli, že Bůh Bohem neb člowěk člo­ wěkem býti přestal. Bůh se

w tě lil,

Zdaž ale ten, kdož wěřj, že

spolu i wěřiti m usj, že buď Bo-

žj anebo lidská bytnost wněčem proměněna byla? Bůh tjm , že člowěčenstwj

naše na sebe

přigal,

swau moc, swau maudrost, swaii lásku a giné wiastnosti swoge plněgi sice w ygew il, proto ale w pod­ statě geho i neymenšj změna se nestala.

T ak ná­

podobně člowěk tjm, že se Bůh sám neyužšjmi swazky s njm spogil a spolčil, neywětšj možné důstoj­ nosti dosáhl, a wšecku maudrost, dobrotu a blahost, kterauž obsáhnauti a chopiti muže přirozenj lidské, wewlastenstwj swé přigal, proto ale nikoli lidského těla neb lidské duše zbawen nebyl,

K dob y se do­

mýšlel, že wttílenjin se Syna Božjho božstwj i w neymenšjm změněno bylo, anebo že Ježjš Kristus ne­ b yl prawdiwým

člow ěkem ,

w každé

stránce přirozenj našeho nám podobným,

podstatné tenby to­

muto wznešenému článku w jry buď nerozuměl, ane­ bo sprawowěrnými křesíany by nesmýšlel za ge­ dno, a za bludaře by se mjti musel. Byltě Ježjš Kri­ stus gedinau toliko

osobau, a sice osobau božskau:

Cot ale z toho následuge?

T o -li , že nebyl opraw-

diwým člow ěkem , že lidské přirozenj geho bož­

ským bylo zlilazeno , a že nikoli obyčegem giných wysoce maudrých a Bohu cela oddaných lidj smýšleti a gednati nemohl ? Odstup to daleko! Aniž se zdrawý, práwě saudjcj rozum na tom můž zastawowati, že se v? osobě Ježjse Krista b o ž­ stwj s člowěčenstwjm spogilo.

Neb spogenj toto

nikoli nebylo takowé, gakým ž se hmotné, tělesné wěci w g ed n o scházegj a p ogj, zgakéhožto spoge­ nj pak třetjho cos pocházj.

rowně hmotného a tělesného

Nespogil se Biili s člowěkem tak, gako

u přjkladu gedna barwa s druhau smjšena býwa, aby pak z toho třetj, zhola giná barwa wycházela. Spogenj ono bylo duchownj pow ahy, kteréž siinbolická kniha cjrkwe katolické , katechismus T ridentského sněmu, ono wykládá a wygasňuge,

an

dj: ,,Cokoli Bíih při tagemstwj wykaupenj našeho činil, k tomu vvsemu člowěčenstwj Kristowa, co pňsobjojho nástroge, u žjw al.— Ačkoli \v Kristu s božskau osobau lidská přirozenost byla spogena: nic­ méně on při spogenj tomto hořkost umučenj cjtil tak, gako kdyby spogenj ono nikdy nebylo mjsta mělo.— Kristus prwnj z mrtwých wstánjm od B olia byl odplacen.

Museli zagisté od Boha na ney-

" eyš by ti oslawen , poněwadž z prawého kněmu poslusenstwj wšelikau lehkost a potupu Avzal na sebe.“

(Catechismus Romanus P. I. §• 13, 2, 9, 12).

2dali w Kristu Bull Syn s člowěkem tak byl spoř>en, by třetj něgfaký byl trápenj čitedlen a od Bo­ ba odměněn, třetj něgaký, kterýž nebyl ni člowě-

kera ni Bohem ? Anebo zdali se řjei muže, že dru­ hů božská osoba od prwnj byla odplacena , anebo že Bíih Boha odměnil? L jb jt se mi, což o spogenj Boha a člowěk a w gednotu osoby Bertieri w dogmatice swé pozname­ nal, b y swětle ukázal, že se při onom ueenj nic roz­ umu

protiwného nenacházj.

tiky geho, (Viennae

Z wýborné dogma­

1785 P . II. cap. 3 .) tato mj-

sta zde kladu : „ T jm , že Slowo přirozenj naše na sebe přigalo, neproměnila se přirozenost Božj wTpři­ rozenost lidskau, aniž lidská wbožskau se obrátila. Nestalo se tjm pomjchánj gedné přirozenosti s druhau, tjm méně pak wěčný Syn B ožj w lidském tě­ le byl obmezen neb giným učiněn. —

W tagemstwj

tomto lidská 6Íce přirozenost se zgin aču ge, an plněgsj dokonalosti nabýwá, božská ale přirozenost nižádné změny netrpj, poněwadž 6e e nj lidská sice spoguge, nikoli ale w ni nepíisobj. odporného w tom se nenacházj,

Nic tedy sobě že gednorozený

Syn Božj, nesmjrnostj swau we wšech wěcech přjtomen, zpíisobem , sneywyššj maudrostj

geho se

srownáwagjcjm , neyužšjm swazkem lidskau přiro­ zenost ksobě připogil, aby mu pak wlastnjm by­ la nástrogem,

kterým žby píisobil.

T a k podobně

řjd il a zprawowal lidskau přirozenost, ale to, což ku každé přirozenosti připadá, tak sebe obapol do­ týkalo, že gediná mjsto měla osoba , osoba Syna Božjho. §. 26.

W ěčný Syn B ožj lidské přirozenj

ne inorálnjm, nobrž p raw ým , wlastnjm a podstat­ ným spogenjm k sobě přiwázal

a p řitáh l, a tudy

ge zdokonalil, a obzwlástnj mu vlastnosti udělil. §. 35.

Wywýšenost Božj a wšecky gine vlastno­

sti božské co medle gsau giného, nežli Bůh sám ? Kdybychom se tedy domnjwali, že lidské přirozenj Kristowo úěastenstwjm wšech wlastnostj Božjch bylo obdařeno : zmizelaby přirozenost lidská, a i ona by pak božskau přirozenost] byla.“ §. 44. Nebudiž mi zde kladen odpor, že člowěk, tě­ lo a duši m agjcj, prawau gest osobau, a že nápa­ dně i Kristus, gakožto člowěk gednu , a gakožto Bdh druhau osobu má do sebe.

Neb slowo osoba

wdwogjm se smyslu užjwá, a tu, kdež se o v tě le nj Syna Božjho mluwj, ginák se mározuměti, než­ li tu, kdež o trogici B ožj řeč gest.

Gediná bož­

ská podstata tři rozdjlné osoby w sobě zawjrá, ale w Ježjši Kristu dw ogj rozdjlná podstata , božská a lidská, gedinau činj osobu.

K ažd ý člowěk prawau

sice gest osobau, kdyby se snjm ale Bůh spogiti, a tak ho k sobě přitáhnauti a božstwj swého účast­ na učiniti rá č il, gakož se to při Ježjši Kristu na­ cházelo : w ohledu na přediwné , zázračné spogenj toto nemělby wjce lidské osoby, nobrž božstwj by w něm předčilo a wéwodilo, a protožby sewsjm práwem osoba geho božskau gmenówati musela.

III. Ačkoli pak wznešené dogma, že Ježjš Kristus gest Bůh a člowěk, w gedinau, božskau osobu nelozdjlně spogený , proti rozumu nikoli neboguge:

nicméně nad rozum gest postaweno, to gest, niko. li newyšlo z rozumu, sobe samému ostaweného, aniž prawost geho z rozumu se dokázati čili zginé něgaké prawdy prowésti muže.

Tento článek wj-

ry by nám dokonce byl neznámým, kdyby nám ho Bůh na obzwláštnj , nadpřirozené cestě byl newygew il, a protož práwě se o něm řjci muže, že gest skrytá, nadpřirozená prawda, že gest u přirownánj k giným prawdám, z pauhého rozumu wywáženým a rozumu postihlým, weliké tagemstvvj. K d o Ježjse Krista widěl a poslauchal, poznáwal sice, že oprawdiwým gest člowěkem : nižádnaut ale měrau wěděti nemohl, že Bůh gest s njm a on s Bohem w gediné osobě.

Rowně tak i my nynj

cele gsme sice ugištěni, že w osobě geho božstwj s člowěčenstwjm bylo nerozdjlně sgednoceno : odkud nám to ale ku wědomj přišlo ? Zdali tu prawdu mu­ drc něgaký nalezl? Zdali

tu prawdu zg in é něga­

ké prawdy logickau záwěrkau wydobyti můžeme? Zdali i neybystřegšj mudrc za našich času, nelze-li mu wážiti z pramenů božského zgewenj, hlubokým přemýšlenjm na to p řigjti m ůže, že se Bůh s člo­ wěkem zosobil, a že práwě Ježjš Kristus byl tau osobau, w kteréž božstwj a člowěčenstwj spolu by­ lo sgednoceno. K teřjžkoli přjčinau tohoto článku w jry přjliš mnoho mudrowali, to gest cele ho postjhnauti chtě­ li, w pauhém rozumu kořeny gelio h led agjce: w rozličné bludy se zapletli,

a nálezem cjrkewnjch

sněmů z počtu prawowěrných křestanů wynjmáni

býwali.

T ak i za tohoto wěku našeho ti, genž k

náboženstwj křesťanskému toliko takowá učenj přiřjtagj, kteráž se i beze wšeho swědectwj Božjho pauhým toliko rozumem upodstatniti dagj, tjm sa­ ni vin i wtělenj Syna Božjho za p jra g j, anebo pra\vj sice, že Ježjš Kristus gest Synem B ožjm , ale slowíim těmto cizj , smyslu cjrkwe katolické od­ porný rozum dáwagj.

Rationalisté naši uóenj o

božstwj a člowěčenstwj Kristowě tak dlauho kraulj, točj a natahugj, až w něm nic giného nezůstáwá, než útwor wšetečné hlawy gegich.

Tomu, že K ri­

stus byl prawým člowěkem, dáwagj sice rnjsto, že ale spolu také byl Synem B ožjm , w to m smyslu, gegž cjrkew katolická po wšecky časy držela a do rlnes držj, za prawdu p řigjti se zpauzegj.

M agj

Krista za pauhého člowěka, ale takowého, kteréhož Bíih obzwláštně oswjtil a ob d ařil; za člowěka ho magj, Bohem nadšeného, a Bohem wedeného k to ­ mu, by blahoděgné prawdy swětu zwěstowal. Dle smyslu gegich byl Kristus člowěkem, prorokům sta­ rého zákona podobným, s tjm toliko rozdjlem, že působenjm Božjm plnost darů duchownjch naii byla wylita. Náboženstwj křesťanské prawdy dwogjho způ­ sobu w sobě zdržuge.

Geduy gsau té powahy, že

negen swědectwjin B o žjm , alebrž i dňwody z roz­ umu prowésti se d a g j, ku

kterýmž

u přjkladu

maudrost, dobrota a mocnost Božj, gakož i nesmrtedlnost duše náležj.

Druhé ale té gsau wlastno-

sti, že gedno božským swědectwjm stogj, a kdyby

Bíih toliko tak řečených filosofických prawd zgewiti byl ráčil, dokonce padagj. hého způsobů zřj i ta,

že

Ku prawdám dru­

vv osobě Ježjše

Bůh spogen byl s člowěkem.

Krista

Tau přjčinau učen]

toto nic do sebe nemá pauze filosofického,

to gest,

žádné stránky na něm se nenacházj , kteraužby kc pauhý rozum do něho wprawiti, plněgeproniknauti, a 11 a

ginem základu, nežli gest slowo Božj, postawi-

ti

m o h l; gestit učenj nepochopitedlné, gest pra-

wým — tagemstwjm, SV. Tagem stwjm -li ale gest učenj w jry křestansl«1, že Ježjs Kristus byl Bůh a Člowěk w ged in é osobí*: na gew ět ležj, že ku prokázánj prawosti učenj to­ ho nic giného neslaužj , než slowo čili swědectwj, Bohem wynesené. Odkud wjme, že Kristus zosobeným byl Bohem a člowěkem ? Neomylná

cjrkew pjsmy swatými,

spisy swých swatých Otců, sněmownjini listy, kni­ hami wěrohodných učitelů swých, weřegnými služ­ bami Božjmi a žiwým wyznánjm swým učj, že Kri­ stus gest Bůh a člowěk w gediné osobě.

Proč ale

wěřjme, že cjrkew gest neomylná? A gak se i bož­ ským osobenstwjm Ježjše Krista ugistiti může i ten, kdož na swědectwj cjrkwe nepřestáwá, newj , žeby cjrkew

a n e b o ani

byla neomylnau, a Bůh sám

každau spasitedlnau prawdu usty gegjm i oznamowal ? K ristus, wtělený Syn B ožj, neomylnau cjr-

kevv štjpil a za razil: gak se ale ugistiti míižeme, že Kristus oprawdu byl vtělen ým Synem Božjm ? Že s člowěkem Bíih byl osobně

sgednocen, a že

tento Bull a člowěk byl Ježjš Kristus, to nám newiditedlný Bůh sám zřegm ými znamenjmi gest uká­ zal, a sice gak wýbornostj učenj toho a blahoděgnau mocj wšeho vesměs učenj Kristowa, tak i mno-

hotwárnými diwy a zázraky, gež skrze něho u v e* likém počtu gest působil. Ježjš Kristus, w třidcátém roce wěku svého, gakožto učitel náboženstwj

weřegně

vystaupiw',

wse učenj swoge na tomto stavěl základu: „S Io wo tělem učiněno g e s t , a přebýw alo mezi námi, a widěli gsme sláwu geho, sláwu gakožto gednorozeného od Otce, plného milosti a prawdy. “ (Jan 1, 14.) „častokráte

a rozličnými způsoby mluwj-

wal někdy Bůh otcům skrze proroky, w těchto pak poglednjch dnech mluwil nám skrze Syna swého, kterýžto gsa blesk sláwy a obraz osoby geho, zdržuge wšecko slowem mocnosti swé.“ (Ž id - 1, 1— 3.) „Kristus gest obraz Boha newiditedlného, p r­ vorozený všeh o stwořenj, hlawa těla cjrkwe.

Za-

ljbilo se Otci, aby v něm všecka plnost přebýwala.

Tagem stwj, skryté od v ěk ů a národů, nynj

zgeweno gest s v á tý m , gimžto Bůh ráčil známo uciniti, gakéby bylo bohatstwj slawného tagemstwj toho, genž gest Kristus.“ (Kolos. 1, 15— 28.) P ři každé naskytlé přjčině Ježjš Kristus o sobě lidem swtlle a zřetedlně zw ěstow al, že nenj toliko člo­ wěkem, alebrž i Synem Božjm.

„ K d o v id j mne,

w id j Otce.

Slovva, kteráž gá mluwjm w ám , sám

otl sebe nemluwjm, ale Otec we mně přebýwagjcj činj skutky; wěřtež tec že gest we mně.“

m i , že gá gsem w Otci a G(Jan 14.) An neywyšsj kněz

před umučenjm geho ř e k l :

„Zakljnám tě skrze

Boha žiwého, abys nám powěděl, gsi-li ty Kristus, Syn Božj , dj mu J e ž jš : Gsem, gakž gsi řekl, a prawjm wám, že od toho času uzřjte syna člowěka, sedjcjho na prawici moci Božj , a přicházegjcjho na oblacjch nebeských.“

{M a t. 26, 63. 64.)

Clowěku, g e g ž zázračným během slepoty

zbawil,

potkaw ho, ř e k l: „ W ě ř jš -lfty w Syna Božjho? Když pak ten odpowěděJ, ř k a : í kdož to gest, Pane, abych w ěřil w něho? řeklt mu Ježjš: „ T e n to gest, kteréhož uzřely oči t w é , a kterýž mluwj s tebau.“ (Jan 9. 35 — 3 7.) Petrowo slawné wyznánj : „T y gsi Kristus,

Syn Boha ž iw é h o , s la w n ě gest po-

twrdil, a blahoslawena ho proto nazw al, doložiw, žeby ku wjře této ne

obyčegným během , nobrž

zwláštnjm Božjm zgewenjm byl přišel.

(Mat. 16,

16.) Gak to ale Bíih lidem na wědomj p o d a l, že Ježjš Kristus snjm w gednotu osoby gest spogen? K d yb y učenj Ježjšow o, že gest synem člowěka a Synem B ožjm , bylo učenj, rozumu odporné, apijčinau blahosti a ctnosti lidské i wneymenšjm škod iiw é : nikoli bychom wěřiti nemohli, že učenj ono pošlo od Boha, a že ge Bíih sám potwrzuge. Zda­ liž ale učenj ono s něgakau ginau prawdau se nesrownáwá? Nebylo li možná, b y Bíih s člowěkem

osobo se sgednotil ? A zdaliž ono učenj o božstwj a člowěčenstwj K risto vé nenj učenj krásné, utěše­ né, přežádaucj srdci lidskému? M olil-li Bíih v ě tšjlio dobrodinj nad to lidem prokázali, že sám člowěčeustwj na sebe přigal ? Giž proto tedy každý wěřiti mohl, že Ježjš, prawíj se býti i člowekem i S y­ nem Božjm , swatau prawdu osobě samém ohlašuge. A b y však

Bůh každého cele a plně ugistil,

že se w skutku w Ježjši Kristu s člowěkem osobně sgednoíil : opatřila to božská prozřetedlnost geho, že se wšecko, což síarobylj proroci o přjštjm Messiášowi čili božském oblažiteli národu lidského pozna­ menali, na Ježjši Kristu naplnilo.

Řjzenjm Božjm

weškeren žiwot Ježjše Krista té gest vlastnosti a wýtečnosti, že nám nikoli možná nenj, o prawdě toho, co Ježjš o swé wlastnj osobě gest zwěstowal, pochybowati.

Praw il se býti Synem B o žjm , a Bůh

ho w skutku gakožto Syna swého nesčjslnýmí znamenjmi oslawil.

Bůh to způsobil, že matka J ežj­

še Krista byla čistau pannau; že ledwa narozené­ ho nebeštj duchowé radostnými chwalozpěwy slawili; že hw ězda několik mudrcii z wýchodnjch wlastj k lůžku geho p řiw edla; že Simeon a swatá wdowa budaucj velik ost geho ohlašovali ; že krutý Herodes k zahubenj geho darmo neywětšjho násilj gest u žjw a l; že giž we dwanáctém roce wěku swé­ ho dal na gew o rozum, gehož se šediwj učitelowé děsili; že Jan křtitel na něg, gakožto božského pá­ na a krále, ukazowal; že se nad njm otewřelo ne­ be, a slyšán byl hlas: T o gest syn můg milý, w Časopis pro katol. tlucJiow. V II. 4.

2

němž mi se zaljbilo.

Bůh to způsobil, že Ježjš

Kristus prost b yl každého i neymenšjho poklésku a wadyneymenšj, že se neywyššj lidská ctnost wžiwotu gehostkwěla, že předoznámil wěci, kteréž se pak w skutku přihodily, že mocj a Ijbeznostj řeřj swých wšecky giné učitele přewýšil.

Bůh to způsobil,že

Ježjs i pauhýtn chtěnjm neytěžšj nemoci uzdrawowal, mrtwé křjsil, pěti chleby mnoho tisjc wyhladowělých lid j nasytil, wodu proměnil wpřewýborné wjno, po moři gako po zemi k ráčel, a když se zbauřilo, slowem swýrn ge upokogil.

Bůh to způ­

sobil, že Ježjš Kristus b yw usmrcen, dle swé předpowědi třetj den w oslaweném těle z hrobu wykroč il,

a posléz s tjm ž

tělem na nebesa

wstaupil.

Proč ale Bůh ty a takowé diwuplné wěci způsobil přjčinau toho , kterýž se člowěkem a Synem Bo­ žjm

býti oznamowal ?

Zdaliby ge byl způsobil,

k dyb y b yl chtjti neráčil, bychom Ježjše Krista mě­ li za wtěleného Syna geho ? Co nám Bůh swatým žiwotem a učenjm, gakož i nesčjslnými zázraky Je­ žjše Krista chtěl p ow ěd jti, nechtěl-li nám řjci, že gest oprawdu člowěkem a Bohem ? Ze tedy Ježjš Kristus byl člowěkem a spolu i Bohem, to nám Bůh sám welmi zřetedlně gest oznámil.

Poněwadž ale usta Božj neomylnau hlá-

sagj praw d u : protož wjra naše, že Ježjš Kristus wtěleným gest B oh em , nikoli

nenj negista, no­

brž na pewném, nepřewratném stogj základu, adržeti se g j můžeme s wětšjin bezpečenstwjm, nežli giných prawd, rozumenskými důwody stogjcjch.

YVizme giž také, gakbychom té gisté, bezpe­ čné, Bohem ztwrzené p raw dy,

že wJežjši Kristu

Buh sám gakožto opraWddwý člowěk s námi zde obcowal, užjwati měli, gakby nás lepšjmi a blaženegsjmi lidmi činila,

a gaké powinnosti k Ježjši

Kristu z prawdy této w yplýw agj. 1.

Učenj w jry o wtělenj seS yn aB ožjh o nás před­

li'“ s Bohem lépe seznamuge, a pewněgšjm swazkem wjry, cti a lásky s njm w jže. W šelikými skutky Buh swau W'šemohaucnost dáwá na gew o, a k skutkům těmto náležj i ten, že beze wšeho ztenčenj božstwj swého člowečenstwjm se přioděl.

U kázalí wtělenjm se, že mu i to ney-

wznešeněgšj gest m ožné, žádati může.

což

sobe

srdce lidské

Ukázal, že může negen mysl lidskau

oswěcowati, a mocně pňsobiti w

srdci lidském*

alebrž že i člowěka dle těla i duše geho neytužšjm swazkem ksobě přitáhnauti, a w gediné osobenstwj snjm spogiti se může. W tělenj se B ožj gest skutek, kterýž gednau toliko se stal, a žádného sobě rowného nemá: tjm samým ale slaužj za zřegm ý dňwod, že nic dokonce pomyšleno býti nemůže, cožby mocnost božskau přesáhalo. A zdali Bůh wtělenjm swýmneukázal, že gest i Bohem

swrchowariě

maudrým ?

Chíěge tomu,

by pokolenj lidské postupoxvaíó wmaudrosti, w do­ brotě a w blahu, w každém národu některé lidi wzbuzowal, kteřjžby byli učiteli, wůdci a pěstau-

ny ostatnjch. ObzwláštnS w židowském národu pro­ roky wzbuzowal, a k zachowánj prawdy a spanilegšj maudrosti gich za nástroge swé užjwal.

Neby-

lo-li ale weleprospěšno neb dokonce polřebno, by k oswjcenj, poswěcenj a oblaženj celého národu lid­ ského powstal geden, k terýžby wšecky mudrce a wšecky proroky daleko přewýšil, přjklad neydokonalegšj lidské ctnosti we smyslu a gednánj swéin wystawil, a ústaw zřjd il, kterým žby po wšecky oa­ sy pokolenj lidské wzděláwáno a na wyšsj a wyšsj stupen dokonalosti pozdwihowáno býti mohlo ? A gak Bůh konce toho dosáhl? Neposlaltě klidem w ušlechtilé postawě lidské něgakého obywatele nebe, aniž přestal na tom , že některým lidem zwláštnj weliké dary a milosti udělowal, nobrž sám se wtělil, sám gakožto praw ý člow ěk s lidmi mluwil, s lidmi obcowal.

T jm to gediným sice ale přeweli-

kýrn skutkem poklady wšj maudrosti lidem otewřel, cestu ctnosti, kteréž clowěku lze d osjci,

na wlas

wym ěřil, neomylnau cjrkew zarazil, a wšecko do­ konce, což se ku prospěchu lidj gen pomyslili mů­ že, zřjdil a nstanowil.

Během tjmto ale ukázal,

že gest Bíih neobsáhlého rozumu, že gest Bůh nesmjrné maudrosti. Posjlal Bůh lidem p roroky, učitele a mudrce, a g iž tjm

se oswědčil býti Bohem člowěkolibým,

Bohem laskawým a dobrým.

Prokázali gim ale

také dobrodinj, gehož se nikdý nadjti nemohli, <* kteréž i neysinělegšj žádost, wzniklau kdy w srdci člowěka , znamenitě přewyšuge.

Neposlal k nim

něgakého angela, nobrž eáin lidské gich přirozenj vzal na sebe, a spolučlowěkem, saubraírem našjm se učinil.

Beze wšj hodnosti a zásluhy našj Buh se

w tělil; w tělil se gediné p ro to , aby nás padlých pozdvvihl,

aby

nás ošlechtil a na neyweyš zdo­

konalil, aby g iž na zemi nebeské kráiowstwj ustawil a zarazil.

Co inedle ,Bůh tjmto přeutěsenýin

a přežádaucjm wtělenjm se w neypěkněgšjm swělle ukázal ? N e-li nesmjrnau dobrotiwost a lásku swan? „ T a k

Bůh milowal swět,

že Syna swého

jednorozeného dal, aby každý, kdož wěřj w něho, nezahynul, ale měl žiwot wěčný.“ (Jan 3, 16.) K dykoli pow ažugem e, co to znamená: Bůh se wtělil, Bůh w těle našem s námi lidmi zde obý­ v a l,— pohnauti se musj mysl naše, a probudili se, by i w neyhlubšjm a wneytwrdšjm spanj byla pohřjžena.

Negsi člow ěkem , pokud neporozumjwáš té

vznesené prawdě, že i Bůh ráčil býti člowěkem ; negsi člowěkem, nezagjmá-li to celau duši twau, že i Bůh w Ježjši Kristu to samé tělo a tu samau duši, kterauž máš ty, gednau zde nosil.

Bůh Syn

se přioděl tělem ne angela, ne sic gakého tworu, nobrž tělem člowěka;

B ů h , krom neduhů a wad

našich, takowým b yl člowěkem, gakož gest i kaž­ dý z nás : klaiime se mu w hluboké pokoře gakož­ to wšemohaucjmu a wšemaudrému , a měgme k ně­ mu synowskau lásku , wděčnost a důwěru gakožto k neydobrotiwěgšjmu O tci swému. 2.

článek w jry o wtělenj se Božjm nás za druhé,

znáti učj lidskau důstognost naši, a k ostřjhánj ně­

kterých powínnostj k sobe samým a k giným lidem mocně nás wzbuzuge. Člowěk gest králem na z e m i; člowěk má rozumnau duši, kteráž obraz samého Boha Wytisknutý;

člowěk gest málo

11 a

sobě má

nižšjm angelu, a

užjwá-li propůgčených sobě milostj a darů, přeušlechtilým, předustogným gest tworem.

A le wšak

přistwořenau hodnost a welebnost naši Bůh i nad­ přirozeným způsobem powýšil a rozmnožil tjm, že \v Ježjši Kristu to sainé přirozenj lidské wzal na se­ be.

Slawněgi nás lidi nebe a země pán nikoli po-

ctiti nemohl, gako tjm, že až knám se sklonil, a neměl to za snjženj wěčného božstwj swého, býti člowěkem, býti gednjm z nás oby watelň země.

W

Ježjši K ristu, w Bohu a w člow ěku, lidské přiro­ zenj naše neywyššj šlechetnosti dosáhlo , a wyneseno gest na stupeň hodnosti a sláwy, kteréž sekrálowská a žádná dokonce giná hodnost a sláwawyrownati nemůže.

Gak w zácná,

gak drahá a wele-

bná gest přirozenost lidská^ a gakau cenu má u Bo­ ha, an on sám, wšewládný pán sw ěta, g j se při­ o d ěl! Bez počtu dokonalegšjch, nadlidských tworů we wyššjch swěta djlech o b ý w á : nikoli tak njzko nestogj, nikoli

nicméně člowěk

tak wzdálen nenj

od Boha, b y se opowážiti nesměl, synowskau swobodnostj a důwěrau k němu hleděti.

Nebo Bíih

sám to lidské přirozenj wzal na sebe, a s člowěkem se swázal w gednotu osoby. K d ob y se z toho neradowal,

že Bůh sám ga­

kožto oprawdowý člowěk na zemi se ukázal? Kdo-

by se opowážiti směl, potupně sineysleti o přirozenj, kteréž ne s angelským, nobrž s božským přirozenjm bylo spogeno? Nenj li každý člowěk tjm, že Ježjš

Kristus, prawý člow ěk , prawým gest i

Bobem, bratrem Ježjše Krista, a nápadně i djtětem Božjm wplném smyslu slowa toho? Nestyď se b ý ­ ti člowěkem ; nebot i wěčný člowěkem gest učiněn.

Syn wěčného Otce

Nepotupug těla svého, a

neroď záwiděti čistěgšjm duchům whořegsjm swětě, že prosti gsau hmotného těla twého ; nebo sám Buh přioděný tým ž tělem lidským na zemi obýwal. To přerozkošné pomyslenj, že Bůh sám byl w K ri­ stu člowěkem, powzbuď tebe, bys tu milost na wysosti sobě wážil a mocně sebe odtrhug od wšeho, čjmžbys člowěčenstwj swého znectiti a poškwrniti mohl. ,,1’ oznáwey, ó křestane, důstognost swau, a poně­ vadž gsi učiněn božského přirozenj účastným, ne­ roď se přewrhlým obcowánjm ku předešlé spro­ stotě a wšednosti nawraceti. řijho těla gsi audem.“

P om n i, čj hlawy,

(S . L eo Sermo de Nativi-

tate Domini). Poněwadž Buh učiněn gest člowěkem , a tudy přirozenj lidské wňbec wysoko p o c til: protož kaž­ dý bez rozdjlu člowěk, gakožto člow ěk,

má hod­

nost swau , a nikoli potupowán býti nemá.

,,SIyš-

tež to, lidé, Syn B ožj učiněn gest člowěkem, a na­ učte se z toho , gak wysoko Bůh sám lidi ctj, a protož žádného člowěka wrlehkosti neiněgte.

Iten,

kterýž hluboko pod wámi stogj, kteréhož statkem, urozenjm ,

stawein a uměujm daleko předejte, i

sprostý, chudý a opuštěný gest

člow ěk em : ale i

geho přirozenj Syn B o íj wzal na eebe,

a protož

dustognosti této i také vv něm uzneyte.

Slyšte to

\vy welicj a powýšenj mezi lid m i,

Syn Božj uči­

něn gest člowěkem, ne ale toliko pro wás, nobrž i pro giné lidi,

pro neynižšjho tak gako pro ney-

wyššjho; slyšte to, a šetřte i sprostých lid j.

Slyš­

te to i wy, chudj a maličcj mezi lidmi, slyšte to, Syn B ožj učiněn b yl takowým člow7ě k e m , gacjž gste w y , a tolikéž w njzkosti a w chudobě se na­ rodil, gakož i po weškeren žiw ot swůg těžkosti a práce podnikal.“ (H enke). 3.

W tělenj se Boha Syna nám zřetedlně ukazuge,

gaká a gak weliká dobrodinj lidské pokolenj gest přigalo. W jm e-li, že Bíih gakožto p raw ý člowěk s ná­ mi lidmi zde na zemi obcow al: lehko každý poznáwá, gak se Bíih cele a úplně pokolenj lidské­ mu zgew iti mohl.

M luwiltě Bůh sice i také usty

proroků: zdaliž ale každý prorok weškeren poklad wyšsj maudrosti i lidem

otwjral ? N ebyl-li každý

prorok gedno ku zwěstowánj zwláštnjch některých prawd wyšsjm swětlem oswjcen ? K a žd ý prorok ku prokázánj toho, že w skutku gest wyslancem Božjm a wůli Božj zwěstuge, diwy twořiti

musel: zdali

se ale diwowé geho na wšecky řeči geho wztahowali ? M oh l-li každý s úplnau gistotau poznali, zdaliby wšecko napořád, což který prorok mluwj, za božskau prawdu gm jno býti m ělo? Kristus wšecky spasitedlné

T olik o Ježjš

prawdy lidem zwěsto-

wati mohl, a na božská« prawdu toho, cožkoli w ycházelo zust g e h o , mohl.

každý bezpečně spoléhnauti

Neb on byl Bíih a člowěk w gediné osobě;

lidský rozum geho proniknut byl swětlem božské­ ho wědomj,

geho pak lidská wílle

s neyswětěgšj

wíilj Božj naprosto byla sgednocena ; Bůh sámmluwil usty geho,

Potřebj-li gest, abychom při kaž­

dém zwláštnjin učenj,

kteréž wyšlo z ust Ježjse

Krista, zwláštnjch také důwodíi prawosti geho hle­ dali ?

Gisto-li

gest,

že

b yl wtěleným

Božjm : tedy ne to neb on o,

Synem

nobrž wšecko bez

rozdjlu, cožkoli předkládal, gest gistá, neomylná, swatá prawda. Slyšj-li člowěk, an Bůh sám w gednom z lid j na zemi widitedlně se zgew il, a lidským obyčegem s nimi obýwal, snim im h n vil,

a přeutěsenau wjru

gim zwěstowal: předně se tomu sice diwj, ale tudjž skaumá, w skutku-liby Bůh člowěčenstwj wzal na sebe, a ugistil-li se tjm, tedy wše, cožkoli s člo­ wěkem sgednocený Bůh učil, přepilně se znáti učj, za swatoswatau prawdu to přigjmá, a bogj se, prawdám, od wtěleného Boha hlásaným, na odpor gednaíi.

Draho-li nám gest to, což který rozumný,

maudrý, učený a wěrohodný člowěk prawdau býti gisfj: nad to, což učil

Bůh člowěkem

zosobený,

nic nám dražšj, nic wzácněgsj, nic wyssj a předněg-sj hýti nemůže.

Z toho, že Ježjs Kristus, pu-

wodce náboženstwj našeho , nebyl pauhým člowě­ kem, nobrž i Bohem, přirozenau záwěrkau

pocha-

sy, že náboženstwj naše gest to neydokonalegšj, že

se nikdý porušit! a zanečistiti nedalo, že nikdý žá­ dné o p ra vy nepotřebowalo, že nikdý nezahyne, a gednau samogediné panovvati bude na okrsku země, K do chce b ýti člowěkem , na wysosti dobrým a dokonalým, dychtiwe se ohljžj po tom , kterýž prawau ctnost negen líplně zn a l, nobrž neyčistšjin a neysličněgšjm úmyslem i prowozowal.

K do nám

ale přjklad neywyššj lidské ctnosti wystawiti byl w stawu? T olik o ten, kterýž měl negen neyušlechtilegšj w ú li, negen neylepšj úm ysl,

nobrž i ney­

lepšj wšeho dobrého wědomost, Ježjš Kristus, wtělený Syn B ožj.

W Ježjši Kristu nám Bíih zřete-

dlnýin přjkladem ukázal, w čem tb y stála wúle ge­ ho, a gakby nám gi plniti náleželo.

Potřebowalo

pokolenj lidské takowého přjkladu mrawné dobro­ ty, na něgžby se k aždý bezpečně spolehnauti mohl, tento ale přjklad nám žádný wystawiti nemohl w žiwotu swém, leč gedno člow ěk , sBohem samým w gednu osobu spogený. Bíih ale tjm , že se w Ježjši Kristu osobně s člowrěkem sgednotil, negen weškeren poklad maudrosti žiwota nám podal, a přjklad neydokonalegšj lidské ctnosti nám wystawil ku wzdělánj a obláženj našemu , nobrž i giným geště a obzwláštnjin zpíisobem časné i wěčné blaho naše opatřil.

Nad

bjdný staw liřjšnjka se žádné wětšj neštěstj pomysliti nedá,

a protož každém u,

kohož trápj těžké

hřjchů břjmě, a kterýž se hrozj překročiti odsud na onen swět, wšecko záležj na tom, aby se očistil od neprawostj swých ,

a zase w mjr wešel s Bohem

swýrn.

K de ale utrápené srdce kagjcjho hřjšnjka

přežádaucj útěchy a pomoci nacházj ?

U Ježjše

Krista, u toho , s gehožto člowěčenstwjm božstwj se nerozdjlně spogilo.

T olik o

on wěděti mohl,

gakby hřjšnjk, naprawuge-li žiwot s w ů g, ztracené milosti B ožj opět nagjti mohl, toliko on wěděl, při gaké oběti by swrchowaná byla zásluha, a pro gaký skutek poslušnosti milosrdný Bůh lidem hřjchy a wěčné tresty odpauštěti u wěčné radě swé ustánowil.

Znaltě tu neywyššj zásluhu, a w skutku g j

sobě w yzjskal; znal obět, ke shlazenj hřjchů lidských dostatečnau, a sámt přinesl obět tuto; znal poslušenstwj, kterým žby sprawedlnost B ožj pohnauti se dala, kagjcjch hřjšnjku opět na milost přigjmati, a oprawdu toto poslušenstwj na k řjži dokázal, We

wtěleném

Synu

Božjm

pokolenj lidské

dostalo též pána a krále swého a spolu i budaucjho saudce swého. Wšíckni pod nebem lidé, wšickni národowé k gednomu a témuž konci směřowati, a protož gednomyslně a w neywětšj možné swornosti spolu žiwi býti, a w podstatných stránkách těmiž zákony zprawowati se magj.

Možná-li ale, by

pauhý člow ěk králem welikomocně ne nad gednjm toliko národem , nobrž nad celým pokolenjm lid ­ ským panowal ? Zdaliby se pauhéinu člowěkn, byt třebas neywýtečněgšjch měl darů těla a duše, wši­ ckni lidé dobrowolně podrobowali, a zprawowati se mu dáwali ? M ožná-li, by pauhý člowěk w jce poraučel, nežli se mocj wynutiti dá ? Možná-li, by pauliý člowěk i u wnitřnosti giných panowal a řjdil,

i myšlenj, i wfíli, i předsevvzetj, i tegné skutky ge­ g ic h ? Mnoho na zemi býti může wyššjch a nižšjch pánu a wrchnostj : nenj-li ale přewelice toho potřebj, aby i vvšickni páni, knjžata a k rálové gednomu a témuž pánu nad sebau byli podrobeni, a moci swé neginák u žjw a li, leč gedno A kdo medle

tjmto

ne na gistý toliko m ůže?

dle wňle geho?

pánem pánů a králem králů čas, nobrž bez přestánj býti

K tomuto neywyššjmu, nad každým krá-

lowstwjm tohoto swěta se wznášegjcjmu díistogenstwj a wladarstwj se nehodj pauhý člowěk , nobrž gen člowěk, s Bohem osobně sgednocený, — Ježjš Kristus.

A b y ale wšickni napořád lidé, njzcj a po-

wýšenj , Ježjši Kristu gakožto zákonodárci, pánu a wěčnému králi swému ochotně podrobeni byli : bylot giin

i

obecného saudce

potřebj , kterýžby

gednau skaumal, gak učenj, přjkladů, welenj a řá­ du K ristow ých zde u žjw a li, a na gaký stupeň do­ konalosti w králowstwj geho sebe a giné wznesli* K d o ale tjm saudcein každého zwlástě a wšech wůbec Iidj býti může ? Pauhý člowěk by se nikoliwěk opowážiti nemohl a nesm ěl, národy

země wolati

před saudnau stolici swau; toliko wtělený Bíih, to­ liko Ježjš Kristus, ode wšech lidj počet žiwota ge­ gich žádati může. M áloby nám ale plátno bylo, že Ježjš Kristus gakožto božský učitel, přjklad wšj ctnosti a dobro­ ty ,

w yk u p itel, král a pán pokolenj lidského na

tento swět gest přišel, kdybychom newěděli, co gest učil , gak byl žiw , gakých prostředků k snij-

řenj se s B oh em , a k dosaženj milosti Božj gest ustanowil, a coby w e le l, abychom činili.

Gakým

prostředkem to w'sečko zwěděti nám lze, an od to­ ho času, co Kristus byl zde na zemi, giž osmnácte set let uplynulo ? K gisté wedomosti této nás gediný neomylný člowěk, buď kdo buď, tak wésti ne­ může , gako i mrtwá, wýkladu potřebugjcj kniha, by sama o sobě i neywýborněgsj byla.

Pauhý,

sám sobě ostawený rozum tjm méně nám oznamowati může, co Kristus učil, w e le l, činil, zřjd il a ustanowil.

T olik o cjrkew, darem neomylnosti na­

daná, dotčené známosti nám

poskytowati může.

Kdo ale zde takowau cjrkew štjpiti mohl, kterážby učen] a ř á d y , před w ěky zwěstowané, \v čistotě gegicli a plnosti ostřjhala? K do byl wstawú, zaraziti cjrkew , s tjm gistým zasljbenjm, že g j moci pekelné nepřemohau, že nikdý w náboženských wěceeh nezblaudj, že gi Bůh sám ke známosti každé spasitedlné prawdy powede ? Neomylnau cjrkew, kterážby po wšecky časy bezpečnau byla učitelkynj a matkau národů země, ne pauhý člowěk , gakkoliwěk maudrý a swatý, nobrž wtělený gedno Bůh, gedno Ježjš Kristus, zaraziti mohl. 4.

Ježjš Kristus byl Bůh a člowěk w ged n é oso­

bě : gaké

powinnosti z prawdy této

k němu nám

wyplýw agj ? Že b yl Ježjš na sw ětě, že pohanstwo a mo­ dloslužbu p o ra zil, že zwěstowal spasitedlné praw­ dy, že se maudrostj a swatostj žiwota nad wšecky mudrce a šlechetné lidi wznášel, to hlásá historie

s úplnau gistotau, tomu i tak íečenj

racionalisté

mjsto d á w a g j, a protož Ježjši w zdáw agj wětšj po­ ctu, nežli wšem giným mudrcům a dobrodincům pokolenj lidského. Na tomt ale

my, svvětlem wjrj

oswjcenj, nikoli přestátí nesmjme. Wědauce, že Je­ žjš Kristus nebyl

toliko takowým člow ěkem , ga-

k ý žt gest i každý z nás, nobrž že božstwj a člowečenstwj osobně \v něm bylo swázáno, nemáme ho toliko ctjti, nobrž klaněti

se gemu máme gakožto

Bohu. ¿,Má-li se čest,, někomu wzdáwaná, srownáwati s geho osobau, poněwadž k nj náležj, a na ni se w zta h u ge:

zřegm ot gest, že se Kristu Pánu,

necht se powažuge gakožto Bůh

anebo gakožto

člowěk, swrchowaná čest, kteráž se klaněnj čili latria ginenugej prokazowati iná, a to sice pro oso­ bu, kterážto božská gest, necht na lidské neb bož­ ské přirozenj geho

patřjm e.“ (Caroli Bossii Insti-

tutiones Theologia?. Romae 1759. Tom . II. pag. 91) Tau přjčinau se i předňstogné swátosti oltářnj, w kteréžto Ježjš Kristus s božstwjm a s člowěčenstwjm swým bytně a podstatně gest přjtomen, w hluboké pokoře skláněti máme, gakož pak každý, w j-li gen, koho má w zastřenj a přirozeném wlastenstwj chleba a wjna před sebau, pln gest swatého ohně, a nikoli se nedomnjwá, žehy geho po­ božnost k přewelebné Swátosti těla a krwe Páně přjlišna býti mohla. A kdoby Ježjše Krista, znage božské i lidské přirozenj geho, srdečně milowati se zpěčowal? Gestit owšetn wěčným Synem wěčného Otce, ale gest

také oprawdowým člowěkem, a lidských i radostj i těžkostj citedlným.

Bohem gest Ježjš Kristus,

ale spolu také i člow ěkem , a nápadně přjbuzným, přjtelem , bratrem na-jm.

Bohem gest Ježjš K ri­

stus, ale spolu i člowěkem, a sice takowým, které­ hož dobrota, láska a přjzeň k lidem nižádným gazvkem wyslowiti se nemůže. lenýin, a wtělený

Bohem gest, ale wtě-

tento Bůh , ku časnému a wě-

čnému blahu našemu

w šeck o, což i neysmělegšj

srdce žádati může, opatřil a ustanowil*

K dožb y s

radostj na něg newEpomjnal, kdožby k němu w p ln é mjře wděčný m býti nechtěl ? Ježjš Kristus gest Bůh a člowěk, ale ne d w ogj, nobrž gedna toliko osoba, a w ohledu tomto gest božský učitel, zákonodárce, pán a král náš.

Ne-

má-li mu tedy každý pokorně býti oddaným? Nemá-li každý s neywětšjm ochotenstwjm plniti roz­ kazy geh o? Nemá-li každý z nás honositi se tjm, že mu gest možná, služebnjkem býti Ježjše Krista? Nenj-li nám w plněnj přemaudré wůle předobrotiwého pána a krále toho neysladšj kochánj přistrogeno ? Obzwláštně také gsme powinni, gednánj wtěleného B o h a , Ježjše K rista, a brati ge

za hlawnj

bedliwě

a neywýtečněgšj

wlastnjho gednánj swého.

skaumati, přjklad

I w neyspanilegšj žá­

dosti člowěka, i w žádosti, býti neauhonným a swatým, nebezpečné osjdlo se tagj, poněwadž sna­ dno po ctnosti taužiti můžeme, kteráž lidské mo­ ci přesahá,

anebo s wlastnostj

přirozenj našeho

se nesrownáwá. Mt>gme zřenj na wšecky přjklady ctnosti, obzwláštne ale žiwot wteleného Boha megme

za

weliké

zrcadlo

wlastnjho

žiwota swého.

Přečetše swatá ewangelia, opět ge ííjsti začneme, a widauce Ježjše K rista , an w té neb oné přjležitosti gedná, bedliwě skaumeyme, gak se w nj zachowal, a proč práwě to od ewangelistu poznamenané gednánj geho nikoliwěk ctněgšj a lepšj býti nemohlo, Pečliwí.' srownáweyme W'las taj smeyšlenj a gednánj swé se smeyslenjm a s gednánjm wteleného Boha, a gedno potud se měgine za dokonalé ,

šlechetné

lidi, pokud gsine lidé, w myslenjch, citech , žádo­ stech, předsewzetjch a skutcjcli swých podobni — Ješjsi Kristu.

II. K r á tk á z p r á w a

stranu r o z h ro g ů o In d ic ii , neb

o u z jw á n j w e č e r e P á n ě p o d o b o g j způsobem w

C e ch á c h .

Od Jana Nep. Zimmermanna. (D okon cen j.) Cífakož pak ale Čechům pod obogj mnozj utrhali, že oni swé wlastnj konfessj nemagj,

nobrž k cizin-

cům w přjčině náboženstwj se utjkagjce, na Augšpurské konfessj spasenj

zakládagj : zwolili sobě

některé osob y, kteréž konfessj českau sepsati na se p řigaly.

P ř i tomto spisowánj bylo wolno kaž­

dému se přimlauwati, cožby za dobré widel.

'L to­

ho pak pošlo diwné pjsma swatého otwjránj.

To­

uni se zdál býti smysl Lu th ern w , onomu Kalwjníiw; ten se přimlauwal k Melanthonowi, onen k Husovvi.

Neytwrdšj pak nesnáze byly o

slowjČ-

ka „ w spíisobě, pod spíisobein, s spůsobau/4 gakožto lidu obecnému nepochopná a newyrozumitedlná.

Proti tomu hned hovvořeno; A t

lid o-

becnj gest pilněgšj čtenj ! K tomu se i hned třetj ozwal, že gest pilněgsj korbele a šenkýřky, a udě­ lal z toho smjch. K d y ž wšecko sepsáno b y lo , šlo se do kolege weliké Karla čtwrtého, kdež to wyznánj vvjry wůbec přečteno bylo. Po přečtenj bylo tázáno , gak se gim to sepsánj l j b j , a m agj-li co oprawiti? T u opět novvé rozdwogenj se zdvvihalo mezi tě m i, genž se bratřj nazýwali, a oněmi pod obogj. A tak gednáno, ale nic ugednáno, než zgitřenj gedněch proti druhým bylo.

Na to byla hodi­

na uložena, aby se druhý den do radnjho domu menšjho města Pražského sešli.

T u páni wolenci

barvvu tomu dávvagjce h o w o řili: žeby G. M . králowské přjgemné nebylo , kdyby mezi nimi gakau dwogitost spatřiti ráčil.

M ezi tjm pan Pernšteyn,

nemoha těch daremných řečj poslauchati, promluw il: „ Diwné gest mi to, páni milj ! na čemž se tak ráčjte zastawowati, žeby to G. M . králowské zastjžné býti mělo, gá toho gistě nemysljm, aniž při sobě tomu mjsta dá ti mohu.“ K d yž pak na to konfessj Česká na obecném sněmu čtena byla, pan Sla'vata s hněwem k tomu se oh lásil, rozkázaw pjsari přestátí čjsti, a na to se dotazowal, kdo to Caaojils pro katol. ilachow. VII. 4. 3

přidal? stalo.

kde se to w zalo? že na ginem swolenj se

Potom i hned z bratřj nemalý hluk slyšán.

Pan sudj učiniw spokogenj, chtěl slovo promluwiti, ale oni shlukše se, o(]po\věď dali, že nerozumj. Za­ hanbeni pod obogj přede vsjín sněmem byvše, hrnuli se k G. M . královské a gemu wyznánj swé wjry, z Augšpurské konfessj u Filipa Melanthona wyiíaté , podali. *) Proti tomuto wyznánj w jry zasadili se netoliko oni pod gednau, ale také pod obogj katoličtj, a k G. M . králowské se domlauwali, dokazugjce, že někteřj artikulowé nenáležitými do rady gsau utwrzeni.

P o mnohém pak té v ě c i lidj k to­

mu naprosto neschopných a nepovolaných rozwažowánj, hádánj, přemjlánj, stawowé pod obogj od G. M , králowské nasledugjcj odp ověď austně ob­ drželi :

K d yb y mezi osobau G. M . králowské sa-

mau toliko a stawy činiti bylo, což se toho do týče, žeby welmi snadno se stawy se srownati rá čil; ale poněwadž netoliko k a to ljc i, ale i konsistornj psanj (kališnjků katolických) stjžnosti swé proti konfessj gegich p od ali,

na

sebe toliko zřjzenj

zemské a

smlauwy předešlé ze strany pod gednau wztahugjc e ; kdyb y se G. M . králowská w to wše dáti, a ty V ě c i sauditi měl, že za dwa neb za tři měsjce soíwa by to k w'yřjzenj přišlo ; a že gest se obáwati, aby skrze to nedorozuměnj a newole newzrostla.

Wšak aby tomu w ě ř ili, že G. M . k rálow ská

*) W y zn á n j w jry sw. lířestansktí wše cit tř js ta w fíw kríílotfstwj Č esk elio,

tě lo

a k rew Pana našeho

pod obogj p řigjm agjcjcli. ( W

Gežjše Krista

ť r a z e ) 1575. 4.

to obmeyšleti rá čj, aby mezi stawy pokog býti mohl, a že w tom swau powirínost znáti ráčj, aby ío zřjdil, cožby bylo obecného dobrého ; gakož pak o tom wědomo, že od osoby G. M . králowské ni­ kdy žádnému se překážky nedály,

a žádného w

náboženstwj gest utiskowaíi n e rá íil, protož těch daremných hádánj aby se na straně nechalo.

K to­

mu že o to se postará, aby nástupnjk geho, budaucj král český giné žádné překážky nečinil.

A protož

té neomylné naděge že býti ráčj, že straně pod gednau od wás žádného utiskowánj djti se nebude. Také wás tegny neeinjm, že gest mi od bratřj, kterýmž Pikharti řjk agj, podána konfessj, pak na­ hlédl

gsem w ni i w tu,

kterau gste wy mně po­

dali, i w Augšpurskau, a nacházjm, že se w mnoha artikulech nesrownáwagj , wšeckyt

býti ne moli au,

wždyt musj gedna druhé ustaupiti. T o wše důwěrně mluwjm, aby skrze to něco

giného nepřišlo;

neb skrze nesgednocenj přicházj kaženj kragin i lidj. T oto když se w Cechách dálo, a Giřj Cassander s knihau sobě od Ferdinanda I. poručenau dlauho meškal, Maximilian I í 0 k arcibiskupu Trewirenskému psanj učinil, aby ho k wydánj té knihy napomenul.

T u teprw Cassartder knihu o užjwánj

wečeře Páně pod obogj wydal, a gi gak Ferdinando­ v i giž zemřelému, tak i Maximilianowi íí. připsal. ■*) Mezi tjm pak Maximilian II. w Režně umřel.

*) C a s s a n d ri ( G e o r . ) B c

articíulis R e líg lo ň ís in tc ř Cíítholicrts

c t F r o t e a t a n le s c o n tro v c rs is C o n s u lta tio . íjo lo n ia e 1577. 8.

Oswjcený R u d o lf II. po smrti otce swého na trůn dosedna, při obecném sněmu (1 6 0 8 ) zakázánj strany stwrzenj konfessj české, Maximi liáno wi II. po­ dané, učiniti rá č il; w sak pro telidegšj válečná zanepráždněnj té wěci poodloženj až do sněmu budaucjho se stalo.

Než stawowé pod obogj nowé

gednoty Rudolfa II. netoliko widenjm gakýmsi zá­ zračného na nebesjch znamenj, totiž duhy okolo slunce otočené, k potwrzenj konfessj české naklon iti, ale i přjmluwami krále uherského

Matiáše,

ano i pohríižkami wšelikerými donutiti se snažili, gakož

i donutili.

Neb R u d olf II. uměnjm astro­

logickým omám en, ckau

v id ě l

w rozbrogi proti

weškerau řjši

sobě

něme-

zděsenau, sněmem

obecným (1 6 0 9 ) konfessj českau potwrdil, a zwláštnjm majestátem

gi

ohradil.

T u hned obnowe-

nj konsistoře pod obogj se stalo , a ze wšech třj stawň woleni b ylih agitelow é neb defensoři nad konsistořj a akademij Pražskau.

Po wyhlášenj gmen

těchto hagitelů brali se konfessj

české

následo-

wnjci do Teynského kostela, kdež zwučně i po wsech kosteljch Pražských zwoněno. „T ě

Boha chwáljme“

hlasitě

T u neyprw:

zpjwáno , a kázanj

podstatné, ze Čtenj sw. Lukáše : „N aw stjivil Bíih lid swůg“

od W áclawa Stephanidesa, arciděkana

Kutnohorského, gest učiněno.

Zatjm každý kní*z

nowé konfessj české skrze ruky podánj administratorowi poslušnost s ljb il, a swé gméno do nowýcli knih konsistorských zapsal.

Hned pak na to ha-

gitelowé nad konsistořj a akademij Pražskau kon-

ťessj českau ,

z mnohých giných konfessj sestrka-

nau a nasíawenau, tiskem wíibec wydati kázali *), dle kteréž kněžj se ženili, ač Husité ženitbě kněž­ ské přenáramne na odpor se stavěli. P ři tom wydali hagitelowé zvvláštnj instrnkcj konsistorskau kněžjm pod obogj a ke konfessj české

i ženám gich srd­

cem i usty se přiznáw agjcjm ,

w kteréžto z n j:

„Slauženj wečeře Páně šetrně, uctivvě a wážně se djti m á, gak při poswěcowánj, posluhowánj, tak i užjwánj.

P ři poswěcovánj nic giného aby se ne-

užjwalo, gediné samých zewnitřnjch žiwliivv, chle­ ba a wjna podlé nařjzenj samého Krista Pána, bez přilévvánj wody do wjna,

Přisluhowánj , aby se

obogj částkau posluhovalo, však před tjm, aby ti, kteřj chtěgj přistupowati k stolu Páně, k naučenj a zpiawenj swého swědomj, k spráwci svému prwé přicházeli.

Pakliby

žádného, kdo by přigjmati

chtěl, tu n eb ylo , tedy svátost poswěcowána býti nemá.

Opuštěna má býti processj, monstrancj w y—

stawowánj, hrobu w zelený čtwrtek dělánj, elewacj neb pozdwihowánj.

Kněžj aby wjce missálů, bre-

wiářu , neb agendy a rubriky Pražské, od arcibi­ skupa Pražského v y d a n é , neužjwali.“

O ceremo-

nijch znj takto ! Ceremonie gsau dwoge : Gedny od

*) Konfessy Cžeská. T o t iž W yznánj w jry Swaté Křesťanské w icch T ř j Staw íiw K rálow stw j Cžeskélio, z W jry T ě lo a Kvew tiryata Pána pod obogj přigjm agjcýcli.

A potom

M agestat G. M . Cýsaře R udolfa toho gména l í . na tuž Iío n fe s s ý ,

1G10. 4.

Konsistoř a Akadem ij Pražskau.

W P ra ze

Krista Pána a Apoštolu ustanowené, a těch se bez­ pečně užjwati má. Druhé, kteréž Cjrkew ustanowuge podlé přjčin a p otřeb , ty gsau na swobodě. Gak b yly

někdy pd lidj ustanoweny, tak zase z

přjčin slušných mohau býti neb proměněny neb opuštěny.

Kteréž pak škodliwy gsau, od těch po­

sluchači slowem Božjm

odwozowáni b ýti magj.“

Nad to nade wršecko stawowé králowstwj českého pod obogj , widauce že mezi mnohými, to gest, wyššjra stawem pod zástěrau něgakých dispensacj, ne bož­ ských , než lid sk ých , krew krwe se dotýká, pro rozeznánj stupňů krewnosti strom manželský konsistoři pod obogj w y d a li, kterýžto napotom Joachim Těchenský z Těchenic wyswětlil a panům hagitelum připsal. * ) Od té doby, co stawowé swětštj té gednotydle politického běhu tuto reformacj zřjdili, ač k tomu ani powoláni

a naprosto nespůsobni b y li, wládli

plnomocně nad služebnjky té odporné cjrkwičky, genž pod obogj pořád slaula, a to tjm w jc e , an se gim ženiti dopustili.

A tak m agjce ge we swé

službě, na tom snimi společně pracowali, kterakby neylépe a neyrychlegi náboženstwj katolické zru­ šeno, wyznánj pak protestantské rozmnoženo, šlech­ ta protestantská zwelebena, ano i na trůn králow-

*) Tiechenslcý de T ie ch e n itz ritu alis sive

ccclcsiastici

(Joa cli.) Tractatus Juris *ť>" pro i i s , qui ¡lotionům matri-

m onialium patrociniuin in (Jonsistorio iuuaicantiam

sul) utraque com-

rcnovato suscipiunt. P ra ga e 1612.4.

ský dosazena bý ti mohla.

Na ten konec dawše se

w pronásledowánj cjrkwe katolické, netoliko zřjzené kněžstwo, kde a gak mohli, z far wystrkowali, a swé ženaté pastory na ne dosazow a l i ; ale i na statcjch duchowenstwa katolického, magestátem se ohražugjce, chrámy protestantské stawěti usilowali, gako w Hrobě a Braunowrě.

Katoljci stěžugjce so­

be , kterak se gim bezpráwj d e g e , žádné obrany dogjti n em oh li; neb stawowštj hagitelowé nad konsistoij a akademij Pražskau, we wšech wrěcech opatrněgšj a proběhlegšj, žalobám katolickým w ždy ilobre se wyhnauti uměli. K d y ž ale opat Braunow'ský, Seelender z Prošow i c , na pohrůžky hagitelů stawowských nic n ed b age, proti stawenj chrámu protestantského w Braunowě se zasadiw', slowy zaostreněgsjmi práwa se dowoláw a l : tut G. M . králow­ ská Matiáš I. pozorným učiněn stawenj tohoto chrá­ mu zakázati ráčil. Odpornjci Braunowštj, nehledjce na zápoweď králowskau, ale na obranu swých hagitelů, chrám dostawili a kazatele sobě obgednali. Král Matiáš í. welmi se rozhnew aw , přjsně rozká­ zal, chrám tento zawřjti a kljee opatu Braunowskéinu dodati.

K d yž pak měštanosta Braunowský

widi králowskau wykonati se bral, odpornjci Brau­ nowštj, shrkše se, autok proti němu učinili, tak že od swého předsewrzetj upustiti musel.

K rál Matiáš I.

u weliký hněw se rozpáliw , několik k tomu zřjzených dwořenjnň do Braunowa wyprawil, kteřj chrám zawřeli, pečetj ubezpečili, králowským

odewzdali.

a kljče mjstodržjcjm

Stawowé odpornj neboli

protestanštj o tom zw ěděw še, do kolege Karla IV. se hrnuli, a nařjzenj králowské síranu zawřenj chrá­ mu Braunowského za křiwé a neplaíné vyhlásili. Na to psali do W jd n ěG . M . královské, stěžugjce so­ bě, gaké násilj na agmu magestátu se gim děge Row ně učinili psanj stawíim M oraw ským , Slezkým a Lužickým , za přjmluwu a pomoc gicli snažně žádagjce.

W edlé toho dali ohlásiti w kosteljch,

zwlástě w kostele sw, Salvatora *), kterak netoliko magestátu, ale i swoboděw náboženstwj weliké hrozj nebezpečenstwj; protož aby

lid

obecnj poliotowě

byl, a za odwrácenj takowého zlého Boha se mo­ dlil.

W tointo kolotánj a lidu obecnjho

bauřenj

přišla od G. M . králowské stawíim odporným slušnau nemilostj w yhrožugjcj odpowěď, kteréž se zwlástě Hrabě z Thurnu zlotřilau

nesmyslnostj uchopil, a

wůbec prokřikow al, že pňwodem Jaroslawa Bořitj z Martinic

a Wiljina Slawaty se stala.

Z tohoto

pokřiku rozhořel se náhle proti nim oheň tráwné nenáwisti welrai w elik ý, takže bugnj stawowé pro­ testanstj

bez

meškánj s lidem

na

hrad Pražský

zbrogně se sesli, a tyto mjstodržjcj králowské: Ja­ roslawa Bořitu z Martinic, a Wiljrna Slawatu, též tageinnjka Fabricia z oken wyházeli. Na to složiwse neywyšsjho purkrabj Adama z Šternberku s auřadu, zw olili třidcet direktorů, na kteréž řjzenjkrá-

* ) Ziraraermann (Joh. N ep o m .) V erfa lle n d e Denkm äler des from m en Sinnes, oder: Aufgehoben e

K lö s t e r , Kirchcn

und K ap ellen in der k. Hauptstadt P ra g . 1833. 8.

lowstwj českého wznesli.

Přes to sháněli ze wšech

?tran lid wálečný, wyhnali arcibiskupa Pražského, opata Rraunowského, tež Jesuity, a brali do fisku statky a panstwj stavvii , kteřj se k gich gednotě pogjti nedali. Král Matiáš I. vvida stawy protestant­ ské we spiknutj, a gich lid proti sobě wyštwaný giž w tábořjch^ rowně lid wálečný sbjral, a sebraný, by protiwnjky swé mečem skrotil, do polo wyprawil. M ezi tjm pak umřel. Po smrti Matiášowě král Ferdinand II. na trůn královský dosedna, hned válku domácj zarazil, a stawňm protestantským králowstwj českého, genž se byli zbraně ch op ili, odpuštěnj, pokoge zgednánj, též potwrzenj wšech práw a weysad pjsemne sljbil. Než s ta v o v é protestanštj , aumysl magjcj giného sobě voliti krále, na ponawrženj Ferdinanda lí. žá­ dné dby n em ěli, a slibem králowským zamjtagjce k válce se hotowiti nepřestali. vábili k swé

straně Slezáky,

Na ten konec p ři­ též Lužičany,

a

když Morawané k gich spiknutj se připogiti zdrá­ hali, přepadl ge Hrabě z Thurnu nau, v ra z il

pak šikem vogenským

mocj

váleč-

do Rakaus,

a rozbil stany u W jd n ě, máge na mysli, krále F e r­ dinanda II. do wězenj zagjti.

Giž giž odbognjci do

hradu se dostávše, hrubým

hovorem králi Ferdi-

nandowi II. pohrůžky činili.

T o slyše zbožný král

Ferdinand II. padl na kolena před křjžem umuče­ ného Spasitele, a c o neywraucněgi se modlil. A h le! w tom zazněly polnj trauby lidu bogownélio gemu ku pomoci spěchagjcjho , tak že odbognjci poděšeni.

auprkem z hradu utjkali, a kam gen kdo mohl, se skrýwali, ginák se nedomnjwagjce, než že vvogsko na ně nastražené ge schytá, a o hrdla tu hned připrawj.

A t a k i Hrabě z Tlnirnu , zlostj h oře, s

táborem se hnul, a ku Praze

spěchal.

Na to král

Ferdinand II. do Frankfurtu se odebral, kdežto cjsařem Rjmským učiněn gest; ač stawowé protestantštj králowstwj českého skrze posly do Frankfurtu wyprawené kurfirštfun wěděti d ali, aby Ferdinan­ da I I .

za krále

českého nem ěli,

za krále neuznáwagj.

k dyž

oni

ho

K d yž ale stawy protestant­

ské králowstwj českého neomylná zpráwa došla, že král Ferdinand II. cjsařem Rjmským učiněn gest, w olili

sobě

za krále

sta při R e y n ě ,

Fridricha

falckrab

kurfir-

hlawu

protestantské ged n oty, a

do Prahy ho přiwábili.

Fridrich král zimnj dlel

w Praze toliko w rozkošech a nesmyslných marno­ stech, když totiž král Ferdinand II. na wsech wšudy cestách neywětsj snažnostj wsech wyhledáwal prostředku, by koruny české, ku kteréž sprawedliw ý nápad měl, náležitě dogjti mohl. K tom u cjli a konci zjskal přjtele swé mladosti Maximiliana wéwodu Baworského, který swé wogsko s rakauským spogiw, do Čech wtrhl, a přes Prachatice, Pjsek, též giná města wálečně se bera, neyposléze u Bjlé H ory,

bljž hlawnjho města Prahy

se položil, na

kteréž stawowé protestantstj králowstwj

českého s

wogskem swým tábořjce, sobě poněkud howěli, a nepřátelského autoku tak kwapně neočekáwali. To w'se Maximilian

dobře w ěd a, gakž i t o , že Frid­

rich auprawných krmj milownjk králowsky práwě kwasj, a snážně prošen, by přjtomnostj swau stateč­ nost wogska roznjtiti ráčil, to učiniti prodléwal, ná­ hle (8 . Hjgna 1620) k bitwě znamenj d a l, a daw otl Motola též Ruzjně k B jlé Hoře rotami swými se hrnul, a na nepřjtele udeřiw, na tom českau krwj rudém poli u wjtězstwj klesal; než w tom autoky obnowiw wše děsil, porážel *i smrtil, tak že konečné slawně z w jtě z il, a zw jtěziw wšem , na wětsjm djle politickým rozbrogům o kalich, kteřj přes dwě stě let, ne w gedné twárnosti trwawše, naši rozmilau wlast náramně tráw ili, wr malém okamženj konec učinil; když totiž

po bitwě na Bjlé H oře wšickni,

kteřj w lůno katolické cjrkwe přigati býti nechtě­ l i , mandátem králowským

(1 6 2 1 ,

1624) z krá-

lowstwj českého wypowězeni po kraginách pomeznjch se rozběhli, sem a tam se rozptýlili, a pře­ drahé wlasti na wěčné časy prázdni zůstali.

III. Ú zké sp o g e n j h la w n jc h částek inse sw ate w espolek .

Od A. W . H n o g k a , děkana na M ělnjku. * )

M s e swatá, totiž obřadů

gistých s neyswětěgsj

obětj nowého zákona slaučenýcli celek, gestit n ey*) Giny w ygim ek z německé litu rg ik y

geh o.

W iz časopisu

tohoto. Šestého rocnjho bčhu5 swazku číw rtého stránku 673.

wýtečněgšj část a welebný prostředek wšechněch poswátných služebnostj vv katolické c jrk w i, tak si­ ce, žeby wlastně, gako před časy wšickni obřado­ v é swatj, dokudž tomu powahau gegich dowoleno, mezi nj měli wykonávváni býti. * ) Za tau přjčinau zasluhuget owšem , by od katoljků, zwláště pak od kněžj, gegichžto dustogného auřadowánj gest slawný w rch, bedliwě powažowána a zewrub známa byla. Mše swatá, ač w hlawnj w ěci, takořka w gádře swém, ustawně ta té ž , nicméně w

obřadech

swých přjpadných často w roce a po swětě sem tam negednjm obyčegem se prowozuge, gesto roz­ ličných druhu gegjch stáwá,

a cjrkew

katolická

neywětsj rozmanitost w poswátných obřadech trpj a schwaluge, nahljžj-li gen, že tudy nehyne ni či­ stota ni gednota w jr y ; mše swatá, ač nyněgšj ob­ sah g e g j s obsahem gegjm dřewnjm podstatně stegný gest, nicméně poslaupnostj času wšeligakých a gednak znamenitých

proměn zkusila; mše swatá,

gelikož yxc-i)' ¿g 'yjjv liturgie **) katolické cjrkwe wsech naskrze stoletj, hogný sklad nauk nábožen­

* ) Za našich dnu ke mši sAvaté nutné nepatřjcjch

obřadů

swatých se gen g iž w e lm i řjdko, nic wšak méně pi-cdce gesto někdy m ezi nj' d ě g c , u př. wyznánj w jry wracugjcjch se nekatóljkú w lfino nasj swaté c jrk w e , swecenj o le g ii swatých, swěcenj knězstwa. *) Slow o litu rg ie pocházj od Xaóg,

l i d

obecný a

d jl o , čin 5 hQysip d ě la ii, aučinJcoluati.

to

tQyov

jírfiTovQytiv neb

ItuovQytivi tíike XnovQytit/, znamenalo nápadně drulidy to-

ských , nazwjc dogmatických , do sebe zawjrá , a protož gi po mnohých stranách , anebo wzhledem wýkonného swatoobřadnictwj, anebo wzhledem děgezpytu poswátnostj starobylých, anebo wzhledem skuinné theologie powažowati lze. Každému do očj bige, kterak gedinké toto gednánj swaté přehogné

přjležitosti poskytuge, by

učencowé, skaumánjm geho se ohjragjce, nálezy swé gak na důwoděnj wědecké w bohoslowj , tak na wzdělánj duchownj

obecné

w ěřjcjho

lidu obra­

celi. Na těchto listech se odkryge toliko úzké spo­ genj hlawnjch

částek mše swaté wespolek.

T jm

bohdá wzegde přeswědčenj t o , že mše swatá^ spatřowaná w celosti

lik co

auíelnjch obřadu sw ých,

na

, ifovltveiv, pra cow a ti, s la u iiti, a ponč-

wadž t.ýjizov „tveřegněíl „obecné1 -1 s la u lo ,

,, weřegně ,

obecně p ra co w a ti, w efegně , obecně aučinkow ati, o becný gaJcý ú řa d wésii. Atn.Uqyía tedy dle slow ozp yt u gest „obecná ně ga k A služba, obecný něgalcý rif acl, a líiTUqyixog osoba, obecnaugakausi službu zastAw agj-

c j , (m inisterium publicum , munus publicum , persona ad m inisterium publicum spectans.) W iz k Žid. 1, 14. a 8, 6., k F ilip . 2. , k K jm . 13,6. a 15,27.

Sm yslem c jr-

kewnjin znamená XtaovQyía slu žbu ga k a u si w cjrk w i o -

becnau, službu tý k a g jc j se tlely B o ž j weřegné. ( W i z T h e o d o re t . 1. 4. H ist. e e e l.) a xad-’ i^ó/rjv ,, slawnost wcceře PAmě ; nebot •• AuTovQyovvTtav d f uvitov t<5 xvqím (Skutk. ApoSt. 13^2.) w yk lád agj

bohoslowei katoličtj o

mši swaté. W dáwnowěkosti křesťanské z d ilo se gediné mši swaté litu r g ie , gak ož posud u R eků ; nynj pak u nás I/atinjkíi slowo litu rg ie

znamená wešken okres ze w n itř-

njcli, obecných služeb B ožjch.

k

nichž, gako na slaupech, stogj welebný g e g j stan, nenj směsice gakž takž následugjcjch sebe děgů, alebrž ku podiwu dokonalá saustawa wšeho, čjinž dle katolické w jry koli duši powážliwau ke ctnost­ ným pomyslům, citům a předsevvzetjm mocně powzbudiíi a s Bohem sgednotiti gest. K nástěnu úzkého spogenj

hlawnjch částek

mše swaté wespolek bude onde i onde potřebj k minulosti ohlédnauti se, gakým způsobem před dáwnými wěky služeb

zew nitřnjch, w eřegn ých, obecnýcli

Božjch

w katolické

cjrkwi konáno bylo.

Neboť nyněgšj mše swatá gesti gednak zúplna slawnost wečeře Páně za časů apoštolských, gednak alespoií přiw odj

wr pamět negeden

o b y č e g , gjinž

wrečeře Páně druhdy býwala šlawena.

A č ale, gak

wjm , wršelico wr dnešnjch službách Božjch mešnjch nenj leč upamatowánj na obřady swaté g iž pomi­ nulé : nicméně, tušjm, dolegi patrno bude, že se po­ dnes geště welmi dobře gich užiti dá ku wzdělánj náboženskému. 1.

Hned to neyprwněgšj kněze u oltáře gednánj

narážj na obyčeg starobylý. K d yž se totiž biskup *), prowodjn žákowstwem swým, a snad i ginými wěřjcjm i z lidu obecného, z doinowa ubjral do chrá­ mu Páně ke službám Božjm : slušně

wšickni we­

spolek g iž na cestě rozgjmánj činili a modlitby řj-

' ) yf p rw n jch časech c jrlíw e , ant počet w ěřjcjch gestě ltyl skrownv, 'ivedl hiskup sám w eřegn é , obecné služby Božj u přjtom nosti weSkerého žákowstwa obce swé.

Itali takow é, gim ižby se mysl gegich připrawiti dala k nastáwagjcj pobožnosti; tu zagisté slušně a právvě biskup prowázegjcjm ho wyznal, kterak se cjtj naprosto nehodným býti, aby u prostřed zboru křesťanského předstawowal welebnau osobu Spasitelowu při neyswětěgšjch geho hodech; a neméně slušně a právvě provvázegjcj biskupa se winnými dávvali před njm z nehodnosti swé, přistaupiti před obličeg Svvatoswatého, a súčastniti se neywýtečněgsjlio tagemstwj w jry Kxistowy.

Rozgjm ánj a nio-

dlenj kněze za našich dnů pří mši swaté na neynižšjm stupni oltá ře, pogmeš-li k nim 42. žalm a confiteor, měg za pozůstatek onoho wážného, chvvalného obyčege.

Ovvšemt děgj se tato rozgjmánj a

modlenj toliko knězem a obřadnjm sluhau geho bez aučinného aučastenstvvj ostatnjho shromážděnj: ale co stogj na odpor, aby každý přjtomný tjm též se , objral, čjinž kněze a sluhu geho objrati se wědomost má ? což nemůže každý zpytovvati svvědomj swé, a z wad a mdlob, z poklések a hřjchň swých Bohu skraušeně se vvyznáwati ? A n o , což k tomu nenj powinně zavvázán, gelikožt w j , že zarputilý hřjšnjk nezasluhuge, býti skutečně aneb alespoň žádostně *_) hostem při stolu P án ě, od něhož nehodný genom k zátratě duše swé g j ? Cožby nás ne­

*) jiO ptaret quidcm

sacřosaneía Synodus,

nt in

šingul-is

raissis fid eles adstantes, non solum spirittinli affectu, sed saoram entali etiam Eucliaristiae perceptione commiinicarent ctc.“ do Saerif. Miss.

Coneil. Tridentíni Sess. X X I I . cap. V I

mělo g iž pauhé

pomyšlenj to : „ B ů h , k gehožto

úctě sem ¡přicliázjš , gesti neyweyš dok on alý; oni i slabý stjn pohřešenj sobě \v nenáwist b éře ,“ mo­ cně popuditi ku powáženj hřjšnosti nasj, k obžalowánj sebe samých před

Bohem a k litowánj wše-

likých přečiněnj našich ? 2.

W izme riynj, co se vv minulých

dobách cjr-

kwe křestanské p ři službách Božjch wjce d á lo , a na památku toho při mši swaté posud děge. Biskup, přišed do chrámu Páně, wstaupil po stupnjch k ol­ táři wzhůru, an zatjm lid w ěřjcj obecný w pro. stranstwj chrámu wcházel. shromáždil zbor

Prw ale, než se auplnií

křestanů, slušně owšem giž přj-

tomni gsaucj pěli pjsně swaté, aby beze wšeho zbož­ ného zaměstnánj netrwali; a poněwadž prwnj obce křestanské

na neywětšjm djle sestáwaly ze židíi,

wjru Kristowu přigawšjch , zagisté neméně důmy­ slné se tu zpjw alo žalmů, známých téměř weškerému shromážděnj, těchto wýlewň utěšených a welewážných ducha planaucjho pobožnostj tau neyautlegšj, neyhlubšj a neywelebněgšj. Různá propowěď žalmowá (psalmellus), kterauž kněz za našich dnů w prawo na swrchowaném stupni oltáře čte (introitus), slabá gen

památka geště gest onoho

obyčege, pročež i antiphonti sluge *). Wšakipau*) W e wsech staršjch mšech gest introitus gakás propowěď z něgakého ž a lm u ; w některých nowěgšjch tomu owšem nenj ta k ,

u př. w e mši na den s. Františka Serafské-

ho. D u rnnd. nazýwá proto takowd in tro ity neprnwideln ý m i ( i n t . irre g u la re s ). M e ra ti observationes Par. I l i t . V III. N . IV .

há tato památka i dnes gešte gest užitečná. P řjtomnj totiž mezi čtenjm introitu we slavnost mešnj uwáděgjcjho nabýwagj přjhodné chw jle zpamatowati se, a wšeho myšlenj k službám božjm nenáležjcjlio wyhostiti z dusj swých. 3. Nynj teprw powažug, gakoby obec byla cele shromážděna; nynj teprw takmeř počjná mše swaté konánj.

P o ijn á t tjm, že kněz u prostřed oltáře a

^eho sluha

(tento

we swém a we gméno

wšeho

lidu w ěřjcjho obecného) střjdmo a opáčně (w k y­ rie) za milost Hospodinowu žádá a prosj.

A zda-

ližt pak přjměřeněgšjho početj weřegných společ­ ních služeb

Kožjch wymysliti lze ? Dogista n ic!

Kněz a křesíanft zbožný zboř stogj we Wšemohaucjho a Wšedobrého. třeb ge

swatyni

Ó gak mnoho po­

obtěžu ge! gak mnoho žádostj chowá g e ­

gich srdce ! za gak mnohá dobrodinj negsau Swrchowanému

k djkám powinnowáni! Kterakž pak

magj, naskrz slabj, naskrz hřjšnjci gsauce, Neywyššjho, Neydokonalegšjho

řádně a důstogně dosti

chwáliti a welebiti ? Ach ! gegich duši gesti těsno, gegich pocitům nenj wolno, leč wyprauditi se těmi slowy: ,,Hospodine, smilugse nad námi! Ukaž nám, lidu swé mu wywolenému, gako giž prwé wždy gindy, tak i délegi geště milost swau a smilowánj swé !“ 4. Ano, Hospodin nesčjslně g iž nesmjrnau milost swau nám, a neskončené smilowánj

swé nad námi

ukázali ráčil zwláště Kristem Ježjšem. stus snjžil se k cestám

ježjši K ri­

přigetj přirozenosti našj ; on učil

k žiwotu w ěčnému přjmo wedaucjm; on

Časopis pro kuto), (luchow. V it . 4.

4

stkwěl se co wzor gasný neyušlechtilegšjho smýšlenj a gednánj ; on

zřjdil úsíaw ku pěstowánj

prawdy a ctnosti, swatau totiž swau cjrkew ; on pro nás, potomky A d am ow y, kletbau B ožj obtjžené, smjřenj způsobil s Bohem a podnikl smrt křjže ; on posléze w nebesjch, kdežto nynj w nepřjstupném swětle a blesku sláwy božské trůnj, a powěky tru­ suti bude, wěrn<m wyznawatelům a následownjkům swým opatřil a připrawil sjdla newýmluwné, ne­ přetržené slasti.

I g e s t ií, gakoby tito obdiwu a

djků hodnj důkazowé milosti a smilowánj Božjho knězi w tu práwě chwjli napadali.

Protož mu ze

srdce w ústa plyne wřelé chwalopěnj

(Gloria),

zaejnagjcj slowy těmi, gim iž swatj kůrowé angelštj w blahodatné noci narozenj lepšjho i

Ježjšem

W ykupitelowa wznik

způsobeného

stawu ělowěčen-

stwa zwěstowali, prozp ěw u gjce: ,,Sláwa Bohu na wýsostech, a pokog lidem na zemi dobré wiile,“ Luk. 2, 14. 5.

Powinná služba chwálenj a welebenj za do-

brodinj z rukau B ožjch g iž obdržena. Nynj teprw odwažuge se kněz (w e swém a we gmenu weškeré obce) w modlitbě hlawnj toho dne, kterýž práwě gest, (oratio) prošiti za nowé milosti.

A wšak se

toho s duwěrau tjm silněgšj osměluge, poněwadž chwalozpěwem před ch w jlj geště w sobě utužil přeswědoenj to , že nad mjru dobrotiwý Bůh neoslyšj upřjmé wolánj k němu a lkánj.

Wděčnostj se za-

sluhuge budaucjch dobrodinj,

a kdož na mysli

p řem jfá, mnoho-li nám Bůh dobrého g iž prokázati

rá čil: i k téra k b y p om áhati

bude

ten m o h l

p o c h y b o w a ti, že

Posavváde zaměstnán

6.

ná m

i budaucně.

ného druhu modlitbami.

i

kněz i lid rozlič­

Nynj slyšjš wyueowati,

wyučowati pra\rdám křesťanské w jry , prawidlum křesťanské sprawedhiosti.

A c o ž t modlenj nepři-

prawuge neylépe duši k wolnému a plodnému přigeíj

slowa B ožjh o? M ysl od Boha odwrácená a

wzdálená nechápá,co shůry gest, Wyučowánj pak, mezi mšj swatau mjsta m a g jc j, stáwá se čtenjm vvygím k u ke w

z obau zákonů, se kterýmžto čtenjm cjr-

naše austnj cwičenj w náboženstwj prostřed­

kem kázanj spogowati

wýslowně wrelj

*).

M át

totiž to neyhlawněgšj z toho, Co \v starém zákoně 11a

Kgewenj

wěčné

prawdy Kristem Ježjšem

so

wztahuge, co Duchem swatým nadšenj wěštcowe o Spasiteli swěta předpowjdali, co poslowé swatého ewangelium w psanj swá přjležitě s lo žili, co nám w

čtyřech popisech žiwota Pána našeho o

geho řečjch , skutcjcli autrpenj zůsťaweno : to wše­ cko má lidu nábožensky wespolek mu poslaupně negen

shromážděné­

oznámeno, sic wyswětleno,

* ) „(1 *raeci^ít k. Synodus) ñt ín ter inissaí’ú'ni solem nia aut divinoruiu celebrationeni sacra eloqu ia et salutis m óni­ ta — vernacula lingu a singulis diclms íestis v e l solem nilms

explaneni (sin gu li

p a r o o lii.)íC Conc.

T rid e n t.

Sess. X X IV . Cap. VII. de R e fo n n . „ S i — sit praedican(hinij coneionator finito euangelio praedicét, ét sermonó si ve concione explota, dicatur C red o , v e l si non sit dicenduni, cantetur ofl*eríoriuni.fC Missctlc Rom án . T it. R ila s servand. in celebratum e

missae.

žiw ancjm , ustawně čistým a neporušeným ucenjm cjrkewnjm rozhogněno, w užitečnosti swé ukázáno a srdci zpřjgem něno býti.

Gak krásně g iž pau-

liým pořádkem čtenj tak nazwané epištoly (kteráž nazwjce w ygim ek z knih prorockých anebo z popsánj přjběhu, anebo z dopisu apoštolských gest) a čtenj swatého ewangelium, oběma pak těmto čtenjm připogeného

kázanj drženjm se wyznačuge

způsob te n , gjm žto katoljk w známost wcházj to­ ho, což ke spasenj slaužj ! Katolická cjrkew totiž wysjlá sluhy swé hlásat slowa B ožjh o, otewřewši gim

prw knihy

proroků,

apoštolů a ewangeli-

stň, a k tomu geště poklad tradicj s w é ; ona poraučj tolikéž, oznamowati obecnému lidu prorocké, apoštolská a ewangelistské spisy, aby každý slyšel a přeswědčil se o tom , že se wšeliké učenj ejrkewnj srownáwá

11 a

wlas se slowem

Božj m psaným,

a že druhé druhým se stanowj a dopliíuge. 7.

Cíenj psaného slowa Božjho a austnj poučo-

wánj té neb giné části katolického náboženstwj do­ končeno.

1 cožby nábožně shromážděných

kře-

stanů zbor byl nepoznal, aneb pewněgi se nepřeswědčil o tom, že prawá wjra Ježjše Krista klénot gest wšj ceny dražšj ? Což tedy d iw u , že se celé to shromážděnj

cjtj puzeným býti k tomu , aby

zewnitřnjm w ygádřenjm na gewo dalo, co u wuitř za prawé držj ? Ze sobě strogj ušleclitilau radost tu, neyhlawněgšj prawdy katolického náboženstwj společným wyznánjm duchu swému w nowě pře-

destřjti, že tedy we mši hned po ewangelium Credo se řjká? 8.

T jm to

mážděných

w jry

wyznánjm we

ustaveno přeswědčenj

w ěíjcjch

shro­

o pravdivosti

Bohem zgew ených nauk i takow ých, genž se obmezenéxnu rozumu lidskému pochopiti nedagj.

Za

tau přjčinau g iž v o ln o přistaupiti k přjprávám slawenj tagemstwj toho, genž veškeré mše swaté pro­ středek gest.

D ěge se totiž obětowánj chleba a

wjna, z nichž tělu

a krwi

Ježjše Krista powstati

bude. Qwšemt dnešnj řád obětowánj we mši swaté daleko se lišj od obyčege. pow i,

starobylého tohotéž

obětowánj

P řed časy přistupowali w ěřjcj k bisku-

předstawugjcjmu

při poswátných hodech

Páně osobu Spasitelowu, přinášegjce zbožných da­ ru, gedenkaždý *) dle možnosti swé a pudu srdce swého, a položili gich k nohaum Avelebného pastýře, an zatjm ostatnj lid , aby slušně zaměstnán byl, pjseň pěl ku wzdělánj swéinu, kteréhož swatého obřa­ du památka v dnešnj mši swaté gen geště se ozýwá částkau gakéhos žalmu, w římském missálu offertorium nazwanau.

T y to dary slaužily nazwjce

k wýžiwě a podpoře chudých a nuzných v obci; co potom zbylo, na chrám Páně, na slawenj služeb Božjch obráceno

a duchowenstwu

dáno býwalo.

Pnv, než se těchto daru přinášenj skončilo, vyb ralo se z nich něco chleba a wjna ; biskup ge zbožně

* ) M jsto w ed lé oltáře, If p řig c tj obětnjch darů. ustanowcné, slaulo druhdy obiuiiouarium .

žehnal, na oltář p o lo žil a tu k swáíostnému proměněnj uchystal.

Z a našich časů lid nepřinášj w jce obětj

strawných, au málo w k terý g e n g e š tě swátek, když w ěřjcj se b ijž j k oltáři s obětm i peněžitým i, widěti gest skrowný pozůstatek onoho

obyčege:

nic

wšak méně žádného poněkud w ycw ičeného katoijka nenj tagn o, že p ři části mše swaté, o kteréž nynj rozp rá w jm e, w prsjch sw ých mu gest w zbuditi láeku takowau, g jž to rodinu slaučeni,

prwnj

g e g ic h

křestané w gednu gako ale

statkowé společným

gm ěnjm a zbožjm gsau učiněni byli. 9.

Powinnost aučinné lásky k bližnjm u p ři obe-

towánj w d řew n jch dobách

cjrkw e w ěřjcjm i sku­

tečně prow ozow ána b y la ; a za našich časů alespoň

* ) W rakauskýcli zem jch gsau oběti (o f ě r y ) m ezi mšj swatau za k á zá n y , krom;* w

neděli

swatodušnj a na den poswjeenj ,

w ánočnj ,

welikonočnj,

a to neyw yššjm reskr.

dne 25. Cerwcnce 1750, •— Cardin. liona zpraw ugc (Rer. L itu r g ic a r, L il). I. Čaji. X ) kterak yy M ilánském m etro­ politn ím chrámu Páně b ý v a lé h o řádu obětow ánj zůsta­ tek

w id ěti

gest :

caetera sp ecia liter

In E cclesia m etropolitana lioc inter o b s e rv a tu r,

quod celebrana cantata

oratione super sindonem , (tjm se w y r izum jwá nyněgšj Oremus s offertoriu m ) diaconum ,

medius

in ie r

diaconum et snb-

praecedentibus duobus a colyth is cum duobus

vasis a r g e n te is , descendit ad ingressum presb yterii, ubi eecip it oblationcs'”panis et v in i more antiquo , qnas duo senes de seola ,|quain vocant s. A m b ro s ii, induti lintco albo, nigroque caputio, caeteris senibus comitantibus offerunt, singuli v id c lic e t tres hostias et vasculum argenteuin vino albo plenům . P o s t hoc descendens ad ingresBum chori inťerioris re c ip it m ulierum oblationem , quam duac ite ia seniores iiadem píierem oniis uiFerimt,

w pamět se uwádj. D obroděgstw j ale člnj íilow tk a h o ­ dna, b y g eh o prosby za wlastnj osobu g eh o w y s ly sány b y ly .

P rotož následuge na obětowánj w e mši

modlitba tichá (secreta scil. oratio), anebo páteř m o­ dliteb tich ých , proto tak řečených , že ticho, w němž kněz g ic h řjk á , přjtom ným w ěřjcjm naprosto nemá p řek á žeti, aby

ged en k aždý w e zw láštnjch sw ých

potřebách m od litb y k Bohu zasjlal wzhůru. * ) 10.

Chléb

a w jno

ob ětová n o.

G iž t nastáxvá o-

kamženj to, kde w ěřjcjtn za dar ten časný ta g em ným

kněze

w ýrokem

dán

b ýti má

newýslowně

stkwostněgšj dar, totiž B ůh člow ěk sám pod zpiisobama p o svátn éh o giž neměl

chleba

a wjna.

I co žíb y nynj

se wznésti duch k wyšsj p o b ožn osti;

* ) Ginj se d om eyslegj* žeby m odlitba, o kteréž ee nynj We­ lle řeč, proto secreta slaula, poněvadž se řjkala po oddélenj chleba a wjna k swátostnd proměně od ostatnjch obětj, w ěřjcjm lid e m přinesených, žeby tedy názew „s e ­ creta ,“

gakožto podstatné gm éno, pocházel od „s e c e r -

slowa podobná , u př. viissa mjsto, m issio , accessa mjsto accessio, offensa mjsto offensio, remissa mjsto remissio a t, d. N e ž kdo nenahljžj, že obénere.a

P řiro w n e y

lio odwoděnj , gak liořegšjh o , tak i tohoto beze snadu připustiti lze ? Owšemt ale domysl náš se w idj dfiwodněgšjm

býti.

N eb

g iž ¿ámalar. (820.) Lib. I I I . C. 20.

Eccl. OÍTic., na něhož Gavanti (C om m en t.in R u b ric. M issal. P ar. I. T it. X I I . ) spoléhá, k našj straně stogj, a nad to připomenauti s lu š j, že se před m odlitbau tau nepobjzj

sliromážděnj náboženské , gak

o b y oeg n ě, ku spo­

lečnému m odlenj w o lá n jm : „O rem u síí brž toliko k m o dlenj různému slow y tě m ito : Oraie fr a ir e s ! — „ M o ­ dlete se gedenkaždý sám pro sebe !“

c o ž b y se nem ělo připomenauti nedostjhlé welebnosti T o lio , gen ž z lásky a milosrdeustwj w e zboř wyznawateln

sw ých

w idom ě sestaupiti w o lj ? Cožby

v ra u c jc h djků činěnj a, chw álenj nem ělo ze srdce w y ljt i se ušty ?

P ro to ž se wzuásj kněz duchem

( w p ra efacj) až do nebes wysostj, mjsj slabý swůg hlas w hlasy kůrů a n g elsk ý ch , obstupugjcjch sto­ le c sláw y H ospodinow y, a pronášj, poh řjžen wr po­ citech té neylilubšj zbožnosti slowa : S w a t ý ! Swat ý ! S w a tý ! (Sanctus). 11.

N ynj

neyw elebněgšj

se b ljž j mše

c h w jle ,

swaté neyslawněgšj,

c h w jle

ta ,

kde

proměna chleba a wjna w tělo a krew

se činj

Krista Pá­

na, čistá , neposkwrněná obět now ého zá k on a , nep řestá w a gjcj památka oběti sm jrné, kterauž W ykupitel

swěta

na d řew ě k ř jž e b y l w ykonal,

oběť

O tci nebeskému tak obljbená , že nám pro ni, praw é-li pokánj čin jm e, prominutj a odpuštěnj wšech liřjch ň se stáwá.

T o t o neyw znešeněgšj ze wTšech

bohoslužebných gednánj d ěg e se p o d n e s, co gen možná, tým ž řádem , kterak se při poslednj wečeři Páně bylo dálo. Mešnj kněz předstaw uge totiž neyswětěgšj osobu Božského m istra; přjtom ným wěřjcjm gest se m yslj swau

postawiti na mjsto učedlnj-

ků J e ž jš o w ý c h , a ta sama slowa

diw om ocná, kte­

rý c h teh d áž Ježjš nad chlebem a wjnem pronesl, pronášj i kněz nad těm ito w ěcm i, —- a zázrak úžasuplodný

ukazuge

se

oku

w jry .

W jř e t

negsau

chléb požehnaný a w jno požehnané, w jc e chlebem a w jnem ; toliko způsobu gich geště z ř j š ; pod ni­

mi pak, w smyslu slowa neyw lastněgšjm a neyodw ážliw ěgšjm , ž ig e ten, w g eh o ž gménu každé kleká koleno, dle těla náš bratr, wsak i náš B u h , w elebený po w ě k y wěků. 12. B ohačlow ěka swatoswaté tělo nebýw á hned po pozdw ihow ánj p řigjm án o.

M át

se w ěřjcj lid

něgaký geště čas z přjtom nosti g eh o na oltáři těsiti; a an Ježjš Kristus m ězi těmi , g en ž geh o gsau» widitelně d lj, a tudy p lápol pobožnosti mocně znjmá, řjká se několik těch neydů ležitěgšjch a neygádrněgšjch m odliteb, a posléze ta ze wšech n eyw ýborněgšj m od litb a ,

kteréž on sám

nás naučil.

T a to

modlitba (P a te r noster) konala se g iž od počátku při slawnosti mešnj *) , a udržela se t u ,

gak ož i

při g in ý ch posw átných služebnostech až podnes. Zet se pak w e mši , a sice tenkráte koná m odlitba Páně, an přjtom en g e s t it , genž g j naučil nás, wšj pochwaly hodno.

N eb o t tudy božský mistr z ře g -

mým swědkem se stáw á, kterak bedliw o křestané prowozugj učenj g e h o ; m odljcjm ale patrn au geh o přjtomnostj gako rukogem stw j dáno, že

oslyšáno

nebude m odlenj g eg ich . 13. R o zličn ý m m odlenjm připraw ilo se srdce ná­ božné k okam ženj pokrm dušj má že gim 27— 30.

wraucně žádanému, k d y ž swatý

b ýti podán těm, kdož se dow ěřu gj,

bude lz e hodně g e g W

prw njch časech

požjti.

I.

K o ř. 11,

cjrkew njch

každo-

) ?)Tn ceclcsía ínl a lla rc D ei quoticlie dicitur oratio l ) o m in ica, ct a u d iu n l i l l a m f id e lc s .“ S .

A ugustin,

l í o m i l . 42.

denně, buď v j c e buď méně křesťanů h n e d , co bi­ skup tělo a krew J ežjše Krista b y l p ř i g a l , tělesně stolu Páně účastných

se 6talo.

Zatjm se zpjwala

přjh odn á p js e ii, g e g jž to p a m átk a , ač dosti malá, g a k ž tomu chtj , gest několik weršň z pjsem swa­ tý c h , k teřjž w iljm sk ém missále

pod

nadpisem:

Communio stogj, a i antiphona, neb ad communionem slowau. *) 14.

W ě ř jc j

stolu P á n ě ,

p ř jto m n j,

gen ž

tělesně neokusili

nicméně, srdce-li g e g ic h gen

h řjch ů , alespoň poněkud, totiž

prosto

duchowně, milostj

g eh o účastnými učiněni gsa u ; ( Concil. Tridentin. Sess,

X X ÍÍ. de M issae Sacrific, Cap.

křesťanská ale drahým m odlenjm

slowem

V I.)

obec

B ožjm poučená a

potěšená nad to owšem i tau blahau na-

d ě g j se k o giti může, že přjm luwam i, n e yw jce pak neysw ětěgšj obětj mnohé milené duši zd e na swětS i tam na

w ěčnosti přispěno.

W e lik á ,

důležitá a

mnohotwárná gsau tedy dobrodinj, g ich žto milostiw ý Bíih p ři

této úctě , gem u w z d a n é , a přjčinau

této úcty zbožn ým ctitelům sw ým prok áza ti ráčil. I co žb y

w ě řjc j

nezaslaužili důtky a h a n y ; cožby

budaucjch daru z rukau d o w o d ili, k d y b y

B o žjch hodným i býti se

po skončených poswrátných ho-

' ) T íito antífona gm cnu ge se \v Litu rg ii Milánské (L , s.

¿tmbrožc) „tran sito riu m ,“ a to snad, ic m ezi pjsnj,geg jít o nynj zastáwá mjsto , w ěřjcj lid ku přigjm án j swiitéinu druhdy cliázjwal.

p řich ázjw al

a potom od oltáře opět od-

dech

z chrámu o d ešli,

negsauce

pohnuti

citem

vděčnosti v ř e lé ? Zagisté nic ; a protož kněz, k d y ž Pán b y l posilnil sw ůg lid tělem sw ým a k rw j swau k žiwotu wěčnému, řjk á modlitbu neywraucněgšjho djkůčiněnj (P o stcom m u n io), kterauž wlastně

celá

mešnj slawnost konec swůg b é ř e , pročež tato m o­ dlitba

také

oratio

ad

com plendum ,

complenda

sluge. *)

Připomenuty. M še swaté částky, tjm to p o gednánjm w úzkém swém wespolek

spogenj ukáza­

né a w ysw ětlen é, gsau gediné hlawnj částky a gako podporné slaupy v e leb n éh o g e g jh o stanu.

T jm to

tedy pogednánjm nikoliw geště

w yw ážen nenj ku

podiwu h o g n ý pramen sw atých

nauk a praw d w

mešnjch službách B o ž jc h na posilu zb ožn ých wěrných dušj k žiw otu wěčnému tekaucj.

P ročež w

tomto časopisu podám e, bohdá co n eyd řjw e dálšj o m«i swaté rozgjm án j s pogednánjm

pod

n ázw em :

Poswátnj obfudowé mesnjch služeb B ožjch , po­ různu powažowanj. IV .

Sbjrka knih n nivo zákonných u sw. Tgnácia. 0(1 D okt. Jana Kornera. (D ok on čen j.) íg n á c, učedlnjk sw. apoštolu Petra a Jana, a

po

Ewodiowi od roku tém ěř 69 až do 107 b y l bisku­ *) „V a rtic ip a to

tantq sacramento gratiaru m

jictio

eoncludit.“ S. Augustin. Epist. 59. ad Paulin.

cuneta

pem w

A n tioch ii

S yrsk é,

kteráž

tenkráte přes

dw akrát sto tisjc obyw atelú w sobě obsaliow ala, a kde cjrk ew křestanská po zkáze Jerusalema wšecky ostatnj w Asii

starožitn ostj,

počtem a horliwosíj

v y z n a v a č ů v předčila. Z a času pronasledowúnj cjrk w e , Domiciánem vzb u zen éh o,

o p a tro v a l o v č in e c K ristňw města a

ok olj Antiochenského ustavičným i m odlitbam i, postm i a častým vyu čow á n jm v ě ř jc jc h . K d y ž tato bauře c jr k e v hubjcj Domiciánowau smrťj u tich la, plesal

sic z p o k o g e c jr k w e , wšak

želel, že mu n ebylo inučedlnicíw j m dosjci dokonalé lásky ku Kristu.

P o čem taužil, dosáhl, k d yž řjm-

sk ý cjsař T ra ja n w jtě zs tv jm

nad

S c yth y a Daky

nadm utý se dom njw al, že geště potlačenj křestami a podťobenj g ic li bohům rjm sk ým , ke sláwě gelio se n edostává. T o ob m ýšlege w yšel z lijm a , a při­ šel roku 107 do A n tioch ie , ch ysta ge w ognu pro­ ti Orm jnům a Parthum . P o vydaném

od T rajan a rozk a zu ,

aby oby­

v a te lé Antiochenštj buď m odlám obětow ali, anebo usmrceni byli, p ečliw gsa o stádo Kristow o, dal se Ignácius před Tra jan a wésti, aby zastánjin prawdy náboženstwj Kristow a pronasledowánj od cjrkw e od­ v r á til ; wšak wyznánj Ig n á ciow o

gednoho Boha,

stw ořitele v š e c h w ěcj , w yznánj Ježjše Krista pod Pilátem ukřižowaného syna B ožjh o, krále nebeské­ ho a w e sw ých w yznaw ačjch p ře b ý w a g jcjh o , ne­ prom ěnilo úmysl T ra jau u w proti křestanuin

sině-

ř u g jc j; nobrž b y lo přjčinau, že b y l tento zástupce

wjry K r is to v y odsauzen, aby do Ř jin a k roztrhánj od d iv ý c h se le m ,

k obvveseleuj pohanského lidu,

poslán b y l. B y l ted y od Selencie na lod j do Ujm a w ezen. W Smyrně nawstjvvil swého spoluučence Polykarpa, (nebí snjm poslaucháwal vyu čow á n j J a n o v o ) snjm se tesil ze

svých

okow ů,

zde p řiga l v yslance,

kněze a b isku py, které gem u okolnj cjrkw e k ř e ­ sťanské b y ly Ignáciowi.

w ys la ly na progew en j swé

uctiwosti

Odsud psal listy cjrkw jm w E fe s u , w

Magnesii, \\ T r a lle c h a w U jm ě, napom jnage g ic h k poslušnosti a lásce křesťanské. Přišed ze Sm yrny do T ro a d y , poslal odtud li­ sty cjrk w jm w e F ila d e lfii, v e Sm yrně a swémn m i­ láčku P o ly k a r p o v i. Z T roa d y

p la u lk M acedonii, kterau k d y ž p ě­

šky přešel, p la w il se z Epidamnu do U jm a. — Z d e právě konal se poslednj, neyslawněgšj ted y a neyliliičiiťgšj den pohanské slavnosti Saturnálij. B y l ledy ke zw eleb en j oněch pohanských ohawnostj do amfitheatru násilně v e d e n , a zde d v ěm a h la d o v ý m hvíun w y s ta w en , k teřj p o h ltiv š e tělo geho, pone­ chali genom

hrubé hnáty

drahé ostatky vd ěč n é

cjrkvvi w Antiochii. — Sedm

te d y listu

sepsal Ig n á ciu s; v šecky až

posawád gsau z a c h o v á n y a z ohledu authentičnosti nade v š i pochybnost i o d n e k a to ljk ů p řig a ty . O w ý tečnosti a g e g ic h apoštolském duchu mdlá gest k a ž­ dá p o c h v a la , nemohauc to w yg á d řiti, co čtenj g ic h w nábožném čtenáři budj.

W těch to listech n a ch á zegj se negenom priipow ědi, které swau powahau a způsobem okazugj, ž e z n ovozák on n ých

knih v y ň a ty

gsau ; leo na-

ch ázj se také v š e o b e c n ý n á z e v knih nowozákonn ých Ewangelium a Apoštol. Evvangelium, gak z Tertu lián a a Irenea w iděti, znamenalo, č tv e r o Ewang e lij, A p oštol pak listy apoštolské.

T o ted ygm é-

no patrným gest d ů kazem , že w cjrk w i Antiochenské, tehdáž E w a n g elia w gednotu spogena b y la .— Sestawenj citát z E v a n g e listů v listech těchto se n a ch ázegjcjch p o tw rzu g e tento z obecného názwu v y p lý v a g jc j dů vod. Z w láštnj

v y n ě tj

p rů p ověd j

novozákonných

z těchto listů d ě g e se n e yp oh o d ln ěgi bud’ p ři úpl­ ném anebo alespoň rozbjraném textu g e g ic h ; což pro záměr náš b y lo b y přjliš obšjrné ; zde se pauze p o lo žj

mjsta

p o sk ytu gjcj vš eo b ec n ý názew knih

n ovozákonných. W listu k Efesským z g e v n ě zmjnku činj o li­ stu P a v lo v ě k nim psaném. W §. 12. p r a v j : ,,Wjm, kdo gsem, a komu p jš i; g á k smrti odsauzený, v y sm ilovánjm ob d a řen i; g á v

n eb ezpečen stvj, v y na

swobodě a v p e v n é m poklidu.

W y gste přecho­

dem * ) t ě m , k teřj pro B oha mučeni b ý w a g j, wy gste posw ěcenci svátéh o P a v l a , k terý ž podstaupil smrt mučedlnickau a korunu blahoslaw enstwj dosáhl, (u g eh o žto nohau v nebesjch b ý ti sobě žádám) a

) Přechodem nazwán tuto Efesua, protože tjm mjstem inu(jedinjci z Asie do K jm a Xvedeni b yli.

který w celém listu k wám skrze Ježjse Krista wás napomjná.“ \¥ listu na F ila d elfic k é w §. 5. p ra w j: ,,W aše m odlitba mě učinj dokonalého u Boha, „abych dosáhl odměnu od božského m ilosrdenstwj „ustanowenau ; nebí utjkám se k Ewangclium, co .,k tělu Ježjse Krista, a k apoštolům, gak ožto kně„žjm cjrkvve.

M ě g m e také proroky w uctiwosti,

„p rotože Ew angelium

zwěstowali, swau naděgi w

,,Krista skládali, w něg w ěřili, a skrze n ěg b la že­ n o s ti aučastni b y li.“ P o d názwem p rorok y wTy ro zmnjwá ígnácius

knihy

p rorock é;

směrnost ted y

príipowědi žádá, by se slowein Ew angelium a apo­ štoly i knihy od ewangelistů a apoštolu sepsané w y rozumjwaly, gak ž to z §. 9. patrně w yp lý w á ,, kd ež d j : „W zn ešen i gsau k n ě ž j, nad „neywyššj kněz, „který g e d in ý

kterému božské

swěřena gest,

tagem stw j

z n á ; ont činj

w ch á zeg j

„ísá k , J a k u b , prw nj apoštolé uspořádanost

wznešeněgšj

swatyně

„dw éře k O tci, skrze které

„to

ně

A brah am ,

a cjrkew .

žádá gednota

—

Tu-

B o ž j. N ěco ob~

„zwlástnjho má w sobě Ewangelium , totižto p řj„cliod spasitele Pána našeho Ježjse K r is ta , geho „utrpenj a z m rtw ý ch wstánj.“

—

(Z d e okazuge

swatý otec obsah E w a n g eliu m ,) W listu k Smyrnenským prawj §. 7 : „Z d r ž u g j se od w ečeře P á n ě , řk a u c e , že chléb této w ečeře nenj wykupitele našeho Ježjse K rista tě le m , které pro h rjcliy naše trpělo, a g e ž Otec podlé swé dobro­ ty z nn tw ý cli w zk řjsil. K te řj tedy tomuto daru Bo-

žjm u o d p jr a g j, zahynau w e swém odporu.

Wšak

užitečné b y gim b y lo , k d y b y učenj cwungelickému w ěřili, aby i oni z m rtw ých wstánj aučastni b y li.— P ro to ž

záslušno gest w ystřjh a ti se obcow ánj s ta­

k o v ý m i, a ani u saukromném, ani u w eřegn ém rož­ ni lauwánj o nich se n e zm jiio w a ti; wšak na proro­ k y, a ob zvláštn ě na Ewangelium, kde utrpenj a z m r tv ý c h wstánj poukázáno a hjledně dokázáno g e s t,

celau pozorliw ost o b rá titi, a wsech sváru,

g a k o žto počátku wšeho zlého, se w arow ati.

Uwod k listu S. PolyJcarpa h Filipenshým. G iž z E u s e b ia znám o, že P o lyk a rp w jc e listu sepsal ; ze v šech ale d o ch o v án gest g e d in ý k Filipenským p s a n ý , o němž z Irenea Eusebius w kni­ ze

IV .

kapitole

13.

takto

„d á n a i epištola P o lyk arp ow a „a

d j:

,,G est pak wy-

k Filipenským psaná

k tomu užitečná , aby z nj

způsob neb twár-

,,nost čisté w jr y a učenj praw dy „ k t e í j ž sobě spasenj

m ohli poznati,

swého w ážj, a o ně bedliwě

„ p e č u g j.“ Jeroným sw ědčj o tém ž listu, že za geho času w cjrk w jc h asiatských čjtán b y l , že pln gest slow pjsm a sw atého, pln

ducha apoštolského, pln

naučenj a w edenj ke wšem ctnostem. P r o tuto w ýtečnost gest každému křestanskému čtenáři d ů le ž itý ; wšak proto že p ln gest slow pjsm a swatého, gest zpytatelům knih nov ozákonných zwláště d ů ležitý, an o kanónu nowozákonném z po­ čátku druhého okázáno bude.

stoletj

swědčj, g a k ž

to

w

§. 5,

Před k lá d á se tento list w textu půvvodnjm, pro­ to že důwodnost, zdali p rů p o v ě ď některá gak ožto prawá citáta z pjsraa swatého pow ažow aíi se může, častokráte

na srownalosti

wodnjho textu se zakládá,

g e d n o tliw jc h slow

pti-

a w každém překladu se

o něco porušuge, ba i tratj, kde překlad

swobod-

ný, a citáta ne podlé půw odnjho textu překládána, nobrž z obyčegného překladu n. p . z V u lgá ty wzata byla. P ř ilo ž il se kpů w odnjm u překlad, negenom pro

textu starý latinský

starožitnost a pow ah y swé,

o kterých w p řip o g e n ý c h poznamenánjch se gedná, nobrž i z toho

ohledu ctihodný, že od cjsla X . textu

píiwodnjho se nedostáwá, a překlad latinský g e g dopliuige.

W českém překladu h led ělo

se bib lick é­

ho^ způsobu m luwy. P ř ip o g ily se kpů w odnjm u

textu citáty půw od-

nj, aby n ebylo pracného w yliled á w á n j textů ř e c ­ kých k srownánj g ic h s průpow ěďm i třebj ,

aby ted y

každý

na

prwnj

listu pohled

zaposro-

wnalost tuto n a h ljž e l; p řid a ly se i citáty z V u lg á ­ ty, ne tak pro w ýk lad

řec k ý ch

c it á t ,

nobrž pro

přjciny, které zpoznam enánj k latinskému překla­ du p atřjcjch se n a h ljžeg j. Kom u pak dogm atické a mrawoučné prňpow ědi w jc e než herm enew tickérozbjr.ínj c liu tn a g j, následug

swé

c h u ti, která zde

zklamána nebu de; nebt tento list ke wsemu gest piospěšen , proto že spisowatel

geh o

w elik ý

gest w žiw otě i w m nčedlnické smrti. Caaopis pro katol. duchow. V I Í. 4-

:>

muž

Zásluhy sw. Polykarpct o cjrkew. M jsto žiw otopisu bucí zd e položeno , co Eusebius

z Irenea knihy 3. k a p ito ly 3. w yp raw u ge.

„P o lyk a rp u s netoliko od Apoštolůw wyučen b y l, a s m nohým i, k teřjž Krista w těle očima sw ým a w iděli, po domácku b y d l e l — ale i od tý c h ž apoštolxiw w cjrk w i Smyrnenské za biskupa ustanowen, kteréhož gsem i g á w mladém nebo dlauho žiw b y l

wěku swém w id ě l;

a w elm i se sestaral, potom

pak z žiw ota toho přeslaw ným a w e lm i diwným m učedlnictwjm

w yk ročil.

tomu učil, což od

A poštolů

W šak w ž d y c k y toliko s lý c h a l,

co ž

cjrkew

w yd ala, a což pra w d iw éh o gest — a tohoto swým sw ědectw jm p o tw rzu g j netoliko w šecky cjrk w e A siatské, ale i wšickni biskupowé, k te řjž tam po něm b y li a cjrk w e sprawowali, toho patrně dokládagjce, že Polykarpus daleko hodnow ěrněgšj a stáleggj b y l swědek praw d y, nežli Valentinus , Marcion, i w šecko

gin e

c jrk w e tolik

shromážděnj těch l i d j , k te řjž

a tak mnoho škodných

učenjm sw ým uw edli. kw e

do

sekt bludňw

T e n potom za spráw y cjr­

řjm ské biskupa A n yceta

do

Ř jm a přišel, a

mnohé od bludu g iž g m en ow a n ý ch kacjřů odwedl a k cjrk w i B o ž j a prawému náboženstwj když

toliko

A p oštolů w A

p ř iw e d l;

tu samu prawdu kázal , kterauž p ř ig a l,

gsau geště ž i w i ,

a

kteréž i

k te řjž od

cjrk ew

od

wyučuge.

něho s lý c h a li, že

Jan u čedlnjk Pán ě* k d y ž w E fe z u do lázně přišel, a tam Cerintha k acjře s p a t ř il, hned odtud, nechaw

niytj, w yšel

a

pow ěd ěl k s w ý m :

U tecm e rych le

odsud, at se lázeň, vv njž se Cerinth nepřjtel prawdy m yge,

nenadále

na nás neobořj a nás nepři-

kwačj.“ T ý ž Polykarpus M arcion ow i , k d yž se s njm potkal a ptal se ho, znáš-li mne ? dal za odpow ěď 3 A gá znám prw orozeného Satanowa. Z počátku též k apitoly w yp raw u ge Eusebius přjčinu cesty P o lyk a rp o w y do íljm a : aby s A n ycetem

o rozep ři

stranu času a dne swecenj swátku

Welikonoci rOzmlauwal.

Aučinek pogednánj P o ly -

karpowa s A n ycetem w yp raw u ge Eušeb w knize V . kapitole 24.

„ A k d y ž blahoslawený P o lyk arp za

biskupstwj A nicetow a do R jm a přisel, a sn jm o g i­ ne weci, o než

byli w nesrozum enj, přátelsky roz-

mlauwal, i hned se srownali a

pokog m ezi sebau

smluwili, a pro rozd jl swěcenj w elkonoci, na čemž se podstata žáležeti zdála, sw azkulásky nigakž m e­ zi sebau neroztrhli.

A n iž vš a k Anycetus Polykar-

pa na to nam luviti m ohl, aby od ložil swého

oby-

čege swěCenj té slaw nosti; ponew adž s Janem učedlujkem Pána našeho, a gin ým i apoštoly , s nim iž mnoho obcowal* v ž d y c k y tak za c h o w á w a l, ani na druhau stranu P o lyk a rp A nyceta k to m u , aby v e l i ­ konoc způsobem Asiatských swětil $ p ř iw e d l: poněwadž i

on tuze

p ř i tom

ob yčegi stál,

k terýž

biskupowé a k n e žj, p ř e d k o v é geho, zach ow áw ali.— T o když tak b y lo m ezi nimi nařjzeno, hned spolu posluhowánj (o b ě t n o v éh o zákona) d r ž e li, a w c jfkwi swé Anycetus řádfiw , kteřj se p ři Swátosti vve*

čeře P án ě zach ow á w a g j, P o lyk a rp o w i pro uctiwost a wážnost, kterauž kněm u m ě l,

w ykonáwánj po­

ručil, tak že od sebe w p o k ogi se rozešli a wšecky c jr k w e ,

gak ony, kteréž čtrnáctého

dne měsjce

slawnost welikonočnj s w ě tily , tak i ty, kteréž ten swátek ginák sw ětily, utěšeného p o k o g e a swornosti ustawičně p o ž jw a ly . S gakau šetrnostj b d ěl, aby učenj neporušené w c jr k w i zachowáno b y lo , z lis tu

geh o

učedlnjka Irenea

bludům gnostika Valentina

apoštolské patrno gest

F lo r in o w i,

p řik ro čil.

an k

W tom li­

stu praw j Ireneus: T o to učenj, F lorin e , at stebau přátelsky a w ljd n ě m luwjm ,

zdraw ého smyslu w

sobě nem á; toto učenj gest cjrk w i odporné, poněw ad ž ty lidi, k teřjž g e slyšj a p ř ig jm a g j do neyw ěťsjch nebezpečnostj um jtá.

T o h o učenj ani ka-

cjři, owšem ze společnosti cjrk w e w yw ržen j, nikdý W'esti a gistiti nesm ěli.

T o h o to učenj staršj a kně­

ž j, k teřjž před námi b y li, sw atých nj učedlnjci,

nikoli tobě

new ydali.

apoštolů wěrN eb o widěl

gsem tebe, gsa geště new eliké pachole u Polykarpa w men<j Asii, kd ež

při d w oře cjsarském nád­

hern ý a stkwostný žiw ot gsi w ed l, a snažně o toušilow al, aby se P o lyk a rp o w i zaljb il.

C ož se zagisté

tehdáž dálo, (nebo známost ta, kteréž hned od detinstwj nabýwáine, spolu s w ěkem se sp o g u g e ) mno­ ho p ew n ěgi w pam ěti w ě z j, nežli t o , co

nedáwno

pominulo, tak ž e b y c h tuto oznámiti a wypsati mohl i m js to , na němž blahoslaw ený Polykarpus sedal; k d y ž učil a k á z a l,

i g eh o tam p řjc h o d a w gitj, i

w ygitj, způsob a formu žiw o ta , twárnost a posta­ vu těla, řeči a kázanj , kteráž lidu činjvval, i připomjnánj geh o, kterak s sw atým Janem a gin ým i, kteřjž Pána očima swým a v id ě li, drahný čas obcowal, kterak řeči a slow a g e g ic h připom jnal, ano i to, což od nich o samém Pánu slý ch a l, též kterak o geho d iw jch

a m oci i o geh o u č e n j, gak ž sám

od těch, k teřjž na slowo žiw ota očima swýma tě­ lesnýma patřili, p řig a l , a o tom

w ed lé srownánj

pjsem r o z p r á w ě l: to

wše m oh lb ych tuto vla stn ě

wyprawiti a w ypsati.

T ě c h w ěcj toho času z m i-

losrdenstwj B ožjh o , kteréhož ke mně dokazow al, pilně a bedliw ě gsem poslaucháwal, a ne na papjře literam i, ale v n it ř na m ysli a srdci swém poznamenáwal ,

a po

dnes ustawičně s pom ocj

m i­

losti B ožj npřjinně a bedliw ě

sobě připom jnám , a

gako pam ět toho obnow ugi.

M ohu také Bohem

to osw ědčiti, že ten blahoslaw ený a apoštolský kněz Polykarpus , k d y b y tehdáž něco takowého učenj slyšel, ž e b y mu i hned zgew n ě od epřel a uši swé zacpal, a ga k ž la l: A c h

ob yčeg m ěl

řjkati, hlasitě zw o -

d ob rotiw ý B ože, k gakým s mne časům

dochowal, abych takowé wěci slyseti a snášeti mu­ sel, a tak z toho mjsta, na nem žby to, buď sedě aneb stoge, slyšel, i hnedby utekl. kteréž buďto

k b ljz k ý m (a

okolnjm

utwrzenj g ic h u w jře psáwal

aneb

A n ob rž z listů, cjrk w jm pro k giným b ra ­

ti jin pro napomenutj a ponukriutj g ic h k dobrému posjlal, íoto wšecko dokázali a dowesti se m ůže.“ Pro tyto v ý te č n é přednosti nazýwá g e g H ie -

roným

w katologu znam enitých

wšech c jrk w j w A sii.

m užů ,

knjžetem

Ignatius, an na swé cestě k

m učedlnietwj do H jm a u Polyk arp a hostil, porau* žel gem u péči m jti o cjrk éw w A n tioch ii, a w swém listu na Bm yinenské npzýw á g e g biskupem Boha ho­ dn ým .

Tauž

uctiwost proukazowali

gem u také

Polyk rates biskup E fesinský a Ireneus biskup Lugdunský w e Francii.

V.

List o naivstewoivánj školy ze sírany duchownjlio. (O d J. Slaw jna W .)

Drahý p ř jt e li! A n gsi mne posledně rozmilau náwštěwau swau byl přek w ap il : dňtkliw ě, až i ohniwě narážel gsi na to, b y c h šetřil zd ra w j s w é h o ; a předepsal g s i , znage mau (o d T e b e

tak řečenau) náružiwau náklonnost

ke šk o le, a b ych i w

hodinách náboženstwj urče­

n ých um jrnil, a zwláště pak do

předm ětů učiteli a

ne katechetow i uložených nepletl se nikoli. pis tak ow ý T i přátelská t o lik o , až o ušetřenj prsau

Tw au

i bázliwá péče

m ých na g a z y k w lo žiti musela:

o tom přeswědčen liw ost

Před­

gsem p ro to , že i žhawau hor-

u w ykonáw ánj

auřadu

swatého na

wšech geh o stránkách dobře znám, a rowně i toho

powědom gsem , gak ne pro gedinau toliko powinnost— po tesarsku, ga k se řjká, a pro w e y d ě le k ,— alebrž pro rozm áhánj králowstwj B ožjh o usilugeš, ba sám spěcháš, abys obětowán byl. Wšak podklesl gsi předcej w h o rlen j swém p řá ­ telském , —

a n eb , rad ěgi b ych ř e k l , oheií tw ů g

popálil před ce g en T e b e

samého zase. N eb ot h le !

dobře gsem si powšjmnul, gak gsi mne k liorliwosti w kázanj, zw láště w čas postnj, ponabjzel, požaduge, bych w ledne —

neděle postnj i dwakráte — ráno i odpo­ k lidu činil řeči.

Z toho pak gsem uzawřel, žeby m ysl twá chtěla na mně dowésti, b ych , což umjrniti mám dle p ře d ­ pisu tw ého na straně gedné, rad ěgi nasadil na stra­ nu druhau. W tom pak, p ř jte li ! dobře-li gsem uzawřel, upijm o prawjm , nemohu, a od pu st! ncrodjm následowati rad y T w é .

Nem ohu,

nelze mi umjrniti w

nawštěwowánj školy každodennjm ; a k d y b y ch i za gisté w z jti m usel, že sám p o

lehku

kopám hrob

sobě p ři zm n ožených pracech

osady nemalé,

W čas kratičké náw štěw y T w é neslušelo mi odpjrati T o b ě : swé; — diné pro

pročež listem p ro g e w u g i smeyšlenj

ne snad proto, b y ch poučil T e b e , ale g e w ěc tu, bych

déle se s tebau w duchu

objral, A gestit pak toto : JJgmi mi školu, a iignics

pul žiwota mého alespoň duchownjho! — N ebot, abych upřjmně se w yznal, nemám na­ wštěwowánj

školy tak hrubě za obtjžuost a práci

lopoínau, b yt i stálo unawenj častěg\jho. M á m í ge w jc e za zábawu utěšenau a za w yraženj, — K nem ocným totiž

ustavičně p o v o lá n n eb ý ­

v á m , b y mi času prázdného n ezbýw alo *, — w e zpow ědnici tém ěř neustále nesedjm ; —

na kázanj, dj-

k y Pánu ! také šest dnj n e p o tře b u g i; — w štěw y a ostatnj gednánj pastýřská zap lim gj ; —

což ted y činiti ? —

ustánj, b o gjm se o oči, kteréž toho nemálo unawowaly

se;

ano i ná-

c e lý čas ne-

Cjsti mám-li bez za léta studij bez

p roch á zeli se léno-

šiwě z m nohých p řjčin n ero d jm ; a ginostranných pak zábaw h ledeti častěgi, než nevyhnutelnost ká­ že, se b o gjm , abys ty sám mne i s g in ý m i trpce nepljsnil, kdybys se dow ěděl. —

I což tedy ? —

Gdu do školy k m alým m ý m ; — k te řj proto, že s nimi laskawe, po

otcowsku nakládám , s g e ­

g ic h slabostmi strpenj m ám , o w zdělánj

a zmau-

dřenj gich pečugi, a co žk oliw ek přednásjm přjbeh y poučitelným i g im

lép e než hrozinky chutnagj-

cjm i w ysw ětlu gi, či ra d ěg i oslazugi, —

potěšeně

poku ku gjce, w žd y c k y radost zwláštnj g e w j nad přjchodem

m ým ;

z w lá š í,

p a k lib y

mi

někdy mo­

žno nebylo, ged en neb dokonce dw a dni do skolv p ř ig jti.

Ay!

g a k ž b y pro

takowau w ěc

samé giž

w kročenj do školy nemělo tw á ři mau w yga sn iti? — Přednášjm -li : owšem ž e í negeden pokušitel se vy s k y tn e , g e n ž b y s to b y l , tw áři tak wygasněnau opět zakaliti. —

W sak , pom njm -li, zet p o­

v a h a djtek sama w sobě že gá

a přirozeně neposedná;

sám w létech těch swatauikem tichaunkým

gsem n e b y l ; ba i žeb y mi zdřew ěnělé sochy, g e likož i k dobrému gsauce neohebné, bez hbitosti, ni­ koli přjgem n é n e b y ly : g a k žb y mne mohlo pokausenj a třebat i častěgšj rozm rzeti tak, bych na sko­ lil zanewřel ? —

dokonce, k d yž

snledáwáin, že na

gediné přjsné polxlédnutj, aneb na slowo přjsněgšj sklidj se s neposednostj swau? — A potom

s těmito newinnýini,

k otci swéxnu

duchownjmu, gak ž náchylnost geh o k sobě poznali beze wsj lichoměrnosti a bez ohledů g a k ý ch koli zištných s e w in a u c jm i, necbí i w jc e ,

některau hodinn denně, a

stráwiti, —

wěru

za Ijb ě g š j

pokládám, než se znám ým i, i wzneseněgsjmi,

sobě ne-

wjm gak se w y rá že ti; — proto, žet tu předce g e n ono přjslow j : dixit laicus clero swé in jw á: tamto

pak,

etc. nazw jce mjsto

b y íb ych

i w slowě p o ­

chybil, nižádný se nezamračj, aniž, pak tak hrubě šetrnosti

přesetrné a nucené nežádá ode mne, leda

žeby učitel po se die přjslow j : pička !“ —

swém paedagogickém kursu zdařil ,,G et

m audřegšj kuřátko než sle­

Ano w ěř mi,

p řjte li m ilý ! stalo se mi

po wjcekráte, k d y ž gsem i dom ácjm i záležitostmi voz mrzen

b y l:

tam u n ich , na g ic h u přjm ných

v z h le d e c h , roztrausilo Gegicht zpozorow an ý

se wseliké

zamrzenj mé.

prospěch a radost, kterauž

i gá z něho p ocjtil, lépe mi poslaužily, než gakákoli dobře uprawená w odička k ochlazenj k r w e , aneb Ijk pro škodné ilčinky mrzutosti. —

T y t o w ěci,

čjm w jce okausjm , tjm w jce rozm áhagj náklon­ nost man tak, že se mi skolmistra

-— aneb abych

slowa g e g ic h na wlas použil —

Schulmástrů pře-

z d ělo w jcek ráte pro newinnau , gak ž se s pokogným swědom jm dom eyšljm , tuto mau náklonnost. N e le k e y se wršak, žeb y náklonnost tato w tako. wau

hroznau a nepřem ožitedlnau

usilowatelkyni

wzrostla, ažb y m ě donutila, b y c h snad ostatnjch duch ow n jho pastýře powinnostj — budiž kterékoli —

11a stránce

m im o sebe pustiti školau nucen byl.

T y t w ž d y c k y za prw nj pokládám , w ěda

dobře i

pokud neštastná křehkost lidská nepow racj, tauže p o tom ,

co ž

mena má. swého

im positione manuum w loženo 11a ra­

Gen w n ásled u gjcjch w ěcech w drženj

zwláštnjho

domněnj trwám.

W jm t o t i ž , žeb y c h ga k o

duchow nj mohl se

za b ýw a ti m nohým i w ěcm i, kteréžb y m ě co íilowěka hlubokostj i krásau uměnj

w šelikerých oboha­

ceného dustogně šlechtily y a mi i cestu k přežádaucjin tomu swětu dustogenstwjin 'proklestily. W jm , že b y krásně

osobě

mé, i p řed e wšjm

známostj mi p ř jc liy ln ý m swětem dostogně slušelo, k d y b y ch wyswedčenfmi rigorosormn owenčen, a snad i klobaučkein doktorským ošlechtěn wystaup il

a sobě w yk račow al,

mau zrážj

djlem

Z toho wšak dychtiwost

p o m y š le n j, že

A p oštolé swatj

nikde se rigorosis nepodrobili, i že doktorský klobauček také nemá do sebe m oci č a ro d ě g n é , njžby aučinky Ducha sw., toho gedinkeho doktora umě­ lého i platného, p řita h o w a l; djlem zase, že studowánj a přem yšlowánj upřjinné we w ěcech sw. ná­ boženstwj —

i bez rigorosis — Pán také upřjmně

podporuge ; a djlein ta k é , že lid K r is t ů v , si i úžený , aniž také

hrubě D oklorůw ,

a buď

gak ož u

wětšj m jře u přjm ných pečliwých pastýř úw potřebj m á;

•—

tomu celým

k teřj gsauce od tě c h , srdcem a powolánjm

genž

se k

z vlá ště stano­

veným o d h o d la li, náležitě a dokonale w ycw ičeni, nepotřebugj ,

než n a b ytých a bedliw ě u c h o v á v a ­

ných, i ne sice vesm ěs, nobrž dle rozkazu p o třeb y mjstnj rozšiřova n ý ch ,

wědom ostj w ěrně zd jleti s

těmi, k d o ž gim w péči a W zděláwánj swěřeni gsau. K upewněnj smeyšlenj m ého ta k ovéh o rozvlá čn j, zwlášt

ze

důmyslnj d ů k a z o v é ,

tak

gak ož skušenost

staršjcli

ctihodných

aniž

korifeůw

na­

šich na zře te l p a d a g jcj přičinila. W jm dále

libomudrctwj ošlechtěnj

a n eza p jrá m , a

nesmjm a nemohu

krásné wédy,

ginostrannái

uměnj

p odáw agj

že

duchow njm u:

od p o ro w a ti,

skwaucjho i

w

tom

ž e t w ěcm i těm i,

dokonce cjtil-lib y w sobě o n o : Est Deus in nobis, agitante

calefimus

illo —

národu s v é m u ,

swé i o s la v y i mnoho dobra může zjskati. neméně w jm ,

v la s ti W šak

že w ěci tyto v e lm i skrownau gen

*■} G estit obyčeg u wlastencnw

našich řádu swťtskeho , že

na duchownj pro wáhawost w e w ěcech těchto

často —

nž i tuze — prá w em -li či nepr.íwě sub ju d ic e — žehragj , leniw cu

g im

spjlagjce.

WSnit

nechat

powážj také

ro zle h lé strany pastýrstwj, na které h o rliw v w p o w i n n o s t e ch swých se zabraw, w skutku geště dosti neučinj, kdyby i noci ke dnjm p řira zili bylo lze .

Takow e-

mu at g iž se nediwj. — O hljžegjce se wšak na ty , gim ž Sasu až předosti w ybýw á, i necht se tjmto u tiš j, žctby

nojrau do pow olánj geh o za c h á zeg j, a že zabýwánj se s nimi h lu M j u m n oh ých — gu la

sine

ex c e p tio n e ! —

ž e napotom i řeč p ře čilý m i

kdy

spjse k tomu

re-

slaužj,

g eh o pastýřská rozm a n itým i, až

kwětinkam i

w yšnořená,

díistognosti

7c polechtán/ usj sklesá, —

swé wážné tra tjc , C ož

nulla owsem

sp a třu g i,

pročb ych nesměl sau diti, že

d u ch o w n j, rněl-Iiby pro w ě c i

ty

pow olánj swého

ncymenšj stránce ze zřetele spustiti,

aučel i na

u m audrých blázjnkem toliko, necht i u titěr roz­

tom ilým člow/čkem , b y slauti musel,

a to prá-

wem w eskerým ? W jm

též

dále,

že

duchovvnjmu

i

poznánj

gazyku nikoli nenj zbytečné. Wšak, an gsem tolik štasten byl , že gsem w čas sludij prázdných din

k tomu

i p o u ž il,

nynj

duchownjm

ho­

g sa ,

a

dobře sezn aw , že nám k poznánj latiny a řečtiny, i vynucené (m noho-li as dobrého poskytu gjcj ?) něm­ činy g iž w čas studij dohnaným , aniž Frančina, ani odrodilé

aniž Angličina,

spletenine I j b á ,

gak

ř jk a g j , dobrá N ěm čin a , (e r spricht gut deutsch, to neom ylné znamenj zhola m ezi

platna n en j; nim iž

mohl w

Jan

v z d ě la n o s ti!

n o b rž,

že

Chrysostomus

srdce m lad ých

H a ha h a !)

0'cow é swalj — ( k éžb y ch

duchownjch

p o w žd y h ořjcjm — p o w žd y páljcjin

tolo

plamenným, pjsmem

we-

í i a takowj i we wěcech, g-icliž pro n á rodp ožaíu gj onin o na duchowenstwu we smyslu s w é m , m aličko gen prospěti "byli w staw u ,

g e iik o ž

účinkowati sobě lcnug j ! —

i w e swém znam enitěji

gen Zlatoústým —

psati) až posud

posud MedoteJiaucjm

—

Bernardus až

Thom as až posud

ským — • Augustinus až posud Ncdostjzeným gest a zůstane —

nám

katoljkům , po smyslu bláznů

od západu (a le také

od z á p a d u !! )

gen

owsem

temnostnjkům n a sw an ým , zdvogowé gakož prawoty učenj, tak též op atrn osti, důmyslnosti a w ý_ mluwnosti gsau skutečně i býti m a g j: zyk ů w , žw achtánj g a z y k y wánj tomu uměnj

seznánj ga-

cizo ro d n jm i,

a oběto-

hodiny gediné , w;y g m a zhola a

dokoná prázdnau, za bláiznowstwj mám, až na ty, genž missionáry b ý ti h o d la g j.

O

hospodářstwj, wčelarslwj , zahradnictwj

etc. elc. smeyšljm at duchownj o má!

ta k to :

w ěcech

B y možno b y lo , nech­ těch i obšjrné známosti

Cjtn iv/ce

N eb ot pro nás praw idlo s t o g j:

uměnj, tjm lc p e ; ano , by možno, tak we wsemJ Wšak,

aby w ěci t y t o ,

neřku snad za aukol swůg,

za hlawnj zábawu toliko p o lo ž il, nedopauštjm , a hrozjtn, že odtahuge ruku od pluhu. A

co ž

te d y ,

řekneš,

zb ý w á

duchoAvnjmu,

aby pro z á b a w u swau w čas, k d y k práčem wu sw é h o li l?

—

a zase

sía-

n e o d k la d n ě g š jm 'p o w o lá n n e b ý w á , z w o .

A gá

řk u :

Š k ola!

•— -

Škola

krom

giného

w olá m ,

g e n šk o la !

K tét ho w jže

i

čanský na dwe hodiny za týden.

rozkaz

ob­

Schwalně w y -

znainenal gsem slowa tato, bys powšjm nul sobě, gak chci w y z n a č iti, ž e ta swatá — ná —

s nebes

přinese­

z pokladů maudrostj O tcow y čerpaná a nám

zdělená w ě d a , pokrm náš ,

-—

—

ba,

nápog,

co ž

angel

djm

náš, naše

d in e , gedinké a zase gen ged in ké — neyw zdělaněgšjm m jstečka m ezi našeho

swěta

zaslaužila.

p á n em ,

wšak

Panow nictw j

d jlu ,

p řed m ěty

w ěda! — blaho gew Ew ropě,

p ře d ce

sobě také

na m jstech wzděláwánj

Owšem t

tu nenj tak hrubě

p řed ce dw ě hodiny za týden držj. se

mu

gen

u diwochú —

k gich

ohlažoujánj n e o d p jra : u nás wzdélaných geho tak potřebno n e n j! P ře d c e

w šak,

bych

žertů

za n ech a l,

dobře

w jm , g a k to zákon občanský dwě hodiny wyměřil p a s tý řflm , nem age na mnohem

w jc e

pro

m ysli to tiž non ultra, ale

len och y saltem !

A k tomu

h od in y dw ě pro každau třjdu i na triviálnjch ško­

Školu

lách. — T o t o pak na zře te li m áge, k la d u :

budiž duchownjmu geh o studium na doktorstwj — g eh o

poesij

— geh o

cw ičenjm

gazyka —

geho

p o le m , g eh o zahradau , g eh o aulem, a cožbykoli dále Ijbo b y lo .

Ke

škole

nedey se wázati pau-

h ým zákonem, b y mu se dosti učinilo, nobrž, poAvažug

gi

za gednu

z hlawnjch stránek w péči

swé pastýřské. N e ž m aličko snad

za

neuka

tu

poumjrniti

dlu žno,

bys mě

prazbrklého a obskuranta či tem-

nostnjka zarytého i pro w ě d y ducha pozdw ihu gjcj a brausjcj

necitného

n e p o č etl, —

a dlužno

wy-

lo ž iti, co na m ysli mám. N em á-li k d o , tak saudjin, powolánj zwlátt-

n jh o , gislcho k tomu, aby doktorem , totiž učite-

lein th eolo gick ým anebo připraw ow atelem

clucho-

wnjch k stawu g ic h předůležitém u se s ta l,

chudý

duchem znstaniž p ěk n ě: — hlediž

to po česku,

na oslawu doktorstwj ,

ale

gen

nic n e-

co Jcněs

sprosličliý (to slowo četl gsem nedáwno w posauzenj gistého wydánj pjsem s w . !) shromážtfug sobe bedliwě uměnj potřebného , a podáw ey pak pokrm upřjm ně a s horliwostj. — — w ygm a, hražow a t i,

sw ým

Z ostatnjch w ěd

žeb y z le t připraw ow acjch musel na(g e lik o ž

bez

známosti

g ic h po gisté

mjře n e b y lb y duchownjm p a stý řem , leč kde m ož­ ná w eydělkářem

n eru d n ým ;) —

satele rom antických b á g e č e k , lostenek

dokonce etc. —

w y n ik a g jc jh o , w č e la ř e ,

i básnjka,

k tomu

i spi-

snad i m i-

rowně tak i hospodáře zahradnjka etc. etc. za-

sadiž až do neyposledněgsjho kau tka, k d eb y na něho až

tep rw řa d

p ř iš e l,

něgšj hosté a zábaw njci

k d yž

wšickni hlaw -

slušně a k spokogenosti

swé úplně obstaráni b y li, U sm ěgeš se sn ad , m ysle s o b ě ,

g a k ý se i ze

mne h rozn ý poeta stal , anot tak ow ých podobenstwj klásti Š k ola,

umjm.

W šak uchopm e se w ěci našj !

na tom trw á in ,

škola má

b ý ti

duchow-

njho zúbawau, má b ý ti geh o

w yra žen jm , má

býti geh o po/owicn/tn žiwlein.

W iz p ř jč in y ! —

Duchownj má í musj se dále w zděláw ati w e w ěcech k powolánj

g e h o p a třjc jch ,

neposlednj.

T o tjm w jc e uznáwám , čjm patrněgi

nahljžjm ,

že

nám učiliště

Powinnost to

naše

w od jd k a

geh o

toliko

podáwagj; dle nichž bychom se choditi naučili. —

A m e d le ! kdež k takowémn w zděláw ánj sobě dal. šjmu w jc e

má nucenj ,

nahrnutých — nauti tak leh ko

kde w jc e

w jc e předm ětu pořádně p ř jle ž ito s tj, g ic h ž pomi-

mu nelze ? —

C jrk ew sw. odhodlala brew iář ku wzděláwánj i rozumu i srdce duchow njch

s w ý c h ; a zdá se mi

b ý ti na w zd or wšem protiwnjkům pěstaunem gestit —

obého.

—

( a i pak

geh o uprjmnýni

M audřegšj

mi to odpustj

i s lio w jw a g jc j , an takto

lid é

než

matka

d jm ) — • udáw agj knihy

mudrcůw •— ■ nechci počjtati g ic h —

knihy theo­

lo g ii w ýb orn ých etc. za p a ed a gogy naše. sw atých

owšem

znam enité,

tato

rozmilá

nebýw á

zm jn ky tak

O otcjch rozsáhlé a

aby nastáw agjcj duchownj powšjmnul

s o b ě , žet bez těchto- daleko

n edogde ; nebot pa-

tro lo g ii se zazw on ilo umjráčkem , práw o

gakož i

sám brewiář z d á lb y se skoro posíonáwati. G á wšak za to m áge, že brew iářů m álo který duchownj bude w stawu se stránky

druhé pokud

o d c iz iti, gak ož i ze

třeba ííerpati

mu netoliko

nádobno, abrž newyhnutelno, i nad w ěci tyto školu gsem sobě postawil, pow ažu ge g i ne za studni, ale dobře za pěstaunku wšech wědom ostj nabytých w létech p řjp raw n ých . a m jti musjm p ře d

P ro č ? —

P ro to , že tu mám

sebau katechismus. —

Katechismus pak tento p o w a žu gi g á — • toho slowa si dobře wšjmni, bys w ěděl, že nepjše T i ani doktor, aniž now ot m ilow n ý člowěk •— za nádobu, do njž cjrkew , —

gediná proti wšemu bláznowstwj

rozum kugjcjch u bezpečená, a gediná wšeliké lib o­ v ů li w zd o ru g jcj

a neyprwněgšjm i neygasněgšjm

pramenem w praw dě i práwem

slu gjcj učitelkyne

poznánj Páně a geh o sw. náboženstwj —

uložila

učenj K r is to w o , g e ž w čistotě nezměnitelné chowá a uchowané hodlá nawrátiti kdysi Pánu. — O w šem ,

žet

t e n , geh o ž

se w e

wlasti našj

užjw á, p o d sfjtem sněmu a

určenjm geho bezp ro­

středně n e w y s e l: wšak kdo

zapře, že gest succus

et sanguis

T rid en tin i ?

T e n to pak katechismus přednést! mám k a žd o­ ročně.

P ředm ětow é w něm

obsáhnutj

částky náboženstwj o b g jin a g j, k pow ědom j až do důwody,

gež

g ež

weškeré

gasna uwésti nucen gsem .

rozum p o d á w á ,

i

rozm ysliti , a Tu

i obgasněnj w ěcj,

pominauti mi n e lz e : dflw ody pak ze zgew en j Páně plynaucj , pod čárau přjho.dně p ře d es tře n é, skoro neyhlawněgšj mi nam jtagj ,

čehož w pam ěti

vá ti třeba. —

všem u ,

R

tomu ke

učenj p ř e d k lá d a g e ,

w g ich gádro

mrawná

ch o ­ na-

neystředněgšj

gsa nutkán w niknauti, g ich kořen, stonek i listj — užitek w nitřnj i zew nitřnj i budaucj dohnán gsa napřed d o m a , skaumati; čege ,

gak

potom

před

dětm i podruhé w y -

takowau pak mjrau i W asketice se otám ožno,

učen nebýwal ? — pohnutj ušel ?

bych

ch těge učiti sám

po­

ch těge malé mé pohnauti, sám

ch těge

m ladé

dobrému nawyfcati,

sám sobě d jl sw’iig z každého poučenj

n evza l ? O

'věř, r o z m ilý , že mne, gak ož častěgi mi s m alým j gednati obyčegno, než s dospělým i za týden : takož Časopis pro k atol. d u c lio v . V I I . 4.

h

a — polepšila ne-

čenvená častěgi také p o lila —

smjm d o lo ž it i, bys n e ř e k l: wlastnj chw ála etc. Z k rá tk a , člow ěk g s e m ,

třebat ted y

alespoň

gednau za rok p ro g jti předce něgak ! co člowěku

Sám to radjm ženichům,

w eděti a činiti slušno.

newěstám ; naléhám na to i w uhec : sám pak zase, negsem tak ow ý rcccvxayviodo^ po česku W šudyby], bych p ro g itj takow ého za w ěc směl.

K tomu pak

zbytečnau položití

m ě tjm to a tak ow ým

bem n ep řid ržu ge w ě r u !

ani b re w iá ř,

způso­

ani kázanj,

aniž knihy g a k é k o li: leč ged in é ten rozk řičen ý — nepřim ěřený, a prw nj k obnowenj uchystaný kate­ chismus !

A b yt by

se m i nepow edlo —

p rý se dále d o gd e ! —

polehku

po k a ž d ý ráz za rok celý

ten katechismus řádně p r o g jt i: n e c h t,

stane se za

w praw dě předce dřjw e, než gak-

léta d w ě ! — koli g in a k ! — H led’ ,

d ra h ý!

gá

m luwil d řjw e g en o přj-

gem né zábaw ě, gen as gako o w yp ln ěn j času uži­ tečném ;

a nezdá se T i ,

žefyych b y l m ěl mluwiti

o potřebě newyhnutelné a o wěci zhola a nikdý

nepom jgiíelné , dbati ? ! — Ty w il.

n ech ci-li

sebe

samého

zane-

P o g d m e gen dále ! —

mě sám nabjzjš, b y c h častěgi k lidu mlu­

B ez p řjp ra w y dokonale se to tak lehko

nemůže a nesm j. —

státi

A hle ! práw ě k tomu powa­

žu gi také školuj w yučowánj za přjpraw u skutečno

přeuzitečnau ; b y tb y c h g e nikde, ni w pastorálce tak h ru b ě,

ba

ni w e

prawě 11a kázanj za

zwláštnjm

gednánj o přj-

takowau w ysíaw enu nenalezal.

W e škoiet musjm učenj w jry swaté od a až do ,3 procházege w d jra ti,

rozb jra ti,

w g ic h

smysl opáčeno se

g e p řed duchem sw ým

před duchem d jtek

w

gasno

prw é — potom

rozp rostjrati,

užitek w y k lá d a ti, g ic h působenj

na m raw y pouka-

zowati a p o d p o ro w a ti, a g e s ohradau pochybowánj

— opatrné owsem —

djtek duchownj upewnowati.

g ich

proti wětru

pro žiw o b y tj

A takowáto práce — •

k sijž k d y ž tělo w áhápobjdnutjm mi n eym ocněgšjm : Nechte m aličkých ke mně p ř ig jt i! —

r c i, nenj-liž

wcyročnjm, krok po kroku gdaucjm dogmatice populárnj —

kteráž ,

cwikem w

b y t i 11 djtek cos

pro sebe m ě la , p řed ce u lidu tak řečeného spro­ stého tatáž bývvá

skoro neyužiteeněgšj ? —

G iž w pastorálce slyšel gsem , wěsti pan C hládek (g e h o ž gm éno dawků zde w ysta w en o , kau w yslow en o

a slawné po-

beze wšech p ř j-

před ce gen s úctau hlub o -

b u d iž) w eyslow ně

o tom gedná,

gak leh čegi gest kázati lidu w zd ělan ěgšjm u , než-li spanstěti se ke schopnosti méně každý sám shledá

na so b ě,

c w ič e n ý c h ; což i

w y g d a z rojsta sau-

kromnj p řjp ra w y u w eřegn é účinkowánj. — A kdež,

kdež se

lép e w ycw icjm

uměnj tom u,

škole, kde od mléka začjti —

gakož w e

dále pak po stup-

njch bez pominutj gediného znenáhla

pokračowati

nucen gsem newyhnutelně ? — T a k také s mor d lj w ěc stogj.

C h ci-li aučin-

kowati na w uli m alých — Ivresíarut totiž,

občanů

a zpráwných lid j budaucjch; ch ci-li g ic h naklonit! k plněnj zákona B ožjh o pro žiw ot g ich i budaucj :

*

nelze mi zíístati p ř i ch yb ách toliko d ě c k ý c h ; brž dlužno, p řjk la d y , g e ž wšak i také ze žiw ota

neyraděgi sice z pjsma,

obecného

střjhati g e p řed ob yčeg n ý m i w

p ř ig jm á in , lidu

stem těm to odporným i k ostatnjm

m i?

gakž

a k ctno­

přiw inauti.

gest to 5

Spjše w kázanj mi p rog d e ,

wy.

mém poklé­

sky, -— zosk liw iti gim g e d ů ra zn ě, ■—

to-li gsem pow inen,

ale-

b ych

A

pohmítkatakowých

m ěl několik neym ocněgšjch p o lio to w ě a z nich bez namáhánj a sem tam p řem jtán j w čas použil. — Z d e wšak — w e

škole

mnjm —

třeba

mi nutně

na nowé, srdcem dětským , a w jce i dospělegšjin poh y b u g jcj p o m y s liti; cjm ž

se nem íiže stáli gináce,

než že g ic h m nohem w jc e , než s w ýhradau toliko na kázanj d b a g e , sohě nastřádati musjín. — Ž et bez

p ř jp ra w y ,

a gen snad

k polapánj

w zduchu školnjho mi do školy g jti n e lz e : tot patr­ né.

P ráw ě ale tato přjpraw a

tolik z w jt ě z u g jc j,

gest cwičenj ducha

že

k d yž nucen gsem b y l , as

pětkráte bez p řjp ra w y

pohodln é na kazatelnu wy-

sta u p iti, w yb raw sobě předm ět nedáwno w e škole p o ge d n a n ý ,

netoliko bez nesnáze gsem sestaupil ,

alebrž i s potěšenjin w ětšjm

mluwil,

než práwě

tehdáž tomu bylo, k d y po pilné p řjp ra w ě b y l gsem kázal, — A pro w ěci ty to zdá se mi, m ám -li dle twého nawrženj častěgi m luw iti

k

lid u :

b y c h rozmohl

praud m yšlének i hbitost u w y g á d řen j g i c h , žet

tjm wjce školy sem usjm d rž e ti; pokudž čtenj knih co w zdálená p ř jp r a w a , p řed ce g en gak ob y mrtwé

gsauc, -— přem yšlowánj

pak bez důrazů p o třeb y

giž g iž nastáw agjcj — zwláštnjm wěru darem A nachoretňvv z ů s tá w a g jc , —

samočinnému cw ičenj w e

škole, obě ty w ěci za předch ůdce sobě w oljcjm u, ustaupj w e

skutečném w ykonáwánj.

N e ž , p o m ěg iž, m ilý , s trp e n j! G akož meysljin i

toho

mně samcmu wábj dobro

okausjm ,

že

w yučow ánj

w ýb orn ě slaužj :

plynaucj w

se doškolnj

tak mě k němu

obor pastýřské péče

ze

stránky djtck m ých. — P rw n j zisk z m ilow ánj školy na stránce této mi w y p lý w á ten : že se d jtk y w osadě mé hned w autlérn wěku swém

wděčnau a srdečnau autulnostj

nakloiíugj ke m ně,

ku pastýři swému.

Obraz si

wezmi z ochočeného za m ládj beránka. —

ČIo-

wěk totiž dospělý nebýw á hnedky tak důw ěrný ; — a než sobě duchownj

poznowu p řig d a

k swěřen-

cům sw ým žádané důwěrnosti — conditionis, sine qua non w aučinkowánj geh o — gen na stupni newyhnutelně potřebném

d o b u d e: —

h ezk y

w ody

uplyne, za čjm ž na mnohau drsnatost n a ra z j, kte­ rážto mu b ý w á bolestná i mrzuta dosti. — Gá wsak po málu zjskaw sobě důwěrnosti m dlých ow eček? potěšenj i poznowu

měl gsem ,

(ljl osady mi nakloněn.

A

žet alespoň len

gak žb y

neměl b ý ti?

W ždyt pak djtě g iž to do sebe m á , ž e , gak z w j, kdo s njm

upřjm ně mjnj

wygnii pokažené g iž přichyluge.

a laskawě z a c h á z j, —

dl,mho — k

němu se tudjž

O duchownjm pak p a stý ři,

ku kte-

i'émuž našinci, byt i sami za mnoho nestáli, děcko

před ce h n e d ,

a sice gak ožto k w á ž n é , důstogné

osobě w e d a u , dw ognásobnj mjrau w ěc tato platj. Poznaw še pak d jtk y p o s lé ze ,

k Čemu g e ducho­

wnj tento pěstaun p ečliw ě w e d e ; oč se snažj tak upřjm ně a potj začasté; co g im z práce g eh o častě g i i lop otn é a bezzištné má zd e p ly n a u ti:

i napotom wy-

dospělých wTděčněgšj b ý w a g j s trwan-

liwau p řjc h y liio stj swau.

A bych

wšak eastěgšjm

s nimi gednánjm neowšedněl g im -— gak ož gsem p řeslech l obáwati se k o h o s i: — t jm , že p ijs n ě a sp ra w ed liw ě,

lehko zamezjin

gen w č a s !!

a na

pookázánj , gak neřád tre s c i, na kázeň d r ž jm , a

od wsnkého zleh ču gjcjh o a pro tu wrěc ničemného miličkowánf w zdálen gsem na honil šedesáte. A k d y ž takow ým způsobem wážnau přjchylnostj na sebe mladé osadnjky gsem u w á za l: nowý zisk m i w y p lý w á po straně t é , po n j ž , kohož milu g j djtliy, k tom už pro tylo sami přilnau i rodi­

če ; čjm ž zponeijáhla srdečným zpiisobem aužj se swazek , gak éh ož m ezi pastýřem a osadau potřeba gest nutná. N a důkaz stogiž zd e p ř jb ě h ,

na který posud

b ez polinutj pom njti mi nelze. — D ěw če gedenáctileté

M aria

. . .

ti něhož

práce

a snažnost má

nebyla m arná, rozstonalo se těžce.

T ý d e n minul,

co mi oh lá šén o, že pro churawont školu nawštěwowati nem ůže.

A n se nemoc těžce ro zm á h á , mlu-

w j se o zaopatřen] , kteréž mjstnjmu to tiž , p řjsh iíj.

ginému

W oln o

duchownjmu,

gestit

s radost],

a chystá se k tomu dle nabytého nawedenj ,

cjtjc

samo a rodiče u g iš tu g jc , že ž iw o nebude.

N a dru­

hý den se přjpraw a činj k zaopatřenj geh o. poledne wšak , že se těžkost očité zm á h á ,

Od­ mater

v o lá k sobe , a prošiti neustáwá, b y cestu ke mne, katechetowi g egjm u , w ážila s tau žádosíj, (wlastnj slowa g e g j ) „ g e n gednau , gen gednau že si žádá mne geště w ideí i, p o to m že ráda chce um řjti. “ — Nadarmo matka g j nost mjsta —

zanepráždnenj mé — w zd ále-

mé domněné horšenj se nad tjin p řed ­

kládá, a g j žádost takowau w ym lu w iti hledj. T ě m i s lo w y : „m á !“

„G á le p š jw jm , —

gak

on nás w šecky rád

m ateřiny w ým lu w y p o r á ž j, a snažnegi

opětuge prosby swé. M atka nemohauc déle dcerce na krátko snad zem řjti mohaucj

od p jraíi w jce, ke

mně spěchá a s pla čk y přednášj žádost slowa u w á d ě g jc ,

d jt ě t e ,

g e ž swtcIiu položená

máš.

ta Co

gsem na to u čin il , i cože z toho p o š lo , sem nepat ř j: wšak gak mne pronikla prosba takowá, a gak nynj g e š te ,

an ti w ěc tu p jš i,

oijch stogj , swědkem b u d iž ,

skoro

slzy mi w

gakauto wraucnostj

djtky w e škole k duchownjmu p o ga ty b ýti mohau ! ! A gsau-li g iž z m lá d j, necht i ne na stegném stupni, přiwinuté k pastýři duchownjm u: tu dále

aučinkowati

m ožn o! —

G ižt

o gak ž

pak,

pro-

pauštjm-li g e ze školy, kdež takto pěstowrány b y w še upřjm nau

práci

mau

o dobro g ic h

s e z n a ly :

o! několik slow w áh y důrazné — až do wnitřnosti p rora zj! Z a ruku tě u ch op j ,

hlawu na ni sklonj,

a pro slzy slowro prones ti s to negsau.

A n o knjžečka podaná mu na pam átku, obrá­ zek s nápisem v la s tn j rukau katechetowau připo­ je n ý m a na powahu djtěte narážegjcjm , pokladem mu na w ž d y m ilým, a c h y b ilo -lib y kd y, karatelem mu důrazným b ýw á.

Owsem , ž e l u wšcclb tako-

w éh o stupně se nedosáhne; a wšak w ici, třetina gest gistá.

dosti na polo-

Z a to ze zkušenosti swé

státi mohu bez rozpaku ! —

teď

Tyt

se asi usměgeš a poinysljš sob ě:

gest

we

sw ých

E lisegsk ých p o ljc h .

Ahá! Wšak

usm jw ey se gak Ijbo, g á zabraw se gednau, předce g eště nepřestanu. T o w jm sám ze sebe, že gsem w yšed z otčinské školy m nohem w jce uměnj i citu na straně ná­ boženstw j swého do sebe m ěl,

nežli tu, kde gsem

do škol th e o lo g ic k ý c h wstupowal.

I

to

sám na

sobě, (w zp om jn a ge na staw ducha swého w létech mladosti , gsem s h le d a l, i sw ěd ectw jm ne posledn jch mužů ztw rzeno m ám ,

že d jtk y mé dle kate­

chismu upřjm ně w zd ělá w a n é, proti každém u panu

co do náboženstwj,

rhetorow i i filo sofo w i posta-

w iti sesm ěgj.

Co zw lášt na sobě seznáwám , pošloí

zlehčenj

takow é

otčinské

mé

as

tudyto :

Ze

školy mé

přišel g se m do slawné německé, kdežto,

an nic gsem

ni w uměnjch ni w e wraucnosti ná­

boženstw j k o g jo j pro holau g a z y k a německého ne­ známost n ep ostu p ova l d á le : nazpět po způsobu racpn gsem kráčel. P o z d ě g i, nabyw g iž onoho pokladu m audrosti,

t. g . um ěge německy w gymnasium a

iu philosophia, ač gsem

tak zw aným

eminentistau

ba i slyš d i w y ! premiantem

b y l,

a ač mne angel

strážce od gis ty ch falešných proroků gak

w uči-

telstwu tak i ginde nastražených c h rá n il,

p řed ce

gen netoliko že předešlá wraucnost

srdce dětského

wjce probuzena nebyla, nobrž z ro v n a musjm řjci, ž e ------- .N e ž do toho se nesmjme híauběgi spustiti: dosti na tom , gá při tom pewně stogjm , že našinci we

sw ých

národnjch —

nikoli ale poněm čilých

školách— p ijm e w e d e n i,

mnohem w jce praw ých,

řádných

ponětj

nabýw agj i mnohem wraucněgšj

ochoty k plněnj w íile

Páně zjskagj ,

celý běh studij až k th eologii

než mně po

štěstjm b y lo p řán o;

čehož w in a , že w e mně nikoli n e b y la , řjc i smjm, wěda, žes mne proh led l zauplna. kdyby

gen

wšickni

A z toho saudjm,

pastýřow é

ugjmali slušně dosti, žebychom

škol

sw ých

se

se wšein pjsálkům ,

o oswjcenj národu našeho k řičjcjm , a wšak ducha nábožného mohli,

sm ěle

p o d rý w a g jcjm , hodně wysm áti

anby naše Bohem ia nebyla toliko docla ,

(přelož hlaubagjcj ,

a zwlášt w tě c h ,

wzdělaněgšj, p rý, počteni — newážně soíistugjcj ) zagisté.

k te řj m ezi

b ý ti m erm om ocj ch těgj, alebrž

také pia a sancla

O Balbine ! Balbine !

W šak mrzutost mne maličko s cesty p řjm c !

N ic n e d ě lá !

gak ob y zawredla

H ned

gsem zase na

pěšině swé. H le ď !

tato gsau těšínská gablka m á! C híiwa

— owšem neposkytuge d jtěti nic ze sw éh o;

neo-

patřuge djtě aniž pokrmem , aniž pěkným barew ným oděwem nepotěšj g e ,

led w a k d y

krm j aneb

obléká.

O o t c i, m ateři sezná h n e d le , že píhvod

gsau tohoto obradowánj. —

A w šak, nebýwá-Iiž

d jtko ch ů w y swé p ře d ce g en p a m ětliw o ? p o z d ě g í,

i dorostlegšj

spatřj

g i,

A když

neklonj liž se

srdce geh o k nj za mnohé služby a o p a tro w á n j? — I c o ž , sm jm -li gá , gsa p ři m a lý c h ,

wyncuge a

pěstuge autlé tyto d jtk y K . J ežjši , gen ž k nim se tak laskawě nakloniti ráčil, za chíiwu g ic li ducho­ w nj se p o w a žo w a ti — nic neřka o to m : „ w Kristu g á gsem

zp lo d il wás !ťí —

nesm ěl-libych tautéž

mjrau oč ek á w a ti, že wděčná náklonnost se gim w srdci udržj ; tjm w jce, čjm auplněgi p o zn a gj, kíerak g ic h chuwa du ch ow n j, —

ne tolik o k žiwutku

několika le t trw a g je jm u , alebrž ku konině žiwotu pěstowala g e ; —

ž e negen k časnému na hrstko

let wym ěřeném u, ač i zde ged in é p ra w ém u , nobrž na wTž d y zde i tam stálému blahu g im dopomáhala wěrně a totož bez ohledu na unaw enj, i na p o h o d lj swé gim za obět

na zdrawj

položené ?

O přj-

t e li! b y tb y podobenstw j toto dosti málo přiměřené zdálo se b ý ti, m ně ú těchy podáw á w e lik é ! Z něho domnjwám se dále, b u d e-li wůlePáně, b y ch déle potrw al w osadě, ažby pow yrostly, žeby n ebylo tak hrubě tř e b a , zahanbow ati, w yh rožow a ti ,

peklem

w aditi se s n im i,

a sodom skými tresty gim

b y se truchliw ým

na cestě ctnosti u d r ž e li:

způsobem tjmto

anobrž , k d y ž w iděti bu-

dau, g a k otec s nimi m lu w j, skawě sm e y s lel, —

gicli

o tec ,

an s nimi w žd y la­

g e lio ž z m ládj g iž za-

m ilo w a li, poznawse geh o snaženj o dobro a wzdt -

lánj g ic h , ■ —

m n jm ,

toliko : H le ď djtě ! pro duchownj

že ml d o s ta č ],

abych řek l

gá tebe p ě sto w a l, g á

dobré

twé ni p rá ce,

nešetřil

ba ni zdraw j

swého etc. mám se zármutku na tobě d o čk a li? mám to w id ě ti, že i tebe mráz p o p á lil, gak o gin é snad ani nepěstowané?

má to te d y wše

zmařeno b ý ti,

co gsem pro wás č in il? t o lik mi w ykw ete z nadě-

ge mé ?

D jtě mé ! pam atug :

wj w íili Pána sw éh o,

Služebnjk , který

w jce ránami etc. —

takowé u p řjm n ě, otcowským citem

To

a

a s pohnutjm

pronesené s lo w o , trw á m , b y t ne w š e c k y , alespoň dwě třetin y

uchow alo b y g ich .

A

dám t i pak

lomu , ž e b y mne klamala naděge má, žeh y násle­ dek z mého p a c h tě n j, z m ého lopocenj

nilidý n e b y l tak z d á rn ý ,

tak

takowého

lio g n ý :

buď

s i!

tu honosjm se swědom jm a u k o g jm ta k é : Gá činil,

T u nastaupj,

co m o h l, ultra posse nemo tenetur ! a 'prúivem t a k é ,

ale gen

útěcha w zármutku

tul o , nastaupiti musj

z nezdařené p r á c e :

N eque

qui p la n tat, est a liq u id , neque qui r ig a t : sed qui inerementum d a t , D e u s ! Owšem t řjci můžeš, kdož w j,

zda tak dlauho

bude p o p řá n o, zůstali na m jstě tom A wěru , dobře bys n a w rh l! kdy

dostalo i dostáwá

se

gedn om ? —

N eb ot m álo, zřjd k a pěstaunům m ládeže z

duchownjch m ladšjm , aby pozůstali na mjstě, kde oheň, kde horliw ost g ich b yla neysilněgšj. Wšak, b ytb ych i patrně w ěděl, že nezůstanu: což z toh o? — M ů žet d ru h ý , nau zase stranau p o u žjti!

A

zp o zo ro w a w , b y t nepoužil,

gi~ tak

h rd ý

negsem

slowůin

na

práci

swau!

A

pam nlugj

zkušeného,

na

b js gim i odňat b yl, pam atugj, b ljž e li pak, nnwstěwug/ce, pěstaunowi swém u, d agjce.

Toho

p o to m ,

wěř

teb e,

byt-

a dopisug/ce,

—

g e w j dfdežitosti swé

o poradu

a dálsj

n eged in ý důkaz

poučenj žá-

p ři

ruce mám.

A n o , kterak láska g ich g e w j se u pauhém spatřen j, po délsjm-li oase tebe

n e w id ě li,

na g ic h zá-

ř jc jm oku a radost g e w jc jm u sm jw ánj u z ř jš , a co —

co pocjtjš, řek n e-li ti k terý

srdečn ě:

„A c h

Otče nuig

d u ch ow n j!

„W á s alespoň n ěkdy spatřjin, „n ě g s j ! — „z

gen když

hned gsem potěse-

K d y slysjm, že tudy g jti m á te , wždy

okna kauknu;

,,u h ljd a l!“ — že to

w zdělaněgšj z nich

gen

T o to čta,

abych

wás

zase gednau

druhu r o z m ilý ,

obraznosti pauhý w ý t w o r ;

nernni,

ab csse ad

—

posse datur con clu sio! — P ř jte li m ilý ! g á t uprawjm w ostj w šem ožnau, o tá z k a ,

a co spom ůže?

a snad i hřjšnosti nikoli

na t ř e c h , ba i na g ed n orn ! •— meno

kázanj

i s bedli-

— • Diwná to

p rázd n á!

W šak,

h á zeg se­

sebe w ýborněgšj i neyúprawněgsj w

n e o r a n ý , — w r o li,

Dost

auhor

gakáž schopnosti nemá pro

ně — w m o č á l, w něm ž peyr, a co žk o li neužiteč­ ného g iž obdrželo za swé ! O h yb u g strom, a wed, kam ž b y m ěl p a třiti, an sesjlil a ku straně naopak n achýlil s e ! p a t ř it i,

M ám w jc e ř jc i?

G ak bolestno po-

že m ezi našimi p o slu ch a či,

řečem

našim

n a zw jce dospělj t o lik o , a starci ucha propůgčugj, w nich sobě Iib u gjce : m ládež pak o sjd ly neywjce

obkljčená až tep rw , klonj.

D řjw e bud

towě se w álj.

Č ili

když g j

d o š lo , k

tomu se

zjw á — štěbece aneb po hřbisnad přepjnám ?

giž osad w jce, a co žb y

W id ě l gsem

prospělo mi, samému sobě

bolesti přikládati ? I

neyw ýborněgšj

kázanj gest tu bez účinku —

ano hrách gestit na zeď h á z e n ý , kde člow ěk předmětům negsa zponenáhla u w y k á n , slo w ,

ani

ani ponětj

g a k ý m se w kázanj wyhnauti nelze, nezna-

ge, ke wsj těžké práci spjše gsa schopněgsj, nežli ku přem eyšlenj

na čtw rt hodiny — o

důležitosti

poslauchánj slowa B ožjh o nic neb dosti málo w ěda — pro slowo to swaté ani sluchu nem á, podoben g e s t, které od něho čtenj

sotwa a, e, i, zn á,

p oža d u ge.

vvlnau o skálu se

a g iž se

Ano bez účinku,

zh ola

o rá že gjc j zůstáwá, dokawádž člo­

wěk w dospělegšjm

wěku swém wětšj schopnosti

k wěcem těm od gin ud , nikoli pastýřem njm nenabyl.

a djtěti

duchow-

T u pak některau řečj , prw nj snad,

kterauž za síastnau náhodau předce gedenkráte s otewřenýma ušima p ř e s le c h l, p rob u zen , k d y ž g iž mu došlo , k d y ž se

g iž těžce popálil w newědo-

mosti s w é : tu p ř ig d e ,

a na swůg nerozum d ře w -

něgsj w e zpow ěd n ici ža lob y w ede hořké , smutné. A i toto probuzenj ze sna strašného tolik do sebe má, že, an základů náboženstwj nenj p ři něm, sešed ze stezky ctnosti — dopustiw se pak těžk ých prowiněnj na druliau stranu totiž na malomyslnost, zaufalosti přjbuznau upadá.

Toho

T i,

d ra h ý !

smutný m oh lb ych swěřiti přjk lad , gen ž mne m no­

ho auzkosti i práce s t á l,

kdyby

poswátná nebrá­

nila peěet, a k d y b y c h nemyslil, že častěgi se wěci takowé nadhazugj snad i T o b ě ,

na důkaz

wýpo-

w ěd i mé tuto položené, Popustjm wšak m jrku h odnau , mnoho gest rod ičů , srdci l e ž j , že B ožjh o

ge

kterým

a doložjm , že

dobro d jtek i tak na

wšem ožně k poslauchánj slowa

n a b jzeg j i doháněgj.

W šak

g a k gest to

s tjm to oddělenjm posluchačů našich? možno

doh léd n au ti, as takto :

w ýzn a m y slow c h o p ili,

C o mi bylo

P ro to , že z mládj

náboženských nikdý gasně nepo­

k d y ž kazatel o cjrk w i m lu w j,

kdož \vj

as na gakau swatau m y s lj; m lu w j-li o obcowánj swa­ tý c h , ba i o m ilow ánj, ctěnj P . Boha •— o poko­ ře —

smilstwu -— lenosti a t. p. k d ož w j ,

ponětj s těmi s T w ý in :

Bys pak, ro zm ilý !

A h ! to p řed ce tak zle n e w y ld jž j!

g e ti n em o h l: událo.

slow y sp ogu gj.

co za

p o s ly š ,

c o .s e mi w

wy-

poměru tomto

Osoba sta řičk á , g e g jž gedinká radost ne­

b y la g iž než nawštěwowánj chrámu a zw lášt slowo B o ž j,

ke mně dle možnosti přich ázjw ala .

Roz-

m lauwáwal gsem s nj o w ěcech přjslušných.

Až

také gednau to slowo cjrkew za řeč i mi z ust wyskočilo. T o h o se osoba ta přes sedm desátiletá chopiw ši w tato slowa se tázala : ,,A le , W e l. P . račte „ m i pak p o w ěd jti, co g e to ta cjrk ew . š e l a m nohokráte w

,,m ohla w yn am ysliti, co k y n e w y p is u g i,

to

Gá to sly­

kázanj , a n ik dý gsem se ne-

w jš ;

to g e s t ? “ b á li

Ž e T i pohád­

bych

se

Tebe,

prawdu u r a z ili: ale, to mi pow ěz, gaká tu pomoc ?

A což k d y ž slowy

si člow ěk ta k o w ý

sám se zatm ělým i

a w jc e gestě s w ý r o k y

náboženským i swá

wlastně utwořená ponětj sp ogj , w šelik ých pow ěr a předpogatostj se vicliytj, d řjw e než se mu slowo Páně p řed ce něgak slyšeti u d á lo , a potom pro nawyklost g ic h co

kljsí

se držj ?

že nemage ani znám čičky o tom , gest,

Co diwu polom , cože duchownj

gako rozdrážděná wosa si počjn á,

p a k lib y

duchownj na kuru tu geh o zatwrdlau narazil ? Gakéž tu potom účinky w yw ed e pastýř p ři ubohých motolicemi, w rtoh la w ostj, a ob yčegn ě i prašiwinau nakažených ow eček tě c h ? prawé náboženské

Kde

a k d y tu gak é

sm eyšlenj k uspusobenj ?

N e-

hlodá tu čerw na kwětu g e h o i w srdcjch , kterážby gináče w praw dě skwostného ow oce přinášeti mohla ? A

g a k ž posledně s těm i to w y h ljž e ti

bude,

kterj z m ládj negsauce dle w jry swé obraženi, ká­ zanj , gak swrchu gsem w ypsal poslaucliagj, k d y ž do společnosti nedow zd ělan ých p řigd a u ? D o spo­ lečnosti tak ow ých s ic e , k teřj se i čjsti i psáti i poíjtati i hráti i německy také n a u čili, ba i některé rom ány, a což

w oda na m le y n , i spisy wše, co ž

swatého a dobrého za terč m agjcj,

w y č t li:

g en z

gediného katechismu m álo neb nic newědauce, tjm se gestě honosj ? N a nich spaířugj dle kabátu , dle h ole,

dle nadutého počjnánj

wausfi, dle

a sm ělých způsobu

saudjcc , po domněnj swém w zdělanost náramnau ! — spatřugj pak t a k é ,

gak tito učenj prawznešenj

p anáěkow é, pakli se s tjm i n e w y ta s j, ty

kněžské

p o w jd a č k y

p řed ce gen toho i

pro

geh o

zhola

w ůle swé kráčegj a g ed n a g j I w očjch geh o ¡p á n y ,

gen

nad gem u rowné

z

donucenj třeba is

ba i za

aučel wtjpl
pra wjm , nemusj se tu

Nemusj ,

ubohým ta myšlénka na

m ysl w tjr a ti:

to musj před ce gen

ze

A hle, před ce

nebo

ausměškem p o zd ra w u g jc e ,

,,co nám ten w eleb n ý

t. dle libo-

ano i samého duchownjho

gen la k pro bu h zdar,

tuto p js i,

zásad,

učen ým i,

tak pow ýšeným i gsau,

„to t

si new šjm agj a dle

w zd ělan ěgšjch

swého m a g j!

hlu páky gsaiij

lak řečeného kázanj slowa Božjho

w šeliké služby

docela g in ý ch

gen

že wšeliké

, , A y , ay

gak si diw né b ý ti s tjin,

pán

zkušenosti,

p o w jd á w á !!“ ze

—

skutečnosti

Co gest.

A což ubohý, zák lad y praw é w jry gen as někťerak, z kázanj snad n e p o c h o p n éh o , nosli we snách

s p a tř u g jc j,

m yšlénce postawj ? dálsjínu ?

as gak o u wzdále-

co na odpor takowé

Gaká g e h o chul k poslauchánj

A nezná-li štjtu proti střelám těm, brzo-

li mé pracně w zdělané kázanj nalezne koho mezi posluchači, s uchem

náležitě a dle p o třeb y upra-

w en ýrn — M e d le

obratm e

oči

swé

na stranu

druliau.

Z těch , genž pěstowáni b yli z m ládj pečliw ě — třebat i n edozráli; co slowo P á n ě! poslauchánj

z těch ,

gen ž

co to za skutek Pánu

geh o och otn é; —

kazatel

m luw j

w elikau

mjru

zn agj alespoň,

g iž

z m ládj

Ijb ezn ý i

z tě c h ,

gim ž co

z n á m ě g š j,

tedy i o

sch o p ite ln ěg šj; —

z

tě c h ,

gimž

každého slowa

ponětj w y lo že n o

ta k ,

že neoby-

čegnost m luwy a nesrozumitelnost z nj p o c h á ze g jc j ge k uspánj n ek on eg šj;

z těch, gen ž k a žd ý text

pronesený g iž gináče a gak oby w trognásobné wáze p rig jm a g j, z tě c h , g im ž k a žd ý p ř jb ě h , na k terý se buďto n a r á ž j,

neb se zúplna p ře d k lá d á ,

as co

prjtel z m ládj, přednášenj dálšjmu a přem yšlow á iijin o w ěci náboženské u w y k a li; gimž se základ

ne náhodě

slowern

zan ech an ým ,

z těch, alebrž

maudrým a p řjh o d n ým rozm ěrem do srdce p o lo ž il: z těch a tak ow ých gen pět z padesáti nalezneš, aby se na základu tom zhola stawěti n ed a lo, aby slowo Páně n epřigali —

mečem tjm

čili

na dw é

braušeným proniknuti n e b y li, a snad se mu w yh ýbali, aneb dokonce g e

w pochybnost uw áděgjce,

snad i posm ěch z něho m jti se o p o w á ž ili; gelik o ž slowo toto gednak samo w sobě

sladké g e s t,

ge-

dnak p ře d ce w ž d y se p ř ip ra w j, aby w ozd ob n ěgšjm rauchu předstaupilo :

g e g ic h pak uši i srdce

pro ně w jc e gem nosti m agj. A gsau-li pak takto k poslauchánj připrawerii, aučinky na w ž d y gistěgsj školnj na č te n j,

g s a u , než kde m ládež

psanj etc, na swětské w ěci a pro

swet s la u ž jc j, ginýrei slowem na schytralost swětskau, toliko uwyká zře te l swůg ob ra ce ti; z nábo­ ženstwj w š a k , gen lak led ab ylo, některau otázku z paměti odsekati se, naučj. Do

zasch léh o,

okoralého

pole

zagisté déšt

se neprodere tak lehko, gako g iž do nawlaženého ; Časopis pro kalni.- ducliow. V II.' 4.

7

aby wšak wláha tuto škodila častěgšj , kdož gest, g en ž b y chtěl tw rd iti ? Co mne w takowéin smeyšlenj u p ew n ilo, mnsjm T i p ře d ce gestě w ypsaťi. o d ob rod in jch ,

gež

nám

osob spusobiti ráčila.

Gednal gsem kdys

každá z

třj

božských

U p raw il gsem

řeč

swau,

gak m ožné b y l o , b ych schopnosti posluchačů ne­ přesáhl a pozornost g ic h přiw áb il. row al

g se m ,

b y lo tře b a ,

žeb y ch

N e ž nepozo-

b y l pro ně ta k ,

dogem ně m luwil. —

ch lapec * stoge s některým i

gak ž by

D esjtiletý wšak

spolužáky

na

kůru,

tak se do pozorow ánj řeči z a b ra l,

že k d y ž gsem

dobau otazow acj předm ět r o z b jr a l,

zapomena se,

kde g e s t, od pow jdati počal hlasitě, as gak o b y we škole b y l , —- až dospělý za njm stogjcj g e g postu ch l, Tom u

načež c e lý se zarděw se zpam atowal. — k d y ž gsem z onoho

dospělého s chechtem

w ěc mi w y p ra w u g jc jh o w y ro z u m ě l, co

as za my­

šlénky se T i z d á , že mne z a p o g a ly ? Gá stogjm na s w é m : Škola, škola gestit před­ m ět, na n ěgž b y zře te l duchownjho pastýře

měl

b ý ti

po-

neustále upřen.

w ěry se w ym ésti

G akož tu —

mohau

snadno;

av nj — tak i

newěře,

panownici ducha času našeho pau tagjcj takowé hrá­ ze mohau

se

p o lo žití

w’s t ř jc , že sprostičký nd-

dennjček i klu čjk nepatrný panáčkowi odpadlém u po mále nahodj : bublina gsau

p ři

swéwolně

„ P a n e ! waše slowa

dosti m aličkém fauknutj se roz-

p lz u g jc j; slowo Páně předce gen zíistáwá naw ěky.“ K a zatel mát p o těšen j,

náhradu snad

gedinau za

mnohaletau přjpraw n a nemalau p r á c i: w šak, řeknu na

w oleno-li,

několik

minut.

Aethiops lavatur : to platj p ře ča sto ! we škole t o t iž ,

do-

Frustra

T u wšak —

negsau A e th io p o w é :

tu tabulky

w oskow é; co žk oli se wtiskne, zůstane, a b y t se i přetisklo, před ce pobude znam jnko. tu má mjsto swé m yšlénka,

a w

Ano:

Pracugi pro budmicnost!

pfesladká :

H rdá

dowfolené hrdosti

Geště po

iřidcjti létech p o m n ě památka h o g n á ! — ano, přidám, i w d/tkách budaiícjch se g e w jc j! — W šak dosti g i ž !

N ic nepřipomenu

liřjchu , g e lio ž bych se dopauštel, dobře č in iti,

a —

nečině; nic

w jce

w ěd a ,

kterak

w jce o slawném

Kljm entowi z Alexandrie a o škole tamže — o Augustinowi weleučeném s geh o chumenů,

podotknutjm g ic h toho:

zn á š,

inysljm.

nic

cwieenjm kate­

aniž o těchto za staršjch oasíiw,

wše dobře a lép e než g á

o

i

w jš

co

T o to t tjm to

G á pewně se držjrn

Škola gest; mjsto, kdež stromkowé , g i-

náce na piano toliko a ledagaks rostouc/, se štěpug j ,

a k tomu uzpůsobugj ,

chutného, wonnélio, nno&by pozděgi

by

sličného,

wzácného oivoce wydali:

stěpowáni tak lehko nesli, a

wlepsj zagisté neprospjwali.

A protož školu ne

hned po kazatelně na druhé mjsto, ale gak možná zrowna w edlé nj stanowjm, tak aby hned kazatelna hned pak ona přednosti požjw ala. — W e kterém žto smeyšlenj mne geště w jc e upewiiuge ta zkušenost, negen ze sebe sam ého,

ale i z g in ý ch sebraná 3

že, kdo gednau okusil -potěchy, duchownjnm zc školy plynaucj, nelze lomu g j opustili wjce. A proto také, b y ib y mi p ři prácech na osadě četněgšj i na zdraw j šk oly n avvyk lé,

m elo škoditi nawštěwowánj

gak ože w skutku s malau

spogeno n e n j: •—

obtjžj

pomnjm na m issionáře, i žiwot

ob ětu gjcj pro t y , g e ž ku Kristu uwésti m agj , a k d y ž nenj přáno g in á č e , nasj m ilé w lasti w

saučastnjm

se s nimi w

způsobu to m h le : —

pomnjm

na w o g á k y , k teřjž pro časné toliko úm ysly,

proti

aučelum křestanského duchownjho až běda mali­ cherné , o b tjže, m rz á c tw j, ano i žiw ot nasazu gj: a těmi wjee rozwraucněn, Ijb o-liže Pánu , nasadjm i gá

co

mohu pro wěrné K r is to w y , zwlástě pak

ochotně pro m iláčk y g eh o . niknauti mi lze bude , lo z e mám

w ý ro k

Což tjm leh čeg i pod-

že p ři upřjmné w ůli w zá­

Paw lú w

p o těšiteln ý :

Jfšecko

mohu w tom , kterýž m ě posiluge J — M e d le Ijb o -li T o b ě ,

P ř e m ilý !

kárey

m ě, a

w čem cliy b u g i, n a p ra w ! Z ostatnjho se T i ospraw e d ln jm , až se mi dostane od p ow ěd i T w é ,

Twíig

Slawjn.

O wnitřnjm spogenj Kristown s m rfw ých wslánj s celuu saustuwau božského zgew enj . 0.1

J. J. Raisa, kaplana w K opidlno nad Jjeitinau.

(D okončenj.)

8. Messiáš musel býti Buh . G iž wšeobecné z m rtw ých w zk řjšen j, gak ožto podstatný d jl

úřadu M essiášského,

m ů že,

gak ož

každý p řip u stj, vyk on án o b ýti gediné tau m ocj, kteráž na počátku prach zem ský nadchla žiwotem . A le

i patřjm e-li b e d liw ěg i na ten přeb jd n ý staw

duse,

w

k te r ý ž to ,

p o d lé

učenj pjsem ewatých,

prvvnj člow ěk sebe a weškeré swé potom stw o skrze hřjch u w r h l: musjme se p řiz n a ti, byl dosti mocen nalosti ,

že Bůh toliko

dopom oci opět k prwotnj doko­

kteraužto

obdařen w yšel člowěk z rukau

stwořitele swého. A b y c h řeči na tom

p řjliš

n e š jř il,

budiž zd e

dosti

připom enut], že pjsmo swaté wykaupenj

padlého člowěka druhým narozenjm n azýw á, ( T i t . III. 5.) které cjrkew sw. gestě za wětsj důkaz a po* diwněgšj p rogew en j božské w7'semohaucnosti powažu g c,

nežli

síw ořenj g e h o ,

m od ljc se p ři msi

*waté : Deus, qui humani generis dignitatein m ira -

bililer con d id isti, et mirabilius reformasti a t. d. a patrně d á w agjc tjm gak o pokolenj lidské

na g e w o

Bohem

Bohem ged in é m ohlo b ý ti

swau w jr u , že,

stw ořeno, wykaupeno.

skutku, kdož z praudu wšeobecného

A

wseobecné

n a p ra w en j,

smrti duchownj žiw o t opět

w

duchownjho

porušen ] , g jm ž potomstvvo Abraháinow o chwáceno ,

tak též

z

bylo zaduchownj

w y w in a u ti, a tak weš-

keré přirozenosti lidské k g e g j prw otnj

čistotě a

dokonalosti měl d o p o m o c i, musel zagisté nndpři-

rozennu , božskau inocj

b ýti opatřen.

Kdo

za

h řjc h y celého swěta dosti uČiniti,

a člowěčenstwo

s Bohem měl sm jřiti, ten m u sel,

sám gsa prázen

wsj w in y , obět neskončené ceny přinésti

Takowého slušelo nám

stawu.

swatého, newinného,

každý

nebesa: kterýž

gest učiněn

nepot řebuge

den , gako kněžj neyprw za swé

chy oběti obětowati, to učinil gednau V I L 26. 27.

a) Tak

Biskupa

nepoškwrneného , oddě­

leného od hřjšnjků , a kterýžto wyššj nežli

m jti

býti w

též

hří­

a potom za lidské ; nebo

samého sebe obětowaw. Žid.

A č,

o té

na

uwážjm e-li bed liw ěgi

w ěci

p ro g e w il

se sw , A u g u s t in

ta pro-

o městě

B o ž jm k n . X l X . c . 11. n a p s a w : „ W f i l e te n k rá te g e n sku, , tečně

sw o bodn a

g e s t, w adám

a h ř jc h íin i-li

nenj pod-

ta k o w a u t w iili dal B ú h č lo w ě k u , kterýžto

, , ro ben a.

A

„ p o z b a w iw

se g j z w la s t n j w in y , ne o d g in u d m ocen gest

,,o p ě t g j n a b y t i , k ro m od to h o , g e n ž d ř jw e g i b y l udě,,líl.

P r o č e ž dj s a m a p r a w d a :

G e s tliie wrís tuyswobo-

„ d il S y n , p ra w ě sw obodni budete.

roctwj , kteráž n ěkdy S y n a g o g a , a nynj katolická cjrkew na Messiáše p o ta h u ge, gako 110. Jes: 9, 5. —

u pr. Žalm '2,

a giná, nedá se z a p ř jti, že z

nich w yn iká důstognost, gen ž přirozenost panhého člowěka daleko přew yšu ge ; nic wšak méně se zdá, že za času K ristow ý ch onen ohlas starých proroku, genž wyšsj budaucjho

W y k u p itele důstognost na-

stjnili, toliko w e zboru učených zřeted ln ěgi o zý wal s e ,

a w šeobecný lid M essiáše,

Boha neočekávval.

co prawcho

Patrn é toho sw ědectw j nalé­

záme w Justinowě rozm lauwánj s T r ifo n e m , rýžto

p raw j

c.

49:

X(iiatov av&Qionov

ITavreg '

k te­

( indaioc) rov

avdQomiov

rCQogóoy.ío^iEv ytvq-

atadca, y.ca tov Hhctv "/qlocu cwtov ú.dovxu. C fr, c. 8. X qIOTOQ ÓE . . 8Ó£ V/LL ÓVVCC/.UV Tiva, fiEXQis civ cXQíúv Ilhas xqiofl ccvcov. * ) A n iž gest docela nesnadno si to w y lo ž it i, proč w jra w Messiášowo božstw j w starém zákone neby la wšeobecná. kům A d a m o w ý m , gen ž zesnuli

N eb ot d ř jw e ,

Kristu spatřili wyplnenau tu přeutěšenau praotců sw ých ,

potom ­ nežli w nadegi

n ezn agjce b ljž e tu nowau , M es-

siášem založenau

smlauwu m ezi Bohem

a lidm i,

g eg jžto p rw n j’ základ w jra w zakladatelow o stwj b ý ti m ěla ,

nic b y b y lo

b ož-

neprospělo w ěděti,

gaké budaucj W yk u p itel má b ý ti p řiro zen o sti; ano giž ta žiw á naděge, že Spasitel gistotně p ř ig d e — naděge z

* ) AViz :

w jry w zasljbenj H ospodinow o

E in le it n n g

A , B c .i.

in d ie B ií chci' dcs

w y p lý -

n euen B u n d c s

F e iiiiio s c r. T ů b in g e u 1630. S. 221.

voii

w ag j cj —" ^ g’e gfch upokogenj a spasenj postačowala.

Uw čřili

Bohu,

a počteno gest gvm to

k sprawcdlnosii. Jak. II, 23. přehljclnau ti, n osti, kterážto p řjliš

P ak

ale nesmjme

že národ žid ow sk ý k modloslužebze wsech

n á c h y ln ý ,

stran ob k lop ow a la ho;

ku p ř ig e tj

w jr y w

Messiášowo

božstw j dosti schopný , a , abych tak ř e k l ,

gako

dost z ra lý geště n e b y l, a proto

neyprw é gednoln

w božstw j náležitě

trognásobnost ale

osw ědčena,

osob gesto swatau temnostj zakryta zůstati musela, dokawadž nepřišla plnost času, očíj Israelitů siiata b ý ti m oh la ,

w nichž rauška s a sláwa B o ž j celé­

mu p okolen j lidskému zgew ena.

P ro to

ted y

gen

tem ně m ohlo swjtati w starém zákoně božstw j Mes­ siášowo, gen ž w nowém zákoně co m agestatné slunce w auplné wyšedši gasnosti, s w ě tlo ,

teplo a žiwot

rozléw á wukol. §• 9.

Proto musel Messiáš zřetedlně o sivém božstwj se w ygd d řiti, a ge náležitě potwrditi. Poněw adž , gak ož gsm e w i děl i, pokolen j lid­ ské gediné od Boha m ohlo b ý ti wykaupeno : bylo také newyhnutedlně tře b a , aby wšem , wdu

přigm auti

h otow i

božstw j náležitě

b y li,

kdož pra­

praw é Messiášowo

bylo oswědčeno.

N a tomto po-

znárij zá le že lo g e g ic h u pokogenj ,

záleželo i spa-

senj

g e g ic h .

N eb ot g a k prw é

neom ylného slowa

B o ž jh o ,

č lo w ě k , drže se

p o z n a l,

že gediný

wšemohaucj Bíih gest s t o , k tomu slawu opět mu

d op oin oci, w nřinž před smutným praotce pádem se nacházel :

nenj m ožn á,

wykaupenj g iž se stalo, u p o k o g il,

pokudž,

stognost si o s o b j,

swého

aby u w ě řil, že

a tak w srdci swéin se

že ten ,

kdož Messiášskau du-

skutečne Buh g e s t,

wjrau n e­

poznal. A ponewadž , gako w starém zákoně

děge w p řjH j budaucjho W y k u p ite le , přjštj žiwá

geho mjrika

g e s t,

na­

tak i po

w jra w nčlio ta gedinká w ý -

b y člo,wek

dobrodinj Messiášských

mohl se súčastniti, a wečného žiw ota d o s jc i,

(ž á ­

dný nepřicházj k O tci, než skrze m ne. Jan, X IV . 6.) tato w jra ale od poznaného božstw j W yku pitelowa záwisj : každému zagisté

gest p a trn o ,

znati božstw j Messiásowo netoliko

že po-

pro upokogenj

wykaupenců wěc prospěšná, alebrž i w zhledem na gegich spasen] newyhnutedlne gest potřebná. Poku dž a le , gako swrchu pon aw ržen o,

ne­

líbilo se Bohu skrze úplné gasné a zřetedlné ponaucenj w jru w píjštjm

w

božstw j

národu

Messiásowo

w yw olen ém

p řed

založiti

geh o

a wůbec

ro zs jřiti: m ohlat w božskau W yku pitelow u p řiro ­ zenost

w jra

náležitém

ged in é w g eh o

stwrzenj

sw ůg

wlastnjm

pew n ý

nalezti základ.

MM -li n agjti Messiáš w e swětě w jr y , geho

p řjštj

na w ž d y c k y

b ý ti

božská g eh o přirozenost w g eh o

w yrěenj a

nem el-li cjl

zm a řen :

musela

ž iw o tě ,

z g eh o

učenj a z g eh o skutků tak w y n ik a ti, že

gen zlo-

wolnosl g i přehljdnauti byla w stawu. * ) ) Ž e , íl g a k zieteciln ě K r is t u s o sw é božské p ř ir o z e n o s t i p r o t fc M il se y toho w ka žd é k a to lic k é d o g m a t ic e lz e se d o ijs li.

Ano

b y tb y

i skutečně w starém

zákoně bu-

daucj W y k u p itel gak ožto Bůh gasně

a zřetedlně

b y l p ředpow ězen : n eb ylib y p řed e lid é m ohli při­ gm auti koho za praw ého Messiáše, právvo má w ztah ow a ti na sebe rock é,

nebyl

d o k u d ž b y , že

ono w yrčen j

pro­

opodstatnil něgakým nade wši po­

chybnost wyššjm důwodem,

§. 10. Messiášowo z m rtw ých

wstánj

bylo

w slmvu

co neypalrněgi polwrditi geho božstwj. „P o k u d známe národ, (praw j g istý

na slowo

w za tý k a tolick ý bohoinluw ec), w němž Messiáš měl w y s ta u p iti,

b y ltě

sel k a ž d ý ,

k d ož w záležitostech náboženstwj ně-

gakau změnu učitelskau zraky

A

práw ě

neb zdokonalenj ponaw rhow al, swau

m ocnost

b y ly

Avážnosti

zázraků žá d o s tiw ; zázraky mu­

ta

w ý m jn k a ,

ž á d a ti, ta k ,

ospraw edlniti a d o k á z a ti; zá­ pod

w jry a

a prospěchu nadjti se m oh l.“ *)

gak ož se domnjwám ,

gednati musel národ židow ský , b ý ti na náboženstwj ,

smeyšleti a

nechtěl-li zrádcem

samým Bohem sobě daném,

a g e w ym ěniti za klam né učenj w odnjka. —

kterauž

lecgakéhos

pod-

Nadpřirozenrcu ted y a diwotwornau

m ocj musel k a ž d ý ,

k d ožkoli od Boha

poslán byl,

p otw rditi swé nadpřirozené w yslan stw j, C jm wjce ale W y k u p it e l,

gsa w tělený B u jí , nade wšecky

* ) H u g ’s E i n l e it u u g

in d ie B iíc h e r

d es N . B . 1 T l i. §. 9-

proroky a vy s la n c e B ožj měl w é w o d iti:

tjm w ý -

tecněgsj , tjm slawněgšj musel b ý ti způsob oswědčenj důstognosti swé, tjm wěťsj musel b ý ti i zázrak, siaužjcj za důkaz swé božské přirozenosti, zázrak, gemužto se nic row n éh o, nic podobného nesmělo nalezati w žiw otě a účinkowánj ostatnjch vyslan ců božských. Z e Messiásowo z m rtw ých

wstánj ,

zázrak až

posud n eslých a n ý, na n ěgž b rzy nasledowati mělo na nebe vs ta u p en j, toto w iditedlné w eg itj w sláwu Otce nebeského, takowé skutečně p o v a h y gest, ni­ kdo tak snadno nebude moci za p řjli.

Ž id é aspoň,

w g eg ich žto sw atých knihách zasljben b y l a v y ­ obrazen, gim ž tedy při posuzowánj geh o Messiášské důstognosti prw nj hlas p a t ř il, přesw ědčenj, kdyby g e

v ž d y c k y toho b y li

že b y z m rtw ých wstánj K ristov o,

připustili,

ten n eyp a trn ěg šj,

g e g ic h

newěru n eyw jce p o rá žeg jcj důkaz b y lo gak M es­ siásské tak

božské důstognosti.

N eb ot ač ostatnj

zázraky, které Kristus činil ke stwrzenj swého b o ž ­ ského w ys la n stw j, židé p řip au stěgj,

ano i takowé

wyprawugj , o n ic h ž , pon ěv adž patrně , gsau, swr. E w angelistow é m lčj * ) ;

sm yšleny

w té naděgi, že

připisugjce g e gednak Belzebubowi (g a k o

sauwěcj

s Kristem F ariseow é) gednak diwotwornému gmenu

*) T ak čteme u př. w knize JJ12P H U b íl ID D j že S p a site l

náš také w powětřj l j t a l , že m rtw éh o, z něhož gen kosti byly k nalezenj , opět žiwotem nadchnul a g.

ttm son DtZ? V

( g ako pozd n egšj R a b b in ow é) gegich

sjlu k dokázánj t o h o , p ře d c e

z m rtw ých wstánj Ivristowo gednomyslnií

za p jra g j , kráte ,

což dokázati m ěli, w y w rá tj;

dobře w ěd a u ce,

že připuštěni

geden-

žádnému gin ém u , lei) božské wšemohauc-

nosti, přičteno b ý ti n ě m u ž, a p rotož ke stwrzenj to h o ,

co ž

stw rditi m á ,

w elm i

dobře

se hodj.

T a k t gest nám tedy ta tw rd o šjg n o s t, s kteraužto žid é m ezi wšem i zázraky K ristow ým i ged in é geho z

m rtw ých

že

wstánj z a p jr a g j,

dle g e g ic h

patrným důkazem,

aspoň sinýšlenj,

toto z mrtwých

wstánj ze w šech diw ň ten n e y w ě tš j, neyslawněgšj, a

p ak-li

tak ř jc i m oh u ,

neytěžšj g e s t,

a proto

také k stw rzenj toho, co ž na Messiáši to neywyšsj, to neynepochopitedlněgšj b ylo, geho božské přiro­

zenosti, m ezi w šem i zázrak y ten neyzpůsobněgšj. §.

II.

Z mrtwých wstánj Messiásowo bylo giž w starém zákoně přcdpowězeno. Z

m rtw ých

g jž t o w

wstánj Messiásowo gest

událost,

celé ekonomii božského zg e w e n j nic ne-

nalezám e row ného , tak gak o w ykupitelstw j samoged in o gest wre swém d ru h u ,

a g a k o ž gsme v i­

děli ,

ten neypatrněgšj důkaz Messiášské důstoj­

nosti.

Z té p řjčin y lz e gest očekáwati, že proroci,

*) K ilo

si

ra b jn s k é

bágky

n e o š k liw j,

sw ěcluiti o to m to I 2 7 © l -t “l □ ! # )

m íiž e

g e h o ít o

se sám pí-e-

m o c j p r ý negen

K r is t u s , a le i g in j R a b jn o w é zázračné' w ě c i k o n a li gníiu.

giražto b y lo zponenáhla w yobraziti bmlaucjho W y kupitele, a p řede wšjm giným takowé přjpadnosíi 7.

geh o žiw ota před p ow ěd jti, gen ž b y ho obzwlášt-

ní; znalým učinily,

ani geh o z m rtw ých wstánj,

gjinž p řede wšemi božským i wyslanci mol w yzn acen b ýti, m lčenjm nem ohli pominauti„ A w skutku! nedá se z a p ř jt i, že w tom o b ra z e ,

g e g ž proroci

o budaucjm w yk u p iteli w y tw o řili g s a u , i geh o z mrtwých wstánj nemožné gest p řeh léd n au ti, g e likož ono gediné w šecky geh o předpow ězené osudy wjže a w gednotu spoguge, G iž

w

tom

prw njm

proroctw j

Messiášském

fllogž. 3, 15. gak ož w §. 5. w iděli g sm e, gen několika slowy, nastjněn b o g t e n ,

byl

ač

gegž W y-

kupitel w/lezně m ěl zniknauti. O d té doby p ěli rozličnj p r o r o c i, diíwal duch P á n ě ,

b rzy o

gak ož gxm

pon/ženj , utrpěn/ a

smrti Messiášowě, gak o Z alm 22, 1 — 19. Joz. 53, Dan. IX . 26. b rzy zase o geh o p o w ý š e n j , geh o

slrfwe, a geh o wěcném pan ow ú nj , gak o CX. Iz . IX , 6. 7 . X I , 1 — Kde gest m edle ten

10 ; Dan. V I I , 13.

swra z e k ,

gen ž spoguge

od sebe tak w elice se w zd alu gjcj p r o r o c tw j, miž w gednotu sp lýw á w yrčenj samého Ducha b o ž jh o ?

Žalm

gednoho

14. tato g i-

a téhož

G akým způsobem m ohl

muž ulrpen/ a boleslj b ý ti powýšen a oslawen? Gaké gest spogenj m ezi geh o ohrtwnau sm rt/ , a geho w/tezslw/m nad n epřátely, m ezi g eh o p on j-

žcn/m a g eh o ivěčným Jiraloivóit/m ? B ez geh o z mrtwých wstánj zagisté žádné ; a k a ž d ý , gak ož

dau fám , za prawdu mi dá, djm -li, že toliko skrze W y k u p itelo w o

z

m rtw ých w stá n j,

g jm ž

wynikl

ze stjnu ponjženj a opowrženosti na wýslunj sláwy a powýšenosti, w ona na oko sobě od poru gjcj wy-rčenj prorocká krásná gednota a auplný sauzwuk dá se uwesti.

Blohti tuto w ěc dost patrným histo­

rick ým důwodem potw rditi. přjčina toho

směsného

m n ozj

stařj Ž id é ,

lo w é ,

dwa Messiáše

G aká pak gest medle

bludu,

w k terýž uběhli

a m ezi nimi i talinudštj ueiteo č e k á w a g jc e ,

z

nichžto

p rw n j , z pokolenj Jozefow a pro h řjc h y lidu swé­ ho má b ý ti

z a b it ,

druhý

a le ,

potom ek gsa l)a-

w id u w , genž smrt prw n jh o p o m s tj, kralow ati má naw ěky? *) čina zdá se mi

D ocela přirozená tohoto bludu přj­ b ý ti ta ,

že

Ž id é ,

záclonu gestě

m a g jce u čtenj pjsem sw atých před očima swýma, Messiásowo z m rtw ých wstánj , swazek m ezi geh o

tento přirozený

ponjženjm a g eh o

sláwau

při-

pustiti n e c h tě li, a tak, an zřetedlné předpowězenj M essiásowy smrti z pjsem

sw atých w ym azati ne­

m ohli , druhého Messiáše ze swého mozku wywesti takm ěř b y li přinuceni, na něm žby se wyplnilo?

*) Čteme o této wěci w knize JV"Qn Hlfib

takto : n^nUtí

«in ’o • in p rróa p insi “|CV p n’iüß w idd1ntó itt/rj m>m wcj “nccp (fpp p nw j t. g. S počátku přigde Messiáš syn : ¡"lirp DJ) Josef ň w , s pak teprw Messiáš syn Dawidiny . . . Onen sebe samého w y d á , a duši swau w ylege krew geho smjřj lid Hospodinúw. menger w djlu II. na str. 720.

w smrt, a

Wjc o tom Eisen­

-

cožkoli o g eh o

sláwě a wěčném panowánj b y lo

předpowědjno. P a k li tomuto w ýtw oru z plenéh o rozumu rabjnskélio se sm ěgem e, gak ož toho zaslubuge, mnsjme připustiti, že Duch B ožj, předpow ěděw šj skrze proroky Messiášowu smrt a geh o s/ravir, im plicite i o geh o

z

m rtw ých

bylo prw njm krokem

w stánj p rorok ow a!, z g eh o ponjženj

genž

a smrti k

duchownjmu, a protož i wěčnému geh o kralowánj.

§. 12. Poikračowánj. N cscházj

nám owsem p r o r o c tw j, w němž o

Messiášowě z m rtw ých wstánj w ýslow ně zmjnka se cinj; a wšak slušj připom enauti, že od proroctw j, gelikož zřen j gest do w zdálené a tmawé budaucnosti ,

g iž

zřetedlnost

dle

přirozené geh o p o w a h y ,

auplnau

očekáwati nemůžeme, a že p ra w ý mno­

hého prorockého w yrčenj smysl dotud zňstáwá po­ někud z a tm ě lý ,

dokudž skutečné geh o

w yplněnj

swětlem srozumitedlnosti oswjceno nenj. M ezi takowá proroctw j zdá se mi že náležj i to, w němž na Messiášowo z m rtw ých wstánj neypatrněgi narážj se.

M jn jm zde totiž

Žalin X V I ,

gegž skládal muž , na němž p ře b ý w a l Duch Páně, '

Sam.

X V III,

2,

a gegž

tentýž

Skut. A p . I I , 25, X I I I , 35. —

Duch swatý

o wzkřjsenj Páně

Vykládá. O zýw á se w tomto

Žahnu,

k te r ý ž ,

gak se

domnjwám, zp o k o g n éh o panu gjcjch w něm

citů

rozw in o w á n j, alebrž

p ři

nikoli w okam ženj h ro z jc j

upamatowánj

poroby,

na přestálá nebezpeíen-

stwj b y l slo žen , plesánj nábožného srd ce, z Boha swého se ra d u g jc jh o ,

a silná dííwěrnost w Hospo­

dina , kterážto ku konci na tak w ysoký se wynese stu peň,

že sw atý

zp ěw ec tu bezpečnau

g ew j na-

d ěgi, že H ospodin i po g e h o smrti g e g bude opatr o w a ti; že nenechá geh o tělo w zjti porušenj , ale že g e z temného hrobu w y w e d e do žiw ota radosti a blaženosti neskončené. W šak slyšme

rád ěgi samého Žalmistu Páně!

1.

O s t ř jlie y ž inne , B o ž e ! n ebo t d a u fá m v

2.

JKjkám P á n u : T y s m ů g B í i h ;

te b e .

*)

'žádn ého m i blnlia b e z tebe. 3.

Swaiého ,

g e n ž tn uto z e m j v l á d n e , o s l a V u g i ;

O n t g e s t v š e c k a ro zk o š má . * * )

4.

I i c iz jm b o h ů m c h v á t a g j c j m n o žj b jd u s v a u , G e g ic h m o k rý c h o bě tj se V jc než k r v e stře h u , A n iž

na mé

r t y kdy g m e n o g ic h m á v s t a u p it i.

•) Č e t l g s e m “j'i'ip b S b D '«.¡sto - ] 1 ^ d le

C h a ld e g s k é h o

a

S y m m a c h a a sw .

I lie r o n y m a

ra jsto

i

^3;

gakož

h än gt ganz

H erd er,

v ý k la d u ,

p o o p r a v il. p ře k lá d a g e :

H o u b ig an t g a k o ž i dle

G in j čtau ^ M e i n Glück

an d ir !

• * ) T o t o p ře lo ž c n j , p ř im ě ř e n é ,

a le

n ává. sv.

bD > gakož

S y rs k é h o

n e g e n zá k on ů m h e b r e g s k é m l u v y i se s p o g e n jm v. 3

d le

způsobu

m lu v e n j, v

swalc lu h , Boha. W S ic k n i

o b y č e g n é lio , v y z n a m e n á v á

kožto P l u r .

m a je s t . sa m é h o

gest

c e lé ře č i d o b ře se srowpjsmech

aneb, ga­ s ta řj

i no-

v j v y k la d a t e l é Ž a l m ů , do n ich ž m i b y lo lz e nablédnaati, zde

pnu n j

v ý z n a m o b l j b il i

v. 3. d á v á , n eh o d j p r a w j, gako

s o b ě ; s m y sl a l e , k te rý pak

se tak d o b ře

v ý k la d

svrch u

k to m u , p oložen y.

co

v

4 T. se

H e rd e r

pře­

k lá d á : D ie í í e i l i g t h i i m e r se in es L a n d e s h a l t 7 ic h liocli.

5.

H o sp o d in e ! ty s m íig p o d jl, ty s m íig k a lic h , Ty

6.

O

zů s ta n e š v ž d y n iý m d ě d ic tv jm . m ů g p o d jl n a v ý b o r n á m jsta p a d l,

D ě d i c t v j m é g e s t it 1j b e z n é ! 7.

P á n u , g e n ž m á p éč i o m n e, b u d u p ěti c h v á lu , I Í n j 7, i v

8.

n oci v z b n z n g j m ile l e d v j m á .

H o s p o d in a m á m

vždy

p ře d o č im a ;

N e p o h n u se , n ebo t O ii m i po b o k u . 0.

P r o t o ž v e s e l j se s r d c e , p le s á d use m á ,

1 mé

tělo odpočine w naděgi.

10 . Nebot nezanecháš we hrobě mé mrtwoly, ") yinii sivcttému dáš sivému widěti poruSenj ;

11.

y llc češtil okážeš m i do žiwota, Kde gest hognost radostj před tw ářj twau, JVěčná blaženost po boku titiém. —-

Ž e co 9, 10 <1 11 werš tohoto Žalmu praw j, nikoli na D aw idow i se n e w y p ln ilo ,

alebrž o M es-

siáši předpow ězeno b y l o , dow ozu ge sw. P e tr Skt. Ap. 11,25. a sw. P a w el Skt. A p . X I I I , 3 5 ;

pročež

wsjín práwem cjrkew katolická tento Žalm za M essiásský w ž d y c k y pokládala.

N ec h ci

d iti,

ona s lo w a , skutečně

že D a w id ,

pronášege

owšein

tw r-

Messiášowo z m rtw ých wstánj gnsně p řed očima m ěl; (n e b o

dostit známo ,

N e n j sice to m u to

v ý k la d u

n e w jm žádného m j s t a ,

w

že n ezřjdk a i samých spo gen j

ře č i

na o d p o r;

n em žby

t o lik

a le

z n am e ­

Swatyné.

n alo g a k o •

t ' t:

M js t o ’I T H í íl»

, což

g iž

S e p t u n g in t a ,

a p ak

m n ó zj

n o v ě g s j p ře k la d a č i z a s l o v e s o p o v a ž u g j, č e tl g s e m m a g é to z a f o r m u N i p h i l s l o v e s a T ] ^ , g a k o

od

Job. 32, l i . *••) ti/QJ zd e o b y č e g n ě p ř e k lá d a g j s lo v o

i

m rtw olu ,

(v iz

d u ti ;

h eb r.

z n a m e n á v š a k totéž

s lo v n jk

od W . G e s e n ia )

k te rý ž to v ý z n a m k p ř e d c h á z e g j c j m u f i ^ ^ b p U / ’ lé p e se h o d j. Č asopis p ro k a to l. d u c h o v . V I I . 4.

8

proroků

p ra w j

p ře d p o w jd a l,

to h o , co Duch

smysl zůstal

sw atý skrze no

ta g n ý ) a že

kdož p řed K ristem tento Žalm četli, z něho

wšickni, naučiti

se m useli, že budaucj Messiáš zabit bude a třetjho dne slawně z m rtw ý ch wstane. Dosti wšak na tom, g estliže

D aw id ,

obrátiw

g iž mu učinil P á n , te n ,

zřen j swé k té naděgi,

že z g eh o le d w j má

g eh o žto k rálow slw j nebude k o n ce ,

přigjti a tauto

n aděgj nadšen a gak o roznjcen , pewnau swau dů­ věrn ost w Pána tak ow ým i pronásj s lo w y , kteráž w dokonalé neohm ezenosti swé o něm se wykládati n edagj , po Messiášowě z m rtw ý ch

wstánj ale na

žádného giného obracena b ý ti nemohau. T a k tedy i o tom to

mjstu pjsma swatého mohu ř j c i ,

ginem učenostj o zbožnau m yslj

co o

stegně slowutný

hrabě Stolberk p ra w j, že gest totiž gednn z těch

hwězd, genž na obloze starého zákona se stJiwěly, ač slunce, od něhož swěťlo swé braly, ge­ nie pod obzorem skrýwalo se. §• 13.

Kristus swé z m rtwých wstánj zřeledlně předvow eděl, G estliže gsm e n a h léd li,

že K ristow o

z mrt­

w ý c h w stán j, gak ožto neypodstatněgšj důkaz Mes­ siášské důstognosti g eh o , pro w šeck y budaucj časy z ged n é strany newyhnutedlna b y lo

potřeb n é, z

druhé ale strany od proroků s úplnau zřetedlnostj p řed p ow ězen o n e b y lo ,

nemůže nám zagisté býti

diwno, že Kristus, wystaupiw gako zasljhený TVy-

Jiupilel a w tělený Bůh w národu Ž idow sk ém , aby tento

n eyw ět-j důkaz

swé nade ivsl iidskau mjru

wywýšené dů stognosti,

co n eyw jce možná zostřil,

swé z m rtw ých wstánj

tolikkráte a s takowau zře-

tedínostj

p ř e d p o w ě d ě l,

wjce se žádati

n e m ů že!

že w tomto

ohledu

nic

B rzy

po w eřegném na-

staupenj úřadu swého nalezáme

Spasitele o slaw-

nosti welikonoČnj u prostřed lidu swého w chrámě Jerusalémském. Jan l í , 13.

T a d y , kamžto p o d lé

proroctwj MalachiáŠowa I I I , i . vu j k , po němž

Ž idé ta u ž ili,

p ř ig jti m ěl pano­ zasljbertý

Messiáš neb prostřednjk nowé sm lauwy,

a žádaucj roznjcen

swatau liorliw ostj pro čest domu O tce swého, w yliánj prodavače a penězom ěnce zm jsta poswatného, gež

hanebná peněz žádostiwost w něgaké tržiště

byla proměnila.

R ozum ěli gsau

dobře Židé > že

Ježjš s tau prá w om ocn ostj, kteraužto osobil sobě w chrám ě, gak ožto w domě swého

O tce , před

celým lidem za toho se prohlásiti c h t ě l, za něhož ho Jan na paušti wydáw al, J. I, 34* za Syna Božjho,

za dáwno

chtěgj w ě d ě ti,

zasljbeného Blessiáše,

a protož

gak ým zázrakem dokázati může*

že má práwo k tomu, což činj , že gest t e n , kteréhož se i tjm to swým sobě počjnánjm , swau w ydáw á.

A

to Kristus oswědciti ?

za

i řečj

gak ým m edle zázrakem chce S w ým z m rtw ých wstánjm*

Zrušte chrám tento — prawj t . 19 — a we třech dnech ho zase wystctwjin. Sw atý Jan v.2'1 w ýslow ně dokládá, že Spasitel o chrámu těla swého m luw il,

a g a k o ž n e p o c h y b u g i, i pro tedlně.

N ebot

šjho m luwenj

negenom způsobu

Ž id y dost srozumi-

tělo lidské dle tehdeg-

n azýw alo

slánkem , vaog, oxrjvw/xa, g a k o

se

chrámem ,

1 K o r.

3,

16. 2

K o r . V I , 16. 2 P e t. I, 13. 1 4 ; ale gestit

i welmi

prawdtí

Kristus,

podobné důmněnj

E x e g e tů ,

že

stoge w e chrám ě z d ě n é m , a m luwe o žiw ém chrá­ mě těla swého , nichž

p ř i slow jch rov vctov tovxov, při

se takořka nechtjc

ruka z d w jh á ,

na swé

tělo poukázal, a tak p ra w ý g e g ic h smysl dosti zřetedln ě wyznačil. P ři

giné

p řjle žito sti w y g á d ř il se Spasitel o

swém z m rtw ých wstánj tak , slow

ani té

m oh lo.

že o smyslu geho

neymenšj pochybnosti

pozůstati ne­

K d y ž to tiž gedenkráte F arisey přjsně byl

káral, že za ťw rzu gjce s hřjšnau swéwolnostj swých srdcj , patrné d iw y wšemohaucnosti božské moci ďábelské p řip is o w a li: tut někteřj z nich na oko se staw ěli náchylným i, za Messiáse ho uznati, kdyby

toliko n ěgaké

znamení na nebi chtěl uciníti.

Mat. X I I . 38. Lu k. X I, 16.

I rozh orliw se Spasitel

nad tauto pokrytskau m yslj, g jž to

na nesčjslnýcli,

před g e g ic h očima učiněných zázracjch , bylo d o sti,

geště ne­

takto g a l se m luwiti w sprawedliwém

hněwu s w ém : Pokolenj zlé a cizoložné znamenj

hledá, a znamenj nebude gemu dáno , gediné znamenj Jonáše proroka.

Nebo gakož byl Jo­

náš w břiše w elryby tři dni a tři n o c i: takt bude syn člowěka w srdci zem ě tři dni a tri noci. C o tu Spasitel nedoložil, m ohli se zákonnjci

snadno d o w t jp it i: že t o tiž , gako

Jonáš

po třech

dnech z břich a w e lry b y w yšel, i on opět po třech dnech z hrobu v y p ro štěn bude.

Na

tentýž

p řj-

běh , gak ožto obraz swého z m rtw ých vvstánj, od woláwá se Spasitel i M at. X V I , l . c o l l . Mar. V III? 11.

Tak

ted y Kristus

netoliko swé z m rtw ých

wstánj p ř e d p o w ě d ě l, alebrž i prohlásil g e za ten neypodstatněgšj důkaz swé Bfessiášské důstognosti, za důkaz, nad n jm žb y i zaslepenost Fariseů a zákonnjků oči otew řjti mohla. M nohem ale zřeted ln ěgi

a z g e w n ě g i p ře d p o ­

věd ěl Kristus swé w jtězstw j nad smrtj Apoštolům , gimžto b y lo poznáwati

p řá n o,

bez

tagem stw j

podobenstwj a zgew ně

králow stw j

B o žjh o .

Mat.

.VIII, 11. K d y ž totiž božský mistr sw ým i tak mnohým i a w elkým i zázraky u Apoštolů tolik w y m o h l, že mu P etr to slawné sw ědectw j dáti m ohl,

že gest

Kristus syn Bohažiivcho , tut počal, gak ož Ewangelistowé Mat. X V I , 21 . M ar. V I I I , 31. Luk. IX , 22. sauzwučně w yp raw u gj ,

g iž sm ělegi a zřeted ln ěgi

mluwiti s nimi o swém budaucjm utrpenj a oslawenj, uče g e , že musj g/ti do Jerusalema , a mnoho

trpěti od staršjch a zukonnjků,

ct od Tcnjžat

kněžských , a zabit b ý ti, a třetjho dne z mrt­ wých wstfíti.

Tak

i g in d y Mat. X IV , 21. Mar.

IV , 30. L u k . I X , 44 . zřetedlně gak o swé smrti, tak o swém z m rtw ých wstánj m luwil. do Jerusaléina se učedlnjkům ,

b ra l,

An naposledy

beze wšj obálky

že bude pohanům

praw il

wydáu a ukřižo-

w á n , a ifetjho dne ze z m rtw ých wstrine. Blat. X X , 17. Mař. X , 32. L u k . X V í I í , 31, a k d y ž od O tce ustanowená hodina geh o ponjženj

přibljžila

se , poukázánjin na swé z m rtw ých wstánj zarmaucené tesil uíiedlnjky. Mat. X X V I, 32. Mar. X IV , 28. G estliže p ři wsj této

zřetedlnosti, s kteraužto

Spasitel tolikkrát o té neypam otněgsj události swého na této zem i obýw ánj

m lu w il,

učedlnjci předce,

gak ož zaznamenal sw. M arek IX , 9. w^espolek tázali s e , co b y

to b y lo ,

když z m rtwých wshrne?

nemůže žádného b ý ti ta g n o , že přjeina této zpozdilosti mysli gediné w hrubých židow sk ých předsudcjch o králowstwj Messiášskéin . g im iž i uíiedlnjci b y li nakwašeni, musj hledána býti. §. 14.

A 'proto také gisté wstal. B udeí se to snad mnohému nem alý skok zdáti, an z t o h o , že Kristus swé z m rtw ých wstánj předp o w ě d š l, u zaw řjti c h c i, že skutečně w ý c h w sta l;

také z mrt­

a před ce se musjm přiznati, že toto

před p ow ězen j K ristow o samo w sobe n ý m , ano takm ěř neom ylným

postaeitedl-

swého skutečného

w yp ln en j zdá se mi b ýti rukogem stwjm .

Nechci

s ic e , gako se snad m nohý dom ýšlj, ř jc i:

Kristus,

že z m rtw ých wstane, p ř e d p o w ě d e l,

a proto také

gak ožto Bůh swé slowo splniti m usel; ale bez ohle­ du na geh o z rartwých

b o ž s tw j, wstánj

kteréž owšem teprw skrze

neykrásněgi w y n ik lo ,

ta ere-

tedlnost a bezpečnost, swé p ř e d p o w ě d ě l ,

s kterau slawné wzkřjšenj

a ten úm ysl,

čině toto p ředpow ězen j , tjm

g jm ž se řjd il,

neysilněgšjm

geh o

z m rtw ých wstánj gest mi důkazem. G akož w předešlém §, w id ěli gsme, že Kristus negenom se swými učedlnjky častěgi o swém budaucjin w zk řjšen j m lu w il, ale i swým

neyauhlaw-

něgšjm n epřátelů m ,

Fariseům a zákonnjlcňm, w jc

než gedenkráte

p ře d p o w ě d ě l;

s kteraužto

ge

zapečetiwše

osadili, patrně sw ěd čj, wězenj smysl

h rob ,

a ta opatrnost,

wogenskau strážj

ž e p ra w ý onoho p řed p o ­

chápali gsau.

A z gakého inedle úmyslu p řed p o w ěd ěl Spa­ sitel swé ně,

z m rtw ý ch wstánj ?

gak ožto

na ten

O dw oláw al

neym ocněgšj d íik a z , g jm ž

swau Messiášskau důstognost p o tw r d iti, swého učenj chtěl

se na

zpečetiti.

a prawdu

U čenj K ristow o má

takowau dokonalost a swatost do sebe,

že

srdce

každého , kdož nestranně a upřjm ě prawdu hledá, gjm ati musj. N ad to Spasitel, hlásage praw é božské učenj , mnoho ukázal skutku od Otce nebeského, mnoho učinil zázraků o s w ě d ču g jejc h ,

že od Boha

poslán g e s t ; a p ř e d c e , že skutečně gest t e n , něhož

se

w y d á w a l,

že

ode wšech

úplné

za

w jry

zasluhuge, mělo teprw dokázati se po geh o smrti skrze

geh o

z m rtw ých

mělo p ro g e w iti a Messiáš, což

dobře

se,

čili

pauhý

pam atowati

to ani nepom yslil

wstánj.

zdali

cos

/

Po

geh o smrti

b o žsk ý w yslanec gest

podw odnjk slu šj,

gesto

podobného

a

lh á ř ; žádný

a na

žádali , K ri-

stus sám tuto přetěžkau zkausku učenj swému usta­ n o v il.

U w á ž il-li kdo tuto w ěc b e d liw ě g i,

tedy

se g iž směle tá ž i: N echá-li pak se to gen jmysliti, žeh y b y l Kristus swé z m rtw ých

wstánj tak zře-

tedlně p ř e d p o w ě d ě l, k d y b y b y l , že gisté wstane? b ez w šj pochybnosti new ěděl ?

C o ž b y b y l,

zaslj-

biw ke stwrzenj učenj swého důkaz, sobě naprosto n em ožn ý, g ižto

učinil g in é h o ,

než

tři léta hlásal a krw j

že

by

byl

wjru,

swau z p e č e t il, w ge-

diném okam ženj w y w r á til, a w7šecky d i w y , které za žiw a č in il, ged in ým ust sw ých dechem porazil a zn ičil ?

N ew yhledáw ala íoh o g iž lidská opatr­

nost od Spasitele, poznáno gsa u c,

saustawu toho u čen j,

w nitřnj swau dokonalostj

mu nepokaženému srdci se I j b j , ra d ěg i na zázrak y g iž

kteréžto

w yk on an é,

každé­

podpjrati

nežli k g eg jm u

stwr­

zenj geště zasljbiti d ů k a z, g en žb y geh o m oc da­ leko b y l

p ře w y šo w a l?

N em uselo-liž mu

napad-

nauti, že new ěřjcj ž i d , nadarmo oček á w age wyplněnj onoho před p ow ězen j, s ausměskem přistaupj k hrobu a zw olá : w e třech dnech

Ty,

zase

gen ž bořjs chrám Páně a

w ysta w u g eš,

hrob u , a o k a ž , že gsi syn

B o ž j,

wstaň nynj z za něhož

gsi

se w ydáw al, dokaž, že gsi w jc e nežli pauhý podw o d n jk ?

W

skutku, Kaifáš a geh o towaryši

ne­

b y li w stawu nic pro Kristow u pow ěst a geh o uče­ nj zhaubněgsjho w ym ysliti, gako k d y ž b y b yli roztrausili m ezi lid e m ,

že zasljbil třetjh o dne wstáti

z m r tw ý c h , a pak

o k á z a li, že newstal.

zhaubuau le s t ,

A

tuto

za nižto b y se chytrost těch ney-

¡uihlawněgsjch nepřátel R ristow ých styděti,

m ěl-liž Kristus sám

njinu djlu svvému? M el-liž

nebyla musela

obrátiti proti wlast-

beze wsj p o třeb y tako-

wau sobě samému určiti zkaisšku, při kteréž patrné nic by n eb yl w y z js k a l, til?

ale celau swau sláwu ztra­

N e , něco podobného do Spasitele se d o m ý­

šleli, gest bráti g e g w podezřenj pošetilosti té ney-

wětšj. A nalezám e-liž něčeho w geh o ostatnjm živvotě ,

což b y ono podezřenj gen poněkud m ohlo

osprawedlniti ?

N ew yn ik a l

nade w šeck y spoluwěké neywětšj geho

On

swé ?

rozumem

N ew y sw jtá -liž ta

opatrnost a maudrost z

ž iw o ta ?

C iliž

Fariseowé a z á k o n n jc i,

daleko

každého

neoněměli geh o

kroku

nepřátelé,

k d yk oli otew řel usta swá,

geho m audrostj gsauce zastjněni a zahanbeni ? Z d a ­ liž nesedáwali i t i , gen ž b y li mistři w Is ra e li, rá­ di u geh o nohau,

na slowa žiw ota w ě č n é h o , p ly -

naucj od geh o rtů bedliw ě pak tato hluboká

pozoru gjce ?

maudrost ,

K tera k

kteraužto na obloze

negen te h d e g š jh o , ale i w šecli budaucjch wěků co

slunce se stkwj , nechá se srownati s tau nepochopitedlnau zpozd ilostj m y s li,

gen žto

nedá, pakli swé z m rtw ých

se w ym lu w iti

wstánj p řed p ow ěd ěl,

wěda, že s to nenj , aby také skutečně z m rtw ých wstal ?

W praw dě , nechci-li

nemožnost samu za

možnau pokládati, nechci-li připustiti, že Spasitele kdykoli p řed sw ým i u čedlnjky

aneb p ře d

sw ým i

nepřátely o swém w zkřjšenj m luwil, netoliko geh o nadpřirozená m audrostj ale i wšechen zd raw ý ro z ­ um opustil:

tedy nemohu gináče sauditi,

než že

g en proto tak z g e w n ě

a zřetedln ě o swém z mrt­

w ý c h wstánj m lu w il, poněwadž b ez wšj pochyb, nosti o něm m ěl gistotu.

A tak mohu tedy, žádné­

h o nebera ohledu na hodnowěrné a g-isté swědectwj t ě c h , gen ž K rista po g e h o z m rtw ých d ě l i , s njm m luwili a kali,

g e d li,

wstánj wi-

a g eh o ran se dotý­

b eze wšeho p ř e p jn á n jř jc i: Kristus swé z mrt­

w ý c h wstánj před p ow ěd ěl

sm ěle,

a protož vvstal

také g isté. *) §• 15-

A tak wěčnému swému králowstwj základ 'po­ ložil nepohnul e d ln ý . G estliže ze w š e h o , což gsem n e s l, gak ož se dom ýšljm ,

*)

gasna w y p lý v v á , že z

M o h l t b y m i , kdo p o c h y b n o sti r á d že K r i s t u s ,

p ř e d p o w jd a g e

sw é

te č n ě

n e p ř á t e lé

J e ž jš o w i ,

w y m ý š lj,

nam jtoauti,

z m rtw ý c h

s w é u č e d ln jk y s p o l é h a l , k te řj ,

u n é s t i m ě li,

až posud před­

W s t á n j,

g a k o ž se o h á w a li

geho

m rtw é

tě lo

z

o d p o r u s t o g j , m u s jm ta k o w ý

o č e k á w a t i, m áni ?

p ři

sm ěl

o d w á žn é

k te ré m ž b y

po se

sw é n a d á ti,

m y s li

n e ž li

z d a liž p a k b y to za se

zgevně, o p u s tj

w ě tšj za

od

ž iw a

od

na

když A

býtby

n ic h

n ic h

n e b y la

h o u č in iti ?

cestu ,

byl

ano d o c e la

N e z p ě č u g e - l i se z d r a w ý

ro z u m

sku­

srdnatasti s h le d a l:

z p o z d ilo s t

n e y a u h la w n e g š jm

zná­

nastane

swé

nepřátelům

p ř e d p o w ě d jt i , a ta k s w é m u o b in y sln é m u p o d w o d u w ě t š j p ře k á ž k u p o lo ž iti w

mohl

Apoštolů

d ok o n ale

'že

ho ?

byl

n e y w ě tš j

sw ým

aupluém

pak

o n i s a m i n e y w jc e b y l i okla­

to

v š ic h n i s m r ti

z m rtw ý c h w stán j

G ak

m u g e g i c h b á z liw o s t

N ep ře d p o w ě d ě l

n e b e z p e č e n s tw j , te čn é

se p ře d e t á z a t i :

důkaz

N e b y ia -liž

ma ?

hrobu

A w š a k , a b y c h nic n e ře k l o to m , že tento

p o d w o d s z n á m a u s w a to stj ž iw o ta S p a t it e lo w a w

K r is t u s

11a

sku­

ney-

nemožným z podobné

p o š e tilo s ti w in it i K r is t a j i g e n g a k o č lo w ě k a , b e z ohle­ du

n a g e h o b o ž s tw j ?

m rtwých wstánj našeho

Spasitele

gak ožto

pečet

geho Messiášské důstognosti musj powažowáno býti, tedy gest i neméně Kristow a,

patrn o,

gen ž trwati má

že

weskerá cjrk ew

až do skonánj

swěta,

na této w eliké události zakládá se. W stjnu toho w elebného stromu,

genž z h oř­

čičného zrnka dospěl k takowé w elik o sti, že rato­ lesti geh o po celé takm ěř zem i se rozk lá d a gj, těm neymocněgšjm

a neyw zdělaněgšjm národům b e z ­

pečné ochrany poskytugjce^ 11j n i :

C ož

pak asi

zrůstu tohoto strom u,

tážem e se s podiw e-

přispělo co

k tak wznesenému

mu poskytuge až posud

žiw jcj štá w y, že se bez prom ěny zelen á , a w ětw e swé w ž d y dál a dál rozšiřu ge?

K d e gest ten po-

stačitedlný, d ů w o d , z něhož bychom sobě bytnost a ry c h lý zrůst křestanstwa m ohli se to m ohlo stá ti, že w ůkol

w ylo žiti ?

G ak

k řjž e Kristowa, genž

pohanům byl pošetilost/', a Ziclům pohoršenjm, w krátkém čase

Ž id é a pohan é,

wěky b ýti rozlau čen i, máždili ?

w gednu

zd a gjc e

cjrkew

Sw ědectw j pjsem sw atých

gakož postačitedlný d ů w o d ,

se

se na shro­

udáwá nám,

z něhož bychom

si

w yložiti m ohli tu neyw ětsj a neypodiw něgsj změnu we swětě , založen j totiž cjrk w e K ristow y ceninách

židow ského

na z řj-

a pohanského náboženstwj,

s mrtwých wstánj Kristowo,

gen ž gest gako k o ­

runa wšech ostatnjch zá zra k ů , a neypatrněgšj dů­ kaz nadpřirozené díistognosti g e h o ; pred geh o smrtj učedlnjci geh o geg swýin Pánem

tak

ž e , an

wesměs nazýw ali

a M istrem , po geh o smrti ten,

g e h o žto newera p řjslow jm se stala, swým a rukama ohledaw g eh o r á n y , přinucen b y l nazýw ati

geg

sw ým Bohem. * ) P o swém z m rtw ých wstánj byl Spasitel i w ůbec za Boha u znán, b y lo g eh o ugistěno ,

k ř jž i

a tjm

samým

to w elik é w jtězstw j nad swrětem

A z budu po-

o němž on sám p r a w il:

w ýšen od z e m ě , tvšecko potáhnu k sobě šetrné­ mu. * * ) a s jlu ,

P o zn á w alit gsau dobře kteraužto k oswědčenj

A poštolé

tu moc

božstw j Kristowa,

a k dokázánj p ra w d y g eh o náboženstwj, Kristowo z m rtw ých w stánj do sebe m á ; a p rotož at wystaup ili

k d e k o li,

wšudy moc/

welikau swědectwj

w ydáw nli o w zkřjšenj Ježjše Krista Pána na­ šeho. * * * ) A í Židům kázali aneb pohanům ; at w Jerusalémě w ystaupili anebo na A reop a gu pozdwihli hlasu swého, (Skut. A p . 2, 32. 17, 3 1 .)

w ždy-

c k y z m rtw ý ch wstánj K ristow o b ylo hlawnjm ob­ sahem g e g ic h

řeči, * * * * )

a tjm neypodstatněgsjm

důw odem , g jm ž stw rzow ali prawdu učenj swého; a kd ožk oli

toto

učenj

p ř ig a li,

aneb až podnes

p ř ig jm a g j , skrze K ristow o z m rtw ých wstánj při­ g a li neb p ř ig jm a g j g e ;

tak že sm ěle řjc i mohu,

ž e křesíanstw o hned w sw ém prw njm počátku na tuto na w ěk y pamětnau

událost

založen o bywsi,

až posud na ni podpjrá se. M o h lo íb y se owsem ř jc i, že A poštolé zázraky, kteréž ká žjce sami

* ) J an 20, 28. A p . 3, 15.

** )

k o n a li,

křestanstwj cestu
Jílu 12, 32. * * * ) S k . A p . 4, 33. • * * ♦ ) Sk. 10. 40. 10, 13, 30. 17,

1

—

3.

swěta klestili

gsau.

Owšem

b y lo zázraků třeba,

aby hlatatelé sw. Ew angelium přjstupu srdci

nalezli k

a p ro to ž pohvrzowcd B ůh řeči

lidském u,

gegich následugjcjtni diwy. M ar.1 6,2 0. z m rtw ých wstánj Spasitele, gako b y lo

A wšak

základem

w jry apoštolů , tak též bylo základem g e g ic h nad­ přirozených skutků,

kteréž toliko

w e gménu Je-

žjse Krista w ykonáwali. Skut. A p . 3, 6. A protož, gestliže praw diw á

gsau slowa

učeného H u g a :

*)

„W elebn é stawenj křestanstwa w málu létech strogem Supernaturalisma s e w y z d w ililo ,

a ob yw a teii

z m nohých zem j w krátkosti b y lo naplněno:“ i gá,

ga k ž se dom njw ám ,

silnegsj

slaup

od p raw d y se daleko

ze ten hlrtwnj, ten

neuchýljm , řeknu-li,

tedy

onoho stroge

ney-

bylo z mrtwých

wstánj Kristowo. ZáwěreTt. Tak

se mi zdá ted y to wnitřnj

němž K ristow o k zgew en j

s p o g e n j, w

z m rtw ých w stán j, gak ož událost

Božjm u

p ř in á le ž jc j,

s ostatnj

sau-

stawau téhož zgew en j stogj , poněkud wyswětleno. Gakož g iž

powaha

této

úlohy

patrně

na g ew o

dáwá, takowé gsem m ěl čtenáře

na m y sli,

o skutečnosti božského

negen

zge w e n j

k te ij

nepoch y-

bugj, alebrž w děčným srdcem g e p řig jm a g j. XJkázaw ono

auzké s p o g e n j,

* ) E in le itu n g ' in A a ll íig e.

d ie

B.

des

n edržel

N.

B.

gsem

V o rre d e

za w ěc

zur

d ritt e n

p o třeb n a u ,

wyvvraceti

n á m jtk y , gen ž

n ik d ý

ho, kdož zřetedln ě se snažil : n ik oli

nemohau ovviklati wjru to­

p o zn á vá , co gsem wyswětliíi z m rtw ých

snad událost

beze wšeho

prosťřednj clen g e s t,

w ý zákon w gednotu zákon

odkudkoli wzaté

totiž

wsem ten

že

w šelik é,

nemůže

wstánj

spogenj,

tak že ani starý

w y p ln ě n ,

zrust cjrk w e K ristow y

ale o-

g en ž starý a no-

sp o g u g e ;

slauti

Kristowo

ani počátek a

postačitedlně

nemůže býti

w ylo žen , pakli newstal Kristus tak, g a k to o něm E w a n gelistow é w yp ra w u g j.

T o t b y m ěli uwážiti

w šick n i, k d ož nám swrchu dotčené

A ndacht , a tomu véh o

křestanstwj

podobné prameny

spisy

Stunden der co

čisté

pra­

w y c h w a lu g j; uwážiti

b y m ěli , prawjm , že kdo z m rtw ých wstánj K ri­ stowo v e š k e ré

w y w r a c j,

aneb

zgew en j

n édom njw á,

že

w

usiluge

pochybnost poraziti.

uwozuge,

A t se nikdo

zgewené náboženstwj,

klesne-li

'přivozené aneb rozumné na g eh o mjsto nastaupj, a g e docela w y p ln j! pečn ý om yl.

B y ltb y

to w eliký a nebez­

Z a našeho wěku g iž

b o w a ti, že pauhý rozum

nenj w stawu

p a k li té pewné skály zgew en j zad ržeti , aby w bezednau upadl.

nelze pochy-

B ožj ho

člowěka, se spustil,

prohlubeň new ěry ne­

A že newěra s rozpásanostj mrawů, iheo-

retická (p a k li tak řjc i mohu) bohaprázdnost s prak* tickau ruku w ruce kráčj , — topisow é zw lášt zaznamenali owsem

našeho

důkaz.

pro každé

W

wěku tom to

křestanské,

toho b o h u žel! len egeden ohledu

smutný gestit to

člowěčenstwa

mi'

lowné srdce na neyw eyš bolestná w ěc w id e t i, an w tak m nohých křestanských zem jch newěra co pekelná

w ztek lice

mrawopoíiestnosti j

k

záhubě

sw ornosti,

národů a

lc zkáze

pokoge

a

obecné

blaženosti, w ž d y op o w á žliw ě g i pozd w ih u ge h law y swé.

A wšak, p orážj-li patřenj na ten b jd n ý staw,

w němž za

našich časů křestanstwo zde onde se

nalézá ^ m ysl křesťana : ted y mu w zezřen j nulosti opět ú těchy

dodáwá,

božskau ochranu w zbuzuge posud

z každého b o g e ,

a k důwěrnosti w

ho,

an w i d j ,

že až

k terýžto brány pekelné

roznj t ily , cjrk ew K ristow a něgšj w yn ikla g e s t ;

do m i­

g en krásněgšj

a slaw-

docela gsauc w tom podobna

božskému swému za k lad ateli,

sebe samého, učiněn

gsa

smrti, smrti pak křjže,

kterýžto

ponjžil

poslušným

až do

Pročež i Bůh w y w ý =

šil ho, a dal gemu g m é n o , kteréž wšeliké g m én o : aby

we gménu

gest nad

Ježjše každá

koleno klekalo nebeských , zemských , i pekelnjch , a každý gazyk wyznáwal, že P á n stus w sláwě gest Boha Otce. *)

')

Filip.

2,

to —

n .

Ježjs Kri­

H e z ž e n s tw j. V i t a c o n ju g a lis a lt o s et g e n e r o s o s s p ir itu s f r a n g it .

Seneca. I. Pěkný staw , gegž k n ěz při sw ětlozáři Sw azkem požehnaným utwořj, G egž na zem i smrt gen ro zb o ř] O d clialaupky až na trůn k m ocnáři: K d y ž čistá m ilost w ozdob n é tw áři Panny ctné k m ládenci zahoř], "W těle gednom duše dw ě stw ořj, Sljbjcj si w ěrn ost při oltářiW š a k před sew zetj to šlechetněgšj — T o t duchů w elk ý c h p ře d s e w z e tj! P otla čit z e wšech cit n eym o c n ěg š j; W jc po lá sk y kau zlech nezatau žit: N ež ■— čjm srdce w chrám se posw ětj — Bohu o d d a n ý , w ž d y Bohu sla u žit! II. O ko mé zřj w oln ě k protkaném u H w ězd a m i sk w ě lý m i blankytu, W

lehkém w šj časnosti p o zb y tu

K u předmětu lásky přeslawném u, L á sk y neyčistšj — Ježjši swénni W

swatém Serafjnů saucitu,

S němau djkau w srdce zákrytu, Iv Pánu swěta , K ristu přemilému. Co si Ijbj pán , tam má gde tauha, Co si chwálj l i d , nemám p o z o r ; —

A c h ! žeT aučinek se bljžj zdlatiha ! Bych gá w počtu Páně stál milenců, W y mně buďte naděge i w z o r , W a ln j ků row é sw atých učenců ! III. W y gste w šec k o , i to neym ilegšj K la d li Gemu w oltář oběti, G eg raagjce gen w swé paměti Láskau wetknutého neywraucněgŠj. Odpůrců nátisky neyljtěgšj Proň wám lehko b y lo snášeti, N ik d o neslyšel wás iípěti Podstaupjcjch smrt i neykrutěgšj. K d o ž wašj mi lásky stálé w ýši, K d o ž geg) mi blaubku zwěstnge ? Nagdu slo w pro ni w g azyk u rjši ? Menšj láskau ten , kd o g i děljw á, T e n z celého srdce miluge, K d o genom pro gednu w ěc hořjw á. IV . Smyslnost) w ázan ý duch aupj, Ledvva pauta slzam i w la ž j; T a k se w ýše nésti nesnažj — O sw o b o ď ho , a k nebesům staupj, Staw ten nikdo dra ze n e w y k a u p j! U lew a starost) g e g blaž), L e t cizá mu zw ů le nesrážj, Cit geho hlaupá hrdost nelaupj. Z daž cjl w yššj něco tomu sk rýw á , G egž newábj marnost w ezd egšj? Genž w za l)b en f B ožjm okřjw á? A n e c h t p a d n e — padne gen s a m o t n ý : asopia pro katot. ducliow. V II. 4.

9

Mistru swému gest podobněgšj — Potřen žehná w pádu sw ět k lo p o tn ý .

V. O gak skutky w elké podniknauti M ůže duch sw o b o d n ý člow ěka, W

Časnosti-li chrámě nekleká,

M o cn ý wášnjm se sw ogjin w ym knauti. T a m se geho srdci gest wypnauti, K d e se hněw a zlob a new zteká, K d e zw olen ců s palmau Pán čeká, T a m to mjsto , kde chce w slasti plauti. P o h leď na p lo d y w ěd w yššjch w ábné, H le ď na stw ů ry umu časného, O bd iw em duch tw ů g slabý ochabne. P ře d m ěty , kde sám i čas m oc ztrácel, W

těch lz e ducha zřjt gen čistého —

Genž co o tro k tělu daň nesplácel. V I. N eyw ětšj w y r e k o w é , k d y ž ctnosti O ch ran y w p o ro b ě žádaly, Genom na K rista gste zjra li, Na křjž geho, korauhew b la h osti! Kristus b y l wám pram enem m ilosti, Odtud slast g s te , sjlu čerpali, On wám w zo re m b y l , s njm hljdali K a žd é muce w y wstřjc b ez auzkosti. P ro K rista gste n epřjteli přáli, Kristus b y l wám spásau w sauženj, W

neŠtěstj gste s K ristem mužně stáli.

Ž iw o t wáš b y l Geho láska čistá W aše smrt —* pleseyte ! — W zk řjšen j Dá wám G eg i ž iw o t , — dá p ro K ris ta !

Á) 1.

Literatura.

M odlitby katolické w duchu zJaté k n ih y T o ­ máše Kem penského o následowánj Krista Pána* O d A inc. Zahradníka, faráře Křešického. P r a z e 1835.

"W

U Martina Weureutra kněhkupce»

212 sir, m ‘fl-ato

m odlicj kniha w zdělána gest p o d lé známé

a nade v š ec k u pochwalu w yw ý šen é kn ihy sledowánj K rista P,

A c k o liw

o n á-

dosawáde m ezi u ře-

iiým i rozhodn uto n en j, lid o b y wlastně půwodem byl této knihy, *) nicméně o w ýb o rn o s ti gegj negen. *) O b y č e g n ě p ř ip is u g e

P.

se

ta to k n ih a

T o m á š i K c in p e n sk c in ii.

o následotbánj K r.

jVInozj

p o k lá d a li

G erson a,

k a n c ljře u n iv e r s it y Pařjžsk e' z a p ů w o d a g e g j h o .

N edáw -

no a le d o w o d il g is t y F r a n c a u z , g m é n e m dě ' v f líni p o d o bn ě w

z w lá s tn jm

lo ž e n g e s t p o d n á z w e m ; V e r f a s s e r des

Buches

w S u lc b a c liu 1832) —

sp ise

D e n k s c h r ift

von

der

p rav ­

(d o n ě m č in y p ř e ­ über

den

N achfolge,

w ah ren

od W e i g l a

že k n ih a ta p o c h á z e ti m á od Jan a

G e r s o n a z C a b a lin o n il, o p a ta řá d u Š tě p á n a w c ita d e le V e r c e lt s k é .

sw . B e n e d ik t a

I 1. G r e g o r y

w S r p n u 1830 h a n t ik w á r a T e c h e n e r a w k n ih y : de Im ita tio iie

Gregory

,

k terý

P a ř jž i

se do 13 w ě k u

*

u sw .

n a š e l to tiž ru k o p is

p řin á le ž e t!

ged n o tliw j

slowntnj m nžow é, *) n ob rž celá po k o­

lenj gako gednjm hlasem se pronesli.

W ygjinagjce

pjsmo sw . nebyla za lidské paměti žádná kniha to­ likráte w ydána, do tolik era gazyků přeložena gako tato.

Kdo

w y p r a w j w ešk eré to

d o b ré , co tauto

knihau u w šech , gesto gj w zbožném úmyslu užj­ w ali ,

způsobeno gest?

K d o ž sečte oněrh tisjců,

u nichž ctné úm ysly w z b u d ila , nábožné city ro znjtila, a ge k šlechetném činům p o w zb u d ila ? P ro ­ tož w e lm i

ch w alitebné

b y lo

předsew zetj

našeho

h o rliw ě aučinného pana w lastence , genž tuto zlatau knihu w m odlicj této

knjžku zam ěn il, b y také w

způsobe k nábožnému w zdělánj posluhowala.

Zasluhuge-li p. sp. g iž za tuto užitečnau proměnu upřjm ných djků našich,

te d y

dwognásob

wděč-

nostj gsme mu zaw ázáni, že se spolu také wynasnažil, b y obsah

onoho spisu

o následowánj

nyněgšj w zd ělan osti přim ěřil. hornosti oné kn ih y

K r . stupni

N eb ol při wšj w ý -

o následowánj K ris ta předce

z d á l, a p o ¿jedné s t ra n ě desk ř a d u g m e n o b s a h o w a l z ro d u de A d v o c a ť is b y li.

(ny nj Jíro g a rd o ),

*5 p jse n in o s tj

k t e ř j w drže nj této knihy

té to r o d in y , g ic h ž G r e g o r y

použiti

m o h l , d o k a z u g e se , že ro d in a g iž r o k u 1349 tuto knihu w

u ž jw á n j s w é m m ě l a ; n e m ů ž e t t e d y od T o m . K em pen -

sk élio p o c h á z e ti , n ebo t on t e p r w 1380 se n a ro d il. to n a s w ě d č u g e

1.

p a trn á

ř e lio lj sw . B e n e d ik t a ,

stegn o st

že

d ik tin s k é h o se p sá n a g e s t .

m ra v n ý ch

k n ih a ta od

n a s w ě t lo w y g i t i p ro zá k a z ř e h o le : m o n a c h u s h a b e r e p r o p r iu m . řá d

Z té

t o lik b e z e g m e n n ý e li spisů,

P o d p is : L i b e r A b b a t is k rá te w

g in é m ru k o p is u

s r o v n a l. * ) F o u t e n e lle , L e i b n i l z .

ř e h o ln jk a

2. M u s e la k n ih a Ne

gako

J oh an n is

praesuinnt

nem á

žádný

B e n ed ik tin sk y .

G ersen

té ž k n ih y ,

Ben e­

b e z e gm éna

qui<5

p ř jě i n y

M im o

p ra w id c l s

n a lé z á

k terau

p.

3.

se tři­

G re g o ry

se zapřjti nedá, že r á z tehdegšjho w ě k u na mnoha mjstech má na čele.

S p is o w a t e l činil

sobě

w elm i

pošm ourný o b r a z o 6wětě , a ukládá začasté w ě c i , kteréž — d o s l o w n ě - l i ge w e z m e m e , dle

nyn ěgšjch

náhledů p ř e p ia té se b ý ti zdagj. T a k se za gisté n e s r o w n á w á dau,

když

se lam k l a d e ; L i b .

altissima et utilissima l e c t i o ,

zew rnb 1, c. 2.

sui

s praw I í a e c est

ipsins v e r a

co-

gnitio et despectio. 2 L i b . tO c. Omneš deliciae m undanae aut va n ae

sunt aut turpes.

L i b , 3, 13.

Ita

subjectum et parvulu m le ex h ib e , ut omneš super te ambulare possint, et sicut luturn platearum c o n culcare. L i b . 3, 42, bus affectibus

Ita mortuus esse debes t a li —

d ile c to ru m

h o m in u m ,

ut quantum

ad te p ertin et, sine o m n i humano optares esse c o n s o rtio . — L i b . 3, 43.

A notis et caris o p o r t e t e l o n -

g a r i , et ab o m n i t e m p o r a l i s o l a t io 'm e n t e m ten ere privatam , a t. d . T a t o a g im p o d o b n á p o ž a d o w á n j hodj se snad ge d in é tuhým řeholnjk ům , p r o réž ona kn jž k a w lastně sepsána gest. z d rž e l se w e l m i p r o z ř e te d ln ě rad , mjstem něco p r o m ě n iw ,

p. spis.

Tak

sm ysl p o d l o ž i w ,

u př.

,,o řeholnjm

kap.

ziw ole“

nadepsali g i m o h l : O p o w in n o s te c h

neb

také kapitulám docela g i n ý gakýž

obecenstwu přjměřeněgšj a užitečněgšj
těchto

w y p u s t i w , mjstem p ř id a w

mnohým

a sice t a k o w ý

náš

kte­

Z té p ř jč in y

11.

kn ih y

pfep ra co w al O stálosti

dobrého

4.

nyněgšjmu b ý ti

sau-

n ad e p s a n a u :

tak ,

že

práwě

xv dohrám. K a p . 19,

ře h o ln jk a , p r o m ě n i l : O

ro z h o r le n ) se ku křesťanskému ž i w o b y t j . K a p . 20. 0 m ilo w á n j samotnosti a mlčeliwosti, z n j : O před­ sewzetj

prospěšn éh o

samotenstwj. K a p . 21.

s sebau o b c o w á n j w tichém O nabádán)

se k dobrém u,

n e w y g á d ř u g e , co lat. t e x t tio n e ale

p ra w j:

c o rd is .

Proč

ne

půwodnj

spis.

o následowánj

De

com puno-

o skraušenosti ? — Kr.

Gakož

n ed b a ge o

z p r á w n o s t slohu, g e n w ě c samu p řed očima m ě l: ta k n a p ro ti

tomu náš sk la d a tel k w e lik é m u

pro~

spěchu s w é k n i h y w sličné a p r á w ě k la s s ic k é ,

při

tom p a k každém u srozurnitedlné češtině g i sepsali se w y n a s n a ž il. Po

m o d lit b á c h ,

dle násled. K r . w zděla n ý ch ,

n asledu ge p ř j d a w e k g i n ý c h m o d lit e b , g a k o : rann jc h , w e č e r n jc h , inešnjch, na r o z l i č n é

slaw nosti a

s w á l k y , g e n ž z wětšj části k r o z n j c e n j p o b o ž n o s t i w e l m i gsau způsobné. p a n sp.

obšjrnau

Pro

z b jr k u

wětšj u ž ite k

nábožných

p ř ip o g il

pjsnj w do-

mácj i w e ř e g n é p o b o ž n o s t i w Cechách obyčegných, k t e r é ž , p o k u d nám p o w ě d o m o , w ž á d n é m o d lic j k n i z e

tak

hogně

m agj přes 60 stránek. každém u w e l i c e

nowěgšj

se n en a ch á zegj.

T jm

se zagisté

z a w d ě č i l , a žá d a li

g e g w tom w š i c k n i n o w ě g š j

Za gj-

gednomu

bychom ,

m o d lic jc h

by

k n ih wy^-

d a w a te lé n á s le d o w a li , n e b o í s w r c h o w a n ý gest čas, w šj snažnost) o to p e č o w a t i , b y onen lcrásný oby^ č eg předků n aš ich , ge n ž p ři ka ž d é p ř jl e ž i t o s t iH o s ­ p o d in u c h w a l o z p ě w y p r o z p ě w o w a l i ,

o p ět o žiw en

a z w eleb en byl. K n ih a

tato

poraučj

se

ta ké

w šem

ctitelům

ela w n é p a m á tk y p. Jos. H urdálka, b ý w a l é h o biskupa L i t o m ě ř i c k é h o , k te r é m u g i ž r. 1831

o d skladatele

připsána b y la , ge n ž připsánj to se z g e w n a u radostj gest přigal.

K wětšj o z d o b ě

p řid á n o d p. w y d a -

w a te le p ě k n ý o b rá z e k . Ostatně tisk a p a p jr pěk n ý , F r . Př,

2.

Z a h rá d k a d jte k d o b r ý c h , obsahugjcj w sobě : N o w ý katechismus

n áb ožen stw j

křesťanského

ew a n g e lic k y re form o w a n éh o a některé n ow é m o d li t b y a pjsně, od J o z e fa S a la tra y kazatele s lo w a B o ž jh o

w Chlebjch.

W

Praze

1832 u

B oh um ila H á z e synů, 112 stran. Smutná pominula,

a šk o d liw á in lo le r a n c j

dřew njch časů

Protestan tů m w z e m i našj gest přjčinau

n ábožen stw j

tolik

swobody

propůgčeno,

žet

o-

wšem s p o k o g e n i b ý t i mohau,

C h le b s k ý pan pastor

Salatnay p ln é h o

mjstě

pokoge

na

s w ém p o ž jw á ,

a ž á d n ý mu w hlásánj toho , co ž on p o d lé n e y l e p šjho w ě d o m j s w é h o p o k lá d á za s lo w o B o ž j, i n é y itienšj p ř e k á ž k y nečin j.

Swobodno

mu

také gest,

to nábožen stw j křestanské, k t e r é ž se mu dle smyslu geho z d á b ý t i „ o w o c e z d r a w é a d o b r é ,“ swělu p ř e d k l á d a t i , djtek d o b r ý c h “

gakož

p a k i geho

i pjsemně „Zahrádka

od p r o z ř e te d ln é , m au dré cen su ry

Pražské za d o b r ý m i d ů w o d y k tisku zm o cn ěna b y la . Nicméně

Pan

Sala tnay w

do b rý ch [ p r á w a

so bě

té

sw é

osobuge,

z a h rá d ce

k t e r é ž mu

d jtek n i k o li

nenálež]. N i k o l i mu za gisté dle s l o w a B o ž jh o anebo i dle z d r a w é h o r o z u m u d o w o l e n o nenj, ka to lic k a u w jru

a

k a to lic k a u

směšnau činiti. djtek d o b r ý c h ,“

W

cjrk ew

h a n liw ě p o z y w a t i ,

skutkut on w e s w é

a

„zahrádce

p r o l i katoljkůin o b y č e g e m ,

swa-

té/nu e w a n g e liu m w e l m i o d p o r n ý m , w š e lik y c h n e ctných důtek a tak ře čen ých špiček u ž j w á , každý čtenář nechutné , bjd n é

zahrádky

a aby

geho

na

každé mjsto , na k t e r é m ž k a to ljk ů m ránu n ěgakau chce w s e k n a u t i, do oka bigjcjtn

b y lp o zo re n , ¡)jsmem

dal

mjsta tato wětšjm,

w y tis k n a u ti.

Pak u

pi) kladu g i ž na stránce osmé n e p o c h y b n ě na k a l o -

/

I j k y w z ta h u g e

mjsto a p o š t o l o w o , na k t e r é m ž se

m lu w j o l i d e c h ,

,,g e g ic h ž to

n em a u dré

srd ce

gest

z a tm ju Q j k t e ř j ž , m ě w š e se za m a u d r é , b l á z n i uči­ něni gsau, a k teřjž z m ě n il i slá w u neporušitedlného Boha

w

podobenstwj

p o ru šitedln éh o

člow eka, i

pta ctw a i h o w a d č l w e r n o h ý c h i z e m ě p l a z ů ,“ 1,

2 Í — 23,

ně spjsek

o n en

t e d y žádného

z le h č u g p m e , a c e n y mu irgjmáme:

z w láš tn jh o jsaudu ni o vrěcech, ni o

češtině geho n e w y n á š jm e . c h w á l j , špatná a l e , b y la , p ře d c e to z d e

lljra.

A b y se n e z d á l o , že z pauhé z lé vrás­

by

žádnému

D o b r á kniha sama sebe

i na w

vrysost

w y ch w á len a

h o d n epřig de.

T o lik o

o zn a m p g e m e , že ona „ Z a h r á d k a djtek do­

b r ý c h , “ ge n ž n i k o l i o v ro c e čistého a ú p ln ě k a toli­ ckého n e n e s e , n icm én ě z d e o n d e i w rukau kato­ lick é h o

lidu

sprostého

snadno g e d o w a t é h o w a d ž sauditi přjčinau

se n a c h á z j,

owoce

trhati

k t e r ý b y w nj m o h l,

poně-

neumj a snadno oklam án b ý w á .

duchownj

pastýřow é

pozorní

buďte

Tau na

onu zahrádku p. p a s to ra S ala tn aye, a w y s k y t l a - l i se w k t e r é osadě , u k a lt e lid u ch atrnost g e g j , a p o učngle ho s l o w y w ě řt e

apoštola Jana !

,,N eym ilegšj, ne-

k a ždém u duchu , ale zkušugte duchů, gsau-li

z B o h a ; nebo m n o z j falešnj p r o r o c i w y š l i na swět,‘ f i

Jan. 4, 1. Poučugte lid, že se i n em o to r n á zdánj

a bludná

sm ýšlen j

lidská Ijčiti

a b a r w i t i nechá-

w a g j s l o w y pjsma s w a té h o , b y se pak m a r n ý w ý m y s l a b lu d l i d s k ý zd á l b ý ti p ra w d a u , wynešenau usty šatného B o h a .

Poučugte z b o ž n ý

se i n e y s w ě tě g š j k n ih y

náš lid , že

z l e u ž jw a ti mSže , a že to,

c o ž se násilným , n e w h o d n ý m

spůsobem b i b li c k ý ­

mi s l o w y o bklá dá , nenj p r o t o

hued učenjm b ib li­

c k ý m a p r a w d a u křestanskau.

P o n u k n u t b y w ode

dw au p r o z ř e t e d l n ý c h a w e le b n ý c h rmižú kněžského

řádu našeho, knjž ečku gsem z h o t o w i l p o d n á p is e m : „ Z a h r á d k a d jtek

d o b r ý c h , anebo w y s w ě t l e n j

k t e r ý c h učenj p r a w é

w jry

ně­

křestanské , doštěpená

od V in c e n c ia Z a h r a d n jk a ,“ kteráž co n e y d ř j w e w Fráze má.

z t is k á r n y a rcib isku pské

na

s w ě t lo w y g j i i

Z h o t o w i l gsem s k r o w n ič k ý spis

mi dáua b y la

ten to,

rada , na spůsob katechismu,

ga liž od p.

pastora S ala tn ay e w y d a n é h o , wr otázkách a o d p o w ě d jc h ,

ač t o l i k o

c jr k w i w lastnjch ,

o

učenjch

a nechutně p o d o tč e n ý c h . že w

Čechách

gednám ,

o d P, Salatnaye ale

geště

k a t o li c k é

nedůwodně

M rzu tá ? o w šem gest wěc>

proti L u te r o v i

a K a lw jn o w i

b o a o w a t i musjm , a n i L u t e r a K a l w j n

n ik d e t a k o -

w ý c h o d b o g n jk ů a od p ů rců n e n a l e z l i , německým i

p r o te s ta n ty

wěku

gako

našeho.

m ezi

Němečtj

protestanti n ik o li z a g isté negsau t a k o w j, g a c jž g s a u naši A u g s b u r á c i a R e f o r m o w a n c i češtj. štj t h e o lo g o w é

Protestan-

d á w n o w'še L u t e r i a n s lw j a Iv a l w i n -

stwj h rd ě p o š l a p a li ,

a t o lik o z ga k é si z d w o ř i l o s t i

a j i o l it i k y tak n a z w a n é r e f o r m á t o r y w e l e b j . D r z ý , chlad n ý a h u b en ý

rationalismus g e o p o g i l ,

a po­

kudž k w j ř e k a t o l ic k é náležj, i také w še , co ž r o z ­ um z e

sebe samého w á ž i t i

m ůže,

o d p o rn i n á b o ž e n s tw j našemu. smušilé ,

teskné

p o tu d negsau

Z d r a w rý r o z u m z a ­

p r otesta n stw j

staré

podkopal

a

p o ra z il , a n ic nenj tak gisto a n e p o c h y b n o , gako to , ž e

se

sw ět

w e d e n j m té h o ž

zd ra w éh o ro zu m u od ratio nalism u

sw éh o spjše ke

katolic ké

w

protestanský

c jrk w i

n e ž li k L u t e r o w i

a

K a lw jn o w i

obrátj. V in c e n c Z a h ra d n jk .

3,

Re č

při

slaw ném

n ow ě AVoleného

posAvěcenj

s u p e rin t e n d e n t a p. Jana S elerin ih o cjrkw e

ewang.

peštansko -

we

b u d in s k é

chrámě dne

28’

- K w ě t n a 1834, av přjtomnosti 60 ew angelick ých k n ě ž j drž a n á od Jana K oU ura. W

B u d jn ě 1834.

N ě k o l i k k r á t e g i ž k u w ážen j se b r a l y w časo­ pisu tom to

s p is y

b ratrů,

nás w e w j ř e o d d ě l e n ý c h ; strahy

p řed

aum yslem

ž a lo s tn ý m někdy

nebezpečným i

osudem od

z a přjčinau w ý -

n a u k a m i ; *n ě k d y

u t w r z e n j se w p o z n á n j

za

w ěčn é p raw d y

o b g e w e n j m nestálosti, w r t k a w o s t i a m é n iw o s t i zá­ sad

náboženských,

w ym yšlen ých

od

l i d j , kteřj

se , w š e g e d n o , z g a k é h o k o l i p o d n ě tu neb aumyslu u rá želi na té nepohn u té skále, na k t e r é ž w z d ě lal

K ristu s

řeč

c j r k e w swau.

nemá do

sebe

N e ž tato z d e oznámená

n ičeh ož,

proti

čemuž

bychom

p o w s ta ti, aneb k o bran ě z a s a z o w a t i se m ě l i : anobrž

z a w jrá w

h o r l iw é h o

sobě n e g e d n u p r ů p o w ě ď , w ústech

protestanta znam enitau ,

o te w ř en é

při-

z n á w á n j se k c it e ln ý m nedostatkům, a za tau přj­ činau d ů t k l iw é t a u ž e n j , a h o r l i w é čin nosti

zpráw ců

a pastýřů

probuzowánj k

d u c h o w n j c h , w ě c i-

to i nám k m v á ž en j w h o d n é a přjslušné. K la d e m e zde o k r e s g e gj. Po

k r á tk é m

w zýw ánj

,,n e y w y š š jh o

zpráwce

w š e c h c j r k w j a s h ro m á ž d ě n j, a b y žeh nal toto

djlo

posw ecenj, a b y w y l i l d a r y pom azán) sw éh o na cjrk e w n j w rch n osti a z w l á š t na toh o n o w ě w o le n é h o , “

ozn a m u ge řečník

c jl to h o n e o b y č e g n é h o

děnj , „ p ř e d s t a w e n j

to tiž

Av rc hnj ho

c jr k w j m w . o k o l j Banského S eberiniho, a

se, ž e tri ž i w é

zpráw ce

na o sob ě lit.

c jr k w e e w a n g e l i c k é

W elkoh on tsk éh o

b ratrstw a

shromáž­ p.

ew.

Jana

zasla užilého hneze staršjh o,“

i radnge

řeči w e s w o r n é snášeliw osti při te

přjležitosti se o z ý w a g j , a p ř ip o m e n u w pak, že g e h o pred ch ů d co w é a spoluřečnjoi lak m noho p ěk n éh o

m a ď a rsk ý

i něm ecký

o w z n e š e n o s t i úřadu a p o w i n -

noslech biskupa m l u w i l i , ohlašuge , ž e při té řjd k é přjležitosti „ p r á w e m e w a n g e l i c k é s w o b o d y ženého

mu

p o w olá n j“

pastýřům gedtiu

s h ro m á ž d ě n ý m

w y s o k a u potřebu

powinnost na srdce p o l o ž i l i a fe ř j, ale i perem

lid w zďeláw ati m agj.

cjrk w j

to

T e x te m I T im ,

1.

ztw rznge

4, v .

13. 15.

p o b jzj,

a na-

pohnu tkam i následugjcjm i :

,,/?
znánj ?vede ba n u tj

,,Ž e

negen g a -

náboženstwj zwelebowati a

a přjkladem apoštola P a w l a lt tom u pomenutj

a

w e le w á ž n a u

in jn j , t o t iž tu :

x,práwcowé a p a s tý ři ewangeliclcýc/i zykem

a

a u lo ­

bratrům

a c jl ew . náboienstw j a w y­

k této pow innosti.“

W ytkn u w

cjl ten ,,w ustawičném p o k ra č o w á n j k

do k o n a lo sti

gak du ch ow n j tak mraWné a n e u n a w e lé m (sic) z r ů stánj a ]>ostupowánj w ž d y pokolenjm a stoletjin w známostj na B o h a ,,Giné w j r j r

dále a dále s k a ž d ý m

n e p ře tr ž e n é m w y w i n o w á n j

a duši

se w zta liu gjcjc h,

ani n ep o třeb u gj m n o ho

kn ih

p r a w j: a spisů,

magjce h ognost g i n ý c h du ch ow n jch p ř j p r a w a p r o ­ středků, sw átostj a obřadů, památek a pozůstatků, postů a p a u t j , o b r a z ů a znaků, a g in ý c h

sw atých

z w y k ů a cw iků , kterým i ze wšech stran na smysly a duše sivých wyznawačů. blahodegné aučinkugj , ge na wyššj nebeské ivéci u p o m jn a g j, spasitedlné city a m y­ šlénky iv nich ivzbuzugj : náš lid n e m á -li n á b o ž n ý c h knih , nemá téměř ničeho, c o b y

geg

wřz d ě l á w a t i a

k p o b o ž n o s t i w'ésti m o h lo ; giná w y z n á n j sobě m n ohé

n e d ů t k liw é

w ěci,

tak že gsau ráda , k d y ž ge sw ět w w á , p r s t y a p e r a do n ic h n e c p á , íiepjše: naše

wyznánj

magj w

člá n k y a o b yče ge, p o k o g i nechá-

a mnoho

ničjm ž w j c e n ezjsk á ,

o nich

gako

o s t r o w t i p n ý m zkau m ánjm

g e h o článků“ a t. d.

Po

to m to k a z a te li o swé p ř esw ěd če n j h o r ljc jm u d o w o le n é m se p o h o n o s e n j , m lu w j sowánj

a rozšiřow á n j

„T u h ý

gest

gá d r n ě o užitku spi-

dobrých

sw azek

k n ih ,

m e z i našjm

sp is o w a te ls tw jm , w e li k á w z á g e m n o s t , wánj

a působenj

m ezi oběm a,

a

z a w jr á :

náboženstwjrn a w e lik é w p lý-

tak ž e

i kwětnutj

i w a dnu tj o b y č e g n ě g im společn é b ý w á . “ 2.

T o ta k é žádá ,,powaha a wzneŠenost samého

duchow nj ho stawu a auřadu. M y n egsm e řemeslnjci,“ dj, ,,ani nágem n jci a n á d e n n j c i , kteřj b y gen to j t o l i k p r a c o w a t i m ě li , za p la tj ; . . . wseclco b ý ti.

my

co a k o l i k

musjme ga ko

se

gim

naložj a

P a w e l,

wsechnem

Ž i w o t učitele a ka z a te le musegj

k n i h y , a to n e g e n g e gich čjtánj , z e n j, s p is o w á n j a r o z š iř o w á n j. neypoctiw ěgšj

zam ěstknánj w

býli

ale i g e g ic li plo-

T o gest p r o kněze prázných

o d úřadu

h o d in á ch , to gest p r o něho n e y n e w in n ě g š j zábawka a k r a t o c h w jl, to ho chránj o d t a k o w ý c h swětských p racj,

aneb o d bludů a w ý s t u p k ů , k t e r é swatéinu

tom u to stawu o d p o r n é g s a u ; to gest p r o

dnchow-

osobu slušněgšj o b ch od a z w y k , n e ž li snad sedlačenj , k u p č e n j , l o w e c t w j

anebo

ustawičné sem i

tam se taulánj, hránj, k a r t o w á n j a b o s tin k o w á n j.“ — ,,Naši

po slu ch ači ne g e d n jm ale

r o z l ič n ý m způso­

bem swau w d ěčn o st a p o w i n n o s t k nám proka zu gj, dá w a g j nám ro z m a n ité ze m s k é p o t r a w y n e t o li k o

sa m ý chléb

o b w e s e le n j , n et o lik o

ku

a potřeby,

ale i w jn o k

obilj , p ř j b y t e k , p e n jz e ,

i g in é d a r y a p o h o d l j p r o t e d y i m y g e g ic h

p o siln ěn j,

p r jk la d

ale

tělo : nu nasledugmeže w d iic h o w n jc h

w ěcech;

o d p la cu gm e se gim i m y r o z m a n i t ý m i d a ry ,

ukaž­

me gim , že n egen m lu w iti, ale i psáti znám e tu řeč, k te r á nás 'chowá.

. . I

samo

naše

kázanj

a ústnj

mlnwenj tjm lep š j, do k o n a leg šj a ušlechtilegšj bude, čjin w y c w i č e n ě g š j bude ruka w e ' p s a n j ; n eb o tom, co u šty m lu w jm e ,

při

tak p o z o r n j , přjsnj a s w ě -

domitj n e b ý w á m e , g a k o p ři tom, co na p a p j r k l a ­ deme s tjm p o w ě d o m jt n , ž e to mnoho očj čjsti bude. T a k sobě

d o b u d em e i d o k o n a lé

znám osti té řeči,

w k teré k á ž e m e , k ter á ž to znám ost našemu slawu ta k potřebná gest,, ž e k d o gj učenosti a

zp ů so b n osti

nem á, swé

ten

ge n

při w š j

w jtr

( W p o zn a m e n á n ] k tomu cituge p . K . Z i e g le r a w časopisu p r o

ka tol.

g in e

ro zrá žj.“

s lo w a p . L .

duch, 1833 sw . 4.

st. 461.) a t. d. 3.

T u t o p o w i n n o s t nám ukládagj i

■potřeby našich s/co/.“

M n oh otw árn é

wyčjtage taužj řečn jk : chrámjch nežaluge

s lo w e n s k é každá

,,W ezm ě m e k n ih y

stránka

na

zpěw ů

„skutečné

tyto p o třeb y gen w našich do

rultau:

či

n ed b a lo st a le n iw o s t

služebnjků n áb ožen stw j, kteřj o d e dw au , třj stoletj ani gen g e d n é m au dré našim časiim přim ěřené k n i h y zpěwů sepsati a w y d a t i neu m ěli ? W e z m ě m e l it b y ,

p o s tilly ,

k a t e c h is m y :

Či nehemžj

powerami, s lep otu m i, oswjcenegšj ucho i g jcjm i? B a w ě r u m y sami

mod­ starým i

srdce u rd že-

k n ěž j a k a z a te lé n e m ě lib y

gsme n y n j ani g e n b ib lj do rukau p r o

naše w l a s t -

nj c jr k e w n j p o t ř e b y , k d y b y se n e k n ě ž i n e b y l i nad námi s m i l o w a l i , a g a k o w é t a k o w é w y d á n j před n ě k o l ik a r o k y n e b y l i o p a tř ili,

gj nám

anebo

kdyby

nám g i c i z o z e m c i , až z L o n d ý n a a z B e rljn a , w n o wětištěnau n e b y l i p o s la li, ant se o d padesáti, a n o brž ode

sta

r o k ů žádná

cjrkwi a w la s ti o n ěgaké nepostarala! . . . .

d u ch ow n j wydánj

osoba w

pjsma

našj

sw atého

A n o w z d y c h a t i a ž a lo w a t i

po

kautech na t y t o h r o z n é c h y b y a h řjch y , o d g i n ý c h

ž á d a ti a ček a li aneb i r o z k a z o w a t i : to z n a g j mnoz j z našich s p o lu b r a t r ů ! um w la stn j

rnkau p e r o

ale n ikom u n e p řig d e na ch ytiti

k a ž d ý gen plecem a s t js k á , pro

a počá tek

d o m n jw a g e

se,

učinili, že on

swau osob u o d p o w in n o s t i spis ow a telsk é s v o ­

bodný

g e s t , že se lo g e n k o h o s i d r u h é h o , třetjho

t ý k á , ne g e h o samého.

H o ř k é a těžké

ž a l o b y , ale b o h u ž e l ! p r a w d i w é , t a k o w ý c h přjležitostech, g a k o w á n ech cem e-li

gsau

které gest

tyto

aspoň při

tato dnešnj,

b ý li F a ris e o w é a Zá k o n n jci,

cjtiti a

u zn a ti musjme , a b y c h o m nehřešili déle p r o t i swéřenému chyby

nám

lidu

b o ž jm u ,

gedenkráte giž

ale

o

n a p r a w e n j télo

přjsně a upřjm ně

pečowati

začali, 4.

K tom u nás p o b j z j i

„ p řjk la d zakladatelů

napraw itelil (? ) cjrkw e k ř e s t a n s k é Z d e

připomjná

m im o g i n é : ,,S r o w n á m e - li o n y předešlé časy s nyn ěgšjm i , w y z n a t i m u s jm e , ž e za šle p ě g e m i našich p ř e d k ů n e k r á č jm e ; že n epečugem e tak p o t ř e b y našeho w ě k u , g a k o

oni

o

o duchownj

p o t ř e b y wěku,

s w é h o , že nečinjme tak slá wu našemu

stawu a ná­

b o ž e n s t w j spis ow á n jm z n a m en itý ch kn ih g a k o oni; ž e nás t u g i n o w ě r c i , ž e nás bratřj a p a stý ř i r e fo r mátské,

ano i řecké c jr k w e d a lek o g iž zpátkem za

sebau n e c h a l i . “ ( W poznam enán j w y d a w a t e l p o d o ­ tknul : „ K a t o l i c k é d u c h o w e n s t w o w TJhřjch w yd á w á o d n ě k o l ik a le t t h e o i . č a so pisy maďarské ; rowne i w Cechách ivyclúwá se w ýborný bohosloicnj časopis če~ slcoslowenský

g iž od 6t i

le t , máge na tisjce čtenářů,

z knezstwa, m ezi n im i i w IJ h řjch .“ ) W ý š e 500 e v a n ­ g e l ic k ý c h k n ěž j

a ka z a te lů w našj w la s ti se nalézá,

a k o l ik gest m e z i n im i t a k o w ý c h ,

k t e ř jb y se spi-

so w a t e ls tw jm z a m ěstk n á w a li aneb

aspoň poranče-

njm a r o z š iř o w á n j m d o b r ý c h k n ih w e s w é

cjrkwi

liti w z d ě l á w a t i .

I v našemu z a ha n ben ] w y z n a t i m u -

sjme , ž e lid é s w ě ts k é h o stawu nám kazatelům tu giž přednost a palm u w z a l i a t. d. 5.

K

tomu nás

z a w a z u g e „sama ivdecnost 7c

Bohu za áarowaný nám ivý b orn ý nálezek

umenj k nih.

tiskařského*“ D o w o z u g e to h o : ,,Čjm w j c e p r o s t ř e d ­ ků k w z d ě la n o s t i a p o b o ž n o s t i nám a našim časům Bůh s w ě ř i l , tjm přjsněgšj p o č e t n ě k d y nás žá da li bude a t. d ,

z

toho

„ N e ř j k e y l e , ž e gest

od

dosti

knih na swětě, nač t e d y geště g e g ic h počet r o z m n o žo w a ti?

O w š e m dosti gest gin d e, ale u nás a o d

nás nic. . ♦ K n i h } r a s p is y gsaxi g a k o k w ě t y a s tro ­ m y , i těchto gest dost na s w ě t ě , ho

roku

a p ře d c e k a ž d é ­

n o w é sázjm e , štěpjme . . » N e w d ě č n o s t

proti Bohu gest

to , n ew šjm a ti

sobě tak w ý b o r -

ného daru a d o b r o d in j, n ew d ěčn os t a m r a w n á p ř e ­ vr á c e n o s t gest to, d ě k o w a t i Bo h u z a p o k r m po g,

za

hognau žeň a w j n o b r a n j

a n á-

a g in é ze m s k é

w ě c i, a n e d ě k o w a t i mu skutkem za

dar

na duši,

na r o z u m , na n áb ožen stw j , na w ěčn os t se w z ta h u gjcj. K n ih tla čitelstw j gest n ástrog d u c h o w n j h o s w ě ­ ta a ž i w o t a , o s o b y du ch ow n jh o

stawu

m ě lyb y

ho

tedy dle p o w i n n o s t i n e y w j c e u ž jw a li a p o tře b o w a ti. U w e d ených

po hn u tek

a důwodů o

záwěrce

o p a k ow a w , o b ra c j se konečně ku pánu S u p e rin te n ­ dentu , a c h w á l i w g e h o zá slu h y literá rnj,

dokládá:

,,L’ okračugte i

w lastnjm

dále

na této

cestě n egen

přjklad em, ale i p r o b u z o w á n j m , napomjnánjm a p o naukánjm k tomu o b z w lá š t ě m la d ý ch žáků, k a n d id á ­ tů a ka z a te lů .

Porážegte

ten sw a u

w lastnj

vost za k rý w a g jc j p řed su d ek , w ykořeňugte některých p an ugjcj b lu d n ý o m y l ,

gakoby

to

žádost c h w á l y a ch laub y b y la , s p is o w a te le m a k n ih y p s á t i . . . . M y

pak

ostatnj

len i­ ten u

p a stý ř i

gen b ý lí stáda

K r i s t o w a p ř iw iň m e

se

důw ěrně

gako

ú d o w é ke

h la w ě k tomu , k t e r ý nám dnes za w ň d c e předlo­ žen

gest,

a nasledu gm e g e h o

p ř jk la d . . . Utišme

ž a l o h y a w z d y c h á n j našeho lidu.

.

Nečiňm e z ta-

k o w é w ě c i n ě g a k o w é tagem stw j, kterau k r o m tolio g i ž c e l ý sw ět zná , pamatngjce na to * ž e neywětšj o p a tr n o s t gest u p ř jm n o s t , w yznánj p raw d y

bez

s w ě d o m i t o s t , uznánj a

ohledu

lid sk a u . . . K d o p a k z h o la

na

n ic

p ř jz e ň

a bázeň

po u čn éh o

a pro­

spěšného psáti sobě n e t ra u fá š , aspoň snažně podp o r u g a r o z š iř u g to, co o d g i n ý c h d o b ré h o psáno a w y d á n o g e s t“

a t. d.

W e l i k é pohnutj

p o so bě z ů s ta w ilo

toto

ká­

z a n j, a n o , ga k z p o z n a m e n á n j w y d a w a t e l ů se doz w j d á m e , i ,,k n ě k t e r ý m n e d o r o z u m ě n jm ž iw o s t e m

ač n e w in n ě

p ř jle ž ito s t

ctjnie tuto swatau h o r l i w o s t ,

a náru-

za w d a lo .“

s kterau

p.

My

K o llá r

s w ý m spolu bra trů m p o t ř e b y n á b o ž en stw j na srdce k l a d l , i nepochybugem e, že geho w á žn ý gednoho z geho

hlas ne-

s p o l u w y z n a w a č ů k činnosti p r o ­

b u d il, i n ad ěgem e se z události té m n o h éh o dobré­ h o , zw lnště ge stliže

n á s le d o w n jc i

páně K o l l á r o w i

ku praktickým stránkám n á b o ž e n s tw j

a w ychowa-

telstwTj a k g i n ý m p o t ře b n ý m a p r o s p ě š n ý m njm p o h le d o b r á t j ,

a w tip

sw ů g

w y n a lo žj,

střjhagjce se ostatně w š e l i k ý c h , k ničemu mu , a gen k r u ž iw o s tj

rozhořčenj

w e d a u c jc h

a ro zn jcen j

h á d ek

a

uměwy-

do bré­

wášnj a ná-

prudkých

p r o t i stranám g in á k o w j ř e sineyšlegjcjm .

autoků A wšak

n em jn jin z d e , a b y snad ničeho o článcjcli swélw w yz nán j ku p o t ře b ě s w ě ř e n ý c h sobě osadnjků nespis o w a l i , i nemáme

čeho

se báti , p a k l i

p e m s w ý m z á k la d y nusj c j r k w e zkanm ati

ostrow tipočnau:

n ež očekáw ám e t o lik o , ge stli ž e b y se g im k d y za

potřebj z d á lo aneb n a p ro sto

Ijb ilo ,

dotknauti

se

stránek našich do gm atick ých , a b y z p r a w ý c h , nám w lastnjch , od z p r á w c ů sw. uznaných , pram en ů n áb ožen stw j, obyčegjch

o

zná m osti

p o s w á tn ý c h

w á žili,

gako g e g ic h

c j r k w e našj za

a

sobě

o

praw é

článcjch

našich

n ik d ý

našeho

obřadech

n ep o čjn a li

s p o lu w ě r c i w N ě m c j c h , kteřj

a

tak,

m nohé

wěci za učenj k a to lic k é Avydáwali, co buď w e s p i­ sech nám

p rotiw n ý ch ,

aneb

we

sw ém

w lastnjm

doinněnj, aneb u l u z y našj nacházeli, u k te r é méně slep o ty a p o w ě r

n ež u ch á tr y w

gin ých

w yzná-

njch p o h le d á w a t i , n e b y l o b y spra w edJ iw é. dlauhá g iž

d o k á z a la

zku šen ost,

že

D osti

z a p o m j n a g j- l i

b o h o s lo w c i pro lojru na lásku, nadege k

žadaucjmu

sgednocenj se tjm w j c e inizj. Iv. "VVinařický. 4

O b r a z starého s w ě t a , to g e s t : W š e o b e c n á litick á H i s t o r ie společn osti lljinské. řádu

prw n jh o

lid sk é

až

w ěku,

ku pádu

od

po­

počátku

zá p a d n j

řjše

O d Františka Josefa S m etany, k n ě z e

Prem onstrátského w

T e p lé ,

p r o fe s s o ra

na lístawu fi lo s o fic k é m w P l z n i. D j l I, W P r a z e 1834. u

W

J osefy

kn jž ecj a rcibisku pské knihtiskárně, F e t t e ř lo v ť é ,

w e d e n jm

a nákladem

W á c l a w a Š p i n k y - 8. S t r . X Y I . 240. za 40 k r . stř. K n ě z n i k d ý nemá dosti maudrosti a prosp ěš­ ného

ur něnj , p r o t o ž e

o d něho s w ě t lo p r a w d y

na

gi né l i d i se w y l é w á , a p r á w ě t o , ž e w šech g i n ý c h gest

o s w jc e n ě g š jm ,

cem b y l g ln ý c li.

práwo

mu

Poněwadž giž

dáwá, by h istorie

w fld -

prawan

gest š k o l a u m audrosti, a k n ě z bohataU má mjti toho

v ě d o m o s t , co se k d y na z e m i p ř ih o d ilo : p r o t o ž i tent o p r á w ě k l ň s s i c k ý spis w e le b n é m u d u ch oW en 1 -

ťunopiti pro Jííltoi. (hsohow. 'Vil.

10

stwu negen

o zn á m ili,

ale i na n e y w e y š chwáliti

musjme. Cjm p ln ě g i

se stalé w p o k o l e n j lidském

přj-

h o d y w y č j t a g j ; rjra b y s t ř e g i se udalé w ě c i tak sesta w u g j,

ga k

gedna

w yp ra w o w á n jm

wryšla

o t w jr á a w y g a s ň u g e , srdce n ap ln ěn o

z

činů li d s k ý c h

býwá:

tjm

má do sebe c e n y .

w jc e

A le

druhé;

čjin

wjce

r o z u m čtaucjho

se

p a k ušlech tilým i city k a ž d ý spis

wšak i

h istorický

t a k o w ý c h histori­

c k ý c h spisů gest w e l m i p o třebj, w k t e r ý c h ž se gen g a k o g á d r o stalých

se

na z e m i

a to h la w n j aspoň , c o ž

se k d y

přjběhů

p řed sta w u g e t a k , b y w š e c k o snadno a w

pam ěti

swé

g e g ž máme

držeti

podáwá,

událo , čtenáři se

m ohl.

prohlédnauti,

H isto rick ý

spis,

před sebau, druhého gest způsobu, což

i pa u hý nápis ge h o : ,,O b r a z starého s w ě t a ,“ dáwá na

w ědom j.

B ystrý,

čtenáře n i k d e w letu s njm

d ů m y sln ý

dlauho n e z d r ž u g e , s ta ro w ě k o s t

o d g e d n o h o n árod u

nese

skladatel nobrž

probjh á,

gen

gako

a rych le

k druhém u.

g e h o „ O b r a z starého s w ě t a “

geho

gen ga ko

Nenj

ho

wšak

suchý reg-

střjk, anebo gen g a k o holá kost a kůže, n o b r ž gako ú p ln é

tě lo ,

ušlechtile uspořádáno , a s w ý b o rn a u

s p o g e n o dušj , k teráž t w á ř i geho

zw láštn j

krásy a

ljb e z n o s ti d o d á w á . W ůbec

tento

h i s t o r i c k ý spis gest přistrogen

t a k , že w š e c k y du šew n é r o z k o š n ě zaměstnáwá.

moci

čtaucjho

ch o p j, a

Ž i w e t w něm duch n e y le p -

šjch h is to r ik ů , k teřjž n e w y p r a w u g j t o lik o , což se k d e st a lo , ale i nčj a w z d ě l á w a g j ,

A b y w ýborný

autor n ic dů ležitéh o n epom in ul, p ře d c e w š a k širo­ kosti s e * w y h n u l : n e y w ě t š j m o ž n é u žjw á ,

a tjm méně klade

p o s k y tu g e .

Z d e o n de

le m činů l i d s k ý c h ,

s lo w ,

g á d rn o sti psanj čjm

w jce

wěcj

gest n e g e n w y p r a w o w a t e -

a lebrž

i sa u dcem ,

a sice b v -

strým a s p r a w e d l i w ý m .

N ě k d e gen

s]fiw k o

hazuge, ale to slů w k o gest m n o h o w á ž n é ,

přo-

a gako

silná g is k r a padá do duše čtenáře. S ta w j autor čte­ náře na w z n e š e n ý c h s t a n o w iš tě c h , a na ka ždé té­ měř stránce

dů ležité p r a w d y

w ý m p e r e m do

mu m o c n ý m ,

o h n i-

s r d c e pjše.

A č k o l i N ě m ci m n o ho lila ssick ých historiků m a g j : b y l b y n icm én ě i ten to

h istorick ý

spis

w zác-

ným a d r a h ý m p lo d e m l it e r a t u r y ge gich . T j m w řjce si ho w a ž t e Č e c h o w é , p o n ě w a d ž se w e w lastenské literatuře našj nic p o d o b n é h o nenacházj. p o w ě d jt i musjrn , ž e Čeština a u to ro w a

I to z d e

nic p o n ě m ­

čilého do sebe nemá , n o b r ž čistá, w z d ě la n á a slič­ ná gest

Čeština ,

a w š e c k y w la stn o sti d o k o n a lé,

klassické řeči pronášj. Na dů ka z , že tato h is to r ie starého swěta gest w ýtečné djlo , z n ěho žto plesati může ka ždé h odn é srdce české, tato mjsta z d e p ř e d k lá d á m : , , C o P a ř j ž za času L u d w j k a čtrnáctého , čtyřidcetiletým

řjz en jm

sto starého sw ěta. gednom mjstě tak

to b y l y A t h é n y

P e r i k l e s o w ý m , p r w n j m ě­

N i k d ý se

w š e lik á umělost na

h og n ě a tak sla w n ě p o h r o m a d ě

neukázala, g a k o ten k rá te w A thén á ch , řezbáři F i d i a s ,

pod

Z d e k w etli

P o ly k le t , A lk a m en es,

A g o ra k ri-

tos a M y r o n ; m aljři Z e u x i s , Parhasius ; t r a g i k o w é Sofoldes, E u r ip id e s , A e s c h y l o s ; r h é t o r o w é :

Ly-

sias a Is o k r a te s ; h i s t o r i k o w é : H e r o d o t , T h u c i d y des a X e n o f o n ; w l é k a r s t w j w y n i k a l H i p p o k r a t e s ', w m u drctw j S okra tes.

Krásně

k w e t l nad w š e c k y

giné stát A t h é n s k ý , ale na geho kořen ách také g i ž hlodal č e r w , a h r o z i l b r z k a u zkázau. šjmu dosaženj s w ý c h c tižá d os tn ýc h sewzal P e r i k l e s zenj S o lo n s k é m ,

mnohé w

š k o d l iw é

základu

K

sn a d n ě g-

aumyslii zm ěny

we

předzřj-r

ž i w o t a A th én sk é h o ,

E fia lt e m ,

dem agogem

so bě zcela o d d a n ý m ,

zten­

či) m oc a w á ž n o s t a r e o p a £ u , a p o w o l i l t e d y obec­ nj n e m r a w n o s ti

uzdu.

On

z w ě t š il

h rd o st , opo-

w á ž l i w o s t a s w é w o l n o s t o b e c n j lu z y , z n i č i w zcela m o c archontů a senátu , a o d e w z d a w m érau ,

z n ě b o žto i saudce o b e c n j

n eyh la w n ěg šjcb p o k la d n ic e w eyd ělk u

důležitost]

pla til , pro

o

a le n o š iw a u

luzu

stala, opá-

moc

S.

obecnj

obecn jm i r a d o w á n k a m i n e s p r a w e d h io s t

a zpurnost

Se sp o ge n ci nakládáno ga­

lehčj ,

n e ž li P e r s k é b y l o , ch á zelo.“

z

n edbalau

p o d d a n ým i , w šick n i ne

státu

předmětem

w ž d y hlauběgi padala. které

li ro z su z o w á n j

celé h o

se saudnice

gená , w n estydatost , s

sa-

kudy

k t e r á ž t o n eu stálým i

ko

gj lidu

drženi

]>ode

ale m nohem

p r o t o ž e od h rd ý c h

62. 63.

,,H a n i b a l,

tedln ý re k P a n ic k ý ,

ghem,

protiw něgsj bratřj po­

tento

neunawi-

m i lo w a l sw au w last upřjrnně,

a nem oha gj w j c e p r o s p jw a t i mečem, p r o s p j w a l po skončené druhé w á lce P a n i c k é

co su ffet

neporti-

šitedlnau s p r a w e d l n o s t j , z a m e z n g e w a d y , k t e r é se p r a w é m u w la s t i t ís k o w á n j swého T jm

lidu

zisku

ale

d o brém u od

p ro tiw ily ,

mocných

h le d ě li,

ro zm n ožil

o

o bča nů ,

w la s t

počet

zh o la

nepřátel

zw láš tě ukteřj

gen

nedbagjce.

s w ý c h , kteřj

g e g u Kjm ského senátu o s o č i l i , g a k o b y w á lk u obn o w i t i chtěl,

lijin ané , g im ž i n e o z b r o g e n ý K a n i­

b a l h r o z n ý b y l , stáli na w y d á n j ge h o , čjrnž negsa gist w e w la sti sw é , do c i z i n y prchn au ti musel.

A

kam mohl prchnauti auhla wnj p r o t i w n j k Ujma, než tam , k d e se k

bauře

A n tio ch ow i.

Od

z d w jh a la něho

p r o t i Ujmu ? o ch o tn ě p ř ig a t ,

Prchl radil

m u , b y se z r o w n a na It á lii samu o b o ř il, nabjzege

se to sám se s k r o w n a u m ocj w y w é s t i , neb : t y hada p o třjti chceš, m y s lil H a n ib a l s našjm

Když Zá-

bogem ,

na

h la w u

maudrá rada

n eyg istěgí.

u r o z m a filé lio

nebot scházela

rá d c i

p o d lá

wšak

N e p r o n i k la

králow skéh o ;

dw oru

lic h o tn o s t,

pročež

hrdého A n t i o c h a n e n á w is t n ý m i d w o ř e n j n y

u

snadno

a w ljd n ý rn s w y s l a n c i K jn is k ý m i w Efesu

osočen ,

zacházen jm w

p o d e z ř e n j u w e d e n .“ S. 152. , , Z b a -

w en strachu ukázal se nyni T i b e r w p r a w é po sta w ě swé.

N a gedn au z m iz e la wšeclca s w o b o d n á p r á w a ,

gichž

o b e c až potud u ž jw a la ; senát se stal n á s tr o -

gem ukrutenstw j cjsařowa, nad p r o v in c ie m i a w o g skem u s a z o w á n i

gen

p o d lj

1jch otn jci , - z

n ich žlo

geden , Sejanus , cjsařem sam ým zase w l á d l , a g e g ke w šem

h anebnostem

pop a u zel,

kterých

nost a mstitedlnost gen w y r n y s lili mohla.

so b ětP ř i tom

třesa se p ř e d w r a ž e d ln a u dýkau, h le d ě l se ostřjhati zákonem m a g está tn o sti, dle

něhož

na tisjce osob,

které se gen o b o g e t n ý m slo w ein p r o t i cjsaři p r o ­ hřešily,

a

m nozj

o d p r a w o w á n i.

pod ezřelj

beze

w šeh o

T j m wšak geště w j c e

ukrutnjk , o dšed zcela

z

Jíjm a ,

dů w od u

zaděšen gsa

usadil se na

ne-

přjstupném o s t r o w ě Iv a p r e é w chobotu N e a p o l it á n skéin ,

k d e žto u středu stráže

nými Ij c h o t n jk y

w

t r á w i l , až k o nečně

hanebné

s n ě k o lik a n e z b e d ­ prostopášn osti ž i w o t

w nem oci od gednoho

z nich

násilně usmrcen ge st.“ S. 216,

T a to mjsta d oličtigj, že p ře w ý b o rn ý náš w la stenský s p is o w a te l , P. Smetana, ku skládánj hi­ storie má drahně wtipu, uměnj a ušlechtilého sm y­ slu.

Netřebat ho tep rw w z b u z o w a ti, b y nás tudjž

druhým a třetjm djlem wšeobecné historie p o těšil: wlastnj srdce ho gistě ku práci této ponauká a za něcnge , a nadjti se gest, že nám Časem sw ým w y dá také h istorii drahé w lasti

našj české.

znamenám, že i n a kladatel, P. W á cla w

Konečně Spinka,

překrásný oktávu

spis

tento

pěkným

na čistém pa p jře

la tin s k ý m

a tu d y záslu hy a u t o r o w y budem e t ě m ,

genž

pjsmem

se

gest

w y tiskl,

účastna učinil.

české k n ih y

tisknau a p r o d á w a g j ,

w e lik é h o

za k a ž d ý

Rádi

na s w ů g náklad w ýlisk

o několik

českých w j c e platiti, b u d a u -li g e n w ě r r ě o to pečo w a ti , b y každá česká k n ih a i na p o h le d se ljbila ,

a pěkným

p a p jre m ,

fo rm átem a pjsmem ku

čtenj w á b ila t a k , g a k o O b r a z starého swěta. V in c e n c Zah radn jk.

B) Rozličnosti. a) A)

Z á li o n y.

D o p l n ě k

P o n ě w a d ž se

giž

od

roku

n egednau

1833.

stalo , že se od

cjs. k r á l. p o š t o w s k ý c h liřadů pla t z auředlnjch pjsemnostj o fftc io s is “

p o ža d o w a l,

když

opatřen y n e b y ly :

n á p is e m :

,,in stricte

t e d y se vikariátnjm

a školn jm d o z o r n j m úřadům w k r a g i o pětn ě w zná­ most u w á d j , b y k t a k o w ý m

pjsemnostem

s lo w a :

In stricte ofFiciosis, d o l o ž i t i n eo p o m in u li. Gub. nař. 24. L i s t o p a d u 1833. — čjslem 5347, O p a tro w n jci odewzdaných,

djtek,

z ústawu

magj na pla t

n a le ze n ců

gim

za w y ž i w e n j a oděw

g e n dotud p r á w o , d o k u d n a le z e n c i w g e g ich opat r o w á n j g s a u ; w y s w ě d č e n j t e d y o g e g ic h a o b y d l j , k w y z d w i h o w á n j téh ož m agj

se

takow ým

w ych o w á w a gjcjm

d u c h o w n jc h pastýřů g e n

ž iw o b y tj

platu potřebná, osobám

dotud w y d á w a t i ,

od

dokud

n a le z e n c e w e s w ém o p a t r o w á n j magj. N ic m én ě kow ým

p ř ih o d i l o

s e , že w ysw ěd čen j

osobám dáno b y l o , k te r é

djtě

g iž

i

ta­

ginýru

k opatrow án j o d e w z d a ly , b y ly n a w r á t i l y ,

aneb w la stnj matce

ge

T a u ž přjčinau se n a ř i z u g e , b y se

o p a tr o w n jk ů m n a le z e n c ů , gesto g e g iž u sebe n e magj,

k w yzd w ižen j

o žiw ob ytj

d jt ě t e ,

platu p o třeb n é

genž

spolu ta ké

sla u ž j, že djtě w o p a tr o w á n j w ydáw ati nemá; k přjsnému

p otw rzenau

o d p o w jd án j,

k potw rzenj

sw ém m a g j,

an sice d u c h o w n j

tuto w y s w ě d č e n jm

wyswědčenj

nobrž

n ik oliw

pastýřow é

nepraw du

za

n egen

i taká k náhradě

w šeho na toto w y s w ě d č e n j w y d a n é h o p l a t u , — p a k ­ li

by

geg

w y c h o w a t e l é n a w r á titi n em o h li — b e z

prom inutj p ř id rž e n i budau. Gub. nař. 28. L is t o p a d u 1833. č. 45,132. S esla n ý m w y s . gub»

n ařjzenjm 30, L i s t , b, r.

o b n o w u g e se o p ě t n e y w y š š j r o z k a z ,

by

p a s t ý ř o w é osadnjkům, hlásj-li se w

čas p o t ř e b y o

dispensacj k w y k o n á w á n j w n e d ě li

p o ln jc h p r a c j w e

žnjch

a w e sw á te k p o službách B o ž j c h ,

žádné

p ř ek á ž k y a obtjžn osti n e č in ili, sacj hned

duchownj

a t g k o w é t o disp en ­

p ř i ran njch službách

B o ž jc h

n edělnjho

neb sw átečnjlio dne osadnjkůrn ohlásili. Gub. nař, 30, L i s t . 1833, č. 54,807, P o n ě w a d ž se g i ž o d n ě k o lik a let shledalo , ze pow žd y , kd yk o li k opraw ě w e n j,

anebo k

zged n á n j

k o stelů i fa rn íc h sta­ kosteln jch

přislušnostj

w jce n ež 10 z !, stř. z e zádušnj kassy w y b r á n o b y li m ě lo ,

proti

wydanému

předpisu u slaw.

guber­

nium o p o w o l e n j se z a k r o č o w a l o , čjmž n e g e n auředlnj

práce

třebné

spráwy

se

s ta ly :

z b y te č n ě ztrátau

k odstraněni

rozm noženy,

nobrž i p o ­

Času m nohem téh ož

se cjs. král. k r a g . úřadům , že

obyčege při

nákladněgšj oznam uge

staw bách

ko-

stolních

a fa r n jc h , kteréž

cjs. k r . l ir a g s k ý m

od

íGO zl, stř.

ka p itá lu

úřadů

úřadům p ř e d lo ž e n y a k rag sk ý m

měřičem b e d l i w ě w y š e t ř e n y loh.i

patronátíijch

b y ly ,

pokudžby

w ý-

n e p i;e w } 'š o w a ]a , a k základnjinu

sáhnauti

se n e m u s e l o , aniž běžjejm p o ­

třebám kostelnjm iigma se n e d ě la , p o d l é gub. nařjz e n i 18. M áge 1798 čjslem 11,052 k r á lo w š t j kragštj ú řa d o w é společně s o rd iu a riá te m w ě n j u d ě lili mohau. 29. L e d n a 1830

Ano

r. 4235

dle

—

p o w o l e n j k sta-

d w o r njho

dekretu

a 7. Č e r w n a

1808 č.

27818 ro zšiřu g e se p ln o m o c e n s tw j král* úřádů k rags k ý c h w té mjře, ž e w e wšech přjpadnostech, kdeby

z prodléw á n j

něgaké

spráwy

nebezpečen stw j

w z n ik n a u t i m o h lo, také wětšj w ý l o h y z e zádušnjch důchodů, p o w o liti

sm lu w iw še m oh au ;

se

o

tom

s ordinariátern,

o čemž ale ry c h la u

zpráw u

na

G u berniu m w z n é s t i , a p o tom n ěg šj z p ln o m o c něnj p o ž á d a l i

gsau

p o w in n i.

Totéž

platj — pod

sw rchu d o t č e n ý m i w ý m ju k a m i o w y d á n j c h

na k o -

stelrij přjslušnosti. Gub. nařjzenj dne 20. P r o s in c e 1833 č. 56,317»

B)

Zákony roku 1834 .

Z ohledu křtiojch a úmrtnjch listů , k t e r é ž se k p r o u k á z á n j u w o g e n s k é k o n s k r i p c j , rekrutow ánj a přehledu z e in s k ý c b o brán ců bez w a gj ,

n a řjz en o

w ys.

dw ornj

štemplu w y d á -

lt om orau 4. L ed n a

1). r. čjslem 52,075, b y t a k o w é t o

l is t y znam enány

b y l y n á p is e m : K úředlnjmu u žjw á n j při konskripcj, re k ru tow á n j,

a revisj

z em s k é

obrany,

l is t y o d úřadů , gim ž se p ř e d l o ž i l y , žen y býti

magj.

i

kteréžto

hned

zadr­

Z stra n y p o m o c i školnjm u čitelským w d o w á m udělo wané r o z h o d n u to

gest w y s .

d w o r n j komissj

nad studiemi 24. L e d n a li. r , 7943, b y se d o sa w á d nj o b y č e g i budaucně z a c h o w á w a ) , o n en t o t iž W politickém

z řjz e n j

něm eckých

škol ustanow ený,

gjmž se w d o w á m učitelským 8 k r e g c a r ů w oné v a ­ lutě w ym S fiig e, w k te r é ž almužny w

ústawech p r o

chudé w y d á w á n y b ý w a g j . Gub. nař. 3, LJnora 1834, č. 5361. G e h o cjs, král. Jist. ráčila n e y w y š š jm r o z h o d nutjm 9. P r o s . 1833 m ilo s t iw ě n a ř jd i t i,

b y se při

o sa zow á nj učitelských stolic na w e ř e g n ý c h t h e o l o ­ g ic k ý c h xístawech D oktorát, se d á v a l a .

zw lá š tn j

b r a l na theol. přednost

P a k l i b y k a n d id á t , gešto d o k t o r e m n e ­

nj, od G eh o cjs. k . BTsti. h ýli

oliled

a caeteris paribus D o k t o r fim za p r o íe s s o r a

gm en ow á n

m ěl, z a w a z u g e se, b y w t ř jl e t n jm p r o v is o r iu n i

d o ktorstw j

řá d n ým

sic k p o t w r z e n j

obyčegem

p ř e d lo ž e n

dosáhnauti

b ýti

h led ěl;

nesmj , d o k a w á d

ho nedosáhne. D le w yso k éh o

d w o r n jh o

dekretu

1834 č. 6789 ráčila G e h o cjs. král. šjm r o z h o d n u ijm

22. B řezn a

M ilo st n e y w y š ­

9. B ř e z n a b. r. n a ř jd it i ,

neyw yššj n za w ře n j 6. Zářj 1816, komu, před dosaženjm

b y ono

dle k t e r é h o ž n i ­

18. ro k u w ě k u sw ého k aka-

tolickému w y z n á n j přestaupit i

se

n ed o w o h ige,

také o dětech platnost m ě lo , ge n ž dle křtu k n á b o ž en stw j k a to lic k é m u

i

narozenj a

p ř in á le ž e g j, b y t i

gegich r o d i č o w é n ap oto m n ě k ginému w y z n á n j b y l i přeslaupili.

Obsahem

d ek retu

wys.

d w o rn jh o

2. Máge b. r. č. 9185 ráčila G e h o 8. Dubna b. r.

v z h l e d e m dotacj

p erá to rů následugjcj n ěk d e p r o

osobu

rozkaz

fa r á ř o w u

kanceláře

cjs. k r á l. Milost p o tře b n ý c h koó-

w ydati :

Gestli žeby

d le c ifry

w yššj

ročnj

p ř jg e m než 300 z l. z a lo ž e n b y l, a za prom ěn a u mjstných

přjpadnost]

počet k o o p e r á t o r ů

anebo, k d e posu d žá dného přidán

rozm n ožen ,

n estáwalo ,

b ý t i iněl : nemá fa rář na

n yn j

swých

geden

přjgmech

žádné u g m y trpěti. W g in ý c h ale p řjp a d n o stech , k d e se o dotacj potřebného,

posud nestáw agjcjho

d u ch ow n jho po-

m o cn jka gedná, p o k r a č o w a ti se má dle dosawádnjcli zákon ů . Gub. n ařjzen j 19. M á ge 1834 č. 22079. Z ohledu času, k t e r é h o se z w o n e č k e m stele almužnu sbjrati d o w o l e n o cjs. k r .

M ilo s t

wysoce

gest,

dů sto gn ým

u sta n o w en j to lio z a necha li.

T jm to

po ko ­

ráčila

Geho

ordinariálům p a k společným

usnešenjin u sla n o w en o , b y s b j r k y w kosteljch z w o ­ nečkem p ř e d s e w z a t y b y l y A v ž d y p o skončeném ká­ zanj,

p řed i p o začátku w e l k é mše sw .

t o w á n j , pak s w . přigjinánj

a le,

k d e b y toh o

až do k o n c e

po třeb a

až k oběkázala, po

mše s w , — při tichých

ale mšjch o d začátku až do p o z d w i h o w á n j , a pakli b y geště potřebj

b y lo,

přjspěw ek p o ž á d a li,

po

shrom ážděných přigjrnánj

až

w ěřjcjch o do

skonánj

mše sw. Gub. nař. 22. Máge 1834, Č. 22,821. Z a přjčinau , že gistému, k auřadu pastýřské­ mu p o n ě k u d

neschopnému , l o k a l i s l o w i k o op erá -

t o r z náb ožen ského fond u požádán b y l , připoin e-

nuto o pětn ě w y s . b. r. zen)

d w o r n jin

kan celářem 16. M áge

č. 11,998: „ P o n ě w a d ž lo k a lis té 15.

Března

n ep o žjw a gj,

1792,

tedy

pro

s fa rá ři lepšj

w e d l é naří­

stegného

opatřenj

práwa

auřadu p a ­

stýřskéh o na t a k o w ý c h štacjch lo k á ln j k a p la n stw j buď ra d ě g i osa ze n o , Gub, nař. 2- C e rw n a 1834, č. 24,833. Poněwadž rodů r o k

po

se u ká zalo , roce

w jce

že nem anželských p o ­ p ř ib ý w á , wydána

gsau

n eyw yš šjm ro z h o d n u tjm G eh o cjs. k r . M ilo s t i d e­ kretem d w o r . kane. 14. M áge b. r. S. 9876 následugjcj připom en ut] : 1.

P ř e d s t a w e n ý m obej

se ukládá ,

bed liw ě

znowa

za p o w in n o s t

p e č o w a t i , a b y w š e lik é nočnj

taulky b y l y z a m e z e n y ;

ložn ice

m užských a ž e n ­

ských čele djn ů o d d ě l e n y a u z a m y k á n y ; děti

pak

a čeládka k školn jm u a náboženskému cwičenj ná­ ležitě p ř i d r ž o w á n y . 2.

H ospodářow é

i předstaw enj

přjležitosti p o z o r n i učiněni b ý t i , i blaho

ro d in i

c e lý c h

obej

obej

gak

magj u

w e l i c e čest

w yh le d á w á ,

by

se

pečliwě h le d ě lo na ká zeň a m r a w n é ch o w á n j p o d řjzen ýc h ,

a gakt

záhubné

n á s le d k y

r o d in á m

obejm z e za n ed b á w á n j m r a w o p o č e s t n o s ti

i

w y p lý -

wagj. 3.

N a d m r a w y školn jch učitelů a w y k o n á w á -

njm p o w in n o s tj g e g ic h budiž p e č liw ě bděno. 4.

Při

za n ed b á w á n j

po h o rš liw é m

ch ow án j

p o li c e g n jc h

bu ď w e d l é

p ř edpisii

z á k on ů

a

přjsně

pokračowáno. 5.

Zákony

z

stra n y

z a opa třenj

n em anžel­

ských dětj magj se z e w r u b n ě z a c h o w á w a t i.

Na p ř e d lo ž e n j k n jž . are. kons. 5. Č erw na b. r. č. 3555, ukládá auřadůin

se cjs. kr. k rag sk ý m

hospodářským

dw o rn jh o

dekretu

ú řa d ů m , by

a magistrátům

21. L e d n a

ostřjhánj

1808 č, 776 přjsně

n a ř jd il i, t o t i ž : že k a t o ljk ů m , k akatolickém u w y ­ znánj

přeslau piti

w y u č o w á n jn i

chtěgjcjm ,

m ezi

šestinedělnjm

w š e li k é sp o le č e n s tw j

a zacházenj s

n e k a t o l j k y co n e y p ř js n ě g i se z a p o w jd á . Gub. nař. 26. Č e r w n a '1834-, č. 27,052. D le n a řjz en j G e h o k n jž e c j M il o s t i neydůstogněgšjho Pána k n jž e te A r c i b i s k u p a O n d řeg e A lo y s i a ( T i t . p l.)

magj se o d

w ané ced u lk y

d u ch ow n jch

k přigjm á n j

pastýřů w yd á -

sw. b iř m o w á n j

podlé

n ásledugjcjho form uláře z h o t o w i t i : F o rm u lář. N o m e n C o n firm a n d i — (a e .) N o m e n et C o g n o m e n C o n firm an d. N o m e n et C o g n o m e n parenlum . L o c u s nativitatis P a r o c l iia

.

.

.

. . .

.

.

V ica ria tu s. cui confirm an d.

.

.

t e m p o r e c o n íirm a tion is ad­

s cr ip t.

SuíFicienter instruct. M im o

to

má se

.

.

.

pod lé

testor. těchto

o d biřmugj-

ejh o bisk u p a s h r o m á ž d ě n ý c h a pastýřům o pět naw rácených

c ed u le k

k le r a u ž

gedenkaždý

se

B iřm ow acj

kniha

sep sa t], s

b en eficiát při

kan on ické

viaitacj w y k á ž e . K o n sist. nařjzenj 26, Č e r w n a W

k a t o li c k ý c h školách ,

j.834, g. 4325. k d e ž se také akato-

lické děti w yučugj, má se dle n e y w y š š jh o rozkazu

náležité po zn a m e n á n ] těchto a k a t o lic k ý c h dětj w é - ' s t í , a k patřjcjm

a k a t o l ic k ý m

školnjm 'úřadům k

auředlnj p o t ře b ě znsjlati, — Iv z a c h o w á w á n j téh ož n e y w . n ařjz enj má se učitelstwo p ř id r ž o w a t i. Gub. nař. dne M ezi

12. Č e r w e n c e 183-1, č. 28,278.

překážky,

pozůstalost]

po

kteréž

pořádnosti

z ohledu

z e m ř e lý c h kurátnjch du ch ow n jch

p r o d l u ž u g j , n á le že gj zw láště t y t o : a.

N e d o s ta t e k

in ven táře g a k

farn jh o

tak i

kostelnjho* b.

K o z e p ř é síranu n á h r a d y

za

zanedbanau

o p ra w u fa rn jc h sta w enj. c. P r o d l é w á n j w e skládán) i n te rk a lá rn jch aučlů. P r o t o ž se opětně A v y d a n á g iž o tom n e y w y š š ) nařjzenj w

znám ost u w o d j , a sic e :

ad a.

A b y při k a ž d é faře fa rn j i kosteln j i n ­

ventář se n ac h á zel, k t e r ý ž se při ka ž d é rá řow ě

od

n aslu pugjejh o

fa rá ře

změně ía -

p o d e p s a ti

má.

K d e b y p a k t a k o w é h o n e b y lo , má se b e z p r o d le n ] z h o t o w it i. ad b.

se n a řiz u g e , b y i h n e d po úmrtj b e n e -

ficiáta s p ř i z w á n jm

d ěd iců w y š e tř e n j fa rn jch sta-

Avenj se p ř e d e w z a l o , a p a k l i b y

w in a u

fa rá řow a u

co z a n ed b á n o b y l o , z pozůstalosti g e h o s p r a w e d liwá

n áhrada w y g e d n á u a b y la . ad c.

U m rtj

beneíiciáta. bud’

oznámeno , a s skládánun

bez

p r o d le n ]

i n te r k a lá r n jc h

aučtů co

n ey m o ž n ěg i přispjšeno. Gub. nař.

/>)

dne 12. Č e rw e n c e 1834, č.

€j v li c w n j

Z Francauz. brogjch w L y o n ě ,

W w

31,207.

z p r á w y.

k r w a w ý c l i mesiánských r o z měsjci Dubnu 1, r.

w yd a iy

zbožné d c e r y sw. Y i n c e n c i a de Paula Avelmi

po-

h n u te d ln ý d ů k a z , g a k

w elik é

s k u t k y působj

ska lc B o h u w slabých stw ořen jch . „ P o l o h a těchto

sester,

oznain ugj

gisté

lá­

špitálu

fr a n c a u z s k é

Jisty,

b y l a w e l m i n e b e z p e č n á ; n e b o přjm o n a p r o t i němu p o s t a w e n y b y l y b a te rie , neustále h ázeg jcj,

B y lo i

g iin tr o g jh o neštěstjse o b á w a t i : z b o ř e n j g e g ich stawenj z d ě l, ho bu ď

za p á len ],

zb o gn jk ů ,

anebo

w e d r á n j se do ně­

anebo řádného

w o g s k a ............

N e y w ě l š j srdnatost d o k á z a l y m ilo srd n é sestry. pu stiw še

tiše a n e o h r o ž e n ě

pokogn ým krokem

do

s w ů g dům,

0-

u b jra ly se

n e y n e b e z p e č n ě g š jc h ulic a

náměstj, a b y p o ra n ě n é hned na mjstě o b w a z o w a ly , u m jra g jcjch t ě š i l y , g i n ý m o p ět p o k r m e m m i službami n á p o m o c n y b y l y , lánj g e g ic h n e p ř in á le ž e lo . š ili,

ani b a r r i k á d y , — ani

ani k p o w o ­

N ic g e n em o h lo odstra­ m ezi

anebo přes ně p ř e l e z l y , — h r ů ž k y b o g u g jc jc h ,

co ž

a gin ý -

n im iž

buď prošly,

ani napom jnánj a w y -

h w iž d ě n j Ijtagjcjch

a strašliw é z děl hřmenj.

kulek

Bůh, w g e h o ž powolánj

a gm én u tuto udatnost p r o k a z o w n l y , chránil ge pa­ t r n ě , n ebo žádné z

těchto n á b o ž n ý c h děw čat ra­

něno n e b y lo . —

M in is tr kultu w y d a l prohláŠenj na bisku­

p y , b y mu oněch k n ě ž j , k t e r é b y

dů stognosti bi­

skupské z a n e y h o d n ě g š j p o k lá d a li, g m e n o w it ě w y zn a m en a li. sw ě ř e n é h o

G ed n á n j to

dáwá čá k u ,

že

mu plnomocenstW'j n áležitě

důležitost zná.

m o h l i se za gisté na n ik o h o lé p e o b r á t i l i , b is k u p y , b y sez n a ti mohl uřadu dostogne. gsauce

sjdlem ,

chow enstw em

Nebot a w

g a k o na

m u ž e , tak wznešeného b is k u p o w é ,

ustawičném

s t o g jc e ,

N e­

po

kragjch

spogenj

s du-

m ohau schopnosti

a zá­

slu h y d u c h o w e n s tw a n e y l é p e o c e n i l i ; mohau

po­

zorno st w l á d y z em ské i na t a k o w é m uže

obrá titi,

kleřj na n e y w z d á le n ě g š jc h m jslech w lic h o s ti úřad swůg zastáw agjc e, z o h led u zásluh a ctnostj s j d e l njmu města

docela

n ez n á m i

gsau.

Ten to

m in i-

steriálnj do pis bljžj se p o n ě k u d k onomu p o n a w r ž e n j, kteréž p řed třem i l é t y p,

Dubourg,

anbanský, p ř e d l o ž i l , chtěge t o m u ,

biskup M o n t b y biskupow é

každého o d d ě le n j se usnesli lt w y z n a m e n á n j kněžj, biskupského

důstogenstwj h o d n ý c h .

swůg tehdáž obšjrně w y l o ž i l .

Ten to

B y lo í

plán

to p r á w ě při

té př)ležito sti , an neštastné w o l e n j w e l i k é

starosti

we F r a n c a u z s k é [ c j r k w i w z b u d il o . P o rtu g a l.

N y n j gsme se p ř e d c e d o w ě d ě l i , co

se s oněm i Jesuity událo , ge n ž na k w a p

z K o im -

bry b y l i w y w e ž e n i , a by, g a k se líč ilo , přes h r a ­ nice w b ez p e č n o s t se p ř e w e d l i.

D o L is a b o n u b y l i

sice skutečně p ř i w e z e n i ; ale mjsto , lodjch

dále

p řep ra w iti,

Sl- Juliána , p o d

z a w řeli

do

pew n osti

zám jnkau , g a k o b y ge

p ř e d zu~

řiw oslj lidu chtěli o c h r á n i l i ! ! zili g iž také Jesuity za niw ého P o m b a la

za

Josefa

1.

těmito

z a tč e n ý m i

Gak

loto

uwězněnj

ge

W

témž žaláři A v ě-

časů m s liw é h o

celých

18 l e t ,

d o sléch á m e, také

swých

do

sm rti

n a le za g j

se

m ezi

tomu

Jesuité;

Francau zská

poddaných

N aproti

a k rw o žjz-

až

Francauzštj

ale nic s l y š e l i , ž e b y b y la w lá d a s t jž n o s t w e d la .

co ge m ě li na

nenj pro

u D on-Pedra

ale k d y ž D o n

M i-

guel g is lé h o učitele fran c. g a z y k a m rskati b y l r o z ­ kázal,

gešto w

kathedráln jm

s n ew ěstkam i m r z k o s t z p á c h a l, to h o to nešlechetnjka

zdála

se

k o stele w tedy w čest

Koim bře potrestanj

ira n c a u zs k e h o

národu b ý t i uražena , a i hned w y s l a l o ta k řečene .luste-Milieu

někobk

k o rá b ů

před

L is a b o n .

"W

bezpráwj nacházj

ale fr a n c a u z s k ý m Jesuitům učiněném nečest

fra n c.

národ u

uraženau.

Gak roz-

djln é gest smýšlen) g e g ic h o c t i ! '/> sínffličun.

K hlásán) s w . E w a n g e liu m irmsj

se ga ko k p r o w o z o w á n j sw ětskéh o obch odu

a ře­

mesla zw láštn j p o w o l e n j (lic e n c e ) w y k a u p i t i. kteřj

d u ch ow n j g a k

k ang lik á n s k é

cjrkw i

Ně-

přiná-

l e ž e g j c j , tak i w ů b e c řečen] K o n k o n íir in is t é wzali w aum ysl m r a w y nižšjch třjd o h y w a t e ls t w a w ow ati

k á z a n jm i

stích d r ž e n ý m i. lešenj, a k á z a li

na

wreř e g n ý c h ulicjch

Iv tomu k o n c i dali po

w šech

si

čtw rtjch

napraa námě­

wystawěti

města.

lid u b y l n á r a m n ý , tak ž e se n ě k t e r é

Davv

ulice zawřjti

m u sely, a ko nečně p o l i c i i za p o třeb n é b y ti se zdá­ lo

w

to w k r o č i t i .

řečen j wnj

—

S m ith ,

udán,

Dwa

k a z a t e lo w é — oba Smith

b y l i zatčeni a před p r á w o pohnáni. znám

pod

že ge n p r o t o

gm én em

w eřegně

p ř ]le ž ito s t dal ku k rá d ež jm . a d o k á z a l,

že

káže, by N a to

Pr-

B ossem a n, byl zloděgům

ale odpow ěděl

posluchači g e h o na trhu Bicklings-

gate n a z w a n é m , k d e ž k á z á w á , negsau

žádnj ginj,

leč sami cbudj k o m in n jc i, r y b á ři, zametači, hadráři a n o s ič o w é n h l j , kteřj z wětšj částky ( p e n n y ) w kapse

n em a gj,

ani

p r o t o ž se

penjzku

také

nepo-

třebugj z l o d ě g ň báli. Na námjtku, že w e l i k ý sběh lidu působj a tjm w o ln é m u průchodu p ř e k á ž j ,

o d p o w ě d ě l:

dné g in é p ř e d n o s ti nežádám",

n e ž li

šaškow i p r o p ů g č u g e .

D o w o lte

ch udým

zde

ničeho

Božj

g im

lid e m ,

ge n ž

m o h l,

že

nugte

si m n e p r o w o l a w a č e m ,

k rá lo w stw j

mi

té,

Gá žá­

k teré se i

alesp o ň , n e m a g j,

bych kázali

přináležj.

Gme-

kram ářem ,

gak se

w á m l j b j ; m a g j - l i tito p r á w o s w é z b o ž j

11a

trhu w y*

kládati a p r o d á w a t i , dopustte tedy, b y c h i gá z d a r ­ ma z nadšenj ducha sw . k á za ti m o h l . “

B yltě p o ­

tom s tjm napom enutjm propu štěn , b y swau stěh owacj kazatelnu g e n na t a k o w á mjsta s t a w ě l , k d e by sběh posluchačů o b ch od u o becen stw a nepřekážel. D r u h ý Smith o b ž a lo w á n b y l od předstaw eného kostela sw . O n d ř e g e . jin éh o

n ežli

z á w is t

„Z á w is t,“ chleba !

z w o l a l on,

P á n i fa rá ř i

„n ic

proná-

sledugj nás chudé k n ě ž j, p o n ě w a d ž ta k boliali n e ­ jsme , b y c h o m

sobě

kostel w ysta w ěti

anebo n a -

gtnauli m ohli , a z w lá š tě p r o t o , že z d a rm a me E w a n g e liu m ,

že w jc e d o b r é h o působjm , n ežli nj; gá

li d i

před

o s o b y m a g istrá t-

p r o w in é n jm i w y s tř jh á m ,

práwo t o lik o , k d y ž giž spáchána může.“ Z

byla,

kteréž

p o tresta ti

N a propuštěnau d alo se mu gen napom enutj. P ru h y .

stogná

káže­

Gá p a k w šjm p r á w e m řjc i mohu,

Dne

k a p it o la

7. líjg n a

b.

Prem onstráků

r.

na

zw olila

dů-

S tra ho w Š

na

mjsto w P á n u zesnulého, duchem a srdcem w ý t e č n é h o pána, pana B e n e d ik t a P f e i ť r a ,

za s w é h o n o w é h o

Opata, dů stogn éh o a w y s o c e učeného p á n a , pana Jaroljma Z e i d l e r a , k a p itu lá ra

a opatskéh o ta g em -

njka , D o k t o r a pjsma s w ., arcibiskupského kr. řád. w e ř e g n . p r o f e s s o r a

d ogm atiky

notáře, na

versitě P r a ž s k é ,

kr.

a eraeritowaného

dekána t h e o l o g ic k é faku lty.

Z wný

Meyia*.

4 . lijg n a b. r ., ge n ž

gm en ow in

G e h o c. k r .

držel G eh o k n jž e c j biskup

Pražský,

u n i­

censora b o h o s lo w n jc h spisťí,

byl

den sla -

M ilo sti F ra n tišk a I.

M ilo s t , n eydů sto gn ěg šj A r c i ­ O ndřeg

A lo y s

hrabě A n k w i č

z

Posl a w ic e , w městě tom to na s w é cestě do K u n ž wartu u p ř jto m n o s t i c. k. auřednjků pan stw j Z b y Oaaopis. pro katol. duchow. VII. 4. li

ro w s k é h o ,

mjstnjho magistrátu, w e š k e r ý c h cechů a

školu j m ládeže p o d gich p r a p o r c i , a mnohočetného s h ro m á ž d ě n ] m ě štan ů , za blaho n e y m ilo w a n ě g š jh o Z e m ě Pána slu žby B o ž j , p o k t e r ý c h gsa z uspořá­ dán)" této sla w n o sti s k r z e mjstnjlio

děkana a arcib.

notáře, dů stogn éh o p. Jana G ru bra w e le s p o k o g e n , se přes

P lz e ň ,

S třjb ro

a Planau

do

K u n žw a rtn

ubjral. Z K u n ziv o rtu .

Dne

5. líjg n a b. r. w y s w ě c o -

w a l G e h o k n jž e c j M ilost n eydů stogn ěgšj A r c ib is k u p P r a ž s k ý , O n d ř e g A l o y s h ra b ě A n k w i č z P o s l a w i c e , k a p li

a oltář

w Kunžw artu ,

bljže M a r iá n s k ý c h

w lo k e t s k é m

láznj, w zámku G eh o

nosti K le m e n t a K n j ž e t e z M etter n ich n , nosti m noha w z á c n ý c h

kragi,

O sw jce-

u přjtom-

hostů a náramného

počtu

lidj i z e w z d á l e n é h o o k o l j. K a p le

b yla

z e n jm c. k.

takořka

pana z INíobily. —

S w atéh o k n jž e t i

s t a w e n a , řj-

d w o r s k é h o sta w ite ls k élio

r e k t o r a sta w ite ls k é š k o l y ské,

znow u

O tce,

p a p ež e

pánu d a ro w á n .

c. k.

Oltář a l e , l le h o ř e

P a w la

X V I . z Ř jm a

G est to

p rw n jh o

sem

w ý s t a w a z n eych rám u

w li j m e , 300 le t p o K r i s t u

K on sta n tin a ,

a di­

gak s t o g j , od

w z á c n ěg šjch m r a m o rů , z po zů sta tků sw .

rady

a k a d em ie W jd e n -

křesťanského

Páně

Pánu cjsaře

od wy-

sta w en é h o , k t e r ý 15. Č e r w n a 1823.

p o p e le m lehl.

S a r k o fá g ,

c e l ý se widj,

k terý

a který p rý z K ristu

mjsto

tom by

a ntipendiu m

cjsaře H a d riá n a

Pánu)

p o ch ázj,

z á le ž j

ll o s s o a n t i c o ,

g e d in é h o

we

z

(73 let po

gednoho

kusu

sw ě tě w té welikosti,

do k te r é h o p ř i w y s w ě c o w á n j t ě lo w ř jm s k ý c h ka­ takom bách

p ř e d n ě k o l ik a

léty

n a le ze n éh o , welm i

s k w o stn ě o z d o b e n é h o M u čed lnjka B o ž jh o , s w . B o ­

nifáce , mládenečka , w lože n o bylo. — T a to kaple swým předrahým klenotem patřj nynj k neywělšjm znamenitostem králow stwj Českého. K o p id ln o . tem

od

vikáře

7.

G eh o cjs. král. M ilo st ráčila d e k r e ­

K jg n a b. r.

děkana

a

biskupského

k o p id ln e n s k é h o , důstogného

tiška W a c k a ,

hogného

p o d p o r o w a t e le

spis oW atele

pana

Fran­

a h orliw é h o

časopisu p r o katol. d u ch ow en stw o,

z uwáženj o b z w lá štn jch ge h o zásluh, hodn ostj

cjs.

král. d w o r s k é h o kaplana , s p rom inu tjm tax, n e y m il o s t í w ě g i po cti ti. Z e L w oiva .

Dne

9.

měsjce L is t o p a d u

držel

s la w n ý p ř j g e z d do toh oto h law n jh o města k r á l o w ­ stwj H a lick éh o , neydůstogněgšj pán, pan Lušjn, n o w ě z w o l e n ý

F r a n tiš e k

A r c i b i s k u p k a t o lic k ý , k n jž e

a prim as k r á lo w s t w j H a li c k é h o

a Lodom ěrského,

p o w o l a n ý z b is k u p s tw j t rid e n tsk é h o z T y r o l . Z

lijm a .

D n e 12. Č e rw n a z e m ř e l w Palermu,

hlaw n jm městě w generálnj

S y c ilii, r o z h lá š e n ý

k a rd in á l

a

V ik á ř , Placidus Z u r la , w 65. r o k u w ě k u

swého, m r t w ic j raněn ; dne 3. P r o s in c e ale zase n e y staršj k n jž e w k a t o lic k é

c j r k w i , ka rd in á l - diákon

A l b a n i w Pesaře w . 8 4 . r o c e Z

w ě k d s w éh o .

U jm a . 22. L i s t o p . G eh o S w a to st

ráčila následugjcjcb k a r d in á lů w

papežská

k z w lá š tn im

úřa­

dům iistanow iti, a sice : P e d i c in i z a v i c e k a n c jjř e swaté katol* c jr k w e , O descalchi

za V i k á ř e

ge h o S w a t o s t i ,

za p r e fe k t a k o n g r e g a c j In d i c i s , tekla

kongregacj p ro p a g a n d y ,

fekta m ěst,

La m b ru sch in i

*

Giustin ia ni

F r a n s o n i za p ř e ­ B a r b e r i n i za p r e ­

za p r e fe k t a K o ngregacj

s tu d ij,

S a la

řeboln jlio

za

p re fe k t a

kongregaoj

ducho w e u s l w a ,

bisk upů

M attei z a p r e f e k t a

a

oe-

konoxnie p r o p a g a n d y .

Iv n o w é m u z w o l e n j m enán i:

za k a rd in á ly gsau

A l e x a n d r G iu slin ia n i, Pia n etti,

V iterb o ,

F ab rizi,

z a zn a ­

biskup z

papežský M a ggiord o m o ,

pak

P o r t a , S pada a B ia n ch i. Ze

S e v illy iv Španieljch

8. L is to p a d u .

Z

to­

h o to přes 200 m il w z d á le n é h o s la w n é h o města do ­ šlo 10.

letošnjh o

Prosin ce

od

tamnjho

kardinála

arcibisku pa, F r a n tiš k a X a v . , w e l m i la s k a w é

psanj

¡na w z á c n é h o p o d p o r o w a t e l e Časopisu našeho, weJebného P. Josefa Černého , adm in istrátora u Ivarm elitá n ek na H r a d č a n e c h w mu za které

o deslan é o s ta tk y 10.

w ra u c n ě

K w ě t n a 1. r . d ěk u g e.

i hned t y sw .

—

P r a z e , w k terém ge­

sw . Jana Nepom uckého, od

něho

1 ’ ento

o s ta tk y

o b d rž e l,

c t ih o d n ý

welmi

km et

dal

do m alé zla té monstrance

z a s a d il i, a p o r u č il ge na oltář sw . Jana Neponinc k é h o , k t e r ý w S eville w

a rcib isku pském kostele

g a k o u w e š k e r ý c h Španieljch s w y s o k a u u c t i w o s t ) se ctj, p o sta w iti. w n jk ů

O b d r ž e w ge, dal h n ed wšech kano-

a m n o žs tw j

S e v ills k é h o

kněžstw a

do

swé

arcib iskupské d o m o w n j k a p l e s w o la t i , b y po ljb enjm těch sw. ostatků s w . ;Jana

N e p . uctili.

W ši-

c k n i nad tjin darem o b z w lá š tn j ra d o st geAvili. Ka rm e litá n k y S e v il ls k é

takow ým

d a re m

gich ře h o le z P r a h y na n e y w ý š potěšen é

n ap roti Prahy

toinu w

zase

řeholrvjm

sestrám

z

kláštera uzawřely

swým

do

budaucjm Březnu, k o r á b e m přes Ham­

bu rk , o statk y z a k la d a te lk y n ě

té ře h o le , sw . T e -

resie, odesla ti. Z

Francauz.

F r a n c a u z s k ý časopis „C onslilutió-

nelu tá za l se o n e h d y , g a k o u w e l i k é m úžase : Od-

zpuštěn] inrawů p ř i c h á z j ;

o bzw lá štg

ale o d k u d i tento smutný ú k a z , že rtěti

kurt nyněgšj

geště aut-

leho vvšku , s p ř e p o d iw n a u lh ostegnostj na w ra ž d u pa lřj,

m oh au ce

we

w šj

samýrn sobě smrt učinili ?

studenosti

M ů ž e t se mu

g in ý m i za o d p o -

w ě ď d á t i : T o t o gest usmrcugjcj o w o c e g j z l i w é n e n áw isti w š e h o , co sw atého a b o žskéh o rauž oh a w n j

sp is ow é,

s á m , s k r z e patnácte

g a k ý ž gest le t m lá d e ž i

gest, k t e -

C o n stitu tio n el

do s r d c e

wště-

p o w a li, gim ž ž á d n ý p o s m ě c h , ž á d n ý ú k o r a útržka p r o t i c j r k w i a služebnjkům g e gjm n e p r a w ý m a n e d o w o l e n ý m b ý t i se n e z d á l, g e h o ž b y s radostj n e b y li ro ztru b o w a li;

g im ž

n ic

w ážného

n e b y lo , c o ž b y n e b y l i z h y z d i l i , zpuštěnj gest t e d y d j lo této zběře , g e n ž zw láš tě p o d národ

sw ů g

wnowě

a

w eleb n éh o

N y n ě gšj ohawnost

atheislické , ďábelské

ochranau Constitutionele wydaným i

V o lta irow ym i

spisy téměř z a s y p a l a ; b y lat, g a k w ě d o in o , z w lá š tnj w y d á n j q a e to w o fa brika

pro

chudé

ew ar.geliu m

i bohaté

obsta rá na ,

rozšiřow á n o ,

n e s t y d a t ý c h , m y sl

i

srdce

a

Tou-

schwálnj

o tra w u g jcjch

s]lisů zaražena , k terau ž Con stitu tionel na w y s o s l w y c h w a l o w a t i se p ř ičinil. ř o w a lo k úmyslu

T o t o p a k w š e c k o sraě~

g iž d á w n o w ytčen ém u, b y mlá dež

a nižšj t ř j d y národu k hlasu sw ě d o m j docela ohlu ­ šili , z n ic h ž b y sobě s l e p é , w ž d y h o t o w é nástroge k p ř e w rá c e n j Avaii.

wšech sp o le č e n s k ý c h řádů w y c h o -

Sluš]—lit t e d y

ušlechtilé k r á s y

C on stitu tio n eli , g e n ž mlá dež

a důstognosti gest

z b a w i l , tázati

se : O d k u d ta n e o b y č e g n á Ijb ost w e sm rti,

w raždě

kterauž n yn j

u dětj

a mladjků

ských p o z o r u g e m e ?

W šak

p r á w ě tato

a w

fr a n c a u z otázka

a

celé r o z k lá d á n j t é h o ž punktu w Constitutioneli z ů ­ stane

nám

w e stawu

nyněgšjch F r a n c a u z

paměti

hodnau

a charakterislickau

udalostj.

Neméně

pamětno gest, což se w témž časopisu dále ponawrhuge, W y u čow án j mládeže a sprostého lidu — dokládá konst, —^má nynj býti hlawnj péčj zemské­ ho řjzenj , a to sice wyučowán) mrawné■ K

tomu

ale (slyšmež !) školy filosofické nepostačugj, a p o . něw adž lid do kostelů n e ch o d j, t e J y přislušj wládě postarati se o t o , aby zponenáhla mřawnj w y učowánj pro

celý

národ

ustanoweno bylo.

Zde

gest, p r y , geště m e z e r a , kteráž se newyhnntedlně w y p ln it i musj, m a g j-li Franoauzowé swobody hodni a schopni býti.

Nebogm e

že takowý* listaw žádného

se, p ra w j

dále,

prospěchu nedosáhne;

wsicknit lidé ncichúzegj w tom radost, když o powinnqstech mluwiti síyšj. Samot sebau se rozumj , že dar mrawného w y u ř o w á n j, kteréhož zde

na mau-

drém zákonodárstwj

žebrá,

w neyčistsjm mrawo-

učen] záleželi musj.

Ten týž

Constilutionel gestií

opět,

genž tau bezbožnau pošetilostj

an si naděgi dělá,

že kazateli

gest pogat,

od zemské wlády

w ys lan ým i a w e gménu w lá d y (!) hlásagjcjmi ná­ rodu zasazené hluboké rány se uléčj, a mimo t o , že se mu poštěstj (genž mu

op ow ržen a u

cjrk ew

křestanskati

dáwno trn w očjch byla ) w ypuditi

a-

nebo tjmto snrrogátem wynahraditi.

Slaw katolické cjrkwe na M oraw ě roku 1833. K u katolické c jr k w i se nawrátilo od nj

.

.

odpadlo

81 18

K a to l, cjrk. tedy na M o ra w ě rozm nožena 63 dušemi.

Slaw katolické cjrkwe iv cjsarském Složku rot,-ii 1833. Ku katolické

se nawrátili

,

.

21

od nj odpadli

.

.

3

c jr k w i

Ka tol. cjrk. w cjs.Slezku tedy rozmnožena 18 dušemi.

O dědictwj Swatoj'anském. Šlechetná m y s l w Pánu z e m ř e lé h o A n t o n jn a

H a n y k ý ř e , pens.

w e le b n é h o

ex p o sity

w

D ioecesán a B u d ě g o w ic k é h o , z a l o ž il a nám

Táboře, darow a-

n ým i 1000 z l. na střjb,, z á k la d a ústaw k r o z š i ř o wánj

d o b r ý c h k a t o l ic k ý c h knih

w lew n é

ceně,

Nepom uckého, má

p o d gm énem

pro

sprostý

d ě d ic t w j S w .

k t e r ý nám ta k o řk a

za d ě d ic t w j sw .

lid

W áclaw a ,

Jana

náhradan

k gin ým

b ý ti

aučelům

obrácené. K d j Tž

Geho

Sw. Jana N e p . zawedenj

c. k r . M ilo st 26.

p r a w i d l a d ě d ic tw j

R jg n a 1833, p o t w r d i t i

a o te w ř en j g e h o

w 1, s w a z k u

ráčila :

Časopisu

letošnjho ro čn jh o běhu u w eře g n a u známost w ed lo ,

se u r

a p o z w á n j k p řjs p ě w k ů m na r o z m n o ž e n )

základu tohoto se stalo. P r o t i wšemu nadánj nepřihlásiltě se s da rem žádný m im o ctih odn éh o p.

W á c l a w a Zitka, k a p la ­

na w e M šeci obětj 500 w ý t i s k ů spisu s w é h o : O d ­ měna d j l k á m , žek těchto

a brandeyský

115 o debral.

vik a riát,

(G in j

gen

w

k t e r ý k n jskrowném

počtu.) N a g ed n au w ša k p ř e k w a p u g e nás V i k a r i á t N o 116 z l.

W o k o ljn s k ý s b jr k a u

řjdká h o rli w os t .lamnjho

40

a rcib .

kr. w . vik á ře

č., kterau a fa rá ře w

S w o gšicjch , w e le d ů s to g n é h o čest. k a n o w n jk a

pana

Josefa B a la ty ho, m e z i d u ch o w en stw em okrsk u s w é h o zged nala. W y s o c e důstogná a rcibisku pská k o nsistoř n e ­ mohla g in á če, swau

n ež

spokogenost

nad tjmto g e w iti,

p o w o l i l a , pom íick au w ýnosem ,

w z á c n ý m přispěnjm a

redalccj

t a u t o , p a k páně

Časopisu Ž itk o w ým

a a a r o k y H a n y k ý ř o w a zákla du,

počátek d ě d ic t w j S w . Jana.

učinili

Z a tau přjčinau h odlám e

neyprw é

poučenj a w z d ě l á n j p ř i p r a w e n ý p o w Pánu

zesnulém

dne

w ydati k

půwodnj

r u k o p is

18. Pros. b. r.

w e le b -

néin k n ě z i a na s lo w o w z a t é m s p i s o w a t e li p. J o ­ sefu Č ern ém , n a d e p s a n ý : R o z g jm á n j o p řjro d e , g e g ž b y l p r á w š z a p o s le d n jc h d n ů ž i t j s w é h o d o h o t o w i l. B u d iž gem u wy7dánjm to h o to spisu na p r w n j

ná­

k la d d ě d ic t w j S w . Jana N e p . , za g e h o z w lá š tn j zá ­ slu h y o tento Časopis w d ě č n ý památnjk p o s t a w e n , k t e r é h o ž t o spisu h o g n é h o o d b jrá n j tjm se n ad ěgem e , p o n ě w a d ž kladu

čistý

sw atojanskému buda p ř i p o g e n ,

ro zm n ožj,

by

w ydá w á n jm

ň ow a l,

w ele bn érnu

gm ěnj

toto

d o k o n a le k a t o lic k ý c h ,

d o b ře psa n ých knih, w l e w n é ce n ě , to h o se d o s a h o w a l , z á m ě r

důwěrněgi

w ý n o s zase k z á ­

aučel z á k la d u

z a k la d a te le

d u c h o w e n s tw u

w la s te n s k ý c h čtenářů náležitě

a

se

w y p l-

potřebám

se p o s la u žilo , a ná­

b o ž n o s t i k á z eň d o b r ý c h in ra w ů také p r o s t ř e d k e m tjinto b y l a z w e l e b o w á n a . Red ak cj.

U m v t j. W e l e b n ý p, Jos. Č e r n ý , k n ě z n á b o ž n ý a h o r l i w ý r, muž o s w jc e n ý a uměnjm o z d o b e n ý , g e d e n z n e y silněgšjch w tom to časopisu p r a c o w n jk ů , g e m n y m citem , z d r a w ý m saudem w ý t e č n ý , z a s la n ž ilý sow atel a w ra u cn ý

m ilo w n jk

sp i-

g a z y k a českého, u-

m řel w 49. r o c e w ě k u sw ého dne Í8 . P r o s in c e 1834

o čtw rté h o d in ě

o d p o le d n i,

na k r e w n j

m r t w ic i,

z a o p a tře n gsa swátostm i um jragjcjch. P roza tjm

gen

to

bud’ p o d o t k n u t o ,

že

geho

n eyčistěgšj k w la sti láska a h o r l iw o s t s saudem s p o ge n á w š e c k o , seč b yla, k o k ra se a k důkla dnosti na­ šeho Časopisu biografie

p ř is p jw a la .

z a s la u ž ilý c h

G estli

sla w n ý

du ch ow n jch

S a i le r

pastýřů

ně­

m e c k ý c h w y d a l : m y též p r á w o máme úplné, n e a u honný žiw o t k n ě ž jm

za

g e h o přátel

nebožtíka

Černého m la d ý m

w z o r p o s t a w it i.

D á se od

z w lá š tě

wraucných

o č e k á w a ti, ž e n ě k te řj z e ž i w o t a

ge h o

neysličněgšj nastjnjce d o b y , památku w děčnau sw ém u p řátelstw j

po sta w j. — Na ten

čas stůgtež c i t y g e -

dn o h o z geho přátel.

/ Ž a 1o z p ě w o sm rti Josefa Č e rn éh o . Zastjn il saum rak hasnaucj záři w ečernj, O b lo h u neydélšj zastřelo raucho n o c i: G á u stolku seiljra, potopen w e prau du m yšlének B ezděčných , duše m á tru c h liw e z asto n ala : Proč, to newjm. Kdo na okno klepá V — H o lu b ič k a to zobcem . W jt e y m i šťastná p o s lic e ! což m i neseš? —

Ó líč ila , co znam ená tem ných na hrdélk u w isjcjch T r é tkaniček ? co tag j w sobě cedulky troge ? Strom zde, běda, tru c h liw ý obražen — tady h r o b k a — tu nápis : „Č ER N Ý“ / —

ach mého přjtcle w jce n e n j! —

N á b o ž n ý knězi H o s p o d in ú w , zpytow njku pokorný B ě l ge h o zázračných , Sokrate náš m ilený, W la s t i m ilence w ř e l ý , cos nás tak rych le o p u stil? G iž g s i m i o d lan če n , mé duše p á lk o d ra h á ! T w á t m i g e w jw a la ú s t a , co gen kdy poejtilo srdce, T y s .s e m nau v ě rn ě slasti i strasti d ě lil, T y , když osud mne pak o d d á lil, gs i m i často w y s jla l P e n t ii na růžow ité v ě s tin u přjw ětiw au . K d o ž , po našem M la d o n i, když i teď ty se záh y ubjráš Z w l a s t i , m i žádaucj zp rá w y o M atce podá? K dož o g e g jc h n a d ě g jc h , t a u h á c h , žádostech a slnstech, K do ž o m ilých liratřjch z p r á v u m i dá téšiw au ? U krutn é , M o ran o , tw oge za dna těchto g e žezlo ! L e d w a se w ý ro čn j den hoře m ého w ra c e l, B e n , kdys m i M lado n ě druha o d ň a la , n ek lainaw éh o W la s t i s y n a , v ě r n ý c h b r a t r a , m iláčka Čechu, * ) Sotw a se g iz w a krutá raněného u lé č ila srdce : G iž ljtýin šjpem ránu bodeš mi nowau. P r o č ra d ě g i stře ly na škaredé odrodilce neostřjš ? P r o č d o b r ý c h , ctnostných sobě ku v r a ž d ě v o ljS ? A c h co m ořjš m audrosti toho zd ařilé h o učence ? Co w zácnéiio Čechům Faedona u sm rcugeš? Co slu h u P án ě b i g e š , ljb a u an práw ě se ch ystal N a swěceny oltář k lásti mu s lá v y obět ? P ro č g s i, neljto stn á, několik nedo přála mu geště

* ) Josef

Jungm ann,

m ladšj , f

24.

Č ern ý dne 18. P ro sin ce 1834.

P rosin ce

1833 ;

Josef

D o b , aby l>yl skončil djlo to po svěcen é? * ) <j lose lid s t v a žalosti p ln ý ! z a s v itn e -li h v ě z d a ,

P la v c i m ilá , ofralj náhle g i haute mrakem. — Když tak o v ý c h ano w jce něm ých v e d u v lítrobě n á ř k ů : A u tlá poslice tu k řjdlo m a zatřepetá, Zdálo s e , že něco w jce mi geště o devzdati dlu žna; P en tii zočjm h jla u zeleně propletenau, Snjm áni list na ni zavěšený., druha oslaven éh o P o z n age ljb á in jh n e d pjsm o a to čtu na n ě m : „ N e lk e y , h ra tře m ilý , želu se tru c h liv é m u neodiley, H ospo din ů v mne že tak náhle posel p o v o la l ; N e ch tě l D o b r o t iv ý nemocj mi se trápiti dáti, An těžkých neduhů dosti gsem giž zakusil. Arci v ř e l á b y la m i swé otci ně slaužiti w ňle, N e ž k aum yslu tomu lh ů ty na krátce bylo. Giž čeho g á sám neskončil, dokoneyte w y b ratřj K oslaw ě P á n a , i též k prospěchu w la sti drahé. S vorn j buďte , ncbot synowé gste w y m ateře g e d n é ; Podpora, čáka , r a d o s t, o s la v a buďte g c g j ! L á sk a, p o k o g ! v

odkaz toto g á v á m heslo porauějm.

L á s k a -li w ěrn a v a š e , prosbu v y p lň te m o g i : Záživn au a z d ra v a u kraganňm ducha p a stv u podeyte ; P o c h v a lu w ám za to w l a s t , odměnu B ů h w nebi dá.‘ f — To bratřj spolu w ám zdělugi zde p o selstvo potěšné, P o m n ě te , co v z k á z a l v á m b ra tr o sla v e n ý .

Na Kotu ani dne 23. Prosince 1834. K . AViiiařický.

* ) R ozgjm ánj o přjrodé.

O b w šech

,5

a h

Čtyř s w a z k f i sedm ého ro čn íh o běhu.

P o j e d n á n 1. O

D o g

spogenj K r is to w a s

celau

nj.

saustawau

j.

m a t i k

a.

z m rtw ých

wstánj

božského

zgew e­

O d J. R a is a......................... I I I , 347. I V , (i!/.

O w t ě le n j S yna B o ž jh o . O d V i n e . Z a h r a d ­ il

........................... ................................... I V , 519. M r a w o u č e n ).

2. Proč

newydáwá

n á b o ž e n s tw j

tak h o g n ý c h u ž itk ů

gako

K ristow o

za

prw n jch

časů. (H is t o r i c k o - m r a w n j ). O d Josefa Č e r n é h o ............................................... 3.

Uw e d e nj

w

pjsma

K a n ó n kn ih n o w o z á k o iv n jc h za w ě k u

I, 1. s w. a-

p o štolskéh o. O d D r a , J. K o r n e r a . I I , 179. I V , 575. 4.

H istorie

c j r k e w n j.

S w a lj m u čedlnjci p r w n j c h s to le lj o s w ě d č l i gj

Božstw j

Stárka. Zp ráw a

.

.

stranu

K ris to w o . .

.

D ra.

J.

..........................

.

rozbrogů

j . Zim m erin a n n a .

Od

.

.

O rági. O d F r . W e t e š n jk a .

o k a lich .

1, 30.

Od

I, 64. I I I , 379. I V , 548. .

.

II, 109. 111, 4j2.

Spole čnost Čechxi s L u t h e r e m .

Od V in e.

Z a h r a d n jk a .................................................. I I , 227. 0 jáhnech. Od P. fvichtra, p r o fe s s o ra O lo m u ckéh o

.

.

*

............................... JI, 24í.

P ř jb u ze n s tw j c j r k w e české s m o r a w s k a u . O d W o g t . R u ffe r a .................................. I I I , 437. Ž iw o t o p i s p . Jos. F r a n t.

H u rdá lka .

Od

V . Z a h r a d n j k a ......................... 5.

P a s tý ř s k ý

I, 104. auřad.

P a s tý ř s k ý list G eho k n jž ecj M ilosti P . A r ­ cibiskupa O lo m u ck éh o . P ř e lo ž e n jm D k t . Jnngmanna. O r o z d jl u

.

.

m ezi

.

.

.

.

i

.

anfadem. O d V i n e . Z á h ra d n jk a . K á za nj pohřebn j.

Od

. . .

I, 46.

F ra n t. W a m b e r y .

I I , 331.

K á z a n j na den w staupenj Páně.

Od A n -

tonjna M a r k a .......................................... ..... O u a w š tě w o w á n j š k o ly o d Jos. W . 6. A fo rism y

o

I I , 317.

du ch ow n jm a sw ětsk ý m

litu rg ii.

.

.

I I I , 453. I V ) 586.

Liturgie. Od Y in c . Zahrad­

il j k a .......................................................... I I I , 368. Spogenj čtyř částek mše sw . 7.

OdHnogka.

I V , 559.

W ychow atelstw j.

W y c h o w á n j m ládeže zwláštnj pram en n e nábožnosti

n yn ěgšjh o w ě k u .

O d D ra ,

Jar. Z e i d l e r a , opata S trahow skéh o. I, O

spořádánj sta rý ch škol

z

ohledu

n ow é. O d F r . W a c k a , cjs. král. njho kaplana.

82» 11, 277. na

dw orI I I , 396.

8.

S m j še né h o

obsahu.

D w a l is t y p'. B o h u s law a z L o b k o w i c . O d K a rla W in a řick éh o.

-

........................... I I , 267.

O d p o w ě d na koňk u rsnj otázku ,

od A r ­

n o ld a Š i n d e l á ř e . ...................................... II, 295. 9.

B á s n i c t w j.

Z p ě w k slawnénra p ř ig e t j d u c h o w n j s p r á w y o d G e h o kn jž ecj dřege

M ilo s ti P. P . O n -

A l o y s i a , arcib iskupa P r a ž sk éh o ,

gm én em w e š k e r é h o d u ch o w en stw a , O d Sedlačka«

.

B ezžen stw j.

■

.

.

.

.

•

•

.

•

.

.

1,1 .

O d D ra . Jos. Ghm elenského» I V , 644.

10. I, 131 — 141. 647 — 661.

Literatura.

I I , 305 — 307. Recensj

od

I I I , 471 — 485. čest. k a n o w n jk a

IV , Při—

hcmského, o d fa r. V i n e . Z a h r a d n jk a a fa r. K a rla W in a řick éh o. 11.

Zákony« I V , 666.

12. I,

145 I V , 673.

176-

Cj r k ew nj II,

z p r á w y.

3 i l — 339.

III,

485 —

512

8.

Smjšeného

o b s a li ti.

D w a li s t y p". B o h u s law a z L o b k o w i c . O d K a rla W in a řick éh o.

........................... ]J, 267.

O d p o w ě d na ko n k u rsn j o tázku ,

od A r ­

n o ld a Š i n d e l á ř e . ......................................I I , 295. 9.

Básnictwj.

Z p ě w k slawnému p ř ig e t j d u ch o w n j s p r á w y o d G e h o kn jžecj d řege

M ilo s ti P. P. O ri-

A l o y s i a , arcibiskupa P r a ž s k é h o ,

gménern w e š k e r é h o d u ch o w en stw a , O d S edlá čka................................................................I, 1. B ezžen stw j.

O d D ra . Jos. Ch m elenskéh o» I V , 644.

10. I, 131 — 141. 647 — 661.

Literatura.

I I , 305 — 307. Recensj

od

I I I , 471 — 485. čest.

k a n o w n jk a

IV , Při-

honského, o d fa r. V i n e . Z a h r a d n jk a a fa r, K a rla W in a řick éh o. 11.

Zákony. I V , 666.

12. I,

145 — 176I V , 673,

C jrk ew n j II,

z p r á w y.

311 — 339.

III,

485 —

512

I*

li

E

> . / '/ / ■ / / '/ / v / / . i / / / y /

—

A r c i b is

Á -‘y r/¿

roku

k i i p M w j a

h isk 111>>s1wj

Pražák ó Ai*ísUii jk l\vj

/lin/rz/st/A// ßrwtutt/fatj . / Vzc////>■ý f t r / f / //’//S f/, v / ___

Sniinii.i

lilloiiióři ; i*i<*k«* Insknpslvj I

/ůj Zf-t/////’//>*/ / ///-////■/ /r/ry Sutu m a

K iV flo w c b iN u Ic c k í' bÍNlvU[KSt\vj

fli/
/ '/■i/A/rrY//v(t/rr/‘ý

S iiim n ii Ht-rifcrfoM’t r / y / . ...................

B u d e <>o \ v k k r l u s k ii|»s(w|

/ //t

// w/n/t/X't/7ftfo/Z'Aý

S 11 ni i li ;t

W raawkr i u Art* 11>isI; ups (\v{ Liioirn-riV krm lii>kiips(\\j I»ivíÍow <‘I»i'<mI

lří.sl;ii|>.sl\v;j

P m ť lé o o v ir k ť i ii b is k u p i v ]

/ / ( / / / / ‘Oj/ / a f / >/ \VTi * o c ť

iS'fí

(<’
f

/% of ť * fj.v/tf//>/ r/ur/torfirn
II I

.•

tfí 5 5 ' ^ ^ T wH. kapitoly.

lok *\-

Počet

□

I'«» r v Mjle.

d ir š j.

/ e / .M â .yV/ /ffi./f/J //■t.fa/ 2 42JM > » m .jjhó /Jff.rM J í / fC 2 y,.t. i 77 \ t>ř4 J / Ó J f/ i í \>: w ',6% ‘¿.i/.r/O/ 2 ya., M i ú

'^

//x ,/'* -y.v

/,/>.). U 1 2(
t/ / „ / ,, „

ÿ M J / ft/ V / i jM ' : 2 U J (/ 2 -M

//

//

//'

/

7 fí 07 u

,!>/

¿

/

,, „ ,t ď ■f

/

/

/ t2J.vZ/

2JJ.2.JT/ Z fit/ / / ; fj/ / é & //>; 2. 7 » M 2 .?A y /,/¿X/fí7. S S / ./ fo

»

// „

/

V

1i<>

t/ „ / 'y / / /

_ á / /

U 7-i ■/

f7\ -> ¿¿y '/?

7* M tx/ .!> /(> WJ JZO JO J

¿ 1 "3 Z, Sj © Cu *»

/J/ Z/2

f f / .y , y

■■ w /

'/

.

//

/^;

/ -¿y ■*/2

/

>7

/(>7 „

/

J '7

2 f,

/(■7

/y u

//

„

,, /

/ 7 „ «

7 s+-‘ / /

„ ,¡■1 t f ij .!>/ f ; I / ¿ f „ „ „ /2,y J/ /^ 7 /V./ ,i/ 2 . i 07 f? ■>.í rf.J ■; d J/ f / i / ¿ ,i ¿o 2J

2,/ . / ’ /fi •:)2.y

„ /

%

/


^ s*

„

/ 4 /, ',2

•¿o J/2

¿O r^ C 2

/' „

Vf 2 fi JJ

2 (¡ / Z-'r . f/ i '/O 2 'y 'i 2 / •"/ 2y

r S' w -I (*¡

-------s k «i l>


?/

y.y'tó' ,jru /

7 /

P u 4/J / (i / íé ,m

b o l iom :

/,y

J /

Ö J6 Ó2f/ / i

!

"

S i r a (f.

\\T l i u J ’• ó o w i c í f . b i s k n | ií t \ v j ' £ V r t »/ >■ ■Ñ' « 3 C V. |"c ç 5 c i •> 2 2 1 9 // ■> / ¿

fx i

&

.u :

"Z ?

•?

//

/

2\

//

// ;

. /

A

! j

/< 1

/

/>

•t i

// !

0

//

/

'r

// i i

1 !

Vj

iK

>¡

1

}\ ó ;

f,

/> I ||

f,\

♦

li

»

i

"

"

/Ji

0 "

//

) 6\ /j\\

*

: * j¡ •/T I i " ¡

//

!

/y i ? i i

"

; * 1

z Zc

M

-'S

S i

Š

J

/

//

V

1 // !

p

0 ' ,,

,, i

" 1

0! /1

//

//

H , Jr/ 2A "

6

y.\ ~y\

, i' " ! " ! /, 1

i * i

z

1 " il

»

2

i

! 2

; / í >

Z J3.í S«

.1 "^

// j

9 "i

ť■

: *>:

* ; // i /, j „ H

i

V

y

-I •

; IS i :

, i

; ÍT’

o í

t-\

1

•/. -

i

i w «i

/o 6c \4g » 6j a / rj r/> /ir 4 V ÍO '/ ,> J / n * //5 ■)( 1/ / f > ) //í zo S ty /.){ / / 6 i 9 // " 71 >t / r It \ 2 y '/ " >/ / - o / // v / > J >/ / ,;z \ 6á 1 / .!> 2, z,> /7 7 * '/ // /V Ai M ¿4 r a 12C .> /66 l/\// V 19$ » * " 6 v o / \ „ / // 7J 7'ffi \/j.J j/,j M}\ /¿ X //;)6 / / á /> ? 7 /y- // .y /&

\.)/> » / o » 2 3 6 / j ■> '! * // '/ i * >! // •< * '/ f. n " * U 1 * 21 / /1 , í " Jáí ' / * // / , /
z 4 /.s f

't í

/lj H I // l 4 ff 1 Jti n , h // H $ ll 6 6 V /, 6 /!> //

*

'

l ) 0.1 11 * o i n a f l y

I

0

//

" „

2\

/

!

J «1 !

x/ ¡

,y / i />

/A 6f\ / m -> 7 ; '' ' '( A / 7¿ é /fij\ " M // ¡1 ¿ W j " ¡ / i 20 /',2 « á\ v ! // i / ! // ! 1 ! it ¡ " " ; n j 'A " ! *

1

it

!

//

/;

fíokonawše sedm ý ročnfk tohoto časopisu na w ědom j dáwáme w elebným p- p. od b jra telíiuii, že u w yd á w á n j téhož spisu, tak gako dosawáde, i p řjštj ho roku pokračoiváno bude. Redakcj opatřena gsaue giž nyn j dostatečnau zásobau literárnjch p ra cj, na djle mnohé giž započaté

očekáw agje , může se bezpečně ko-

giti n a d ě g j, že nastáwagjejho roku za tak horliwau činnostj p. p. spisowatelů žádostem iveíeetěného členárstwa mnohem lépe w stawu bude zadost učinili, než se až dotud stáli mohlo. Protož s polěšenjm

ugjmái se redakcj té přjležitosti,

wšem učeným p. p . přisp; watelům za gich horliwe snaženj we gménu w. d. knjž. arcib. Konsisloře tjmto w cřegné djk y w gewo dá t i , luge spolu swau důwěrnau žádost,

opě-

by g j také

budaucně k udrženj a rozkwětu téhož

cjrkwi a

wlasti prospěšného ústawii napomáhali sobě ne­ slj žil i. Ostatně gest redakcj wždy se wšj ochot­ nostj každé ra d ě a žádosti powolna ,

klerauž

by holi tento časopis 'w ělšj užitečnosti nebo dů­ kladnosti nabyli mohl. Co se pak přjdawku dosuď dáwaného do t ý č e , zameyšlj redakcj dle některé tých

w zácněgšj rukopisné

Oleu anebo giných

prwolnjho

plánu

překlady

starobylých

swa­ ducho-

wnjch spisowatelů, genž gak předmětem

tak

i klassickau spráwnostj gozyka w ynikag/, k li­ sím přislrogiti ; p ři čemž se (tle zwláště na to hleděli bude, aby k a žd ý přjdaw ek , pokud mož­ n á , sám o sobě ú p ln ý celek působil, by bu­ daucjm předplatitelům nebylo dešlých

ročnjků

doplněk

Z strany těch p. p. odbjvalelů, sedm

ročnjch

běhů

chtěli, platj ona na ,

polřebj z p ře ­

sobě obgednáwati. kteřjby wšech

nagednau

roku

sobě opatřili

minulého snjzená

ce­

Kdoby pak celý spis sw. Augustina o M ě ­

stě B ožjm kaupiti mj n i l , dostane wšech 6 d jlů za 3 zl. we siř. za 40 kr.

Gednolliwý d jl prodáwá se

Tak také geho

nuale za 16 kr.

Soliloquia

a

M a-

Sw. Chrysosloma o U rážce, a

sw. Cypriana o potupenj swěla sa 12 kr. Bychom p. p. Odbjratelům w Praze a w okolj lépe posloužili mohli, oznanmgeme tjmto, že i provisor knjžecjho arcibiskupského semi­ náře,

p. J n t o n j n

Hi s p l e v,

p ř i g / m á , na které pohodl/

předplaccnj

obzwlášlnč praž­

ské knihkupeclwj pozorná činjme. T\edok cj.

lit e r .j t e n t o /

r o k , 1834, ■*

p r a c e m i sw y m i k Č A S O P I S U to m u to př isp j w a 1i.

-------- — W

(¡■S

P R A Z E.

IB u riá n e k F r a n t ., arcibiskup. poenitentiár, Č e r n ý J o s e f , administr. u Karmelitánek, C h m e l c n s k y Jos., Dr. tavern. u cjs. kr. manského práwa, H c l f e r t Jos. , Dr. prof. cjrk. práw. arcib. kons. rada, I I er s cli ni a nn F r a n t . , kaplan u sw. Ducka, H o l u b á ř G o t t b a r d, kapitulár a kaplan na Stráhowě, Ju li jj m a n 11 J o s e f , Dr. humanit, prof, na akad. Gym., K r b e c J a n , arcibiskup, poenitentiár, L a b i er Y inc., duchownj zpráwce w Stodůlkách, O 11d r á k P r o k o p , kněz cjrkewnj, P ě š i n a W á c 1a w , kanownjk na bradě pražském, redaktor, P ř i k o n s k ý Fr ant . , Dr., čest. kanow., praeses srb. sem., P r e y š l J o s e f , arcibiskup, seminarista, R o s t A n ton j n, Dr. praeses arcib. semináře, R u f f e r W o g t ě c k , vikář kapit. Wyšehradské, Z e i d l e r Ja r o l . , Dr. kapit. Stráb. prof. dogm. c. k. censor, Z i m m e r 111an 11 Jan, kněz ryt. řádu křiž., skriptor c. k. knih. W ARCID IO ECESJ P R A Ž S K É . B e z d ě k a A n s e l m , kněz řádu sw. Benedikta, w Lidicjch, H a 111p e y s Fr ant . , kněz cjrkewnj, H a u s m a n n K a r e l , kněz cjrke wnj, H la w áě J a n, vik. tagemn., farář w Postupicjcb. K a r l j k H u g o , kapit. Tepel. prof. cjrk. práwa w Teplé, K ů r k a F r a n t . , kaplan w Kladně. R o k o s F r a n t . , kaplan w Taehlowicjck, S e d l á č e k W o g t., Dr. kapit. Tepel. prof. matbem. w PJzni, Š i n d e l á ř A r n o l d , kapit. Tepel. gym. katechet w Plzni, W o t y p k a J o s . , duchownj zpráwce w Popowicjck, Z i t e k W á c l a w , kaplan we Mšeci.

IV

L IT O M Ě Ř IC K É

D IO E C E S J .

D o b r o h l a w J a n , kaplan w Libochowicjch. I I n o { je k A n t o n j n , děkan na Měl ujku, J e t t m a r B e r n . , D r . kapit. Stráhow. prof. w Zatei, M a r e k A n t o n j n , děkan vv Libuni, W e t e š n jk

F r a n t . , farář w Markwaticjcb,

yV i n a ř i c l i ý K a r e l , farář vv Kovvani, Z a h r a d n j k V i n c e n c, farář w Iiřešicjcli. W

fT I

fe r n

IÍR A L O W É H R A D E C K É

D IO E C E S J .

D e w o t y J o s., čest. kan. na W y še li. děkan w Mikulowicjch, E u d w j k A n t . , duchownj zpráwce w Studnici, R a y s J a n , kaplan vv Kopidlně, Stárek Jan,

i v ;i v.

D r. prof. pastorálky w Králowéhradci,

T r n k a J a n , kněz cjrkewnj w Králowéhradci, W a c e k F r a n t . , c. k. dworský kaplan, děkan w Kopidlně.

í á &■:

W Kórner

is A g

B U D É G O W IC K É

Jan,

N o \v á ě e k J a n , kaplan vv Střemilovvě, S c h o n b e c k M i c li., D r. prof. pastorálky vv Buděgow. W

A R C ID IO E C E S J O L O M A U C IÍÉ .

Richter Engclb.,

IÍ4 P *

W

D r . prof.

Iv

hisč. cjrk. rekt. mag- eni.,

B R N E A S K É D IO E C E S J .

Kemmel Wogtěch,

.1

D IO E C E S J .

D r. prof. b ib l. rector semináře w Buděg.,

řehol. Minor. prof. dogmat, vv Brně,

K i n s k ý D o i u i n . , kněz řádu Piarist. , c. 1;. gub. translátor, R i c h t e r B e n . , D r. kněz řádu sw. Ben., prof. kat. a pedag. W

CJSARSK ÉM

SLEZSKU.

K o z a r J a n , farář a administrátor vv Těšjně,

, s . ;

S c h i p p J o s e f , generálnj V ik ář, děkan w e Frideku. IV

KW. » V «

IIA L IC IJ .

R o s t I g n . , tow. Pana Gežjše w Tarnopoli. W

l\ J M É .

E h r e a h ó f e r F e l i x , německý kazatel rakausk. wyslanstwj.

!« v 'J » V ; fcMIlií-iii

W i í c f l a w M . I De s i n a , kanownjk, arcibiskup, konsist. rada, r eb

F ran t.

a k t o v.

Lad.

ťe la k o w s k y

k o r r t k t o r.

P o z n a n i e n á n j wysoce ctěných

Pánů

panu Odběratelů Časopisu

pro katolické duchovvenstwo, w roce 1834.

I.

TV Arcibhlmpst.lvj

Geh o K n jž e c j M i l o s t ,

Pražském,

Neydůstogněgšj P á n , pan

O n d ř e g A lo y s , Arcibiskup Pražský, Hrabě Skarbek

Ankw ič

z P o s la w ic e ,

W e lk o k řjž n jk

řádu

L e o p o ld o w a a t. d. W y s o c e důstogná Kapitola a Konsistoř. P . T : P . a p. Jan M e d ljn , P rob o št hlaw n . chrám u Pán ě Sw . W jta . F ra n t, P o lln e r, kapitol, děkan, gym . direkt, w ý b o r zem. stawfi. W á c la w Neum ann, p rae lat, kapitolnj arcijáhen, kons. rada. Jo sef W e rn e r, k apitolnj Custos, konsist. ra d a . F ran tišek Tippinann , bisk. S atallsk ý , S u ffragan , Consistornj P raes., D o m ,-C a n to r,Adm .Děk. Starobol. D irek t.fak u lty theol. Josef llau ch , kapitolnj Senior,

konsist. rada, Adm . scholastik.

M ik u l. T o m ek , Dokt., kanow., děkan u s. A polin áře, konst. rada. W á c la w W . W á c la w jč e k , Dokt., kanow njk, G uberniálnj rada. Jan A loy s Renner, kanownjk, konst. rada,

examin. synod.

W á c la w Pěšina, kanownjk, konst. rada, redaktor. W ogtěch Cech, kanownjk, konsist. rada, Josef H e lfe r t , Dokt. prof, cjrkew njh o práw a, konst. rada. A lo y s W y ilr a , Dokt. práw , zemský advokat, konst. rada. Jan Iíod au er, tagem njk arcibiskup, konsistoře. Šiman M a rtin , expeditor a kasjr. R retschneider K a re l, dokt. práw , protokollista w konst. radě. Knjzek F ran t., reg istrato r. Sm id Vincenc, protokollista exhibitu. H o n ig e r Jaroljm , fcástup. při protokollu, auěet w ed. Časopisu. K alin a Jan z Jetensteinu, kancellista. Zim m erm ann A ntonjn, k ancellista.

l2

Arcibiskupský Seniinrt ř. P. T : P . Jan liiitt n c r , kanow njk, rektor S em ináře. Ign ác M r á z , čestný kanownjk, Spiritu ál. Ántonjn Rost, Dokt.

P raeses.

Antonjn R is p le r, provisor. Sem inárnj b ib lioté k a .

Nowosivecenj lenežj bez stcicj. F ra n z Josef,

P la u c a r F ra n t.

llo r a Antonjn.

Stech Vincenc.

O ndrák Prok op.

W á iía F ilip .

P e e r F rantiš.

Jcthnowé, Duchoii Frantis.

H ausm ann K are l.

fíesíc neposivecenj hohoslowci. Huhjnck Jos.

W o born jk 'Wondeljn.

K iiffer A lb e r t z A sm a n w illy .

Posluchači bohoslowj w IV té m roce, C eehn ra K a re l.

Eaad Ant.

DundáSek Raim und, M in orita

N e u m a n Jan.

D w o řák Josef.

N o w á k Antonjn.

Fanta Antonjn.

P ešta A d ria n ,

K rau s E du ard.

Sim ák Josef.

K ri ik Josef.

W a ld a K a re l.

W lllt jm

klér. Siónský.

roce,

Eindrier Jan.

T it e r a Frant.

P a r e lt F ra n t, diiic. litom .

W e se lsk ý W á c la w , diiic. budw.

P fe iffe r R u d o lf, diiic. budw.

Zem an F ra n t, diiic, litom.

Sim enec Fran t.

JF lih e m roce. B re iš l Josef.

L o p a ta N o rb e rt, řád. s. F r.

H lin sk ý Fran t.

M e te l M a ria n .

H ra b á k W á c la w .

S ch abat Josef.

KoSialow ský L u d . kier. Siónský. W ild H ynek.

Geho Excellencj, wysoce urozený

Pán,

pan Kare!

Chotek hrabe z Ciíotkovva a W og n jn a , W elkokřjžnjk c, k. rakausk. řádu sw. L eo p old a , cjs, ruského řádu $. A lexa n d ra , a rytjr král. sardin. řádu sw. Maurice; Neywyššj Purkhrahj králowstwj Českého, a t. d.

Po městech Pražských . P. T : P. Antonjn L a g le r , fa r á ř u sw. Štěpána, weduucj tagem jk ge n e ráln jh o vikariátu fa r

Pražských.

Ackerm ann Jos. w y w o l, kazat. p ři rakausk. w y s l. w Kodani. Adam ec Antonjn, psalista při h law . chrám u P áně sw . W j ta, B orosch a Andreo knéhkupectwj, pro neg.inenowauého. lie u te l z Latten b ergu , fa r. u blahost. M a rie Sněžné. Holím AVácl., katecheta při m alostr. Gym nasium . B uriánek F ra n t., arcib. poenitentiár u sw. W jta. C alw ow o knéhkupectwj, pro neoznámeného. Čapek G in dř., kněz řádu sw. Františka. C ensura, cjs. k rál. i w ý tisk y. CVlakowsky Lad. F r ., korrektor Časopisu. C'jzek D aniel, fa r á ř u sw. W á c la w a . Daubek Frant. reprcscnt. inéštan na now . měst. éjs. S47. Duchek Jan, koop. u sir. lí a w l a . D u fek L ean d er, benediktjn w E m au zjch . Fabian Jan, adjunkt při fakultě theologické, supi. morálky. Frank Josef, kněz cjrk. w y c h o w a te l h ra b at z W a ld ste in u . Franz W á c la w , fa rá ř při h law n jin kostele sw . W jt a . F riěe k N epom ., P ro v iu c ia l řeh ole w . p. Františkánů. F rid ric h W a le n tjn , kněz řádu sw. Františka. Hnuse R u d o lf, posluchač práw. H anka W á c la w , ry tjř W la d im . řádu Ila w rá n e k

F r a n t iš e k ,

b ibliot. národ. Museum .

kněz rytjrs. řádu křjž. kapl. u s. Frant.

H aw rán ek Jos, dw ornj kaplan u Geho O sw . knjžete Rohana, tlein erich M a tě g, kaplan w T eyně. lierrschm ann

F ra n t., fa r á ř u sw. Ducha.

H la d E m a n u e l, řeh ole kapucjníi, kazat. u sw . Josefa. H olu bá ř Gotthard, kapitu lár na S trahow ě a k aplan . (Iron W o g tě c h , kaplan u sw. Wosrtěcha.

H ubáček Innoc. kněz řádu s v . Františka. Ilu r k a Vincenc, k aplan n sw, H aštala. Jánský W á c l a w ,

m istr bednárský w čjsle S60 na now . M ěst.

Jungmann Jos, dokt. filos. P ra e fe c t na akad. Gyinn. R len k a Jan, kaplan u sw . W o g tě c h a . K re ilh u b e r Josef, kaplan u sw. W o gtčc h a . K o len atý Josef, rytjřs, m althes. řádu, u b l. M ::r, de Vict. K om árek M arian , kněz řádu pobožných škol. K o ze lk a W á c l. dokt. rytjřs. řádu křjž. p ro f. b ib l. studij. K rb e c Jan, arcib. poenitent. n sw. W jt a . Lo k ay Jos. štafir na starém městě N r . 13 S. M ic h l Justin, řádu pobožných Skol. M o ra w a O ndřeg, kupec na m. str. N r . 158. N á d h e rn ý K ajetan , c. k. D irek to r G u b, R egistratu ry . N o w a k Ig n a z , kaplan u sw. M ik u láše. N o w o tn ý Jan, kaplan w T eyné. O liw a Antonjn, fa r á ř u sw. H a š ta la , Panenka Josef, držitel statku N , P eu telsch m id W á c , Cest. kanow. D írek . h la w . w zo r. škol.Pražské. P ro c b ásk a Jos. posluchač lék arstw j. P roc h ázk a W o g t . čest. kan. na W y š e h . far. u sw. W o g tě c h a . P řih o n sk ý F ran t. Dokt. filos. čest. kanow. P r a e s . W e n d . sem in. R e g n e r K o rn e l, kněz řádu sw. Bened. w E m au zjeh . Ř jh a Bonaventura, řeh ole m ilo srd. b ratřj. R u ffe r W o g t ě c h , kapit. vikar. a katecheta na W ySehraité. Schim ek K a r l, kupec. m. str. I I I . N r . 44. S eid l W á c la w , nákladnjk piw nj, m al, stran. N r . 36. Š in d e lář Josef, posluchač práw . S alá č M a rtin , kněz řád u sw. Františka. S au er Jos. rytjřs. řádu křjžow . fa r . u sw. P etra. Skalaudy Anastaz, kněz řádu sw. F ran t. ámek H erm an n , k a p itu la r S tra liow . a kaplan. 5

eber D an iel, k apitu lar S trahow sk ý

a fa rá ř.

S w obo da Antonjn, kancel. w Gul). P raesid . ředit, a e ra r. Ijth o g r, Sw oboda M a rtin , p ro to k ollista krim inál, h law . m ěsta P ra h y . Sw oboda W á c la w , hum anit, prof. na m alostr. G y m as. T om ášek F ra n t. ry tjřs . řádu m eliten. kapl. u hl. M a r. d. Vict. T o m sa F ra n t. In grossista u cjs. k. zemsk. účetnietwj.

W agen k n ech t Jos. kap. u s w , (Jindřicha. W á w r a Jan, o fficial a uč tú c. k. zemsk. livetnictwj. W iesn er A nt.( cjrk. k n ě z, w ychow . hrah. z Thunů. W o h o rn jk S tán i«!aw , podpřew or n Dom inikánu. W o d jle k W á c la w , rytjřsk, řád. K řjžo w , W o ršilin sk j' klášter, w eleb . M atka, M a ria V incencia M a y e ro w á . Tam též M a te r A n ge lin a , tagem nice. W o ř jš e k F lo ria n , řeh ole m ilos. h ra třj. W y w o d a Fran t. fa rář w e AVolšanech. Z e id le r H ieron ym . Dokt. O pat straliowský, c. k. Censor.. Zim m erm ann Jan, ry tjřs . řádu křjž. arc ib . notář, skript, při c. k. bibliot.

W Berounském V ik a riu tu * P . T : P. W á c la w M otz, vikář, konst. rada, arcib. notář, děkan w B e z dědicjcli, 3 w ýtisky. B a b o r W o gtěc h , fa r a ř w

N eum ěteli.

B a s tl M atěg, farnj admin. w e W e liši. B u rk a Antonjn, kaplan w B ezdědicjch. Girkow ský Jan, Exposit, w Lodenicjch. G r u b e r Jan, vikar. tágem , děkan w M eyté. H anau sek W á c la w , lo k al, w Ilu d lic jch . H o le c Jos. ryt. řádu k řjžow . farn. adin. w D obřichow icjch. Kaubek W á c la w , kaplan w B erau n ě. K o p al Josef, fa r á ř w T m án i. K ubista O ndřeg, notář, děkan w Loch ow icjch. K u k la Josef, fa r á ř w C erhow icjch. , K unert M ich ae l, duchow . zpráw ce w S trašicjch . N e g e d lý

W o g tě c h , děkan w Žebráce.

N e tu š il W ogtěch, k aplan w D rahno - A u g ez d ě . P e c h Fran t. administ. na Z b iro w ě . K ib Josef, děkan u swatého Jana pod sk a lau . R y š a w ý W á c la w , podpřewor Františkánu w H ořo w icjch . Scbim an dl Jos. E xposita w Z b irow ě . S ed lák M a rtin , Exposita w Zdicjch. S eidl Josef, děkan a vik. tágem , w B erauně. Sydek T o m áš, E xposita w Bnešicjch.

T urecek Jan, fa rá ř w P rask o lesjch . V o g l Fran t. koop. u sw. Jana pod skaltiu. W i l d Josef, kaplan w M ireSowě. W o n d řic h F ra n t. kaplan w Žebrák u, W o r e l Jos. k aplan na Ž e b rá e e . W ü n sch Jos. kaplan w B ezdéd icjcli.

1F Bystřičkám V ilra rid fu . I\ T : P. W a w řin ec S c h a n f,

v ik á ř, konst.

rad a ,

arcib, notář, fa r á ř w

W rch olto w icjeh , 3 w ý tisk y. B a b o r M a rtin , kaplan w e W rch o lto w icjc h . B ra d ek Fran t. duchow nj zpráw ce w Štěbuzowsi. C ibu lk a Josef, děkan w D iw išow ě. C jsař Josef, fa rn j adm inist. w B y střic i. Gičinský W á c la w . duchow. zpráw ce na H rá d k u . H la w á č Jan, vik. tágem , a fa r á ř w P ostu picjch. K la b e r W a w řin e c , fa r á ř w K ozm ici. K o lá ř Jakub, E xposita loretský, k aplan w e W lašjm ě. Konečný Josef, fa r á ř w Chotěšanech. M a te rn a Jan, kooperátor w Štěpánowé. M e d e r A u g u stin , fa r á ř w W o k ra u h licjch , 1’anz M a tě g, kooperátor w Z d isla w ic jc li. P e lz Jan, kooperátor w B enešow ě. P o h an

W á c la w , budeg. bisk . notář, far. w P ořiči.

R á d lo František, k aplan w P ostupicjch. Ř e h á k František, fa r á ř w Lauíio w icjch . Strnad Josef, zám ecký kaplan w Gem ništi. Š indelář Josef, koop. w e W la šim ě , W a n ěk

František, děkan w Benešow é.

W e s c lv F ra n tiše k , děkan w N ačeradci. W iljm c k Jan, kaplan w e W la šim ě . W o l f František, fa r á ř w Jankowě. W o tý p k a Josef, duchow nj zpráw ce w Popow icjcli. Z ik h a rt W á c la w , fa rá ř w Štěpánowě.

JF Brandeyskám

V ikariátu,

r. T : P. Antonjn B u r g e r , arcijaben ,

v ik ář, konsist. rad a , zlatvm pcnj-

zem poctěný, děkan w B randeysc, 2 w ytisky.

Iíerk ow ec Jan, kaplan

w e W in o ři.

B ře z in a Antonjn, kaplan w B randeyse. Č erm ák F r. fa r. w K lom jně. llla w á č e k Josef, fa rá ř w e W in o ři, llo llý

K a r e l, kap. w O b řistw j.

H o lu b Jan, duchow . zpráw ce w N ehw jzdech. H o ra Fran t. fa rá ř w H law nokostclnjm . Ilo stlo w s k ý Josef, fa r á ř w T řeboraticjch. K o trba Jan, koop. w e W odolce, M acan František, děkan w Čelakowicjch, Strn ad K a r e l, fa r á ř w e W o d o lce . Suttner Antonjn, děkan w K ostelci nad Labem . T u recek Josef, fa r á ř w Chotétowě. W o rljč e k Josef, fa rá ř w

G irně.

Z im a K a re l, koop, w e WSetatecli.

Budinský V ik a r iá t. P. T : P. P e tr

G e řá b e k ,

arcibiskup, admin. vik ářstw j, děkan w e W e -

překu, 2 w ýtisky. B ro žow ek v Antonjn, fa rá ř w Slaw ětině, B ro ž o w s k ý P e tr, fa r á ř w Cliřjn ě Družecký M artin, vikář, tágem ,, děkan w Zlonicjch. Ila u s e r Josef, l)k tr. íilos. fa r á ř w P eru ci. H ochm ann Josef, k aplan w Baudnici. M e rk la s Josef, arcib. notář, fa r á ř w H ořin ě. MiSák Jan, k aplan w B udini. S rb M a tě g, kaplan w e W ranné. Stěpnička Antonjn, koop. w e W epřeku. W a ls a W á c la w , fa rá ř w ČernauSku, W a n ě k W á c la w , děkan w e W e lw ařjc li. W e se ly Dom inik, kaplan w e W e lw a řjc h , Záw eský Jan, kaplan w Charw atcjch. Z u eber Jos. z No rdiieim u , ryt. řád.křjž, arcib, not, děk,we W rbně. Z y k l Jan, E xposit, w Bechljně. V ikariátská knihowna.

TV Českobrodském Vzkaridtu. P. T : P. B la ž e k Josef, kaplan w B řis t w i. M azánek Josef, fa r á ř w e W iticjch. M o ra w ě c Jan, vik. tágem , děkan w Čern ém K ostelci. W underling- Jan, děkan w K au ijm ě . V ikariátská kniliow na.

Falkenawský V ik a riá t, P. T : P. A u e r Joaehim , zám ecký k aplan \v K u nžw artu.

TV Koljnském. Vikariuiu. P. T : P . Jo sef B a lla t y ,

čestný

bo lesl.

k an ow n jk ,

vik ář

a děkan w

S w o g íic jc h , 2 w ýtisky. B ře z in a Josef, duchownj zpráw ce w Sáacch. H o r a Antonjn, k aplan w Sw ogSicjch. K a fk a Jan, kaplan w Zásm ukách. k in z l Josef, kaplan w Plafian cch . líu s t Josef, k a p l. w N o w é wsi. P ec k a F r ., děkan w Zásm ukách. P e r n ik l Josef, kaplan w řío w é m K oljné, Sitte W o g tě c h , řed. a katecheta h la w . školy w N o w é in Koljné. Sauša J a n , děkan w D obřichow ě. Štika Antonjn , k aplan w D o b řich o w ě. S trn ad P e tr , fa r á ř w Starém K oljné. W o l f F ilip , k aplan w S tarém K oljně. V ikariátská knihowna.

TV Mnich owickém V ikariátu. P . T : P. W á c la w Starka, vik ář, konst. rada, děkan w A u řin o w si, 2 w ý ­ tisky'. B itz an M a rtin , fa r á ř w Sázaw ě. Bodušanský Josef, fa r á ř w Janowicjch. F re u n d A nt., kaplan w G jlow ém , H o ráč ek W á c la w , fa r á ř w O n d ře go w e, a rc ib , notář.

UýTieS T o b iá š, fa r á ř w Skalici. Iilom jnek K are l, ducliow. zpráw ce w Jažlow icjch. K ram eriu s W o g t ě c h , fa r á ř w H ťtfšicjcb. N e u b a u e r JaIí ob, fa r á ř w K au tě. S etteleiu T h a d ., zám ec. kaplan w K am n icrburku. W e w e rlía W á c la w , k aplan w A uřinow si. W o lf W o g tě c h , fa rá ř w R a tta gi. W o š a h ljk M a tě g , fa rá ř w Jirčanech.

W Plzeňskem V ik a riá tu , T. T : P . L in d au er

J o s e f,

inful. arcijáhen,

vikář, lione, rada a děkan

w P lz n i. D o stal F e lix , fa r á ř w Degšjné. H u tter B ern a rd , fa rá ř w Plané* J irsa B on ifác, kaplan w P lz n i. L a n g Jakob, fa rá ř w Iíralo w icjc h . P fu s te r Frant. fa r á ř w Ledecí. N e k o la K a re l, fa rá ř w e W o b o ře , Popp Antonjn, děkan w e W e yprn icjch . R e in er, kiiěhkupec3 2 w yt. pro negnienowané. S c h e llin g e r J a n , kaplan w Plísni. Š indelář A rn o ld , kapit. T c p l. prof. náb. na Gym . P lz .

We Pražském V ik a ria tu . P. T : T . P la e id u s B e n e š ,

O pat B ře w n o w s k ý ,

pro

knihownu kláštera

sw. M arkety. Fencl Josef, lo k áln j w K olodégjch. G ib ic Josef, fa r á ř w e W o ře c h u . H a a s P a w e l, fa r á ř w H ostiw icjch. Job Josef, duch. zpráw . w M okropeci. KoStal Fran t. fa rá ř w T rn o w é. K rch Antonjn, koop. w Z b fa s ía w i. Kutjk Ign ác , kněz řádu sw Benedikta u sW* M arkety. Liiftn e r F r. kaplan na Sm ichowě. M odroch Jan , fa r á ř w Auněticjch.

Šm id M ik u láš, kaplan w Startí B o le slaw i. S k len ář P e t r , kaplan w H ostiw icjch . AVaňa F ro k . kaplan w M ich li.

W Přjbram ském l V ilc a riá tu . P. T : P. Frant.

J e d in á ,

cest. k an o w n jk ,

r a d a . in fu l. probošt

vikář,

arcib.

notář, konst.

11a sw. H o ř e , 3 w ý tisk y.

B o le šk a W á c la w , kaplan w P ř jb r a m i. C js a ř K a r e l, fa r á ř w e W o s o w ě . Cižek W o g t ě c h , duchow . zpráw ce w e W išn o w é , D m yeh Jos. fa rá ř w Slappech. D ra sk ý T om áš, arcib. notář, duchow. zpráw ce w HluboSi. E xn er F ilip , fa rá ř w sw. K iliá n u . H a tte r W á c la w , rytjrs. řád u křjž. fa r á ř w starém Kujně. H la s iw e c L e o p o ld , koop. na sw . H o ře . H ra b ě Jan, ryt. řádu křjž. k aplan w

Boroticjch.

H u b e n y Jan, koop. na sw. H o ře , K ostk a F ra n t. Dokt. děkan w P řjb ra m i. L a g le r Josef, fa r á ř w M njšku. Le u b n er Josef, fa r á ř w e W šerad icjch . M a x a Jan, ryt. řád u křjž. k aplan w B oroticjch. M e d lin

F r . koop. w M nišku.

O b ra z K ašp a r, vik. tag. notář, fa r. w Ginci. Paeh m an n P e t r , fa r á ř w S liw iei. P a lle t a Josef, koop. na sw. H o ře . R o ttb e rg e r Jan, k aplan w P řjb ra m i. R o y t F r. fa r á ř w Dolnohbitech. Sjdlo O n d řeg, koop. na sw até H o ře . S ole Josef, kaplan u sw. K y lia n a .

TF Piakowniclíém

Fikariutu,

P. T : P. Jan Sw oboda. v ik ář, konst. rad«!, fa r á ř w K řtci, 3 wýtisky. Aksam it K a r e l, zám. kaplan w

K ru šo w icjc h .

D jk Josef, k aplan w P e tro w ic jc li. H ořčice Jos. kand. theol. duchownj zpráw ce w R osinowě. H o rn o f W o g t ě c h , adinin. w e W olešně. Jerm ann Jos. kaplan w R ak ow n jk u . K an sk y W á c la w , fa r á ř wo w elkém A u g ezd é .

K e p le r F ran t, admin, w K aun ow é. K o sle r T o m áš, fa r á ř >ve Zbečně. ■VTa can Jakub, fa r á ř w S lab c i. M ic h á le k Antonjn, yik. tágem , fa r á ř w M u tčg o w icjch . N ed w ěd ’,W á c la w , duchownj zpráw ce w R eněow č. P o š ta F ra n t. fa rá ř w K něžowsi. Š p alek W á c la w , staršj zám ecky kaplan w TSjíboru. S tad le r Jan, fa r á ř w Čisté. W e in g a rt n e r Jos. cm erit. v ik ář, děkan w K ošlancch. W o tě ra Josef, fa r á ř w P etrow ic jch . Z á ru b a W á c la w , kaplan w R ak ow n jk u. Y ik ariátsk á knihowna.

1F Piolcycanslcém. Tr ilcaridtu. P. T : P. Jan

Ja;ger, vik ář,, kons. ra d a a děkan w Radnicjch, 2 w ý t .

A liz a r F ra n t. kaplan w R adnicjch. H o c h A u g u stin , kaplan w Radnicjch. Jo/,b o ra Josef, fa rá ř w S tálaw ě. K a fk a F r a n t . fa r á ř w Čjžkowě. lí r e i s in g e r Jos. kaplan w Rokycanech. Lem ocli Josef, fa rá ř w M ešně. L iš k a T o m áš, fa r á ř w Prušině. M atoušek F ra n t. koop. w Spálené P o řiči, PiStěk F ra n t. děkan w P lzen ci. S u ch ý F ra n t. děkan w R okycanech.

I V Slánském V H a vlá tu . P. T : P. Jan

B ezděka,

čestný Icanownjk, v ik á ř,

konst.

rad a ,

děkan

w Lid icjch , 3 w ýtisky. B ře z in a Josef, fa r á ř w H o ře lic i. E n g e lt b a le r K a re l, fa r á ř w H ostauni. F o y ta

Jos,

kanownjk, vikar.

tagein. a děkan w Tachlow icjcli*

G aube Bcnno, fa rá ř w e S w áro w ě, tágem , vikar. Gunderm ann F ra n t. kaplan w H ostau n i. ilam p ey s F ra n t. k aplan w M šeci. H ořeg S j Josef, fa r á ř w K w ilic jc h .

Jirsik Jan, fa r á ř w M inicjch. Junginann Jan, ry t. řádu k řjž. fa rn j adm inist. vr T u rsk u . K odym Josef, k ap lan w P ch erách . K odydek A ugu stin , kaplan w Železn é K osinka Josef, kaplan w Q u ilic jc h . K o w á ř jk Josef, koop. na Stochowe. K ů rk a F ra n t. k aplan w K la d n ě . Ijička K ašp a r, fa r á ř vr K olci. L ič k a W o gtěc h , fa r á ř w P ch erácli. M lc an F ilip , duchow . zpráw ce w Libšicjch . N ě m ec Jan, duchow. zpráw ce w M iláčk u , P ř ib jk V incenc, děkan na Sm ecně, Rokos F ra n t. kaplan w T aclilow icjch . Sigm u nd B enedikt, děkan w S laném . Slunečko W á c la w , ry t, k řjž. řádu , arcib. not. fa r. w AunoSti. S rb N o r b e r t , fa r á ř w N a u to n ic jc h , arcib. N o tá ř. S t e lz ig Ig n á c , fa r á ř w Tuchom ěřicjcli. Š w estka F ra n t. fa r á ř w M sec i. ,Š tětka F rie d . fa r á ř w Auhonicjclj. Žitek W á c la w , duchow . zp ráw c e w S rb eči.

TV TaužetinsJcém V ik a ria tu .. P. T : P. K a r ljk H u g o , p ro f, cjrk. liist. a cjrk. p ráw a , w K an on ii T e p l.

TVe TVotťcJcém Vilcariitu. P . T : P. K ristián F r ic e k , vikariát. tágem . fa r. w D u b lo w icjc h ,

ad in i-

strator v ik a riá tu , 2 w ýtisk y. Č erný Josef, v ik ář, konst. ra d a , děkan w N e w e k lo w ě . -jCtrnactý Jan, duchow . zpráw ce w K řečow icjch. D la u h ý F ra n t. fa rá ř w B ě lic i, f H anuš F ra n t. exposit w Jesenici. H a w e l Jos. exposita w O erw eném A u g ez d ě , H u lic k a W o g t. fa r á ř w N e c h w a lic jc h . Jerie Jos. adm inist. w e W o g k o w ě . K ačerow ský A ntonjn, fa r á ř w Podcepicjch. K are š W á c la w , fa rá ř w A rn oštow icjch . K ončický Josef, ry tjrs , řádu křjž. adm inist. w Klučcnicjch.

K rato ch w jle K a re l, duchow. zpráw ce w Kam eyku. Lenk Frant. arcib. notář, fa r á ř w M aršow icjch. M o n a ld Toin . Qitardian Fran t. w W oticjch . P r e is lc r F r . koop. na Cliluinê, P rochásk a D esiderius, fa r á ř w P rêicjch . P tá k Jos. kaplan w N e w ek lo w ê, z R a g e rs d o rfu Jos. R y t. vik. tagem . arcib. not. ¡1 děkan w Sedl ici. R ic h ter Jos. děkan w Sedlčanech. R o S tlapil Josef, fa rá ř w e W o i je b . S tn lfa Antonjn, fa r á ř w

Janowicjch.

U r b a n E m an u el, kaplan w Sedlci. U r b a n M a tě g , kaplan w IVIarsowicjeh. W iljm c k F r. kaplan w N etw o řicjch . W itták T om áš, fa rá ř na C h lum e. V ikariátská bibliotéka.

II.

W esm es 422.

Litoměřické BisJiupstwj.

Neydíistogněgšj Pán^ Pan Augustin Hille, Biskup. W y s . díist. pan W á c la w K a r a , kapitolnj děkan. P an Josef PfeiíFer, vicerektor sem ináře. Konsistornj kniliowna.

Bohoslow ci w LVtem roce. Iiotátko W á c la w .

W o h a u k a Josef.

W Injrn roce. E g e r t František.

B oh oslo w ci wesměs.

W Austslcém V ik a riá tu . P. T : P. Čerm ák F ilip , duchow nj zpráw ce w Mcdonosech.

JF BoleslawsJcém V ik a riá tu , P. T : P. C ebusky F ilip , fa r á ř w Luštěnicjch. Černohaus F r . k aplan w R eyS icjch. Procházka G iř j, fa r á ř na Skalště. Kehak Jan, koop. w O au b raw icjeh . W in a řic k ý K a r e l, fa r á ř w K ow áni. B iblio ték a vikariátnj.

TV Hirschbergenském V ik a r iá tu .

1J. T : F. C erw enk a Jos, fa r á ř w M šeně. Jindra J o a c liim , koop. w M šeně. F r u í a Jan, kaplan w Mšeně.

TV Launslcém V ikariátu. P . T : P. W ick n er Jan. k aplan w R anně.

TV Libereckém V ik a riá tu . P. T : P. J lu g er, fa r á ř w Lauk o w ě, K ará se k K a r e l, fa r á ř We S w ětly . N á h lo w s k ý F ra n t. kaplan w českém Dubě. Š olc Jan, kaplan w L a u k o w ě.

TV Libochowském V ik a riá tu , P. T : P. W o ll' Josef, kaplan w Libo ch o w icjeb.

TV Litom ěřickém V ik a riá tu . I>. T : P Vincenc Z a h rad n jk . fa r á ř w KřeSicjch.

TV M ěln ick ém V ikariátu. P . T : P. Josef T e y n il, V ik á ř, kons. rad a, fa rá ř w N ebuželjeh . A ntonjn H n o jek , děkan 11a M ěln íce.

TV Nim burském V ik a riá tu . P. T : P B erán ek W á c la w , fa r á ř w e W o se n ic jc h . P acow skv Antonjn, fa r á ř w Líbán i. R o le y c ek F ra n t. kaplan w N im b urče. Soren-R F ra n t. k aplan w R o íď a lo w ic jcli. S těh u le Jos. duchow nj zpráw ce w Lauěině,

TV Semilském

V ik a r iá tu .

P. T : P. Jos. K ra m á ř,

V ik á ř konst. ra d a , fa r. w e W js o k é m .

K au b le Josef, k aplan w L a u k a w ě. K a w a ljr W á c la w , k aplan w e Wysokém . N o se k Jan, fa r á ř w Sem ilech .

N o se k Jan, kaplan w P rZ k ow e. Š au rek Joachim , fa r á ř w D ržkow ě. W rá n a K a r e l, fa rá ř w Jal)loui.

W TurnoivsJcém V ikariátu. 1*. T : P . R urianek Josef, duchownj zpráw ce w G a b lo n i. Č erm ák Jan, koop. w T u rn o w é. M a re k Antonjn, theol. Dokt. kand. děkau w Libu ni. Sim unek D am ian , k aplan w Bausow e. W e ru n á č Jan, kaplan w L ibu n i. W etcšn jk F ra n t. fa r á ř w M arkw aticjch .

TV Žateckém V ik a riá tu * Jettm ar B e rn a rd , doktor a professor w Žatči. W e sm ě s 46.

III.

Krulo - Hradecké Bislmpslwj.

N ey dů stog n egsj Pán, pan Ka rel Haní, Biskup, c. Gub. rada. P. T : P. Josef M iille r , kapitolnj děkan, konst. praeses. P rask y Vincenc, kanownjk, konst. rada. P e lik á n

F ra n t. kons. rada, tagem njk a notář.

Iíonsistornj kniliowna. H a w e l Josef, sp iritu ál w Sem ináři. Stárek Jan, doktor, prof, m orálky, exam . synod, Stránský Antonjn, prof. pastor, ped. a katechet. T r n k a Jan, kněz cjrkew nj.

Poslu u ch a či bohosloiuj it) IV té r n roce, R jtč K a r e l.

Pecliáček František.

H rd in a Josef.

Schm id Jan.

W lih e m roce. H law a tý Jan.

M e isin g er K arel.

Laušm ann Jan.

W o t ra u b e k Josef.

M cergan s Josef.

TV Bydžowskěrn V ik a r iá tu . P. T : P. A lo y s W c lic h , v ik ář, kons. rada, děkan w C h lu m ci. F o ff Jan, fa rn j a dm. w e W ápn ě. Š afránek Jos. kaplan w N o w é m B y d ž o v ě . T o m ek W á c la w , k aplan w Ž izelicjch , W a m h e rs k ý F ra n t. kaplan w C h lu m ci.

W ChrastecTcém V ik a riá tu . P. T : P. F ran tišek K r á l, v ik ář a děkan w e AYeywanowě, M o ric F ra n t. fa r á ř w K ostelci. M u n zar Jos, čestný kanownjk, v ik á ř .t a g e m . děkan w

C h rasti.

TV Chrudjmském V ik a r iá tu . P . T : P. Josef Z ie g le r , dokt. v ik ář a. děkan w C h ru djm i. D e w o tý Josef, čestný kanow . notář, děk. a fa r; w M ik u low iejcli.

TV Gičjnském V ik a riá tu , V . T : P. Josef Stránský, v ik ář, kons. rad a , děkan w e AVeliši. A u e r F ilip , duchow . zpráw ce w A u sla u fu . Bičiště Antonjn, kaplan w e AVeliši, H rd in a Jan, fa r á ř w R adjm i. K uhn Jan, katecheta lil. w z . školy w Gičjně. M akes Jan, fa r á ř w Ž e le z n íc i. M ü lle r Jan, kaplan w e AVeliši. R e it Jan, kaplan w K opidlně. S lám a F ra n t. kaplan w e AVostružanech. Šk oln jk F ra n t. kaplan w Kopidlně. Suchy F ra n t. kaplan w Gičjně. AVacek F r . c. k. d w o r.k a p l. vik. tag. hisk. notář, děk. w Kopidlně. W aněk F ra n t. koop. w e W rseci.

TV Jaromerském V ik a riá tu . P. T : P. F ü ltn e r Fran t. koop. w e AVšestarech. G ru lic h AVáclaw, ře d ite l a kat. h la w , školy w K rá lo w é D w o ře. P e lik á n Ig n á c , k aplan w Jarom ěři. P elik án AVáclaw, kaplan w Jaro m ěři.

TV Kutnohorském V ikariátu. P . X : P. Brarr/owský W á c la w , kaplan w Zlň slaw ě. C ibu lk a Jos. kaplan w Kutné H o ře . K ř ik a w a Jan, Dkt. liboni. a b o h o slo w j, kaplan w Kutné H o Kanu Jos. bisk. notář a fa r á ř ná Kanku. N e b o w ick ý W á c la w , měSian a falirikant w Kutné H oře. S ow ák W á c la w , kaplan w Čerw enýcli Janowicjch.

TV Lipnickém V ik a riá tu . P . T : P, N e u b a u e r Intlocenc, kaplan w H um p olci. Yikariátská kniliowna,

TV Náchodském

V ikariátu,

P. T : P. Funk M ik u láš, kaplan w N ách o dě. H ro m ad k a Frant. kaplan w B aušim ě. L u d w jk M , Josef, duchownj zprííwce w Studnicí. Sam ohrd Josef, far. admin. w C h w alk ow icjch . '/.oček W iljm , fa r á ř w M aclio w e.

TV Nekořském V ik a riá tu t P. T : P. Č ern ý Fran t. duchownj zpráw ce w Jaw ornici. (,'ižinský Josef, ka"plan w N ekoři.

TV Nemeckohrodském V ik a r iá tu . P. T : P. Jilck Jan, kaplan w K ru zbu rk u .

TV Pardubickém V ik a riá tili P . T : P. M iille ř Josef, kaplan We W o sic jch .

TV Petrow ickém V ik a riá tu . P. T : P. Arnold Jan, fa r á ř w M iletjn č. Černý Jan, duchownj zpráw ce w Chodowidjch*

l4

IíaSpar M a tě g , kaplan w H ořicjc h , V ik a riá tn j k nihovna.

TV Poděbradském V ik a riá tu , P. T : P. W a le n t a Jan, kaplan v

P od ěb radech .

V ik a riá tn j k n ih o v n a .

TV Poličském V ikariátu. P . T : P. C h a la u p k a Josef, k aplan v P olič ce . H ra d ec k ý K a r e l, v ik ar. tágem . fa r . v K ř jž M a tě g , d u ch o v . z p rá v c e v K iin z el Jan, fa r á ř v

Sehranicjch.

T elecjm .

německé B ě le .

L em och Antonjn, fa r á ř v P atočk a K a r e l, k aplan v

K rá s n é . Poličce.

S a r fe n b e rg e r K a r e l, du ch ovn j z p r á v c e v

K u rově .

TV Pdchnoivském V ikariátu. V ik a riá tn j

k n ih o vn a.

I V Sautickém V ik a r iá tu • P . T : P. Ig n á c Sekaušek, O pat a P r e lá t w Ž e li v ě . 'Ž e liv sk á k n ih o v n a .

TV Skuteckém V ik a riá tu . P . T : P. W ilim e k F ra n t, d u ch o v , z p r á v c e v

Licib o řic jch .

V ik ariátn j k n ih o v n a .

TV Trutnow ském V ik a riá tu . P. P e te ra F ra n t. fa r á ř v

T : P.

M ír o š o v ě .

TV Třebechow ickém V ik a riá tu . P . T : P. B ach m an n A lo y s , \ik. tágem , fa rá ř w P řepich ách. H a v e lk a Jan, kaplan v

D o bru šce,

lla y e k Jan, kaplan w N o v é m Městě.

T o m ek Jan, fa rá ř w N o w é m H rádku. AVlk K a re l, duchownj zpráw ce w e W o l i .

W e W rchlábském V ik a riá tu . P. T : P. B ie n Leopold, fa r á ř w G ilem nici. Cižek F ra n t. kaplan w B ran n é. Janata L a d isla w , kněz cjrk. w Gilem nici. Ř e p k a Jan, děkan W M řiěn ě. W e y d a E ran t. fa r á ř w K álnó. W rá n a K a r e l, fa rá ř a bisk. notář w Jablonci. W yskoO il Jos. k apl. w Gilem nici.

W W ysoko - M eytském V ik a r iá tu . P . T : P. H e y l Jan, knihař w L ito m y šli. N o w á k W á c la w , kooperátor w M ladouow ě. R ic h ter F ra n t. kaplan w L ito m y šli. T ů m a Ig n á c , duchow nj zpráw ce w K n iřo w ě. V ik ariatn j knihowna.

W Žlebském V ik a r iá tu . V ikariátská knihowna. Wesm ěs 99.

I V . Buděgowické Biskupstwj.

N eydíistogn egšj Pán, pan Arnold Růžička, Biskup. G i lg j

P. T : P. F ile k , kapit. děkan, kons. rada, bis. notář, G ym . dir.

W á c la w z A n g e lis , kanownjk, kons. rada. bisk. notář. Iíousistornj knihowna.

Biskupský Seminář. P. T : P . líiírner Jan, dokt. p ro f. b ib l. stud. Rektor Sem ináře, tíaw idek E m an u e l, doktr. prof, dogm atiky.

M o k rey W o g t ě c h , dokt. prof'. cjrk. práw a a h istor!«, Schpnbeck M ich ae l, dktr. prof. pasto rálk y.

Z

Studium bohoslowj absolwowáni,

B ezpaleo Jan.

L e o p o ld Ign ác.

E g n e r Antonjn.

B ečic k ý A lo y s .

Iíw ěton Fran tišek .

Zátk a Josef.

Posluchači bohoslowj w I V t e m roce. CVrw enka Jan.

K ypta Antonjn.

F a r á ř Fran tišek .

Marjlc T om áš,

F i g a r Antonjn.

S a w e l Jan.

Jechl František.

T e s a ř M a tě g,

K rbeček Antonjn,

Posluchači bohoslowj w I l l t j m K ap ie Jakub.

roce,

S ie l Antonjn.

ICregčj Antonjn.

S těch M a rtin .

L e it e l Antonjn.

Sw ěcliota M attauš.

M ik e Josef.

W o g ik M attauš.

N o sk a F ra n t.

Zatk a M a rtin .

Posluchači bohoslowj w lih e m roce. Schneider G a b r ie l,

W a ck ář Josef.

T om ášek W á c la w .

Posluchači bohoslowj m In jm roce, K oláček T o m áš,

F ra n t, K am arýt.

Duchowenstwo w meste Bučtegow icjch, P. T : P. Ch am W o gtěc h , kaplan p ř i biskupském kostele. M a řjk Jan, kněz cjrkew nj. Sneider Sim on, kaplan p ř i biskupském kostele,

W Bechyňském V ik a riá tu . P . T : P. F e lix František, k aplan w B ech yn i. F rid ric h W a le n tjn , kněz řádu sw. F r . w Bech yn i, Sedláček Jak. kap. w B ern ard icjch ,

TV BeneSoivském V ik a riá tu . P. T : P . M ikuška K a š p a r, duchownj zpráw ce w B csenici.

TV Blatnenslcém V ik a riá tu . P . T : P. B anka F ran t, k a p . >v R ožm itále. B u sik Jan, vikar. tágem . fa r. w K w ašfiow icjch. Jan M a tě g, ř e h o le sw. A u g u st, koop. w L n ářjch . K laueek M a rtin , kaplan w Kadowě, K řiw an e k Jan, koop. w B latn é .

IV Cheytioivském V ik a riá tu . P , T : P. L a n g w e il Jan,

kap. w K řeči.

W o g ta F ra n tiše k , kaplan w Cheynow ě,

JF Dešinském V ik a riá tu . P. T : P. B rau n , knihkupec w Iílato w cch , pro tři negm enowané. K r á l W a w řin e c , kapl. w Iiaučjmě,

JF D om ažlick ém V ik a riá tu . P. T : P. F a ste r Jakuh, kaplan w D om ažlicjch. Ila u s n e r G in d řic h , kaplan w Klenci, Sládeček W á c la w , k aplan w nowé Kdyni.

TF G indřicho -H ra d eck ém V ik a riá tu . P.

T : P.

W o g t ě c h Juhn, ProhoSt, arcikněz, vikář, kons. rada. N o w áú ek Jan, k aplan w KumZaku. P ac h ta B a r t o lo m ě g , k aplan w S trm ilo w ě. U lr ic h W á c la w , dueliow . zpráw ce w H osteršlagu .

TV Gistebnickém V ik a riá tu . P . T : P. M ašek O n d řc g, k aplan w M a lé Chýšce. Rokos Josef, k aplan w W a lšic jc h .

TV H fuhockem V ik a riá tu . P . T : 1J. M atěg' D re c h sle r, v ik á ř, kons. rada, fa r. w llo sjn ě . R w o řá k Antonjn, fa r á ř na B jlé Xlurce. H a je k Josef, vikar. tágem , fa rá ř w R u dolfstatu . K askuba W á c la w , duchownj zpráw ce w D obré W o d ě. P e y š a N o r b e r t , kaplan w D u bn ěm , PoSl M a tě g , kaplan w P u rk a rc i. Sch uster Jan, exposit w N a k ři.

TV Horazďow ickém V ik a riá tu . P. T : P. M areš Jakub, k aplan w e W e lk é m B oru . S ch in idinger Jos. cjrk. kněz w Strakonicjch. S lá m a Fran t. fa r á ř w Clirasticjch.

TV Kamenickém V ik a riá tu . P . T : P. Hrtinner Augustin, kaplan w Ř e č ic i K ardašo w é.

TV Kaplickém V ik a r iá tu . P. T : P. Š e lle r

T liaddiáš, k aplan w Iiap lic i.

Špaček Jan, vikar. tágem , fa rá ř w Č ern ici.

TV Krum low ském

V ik a r iá tu ,

P . T : P. G r e g o ra A lo y s , kaplan w K r u m lo v ě . K le n z Jan. kaplan \v K ru nilow ě. M a tě go w sk ý A ntonjn, fa r á ř w Krernši. •Šindelář F ra n t. fa r á ř w B e r la w ě .

TV Lukaiveckém V ikariátu . P. T : P. A ugu stin T ie b l, vik ář, kons. rada, děkan w B rešk ow icjch. N ěm eček K ašp a r, fa rá ř w C hudenicjch. P rin c i W á c la w , kooperator w M e rk ljn ě .

TV M irow ick ém

V ik ariátu.

P. T : P. Chum ann W á c la w , k aplan w M iroticjch. P ix a Jan, kaplan w Černjsku. K o sip a l Jos. zámecký kaplan na W o r ljk u .

TV Nepomuckám V ik a riá tu . P. T : P. Josef Zem an, v ik ář, kons. rad a , děkan w Nepom uce. M arik Jan, kaplan w e AVrčeně, T h u m s M ic h a e l, kaplan w e W rě e n ě .

TV Nowohradském V ikariátu. P, T : P. AVáclaw B la ž e k , v ik ář, tagem njk, fa r á ř w K am enem A ugezd K ratocliw jle Jan, vikar. tágem , fa rá ř w Kamenném K ostelci. T r u m p f František, kaplan w Šweinici.

TV Pacowském V ik a riá tu . V ik ariátn j knihowna.

TV Pelhřjm ow ském V ikariátu. P. T : P František M achek, v ik ář, kons. rada, děkan. F áh n rich Jan, far. adm in. w N o w é m Rychnow ě, K íirner Josef, kaplan w

N o w é C c fc k w i.

S trek lin AVáclaw, fa r á ř w B in erci. W e rn h a rd t Josef, dékan w Cerw ené B ečic i.

TV Pjseckém V ik a riá tu . P. T : P. A latěg Tockstein, vikář, fa r á ř w Ginjně. B ilý K a r e l, kaplan w Pjsku. DaneS F ra n t. kap. w Ginjně. K ah jček Jan, kaplan w S edlici. M achnjk W á c la w , kaplan w Steckně,

TV Prachatickém V ik a ria tu . P. T : P. A šw ie E m an u el, fa r á ř w W la ch ob řezjc h . Jaks AArogtěcli, kaplan w Prach aticjch . R o ssw ald T om áš, kaplan u sw. M á řj. V ikariátn j knihow na.

TV Sobe slaw skám V ik a riá tu . P . T : P. František H anslow ský, v ik ář, kons. rada, far. w BnStleci.' H azuka W á c la w , kaplan v

Soběslaw i.

M o r a v e k D an iel, děkan w T c y n ě nad W lt a w a u . N a h lin g e r K ašp a r, em erit. v ik ář, děkan v

S oběslaw i.

P o lá k Antonjn, děkan w e W e s e ly . W o b iš Josef, vik ar. tágem , fa r á ř w íla m řjc h , V ik ariátn j k n ih o vn a.

JF Sušickém V ik a riá tu . P. T : P. A d am F ia lk a , v ik á ř, konst. rad a, děkan w Sušicjcli. Ojžek F ra n tiše k , k aplan w B uděticjch. K opecký Antonjn, fa r á ř w K olinci. L o v Antonjn, kaplan w K olinci. P a w lo w ic W á c la w , koop. v

P etrow icjch .

T r o ja n F rantišek, fa r á ř w P etrow ic jch .

J F Třeboňském V ik a riá tu . P . T : P. Josef Zelen k a, vik ář, kons. rad a , děkan w

T ře b o n i.

C h a r v á t M a tě g , kaplan w Sukdolech. ICaupal Antonjn, koop. w T ře b o n i. K u bíčk a Jan, fa r á ř w P la c u .

JF TýnhorzowsJcém V ik a riá tu . P. T : P. S la u p Jan, kaplan

av

Staňkově.

JF JVodňanském V ik a riá tu . P. T : P . B ra b e c A ntonjn, kaplan v

Skočicjch.

H a n u š W á c la w , děkan v e W odňanecli. M á ch a W á c la v , k ap lan v

P ro tiw jn ě .

JFe JFoJjnském V ik a riá tu . P . T : P. Fra n t. R athauský, v ik ář, kons. ra d a , fa r. w Cesticjch. Ilo ly

Jos. děkan w e W o ljn ě .

Johánek Fran t. V ik . tágem , fa r á ř v e W a c o v ě . .Škopek Jan, k aplan w e W a c o v ě . W e sm ě s 313.

w

Cechách

700 .

M

I.

(D

m

&

W

Ä a

O lo m a u c k é A > *c ib is k u p s lw f.

G elio kn jžecj M i l o s t , nejdfistognřgsj Arcibiskup, Pán, pan Ferdinand Maria Chotek, hraběz Chotkowa a W o g n j n a , w é w o d a , hrabě králowské české kaple \v Praze, a t. d,, tři w ^ tis k j. TV

Olomauci. P . T : P. a p.

Josef Bechyně , swol). P án z L a ža n , dom icelár, F ra n t. B eniš, čestný kanownjk , ar cil), rada, konst. přjsedjcj. (Jiřj K ö lln o r , arcib. rada , konst. přjsed. adin. školastikátu. E n g e lb . R ic h te r, l)k t. cjrk. hist< p ro f. konst. rada,em . rekt« Univ. A rcibisk u psk á knihowna. Serilinárská knihowna. Universitnj knihow na. Ila in c , posluchač b o h o slo w j W tnjin roce.

TV Boskowském Děkanátě. P. T : P. Mucha WawDinec, fa r á ř w Zw ittaw ce.

TV Cholinském Děkanáte. P. T s P. T a l la ja M a rtin , fa rá ř w N ám ěšti.

TV Gewickém Děkanátě P. T : P. R o z šlap il Antonjn, exposit w S u berow e.

iW Holešowském Dekanáťé. P. T : P. H rbáček M a rtin , Viceděkan a fa r. w Dom ažlicjch, Jahn Ign ác , k aplan w H olešow é. R e g e r B e rn a rd , fa r á ř w B ystřici. 7 a w ř e l Innocenc, koop. w Dřewohííséicjch.

TV Holomauckém Dekanáťé. P. T : P R o zsipal M e lic h a r , fa r á ř w K roenaw ě.

TV Hradištském Dekanáťé. P . T : P. Josef F ü rst, k ra g , děkan, konst. rad a, far. w B ilo w ícjcí». F a e z a lc a A lo y s , duchow nj zpráw ce w D iirflu . 15

TF Kelckém Dekanate. P. T : P. Fran t. K afk a, krag-, děkan, konst. rada, far. w Kelči. F i a la Antonjn, kooperátor w K e lč i.

JF K ra lick é m Děkanátě. P. T : P. S třjž Antonjn, kooperátor w O taslaw icjch .

TF K rom ěřjzsk ém Děkanátě. P . T : P. B u d ař K a r e l, kooperátor w K rom ě řjži. D a u b ra w a Jan, kooperátor w K o jetín ě. M o lčjk Jan, kooperátor w T išn ow icjcli. P ie ru šk a T om áš, kooperátor w H u lín ě.

TF K y gowském Děkanátě. P. T : P. Josef Dědek, k ra g , děkan, kons. ra d a , far. w K ý go w ě. B o h a tý Sebastian , koop. w K ý g o w ě . H a r r e ť Antonjn, fa r á ř w M ilo n icjch .

TF Lipniclcém Děkanát té, P. T : P. B e r g F rantišek, kooperátor w H ra n ici.

TF M ezeřickém Děkanáte. P. T : P. B oro w ič k a František, kooperátor w Hetisku.

TF M ohelnickém

Děkanátě.

P. T : P. Hannsm ann Jan, fa r á ř w B u sáw ě .

TV Nupagedlském. Děkanáte. P. T : P. H alu sic k ý P a w e l, kooperátor w Z lín ě . H lu štjk František, fa r á ř w P o h o ř e lic jc h .

TF N o iv o - Gičjnském Děkanátě. P. T : P. O re l Jan, fa r á ř xr Starém Gícjně.

TF Opatowickém Děkanáte. P. T : P Jan T u tta , k r a g . děkan, konst. ra d a , fa r. w O pato w ícjch , D r e x le r P e r e g r in , koop. \v Gew ičku. F e ig e r le Josef, fa r á ř w e W a c h t li. K ačer Josef, kooperátor w O pato w ícjch . Špičák Antonjn, duchownj zpráw ce w D ešjně.

TF Opaivském Děkanátě. (T r o p p a u .) P. T : P. Jan O tten b e rger, kons. rada, arcikněz, kr. děkan w O paw ě. K lo se P e tr, tit. kons. ra d a a fa r á ř u sw. D u ch a w Opawě.

W Přerow ském Děkanátě. P. T :

P.

N a v r á t i l František, kaplan w P ř e r o v ě .

IV Strážnickém Děkanátě. P . T : P. P e t r M o r a v e c , k rag. děkan, konst. rad a , fa r. w e W e se ljiu . W a n č k .lan, kooperátor v Zn orow ě.

TV TVisowickém Děkanátě. P. T : P. F e ig e r le M e lch io r, duchow. zpráw ce w Jušeně. Slunečko B la ž e g , duchow. zpráw ce w Že lec h q w ic i.

TV TVsetjnském Delcanáte. '

P. T : P.

K a r e l N e ta rd u s, krag. děkan, konst. rad a . fa r. v F rid ric h Jan, d u ch o v . zpráwce w Zdechowě. Iiittric h K a re l, duchownj zpráwce w H o v ě z jin . M a ch a A lexander, fa r á ř w Przně. Skrobánek M e lch io r, administ. w H rozenkow ě.

Wset.jně,

TV Zábřeském Děkanátě. P. T : T . D uda M artin , fa r á ř w D ubicku.

TV Zdauneckém Děkanátě. P . T : P. F ra n t. P atka, k r a g . děkan, konst. rad a , fa r á ř V Litenčicjch. B ořek B a s il, duchow. zpráwce w H ošticjch, F ra n k F lo ria n , fa rá ř w R a tagi. P eik cr O n d ře g, fa r á ř w Zborow icjch. U rban ick ý Jan, duchownj zpráw ce v H oštin ř. W yskočil M a rtin , fa rá ř w Zdauneku.

WesniBS 62.

II.

Brněnské Biskupstw/.

Neydůstognčgšj P á n , pan František Gindl, Biskup, c. k. dwor, rada. TV B r n ě , P. T : P. H inkc T h e o d o r, P ro v in c iá l kapucjníi. K en u nel F r id . řádu M in o ritu , prof. dogm atiky. Kiosky Dom inik, c. k. G ub. transl. P iarist. řád. gednat. P rovin. R ic h ter B enedik t, Dkt. libom . benediktin, P r o f. a Senior. Z d u ra B on aven tu ra, P ro v in c iál a fa r. u M inoritu. K onsistornj knihowna. Biskupsky S em in á ř.

U Č end w ním , české řeči. K nihow na libom ud rcu .

TV 'Brněnském Děkanátě. V. 1 : P . Jan H ü lle r , k rag. děkan, kons. rada, fa r . w B isterci, -jJiitelhuber M ic h a e l, fa r á ř w M oraw an ech. F r ič a g T o m áš, fa r á ř w O břancch. R ozm anitli Jan, fa r á ř w Bosonohách,

TV Bystriclcém Děkanáte. V. T : P. F ra n t. Radda, krags. děkan, konst, ra d a , fa r á ř w e Z w o li. Kopecký M a tě g , fa r á ř w Rosochárh, L a w ič k a M a tě g , fa r á ř w Im ra w o w ě .

TV Garom efickém Děkanátě. P. T : P. F r . K o lle r, k ra g , děkan, konst. ra d a , fa r . w Jarom ěřirjch . B a y e r Antonjn, koop. w Jarom ěřicjch. B la t n ý Jan, fa r á ř w D o m am iih lu . Gedlička F ra n t. fa r á ř w M artinkow ě. M atiáSek W á c la w , kaplan w GaroiněřicjcJ}. P r c h a l Benedikt, fa r á ř w H o rn jm A u g e z d ě .

TV Gedownickém Děkanátě. P . T : P. H olásek Jos, fa r. w Blansku, čest. člen přát. kost. hudh. w P r a z e . Jahn František, duchownj zpráw ce w O choze. N o w o tn ý Fran t. koop. w Sloupech. S třjž W á cla w , fa rá ř w K řtin ách.

TV Gewišowickém Děkanáte. P . T : P. L e op . W o d ičk a, krag. děkan, konst. rad a , far. w H o r. Konicjcli. G ironč Josef, fa r á ř w B ěh ařow icjoh . K řiw án ek Frant. fa r á ř w Hostině. Stehljlf Antonjn, fa r á ř w B lisk o w ic jch .

TV Gj/ilawském Děkanátě. P . T : P. F ilip Dw ořáček, k r a g . děkan, kons. rada, a fa r. w U r b a n o w ě ,

TV Hodonínském Děkanátě. P. T : P. B a a r Sim on, k ap l. w H ow o ran e ch . Iíw oráčck Jakub, fa r á ř w S ardicjch . R u prech t M at. kooperátor w M utenici. Šiidek Ign ác , fa rá ř w K ah iljm .

W Kaunickém Děkanátě. P . T : P. B oro w ec F ilip , fa r á ř w P ra w lo w é .

TV Klobouckém Děkanátě. I*. T : 1J. í i le í z l Jan, kaplan.

TV IUeřinském Dekanate.

i*.

T

: l.\

L e o p o ld T a u d e , k ra g . děkan, konst. rada, fur. w M éřin ě.

TV Mezřtcjcém Děkanátě. P . T : P. František H e lle r , krag. děkan, konst, Grosser Antonjn, fa r á ř w Ohi'owe.

rada, fa r ,

w e M e zřiči.

TV M.ikulowském Dekanate P. T : P. B aad er, knehkupec w N ik o lsh u rk u , 2 w y t. pro negm enowané.

TV M odřickém Dekanáťé. P . T : P. V iktor S lo ssar, O pat řádu S w . B ened. a P r e la t w R agh rade. N o w á k Josef, kooperátor w Slapanici.

TV Námestském Děkanátě, ŠpoleCnj dekanátnj knihow na

TV Noivoměstečském Děkanátě. Bekanátnj

společnj knihowna.

TV Podiwjnském Dekanáťé. P . T : P. František Binko, k r a g . děkan ,

konst. ra d a , far. w P odiw jně.

TV Rosickém Děkanáte. P. T : P. ICarel B a y e r, k r a g . flékan, konst. rada, fa r . w Oslowanech. Kodytek Josef, k ooperátor w Oslow anech. Wořišek M au iu sjO iu erit. hen. P řc v o r.R e y li. far. w Ostrowaěicjch. Negm en ow aný.

TV Slawkowském Dekanate. P. T : P. Špaček B ern a rd , fa r á ř w S eraticjch,

TV Teleckém Dekanáťé. V. T : P . Jurawský F ra n t. duchow nj zpráw ce w Palupjně. Sivjtil F rid ric h , duchownj zpráw ce w Studené.

TV TVančicTcém Děkanáte, P . T : P. Jan F y telIiu b cr, k rag. děk. konst. rada, fa r. w W an čicjch . Ohlaupek Antonjn, duchow . zpráw ce w Dohřingku. Procházka T om áš, koop. w e W ančicjch.

TVe TViškoivském Děkanátě. P . T : P. lvnwář Josef, koop. w P u stom čři.

W ŽeletowsJcém Děkanátě. P . T : P. M a re k W a w řin e c , fa r n j mimin. \v P a w lo w ě . Uckanátuj sp o léčná knihowna.

W Znoymském Děkanáte. P. T : P. Antonjn W o š a , Dkt. arr.ikn. k ra g . děk. kons. rad. fa r. w šatow e. K ra to c h w il F ra n t. fa r . w B re n d ic jch . Dekanátnj společná knihowna.

JF Žid/ochowském Děkanátě. Společná dekanátnj knihowna.

W esm ěs fi4. N a M o ra w ě 126.

C/s, král, rakraiské Slezsko. Dom inik R a u h a l, fa r á ř w D nhow ci. Zaw ackěho knčhkupectwj 2 w ý t. w e F rideku .

W e sm ě s 3.

Neydíist. Pán , pan Michael K o r c z y n s k i , Biskup w Přemyslawě. Neydůst. Pán, pan Frant. Pištek, Biskup w T a r n o w š . A d am b rah ě R ošeiszew ský w Zu row icáeh. W e sm ě s 3.

W Kosičkém Biskupstw/. Neydflstogněgšj Pán,

pan

Em erich

Palngyay de

Eadera a B oda Falva, Biskup, kral. rada. P. T : P. A n g y z l G iř j, fa r á ř w Ilabzanech. K rasznyansk ý Ondřesr, fa r . adm . w Zubóaneeh. Stetz Jan, far. adm iu str. w Starjm . S z la v k a y Jan, fa r. w Zdraw cjch. S z la v k a y O nd ř. f a r . w Strazkém .

W N U Iránské diecesi. NeydSst, E x cel!. Pán,

pan Josef

Varům ,

Biskup

Nittranský, c. k. A . Milosti skut. tag. rada. 2 w ý l . P. T : P. F ran tišek X a v . H a b e l, O pat, P rob o št, G en. V ik á ř. Biskupská K ap ito la. S zu llyo v sk ý Štěpán, bisk. N o t á ř a A re h iw a ř w N itře .

H o reč k y Antonjn, fa r . w Licth aw i. Janács Jan, fa r á ř w R o ssin í. Jrnowskv Jan, k aplan w K oseěi. Juczko M atěg’, far. a D ěk an w R a jec zi. K oszper O nd reg, Dkt. sw . pjsma, fa r. w Teplíc®!, R essetka M ich al, kapl. w D ubn ici.

W Bystřičkám Biskupstwj. Neydfist. Pán , pan Josef Belánszky, Biskup, P, T : P. To m áš C h erven , biskupský Canonicus a laterc. V alent. Š eich l, kons, tagem njk a bisk. notář w B ystřici, P a u lja r G iřj, koop. tamtéž, f E m erich Csetneky, P . Rektor náb. škol, w Březnobaně. D aniss S tep., koop. w XJj-Bánye. F o d o r M ich al, čest, kanow. kons. rada, fa r . w Dubow ě. Laczko Štěp., far, adm iu. w S zeleezi, M esszik O ndř,, far. w Rudně, M ozor Jos., fa r. w e P redain ě. Rak M a tě g , kooperátor w U j-B a n y ě . R ayss Jan, fa r. w T ru bjn d. Skoda Jan, fa r. w Radvani. S trba Jan, P robošt z G ra b y , kons. rada, fa r. w Dettvě. V adányi Joz. Dkt. yicearcliid. fa r. w e V alaszče. T honi, V a r g a , fa r . w B enyussow ě,

JF Bosenawském Biskupshvj. P. T : P. [ía p rin a y M a rtin , fa r . w lío rg a c s fa lv ě .

JF P e š l i. P .^ T : P. K ggcn herger Jos. kněhkupec pro negmen.

JF Prešburku, P . T : P. Š w a ig g e r , kněhkupectwj pro negm en.

W e

Wesm ěs

W ] d n i,

P. T : P. Ign ác F e ig e r le , dkt. k . dw o r. kaplan, direkt, študij u S. A u g K nihowna G eho Oswjcenosti knjžete M etternieha, lin ih ow n a P . P . M echitaristů. K nihowna P . P . Redem ptoristíi. K něhkupectw j W endikt pro negm enowaného. K noblocli Antonjn, ryt. řádu m althes, w Grossliarrse.

I V L i n e i. H a s lin g c r kněhkupec pro negm enowaného.

W S al

Chur

ku.

P . T : W . D. P . a i». J osef Čeněk z Wartenberků, Dkt. libora. Kapitul. Děkan. F rid rich K njže v. Šw arcenbergu, kanownjk.

IV z:
(Z iiťíi. )

Neydustogněgšj P án , pan Josef N ow ák, Arcibiskup.

TV Z tíh ř ebu.

(A g r a m )

P . T : P. M oyses .Štěpán, D oktor a p rof. lib om u d retw j. P o různu w Cjsarstwj I I .

TVe JVrat i sl au>i. P . T : P. R itte r Josef, D kt. kanownjk, prof. cjrk. h is to r.

TV D r á t ďa rtech. P . T : P. D ie tric h Frant. k rá l. dw ornj kazatel. Hraběta Jan, kr. dw or. kapl. prof. na k atol. Gyniftart. Štěpánek Josef, král. dworský kaplan.

TV L o n d y ti Č. P . T : P. Leon. T h u n , hrabě z H oliensteinu, pán na D ecinf.

W cjzjch

zem jch 5.

Saučet wsech odběratelů. W

Č e c h á c h ............................................................... 700

Na W W AV AV AV

M oraw ě . . . . . . . . 126 Cjsarskéin Slezk u . . . . . . 3 Cjs. Rakauském Polsku. . . . . . 3 ...............................................................37 U h řjch C jsarstwj po různu . * . . . . 11 c jzjc h z e m j c h ......................................................5

Wesm ěs 885.