C4P4: Konzultační seznam (neautorizovaný překlad, určeno pouze ke studijním účelům) Landy Gobes (Transactional Analysis Journal 1983, str. 42-44) Abstrakt Seznam C4P4 – (kontakt, dohoda, souvislosti, obsah, proces, paralelní proces, profesionální stupeň vývoje a plán pro budoucnost) - upozorňuje na některé aspekty konzultace, o kterých musí konzultant v průběhu konzultace přemýšlet. Konzultace je diferenciovaná od supervize až po trénování. Seznam popsaný v tomto článku je paměťovou pomůckou (C4 a P4) a organizující technikou pro konzultanta, aby ji mohl používat v každém konzultačním sezení. Není to vyčerpávající seznam všech částí konzultace, supervize nebo trénování. Seznam je navržen spíše pro konzultaci, než pro supervizi či trénink, protože neuvádí dlouhodobé potřeby dohlížení mezi trenérem a svěřencem. Literatura TA obsahuje čtyři hlavní články, které popisují supervizi a trénink. Barnes (1977) popsal techniky pro dohody v supervizi. Erskine (1982) popsal přiblížení supervize k psychoterapii a zorganizoval je podle stavů profesionálního vývoje. Zalman a Cornell (1983 a, 1983 b) vytvořili dvě troj-rozměrné práce pro ilustraci klinické supervize. Konečně Loria (1983) psal o nutnosti vzdělávacích principů v TA trénování a vzdělávání. Tyto čtyři články popisují různé způsoby procesu plánování výcviku psychoterapeuta. Trénování je podle Webstrova slovníku (1983) „tvoření instrukcí, disciplínou nebo výcvikem“, „učením navodit, aby byl vhodný, kvalifikovaný nebo dovedný“, a „vytvořit připraveným … … test dovednosti“. Supervize je definována jako „kritické sledování a usměrňování“. Obě slova, trénování a supervize označují dlouhodobý proces profesionálního vývoje, který je veden profesionálem. Konzultant je ale „někým, kdo dává profesionální radu nebo poskytuje služby“ (Webstrův slovník, 1983). První označení této definice znamená, že konzultant může pracovat na krátkodobých základech (bázích) a nemusí mít nezbytně vztah s nebo odpovědnost za klienta. Seznam C4+P4 (obr. 1) je užitečný, snadno zapamatovatelný a
obsahuje 8
komponentů konzultačního procesu. I když jsou komponenty uvedené v obvyklém pořadí, tak jak jdou za sebou, může se jejich pořadí se lišit od sezení k sezení. Tyto komponenty
1
konzultant sleduje ve dvou úrovních, jmenovitě to je proces mezi konzultantem a consultee a proces mezi consultee a jeho klientem. Obr. 1. SEZNAM C4P4 Kontakt
Contact
Dohoda
Contraxt
Souvislost
Context
Obsah
Content
Proces
Procces
Paralelní proces
Paralel Process
Profesionální úroveň vývoje
Profesional Level of Developmen
Plán pro budoucnost
Plan for the Future
Základní částí seznamu Kontakt - konzultantova schopnost být ve styku s consultee, je důležitá pro dobrou konzultaci. „Kontakt, to je věnování plné pozornosti vnitřním požadavkům, potřebám, sledování emocí nebo myšlenek consultee s doprovodnou schopností si plně uvědomovat, co a kdo je v okolním prostředí – je to rychlá oscilace mezi vnitřním a externím, mezi sebou a další osobou (Erskine a Moursund 1988). Zatím co zůstávají spolu v kontaktu, konzultant ještě navíc sleduje stupeň kontaktu, který on nebo ona zažívá s consultee v konzultačním sezení. Konzultant také navíc uvažuje úroveň, ve kterém jsou consultee a klient v kontaktu. Konzultant sleduje kdy je kontakt přerušen, kdo ho přerušil a hledá jaké aspekty kontakt přerušily a jakým způsobem je kontakt přerušen. Blokující a tangenciální transakce jsou dva příklady přerušovaného kontaktu (Mellor a Schiff, 1975). Dohoda - Berne (1966) definoval dohodu jako „explicitní oboustrannou povinnost držet se jasně definovaného postupu“. Konzultant uzavírá takovouto dohodu pro konzultační proces a zároveň také sleduje, zda-li consultee má jasný a platný kontrakt s klientem. Steiner (1974) uvedl, že čtyři základní požadavky platné dohody jsou: vzájemné svolení, zvažování,
2
kompetence právní odpovědnost klienta. Dobrý kontakt a dobrá dohoda, to jsou základní komponenty procesu mezi konzultantem a klientem. Souvislosti – to je znalost základních podmínek, ve kterých něco existuje nebo vzniká (Webstrův slovník). Jedním z prvních úkolů konzultace je objasnit souvislost konzultačního problému. Např. consultee by se mohl ptát, „Co dělám, když moje klientka ruší naší schůzku?“ Odpověď záleží na kontextu. Několik kontextových otázek , na které se consultee může ptát jsou: •
Proč to klient zrušil?
•
Je toto nový klient?
•
Stalo se toto již v minulosti?
•
Jaká je vaše obvyklá pojistka pro zrušení?
Tyto a další otázky objevují souvislost klientových a consultee situacích. Obsah - se týká námětů diskutovaných v sezení. Konzultant zvažuje obsah konzultačního tématu a obsah klientova problému, aby se ujistil, že žádné důležité prvky nebyly přehlídnuty. Například, jestliže klient zmiňuje sebevraždu nebo násilí, tak konzultant prověřuje, zda-li consultee provedl vhodnou intervenci pro bezpečnost a ochranu osob kterých se to týká. Proces - popisuje vše, co se děje mezi osobami v konzultaci nebo terapii. Konzultant monitoruje proces mezi konzultantem a consultee, a proces mezi consultee a klientem na sociální úrovni a psychologické úrovni. Na sociální úrovni , např. by mohl konzultant sledovat čas, strukturu a vzory pohlazení uvnitř terapeutické skupiny, třídy nebo společnosti. Na psychologické úrovni procesu by mohl konzultant vyšetřovat přenosové a protipřenosové výroky. Paralelní proces – Clarkson (1991) popsal paralelní proces jako vzájemné se ovlivňování mezi terapeutem a pacientem, které se znovu odehrává mezi terapeutem a supervizorem.
„Jakákoliv kombinace reakcí pacienta a terapeuta k sobe navzájem tvoři dynamický celek, který je přítomen v supervizním vztahu a je vztahován k paralelnímu procesu". Tak konzultant sleduje, jestli proces klientova sezeni je opět přítomen v konzultačním sezeni. Konzultant musí být k tomuto pozorný a vyhýbat se lidské tendenci k paralelnímu procesu. Například, jestliže klient je dlouhodobě nezúčastněný a jestliže consultee
hodně mluví,
potom výstižná reakce od konzultanta je vhodná.
3
Profesionální zkušenostní úroveň (consultee) - je dána profesionální zkušenostní úrovní consultee
a je podmíněná subjektivním hodnocením jeho
kompetencí. Consultee
může být vnímán jako začínající,
nebo
její
zkušeností
a
středně pokročilý nebo
pokročilý terapeut či organizační trenér. Styl konzultace se liší s consultees úrovní profesionálního vývoje (Erskine, 1982). Vhodná podpora pro začátečníka by se nesetkala potřebou středně pokročilého pracovníka a mohla by dokonce i urazit někoho, kdo má bohaté zkušenosti a kompetence. Začátečník potřebuje
podporu, povzbuzeni
a
informace.
Konzultace
bude
efektivnější pro začátečníka tehdy, jestli-že konzultant zdůrazňuje co consultee udělal správně a dává mu další, nové
informace, než-li poukazováním na tisíce věci, které
začátečník neudělal. Avšak se středně
pokročilým pracovníkem konzultant může použít vyzývavější
přiblížení. Např.: vybavující užití otázek takových jako "Proč jsi zvolil tento směr?" Tak může pomoc středně pokročilému profesionálovi posílit jeho myšlení. Pokročilému profesionálovi může konzultant pokládat otázky takové jsi udělal tu práci jinak?"
jako" Jak by
nebo „Z jakého jiného teoretického konceptu práce by
jsi
mohl ještě posoudit tento výrok?" Toto přiblížení může dovolit pokročilému consultee, aby řešil svůj vlastní problém pohledem na něj z jiné perspektivy. Plán pro
budoucnost – se vytváří při ukončení konzultačního sezení,
konzultant
zvýrazňuje jaké jsou budoucí plány pro consultee a klienta. To můžou být léčebné plány v klinické praxi
nebo to mohou být
jakékoliv typy akčního plánu.
Toto dovoluje
kontinuitu a poskytuje smysl pro uzavření. Shrnutí - C4P4 seznam je paměťové vodítko a organizující technika. Stručně řečeno, krátká poznámka o každé části pomůže konzultantovi, aby se v průběhu konzultačním sezení zmínil o každé jednotlivé oblasti. I když je seznam navržen pro použití v konzultačním sezení supervizora nebo trenéra, který pracuje v souvislosti dalšího vztahu, může se někdy použít jako kostra práce pro individuální či supervizní sezení. Landy Gobes, M.S.W., je tréningový a supervizní transakční analytik (klinický), má vlastní soukromou praxi pro psychoterapii a výcvik v západním Hartford, Connecticut, U.S.A., je členem Ústavu pro Integrativní psychoterapii v New York město.
4
REFERENCES Barnes, G. (1977). Techniques of contractual supervision. In M. James and contributors, Techniques in transactional analysis forpsychotherapists and counselors (pp. 166-175). Reading, MA: Addison-Wesley. Berne, E. (1966). Principles ofgroup treatment. New York: Grove Press. Clarkson, P. (1991) Further through the looking glass: Transference, countertransference, and parallel process in transactional analysis psychotherapy and supervision. Transactional Analysis Journal, 21, 174-183. Erskine, R. G. (1982). Supervision of psychotherapy: Models for professional development. Transactional Analysis Journal, 12, 314-321. Erskine, R. G., & Moursund, J. P. (1988). Integrative psychotherapy in action. Newbury Park, CA: Sage Publications. Loria, B. R. (1983). Beyond training: The education of transactional analysts. Transactional Analysis Journal, 13, 134-141. Mellor, K., & Schiff, E. (1975). Redefíning. Transactional Analysis Journal, 5, 303-311. Steiner, C. M. (1974). Scripts people live: Transactional analysis of life scripts. New York: Grove Press. Webster's ninth new collegiate dictionary. (1983). Springfield, MA: Merriam-Webster. Zalcman, M. J., & Cornell, W. F. (1983a). A bilateral model for clinical supervision. Transactional Analysis Journal, 13, 113-123. Zalcman, M. J., & Cornell, W. F. (1983b). Addendum to ' 'a bilateral model for clinical supervision. '' Transactional Analysis Journal, 13, 195-197.
5
