VOLNÉ SMĔRY. ŽENY.
DVĚ
NAPSAL
—
V.
OTOMAR.
Bylo
A
vědí
sjezdu
četná
to
která
společnost,
V
té
směsici, když
vorem,
domácího
bylo
věru
Tisíc
chu, a
otázek
připíjeli
Hlahol kde
místnostech, lézali na
přítomní.
všech U
koby zase
mizela mládí
let
si
rozsáhlých
pohnutí
ty!
na-
se
znělo
stále
zpěv.
se
sešli;
se
A
léta
všude
ja-
bylo
nálada.
tak
a
sestár.
A
přivalily
z
náhle zde
zaplavily
hochu,
ty
slyšet
bylo
různých vlny
A
míst.
dávných
všechny.
žilách.
v
jaký je
Jakoby
přišlo
jaro
bylo
dva
slyšet
přátelé
se
náhlé
sevřeli
zvolání
v
prud-
oděný
asi
Jula,
Václave,
že
třicetiletý,
svýma
umím
bledý,
tmavýma
dostát
černým
očima
slovu,« šatem
pátraje
po
dosud
byl
»A my
roků,
se
co
ne-
znenáhla Ten
u
stolu,
se
tišil
ten
a
byl
dosud
mládenci,
k
Václavovi.
veselost
a
mlčky pokrčil
svlažuje jedna tom
rty kdo
a
ženy!
se, Jho
i v
je
vždy
ženská modě.
Tamhle
se
sedí
teď
o
právě
člověk
a
Ale
tkám,
šťastno.
které
víc.
zrovna
při
se
Jaká
podívej.
To
stoly
měla
z
jej
vždycky
tamhle,
také
tak
těch,
z
jeho
ani
je můj
to
je
jest jen A
víc.
ože-
se
vezmou
se,
let
při
omrzí.
se
tak
lehkým,
ovšem
Jest .
.
Jest
.
právě
být mužská
nezasměje; každý ženská otázka?
dobrý
nám
dále,
Jula,
se
co
nemohla
může být
ten
známý,
naproti;
zrovna
velice
inteligentní
prosté děvče. Nebyla hloupá,
daleka ráda.
vzdělaná
jí nikdy
moda!
víš,
Nuže:
se
nesdílel
několik
tom
vážně.
jásal Jula,
»svoboda
výminky,
—to
?«
připadalo
jim
Jsou
žádný
ale
málo
ženatý,
Zamilují
Za
potom?
co
zamiloval si
ušlechtilá,
kolik
se,
povstal.
chudá,
nat.
A
nenajde
ztratí,
dva
rozpřádal
rozpovídal
ji
Jakoby
béře tak
kterém
rameny.
doušky,
otázka
A
při a
co
Václav
zlatý,«
Podívej
ale
Ale
hojnými
manželství,
otázka! to
můj
opravdu
ano,
odpo-
a
svobodným.
jsme
»Svoboda,
dotazů
mnoho
obrácen
ani
vidíš,
odpovídal
který
co
tady?« a
sdělení.
tíží
všechny.
stolu
důvěrná
ruce
objetí.
»Tak
sále.
a
kteří
zahořelo
tys
jednoho
kém
v
tak
vzdu-
ve
zavládly
ozval
těmi,
byly
se
rozjařilo
stolů
jak jsi
všem
»Julo, u
se
tiskli
jsi ty
více
hovor
bouřný
a
přátelé,
nili, jest
dobrá
fešák!«
mladistvých
a
to
řadu
na
naši
půlnoc,
se
zdravili,
a
nepřetržitém
v
mezi
a
Jakoby
slunce
zachvívalo
šum
a
Ah,
některých
tebe
blížila
ho-
a
stranách.
»Hleďme, z
výkřiků
poznávali
se
si.
a
pivem
vyznat.
se
ne-li
stačily.
dobrým
krokem
nim;
takže
ústavu,
sotva
jí
rozjařené
těžko
známí
domu
rychlým
k
přišlo
při
v
besedního
místnosti
teď
seděli
žáků
bývalých
sešla
se
deset,
viděli.
I.
Byla
asi
to
jí
nemohla
se
A
víš,
musím
paní
nedaleko,
a
když
ji
podivit. oba
je
jsou
jiný
mu
vyrov-
dnes Jest
poz
šťastni.
můj
ní
—
známý,
3
»V OL N
snad
To
ho
nevidíš,
není
člověk.
žádný
žena,
se
Ona
však
srdce.
pak
A
to,
ženské.
Ne,
Každá
movat.
životní
hochu, a
štěstí
Ale
Tu
jedno
na
kdo
co
zapomíná
se
nepřestal jej
který
štěstí a
což
a
val
hoženství
tiše
»Budiž,
se
myslí
Já
Václav,
se
Ale
víně,«
ve
hájil
domlou-
Přikázání,«
na
co
dnes
mladí
»vy
to,
nevěříte
zastáváte,
vy
která
láska«,
míti
dvě
Jednu
nettu.
žen.
je
mno-
do
přichází
že
já vím,
Já
druhou
jich
má
jest
ubohého
obličej
a
to
Dvě
ženy,
druhou
a
Já
ne-
nestačí.
zbožnou.
prostou.
ale
nenajdu,
osud!«
druhou
však
jedna
hledám.
blondýnu
a
»Já
že
říkám,
Jednu
vášnivou a
Jula.
ženy ajá je
doplňují.
se
setrvával
budiž,«
míti více
chci
můj
sledovat.
ihned,
»volná
a
raffinovanou
zeptal
jako
mody.«
myslím,
zda-li
dodal
budiž.
Písmo,
všech
nevěda,
úsmě-
slabým
se
pán.
starý
»Arci,« v
tak
je pravda,
vzpomeňte přece
mu
je
skončil.
?«
pivu
»Ale
které
hlasem,
pravil
Jula.
se
zní
jinak
to
—
se
zunifor-
chleba
na
to
je jiný
každou
»V
má zlaté A
žertujete*,
vy
vem.
na
.«
.
náhle
poslouchá,
»Na
.
pokleslým
znaven,
že
nedají
se
pro
—
jich
šťastni.
člověk
ty
právě tak, jako nás;
zapomíná
jej
také
každý
je jinačí
otázka.
touha, a
že
přehlédne,
teprv
Jsou
měla
dobrému
tomuto
protože věděla,
myslíš?
co
která
4
»Vždyť
omezeného.
bláznilo
se
SMĚRY«
nezáleží.
prostřední
ženská,
ruku
svou
hochu,
dost
hocha
kterou
za
podala
skromnému
a
a
docela
to
jest
za
však
tom
na
výstřední
nápadníků
davy sta.
genius,
škole platil
Ve
našla
A
ovšem,
É
bru-
Jednu
nenajdu, to
bída,
July
je
zastřel
se
smutkem.
»Na
lásku«,
opravdově
pronesl
náhle
Jula,
»Ale
však,
jakoby
se
smíchu
a
mrzel
stárý do
se
přirazil
k
sklenici
svou
vždyť je
dal
upřímnost,
svou
pro
pán,
»vždyť je
Václa»Je
hřích,
to
hříšné
to
že
ba
nebo
slovo,
»Nekoukej
houkl
pij,«
a
do
přímo
jemu
což
»ale
mohu
to
»Zena, umím
V
oběma
což
ruku
To
Omrzí natož
pronesl
starý
»Nu
a
v
v
chce.
fúrii.
po
se
»a
tiché
do
—
Ale
stará
starý
vy
se
Do
žít
až
nejmilejší,
říci,«
žádný
»což do
pak
smrti?
pár
za
dní,
nesnesl.«
bych
trochu
a
káravě
si
Jenom
Ano, to
mi
dítě
výstřední
s
»však
žádný jiný
nevidí
lásku
ne
je
to
toho
sám
chvilku
při
a
ledovou
—
se
bil
a
až
toho,
zavinilo
je
co
ale
to
prsa
třebas
při-
to mladé
»To
děvče! dá
těžko
starý cech,
dost.
své
vy
kdy
v
se,
se
a
trochu
Hle,
své
se
jste
až
to
—
budu
zatím
pivu,
pane,
—
snad
jest
od-
Jula
z
které
kapsy
šátek
souhlasu
hovořit
podnapilý,
řekl
do
zpovědi,
rozveselil
vyrostli«,
pane,
pravda«
to
se.
o
Jula.
pronesl
jiných
»My
»jsme
mladí.«
»Jinak
snad
ožením.«
se
jakémsi jal
milý
Ale
ne-
souhlasit
změním,
dožiju.
vytáhl
horko«,
potom
se
Ne,
pojmů,
zde
připočítáte
čelo.
A
»až
pán.
vámi
s
bude
chvást.
síly,
vašich
souhlasit,
toho
snad
dotaz,
vyptával
omlouval než
neměl
pán.
se
—
utírat
jím je
ruku
to
starý
přetvářet?
Budu
to
upřímností
zpocen
si
až
člověka.
nesmrtelným.«
se
dle
vámi
s
—
váš
—
dodal
arci,«
tragedie
pochvaloval
nemohu.
až
není
všechny
jal
nyje
kráskou
srdcem
A
na
člověk
pravda,
položil
—
by
hříšný,
budu
blouzním
pověď
a
sebe
zkušenost,
mládí
vězí
plátno
Jsem
za
bude
na
to
Arci,
tom
byl
»Ale
radostí
vlil
»v
hleďte,«
mít
i
trestáno?
je
»Hleďte,
s
se
nevím,
tom
sentimentální
píseň.«
pán
jest«,
Já
aza
nějakou tak
se
Zde
vyměnit.
dobré
proč
nebytí
ano,
a
Jula,
hájil
nesedí.
nedá
se
O,
oženíte ?«
hlasitě,
ženou
duše
A
melancholií,
s
snad
mám
idylle.
pláče.
pak
žertem
trochu
schůzkách
po
hrát
co
Chce
Najde
přisedl.
pán.
mi to
si
Julu, položiv
anděla
Ani
znám.
srdci
prsa,
co
A
tak,
dobře
se
let.
starý pán,
oslovil
se
mi
je
Jula,
všechna
jsou
Co
člověka ?
srdci
proti
jsem farizej.
zasmál
co
stolu
ke
Julu.
jedinou
je řeč!«
»To
i
pár
za
s
to,
mne
»kdy
pro
oženit ?«
a
možno,
to
je
něco
bylo
»Já
kamaráde«,
rameno,
kázání srdce?
»dovolením«
s
a
Proč
mluvil
Roz-
láska.
je
vážně
pouhé,
Václav.
přistoupil
známý
vy,
na
duše,
pronášel
okamžiku
dobře
»A
mu
rvavě
ti«, tom
je tajemství;
to
to?
za
v
Není to
tak.
tomu
je
rovněž
fráze«,
ucha.
se
hřích!«
to
vově.
rozhorlil
mínění,«
vě-
staří«,
veselejší
»VOLNÉ
5
»
a
Jinačí byly ty
romantika
chu
nás
povídal a
ale
mali,
»To
k
až
Na
uslyšíš tisknul
ženskou
mu
ruce.
Tedy
—
deset snad
těch
vlasů
vajících malá
Cili
ozářeném
stínů
než
tmavé
slohu
výši
ve
dvou
stíny
v
se
zoufalém zami.
ty, hrá
a
a
náměstí,
na
rýsovaly
se
modravém svitu
V
zlého ale
daleko
sahaly
chodníkách
do
ta
vzduch
letní
pěšinou
níky,
dálky
z
osvěžení
vítané
uvnitř
tam
ovanul
letní
po
v
Dále
Jutových.
On
hovalo
jen
a
Václava;
lázni
napadlo
lečnost,
nikdy
Pravda,
byly
Právě
sám,
málo
přírody,
horku
v
Václav,
k
nedospěl doby,
po
rád,
jim
chladného,
to
napadlo
ani ta
srdci
v
bylo
kdy
žít
na
dnes
světě
ní
Co
a
—
jí
—
ještě
tak
zv.
o
večerů
sešitech.
v
vyšla
Když
stala
a
se
kdo
se
na
ni
dnes
má
jej
letech
po
ona
jej
snad
ale
že
jim
dívčí —
zadu
má zítra
jistě —
a
vždyť ráda.
řekne
měsíc,
vzpomínal
na
svou
se
lásku.
lukách
svou
se
dělat
úlohy
opravoval její
a
vzala
a
tu
vyhýbala
Trvalo
mu
se
tak
to
dlouhé
se
na
asi
—
rok.
k
němu
chladná!«
zlobil
Chovala
se
ostastním.
k
»Je
mi
tak
připadá!«
—
od-
byly
tmavší
dlouhé
byly,
tenkráte tak
a
že
hluboko,
i že
všechny
nosila
je
sáhaly jí
přítelkyně
jí
A
vázala
jelikož
bažili
aby
tom,
po
Václav
dole
je
zbavili
odvázal
jí
pentlí,
všichni
této
okrasy.
ji
vlasů
z
mašli
uschoval.
Řekli Šla
tu
je
Přijde
vysoko
»Nebo
za
Od-
jí
její
tak
.
. .
nic
k
nad
jí,
bylo
nic
hněvu.
že
on
němu
nemám,
přímo
»Ale
výkladech,
»Povím
ji neukrad,
udělal.
to
a
já ji
vám,
zlobila
se
zapřísáhal
nemám«,
plátno.
dlouhých
který vznášel
zaměstnání
tančírně.
v
jako
jednou
ba
věru
pokoušet.
ano,
vzta-
se
běhat po
nebavilo
zdálo.
tak
to
spletené
klidně
cestě; to
by
co
lásku.
jeho
na
jí.
záviděly.
ar
nestojí
hlou-
tuto
na
za
říci?
Pozoruje střechami,
ne,
si,
jejich
po
nenašel,
slečnou,
se
tehdy.
Vlasy
upřímně
Přešly
vzpomínka
školy
ze
sešli
se
pouštěl
kdy
zdali
ví,
mu
právě tak,
považoval}/
dnes
spo-
nocí
a
měl
které
myslit.
stopy
přízeň
o
Cili,
posměšné hany.
jako
miloval.
nebo
něm
o
Myslil
se
pryskyř-
a
slo-
o
velice
neřekl,
sobeckého,
jeho.
naň
tichému
se
chyby kouři
a
podobným
Mnohé,
nezbylo
tolik
muka,
vykl
k
a
moci.
jeho
vysokou třeslicí
více
když ji
pomáhal jí
Tu
něho
kol
svými pěstmi,
se
dosahu
z
vzpomněl
pannou,
mládenci
vůbec
pachatelku
na
se
to
úvahám.
teplých
nikdy
nebo
uprchla
ničeho
věnovala
když
v
ač
sl-
zality
občas
zvyklý
se
ženy
kdy
toužil.
nich
tom
v
ná-
krásně silně
ji
Cili.
Vlahý
uvažovat
jej
starající
takovýchto
za
obrátil
seznámil
však první
to
k
Potom
člověk
našel
měla
si
minulosti
v
nebo
vech
až
post.
sukně
domů
zahrá-
rozcuchala,
modré
volajíc
Besedy.
cestou
Tu
je
Oči
mezi
proč
ví,
Byla ba-
dlouhé,
a
zavolání.
nebo
hlasy
mile
noci
ještě
čas
v
více
prostory
prázdno
bylo
vzdálené
slyšet
bylo
lnu
barvy
a
aby ji blíže
činu,
Ubíhala
a
Na
městí.
její vlásků,
okolo,
hněvu
náhlém
složených
obdélníkových stran,
domů,
starých
do
právě
postavení.
Později, ze
přítelkyně,
pláče.
silně
házejícího
měsíce,
domů
jasu. Arkýře
rokovém
octl
ven,
svitem
bledým
šel
Václav,
jí
bylo
a
—
vyšel
když
do
so-
v
dobrá
se
do
nemilosrdně
a
dala
se
pustila
tenkráte
světlých,
školu
jedna její
louce
na
se
jednou
—
neměly
surově
závisti,
ze
děvčaty
když
Tenkráte
let?
Bůh
Václav,
ostatními
s
honila
když
tenkrát,
kdy,
a
hudbu
zítra!«
zítra,
snad
to
rád
ji
mladí
a
»Ale
anděla
—
stalo ?
má
domů.
Vilma
víš,
to
—
chvíli
objímaje
sklenici.
to
že
přišlo,
odpoledne,
On, Jula,
vlastně
motýly
za
do
odešel
aby
zvedl
a
božskou.
—
obrátil
ještě
to
se
botní
všechno !«
a
se
volal
večer
zítra
uvidíš
to
housle,
zůstanu«,
zdar!«
přijď
Václave,
účastnil
vstal,
kla-
usmál.
jen
6
Bylo
důrazem.
s
co?«
říci,
roz-
se
»Hle, vzácný okamžik, staří
pána.
smiřují.
se
jsme
opakoval
se
Pak
posléze
ještě
tu
starého
Snad
Jak
kdy
oiouznili
jsme
štěstí —jen to ; tak málo
hlavou.
rozhovoru,
Ten
Tro-
smějete,«
my
nemůžeme
sobě
o
—
mu
»Já
věřte,
šťastni.
tom
Václavovi.
»Stěstí kmitlo
nám
byli jsme-šťastni,«
my
Jula
se
při
nevěříte.
již
vy
se
»ale
starý pán,
jsme
več
trochu
Idealismus
ty dřívější.
—
všechno,
a
litujete,
se
byli
časy
SMĚRY«
já
vám
kterými kde
našel.«
je.
na
jí
do
povím«, zlomil
Jest
u
»Já
něj. očí; dodal
hrot mne;
ne-
po
jejího ale
já
»VOLNÉ
7
SMĚRY*
8
Zdali
bude
okamžiky
ty
Zda-li Cili ?
štěstí?
moh'
však
přece
na
rád,
než
tváři.
Ten
mít
jinou
měsíce.
se
Měsíc
kdy zapomenout
prvého
by
ptal
Jula
moci
nepohnul
se
žvanil!
je
—
ve
—
II.
»To
řekl
je
si
Václav,
ním
před
večerním
počala
duševním
při
slušely. byla
a
otvíral
jenž
Cili,
které
šaty,
ouverturou
proslovem,
perspektivy
očima
roztomile
jí
řady
pestré
v
modravé
osvětlení
zahájena
se
Akademie,
dam. Hledal
Měla
Akademie
široké
zrakům
poslu-
O
v
1
dívaje
sedících
ji našel.
až
slavnostní
ta
tedy
chacu.
Potom
Oněgina;
z
slové
solo,
Vilma
K.
Když
ním
s
očí
NÁVRH
MUCHA.
PLAKÁTU.
CENA
—
DRUHÁ.
vlasy Byla
spokojena
přáteli.
byli
zas
Tenkráte
věru
byly
nejvyšší
Vznášeli
ností, a
k
sobě
vali
s
a
nimi
bruslit
valčík neboť
obdiv
Když
všichni
té
tenkráte
doby
bylo
obrat-
hrála
hudba
tenkráte
diváci
ji
sledo-
je
s
ji
u
housle
přicházely
její hry
loučení
večery,
kluzištěm.
s
Objížděli
ještě
netrpělivý zvolna ke
ve
tmě,
zvon
kolikrát
je vyháněl
.
sami, .
kluziště,
Rozehřátí
.
a
spolu
domu;
vždy
ji
vroucí
doprovázel
pak
sledy?
jaro, léto,
lawn-tennis
toho
si,
že
To
onu
bylo píseň,
ve
s
s
jízdou hrami
stínu
na
bylo
tak
Její
tmavé
se
neoby-
ruky
housle
pánu,
přejela
hře,
stále
se
jeden
mu
činily
dojem,
hrál.
počátek ztratil
Vilmu,
Zdálo
A
se
Na....
hrál
kdy
podzimní
kdežto
klavír
ztrácí
také
Ano,
již tehdy
struny
třímala
slyšel
na
jenž
jež
Ruka,
při
kdysi
nechal.
na
hrál
to
den.
napo-
Slyšel
píseň
venku
housle,
ta
svítilo
jej
zřediv
slunce
krásně.
loďce.
Louha, nesmírná na
činily
k
se
Václav
Vilma
nerozplakala a
Potom
že
až
vchodu.
Potom
že
Jula,
vystřídal
jednotlivé tony.
pro
tu
obecenstvu,
hrát.
se
když telně
šli
dívaje
jednou vzpoměl
k
se
vznést.
vnímavost
chvílemi,
náhlé
příliš
pak,
a
do
Lehounce
zvednutá
chtěla
se
slečna
které
odrážely
Vzala
počala
ona
šaty,
obrátila
a
obrátila
druhá,
a
jakoby
mu
zimní
a
hou-
však Václav
vzdušným.
roucha.
doprovázel. pak
zazvučel
ale
spolu
klavíru
sálu,
Potom
brunetty
úsměvem
měla
podium,
straně
krásné
téměř
tvář
tohoto
lehkým
zvolna
pohledy.
těžké
od
čejně
smyčcem,
svou
bruslích,
na
od
ledě.
na
budíce
a
přišlo kluziště.
Ano,
vytrvalostí.
připoutal,
svými
tančíme
zimy.
spolu,
se
výmluvou
po
rozkoší
spolu
Potom a
Hned
jinačí
odvahou
tančili
touto
a
recitoval
nespustil.
bílé,
zjev
Taťany
přišlo
teprve
na
pohled. ní
s
arii
přednésti
jiné
na
svých
její
to
na
které
krátký
Měla A.
a
pěla
jeden pán
zase
vystoupila
stál
který
pak
báseň
jakousi
dáma
jedna
pažitu,
vysokých
ten
stromů.
krásný
po což
štěstí,
opět
touha
jít
zachvátila
touha
v
se
ho zmocnila. Touha
přírodu!
jej
ona
Jásat
svou
a
žít!
mocí?
Bože,
KAREL
ŠPILAR.
PODZIM.
»VOLNE
11
Jaké
duši ? tak
Která
let
kvasu.
chodil
Právě tak zimní
—
jako
Václav, A
Zas
před
sekem
To
že
chodit, tím.
měl
ji
a
s
je
nad
Za
—
a
stříbřil
jim
nej-
dráha.
A
kaple
se
a
tam
jiný; tam,
tom
na
Která
to
na
si
moh'
Již
spolu
oči
mluvit,
jako
před
a
cestě
a
že
koberci kam
se
hrála
to
Když až
mu
po
té
celý
cestě
přijde
mu
vstříc
ale
se
on
Potom
ne-
půjdou
a
—
.
při.
.
—
Ruka
dvě
černé,
a
tváře.
do
přítel
jeho
mu
do
do
.
do-
.
zabouřil
.
.
sálem.
.
po
Usmívala
se,
očima
hledal
programu,
do
rozpálena
ní
s
Střelnice že
dlouho
mluvil
Cili,
nachova,
se,
půjde-li
výlet.
na
půjde.
ptal
a
Jen
aby
bylo
hezky;
daleko.
tam
je
.
rukou
sterých
Vilma
zem
jen pousmál.
Slíbila,
život.
na
se
bylo
ji našel.
opětně
se
tleskot
a
zítra na
volal
když
Václava.
rameno
mu
měsíc
stříbrná
píseň
vstoupili
se
co?«
snesl
Vzpamatoval
ji potká
—
smály
něco,
je
na
břeh.
a
svou
uchvátila
mu
se
Julovy
Václav
chodě
čekal,
však
takže
ji,
se
nimi
ra-
ucha.
vědět, tam
té
—
Cili.
bude
zeleném
bude
položila
velké
stíny
a
toužil
zas
čísi
až
oni
a
píseň
neboť
vlnila s
i
...
na
bolesti
druhý
smutnou
otevřel
se
bouře
Náhlá
plynuly
ty
a
však
to
chvíle,
nimi
za
vzácné
prales
lákal
jej
na
svatá
zapěly
ony
prales
je-
se
píseň
se
rvavé
hluboké,
a
a
labutě,
Nebyla
a
zra-
vzduchem,
zachvívala
plynuli
krásná
Tu
nádherný
se
ten
vesla,
les
.
.
parku
mohl
prů-
ven
A
Tu
»To .
, . Přece
do
zde
dálky
všímal
kdy
vzná-
širokým
do
voněly
půjde
ní
slunce
a
poutnická.
.
též
Ale
třpytilo
vody.
zpívalo.
loďkou
byla
do
Objal
jeho
hladině
jeho
na
listí
písně
to
s
byl.
stáli,
svato
a
To
Bohem,
s
dolů
šli
věděl. Ale
něm
v
byly
strom
než
pestřejší
vidět
bylo
přece
byl
ptáků
jásající,
se
boku. se
dole
a
vskutku,
a
po
otevřel
tajemný,
a
mu
měsíc
rozkládal
jezerem
tisíce
jiný
Podzim
každý
rovným,
rád
sem
ní.
tak
čas,
s
své
plakaly
se
rozhled
vznášely
hrá.
vysoko
se
vznáší
svítil
který byl modrý
probouzí.
se
Tu
dávají
když
první
zjevit žena,
půjde
a
nimi
Labutě
stromy
zmizel,
aje podzim.
každý
sladce
a
by
zase
průsekem musí
lesem
bylo
dobu
tu
že
a
Ale
lese
vlahé
v
let
pod-
odumřením.
bělá
v
ona
a
kterým
bylo
tenkrát
dlouho,
říci.
cestou,
kde
tak
byly
tak
ten
o
jej uchvacují
nechtěl
chvíle,
v
lesa,
hory,
na
zero.
Nad
Vilma
octl
daleký
a
pasu
housle?...
žena
krásná
v
kům.
existence
ta
ji
po
A
Václav
něných ptáků.
svým
nad
se
živoření,
něm
v
tolik
po
mocnosti
ač to
ty
v
Tenkráte
šelo
jiné
jinačí
je
Nejhezčí hezčí
To
ty
mu
je
šťasten.
bude
duši, jako
v
život
jako tehdy jde
lese
v
dnes
že
že
si,
touha.
je
Pojednou
přece
hrá.
miloval,
vždy
něm
v
věřil
a
říkaly
co
mu
dřímající
a
milován
je
slupka.
Vilma
Bylo
12
Taková
jeho
v
bílá,
spokojen
Všechen
jiný život,
a
zasáhla!
Hle,
jest
den.
spadl
že
nyní?
—
rozezvučely
se
smírno!
Věřil,
nyní
struny
vně
ruka
tak
ticho, Tolik
A
neznámé
to
SMĚRY«
vždyť
(Příště
dále.)
KVĚTY.
Své a
do
kalichy slunce divoce
a
pohnutím volaly
vysoko
vzpjaly
vystříkly
barvy
Vzduch
a
jak
žhavé;
chvěly
jak
se
by
on
těžkými
v
nádherné
vzpjaly
i
mystické
květy
plamenně
myšlénky provály
mé
slunce
touhy
od
vůní
potácí
v
jejich
dálky
vroucí.
ty
hýřící
vůně a
dýchá
Jde
s
slaven.
duše
Ach, hloub
v
má
všech
hned
komnaty
kam
štěstí zář
švou
nes
a
barev
trůnu
s
věsí
náruč:
v
květů
rdící,
nimi
pýřící,
v
komnaty
noci,
lunu.
je
ukrytých
zdrhnutých všecky
chytá je
kam
žhoucí;
sladkostí
Den
splaven,
vůněmi
výsostmi
Tak
mé
se
tam
vlnami
»ave!«
se
nasládl
vášní
temně
ubledlou
vrhá
přetaj emně!
XAV.
DVOŘÁK.
»V OL
13
PÁTÁ
Páté
neviditelné
trápí mně
struny
mozek,
slzní
jsou
svědomí
marný
Za v
výtky:
stěně
křepčí
lovalní
čtyři
STEZKA
mně
a
pole do
úzká
to
to
se
ní
po
zaskvělo
se
jim
dál,
podivným
jsem
svitem,
posměšná.
rej, a
střepy.
Podivno,
podivno!
Jakoby
nedávno
po
ní
kráčel,
pohladil
zdali
ji
byl
rukama
mně
maně
bál.
se
luzně,
ALTRUISMU.
žitem,
nechtělo
divý třísky
visely,
klasy
cesty
ublížit
stezička
ostré
nálad
zlomených
tónů
uny
neunavené
ní
výchvěvech
míněné
dominanta
hrůzně,
napjata
dřepí,
odpočinku
v
při
stí
nejvyšších
akkordy,
paus
když
na
a
sípavých
uč!
se
nadšením
strun
čtyř
pitvoří
A
Byl
14
STRUNA.
žluč;
a
strunách
čtyřech
na
Y«
břitký
paroxysmus
jamky
SMĚR
NÉ
stranách
po
pohled
klasy;
—
zabloudil, smáčel.
krve
stopami
Kristus
CONFITEMINI! DVOŘÁKOVI.
B.
Odpusťte, Vámi
s
si
nebudu
trimurti
S
amuletů
jich
setřeny
obrázky
phoenixy jděte
svou
u
dobra
hrát,
učebnic,
krásu,
nadarmo
brát.
Ze
spocených
bažantnic,
mokrých
kvítí
zraku
nádherných
zbytky,
techniku
stromových
průsvitů,
cestou!
nad
bahny
bouda
krásy,
vše,
čím
u
všecko
mně
v
si
pěstí
svaté,
hlavě
se
polední
svět
mžitky,
chvály
vytírám,
posměšné
mostného,
krejcary
polního,
východů
vestou;
tabulky
pravdy
už
velebnou
Hlídací u
a
paní Růžovou
na
moci
školních
dobro
pravdu,
bratří,
točí,
se
věnuji
libo-li,
protření
očí.
mate. FRANTA KAVÁN. KAVÁN. FRANTA
SETMĚLO
SE.
stavení chvíli
pod
jedné
z
nímž
má
—
garderob
Lujza
DOSTAL.
cokoli
a
herečka.
j je
velikého
jednoduchý,
ale
v
divadla
—
dlouhém
vkusný
šat.
při
Jeviště
zůstane
divadelním Je
před-
hluboce
plášti, vzru-
jde
dveří
odloží
ke
slyšet
Lujza
oběma
ven.
zběžně
znovu
je
usedne si
se
pak
Došedši
jinam.
židli,
rozčileně
dělá
dělá,
naslouchá
a
zastaví
»Komediantů«.
vejde
přes
jej
Heller.
Leoncavallových prázdné.
BOH.
Wintrova,
Jindřich
v
šena,
2
Lujza
se
SCÉNA.
upoutána
AD.
NAPSAL
Děje
INTIMNÍ
—
z
na
rukama
židli
klobouk,
Pak
před
k
se
a
orchestru
pohovku,
obličej.
rychle
běží
ke
vrátí, přejde a
v
několikrát
pokojem,
chvatu
urovná
ouverturu.
Vrátivši
setrvá
se
přehodí pootevře
Pokaždé
podepře
plášť,
myslí
dveřím,
vyhlédne.
Tak
vší
jen instinktivně,
shodí
a
zrcadlem
dveřím
a
do
při se
znaku
okamžik,
si
vlasy;
otevření
ode a
načež
dveří
zakryje s
dlou-
»VOLNE
15
hým a
vzdechem
opře
hlavu
Luj
a
Heller řečí
Vždyť
do
jsem
UŽ
mne
u
máš rád,
Ty
vzrušená.
Já
(Prudce.)
dnes ti?
Ne,
už
jsem Ale,
Lolo!
se
Drýšo,
na
Vede
celo.
viď.
se
já
zatím
Tak
Jen
Hellerovi,)
vím.
Vždyť
(Líbá ho.)
vyvinula
nějak
z
jeho
jsem
mi
jen
není.
bláhová.
já tě
mám
Ne,
Ne, tak,
nebylo už
tak
nic.
ráda!
Já
vlasy.)
dnes?
Už ti
se
ti
možno.
Ty
dnes
jsi
Jak
nerozumím, horečně
zrovna
jenom z
a
Lujza
je
I
o
A
ta
a
já
dopis.
tebou
U
mne
ani
mluvit
tebou
s
řádky to
jsem A
sem
Heller.
Já
neví.
Já
vidět
jí
ne-
musila.
nešlo.
dnes
to
Lenka
tom
o
ne-
musila.
jsem tě
okamžik.
alespoň
tě,
Jindro,
mluvit
dnes
ale
nevěřila,
tomu
Dvě
rozechvělá.)
a
s
tom
o
sem
Zřejmě
napsané.
Já
Jindro.
samotě,
řekla,
podivný
smutná
mne.
abych
nehraješ.
(znovu
na
doma,
psala,
jsi
podpis jsi zapomněla.
na
když
dnes,
se
mi
přece
rozčilení
v
Jen
zdála.
Takový
písma vyčetl.
právě,
A
snad
není.
mi
nic
miláčku,
nic,
Ale
přišel.
dnes
všecka
to
si
ti
je
Heller.
zlob nic
Co
není
ani
to
ztratit.
(hladí
Lujza.
mlčím,
Já bláhová!
Oh,
(Lujza
k
mohla
vždyť
vzrušena.
tak
už
Ne,
Heller
nedočkavá!
vždyť já
—
tě
Lolo.
Tak
znovu
rozčilena.
přece
horkým
sedm.
mne.
pořád,
je
Co
Lujza. nic.
Ale
jsi
(Přivine u
ho
obejme
16
objetí.)
(Nové
bych
ji lehce
políbí
Ano,
se.)
zase
mne,
a
právě
(uklidňuje
předu
Heller.
vejde
a
do
se
konečně!
pohovce.)
k
přesný!
Heller.
objetí.)
Lujzu
předu
chvíli
vstříc,
mu
skloní
vypnutí
Po
Drýšo,
nevyčítám.
když jsi ty
letí
(obejme
Lujza nic
Pausa.
(vyskočí,
Konečně
mezi
křečovitém
dlaně.
o
za
objetím.)
ji
po
SMĚRY«
Loličko, nechápu,
neroz-
v
umím
ti.
Cemu
Co's
jsi nevěřila?
Lence
ne-
řekla ?
jeho
už A
na
Pak
prsa.
nic
o
Něco
tě
se
co
mi
VZdyť
ne,
tom.
o
povídej.
na
(Usedne
hluboce
Lujza
(vyhýbavě.)
mýlíš.
Jen
—
hlavu
Viď,
rád.
řekni.
Duše
!
hrozně
za
—
Tolik
na
skráň
to
krku
mi
hraje si
víš,
a
to
dnes
to
a
trochu
kolem
snivě,
bys
toho
(překvapeně.)
schopen?
Lujza
(vztýčí
Nedbej
Heller. To
a
stýrád, sklání
ZllOVU,
potřebuji. jejími vlasy.)
s
tě
jak
se
není
děkuji.
ani
mám
Teď
ulekaně.)
nejsi hezké.
ke
jeho
o
Já
to
schopen
už
musíš
Což
mně
vě-
Čeho
mluvit.
jsem
nedbej
ra-
nebyl.
čeho?
Lujzo,
toho, Drýšo, Ty
hlavou
opřena
ti, Jindřichu,
Ty
nebyl
Lujzo.
ho
ty
ne,
pořád ještě
Řekni
Vždyť
Děkuji
řekla?
tě.
(vřele
Heller
bych
Proč
rád.
Luj meno.)
dotklo.
tobě
máš
(Objala
(líbá ji
moje
něco
mi
ty
opravdu
po
mě
ramena.)
Prosím
Heller
děla.
ty
Ale
mi
se
Vid.
jeho
na
Ne,
ní.j
říci ?
nechceš
to
vedle
(usedá
něco,
mnoho
HESLO.
Ale
nemluvme
a
mluvme.
hlavu
(Skloní
pohovku.)
skalo.
NÁVRH PLAKÁTU
můj!
vzpamatuje.)
nechci
jiném
tajíš,
se
náhle
se
Heller
mi
Dlýšo
Ach,
Lujza.
něco
toho.
upřímnou,
JOS.
SCHUSSER.
STUDIE
K
»MAJOVÉMU
VEČERU«.
»VOLNÉ
19
Lujza. Ne, hochu, ti
jsem ti
byla
psala,
Ano,
na
jsem
klid.
Drýšo
hrozně
nějak mne
pořád
věřila! a
až
není
Máš
znoyu:
mně
ale
proto
se
mne
je
dětino,
Ale,
tě
Mám tě.
tě!
Jak
rád,
(Políbí
ti
miluji.
vždyť
Věříš
říci,
Jak
tu
tebe,
u
tedy
(Ulehčí
Dnes
povím.
Kučerová
ale
—
povídala
ráno,
to
teď
to
ti
upokoj
že
vají,
lže
—
prý
zasnouben.
jsi
prý.
nerovou
jsi, jen
považ
sebou
(Heller
Jindro,
nehněvej
Mě
se.
vysvětlit.
nevěřila,
ale
nějak
tak
působilo. Bylo mi, jakoby
tedy
Lujza tak
mýlím!
ruka čila. Já se.
hrdle
na
Bylo
to
běžela
bláhová!
a
mi,
že
vím,
přišel
vždyť
ano,
Oh,
(vstal
přešel
a
výčitkami,
to
pokojem)
(chce
-—-
to
je
pochopíš lekl.
na-
nedů-
to
bylo jsem.
též
(vstala
k
to
je
nehezké!
mučíš.
(Je
neklidný,
Ano,
(drsně.)
Jen
vrtochy.
leč
(pozorujíc jeho
nechápajíc
neklid
To
Jindro?
dosud.)
(Náhle
!
(Běží
němu
k
chytí
a
ho
za
uděseně
klopí.)
do
Pro
očí,
jež
Ježíše
on,
nemoha
déle
příkrost,
pochopí;
vykřikne)
obě
a
jí
do
Jindřichu!
Krista,
ruce
tváře
Ne,
V
možná!
dívá
že
níž
klesle
Heller za
hlavu,
mi
ti
síly.
hluboká
z
sobe
si
od-
Tak
spíše.)
Povídej.
ale
Tak
Ale
až
ti
to
upadá
mocně
sám
už
jistě
dávno, nemohl
ti
se
oddanou
ode-
odhodlán
—
podíval
jsem
utišíš,
se
Lujzo,
Kdykoli jsem
vroucí,
ne-
do bolestné
učinit
věř,
—
dnes
mne
bych
snad
to
řeknu
to
nemohl.
chtěl,
mám
tebe,
jen
a
nad
nemohl ke
do
očí,
lásku,
já,
cítil,
jak
znovu
duše
z
rád.
A
psát
přichystaným papírem jsem
jsem. mně
z
Tvoje oči, toho
jsem
už
tvůj celý snivý
papíru,
nemůžeš-li
Lujzo,
to,
tě
nemohu.
miluji. neurčito
(Vezme oči,
v
zapírati, to
není
vídáš.
že
to
není
Řekni
pravda.
to!
bys
valo
Heller
na
a
snad
chvíli
po
jsem
tvoji
Oh,
Já
ji
tě,
ajá
mi
ještě
za
nichž
Lujzo,
ruce.
zračí
se
Ty
mlčíš,
věřiti,
ti
seděl, obličej
nemohl.
A
věř
dnes
já k
bezmezné,
Lujza bezvládně veliká
Lujzo,
já jsem bídný,
věděla,
co
scény doma,
a
Drýšo!
sedí,
vnitřní
smrti
upírajíc
bolest.)
já
mi
ty
ani
vím.
to
—
neodpoAle
kdy-
-y
Řekni,
ujz
se
se
Jindro !
L
že
uklidni.
se
(K
Byl
povinností,
Heller. mu
Jen
oddechnutí.)
—
jsou
v
Jindřichu
mne
rozčilený.)
nepřirozenou
a
Mel
dýchal
a
znova
Lujza
lásky
—
spasit
sc
mi
hloupé
Dej
lásce!
pravda.
čelo,
a
Lolo,
ale
vztyčí,
se
tomu,
dobrý.
zíral Heller
naší
příliš rozbolestnělá.
mojí
Jindro!
prosebně.)
nevím,
Scházely
takovou
nehezké,
oči
(Uvolňující
Jisté.
vzdanosti.)
a
Lujza
mé
Jindřichu, řekni
klidná.
odpustíš.
a
(Lujza
jsem
nezasloužil.
si
jsem
té
drahá,
zoufalost.
Věř
přece.
—
to
nedůvěru
tvoje
řeknu.
jsem
Já
Jsi
pochopíš.
tě,
Ostatně
příkře).
přece
už
klidná.
Lujzo, —
ti
rukou
(přejede
Já
Ale, Lujzo, jak jsi mohla
(znepokojený.)
tahle
bolestí.)
Všecko
Heller.
viděl Heller
kře-
(Vzlyká
má Lolo
Lolo,
přece nemůže být
To
—
smrti
už
tak
jsi
ty
tla-
já byla
chvilku
tu
Jindro,
ti
jsem
sem.
pravda!
Bože!
mne
klep!
Omluvila
zoufalství
v
na
někam
hloupý
tak zničilo.
to
památku
pro
já
mne,
neviditelná
hloubky
takový
—
večer
abys
do
a
to
Odpustíš
Já
věry?
mě
domů,
lístek,
psala
bláhové že
nechápu, a
smáčkla
Můj Bože, můj
bolu.)
se
(zemdlena
Lujza
PleŠ-
S
to
nějaká
mne
zabíjí
Upokoj
Alespoň
dechne.) na
hrozně
Lujzo!
—
k tomu
Tedy
--
pomlou-
trhne.)
se
Lujzo, prosím
vyslechni.
tě
jak
upřímném
(v
Heller. rozčilit
Vždyť
povídala
mohlo
jen
er
to
ošklivé
klepy
jak mě
hm,
—
A
—
zkoušce,
na
vždyť jsou
tobě
o
ti.
Děkuji
sejí.)
proboha
nevěříš?
mi
je
ruce,
já tě miluji, šíleně
obranu.
Oh
—
za
vysvětlit.
to
vždyť
slzách.)
v
neplač,
pravda.
nic
moji
(tonouc
mlčel!
He 11
—
Lujza.
už
ji
vezme
čovitě.)
si
už?
vyslechni
Ty's
mi
abys
jsem
ti
Což
si
není
to
kleče
v
Lujzo,
Nech
zničena,
—
Lujza
opravdu
dnes?
mám
to
stále,
ji.)
ti
je
co
tak
a
tvář.)
tak
pravda,
aspoň
Lujza,
neplač.
Nebuď
tě
leží
zakrývá plačíc
to
nehněvej
a
—
jimiž
ona
prosím,
jeste je-
kde
pohovce,
vzrušena.
Ale
třeba,
20
tě
nezapírám,
prosebně.) mi
jsem
k
se
—
dokázat?
líbám
proč
rád?
stejně
mám
mi
tedy,
toho
se
úzko
řekni
—
Heller. to
(Přítulně,
ti
Upřímnou
nesmírně
už
vysměj
—
nevyčítej.
tak
byla
rozčilena,
vrátil
dnou, tak
proč
mi
Povím
vždycky.
já byla
mi
tys
to
SMĚRY«
(mlčí (pustí a
a
mu
prudce
(stojí
vydychne,
hledí
ruce,
k
a
zlomena
potácí
se
k
pohovcce,
jakoby
sklesle, chtěl
slaboch,
jsem
zavzlyká.)
okamžik
mne
zemi.)
pak
mluviti,
se
chytí
načež
rukama
rozeběhne
si
hodně, odvahy.
to,
bez
už
ty
jsem věčné
ubíjelo, energie,
vyčetl,
snad
Cítil
za
ale
cenu
jsem
době
poslední
v
roztržky až
s
s
prožil!
rodiči
—
umdléJsem
jsem jim povolil.
vůlí,
vzepřít všeho,
povinnost,
ale
bez
se
k
ale
síly,
naposled
tomu
jsem
síly
Ty
to a
vše roz-
neměl
nebylo.
»VOLNÉ
21 Lujza ti
já
to
nedostatek
vyčítal,
a
jen jak jsem
ti
nost
nic
jsi
cítil,
Heller. Snad
tobě,
mi ten
když
těmi
když
A
hlavu
ke
přišlo
pak
nezmenšila, své
okolí,
koval.
jsem sám
Ty víš,
Ale v
povin-
tajiti
tebou
u
tebe,
vůní
tak
a
úplné roztržce
slunce
kolem
pak,
vonícím má
ruce
a
snad
příliš
krásné,
srážek.
život,
jak
tenhle
ho.
Stával
víš,
žil
život
láska
právo
šťastným,
jím
být
nebyl.
povahu
jen
—
také
na
okamžik
Bože
!
muj
láska
moje
ale
znání,
nemluv
přišli
s
určitým
hrozně
to
Já
tváře,
očekávání
musím
Lujza
již jsem jednou mlčící
tě
nenávidím
mezi
ale
lera,
stále
scénám,
a
Teď
se
znovu
tě
zbaběle
odkopni hlavu
do
mám
dlaní.
A
přijde
to
Bylo
jeho.
rád
byla
tě
jak a
—
tak
bych
co
špatným.
už
toho. dříve
mít
ji
tě
já
Ne, k
Drýšo,
tomu
(zvolna,
smutně,
nemohu
nemám.
Své
ti
s
ano
Jen
(Pustí
přemáháním,
a
klid
na
(Vysílena zastře
Bylo jsem
rád,
jak tak,
byl
hlavu
Snad
svého
kde
právo,
opře
se
Lolo,
vášnivě.)
rád.
opravdu
rád.
živě,
poddávajíc
přemůže
se
chvíli
(po
(poddá
S
naději,
se
lehce
vymkne
a
LlljzO
prosebně.) ruku
mu
Hel-
na
svoji
ruku
a
!
pohledem
s
odvráceným
Bohem! Ne.
Lujzo!
(vzkřikne.)
opravdu!
vanutí
náhlé
stoupí
k
prudce
Můj
—
pokojem,
myšlénky,
žeme
Lujze
pak
přece
tiše,
a
Lujzo
vždyť,
Pojednou nuvši
Lujzo,
ne,
Co
Bože!
po
chvíli
se
mám
zastaví
přechází,
zase
zcela
ne
tě
já
—
až
tyto dělat?
jako
v
konečně
—
Ale
jist:)
mohu
náležet
jen
a
skryje
od
jeho
(hledí jí
se
chytí
okamžiku
se
její
mít
VŽdyť
za-
při-
potom
—
mů-
si
my
—
pak,
i
duší.
odejde
slyšet
pak
zpěv
za
Ven!
rychle,
Cania
bolest
.
.
se
vypne
odhodlaně.) ani
práva
nitra
pro
—
.
a
směj Lujza
se,
zalomí
že
a
ona
dojmů proletí bez
dechu,
míní.
co
od
vzkřik-
v
tomto
Hellera
Ven!
hlavu,
nechav
stojí
dveře
ztrnule
ještě Z
otevřeny.
okamžik,
jeviště
jest
:
směj
—
nechápajíc,
jí projede
Vichřice
hlavu.
Náhle
(sklopí
počátku
z
divoká
vyjasní,
Heller a
něho
na
zoufale
odvrácena, vyrazí.)
vyčítej,
ruce
ale
Ach,
při-
ničemné.
mi
jí
zmí-
slečiry
jsem
odklonila
vyčítat.
stěstí
povídal?
Pausa.)
»
za
tvoji
vzlykne.)
mám
prsou.)
Buj
jen
ruku,
za
teď
vykládal,
mám
přece
umřela.
sobě
k
vezme
snad
chtěl
ubitý,
ničemné,
vidím,
bys
konečně
pak
snoubencem
jsem
zasloužím
Lujza
byl
konečně,
slabým,
mne,
já
už
Znám mi
ti,
máš
Ty
křečovité
poslední
a
vždyť
znovu
Lujza
A
—
teprve
Ale
ní,
(pohlédne
pak
vydechne.)
—anebo, povolil jsem.
dnes
omlouval.
nesmírně tak
buď
a
—
Plešnerovy. nač
:
Já
dlou-
a
kruté
to
Když
—
mi.
tak
byly
jsme,
rozháraným
Je
povinen.
života.
neřekla.
že
co's
pak ke stolku
takový
nejbližšími,
—
k
(jde
žil
(Přebíhá
jím
zbabělé.
klid
k!id,
ti
jsem
usta-
síly.)
takhle,
přeska-
někde zranil,
vyhýbám
bledla.
tom
našeho
do
jasno
při
tvé
nemohu.
to,
štěstí,
(Vstane.)
věř
tobě
V
rukama
(Poodejde
sbírajíc
rukou,
neříkáš a
setmě-
v
dnes
dnes
mi
děkovat.
já
proto,
jak
A
—
UŽ
obličej
vlastní
ve
nebo
nespokojeným,
se
tak
jsem
umění
ve
to
Ani
chvilkové,
která
lásky,
Heller
kopí
neviděl, se
už
je
Heller
jsem
ti
Jindřichu,
dobře.
příliš
ale
vyvanouti.
a
láskou
nekonečném
o
snad
a
nevyčítám.
Nikdy,
při-
dosud
se
vnímati
počal
jak
sám,
musely
Jindřichu,
mého
mne,
bych
chvíle,
dala,
budoucnu
v
Proč
Jindřichu,
Lujza
odjakživa
se
jsem
Ty
kdes
nic
Heller
nových
snila
být silllOU,
ti musím
to
za
často
krásné
to
už
a
Hellerovo
o
chci
tvojí
Do
ode
blízkosti.
Byly
rostla,
slabost
tušila
jež jsem
duši
blažena.
zářila,
večerech
lých
povolujíc
přivinutí.)
tomto
v
trapném
v
to
ti
jsem
loktem
Ale
vřele.)
tobě
v
jako
z
jsem
a
nevýslovně
To
vyvolal, viděl jsem jen vyčítavé,
chodil
žila
očí,
Já
—
byla
Byla
do
mu
tě tak
tobě
tání
rodinou,
s
A
zemdleně,
Má
chvíli
na
opíjel jsem
(Líbá jí
nastavená
co
se
ruku
(Opře
....
zůstane
na
hrdým
sladce
dívá
a
protože v
rozbíjet.
bylo
tenkráte
Lujza
zvolna
A
tvém budoirku
v
rameno
já
22
nesmíš
mne
vičné
ubíhaly.
když
dříve buď
jsem
láskou
vyslyšela.
s
prsoum.
narážeti
svou
žil,
tam
jsem
všichni
jsem
vystřízlivění.
teď
přece
se
jak
lásce
vzpomínek,
jež jsem
rodině,
teď
nerozumíš.
byl
teplem,
jen
a
mi
jsi
jen
jsem
mi
jež
svým
Hellerových
i
dobře
mi
duše, byl jsem šílený láskou.
její
tlaku
Už
tak
zvláštní
útulným
drahá
to
tom
o
lásku
je
—
konečně
tvé
ve
tou
A
přestal
se
zimě
v
slyšet
malou
—
ty
jedno,
chvílemi,
prohřátém
vine
tak
tehdy
svým
Lujzo,
jsem
Jen
ani
idís,
více.
když jsi mě
a
odpor.
se
ještě.
V
odevzdaně.)
tys
prorokovala.
Ne,
přece
to
A
dobře nevyslovuji.
se
vzepřeli, k
klidně,
důvěry,
všecko
co
už
říkala.
vždycky
nechtěl,
ale
(smutně,
SMĚRY«
se, vše
rukama
paňáco, na
a
světě
vypukne
konec ďábel
v
že ti
milování, vzal!
křečovitý Napsáno
—
—«
pláč.) v
prosinci
1896,
A.
NÈMEJC.
STUDIE.
»VOLNE
25
ČERVNOVÝ PRVNÍ
Dnes
denní
dnes své
a
a
—
jak
možná
sotva
a
ceká,
a
dívá
jak
že
snáší
se
list
Dnes ó
já nikdy
odolati
jsem té
byl
ať
kamkoli
vše
a
jít
ty
A
krásko
věků
přišla
jako
když své
jsem
ó
za
jež
následoval
vedla
mne
ní,
opláči štěstí
za
vedla
do
sad,
—
ní
pivoňka
v
kosatec
spleť
tam
dlí
stezku, máj;
své
květy
ní
malina,
k
pne
nočních Jeník
po
ní,
vypíná,
hlavy
angreštových
blíže
malý
jiný kraj,
projdeš
k
stesků
a
žlutou
na
větve
se
v
mlh
sotva
ryvíz
shýbá
a
mi
rád.
přijmu
nechal
ní
tam
—
stopy
k
a
klamy,
těch
z
ní
jeseně;
nastokrát
dob
květné
úzká
je
od
staromodní
jejímy
mne
starý
kde
lánech,
nadšeně,
smutku
jiných
ve
po
snů, jež poskytla
chvíle
ty
podvečerem
má
pak
dnech,
lásky
steskem
za
šerem
vhýčkán
sny
milenka
kam
tvých,
tichým
—
roucho
ve
žije
minulých.
vlekla
mlžné
—
Poesie,
prvních
v
jeseň
opět
a
paprsek
služeb
do
žití
jím vlek,
mně
ve
lásko,
ona
let,
podstoupiti
přízně
stará
zas
I
jsem
galantně
má
celé
čas
mne
síla
ještě
—
klamné
oddán
skromný
za
zas
nedoved;
jsem
dovedl
mne
dávných
z
a
šelestivým
svábila
záři
její
zas
vlas.
její
žena
láska
sivým
stromů
jako
jiná
stará
musí
vzdechem
s
bledý
mé
okem
svým
truchlých
s
si,
sejdeme
se
se
milé,
vzpomenu
chodit
opuštěno
MAŠKA.
sám
děvče
ostrove
K.
pošetilé
vyjdu
—
budu
OD
vynechám,
procházku
na
dnes
schůzku
skrotím
srdce
na
své
nevěrným
26
DEN.
POVÍDKY »JAN ŘEHÁK«
KAPITOLA
SMĚRY«
kloní,
svoje
bodláků
fial
Řeháků.
—
roje B.
WACHSMANN
ML.
OKNO
VINÁRNY.
»VOLNÉ
27
Ve
klidné,
tu
nečinně
stojí
o
krásu
a
cele
a
zřejmo
kol
že
pozbyl
že
nezná
jen ve
velkém,
se
klidně
jenž od
proudu
zcela
sám.
byl
cizím
dětem
Holoubek
mu
stačit
Jen
někdy
tu
vklouzla
ta
děj
samotářských výsluhou
s
šla
k
matce
Dnes
a
barák
v
vychovatel
Jeníka
když jak
zvykl
již
byl
zcela
sám,
ten
dosud
jenž
celé
za
skytáno
jen v
žití
hýčkán
byl a
po
zakrnělý,
svém
ten
slabý
jako mu
celém
si,
pak
let;
jedináček,
ráz
hoch, hraček
moh'; v
nořil
Jeník
a
.
okolí.
pár
hnal
hlas
jeho
»Už
jedou,
vstaly
jasněji koni
známých
se
až
aleji
—
domů do
zazněl
ní,
po
vždy
stinné
v
dáli
z
silnice,
zvučel
doléhal
posledních
a
zábavě
neměl
záhy již
se
cokoli, ku
a
spěly
prachu
sytě
v
ho
rušivě.
konci
kopyt
—
hrčíce,
mraky
sluch
bázlivě
zvuky
dálném
na
hlavě
bílé
dechu,
toho
vzbudilo
vpadlo
drsné
much,
svou
klidu
mu
vždy hlasitěji sám
byl
oko
náhle
Sem
svět,
se
rachocení
jež
a
slechu,
jejím
v
mocí
poddal
až
kamsi
spoustu
poznat
jen
včel
dřímotou,
opit jako
spoután
a
podvečer.
deset
pouze
kamaráda
byl
her
v
zůstaven
zase
host;
melodicky
vedla
ztracen
—
vzduch,
se
ani
hlase
něm.
v
bzukot
si
cele,
zpátečnický
zvučel
příroda
šťasten
;
roditele
lil
vonný
stín
dítětem,
hoch
cvrčků,
Jeník,
a
poznal
pojil
se
slunce
dětí
—
pro
stál,
lidském
jen
večeře
odjel
mrzel
zas
tichý
od
žár
spleen
jenom
pravým
zdroj
--
jiných
šťasten
teplý,
po
vrátky
snad
tu
tak
venkově.
dětský
starostí
chřest
jeho
pak
knih
pořád
v
—
jej
radovánek
štěstí
velikého,
vyvíjeti
se
svého,
domově,
v
města
tak
přec byl
vychovatel,
nedůvěře
v
přemohl
kol
Pepa,
sledovala
či
A
matky
býval
zvykl
dětství
letech
v
svobodném
na
zdroj
přátel,
si
A
jsa
jedině.
sadu
vězněm
i
společnost
mřížovými
ucen
sám
dědině,
bojácné
povolenu
sem
a
od
sám
a
vzdal,
neměl
jen,
musil
zadumání
zalehal.
v
hrál
dle
rozeplání
On
Sám
když
tich,
a
jara
nebes
Byl
měl
něm
oplodivém
v
svých,
přítomného,
dívá
dětském
modra
pan
smyslů
28
sám
strnulého,
vlády
se
stará
myšlenkám
hledu
času
nic
sám,
a
se
z
jara
málo
se
vzdal
v
záři
syté
SMĚRY«
divě
koutů
hlaholivě:
mamko!
Už
jsou tu!«
dále.)
(Příště
ČLOVĚKA.
—
KOMEDIE. KAREL
Přichází
— NAPSAL MONOLOGY
UBOHÉHO
ENGELMULLER.
večer *•
vábí
a
pozoruji
intimní, nafialovělý prospekt,
máčem
jsou
jeho
krásu
rozlehlých
protrhány
rozesmálo
a
slunce.
kaštanů.
skulinami
jak
mne
lťsobě
zastavený
Mocné
jakoby
se
cho-
jich koruny do
a
červena
na
terase
tajně,
sleduji
milenci.
Tisíce
do
jejich
toho
kobych
...
Hltám
Sedím
jich
která
vylézá
přece
mi
Jsou
mi
dávají
se
jak
šepotání,
ani
ani
se
třeba
Dívám
plná
že
a
lstí,
si
jich
v
Abbazii
dále
cukrují
vášně
b}mh
jediný jich
vděčni, bez
stoly
touhy
neviděl.
skrčená,
sobě
Zahalím
dva
o
se
sladkostí,
neujde asi
lázeňské restaurace
stavěl, ja-
se
se
za
na
vkládám
kočkou,
kuželník
úsměv
a
nevšímám
a
pohyb. a
od-
ostychu.
vždy
do
kouře
svojí
cigaretty,
»VOLNÉ
29
že
myslili,
aby
vše
možné
jen
zajímá,
mne
ne
jejich líbání.
to
Bavím Je
mohl
těch
loďkách,
zapomínám
člověk
si
něm
o
dlouho
vyjížďkách těch
v
až
žlutý
zahradní
písek
tebe
rázem
nohama
pod
tuctů
ráje,
zachrupe
usměje
jiskřivých
kdy
na
se
kavičce,
přijmeš pak
jedno
bohaté
punčošek
vůní
do
procházku
pozvání
zatopených
mluvit
olivových
a
večery,
tě
terase
tak
se
tichém
poslouchati při
hodně
jaké
vášnivě
skoro
ovšem,
paní
aby
mi
se
oloupila
očí
své
Byl
nezjevila o
šepotu jeho
adagio
díváš
Olga.
mne
velmi
se
vln
ženu
sousedky
a
ti
co
jsem
dobrého
to
opravdu
čistého
ji
Prahy.
a
Těšilo
poznati. v
na
chvíli
prvé
že
Řekla,
tak
mne
Je
rozum.
na
se,
A
jde
tak
to
zapomeneš a
slovo
poznal,
.
to
mne
dá
přála
jakoby
přišla,
s
rtech,
s
s
mne
osobně
mne
z
mne
to
zadívaly
se
tím
úsměvem
pohledem,
němž
tisíc
celá
když
jsme
lečnost
víru, A
se
touží
vymýšlí.
hrajeme
.vrátili
a
tenis
z
ještě
šťastného
mládí
i
a
rázem
zvláštní,
si
mlu-
a
něco
opět
neopatrně
zaujme,
rozechvěje
se
dobrou
s
—
známou,
je cizí, vdána, vzdech
zpověď,
vyvolá
odmlčíte
se
už
a
chvíli
na
to
tu
je
pak
a
—
—
—
něco!
ještě
krásně
lhát!
noci
sedíš
jako
Jsou to
jaké
na
člověka
Zaplete že
Mladá
do
bludiště
ráno.
A
jaké
a
krásně
uprostřed
zna-
někdy pohádky
připadá
tak
masopustní
o
umí
paní
si
svých těžkou
s
někdy
se
ze
oča-
do
dá!
pláče
mozku
v
nic
steskem,
lejším
Tu
srdce
ptáš
a
může
to
Paní
plat!
na
se
svého
běhati
bzučet
znamenitě!
dovede
to
můžeš
pak
A
se
šíleně
nejzoufaO
baví!
sáhneš
si
když
svědomí ?!
to
ani
Nic,
a
procházek spolu
juž
večer, a
u
spokla-
zpíváme. že
Sirény nemohly vábněji kolem
jich
se
ničem
o
—
nepamatuješ,
žádné
slovo,
uraziti.
Nic
neví.
pláče!
Sluší
očima,
lesknoucíma
rozmazlené,
které
nestalo
jí
ten
by
mezi
pláč,
neudělal,
na
provedl,
ji bývaly
vámi
vyhlíží návalu
v
se
zhýčkané
jsi
nešetrného
bys
co
pohyb, se
Nic
a
s
slz,
nic na
mohly
přece
ona
červenýma jako
malé,
děcko.
ostrova
Jsi
v
rozpacích,
přemýšlíš,
čím
bys
ji potěšil,
. .
Hm, vratně
co
přesvědčivěji,
a
že ta žena
dalece,
divoká,
když
vysílením
sedáme
pět, když nešťastný Odysseus bloudil
více
zablouzníte
pokoji,
po
tehdy,
dalekých
osvěžení,
Olga zpívá,
paní
řekne,
...
muk
zmírá horkem
po
tu
krása.
spolu
společnost
až
zpověď
jedné
a
hlavou,
dlouze
všem
který
je jakás
tak
vzdech,
lhát,
vrtochů,
pomátla
tu
něco
znovu
Bavíš
dále.
bene,
ble-
Znala
nepochopitelně aby
vždy
omámí,
slovo,
něco
ještě
na
Hrajeme
a
zdravého
těšilo oči
Ty její
tak
nezapomenutelná
Nu
nepřestává přemýšleti
ji ještě
se
na
menitě
očima.
hehe,
—
dlouze,
v
tvou
na
zpovědi.
je,
.
jako
elegantního,
a
dávno
již
opravdu.
upoutá,
tu
ne-
dovede, ruje,
k
už
a
ruku
svoji
někdy
zázrak,
chvíli
přítele,
modrýma
si
svůdná
rudých
čem
vysvětluje
co
lží Zdá
nutí
snadno
o
proneseš,
v
z
tak
jen
se
stranou
bílou
roztoužení
tedy
svého
hezkého
Němce,
plnovousem
.
inu
Nota
hranatého
dým
Zde
a
černých
ta-
eh,
—
nejklidnější
toho
do
.
starého
.
zadívati
smutněji
zapomenouti
a
zmámen
jako
by
v
trochu
Olga!
od
ně-
kývne Paní
ru-
vlny spodniček
samého
u
viti,
hrané
se
zářících
jemstvím
bílé
v
svoje krajky
Stačí
tajně
a
splete tě, zavede,
že
dalece,
rukou
.
otázkami,
zapamatuje,
moře,
rafinovaně
a
večery!
elegantní
na
poněkud
trýzní
pak
Seděti
spoustou
střevíčků
dovede!
zlehka
položí ty
a
na
hájů. Ach
koketně
báseň,
rozkoší
ovinuté
ještě
drahé
a
moderní
dby sněžné
lesklých
a
mimoděk delší
dívčí
malou,
krásy.
sladkou
její tělo
se
Jak
očí!
několika
z
štíhlé
to
dovolujících,
odrážely
A
vděčně
mučivě
jakém
o
mistrům
jemných, hedbávných látek, sebraných
tělo,
někdy opravdová
nervy
viděti
touhou,
kouzla
ráno,
vskutku
to
má
zulíbá,
největším
jen
rozechvívající
zacloněných
v
snídaních
ti
do
Co
povídat.
restaurace,
několik
chvíli
na
moře
na
osvěžující
již netrpělivě těšíš,
se
zajel
svět!
celičký
na
tisíckrát
zdáti
Je
jakoby
to
aby pak v
může
večer,
30
pohledem
—
krásný
Je
je
se
SMĚRY«
.
krásná
smyslné
je! oči,
Má má
divné, ústa,
takové
která
nějak
člověk
zá-
jedním
utišil
a
něco
zcela
tu
provedl, a
proč
třeba maličkost
vyvedeš něco,
bezvýznamného,
ale
na
vlastně
co
čekala
plakala
.
již .
.
nějakou,
abys jen vůbec s
dychtivostí
něco
dravce
»V O DNE
31
SMĚRY«
32
I
pak
konečně,
—
vůči
krádcem
proč
Žoška.
má
tivné.
.
Zasedli dala
paní
Bůh očích
nervósně, třeba do
ně,
krev
ti
cích, M.
ŠVABINSKÝ.
-
jsi
ty
STUDIE.
v
tluče
rozlehlých
ve
ně Kočka
to
je
—
spán-
ným,
šepotavým
ubohý
—
a
tak
pojednou
vala
jí *
do
Nic
zítra
bych až
jiného
jako
za
rohem
rečce, ství,
s
ulice; každé
tam
je
narůžovělého
povídají smějí I<
a
si,
bůh
rychle
všecky
již omrzela, a
po
paní
vlastně
Olga?
Co
její vrtochách,
tyhle
ví,
hračky
ruce,
spolu,
lampy, si
tyhle mne
mi
v
v
píseň
mísiio
klid-
s
se
za
vzdechem,
tichým svět.
tento
Vášeň
utajeným
s
tlukoucím
podá-
celou
tu
dechem,
srdcem.
zádumčivá
sladká, mi
přece
sobě,
nikdy její a
vskutku
;
ta
Zdálo
melodie
roz-
mi
se
splývá
mladého
pohádku
mnoho
mne
nebavila,
krásných tisknutí
modlí
svého
očích,
ruky!
Na
trpělivosti
a
.
sevřeny
i
sobě,
k
—
Oči
povídaly to
a
štěstí,
naděj
její plály svatým
melodii
klidnější
zbožném
tóny
ty
každinkou
stesk,
její duše tišší,
jen
a
tajemství, všecko
to
bol
při v
.
tulily
se,
všecko
dobré
a
.
její byly
mazlily
i zklamání
se
slovy
všechen
radost,
zanícení,
v
zdálo
sladkém
se, roz-
toužení .
A
sícerých
.
tónech,
v
konejšivá,
pohádka Tu
mladého
sonance,
v
klín.
kterou
a
její
života
bez
Jen
chvěla
skvělém
rychle
blouznivá,
náhle, jakoby
Olgy
verandy
tisícerém
dojmů
hlubokých
nálad,
paní
.
tajemným přítmím
plná
Společnost
dosti
se
rty
prozrazovaly
že
světle
rozpustile
hovořily,
nadšením
ho-
zoufal-
jak sedí proti
věci?
po
se
a
ra-
zmizí
a
mdlém
záclonu.
roztoužení
nemám
bych
povídají,
spustí
je
sukni
mukách
v
čekal,
bych
pěkných,
do
chvěl
noci
co
rána
hedbávnou
naproti
stínítka
pak
čemu
v
naproti viděl
okna
sebere
se,
svou
kukátkem
vida
Ta
každého
dnes,
finovaných záhybů
jsem ji
vypravuje
A
nezbývá.
rozhlédne
vyjde,
že
rtů,
života
Prahy! mi
se
pod koruny
odříkáním.
s
že
chvílemi,
někam
blouzněním,
hlavou,
pálenou
—
akkordů,
*
*
Odjedu
ruku
si
.
na
Nej-
■
—
..
a
ručkou
svojí
tichých
citů
rozbouření
na
nás
u
následovala
pak
a
žalobou
a
Poslouchal
kočka!
—
zalkáním
hroz-
maličký, ubohý,
kaštanů
ani
piana
zalehlo
a
štěstí
bílou
několik
její
kouzla,
nebyla
klaviaturu
vzduchem
vzkypění,
co
V
zamyslila.
bájného
snad
se
písní,
tak,
vášnivě.
a
tehdá
se
plno
že
hučí
uších
kam
proskočilo
brutál-
jen
—
Přejela někokráte
zachvělo
očí,
hrála
Olga
světě!
smeje,
nějakou impro-
zahrála
krásy,
prve se
zahrála
aby.
žá-
Společnost
piano.
za
věčné
lesknoucí
nád-
Choť sepjatýma rukama prosil.
—
bylo
rozum!
teplý,
Tichý,
svého, aby
ví,
míti
pro
.
Olgu,
paní
všecko
to
již jednou
miluje ji oddaně
Dobrák,
jako je
bytosti
mi
je
večer!
jsme
jí napadne
tu
.
něco
visaci,
A
Zkrátka
zase
herný
čisté
a
Musíme
A
A
něžné
tak
svato-
nepoctivým,
býti
se
—
v
ti-
zabarvení,
střídajících
nevýslovně —
se
krásná
—
rozmýšlení, klesly ručky svéhlavá,
zakončila
svůj
rozpustilá
dis-
přednes, potácela
B.
KNÜPFER.
NAJADA.
»VOLNÉ
35
a
toulala
stromů,
Tleskali
poprvé
líbal
A
křičeli
.
—
skoro
zlehka
že
tak,
všecky
za
večera,
někdo
hezký prosebný
mého
okno
po-
kojíka.
Vyběhl
jsem polekán
Co
—
děje,
se
zmateně
koktám
Smála
a
co
nevýslovných
v
smála
se
Olgu.
milostivá
stalo,
se
divoce
se,
spatřil paní
a
paní,
rozpacích. mi
podávala
a
Nic,
—
Jen a
tak
božínku,
jsem
nechce
mi
nesmírně
dlouho
stojíte A
namlouval-li
tu
pak
to
byste
trvá
spat!
mne
trochu
se
má
jsem
si
že
dříve,
.
Nu,
.
projiti .
nestávají
to
je
jsem
lázeňských svět
svého
jak
se
jen
v
ní
o
kové
dobrácké
livě
ano
.
že
aby
se
že
jen
útěchu,
divná
Inu
to
hra
hodná
osudů.
nejde-li
směšná,
mého
ovšem
jinak,
poslední
nalezne
do
ale
sice,
tedy
Olgou
ocitl
v
bílé
člověk
šnivější
písní
do
mne
zavěsila
položila
světlou
dala
se
do
mi
k
tak
se
hrdlu,
bylo
v
slzy, té
celé
to
nikdy
té
veliké
plno
vášně
ty
jako
měsíčné toho
s
jakou
v
tajemství
svého
mi
za
když
ní
»ano«
nehty
za-
zašli
jsme
pojednou
a
zmi-
strachu,
plný
volal
jsem
do
úzkostí
rozechvěly
jakých
ničeho,
sebou
jsme
řítili.
se
nad
jen
větvovím, mi
se
již
a
znovu
hrozných
v
Neviděl jsem
hlavou
prosvítala
postříbřená
bílá,
že
zdálo,
ovinuly
vřely
a
čísi
se
sklonily
A
noc.
že
klesám, kolem
ruce
tu,
nemohu
mého
krku,
se-
.
Tesknota a
já
že
udýchaný,
a
stoupala se
díval
v
na
níž
záře.
utrpení.
prudký
tepot
horký,
tváři
ústech
a
Uteču
dech
vášnivý
rtech,
jen pryč
šílené, žhavé, tebou
s
světa
se
zachránit,
Za
dva
a
srdce,
na
svých
na
svých
—
šeptal
jediný,
—
ty
polibky
rychle pryč
.
.
—
ty musíš
smíš,
jen ty,
ty,
očích,
svých
na
nekonečné
chceš
kam
—
tv
vyžvatlala
celá
pomyslí nechal
ani
poctivým
ihned co
tamní
jsem,
že
člověkem
ty
.
.
.
ráno si
Praze.
v
po
oné
pomyslí
společnost, vzkaz
budu
a
Sám.
noci.
paní
Olga,
které
svého
si
neza-
bohem«.
»s
že
rázem
tak
co
jsem
velkomyslným,
učiním
mi
Bylo
budu
všemu
Všemu.
Ostatně kového
jsem
kratičký
Doufal
schází
byl
lhostejno,
konec.
nezapo-
dny
Ujel jsem úplně
její tváři,
pak
jsem
se
.
řasy,
okamžiku,
Cítil
nejvá-
rameno
,
hlavu.
mou
ve
nerozumu,
pláče
mi
jsem
nepřihodilo,
se
dále,
mne
zalitých,
mé
na
po
svoje
paní
uprostřed
rozechvělé
zvolna
nikdy
sám,
sval
každinký
stékající
chvíli
bortilo.
se
domý-
Ten
s
osud,
hlavu
na
se
můj
náhle,
rozběhla
asi
se
čistě
útěchu,
snění
to
řekněte,
tisíckráte
pak
a
vždycky
sladké
usedavého
hloupě
Nezapomenu menu
tak
mně
stáhla
v
Byl
svoji
ve
neskonale bílé
a
jsem a
straš-
fádní,
pravda,
jen
stříbrem
jako
slavičí.
tichého,
Všecko
sám
ukolébané
noci,
že
ta-
zločinu,
svatá
přece
osud,
noci
strání,
rozjasněných hvězdné
můj
A
viďte,
ona
malé
ruku,
Běžel
nic
jí
těch tmách,
—
to
co
obě-
víc
no
—
říkám
dlaní
háje,
osudu.
Byl
mi
mých
stínech.
prsou
si
dává,
nejkombinova-
také
je
nic
jak
vděčná,
něžný,
ničeho
malicherná,
motanice
celou
ji
všecky
ale
že
—
přelhával,
se
schovávanou!
na
se
ničeho,
Tiskla
olivového v
mně
vše
jak je
jsou
ptala
—
odpovídám,
bodávala
zela
pěkné
povídala,
za
mu
—
K
...
povahy
jsem
sebou.
do
mi
všecinko
dobrák
hy-
.
.
Neříkal
šlela,
jak je
ke
se
zableskne,
jen
nervosní,
oltáře!
u
přece
a
všecko,
jí
viďte
fádní,
za
ráda,
ale
milý,
ruce
tiskla
vášně
stará,
tavý,
subtilní,
to
hranatý,
můj ubohý přítel!
mnou,
muže
Bývá
zdravý,
přítel
svázal
se
myšlénce
když
míst
je přece
nějších
ty
se
znárne!
.
mezi námi
se
dokumenty
krátká,
jen
kněz
dobře
má
Ten
marně, nohy
hloupě
a
.
vždy
okamžik
ten
.
studu
kasině
v
je
paničku.
prořídlým
že
v
hraje
kdy
když
roztavené
před
že
nestalo,
a
Muž
Poslal
—
nadešel
tedy
naivního
Z
vhistu
nechtěl
—
tak
spát.
chvíli
to
a
to
mu
silou
blázínek!
vy
mám
vás,
pro
ještě
partii
Jste
pranic!
přišla,
se
»zajímavou«
co
věci
že
ruku.
vždyť
elegantní
Vedla
nastávající
v
a
sterickou
—
již
na
jsem jí
—
obyčejně,
.
dlouhý,
36
Chachá tak
zmámil
mne
děkoval
zaťukal
noci,
spletl
mne
téhož
ještě
odcházela
nadšením.
poprvé a
korunách
sešeřených
v
.
a
její pohled, ruku
smutně
tichla,
Tehdá
chvíli
ještě
se
SMĚRY«
je
to
hrozně
velkomyslného, nikdy
mnoho
a
směšné
hráti
poctivého člověk
by
si
na
člověka! si
dal
ta-
Ne-
třeba
»VOLNÉ
37
světem
před
celým
vání
jedničku.
nevinný
ani
vosti citů.
svedla,
zbla
začala,
Konečně
a
jen
se
cítíš
už
ruce
jsou
rap
je já
zatočí
a
díváš,
jak
už
boží
oči
už
ona
—
A
mír.
a
tu
já
—
kde
filosofie:
začne
někdo
snad
a
náhle
a
odhozen,
pak
—
nohy
úzkostí
jiný
—
Eh,
k
jsou
můžeš
si
prsům,
tě
památku,
líbá
polibcích
tě
písničku:
můj,
Zkus
k
to
šeptá
řekni
a
jí
dovednosti.
těžšího
láska
řádána
sujetu
jest
k
I
náladu,
která
z
bylo
mu
rudolfínské.
tivností
kresby
významu. barvu
pro
přimhouřeném cího řízen tická
slunce
oku
na
něha
krásného
studií
a
krásu.
šatě
ladnému večera.
povstati
ladnou
podzim,
»dobu
egyptský
Putifarku od-
paní
přes
kde
ulicemi
tak
Často
zesnulé. hedbáv
sladkým
lásky.
mou
duší
dech
vlahý
zaběhnu
jih
na
Ale
že
celkem,
celá
příhoda
ta
začíná
den
že
mdlým
a
za-
daleko
někam
naivní,
to
jaký
A
já.
asi
se
hlupák
snad
té
tak
noci
opravdu!
celičký
..
již
skoro
vidíte,
směšnou,
Jistě
jsem
nějakým
že
hrál
jsem
fádní,
zas
rovněž,
zapomene
života,
nežli
že
jsem
takovým
jen
jejího
dříve
pomyslila?!
smála,
mne
všemu.
paní Olga
již mrzeti,
roli,
asi
očí
něčí
brzy
—
ku
bude
zapomněla,
divnou
chvíli
na
intermezzem
bizzarním
si
známý
klobouku
na
zázrak
noci,
ironický
a
Doufám
Co
svým
vzpomínkách
ve
tak
kousavý
mne
ten
—
jen
to
vůbec
ach
známý,
někde
někde
zdvihne
se
člověka
kdy
drahé
na
heliotropový obláček muselínu, prochvěje
se
tupý,
zavoní
kouzlem,
míhá
dolů,
když
odzbrojující
její parfum,
opo-
zapomínám.
a
však,
spodniček,
daleko,
tak
vykvetl
noc
jedovatý květ
a
že
Zapomínám, jako zapomínáme uměle
paneau
VEČERU
na
Zcela videti
děvčete; dojmu,
Jen
mohlo
na
dílo
z
Schussra dobře hru
svit
celé
letošní dekora-
studie
druhý
(Příště
.
i
vliv
francouzské i
a
která
—
S
při
lehce
vane
poesvě-
umělecké,
mimo
nám
dále.)
nehřeší
na
nebylo
co
—
Od
též pqjmutím od
říci.
svého
ho
by
list
B.
V
důstojno.
jest
který
době
oživuje svoje mariny zjevy mythologickými, mnoho
kouzla.
hotovosti, vati.
které
Celek
mentu; dívčího
V
»Najade«
půvabné
obdivuhodný sálající.
nás
nechává
—
svěžesti
jest
Svěže
jas
teto
na
»Mánes«),
svým upoutá. NAJADU.
těle
čímž
stále
dodává
o
a
víly
se
do
více oněm
veliké
k
značném
obdivo-
tempera-
osvětleného
pečlivě
těch,
z
nic
nepošle
poslední
své
polovice
komponovaný
jedním
dospívá
vsak
svědčí z
zaradujeme
Knúpfera
Kniipfer
jména,
barvitosti,
spolku
»Palety«
z
kresbu
nového
slávu
Švabinského
mo-
Úprkovi
oproti
tlumení
jemné,
zdarem
vyrostl, jako
byl
g.
čemž
o
patrným
prozrazuje
si
M.
(vyňatou
s
u
patří
tento
generace,
pokračuje
kterém
osvojiv
školy,
něm
On
A
—
i
objevuje;
stavící
si
ve
opět přinášíme o
se
Němejc
LJprka.
obvykle jistou
radostí
Těžko
světa,
J.
uhlokresbu
lehkou
lidu,
kresbu.
jemnou
cíle
svědčí.
studia
druh
náš
ravský
nad-
pod-
STUDIE
porozumění
v
našem
vážné
večer.«
»Májový
jeho
listě
v
mladší,
právě podaná
jako
zapadají-
poprvé
skupině
kteří
takovýchto
seriosní
ke
»nekoupený«
jest
Němejc
toho
detail
všechen
základě tak
a
lze
jako
studií,
ze
plném
v
jakým
jakož
jednu
malířem
prozrazuje
reprodukci
hlavince
celkovému
jest
domitvch
na
světelnou
i
Špilarovi, jenž nejdříve
tato
uspo-
dobře
podává
Schusser
tedy
zřejmě
jest
dobrou
dekorativního
MÁJOVÉMU
jest
I ukázka a
zvyšují
a
Schusser
Naproti
upoutá,
a
působivosti,
dovedností
již
vyniká
lehoučkého
k
snahy
luštěného
charakterisujicí
doplňují
potřebí
jeho
dekorativní
po
neméně
Josef
—
výstavě
šence
chotě,
Špilara charakteristické;
K.
attributy,
tohoto
ukázkou
jest
osvědčenou
S
celek
vyznívá.
kterých
slova
milo-
prosím,
mne,
nesčetněkrát
snaha
ostatní
vedlejší
ladně
sklízně«,
pro
jeho
přírodě.
draperie,
kresbou.
píseň
chotě, nelíbejte
ty..
ty,
máte
vás,
prosím
tohoto
Pojmutí
přichází
platnosti
jeho
stejnou
okamžik:
takový
v
Špilara
Karla
PODZIM
k
věčně
Josef
šťastný,
Praze,
v
místa,
Chodím
svým svou
příčin
již
přece
je
VYOBRAZENÍM.
K
tím
ku
šílených, žhavých
v
pláče
a
rozum,
dobrého, rozšafného
a
tě
tiskne
můj jediný, můj, jen ty,
mějte
paní
udušení,
prosí,
duše
taková
ti
že
dokázáno,
zkrátka
od
Vždyť
—
—
vášnivý
jivý,
říci,
nenahraditelnou
nejvzácnější,
jako
můžeš
bůh,
se
zavěsí,
motanice
tyhle
pro
když
krk
na
všecky
Co,
počíti,
chvíli
jedné
stivá
smíchu
vytáček!
všelijakých
v
daleko
uvidíš!
esthetických
—
zahřeje,
kdo?
co
—
nechci
já přece nesmím,
—
a
historicky
mítl !
se
točí;
zkus
určitých
z
Stojíš
pěkně
přivíráš,
někam
padáš
tu
a
svět.
všecko
to
se
dle
Všecky
okamžik,
celičký
mdloby,
letíš,
ticho
ona
—
ní
s
skoro
tak
mne
to
jen
Jsem
zachovat
se
schváceny, rozechvěny
a
klid,
zkrátka
mne
Nu,
chachá!
—
svědomí!
výčitek
a
těka-
Ona
mazlíček!
těžko
býti
a
38
netiskněte
všecinko!
vášně
ona
—
věci
Přijde
závrať,
—
té
v
ničemu.
k
hlava
jen
je
ona
morálek
lecjakých jsou
maminčin
si
jsem
ona,
raffinovanosti,
Takov}>
ona
Všecko
beránek!
cho-
a
mravu
namlouval
Opravdu,
jako
mně
Ve
náboženství,
z
SMĚRY«
těla
nakreslený
FRANTA
KAVÁN.
CHÁTRÁNÍ.
»VOLNÉ
41
Wach&mannuv závod
mladý Svátek.
plzeňský
Iva
alegorický význam.
vána, či
—
knize
že
kdyb}
ručně
knih,
nás
u
bratří
dílny
některé
jen
jen
řejněných
levné
kuže
tří
ploten
smutným
u
nás
stohy
kdo
tušil.
by
»Volných
ve
poslední
za
ukázku
prosté, kožené,
zlacení
při
udržela,
přinášíme
jsou
použito Jediná
razítek.
vazby
robeny
prémii
na
uve-
plátna,
něhož
dle
bylo
z
slovenského
originál,
se
původních
ruční
dnes
režného
levné
dostane
Jest
než
vazby
původních
to
»symbolický*
—
vycházejí
Vazby
jest
přírody
uveřejníme
nichž
hrubého
z
jest malbou; ze
že
skopové;
však
jest
kdy
původní z
vystižením
objednávky
vzácností,
slibu,
slušné
oužimských.
vazeb
tiskem
byly
době,
a
autora,
knihvazačská
sporé
větší
jest
prostých,
ozdobená
a
V
Kopecký
zdálo
se
42
pro
svého
VAZBY.
dílna
na
zhotovené, 1
z
a
býti
dostáli
všechny
dvacítiletí
málo
původní
bychom
Směr echu
z
měla
by
vyzdobené
jediná
zdobených.
vazba
Snadno
nenudne
firmy
říká
se
než
řidčeji
stěží
se
odkázána
r
vazeb
by
jemným
s
pracován
karakterisuje
oblibou
s
skle
na
markantně
nyní
jak
původní, nefabričně, faktem,
malbu
spojujícího
České
—
VINÁRNY
OKNO
pro
CHÁTRÁNÍ
—
Frantu
karton
SMĚRY«
Besedy
Umělecké.
UMĚLECKÉ.
ZPRÁVY
činnosti,
zakoupení umění, a
j.
době
v
Při
účelem
tím
konturu
j.
velikosti
bude
Text
do
15.
listopadu
bude
mohou
formátu;
omezen
na
do
—
doby
spadá
kruhu
přátel
jen
Směrů«
spolek
»Má-
února
1898.
soutěž
skizzy
i
»Salon
černou, formátě
ve
poloviční
v
provedené
plakát,
na
vto
jinobarevná),
práce
28.
v
čítaje
nej nutnější: 1
od
Topičově
barvách,
případě
Konkurovat
»Mánes«
spolku
třech
bude
»Mánesa«
členy
následovaly
»Volných
pořádati
saloně
v
pro
ve
po
vydávání
naznačené
vypisuje
skutečného
pustný.
tež
obětavé
(jež
cm.
stava
poslední
širšího
pomocí
doumě-
publikací
této
do
může
se
konkursy
Palety«, později
(současně
Alešovy
výše
četné
vydáváním
z
»Vlasti«
spolkovou
jenž proveden t.
»Listy
Alešových
příležitosti
výstavu
nes«
Za
prací lunet
spolková
učinily
vykázati
různé
Mimo
desítiletí
první
době
poslední
v
činnost
Počátek
svazky
dokončil
nepatrnými.
rozšířena
leckých. tři
hlavně
jež
nikoli
výsledky mácí
»MÁNES«
SPOLEK
—
nejsou
pří-
Topičův.
VýK.
února.«
Skizzy
podány
buď-
ŠPILAR.
výbor
skizzu
spolku
50
korun.
třetího
Jury
volí:
2
konkurující
do
na
UMĚLECKÁ
mužu
člena.
zemského
Národní
divadlo
výtvarný,
jedině
ve
jakého
vlivu
hlasy
odboru
jících
členů
Doufáme,
že
na
výboru svého
výboru
volbu
literárního
(neumělců) za
byla vyzvána,
těchto
tu
míti
v
nemohl
ankety
okolností
té
p.
jmenovala
Přes
a
a
pan
»DAS
záleži-
nemá
neměl,
a
ni-
českým lina
umělcům
píše,
že
DEUTSCHLAND«
»fragebogny«,
»úlohou
v
nositele
za
skizzách
životopisných šiřitele
a
všech
II.
německého
těch
kultur-
dáta
zástupci architekt
tohoto
v
nichž
díla
p. Hugo
bude,
vtíravost
Tato
zároveň
německá
vání
zvědavi,
méně
meckých
kolik
za
tudíž
adressáta
vyplnění
vzbudila
najde
lichotivého,
vel duchů
se
ale
se
životopisná
za
objednacího
leckde
lístku.
pohoršení;
hejlů
ať
—
případnějšího
postaví
my
—
jsme
a
při
neužijeme —
kteří
tom dílo to
si
pojmeno-
do
řady
ně-
ještě zakoupí. ls.
VÝSTAVY.
PolívKa. volbu
ještě rozesýlá Storm
veškerý
tom
žádá
;
přispíva-
Polívka
stále
při
a
považuje«
ustanoven
Np. GEISTIGE
CENA
odbor
nepřijme.
—
podati
které
života
—
tu
žen,
a
jenom
podobných
architekt
trig
že
to,
zastoupení
hudebního
(?), do
zástupce.
žádného
aby
záležitosti
v
instance
kompetentní
správním
tostech,
—
ls.
BESEDA
ankety
Německu
v
členy,
ního —
PLAKÁTU.
»Volných Směrů«cena
administrace
život
přijatou
za
NÁVRH
z
Ber-
duchový
V
S. Schne
SALONĚ TOPIČOVĚ vystaveny jsou právě id
r a
architektury lice
a
zajímavá,
umění
nejen
současně
se
inženýrství. již proto, mnoho
že
skiz
za
Výstava v
m
v
i
plakátů mnohém
posledních
pracováno,
ale
i
letech
kartony
pro
výstavu
ohledu
ve-
dekorativním
v
mnoho
je
o
něm
psáno
»VOLNE
UKÁZKY
To
mluveno.
a
dodělali dva
na
dosud
se
anglického tom
tři
nebo
ceniti. málo z
až
tak
že
jsou,
v
tu
návrzích tost to
hlavně
vadí
nás
u
uděláno
velice
návrzích
k
věci
některým
tím
duch
boji:
silně
i
často
na
úkor
zamluví
dobrých
vkus
se
nich
několikrát
nejasným
kde
případě,
linií
by
byla
Muchův
ceníme
výše
místě.
na
V
stává,
se
návrh
listů
rých
že
již
architekturu,
může
a
plakát
být
to
obor.
kterýkoliv
pro
ale
nic,
částečně
aspoň
by
co
ač
ostatních
cizí
o
není
tento
návrhů
U
druhý.
jako jeho návrh
To
té
fi
suchopárným
cenu
vývoje
chtíti
»Zlaté
i
moderním
být Ze
pováženou.
omluvitelná.
věc
to
Ovšem
»kdybych
ukrást
to
návrhů
zbývajících
zase
správní výbor šímu
odboru
trhu
nikterak
jest
se
návrhu
hlavně
apartním
celkem
to
to
něm
při
jest
také
všechno
takto
;
svědčil
nějakému
méně
inženýrství.
tektury
a
dvěma
trojúhelníky,
a
trojúhelník,
vými
ňuje,
kartony
nýbrž
a
mnohde
šlénkově
ným jsou
písmen.
svou
»Shledáním« totožné.
Schneider
Věci
totožný je
Rhodus
celkem
s
Karton
loňským,
vyspělost.
V
že
po
dále
salta«, S.
návrhy
nejen
se
vystavené tu
a
tam
»Dokonáno mnohem I
pósy
stránce
trojdílné
pr-
jících,
plastikou
15.
my-
vyjádře-
»Dvě
býti
že
k
divné o
odbor 8.
o
téhož.
jak
svědčí
;
97,
to
a
výstavě
jiném
říjnem
místo
příčiny,
leč
střediskem
že
nejdůležitějU.
výstavy
B.
dobře
docela
vý-
nebude
té
z
svému
Topičův,
tažení
tomu
světlo
jako
zastati že
litujeme,
života
re-
uměleckého
ani
proti odboru výtvarnému. rozhodnutí
jakékoli, na
umělců
věcech,
hlav má
moci
se
se
září
spolkem
úkolu,
poměry
Uměl.
v
výtvarných
prospěch umělců,
té dosavadního
Čechách
Těmto
ve
oborům
ostatními
správBesedě,
týkajících,
se
navštěvu-
besedu
srdci
dáno
za
rozvoje
v
a
účel
a
král. od
příštího
architektury
motorů
neleží.
KOMORA
inženýrů
a
roku
výstavu
směru
na
ŽIVNOSTENSKÁ
architektů
výstavami
níky. obraz
A
s
uspořádati
odbornou
druženými
v-
shoda
dobrá
OBCHODNÍ
spojení jala
obou
vrhá
lidé, kterým
ani
—
dovedou
kreslířské
kresbě
rozhodují
nestup-
jest«
lépe
tím,
jen
se
gustibus«
»de
má
vánoční
Vánoční
jeho
závod
pohnutky
dokazuje,
archi-
Schneidra,
sérií
před Kristem«). je,
výstava
je
svědčí
právě
velkostí,
nevkusem.
než
pro
letošní
Topiče
u
formální
(»Jidáš
hic
Interes
—
Nepopíratelno
značnou
snaze
vzbuzený,
jeho
zřejmým
účelu,
vážné
O »Hic
klesá.
jen
překvapit
z
vážnému
jsou
výboru
by ono
spíše
si
stránce ního
leč
nelitujeme, snaze
o
besedních
—
zahájeno bylo křížové
mottu
o
po
zase
na
vůbec,
zmiňujeme
odepřel.
presentanti Besedy, jež
měl«,
někte-
jinde
a
snad
zajímavý
žádné
výstavy
místností
použití prostě
U. B.
datované
Listech,
poctivé
při
každou
za
pak
výtvarný
se
pořádati
sta-
Se
Nechť
kružidlo«
barevné,
odbor
tvarný
může noviska
Nár.
v
skorém
neopíralo.
se
vzory
o
odboru
rozhodl
Maškova
nenajdeme
je
pojmutí
z
HP.
výtvarného
doby
návrhu
platí nejen
tak
takový
znovu
jednotná;
již
možno
V nám minulého VÁNOČNÍ ročníku VÝSTAVAuveřejnili zaslané Uměleckéjsme Besedy. posledním
figura
U
jasnosti.
a
nevymyká.
se
vůbec,
celku
o
jednoduchosti
po
celkem
konvenci
»skizza«
gurách,
snahu
ceníme
List
však
Thomy.
»zasláno«
Špilarova
německé
Jedním
odmy-
ženská
Od drží
naivnost.
oznámení dřevěnou
miniaturní
si
sleme
jeho
Praze
v
litografií není
pozor-
umělci.
návrh
ale
roztomilý,
je
prací
vyznívá fádní, suché,
od
je
čísle
celkem
originálních
bohužel
vel-
a
Spilarův
tom
dobrých,
velmi
výtvarných
zásluze
po
jdoucí
svou
Ropse
nevkusem.
techniky,
rysů,
boha-
a
jednoduchost
ohledu
cestou
Hodnota
Topiče.
u
—
kost
individuelních
nevy-
Rovněž
umělců
moderní
vymoženosti
jeho
viděných
náležitě
a
zabíhá.
většina
snad
Mnoho
toto, oboru
vyniká jedině svým
strop
na
svéráznou
Thoma.
je
hledaná až
mnohdy
si
svých
docházejí
vidět
několika
o
osvojiti
nosti
banálnost
v
době, kdy
se
neobsáhl
Mnoho
nenajdeme.
což
dnešní
snaží
cennější specielně
Návrh
připomíná. V
tom
jest: thema
to
přestřelil,
vymykající,
se
všem
při
A
jádřil.
tělesností«
s
snad
výtvarnému
z
Něco
zakotvily.
Muchova
čímž
stejně
nehledě
Aleš), jichž
jeste,
tomto
v
v
nejposled-
ostatním
tomto
nic,
docela
vzoru
detailech,
době
v
uměním
s
hluboce
návrhu
specielně
teprve
směru
ve
vystavených
U
v
nás
př. Mánes,
cizích
platí.
U
až
vděčném
velice
na
ne-
injekce umění
než
přišla,
Němci
44
VAZEB.
—
národní
na
reminiscencí
jejich
ČESKÝCH
výsledků,
skvělých
před tím,
v
snad
(na
povaze
individuelního
a
dosud
umělců starších
již
Francii.
a
příliš
dekorativní
samostatného
a
kteří
pracovali. umění
Anglii
o
tom
francouzského
a
nější počínáme A
oboru
v
umělce,
umění
poli
hlavně
platí
SMĚRY«
a
nynějšího
vědeckém,
přiměřeně rozpadá
co
možná
pro
na
i
s
do
při-
živnost-
nejúplnější
práce
uměleckém
ve
pod-
června
15.
inženýrství
stavu
výstava
Praze
V
Českém
pomocných strojů podati
ls.
.
43
technické
praktickém. řadu
odborů
»
45 z
mnohé
nichž
náváme:
se
s
2.
živnostmi;
historické
zvláštní
oddělení
odbory,
na
úkol
se
takové
jako
školství;
at.
Pro
p.
3. od-
provedení
předních
z
oddělení;
obory
stanoveny
našich
odborníků,
sobě
svěřených
uspořádání
a
oddělení.
že
v
stavíc
ona, oboru
konáno
se
neb
tím
ji
umělců
aby rázu
přičiní,
aby
ony
dekorativním
mikami,
prací
listů
denních
znázorňující V.
a
prací.
se
»Bitvu
architektů sil
ze
českého
všech
které
zadáno
sil
pole-
ne
průběh zprávy.
podniku
s
příští
přiložen do
Jansovi.
Má-
Np.
českoslovanské.
se
porotou
Práce
Návrhy Za
porota a
uzná
vedení
se
sl.
do
482) dle
jury
renčních
malíř J.
—
jejímž
v
městské
Pomník Městě
Z
a
mějž
hl.
tržnici, jest
rozměry
S.
pod
Sucharda
města
100
»Také
časopis
za
—
Do
konku-
zl.
jednobez
jednou
Kdyby
tohoto
částí
tějších
podán
být
POMNÍK lze
v
nou
FRANT.
aby
úřadě
nejvíce
staveb-
budou Pří
ším
na
ovládal
a
Novém
vána
řádně
bi1 é
UKÁZKY
ČESKÝCH
za
soutěž
jejichž
14
dní
malíře.
Členství
a
veřejně
jich
poměrů.
k
sestávati
bude
konkurujícím.
důležimohl
zdárnému
taktéž
nevedla
po-
cíli
nová, opětně budou
hodnotou
dvou
sochařů,
až
přijali V.
bez
k
vyzváni
ze
malíř
práce,
vyplacen
buď
poroty i
práci.
aby
uměleckou
bude
Roštlapil
z
ku
přináleží
které
ku
čemž
dostatečných
jedna
soutěž
pro-
dosud
Hynais.
Návrhy
Dva
konkurenční
vystaveny.
pohledu uvážení
zdají viděti,
v
provedení,
podmínky
se
že
Práce, vyžadující
při projektu
VAZEB.
V.
ponecháno
prvním
bude
Porota
Wiehl
zvoliti
však
m
Ant.
a
prvá .
soutěži
první
při
úkolu
užší,
této
velkém,
prací vypsána
soutěž
zl., při k
umělce
zkoušky
Kdyby
podaných
práce
vynikaly.
této
provedení
neb
tak
nad
dostane
cíli,
1000
vhodné,
schopnosti tohoto
k
monumentální
měřítku
v
úplné
výsledek.
výsledku
architekti
to
a
za
prove-
účelem
za
neprokázal
rozsáhlé
porota
Ustanovení
architektů
dvou
našich
Palackého
náměstí
umělci,
o
byl ještě
tak
uzná-li
pomníku
její
neomezená
PA-
následující:
náměstí
dle
toho
k
vynikati
duševní
právo
kterou
práce,
bude
ještě odměny
veškeré
provedení
důkaz
zl.
honorování.
z
nevedlo
jednání
zl.
vyjednávati
způsobilou
vyjednávání
300
městská rada
a
autorem
umělecké ve
kdyby
projektu
díla.
na
městská
300
S
uzna-
zaručuje
po
autory
s
úplně
za
ceny
zůstává
Honorář
bude
rada
svěřena,
mu
do
návrhu;
k
schopností
ohledu
co
umělců
se
národnosti
umělecká,
jsou vyloučeny
obvyklé.
ceny
ustanovuje
náhrada
stejná
zakoupení
jich
budiž
konkurenčních,
díla
majetkem
alternativní
náhrady
autor
sochaře
Prahy vypisuje veřej
obdržeti
takové,
návrhů.
Županský.
pro
vyjímáme
Cena
heslem
VI.
5
1897,
r.
autory prací
Hofbaur.
jež
pro
celkem
zvoleni
návrhů
podmínek,
určen
A.
shledán
král.
získání
na
LACKÉMU. ním
došlo
sochař
zaslané
práci
rada
a
malíř
autorem
Městská
soutěž
Schusser
ustanoven
udělena
figury«,
lhůty
podmínek konkurenčních
družstvem hlasně
ustanovené
V. S.
(viz
též
vyhraženo
rotě.
Směrů«
»Volných
v
která
kromě
mu
mu
a
o
každém
ostatní, vstoupí
ohledu
OBÁLKU
NA
—
právo
variantní
výloh
zůstávají
odpadají všeliké
to
dení
hmotných
konkurenční
zralá
a
odlity
návrhům
umělci
jen
prací
sádře
v
k
Lhůta
zl.
mohou
autorům
vážná
za
si
250.000
Stran
volnost.
úplná
1:10,
Rozpočet
Ivonkurovati Všem
uhražení
k
provedení
SOUTĚŽE.
1898.
v*měřítku
výši
Palackého.
mostu
umělcům
se
materiálu.
barvy
nepřesahujž
a
září
24.
ponechává
buďtež
provedeny
pano-
Luďkovi
hlavně ku sousoším
pojetí
naznačením
bude
úplné
pp.
se
našem
o
hojné
Provedení
Lipan«,
u
nich
o
a
přičiní,
se
Neopomeneme
zajímavém
o
inženýrství
a
že
pověsti,
přinášeti
a
dovídáme
architektury
roldovi
myšlenkového
vyhrazuje
vy-
může;
býti
existenci
obhájili
co
buď
trousí, byly vyvráceny
se
sledovati
nás
u
všech
ze
nepříznivé
positivní
poctivou
přípravných
rámy,
nás
obrazem,
našich
dekorativního,
umění všude
ale
výstavy
pro
stanoviska,
vykonáno od
oni
korporativně
umění
a
že
bude
umění
co
očekáváme
oboru,
jednou
architektury
Z
že
dekorativního
konečně
toho.
ukáykou
toho
s
český,
ryze
dekorativního
a
spíše,
hlavně
výstavy
základ
na
architektury bylo,
vítáme
celé
myšlénku
46
přispůsoboval
ných
Vítáme
Y«
Modely
církevní
jednotlivé
SMĚR
še
stavitelství
odbory,
4.
É
pozname-
umělecký průmysl stavební;
sestávajíce
jež
a
dekorativními
-
umělecko-průmyslové
a
vzaly
dotýkají,
se
Architekturu
stavebními
borné 5.
1.
umění
V O L N
i
nákladu
každém
který
ony
ukazují 250.000
ohledu
co
do
slušné. na
Při
bliž-
ubohost
zl., honoro-
úplně
umělecké
spůsoceny
SMĚRY*
»VOLNÉ
47
bude
vy ni kati
následující spělost.
Porovnejme
obnosu,
zdají
zl.
nestálo
Budou-li kávati
jež
jindy
cenami,
k
dá
vzorného
250.000
zvláště
jednou
banky.
udeleni
cen
psaná
»zaslána«
čtyr
lívkou, zda
jen
nebylo
nejen
banka
odborné
oznámeno,
bylo
možno
korporace
říci
záležitosti
býti
užší
dodání
k
úředníci
ku
tom
o
zadáno však
veřejné, nebylo
dne
krátce
a
mírně,
zl.
Bude
celá
tedy
zl., kdežto
když
řády,
a
tak
toho
ně
na
tolik
nedočtli,
se
Po-
a
rozhodoval
Jednání
důvodu
živno-
Buldrou
plánech
jste
dlouhá
stanovili) p.
dle
seznáno
vzala
se
byli
těchto
vypro-
avšak
uveřejnili
Polívkovi.
p.
konkurence zhotovení
záminku si
Po
příjemném.
ze
1897
živno-
plány
na
zadání
zprávě
těšíti
jsme příležitost
architekty o
dle
by
povinnost
za
podání návrhů,
7/X.
Kdo
z
velice
soutěže
skizz
úřední
správné
k
mezi
architektu
zralá
smyslu,
(za
dodání
v
uznají
světle
ve
tom
vyzváni
návrhů.
práce
(při předpokládaném
měli
přímému
konkurenci
nových
banky,
provedení
že
nýbrž
se
ku
Listech*)-ze
projektanti si
vypsala
že
zprávy
tři
Np.
ročníku
v
ta,
fontány
dbá.
nejeví
musí
jen
přihlédneme-li
a
podmínky
příležitosti
u
však
úřední
Národních
někteří
pány či
minulém
oče-
se
býti
pokládáme
vzorné
j ich
e
konkurenčních
vyjednáváno,
pokoutně
vyzvavši
V
s
a
zl.
ale
a
dá
mohla
3100
11250
stanovil,
poctěných plánů budou
v
kterou
oba
málo
tak
přikročeno
autoři
měla
kdyby
300
týče
cen
všechny
platný
novinami
autorů, jež
měsíců,
kruhy
celé
že
a
že
se,
těchže
těmito
stenská
cíli
k
Očekávalo
jektu.
lhůta
Skončení
obnášeti
BANKY.
podmínek
se
podmínky
Co
kruhů
pioskakovaly
nevedla
kdo
co
stanoví
zralá.
nejvýše
po
jednom
pomník anebo
vážná
obnosem
V
vážná
bývají,
dvě,
slova
tedy
nákladu
cen
upozorniti.
slušných
ze
stenské
s
jich
povolaných
z
výše sice
obyčejně
rozpočteného
činiti.
postupu,
Husův
vy-
spravedlivou,
by
vyznamenána
bude
poctěno
u
Václav,
2°/ 0
práce nás
doporučena
sv.
poctěných
vyžadovati
řádu
Nevíme
zl.).
znění
byly
Vykládáme-li
návrhů
obce
uznáním
jako
tří
PALÁC ŽIVNOSTENSKÉ
—
že
uznání.
šest
strany
se
křiklavé
se
že
rázu,
vedle
konkurenčního
rozpočtu na
že
díla
by
jen
běžného
dle
zralá
a
čestným
většího
čestného
očekávati,
se
konkurence
vážná
dostane
uměleckou
konkurenčních
prací
byla
ta
všechny
a
spolkem architektů
poznámek
autorům
tu
větší
obnáší
který
Podmínka
odměnu
sebe
řád konkurenční
dalších
tomu
všem
že
posuzovány
případě
po
seznáme,
hodny
za
že
konkurencím
Rudolfinu,
se
práce
k
dobrá
nejblíže
vykazovaly
odporučený,
výloh. že
Práce
stanoví
jakou
tom,
v
zl.
byť
zl.,
netřeba
omezení,
jury
zkušeností,
ze
že
hmotných
přísného
strany
se
našim
k
tak
1300
veřejně
a
sice
a
300
onou,
vidíme,
zl.,
uhražení
k
s
přijatý,
podmínky výhodné
300
ni
u
vzorný
částkou
obnosem
první
cenu
5000
tedy
se
cenu
budou
oceněny
inženýru jako
a
ostatní
nad
48
objednatele
poukazujeme. Np.
v
Praze Soutěž r. 1898. získánív naPorota,
arch.
Koula
Roštlapil,
a
návrhy
nalézá
K
prvním
přičísti
dlužno
3.
se
dle
noty, tak žádal
návrh
třemi
hlasy
menány 2.
rázovitě
projektu
ceny
musí.
se
dvou
první
Spilara.
cenou
Veškerých
salonu
v
Národa«
BOUDOVÁ.
Péčí
—
a
LINKA.
nákladem
spolku
jejich
»MANES«.
—
poněvadž
Druhé
ceny
kružidla
značkou
s
jest
a
a
dílem
namnoze
jich
se
a
A.
o
dvě
velecenné
B,
5.
Vítězslav
s
K, a
návrhů
3.
hesla
vnitřní
který
práce,
jež
bez
značkou fialou.
Mašek.
Z
v
plakát
cena
vyznahesla
vysloveno práčem:
Muchy
hod-
rozhodla, aby
gothickou
na
bez
První
projektu
se
23
prací.
programu,
dále
Jury
1.
uznání
kružidlo«,
malíře AIfons
zajímavých
2.
A,
dle
lit.
přisouzeny
písmenou
malíř
projekty, jak
Čestné
»Zlaté
mottem
lotosu
poctěného
23
jednohlasně
Mezi
pozoruhodných
literou
inženýrství vystihující.
a
jde ještě
trojúhelníku.
v
2.
tu
a
inženýrství
a
následujícím:
míry, jakou vyhovělo
lotosu
Ženíšek,
1.
se
písmene Autorem
návrhů
A
ná-
druhou
Paříži, druhv výstavní
a
Karla
jest
vysta-
Topičově,
*) Karakteristické
A.
druhé,
vyznamenaných jestprvní
cenou
veno
se
dle
i
v
řada
lotosu
Jury posuzovala
značkou
se
celá
Liška,
architektury
úsudku
a
značkou
se
působivosti
trojúhelníků,
trojúhelníku,
vrhu
trojúhelníku.
návrhu
značkou
4.
konečnému
význam výstavy architekrury
přisouzena
býti
značkou
v
1.
Hynais,
výstavu
vynikajících
projekty:
dekorativní
jich
dvě
udělily
se
kružidla
znakem
svému
několik
se
pánové
pro
ku
dospěla
zaslanými
v
níž zasedali PLAKÁTU
—
»Politik«
pro
naše
uveřejniti
poměry je,
odepřely
z
že
prostá
toho
fakta
důvodu,
v
že
»zaslánu«
záležitost
ta
označená, tyká
se
žurnály osobních
redakcí.
Zodpovědný Reprodukce
redaktor f
K.
L.
otozinkografie
KLUSÁČEK. J.
VILÍMA
v
—
Tiskem
Praze.
Dra
EDV.
GRÉGRA
v
Praze.
»Hlas
přátel
