Cestopis Bukurešť a MunŃii Bucegi 2007
www.p3.cz
Bukurešť a MunŃii Bucegi 31.05.20007 - 05.06.20007 - jeden den ve velkoměstě a třídenní přechod krásných hor Rumunská příroda je uchvacující, vznešená, svá a elegantní (mapa výletů). Stejně jako kdysi bývala elegantní i Bukurešť - secesní domy, nádherné kryté pasáže, vilové čtvrti, art deco, kavárničky, parky, špacíry... Dnes z této zašlé slávy moc nezbylo.
1.den – čtvrtek 31.května 2007 Let z Vídně, podvečerní Bukurešť Na vídeňské letiště jsme se pohodlně dostali autobusem SA a cestou oddychovali spolu s "Účastníky zájezdu". Měli jsme fóra, tak jsme na sluníčku odpočívali a lelkovali. Let v novém letadle Skyeurope zajišťovala náramně krásná holčičí posádka, navíc měla devízu - "dievčatá hovorila po slovensky"... ach! Letadlo normálně létá na letiště Baneasa, od kterého to je k našemu kámošovi cca 15 minut pěšky, ale zrovna něco opravovali, tak jsme přistáli na Otopeni a Peťa si nás tam vyzvedl. Do Buku (jak jsme lidově město přezdívali) byla šílená zácpa, Petr se trošku strachoval, že nestihne firemní oslavu, ale nakonec se všechno povedlo. My jsme neoslavovali a šli jsme do místní Billy nakoupit na výlet do hor. Kuknutím na net jsme však díky zítřejšímu horšímu počasí zvolili variantu "město" a do hor tedy vyrazíme společně až v sobotu.
2.den – pátek, 1.června 2007 Den dětí, prohlídka Bukurešti Dnešní den slaví děti svůj svátek, jsou úplně všude! Vyfiňtěné, s paní učitelkami, s prarodičema.... V Muzeu vesnice máme díky nim otevřené všechny místní chajdaloupky dřevěné, zděné, v dáli se tyčí kostelík. Areál je moc hezký a asi je to jedna z nejlepších atrakcí v Bukurešti. Vstupné 6 RON pro dospěláka není moc. Nejvíc se nám líbil domek v podzemí, domek u jezera s krásně malovanými okny a vystoupení dětského folklórního souboru. U východu je i fajn zásobený obchůdek s dárkama a upomínkovýma předmětama. My jsme si tam koupili pohled z hor, do kterých pojedeme zítra. Metrem se přesouváme na PiaŃa Unirii, před námi se objeví nádherná dlouhá třída vedoucí k Paláci Parlamentu. Uprostřed je 41 fontán reprezentující 40 žup a ta největší pak město Bukurešť. Megalomanské stavby Nikolae Ceauşesca lze spatřit na více místech Buku, ale druhá největší budova na světě (po Pentagonu) stojí na vybouraném kopci na konci buleváru Unirii. Celý komplex obsahuje 12 nadzemních a 4 podzemní podlaží, asi 1100 sálů nádherně vyzdobených z rumunských surovin a rumunskými řemeslníky (dřevěné obklady, gobelíny, závěsy). V každém dni zde v dobách slávy pracovalo cca 20 tisíc dělníků a nad stavbou bdělo 700 architektů. Dnes je zde sídlo obou komor parlamentu a pár dalších institucí jako muzeum a galerie. Do budovy lze nakouknout - prohlídka trvá 45minut, vede přes nejkrásnější sály i balkůnek, na němž se ztrapnil Michael Jackson. Celkem uvidíte 4% celé budovy. Příjemné je, že prohlídka je v angličtině za stejnou cenu jako pro místní (15 RON dospělý, 30RON poplatek za focení). Velké sály, salónky a chodby si lze komerčně pronajmout, při naší návštěvě zde byl medicínský kongres. Sáhli jste si někdy na silikonové implantáty do ženských prsou? Po revoluci v r. 1989 z mnoha úvah, co s touto nedostavěnou budovou, nakonec zvítězila myšlenka budovu dostavět a dát ji k užívání lidu, jak měl v úmyslu i Ceauşescu. Aby to bylo
1z7
Cestopis Bukurešť a MunŃii Bucegi 2007
www.p3.cz
něco echt víc než třeba Champs-Elysées v Paříží, je bulvár k paláci o 1km delší (4,0km) a o 1m širší (120m mezi domy). Stará část Bukurešti se nachází východně od Calea Victoriei. Jediná pěší zóna v hlavním městě je na Strada Lipscani a zrovna po ní jezdili tatrovky s odváženou sutí z jiných ulic. Je na ní úžasný pětkový bufáč a podle obsluhy jsme ho překřtili na "U tří grácií" - jedna pekla mici (masové šulánky upečené na roštu nad uhlím, zvenku krásně propečené a uvnitř krvavější), druhá točila pivečka a třetí sklízela ze stolů anebo obráceně. Výhodou pěší zóny je, že zde nikdo neparkuje, protože to je ve městě dost problém, parkuje se totiž naprosto všude - v bočních uličkách, na chodnících, někdy i dvojřad. Občas se mezi Ferrari a Maserati připlete Dacia nebo povoz s nákupem. Večer je Buku krásně osvětlené, zejména 15timinutová jízda okolo Paláce Parlamentu nenechá nikoho na pochybách, že budova je opravdu velká. Do secesně vyzdobeného Athenea se nejlépe dostanete zakoupením lístku na večerní představení nebo koncert - stojí velmi málo lei, umělci dosahují evropských kvalit a je tam i moc krásná výzdoba.
3.den – sobota, 2.června 2007 vlakem do Buşteni , výlet Buşteni - Cabana Babele - Omul (2507 m.n.m.) Po vydatné snídaní se přesouváme na Gare Nord. Lístky je nutno zakoupit v kase těsně u vchodu do nádraží, protože pak vás tam bez jízdenky nebo vstupenky na nástupiště nepustí. Spoje jsou vždy místenkové, kvalita vozů odpovídá kategorii (A (acelerato) - zrychlený, spěšňák ; R - rychlík, IC). Náš "A" do Buşteni byl dost zdevastovaný, tak nevíme, jak pak vypadá osobák. V Buşteni kupujeme štrůdl v místní pekárně a malou lstí se dostáváme do první lanovky ke Cabaně Babel (1 jízda nahoru nebo dolů stojí 20 RON, doba jízdy cca 20minut, kapacita kabinky cca 25 lidí). U lanovky většinou stojí fronta a vypadá to tak na dvě hodinky čekání. Vůz je nádherným historickým exponátem a nám se zdálo, že drží pohromadě jen díky novému nátěru sponzora. Cestou nahoru jsou opravdu krásná panoramata hor, stoupněte si ke sklu směrem k údolí. Dole v údolí bylo krásně, nahoře je také, ale někde mezi tím se valí mraky. Teplý vzduch stoupá podél skalnatých hřbetů z údolí, nahoře se tvoří mraky a ty se přelévají do dalších údolí nebo na náhorní planinku okolo chaty Babel (2200 m.n.m.). Kousek od chaty jsou přírodní útvary a známá babelská sfinga. Naše túra má dle ukazatelů trvat 2-3 hodiny, a je to pravda (viz celá naše třídenní mapa putování). Vcelku se dá na hodinové údaje spolehnout (pokud nebloudíte :-) ). Cestou si užíváme klid, narozdíl od přelidněného prostranství před Sfingou zde není ani živáčka. Mraky postupně zakryjí vrcholky, a to nic dobrého nevěstí, ale naštěstí neprší. Na vrchol Omulu docházíme v mračné mlze a využíváme pohodlí místní chatečky a jejího minibufetu (čajíčky, polívečka, fazole s párkem). Na chatě mají několik pokojů, volno je jen ve velké noclehárně a nám se už dál nechce, tak to berem. A dobře děláme! Večer mraky ustupují a otevírá se nádherná scenérie okolních kopců a hor (mrkněte na panoramata). Petr se navléká kvůli větru do pláštěnky a za svitu svíček v chatě dopisujeme deník.
2z7
Cestopis Bukurešť a MunŃii Bucegi 2007
www.p3.cz
4.den – neděle, 3.června 2007 výlet Omul - Vf. Scara (2422 m.n.m.) - Cabana Mălăeşti - Cabana Diham Ráno je bezmračné, teplé a přívětivé tak, že snídáme venku a kocháme se. Po vydatné snídani vyrážíme dál po značkách po hřebeni až na vrchol Scara (2422 m.n.m.). Z vrchu si prohlížíme hluboké údolím ke Cabaně Mălăeşti netušíce, že se do něj za chvilku v neprůhledné mlze spustíme. Uprostřed údolí ještě přetrvávají zbytky sněhu a tak občas musíme přes sněhová pole. Po krásných loučkách plných horské květeny scházíme ke Cabaně Mălăeşti (šli jsme letní cestou po serpentinové cestě, dá se jít i zimní varianta, kratší tak o 4km, ale po prudkém sněhovém poli se nám bez maček nechtělo riskovat). Cabana Mălăeşti je nově rekonstruovaná a myslím, že od sezóny 2007/2008 bude mít tak dvojnásobnou ubytovací kapacitu. Kousek od chaty se nacházejí krásné vodopády (nutno jít trošku mimo značku - modrý pruh). V této nadmořské výšce se objevuje les, a to ne hned tak ledajaký - smíšený hustý porost plný překrásných udělaných starých majestátních stromů. Po dalších dvou hodinách docházíme k další chatě Diham. Je na krásné planince a plná dětí. Unaveni využíváme jejích služeb. Ani blikající zářivka a noční vatra nás neodradí od zaslouženého spánku.
5.den – pondělí, 4.června 2007 výlet Cabana Diham - Poina Izvoarelor - Poina Coştilei - Buşteni Snídáme na pokoji a dole si dáváme jen čaj. Venku je opět krásně, otevírá se nám výhled na skaliska, kde jsme včera putovali. Jdeme už podél hor nádherným smíšeným lesem plným starých obrovských stromů, skoro by se dalo říct, že je to prales. Občas z lesa vykoukne krásná loučka, občas malý potůček, sem tam i vstavač. Cestou nikoho nepotkáme. Na rozcestí měníme modrý pruh za červený trojúhelník a stoupáme podél potoka nahoru. Tento úsek je špatně značený, což zjišťujeme velmi záhy, kdy nás cestička zavede až k medvědímu brlohu. Raději se vracíme a objevujeme u velikých skalisek neznatelnou odbočku. Po překročení rubikonu je značek jak namr-ejch ...prostě už hodně. Mraky se zase scukávají a občas se nad náma vyprší, ale střecha mohutných stromů má velkou zádržnost, takže pláštěnky ani nevyndáváme. Do Busteni dorazíme kolem 14, Petr jde koupit výborné štrůdlíky do naší oblíbené pekárny a já kupuju lístky. Bohužel v pondělí má paní pekařka sanitární den a leští výlohu. V horách jsme se chovali slušně - viz naše třídenní odpadky. Vlak je moderní a klimatizovaný a k pohodlné jízdě ukusujeme pečivo od konkurence. Peťa nás čeká doma s výbornou kuřecí kapsou a filmem The Queen, uléháme spokojeni.
6.den – úterý, 5.června 2007 Zaniklá sláva secesní Bukurešti Než zase odletíme, tak jsme si zajeli ještě rozdrcanou šalinou do města. Puch ve voze byl k nevydržení, ale vydrželi jsme. Projeli jsme krásné staré čtvrtě a pak nazdařbůh chodili uličkama a dívali se jak byla dřív Buku krásná. V 90tých letech 19.století byly po vzoru Paříže postaveny krásné bulváry, historické budovy (Athenaeun, Cercul Militar) a mnoho nádherných secesních pasáží, z nichž dodneška zbyla jen jedna - Villacrosse (přístup malou uličkou z Calea Victorei naproti Policejnímu ředitelství). Pro zajímavost v roce 1918 měla Bukurešť asi 380 tisíc obyvatel, nyní má už přes 2 milióny. Po válce se začaly rozšiřovat ulice,
3z7
Cestopis Bukurešť a MunŃii Bucegi 2007
www.p3.cz
dláždili se a pojmenovali se po důležitých bitvách z boje o nezávislost nad Turky (Calea Victoriei atd.). Ještě jsme si šli odpočinout do prima zahrady - Cişmigiu. Je zde spleť stezek, uliček a průchodů, jezírka, jeskyně, průlezky pro děcka, populární restaurace Monte Carlo, množství laviček, milenců a důchodců hrajících šachy a jiné hry. Park se dokončil v r. 1854 na místě bývalých bažin, architektem byl vídeňák Carl Meyer. Zemřel v r.1852 v Buku žalem nad ztrátou své 17-leté sestry a je pochován blízko zahrady v Mavrogheni Church. Jste v centru daleko od hluku a ruchu velkoměsta, ale tu je klid - posezení na lavečkách, projížďka na šlapadlech po jezeře nebo procházka přes celý 17ha areál je úžasně uklidňující! Budova architektury je zdařilou rekonstrukcí bývalé budovy, zůstal obvodový plášť a v něm je umístěna moderní budova. Ostatní obytné domy ve stylu art deca jsou poměrně zachované, i dveře, kliky, portály, schodiště, vstupy (zchátralé, ale nepřestavěné)... Universitní náměstí zaujme především čerstvě vyvěšenou reklamou na Rexonu (už bylo třeba!), vedením elektriky po sloupech a budovou Bukurešťského národního divadla, tzv. islamizované Koloseum od Eleny Ceauşescu. Buku byla dříve krásná a je to včil ještě trošku vidět, ale co bude dál.....
Užitečné informace
Doprava po Bukurešti Metro má jednoduchý systém - 4 linky M1 až M4, které jezdí řádově od 5.00 do 24.00. Jízdenky lze koupit ve stáncích přímo na stanicích (dají vám i zadarmo plánek metra), jízdenky jsou po 2 jízdách (2 RON), po 10ti (7 RON), 1 denní (3,50 RON), měsíční (22 RON, 50% sleva pro studenty). Vozy jsou už většinou nové, a jsou celé průchozí - takový dlouhý had. Do turniketu strčíte jízdenku, on vám na zadní stěnu natiskne kolik vám ještě zbývá jízd a pustí vás dovnitř. Na výstupu jsou také turnikety, ale jimi jen projdete. Metro jezdí dobře a je čisté, občas smrdí jen lidi. Šaliny jsou děsně rozdrchané a vytřepou z vás cestou dušu. Je to většinou způsobené zanedbanýma kolejama. Na zastávkách nejsou jízdní řády, tak musíte čekat, třebas se něco objeví. Nastupuje se jednou půlkou dveří, druhá je většinou pro výstup (je to i na dveřích nakresleno). Jízdenka stojí 1,1 RON, což je dost, ale šalinou se dostanete přes celé město, pokud nespěcháte, a cestou se můžete koukat. Pozor na smrad! Někdy se stává, že potící lidé vyhrajou a vy musíte vystoupit, proto si cvakejte jízdenku až po čichovém testu. www.urbanrail.net/eu/buc/bucurest.htm - mapa bukurešťského metra www.metrorex.ro - oficiální provozovatel metra, tarify www.salutbucuresti.ro/imgs/harta_ratb.gif - přehledná schematická mapa MHD v Bukurešti, kromě metra obsahuje i tramvajové, trolejbusové a autobusové linky
4z7
Cestopis Bukurešť a MunŃii Bucegi 2007
www.p3.cz
Rumunské vlaky Vlaky jezdí přesně podle jízdních řádů, jsou levné a kvalita odpovídá typu vlaku. Existují "P" (persoane) - osobáky, "A" (acellerate), to je zrychlený vlak, "R" (rapid) znamená rychlík a mají ještě IC ... Vlaky mimo osobních jsou povinně místenkové a všechno dostanete natištěno na jízdence. Orientační ceny pro trasu Bukurešť-Nord - Buşteni (platné k 06/2007):
"A" - 24,90 RON "R" - 31,30 RON "IC" - 35,50 RON
Pro vstup na nádraží je třeba mít vstupenku na nástupiště nebo platný lístek, na všech přístupových místech totiž stojí děžůrné a kontrolují cestující. Jak se vyznat mezi spoustou informací na jízdence - viz návod. www.cfr.ro - stránky rumunských železnic, i v angličtině, krásně si zde najdete svůj spoj, vše jezdí přesně.
Ubytování na horách - cabany Cabany neboli horské chaty lze nalézt po celém Rumunsku. My jsme spali ve dvou: Cabana Omul - leží na nejvyšším vršku MunŃii Bucegi (2507 m.n.m.). Je krásná, dřevěná a dýchne na vás stará romantika. Těsně za vchodem vpravo je lokál, tady se večeří (klidně i z vlastních zdrojů). V chatě není elektrika a tak se v lokále rozsvítí večer svíčky a čelovky. Chatařka má do lokálu okénko a nabídne vám něco k pití (čaj do hrnečku za 2,50 RON, cappuccino za 4 RON) a i něco k jídlu (kolem 8-9 RON). Ke spaní jsou na chatě dvoulůžkový a čtyřlůžkový pokoj (za 25 RON) a velká noclehárna pro asi 35 lidí (za 20 RON). My jsme spali v noclehárně, topí se tam plynem (to je to potrubí, které jsme pořád cestou z Babele potkávali!), je tam teploučko, dostanete deku a polštářek, ale většina stejně spí ve vlastním spacáčku. Na večer mraky ustoupí a otevřou se vám nádherná panoramata! Stejné je to i ráno, posnídali jsme proto venku. Cabana Diham - leží na krásné loučce v 1320 m.n.m. Dům má několik pater, my jsme spali v pokoji na druhém s balkůnkem a výhledem na hory. Kapacita chaty je asi velká, protože s náma ještě bydleli dvě třídy, starší měli dole v jídelně diskotéku a mladší vatru na blízkém svahu. Cena je 25 RON za osobu a noc, na pokoji je i záchod se sprchou vše v jednom. V jídelně si můžete dát pivečko, čajíček a i něco ke snědku, ale z kuchyně se stále táhl pach spáleného tuku, takže jsme zůstali raději jen u piva a čaje. http://alpinet.org/main/poteci/about_ro_t_despre-muntii-bucegi_id_19.html rumunský alpinistický klub, na serveru najdete mapy, krásné fotografie, můžete si naplánovat jakoukoliv trasu, je zde i několik míst s lokalizací GPS... www.cabana-omu.ro - stránky Cabany na vrcholku Omu www.diham.ro - stránky Cabany Diham
5z7
Cestopis Bukurešť a MunŃii Bucegi 2007
www.p3.cz
Průvodci a mapy My jsme v Bukurešti používali průvodce "Rumunsko" od Rough Guides. Je tam popsaná historie Rumunska včetně porevoluční doby. Oblast centra Bukurešti je vcelku dobře zpracovaná, tak jsme si podle průvodce naplánovali trasu, a vyplatilo se. Měli jsme však ještě pro jistotu od Peti (náš prima kamarád, který tady bydlí a pracuje) půjčený plán města. www.salutbucuresti.ro/planoras/ - interaktivní mapa Bukurešti s vyhledáváním památek, hotelů apod. Na serveru všechno o městě, ale bohužel v rumunštině. www.bucuresti.com.ro - mapa města s vyhledávačem ulic
Jídlo a pití Pěkně jsme si pochutnali v prima bufetu na Strada Lipscani, přezdívali jsme jej "U tří grácií", nachází se na jižní straně ulice asi v polovině mezi křižujícími Strada Smardan a Strada Selari. Bufáč nevímkolikáté cenové kategorie je zastřešený plachtou, čepují se zde místní piva, můžete také načepovat něco tvrdšího (výběr je opravdu obrovský). Směrem do ulice je hlavní centrum opékání, voňavé uhlí a spálený tuk se line ulicí a láká kohokoliv důchodce, kravaťáky, turisty. Sedm mici (upečené mleté maso na roštu, zvenku krásně propečené a uvnitř krvavější) s hořčicí a pár naložených okurek a kozích rohů přijde na 10 RON. Další "micárna" je na konečné tramvaje číslo 5 na Aurel Vlaicu, jmenuje se "Cocoşatu" = "U hrbáče". Část je jako restaurace, ale část je jako bufet směrem k parkovišti i s posezením na lavičkách. Objednávku vám rádi zabalí do přepravního sáčku (využívají zejména ti, co projíždějí okolo autem). Ceny stejné jako ve městě. Obsluha trošku pomalejší, ale masíčko výborné!
Náklady Náklady pro 1 osobu celkem cca 4.670 Kč (přepočet měn: 1 RON = 8,80 Kč – stav k 06/2007)
Náklady pro 2 osoby: 3.660 Kč letenka (2.460) a jízdenka bus Brno-Wien (1.200) 970 Kč pojištění 1.360 Kč jízdné v Rumunsku (MHD, vlaky, lanovka) 790 Kč ubytování - cabany 2.560 Kč útrata (vstupné, jídlo) 9.340 Kč celkem
Dobré tipy
žebrající děti a lidi je třeba rychle a rezolutně odpálkovat v jakémkoliv jazyce všude i vysoko v horách je mobilní signál, tak se nebojte, že se pomoci nedovoláte, bacha však na průrvy! 6z7
Cestopis Bukurešť a MunŃii Bucegi 2007
www.p3.cz
Odkazy / links www.sweb.cz/securitate/ - zajímavý cestopis z putování po Rumunsku, je tam i část v MunŃii Bucegi www.klemi.cz/nahledy.php?id_fotogalerie=33 - freeridy na pláních Bucegi, jinak zajímavé čtení o lezení
7z7
