Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 3
Čas slunečního svitu
PRAHA 2011
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 4
Přeložila: EVA BROŽOVÁ
Catherine Coulter: Čas slunečního svitu Vydání první Copyright © Catherine Coulter, 1991, 2002 This edition published by arrangement with NAL Signet, a member of Penguin Group Inc. All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2011 jako svou 1653. publikaci Přeloženo z anglického originálu Season of the Sun vydaného nakladatelstvím Published by New American Library, a division of Penguin Group, New York v roce 2002 Český překlad © 2011 Eva Brožová Přebal a vazba © 2011 Ricardo a Baronet Ilustrace na přebalu © 2011 Jana Carrasco Odpovědný redaktor Jiří Chodil Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET ® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-7384-4®¦-¬ BARONET Praha 2011
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 5
Catherine Coulter
Čas slunečního svitu
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 6
Drahá čtenářko, Čas slunečního svitu vyšel poprvé v roce 1991. Román jsem nepřepsala, jen jsem mu dala nový kabát. Magnus Haraldsson, Viking, který přijel do Yorku za obchodem, si vybere za manželku dívku s vlasy rudými jako irský západ slunce. Zarabeth je ohromená a současně fascinovaná jeho drzostí, arogancí a neochvějným přesvědčením, že bude jeho. Navíc ji dokáže rozesmát a ona mu nakonec svěří do rukou nejen vlastní budoucnost, ale také mladší sestru Lotti. Jenže její nevlastní otec Olav Ješita nemá v úmyslu dát ji někomu za ženu. Zarabeth se nakonec vrací s Magnusem na jeho statek do Norska, jenomže ne jako jeho manželka, ale jako jeho otrokyně. Všem na očích nosí kolem krku ponižující obojek, avšak svou bolest skrývá hluboko v srdci. V Norsku právě panuje období slunečního svitu, kdy je v noci vidět jako ve dne, období růstu a rozkvětu, zrady a zášti. Je to období, kdy muž a žena poznávají jeden druhého i sami sebe. Doufám, že se vám Zarabeth a Magnus, hrdinové této knihy, budou líbit. Hezké čtení! Catherine Coulterová
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 7
Pro Elizabeth Steffensovou Youmansovou: ženu s dobrým srdcem, skvělým mozkem – a obrovským potenciálem
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 9
1
York, hlavní město Danelawu
JMENOVALA SE ZARABETH A BYLA NEVLASTNÍ DCEROU Dána Olava Ješity, bohatého obchodníka s kožešinami z Jorviku neboli Yorku, jak město nazývali zdejší Anglosasové. Nebyla nejkrásnější ženou, jakou kdy Magnus viděl. Jeho otrokyně Cyra byla mnohem půvabnější, více fyzicky obdařená než tahle dívka. Avšak Zarabeth na rozdíl od většiny mužů a žen z jeho vlasti, na rozdíl od mnoha lidí tady v Danelawu, neměla vlasy tak světlé, že v poledním slunci vypadaly skoro až bílé. Ne, byly ohnivě červené a zářivé, a když na ně nedopadaly sluneční paprsky, temně rudé jako krev. Nosila je rozpuštěné, takže jí volně splývaly po zádech, nebo – za horkého dne – spletené do dvou silných copů omotaných kolem hla9
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 10
vy. Ty vlasy, usoudil, určitě podědila po matce z toho západního ostrova jménem Irsko. Před několika lety navštívil Dublin, aby nakoupil otroky a prodal mořskou slonovinu, kožešiny, paroží a mísy a sošky z mastku. Doslechl se, že Irové se kříží jako psi a výsledkem je často tohle výrazné, syté zbarvení. Její oči měly také nezvyklou barvu, zvláštně zelenou, odstín, kterého si v Irsku nevšiml a který mu připomínal vlhký mech. Nemusel se dívat do naleštěného stříbrného talíře, aby zjistil, že jeho oči, stejně jako oči většiny jeho krajanů, jsou blankytně modré, když má dobrou náladu, a temně modré jako vody v osloském zálivu, když se zlobí. Jeho matka Helgi mu řekla – k jeho velkým rozpakům –, že modrý odstín jeho očí je něžný a teplý jako barva drozdího vajíčka. Zarabeth byla vysoká, na ženu možná až příliš, ale on měl statnou postavu a pořád ještě ji o půl stopy převyšoval, takže mu to nevadilo. Jeho první žena Dalla byla malá a sahala mu jen k ramenům, a když ji objímal, měl mnohokrát pocit, že drží v náručí dítě, ne ženu, ne manželku. Na chvilku se mu podařilo dostat k Zarabeth blíž a všiml si, že má pleť bílou a dokonalou jako vrstva čerstvého horského sněhu – až na ty dva dolíčky, které se jí při úsměvu objevily ve tvářích. Ten úsměv ho okouzlil, hned jak ho spatřil. Samozřejmě, pomyslel si, ta dívka nepochází z rodu Vikingů, ale nevadilo mu to. Ne, Zarabeth nebyla nejkrásnější ženou, jakou kdy spatřil, ale chtěl ji víc než kteroukoli předtím. Představil si, že se s ní miluje, že vniká hluboko do jejího těla a stříká do ní své sémě, ale také si představil, jak si s ní povídá a svěřuje jí své sny a plány. Představil si, že s ní pluje do Hedeby, toho obchodního přístavu na jihu, který leží v zátoce řeky Schlei, jež ústí přímo do Baltu. A dál za Hedeby, skrz malé ostrůvky, kde se rozkládá drsný spodní výběžek Švédska a cesta tam trvá dva dny. Představil, že plují Velkou úžinou, která se na jihu ote10
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 11
vírá do Baltského moře, a potom zahnou do vnitrozemí na řeku Dvinu, jež pokračuje k hornímu Dněpru a do Kyjeva. Možná by ji mohl dokonce vzít za Kyjev, do toho zlatého města u Černého moře, které Vikingové nazývají Miklagard, a do dalších, jako je Konstantinopol. A potom, zničehonic, stejně zřetelně, před sebou viděl jejich děti, děvčátka se zářivě rudými vlasy a chlapce s jeho hustou světlou kšticí. Zvláštní, ale představil si kloučka s očima zelenýma jako vlhký mech. Jemu, Magnusi Haraldssonovi, bylo dvacet pět let a byl druhým synem knížete Haralda. Sídlil na statku s názvem Malek, který podědil po svém dědečkovi. Půda zde byla úrodná, na rozdíl od většiny skalnaté, neobdělávatelné země v jižním Norsku, a dávala slušnou úrodu ječmene, pšenice a žita. Magnus byl také obchodník, tu a tam velice šikovný obchodník, jak mu láskyplně říkal otec, a měl vlastní loď, krásný a rychlý Mořský vítr. Od poslední obchodní cesty vlastnil také tucet otroků a pracovalo pro něj mnoho jarlů – svobodných občanů – na oplátku za malé pozemky, kde pěstovali plodiny pro svou rodinu. Mnozí z těchto jarlů byli jeho přátelé, a nejenže se s ním plavili za obchodem, ale i oni s sebou vozili zboží na prodej. Magnus se v sedmnácti letech oženil – sňatek domluvili rodiče – a narodil se mu syn Egill, kterému teď bylo osm let. Jeho žena Dalla, sama skoro ještě dítě, zemřela dva roky po synově narození. Truchlil po ní, jak by truchlil po ztraceném druhovi z dětství, a jak léta plynula a on se těšil s mnoha různými ženami, usoudil, že další manželku ani víc dětí nepotřebuje. Ženaté muže považoval za slabochy i přesto, že trávili čtyři měsíce v roce na loupežných výpravách. Teď, zčistajasna, začínal uvažovat jinak. Uvědomil si, že jeho současná milenka Cyra ho už nebaví, přestože se chovala mile, přinejmenším když byla s ním, a v posteli uměla neuvěřitelné věci. 11
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 12
Jak se ale teď díval na Zarabeth, blesklo mu hlavou, že má syna, který teď potřebuje matku. Dokonce k sobě byl natolik upřímný, aby si přiznal, že o Egilla jde až v druhé řadě. Chce ji a dostane ji. Když se Zarabeth náhle rozesmála, Magnus se na ni podíval. Smála se zvonivě a upřímně. Jakmile spatřil ten úsměv, dolíčky a bílé zuby, byl ztracen. Všiml si, že se jí při smíchu lehce pohupují ňadra. Její smích ho hřál u srdce, pohyb ňader ho vzrušoval, měl chuť přehodit si ji přes rameno, odnést ji hluboko do lesa a zmocnit se jí pod svěšenými větvemi mohutných jedlí. Protože její nevlastní otec Olav Ješita byl bohatý, Magnus věděl, že cena Zarabeth-nevěsty bude bezpochyby vysoká, vyšší, než si většina mužů může dovolit. Ale on ji zaplatí, přestože Olavem Ješitou, známým mnoha vikinským obchodníkům jako Olav Podvodník, pohrdal. Ten muž si potrpěl na okázalá gesta a oslňoval své okolí náhlými záchvaty štědrosti, ale vzápětí na tytéž lidi bezdůvodně zanevřel a šidil je v drobnostech. Nebylo s ním snadné vyjít a měl příšerné chování, byl arogantní, nicméně malicherný, bodrý, přesto zákeřný. Magnus přemítal, jak asi se svou nevlastní dcerou zachází. Nevěřil tomu, že dobře. Nejdřív, usoudil, se s tou dívkou musí setkat. Její jméno – Zarabeth – se mu špatně vyslovovalo. Znělo cizokrajně a bylo vzrušující a tajemné stejně jako ona. Od chvíle, kdy ji před dvěma dny poprvé spatřil, byl jako vyměněný, držel se zpátky, díval se na ni jako zamilované vlčí mládě a cítil, že se nekontroluje, což u něj nebylo zvykem. Ten náhlý strach, ten nečekaný nedostatek sebedůvěry, ho zaskočil a rozladil. Koneckonců, je to jen ženská – podřídí se muži a bude plnit jeho příkazy, aby šla po správné cestě. Jenže on se zatím doprostřed té cesty nepostavil. Ta změť emocí, které v něm vyvolala, 12
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 13
ho znervózňovala. Ale současně v něm ta dívka probudila ochranitelský pocit a něhu. Potom zahlédl v jejích zelených očích záblesk, který ho málem rozesmál, protože měla nezbedné myšlenky, a on je chtěl znát. Navíc v hloubi duše věděl, že by ho ty myšlenky pobavily a rozesmály. Zarabeth ho mátla, a on z toho měl radost. A znovu si řekl, že je to jen ženská, že bude rozhodovat jeho vůle a že Zarabeth mu bude brzy náležet. Její smích bude patřit jen jemu. To pohupování ňader bude vzrušovat jen jeho. Je Magnus Haraldsson, pán usedlosti, obchodník, majitel spolehlivé kupecké lodi a dvanácti otroků. Přestavil si ji na svém statku, jak vede domácnost. Malek jí bude připadat nádherný, Gravacké údolí úchvatné. Nebude se cítit osamělá, protože jeho rodiče a starší bratr žijí nedaleko a Malek leží pouhý den plavby od Kaupangu, obchodního města na západním pobřeží Norska, směrem do vnitrozemí od osloského zálivu. Všiml si, že Zarabeth odchází, a rychle se napřímil od zárubně dveří, o niž se celou dobu opíral. Viděl, že vzala za ruku malou holčičku, která stála vedle ní. Zarabeth se sklonila, tiše jí něco říkala a doprovázela to zvláštními gesty. Potom se narovnala, s úsměvem se rozloučila s lidmi, s nimiž si předtím povídala, a opustila náměstí, na němž se nacházela městská studna. Sledoval, jak půvabně kráčí kolem kaluží bahna a hromad odpadků, odhání hmyz, který poletoval kolem, a její nádherné rudé vlasy pableskují v odpoledním slunci jako oheň. Byla štíhlá, ale on věděl, že pod lehkými vlněnými šaty bude mít hebký, pevný zadeček, a zatoužil se ho dotknout. Potom se zamračil. Zarabeth nebyla mladá. Ne, bylo jí přinejmenším osmnáct a v jejím věku už byly ženy většinou vdané a měly děti. Ale Zarabeth, nevlastní dcera Olava Ješity, ne. Chce za ni nevlastní otec příliš vysokou cenu? Proč se ještě neprovdala? Je zlá? Že by ji špatně odhadl? 13
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 14
Žena může mnohokrát odmítnout nápadníka. Možná jí to Olav Ješita dovolil a ona prostě ještě nepotkala muže, který by jí padl do oka. Magnus se usmál. Jeho chtít bude, nepochyboval o tom. Postará se o to. Viděl, že zastavila v Coppergate, v ulici tesařů, a povídá s místním zlatníkem, mužem, jehož otec a děd navrhovali nádherné náramky a prsteny s jantarem z Baltu a gagátem z Whitby, zasazeným do ryzího stříbra a zlata. Opět se dala do pohybu a tentokrát kráčela rychleji. Magnus věděl, že Zarabeth míří domů, do pohodlného domu se stěnami ze silných dubových fošen a střechou z dřevěných šindelů, který se nacházel kousek od Coppergate. Všechny domy tady v Yorku stály blízko sebe a mezi nimi se klikatily tmavé, páchnoucí a často nebezpečné uličky. Olavův domů byl větší než většina ostatních, přesto v úzkých uličkách po obou jeho stranách panovala tma. Magnus se na okamžik zastavil a upravil si plášť z vlčí kožešiny. Bezděčně se dotkl tepané zlaté spony na rameni, kterou vloni v Birce vyměnil za tři vydří kůže. Byl začátek dubna, ale v Yorku ten den foukal ostrý vítr a on byl šťastný, že má kožešinový plášť. Slunce, zakryté šedivými mraky, nehřálo. Ve skutečnosti nebyla zima. Magnus věděl, že je to jen nejistota, pocit, který ho zaskočil a uvedl do rozpaků, protože byl koneckonců nejen bohatým farmářem a kupcem, ale synem knížete, vůdcem, jarlem vychovaným k tomu, aby vládl a rozkazoval. Tu nejistotu v něm vyvolala obyčejná žena se zvláštním jménem, neobvyklou barvou vlasů, smíchem, jenž ho uvnitř hřál, a ňadry, která ho vzrušovala, že byl tvrdší než stěžeň jeho veslice. Znechucený sám sebou ze sebe strhl kožešinový plášť a vrátil se na svou loď jménem Mořský vítr.
14
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 15
2
MAGNUS SE ROZHODL, ŽE SE S NÍ SETKÁ U STUDNY, která se nacházela uprostřed Coppergate, náměstí, kde pozdě odpoledne odpočívali lidé, klábosili a vyprávěli si neuvěřitelné historky, na nichž nyní nebylo o nic víc pravdy než před sto lety. Ženy nabraly vodu, posadily se nedaleko mužů, všívaly do kazajek a šatů vlněné sukno a jedním okem sledovaly děti. Ty si hrály opodál a jejich smích byl slyšet až k k Micklegate. Byl to krátký čas odpočinku po těžkém dni a čas si popovídat. Vešel na široké náměstí a ostražitě studoval skupinky mužů, což byla automatická reakce, protože ze zkušenosti věděl, že na neopatrnou oběť mohou zaútočit pouzí dva muži a snadno a rychle ji usmrtit. Čekal, dokud ne15
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 16
spatřil Zarabeth, jak přichází ke studni, aby do dřevěného vědra nabrala vodu. Byla sama, děvčátko s ní nebylo. Odhodlaně k ní zamířil, cestou neprohodil s nikým jediné slovo, a právě když spouštěla vědro do studny, řekl: „Jmenuji se Magnus Haraldsson. Jsem farmář a kupec a moje rodina žije v Norsku nedaleko Kaupangu. Nejsem chudý ani krutý nebo zlý a chci si tě vzít za ženu.“ Zarabeth vypadlo vědro z ruky. Zděšeně zírala do temné studny, až konečně uslyšela, jak se šplouchnutím dopadlo do vody. Napřímila se a pomalu se otočila k muži, který ji oslovil. Zjistila, že se mu dívá na krk, zaklonila tedy hlavu a podívala se mu do očí. To bylo samo o sobě překvapením, protože byla zvyklá vidět mužům přímo do očí. „Prosím? Co že chceš?“ Zavrtěla hlavou a měla chuť rozesmát se tomu, co si myslela, že řekl. „Asi jsem ti špatně rozuměla. Omlouvám se, ale měla jsem dojem, že jsi řekl – Ale ne. Co jsi mi vlastně řekl, pane?“ Magnus to zopakoval, stále trpělivý, protože byl okouzlen jejím smíchem a sladkým hlasem. „Řekl jsem, že si tě chci vzít za ženu. Ano, to jsem řekl. Jmenuji se Magnus Haraldsson. Tvoje jméno se mi obtížně vyslovuje, ale řeknu ho a brzy se ho naučím vyslovovat bez problémů – Zarabeth.“ Pronesl ho s rozkošným přízvukem, alespoň Zarabeth to tak připadalo, a ona se usmála, navzdory jeho výstředním slovům a šílené nabídce, pokud ji skutečně myslel vážně, o čemž silně pochybovala. Nevypadal jako muž, který přesmíru holduje medovině nebo pivu. Měla za sebou dlouhý, těžký den a jeho slova ji pobavila, ať už je myslel vážně, nebo ne. Byl pohledný, ošlehaný, drsný, mladý, vysoký, svalnatý a stejně plavovlasý jako většina jeho krajanů. Vlasy měl husté a světlé a oči modré jako letní obloha nad Yorkem, průzračné a bez jediného mráčku. 16
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 17
Stále s úsměvem na tváři naklonila hlavu na stranu. Byl sebevědomý, tenhle Viking. Zarabeth nahlédla do studny. „Přišla jsem o vědro. Co mám dělat?“ Magnus se na ni podíval, okouzlený tím, jak se jí při úsměvu vždy rozjasní zelené oči. „Vytáhnu ho. Jmenuji se Magnus –“ „Já vím,“ přerušila ho Zarabeth. „Magnus Haraldsson a jsi farmář a kupec a nejsi krutý ani zlý a chceš si mě vzít za ženu.“ Magnus se zamračil. Byla kurážná, tahle dívka se zvláštním jménem a zářivým úsměvem. Utahovala si z něj, ale tvářila se vážně, a to se mu nelíbilo. „Ano,“ utrousil chladným tónem. „Chci si tě vzít za ženu. Ale nejdřív ti vylovím vědro ze studny.“ Zarabeth couvla a dívala se, jak mladík kráčí ke kovárně, která stála na opačné straně náměstí. Vzápětí se vrátil s dlouhým dřevěným bidlem, jenž měl na jednom konci hák. Sklonil se nad studnou a Zarabeth slyšela, jak dole šumí voda. Mladík si něco povídal, ale nebylo to natolik nahlas, aby rozuměla jednotlivým slovům. Usoudila, že kleje. Snažil se, to se mu muselo přiznat, skutečně se snažil vylovit její dřevěné vědro, ale dopadlo hlouběji, než tyč dosáhla. Nakonec to vzdal, napřímil se a otočil se k Zarabeth. „Nepodařilo se mi ho vytáhnout. Zaplatím ti ho, protože jsi ho upustila kvůli mně.“ To Zarabeth okouzlilo. „To nemusíš. Upustila jsem ho kvůli vlastní neohrabanosti. Jen jsi mě vylekal, to je tvoje jediná vina.“ Na okamžik se odmlčela a usmála se na něj. „Víš, jak se jmenuji, ale ještě jsme se nesetkali. Já jsem Zarabeth, nevlastní dcera Olava, obchodníka s kožešinami, a –“ „A teď, když jsme se setkali, by ses za mě ráda provdala,“ dokončil Magnus naprosto věcným tónem. „Jsi rozhodná. To je u ženy dobré.“ 17
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 18
„Prosím?“ „Je dobré, že jsi žena, která je chytrá a rozhodná. Promluvím s Olavem Ješitou, domluvíme se na ceně a pak –“ „Já se za tebe neprovdám.“ Zamračil se na ni. „Proč ne? Právě jsi řekla, že ano.“ „Nic takového jsem neřekla. Neznám tě. Před chvilkou jsem tě viděla poprvé v životě. Přišla jsem kvůli tobě o vědro. O co ti jde?“ „Jsem farmář a kupec a přijel jsem do Yorku za obchodem, jak to dělám několikrát ročně. Před dvěma dny jsem tě spatřil a od té doby tě pozoruji. Rozhodl jsem se, že si tě vezmu za ženu. Budeš mi vyhovovat. Budeš mi přinášet potěšení a rodit moje děti, budeš udržovat oheň v mém krbu, chystat mi jídlo a šít oblečení.“ Zarabeth, původně okouzlenou jeho drzostí, znechutila jeho arogance, vlastnost, které měl na rozdávání. Magnus jí už nebyl sympatický, protože si uvědomila, že svá slova myslí naprosto vážně. A s vážným seveřanem, slýchala celý život, si člověk nemá zahrávat. Ale nedávalo to smysl. Když vyslechla seznam věcí, které od ní očekává, měla dojem, že mladík potřebuje otrokyni, ne manželku. Ucítila záchvěv paniky, protože přimhouřil oči a už jí nepřipadal tak vyrovnaný a příjemný jako zpočátku. Ale ona se nenechá zastrašit, nedá najevo svůj strach. „A to je všechno, co mi chceš říct, Magnusi Haraldssone? Jsi přesvědčený, že ti budu vyhovovat? Znělo to, jako bych měla být spíš tvoje otrokyně. Ne, neskákej mi do řeči. Navíc, možná si o mně všichni myslí, že jsem nesnesitelná, hádává a zlá. A pokud jde o tebe, co když biješ ženy? Co když se nekoupeš a páchneš jako starý kozel? Co když –“ „To stačí, Zarabeth.“ Na okamžik se odmlčel, jako by ho překvapil zvuk jejího jména. Potom ji svýma velkýma rukama chytil za paže. Zarabeth ztuhla, ale pak se přinu18
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 19
tila uvolnit. Stáli uprostřed Coppergate, kolem nich byly desítky lidí, které znala, a někteří se dokonce dívali jejím směrem. Nemusí se ničeho bát. Znovu se na Magnuse usmála, ale nervózně, nejistě, a on to poznal. „Nechci tě děsit, ale když se jednou pro něco rozhodnu, nic mě od toho neodvrátí. Koupu se často, jak je v mojí zemi zvykem, a nepáchnu. Klidně si mě očichej. Mám všechny zuby a nenosím tuk na břiše. Když jsou muži tlustí, špatně se jim bojuje, proto nikdy tlustý nebudu. A ženy taky nebiju.“ Odmlčel se a zamračeně pokrčil rameny. „Mám otrokyni Cyru, která ráda cítí na stehnech a hýždích pásek, ale nedávám jí výprask často, protože ji nechci rozmazlit.“ Zarabeth na něj ohromeně zírala a na všechno ostatní zapomněla. „Ty máš otrokyni, které se líbí, když ji biješ? Na ta – místa? To je nesmysl. Nevěřím ti. Proč?“ Magnus znovu pokrčil rameny. „Je to tak. Cyra je vášnivá žena a bolest z výprasku ji vzrušuje.“ Přimhouřil oči a pobaveně studoval její šokovaný výraz. „Proč o tom pochybuješ? Je to pravda, Zarabeth. Brzy poznáš, že nelžu.“ „Ne že bych ti nevěřila, ale možná bys měl tuhle tvrdou pravdu o sobě vynechat. Představa, že mě někdo bije na tahle místa – to se mi vůbec nezamlouvá.“ „Pak to dělat nebudu. Jestli si to nebudeš přát, nikdy tě neuhodím, i kdybys nakonec řekla, že to chceš.“ „Netoužím po tom,“ opáčila Zarabeth a proti její vůli ji opět fascinoval. „Nikdy to nebudu chtít.“ Magnus se na ni díval, ale výraz v jeho modrých očích se nepatrně změnil a ona pochopila, že si ji představuje nahou. „Mohl bys mě pustit, Magnusi?“ „Nemohl. Líbí se mi, když se tě dotýkám. Máš teplou, hebkou kůži a cítím tvoji ženskou vůni.“ „Nemohl bys tedy alespoň povolit stisk? Snadno se mi dělají modřiny.“ 19
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 20
Po těch slovech se zamračil a jeho prsty byly okamžitě jemné jako sluneční světlo a teplé jako slunce uprostřed léta, přestože bylo teprve jaro. Dál na ni upíral zamyšlený, soustředěný pohled. „Povíš mi, co se ti líbí. Říká se o mně, že to se ženami umím. Nejsem sobecký, pokud jde o dávání rozkoše. A ty budeš moje manželka. Budu tě chtít uspokojit, poskytnout ti potěšení. Budeš mít právo, abych tě já, tvůj manžel, uspokojil.“ Mluvil klidně, vážně a sebejistě. Zarabeth se na něj stále dívala a fascinoval ji natolik, že ji nenapadlo odvrátit pohled. Tichým hlasem, bez zaváhání, oznámila: „Já nevím, co mě dokáže uspokojit.“ Magnusovi se zničehonic objevil úsměv na tváři a vyzařovala z něj radost. „To je dobře. V tom případě to zjistíme společně. Budu se snažit, abych tě nezklamal.“ Potom se odmlčel a zadíval se na své dlouhé prsty, kterými jí lehce hnětl paže. „Chtěl jsem tě vidět zblízka. Jsi tak světlá, jak jsem si myslel. Máš nesmírně bílou pleť.“ „Mám světlou kůži. Světlejší než ty.“ „Samozřejmě, protože jsi Irka. Nemám pravdu?“ Zarabeth přikývla. Magnus si všiml, že se jí v očích mihla bolest, a zarazil se. „Oba tvoji rodiče byli Irové? Oba jsou mrtví, dokonce i tvoje matka?“ Když znovu neochotně přikývla, zeptal se: „Kdy zemřela?“ „Před třemi lety. Jmenovala se Mara. Olav, můj nevlastní otec, se s ní seznámil v Limericku a oženil se s ní, když jí bylo osmnáct. Můj otec zemřel pouhý rok před tím a ona neměla snadný život, sama žena s dítětem. Olav nás odvedl sem.“ „To děvčátko, které jsem s tebou včera viděl, to je Olavovo dítě?“ Zarabeth zvedla vzdorovitě bradu. Magnuse ta bezděčná arogance potěšila, ale současně zmátla. Co řekl, 20
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 21
že se tak naježila? „Nevím,“ přisvědčila nakonec, „Lotti je moje mladší sestra. Je mi jedno, kdo je její otec.“ „Takže jejím otcem je Olav.“ „Možná, ale miluji ji a ona je moje.“ „Ne, je tvého nevlastního otce.“ Zarabeth jen pokrčila rameny a odvrátila od něj pohled. Usoudil, že mu chtěla říct o tom děvčátku víc, ale jeho strohé chování jí v tom zabránilo. Prohlásila jen: „Nezáleží na tom, co si myslíš. Už musím jít. Abych si opatřila nové vědro. Nemůžu plýtvat časem.“ „Dám ti takovou holčičku.“ Jakmile začala vrtět hlavou, klidným, tichým hlasem dodal: „Od téhle chvíle bude každý můj názor pro tvůj život důležitý. Každý můj čin se tě bude týkat, budeš mi patřit. Budeš věnovat pozornost mým slovům a řídit se jimi. Zapamatuj si to, Zarabeth. A teď, můžu tě doprovodit domů? Chtěl bych si promluvit s tvým nevlastním otcem. Požaduje za nevěstu vysokou cenu?“ Teď ho chytila za paži ona. Pobavené pohoršení, jež v ní vyvolalo jeho opovážlivé chování, se změnilo v jakousi smířlivost a otupělost, která ji k smrti vyděsila. Copak úplně přišla o rozum? Vždyť toho muže, jenž ji před chvilkou obtěžoval, vůbec nezná. „Magnusi, prosím, jdeš na to moc rychle. Nic o tobě nevím. Pochop to.“ Odmlčela se, protože si uvědomila, že křečovitě spíná ruce. Její slova ji tak překvapila, že dlouhou dobu mlčela. Magnus také mlčel a čekal, až domluví. Zarabeth se zhluboka nadechla a klidným tónem pokračovala: „Jestli chceš, můžeme se zítra sejít. Popovídat si o tvém životě v Norsku a o dalších věcech. Musím tě lépe poznat. To je jediné, s čím teď můžu souhlasit. Přijímáš?“ „Poznáš mě, až se staneš mojí ženou.“ Viděl, že se s ním bude stejně dohadovat. Byl netrpělivý a zklamaný, přesto se na ni něžně usmál, a díky tomu úsměvu se v Zarabeth probudilo něco vřelého a podivuhodně 21
j
j
Cas slunecniho svitu.qxp
20.10.2011
11:36
Str. 22
zvláštního, něco neobvyklého a neznámého. „Jsi pro mě důležitá. Budu postupovat pomaleji, přestože mě bolí, že to musím dělat, ale poslechni si tohle, Zarabeth: Staneš se mojí ženou, a to velice brzy. Za deset dní se chci vrátit domů.“ „Za deset dní! To je vyloučené! Žádáš mě, abych –“ ztichla, protože ztratila řeč. Divoce kolem sebe zamávala rukama. „Tohle je můj domov, kde jsem prožila posledních deset let života. O tvém Norsku nevím nic kromě toho, že všichni jeho obyvatelé mají světlou pleť, plavé vlasy a jsou suroví a krutí. Plují na veslicích do vesnic a vraždí, znásilňují a loupí.“ „Já nejsem krutý.“ „Copak ty nejezdíš na loupežné výpravy? Nekradeš, nedrancuješ, neprzníš ženy a neničíš?“ „Čas od času. Když se člověk nudí – a peníze, zlato a stříbro se vždycky hodí. Navíc se zdá, že všichni Vikingové mají toulavou krev. Prozkoumávat neznámá místa, domorodce, kteří mají zvláštní zvyklosti, nosí podivné oblečení a legračně žvatlají. Vezmu tě s sebou, přinejmenším až pojedu za obchodem, jestli budeš chtít.“ „Ale jste suroví.“ „Čas od času,“ opakoval Magnus a usmál se. „Když je to nutné. Nejsem bezdůvodně zlý, Zarabeth. Věř, že bych za tebe položil život. To bude můj úkol, až budu tvým manželem.“ „Podle tvých slov mi připadá, že budu mít mnoho povinností, až se za tebe provdám. Ale dáváš mi příkazy už teď, kdy tě skoro neznám, a očekáváš, že tě ve všem poslechnu. Já tě poslouchat nemusím, protože –“ Magnus ji ignoroval. Vzal Zarabeth za ruku, otočil ji dlaní vzhůru a zadíval se na ni. Ruce měla zrudlé prací a na bříškách prstů spatřil mozoly. „Řekl jsem ti, že nejsem žádný chudák. Na nejtěžší práci budeš mít otroky a budeš je řídit. Budeš mi šít tuniky, dohlížet na to, 22
j
j
