C.3 Bydlení. C.3.1 Charakteristika. C.3.2 Stav a trendy vývoje

C.3 Bydlení C.3.1 Charakteristika Bydlení plní základní potřebu lidské společnosti při uspokojování životních potřeb člověka při regeneraci a reprodukci lidských sil. Bydlení uspokojuje nároky fyziologické, psychologické a sociologické. Ty se realizují ve vlastních objektech pro bydlení a jejich okolí. Bydlení přispívá ke zdraví člověka, je vlastně základním zdrojem lidské energie a sociálních vazeb.

C.3.2 Stav a trendy vývoje C.3.2.1 Vývoj bydlení v posledních 10–20 letech v ČR Současná situace bydlení v České republice v sobě nese realitu i reflexi minulé éry. V posledních letech „renesance“, ale i diferenciace společnosti se však opět rodí klient disponující finančními prostředky a požadující nejvyšší komfort bydlení v rodinném domě. Rovněž se různí požadavky a nároky obyvatel na byt v nájemním domě. Výstavba domů a bytů se stává předmětem podnikání. Diferenciace společnosti si vyžaduje zabývat se otázkou sociálního bydlení, startovními byty pro mladé, ale i bydlením přestárlých a nemocných lidí, ekologií, počínaje domem až po celkovou kvalitu obytného prostředí. V těchto souvislostech je třeba vnímat problematiku architektonických barier, které jsou často limitujícím faktorem kvality tohoto prostředí. V devadesátých letech minulého století došlo k výraznému poklesu bytové výstavby až na jednu z nejnižších hodnot ve statisticky evidované historii. V roce 1995 bylo dokončeno 12 998 bytů, což představovalo 1,26 bytů na 1 000 obyvatel. V dalších letech docházelo k postupnému zvyšování počtu dokončených bytů. Formy bydlení a další související údaje Nově dokončované byty Struktura nově dokončovaných bytů podle investičních forem se od roku 1997 dosti změnila. Nejvýznamnější tendencí je snižování podílu státní (komunální) bytové výstavby od roku 1997 až do roku 2001. V roce 2004 bylo podle investičních forem dokončeno 7 142 komunálních bytů, 1 515 družstevních bytů, 15 755 bylo postaveno v rodinných domech a 7 856 bytů spadalo pod označení ostatní bytová výstavba. Domy s pečovatelskou službou, domovy − penziony, domovy důchodců Výstavba domů s pečovatelskou službou a domovů − penzionů (viz také kap. C.4), která v letech 1997−2001 stagnovala, zaznamenala v roce 2002 více než dvojnásobný nárůst. Výrazně prosadila výstavba cenově mnohem dostupnějších domů s pečovatelskou službou, která se jeví vzhledem ke stárnutí obyvatelstva jako velice potřebná. Výstavba bytů v nebytových objektech vykazovala od roku 1997 až do roku 2003 rostoucí trend. V posledním desetiletí pokračuje prodlužování průměrné délky života a délky dožití. Narůstá počet šedesátiletých a víceletých. Dochází k rozpadu dvougeneračních domácností, čímž narůstá počet jednočlenných nebo dvoučlenných domácností. Počátkem 90. let se mohutně rozvíjí sociální služby, především díky iniciativě nestátního sektoru. Ze strany státu přichází finanční podpora výstavby domů − penzionů a domů

C.3 - 1

s pečovatelskou službou a pro stavby charakteru nájemních domů s malometrážními byty. Koncem 90. let pak je uvolněna dotace na stavbu ústavů pečovatelské péče náhradou za uvolněné restituované objekty. V polovině 90. let připadlo na 100 dokončených bytů 12,4 % na byty v domech s pečovatelskou službou a domech − penzionech. Modernizované byty Počet modernizovaných bytů od roku 1997 až do roku 2001 velmi rychle rostl. Po mírné stagnaci byl v roce 2004 zaznamenán opět zvýšený zájem o modernizaci starších bytů, bylo modernizováno 15 469 bytů, což je o 2 708 bytů více než v předchozím roce. I přes tento v posledních třech letech pozitivní vývoj Česká republika stále zaostává, stejně jako v případě dokončované bytové výstavby jak za vyspělými evropskými zeměmi, tak za potřebou bytů vyvolanou nárůstem počtu domácností. 1997

6506

2073

4578

613

2002

853

132 811

1998

8336

2334

6827

2530

938 407

1999

9238

2539

6598

2506

651

1435 767

2000

10466

2911

5926

2339

687

2133

745 708

2001

10693

2948

5912

1874

1799 824

2002

11716

2003

2957

11397

2004

2486

13302

0

3 000

6 000

6393

1737

7720

1454

2453

9 000

12 000

15 000

1725

1070

1729

1213

10722

18 000

21 000

1693

1128

2070

24 000

27 000

1638

719

30 000

1364

33 000

Počet dokončených bytů Rodinné domy

Nástavby a přístavby k rodinným domům

Nástavby a přístavby k bytovým domům

Domy s pečovatelskou službou a domovy-penzióny

Byty v nebytových objektech

Stavební úpravy nebytových prostorů

Bytové domy

Graf 1: Byty dokončené v letech 1997−2004 podle druhu objektu Plochy bytů U bytových domů je podíl čtyř a vícepokojových bytů minimální. U bytových domů převažuje podíl bytů s maximálně dvěma pokoji. V roce 2004 byl průměrný počet pokojů v bytech postavených v bytových domech 1,96. V bytových domech vykazuje ukazatel velikosti obytné plochy bytů kolísavý průběh, v roce 2004 byl 47,5 m2. Obytná plocha nástaveb a přístaveb k bytovým domům se ve srovnání s rokem 2003 v roce 2004 zmenšila na 49,7 m2. Technická vybavenost Jednou ze základních kvalitativních charakteristik dokončených bytů je jejich technická vybavenost. Podíl bytů napojených na plynovodní přípojku zaznamenal největší růst u bytů v rodinných domech a jejich nástavbách a přístavbách. Za posledních osm let se jejich podíl zvýšil přibližně na 70 %, přičemž na začátku období se pohyboval mírně na 50 %. Kanalizační přípojkou jsou dlouhodobě lépe vybaveny bytové domy a jejich nástavby C.3 - 2

a přístavby (více jak 95% podíl dokončených bytů). U nových rodinných domů včetně nástaveb a přístaveb převládá centrální domovní topení, významnější roli hraje také lokální topení. U rodinných domů připadalo v roce 2004 přibližně 64 garáží na 100 dokončených bytů, u bytových domů to bylo přibližně 38 garáží na 100 bytů. Rodinné domy Rodinné domy byly po celé osmileté období stavěny převážně s použitím zděné nosné konstrukce, kde podíl dokončených domů kolísá mezi 93−96 %, v roce 2004 bylo dokončeno za posledních osm let nejvíce rodinných domů s dřevěnou nosnou konstrukcí (2,6 %). U bytových domů má nadpoloviční většinu také zděná nosná konstrukce, podíl montovaných staveb klesl z 22,5 % v roce 1997 na 4,6 %. V roce 1997 činila průměrná výměra stavební parcely určená k výstavbě rodinného domu 887,6 m2. Dále se plocha stavebních pozemků nových rodinných domů s výjimkou roku 2000 víceméně zvyšovala, v roce 2004 dosáhla rozlohy 1 089 m2. Za sedm let se tak ukazatel zvýšil o 201,8 m2, tedy o 22,7 %. Průměrná zastavěná plocha nových rodinných domů zaznamenávala první tři roky sledovaného období rovněž nárůst, v posledních pěti letech však klesá. Podle počtu obytných místností u nových rodinných domů převažují v období 1997−2004 byty se čtyřmi a více pokoji, jejichž zastoupení se neustále zvyšuje (na 78,4 % v roce 2004). Nástavby a přístavby k rodinným domům vykazují s výjimkou v roce 2003 pokojovost mírně nad hladinou 3 pokojů, nástavby a přístavby k bytovým domům neklesly pod 2 pokoje. Velikost obytné plochy bytů v rodinných domech se v posledních osmi letech pohybuje mezi 96 a 97 m2. Pořizovací hodnota Pořizovací hodnota je udávána za celou stavbu a podle metodických vysvětlivek znamená celkové předpokládané investiční náklady na výstavbu. V posledním roce pokračovala tendence víceméně plynulého zvyšování nákladů na výstavbu nových rodinných domů. V roce 2004 činila průměrná pořizovací hodnota bytu v novém rodinném domě 2 713 tis. Kč. U nových bytových domů činila průměrná pořizovací hodnota bytu v novém bytovém domě 1 424 tis. Kč. Z hlediska struktury dokončených staveb podle intervalů pořizovacích hodnot zjišťujeme, že od roku 2000 se podíl nejlevněji stavěných bytů (tedy za méně než 14 tis. Kč na 1 m2 užitkové plochy) snížil u rodinných domů z 55,5 % na 29,3 %, a u bytových domů z 21,3 % na 13,4 %. Největší podíl zaujímá u rodinných i bytových domů prostřední interval pořizovacích hodnot od 14 do 26 tis. Kč za 1 m2 užitkové plochy, přičemž v roce 2004 byl u rodinných domů tento podíl 54,6 %, u bytových domů v roce 2004 poklesl oproti roku 2003 na hodnotu 60,2 %. Rodinných domů s pořizovací hodnotou 1 m2 užitkové plochy vyšší než 26 tis. Kč bylo v roce 2004 16,2 %, bytových domů 26,4 %.

C.3 - 3

Kraj 8,3

RD BD

Hl avní město Praha

36,7

55,2

40,8

19,8

RD

Středočeský

55

4

57,8

2,7

22,4

91,3

6

BD 32,4

RD BD

Jihoč eský

28,1 55,8

11,7

Li berecký

50

38,4

50,3

52

38

31

17,2

50,9

11,9 2,1

93,6 33,6

52,9

13,5

66,1

20,6

37,1

51,8 47,7

16,7

5,3 56,8

57,6

29,3

0%

8,9 42,4

16,2

54,6

13,4

BD

6,9

78,1 34,4

RD

7,8

12 45,4

BD

13,2

55

36,1

RD BD

ČR celkem

11,5

51,7 37,2

RD

Moravskoslezský

11,2 36,8

50

4,3

RD BD

Zlínský

50,8 28,9

RD BD

Olomoucký

66,2

38,5

RD BD

Jihomoravský

15,3

24,7

34,2

RD BD

Vysoč ina

11,4

100 32,7 9,1

RD BD

Pardubi cký

13,5 16,2

38,3

BD RD BD

Král ovéhradecký

15,2 53,9

64,3

RD

Ústecký

6,3

32,6 19,5

RD BD

Karlovarský

12

65,6

29

RD BD

Plzeňský

55,7

60,2

20%

40%

26,4

60%

80%

100%

Interval poři zovací hodnoty 1 m2 užitkové plochy bytů (v Kč)

Do 14 000

RD = rodinné domy 1)

14 000 - 25 999

26 000 a více

BD = bytové domy

Bez nástaveb a přístaveb. Z podkladů ČSÚ zpracoval ÚRS PRAHA, a.s.

Graf 2: Struktura bytů dokončených v roce 2004 V roce 2004 se nejdražší byty v bytových domech, které v přepočtu na 1 m2 užitkové plochy přesáhly průměrnou pořizovací hodnotu 25 000 Kč, stavěly v Libereckém kraji a v hlavním městě Praze. Více jak 20 000 Kč na 1 m2 užitkové plochy vykázaly ještě čtyři kraje, Karlovarský, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský. Naopak nejnižší náklady na pořízení jednoho metru čtverečního byly v Jihočeském a v Pardubickém kraji, ve kterých se stavělo za 16 655 Kč, respektive za 16 673 Kč.1) Statistické údaje o obyvatelstvu Podle údajů Statistického úřadu se za necelých osm let mezi vznikem České republiky a datem sčítání lidu 2001 se věková struktura obyvatelstva republiky výrazně změnila. Podíl dětí do 14 let klesl téměř o pět procentních bodů, z hlediska dlouhodobého vývoje je to ojedinělé tempo poklesu. Podstatně se snížil i podíl mladých lidí ve věku mezi 15 a 19 lety, naopak vzrostlo zastoupení obyvatel ve věku 40−64 let a 65 a více let. Obyvatelé České republiky na začátku 21. století byli tedy v průměru o více než 10 let starší než o století dříve.2) Byl-li na přelomu 20. a 21. století růst podílu šedesátipětiletých a starších osob stále ještě tlumen příchodem slabších populačních ročníků do věku 65 a více let, pak v nejbližší budoucnosti − po roce 2005 − tomu bude naopak a podíl nejstarších věkových skupin prudce stoupat.2)

1)

BURJANEK, Aleš. Podmínky bydlení v ČR podle údajů Sčítání lidu 2001. Fakulta sociálních studií MU v Brně.

2)

Český statistický úřad.

C.3 - 4

Tab. 10: Struktura obyvatelstva ČR podle vybraných věkových skupin v letech 1950−2001

30 25 20 15 10 5 0 1950

1961

1970 0-14

1980

1991

2001

65+

Graf 3: Vývoj podílu věkových skupin 0−14 a 65+ při sčítáních od roku 1950 (podíl věkové skupiny v %, obě pohlaví)

Tab. 11: Vývoj syntetických ukazatelů věkové struktury obyvatelstva podle výsledků sčítání v letech 1900–2001 Sňatkový věk se po roce 1990 výrazně zvýšil, dříve běžné sňatky snoubenců mladších 20 let se staly naprostou výjimkou. Nejhlubší pokles „vdanosti“ byl přitom zaznamenán u žen ve věku do 39 let − tedy u žen ve fertilním věku. Je nesporné, že patří k jedné z příčin hlubokého snížení porodnosti.

C.3 - 5

Stárnoucí populace Česká republika stárne a její stárnutí se urychlilo. Vzhledem k nepravidelnostem věkové struktury obyvatelstva se stárnutí v posledních desetiletích 20. století neprojevilo bezprostředně ve vzrůstajícím počtu starých lidí, proto jeho vliv nebyl příliš pociťován. Již v prvních dekádách 21. století se však počet starých lidí výrazně zvýší − tím také důrazně zesílí nároky na důchodový, sociální a zdravotní systém. Tato perspektiva je zatím zastřena dočasnými výhodami současné věkové struktury. Již v nejbližší budoucnosti se však populační stárnutí stane zásadním sociálním i ekonomickým problémem České republiky. Demografická prognóza Struktura cenzových domácností podle sčítání lidu (ČR) 4 500 4 000

počty domácností (tisíce)

3 500

939

3 000

515

2 500

250

1090

1276

669 55

15

85

45

307

40

325

434

2405

2488

2557

2513

2334

1961

1970

1980

1991

2001

576

2 000 1 500 1 000

Domácnosti jednotlivců Vícečlen. nerodinné d. Neúplné rodiny Úplné rodiny

500 0 rok

Graf 4: Struktura cenzových domácností podle SLBD 2001 Struktura domácností Nejvýznamnější změny proběhnou ve struktuře domácností. Počet úplných rodin se bude kontinuálně nepatrně zvyšovat, avšak jejich podíl na celkovém počtu domácností poklesne z 54,6 % (2001) na úroveň kolem 50 % v roce 2030. Uvnitř této skupiny se však významně změní podíl úplných rodin bez závislých dětí, tj. bezdětných dvojic a starších manželských párů, jejichž děti se již ekonomicky osamostatnily, případně založily vlastní rodiny a to až na 33 %. Podíl úplných rodin se závislými dětmi se naopak sníží z 25,5 % (2001) postupně až na pouhých 18 %. Je to způsobeno jak vlivem věkové struktury (snižování počtu mladších manželských párů), tak i snižováním sňatečnosti a zvyšováním rozvodovosti. Počet neúplných rodin se bude zvyšovat pouze do roku 2020, a to rychleji v první polovině tohoto období. Na přírůstku se budou podílet zejména neúplné rodiny se závislými dětmi (vliv rozvodovosti), po roce 2020 však rychleji poroste podíl těchto rodin bez závislých dětí (tj. jeden rodič se spolubydlícím ekonomicky samostatným dítětem nebo dětmi). Podíl neúplných rodin se tak zvýší z 13,5 % (2001) na 14 %, po roce 2030 však opět dosáhne jen 13,2 % ze všech domácností. Nejdynamičtější skupinou budou i nadále domácnosti jednotlivců. Jejich počet se zvýší do roku 2030 o cca 350 tisíc (základní varianta) resp. 400 tisíc (nerodinná varianta) a podíl vzroste z 29,9 % (2001) na více než jednu třetinu (34,0 resp. 34,7 %) v roce 2030. Vývoj domácností jednotlivců je složitým procesem, neboť se zde uplatňují vlivy změn věkové struktury, trendu osamostatňování dospělých dětí před sňatkem včetně jejich samostatného C.3 - 6

bydlení, vysoké rozvodovosti, jež ještě zřejmě nedosáhla svého vrcholu, zvyšující se míry nesezdaných soužití při zachování odděleného trvalého bydliště a na druhé straně předpokládaného snižování úmrtnosti ve vyšším věku a tedy delšího přetrvávání soužití starších párů. Pokud se týká velikosti domácností, početně porostou pouze domácnosti jednotlivců a dvoučlenné domácnosti. Domácností se třemi a více členy bude nadále ubývat.3) C.3.2.2 Bydlení v okolních zemích Okolní země evropského regionu, které nebyly postiženy diktaturou proletariátu, mají delší zkušenosti s vývojem systému podpory bydlení, který zahrnuje jak programovou podporu nové výstavby, tak i ekonomické a společenské stimuly k získávání bydlení. Země sdružené v EU si uchovávají vlastní přístup k této problematice, který tak reflektuje rozdílné historické, ekonomické, společenské a politické prostředí v každé zemi.

Graf 5: Počet bytů na 100 hospodařících domácností kolem roku 2000 − srovnání České republiky a vybraných evropských zemí Poválečný vývoj evropských bytových politik se odehrával zhruba ve třech fázích. Po válce byly veškeré síly zaměřeny na obnovu výstavby a odstranění válečných škod. Bytová výstavba byla orientovaná sociálně, hlavní důraz byl kladen na množství budovaných bytů a zlepšení technické úrovně bydlení. Jsou hledány nové možnosti zrychlení a zlevnění výstavby, často na úkor dlouhodobější kvality a ekonomičnosti provozu. Jsou stavěny velké urbanistické celky s mnoha bytovými jednotkami, často jsou však opomíjeny sociální a společenské souvislosti. V dalším období začínají být zřejmé nedostatky překotné výstavby, pozornost se logicky přesouvá i na kvalitu bydlení a obytného prostředí, na sociální vztahy. Stále větší část veřejných výdajů je věnována obnově a zkvalitnění bytového fondu. Změny v pohledu na potřeby a kvalitu výstavby jsou doprovázeny i změnami v politice dotací, začíná se objevovat deregulace nájemného, sledují se účinky dotační politiky na jednotlivé sociální vrstvy apod.

3)

KUČERA, Tomáš. Perspektivy demografického stárnutí České republiky. Přírodovědecká fakulta UK v Praze.

C.3 - 7

V období přibližně od poloviny 70. let minulého století do současnosti dochází především k dalšímu vývoji v oblasti ekonomické a politické. Mimo jiné se začíná výrazněji prosazovat privatizace a soukromé vlastnictví bytového fondu. Potřeby výstavby bydlení jsou řešeny stále komplexněji s ohledem na společenské vazby. Po ropné krizi v 70. letech je kladen zvýšený důraz na ekonomii provozu využíváním nových technologických poznatků. Důležitým hlediskem se stává ekologie, což se projevuje jak při volbě materiálů a technologií, tak i při stále přísnějších požadavcích na celkovou energetickou úspornost a ohleduplnost staveb vůči životnímu prostředí. Vývoj a realizace úsporného bydlení probíhá s podporou společnosti. Realizovány jsou jak jednotlivé objekty, tak i rozsáhlé soubory. Společnosti mnoha evropských zemí pociťuje sociální zodpovědnost a potřebu dostatečné nabídky kvalitního bydlení i pro nižší příjmové skupiny obyvatelstva. Z nepřeberného množství zahraničních realizací staveb s úsporným bydlením uvádíme příklady dvou přístupů. Výstavba sociálního bydlení ve Vídni Má dlouhou tradici. Město dlouhodobě aktivně podporuje výstavbu sociálního bydlení, dává prostor novým tendencím a koncepčním přístupům k těmto stavbám. Stavby jsou realizovány na mnoha místech města, jako samostatné objekty i jako rozsáhlé ucelené urbanistické soubory.

1918 nouzové bydlení, squatters

1920–1924 dělnické kolonie

1924–1934 výstavba podporovaná městem

1934–1945 válka – 1960 nápravy válečných škod

Obr. 15: Sociální bydlení ve Vídni. (Zpracováno dle příspěvku Social Housing in Vienna, Wolfgang Förster, konference Budoucnost sociálního bydlení ve Vídni, 13. a 14. listopad 2003, Ares Tower Vinna) C.3 - 8

1960–1980 urbanistická expanze, panelová výstavba, výstavba organizovaná městem i bytovými společenstvími

1980–1995 ekologické přístupy, lokální tematická výstavba

1995 – výstavba v brownfields, developersky organizovaná výstavba

Obr. 16: Sociální bydlení ve Vídni. (Zpracováno dle příspěvku Social Housing in Vienna, Wolfgang Förster, konference Budoucnost sociálního bydlení ve Vídni, 13. a 14. listopad 2003, Ares Tower Vinna)

Obr. 17: Kompaktní bydlení. Obytný soubor Halen. Atelier 5

C.3 - 9

Švýcarský Atelier 5 se od poloviny 50. let minulého století věnuje vývoji kompaktního bydlení. Množství jeho realizací dostatečně prokázalo životaschopnost a úspěšnost jejich koncepcí bydlení. Halen se realizoval 1959−1961. Je vzdálen asi deset minut jízdy autem z centra Bernu. V tehdejší době to bylo bráno jako odvážný a v jistých kruzích až bláznivý projekt. Realizace ale přinesla Atelieru 5 mezinárodní obdiv a uznání. Halen se stal prototypem pro městskou enklávu, vzorovým modelem pro sídliště na omezeném pozemku, na kterém se vytváří na sebe volně navazující prostory vlastního mikroklimatu, zbavené hluku a dopravy. Je to také odpověď na mnoho politických a ekologických problémů pozdní moderny. Že tato cesta byla správná, nasvědčují podobné pozdější realizace mnoha architektů. Výchozí schéma lineárního řazení paralelních nosných stěn je odezvou typického historického řádu katastrálního parcelování. Aplikace tohoto řádu odpovídá morfologii pozemků, možnostem orientace bytových dispozic a požadavkům na velikost bytů v projektech realizovaných v okolí Bernu. Řadové řazení je ideální pro terény s mírným, lineárním a pravidelným spádem a je podkladem pro koncepci úzkých, víceúrovňových dispozic.

Obr. 18: Obytný soubor Halen. Perspektivní řez domem. Atelier 5 Skupiny domů mají poměrně uzavřenou koncepci vzhledem k veřejné zóně, i když se již zde objevuje poměrně omezená tzv. filtrační zóna vchodového vnitrobloku. Pro Atelier 5 pojem sídliště neznamená pouhé nashromáždění bytových jednotek nebo bloků, ale útvar vnímaný jako prostorový celek. Koncepce veřejných prostor vyjadřuje hodnotu každého celku, jak je tomu odedávna. Architekti vystupují jako obhájci tradiční městské struktury. Ve všech koncepcích najdeme základní hierarchii městských prostorů. Podstatná je koncepce a forma seskupení domů, která vytváří směs soukromých a veřejných prostor, koncepce podchycující sociální projev, vylučující jakoukoliv segregaci. Veřejné prostory musí být obyvateli cítěny jako pokračování a rozšíření vlastního bytu. Možnostmi zástavby se ve svých teoretických pracích i realizacích zabývá mnoho výrazných architektonických týmů. Například holandský ateliér MVRDV ve své publikaci Farmax, excursion on density, nahlíží na tvorbu sídel pomocí průzkumů a vyhodnocení hustoty zastavění, typů staveb, komunikací, hustoty dopravy, sociologických a demografických popisů a podobně.

C.3 - 10

Obr. 19: Obytný soubor Halen. Situační plán. Foto Atelier 5

Obr. 20: Farmax – formy kompaktní zástavby ve vztahu k hustotě zástavby

C.3 - 11

C.3.3 Principy řešení v územním plánování C.3.3.1 Podmínky a požadavky na území pro bydlení Vitruvius v knize Deset knih o architektuře při definování správného místa pro bydlení píše: „Při výstavbě města je třeba zachovávat tato pravidla: Předně výběr nejzdravějšího místa. Bude to místo položené výše a ne mlhovité, ne plné jinovatky a neobrácené ani k parným, ani ke studeným světovým stranám, nýbrž k mírným, a konečně místo, které se vyhne bažinatému sousedství. Proudí-li totiž k městu při východu slunce ranní větříky, k nimž se přidají vyvstalé mlhy, a roznášejí-li mezi obyvatelstvem svým vanutím s mlhou smíšené jedovaté výdechy bažinných živočichů, udělají z onoho místa místo choroboplodné. Rovněž nebude místo zdravé, bude-li položeno podél moře k jihu nebo proti západu …“. Bydlení jako základní urbanistická funkční složka Bydlení jako společenský proces nemůžeme izolovat od ostatních funkcí života lidí v procesu jejich společenské existence. V současnosti můžeme nacházet řadu požadavků pro území s funkcí bydlení. Při navrhování obytných budov ovlivňuje jejich výsledné řešení celá řada požadavků vyplývajících z podmínek konkrétního staveniště. Tyto požadavky, které mají charakter zastavovacích, technických, hygienických i ekonomických podmínek výstavby, ovlivňují proto nejen provozně dispoziční, hmotové a architektonické řešení území, ale i konstrukční provedení a v neposlední řadě také výši nákladů na její realizaci a vlastní provoz. Přírodní podmínky jsou základními a určujícími podmínkami lokalizace ploch bydlení. Vyplývá to z fyziologických nároků na bydlení, z možností realizace a provozu obytných celků. Jedná se o: − − − − −

geologické (zakládání, ev.sesuvy, výskyt surovin, seismicita), geomorfologické (svažitost, výškové členění, konfigurace terénu), hydrologické (podzemní a povrchové vody, jejich čistota, agresivita a pod.), klimatologické (teplotní poměry, srážkové poměry, inverze, větrné poměry), pedologické a biologické, tj.ekologické poměry a podmínky rostlinného krytu.

Dobré geologické podmínky jsou základními podmínkami hospodárnosti výstavby. Geologický průzkum a jeho vyhodnocení určuje podmínky pro zakládání budov, stavbu komunikací, ev.způsob uložení inženýrských sítí. Základová spára má mít stejnorodé fyzikální vlastnosti, např. pro soustředěnou středopodlažní zástavbu nemá klesnout pod 0,25 MPa, pro nízkopodlažní zástavbu 0,15 MPa. Geologický průzkum dále označuje terény nevhodné pro zakládání, jako jsou např. sesuvná území, tekuté písky a pod. Geomorfologické podmínky jsou dány konfigurací, výškovým členěním a svažitostí terénu. Pro soustředěnou obytnou zástavbu s ohledem na montážní způsob výstavby je především vhodný málo členitý terén se spádem do jednoho povodí (povrchové vody, kanalizace) a se sklonem k osluněné straně. Pro těžkou stavební montáž a převládající řádkovou zástavbu je vhodný terén do 5 % sklonu. Od 5 % do 8 % sklonu je nutno sledovat terén (vrstevnice) při způsobu zastavění.

C.3 - 12

Do 12 % sklonu osluněné strany je terén možný pro bodovou formu zástavby, s potížemi při vedení obslužných komunikací a inženýrských sítí. Do 15 % sklonu osluněné strany je terén možno využít pro určité druhy individuální zástavby, nad 20 % sklonu (J.JV.JZ) pro terasovou obytnou zástavbu. Důsledky terénních úprav ve svažitých územích je nutno řešit již v základním urbanistickém konceptu, kde vedle hledisek stavební a provozní ekonomie, bilancování přesunu zeminy, konceptu obslužných komunikací a technické infrastruktury je nezbytné sledovat celkové krajinné působení. Podmínky hydrologické určují stavební možnosti s ohledem na hladinu spodních vod, její kolísání, ev. stupeň agresivity. Jsou důležité pro způsob zakládání a izolace obytných budov. Neméně důležité je bilancování a způsob odvádění povrchových vod. V základním urbanistickém konceptu je nutno zvažovat poměr zpevněných ploch a zatravněných pozemků, možnost vytváření povrchových vodních ploch jako důležitého prvku mikroklimatu obytných celků a tak zabránit „hydrologické devastaci“ území. Podmínky klimatologické určují místní teplotní a srážkové poměry, výskyt inverze a převládající směry větrů. Pro obytnou zástavbu nejsou vhodné inverzní polohy (pomalý odtok studeného vzduchu), místa častého výskytu mlh, nevětrané kotliny, ev. návětrné plošiny. Částečně je lze měnit umělými zásahy, tj. vhodnou orientací a formou zastavění, zakládáním zelených pásů, větrolamů, ev. vnitřním vodohospodářským režimem. Konečné dlouhodobé důsledky pro provoz a mikroklima je však nutno pečlivě zvážit. Příslušné státní normy shrnují území a místa se stejnými podmínkami v oblasti nebo pásma a stanovují pro ně technické nebo fyzikálně technické údaje. Naše republika je rozdělena z hlediska teplotních podmínek do tří oblastí se základními vnějšími teplotami −12 °C, −15 °C a −18 °C (dle ČSN 06 0210 Výpočet tepelných ztrát). K těmto oblastem jsou vztaženy všechny požadavky na tepelně technické vlastnosti konstrukcí, prostorů i budov. Podmínky pedologické, biologické a ekologické ovlivňují výběr staveniště s ohledem na ochranu bonitních zemědělských půd a nepřípustnost jejich zastavění. Hledisko celkové ekologie krajiny shrnuje klimatologické, geologické, pedologické a biogeografické údaje o jejich významu pro vegetaci a celkový režim krajiny. Jde o ochranu přírodních hodnot, důležitých prvků vegetace, o možnou míru technických zásahů a vytváření předpokladů pro tvorbu nových krajinných a parkových úprav jako nezbytné součásti kulturního obytného prostředí. Podmínky čistoty ovzduší jsou velmi důležité a posuzují se na jednotlivých staveništích v návaznosti na směr převládajících větrů a na zdroj znečištění. Limitní hodnoty pro obsah škodlivin v ovzduší jsou stanoveny v Hygienických předpisech Ministerstva zdravotnictví. Jsou tam uvedeny nejvyšší přípustné krátkodobé koncentrace a nejvyšší průměrné denní koncentrace nejzávažnějších škodlivin. Radonové riziko Specifickým požadavkem sledovaným v posledních letech je radonové riziko. Pro potřeby územního plánování má význam stanovení radonového rizika způsobeného kombinací objemové aktivity Rn v půdním vzduchu a plynopropustnosti hornin dle ČSN 73 1001 Zakládání staveb: Základová půda pod plošnými základy na základě tabulky:

C.3 - 13

Kategorie rizika

Objemová aktivita Rn v půdním vzduchu (kBq/ m3) v základových půdách pro plyny a vodo propustných málo

středně

dobře

méně než 30

méně než 20

méně než 10

střední

30−100

20−70

10−30

vysoké

více než 100

více než 70

více než 30

nízké

Tab. 12: Stanovení radonového rizika Území zde jsou členěna do 3 kategorií, podle nichž je třeba v realizaci staveb provádět náležitá opatření. U staveb s nízkým rizikem se ochrana stavebního objektu nepředpokládá, střední riziko vyžaduje určitá opatření a vysoké riziko vyžaduje buď zvláštní ochranná opatření nebo se realizace staveb vůbec nedoporučuje. Radonové mapy se zpracovávají ve třech stupních od regionálních 1:200 000, přes mapy pro potřeby územního plánování 1:25 000−1:10 000 až po podrobné 1:2 000−1:1 000 pro bytovou výstavbu. Měly by být k nahlédnutí na odborech životního prostředí příslušných úřadů. Hygienické podmínky Hygienické podmínky jsou souhrnem zdravotních požadavků na obytnou zónu. Tyto požadavky jsou definovány v příslušných hygienických a zdravotních předpisech a v zákonu č.20 /1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Jedná se především o vytvoření podmínek pro zdravé prostředí pro bydlení: − z fyzikálního hlediska (osvětlení, oslunění, akustické podmínky, prašnost …), − z hlediska působení vlivů vlastního přírodního prostředí (výskyt radonu …), − jako důsledků negativního působení okolní lidské činnosti (exhalace, přítomnost kontaminací těžkými kovy, radiace atd.). Nástroji zajištění těchto podmínek jsou hygienická pásma ochrany od negativních vlivů dopravy, průmyslové a zemědělské výroby. Akustické podmínky vycházejí ze zvuků vyvolaných uměle a jejich působení na obytné budovy je nutno hodnotit ze dvou hledisek, a to z hlediska hluku vznikajícího provozem uvnitř obytné budovy a z hlediska obtěžování hlukem vnějším vyvolaným průmyslovou výrobou nebo automobilovou, respekt, leteckou dopravou. Nejvyšší přípustné hodnoty hluku z vnějšího prostoru jsou stanoveny Hygienickými předpisy Ministerstva zdravotnictví, které je stanoví ze základní hladiny 50 dBA přičtením korekcí podle místních podmínek, povahy a trvání hluku a podle denní doby. V sídlištním obytném souboru se připouští při ustáleném nebo nepravidelném hluku nejvýše hladina hluku 50 dBA ve dne a 40 dBA v noci. Orientačními výpočty a grafy je možno preventivně ověřovat budoucí negativní působení hluku. Např. pro obslužné komunikace s funkcí dopravně obslužnou se udává min. ochranné pásmo 55 m, pro sběrné komunikace s funkcí dopravně obslužnou Bl 80 m, pro rychlostní komunikace A 210−400m. Obdobná hluková pásma jsou stanovena pro kapacitní odstavné a parkovací plochy.

C.3 - 14

Urbanistická ochranná hluková opatření (odstupy, orientace budov, vedení tras a pod.) a technická protihluková opatření (technické vedení komunikací, protihlukové bariéry, bariérové domy, vegetace) jsou v současné době důležitým spoluurčujícím prvkem v celkovém konceptu zástavby a jsou ověřovány hlukovými studiemi dotčených území. Ochranná hygienická pásma ploch bydlení od průmyslových a zemědělských ploch a objektů jsou stanovena hygienickými předpisy v pěti pásmech a jsou individuálně místně určována. Minimální vzdálenost od výrobních ploch je 50 m. Vedle hluku je také stanovena přípustná mez škodlivin v ovzduší (sv. 30/1967 MZ). Tato ochranná pásma jsou podstatným faktorem ovlivňujícím funkční skladbu obcí. Proslunění Všechny byty musí být navrhovány tak, aby byly prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. U samostatně stojících rodinných domů, dvojdomů a koncových řadových domů má být součet podlahových ploch prosluněných obytných místností roven nejméně jedné polovině součtu podlahových ploch všech obytných místností bytu. Do součtu podlahových ploch z jedné strany prosluněných obytných místností ani do součtu podlahových ploch všech obytných místností bytu se pro tento účel nezapočítávají části podlahových ploch obytných místností, které leží za hranici hloubky místnosti rovné 2,3 násobku její světlé výšky. Obytná místnost se považuje za prosluněnou, jsou-li splněny následující podmínky (viz obrázek): a) půdorysný úhel slunečních paprsků hlavní přímkou roviny okenního otvoru musí být nejméně 25°, hlavní přímka roviny je přímka, která je průsečnicí této roviny s vodorovnou rovinou; b) přímé sluneční záření musí po stanovenou dobu vnikat do místnosti okenním otvorem nebo otvory, krytými průhledným a barvy nezkreslujícím materiálem, jejichž celková plocha vypočtená ze skladebných rozměrů je rovna nejméně jedné desetině podlahové plochy místnosti; nejmenší skladebný rozměr osvětlovacího otvoru musí být alespoň 900 mm; šířka oken umístěných ve skloněné střešní rovině může být menší, nejméně však 700 mm; c) sluneční záření musí po stanovenou dobu dopadat na kritický bod v rovině vnitřního zasklení ve výšce 300 mm nad středem spodní hrany osvětlovacího otvoru, ale nejméně 1 200 mm nad úrovní podlahy posuzované místnosti; d) výška slunce nad horizontem musí být nejméně 5°; e) při zanedbání oblačnosti musí být dne 1. března a 21. června doba proslunění nejméně 90 minut.

C.3 - 15

svislý osvětlovací otvor

skloněný osvětlovací otvor

Obr. 21: Podmínky proslunění obytné místnosti Požadovanou dobu proslunění pro den 1. března lze nahradit bilancí, při které je mimo přestupné roky celková doba proslunění ve dnech od 10. února do 21. března včetně 3 600 minut (jedná se o 40 dní s průměrnou dobou proslunění 90 minut). Při navrhování obytných budov se bere v úvahu stínění nejen dle současného stavu okolí, ale také možnost pozdějších změn v případě realizace výstavby podle podmínek územního rozhodnutí nebo podle regulačního plánu, popř. územního plánu, jsou-li pro dané území schváleny. Při umísťování obytné budovy do území je nutno prověřit dodržení uvedených podmínek také u obytných místnosti stávajících budov. V obytných místnostech stávajících budov není nutno tyto podmínky dodržet, jedná-li se o doplnění stávající souvislé zástavby výstavbou v prolukách, popř.formou nástaveb a přístaveb, jestliže doplněná budova zachovává půdorysný rozsah a výškovou úroveň zástavby sousedních budov. Venkovní zařízení a pozemky v okolí obytných budov sloužící k rekreaci jejich obyvatel, mají mít alespoň polovinu plochy osluněnou nejméně 3 hodiny dne 1. března. Pro posuzování doby proslunění nebo oslunění se používají: a) jednotná průměrná severní zeměpisná šířka φ = 50° pro celé území ČR; b) pravý sluneční čas (PSČ). Pravý sluneční čas vznikne rozdělením časového intervalu mezi dvěma následujícími horními kulminacemi slunce na 24 hodin. K horní kulminaci dochází ve 12 hodin, kdy zároveň v daném dni dosahuje slunce maxima své výšky nad obzorem. V závislosti na pravém slunečním čase se stanoví hodinový úhel r (°) pomocí vztahu: r = 15 (PSČ − 12); c) průměrná hodnota sluneční deklinace S{°), která se pro jednotlivé dny v roce vypočítá podle vztahu: δ= 23,45° sin (0.98D + 29,7M − 109)°, kde D je číslo dne v měsíci a M číslo měsíce v datu posuzování; d) základní vztahy sférické astronomie. Poloha slunce na obloze je určena jeho azimutem A (°) a výškou h (°). Hodnoty těchto dvou úhlů (viz obrázek) lze postupně stanovit pomocí vztahů: sin h = sin φ sin δ + cos φ cos δ cos r.

C.3 - 16

Orientaci situace a orientaci objektů ke světovým stranám je nutno při posuzování doby proslunění nebo oslunění doložit spolehlivými podklady. Při stanovení směru poledníku v situaci se přihlíží k meridiánové konvergenci C (°). Velikost meridiánové konvergence je možné stanovit jedním z těchto způsobů: − odečtením z mapového podkladu, kde je meridiánová konvergence vyznačena; − je-li situace zpracována v souřadnicovém systému jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK) výpočtem ze zeměpisné délky I (°) dané lokality pomocí přibližného vzorce C = 24°50' – λ /1,34; − dotazem u územně příslušného střediska geodézie a kartografie. Zjištěný nebo vypočítaný úhel C (°) se nanese ve směru hodinových ručiček od svislých souřadnicových čar kartografické sítě mapového podkladu, čímž je určen severní směr. Pro účel posuzování doby proslunění nebo oslunění se za dostatečnou přesnost považuje, jestliže chyba při stanovení hodnoty C (°) nepřekročí ±0,5°.

Obr. 22: Azimut, výška slunce, meridiánová konvergence Součástí hygienických podmínek je i zajištění dostatečného množství pitné vody, které se pohybuje od 250 do 350 1 na osobu a den a má stále stoupající tendenci. Také stanovení správného režimu odtoku povrchových vod, celkový způsob údržby, čistění a odstraňování tekutých a tuhých odpadů je součástí hygienických podmínek. Toto spolu se zajištěním tepla a elektrické energie vytváří složitý a náročný problém inženýrské infrastruktury obytné zóny, která je mnohdy limitující pro plánování a realizaci výstavby a je nedílnou součástí celkové urbanistické koncepce řešení. Napojení na inženýrské sítě Je třeba ověřit kapacitní možnosti dané stavem technického vybavení území v místě výstavby (kanalizace, plyn) a podle možností, které na daném místě poskytuje energetická základna pro zdroj vytápění a přípravu teplé užitkové vody. Každé obytná budova musí být napojena na veřejné rozvody vody, elektřiny a případně také plynu. V místě připojení se osazuje hlavní uzávěr (resp.jistící zařízení) a v některých případech také počítadlo odběru, pokud není v souladu s předpisy pro provádění příslušných rozvodů umístěno jinde. Pro napojení domovních rozvodů na veřejné rozvody se v bytovém domě musí navrhovat nutné prostory. Pro napojení rozvodů studené vody se zřizuje v suterénu domů uzamykatelná místnost nebo napojovací šachta, pokud objekt není podsklepen, přístupná poklopem. Tyto prostory musí být odvodněny do kanalizace pro případ poruchy.

C.3 - 17

Napojení na veřejné rozvody silnoproudu, slaboproudu a plynu se zajišťuje v samostatných uzamykatelných hlavních domovních skříních, přístupných z vnějšího prostoru. Zásady napojení určují ČSN o navrhování těchto druhů zařízení. Pro každou obytnou budovu se zpravidla zřizuje samostatná kanalizační přípojka. U rozsáhlejších objektů a v odůvodněných případech lze zřídit dvě i více přípojek, přičemž je nutné se dohodnout předem s příslušnou správou kanalizace. Do vnitřní kanalizační sítě odvodňovaného objektu je zahrnuta celá soustava domovního kanalizačního potrubí až po vyústění hlavního ležatého svodu 1,0 m před budovou. U výškových bytových domů nad 16 podlaží se vyžaduje nouzové osvětlení schodiště a chodeb nezávisle na běžné síti rozvodů v těchto domech, tzn. že musí být napojeno na samostatný zdroj. Nejčastěji se pro tento účel používá akumulátorů. Pro jejich umístění se navrhuje samostatná uzamykatelná a trvale větraná místnost, která musí být oddělena od ostatních prostor domu předsíní, která musí být rovněž trvale větrána. Prostory pro zajištění vytápění v bytových domech jsou různého druhu podle charakteru vytápění: − prostory pro uskladnění paliva odděleně pro každý byt u bytových domů s lokálním vytápěním; − prostory pro kotelnu, strojovnu a uhelnu u bytových domů,které nejsou napojeny na dálkové vytápění; − prostory pro napojení samostatně stojících bytových domů na sekundární rozvody ÚT a teplé užitkové vody - předávací stanice tepla (obvykle u bodových a věžových domů); − prostory pro akumulační nádrž teplé vody u obytných budov vytápěných elektrickou energií. Součástí hygienických podmínek je i zajištění dostatečného množství pitné vody, které se pohybuje od 250 do 350 1 na osobu a den a má stále stoupající tendenci. Také stanovení správného režimu odtoku povrchových vod, celkový způsob údržby, čistění a odstraňování tekutých a tuhých odpadů je součástí hygienických podmínek. Toto spolu se zajištěním tepla a elektrické energie vytváří složitý a náročný problém technické infrastruktury ploch bydlení, která je mnohdy limitující pro plánování a realizaci výstavby a je nedílnou součástí celkové urbanistické koncepce řešení. Požární bezpečnost Obecné zásady Pod pojmem požární bezpečnosti jakéhokoli stavebního objektu rozumíme vlastnost stavebního objektu bránit ztrátám na životech a zdraví osob, resp. zvířat a ztrátám na majetku v případě požáru. Toho se dosahuje urbanistickým umístěním objektu, jeho vhodným dispozičním, konstrukčním a materiálovým řešením. Odstupové vzdálenosti Odstupy mezi objekty mají bránit přenesení požáru vnějším prostorem z jednoho objektu nebo požárního úseku na druhý. Přenesení požáru umožňuje vyzařování (sálání) části tepelné energie do volného prostoru vně objektu všemi požárně neuzavřenými otvory (okny apod.) v obvodových stěnách nebo střeše a také těmi částmi obvodových plášťů, které nemají dostatečnou požární odolnost (jsou z hořlavého materiálu). Záření působí všemi směry v úhlu 160° od plochy z níž vychází. Prostor, ve kterém je tepelné záření tak intenzivní, že může C.3 - 18

vyvolat požár, vymezuje požárně nebezpečný prostor. V tomto prostoru nesmí být umístěny žádné požárně otevřené plochy jiného ani téhož objektu. Odstupovou vzdálenost je vždy třeba stanovit z obou stran, tj. jak ze strany posuzovaného objektu, tak ze strany protějšího objektu a použije se větší vzdálenost z obou hodnot. U objektů pro bydlení a ubytování se stanoví odstupové vzdálenosti z tab. 4. ČSN 73 0833 Požární bezpečnost staveb: Budovy pro bydlení a ubytování. Největší problémy vznikají ve vnějších koutech objektů (atriové dispozice, meandrové domy, polouzavřené dvory apod.). V těchto koutech se obvykle stýkají různé požární úseky (obytné buňky) a odstupová vzdálenost jejich požárně otevřených ploch (oken) se určí z přílohy 1. k ČSN 73 0833. Tuto vzdálenost lze však ovlivnit stavebními prvky z nehořlavých hmot, které okna vzájemně zastiňují. Příjezdy, nástupní plochy, zásahové cesty umožňují provedení účinného protipožárního zásahu. Ke každému objektu pro bydlení a ubytování musí vést přístupová komunikace pro příjezd požárních vozidel a techniky, musí vést buď až k nástupní ploše, nebo do vzdálenosti max. 50,0 m od objektu. Musí být min. 2,5 m široká. Na přístupové komunikace navazují nástupní plochy pro přímý zásah zvenčí. Musí být široké min. 3,5 m a mít sklon v jednom směru max. 5 %, v druhém max. 2 % a musí být umístěny u nejdelšího průčelí. Mohou však být nahrazeny vozovkou sjízdné komunikace v dostatečné blízkosti objektu. Zřizují se u objektů, které nemají chráněné únikové cesty typu B a C a nepřesahují výšku 22,5 m, tzn. že se prakticky zřizují jen u objektů 5-9 podlažních. U objektů nad 22,5 m se nástupní plochy nepožadují. Vnitřní zásahové cesty se zřizují ve všech objektech o výšce nad 22,5 m. Jsou tvořeny únikovými cestami typu B a C a společnými komunikacemi, které na ně navazují. Nejmenší šířka vnitřní zásahové cesty je 800 mm. V objektech vyšších 60,0 je součástí zásahové cesty také požární výtah, umístěný v prostoru chráněné únikové cesty typu C. Umísťováni obytných budov do území Umísťování obytných budov do území, popř. umísťování staveb na pozemcích obytných budov se řídí podle zvláštního předpisů a ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb: Nevýrobní objekty, ČSN 73 0833 Požární bezpečnost staveb: Budovy pro bydlení a ubytování, ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel, ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. Podmínky pro umísťování obytných budov stanoví rozhodnutí o umístění stavby v souladu s územně plánovací dokumentací, je-li pořízena. Jinak se postupuje podle zvláštního předpisu. ČSN 73 4301 Obytné budovy stanoví podmínky pro vzájemné odstupy a proslunění staveb s byty. Vzájemné odstupy staveb Vzájemné odstupy staveb musí splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, ochrany památek, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování pohody bydlení. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, které souvisejí s funkčním využitím území (například sítě technického vybavení, dětská hřiště).

C.3 - 19

Vzdálenost průčelí budov, v nichž jsou okna obytných místností, musí být nejméně 3 m od okraje vozovky silnice nebo místní komunikace. Tento požadavek se neuplatní u budov umísťovaných ve stavebních prolukách řadové zástavby a u budov, jejichž umístění je řešeno v územně plánovací dokumentaci. Vytvářejí-li rodinné domy mezi sebou volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m. Vzdálenost rodinných domů od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Ve zvlášť stísněných územních podmínkách může být vzdálenost mezi rodinnými domy snížena až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých částí stěn nejsou okna obytných místností; v takovém případě se nemusí uplatnit požadavek na odstup od společných hranic pozemků. Vzdálenosti mezi obytnými budovami navzájem nebo obytnými budovami a budovami jiného účelu musí být takové, aby všechny byty splňovaly požadavky na proslunění a na denní osvětlení podle ČSN 734301 Obytné budovy. Vzájemné odstupy a vzdálenosti se měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn, balkonů, lodžií, teras, dále od hranic pozemků a okraje vozovky pozemní komunikace. Požadavky na obytné prostředí Bydlení je funkcí obytného prostředí. Kvalitní obytné prostředí je předpokladem dobrého bydlení, což je dále jedním ze základních předpokladů při uspokojování životních potřeb občanů a zároveň významným ukazatelem jejich životní úrovně. Obytným prostředím rozumíme nejen byt a jeho okolí, je to souhrn faktorů prostorových (náměstí, ulice, vnitřní bloky) a plošných, kde jsou zastoupeny další funkční složky jako je doprava, zeleň a rekreace, event. Občanské vybavení a technická infrastruktura. Základními potřebami člověka jsou spánek, hygiena, jídlo, příprava potravin, údržba domácnosti, výchova dětí, školní výchova, zdravotní péče, distribuce, služby atd., právě tyto potřeby by měly být uspokojovány v místě, kde bydlí. Zdravotní požadavky Všeobecným zdravotním požadavkem v tvorbě obytného prostředí je požadavek budování zdravotně vhodného prostředí člověka a likvidace škodlivých vlivů − produktů novodobé techniky. Je to požadavek na vytvoření obytného prostředí s co nejvhodnějším mikroklimatem pro člověka, kde by nedocházelo k narušeni základních úkonů a naopak kde by docházelo k přirozené regeneraci pracovních sil. Zdravotní požadavky lze konkrétně vyjádřit: − biologickými potřebami člověka (dostatek čerstvého vzduchu, světla, slunce, zdravotně vyhovující používané předměty atd.); − fyziologickými potřebami (dýchání, trávení, krevní oběh, vyměšování); − profylaktickými potřebami (ovzduší bez choroboplodných zárodků, prachu, plynu, bezpečnost úrazová, hluková atd.).

C.3 - 20

Požadavky psychologické a sociální Sociální aspekty Významnými determinantami pro skupinu společenských požadavků jsou struktura rodiny, zaměstnání členů rodiny, rovnoprávné postavení žen, vztah individuálního, rodinného a kolektivního života, návyky, životní styl, sousedské vztahy, způsob využití volného času, ekonomie času i celková ekonomická situace rodiny. Bydlení musí být zajištěno jako plnohodnotné, musí se vyvarovat vzniku sociálně patologických jevů. Jedná se především o vytváření škály prostorů od veřejných přes poloveřejné, polosoukromé až po soukromé. Teritorium Každá plocha musí patřit někomu, kdo je schopen ji spravovat a udržovat, ať je to město, instituce, skupina lidí či jednotlivec. Nesmí zde vznikat „území nikoho“. Projdeme-li se mnoha obytnými soubory budovanými před 90. lety všimneme si řady ploch, které nikdo nespravuje, zatímco u vilových čtvrtí na krajích měst, vzniklých v posledních letech, takřka neexistuje veřejný prostor pro sociální kontakty. Uliční profil je minimalizován, chodník je nahrazen příjezdovou cestou+, kde má sice přednost chodec před jedoucím autem, ale je zde řada odstavených aut. Tržní mechanismy při prodeji pozemků nutí realitní kanceláře tento prostor minimalizovat, protože nepřináší okamžitý zisk. Veřejný prostor však přináší s sebou zkvalitnění bydlení. Jeho absence může často znehodnotit celá území. Můžeme se potom dočkat stejného efektu, kdy lidé budou o víkendech odtud odcházet, aby se mohli setkávat jinde. Zde budou potom pouze přespávat jako v noclehárnách. Najít správnou míru ploch pro sociální kontakty je nelehký úkol. Příliš velká plocha má jednak vysoké náklady na údržbu, lidé se zde cítí opuštěni, malá plocha je potom pohlcena potřebami dopravy, člověk má pocit, že sem nepatří. Novou výstavbu musíme chápat jako obydlování krajiny. Nelze v žádném případě vytvářet nové problémy pro budoucí generace. Bydlení musí tedy komplexně fungovat, nelze ho vnímat jako provizorium. Může zde být něco zatím nepostaveno, ale musí být vytvořeny podmínky, aby chybějící funkce mohly být jednou doplněny. Jen tak se obyvatelé domů ztotožní se svým prostředím, mají zájem jej zlepšovat a nesnaží se odtud co nejrychleji dostat. Např. sídliště Thalmat od Atelier 5 v Bernu se snaží o vytvoření strukturovaných skupin bydlení, vybavených společnými prostory nádvoří s ohništi – územím, patřícím konkrétním skupinám.

C.3 - 21

Obr. 23: Thalmat – skupinové dvory Velmi důležitým faktorem je právě motivace tohoto prostoru – jeho hlavní téma. Lidé se budou potkávat při nejrůznějších příležitostech – u garáží, dětského hřiště, obchodu, v hospůdce, u společného bazénu, potůčku, rybníčku. Je to něco, co mají společného. To jim dává pocit vzájemnosti. Vztah k teritoriu Vytvoření vztahu ke konkrétnímu území má další dopady. Lidé si toto území přirozeně brání – snadno lze poznat toho, kdo sem nepatří, přirozenou reakcí je potom otázka: „Hledáte někoho?“, která je přímým důkazem, kdo je tady vlastí a kdo je cizí a proto je ostatními více sledován. Proto je tolik kriminality tam, kde je anonymní prostředí. Malá vesnice s přesně definovaným územím a s jasnými vstupy si své území snadno ohlídá sama. Obyvatelé, jež bydlí u těchto vstupů na sebe často dobrovolně a nevědomky přebírají funkci vrátných, kteří kontrolují vstup do území. Psychologické aspekty Všeobecným psychologickým požadavkem na obytné prostředí je požadavek na takové architektonické ztvárnění prostoru, které by blahodárně působilo na lidskou psychiku. Tyto požadavky jsou v současnosti respektovány mnohdy nedostatečně. Lze je konkrétně vyjádřit potřebou bezpečí, intimity − publicity, individuality − kolektivity, komunikativnosti − srozumitelnosti, výběru, hierarchizace, sociální reference (příslušnosti), územní reference (příslušnosti). C.3 - 22

Potřeba bezpečí Pocit bezpečí je jedním z velmi významných předpokladů duševní pohody. V různých obdobích a společnostech mělo bezpečí svůj specifický odraz v konkrétní architektonické a urbanistické tvorbě (např. městské hradby, obestavěné dvory atd.). Tato potřeba se pohybuje mezi dvěma okrajovými póly − individuální bezpečnost − kolektivní bezpečnost. Intenzita této potřeby závisí od konkrétních společenských, hospodářských i přírodních podmínek, v kterých daná společnost žije. Činitelé řešící tuto potřebu (požadavek) jsou v našich podmínkách např.dostatečné osvětlení, bezpečné přechody přes komunikace, řešení takových obyt. prostor, které lidem dovolují identifikovat se s nimi. Potřeba intimity − publicity Tuto potřebu nutno chápat opět v celé škále svých podob, jejíž krajními póly jsou momentální psychický stav jednotlivce a společensky zafixované způsoby chování u jednotlivců i společenských skupin (podmíněné jejich sociálními a kulturními charakteristikami, tradicí atd.). Architektonicko-urbanistické řešení obytného prostoru musí s touto potřebou počítat. Člověk někdy potřebuje uchýlit se do tichého parku, nebo do malé kavárničky (prostoru společensky komorního), jindy ale zase potřebuje „publicitu“ tj. pohybovat se a trávit čas uprostřed veřejnosti. Respektování těchto potřeb by mělo vést k potírání stereotypnosti a monotónnosti v zástavbě a naopak k vytváření různorodých obytných exteriérů a interiérů, vyhovujících ovšem nejen jednotlivcům, ale i kolektivům. Potřeba komunikativnosti − srozumitelnosti prostředí Jde o požadavek, aby vznikající architektonicko-urbanistické struktury byly srozumitelné jejich uživatelům, aby měly svůj sociální výraz, tj. aby jednoznačně vyjadřovaly jakou společenskou funkci plní, kdo je jejich uživatelem, jaké společenské hodnoty symbolizují atd. Takovému účelu může vyhovět různorodý architektonický celek i detail, využívající navíc přírodních daností a tradic. V tomto směru se dobře uplatní „malá architektura", značení ulic, číslování domů, funkční rozmanitost zástavby (obchody, úřady, školy, kulturní zařízení apod.), světelná informace (reklama, nápisy) a další způsoby, které se zafixují v paměti uživatele jako nositel přímé či nepřímé informace. Potřeba výběru Týká se potřeb rozmanitosti vjemů a potřeb rozmanitosti funkcí, člověk by měl mít možnost vybrat si, jak realizovat svou určitou potřebu a nebýt omezen pouze na jednu možnost. Pokud jde o obytné prostředí v širším smyslu, mělo by poskytovat např. různé možnosti každodenní rekreace, sportovního i kulturního vyžití a mělo by poskytovat i různé možnosti zabezpečování chodu domácnosti (služby, obchody) atd. Důsledkem nedostatků v tomto směru dochází často k „uzavírání se" lidí do soukromí a v jiném případě k přetěžování centrálních městských částí. Potřeba hierarchizace Jde hlavně o polyfunkční strukturu, vyjadřující přirozená centra území, stejně jako hierarchii ostatních prostorů se všemi kvalitativními nároky na tyto prostory.

C.3 - 23

Potřeba sociální reference (příslušnosti) Z tohoto hlediska je potřebné vytvářet prostředí, ve kterém by hmotně -prostorové danosti ulehčovaly průběh společenského života v co nejbohatších formách a přispěly tak k identifikaci s různými sociálními skupinami v daném prostoru. Jde konkrétně o vytváření prostředí, které navozuje možnost, aby se lidé v rámci svých společenských zájmů mohli setkávat a vzájemně poznávat (kluby mládeže, kluby důchodců, spolek zahrádkářů atd.). Potřeba územní reference (příslušnosti) Tato potřeba úzce souvisí s potřebou sociální reference. Jde v podstatě o potřebu vytvoření si blízkého vztahu ke svému blízkému okolí, vytvoření si pocitu domova, což předpokládá identifikaci s funkcemi bytu, práce, volného času, identifikaci s estetickými a kulturněhistorickými danostmi území. Architektonicko-urbanistické ztvárnění prostoru může bud ulehčit nebo komplikovat průběh těchto procesů. Provozní požadavky Uvedené potřeby směřují v rámci vnějšího prostoru k řešení provozních tahů mezi obytnými domy, vybaveností sídliště, při rozlišeni individuální, hromadné, obslužné dopravy a pěších tras (segregaci motorového a pěšího provozu). Determinantou provozních požadavků je v zásadě stupeň technické a civilizační úrovně společnosti, zejména současný stupeň motorizace spolu s životním způsobem obyvatel a jejich zaměstnáním. V tomto směru mají velký význam takové skutečnosti, jako jsou docházková vzdálenost do zaměstnání, přístupnost veškerého občanského vybavení, četnost využívání vlastních motorových vozidel atd. Požadavky kompoziční Požadavky kompoziční a výrazové v tvorbě obytného prostředí, tak jako v architektonické a urbanistické tvorbě vůbec, se týkají výtvarné stránky řešení hmot a prostorů ve svém celku, neboť hmotný prostor obytného celku zahrnuje nejen prvky umělé, kterými jsou objekty funkčně různých budov, objekty dopravy a infrastruktury, ale i prvky přírodní (dané) − terénní reliéf, půdní, lesní, vodní plochy, klimatologické a geologické poměry. Výsledné výtvarně-kompoziční řešení by mělo být vyvážené, mezi hmotou a prostorem i mezi hmotami navzájem a mělo by splňovat základní požadavky ukončenosti a jednoty architektonické kompozice. Je zřejmé, že možných variant je velice mnoho. Protože hmota, tvar, je to podstatné a nejsnadněji se vnímá. Nezanedbatelný a velmi silně působících je vsak i okolní prostor − stará zástavba, terén, příroda. Pro nalezení rovnováhy hmot a prostorů neexistuje jednotná šablona. Požadavky ekonomické Ekonomickým požadavkem při tvorbě obytného prostředí je celková hospodárnost všech komponent obytného prostoru, tj. řešení dispozice (plošný standard), konstrukce, materiálů, technologie výstavby, údržby, provozu i estetického ztvárnění. Tento požadavek je prakticky možno vyjádřit potřebou rentability. Potřeba rentability spočívá v optimálních nákladech, vynaložených jak na realizování objektů, tak i na pozdější, vzniklé s provozem a údržbou. Částky vynaložené na plánovanou investiční výstavbu jsou značné a někdy se navíc projeví i nepřímo jako vyvolané náklady na opožděnou, nehospodárnou provozní i materiálovou výstavbu.

C.3 - 24

Objevují se i další náklady vzniklé adaptací, opravou, údržbou. Územní ekonomie, která v současné koncepci bytové výstavby je především zaměřena na omezení výstavby na pozemcích, umožňujících produktivní zemědělskou výrobu, tj. na tzv. „zelené louce“, sleduje max. využití zastavovaného území při současném respektování všech zastavovacích, hygienických a dalších požadavků, směřujících k dosažení vysoké kvality obytného prostředí. Kriteria hodnocení intenzity využití území Podla Vítkové (Urbanistická ekonomia ako faktor územného rozvoja. Bratislav: Slovenská technická universita, 2001.) se jedná o: Koeficient zastavění Kz

=

Σ zastavěných ploch ve sledovaném území plocha sledovaného území

Index podlažních ploch Ipp = Σ podlažních ploch ve sledovaném území plocha sledovaného území Index stavebního objemu Iso = Σ stavebních objemů ve sledovaném území plocha sledovaného území Hustota obyvatelů na hektar Ho = Σ počet obyvatel ve sledovaném území plocha sledovaného území Průměrná podlažnost Pp =

Σ nadzemních podlažních ploch ve sledovaném území Σ zastavěných ploch ve sledovaném území

V praxi bývají často uváděna následující kriteria, jejich využití jako závazných ukazatelů je však často diskutabilní, pokud nejsou vztažena k základním a neměnným jednotkám území, např. blok zástavby. Jejich vztažení k jednotlivým pozemkům je značně spekulativní. Podobně negativní dopad může být, pokud není přesně definován způsob řešení jednotlivých funkčních složek, např. vybudování podzemních garáží zvyšuje index podlažních ploch a přitom zvyšuje kvalitu urbanistického řešení oproti autům odstaveným podél komunikace. Honba za hustotou zástavby v předešlém období negativně ovlivnila vzhled řady obytných souborů – sídlišť, stejně jako index podlažních ploch spolu s předepsanou podlažností a formou střech dnes deformuje vzhled předměstských vilových čtvrtí.

C.3 - 25

C.3.3.2 Typologie forem zástavby Základní kategorie funkčních ploch s bydlením Základní principy řešení bydlení vychází z definování charakteristiky ploch, dané jejich funkční využitelností. Zpravidla bývá řešení definováno následujícími kategoriemi: Plochy bydlení Plochy bydlení jsou určeny pro trvalý pobyt obyvatel. Nové plochy jsou vymezovány tak, aby umožnily pobyt v kvalitním prostředí. Plochy bydlení se vymezují zejména v polohách s příznivým mikroklimatem, osluněných, provětraných a bez výskytu teplotní inverze. Plochy bydlení zahrnují pozemky bytových domů, pozemky rodinných domů, pozemky související dopravní a technické infrastruktury a pozemky veřejných prostranství. Na plochách bydlení mohou být dále i pozemky souvisejícího občanského vybavení, zejména slouží-li potřebám místních obyvatel (obchody, restaurace, zdravotní střediska, mateřské školy, kluby mládeže, kluby důchodců, zařízení sociální péče apod.) a pozemky dalších staveb a zařízení, které nesnižují kvalitu prostředí a pohodu bydlení ve vymezené ploše, jsou slučitelné s bydlením a slouží zejména obyvatelům v takto vymezené ploše. S plochami bydlení mohou sousedit plochy výroby, která neobtěžuje hlukem, pachem a exhalacemi. Na plochách bydlení, obsahujících převážně pozemky bytových domů, je nutno zajistit pozemky pro parkoviště a odstavná stání v počtu min. 1 stání/byt, pozemky pro dětská hřiště a zeleň, umožňující zejména pobyt dětí a seniorů. Není-li možno zajistit tyto pozemky na příslušné ploše bydlení, je nutné je umístit mimo plochu, ve vyhovující pěší dostupnosti, nejdále však 300 m. Na plochách bydlení, obsahujících převážně pozemky rodinných domů městského typu, je nutno zajistit parkovací plochy se vztahem k funkci bydlení mimo pozemky rodinných domů v počtu min. 1 stání/5 bytů, a podle potřeby pozemky pro hřiště pro mládež a zeleň. Na plochách bydlení, obsahujících převážně pozemky rodinných domů venkovského typu, u kterých se předpokládají činnosti spojené se zemědělskou výrobou a s chovem hospodářských zvířat, je nutno uspořádat zástavbu a vymezit pozemky tak, aby tyto činnosti nekolidovaly s činnostmi spjatými s bydlením. V zastavěném území se vymezují jednotlivé plochy bydlení s rozdílnou kvalitou obytného prostředí, s rozdílnou hladinou podlažnosti a s rozdílným způsobem zástavby (převážně s pozemky bytových domů a převážně s pozemky rodinných domů). Při vymezování zastavitelných ploch pro bydlení se vychází z předpokládaného (navrhovaného) způsobu zástavby, z koncepce uspořádání území a dopravního napojení. Intenzita využití území se stanovuje koeficientem zastavění a průměrnou, případně maximální výškou zástavby. Plochy smíšené obytné Tyto plochy jsou určeny podle druhu pro trvalý nebo dočasný pobyt obyvatel. Na smíšených plochách jsou umísťovány pozemky bydlení, rodinné rekreace a občanského vybavení a veřejného prostranství a dále pozemky související dopravní a technické infrastruktury. Do ploch smíšených obytných lze zahrnout také pozemky staveb a zařízení, které svým provozováním a technickým zařízením nenarušují užívání staveb a zařízení ve svém okolí a nesnižují kvalitu prostředí, např.nerušící výroby a služeb, a které svým charakterem a kapacitou nekladou zvýšené nároky na dopravní zátěž v území.

C.3 - 26

Smíšené plochy jsou diferencovány podle umístění v obci (městě), podle kombinace činností a podle intenzity střetů a negativních vlivů v rámci jednotlivých ploch. Smíšené plochy jsou nejrůznějšího typu. Nejčastějšími typy jsou plochy centra obce (města) a smíšené plochy bydlení a rekreace. Plochy centra Plochy centra zahrnují pozemky staveb smíšených funkcí, pozemky bytových domů, pozemky rodinných domů, pozemky občanského vybavení, pozemky obslužných komunikací a parkovišť, pozemky odstavných stání a parkovišť (pokud nejsou součástí jednotlivých staveb), pozemky veřejných prostranství (náměstí, parky a ostatní zeleň, tržiště) a pozemky staveb dopravní infrastruktury (nádraží, terminály, zastávky městské hromadné dopravy). Plochy centra obsahují zpravidla území historického jádra, hlavní náměstí a obchodní ulice. V zastavěném území je možno vymezit jednu a nebo více ploch centra, diferencovaných podle stupně ochrany kulturních hodnot, kvality životního prostředí, kvality zástavby a způsobu zástavby. Plochy centra je nutno vybavit odstavnými stáními a parkovišti pro jednotlivé činnosti a pro návštěvníky. V případě nedostatku pozemků pro parkování je nutno vymezit parkoviště na jiných plochách v docházkové vzdálenosti. Smíšené plochy bydlení a rekreace Tyto plochy se vymezují buď v okrajových částech zastavěného území obce a nebo v obcích (městech) specifického typu (lázeňská města, střediska cestovního ruchu apod.). Plochy obsahují pozemky bytových domů, pozemky rodinných domů, pozemky ubytovacích zařízení a pozemky rekreace (koupaliště, sportoviště apod.), pozemky komunikací pěších a vozidlových, pozemky odstavných stání a parkovišť. Plochy se vymezují tak, aby funkce rekreace nebyla ve střetu s funkcí bydlení. C.3.3.3 Základní formy bydlení Rodinné domy Rodinné domy jsou obytné domy určené pro bydlení, se samostatným vstupem z veřejné komunikace nebo z přilehlého pozemku. Rodinný dům obsahuje 1 až 2 byty, výjimečně 3 byty. Rodinný dům poskytuje obyvatelům ze všech obytných domů největší soukromí. Umožňuje řešení prostorů pro bydlení podle individuálních potřeb, činnosti bydlení zde lze obohatit možnostmi, které poskytuje zahrada. Má značné nároky na stavební pozemky a v souvislosti s jeho výstavbou dochází ke značným veřejným investicím (komunikace, kanalizace, vodovod atd.). Velikost těchto nároků se různí podle urbanistických forem rodinných domků. Rodinné domy můžeme dělit podle − uspořádání a urbanistické situace na: • • • • •

izolovaný, dvojdomek, řadový, atriový, terasový;

C.3 - 27

− vertikálního rozloženi dispozice na: • • • •

přízemní, přízemní s podkrovím, dvoupodlažní, dvoupodlažní s podkrovím;

− podle řešení suterénu na: • • •

podsklepený, částečně podsklepený, nepodsklepený;

− umístění garáže na: • • •

s garáží vestavěnou, s garáží přistavěnou, s garáží hromadnou;

− reliéfu terénu na: • • •

rovném terénu, svažitém terénu (terasové), poddolovaném terénu ;

− tvaru hmoty a střechy na: • •

s plochou střechou, se šikmou střechou.

C.3 - 28

Obr. 24: Přehled typů a způsobů zástavby rodinnými domy

C.3 - 29

Rodinné domy izolované Rodinné domy izolované jsou volně stojící nízké stavby, které poskytují vysokou míru izolace v optimálních podmínkách přímého kontaktu se zahradou a přírodou. Jsou nejnákladnější formou bydlení a nejnáročnější na pozemek. Zahrada obklopuje dům ze všech čtyř stran. Přednosti. Možnost téměř univerzální orientace. Izolovaný dům je velmi výhodný z hlediska hygieny, z hlediska oslunění, větrání (příčně). Značný klid, izolovanost od sousedů i částečná izolovanost proti šíření infekčních nemocí a požárů. Další předností je dobrý výhled. Tyto výhody však při malých pozemcích nenastávají, orientace na všechny strany v důsledku malých odstupových vzdáleností omezuje výhled stejně jako likviduje soukromí. V současnosti upřednostňovaný způsob zástavby předměstských čtvrtí se tak v realizací jeví jako velice rozporný. Nevýhody. Izolovaný dům je plně vystaven ze všech stran všem povětrnostním vlivům (déšť, vítr, mráz). Tím vznikají vyšší náklady na vytápění a na údržbu. Izolovaný dům potřebuje značně široký pozemek, což se projeví i na nákladech na veřejné investice (vozovka, chodníky, kanalizace apod.). Velikost a tvar stavebního pozemku. Pro izolovaný dům se zpravidla počítá 600 m2, minimálně 450 m2. Při této velikosti pozemku je hustota 70 až 80 obyvatel/ha. Na 1 m2 obytné plochy má připadat 0,7 m2 zelené plochy. Orientace pozemku k světovým stranám nemá rozhodující vliv na dispozici domu. Dispozičním řešením lze vhodně projekt rodinného domu přizpůsobit světovým stranám a to tak, že jednotlivé místnosti se umísťují ke světovým stranám podle jejich provozu. Podle orientace se vstupy umísťují u volně stojícího domu pokud možno z neosluněné strany, čímž se osluněné strany získávají pro dispozici obytných místností. Je-li dům v uliční čáře a tvoří koridor ulice, umísťuje se vstup nejčastěji z boku nebo ze zadu dispozice. Rodinné dvojdomy Rodinné dvojdomy mají společnou štítovou zeď, obvod každého z domů je volný po zbývajících třech stranách. Pokud jde o kontakt se zahradou, jsou zde tytéž výhody jako u izolovaného domu. Přednosti. Dvojdům je pro bydlení velmi výhodný z několika hledisek. Částečně je izolován (1/2) od sousedů, má teplé společné zdi, levnější náklady na pozemek, levnější náklady na inženýrské přípojky (komunikace, vodovod atd.), levnější oplocení pozemku. Nevýhody. Dům je vystaven povětrnostním vlivům ze dvou až tří stran, tím je i údržba nákladnější. Jedna polovina domů mívá horší situování ke světovým stranám. Velikost a tvar stavebního pozemku. Velikost stavebního pozemku u dvojdomu má být širší jen o odstup od souseda + šířka jednoho domu. Odstup někdy bývá dvě třetiny výšky domu, u proluky dva odstupy. Hloubka pozemku se volí jako u izolovaného domu. Velikost asi 500 m2, minimálně 350 m2. Zastavěnost je asi 90−120 obyvatel/ha. Tvar stavebního pozemku bývá podobný jako u izolovaného rodinného domu, nejčastěji pravoúhlý. Svažitost terénu nebývá závadou, avšak neměla by být podél fronty dvojdomu. Svažitost terénu do hloubky ovlivňuje úpravu okolí dvojdomu a někdy i dispozici (suterénu, sklepů, garáží apod.). Při výkopech základů se může výhodně využít svažitosti terénu, kde výkop se rovná násypu. Orientace. Oproti řadovým domům se může dvojdům výhodněji orientovat ke třem světovým stranám. Situace se volí tak, aby co největší část pozemku byla osluněna. To závisí na umístění dvojdomu, zda bude blíže nebo dále od ulice. Tím se i zvětšuje nebo zmenšuje

C.3 - 30

komunikační plocha. Za účelem zabraňování zastínění jednoho domu druhým a výhledu do sousedního domu se používá „vystřídané“ zástavby. U dvojdomů se umísťují vstupní prostory ze strany ulice a nebo z boku domů. Při zrcadlovém půdorysu se často vstup dostane na nevhodnou světovou stranu. Vstupy na zahradu se navrhují přímo z pokojů nebo i z jiných místností (francouzské dveře). Je velmi výhodné, je-li domek podsklepený, spojit tyto prostory se vstupem na zahradu (sušení prádla na zahradě apod.). Řadové rodinné domy Řadové rodinné domy jsou jednou z forem tzv. skupinových domů. Každý dům má svůj vstup z pozemku a svůj vlastní přístup na zahradu. Řadové rodinné domy tedy mají průchod domem, jímž se získává možnost spojení mezi ulicí a zahradou. Obyvatelé rodinných domů na vesnici mohou mít i u svých řadových domů své vlastní hospodářské příslušenství, event. specificky uzpůsobenou celou dispozici domku. Podle umístění rozeznáváme domy vnitřní a koncové, které nám ukončují řadu po obou stranách. Podmínkou dobrého řešení je dokonalé odhlučnění ve štítových stěnách mezi jednotlivými byty. Přednosti. Dům má malou zastavěnou plochu a tím je i levnější. Výhodou mohou být společné zdi, případně vytápění i montáž.Stejná orientace výhledu může u kompaktních forem výrazně zlepšit soukromí. Nevýhody. Pro značnou hustotu (180 až 250 obyvatel/ha) odpadá izolovanost od sousedů a to jak vlastního domu, tak též i zahrady a vstupů. Snadné přenášení požárů. Tyto nedostatky se částečně odstraní posunutím jednotlivých domů a nebo použitím řetězové zástavby. Hospodářské dvorky jsou v těsném sousedství. Řádky řadových domů nemají přesáhnout délku 50 m, delší řádka je nevýhodná. Velikost a tvar stavebního pozemku. Stavební pozemky mohou být úzké, zejména při jednoduché řádce. Délka pozemku se u zemědělských domů může zvětšit o hospodářské stavení. Šířka stavebního místa je nejužší ze všech typů. Rovná se šířce domu. Na konci řádky se připočítává odstup podle výšky řádky, popř. šířky komunikace. Na jeden řadový domek počítáme asi 300 m2 pozemku, ve výjimečných případech může být i pozemek 150 m2. Hustota 180 až 250 obyvatel/ha. Hloubka pozemku bývá dosti velká zejména u řadových rodinných domů na venkově, kde se k zahrádce ještě přimyká pole a hospodářské stavení. Při zástavbě řadovými domy se může velmi výhodně využít svažitý terén (i v obou směrech). V tomto případě se používá ustupující zástavby. Orientace. Řadové domy se orientují nejčastěji východ-západ, ale je možno i sever -jih. Situace. Umístění řadových domů se volí tak, aby vznikla předzahrádka a dvorek. Pozemek jednotlivých domů bývá často úzký, podlouhlý. Zvláštním typem řadových rodinných domů je dům s nejmenší šířkou, tzv. úlový. Šířka se pohybuje od 4 m. Atriové rodinné domy Atriová (kobercová) forma rodinného domu představuje velmi hospodárný způsob zastavění. Dispozice je koncipována kolem atria, které se stává centrálním prostorem − obytným exteriérem naprosto intimním. Okna většiny obytných místností tedy nejsou obrácena do ulice, nýbrž do atria. Mimo atrium většinou už dům nemá zahradu.

C.3 - 31

Přednosti. Je ze všech rodinných domů nejintimnější a dokonale izolovaný od sousedů. Do atria (do zeleně) zpravidla ústí všechny obytné místnosti; tím jsou dobře osluněné a větrané. Atriové domy jsou částečně chráněné proti povětrnostním vlivům. Z hlediska ekonomického jsou velmi výhodné a to jak ve vlastní konstrukci, tak i v nárocích na zástavbu. Atriový dům pro 5 až 7 osob potřebuje 180 až 250 m2 pozemku, tímto způsobem zástavby šetří i na uličních plochách a dosahuje značného stupně zahuštění, až 200 obyvatel/ha zastavěné plochy. Stavební technologie a technika je jednoduchá, protože se nejčastěji staví přízemní domy. Nevýhody. Atriové domy mají nejhustší zástavbu, neposkytují zpravidla žádný výhled do okolí, toto umožňují pouze atriové formy ve velkých svazích, blížících se terasovým. Kompaktní forma zástavby často vyžaduje hromadné řešení garážování. Při zástavbě atriovými domy se používá hlavně tzv. kobercová zástavba, v ojedinělých případech i zdvojená řádka a zástavba hnízdová. Kobercovou zástavbou se dociluje maximální využití pozemku. Velikost a tvar stavebního pozemku. Při kobercové zástavbě atriovými rodinnými domy se prakticky využívají jen větší stavební pozemky. Výhodně lze využít svažitých a nepravidelných pozemků. V porovnání s izolovanou zástavbou rodinných domů je zástavba kobercová 2 l/2 krát hustší a přibližuje se k zástavbě vícepodlažnich nájemních domů. Kobercová zástavba může být použita na pravoúhlém i kosoúhlém stavebním pozemku a někdy na zcela nepravidelném. Na svažitém terénu se situují atriové domy tak, aby vytvářely vnitřní terasy směrem ze svahu. Orientace ke světovým stranám. V kobercové zástavbě je snaha orientovat atria na slunnou stranu. Tím vlastně se orientují i obytné místnosti na osluněnou stranu východ−jih−západ. Atriové domy se situují tak, aby sousední dům nestínil atriu. Proto se navrhují tyto domy nejčastěji přízemní a nebo jen zčásti dvoupodlažní. V tomto případě nesmí být ze sousedního domu vidět do atria. Vstup je buď přes atrium nebo přímo z ulice. Vstup přes atrium není výhodný, znehodnocuje se prostředí atria a i skladba domu je obtížnější. Terasové rodinné domy Terasové rodinné domy jsou vlastně řada rodinných domů, položená nikoliv rovnoběžně s vrstevnicemi podél svahu, nýbrž napříč po přímce největšího spádu. Teoreticky níže položené přízemní domy s plochou střechou se mohou i navzájem přesahovat tak, že jsou částí svého půdorysu na terénu a částí na níže položeném domě při zachování samostatných vlastních vstupů. Toto řešení však mnohdy naráží na majetkoprávní obtíže a proto je spíše vhodné pro hromadné formy výstavby. Garáže při terasových rodinných domech umísťujeme v horní nebo dolní části zástavby (u komunikací). Přednosti. Terasové rodinné domy mají podobně jako atriové rodinné domy charakter intimního bydlení, přímý výhled do volného prostředí, krajiny. Terasy musí být opticky uzavřené, aby byl zamezen pohled na dolní terasu. Nevýhody. U terasových domů je obtížnější provádění stavby na svahu. Svažitý terén také způsobuje obtížnější dostupnost vstupů (vjezdů) jak pro automobily tak i pro tělesně postižené. Velikost stavebního pozemku. Pozemek je vymezen horní a dolní komunikací a velikost je dána počtem domů v řádce kolmé nebo šikmé na svah. Podobně jako u řadových domů se počítá cca 300 m2, může být i 100 m2. Hustota je 180 až 200 obyvatel/ha.

C.3 - 32

Při zástavbě terasových rodinných domů se využívá obtížně zastavitelný terén, svažitý pozemek 20 až 55 stupňů. Orientace ke světovým stranám. Orientace terasových domů má být jižní, příp. jihovýchod−jihozápad. Bytové domy Bytové domy jsou obytné budovy obsahující více bytů přístupných ze společné komunikace, kterou může být schodiště (s výtahem u domů 5 a více podlažních), chodba nebo pavlač. Byty jsou v těchto domech obývány rodinami s různým počtem členů, tzn. s různou skladbou domácnosti. Obyvatelům jednotlivých bytů slouží vedle bytů také společné domovní vybavení umístěné v bytovém domě i vně domu, ale v jeho bezprostřední blízkosti. V bytových domech nelze dosáhnout takového spojení bytu s přírodou, jako u rodinných domů a proto se u bytů navrhují balkóny, lodžie, případně terasy, aby tento nedostatek částečně nahradily. Obecným požadavkem na hospodárnost dispozičního řešení u všech druhů bytových domů je: − omezení bytových i společných (domovních) komunikačních prostorů na minimum − maximální soustředění vertikálních rozvodů instalací. V současné době se minimalizují společné prostory domu, současná definice dle ČSN 73 4301 Obytné budovy nezahrnuje bytový dům bez společné komunikace (s přístupem z veřejného prostoru), tyto formy jsou však v zahraničních příkladech velice efektivní a spojují výhody rodinných domů s bytovými. Výhodou bytových domů je vytváření prostorů a ploch pro sociální komunikaci obyvatel domů. Bytové domy můžeme dělit podle: − výšky zastavění, udané počtem nadzemních podlaží, rozlišují se na: • • •

nízkopodlažní (do 4 nadzemních podlaží), středně vysoké (5 až 8 nadzemních podlaží), výškové (9 až 15 nadzemních podlaží, 16 a více nadzemních podlaží).

− typologické formy: • • • • • • • •

schodišťové, bodové, věžové pavlačové, chodbové, mezonetové, terasové, strukturální.

C.3 - 33

Obr. 25: Přehled hlavních typů bytových domů

C.3 - 34

Obr. 26: Přehled hlavních typů bytových domů Bodový bytový dům Bodový bytový dům je zvláštním druhem schodišťového domu s větším počtem bytů. Výška těchto domů se navrhuje 3, 4, 6 a 8 nadzemních podlaží. Je obvykle řešen jako volně stojící objekt. Proto bývá také označován jako viladům. S ohledem na nízkou výšku zástavby je vhodný pro byty středních a větších velikostních kategorií. Schodiště se v půdoryse bodových domů umísťuje buď u průčelí nebo uvnitř dispozice. Přednosti. Jednotlivé byty mají zpravidla rohovou dispozici a tím je orientace ke světovým stranám univerzální. Dům se tak otvírá do okolního prostředí.

C.3 - 35

Nevýhody. Bodový bytový dům je ze všech stran vystaven povětrnostním vlivům, jednotlivé byty jsou prochlazovány (větší náklady na vytápění). V zástavbě bodových (izolovaných) bytových domů je vyšší plošný požadavek na pozemek než u řadové zástavby, to se zpravidla řeší vystřídanou zástavbou. Z hlediska urbanistického rozeznáváme zástavbu: − izolovanou v řádce, rovnoběžnou s uliční čarou a nebo kolmou na uliční čáru, − šachovnicovou, − volnou ve skupinkách. Odstupy bytových domů, v jejichž sousedících průčelích jsou umístěna okna, se doporučují min: − 20 m, jsou-li okna obytných místností alespoň na jedné sousedící straně, − 10 m, nejsou-li na sousedících stranách okna obytných místností. Schodiště je umístěno buď centrálně v dispozici osvětlené jen horním osvětlením, nebo je umístěno k obvodu domu a dokonale osvětleno. Věžový bytový dům Věžový bytový dům je bytový dům s malou zastavěnou plochou a převládajícím výškovým rozměrem a proto má výjimečné uplatnění v urbanistickém konceptu obytného území. Z toho vyplývá i stoupající obliba při jeho využití pro funkci bydlení, i když sebou přináší četné problémy z hlediska technického a sociologického řešení. Podobně jako bodový dům je i věžový dům zvláštním druhem schodišťového domu. Principy jeho půdorysného řešení jsou obdobné jako u bodového domu s tím, že počet bytů na podlaží bývá větší a půdorysné tvary bývají rozmanitější, často dochází ke kombinaci principů schodišťového domu s chodbovou nebo pavlačovou dispozicí. Investičně jsou věžové domy velmi příznivé pro jejich malou zastavěnou plochu a velký počet bytů. Neovlivní to ani vyšší náklady na větší rozsah společných komunikačních prostorů a vyšší standard domovního i technického vybavení. V poslední době se stávají věžové domy v důsledku výhledu oblíbené, především pro lokalizaci exkluzivních bytů. Přednosti. Věžové domy mají nejmenší zastavěnou plochu pozemku; jsou velmi ekonomické. Nevýhody. Výškové pojetí vyžaduje zpřísněné požární a konstrukční nároky. Z urbanistického hlediska je tyto domy třeba posuzovat jako zásah do siluety krajiny. Jedná se o: − samostatné výškové obytné domy, − skupinky při komplexní výstavbě většího celku. Schodišťový dům Schodišťový dům je obytný dům, který má všechny byty na podlaží přístupné z jednoho vertikálního komunikačního prostoru. Dispoziční řešení schodišťového domu ovlivňuje použitý konstrukční systém (stěnový, skeletový/, rozpětí nosné části konstrukce, umístění schodiště /kolmo k průčelí, podél průčelí, uvnitř dispozice) a počet bytů na podlaží (2, 3 nebo 4). Jako optimální se z těchto hledisek považuje dům se třemi byty na podlaží. Schodišťový dům je vhodný pro umístění bytů všech velikostních kategorií. Nejčastější způsob použití schodišťových domů v praxi představuje jejich využití jako skladebných částí (sekcí) pro sestavení objektů různých tvarů. Schodišťové domy se obvykle navrhují jako soubor řadových, koncových, rohových a tvarových sekcí, aby umožnily sestavení objektů podle konkrétního urbanistického návrhu. C.3 - 36

Navrhují se zpravidla pro výškovou hladinu 4, 6 a 8 nadzemních podlaží. Tyto výšky jsou voleny především z ekonomických důvodů, potřeby výtahů a požárních důvodů. Podle umístění a dispozičního řešení rozeznáváme: − řadovou sekci, − koncovou sekci, − rohovou sekci. Podle počtu bytů na schodišti rozeznáváme: − dvoubytovou sekci (dva byty na schodiště), − tříbytovou sekci (tři byty na schodiště), − čtyřbytovou sekci (čtyři byty na schodiště). Přednosti. Dům je výhodný pro střední a vyšší velikostní kategorie. Řadové byty jsou chráněny ze dvou stran proti povětrnostním vlivům. Je ekonomický při více bytech na schodišti co do komunikační náročnosti. Nevýhody. Dvoubytové sekce jsou ekonomicky náročnější. Orientace dvoubytové sekce je universální, u vícebytových sekcí je třeba zohlednit oslunění jednostranně orientovaných bytů. Chodbové bytové domy Chodbový dům je druh bytového domu se střední chodbou probíhající po délce celého objektu, ze které jsou zpřístupněny jednotlivé byty.Tento princip umožňuje použít byty úrovňové nebo víceúrovňové, tzv.mezonety. Při použití principu jednoúrovňových bytů se v chodbových domech navrhují byty nízkých, výjimečně středních velikostních kategorií, protože jsou vždy orientovány na jednu stranu. Při středních a velkých bytech by došlo k dlouhým vnitrobytovým komunikacím, souběžným s přístupovou střední chodbou, což není ekonomicky výhodné. Z uvedených důvodů se chodbové domy s jednoúrovňovými byty hodí především pro hotelové domy s malými byty. Domovní vybavení a technické zařízení by se mělo přibližovat k vybavení hotelovému. Vertikální komunikace bývají často umísťovány ve středním traktu nebo u průčelí domů a toto řešení je s ohledem na jejich počet v porovnání k počtu bytů na podlaží ekonomicky výhodné. Přednosti. Princip používající víceúrovňových bytů je nejen mnohem ekonomičtější, protože umožňuje omezit přístupové chodby do každého druhého nebo třetího podlaží, současně použít v chodbových domech byty středních a velkých kategorií, jejichž obytné místnosti jsou orientovány do obou průčelí. Nevýhodou jsou však značné komunikační prostory uvnitř každého bytu. Orientace ke světovým stranám je při jednopodlažních bytech východ−západ (s odklonem max. 5° na sever nebo na jih). V mezonetových bytech (chodby v každém druhém nebo třetím podlaží), kde dispozice bytu je v obou traktech, vzniká univerzální orientace. Nevýhody. Chodba je používána větším počtem rodin, je špatně osvětlena a větrána. Zástavba chodbovými domy může být: − v řádce, podél komunikace, − kolmo na komunikaci, − volná zástavba.

C.3 - 37

Pavlačové bytové domy Pavlačový bytový dům má horizontální přístupovou komunikaci k jednotlivým bytům (pavlač) vedenou při vnějším průčelí domu, někdy i zasklenou. Pavlačové domy se u nás po druhé světové válce prakticky nerealizovaly. V současné době nastává v souvislosti s větší pozorností, která se věnuje otázkám ochrany bytů proti hluku, jejich renesance. Dispoziční řešení jednoúrovňových bytů, kdy do pavlače jsou orientovány pouze vstupy, prostory příslušenství a maximálně kuchyně nebo jídelny, zatímco všechny obytné místnosti jsou orientovány na protilehlou stranu, se ideálně hodí pro tzv. bariérové domy pro ochranu bytů od vnějšího hluku. Průčelí s pavlačí se orientuje směrem ke zdroji hluku a průčelí s obytnými místnostmi do klidného, od hluku chráněného prostředí. Bariérové pavlačové domy sekundárně vytváří také ochranu proti šíření hluku pro obytnou zástavbu, nacházející se za nimi. Jedinou jejich nevýhodou je, že mají omezenou orientaci východ−západ. Pavlačový dům se navrhuje z důvodu dobrého využití vertikální komunikace schodišť a výtahů. Ekonomie schodišťového domu je však vyšší než u domu pavlačového. Jednopodlažní byty v pavlačových domech jsou malých kategorií, řadových a koncových typů. Přednosti. Jednou z předností pavlačových domů je příčné větrání (do otevřené pavlače). Nevýhody. Jedním z nedostatků pavlačového domu je rušení intimity bydlení kolemjdoucími, a to jak akustické, tak i optické. Podobně jako u chodbových domů i u pavlačových domů máme zástavbu: − podél komunikace (koridor), − kolmou na komunikaci (řádkovou), − volnou, skupinovou, ze složitějších půdorysných tvarů jednotlivých pavlačových domů. Orientace ke světovým stranám u pavlačových domů je dobrá. Jednopodlažní byty jsou obráceny na slunnou stranu. Zhoršená situace nastává při sdružených pavlačových domech. Kombinované bytové domy Ve snaze docílit vyšší ekonomii zejména v nákladech na výtahy se realizují tzv. kombinované bytové domy. Je to kombinace schodišťových, chodbových nebo pavlačových domů. U těchto domů jsou jednotlivé schodišťové sekce řazeny vedle sebe a vertikálně propojeny schodišti. Chodby jsou v každém třetím podlaží a jejich vertikální propojení je zajištěno výtahy. Výtahem se vyjíždí do podlaží chodby, ze které se vstupuje do jednotlivých bytů umístěných na chodbovém podlaží a nebo se sestoupí (vystoupí) do podlaží bez chodby a ze schodištní podesty do bytů. Bytové domy s terasami K dokonalému spojení bydlení s přírodou v bytových domech se navrhují bytové domy s terasami. Tyto domy rozdělujeme na: − obytné domy e terasami na svahu, − obytné domy s terasami tvořícími pahorky, − deskové obytné domy s terasami.

C.3 - 38

Zpravidla jde o složité dispoziční řešení, zvláště v horizontálních a vertikálních komunikacích, kde se nejčastěji volí kombinace. Bytové domy strukturální Tyto urbanistické skladby vznikají seskupením jednotlivých bytových buněk v tzv. strukturální tvary. Dispozice jednotlivých bytů i celých skupin je velmi složitá jak v komunikacích, tak i v orientaci ke světovým stranám. V některých návrzích i realizacích mají tyto domy charakter terasových bytových domů. Parkování u bytových domů Individuální automobilová doprava má zásadní vliv na obytné prostředí u většiny nových urbanistických koncepcí. Urychluje útěk do satelitů umístěných na okrajích měst, může tak pomoci osídlit levnější pozemky mimo centra měst. V důsledku omezování hromadné dopravy se tak podmínkou existence často stává vlastnictví osobního automobilu. Bytové domy přinášejí, v důsledku koncentrace velkého počtu obyvatel na malé území, vážný problém s parkováním automobilů. Postavit však bytový dům s vysokým počtem obyvatel a neřešit jejich parkování je nezodpovědné a má bezprostřední vliv na okolní prostředí domů. Definitivním řešením jsou hromadné garáže, umístěné buď v podzemí, nebo v podnoži domů.Tento koncept je často v našich podmínkách ekonomicky nereálný a je minimálně využíván. Ekonomické řešení může být ve využití terénních nerovností, v kombinaci s potřebou řešit terénní nerovnosti soustavou opěrných zdí. Zpravidla se však uvažuje jen se zpevněnou plochou vymezenou pro parkování vozidel, případně opatřenou lehkým přístřeškem. Řešit garážování v objemu vlastního domu na úrovni bytů v přízemí není vhodné, přízemí domu se tak stane technickým. Pokud jsou v přízemí umístěny byty, je nevhodný přímý vstup z garáže do bytu – hygienické důvody. Umísťování parkování mimo bezprostřední okolí domu je v našich podmínkách nereálné. Dokladem tohoto tvrzení je stav na sídlištích, kde byla koncipována parkovací stání po obvodu obytného souboru. Ta jsou dnes prázdná, zatímco auta stojí nevhodně na místech před domy, kde je mají jejich majitelé pod vizuální kontrolou, a to často i na trávníku.

C.3 - 39

Obr. 27: Das tiefe Haus, Pentaplan. Bytový (řadový) dům. Parkování automobilů je uvnitř domu Členění prostorů pro bydlení Komunikační systém domu U bydlení se jedná především o následující komunikační systémy: − − − −

schodišťový systém, pavlačový systém, schodišťový systém s krátkými pavlačemi, dům bez vnitřních komunikací − přístup do bytů přímo z úrovně terénu.

Schodišťový systém může dosáhnout značné úspory u typu viladomů. Schodiště musí být umístěno tak, aby umožnilo optimální napojení jednotlivých bytů, aniž by vyvolalo zvětšení plochy vnitřních komunikací bytů. Z hlediska sociologického se jedná o příznivé řešení, které

C.3 - 40

vytváří skupiny bytů v jednotlivých patrech, zajišťující jejich vzájemnou sociální komunikaci mezi skupinami obyvatel, žijících na jednom podlaží. Pavlačový systém v řadě zahraničních příkladů je doporučovaný, u našich občanů je spojen s řadou předsudků, ale i oprávněnou kritikou. Příliš velká pavlač s vysokým počtem bytů může obdobně jako u chodbových domů mít negativní vliv na sociální vztahy v domě. Vysoký počet vstupů, vedoucí do jednoho prostoru, vede k anonymitě prostředí. Tato skutečnost je potom velice nepříznivá s ohledem na orientaci oken bytů do pavlače, jež musí mít min. výšku parapetu takovou, aby nebylo do bytů vidět (legislativní požadavek 180 cm). Schodišťový systém s krátkými pavlačemi může řešit handicap předchozího typu. Krátká pavlač napojující maximálně 2−3 byty je optimální pro vytvoření dobrých sociálních vztahů, podporuje tvorbu vnitřní sociální struktury domu s prostory poloveřejnými, příslušícími vždy každé skupině, která si je spravuje a hlídá své teritorium. Tento prostor může být potom využíván jako hospodářská lodžie nebo společenský prostor. Proto může být dimenze pavlače i širší, případně mít i charakter terasy. Dům bez vnitřních komunikací − byty jsou přístupny přímo z terénu. Tento dům minimalizuje nároky na komunikace v domě. Je přechodem mezi bytovým domem a rodinným domem. Ve vývoji jsou velice zajímavé typy sociálních domů Michaela de Klerka na předměstí Amsterodamu (okolo 1914), které z ulice přímo obsluhují byty v několika patrech. Jsou zde umístěny 3 dveře vedle sebe, které vedou do bytů, krajní v přízemí, prostřední v patře. Horní byty jsou potom mezonetové, nebo je zde několik bytů. Tento princip můžeme najít v řadě současných realizací, například Atelier 5 – Ried W2 (1990). Druhým systémem je typ, umožňující vstup z minimálních předzahrádek, jež tak poskytují soukromí v místnostech za nimi se nacházejících. Oddělení od veřejného prostoru nabývá různou formu od zelené plochy s keři, přes výšková převýšení až po uzavření stěnou, garáží či kolnou. Tento typ domů je potom podmíněn vertikálním řešením dispozice – mezonet. Velice výhodné řešení je v případě svažitého terénu s využitím výškového převýšení, jež vytvoří stupeň před vlastními vstupy do domů. Vnitřní prostor Ekonomie vnitřní dispozice u domu je dána vyloučením všech přebytečných prostor, při zachování a zvýšení obytné a užitné hodnoty bytu. V dispozici celého bytového domu to znamená minimalizaci domovních komunikací, technického zázemí a domovní vybavenosti. Stavební program Stavební program musí umožnit flexibilitu zařizování a využívání bytů. Existují dvě meze – volný prostor naplněný různými funkcemi a malé místnosti, každá pro samostatnou funkci. Skutečnost, že v bytě neprobíhají všechny činnosti v jednu dobu,

C.3 - 41

umožňuje vzájemný překryv těchto funkcí. Umístění více funkcí do jedné místnosti tedy zmenšuje plošnou náročnost bytu a zvyšuje komfort. Změny v životním stylu vedou k vylučování řady činností z bytu. Dnes již málokdo v bytě zavařuje kompoty, stejně jako praní v automatické pračce není provázeno vyvářením v kotli. Technická zařízení, jako jsou digestoře, účinné větrání, jsou potom nezbytnou, ale velice efektivní podmínkou dosažení značných úspor. Pokud máme navrhnout perspektivní úsporné bydlení pro mladou rodinu, doporučuje se 1 velká obytná místnost s kuchyňským koutem, s event. možností oddělení, dále dvě ložnice, 1 menší 12 m2, 1 větší 16 m2 jako dětský pokoj s možností rozdělení na dvě části – dvě okna, nebo okno s dvěma díly. Hygienické zařízení je výhodné koncentrovat do jednoho objemu, pokud se byt nachází v jedné úrovni. U mezonetových bytů je třeba mít min. 1 klozet na 1 patro. Hygienický požadavek na vstup do sociálního zařízení přes předsíň není vždy investorem vyžadován a bývá někdy formální, vede tedy ke zbytečnému zvyšování podlažní plochy. Úložné plochy v bytě lze rozdělit na vnější a vnitřní. Vnější, tj. kočárky, kola, lyže, zahradní nábytek apod. jsou často realizovány jako samostatné objekty, formou levných kolen. Je třeba si uvědomit, že takto koncipovaný objekt je podstatně levnější, než budování suterénu domů či obsazení nejcennějšího přízemí domů touto funkcí. Navíc tento doplňkový objekt, hezky esteticky ztvárněný, může pomoci vymezovat další soukromé a polosoukromé prostory od veřejných. Vnitřní úložné prostory se nacházejí u vstupu (šatní skříň, botník), vevnitř dispozice u ložnic a u kuchyně jako spížní skříň. Tyto objekty mohou mít dále v dispozici bytu vymezující funkci (skříňové příčky), nebo mohou zlepšovat akustické vlastnosti mezibytových příček. Vnitřní prostor jednotlivých bytů Vnitřní prostor jednotlivých bytů musí poskytovat maximální míru variability. Je proto třeba jasně definovat fixní konstrukce, podmiňující funkčnost bytů, oddělující stěny mezi jednotlivými byty,vertikální komunikace, vstup do bytu, rozvody TZB, větrání, topení. Druhou strukturou jsou variabilní příčky mezi jednotlivými místnostmi, tedy to, čím se od sebe mohou jednotlivé byty odlišit, aby splnily nejrůznější požadavky obyvatelů. Někdo požaduje volný prostor, někdo soustavu menších místností. Domníváme se, že tato dvojúrovňovost v tvorbě vnitřních konstrukcí bytu je jednou ze základních předpokladů funkce malých bytů. Rozdělení konstrukcí v bytě má význam ekonomický. V 1. etapě lze vybudovat první úroveň, zajišťující základní funkce (hygiena, vaření, vstup, topení). Později se může byt dělit na jednotlivé části buď vestavěným nábytkem, nebo lehkými příčkami (vybudování montované příčky zatěžuje provoz v bytě stejně jako vymalování). Nevhodně vybudované příčky prodražují realizaci, zhoršují variabilitu a užitnou hodnotu bytu. Vnitřní prostor, jež je plošně minimalizován, však nesmí působit stísněným dojmem. Zde je důležitá nabídka dostatečně pestré typologie prostorů a okenních otvorů, zajišťující kontakt s okolím.

C.3 - 42

Komunikace v bytě Minimalizace komunikací v prostoru bytu je velice pozitivní. Nejenom že snižuje investiční nároky, ale zkracuje v bytě vzdálenosti, byt se stává útulnějším, lépe se uklízí. Pokud je komunikační plocha vyžadována tvarem bytu, je dobré ji doplnit o další funkci, eventuelním rozšířením může chodba sloužit jako pracovna, šatna, knihovna apod. Pestrost prostoru Byt se všemi okny stejnými, s monotónním rytmem, opakováním nudí, budí dojem uzavřené klece. Tři stejná dvoukřídlá okna mohou být nahrazena prosklenou stěnou − francouzským oknem, čtvercovým svislým či podélným oknem. Každé z nich bude nabízet jiné možnosti využití prostoru před ním. Stejný význam má také umístění okna ve vztahu k sousedním stěnám − centrální umístění, asymetrické umístění, okno v rohu. Výška parapetu má význam v definování funkčnosti ploch místnosti umožněním, nebo naopak omezením výhledu z místnosti. Plocha okenních otvorů je často doporučována jako zlomek plochy podlažní – 1/5−1/8. Intenzita osvětlení, stejně jako její rovnoměrnost či nerovnoměrnost, může být použita ke zvýšení pestrosti nabídky míst v bytě. Intimní místa vyžadují nižší intenzitu, zatímco místo k práci je nejlepší přímo u okna. Domovní vybavenost Přízemí bytových domů zpravidla nebylo obýváno, jedná se přitom o nejcennější plochu v domě, jež má přímý kontakt s exteriérem, sem bylo nevhodně umísťováno technické zázemí a tzv. domovní vybavenost, což lze hodnotit z pohledu dnešního člověka jako anachronismus. Zkušenost s kolektivním majetkem dnes často vede k budování minima společných prostor. Zahraniční příklady nám naopak často ukazují velice funkční klubovny, tělocvičny i bazény budované pro skupinu nájemníků domu. Problematika bydlení seniorů Prostředí pro stárnutí V souvislosti se skutečností, že naše populace stárne a tudíž se zvyšuje procentuální podíl starých osob se nabízí otázka, zda je správné řešení výstavby zařízení typu domovů důchodců, domů pečovatelské služby, tedy do institucí občanského vybavení, aniž by výstavba bydlení brala na tuto skutečnost ohled. Prostředí ve specializovaných zařízeních je umělé. Dá se tedy srovnat s pocitem jež máme v hotelu, sice zde spíme, jíme ale, nebydlíme. Vždyť je právě nejlepší, pokud člověk stárne v prostředí, kde žil. Toto prostředí se tak musí stavu stárnoucího člověka přizpůsobit. Musí se přizpůsobit schopnostem obyvatel, jež se v průběhu času mění. Na fyziologické, psychologické a patologické změny musí architekt reagovat technickými opatřeními a úpravami domu či bytu. Patří sem volba kontrastních barev, vytápění na vyšší teplotu, lepší utěsnění oken, volba míst, kde nehrozí průvan, zajištění bezbariérovosti, dostupnost bytů výtahy, umísťování bytů pro seniory v ostatní bytové zástavbě. Základní funkcemi bydlení jsou jídlo, práce, hospodářské funkce, spánek, osobní hygiena, rekreace, kultura, zdravotní péče. C.3 - 43

Zajímavé je uvědomění si dimenze území v němž jsou zajišťovány tyto funkce v průběhu lidského života.

dětství

produktivní věk

stáří

Obr. 28: Rádius poznatelného a dostupného světa se v průběhu života mění Dítěti se postupně rádius poznatelného a dostupného světa zvětšuje, největší je v produktivním věku, často je totožný s měřítkem města v němž žijeme. Omezením mobility v důsledku stáří se tento svět zmenšuje. Aby byl život ve stáří plnohodnotný, musí být zajištěn kontakt s okolím i v situacích, kdy jsme upoutáni na lůžko. Okolní svět se nám tak koncentruje do malého prostoru. S ubýváním schopnosti mobility nabývá na významu řada detailů a forem, které jsou pro člověka v produktivním věku zcela pomíjivé, výhled z okna z lůžka, televize, noviny, zvonek, poštovní schránka... Z urbanistického hlediska proto snadno pochopíme, že bydlení seniorů je nutno umísťovat do živých míst, kde se mohou senioři alespoň pasivně zúčastňovat veřejného života, zcela nesprávná je koncepce jejich vymísťování za města. Celý život sbíráme zážitky, tyto si spojujeme s předměty, kterými se obklopujeme. Stářím se počet zážitků a vzpomínek zvyšuje. Pokud se s nimi máme rozloučit, způsobuje nám to bolest. Jejich kvantita se dostává do konfliktu s provozním řádem institucí. Domov důchodců od Petra Zumtora je tak pozitivním příkladem, kde moderní forma je schopna vstřebat právě řadu vzpomínek. Navíc uspořádání s polosoukromou komunikační chodbou supluje předzahrádku – zápraží domu.

C.3 - 44

Obr. 29: Peter Zumtor – domov důchodců – polosoukromá chodba Při koncipování bydlení pro seniory je třeba především řešit následující detaily. •

Zajistit možnost východu z domu do exteriéru pokud to jen je možné, nová výstavba by měla mít pokud možno výtahy. Ekonomická dostupnost výtahu musí být dána schopností zaplatit jej – proto musí výtah obsloužit co nejvíce bytů, tomu musí odpovídat formy bytových domů.

•

Okolí musí být takové, které láká k vycházkám. Člověk, který celý život nechodil na procházky do přírody a žil ve městě, nebude chodit v zimě a mokru v lese, na odlehlém místě.

•

Kontakt s okolím, kde je život, musí být minimálně vizuální. Ve Stockholmu kruhová forma s výhledem na točnu autobusů dává rytmus života, je pozitivně vnímána.

•

Výhled musí být zajištěn i z postele. Výška parapetu to musí umožňovat, stejně tak má velký význam i technické provedení lůžka s možností motorického polohování s vlastní obsluhou.

•

Důležitá je docházka ostatních lidí do těchto zařízení. Musí se stát atraktivní i pro ostatní lidi, kteří sem potom nepřicházejí na návštěvu, ale třeba zahrát si kuželky, něco vyrobit, najíst se, na něco podívat, do hospody atd.

•

Vstup by měl být sice kontrolovaný, ale existence zvonku či poštovní schránky s jménem obyvatel pomáhá udržovat pocit vlastní osobnosti a soukromí.

C.3 - 45

Bydlení seniorů v běžné zástavbě S ohledem na náročnost institucionálního řešení bydlení seniorů, spolu s jeho negativním psycho sociálním působením, je logické, že je třeba se snažit, aby senioři co nejvíce dožívali své spokojené stáří v běžném prostředí, tedy v normální bytové zástavbě. Jak však toto bydlení má vypadat? Požadavek na výtah až od 4. NP (z nové ČSN) s ohledem na využitelnost nových bytů seniory se tak jeví, jako naprosto nedostatečný. Vždyť právě neschopnost dojít do svého bytu bývá důvodem odchodu do domova důchodců. Vývojové trendy V minulých stoletích nejjednodušší a nejlépe fungující systém sociálního zabezpečení spočíval ve skutečnosti mít dostatek dětí, schopných o své rodiče pečovat ve stáří. Pokud se podíváme na populační křivku, chová se naše generace zcela opačně. Po prostudování demografických údajů si musíme uvědomit základní skutečnost: Počet starých osob se bude zvyšovat. Bude ekonomicky únosné vytvářet zvyšující se počet institucí, zajišťujících bydlení seniorů? Není efektivnější a důstojnější zůstat v prostředí, v němž jsme celý život žili? Toto je třeba technicky upravit, stejně jako zajistit služby – dovážku jídla, pomoc s úklidem atd. Regenerace stávajících souborů Sociální problematika bydlení v současných obytných souborech Základním problémem řady současných obytných souborů nejsou problémy, spojené s formálním výrazem domů a prostor mezi nimi, ani problémy technického charakteru, i když tyto mohou jejich funkčnost výrazně zhoršit. Řada problémů vznikla koncipováním sídliště, prostoru k bydlení bez zohlednění znaků městského prostoru. Sociální změny ve společnosti v uplynulém desetiletí tento problém dále prohloubily. Příjmová nivelizace společnosti v minulých letech vytvořila zvláštní status společenské vrstvy, obývající panelová sídliště. Navíc docházelo k jevu, který by bylo možné označit za „generační osidlování“ sídlišť. Starší sídliště jsou v dnešní době již zchátralá a postupně dochází k jejich osidlování novými zájemci o „levné bydlení“. Tím nastává situace, že se na jednom místě mohou potkat a také potkávají nízkopříjmové sociální skupiny. Tento jev má rozhodující vliv na budoucí hodnotu domů i pozemků. Dá se očekávat, že tento trend bude pokračovat. U novějších sídlišť se sice stále ještě udržuje různorodá sociální struktura, ale i tam dochází k diverzifikaci obyvatelstva. Zde je nutno upozornit na skutečnost, že česká společnost ještě není dostatečně příjmově stratifikována a také ještě nedošlo k oddělení příjmových skupin podle místa bydliště. Setkáváme se tedy zatím s poměrně bohatou vrstvou lidí, pro které bydlení na sídlišti nepředstavuje společenský problém. Postupem času však jednoznačně dojde i ve vnímaní společenského postavení k dalšímu posunu a tito lidé ze sídlišť zmizí. Na sídlištích pak zůstanou bydlet skupiny obyvatelstva s nízkými příjmy.4) Ekonomické důsledky těchto změn způsobí, že pozemky a nemovitosti na sídlištích dramaticky poklesnou na ceně. Dokonce i okolí sídlišť přestane být vyhledávanou lokalitou 4)

LOJDA, Jan. Management území, sociologické a tržní vlivy. Výzkumný záměr Česká architektura a urbanismus v nové situaci č. 50 0016. Brno: FA VUT, 2000.

C.3 - 46

pro další výstavbu. Blízkost obchodní sítě nebo dostupnost mateřských škol a další vybavenosti přestane být zajímavá. Lze samozřejmě počítat i s tím, že budou vznikat i sídliště nová, ale ta budou zabydlována konkrétní příjmovou skupinou, která bude představovat i odpovídající společenský standard. Tato sídliště mohou mít podobu oplocených residenčních oblastí s ostrahou a nadstandardním vybavením (bazény, sportoviště atd.). Tento proces bude probíhat tak rychle, jak rychle bude probíhat segmentace společnosti podle příjmů a společenské úrovně. Nedojde samozřejmě znovu k vytvoření toho, čemu se říkalo „třídní společnost“, jak ji můžeme pozorovat v meziválečných filmech (rozdílný styl bydlení, oblékání, mluvení, vystupování atd.), ale zcela jistě nelze očekávat růst společenské prestiže obyvatel stávajících mega-sídlišť a s tím spojený růst cent pozemků a nemovitostí. Na první pohled se zdá, že bydlení v rodinném domě přestavuje odpovídající standard, relevantní ke společenské vrstvě, která obytnou zónu tvořenou rodinnými domy obývá. I zde však probíhají prozatím skryté, avšak přesto velmi dramatické změny. Znovu se objevuje původní členění těchto oblastí na méně atraktivní a více atraktivní. Ten, kdo má peníze, hledá možnost, jak lokalitu svého bydlení změnit. Sociální struktura Sociální struktura dokáže ovlivnit cenu nemovitostí daleko více, než se předpokládá. Navíc je tento parametr proměnlivý v čase. Časový horizont nemusí přesáhnout dobu dvaceti let a je třeba s ním počítat při výpočtech návratnosti investic. V tradičních centrech měst může dojít až k cenovému kolapsu. Rozvojové plány území a velké podnikatelské záměry mohou výrazně změnit migraci obyvatelstva a připravit nové podnikatelské příležitosti. Nástavby stávajících bytových domů Prostor pod střechou vybízí k využití. V historickém vývoji se jednalo o prostor půdy, často využívaný pro sekundární funkce. Moderní střecha a materiály poskytují nové možnosti pro využití tohoto prostoru. K atraktivnosti půdních prostorů navíc přistupuje dimenze výhledu na město, podtržená existencí výtahů. Vzniká tak nejatraktivnější poloha pro moderní bydlení, zejména v historických jádrech měst. Jakou má mít formu moderní střecha? Jak má vypadat okno a prostor pod střechou? Je správná forma sedlových střech v 21. století? Je střecha pokračováním fasády domů? Tradiční pojetí historické střechy vychází z principu půdy, jež je volným nevyužitým prostorem pod hydroizolační vrstvou střešní krytiny. Tento prostor u lidových staveb sloužil často jako seník a tak zajišťoval tepelnou izolaci v zimním období. Tento dvouplášťový, vysoce funkční princip, je dnes porušován formálním přepisem sedlové střechy, avšak se zcela jinou funkčností. Hlášení se k tradici původní zástavby je tedy zcela formální. Původní princip je v několikaplášťové funkčnosti s formou vyvolanou technickými možnostmi, určenými sklonem krytiny. Moderní materiály umožňují jiné sklony, proto je nabídka podstřešních prostorů pestřejší, než umožňovaly historické krytiny.

C.3 - 47

Tradiční pojetí střešního prostoru – provětraný půdní prostor sklonitého tvaru.

Půdní vestavba – bez provětraného prostoru tvar střechy formální podoba bez funkční opodstatněnosti.

Novodobá střecha s respektováním původního principu provětraného prostoru.

Novodobá střecha bez provětrání.

Obr. 30: Formy střech Porovnáme-li ekonomické náklady na stavbu půdní vestavby, zjistíme, že podíl nákladů na vlastní nosnou konstrukci činí řádově cca 10−30 %. Proto je třeba zvážit efektivitu zachování původní konstrukce spolu s negativními vlivy, které zákonitě snižují hodnotu výsledné investice. Nevýhodami jsou většinou konstrukce krovu, plné vazby limitující využití vnitřního prostoru, nevhodná výška vazných trámů, kleštin, podchozí výška nevyhovující pro požadovaný provoz, špatné prosvětlení půdorysu, riziko napadení stávající konstrukce škůdci, nevhodná výška konstrukčních prvků pro vložení tepelné izolace atd. Spolu s téměř 100 % nutností zásahu do stávající konstrukce, vyvolává její zachování zpravidla ve většině otázku, zda není efektivnější volit jiné konstrukční a tvarové řešení střechy, než se snažit zachovat systém, který již v samotné koncepční činnosti nutí vytvářet často zbytečné kompromisy. Změny ve věkovém a sociálním složení společnosti vedou ke změnám v pojetí struktury obytného prostoru. Původní model rodinného života s dětskými pokoji je postupně nahrazován pojetím hlavního obytného prostoru. Při průměrném věku cca 80 let žije člověk cca od 25 let ve vlastní domácnosti – tedy 55 let – z toho jen 25 s dětmi, zbytek, tj. 30 let, žije v dvoučlenné nebo jednočlenné domácnosti Novinkou v domácnostech je posun pracovních aktivit do bytu v důsledku rozšíření elektronických medií. Proto se ve světě stále více uplatňuje model tzv. Lofts – jeden prostor pro práci a bydlení. Právě střešní nadstavby nabízí tento prostorový typ. Okno v moderním bytu slouží k základním funkcím: zajištění osvětlení, větrání a výhledu. Poslední jmenovaná funkce má především psychologický účin. Vysoko umístěné polohy ve městě navíc poskytují překrásné panoramatické pohledy na město a okolní krajinu. Proto existence střešních oken, která poskytují pouze výhled do nebe, je jasně promarněnou příležitostí. Realitní specialisté oceňují výhled z bytu zvýšením ceny nemovitosti o 20−50 %. Správně pojaté okenní otvory mohou být jedním ze zásadních faktorů pro zhodnocení efektivnosti střešní nástavby. Realizace posuvné prosklené stěny v pořizovací ceně několika set tisíc může potom být správnou investicí. Dostupnost horních pater je podmíněna existencí výtahů. V realizaci půdních nástaveb se zpravidla jedná o poměrně vysokou částku, proto je třeba, pokud nemá dům výtah, volit

C.3 - 48

takovou koncepci, jež co nejefektivněji zhodnotí dostupný prostor a tak se podíl částky na pořízení výtahu rozpočte mezi co nejvíce bytů. Tepelné podmínky v půdních prostorách jsou poznamenány velkými tepelnými výchylkami, proto je řešení umožňující absorpci dopadajícího tepla na konstrukci, oddělenou vzduchovou provětranou mezerou, více než žádoucí. Tento princip se velice dobře uplatňuje u rámových lehkých konstrukcí s tepelnou izolací, s předsazenými obvodovými plášti ze dřeva, deskových materiálů či plechu. Klasické kompoziční schéma domu je dané členěním domu na sokl, fasádu a střechu, oddělenou římsou. Jednotlivé tvaroslovné prvky musí na toto členění reagovat. Prostředkem vyjádření tohoto principu může být jak forma okna, tak materiál povrchu střechy. Forma sedlové střechy nemůže být podmínkou pro správné kompoziční řešení domu. Dokladem toho jsou střešní nástavby nad řadou sídlištních domů, původně citlivě navržených jako kompozice hranolů. Tato forma je zcela porušena formami střech, které snad můžeme ve stejné proporci spatřit jen nad seníky a hospodářskými stavbami na venkově, ne však v městském prostředí. Forma střechy je potom často následována neumělými detaily dřevěných podbití, snad patřící do horských oblastí. Státní programy podpory bydlení Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci bytové politiky vytváří řadu programů pro rozvoj bydlení z nejznámějších lze jmenovat: PROGRAM REGENERACE PANELOVÝCH SÍDLIŠŤ Regenerace panelových sídlišť je dlouhodobý proces, zaměřený na sociální, ekonomické, urbanistické, architektonické a technické zhodnocení sídlišť. Výsledkem regenerace je přeměna sídlišť ve víceúčelové územní celky, srovnatelné s klasickou městskou zástavbou. Nejčastěji se vyskytujícími problémy sídlišť jsou: − − − − − −

monofunkčnost, technické závady, nevyhovující řešení dopravy v klidu, nekoncepční úpravy a nedostatek údržby volných ploch, nevybavený parter, vzhled domů.

Pokud je sídliště situováno v těsné blízkosti původní zástavby, není dořešena návaznost architektury a urbanismu sídliště na strukturu obce. Nedostatek zařízení občanského vybavení se v současné době v některých případech prohlubuje v souvislosti se změnami vlastnických vztahů. PROGRAM POSKYTOVÁNÍ FINANČNÍ PODPORY NA OPRAVY VAD PANELOVÉ VÝSTAVBY „HAVÁRIE“ Cílem podpory z tohoto programu je pomoc vlastníkům bytových domů a bytů, postavených panelovou technologií konstrukčních soustav, realizovaných v letech 1950 až 1990. Předmětem opravy může být vada či závažná statická porucha nosných konstrukcí: základů, nosných stěn, schodišť, balkónů a jejich výměna, lodžií, teras, stropních a střešních konstrukcí, dále závažná konstrukční nebo funkční vada částí konstrukce domu (nenosných

C.3 - 49

obvodových stěn a jejich částí, zábradlí, atik, architektonických prvků), která bezprostředně ohrožuje stabilitu domu nebo jeho částí nebo bezpečnost a zdraví osob. PROGRAM „PANEL“ – OPRAVY, MODERNIZACE A REGENERACE PANELOVÝCH DOMŮ Cílem tohoto programu je usnadnit financování komplexních oprav bytových domů postavených panelovou technologií, zahrnující též zlepšení jejich tepelně technických vlastností. PROGRAM VÝSTAVBY PODPOROVANÝCH BYTŮ Cílem programu je podpora výstavby nájemních bytů ve vlastnictví obce nebo dobrovolného svazku obcí pro osoby, které jsou znevýhodněny v přístupu k bydlení, nejen z důvodů své sociální situace, ale také z dalších důvodů, z nichž vyplývají jejich zvláštní potřeby v této oblasti. Těmito důvody mohou být např. zdravotní stav či věk a z něj plynoucí zdravotní a sociální důsledky, nepříznivé životní okolnosti, které znemožňují znevýhodněným osobám zajistit si adekvátní bydlení a ohrožují je sociálním vyloučením. Pro účely Programu výstavby podporovaných bytů se rozumí: − podporovaným bytem byt postavený se státní dotací podle tohoto programu; − chráněným bytem podporovaný byt v domě zvláštního určení, který je určený k uspokojování bytových potřeb osob majících zvláštní potřeby v oblasti bydlení z důvodů zdravotních či z důvodu pokročilého věku a který splňuje stavebně technické podmínky upravitelného bytu; − bytem na půl cesty podporovaný byt určený k uspokojování bytových potřeb osob, které mají zvláštní potřeby v oblasti bydlení z důvodů konfliktního způsobu života nebo rizikového prostředí, ve kterém žijí, a které nejsou schopny bez pomoci samostatně řešit svou nepříznivou sociální situaci; − vstupním bytem podporovaný byt určený k uspokojování bytových potřeb osob, které i při využití všech stávajících systémů sociální a bytové politiky nemají přístup k bydlení, přičemž jsou schopné samostatného života, zejména z hlediska povinností vyplývajících z nájemního vztahu; − výstavbou – výstavba bytového nebo rodinného domu se dvěma a třemi byty: •

změna stavby, kterou vznikne nový byt z prostor určených k jiným účelům než bydlení;

•

nástavba, půdní vestavba nebo přístavba, pokud jí vznikne nový byt;

•

stavební úprava bytu s cílem vzniku vstupního bytu.

PROGRAM PODPORY VÝSTAVBY NÁJEMNÍCH BYTŮ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY Program podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury stanovuje podmínky pro poskytování finančních prostředků na výstavbu nájemních bytů pro příjmově vymezené skupiny obyvatel a pro výstavbu technické infrastruktury pro následnou výstavbu bytových a rodinných domů.

C.3 - 50

Použité zdroje KUBEČKA, J. a kol. Cesta do Evropské unie: Bydlení a bytová politika v Evropské unii. [online] Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 1997. Dostupné na www: <www.mmr.cz>. KUBEČKA, J. a kol. Program podpory výstavby nájemních bytů technické infrastruktury pro rok 1999. [online] Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 1999. Dostupné na www: <www.mmr.cz>. MVRDV. Farmax, Excursions on density. Netherlands: 010 Publishers, 1998. WES, Jones. What Will Our House Look Like? [online] Dostupné na www: . LOUDOVA, Jiřina. Architektura městského nájemného domu ve druhé polovině 20. století. Architektura ČSR, 1988. RIEDL, Dušan − SAMEK, Bohumil. Moderní architektura v Brně 1900−1965. Průvodce. Brno: 1967. NAVRKAL, Martin. Stručný náhled na historii sociálního bydlení. In VIII. Vědecká konference doktorandů. Brno: FA VUT v Brně, 2004. ISBN 80-214-2660-8. NAVRKAL, Martin. Některé zásady nového státního programu podpory výstavby nájemních bytů. In VII. Vědecká konference doktorandů. Brno: FA VUT v Brně, 2003. ISBN 80-2142399-4. Atelier 5. Atelier 5. Basel (Switzerland): Birkhauser − Verlag fur Architectur, 2000. ISBN 37643-6243-X. SCHRÁNIL, Bedřich a kol. Projektování staveb bytových a občanských. Praha: SNTL, 1979. Ministerstvo životního prostředí. Zpravodaj ministerstva životního prostředí. Praha: PRESSKO a Retrans. 1991. ISSN 0862-9005. HON, Milan. Vývoj koncepce kompaktního bydlení. Praha: ČVUT. Česká architektura a urbanismus v nové situaci. Výzkumný záměr. Brno: FA VUT, 2000. Český statistický úřad v Praze. [online] Dostupné na www: . Ministerstvo pro místní rozvoj. [online] Dostupné na www: . KUČERA, Tomáš. Perspektivy demografického stárnutí České republiky. Přírodovědecká fakulta UK v Praze. BURJANEK, Aleš. Podmínky bydlení v ČR podle údajů Sčítání lidu 2001. Fakulta sociálních studií MU v Brně. Příručka evropské rady územních urbanistů TRY IT THIS WAY− Zkus to takhle. Trvale udržitelný rozvoj na lokální/místní úrovni. Evropská rada územních urbanistů, Komité národních sdružení územních urbanistů ve členských zemích evropské unie. MENŠÍKOVÁ, Naděžda − POSLUŠNÁ, Iva. Architektura bydlení. Výzkumný záměr Česká architektura a urbanismus v nové situaci č. 50 0016. Brno: FA VUT, 2000. LOJDA, Jan. Management území − sociologické a tržní vlivy. Výzkumný záměr Česká architektura a urbanismus v nové situaci č. 50 0016. Brno: FA VUT, 2000. NEUFERT, Neff. Dobrý projekt − správna stavba. Bratislava: 1999.

C.3 - 51

BARTKOVÁ, Růžena. Zonální struktury. Brno: FA VUT, 1980. Urbanismus, zonální, sídelní a regionální struktury. Praha: ČVUT v Praze, 1980. VÍTKOVÁ. Urbanistická ekonomia ako faktor územného rozvoja. Bratislava: Slovenská technická universita v Bratislave, 2001. ISBN 80-227- 1588-3. ZAHÁLKA, Jan. Typologie obytných budov. Praha: ČVUT v Praze, 1977. BATÍK, Svatopluk − VODIČKOVÁ, Eva. Typologie obytných budov. Brno: FA VUT v Brně. Kolektiv autorů. Projektování staveb bytových a občanských. Praha: SNTL, 1979. LAUERMANN, L. a kol. Nauka o projektování II. Praha: ČVUT v Praze, 1982. DLABAL, S. − KITTRICHOVÁ, Eva. a kol. Nábytek, člověk, bydlení. Praha: Čs.středisko výstavby a architektury, 1978. NEČAS, Otakar a kol. Navrhování a typizace obytných budov. Praha: SNTL, 1963. NEČAS, Otakar. Terasové domy. Praha: SNTL, 1976. BRZÁK, Milan − NETSCHER, Jan. Architektonické bariery − jejich odstraňování. Svaz invalidů. KRASICKÝ, Antonín. Přehled typologie obytných a občanských staveb. FAST VUT v Brně: Praha: SNTL, 1971. SYROVÝ, Petr. Požární bezpečnost staveb pro bydlení a ubytování. Praha: UNM, 1980. PŘINOSILOVÁ, Miriam a kolektiv. Příklady regulativů v územně plánovací dokumentaci. Brno: Ústav územního rozvoje, 1998. ŠIMKOVÁ, Hana a kolektiv. Programy státní podpory v oblasti bydlení – katalog příkladů. Brno: Ústav územního rozvoje, 2004. Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška MMR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Vyhláška MMR č. 135/2001Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci; ve znění vyhlášky č. 570/2002 Sb. Vyhláška MMR č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění vyhlášky č. 492/2002 Sb. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Vyhláška MMR č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění nařízení č. 88/2004 Sb. Nařízení vlády č. 27/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výtahy, ve znění nařízení č. 127/2004 Sb.

C.3 - 52

Nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby. ČSN ISO 4190-6 (27 4310) Elektrické výtahy − Část 6: Osobní výtahy pro bytové domy: Navrhování a výběr. ČSN 73 0005 Modulová koordinace rozměrů ve výstavbě: Základní ustanovení. ČSN 73 4301 Obytné budovy ČSN EN ISO 717-1 (73 0531). Akustika − Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách − část 1: Vzduchová neprůzvučnost. ČSN EN ISO 717-2:1998 (73 0531). Akustika − Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukci a v budovách − Část 2: Kročejová neprůzvučnost. ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb: Změny staveb. ČSN 73 4108 Šatny, umývárny a záchody. ČSN 73 4305 Zaříditelnost bytů. ČSN 74 7640 Domovní schránky.

C.3 - 53