David H. Bennett
David H. Bennett
Srdeční arytmie
Srdeční arytmie
praktické poznámky k interpretaci a léčbě
praktické poznámky k interpretaci a léčbě
Překlad 8. vydání
Bennett’s
s a i m h t y h r r A c a i d r a C tes on Interpretation and Treatment Practical No 8th Edition David H. Bennett
David H. Bennett
Srdeční arytmie praktické poznámky k interpretaci a léčbě
Překlad 8. vydání
GRADA Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
David H. Bennett, MD FRCP SRDEČNÍ ARYTMIE praktické poznámky k interpretaci a léčbě Překlad 8. vydání Přeloženo z anglického originálu Bennett’s Cardiac Arrhythmias – Practical Notes on Interpretation and Treatment – 8th Edition, ISBN 978-0-4706-7493-2, vydaného v roce 2013 nakladatelstvím WILEY-BLACKWELL. © 2013 by John Wiley & Sons, Ltd. All Righs Reserved. Authorised translation from the English language edition published by John Wiley & Sons, Limited. Responsibility for the accuracy of the translation rests solely with Grada Publishing, a.s. and is not the responsibility of John Wiley & Sons, Limited. No part of this book may be reproduced in any form without the written permission of the original copyright holder, John Wiley & Sons, Limited. Překlad: MUDr. Branislav Štrauch, Ph.D. Redakční spolupráce: Prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE Grada Publishing, a.s., 2014 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2014 Na obálce část originální obálky 8. vydání Bennett’s Cardiac Arrhythmias – Practical Notes on Inter pretation and Treatment Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5518. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Helena Vorlová Sazba a zlom Milan Vokál Počet stran 384 1. vydání, Praha 2014 Vytiskla tiskárna PBtisk s.r.o., Příbram
Autor a nakladatelství děkují společnosti PRO.MED.CS Praha a.s. za podporu, která umožnila vydání publikace. John Wiley & Sons Ltd. ani autor nejsou s tímto produktem nijak spojeni. Neither the original publisher nor the author endorses the quality and value of the advertised products described herein. PRO.MED.CS was not involved in the development of this publication and in no way influenced its content. Názvy produktů, firem apod. použité v této knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-5134-4 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE ISBN 978-80-247-8988-0 (pro formát PDF)
Obsah
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 1 Sinusový rytmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Popis EKG křivky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.1 1.1.1 P vlna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.1.2 PQ interval . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 1.1.3 Komplex QRS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.1.4 Vlna T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 1.1.5 Relativní rychlost převodu vzruchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Sinusová bradykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 1.2 1.3 Sinusová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Sinusová arytmie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 1.4 2 Extrasystolie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2.1 Předčasnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2.2 Síňová extrasystolie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 2.2.1 Vlna P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 2.2.2 Atrioventrikulární a intraventrikulární vedení . . . . . . . . . . . . . . . 29 2.2.3 Klinický význam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 2.3 Atrioventrikulární junkční extrasystolie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 2.3.1 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 2.4 Komorová extrasystolie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 2.4.1 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 2.5 Příčiny a klinický význam komorových extrasystol . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 3 Uniklé stahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.1 Načasování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.2 Původ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
Srdeční arytmie 4 Raménkové blokády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 4.1 Blokáda pravého raménka Tawarova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 4.1.1 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 4.1.2 Příčiny a klinický význam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 4.2 Blokáda levého raménka Tawarova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 4.2.1 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 4.2.2 Příčiny a klinický význam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 4.3 Levá přední a levá zadní hemiblokáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 4.3.1 Hexaaxiální referenční systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 4.3.2 Levá přední hemiblokáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 4.3.3 Levá zadní hemiblokáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 4.3.4 Abnormální sklon elektrické osy srdeční a arytmie . . . . . . . . . . . 47 5 Supraventrikulární tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 5.1 Hlavní typy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Síňový původ versus atrioventrikulární reentry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 5.2 5.2.1 AV junkční reentry tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 5.2.2 Síňové tachyarytmie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 5.3 Klinické projevy supraventrikulárních tachykardií . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 6 Fibrilace síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 6.1 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 6.1.1 Síňová aktivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 6.1.2 Atrioventrikulární převod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 6.1.3 Vedení vzruchu v komorách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 6.1.4 Vyvolávající faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 6.2 Příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 6.3 Prevalence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 6.4 Prognóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 6.5 Klasifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 6.5.1 Idiopatická – „lone“ fibrilace síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 6.5.2 Paroxyzmální „lone“ fibrilace síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 6.6 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Systémová embolizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 6.7 6.7.1 Riziko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 6.7.2 Perorální antikoagulancia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 6.8 Léčba arytmie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 6.8.1 Kontrola srdeční frekvence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 6.9 Kontrola rytmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 7 Flutter síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 7.1 Typický flutter síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 7.1.1 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 7.1.2 Fibrilace síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 7.2 Příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 7.3 Prevalence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 7.4 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 7.4.1 Katétrová ablace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 7.4.2 Kardioverze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 6
Obsah
7.5
7.4.3 Antiarytmická léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 7.4.4 Rychlá stimulace síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Systémová embolizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
8 Síňová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 8.1 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 8.2 Příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 8.3 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 8.4 Multifokální síňová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 9 Atrioventrikulární junkční reentry tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 9.1 Mechanismus vzniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 9.1.1 Přídatná atrioventrikulární dráha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 9.1.2 Duální atrioventrikulární dráha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 9.2 9.2.1 Načasování síňové aktivity během tachykardie . . . . . . . . . . . . . . 92 Klinické projevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 9.3 9.4 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 9.4.1 Vagová stimulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 9.4.2 Intravenózní léky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 9.4.3 „Elektrické“ metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 9.4.4 Prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 10 Wolffův-Parkinsonův-Whiteův syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 10.1 Preexcitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 10.2 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 10.2.1 Lokalizace přídatné dráhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 10.3 Arytmie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 10.3.1 Fibrilace síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 10.3.2 Atrioventrikulární reentry tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 10.4 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 10.4.1 Radiofrekvenční ablace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 10.4.2 Atrioventrikulární reentry tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 10.4.3 Fibrilace síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 10.4.4 Paměť vlny T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 11 Komorové tachyarytmie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 11.1 Komorová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 11.1.1 Monomorfní a polymorfní komorová tachykardie . . . . . . . . . . 111 11.2 Fibrilace komor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 11.3 Supraventrikulární versus komorová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 12 Monomorfní komorová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 12.1 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 12.1.1 Síňová aktivita při komorové tachykardii . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 12.2 Příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 12.3 Mechanismy vzniku komorových tachykardií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 12.3.1 Reentry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 12.3.2 Zvýšená automacie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 7
Srdeční arytmie 12.4 Vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 12.4.1 12-svodové EKG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 12.4.2 Zobrazovací metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 12.4.3 Ambulantní monitorování EKG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 12.4.4 Zátěžový test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 12.4.5 Programovaná stimulace komor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 12.4.6 Signálově průměrované EKG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 12.5 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 12.5.1 Ukončení tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 12.5.2 Prevence recidiv komorové tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 12.6 Ischemická choroba srdeční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 12.7 Hypertrofická kardiomyopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 12.8 Arytmogenní dysplazie pravé komory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 12.9 Dilatační kardiomyopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 12.10 Komorové tachykardie při absenci strukturálního srdečního onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 12.10.1 Tachykardie z výtokového traktu pravé komory . . . . . . . . . . . . 129 12.10.2 Fascikulární tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 12.11 Nesetrvalá komorová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 12.12 Akcelerovaný idioventrikulární rytmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 13 Polymorfní komorová tachykardie a fibrilace komor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 13.1 Polymorfní komorová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 13.1.1 QT interval . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 13.2 Tachykardie „torsade de pointes“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 13.3 Antipsychotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 13.3.1 Léčba tachykardie torsade de pointes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 13.4 Vrozené syndromy dlouhého QT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 13.4.1 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 13.4.2 Arytmie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 13.4.3 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 13.4.4 Vrozený syndrom krátkého QT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 13.5 Fibrilace komor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 13.5.1 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 13.5.2 Příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 13.5.3 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 13.5.4 Syndrom Brugadových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 13.5.5 Syndrom časné repolarizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 13.5.6 „Obousměrná“ komorová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 14 Tachykardie se širokými komorovými komplexy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 14.1 Příčiny širokokomplexové tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 14.2 Nepoužitelná doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 14.3 Užitečná doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 14.3.1 Nezávislá síňová aktivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 14.3.2 Masáž karotického sinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 14.3.3 Konfigurace QRS komplexu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 14.3.4 Extrasystoly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 8
Obsah 14.3.5 Adenosin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 14.3.6 Klinické faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 14.3.7 Předchozí EKG křivky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 15 Atrioventrikulární převodní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 15.1 Rozdělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 15.1.1 Atrioventrikulární blokáda I. stupně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 15.1.2 Atrioventrikulární blokáda II. stupně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 15.1.3 Atrioventrikulární blokáda III. stupně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 15.2 Příčiny AV blokád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 15.3 Atrioventrikulární disociace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 15.4 Blokáda obou Tawarových ramének . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 15.4.1 Bifascikulární blokáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 15.5 Klinické projevy atrioventrikulárních převodních poruch . . . . . . . . . . . 172 15.5.1 Adamsovy-Stokesovy záchvaty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 15.5.2 Vrozená AV blokáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 15.5.3 Získané atrioventrikulární převodní poruchy . . . . . . . . . . . . . . 174 15.6 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 16 Sick sinus syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 16.1 Příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 16.2 EKG obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 16.2.1 Sinusová bradykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 16.2.2 Sinus arrest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 16.2.3 Sinoatriální blokáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 16.2.4 Uniklé stahy a náhradní rytmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 16.2.5 Síňové extrasystoly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 16.2.6 Bradykardicko-tachykardický syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 16.2.7 Atrioventrikulární blokáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 16.3 Klinické projevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 16.3.1 Chronotropní inkompetence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 16.4 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 16.5 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 17 Neurogenní synkopa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 17.1 Maligní vazovagální syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 17.1.1 Head-up tilt test (test na nakloněné rovině) . . . . . . . . . . . . . . . . 182 17.1.2 Léčba vazovagálního syndromu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 17.1.3 Prostý kolaps . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 17.2 Syndrom karotického sinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 17.3 Syndrom posturální ortostatické tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 17.4 Příčiny synkopy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 18 Arytmie při infarktu myokardu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 18.1 Fibrilace komor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 18.1.1 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 18.1.2 Flutter komor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 18.1.3 Prevence fibrilace komor při akutním infarktu . . . . . . . . . . . . . 190 18.2 Komorová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 9
Srdeční arytmie 18.3 18.4 18.5 18.6 18.7 18.8 18.9
Reperfuzní arytmie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Arytmie následující po nedávném infarktu myokardu . . . . . . . . . . . . . . 192 Dlouhodobý význam komorových arytmií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Akcelerovaný idioventrikulární rytmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Supraventrikulární tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 18.7.1 Fibrilace síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Sinusová a junkční bradykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Atrioventrikulární blokády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 18.9.1 Spodní infarkt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 18.9.2 Infarkt přední stěny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 18.9.3 Atrioventrikulární disociace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198
19 Antiarytmika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 19.1 Limitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 19.1.1 Proarytmogenní efekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 19.2 Výběr druhu léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 19.3 Mechanismy účinku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 19.3.1 Klinická klasifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 19.3.2 Klasifikace antiarytmik podle účinku na akční potenciál . . . . . 201 19.4 Poznámky k jednotlivým antiarytmikům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 19.4.1 Flekainid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 19.4.2 Propafenon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 19.4.3 Amiodaron . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 19.4.4 Dronedaron . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 19.4.5 Dofetilid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 19.4.6 Vernakalant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 19.4.7 Adenosin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 19.4.8 Verapamil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 19.4.9 Diltiazem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 19.4.10 Antagonisté beta-adrenergních receptorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 19.4.11 Sotalol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 19.4.12 Digoxin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 19.4.13 Lidokain . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 19.4.14 Chinidin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 19.4.15 Disopyramid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 19.4.16 Prokainamid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 19.4.17 Ranalozin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 19.5 Grapefruit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 19.6 Antiarytmika během těhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 20 Náhlá srdeční smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 20.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 20.2 Příčiny náhlé arytmické smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 20.2.1 Geneticky podmíněné příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 20.3 Odvrácená náhlá srdeční smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 20.3.1 Porucha funkce levé komory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 20.4 Sportovní aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 20.4.1 Komoce srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 10
Obsah 21 Kardioverze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 21.1 Transtorakální kardioverze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 21.1.1 Postup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 21.1.2 Indikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 21.2 Transvenózní kardioverze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 22 Ambulantní monitorování EKG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 22.1 Kontinuální záznam EKG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 22.1.1 Artefakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228 22.1.2 Klinické použití . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 22.1.3 Normální nálezy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 22.2 Intermitentní záznam EKG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 22.2.1 Záznamníky událostí (event recorders) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 22.2.2 Implantabilní „loop“ rekordéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 23 Kardiostimulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 23.1 Trvalá kardiostimulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 23.2 Běžné indikace trvalé kardiostimulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 23.2.1 Úplná atrioventrikulární blokáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 23.2.2 Atrioventrikulární blokáda II. stupně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 23.2.3 Atrioventrikulární blokáda I. stupně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 23.2.4 Blokády Tawarových ramének a fascikulární blokády . . . . . . . . 240 23.2.5 Sick sinus syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 23.2.6 Hypertrofická kardiomyopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 23.2.7 Resynchronizační terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 23.3 Stimulační režimy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 23.3.1 Stimulační kódovací systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244 23.3.2 Jednodutinová stimulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 23.3.3 Dvoudutinová kardiostimulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 23.3.4 „Fyziologická stimulace“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 23.4 Hardware kardiostimulátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 23.4.1 Generátor impulzů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 23.4.2 Kardiostimulační elektrody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 23.5 Implantace kardiostimulátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 23.5.1 Přístup přes vena subclavia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 23.5.2 Přístup přes vena cephalica . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 23.5.3 Umístění komorové elektrody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 23.5.4 Umístění síňové elektrody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260 23.5.5 Měření prahů stimulace a sensingu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 23.5.6 Vytvoření kapsy pro kardiostimulátor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 23.5.7 Komplikace implantace kardiostimulátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 23.5.8 Komplikace spojené s kardiostimulátorem . . . . . . . . . . . . . . . . . 266 23.5.9 Komplikace spojené se stimulační elektrodou . . . . . . . . . . . . . . 267 23.5.10 Automatické řízení účinnosti stimulu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 23.5.11 Telemetrická data . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 23.6 Kardiostimulační centrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 23.6.1 Follow-up . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 23.6.2 Vyčerpání baterie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 11
Srdeční arytmie 23.7
23.8
23.9
Elektromagnetická interference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 23.7.1 Elektronické systémy sledování zboží (EAS) a detektory kovů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 23.7.2 Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) . . . . . . . . . 274 23.7.3 Mobilní telefony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 23.7.4 Magnety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 23.7.5 Diatermie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 23.7.6 Radioterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 23.7.7 Magnetická rezonance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 23.7.8 Obloukové svařování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 23.7.9 Neurostimulátory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 23.7.10 Přístroje, které jsou bezpečné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 Ostatní opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 23.8.1 Kardioverze a defibrilace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 23.8.2 Litotrypse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 23.8.3 Řízení vozidel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 23.8.4 Potápění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 23.8.5 Kremace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 Dočasná kardiostimulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 23.9.1 Indikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 23.9.2 Metodika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 23.9.3 Dočasná transkutánní a jícnová stimulace . . . . . . . . . . . . . . . . . 279
24 Implantabilní kardiovertery-defibrilátory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281 24.1 Implantace defibrilátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283 24.1.1 Defibrilační práh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283 24.1.2 Subkutánní ICD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 24.2 Indikace k implantaci ICD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 24.2.1 Doporučení National Institute for Health and Clinical Excellence, Velká Británie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 24.2.2 Doporučení American College of Cardiology a American Heart Association . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286 24.2.3 Výhrady týkající se implantace defibrilátoru pro primární prevenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286 24.3 Funkce defibrilátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 24.3.1 Záznam arytmie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 24.3.2 Stupňovaná terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 24.3.3 Stimulační režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290 24.3.4 Centrum pro implantaci kardioverterů-defibrilátorů . . . . . . . . 291 24.3.5 Limitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291 24.3.6 Medikamentózní léčba u pacientů s kardiovertery-defibrilátory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292 24.3.7 Arytmická bouře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293 24.3.8 Minimalizace počtu výbojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294 24.3.9 Výměna ICD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294 24.3.10 Deaktivace ICD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 24.3.11 Nákladnost ICD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 12
Obsah 24.4 Upozornění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 24.4.1 Řízení motorových vozidel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296 25 Katetrizační ablace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 25.1 Postup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 25.1.1 Normální sinusový rytmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299 25.2 Wolffův-Parkinsonův-Whiteův syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 25.2.1 Skryté přídatné dráhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 25.3 Typická atrioventrikulární nodální reentry tachykardie . . . . . . . . . . . . . 305 25.3.1 Atypická atrioventrikulární nodální reentry tachykardie . . . . . 307 25.4 Síňová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 25.5 Flutter síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309 25.6 Fibrilace síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309 25.7 Ablace AV uzlu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 25.7.1 Kardiostimulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 25.8 Tachykardie z výtokového traktu pravé komory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313 25.9 Fascikulární komorová tachykardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314 25.10 Komorové tachykardie v důsledku strukturálního onemocnění srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315 25.10.1 Komorová tachykardie při reentry v Tawarových raménkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315 25.11 Katetrizační ablace: Co by měl pacient očekávat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 316 26 Arytmie k interpretaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 Popisy EKG a správné odpovědi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 368 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380
13
Předmluva
Existuje několik velkých monografií s rozsáhlým seznamem literatury, které vyčerpávajícím způsobem pokrývají oblast srdečních arytmií. Tato kniha se nepokouší napodobovat tyto monografie. Účelem tohoto 8. vydání (1. vydání vyšlo v roce 1981, kniha byla dosud přeložena do pěti jazyků) zůstává stejně jako u předcházejících vydání být podrobným, aktuálním a praktickým průvodcem diagnostikou, vyšetřením a léčbou nejčastějších srdečních arytmií, se zvláštním důrazem na problémy, se kterými se setkáváme v klinické praxi. Abychom se stali profesionály v interpretaci arytmií, je potřeba seznámit se s řadou příkladů každé poruchy rytmu. Z tohoto důvodu se tato kniha snaží prezentovat celou řadu elektrokardiogramů tak, aby čtenář mohl prohloubit svoje znalosti v interpretaci arytmií a mohl také svoje znalosti otestovat, a tak zvýšit svoji sebedůvěru během studia této knihy. Do tohoto vydání jsme zařadili celou řadu nových elektrokardiogramů, kvízová část byla revidována a rozšířena tak, aby představovala výzvu pro ty, kteří znají předchozí vydání této knihy. Kniha byla napsána především pro mladé lékaře v nemocnici. V léčbě srdečních arytmií mají pouze málo teoretického výcviku, a to přesto, že diagnostika a léčba arytmií vyžaduje rychlé jednání a úkol diagnostikovat a léčit obvykle padá zpravidla na ně. Kniha by měla rovněž vzbudit zájem u studentů medicíny, kteří sami zanedlouho budou zodpovědní za péči o pacienty s arytmiemi, u sester pracujících na koronárních jednotkách a jednotkách intenzivní péče, u techniků pracujících v kardiologických laboratořích, kteří mají v dnešní době velký díl spoluzodpovědnosti za péči o pacienty s arytmiemi, a u lékařů, kteří chtějí získat přehled praktických aspektů srdečních arytmií. V posledních letech byl trend k další subspecializaci v kardiologii. S arytmiemi se však často setká každý bez ohledu na specializaci. Pochopení jejich významu a léčby je nutné u všech, kteří léčí pacienty s jakýmkoliv srdečním onemocněním.
15
Srdeční arytmie Za pomoc jsem nejvíce vděčný všem svým spolupracovníkům – technikům, lékařům a sestrám a také pracovníkům mého nového nakladatelství Wiley-Blackwell za jejich profesionalitu. Název tohoto vydání „Bennettovy srdeční arytmie“ byl vybrán nakladatelem, aby poukázal na to, že autor popsal hlavní poruchy srdečního rytmu, ale ne, že se se všemi v praxi setkal! Knihu věnuji mé rodině, Ireně, Samantě a Sally. David H. Bennett, MD, FRCP senior-konzultant kardiolog Univerzitní nemocnice jižního Manchesteru, UK
16
Poznámky
EKG křivky publikované v této knize byly registrovány standardní rychlostí posunu papíru 25 mm/s, pokud není uvedeno jinak. Při této rychlosti odpovídá každý velký čtverec 0,2 s a každý malý čtverec 0,04 s. Vzhledem k tomu lze srdeční frekvenci vypočítat podle následujících rovnic: 300/počet velkých čtverců mezi dvěma komplexy QRS, anebo 1500/počet malých čtverců mezi dvěma komplexy QRS. Záznam jednoho EKG svodu nemusí být pro správnou diagnózu dostačující. Je potřeba (pokud možno současně) registrovat řadu EKG svodů. Například síňová aktivita je často klíčem k diagnóze, ale nemusí být jasně patrná ve všech svodech, často je nejlépe viditelná ve svodech II a V1. 12-svodové EKG poskytuje mnohem více informací než záznam jediného svodu. EKG registrované během arytmie má diagnostický význam a musí být vždy bezpečně uloženo v dokumentaci pacienta. Toto pravidlo, jehož dodržení může být důležité pro dlouhodobou strategii léčby, bývá často ignorováno, zejména na jednotkách intenzivní péče a na koronárních jednotkách!
17
*
Seznam použitých zkratek
AAI AAIR AP AV aVF AVN AVNRT aVR AVRT CMP CS DDD DDDR DVI a DDI EAS ECT EKG FS HAS-BLED skórovací systém
kód funkcí kardiostimulátoru kód funkcí kardiostimulátoru přídatná dráha atrioventrikulární svod z levé dolní končetiny atrioventrikulární uzel atrioventrikulární nodální reentry tachykardie svod z pravé horní končetiny arioventrikulární reentry tachykardie cévní mozková příhoda koronární sinus kód funkcí kardiostimulátoru kód funkcí kardiostimulátoru kód funkcí kardiostimulátoru elektronické systémy sledování zboží elektrokonvulzivní terapie elektrokardiogram frakční zkrácení Hypertenze, Abnormální funkce jater nebo ledvin, Stroke (CMP), Bleeding (anamnéza krvácení anebo vrozená predispozice), Labilní INR, Elderly (starší > 65 let), Drugs (léky – kyselina acetylsalicylová, nesteroidní antirevmatika, kortikosteroidy, alkohol) HV interval hyperventilace C = srdeční selhání, H = hypertenze, A = věk ≥ 75 let, CHADS2 skóre D = diabetes mellitus, S = prodělaná CMP nebo TIA CHA2DS2VASc skóre C = srdeční selhání, H = hypertenze, A = věk ≥ 75 let, D = diabetes mellitus, S = prodělaná CMP nebo TIA, V – cévní onemocnění (prodělaný infarkt myokardu, aortální sklerotický plát, periferní arteriální onemocnění), A – věk 65–74 let, S – ženské pohlaví 18
Seznam použitých zkratek ICD ICHS INR LA LAD LQT1 a LQT2 LQT3 LVEDD LVESD LVP MAP MRI NYHA PEA PQ interval QRS QT interval QTc RAD R-R interval RTG ST STEMI TAVI TENS TIA VAT VDD VDD, DDD VVI VVIR WPW
implantabilní kardioverter-defibrilátor ischemická choroba srdeční mezinárodní normalizovaný poměr funkce léku (long acting) sklon elektrické osy srdeční doleva draslíkové iontové kanály sodíkové iontové kanály end-diastolický rozměr levé komory end-systolický rozměr levé komory late ventricle potentials mapovací elektroda magnetická rezonance skórovací systém srdeční výkonosti bezpulzová elektrická aktivita doba přechodu vzruchu ze síní na komory šíře komorového komplexu vzdálenost mezi kmitem Q a koncem vlny T korigovaný QT interval sklon elektrické osy srdeční doprava doba mezi dvěma následnými komorovými komplexy RTG vyšetření doba, čas přežití infarkt myokardu s elevacemi ST úseku náhrada chlopně transarteriálním přístupem transkutánní elektrická nervová stimulace tranzitorní mozková ataka komorový aktivační čas kód funkcí kardiostimulátoru kód funkcí kardiostimulátoru kód funkcí kardiostimulátoru kód funkcí kardiostimulátoru Wolffův-Parkinsonův-Whiteův syndrom
19
1
1
Sinusový rytmus
Sinusový uzel se nachází v místě vyústění horní duté žíly do pravé síně. Vzruch se šíří ze sinusového uzlu dolů do atrioventrikulárního (AV) uzlu, což se na EKG projeví pozitivní vlnou P ve spodních svodech II, III a aVF. Pokud vlna P předcházející komplex QRS není ve spodních svodech pozitivní, jedná se o jiný než sinusový rytmus. Vzruch ze sinusového uzlu je AV uzlem převáděn se zpomalením a dále cestou Hisova-Purkyňova systému rychle na svalovinu komor. Normální sinusový rytmus se charakterizován frekvencí 60–100/min; intervalem PQ 0,12–0,21 s; komplex QRS trvá ≤ 0,10 s; interval QTc ≤ 0,44 s.
1.1
Popis EKG křivky
Sinusový uzel vytváří vzruch, který aktivuje svalovinu síní a následně svalovinu komor během každého srdečního stahu. Na EKG není vlastní aktivita sinusového uzlu patrná.
1.1.1
P vlna
Depolarizace síní, reprezentována vlnou P, je obvykle patrná ve většině svodů (obr. 1.1). Občas je však vlna P v některých svodech neviditelná anebo má malou amplitudu, a proto je nutné prohlédnout všechny EKG svody, aby bylo možné stanovit, zda je přítomen sinusový rytmus (obr. 1.2). Sinusový uzel se nachází v místě vyústění horní duté žíly do pravé síně. Depolarizace síní proto postupuje ze sinusového uzlu dolů (tj. směrem k dolním končetinám) do AV uzlu. Proto je vlna P pozitivní ve svodech zaměřených na spodní část srdce (II, III a aVF) a je negativní ve svodu aVR, zaměřeného na horní část srdce (obr. 1.1). Pokud vlna P postrádá výše uvedenou charakteristiku, pak i přesto, že vlna P předchází každý komplex QRS, síně nebyly aktivovány sinusovým uzlem a rytmus je abnormální (obr. 1.3). 20
KAPITOLA 1
1.1.2
Sinusový rytmus
PQ interval
AV uzel je jediným elektricky vodivým spojením mezi síněmi a komorami; prstenec mitrální a trikuspidální chlopně, který odděluje komory od síní, je vazivový a elektricky nevodivý. AV uzel převádí vzruchy relativně pomalu, a tím zpomaluje jejich převod ze síní na komory. Vedení AV uzlem se na EKG nezobrazuje. Interval PQ měřený od začátku vlny P po začátek komplexu QRS odpovídá trvání převodu vzruchu ze síní na komory. Normální délka intervalu PQ je od 0,12–0,21 s, při sinusové tachykardii dochází k jeho zkrácení.
I
a VR
II
a VL
III
a VF
Obr. 1.1 Sinusový rytmus. Síňová aktivita je jasně viditelná v končetinových svodech.
21
Srdeční arytmie
Obr. 1.2 Sinusový rytmus s vlnou P s nízkou amplitudou (ve svodech I, II, III a V1). Síňová aktivita je jasně viditelná pouze ve svodu V1. I
aVR
VI
II
aVL
V2
III
aVF
V3
Obr. 1.3 Junkční rytmus. Nejedná se o sinusový rytmus: vlna P předchází každý komplex QRS, ale je orientována směrem nahoru, tj., je negativní ve svodech II, III, aVF.
1.1.3
Komplex QRS
Po přechodu AV uzlem se vzruch dále šíří přes Hisův svazek, který se dělí na pravé a levé Tawarovo raménko. Hisův svazek, pravé a levé Tawarovo raménko a jejich další větvení – Purkyňova vlákna tvoří specializovaný srdeční převodní systém, který umožňuje velmi rychlý převod vzruchů komorovou svalovinou. Depolarizace komor je reprezentována komplexem QRS, který za normálních okolností netrvá déle než 0,10 s. Amplituda komplexu QRS je vyšší než amplituda vlny P, protože svalovina komor je mnohem mohutnější, než svalovina síní.
22
KAPITOLA 1
1.1.4
Sinusový rytmus
Vlna T
Vlna T je obrazem repolarizace komor před dalším srdečním stahem. V některých případech je za vlnou T patrná vlna s nízkou amplitudou, vlna U. Je považována za obraz depolarizace Purkyňových vláken a je obvykle patrná ve svodech V2–V4. Interval QT měřený od začátku komplexu QRS po konec vlny T odpovídá trvání depolarizace a repolarizace komor. Za normálních okolností se interval QT při zrychlení srdeční frekvence zkracuje, částečně vlivem samotného urychlení srdeční frekvence a částečně i vlivem se sinusovou tachykardií spojené aktivace sympatického nervového systému. Při posuzování délky intervalu QT je nutné korigovat naměřenou délku jeho trvání na srdeční frekvenci. Korigovaný interval QT (QTc) je vypočítán vydělením nejdelšího QT intervalu mocninou délky jednoho srdečního cyklu – intervalu R-R (tzv. Bazettův vzorec – pozn. překl.). Například pacient s intervalem QT 0,40 s při srdeční frekvenci 60/min má délku srdečního cyklu 1 s, a proto má interval QTc rovněž o délce 0,40 s. Prodloužení intervalu QT a výrazná vlna U bývají pozorovány u některých vrozených i získaných chorob. EKG charakteristiky normálního sinového rytmu
■■ Vlna P
• předchází každý QRS komorový komplex • pozitivní ve svodech III, a VF • negativní ve svodu aVR
■■ PQ interval
• trvání 0,12–0,21 s
■■ QRS komplex
• trvání ≤ 0,10 s
■■ QTc interval
• trvání ≤ 0,42 s (muži), ≤ 0,44 s (ženy)
1.1.5
Relativní rychlost převodu vzruchu
Abychom mohli správně pochopit mechanismy vzniku arytmií i normální EKG křivky, musíme si uvědomit, že rychlost šíření/vedení převodu vzruchu srdcem se liší v různých částech srdce – nejpomalejší je vedení AV uzlem, nejrychlejší specializovaným nitrokomorovým převodním systémem a někde uprostřed pak rychlost šíření vzruchu normální komorovou svalovinou. Rychlost převodu vzruchu Hisův-Purkyňův systém > myokard > AV uzel
23
Srdeční arytmie
1.2
Sinusová bradykardie
Sinusová bradykardie je sinusový rytmus o frekvenci nižší než 60/min (obr. 1.4). Ve spánku anebo u sportovců může být sinusová bradykardie „fyziologická“, ale může být projevem akutního infarktu myokardu, sick sinus syndromu, anebo poléková, například po betablokátorech. Nekardiální onemocnění jako hypotyreóza, žloutenka anebo nitrolební hypertenze mohou rovněž vést k sinusové bradykardii. K urychlení srdeční frekvence lze použít atropin, izoprenalin anebo kardiostimulaci, ale léčba je potřebná pouze v případě, když je sinusová bradykardie symptomatická, vede k hypotenzi anebo k tachyarytmii.
Obr. 1.4 Sinusová bradykardie (svod II): frekvence 34/min
1.3
Sinusová tachykardie
Sinusová tachykardie je sinusový rytmus o frekvenci vyšší než 100/min (obr. 1.5). Sinusová tachykardie může být způsobena fyzickou zátěží, úzkostí nebo jakýmkoliv onemocněním, které zvyšuje aktivitu sympatického nervového systému. I
aVR
V1
II
aVL
V2
III
aVF
V3
Obr. 1.5 Sinusová tachykardie při fyzické zátěži; frekvence 136/min Sinusová tachykardie může být v některých případech „nepřiměřená“. Příčinou může být například hypertyreóza. Nicméně často není nalezena žádná příčina. Nejčastěji tak bývají postiženy mladé ženy. Mají trvale sinusovou tachykardii s nadměrnou odpovědí 24
KAPITOLA 1
Sinusový rytmus
na fyzickou zátěž, kdy dochází k výraznému vzestupu srdeční frekvence téměř okamžitě po zahájení zátěže. Ve vzácných případech může být nepřiměřená sinusová tachykardie způsobena primární poruchou sinusového uzlu (reentry v sinusovém uzlu). Vzhledem k tomu, že sinusová tachykardie je většinou fyziologickou odpovědí na zátěž, jen vzácně je nutná specifická léčba. Nicméně pokud je sinusová tachykardie nepřiměřená, může být zpomalena betablokátorem anebo ivabradinem, selektivním inhibitorem funkce sinusového uzlu. Klidová srdeční frekvence vzácně přesahuje 100/min, pokud pacient není těžce nemocný. V případě klidové sinusové tachykardie v klidu je nutné vyloučit i možnost síňové tachykardie anebo flutteru síní.
1.4
Sinusová arytmie
Při sinusové arytmii dochází střídavě k urychlení a zpomalení frekvence sinusového rytmu, srdeční frekvence stoupá obvykle v inspiriu (obr. 1.6). Sinusová arytmie se nejčastěji vyskytuje v mladém věku, nejedná se o patologický nález.
Obr. 1.6 Sinusová arytmie
25
2
2
Extrasystolie
Pojmy ektopický stah, extrasystola a předčasný stah jsou z praktického pohledu synonymy. Odkazují na vzruch vznikající předčasně v srdečním cyklu v síních, atrioventrikulárním (AV) uzlu anebo komorách. Předčasný síňový stah je obvykle převeden normálním způsobem AV uzlem a Tawarovými raménky na komory, a tak je komplex QRS štíhlý. Předčasnost supraventrikulární extrasystoly může být až taková, že vlna P nasedá na předcházející vlnu T. Vzruch předčasného komorového stahu není převáděn komorami rychle vedoucím Hisovým-Purkyňovým systémem. Vzhledem k tomu jsou komplexy QRS široké (> 0,12 s), bizarního vzhledu a nepředchází jim předčasná vlna P. Komorová extrasystolie je často asymptomatická, ale pokud je způsobena srdečním onemocněním, je spojena se zvýšenou kardiovaskulární mortalitou, neovlivnitelnou antiarytmickou léčbou.
2.1
Předčasnost
Pojmy ektopický stah, extrasystola a předčasný stah jsou z praktického pohledu synonymy. Odkazují na vzruch vznikající předčasně v srdečním cyklu v síních, AV junkci (tedy AV uzlu spolu s Hisovým svazkem) anebo komorách (obr. 2.1 až 2.3). Ektopický stah je definován jako stah, který vzniká dříve, než by byl očekáván další normálně časovaný stah. A tak je interval mezi předčasným stahem a předcházejícím normálním stahem (vazebný interval) kratší než délka cyklu hlavního srdečního rytmu. Pokud by bylo toto pravidlo ignorováno, mohlo by dojít k záměně se stahy s abnormálním tvarem komplexu QRS. Uniklé stahy (kapitola 3), a intermitentní raménkové blokády (kapitola 4) by tak mohly být nesprávně popsány jako extrasystoly. Místo, odkud vychází předčasný stah, lze zjistit pečlivým prohlédnutím EKG. Záznam z jednoho EKG svodu může být nedostačující. Klíčem ke správné diagnostice je podrobné prohlédnutí 12-svodového EKG (obr. 2.4, 2.5).
26
KAPITOLA 2
Extrasystolie
V1
II
V5
Obr. 2.1 Druhý, čtvrtý, šestý a osmý komplex jsou síňové extrasystoly. Ektopické vlny P jsou předčasné a liší se tvarem od vln P původem ze sinusového uzlu (PQ intervaly ektopických vln P jsou prodlouženy).
Obr. 2.2 Čtvrtý komplex je junkční extrasystola (svod III). Fokus v junkci aktivoval síně stejně jako komory, výsledkem je negativní vlna P předcházející komplex QRS.
Obr. 2.3 Pátý komplex je komorová extrasystola
27
Srdeční arytmie
Obr. 2.4 Simultánní záznam svodů V1 a V2. Třetí a šestý komplex jsou unifokální komorové extrasystoly. Jejich komorový původ není patrný ve svodu V1, ale je zřejmý ze svodu V2. V3
Obr. 2.5 Síňové extrasystoly nasedají na vlny T druhého, čtvrtého a sedmého komorového komplexu (svod V3). To, jakým způsobem je pozměněn tvar vln T, je možné zjistit porovnáním s vlnami T prvního a šestého komorového komplexu, po nichž nenásleduje síňová extrasystola. První dvě síňové extrasystoly jsou převedeny s blokádou pravého raménka Tawarova.
2.2
Síňová extrasystolie
2.2.1
Vlna P
Síňová extrasystola se projeví předčasnou vlnou P. Místo vzniku a směr šíření vzruchu síněmi bude odlišné než při sinusovém rytmu, a tak předčasná vlna P bude mít odlišný tvar než vlna P pocházející ze sinusového uzlu (obr. 2.1). Protože síňové extrasystoly vznikají předčasně v srdečním cyklu, mohou nasedat na předcházející vlnu T, a tím deformovat její tvar. Abychom mohli odhalit předčasnou 28
KAPITOLA 2
Extrasystolie
vlnu P, musíme pečlivě prohlédnout EKG; často je nejlépe viditelná ve svodu V1 (obr. 2.5, 2.6).
2.2.2
Atrioventrikulární a intraventrikulární vedení
Síňová extrasystola je obvykle převedena AV uzlem a Tawarovými raménky na komory stejným způsobem, jako by síně aktivoval sinusový uzel. A tak budou interval PQ a komplex QRS extrasystoly stejné jako při sinusovém rytmu (obr. 2.1). Pokud je QRS komplex při sinusovém rytmu abnormální z důvodu raménkové blokády, stejně bude vypadat i QRS komplex extrasystoly. V některých případech nicméně mohou síňové extrasystoly, zvláště ty, které vzniknou ve velmi časné fázi srdečního cyklu, dospět do AV uzlu nebo Tawarových ramének ve fázi, kdy se ještě nezotavily z vedení předchozího vzruchu ze síní, v tzv. refrakterní fázi. Částečná nebo úplná refrakternost povede k prodloužení intervalu PQ a zablokování převodu síňových extrasystol na komory (obr. 2.1, 2.6 až 2.8). Síňové extrasystoly nepřevedené na komory by mohly být nesprávně považovány za indikaci ke kardiostimulaci! Částečná nebo úplná refrakternost jednoho z Tawarových ramének (obvykle pravého) povede k odpovídající částečné nebo úplné raménkové blokádě (obr. 2.6, 2.7). Tento jev bývá nazýván „fázově závislá aberace nitrokomorového vedení“. Vzhledem k tomu, že výsledné komplexy QRS jsou široké, mohou být zaměněny za komorové extrasystoly v případě, že není detekována vlna P předcházející komorový komplex.
Obr. 2.6 Poslední komplex je síňová extrasystola převedená s prodlouženým PQ intervalem a s blokádou pravého raménka Tawarova.
Obr. 2.7 Svod V1. Po každém sinusovém komplexu následuje síňová extrasystola. Druhý, šestý a desátý komplex jsou síňové extrasystoly převedené s blokádou levého raménka Tawarova. Čtvrtý, osmý a dvanáctý komplex jsou převedeny s blokádou pravého raménka Tawarova. 29
Srdeční arytmie
Obr. 2.8 Svod V1. Síňové extrasystoly nasedají na terminální část vlny T každého komorového komplexu. První síňová extrasystola je převedena s blokádou pravého raménka Tawarova. Ostatní extrasystoly nejsou vůbec převedeny na komory. EKG obraz síňových extrasystol Vlna P síňové extrasystoly: ■■ je předčasná ■■ může nasedat na a deformovat předcházející vlnu T ■■ obvykle za ní následuje normální komplex QRS ■■ někdy není převedena na komory, anebo je převedena s komorovým komplexem QRS tvaru raménkové blokády
2.2.3
Klinický význam
Síňové extrasystoly se vyskytují u mnoha srdečních onemocnění, ale často je nacházíme i u lidí se zdravým srdcem, zvláště u starších osob. Obvykle jsou benigní, nicméně pokud jsou časté, mohou být předzvěstí fibrilace síní nebo síňové tachykardie.
2.3
Atrioventrikulární junkční extrasystolie
AV junkční extrasystoly byly dříve nazývány nodálními extrasystolami. Aktuální poznatky však svědčí pro to, že nejméně část AV uzlu nemá schopnost vytvářet vzruchy a že není možné rozlišit stahy vzniklé v AV uzlu od těch, které vznikají v Hisově svazku. Vzhledem k tomu je vhodnější používat pojem „AV junkční“ extrasystoly. AV junkční extrasystoly nejsou tak časté jako síňové nebo komorové extrasystoly. Léčba je potřebná pouze zřídka.
2.3.1
EKG obraz
AV junkční extrasystoly se projevují jako předčasné QRS komplexy obdobného vzhledu jako při sinusovém rytmu. Z místa vzniku v AV junkci se vzruch může šířit jak na síně, tak i na komory, a tak vést k obrazu retrográdní vlny P (tj. negativní vlny P ve svodech II, III a aVF). Retrográdní vlna P může předcházet i následovat komplex QRS anebo 30
KAPITOLA 2
Extrasystolie
v něm může být ukryta, a to v závislosti na relativní rychlosti převodu předčasného junkčního stahu na síně a komory (obr. 2.2).
2.4
Komorová extrasystolie
Vzruch předčasného komorového stahu není převáděn komorami rychle vedoucím Hisovým-Purkyňovým systémem, ale relativně pomalu komorovou svalovinou. Abnormální průběh a následné zpomalení šíření vzruchu komorami má za následek rozšíření QRS a bizarní tvar komorových extrasystol.
2.4.1
EKG obraz
Komplexy QRS jsou předčasné, široké (> 0,12 s), bizarního vzhledu a na rozdíl od síňových extrasystol jim nepředchází předčasná vlna P (obr. 2.3, 2.4). EKG obraz komorových extrasystol QRS komplex komorové extrasystoly je: ■■ předčasný ■■ široký (> 0,12 s) ■■ abnormálního tvaru ■■ bez předcházející předčasné vlny P K popisu místa původu, načasování a četnosti komorových extrasystol se používá několik pojmů:
Místo vzniku Pokud mají komorové extrasystoly stejný tvar a vazebný interval, předpokládáme, že vznikly ve stejném místě (fokusu), a nazývají se „unifokální“ (obr. 2.4), kdežto rozdílné tvary a vazebné intervaly svědčí pro více než jeden fokus, a jde tedy o „multifokální“ nebo „multiformní“ extrasystoly (obr. 2.9). Načasování Komorové extrasystoly, které vznikají velmi časně v srdečním cyklu, mohou nasedat na vlnu T předcházejícího stahu a jsou označovány jako „R na T“ (obr. 2.10). Většina epizod fibrilace komor a mnoho epizod komorové tachykardie bývá vyvoláno „R na T“ komorovými extrasystolami; na druhé straně to v žádném případě neznamená, že „R na T“ extrasystola vždy vyvolá tyto arytmie. Komorová extrasystola, která vznikne pouze mírně předčasně v srdečním cyklu, může přijít bezprostředně po vlně P vyvolané normální aktivací sinusového uzlu; vlna P proto na rozdíl od síňových extrasystol nebude předčasná. Taková komorová extrasys tola bývá označována jako „end-diastolická“ (obr. 2.11, 2.12). 31
Srdeční arytmie Po komorové extrasystole obvykle následuje (kompenzační) pauza. Pokud tato pauza chybí, a extrasystola je tak „vmáčknutá“ mezi dva normální stahy, mluvíme o „interpolované“ extrasystole (obr. 2.13).
Obr. 2.9 Multifokální komorové extrasystoly. Druhá komorová extrasystola má odlišný tvar a vazebný interval na rozdíl od první a třetí extrasystoly.
Obr. 2.10 Komorová extrasystola „R na T“ vyvolávající fibrilaci komor
Obr. 2.11 Třetí komplex je end-diastolická komorová extrasystola. Přechází ji normálně časovaná vlna P.
32
KAPITOLA 2
Extrasystolie
Obr. 2.12 Simultánní záznam svodů V1 a V2. Dvě end-diastolické komorové extrasystoly. Druhá napodobuje Wolffův-Parkinsonův-Whiteův syndrom.
Obr. 2.13 Interpolovaná komorová extrasystola. Retrográdní skryté vedení prodlužuje následující PQ interval.
Frekvence Při „komorové bigeminii“ za každým sinusovým stahem následuje komorová extrasystola (obr. 2.14). Pokud jsou dva sinusové stahy následované komorovou extrasystolou, jde o „komorovou trigeminii“ (obr. 2.15). Pár komorových extrasystol následujících za sebou (obr. 2.16) je označován jako „kuplet“. „Salva“ je následný výskyt více než dvou komorových extrasystol.
33
Srdeční arytmie
Obr. 2.14 Komorová bigeminie
Obr. 2.15 Komorová trigeminie
Obr. 2.16 Po prvním sinusovém komplexu následuje kuplet komorových extrasystol
Síňová aktivita Obraz síňové aktivity následující po komorové extrasystole je závislý na tom, jestli AV uzel převedl komorový vzruch na síně. Pokud k tomu dojde, dochází k obrazu invertované vlny P, která často nasedá na extrasystolu a může v ní být ukryta (obr. 2.17). Pokud AV uzel nepřevádí komorové vzruchy na síně, síňová aktivita probíhá nezávisle na komorové – pouze v těchto případech je komorová extrasystola následována úplnou kompenzační pauzou (tj., součet R-R intervalů před a po komorové extrasystole je roven dvojnásobku normální délky srdečního cyklu (R-R intervalu)) (obr. 2.3, 2.4). 34
KAPITOLA 2
Extrasystolie
V některých případech proniká komorový vzruch pouze částečně do AV uzlu. Následující vzruch ze sinusového uzlu proto může zastihnout AV uzel v částečné refrakterní fázi, a bude tak převeden s prodlouženým PQ intervalem (obr. 2.13). Jev nazývaný „skryté retrográdní vedení“ se často objevuje po interpolovaných komorových extrasystolách.
Obr. 2.17 Třetí komplex je komorová extrasystola, která byla převedena zpět na síně s výslednou negativní vlnou P (svod aVF). Komorová extrasystola je následována uniklým junkčním komplexem.
2.5
Příčiny a klinický význam komorových extrasystol
Komorové extrasystoly jsou velmi časté a jejich výskyt se v dospělé populaci zvyšuje s věkem. K příčinám komorové extrasystolie patří akutní infarkt myokardu, ischemie myokardu, hypertenze, poškození myokardu předchozím infarktem, myokarditida, kardiomyopatie, prolaps mitrální chlopně, chlopenní vady a intoxikace digoxinem, ale často se vyskytují i u osob bez prokázaného srdečního onemocnění. Symptomatičtí pacienti a/nebo pacienti s četnými komorovými extrasystolami by měli být vyšetřeni pomocí neinvazivních testů včetně 12-svodového EKG, echokardiografie, ve vhodných případech i zátěžovým testem. Pokud u pacientů se zdravým srdcem při běžné elektrokardiografii náhodně zachytíme komorové extrasystoly a dokonce během ambulantního monitorování EKG i komplexní komorové extrasystoly (tj. časté, multifokální, „R na T“ anebo v salvách), nemusí být nutně patologické anebo mít negativní prognostický význam. Na druhou stranu v řadě studií u pacientů (zejména mužů) odeslaných k zátěžovému testu byl častý výskyt extrasystol při zátěži a časně po ukončení zátěže spojený se zvýšenou mortalitou během sledování po dobu 5–15 let. U pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS), kteří mají trvalé poškození myokardu, existuje korelace mezi stupněm poškození myokardu a výskytem komorových extrasystol. Podle recentních poznatků je přítomnost komorových extrasystol nezávislý rizikový faktor, ale chybí důkazy o tom, že by potlačení komorových extrasystol antiarytmickou léčbou zlepšilo jejich prognózu. Ve skutečnosti bylo prokázáno, že řada antiarytmik zvyšuje mortalitu u pacientů s komorovou extrasystolií po infarktu myokardu. Extrasystoly jsou obvykle asymptomatické. Někteří pacienti je nicméně pociťují jako zneklidňující příznaky. Mohou být zneklidněni nepravidelností srdeční akce způsobenou extrasystolami, kompenzační pauzou anebo silným „zabušením“ způsobeným zvýšenou myokardiální kontraktilitou při postextrasystolickém stahu. Mohou se obá35
Srdeční arytmie vat, že jejich nepravidelný srdeční rytmus je předzvěstí hrozícího akutního infarktu nebo jiného závažného srdečního onemocnění. U skupiny pacientů se zdravým srdcem, kteří mají zneklidňující příznaky způsobené komorovými extrasystolami, nepomáhá ani opakované uklidnění, že se nejedná o život ohrožující stav. U těchto pacientů může být terapie nutná ze symptomatických důvodů. Betablokátory mohou pomoci zejména u pacientů, jejichž příznaky jsou vázány na zátěž. Flecainid je vhodný pouze v případě, pokud pacient nemá strukturální srdeční onemocnění a byla vyloučena ICHS. Často se doporučuje vyhýbat se kofeinu, ale toto opatření bývá účinné vzácně. Prognostická významnost komorové extrasystolie u pacientů s akutním infarktem myokardu je diskutována v kapitole 18.
36
3
3
Uniklé stahy
Uniklé stahy mohou pocházet z AV junkce anebo z komor, objevují se při sinusové bradykardii anebo zástavě sinusového uzlu (sinus arrest). Na rozdíl od ektopických stahů je vazebný interval delší než délka cyklu při normálním rytmu. Tvar junkčních uniklých stahů je stejný jako normálně převedených stahů, kdežto komorové uniklé stahy mají podobný vzhled jako komorové extrasystoly. Uniklé stahy samy o sobě nevyžadují léčbu. Pokud je léčba nutná, je cílena na zrychlení základního rytmu.
3.1
Načasování
Pokud dojde k sinusové bradykardii anebo sinusové zástavě (sinus arrest), dochází k tvorbě uniklých stahů ze sekundárních center automacie v převodním systému (náhradní rytmus – pozn. překl.). Na rozdíl od ektopických stahů (extrasystol), uniklé stahy jsou vždy opožděné, tj., vazebný interval je delší než délka cyklu (R-R interval) při normálním rytmu (obr. 3.1). Rozlišit uniklé a ektopické stahy je důležité, protože uniklé stahy mohou upozorňovat na poruchu funkce sinusového uzlu. Uniklé stahy samy o sobě nevyžadují léčbu. Pokud je léčba nutná, je cílena na urychlení základního rytmu.
3.2
Původ
Uniklé stahy nejčastěji vznikají v AV junkci (obr. 3.1, 3.2); méně často vznikají v komorách (obr. 3.3). QRS komplexy junkčních uniklých stahů jsou obdobné jako při sinusovém rytmu, protože vzruch se šíří normálně Hisovým svazkem a Tawarovými raménky. Stejně jako u junkčních extrasystol může dojít i u junkčních uniklých stahů k aktivaci síní i komor, což vede k obrazu retrográdní vlny P (tj. negativní vlny P ve svodech II, III aVF). Retrográdní vlna P může předcházet i následovat komplex QRS anebo v něm může být ukryta, a to v závislosti na relativní rychlosti převodu předčasného junkčního stahu na síně a komory. Komorové uniklé stahy mají morfologii stejnou jako komorové extrasystoly (obr. 3.3). 37
Srdeční arytmie
Obr. 3.1 Svody I, II a III. Po šestém komplexu je pauza v aktivitě sinusového uzlu následována junkčním uniklým komplexem.
Obr. 3.2 Junkční náhradní rytmus (svod II). Fokus v junkci aktivoval rovněž síně, a tak je vlna P předcházející před každým QRS komplexem negativní. Bývá také nazýván rytmem „koronárního sinu“.
Obr. 3.3 Komorový náhradní rytmus při sinusové bradykardii. Po dvou normálně načasovaných sinusových komplexech následují dva komorové uniklé stahy. 38
4
4
Raménkové blokády
V praxi se běžně setkáváme s blokádou pravého raménka Tawarova, levého raménka Tawarova, levou přední hemiblokádou a levou zadní hemiblokádou. Při úplné raménkové blokádě dochází k rozšíření komplexu QRS ≥ 0,12 s. Při blokádě pravého raménka Tawarova je přítomen sekundární kmit R ve svodu V1, a tak je přítomen QRS komplex tvaru M ve svodu V1. Při blokádě levého raménka Tawarova není QRS komplex tvaru M ve svodu V1; je přítomen rozštěpený komplex QRS v levokomorových svodech (obraz M ve svodu V6 – pozn. překl.). Diagnostika fascikulárních hemiblokád vyžaduje pochopení hexaaxiálního systému používaného k určení sklonu elektrické osy srdeční (pozn. překl.). Při sklonu elektrické osy srdeční doleva je komplex QRS ve svodu I pozitivní a ve svodech II a aVF negativní. Kritériem levé přední hemiblokády je přítomnost sklonu elektrické osy srdeční doleva, spolu s nízkým kmitem r ve svodech II a aVF. Spodní infarkt myokardu může rovněž vést k rotaci osy srdeční doleva, ale bude spíše přítomen kmit Q než kmit r ve výše uvedených svodech. Hisův svazek se větví na levé a pravé raménko Tawarovo. Převodní systém umožňuje velmi rychlou depolarizaci srdečních komor. Zablokování vedení přes některé z Tawarových ramének má za následek opožděnou a neuspořádanou depolarizaci komorové svaloviny, což se na EKG projevuje rozšířením a deformací QRS komplexu.
4.1
Blokáda pravého raménka Tawarova
4.1.1
EKG obraz
Při blokádě pravého raménka Tawarova dochází k opožděné aktivaci pravé komory srdeční, zatímco aktivace mezikomorového septa a volné stěny levé komory probíhá normálně, a tak počáteční část komplexu QRS je normálního tvaru (obr. 4.1).
39
Srdeční arytmie Opožděná aktivace pravé komory srdeční má za následek: 1. rozšíření komplexu QRS ≥ 0,12 s, 2. sekundární kmit R ve svodech obrácených na pravou komoru (V1, V2), a tak je v těchto svodech přítomen QRS komplex tvaru M, 3. široký kmit S v levokomorových svodech a svodu I. Inkompletní blokáda pravého raménka Tawarova má obdobný EKG obraz, ale QRS komplex trvá 0,10–0,11 s.
V1
V4
V2
V5
V3
V6
Obr. 4.1 Blokáda pravého raménka Tawarova. Ve svodu V1 je patrný QRS komplex tvaru „M“ a hluboký, široký kmit S ve svodu V6.
4.1.2
Příčiny a klinický význam
Blokáda pravého raménka Tawarova může být izolovaným vrozeným poškozením převodního systému. Často se vyskytuje u pacientů s vrozenou srdeční vadou, z dalších příčin při hypertrofii nebo přetížení pravé komory – jako například při chronické obstrukční chorobě bronchopulmonální (plicní embolii! – pozn. překl.) a při poškození myokardu. Blokáda pravého raménka Tawarova se často vyskytuje v případě onemocnění poškozujících převodní systém. Na základě omezeného množství důkazů lze konstatovat, že přítomnost vrozené ani získané blokády pravého raménka Tawarova nejspíše nemá podle současných poznatků negativní prognostický význam. Nicméně při nedávném dlouhodobém sledování bylo zjištěno čtyřnásobně zvýšené riziko rozvoje AV blokády. 40
KAPITOLA 4
Raménkové blokády
Extrasystoly a tachykardie supraventrikulárního původu mohou zastihnout pravé raménko Tawarovo v refrakterní fázi, a tím může dojít k jejich převodu na komory s obrazem blokády pravého raménka Tawarova.
4.2
Blokáda levého raménka Tawarova
4.2.1
EKG obraz
Při blokádě levého raménka Tawarova probíhá aktivace mezikomorového septa cestou pravého raménka Tawarova, a tedy obráceným směrem než normálně (tj. zprava doleva). A tak: 1. Počáteční malý negativní kmit q je v levokomorových svodech (V5, V6, I a aVL) nahrazen větším, pozitivním kmitem R. 2. Vzhledem k opožděné depolarizaci levé komory dochází k rozvoji širokého rozštěpeného kmitu R v levokomorových svodech a k rozšíření komplexu QRS ≥ 0,12 s (obr. 4.2).
V1
V4
V2
V5
V3
V6
Obr. 4.2 Blokáda levého raménka Tawarova. Je patrný rozšířený pozitivní QRS komplex ve svodu V6. Ve svodu V1 není QRS komplex tvaru „M“. QS komplex ve svodu V1 je rovněž charakteristický pro blokádu levého raménka Tawarova. 41
Srdeční arytmie Inkompletní blokáda levého raménka Tawarova má za následek obdobný EKG obraz, ale QRS komplex trvá 0,10–0,11 s. Existuje jednoduché pragmatické pravidlo jak odlišit blokádu pravého a levého raménka Tawarova. Za předpokladu, že není přítomen Wolffův-Parkinsonův-Whiteův (WPW) syndrom ani těžká hypertrofie komor a je za normálního srdečního rytmu (samozřejmě i při supraventrikulární tachykardii) rozšířený QRS komplex ≥ 0,12 s, jde o raménkovou blokádu. Pokud má QRS komplex ve svodu V1 tvar M, jde o blokádu pravého raménka Tawarova, pokud ne, pak jde o blokádu levého raménka Tawarova.
4.2.2
Příčiny a klinický význam
Příčinami blokády levého raménka Tawarova může být poškození myokardu při ICHS nebo kardiomyopatii a hypertrofii levé komory srdeční. Blokáda pravého raménka Tawarova se často vyskytuje v případě onemocnění převodního systému. Nově získaná blokáda levého raménka Tawarova je spojená se zvýšeným rizikem úmrtí: hlavně náhlou smrtí při ICHS. Navíc bylo nedávno publikováno, že v dlouhodobém sledování bylo zjištěno 18násobně zvýšené riziko rozvoje AV blokády. Extrasystoly a tachykardie supraventrikulárního původu mohou zastihnout levé raménko Tawarovo v refrakterní fázi, a tím může dojít k jejich převodu na komory s obrazem blokády levého raménka Tawarova. Blokáda levého raménka Tawarova může také být intermitentní.
4.3
Levá přední a levá zadní hemiblokáda
Levé raménko Tawarovo se rozděluje na dvě hlavní větve, levý přední a levý zadní fascikl, které vedou vzruchy do předních a horních, resp. do zadních a spodních částí levé komory. K blokádě může dojít buď v levém předním, anebo v levém zadním fasciklu a nazývá se fascikulární blokáda nebo hemiblokáda. Levá přední a levá zadní hemiblokáda se často vyskytuje v případě onemocnění specializovaných vodivých tkání. Pokud je současně přítomna levá přední nebo levá zadní hemiblokáda s blokádou pravého raménka Tawarova, jde o tzv. bifascikulární blokádu, která může být předzvěstí atrioventrikulární blokády vyššího stupně (kapitola 15). Diagnostika fascikulárních blokád je založena na hexaaxiálním referenčním systému.
4.3.1
Hexaaxiální referenční systém
Hexaaxiální referenční systém je zobrazením orientace šesti končetinových EKG svodů vzhledem k srdci ve frontální rovině, tj. vertikální rovině, která prochází středem těla rozdělujíc ho na přední a zadní část (obr. 4.3). Například vzruch orientovaný směrem nahoru se pohybuje směrem od svodů II, III a aVF, což se projeví negativním kmitem QRS v těchto svodech, a směrem ke svodu aVL, což se projeví pozitivním QRS v tomto svodu. Směřování vzruchu může být vyjádřeno úhlovou odchylkou od referenčního svodu I, definovaného jako 0°, a to ve směru a proti směru hodinových ručiček. Na42
KAPITOLA 4
Raménkové blokády
příklad vzruch směřující ke svodu aVL má sklon –30° a vzruch směřující ke svodu II má sklon 120° proti referenčnímu svodu I (obr. 4.3).
LAD
aVR (210°)
aVL (–30°)
I(0°)
III (120°)
aVF (90°)
RAD
II (60°)
LAD – sklon elektrické osy srdeční doleva RAD – sklon elektrické osy srdeční doprava
Obr. 4.3 Hexaaxiální referenční systém
Elektrická osa srdeční Elektrická osa srdeční (syn. výsledný vektor maximálních výchylek komplexu QRS ve frontální rovině – pozn. překl.) je průměrný směr různých elektrických výchylek vznikajících během depolarizace komor. Za normálních okolností je výsledný vektor maximálních výchylek komplexu QRS ve frontální rovině mezi svody aVL (tj. –30°) a aVF (tj. 90°). Pokud je elektrická osa srdeční stočena doleva od aVL o méně než –30°, jde o sklon elektrické osy srdeční doleva. Pokud je osa srdeční stočena doprava od svodu aVF (tj. o více než 90°), jde o sklon elektrické osy srdeční doprava. Pomocí hexaaxiálního systému je možné vypočítat sklon elektrické osy srdeční s velkou přesností. Nicméně taková přesnost není potřebná a většina lidí to nevypočítá dobře! Sklon elektrické osy doprava/doleva lze diagnostikovat mnohem jednodušším způsobem na základě následujícího pravidla: V případě sklonu elektrické osy srdeční doleva je QRS komplex ve svodu I převážně pozitivní a ve svodech II a III převážně negativní (obr. 4.4). Na rozdíl od starší literatury považujeme pro definici za nutné, aby QRS komplex byl převážně negativní ve svodu 43
Srdeční arytmie II i III (tj., pokud je ve svodu II kmit S nižší než kmit R, nejedná se o sklon elektrické osy srdeční doleva) (obr. 4.5). Pokud je komplex QRS ve svodu II ekvifázický (stejná pozitivní i negativní výchylka – pozn. překl.), jde o hraniční sklon elektrické osy srdeční doleva.
I
II
III
aVR
aVL
aVF
Obr. 4.4 Sklon elektrické osy srdeční doleva při levé přední hemiblokádě
Obr. 4.5 EKG záznam ze svodů I, II, III od dvou pacientů. U prvního je elektrická osa srdeční ve frontální rovině normální, u druhého je ekvifázický QRS komplex ve svodu II; jde o hraniční sklon elektrické osy srdeční doleva.
44
KAPITOLA 4
Raménkové blokády
V případě sklonu elektrické osy srdeční doprava je QRS komplex ve svodu I převážně negativní a ve svodech II a III převážně pozitivní (obr. 4.6).
Obr. 4.6 Sklon elektrické osy srdeční doprava při levé zadní hemiblokádě (svody I, II, III, aVL a aVF)
4.3.2
Levá přední hemiblokáda
Blokáda převodu v předním fasciklu levého raménka Tawarova způsobuje opožděnou aktivaci přední a horní části levé komory. Aktivace levé komory bude začínat cestou zadního fasciklu směrem do zadní a spodní části komory, a proto bude aktivace směřovat dolů a doprava. To má za následek vznik nízkého pozitivního kmitu r ve spodních svodech, tj. II, III a aVF (obr. 4.4). Přední a horní část srdce bude aktivována vedením ze zadní a spodní části srdce. Vzruch bude tedy dále směřovat nahoru (kmit R ve svodech I a aVL; kmit S ve svodech II, III a aVF). Protože je vzruch veden spíše svalovinou komor než převodním systémem, bude rychlost vedení relativně pomalá. Výsledkem je opožděná aktivace přední a horní části srdce, nevyvážená aktivitou z ostatních částí komor. A tak převáží směr aktivace nahoru a elektrická osa srdeční bude mít sklon doleva. Levá přední hemiblokáda je častou příčinou sklonu osy srdeční doleva. Další příčinou může být spodní infarkt myokardu (obr. 4.7). Pro diagnózu levé přední hemiblokády musí být splněna dvě kritéria: 1. Elektrická osa srdeční bude mít sklon doleva, tj. QRS komplex ve svodu I převážně pozitivní a ve svodech II a III převážně negativní. 2. Aktivace levé komory bude začínat směrem do zadní a spodní části komory, tj., bude přítomen nízký pozitivní kmit r ve spodních svodech, tj. II, III a aVF. Spodní infarkt myokardu může být další příčinou sklonu osy srdeční doleva, ale na rozdíl od levé přední hemiblokády bude na začátku QRS komplexu kmit q a ne kmit r.
45
Srdeční arytmie
I
aVR
II
aVL
III
aVF
Obr. 4.7 Spodní infarkt myokardu. Q kmity nad spodní stěnou způsobily sklon elektrické osy srdeční doleva, ale nejsou splněna kritéria levé přední hemiblokády.
4.3.3
Levá zadní hemiblokáda
Blokáda převodu v zadním fasciklu levého raménka Tawarova způsobuje opožděnou aktivaci spodní a zadní části levé komory, tj., bude přítomen nízký pozitivní kmit r ve svodech I a aVL a počáteční q kmit ve svodech II, III a aVF a bude přítomen sklon elektrické osy srdeční doprava, tj., ve svodu I bude komplex QRS převážně negativní, a ve svodech II a III převážně pozitivní (obr. 4.6). Diagnóza levé zadní hemiblokády může být stanovena pouze v případě absence jiných příčin sklonu osy srdeční doprava – jako hypertrofie nebo přetížení pravé komory, laterálního infarktu myokardu anebo konstitučně podmíněného sklonu osy srdeční u mladého člověka vysoké štíhlé postavy. Komplexy QRS
■■ Sklon elektrické osy srdeční doleva: QRS komplex je ve svodu I převážně pozitivní a ve svodech II a III převážně negativní.
■■ Sklon elektrické osy srdeční doprava: QRS komplex je ve svodu I převážně negativní a ve svodech II a III převážně pozitivní.
■■ Levá přední hemiblokáda: sklon elektrické osy srdeční doleva + nízký pozitivní kmit r ve spodních svodech.
46
KAPITOLA 4
4.3.4
Raménkové blokády
Abnormální sklon elektrické osy srdeční a arytmie
Při posuzování arytmií může mít posouzení sklonu srdeční osy význam v několika oblastech. Jak bylo zmíněno výše, pokud je současně přítomna levá přední nebo levá zadní hemiblokáda s blokádou pravého raménka Tawarova, jde o tzv. bifascikulární blokádu, která může být předzvěstí úplné atrioventrikulární blokády (kapitola 15). Komorová tachykardie může mít původ v levém předním i zadním fasciklu a je charakterizována komorovými komplexy s obrazem sklonu srdeční osy doleva, resp. doprava (kapitola 12). Kardiostimulace do hrotu pravé komory se projevuje QRS komplexy stejného tvaru jako při sklonu srdeční osy doleva, kdežto kardiostimulace výtokového traktu pravé komory může být poznána podle sklonu elektrické osy srdeční doprava (kapitola 22).
47
5
5
Supraventrikulární tachykardie
Několik druhů tachykardií pochází ze síní anebo z AV junkce a jsou vzhledem k tomu definovány jako supraventrikulárního původu. Komorová aktivace probíhá Hisovým-Purkyňovým systémem a obvykle vede k obrazu štíhlých komplexů QRS. Existují dva základní druhy supraventrikulárních tachykardií: 1. AV junkční reentry tachykardie. U těchto arytmií je přítomné přídatné elektrické spojení mezi síněmi a komorami, a tak může vzruch opakovaně a rychle kroužit mezi síněmi a komorami okruhem zahrnujícím AV junkci a přídatnou atrioventrikulární dráhu. Obvykle nejsou spojeny s jinou srdeční chorobou. 2. Existují síňové tachyarytmie způsobené rychlou abnormální aktivitou v síních, tj. fibrilace síní, flutter síní a síňová tachykardie. AV uzel se neúčastní vzniku tachykardie, ale pouze převádí některé anebo všechny síňové vzruchy na komory. Často jsou spojeny s jinou srdeční chorobou.
5.1
Hlavní typy
Několik druhů tachykardií pochází ze síní anebo z AV junkce a jsou vzhledem k tomu definovány jako supraventrikulárního původu. Mají jedno společné: Protože pocházejí z míst nad Tawarovými raménky, komorová aktivace probíhá rychle Hisovým-Purkyňovým systémem, a proto obvykle vede k obrazu štíhlých komplexů QRS. Nicméně je nutné si uvědomit, že mezi jednotlivými typy supraventrikulárních arytmií jsou rozdíly v mechanismu vzniku, EKG obrazu a léčbě. Proto je nutné poznat typ tachykardie a nepovažovat všechny tachykardie se štíhlým QRS komplexem za „supraventrikulární tachykardie“.
48
KAPITOLA 5
Supraventrikulární tachykardie
Typy supraventrikulárních tachykardií
■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■
atrioventrikulární reentry tachykardie atrioventrikulární nodální reentry tachykardie fibrilace síní flutter síní síňová tachykardie sinusová tachykardie (kapitola 1)
5.2
Síňový původ versus atrioventrikulární reentry
Existují dva základní druhy supraventrikulárních tachykardií: AV junkční reentry tachykardie a síňové tachyarytmie.
5.2.1
AV junkční reentry tachykardie
U AV junkční reentry tachykardie je přítomné přídatné elektrické spojení mezi síněmi a komorami, a tak může vzruch opakovaně a rychle kroužit mezi síněmi a komorami okruhem zahrnujícím AV junkci a přídatnou atrioventrikulární dráhu. Vzruch obvykle krouží ze síní přes AV uzel na komory a poté se vrací do síní retrográdním vedením přes přídatnou dráhu. Existují dva druhy přídatného elektrického spojení mezi síněmi a komorami: přídatná dráha a dvojitá/duální AV nodální dráha.
Přídatná dráha U atrioventrikulární reentry tachykardie (AVRT) je přídatné AV spojení tvořeno pruhem myokardu, který překlenuje elektricky izolující linii mezi síněmi a komorami, a tak obchází AV uzel (obr. 5.1). Pokud je přídatná dráha schopna vedení i ve směru ze síní na komory, má pacient Wolffův-Parkinsonův-Whiteův syndrom (kapitola 10). Duální AV nodální dráha U atrioventrikulární nodální reentry tachykardie (AVNRT) jsou AV uzel a přilehlé částí svaloviny síní funkčně rozděleny na rychlou a pomalou dráhu, tj., je přítomna duální AV nodální dráha (obr. 5.1). Při arytmii je vzruch veden pomalou dráhou ze síní na komory a rychlou dráhou zpět z komor na síně.
49
Srdeční arytmie
ADENOSIN
AVN
AP
AVRT AVRT AVNRT AVN AP
AVN
AVNRT – arioventrikulární reentry tachykardie – atrioventrikulární nodální reentry tachykardie – atrioventrikulární uzel – přídatná dráha
Obr. 5.1 Dva mechanismy vzniku AV junkční reentry tachykardie. AV reentry tachykardie (AVRT) při přídatné AV dráze a AV nodální reentry tachykardie při zdvojené AV nodální dráze. U obou je výsledek.
5.2.2
Síňové tachyarytmie
Druhá skupina supraventrikulárních tachykardií obsahuje ty artymie, které jsou způsobeny rychlou abnormální elektrickou aktivitou v síních, tj. fibrilace síní, flutter síní a síňová tachykardie. Místo a mechanismus vzniku těchto arytmií je omezeno pouze na síně. Na rozdíl od první skupiny AV uzel není integrální součástí mechanismu vzniku arytmií, ale pouze převádí některé anebo všechny síňové vzruchy na komory (obr. 5.2). Do této skupiny patří následující arytmie: fibrilace síní (kapitola 6), flutter síní (kapitola 7) a síňová tachykardie (kapitola 8). Tyto arytmie mají často spojitost s onemocněními myokardu, chlopenními vadami i extrakardiálními chorobami, zatímco AV junkční reentry tachykardie jsou způsobeny specifickým abnormálním elektrickým spojením a není pravděpodobná přítomnost jiného srdečního onemocnění.
5.3
Klinické projevy supraventrikulárních tachykardií
Supraventrikulární tachykardie mohou mít závažnou symptomatologii: synkopu anebo presynkopu, zvláště na začátku arytmie, zneklidňující palpitace, anginu pectoris i při absenci koronární nemoci, dušnost, únavnost, polyurii způsobenou uvolněním natri uretických peptidů. Jiní pacienti nebudou téměř arytmii pociťovat, nebudou zneklidněni palpitacemi anebo mohou být i zcela asymptomatičtí. 50