Budějovická hvězda

Budějovická hvězda 2011-2012

Stránka 1


Naše redakce, aneb kdybych byl věc, tak …

Foto: www. Slashgear.com (mobil)

Marek: Ahoj. Je mi 14 let a bydlím v Českých Budějovicích. Chodím do ZŠ Matice školské a v DDM navštěvuji novinářský, filmový a florbalový kroužek. Také navštěvuji 13. skautský oddíl Modrá hvězda České Budějovice. Mezi mé koníčky patří florbal, počítač, televize a kino. Rád točím a upravuji videa, mám rád potápění s láhví (tzv. SCUBA Diving), rád poznávám nové kraje. Nejdál jsem byl v Brazílii. Mým snem je výlet do USA, hlavně do New Yorku. V budoucnu bych chtěl být právníkem nebo moderátorem. Pravidelně moderuji školní akce, např. Superstar 4. a 5. tříd. Kdybych měl být věcí, byl bych internetovým vyhledávačem, protože bych si všechno našel a všechno bych věděl.

Foto: http://vesmir.thos.cz/viewtopic.php?f=46&t=400

Ondra nám napsal článek o Lajce. Její příběh Ondru zcela pohltil, a tak si myslíme, že by se Ondra nejraději stal samotnou Lajkou nebo, když už by musel být věcí, tak by se chtěl alespoň proměnit v její oblíbený polštářek, na kterém tak ráda usínala. (red.)

/Marek nám také napsal dvě recenze: na mobil a PC hru (pozn. red.)/

Foto: http://www.visit4ds.com

Foto: http://www.klidapohoda.unas.cz

Foto: http://planety.astro.cz/zeme/1934-zeme

Dan: Já bych chtěl být planetou. Je to alespoň něco ve vesmíru. Lidé, zvířata i jiné věci na Zemi jsou oproti vesmíru vlastně nic. Dožil bych se 1 000 000 000 let. Ale jsem radši živou osobou. Lidé stejně ovládnou planety, ale možná se i sami vyhubí.

Monika: Kdybych měla být věcí, chtěla bych být asi počítačem. A nebo spíš notebookem, protože bych se mohla přesouvat z místa na místo a poznat spoustu krásných míst a přátel. Byla bych notebookem, protož jsem skoro jako on. Notebook někdy selže, ale někdy to zvládne. Notebook je velice dobrá věc, na ukládání má vysokou paměť. Někdy se sekne, ale pak to zase rozjede, takže je opravdu jako já .   

Martina: Být já věcí, rozhodně bych neváhala a převtělila se do knihy. Buďto do nějaké romantické či komediální, anebo pohádkové. Bavilo by mě každodenně prožívat spolu s hrdiny jejich osudy, hledat prince zakleté do žabáků a poníků, zachraňovat spící princezny, bojovat proti černokněžníkům a nakonec se těšit z dobrého konce. Tedy pokud bych se zrovna nedostala do rukou bratří Grimmů. /Martina nám popsala svůj pokus s ústní vodou Listerine a připadala si při něm asi jako muž na obrázku. (red.)/

Stránka 2


Úvodní slovo

INZERÁT Prodám domácí, před chvílí otevřené zavařené chobotničky od tety z Belému. Zn.: Zle koukaj a jsou celý nějaký divný.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky. Jsme rádi, že jste si otevřeli první stránku našeho časopisu - nebojte se pokračovat dál, protože určitě narazíte na něco pro vás zajímavého. Mladší zde naleznou např. horoskopy, bajku, pohádku a rébusy. Rébusy jsou jistě lákavé i pro naše starší čtenáře. Pro ty tady máme také pár recenzí, dále tak trochu hororovou fantasy povídku, vtipné reklamy a inzeráty, další kvalitní povídky a zprávu z budějovické demonstrace proti smlouvě ACTA. Další školní rok se nám rozbíhá… plánujete, co se svým volným časem. Kdo rád píše či by jen rád něco hezkého tvořil a neví úplně jak, ať se určitě přidá k nám. V loňském roce jsme začali všechny naše práce dávat na naše webové stránky (www.ddmcb.cz/hvezda) – už jenom nepíšeme, ale začínáme i točit videa. A chystáme se na další změny k lepšímu. Držte nám palce a zároveň si držte klobouky: odlétáme společně do víru fantazie. (red.)

Horoskop na školní rok 2012/2013

Obsah

Panna (23. 8. až 22. 9.) 

Horoskop na školní rok 2012/2013……………...…...3 Bajka o lišce a kuřátku………………………………..5 Rébusy……………………………………………......6 Lajka (populárně-naučný článek)……………………..7 Království v bavlnce (pohádka)………………………7 Minecraft (recenze PC hry)………………………….9 Reportáž: Pět minut ústní vody Listerine v ústech…...10 Podivný druh berušek …………………………….....11 Jen krůček od ideálního pátku (povídka) …………….12 Kdo to vlastně je (fantasy povídka)……….………….12 Reklamy ……………………………………………..14 Recenze HTC Sensation XE ….…..................................14 Bodlák (povídka)……………………….………….....15 Ztracená řeka…………………..……...……………..17 Pomatená básnička…………………………………..17 Demonstrace proti ACTA (zpráva)………………….17 Posedlost (povídka)………………………………….18

 

 

Váhy (23. 9. až 23. 10.) 


ZDRAVÍ: Nebojte, letní sluníčko s námi ještě chvíli vydrží. A dokud bude sluníčko, není důvod se obávat, že by se vám vybily „baterie“. PENÍZE: Pokud jste si do peněženky zapomněli o Vánocích dát rybí šupinu, nečekejte, že se vás peníze budou držet. ŠKOLA: Přišli jste z prázdnin odpočinutí, a i když jste otrávení, že další prázdniny jsou až za dlouho, nezoufejte, čeká vás plno úspěchů v mimoškolních aktivitách. PŘÁTELSTVÍ: Planety jsou nakloněny novým přátelstvím. Co takhle poznat někoho, koho jste si dosud moc nevšímali? LÁSKA: Planety vám nepřejí, ale ani nejsou proti vám. Pokud se vám někdo líbí, pokuste se ho získat vlastním úsilím, nebo počkejte na lepší postavení planet.

ZDRAVÍ: Skončily prázdniny, proto ze začátku dbejte na minimální příděl spánku alespoň osm hodin za noc.

Stránka 3

   

PENÍZE: Pro samé povinnosti nebudete mít čas na utrácení. Až naplníte vašemu prasátku bříško, budete spolu spokojeně chrochtat. ŠKOLA: Dávejte si pozor na noční studium. Pokud nebudete spát těch osm hodin, naučíte se sice na písemku, ale už na ni nevstanete! PŘÁTELSTVÍ: V nouzi poznáš přítele. Přesně tak se projeví někdo z vašeho třídního kolektivu, až vám půjčí sešity na dopsání zameškané látky. LÁSKA: Žádnou romantickou lásku nečekejte.

Štír (24. 10. až 22. 11.) 

Vodnář (21. 1. až 20. 2.)     

ZDRAVÍ: Podpořte spolu s přechodem mezi ročními obdobími své zdraví inhalováním česnekovocibulových či cibulovočesnekových odvarů. PENÍZE: Hlídejte si zbytečné výdaje. Nekupujte si bagetu s majonézou, která vám nechutná, když si stejně dobře můžete přinést domácí sendvič. ŠKOLA: Páni!! Planety vám přejí. Skvěle vyniknete. Možná to bude i na Nobelovu cenu! PŘÁTELSTVÍ: Věnujte se svým přátelům. LÁSKA: Je tím pravým člověkem, nebo není? Nepřemýšlejte a prostě to zkuste!

ZDRAVÍ: Vaše zdraví musíte podpořit, protože vám žádná z planet nepřeje. Doporučujeme jíst lněná semínka, zeleninku (brokolici, špenát…), vnitřnosti (játra), rybí  ZDRAVÍ: Využijte každou tuk a mořské živočichy. INZERÁT kapku energie, kterou jste v létě PENÍZE: Až si naspoříte načerpali, a směle se vrhněte dostatek peněz, běžte a Koupím život. do školního shonu! Ovšem udělejte si radost něčím, o nepřehánějte to se svou čem už dlouho sníte. Zn.: Ten můj už nic novýho akčností, školní rok má přeci ŠKOLA: Veďte si barevné jen 10 měsíců. nepřekvapí. poznámky; z pečlivě  PENÍZE: Je lepší být podtrhaného sešitu se vám zdravý a bohatý, než chudý a bude lépe učit. nemocný. Ve vašem případě buďte PŘÁTELSTVÍ: Snažte se hned rádi, že jste aspoň zdraví. neurazit. Vciťte se do svého kamaráda  ŠKOLA: Do školy budete chodit jako na a pokuste se jej pochopit. gauč. Letošní školní rok pro vás bude pohoda! LÁSKA: Vaši lásku potkáte v obchodě s potravinami.  PŘÁTELSTVÍ: Nemáte náhodou tolik přátel, že se ve skutečnosti nemáte na koho obrátit o menší či větší pomoc?  LÁSKA: Život vám významně ovlivní někdo, koho máte na dosah ruky. Stačí se rozhlédnout! ZDRAVÍ: Pozor na záněty ledvin. A nejen v zimních měsících. PENÍZE: Milionářem se letos nestanete. ŠKOLA: Ta vás trápit nebude.  ZDRAVÍ: Dávejte na sebe pozor, každou chvíli se PŘÁTELSTVÍ: Přátelství vám pokvetou. Najdete na vás bude sápat chřipka nebo když už, tak přátele i v opačném pohlaví. Sice to nebude láska na minimálně rýma. celý život, ale přátelstvím na celý život by určitě  PENÍZE: Nenechte si jen tak něco vnutit, aby se mohlo být. vám peníze „záhadným způsobem“ nerozsypaly. LÁSKA: Víte, že se někomu líbíte. A taky víte, co  ŠKOLA: Nenechávejte nic na poslední chvíli, dříve máte dělat: Rychle utečte, dokud je čas! či později by se vám vaše nedochvilnost mohla vymstít.  PŘÁTELSTVÍ: V davu se nachází někdo, kdo se stane vaším dlouholetým přítelem. ZDRAVÍ: Takhle zdravá jako vy není ani brokolice!  LÁSKA: Kdyby ten ňouma, na kterého už nějakou PENÍZE: Pokud se chystáte někomu půjčit peníze, dobu koukáte jako na svatý obrázek, chtěl, najde si zapište si částku a vymáhejte dluhy, dokud jsou ještě vás. Nesmutněte a raději se zkuste porozhlédnout v podvědomí půjčovatelů. jinde. ŠKOLA: Zachovejte si chladnou hlavu, není se čeho bát, přece už to ve škole znáte. PŘÁTELSTVÍ: Špatná přátelství praskají jako balónky. Zbyl vám vůbec nějaký?  ZDRAVÍ: Koncem podzimu a celou zimu se budete LÁSKA: Kdo se líbí vám, o vás nestojí. O koho cítit, jako by vám zevnitř k nosu přimrzl pudink. nestojíte vy, lepí se na vás jako žvýkačka na botu. Vybavte se kapesníčky a trpělivostí.  PENÍZE: V tomto období se vám naskytne příznivá finanční příležitost.

Ryby (21. 2. až 20. 3.)





 

Střelec (23. 11. až 21. 12.)    



Beran (21. 3. až 20. 4.)

Kozoroh (22. 12. až 20. 1.)     

Budějovická hvězda

Býk (21. 4. až 21. 5.)

Stránka 4

Budějovická hvězda 2011-2012 



ŠKOLA: Kvůli nepříznivému postavení Merkuru budete mít trojky, sem tam to bude i nějaká čtyřka. Ale nebojte, do pololetí vše spravíte a příští pololetí zapomenete, že trojky a čtyřky existují. PŘÁTELSTVÍ: Kvůli zhoršení vašich výsledků vás ostatní přestanou považovat za nudného šprta a začnou se s vámi více bavit. LÁSKA: Nepřehlížíte náhodou někoho?

Blíženci (22. 5. až 21. 6.) 

   

ZDRAVÍ: Chraňte své zdraví během podzimních a zimních měsíců notnou dávkou vitaminů a ryb. Poraďte se s Vodnářem a vyměňte si s ním některé tipy pro pevné zdraví i v sychravém počasí. PENÍZE: Neztrácí se vám z kapes? Zkontrolujte to. ŠKOLA: Zkuste dát svým přestávkám nový rozměr. Neseďte ve třídě, běžte se podívat na chodbu, kdo s vámi do té školy vůbec chodí. PŘÁTELSTVÍ: Nebuďte nervózní, že nestíháte, nevybíjejte si zlost na ostatních. LÁSKA: Bude jich letos hodně, ale bohužel se žádná z nich nevyvine v nic trvalejšího.

Rak (22. 6. až 22. 7.)     

ZDRAVÍ: Vašemu znamení hrozí ublížení na zdraví. Při sportu včetně tělesné výchovy dbejte vyšší opatrnosti. PENÍZE: Aby tento rok nebyl smolným, dávejte si pozor na pusu, aby vás rodiče neodstřihli od kapesného. ŠKOLA: Když se vám něco ve škole nedaří, bude se vám tím více dařit v životě. PŘÁTELSTVÍ: Najdete si spoustu nových přátel. Ti ovšem nenahradí toho, s kým jste se pohádali, a nechcete si přiznat, že ho nikdo jiný nenahradí. LÁSKA: Ve škole se vám líbí někdo, s kým můžete s trochou snahy už za dva měsíce chodit.

Lev (23. 7. až 22. 8.)   

 

ZDRAVÍ: Dávejte si na začátku školního roku pozor na své zdraví, až se vrátíte do kolotoče povinností. Neberte jich na sebe moc. PENÍZE: Budou se vás držet jako hladový pes čabajky. ŠKOLA: Sotva skončilo vaše oslavování narozenin, začala škola. Zkuste si dávkovat úkoly po troškách, aby vám šok z přechodu z volna k povinnostem neublížil. PŘÁTELSTVÍ: Kolik peněz máš, tolikrát víc máš i přátel, říká staré dobré přísloví. Opravdu jsou všichni vaši přátelé těmi opravdovými? LÁSKA: Už dlouho váháte? Neváhejte, směle do toho!! Planeta Merkur je nakloněna vašemu znamení v nejideálnějším úhlu.

(Martina s pomocí Moniky a Ondry)


Autor obrázku: Martina

Bajka o lišce a kuřátku Jednou se okolo ohrady se slepicemi, kuřátky a kohouty plížila liška. Sedlák ji uviděl a vyhnal ji. Liška mu zahrozila, že se vrátí a sežere nějaké kuřátko, protože jsou hloupá a neví co je liška zač. Sedlák se jen zasmál a vrátil se k práci. Když se setmělo, liška se schovala nedaleko statku a sledovala ohradu s drůbeží, která se později vrátila do kurníku. Chtěla přijít na to, jak nějaké kuřátko sežrat. Najednou z kurníku vylezlo kuřátko, a protože lišce pořádně kručelo v břichu, řekla si liška: ,,Já to kuřátko přesvědčím, že jsem hodná, aby šlo před ohradu, a tam ho sežeru.“ A vyšla. Zamířila si to přímo ke kuřátku. Kuřátko se lišky leklo, a protože nevědělo, co je liška zač, začalo si s ní povídat. Přece jenom se cítilo v ohradě docela bezpečně. Po chvíli se kuřátko lišky zeptalo: ,,A kdo vlastně jsi???“ Liška mu nechtěla říct kdo je a tak mu odpověděla: ,,Jsem tvá hodná kmotra.“ Když to kuřátko uslyšelo, zeptalo se lišky, zda pro něj nemá nějaké dobré zobání. Liška mu odpověděla: ,,Ale to víš, že ano, pojď sem ke mně a já ti ho dám.“ Kuřátko se zamyslelo a už pádilo z ohrady za liškou. A jakmile bylo u lišky, liška ho čapla do zubů a sežrala ho. POUČENÍ: Nikdy nevěř tomu, koho vidíš poprvé v životě - navíc po stmívání. (Monika)

Stránka 5

Rébusy Milý čtenáři, zde si ověříme tvůj důvtip a fantazii. Odhal, která slova skrývají rébusy a získej od nás malou sladkou odměnu. Odpovědi nám můžeš poslat kdykoliv na e-mail: [email protected]. Rébusy vymyslela a nakreslila Martina.

Rébus č. 4

Rébus č. 1

Rébus č. 5

Rébus č. 2

Rébus č. 6

Rébus č. 3 Rébus č. 7


Stránka 6


Království v bavlnce Princezna Bylinka ležela na svém loži a snažila se usnout. Převalovala se ze strany na stranu, měla přeleželé všechny končetiny. Zkoušela usnout i v pozici „svíčka“ opřená nohama o zeď. Jediné, co nevyzkoušela, bylo pověsit se za nohy a spát hlavou dolů jako netopýr. Cítila se unaveně kdykoli ležela, seděla, postupně i když stála, a nakonec propadala stavům, kdy usínala za chůze, ale i přesto nikdy nedokázala zavřít oči, zklidnit tělo a usnout úplně. Časem se unavila tak, že už nedokázala stát ani na nohou a byla odsouzena trávit dny i noci v posteli. Ovšem bez spaní.


Barevné foto viz 2. strana.

Lajka Když se řekne první živý pes ve vesmíru, většina lidí odpoví Lajka. Ovšem Lajka byla první živý tvor na oběžné dráze planety Země. Stalo se tak pomocí družice Sputnik II 3. listopadu roku 1957. Lajka se našla v ulicích Moskvy, společně s Albinou a Mojkou. Po jejich přípravě k letu, kdy se adaptovali na kašovitou stravu a malý prostor, byla vybrána právě Lajka. Po startu se její dechová frekvence zvýšila čtyřikrát a její puls se dramaticky zvyšoval. Vše se vrátilo do normálu až po 5 až 10 minutách. Návrat Lajky na Zem nebyl nikdy plánován. Měla být bezbolestně usmrcena podáním otráveného jídla. Ovšem v důsledku neoddělení posledního stupně nosné rakety, přestala fungovat teplotní regulace a teplota se zvýšila na 40°C (místo plánovaných 15°C). Lajka tak zahynula po 5-7 hodinách letu. Ve skutečnosti byli první psi ve vesmíru Dezik a Cygan. Vysláni byli 22.července roku 1951 z kosmodromu Kapustin Jar po balistické dráze do výše 110 km, což je za hranicí vesmíru. Přistáli úspěšně, ale při druhém pokusu Dezik zahynul, protože se neotevřel padák a Cygan byl z dalších pokusů stažen. Před Gagarinem bylo vysláno celkem 48 psů. (Ondra)


Začala svou postel nenávidět, protože jí připomínala… víte co. Už si potřebovala odpočinout, ale proč spánek pořád nepřicházel? Chodili k ní různí mudrcové, kvalifikovaní lékaři i šarlatáni, ale nic nepomáhalo. Relaxační hudba, hypnóza, očištění mysli, vyčerpávající čtení nezáživných textů. Nic. Takhle se snažila usnout 427 hodin. Až jednoho dne se jí k rukám dostal hrnek bylinkového, osmi gramového čaje z mandragory, zalitého půl litrem vody o teplotě 101°C, který se nechal odstát přesně šest minut. „Jedině tak se do nápoje uvolní nejvíce aromatických látek,“ vysvětloval znalec Ian Brown. „Ale musí se vypít do sedmnácti minut a třiceti sekund, potom už se dobrá chuť ztrácí,“ podal princezně hrneček. Jakmile Bylinka upila, zatočila se jí hlava a upustila hrneček. Ale nebojte, neutrpěl újmu, protože spadl na peřinu, kde se z něj vykutálely stovky, možná tisíce malých kapiček, které ukáply na peřinu a rázem se proměnily v květy bavlníku. A nejen peřina. I příroda – do této chvíle chřadnoucí spolu s princeznou –, se rázem změnila v nádherné království bílé, nažloutlé nebo narůžovělé barvy bavlny. Nebylo místo, kudy by člověk prošel a neuviděl alespoň maličký keř bavlníku. Děti stavěly z chumáčů bavlny sněhuláky, vzniklo odpočinkové centrum „Měkký koberec“, kam si chodili lidé odpočinout, a království se stalo nejznámějším vývozcem textilního materiálu s názvem bavlna. Brzy nato, když Bylinka spala už čtvrtým dnem, o ni rodiče dostali strach. Ovšem neměli to srdce ji probudit. „Přeci jen dlouho nemohla usnout, potřebuje spánek,“ shodli se král s královnou, opatrně za sebou zavřeli dveře a odešli vládnout svému čím dál bohatšímu království. Když princezna spala už šestým dnem, zavolali si královští rodičové věštkyni Tomanu. Nechali ji s princeznou samotnou a trnuli hrůzou před její komůrkou. Jakmile se prorokyně vrátila, bez obalu jim oznámila: „Až se princeznička probudí, bavlnové hýření

Stránka 7

skončí. A spát bude tak dlouho, dokud ji někdo nevzbudí.“ U hradeb si nechala vyplatit svůj honorář a odešla z království. Rodiče princezny zůstali stát jako omráčeni.

„Hlavně to nepopleť,“ zvedla Tomana oči v sloup, když už byl Matouš v nedohlednu.

„Peníze jsou sice důležité, ale přece nemůžeme nechat spát svou dceru až do –,“ královna se div nerozplakala. „Já vím,“ odkašlal si král, „ale co kdybychom ji nechali ještě chvíli spát a vzbudili ji až potom, dejme tomu za dva tři dny?“ „To se zdá jako dobré řešení,“ rozplakala se královna, která si přála, aby království vzkvétalo, ale na druhou stranu už chtěla mít svou dceru u sebe a samozřejmě vzhůru. *** Mezitím za hradbami splétala nám známá věštkyně úplně jiné plány. Na sousedním zámku Bambulov jí slíbili splnění jakéhokoli přání, protože kdysi šla jejich synu Matoušovi za sudičku a přiřkla mu slibný osud. Totiž ten, že ve svých osmnácti vysvobodí princeznu. „Přišla jsem naplnit Matoušův osud,“ předstoupila prorokyně před královnu, která už devět let vládla sama. Královna věděla, že pro jejího syna je tohle dobrá a snad i jediná příležitost, protože je, stejně jako celý rod Bambulů, jak to říct – zkrátka bambula. Nechala si proto syna předvolat a poslala ho s Tomanou do vedlejšího království za štěstím. *** Cestou Tomana lila do Matouše moudra: „Jistě znáš legendu o Šípkové Růžence.“ „Éééééé… jo,“ přikývl princ. „Tak přesně tahle legenda se plní jednou za tisíc let. A nyní nastala ta chvíle. A ty jsi byl vybrán jako ten princ, který zachrání princeznu.“ „Jóó?“ zaradoval se princ. „Ano. Stačí pokácet bavlníky místo růží, co byly v té legendě, dostat se za princeznou a probudit ji,“ vysvětlovala prorokyně. „Výhodou pro tebe je, že se nemusíš prodírat trny, ale bavlnou.“ „Aha,“ princ zřejmě pochopil. Ale čertví, co se mu vlastně v hlavičce dělo. Před hradbami království princezny Bylinky a jejích rodičů se s ním Tomana rozloučila. „Nezapomínej, co jsem ti říkala.“ „Éééé… ne,“ vykoktal princ a nesměle prošel branou.



*** Matouš se rozhlížel kolem sebe. Všude bavlna. „Pááááni,“ hvízdl a hned si vlezl do relaxačního centra „Měkký koberec“. „Páááni,“ hvízdl, když zase vyšel. Po hodince v masážním křesle vyloženém bavlnou si připadal hned o mnoho lépe. „A teď vzhůru splnit úkol,“ předsevzal si a vykročil pravou nohou tam, kde do nebes čněla věž obalená kvítky bavlny. Došel k ní. „Tak to bude jednoduché,“ prohlásil Matouš směle, uchopil jeden šlahoun a pokoušel se vylézt po věži. Než se mu to podařilo, asi dvakrát upadl. Naštěstí se všude pod ním povalovala bavlna, takže pokaždé dopadl do měkkého. „Ufff,“ vzdychal princ, „ještěže nelezu přes to trní. To by mě ani nehlo!“ oddechoval při třetím lezení nahoru. Když upadl i po třetí, řekl, že si odpočine, a usnul. Pokračoval po probuzení, kdy už se začalo stmívat. Vylézt se mu podařilo dokonce už na druhý pokus. Uviděl princeznu a došel k ní. „Tak, a teď co?“ ptal se sám sebe. „Jak to bylo v té legendě?“ snažil se rozpomenout. Nic ho nenapadalo. Ach, ta paměť, vzdychl. Nedá se nic dělat, tak budeme improvizovat, neházel flintu do žita. Rozhodl se pro starou dobrou klasiku: „Princezno, vstávejte!“ zatřásl jí s ramenem. „Co se děje?!“ lekla se princezna a hned se posadila. „Spala jste,“ usmál se na ni přihlouple Matouš.

Stránka 8

Budějovická hvězda 2011-2012 „Ano, ano, nemohla jsem usnout a potom… ano, už si vzpomínám. A proč jste mě vzbudil?!“ zamračila se rozespale na prince. „No, protože,“ neztrácel úsměv, „…ééé…“ Najednou uslyšeli kroky. „Rodiče,“ zvolala radostně Bylinka. Princ se zaradoval s ní. Konečně někdo ocení, co podnikl pro záchranu princezny a království a po zásluze ho odmění. Otevřely se dveře do komůrky. Královský pár uviděl princeznu vzhůru. „Co se to tu děje?“ zeptala se královna.

INZERÁT

„Tak co?“ ptala se Tomana Matouše před branou, když se shledali. „Zachránil jsem ji,“ pochválil se princ. „Já věděla, komu mám svěřit svou důvěru,“ poplácala ho věštkyně po zádech a odvedla prince za matkou.

Prodám svůj budík. Vstává přesně, nikdy si se mnou nechce přispat a už po ránu je až nezdravě akční. Zn.: Pomoc! Už to s ním nevydržím!

„Zachránil jsem princeznu,“ chvástal se Matouš a trochu rozmrzele si uvědomil, že věž má dole dveře a on se nemusel tolik namáhat lezením. „Člověče, víte, co jste provedl?!“ rozčílil se král. Princ měl stále svůj přihlouplý úsměv, který asi používal v každé situaci bez ohledu na souvislost s událostí. „Tak se podívejte ven!“ zakřičel král skoro se slzami v očích. Princ se podíval. „Je tam tma,“ konstatoval jediný rozdíl, kterého si všiml, čímž krále rozčílil.

„Jak jsi dopadl?“ netrpělivě vyzvídala královna. „Zachránil jsem princeznu!“ chlubil se syn. „A co? Bude svatba?“

„Co?“ podivil se princ. Královna se podívala na prorokyni. „Žádná svatba v sudbě nebyla,“ bránila se Tomana. „Jen že princ zachrání princeznu, a to se stalo.“ Jediný důvod, proč Tomana šla s princem dovnitř, byl vzteklý pohled královny, který si za žádnou cenu nechtěla nechat ujít. A královna jí udělala obrovskou radost, protože přesně takový pohled opravdu vrhla. A než se zmohla na slovo, Tomana s radostným úsměvem zmizela. (Martina)

„Zas až taková tma tam není, abys neviděl, že tam rostou stromy, keře, tráva, ale po bavlně nezbyly ani památky!“ začal princovi král z rozčilení tykat.

MINECRAFT

„Aha,“ došlo princi. Tedy - možná mu to došlo.

Svět z kostek, kde jste pán Vy

„Ale tatínku, aspoň probudil naši princeznu, což jsme už několikátý den odkládali a kdoví, jak dlouho bychom ji nechali spát,“ pošeptala královna králi.

Když se řekne Minecraft, někoho napadne slovo kostky. Minecraft se totiž odehrává ve světě plném krychlí všech možných variací od hlíny přes kámen a železo, až po drahé nerosty jako jsou zlato a diamant. Tato hra vznikla v roce 2009 firmou MOJANG AB Markuse ‘‘Notche‘‘ Perssona a běží na platformě Java, takže ji lze kromě PC hrát i na mobilních telefonech a tabletech. Originální hra stojí 19,95 €, dá se však i stáhnout zadarmo - v této verzi ovšem nefungují stáhnutelné vzhledy postav (skins) a rozšíření mapy (mods). Tato hra má tři režimy hraní: Survival (boj o přežití), Creative (kreativita) a Hardcore (tvrdá hra). Survival je o tom, že si jídlo a materiál musíte obstarávat sami a k tomu bojujete proti různým druhům příšer od kostlivce po zombie. Druhý, Creative, je hlavně pro začátečníky, kde máte všechen materiál a nástroje už od začátku a nemusíte se bát o přežití. Poslední Hardcore je stejný jako Survival, pokud však zemřete, hra pro Vás končí a musíte si založit novou. V režimu více hráčů se tyto režimy ještě rozšiřují, například tzv. PvP (Player versus

„Máš pravdu, ale stejně si nemysli, že mu teď padnu vděčností kolem krku a zahrnu ho zlatem,“ postavil si král hlavu. Otočil se na prince: „Dobrá, my ti odpouštíme, ale ihned se seber a odejdi z našeho království,“ ukázal na dveře. Princ svěsil hlavu. Měj aspoň dobrý pocit, že jsi zachránil princeznu, uklidňoval se v duchu. Sice nevěděl, jak se princezna jmenuje, ani si pořádně nepamatoval, jak vypadá, ale vždyť pomohl dobré věci, ne? Mohl ji probudit jen statečný princ jako v legendě. A to on byl. Vrátil se mu úsměv. „Na shledanou,“ pozdravil Matouš a zavřel za sebou dveře neztráceje svůj upřímný bambulovský úsměv. ***


Stránka 9

Player), který rozšiřuje Survival a kromě příšer bojujete i s ostatními hráči. Hodnocení: Ač tato hra vypadá jako naprostá “požíračka času“, dokáže velmi překvapit, je velmi dobrá pro lidi, kteří si potřebují odpočinout či pro lidi, kteří rádi staví obrovská města.

+ Dobrá hra na odpočinek

Cena (v přepočtu 490 Kč)

Můžete zde dělat vše Spousta doplňků Verze i pro přenosná zařízení (iOS, Android) (Marek)

Po minutě Zavřela jsem oči s nadějí, že když neuvidím, také nic neucítím. Jenomže světe, div se, účinky byly ještě intenzivnější. Po minutě a čtvrt mě začala pálit pusa jako čert. Doufala jsem, že se účinky nebudou ještě stupňovat, protože v takovém případě by mi za chvíli mohla ústa taky vzplanout. Přišel další problém. Chtělo se mi polknout. Ne celou odměrku ústní vody, ale malou kapičku slin, která se vzadu hlásila o slovo. Zapřemýšlela jsem… ne, pět minut nevydržím. Polkla jsem. Tak, aby se vlk nažral, ale ovce zůstala celá. Zkrátka aby se nepohnulo nic jiného než sliny. Nevím, jestli znáte od zubaře tu situaci, kdy máte jeho ruce v ústech, on se s vámi snaží konverzovat (ptá se na otázky, na které není jednoznačná odpověď ano nebo ne) a vy potřebujete akutně polknout. A musíte to udělat tak, abyste mu nespolkli ruku. Přesně tak jsem se teď cítila. Po dvou minutách

Reportáž: Pět minut ústní vody Listerine v ústech Pozor, i takováto bláznivina vyžaduje trénink. Několik týdnů jsem pokus vydržet několik minut s ústní vodou v ústech odkládala. „Musím se přece dostatečně připravit, trénovat,“ vymlouvala jsem se sama sobě. Pravda byla ovšem taková, že doporučovaný dvacetivteřinový pálivý účinek ústní vody nepatřil k mým nejoblíbenějším momentům dne. Zvědavost mě nicméně přemohla a já se rozhodla vzít si stopky, „mp3ku“, láhev listerinu a otestovat, kolik jsem schopná vydržet. Jdu na to Podržela jsem odměrku, nalila si do ní osudnou dávku, zhruba půl odměrky, rutinně jsem umyla víčko a zašroubovala ho. To už mi v ústech ale důkladně čistili jazyk a zuby malí panáčci – stejně jako v reklamě. Jako při každém použití, začala jsem rudnout v obličeji. „Co mě to zase napadlo?“ úpěla jsem v duchu. Lehce jsem zakloktala, abych – když už jsem do takové šílenosti šla – měla čistý i hrtan. (Já vím, že na obalu píšou nepolykat, ale tak jednou mě snad ústní voda nerozežere… snad.)


Začala mi tuhnout pusa. Krátce po druhé započaté minutě otupěla. Opět jsem si vzpomněla na reklamu. Podle mě ten pán tam musí cucat vodu, protože s pravou ústní vodou by vypadal úplně jinak. Rudý a se slzami v očích. I po chviličce se člověk diví, jakto že mu ještě nevylezly oči z důlků a nehoupou se někde u kolen. Ale to už za mnou byla půlka písničky We are young od skupiny Fun. Ano, ano, jsme mladí a blbí. Bez legrace. Doufám, že až budu starší a bude mi třeba padesát, nic takového mě už nikdy nenapadne. Naštěstí moje srdce neumí mluvit, takže pokud někdy bylo na samém okraji bouchnutí, mám štěstí, že bez řečí vydrželo. Protože je stále mladé a silné. A tolerantní k mým hloupým nápadům. Díky, srdce moje! Po třetí minutě Začalo se mi chtít smrkat. Už jsem nic necítila. Jako se z melounové žvýkačky stává hmota bez chuti, tak se z ledově svěží ústní vody stala prostě jenom voda. Nechala jsem dojet písničku a potřebovala se nutně vysmrkat. Doběhla jsem si pro kapesník. Měla jsem pusu úplně plnou, už se nedalo kloktat. Zase jsem polkla, tentokrát to nebyla taková událost. Po čtvrté minutě Zabrněl mě jazyk. Tu minutu už vydržím. Dokonce bych z té otupělosti v ústech vydržela možná celou noc. Ale to už bych umřela nudou. Přestalo mě bavit kloktat. Soustředila jsem se radši na další písničku Freed from desire neboli Osvobození od touhy. Třeba touhy vyplivnout tu modrou

Stránka 10

Budějovická hvězda 2011-2012 tekutinu? „Chtějí stále více a více. Lidé prostě chtějí více a více,“ zpívala jsem si spolu s ní. „Nananana…“ Pátá minuta Podivně jsem cítila patro. Možná zmizela chuť ústní vody, ale účinky stále měla silné, to se musí nechat. Pět minut, 37 vteřin a 21 sekund. Plivu. Před spaním jsem se napila mátového čaje – a hele, mátu necítím. Žádná chuť, jen teplo v ústech. Otupělé patro, jazyk na dvě poloviny. Jedna, která je lehce cítit při doteku zubů a druhá, která cítit není. Doufám, že až se vzbudím, ucítím víc než jen teplo v ústech… Další dny poté Pořád jsem nic moc necítila. Během dne se stav ústní dutiny zlepšil a během týdne už jsem se cítila zase jako před pokusem. I když… už nikdy svou dnešní citlivost na chuť neporovnám s tou předešlou. Zbývá mi jen doufat, že se ve mně nic moc nepokazilo. (Martina)

Podivný druh berušek se stěhuje k nám domů Čím víc se blíží zima, tím víc se k nám stěhují berušky. Ale ne ty sedmitečné. Nejspíše se jedná o berušky obrovské a také o jeden druh, o kterém se nic u nás v Česku neví. Prý ten druh, o kterém se nic u nás neví, pochází z Ameriky a možná přenáší i choroby a alergie. Na jednom okně jich může být až dvanáct. Berušky obrovské mají místo sedmi teček, teček devět. A ty americké mají dvě tečky. Kromě toho, že přenáší nemoci, také nevypadají jako berušky. Hlavu mají protaženou a jsou tmavě červené. I když berušky obrovské jsou užitečné, jsou navíc velmi agresivní. Stejně jako ten záhadný druh z Ameriky. Velmi útočí a to hlavně na hlavu. Některé americké berušky se úplně liší od těch našich sedmitečných. Mají tělo černé a dvě červené tečky.

Beruška sedmitečná

obrovská

americká

Hojnost 10

60

30

užitečnost 70

30

0

nebezpečnost 0

20

80

Nahoře v tabulce vidíte hojnost, užitečnost a nebezpečnost berušek.


V roce 2011 se beruškám obrovským skutečně dařilo. Dřív bylo vidět berušku obrovskou vzácností. Ještě v létě berušky obrovské byly klidné, ale dnes a zítra a pozítří… kdoví. V tomto období podzimu jsou berušky obrovské jako začarované. Jako kdyby se proti nám spikly. Chtějí nás vyhodit z našich domovů. Naprostá invaze větších světle červených brouků. Ale určitě lidé budou vymýšlet nová a nová řešení, jak se jich zbavit. Ale nechte těch všech postřiků, jinak se budeme chovat jako oni. Třeba jsou nevinné, nic nevíme dokonale. (Daniel) Pozn. Pravdivost tohoto článku berte s rezervou (red.)


Stránka 11

Jen krůček od ideálního pátku Zvoní budík. Je to jen sen. „Na na na“, prozpěvuji si ve spánku radostí. Sice už mě napůl probudilo vyděšení, že vážně zvoní, ale ruku na srdce - byla bych schopná i vstát? Néé, ani za nic! Proč ta melodie ve snu nekončí? Proč? Zoufale prosím, ať není pravda to, co tuším, že to je… Ano, je to realita. Žádný sen. Budík zvoní už asi popáté. Skáču z postele jako klokan savanou. Zaspala jsem! „Jak jsi mě mohl nechat zaspat, ty bídáku?“ vylévám si svou zlobu na chudákovi malém, který vytrval a nenechal mě zaspat celé vyučovací dopoledne. I když – nebylo by to lepší?

prolévá optimismus, že doběhnete včas bez pauz na odhození přebytečného, co vám v trávicích dutinách překáží. Doběhla jsem. Na zastávce plno lidí. Fajn, neujel mi, radovala jsem se. Předčasně. Stála jsem s těmi lidmi jako obvykle na zastávce, ale autobus nikde. „To jsem si mohla přispat,“ ledabyle jsem si odfoukla z čela rozčepýřené vlasy. Bus nakonec přijel o dvacet minut později. Byl nacpaný k prasknutí. Do školy jsem v posledním dechu doběhla (no, spíš se doplazila) po půl deváté. „Omlouvám se, ujel mi autobus,“ hlesla jsem a šla si sednout. „Dobře. Čtvrtletku si dopíšeš příští hodinu,“ šeptem mi oznámila paní učitelka. Néé! Seděla jsem sama v zadní lavici, kde bylo volno, a oloupala si mandarinku. Hned vzápětí, při zjišťování, jestli mi po ní nezůstaly na obličeji stopy, se mi připomněla „medová maska“ z rána.

„Ty bídáku!“ křičím znovu, protože mě mohl nechat spát až do oběda, a mezitím si navlékám nějakou poslepu nahmátnutou ponožku a snažím se pak po té noze Zbytek dne jsem byla strašně unavená a otrávená. Všechno doskákat do koupelny (na tu druhou nohu totiž už mě štvalo. Oběd taky nestál za moc, navlékám druhou ponožku). Čištění zubů je byl sladký, a já přitom ráno měla nutnost, i kdyby mi měl ten autobus ujet. INZERÁT ten prokletý med, který mi (Spiklenecky se směju a ironicky si vůbec nepřipomínejte…! Prodám Pecka müsli „Jahody, říkám „No to by bylo strašné, mandle a med“. Zn.: Asi mi Odpoledne jsem přišla kdybych musela zůstat doma – prodali vadný výrobek, chutnají domů, hodila tašku do v posteli - mmm.“) jako syrový slimák. kouta, tělo na postel a spala Ale na druhou stranu, proč se válet až do rána. doma, když jsem se celou noc učila na (Martina) velkou čtvrtletku z češtiny? Musím se pochválit - za jedinou noc jsem zvládla nemožné a naučila se nenaučitelné (nejradši bych si dala Nobelovku za statečnost a výdrž). Podruhé se to učit nehodlám. Mám totiž takovou špatnou zkušenost, že kdykoli odložíme písemku, dopadne k.a.t.a.s.t.r.o.f.á.l.n.ě.! Hm, ale stejně tak i písemky, o kterých si myslím, že budou „mega lehké“ a že „líp už jsem se připravit ani nemohla“. Vždycky to jde Jednou jsme se s kamarádkami domluvily, že půjdeme do líp, věřte mi. města. Vzala jsem si pět set korun a šla. Zašli jsme do Oblékla jsem si už jenom kalhoty a přes pyžamo přetáhla Géčka a do Prioru. Tam jsem si koupila šátek a přívěsek na mikinu. Oblečení, ve kterém se můžu ukázat mezi lidmi, krk, abychom měly s kamarádkami stejný. Potom jsme si jsem hodila do batohu mezi učebnice. Snídani jsem odbyla zašly do kavárny na horkou čokoládu a koblih. Zahlédla rohlíkem, který jsem ponořila do skleničky s tekutým jsem tam kluka se světlehnědými vlasy, dalo by se říct medem, aby páteční start dne nebyl tak suchý. Vůbec zlatavě hnědé. Řekla jsem holkám, že se mi líbí a ony nato netuším, jak mě něco tak šíleného mohlo napadnout!? povídají:,,Nám se moc nelíbí, myslíme si, že máš na Samozřejmě, že med mi skápnul na talíř, na ubrus a cestou lepšího.“ Chvíli jsem se zamyslela a potom povídám:,,Vy k zastávce i všude po zemi. Jak venku, tak i doma mezi ho znáte?“Markéta mi odpověděla: kuchyní a vchodovými dveřmi zůstala cestička jak po ,,Jmenuje se Jan a má tři bratry a tři sestry. Adoptoval je dětech, co došly do Perníkové chaloupky. pan Klíma, je velice hodný, má ženu a ta asi nemůže mít Při nazouvání bot přišlo nemilé zjištění, že jsem nechala děti.“ brýle v pokoji. Výtečné. Nemám čas se vrátit, musím klusat Zajímavé, pomyslela jsem si. „o dům dál“. V tomhle plní strohé snídaně vděčnou roli – moc se vám toho nehoupe v žaludku, dokonce se vámi

Kdo to vlastně je


Stránka 12

Budějovická hvězda 2011-2012 „A proč si k nám nejde sednout, když ho znáte?“ „On a jeho sourozenci se s nikým nebaví.“ „Aha a proč ne?“ „Zdá se, že jsou jiní než ostatní.“ ,,A čím jsou jiní?“ „Například, že spolu chodí, i když jsou sourozenci. Ale oni vlastně nejsou sourozenci, když je pan Klíma adoptoval“, namítla Anička (jedna z mých nejlepších kamarádek). ,,Aha tak na co čekáme?“ zeptala jsem se holek, „tak kam půjdeme teď?“

znělo to vážně. Tak jsme se sešli u Černé věže. Nikdo tam nebyl, což bylo divné. Bylo šero a my se procházeli po náměstí. Najednou se ke mně otočil a díval se do očí. Řekl:,,Neboj se a věř mi. Chytni se mne kolem krku a opravdu mi věř.“Chytla jsem se ho kolem krku a on se najednou rozeběhl takovou rychlostí, že jsem musela mít skoro zavřené oči, aby mi do nich moc nenafoukalo. Podivila jsem se, kde vzal tolik síly a všechno. Vždyť vážím skoro 55kg. Zdálo se mi, že letíme a ono opravdu skoro jsme letěli, byl tak rychlý a vždy se něčeho chytl. Zahlédla jsem něčí stín, který byl za námi. Řekla jsem Honzovi:,,Někdo je za námi Honzo!!!“ On se ohlédl a řekl.,,To jsou mí sourozenci, těch se nemusíš bát, ale spíš se boj těch zlých!“ ,,Jakých zlých!!!“ vykřikla jsem. ,,Víš, já a moje celá rodina nejsme jako vy lidi.“ ,,Jste jiní.“ skočila jsem mu do řeči. ,,Ano jsme.“ „A čím jste jiní?“ zeptala jsem se. I když jsem viděla, jak mě drží a létá se mnou. Bylo mi to hned jasný, ale netušila jsem jak jsou jiní. ,,Víš, jsme upíři.“ Vykřikla jsem leknutím, ale věřila jsem mu, protože říkal, že jsou hodní a ne zlí. Někde jsem četla, že se upíři živí krví, a proto jsem se ho zeptala:,,A to jako pijete krev z lidí?“


Obešli jsme ještě pár obchodů a šli domů. Doma jsem se koukla na facebook, jestli tam není náhodou přihlášen Jan a měla jsem štěstí. Byl tam a já jsem si s ním začala psát. Druhý den jsme se sešli v kině na Mamma Mia. Bylo to super a další den jsme se sešli v kavárně, pokračovalo to dalších čtrnáct dní. Musela jsem se pochlubit mamce, že jsem našla nejspíš kluka, kterého mám moc ráda. Mamka pověděla, že je to super, ale že jí ho můžu ukázat. Domluvila jsem se s Honzou, abychom se někde sešli. On říkal, že je to dobrý nápad. Sešli jsme se v té kavárně, kde jsme se poprvé potkali. Když jsme byli bruslit na kolečkových bruslích, upadla jsem a odřela si koleno do krve. Jím to cuklo a vypadal jinak jakoby se proměnil v něco jiného než je doopravdy. Potom se otočil ke mně zády a utíkal pryč. Byla jsem vyděšená, ale i naštvaná, že mne tam nechal samotnou. Za prvé se všemi věcmi a za druhé že mi neřekl, co mu je, jestli se mu něco nestalo. Druhý den jsem se mu pokoušela zavolat, ale nezvedal telefon, ve škole taky nebyl a jeho nevlastní sourozenci taky ne. Na facebooku taky ne. Byla jsem zoufalá a o týden později konečně přišel na facebook a taky do školy. Byla jsem nadšená, že je tu, ale byla jsem na něj i naštvaná, že se neozval. Chtěl mi něco říct důvěrného a


,,Ne to mi ne, ale ti druhý ano, ti zlí. My pijeme krev ze zvířat.“ ,,A jak dlouho už jsi upírem?“ ,,Asi 150 let plus, mínus.“ A usmál se tím jeho krásným úsměvem, ale hned ho to přešlo a povídá: ,,Nikomu to neříkej, jinak je s námi konec. Ano!?“ ,,Ano!“ odpověděla jsem mu hned. „A kam to vlastně letíme?“ zeptala jsem se ho. „Letíme pryč, ti zlí na tebe chtějí zaútočit a my tě vezmeme do bezpečí. A kdyby nás chytli, budeme bojovat!!!“ řekl odvážně Honza. Potom mi někdo volá, já to zvednu a chladný hlas povídá: „Mám tvojí matku. Jestli se hned nevrátíte, něco se jí stane. Je ti to jasný?“ Když se to Jan dozvěděl, otočil se i se svojí rodinou. Letěli jsme na předem určené místo. Byla to Černá věž. Odehrál se tam hrozný boj, ale nebýt Dominiky, která mě zachránila, když na mne chtěl zlý upír Roman zaútočit a kousnout mě. Jan si dával za vinu to, že mne sem vůbec bral. Nechtěl přestat mluvit a dávat si za vinu to, že mne

Stránka 13

sem bral a tak jsem ho prostě políbila. Najednou jsem omdlela a probrala se v nemocnici. U mé postele stáli rodiče a usmívali se na mne. Zeptala jsem se, co se stalo a oni mi řekli, že jsem spadla ze schodů a začala krvácet. Prý jsem ztratila hodně krve. Já jsem věděla, co se opravdu stalo. Ale nic jsem neřekla, protože to muselo zůstat jen mezi mnou a těmi, kdo to ví. Potom si zašli koupit kávu a já jsem tam zůstala s Honzou. Chtěla jsem se ujistit, jestli to je pravda a on mi řekl, že museli doktorům něco říct. Pravda byla taková, že mne Honza zachránil a nechtěl to přiznat. Vysál jed z mého těla a tím pádem už nejsem upírem. No, i když by to nebylo zas tak špatné. Ale vím jedno, že ho miluji nadevše na Světě. (INSPIRACE Z KNIHY STMÍVÁNÍ OD STEPHENIE MEYER – autorka: Monika)

Reklamy (původní název z menedžmenštiny: clamuf, -mufí, mufíkové = oklamat) Zdravé snídaňové vločky s medem a velkými kousky kokosových ořechů (včetně jejich nejzdravější části: chlupaté slupky, dobré zejména na zuby). Med se rozplyne už na lžičce a chuť kokosových ořechů neopustí vaše ústa po celý den. = překlad: Po zakoupení maxibalení za nevýhodnou cenu vyndáte průsvitný sáček. V něm neuvidíte nic, protože bude upatlaný od tekutého medu. Když ho otevřete, vypadne z něj pár slepených koulí müsli a krom toho několik kokosových ořechů v životní velikosti •Myslete na zdraví a kupte si jednu ze snídaňových kolekcí Pecka müsli. Výborná je například příchuť Jahody, žemle a med. Doporučujeme konzumovat s rybím tukem. Ručíme svým jménem, že se hned budete cítit zdravěji! = překlad: Nalijte si tam toho tuku co nejvíce, abyste aspoň částečně zakryli hořkou pachuť medu a toho ostatního, kdovíčeho… Protože i ten tuk chutná lépe než jejich ochucené ovesné vločky. •Novinka: Mlékárny Žaneta uvedly na trh nový živočišný tuk: mozek. Dobrý na pečení a jako první tuk je vhodný i na smažení, výborně ztužuje směsi na dorty a dokonce už první potěr na snídaňové pečivo vám zpestří celý den!

HTC Sensation XE V roce 2011 společnost HTC koupila 51% procent akcií společnosti Beats Electronics, výrobce luxusních sluchátek značky Beats by Dr. Dre. HTC tak rozšířila portfólio svých smartphonů o mobily s technologií Beats Audio a model Sensation XE with Beats Audio i se sluchátkami od Beatů. Design: Mobil má příjemný tvar z rozměry 126.1 x 65.4 x 11.3 mm. Je vyveden v černé barvě podpořené červenými kapacitními tlačítky, sluchátkem a kroužkem kolem čočky fotoaparátu. Na přední straně se nachází 4,3 palců kapacitní dotyková obrazovka s rozlišením 540 x 960 pixelů. Pod displejem se nachazí čtyři dotyková tlačítka a nad displejem dlouhé červené sluchátko se stříbrným ohraničením. Po pravé straně se nachází webkamera s VGA rozlišením a na levé straně snímač světla. Zadní strana je z pogumovaného plastu příčně oddělen hliníkovým pruhem s logem HTC. Vrchní část obsahuje 8 Mpix. Fotoaparát s autofocusem a dual bleskem. V režimu nahrávání pořizuje videa ve Full HD rozlišení, konkrétně v rozlišení 1080 p. Vedle se nachází hlasitý reproduktor. Spodní část obsahuje logo Beats s nápisem beats audio. Na levé straně se nachází ovládání hlasitosti a microUSB vstup pro nabíjení a připojení k počítači. Na horní straně je zapínací tlačítko a 3,5 mm jack výstup pro dodávaná beats sluchátka. Dole se nachází mikrofon a pojistka zadního krytu. Software: Mobil je vybaven 1,5 GHz dvoujádrovým procesorem s operačním systémem Android verze 2.3.4 s rozšířením HTC Sense 3.0. Pamět RAM je nastavena na 768 MB a vnitřní pamětí 4 GB s možností rozšíření o micro SD kartu. Disponuje Wi – Fi připojením a Bluetooth 3.0. Samozřejmostí jsou aplikace pro přístup na sociální sítě.

+ Procesor Beats technologie

Cena (14 000,-) Občas nepřehlednost systému

Fotoaparát a kamera Rozměry HTC Sense (Marek)

(Martina)


Stránka 14


Bodlák Liliana vstala v šest hodin. Do vánočních prázdnin zbývaly už jen dva týdny a ona si nechtěla pokazit známky. Psali test z chemie, potřebovala si ještě zopakovat vzorec na výrobu mýdla. Kruci, jak byla ta věta, u které má vykřičník? Chemie zpropadená! „Mýdlo je směs hydratovaných alkalických solí vyšších alifatických karboxylových kyselin přírodního původu,“ četla bezmyšlenkovitě už asi po sto padesáté osmé. Kdo tomu má rozumět?! Proběhla sešitem skrz naskrz a řekla si, že tuhle hloupou větu prostě vynechá. Teď sbalila věci ze stolu a utíkala do školy, protože ranní učení trošku přetáhla. Ještě za běhu v šatnách si sundávala bundu, šálu nacpala do rukávu a čepici už před školou do kapsy. Klíče, aby je měla při ruce, si nechala v kapse - - - u bundy, kam dala čepici. Jo aha.

boty ani bundu. Sice na sobě měla mikinu, ale copak půjde domů v pantoflích?! Pokusila se plevel vytrhnout. Ale nedal se, neřád. Lili se nevzdávala, tahala dál. „Aú!“ uslyšela tiché zaúpění. Rozhlédla se kolem sebe. Všichni už odešli, muselo se jí něco zdát. Tahala dál. „Aúú!“ uslyšela znovu, tentokrát trošku hlasitěji, s dovětkem: „Pomoz mi!“ „Tak teď už nevěřím, že se mi ten nářek zdá!“ vstala rázně. Naštěstí jí zůstala čepice, kterou zapomněla ráno dát do skříňky, proto si ji nasadila na hlavu – lepší něco než nic, ne? Koneckonců nejvíce tepla uniká hlavou a nohama, tak když už má jenom pantofle, hlava bude v teple. Krom toho měla také štěstí i v počasí – venku nebyla ještě ta pravá zima, dokonce mírně hřálo sluníčko. Vyšla ze školy, obešla ji kolem dokola a hledala jakékoli náznaky prorůstajícího plevelu k šatnám. Nic nenašla. „Že bych špatně hledala?“ rozhlížela se kolem sebe. Najednou jí do oka padly velké okrasné květináče, u nichž pod sněhem slabě zářilo něco barevného. Přitáhla ji zvědavost. Někdo zapomněl rukavice? Popošla blíž. Nic neobvyklého. Hlína a keřík v ní poznamenaný prvním sněhem. Kdo by se divil, tohle je květináč - v květináčích obvykle hlína a něco zeleného bývá. Ale takhle zvláštní kytku ještě nikdy neviděla. Byla podobná zimostrázu – vždycky si myslela, že právě tento keř v těch školních květináčích roste –, jenomže zimostráz nemá květy v barvě duhy. Moment! Žádná rostlina nemá duhové květy, obzvlášť v zimě ne! Liliana shodila sníh na zem. Rozhrábla „kadeře“ rostliny. U stonku se začala propadat hlína. Liliana neváhala, stoupla si na květináč a odhodlaně (lépe řečeno bezmyšlenkovitě) do něj rovnýma nohama skočila. Jako by ji nevedl rozum, ale magnet.


Když vytáhla zabarikádované klíče, otevřela skříňku. Co bylo vevnitř, ji vyvedlo z míry: ze země prorůstal přímo do její dřevěné skříňky bodlák! V rostlinách se vyznala, proto dokázala pojmenovat hrstku lístků před sebou i bez růžovofialového květu. Po prvním zazvonění si uvědomila, že spěchá, proto vytáhla pantofle a na bodlák hodila boty a bundu. Čepice jí zůstala v ruce. „Bodláka“ začne řešit až po vyučování. Bohužel se odpoledne přidal další problém. Celá rostlina se zvětšila a dokonce bodlák vykvetl, i když jen podivnou bledě růžovou barvou. Já věděla, že mám pravdu! Bodlák! usmála se pro sebe. Ale smích ji přešel, když nemohla vytáhnout zpod listí


Padala tmou. Padala dlouho. Nebo jí to tak aspoň připadalo. Každopádně její rozum měl čas se probudit a zalitovat, k čemu se nechal přemluvit! Jen tak ji nechal skočit do nějakého podivného květináče! Liliana využila možnost zachytit se o půdou prorůstající kořen stromu. Naštěstí jen pár metrů pod ní už na ni čekal měkoučký a nadýchaný mech, který ji při pádu zachytil. Pod zemí bylo teplo a útulno. Když započítáme i mechový koberec, skoro stejně příjemně jako v pokojíčku. Jen stěny z hlíny by asi domů nikdo nechtěl. „Pomoz mi!“ opět uslyšela tiché úpění „bodláka“ ze skříňky. Rozhodla se pokračovat v cestě do tmy. Světlo mělo naneštěstí možnost proniknout dolů jen škvírou v květináči. Šla podél zdi z hlíny, našlapovala opatrně.

Stránka 15

Představovala si, v jakých místech se právě nalézá, jestli už stojí pod budovou školy, nebo ještě ne.

Lilian se rozběhla chodbou dál, pronásledovaná světluškami, aby našla „bodláka“.

„Co to je?“ zarazila se najednou, protože se z dálky ozýval podivný zvuk. Jako… jako by to byly… nechtěla ani pomyslet, že by to mohly být… „Včely!“ vykřikla. Dala se do běhu. Včely se blížily rychle, Liliana by potřebovala najít úkryt, jenomže kolem sebe viděla tak akorát tmu.

„Počkej, my ti neublížíme!“ volal bzučivě svítící hmyz za ní. „Chceme tě dovést na správné místo!“

„K zemi!“ Než se stačila vzpamatovat, ležela na zemi; něco jí podrazilo nohy. Nebyl to člověk, byla to nějaká rostlina. Ničemu už se nedivila. Skříňkou jí prorůstá bodláčí, že si nemůže ani vzít boty, propadne květináčem, prochází se v podzemí jenom v pantoflích, kolem hlavy jí proletí roj včel a teď na ni někdo křičí a ještě jí nějaký plevel podrazí nohy. Ta rána od nitkovítých kořínků ji na nohách bolela.

Světlušky zastavily před nějakou norou. Byla prorostlá bodláky vysokými asi tak jí pod bradu.

„Co se to tu děje?!“ zakřičela bolestí i zoufalstvím. „Co tu hledáš?“ zeptal se rázně zase něčí hlas, ovšem jiný než před chvílí. „Ptala jsem se první,“ těkala Lili očima ve tmě na všechny strany. Z jaké strany čekat další nebezpečí? „Vlastně se vůbec nic neděje. Vrať se zpátky a zapomeň, že jsi tu někdy byla,“ smlouval hlas po dobrém. „Ráda bych, ale věřte mi, že shora se dobře padá dolů, jenomže zdola se špatně leze nahoru, obzvlášť po zmrzlé půdě. Krom jiného mi nějaký bodlák blokuje ve skříňce bundu a boty,“ podívala se směrem ke svým pantoflím. „Světlušky!“ zakřičel hlas. Broučci kolem něj rozsvítili svá bříška. Lilian uviděla, s kým má tu čest. Před ní stálo zvíře s dlouhým krkem podobné žirafě, s tím rozdílem, že tvor před ní byl velikosti telete, celý bílý, měl modrá kopyta a jedno černé pravé oko a ještě jedno větší, hnědé, uprostřed čela. Lilian musela sklopit zrak, podivná žirafa stojící před ní ji děsila. A hlavně její čelní „polokyklopí“ oko. „Hahaha!“ rozesmála se znenadání žirafa chrochtavým smíchem. Světlušky vedle ní se smály také, ale zřejmě spíš jejímu ojedinělému smíchu, než tomu čemu žirafa. „Ty tvoje pantofle jsou vážně roztomilé,“ zvážněla. Neudržela se však dlouho a smích začal nanovo. „No to mě podrž, podívejte na to!“ Žirafě tekly smíchy slzy z oka. Lili stála jako zařezaná. Co teď? „Pomoz mi!“ zaslechla „bodláka“ šeptat. Tentokrát cítila v jeho slovech i špetku naděje. Nevěděla, jak by mu mohla pomoci, ale vzápětí jí okolnosti napověděly. Půdou sem začaly prorůstat kořínky, které se nenápadně omotaly kolem nohou žirafy. Během chvilky ji dokonale svázaly. Sklaplo jí. Už se nesmála, ale proklínala se, proč tu holku zavčas nenakopla kopytem.


„Neboj a klidně jim věř,“ zněl podzemím starý známý bodlákův hlas.

„Vůbec mi neříkej, že se k tobě musím proklestit tím bodláčím,“ vzdychla před překážkou. „Je mi líto, že od tebe musím žádat takovou nehoráznost,“ posmutněl bodlákův hlas. Já je bohužel zničit nedovedu. Ale můžu aspoň ovládat jen jejich kořeny. To je takový milý vedlejší účinek, se kterým žirafa nepočítala.“ „Takže kořeny tohohle bodláčí svázaly žirafu? Takže ty jsi zařídil, že mi podrazily nohy?“ „Ano. Nezlob se.“ „Já se nezlobím, díky tobě mi neublížily včely.“ Co byla jedna malá ranka na noze? Teď se prodírala celým svým tělem skrz ostny. Šrámy měla úplně všude; bodláčí jí bez problémů protrhlo mikinu i kalhoty. Konečně se ocitli tváří v tvář. V rohu nory seděl pobledlý, černovlasý chlapec. Z jeho zad vyrůstal bodlák, který prostupoval půdou za ním. Lilian si bodláku v jeho zádech nevšimla. „Tipuju, že jsme přesně pod mojí skříňkou,“ usmála se. Po krátkém tichu se konečně zeptala: „Jak se vlastně jmenuješ?“ „Luboš, jak ty?“ usmál se na ni. „Lilian,“ usmála se zpátky a přidřepla si k němu, aby mu lépe viděla do očí. „Co měla znamenat ta divná žirafa tam?“ „Začarovala mě a uvěznila tady, protože jí prý bodlák na poli mých rodičů vypíchl oko. Ale ona tam hlavně neměla co dělat… Taky říkala, že už dlouho hledala někoho, s kým by si mohla povídat. Tak si povídala se mnou. Vlastně já mlčel, povídala hlavně ona.“ „Tak ji dáme do zoo, žirafa s kyklopím okem se jim bude líbit. A popovídat si taky bude mít s kým.“ Lilian chtěla Lubošovi podat ruku a pomoci mu vstát, ale vtom si všimla bodláku v jeho zádech. „Á!“ vyjekla leknutím. Když se uklidnila, starostlivě se zeptala: „Nebolí tě to?“

Stránka 16

Budějovická hvězda 2011-2012 „Jako čert. Tohle je jediný bodlák, nad kterým nemám moc vůbec žádnou. Ale tebe ty rány musí taky šíleně bolet,“ dotknul se opatrně její tváře, po které stékalo několik malých kapiček krve. „No… ale jak můžu hlavně pomoct tobě?“ svraštila čelo. „Stačí jedno obejmutí prosím,“ udělal psí oči. „Já ti na oplátku koupím nové přezůvky!“ (Martina)

Ztracená řeka Ztracená řeka leží v jižních Čechách na řece Vltavě v přehradě Orlík. V 60. letech žádný Orlík nebyl. Krásné malé vísky ležely na březích Vltavy, kde pan Smrt převážel lidi k Zvíkovu. A od Zvíkovu zase jiní převozníci. Ale touha mít elektriku vše změnila. I když spousta vodáků i prostých lidí z vísek u Vltavy protestovala proti postavení přehrady, přehrada se i tak začala stavět. Ale nakonec i ti souhlasili, když se mohli odstěhovat do nových domků ve vesnicích trochu dál od Vltavy. Střechy i kusy stěn se převážely do nových domovů. A tak se začalo stavět. Veliké turbíny a dynama se vkládaly do 1 000 000 kubíků betonu. I páni dělníci při stavbách se báli vody. Jediné, co je těšilo, byl Onen Svět. Byla to hospoda, kam si mohli po své práci zajít. Orlík se zabezpečoval a lesy se kácely. Každým dnem přijížděly vozy s 500 000 kubíky betonu. Lesy mizely stejně rychle jako domy. Vypočítalo se, kam stoupne voda a tam skončili s kácením stromů. Ale konec stavby, na scéně jsou mosty. V místech u Podoláku je malá pověst: O Podoláku a jeho sousedovi. Jednou, říká betonový soused Podolákovi: „Hele, hele, řetězy už nejsou v módě, beton jo, cement, snad i železo.“ Ale Podolák na to: „Tebe za těch 100 let rozboří a bude, to já jsem se dožil 200 let, postavili mě kolem roku 1800. Byl jsem první řetězový most v Čechách.“ „Tebe lidé za chvíli rozeberou a zničí. Jsi jen pár prken a řetězů. „Pokud si mě nikdo tak neváží, nikdy neřeknu a nedám lidem svůj poklad, který v sobě ukrývám“ řekl Podolák. Páni tedy starého Podoláka rozebrali, ale díky této pověře byl zato přesně stejný postaven znovu. Našli truhlu a v ní zlaťáky . Druhý den však zlaťáky zmizely. Podolák nelhal a zlato starých králů lidem nedal. A teď zpět ke stavbě. Nakonec tedy zmizely malé stavební domky a všichni vodáci a i rybáři se chystali na svoji poslední plavbu na staré řece. Nakonec byla přehrada otevřena a přišel konec staré řeky.



Pomatená básnička Jednoho dne jsem se probudila, když v tom jsem něco uviděla. Slona, který pokaždé syčí, a pána, který na něj křičí. Když jsem šla do lesa, byla tam komtesa. Ona se nechce vdát, ale on nesmí stát. Když jsem šla večer spát, chtělo se mi smát. Pak jsem se probudila, a slona jsem uviděla. (Monika)

Demonstrace proti ACTA (11.2.2012, České Budějovice)

Demonstrace proti připravované dohodě ACTA začala na náměstí Přemysla Otakara II. v 15.00 obcházením kašny a vyvoláváním hesel jako například ,,STOP ACTA!“, ,,Nechceme cenzuru!“, ,,ACTA je zlo!“ apod. Toto protestní obcházení z důvodu zahřátí pokračovalo až do 16.25, kdy startoval protestní pochod. Pochod prošel ulicemi Krajinská, kolem polikliniky SEVER přes Lannovu třídu a byl zakončen před OD PRIOR, kde proběhl projev krajského předsedy České pirátské strany a jednoho z organizátorů akce a symbolické zapálení dohody ACTA. Následně celá akce skončila a přibližně 200 demonstrantů se rozešlo.

Stránka 17

Doporučujeme z internetu: http://youtube/prm0ltCc0Ic - sestříhaný záznam z demonstrace http://youtube/CY6xTHy03xo - závěr demonstrace včetně projevů Autor videozáznamů: Marek

Co je ACTA? ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement, česky Obchodní dohoda proti padělatelství) je mezinárodní dohoda navrhnuta USA a má zamezit padělání souborů. Bohužel toto je jen zástěra. Ve skutečnosti je tato dohoda zaměřena na sdílení a tzv. Copyright. Pokud budete mít hudební album a budete si chtít toto album namnožit, jedinou cestou bude koupit si album nové, jinak porušujete duševní vlastnictví a může vám být udělena pokuta až 3000 Kč za každý soubor. Mimo jiné povoluje kontroly notebooků, mobilních telefonů a jiných přenosných zařízení, kde by mohla být nelegální média. Podepsána byla v utajení zastupiteli států USA, Austrálie, Kanady, Japonska, Maroka, Nového Zélandu, Singapuru, Jižní Koreje a 22 zemí EU včetně ČR. (Autor textů o ACTA: Marek )

„Já ani nevím,“ zahuhlala třináctiletá dcera a zabořila vidličku do dušené kapusty. „To mi neříkej, že nevíš. Určitě si něco přeješ.“ „Tak si přej empétrojku,“ drknul do Štěpánky brácha. Nahlas nechápala, k čemu by jí byla. „Prej je super. Můžeš si tam dát vlastní písničky, který se ti líbí, a nemusíš celej den čekat, až ti v rádiu zahrajou zrovna tu, na kterou máš chuť. A hlavně ti do toho pořád někdo nežbleptá nebo nepouští reklamy,“ nenechal se odbýt Štěpán. „A občas mi ji třeba můžeš půjčit…“ špitl polohlasem. „Hm, ale kdy bych ji asi tak poslouchala, ty chytrej?“ stála si za svým. „Pořád. Cestou do školy, ze školy, před spaním, po probuzení, při čištění zubů…“ „No jasně.“ Už se nechtěla dohadovat, nechala kapustu napospas svému osudu (budiž jí smrt v drtiči odpadků rychlá) a odešla do svého pokoje. Upřímně, MP3 přehrávač jí zaměstnal mozkové závity. Spousta spolužáků už „empétrojku“ měla. A je fakt, že jí občas šly reklamy, nudné zprávy dvakrát za hodinu nebo třeba opravdu jen rozsáhlé monology moderátorů na nervy. Pouštěla si rádio v podstatě jen jako zvukovou kulisu, aby se v pokoji necítila sama. Měli totiž dva byty, jeden nahoře, druhý dole, spojené schodištěm, a oba sourozenci měli každý pokoj pro sebe. Štěpánka si pustila rádio. Přece to nemůže být tak zlé. Nebo že by měl brácha pravdu? „Tak co a pro koho budeme hrát?“ ptal se právě moderátor posluchače Pepy. „Tos neměl dělat,“ radila Štěpánka moderátorovi. Ze zkušenosti věděla, co nejspíš přijde. Další dezorientovaný posluchač, který si volá o písničku.


Posedlost Blížil se konec listopadu, chlad zvenčí objímal stěny panelového domu a v jednom z bytů se právě obědvalo. „Co si vůbec přejete od Ježíška?“ zeptala se maminka svých dvou dětí. Slova se hned ujal její patnáctiletý syn Štěpán: „Já bych chtěl tu elektrickou kytaru.“ „Jasný,“ přikývla maminka. Už přes půl roku poslouchala, jak je elektrická kytara pro jejího budoucího Johna Lennona životně důležitá. „No, a ty, Štěpánko?“


Snad sto let trvalo nekonečné ticho, než z Pepy vypadlo: „Éééééé… nóóó… bylo by to pro Frantu, Jardu… ééé… Jendu…“ „No tak pro příště si svý kámoše radši sepiš,“ poradila Pepovi suše Štěpánka, jako by ji snad mohl slyšet. „Pokud teda ještě nějaký máš.“ Byla trošku škodolibá. Fajn, tohle ji přesvědčilo, že by si „tu věc“ přát měla. *** Po Vánocích, první den školy v novém roce, se ze všech domovů vypravovaly děti, aby se zase mohly zabydlet ve svých školních lavicích a prohlubovat vědomosti. A samozřejmě probrat s kamarády, co dostaly k Vánocům.

Stránka 18

Budějovická hvězda 2011-2012 „Do školy?! No tak snad radši asi ani ne, ne?“ vykulila oči. „Ještě si o tom promluvíme doma, jo? Nebo jestli chceš, můžeš na mě počkat a půjdem spolu i domů.“ „A co ti tví kamarádi?“ zeptala se pohrdavě. „Ne, dneska asi ne, hele. Uvidíme se doma, jo? Musím jít, ahoj,“ rychle se rozloučila a odběhla. Nemohla se jen tak vzdát své hudby, to prostě nešlo!


Nosila mp3 přehrávač, kudy chodila. Neexistovalo, že by se vybil. Respektive existovalo, ale Štěpánka si jako prevenci do batohu dávala i nabíječku. Pravda, v poslední době už její mašinka, jak přehrávači říkala, nevydržela skoro nic, ale přece během ani ne čtvrt roku nedokáže jedna průměrná spotřebitelka nějaké společnosti s elektronikou oddělat baterku?! ***

Ten den se vypravovala i Štěpánka. „Tak tě tedy dneska poprvé pořádně prověříme,“ řekla směrem k empétrojce, kterou nakonec pod stromeček opravdu dostala. Brácha jí do ní dal nějaké písničky. První dojem byl… nezvyklý. Copak ti lidé neslyší, co slyším já? ptala se sama sebe. Právě že ne! A to ji fascinovalo. Připadala si najednou jako ve filmu, když tvůrci různé situace podbarví odpovídající hudbou. Ve škole ji poslouchala i o přestávkách a cestou domů. Nemohla „odtrhnout uši“. Byla linoucími se tóny úplně omámená. Nechtělo se jí věřit, že měl její brácha pravdu. Během měsíce si na ni zvykla. Bavila ji. Pomáhala jí překonat samotu. Překřičet její čím dál nudnější myšlenky. Nechtěla si povídat sama se sebou. Proto raději vypnula a pasivně se nechala unášet spolu se skladbami jejího vkusu. A jak šel čas, nedovedla si bez ní představit život.

„Tak co, platí ten zítřek?“ ujišťoval se večer doma Štěpán. „Nóó…,“ vymýšlela narychlo výmluvu Štěpánka. „Už jsem to s kámošema domluvil, už se z toho nevyvlečeš,“ povytáhl obočí. „Budeš se mnou muset těch třicet minut vydržet,“ mrkl na sestřičku. Třicet minut znělo jako menší časový úsek než půlhodiny. „Já s tebou snad budu muset jít. Nevíš náhodou, co mám dělat, když už mi tolik nefunguje baterka? Nechci si kupovat rovnou novou mašinku, vždyť jsem ji dostala nedávno, mamka mi ji nekoupí.“ „Slyšel jsem, že stačí dát baterku do mrazáku, prý se potom vzpamatuje.“ „No tak já to zkusím.“

Jednou ve škole, poslední vyučovací hodinu, se Štěpánka nějak nedokázala soustředit. Vrtěla sebou, neposeděla. Po chvíli se omluvila a odešla na záchod. Respektive odběhla. Už mezi dveřmi si nandávala sluchátka. Rychle hledala písničku, která by ji mohla na nějaký čas uklidnit. Něco rychlejšího. Mačkala na šipku jako o život, znala playlist nazpaměť, věděla, co po čem přijde na řadu.

„Zkus to hned,“ vytrhl jí tu pekelnou věc z ruky. Chtěla začít křičet. „Někdy to udělat musíš! Tak se nedívej a já ji tam dám za tebe,“ navrhl. Uznala, že sama by asi své „děťátko“ do mrazu nestrčila. Ale stejně se cítila, jako by jí právě vyrval srdce z těla.

Potřebovala si „šlehnout“ jeden lehčí popík.

Nemohla se zbavit nutkání neustále mluvit o písničkách, žánrech, zpěvácích a zpěvačkách a vůbec. Naštěstí ji Štěpán nenechal. Nevědomě ho přesvědčila, že potřebuje pomoc, proto se ji snažil rozmluvit o jiných věcech. Ze začátku se nenechala, a tak mluvil sám.

Když se vracela chodbou do třídy, potkala Štěpána, který právě měl odpolední přestávku a šel si pro horkou čokoládu. „Segra!“ šťouchl do ní brácha. Vůbec si ho nevšimla a málem by ho i obešla. Zeslabila zvuk, ale vypínat přístroj nechtěla. „Co se s tebou v poslední době děje?“ Pokrčila rameny. „Pořád tě vídám samotnou. Měli bychom spolu aspoň začít chodit do školy.“


Poté, co provedl svůj plán, vyšli.

„Uzdravoval“ ji každý den, cestou do školy i ze školy. Myslela na svoji mašinku, kudy chodila, a ještě stále na ni myslí, nemůže se doteď zcela vzdát poslechu, proto zase začala ladit rádio.

Stránka 19

A to všechno jen proto, že jakmile přiběhla k ledničce ještě ten den, kdy ji tam brácha dal, zjistila, že je rozbitá. Vyčítala Štěpánovi chybu, ale vcelku brzy se uklidnila, protože bráška se jí přece snažil pomoct. Byl jejím nejoblíbenějším bráchou. A co na tom, že má jenom jednoho. Metoda mražení holt nefungovala, ale on zkrátka a dobře vinen nebyl. Tečka.

Vyberte si u nás v DDM z cca 200 zájmových útvarů: od tanečních, přes výtvarné, přírodovědné, technické, divadelní, jazykové až k sportovním a hudebním.

Popravdě řečeno za její nefunkčnost ve skutečnosti opravdu mohl, protože ji ještě před vložením do lednice poškodil kovovou špejlí na špíz. Ale to se Štěpánka nikdy nesmí dozvědět! (Martina)

Budějovická hvězda Šéfredaktor: Aleš Michna Redakce: Martina Mašková (také autorka inzerátů v tomto čísle), Monika Holubová, Daniel Benda, Ondřej Šesták, Marek Baloun

Časopis Budějovická hvězda vydává Klub amatérských novinářů a mladých autorů. Scházíme se v DDM 1x za týden. Přidejte se k nám! Stačí zavolat pro bližší informace na tel. 608 150 605. Uvítáme jakoukoliv spolupráci.

Navštivte náš web: http://www.ddmcb.cz/hvezda/


Stránka 20

Budějovická hvězda

Recommend Documents