BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 5 ROČNÍK XXI. KVĚTEN 2015

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ ČÍSLO 5 • ROČNÍK XXI.

KVĚTEN 2015

Jarní pozdrav z pod Buchlova (akvarel Karla Žádníka, 1907)

Informace městyse Buchlovice Výpis z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 8/2015 ze dne 5. 3. 2015 Rada městyse Buchlovice: • schválila zahájení výběrového řízení na obsazení pracovního místa Úřadu městyse Buchlovice – referenta odboru výstavby na pozici investičního technika do oddělení přípravy investic a zároveň i znění inzerátu pro zahájení výběrového řízení, • pověřila výkonem občanských obřadů – uzavírání manželství s právem při těchto obřadech užívat závěsný znak se státním znakem České republiky neuvolněného zastupitele městyse ing. Ladislava Karáska. Povinnost vykonávat občanské obřady u ing. Jiřího Černého, starosty a Bořka Žižlavského, místostarosty vyplývá z jejich funkcí, • vzala na vědomí žádost Římskokatolické farnosti Buchlovice o dar 250.000 Kč na opravu varhan a zařadila ji mezi ostatní žádosti o dar, které budou řešeny po schválení rozpočtu městyse Buchlovice pro rok 2015 a schválení podmínek pro udělování darů městyse Buchlovice, • schválila smlouvu o smlouvě budoucí o vybudování elektrické přípojky NN zemním kabelem pro novostavbu rodinného domu po obecních pozemcích pč. 2687/6 a 2687/10 a pověřila starostu ing. Jiřího Černého podpisem této smlouvy za jednorázovou úhradu 1 500 Kč, • odsouhlasila program 3. zasedání zastupitelstva městyse Buchlovice dne 16. 3. 2015, • zapracovala připomínky z rozšířené rady dne 19. 2. 2015 do návrhu rozpočtu městyse Buchlovice a takto jej předkládá zastupitelstvu ke schválení, • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválení rozpočtu městyse Buchlovice pro rok 2015 dle předložené analytiky ve výši 36 168 000 v příjmové části a 32 651 000 ve výdajové části, • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválení stanov svazku obcí pro rozvoj cestovního ruchu – Mikroregionu Buchlov, • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválení obecně závazné vyhlášky č. 01/2015 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území městyse Buchlovice, • vyhověla požadavku Mgr. Martiny Strýčkové s možností vystoupit v rámci diskuse na zasedání zastupitelstva městyse dne 16. 3. 2015 k problému dopravní bezpečnosti v Buchlovicích na Zahradách, • vzala na vědomí stav hospodaření Československého kulturního centra (ČSKC) při pořádání zájezdů v letech 2012–13 i v roce 2014, • se seznámila se zápisy komise kulturní, sportovní a cestovního ruchu ze dne 28. 1. a 25. 2. 2015, • se seznámila se zápisem komise pro životní prostředí a zemědělství ze dne 24. 2. 2015, • se seznámila se zápisem sociální komise ze dne 23. 2. 2015.

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/20151

Usnesení 3. zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice ze dne 16. 3. 2015 Zastupitelstvo městyse Buchlovice: • vzalo na vědomí informace o hospodaření obce v roce 2014 a v souladu s ustanovením § 84 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) v platném znění a schválilo rozpočet městyse Buchlovice pro rok 2015, • v souladu s ustanovením § 84 odst. 2 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb. schválilo stanovy svazku obcí pro rozvoj cestovního ruchu – Mikroregionu Buchlov, • schválilo participaci městyse Buchlovice na projektu Mikroregionu Buchlov, svazku obcí pro rozvoj cestovního ruchu „Spoločně sa naučíme ekologicky nakladať s odpadom“, a realizaci tohoto projektu v roce 2015, vč. profinancování, • v souladu s ustanovením § 85 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb. schválilo poskytnutí půjčky nositeli projektu ve výši 1 125 tisíc Kč předpokládané dotace na obec, • schválilo členský příspěvek Mikroregionu Buchlov, svazku obcí pro rozvoj cestovního ruchu ve výši nejméně 126 tisíc Kč (předpokládaný vlastní podíl obce na projektu), • v souladu s ustanovením § 84 odst. 2 písm. h) zákona č. 128/2000 Sb. schválilo obecně závaznou vyhlášku č. 01/2015 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a nakládání se stavebním odpadem na území městyse Buchlovice, • v souladu s ustanovením § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. odložilo schválení odkupu pozemků p. č. 2424/9 (620 m2 – ostatní plocha) a 2422/8 (108 m2 – trvalý travní porost) v kat. území Buchlovice, • v souladu s ustanovením § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. schválilo souhlasné prohlášení pro provedení zápisu vlastnického práva k pozemkům p. č. 1583/1 až 13 a pozemkům p. č. 1584/1 až 5 v kat. území Buchlovice, zapsaných v současnosti na listu vlastnickém městyse Buchlovice, ve prospěch České republiky a příslušnosti hospodařit s majetkem státu ve prospěch Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, do veřejného seznamu.

Vážení spoluobčané, 26. září letošního roku proběhne v našem městysi již 2. ročník akce Trh v podhradí. Oproti loňskému roku bychom rádi rozšířili řady místních prodejců. Proto neváhejte a popřemýšlejte o možnosti nabídnout k prodeji své výpěstky nebo jiné domácí produkty jako například ovoce, zelenina, sušené ovoce, kysané zelí, místní pečivo, různé řemeslnické výrobky a další. Informace, dotazy, návrhy či přihlášky u Pavly Večeřové v Československém kulturním centru nebo na telefonním čísle 724 030 056. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/20152

Informace místní knihovny Nové knihy Naučná literatura F. Emmert: Českoslovenští legionáři za první světové války Kol.: Moravské Slovensko I., II. L. Chaneyová: Coco Chanel L. Janáčková: Muži chtějí potvory L. Janáčková: Muži chtějí milenky Kol.: Česká republika – města a obce Kol.: Zlínský kraj – města a obce V. Vlček: Totalitám navzdory M. Graclík: Hana Hegerová Lásko prokletá I. Křemeček: Na toulkách s kreslířem K. Hadašová: Domácí mlékař Krásná literatura B. Hrabal: Skřivánek na niti (povídky, spisy 2) F. Niedl: Skleněný vrch J. Formánek: Úsměvy smutných mužů J. Formánek: Prsatý muž a zloděj příběhů V. Kadlečková: Mycelium 4 (Vidění) R. S. Sharma: Mnich, který prodal své ferrari R. Galbraith (pseud. J. K. Rowlingové): Hedvábník

T. Hayes: Já, poutník K. Ohlssonová: Nechtění J. Deaver: Tanečník J. Deaver: Kamenná opice J. Deaver: Hořící drát J. Lutz: Pulz J. Lutz: Spolubydlící M. Hayder: Panenka U. Poznanski: Pět L. Jackson: Hrobař M. Cole: Pomsta J. Moyesová: Stříbrná zátoka L. Moriarty: Na co Alice zapomněla J. Benzoni: Vévodův talisman Tři rubíny D. Steel: Vítězové K. Becková: Kdo neriskuje, nemiluje… Nejen pro maturanty K. V. Rais: Povídky E. A. Poe: Havran a jiné básně G. de Maupassant: Kulička Naučná literatura pro děti a mládež A. F. Holasová: Lumír včelaří

Další zajímavosti ze statistiky V únorovém čísle jsme zde uvedli, že v roce 2014 bylo v naší knihovně registrovaných 345 čtenářů. Nyní přinášíme několik informací o počtu čtenářů z různých hledisek. Věkové rozložení čtenářů do 15 let 79 16 až 19 let 28 20 až 29 let 39 30 až 39 let 33 40 až 49 let 51 50 až 59 let 31 60 až 69 let 41 70 až 79 let 24 nad 80 let 12 nevyplněno 7

Podle pohlaví muži 186 ženy 159 Podle bydliště místní 309 ostatní 36

Knihovnice Mgr. Dagmar Možná


Zahrada mateřské školy v novém hávu

Jak jsme již před časem ve zpravodaji informovali, od loňského podzimu probíhala revitalizace zahrady mateřské školy (projekt Zahrada pro nás, my pro zahradu), především v části přiléhající do ulice Suchý řádek, kterou prováděla kunovická firma Florstyl s.r.o. podle projektu ing. Barbory Šnajdarové. K předání hotové stavby došlo v řádném termínu 15. dubna 2015 za účasti zástupců provádějící firmy, projektantky, ZŠ a MŠ Buchlovice a městyse Buchlovice. Připomeňme, že cena provedených prací činí 1 483 371 Kč, ze kterých se do rozpočtu městyse vrátí 1 335 034 Kč (= 90 %) z dotace Operačního programu životního prostředí. Část dotace za práce uskutečněné v roce 2014 byla vyplacena již loni. Ke konečné příjemné podobě zahrady chybí ještě zelené trávníky, což je otázka nedlouhého času. Text a foto -bž-



Na jaro začala druhá část revitalizace buchlovické zeleně

V letošním roce probíhá druhá část realizace programu Revitalizace zeleně v Buchlovicích, kterou na základě nového výběrového řízení provádí firma Florstyl s.r.o. Kunovice. (První část provedla v loňském roce pražská firma OK Garden, s níž byla v srpnu 2014 pro nedostatečné plnění závazků ukončena smlouva, a na základě inventury a dohody jí vyplacena adekvátní finanční částka, přičemž městys Buchlovice získal do konce loňského roku první díl peněžní dotace ze Státního fondu životního prostředí ČR.) V letošním březnu pokračovaly práce v oblasti Smraďavky, kde se objeví celkem 138 nových stromů. Nejvíce jsou zastoupeny habry (120 ks), dále žlutá a červená jablíčka, jasany a tisovce. Vedle nich se objeví živý plot, břečťany, barvínky, zimolezy, bobkovišně, azalky a rododendrony v celkovém počtu 4 841 ks keřů a půdokryvných dřevin. Výsadba stromů zde byla dokončena do konce měsíce března. Další výsadby se dočkají i další místa v centru městečka. U kostela sv. Martina se například objeví 46 ks vinné révy a na dalších místech hortenzie, komule Davidovy aj. včetně založení nových trávníků. Revitalizace bude ukončena k 31. červenci 2015. O dalším pokračování revitalizačních prací budeme ve zpravodaji průběžně informovat. Text a foto -bž-



Druhé kolo celostátní soutěže „Převezměte terezínskou štafetu“ bylo více zaměřeno na samostatnou a kreativní práci žáků. Tým Šmoulíci z naší základní školy byl velmi úspěšný a byl pozván na vyhlášení výsledků na zážitkový víkendový pobyt do Terezína v termínu 20. 3. – 22. 3. 2015. V pátek 20. 3. dopoledne jsme tedy vyrazili na cestu. Setkání vítězných týmů bylo na Masarykově nádraží v Praze. Šli jsme po stopách dětí z transportu. Už na nádraží byly dětem přiděleny štítky – transportní čísla, které měly po celou dobu setkání. Společně jsme na daný pokyn rychle nastoupili do vlaku směr Bohušovice nad Ohří. Právě do této stanice směřovaly transporty do Terezína. Po vystoupení z vlaku nás čekali organizátoři v dobovém oblečení jako dozorci tábora a byl vyhlášen první nástup spojený s odevzdáním zásob přivezeného jídla připraveného pokud možno podle receptů z období druhé světové války. Náš tým přivezl válečnou vánočku pečenou bez vajec s použitím strouhaných vařených brambor upečenou podle receptu z knížky Pečeme z přídělů. Následoval pěší pochod do Terezína po stejné cestě, jakou kráčeli vězni z terezínského ghetta. U vstupu do Terezína nás očekávali „dozorci“ s rozsvícenými petrolejovými lampami. Následovaly

další pokyny ohledně našeho pobytu. Ubytováni jsme byli na místní základní škole. V porovnání s podmínkami v ghettu to bylo ubytování doslova luxusní. Po večerním nástupu a společné večeři byla vyhlášena večerka. Sobota probíhala ve znamení soutěže v ulicích Terezína a odpoledne bylo setkání s pamětníky, kluky s domova číslo 7 – Nešarim. Soutěžní dopoledne provedlo děti ulicemi bývalého ghetta. Děti byly rozděleny do soutěžních týmů. Dostaly na ruku žlutou pásku, nesměly vstupovat na chodníky, stejně jako Židé v ghettu, a postupně plnily úkoly na jednotlivých stanovištích. V ulicích se pohybovali také dozorci a tzv. ghettovachmani. Jeden z organizátorů dokonce hrál roli esesáka. I oni byli označeni páskami a mohli jednotlivé soutěžící kontrolovat, případně udělovat tresty. Proto se každý snažil se jim vyhnout nebo je uplatit. Naše děti se v této soutěži se svými týmy umístily na 1. a 2. místě!


Po obědě přišlo očekávané setkání s pamětníky. Do Terezína jenom kvůli této soutěži přiletěl pan Erich z Paříže a pan Hanuš ze Švýcarska. Zastavili jsme se společně s nimi na některých místech bývalého ghetta a oni se s námi podělili o své zážitky a vzpomínky. Pokračovali jsme v budově bývalého domova L417, což byl právě domov číslo 7 – Nešarim. Dnes je v této budově Muzeum ghetta. Zde pokračovalo vyprávění pamětníků a následovala prezentace některých soutěžních příspěvků. Byl vybrán také příspěvek našeho týmu – zhudebněná báseň z časopisu RIM – RIM – RIM, který vydávali chlapci v Nešarimu. Byl to velký úspěch! Dokládal to také dlouhý a silný potlesk. V sobotu po setmění čekal na děti velmi pěkný zážitkový program. V úplné tmě jsme se podél svíček postupně přesunuli na pevnostní valy. V chodbách těchto valů zněly hebrejské písně a melodie a vedle rozžatých svící ležely básničky, které napsali kluci v ghettu. Tito chlapci skončili v plynových komorách v koncentračním táboře Auschwitz - Osvětim v Polsku. Celá atmosféra byla velmi působivá a dojemná. Po přečtení básniček děti sami tvořily básničky,

povídky a zamyšlení, jak na ně daný moment zapůsobil. V neděli dopoledne proběhla návštěva Muzea ghetta a také prohlídka expozice v Magdeburských kasárnách. A po obědě byly konečně vyhlášeny výsledky druhého kola soutěže „Převezměte terezínskou štafetu“. Náš tým Šmoulíci se v celostátním kole umístil na skvělém 12. místě! Co dodat závěrem? Šmoulíci zaslali do soutěže prezentaci svého týmu, prezentaci představující naši obec, video rozhovor s Šárkou Vandovou, bývalou žákyní naší školy, která je na invalidním vozíku, a již zmiňovanou nahrávku zhudebněné básně z časopisu Nešarim. Děkuji všem, týmu Šmoulíci, týmu Naděje i týmu Sněženky za jejich práci. Věřím, že díky účasti v této soutěži se dozvěděli něco o historii, o dětech z ghetta, o spolužití, toleranci a vzájemné spolupráci. Členové týmu Šmoulíci: Dominika Marková, Barbora Žufánková, Vít Michálek, Sára Machulová, Beáta Ryšková. Mgr. Helena Šmolová, učitelka dějepisu


Kulturní kalendář květen, červen 2015 23. 5. Strašidelný hrad - dětský Hrad Buchlov den na hradě 24. 5. 29. 5.

29. 5. 30. 5. 31. 5. 31. 5. 5. 6. 6. 6.

HB Collegium o.s., Libuše Mikulová, tel: 774 886 205, [email protected], http://www.hrad-buchlov.cz/ Kosecké písně Zámecký park FS Buchlovice, Ing. Petra Kropáčová, tel. 737 869 827, www.fsbuchlovice.cz Zájezd Buchlovického ThermalPark Československé kulturní centrum klubu seniorů Dunajská Streda Buchlovice, Mgr. Pavla Večeřová, do termálů tel. 724 030 056, http://www.kulturabuchlovice.cz/ Olympic – koncert Zámecký Agentura Vichr, tel. 572 551 851, amfiteátr www.vichr.cz Kácení máje pod Hospůdka Petr Špalek, tel. 603 530 448, Buchlovem u Špalka www.hospodauspalka.wz.cz Pouť na Barborku Kaple sv. Barbory KDU-ČSL, František Hrabina Pouťové odpoledne Hospůdka Petr Špalek, tel. 603 530 448, u Špalka www.hospodauspalka.wz.cz Vladimír Mišík & ETC ... + Zámecký Agentura Vichr, tel. 572 551 851, T4 + Svatý pluk amfiteátr www.vichr.cz Včelařský zájezd – Včelí Hulice, Kondrac, ZO ČSV Buchlovice – informace a přihlášky – Ing. Miroslav Smatana, svět Louňovice pod Blaníkem, Velký mob. 777 103 005, e-mail: [email protected] Blaník

Buchlovské hudební léto 2015 29. května (20:00): Olympic 5. června (19:00): Vladimír Mišík & ETC + T4 + Svatý pluk 12. června (20:00): Karel Plíhal 26. června (19:30): Stromboli + host 28. června (14:00): Zpíváme a tančíme s Míšou Růžičkovou 17. července (20.00): Chinaski 18. července (20.00): Jiří Pavlica s Hradišťanem & Vlasta Redl s kapelou 7. srpna (19:00): Xindl X, Mistake, Light & Love 21. srpna (20:00): Michal Horáček & hosté 23. srpna (19:00): UB40 (UK) - Nejznámější britská reggae kapela 28. srpna (17:00): Tři sestry + E!E a hosté 5. září (20:00): Tomáš Klus a jeho Cílová skupina – již v prodeji

PŘEDPRODEJ: Turistické a informační centrum Buchlovice, nám. Svobody 24 , 68708 Buchlovice tel.,fax 572 595 996, e-mail: tic@buchlovice, http://tic.buchlovice.cz BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201510

Knižní bazar dozněl

Historicky první Knižní bazar v Československém kulturním centru Buchlovice se setkal s nadšením na všech stranách. Lidé doma provětrali knihovny a měli dobrý pocit, že přispěli na pomoc potřebným. Pořadatelé byli nadšeni zájmem a Diakonie, středisko Cesta, Uherské Hradiště, které výtěžek poputuje, je pak potěšena výsledkem. Na pomoc jejích klientů se vybralo 14 307 korun. Žáci ZŠ Buchlovice si po pečlivém vytřídění zbylých knih organizátory odvezli do sběru 310 kg papíru a spousta krásných a hodnotných knih zůstala uschována pro příště. Všem zúčastněným patří dík! Věříme, že i příští rok bude mít tato akce minimálně stejný úspěch. Text Iva Pašková, foto Bořek Žižlavský



Úspěch mladé zpěvačky

V Buchlovském zpravodaji se čas od času objeví mimo jiné i zmínka o úspěchu našich školou povinných spoluobčanů. Dnes Vám přinášíme informaci o úspěchu Kateřiny Jurnyklové, žákyně ZŠ Buchlovice, navštěvující ZUŠ Uh. Hradiště, obor sólový zpěv u pí uč. I. Zámečníkové. V měsíci únoru absolvovala okresní kolo soutěže ZUŠ v sólovém zpěvu v Uherském Brodě, kde získala ve druhé kategorii 1. místo s postupem do kola krajského. 6. března tedy vyrazila do Karolinky a odvezla si domů diplom za krásné 2. místo. Gratulujeme! (-red. BZ-)


Besedy v ČSKC

Další v řadě besed pořádaných v Československém kulturním centru Buchlovice byla v měsíci březnu – měsíci knihy literární beseda s paní spisovatelkou PhDr. Ivankou Radilovou. Ukázkou fotografií krajiny, která je jí inspirací pro tvorbu, zahájila autorka podvečer 26. března. Poté následovalo autorské čtení z několika oblastí její tvorby. Připomeňme alespoň knihu reportáží, povídek, líčení, vyprávění… Za vůní stezek, cest a dálek nebo pohádkovou knihu Kouzlo diamantové kapky.

V měsíci dubnu pak obohatila naše zeměpisné vědomosti paní PhDr, Jarmila Maršálková. V neděli 19. dubna jsme mohli vyslechnout její zážitky z pobytu v San Franciscu. Navštívila spolu s manželem a přáteli různé kouty tohoto města mnoha tváří. Na spoustě fotografií nám ukázala domy, parky, muzea, mosty a další součásti San Francisca, ale také věznici Alcatraz. (-pav-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201514

V Galerii na půdě jsme vzpomněli protinacistický odboj

V Galerii Muzea Podhradí Buchlovice proběhla v měsíci dubnu spolu s výstavou Buchlovjané v první světové válce (od října 2014) putovní výstava týkající se historie našeho domácího odboje – Domácí odboj – Morava. Putovní výstavu k nadcházejícímu 70. výročí osvobození naší vlasti od nacistické okupace, která pokračuje dále v Jihlavě, pořádá Historicko-dokumentační komise ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu s podporou Ministerstva obrany České republiky. (foto –bž-)


Velikonoční květinová aranžmá v zámku

V sala terreně buchlovického zámku byla o velikonočních svátcích k vidění výstava padesáti druhů řezaných tulipánů, nazvaná Tulipománie 2015. V zámeckých interiérech si mohli návštěvníci dále prohlédnout naaranžované květiny proložené opět polskými a holandskými tulipány. (foto Zdeněk Skalička)



Zdařilé Velikonoce na Buchlově

Bohatý velikonoční program na hradě Buchlově opět připravilo občanské sdružení HB Collegium se správou hradu. Četní návštěvníci Buchlova mohli zhlédnout výstavu panenek oděných do historických kostýmů, stloukání másla v podání pěveckého sboru Tetky z Ježova. V hradní vinárně hrála k ochutnávce vín cimbálová muzika ze Sadů a v loveckém sále se zdobily velikonoční kraslice, zatímco na obou dolních nádvořích probíhal velikonoční jarmark. (foto Zdeněk Skalička)




Členové Sboru dobrovolných hasičů každoročně provádějí ukázky své techniky převážně pro mateřské a základní školy v širokém okolí. Dne 15. dubna je v hasičské zbrojnici navštívily děti se svými učitelkami z Kostelan nad Moravou. Dětem se věnovali hasiči Martin Lukeštík a David Havránek. (foto -bž-)


Den vína 2015 Letošní Den vína se pro nás stal nečekaně velkou výzvou a dobrodružstvím. Kvůli opravě zámeckého sklepa jsme museli narychlo hledat jiný prostor. Byl to oříšek, který se podařilo rozlousknout až po oslovení kastelána hradu Buchlova pana Joška. S nápadem udělat košt na hradě hned souhlasil, a tak bylo rozhodnuto! Ze Dne vína 2015 se stane mimořádná událost! I přes různé pochybnosti se nakonec ukázalo, že to byla dobrá volba, která nám přilákala nové návštěvníky. Přemístit všechen materiál, stovky litrů vína a nakonec i naše příznivce nahoru na kopec bylo sice náročné, ale zvládli jsme to! Kdo na hradní Den vína zavítal, nelitoval, i když počasí pobytu na hradě moc nepřálo. Koštovalo se v prostorách, které jsou běžně nepřístupné, včetně největšího sklepa pod Loveckým salonkem a hospodou. K dobrému vínu hrála výborná cimbálová muzika Rubáš a v hospodě U Hanuša jste si mohli dopřát vynikající guláš. Ten velmi potěšil i přednášející naší odlehčené literární konference, jejíž téma pro tento rok znělo „Víno a trest(ˇ)“. Jak zmíněná konference, tak dobročinná dražba šampionů a vzácných vín se odvíjely ve velmi příjemné rodinné atmosféře. Snad i díky tomu se výtěžek z aukce letos vyšplhal na neuvěřitelných 22 550 Kč. Celá tato částka byla věnováno panu Tomáši Filovi na pořízení speciálního zařízení na nakládání invalidního vozíku do auta. Tento „jeřábek“ velmi usnadní život jemu i celé jeho rodině. Všem návštěvníkům, vinařům a v neposlední řadě správě hradu Buchlova děkujeme, že přispěli ke zdárnému průběhu této jedinečné události, a budeme se těšit příští rok na shledanou! Folklorní studio Buchlovice



Zájezd do Prahy V sobotu 18. dubna brzy ráno vyrazila padesátka kulturychtivých cestujících z buchlovického náměstí směr Praha. Ukázkově aprílové počasí se postaralo o adrenalin účastníků zájezdu již po cestě. Chvíli to vypadalo na sluníčko, pak přišel déšť a ten dokonce vystřídal i sníh. Příjezd do Prahy už byl ale zalitý sluncem. Z autobusu jsme většinou vystoupili u hlavního nádraží, a kdo nechtěl mít samostatný program, šel společnou procházkou s ostatními. Zvolili jsme trasu kolem ne úplně známých památek. První zastávku jsme měli u Jeruzalémské synagogy (dříve Jubilejní), která byla zbudována stavitelem Aloisem Richterem v letech 1905–06 na náklady „Spolku pro vybudování nového chrámu“. Na svátek Simchat Tora byla nová synagoga 16. září 1906 zasvěcena. Projekt na stavbu vypracoval roku 1903 známý vídeňský architekt Wilhelm Stiassny. Jeruzalémská synagoga je zajímavým příkladem secesní stylizace tvarosloví maurského slohu. Hlavní průčelí vyznačuje mohutný islámský oblouk s rosetovým oknem s Davidovou hvězdou uprostřed a biblickým veršem po obvodu: „Toto je brána Hospodinova, skrze ni vcházejí spravedliví“ (Žalm 118:20). Jeruzalémská synagoga sloužila za války jako skladiště a díky tomu byla z části uchráněna devastace a slouží již po celé století bohoslužbám Židovské obce v Praze. Při průzkumu nástěnných maleb byl v lednu 2003 pod mramorovou deskou vlevo od svatostánku objeven ukrytý pergamenový svitek, který zde

ležel nedotčen téměř celé století. Kaligraficky provedená „Závěrečná listina“ obsahuje vylíčení historie stavby, údaje o stavebnících a stavitelích a seznam firem a řemeslníků, kteří se na stavbě a její výzdobě podíleli. Dovnitř jsme se ale podívat nemohli, neboť byl právě šabat – židovský den odpočinku. Pokračovali jsme tedy dál k Senovážnému náměstí. Tady jsme si připomněli, že hlavními centry Nového Města pražského, jehož zakládací listinu podepsal Karel IV. – císař římský a král český na Křivoklátě dne 3. dubna 1347, se staly Dobytčí trh (Karlovo náměstí), Koňský trh (Václavské náměstí) a Senný trh (Senovážné náměstí). V prostoru mezi Jindřišskou ulicí a jihozápadním cípem Senovážného náměstí se nachází Jindřišská věž, původní zvonice kostela svatého Jindřicha a svaté Kunhuty, jež stojí přes cestu. Zvonice byla postavena v gotickém slohu v letech 1472–1476 z pískovce s dřevěnou střechou s břidlicovou krytinou. V té době patřila i s okolními pozemky k majetku řádu Křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1577 obdržela věž i hodiny. Ciferník zdobí po stranách barevné znaky Starého a Nového města a zemí Koruny české. V dnešní době dosahuje výšky


65,7 metrů a je tak nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze. V původním unikátním krovu z roku 1879 v 10. patře Jindřišské zvonice je od roku 2003 umístěna nová zvonkohra od Petra Rudolfa Manouška. Kromě automaticky řízené hry s 1152 předvolitelnými skladbami umožňuje elektronický systém i ruční hru pomocí ovladačů jednotlivých bicích kladiv. Soubor 10 nových zvonů symbolizuje své předchůdce: zvony, které z této věže byly odebrané a posléze rekvírované či přelité. V samém centru Prahy tak vznikl skutečný unikát: malá koncertní síň s neobvyklým hudebním nástrojem, navíc v mimořádně cenné architektonické památce. Jediný zvon Maria přežil všechny ostatní a dnes je součástí rekonstruovaného interiéru. Je nejstarším zvonem na Jindřišské věži, v roce 1518 jej ulil zvonařský mistr Bartoloměj. Zvon váží 723 kg. Největší ze zdejších zvonů je Jindřich z roku 1680 (přelitý v roce 1804), jehož úctyhodná hmotnost činí 3350 kg. Ze senovážného náměstí už to pak bylo jen kousek k dalšímu místu, kde nás čekal trojlístek významných pražských historických staveb. Na konci senovážné ulice se nám otevřel pohled na Dům u Hybernů. Tento dům vznikl spojením původně gotického kostela sv. Ambrože, který

byl v letech 1652–1659 barokně přestavěn irskými františkány (latinský název pro Irsko je Hibernia) a kláštera, který k němu tito františkáni přistavěli. Současná empírová podoba domu pochází z počátku 19. století. Objekt

po dlouhá léta sloužil jako velká výstavní síň. V letech 2005–2006 byl dům přestavěn na muzikálovou scénu (Divadlo Hybernia). Na střeše domu byla vytvořena turistům přístupná terasa s vyhlídkou.

Pár metrů od Domu u Hybernů se k nebi tyčí Prašná brána, jedna z nejvýznamnějších památek středověké Prahy. Právě zde začínala pražská královská cesta a sem vedla významná silnice z Kutné Hory, kde se těžilo stříbro do královské pokladny. Pozdně gotická městská brána byla postavená na místě starší branské věže, související s opevněním Starého Města pražského z doby panování Václava II. Starší věžový objekt odkazoval svým názvem – Horská brána – na již zmíněnou komunikaci. Poté, co staroměstské hradby, jejichž součástí byla i Horská brána, ztratily založením Nového Města svůj význam a přestaly být udržovány, zpustla věž natolik, že se jí začalo říkat „Odraná“. Stavba současného objektu patrně souvisela s královským sídlem, jež od 70. let 14. století stávalo v těsném sousedství brány v místě dnešního Obecního domu. Věž byla koncipována převážně jako reprezentativní symbol i místo výběru cla. Její výstavba začala v roce 1475 zřejmě pod vedením zednického mistra Václava. Následující rok jej nahradil Matyáš Rejsek z Prostějova. Brána, původně nazývaná „Nová“, měla základy sahající téměř devět metrů pod úroveň dnešního terénu a byla vysoká 42 metrů. Stavba však zůstala nedokončena, což bylo


pravděpodobně důvodem, proč byla jen provizorně zastřešena. Asi od roku 1715 sloužila jako skladiště střelného prachu, odtud název „Prašná“. Při pruském obléhání Prahy roku 1757 byla věž značně poničena. Dnešní vzhled věž získala až v letech 1878–1886 za pseudogotické puristické úpravy, kterou vedl architekt Josef Mocker. Předlohou mu byla Staroměstská mostecká věž. Dnes je Prašná brána vysoká 65 metrů, vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 44 metrů a vede na něj 186 schodů. Brána je přístupná veřejnosti a jejím majitelem je Hlavní město Praha. Již zmíněný Obecní dům (původním názvem Reprezentační dům hlavního města Prahy) se nachází hned v sousedství Prašné brány a je jednou z nejznámějších secesních staveb v Praze. Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Králův dvůr. Tento komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV. jako své sídlo, a poté dvůr ještě sloužil jako sídlo panovníků v letech 1383–1484. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler. Do dnešní doby se z Královského paláce zachoval jen název přilehlé ulice Královodvorská a průchod do Prašné brány v Celetné ulici. Protože z Královského paláce vycházely korunovační průvody českých králů, nachází se Obecní dům vlastně na počátku tzv. Královské cesty. Obecní dům vstoupil dvakrát do historie československé státnosti: 28. října 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Československa a v listopadu 1989 zde proběhla první setkání komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Zde jsme se rozdělili na dvě skupinky, z nichž jedna šla do Obecního domu zhlédnout výstavu šatů, oděvních doplňků, ale také skla, porcelánu, soch, lustrů, šperků, grafiky aj. světově proslulé módní návrhářky Blanky Matragi a druhá

pokračovala na Náměstí Republiky k Palladiu, což je multifunkční komplex a obchodní dům. Otevřen byl 25. října 2007. Vznikl částečnou demolicí a přestavbou budov kasáren Jiřího z Poděbrad (původně Josefských kasáren) a vestavbou nové moderní budovy. Národní památkový ústav označuje tuto přestavbu za bezpochyby jeden z nejzávažnějších negativních zásahů v Pražské památkové rezervaci; je uváděn jako jeden z předních příkladů fasádistického přístupu k památkám.

Po krátkém rozchodu jsme nasedli do tramvaje mířící na pražské výstaviště, kde nás čekal již zlatý hřeb našeho výletu – muzikál Fantom opery v divadle GOJA Music Hall. Díky mnohaleté snaze a nezdolnému úsilí Dr. Františka Janečka je tento historicky světově vůbec nejúspěšnější divadelní muzikál Fantom opery (Hudba: Andrew Lloyd Webber) uváděn poprvé v Čechách. Bylo to nádherné představení jak po hudební stránce, tak po stránce vizuální. Úžasná hudba, skvělý orchestr, vynikající pěvecké výkony, zajímavá scéna, nádherné kostýmy – to vše tvořilo výjimečnost tohoto představení. Co říci závěrem? Stejně jako všechny zúčastněné, tak i Vás srdečně zvu na koncert dvojice hudebníků Sax & piano duo, který proběhne 12. května 2015 zde v Buchlovicích. Za klavír usedne paní Laura Mikel Vlková, která nám právě v muzikálu Fantom opery předvedla své klávesové umění. Text Pavla Večeřová, foto Jarmila Vráblová


MOR ZA DVEŘMI NEOTEVÍREJTE! Asi trochu hrůzostrašný titulek, ale ve skutečnosti opravdu děsí mnohé včelaře. Celá Morava – jako nejvíce zavčelená oblast v naší republice čelí nebývalému náporu této zákeřné nákazy. Nákazy, které se brání velmi těžko a napadá i včelstva opravdu zodpovědných včelařů, pokud se někde v blízkosti najde několik lehkovážných a lhostejných.

O jakou nemoc jde? Plný název zní – mor včelího plodu – je to závažné onemocnění včelích larev. Nemoc způsobuje bakterie, jejíž odolné spory přežívají v půdě i mnoho desítek let a způsobují dlouhodobé zamoření oblasti nákazy. Mor je důsledkem nedostatečné péče o včelstva (nezajištění čistoty úlů) a u volně žijících včel se téměř nevyskytuje. Při vzniku nákazy příslušné pracoviště Státní veterinární správy ve spolupráci s obecním úřadem vymezí ohnisko a ochranné pásmo, v němž nařídí prohlídku všech včelstev

pověřeným pracovníkem a nařídí uzávěru ohniska a ochranného pásma, tzn. zákaz veškerých přesunů včelstev až do odvolání. U nakaženého včelstva, resp. včelstev nařídí likvidaci – spálit celý úl včetně usmrcených včel a dalšího obsahu, veškerého nářadí a pomůcek, které přišly do styku s napadeným včelstvem a jsou z hořlavého materiálu, desinfikovat vše nehořlavé (kovové) a asanovat plochu před včelínem, resp. na včelnici. Hrůza pomyslet … Jestli jsme v našem regionu v bezpečí? Podívejte se na mapku šíření moru včelího plodu. Nikdo mě nemůže vyčíst, když na tomto místě zdůrazním opatření Státní veterinární správy

pro rok 2015 dle Metodiky kontroly zdraví a nařízené vakcinace Ministerstva zemědělství č. j.: 72403/2014-MZE ze dne 12. 11. 2014: Zákaz přemísťování včelstev mimo území obce bez negativního laboratorního vyšetření na mor včelího plodu a souhlasu státní veterinární správy! Mor máme opravdu za dveřmi, buďme zodpovědní a neotevírejme mu!!! za Chřibské včelaře – Miroslav Smatana


Školní kronika o posledním válečném školním roce 1944/45 Koncem měsíce dubna jsme oslavili kulaté 70. výročí osvobození našeho městečka od nacistických okupantů. Již v minulém čísle zpravodaje jsme přinesli první připomínku na tuto významnou událost. Dnes přicházíme s připomínkou další, přibližující události předposledního a posledního válečného roku a posledního školního roku 1944/45. Začtěme se tedy do zajímavých zápisů Měšťanské školy v Buchlovicích. Mnohým starším spoluobčanům následující řádky připomenou jejich školní léta a ty mladší, doufáme, alespoň zaujmou. Školní rok 1944/45 (v měšťanské škole) byl zahájen v úterý dne 5. září 1944. Zapsáno bylo 279 dětí a to v I. třídě 76, ve II. 68, ve III. 69 a ve IV. 71. Z nich bylo z Buchlovic 33 chl. a 40 dívek (celkem 73), z Boršic 32 a 21 (53), ze Zlechova 26 a 21 (47), z Tupes 17 a 24 (41), z Břestku 22 a 19 (41), z Chabaní 3 a 0 (3), ze St. Hutí 4 a 3 (7) a ze Stříbrnic 7 a 7 (14). Všech chlapců bylo 144, dívek 135. Vyučovalo se opět v 8 třídách (4 kmenových postupných a 4 pobočkách). Všechny třídy byly umístěny v budově měšť. školy v Buchlovicích. Také pro tento školní rok bylo zavedeno na zdejší

škole částečně nedílné vyučování s celodenním vyučováním v pondělí a ve čtvrtek. V září 1944 odešlo ze školy šest členů učitelského sboru, kteří byli přikázáni na nucenou práci pracovním úřadem (tzv. totální nasazení): 19. září 144 B. Jedlička, K. Otisk, J. Ovečka, 21. září J. Šimko, 28. září J. Janotková a Fr. Konečná. Za „nasazené“ učitele byli na zdejší školu přikázáni: Marie Kristýnová z Uh. Ostrohu, Ant. Berka ze Zlechova, Č. Omelka z Uh. Hradiště a Romuald Kupka z ob. školy v Buchlovicích. Z nově ustanovených odešla 30. září M. Kristýnová, jež byla z politických důvodů předběžně

Učitelé měšťanské školy v době inspekce v roce 1944 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201528

Jedna z protektorátních oslav ve školní tělocvičně

suspendována, a Čeněk Omelka, který obdržel na měsíc říjen zdravotní dovolenou. Po zahájení školního roku pokračovalo se opět ve sběru odpadových hmot, léčivých bylin, šípků apod. V roce 1944 získalo se v rámci vitaminové akce, uspořádané podle vzoru z loňského roku, 298 kg plodin, z nichž 60 kg snědly děti zasyrova a 238 kg bylo spotřebeno při zimní stravovací akci. Z výsledku sběru šípků obdržela škola od min. vnitra 40 balíčků šípkového gražé (celkem 8 kg), jež bylo rozdáno 40 tělesně nejslabším dětem. 9. listopadu 1944 byla budova zdejší školy zabrána pro tzv. říšskou pracovní službu. Škola dostala náhradou dvě místnosti v budově obecné školy v Tupesích, v nichž byly umístěny třídy I. B a II. B, kdežto zbývajících šest tříd se střídalo ve společném užívání v třídách obecné školy v Buchlovicích. Měšťanská škola vyučovala 4× dopoledne a 2× odpoledne při 6 vyučovacích jednotkách dopoledne (od 7.30 do 12.35 hodin) a 4 vyuč. jednotkách odpoledne (od 12.45 do 14.00 hodin). Pro vaření byla získána kuchyně v mateřské škole v Buchlovicích.

Vyučovací pomůcky byly uskladněny v tělocvičném kabinetu a v jedné třídě zdejší školy, školní nábytek v sále Dvořanova hostince. I v tomto školním roce bylo žactvo donuceno k tělesné práci ve vyučovací době, zejména na zdejším velkostatku při pracích polních a zalesňovacích. Celkem odpracovali 9.946 hodin za odměnu 16.146 K. Úterý 19. prosince 1944 při přeletu spojeneckých letadel nad zdejším územím spadla uvolněná bomba v těsném sousedství obecné školy v Tupesích, přičemž byly místnosti 2 tříd naší školy, jež tam byly umístěny, poškozeny tak, že musely býti nadále umístěny v budově obecné školy ve Zlechově. Nuceným vystěhováním kabinetů a tříd z budovy měšťanské školy v Buchlovicích při jejím zabrání Němci byly velmi poškozeny vyučovací pomůcky i školní nábytek. 19. prosince byla uspořádána vánoční nadílka z prostředků sociální pomoci, při níž 22 dětí obdrželo peněžité dary v úhrnné výši 2.200 K a 115 dětí 141 věcných dárků (knihy, školní potřeby, části oděvů), některé též vánočku a perníčky.


Vánoční prázdniny se začaly 21. prosince 1944 a měly původně trvati do 5. ledna 1945, ale ani pak se řádně nevyučovalo, nýbrž žáci docházeli jen 3× týdně pro domácí úkoly. Učitelé byli zaměstnáni v této době na obecním úřadě výpomocnými pracemi. Od 12. února bylo zastaveno i dávání úloh, poněvadž v obci i ve škole bylo německé vojsko. Poslední vysvědčení v tzv. protektorátu byla vydána k 15. únoru 1945. 23. března bylo z podnětu okr. škol. výboru v Uh. Hradišti opět započato s nouzovým zadáváním domácích úkolů, ale již 8. dubna bylo od toho opět upuštěno pro přiblížení se bojové fronty. Okresní péče o mládež v Uh. Hradišti poskytla stravovací akci při zdejší škole 4.000 K podpory. Protože zabráním školní budovy a nepravidelnou docházkou dětí bylo obvyklé vyváření znemožněno, byla celá podpora rozdána formou poukázek na potraviny v hodnotě 100 K. Vedle toho bylo potřebným dětem rozdáno též 65 kg vitamínového sirupu, poskytnutého rovněž okresní péčí o mládež v Uh. Hradišti. V měsíci dubnu 1945 postupovala válečná fronta údolím řeky Moravy od Hodonína přes Mor. Písek a Polešovice na Tučapy, Stříbrnice a Boršice, odkud byli Němci vypuzeni v sobotu 28. dubna navečer. V neděli ráno 29. dubna podnikli Rumuni jako součást Rudé armády nápor na Buchlovice. Němci, kteří očekávali útok od Boršic, byli soustředěni v zámecké zahradě. Rumuni se dostali údolím boršického potoka ke Smraďavce, odtud pak k buchlovickému hřbitovu a do Buchlovic a vpadli Němcům do zad. Vyvěšením bílého praporu na kostelní věži způsobili v německých řadách zmatek. Němci začali ustupovat jednak Suchým řádkem k Buchlovu a do hor, jednak přes Větřák do Tupes. Protože Rumuni po svém vniknutí do Buchlovic (kolem 10. hodiny od hřbitova a kolem 2. odpolední hod. od Boršic) si nezajistili návrší Větřák mezi Buchlovicemi a Tupesy, Němci se z Tupes vrátili, obsadili Větřák sami a kolem 5. hodiny odpol. podnikli útok na Rumuny, čímž znovu vzplál boj o Buchlovice. Teprve po získání dělostřelecké posily byli

Němci přes noc z pozice na Větřáku vypuzeni a v pondělí ráno 30. dubna 1945 trvale z území městečka Buchlovic vytlačeni do Tupes a dále k Velehradu. V dalších dnech hostili občané z Buchlovic rumunské vojsko, pro něž byl v budově zdejší školy zřízen lazaret. Do týdne však Rumuni s postupující frontou Buchlovice opustili a byli vystřídáni jednotkami Rudé armády, která spěchala za nepřítelem směrem k Brnu a dále ku Praze. Týden po osvobození Buchlovic bylo žactvo ještě bez vyučování, protože obě školní budovy sloužily vojenským účelům. Dne 8. května 1945 bylo znovu zahájeno vyučování v obnoveném samostatném československém státě. Stalo se tak slavnostním shromážděním žactva ve vyzdobeném sále Záložny. V slavnostním projevu vysvětlil ředitel školy význam osvobození a vyzval žactvo i uč. sbor k usilovné práci pro zdar Československé republiky. Zatím se vyučovalo ve 4 náhradních místnostech (v mateřské škole a ve třech místních hostincích) a střídali se ob den hoši s děvčaty. Od 22. května se započalo vyučovati ve vyčištěné budově obecné školy v Buchlovicích každý den dopoledne (6 tříd a 2 třídy ještě v hostincích) a od 18. června opět ve vyklizené a vyčištěné budově naší měšťanské školy. 10. června, jenž byl dnem veřejné oslavy vítězství nad okupanty Československa, bylo ve škole prázdno. Žactvo i učitelský sbor se zúčastnili veřejné oslavy toho dne pořádané místním národním výborem. 28. května pořádaly místní školy společnou oslavu 61. narozenin p. prezidenta dr. E. Beneše v sále u Škrášků. Jeviště bylo ozdobeno obrazem p. prezidenta, keramikou a květinami. Po proslovu odbor. uč. A. Böhmové následoval program vyplněný recitacemi a zpěvem dětí. Po slavnosti zakončené státní hymnou bylo prázdno. Večer se slavnost opakovala i pro dospělé s obměněným programem, který opět převážně obstaralo žactvo a učitelstvo. Aby se napravily křivdy způsobené žákům, jež nesměli navštěvovati za okupace měšťanskou školu, vykonali žáci ob. škol z újezdu zdejší


2. třída měšťanské školy v roce 1945 školy předběžnou zkoušku pro přijetí do měšťanské školy. Ke zkoušce se dostavili žáci, které uč. sbor uznal podle republikových předpisů za schopné pro měšťanskou školu. Podle výsledku bylo zařazeno do I. třídy 35, do II. tř. 27 a do III. tř. 25 dětí, celkem 87 žáků, a to dne 4. června 1945. 6. června se konala v Uh. Hradišti v sokolovně první okresní učitelská konference, jíž se zúčastnil celý uč. sbor. Na popud místního národního výboru vykonal uč. sbor 28. června volbu svých zástupců do újezdní školní rady. Zvoleni byli Zd. Čermák, A. Böhmová a J. Šimko. V ustavující schůzi új. šk. rady byl zvolen předsedou V. Syrovátka, rolník, místopředsedou Fr. Zapletal, pošt. zřízenec, jednatelem a pokladníkem odboru pro měst. šk. odb. uč. Zd. Čermák. 5. července se zúčastnilo žactvo a uč. sbor oslavy mistra J. Husa, kterou pořádal místní národní výbor za spolupráce učitelstva zdejších

škol. Husovy památky bylo vzpomenuto též ve škole dne 4. 7. 1945 v poslední vyučovací hodinu. Dne 16. července byla školní budova uvolněna pro prázdninovou osadu ČČK v Uh. Hradišti. Byla v budově do 27. srpna 1945. Ve čtvrtek 19. července byl skončen šk. rok 1944/45. Žactvo se shromáždilo na školním cvičišti a po závěrečném proslovu ředitele přečetli třídní učitelé žactvu známky. Vysvědčení nemohla býti vydána, protože nebylo tiskopisů. Školní rok se skončil s 346 dětmi, z nichž 29 prospělo výborně, 100 chvalitebně, 146 dobře, 38 dostatečně a 33 neprospělo. Opravná zkouška byla povolena 16 dětem. Celoroční docházka činila 6,4 % zameškaných omluvených půldnů. Zameškání bylo způsobeno nemocemi, výpomocí v zemědělství, povětrnostní nepohodou a válečným nebezpečím na cestě do školy. Připravil -bž-


Pozvánka do muzea pytláctví

Možná jste zaznamenali, že obec Babice v loňském roce otevřela v tamní zrekonstruované chalupě čp. 121 originální expozici myslivosti a pytláctví. Hlavnímu výstavnímu prostoru dominuje velkoplošný panel s vyobrazením hradu Buchlova podle rytiny z roku 1716, který návštěvníka tématicky přivádí k někdejší soudní výsadě – tzv. loveckému právu. A právě příběhy odsouzených pytláků z chřibských vesnic uvozují začátek výstavy, jež se poté prostřednictvím předmětů a obrazového materiálu pozvolna dostává k myslivosti, lesníkům a chřibským lesům. Pokud se rozhodnete muzeum navštívit, zhlédnete stará pytlácká železa, pušky, ukázku nábojů, mysliveckou literaturu, seznámíte se

s místními pytláckými příběhy a historkami. Celý přízemní prostor navíc zdobí zajímavé jelení trofeje aj. V podkroví muzea je otevřena expozice starého bydlení v Babicích. Ve dvoře nahlédnete do stodoly s ukázkami hospodářského nářadí a hospodářských strojů, před níž je odchovna králíků a bažantů, holubník a v zahradě s nově osázenými starými odrůdami jabloní pak voliéra s bažanty, perličkami aj. Otevírací doba muzea: duben – září, soboty a neděle 14.00–16.00 hod. (tel. 777 766 964, e-mail: [email protected]). Text a foto Bořek Žižlavský


Historie fotbalu v Buchlovicích V Fotbal v letech 1995–2005

Historicky 1. sezonu v okresním přeboru zakončuje mužstvo mužů na konečném 3. místě. V sezoně 1995–96 se předsedou TJ Buchlovice stává Josef Tománek a po podzimní části soutěže střídá na postu trenéra Františka Zicha Petr Jurník z Uherského Hradiště. Mužstvo v této sezoně končí na 4. místě a hráč Bedřich Marek se stává nejlepším střelcem celé soutěže a to s 27 vstřelenými brankami. Trenér Petr Jurník chce s mužstvem atakovat postupové příčky, a proto k sobě přivádí asistenta Josefa Fogaru a naléhá na výbor oddílu, aby bylo mužstvo posíleno. Výbor jeho přání naplňuje a z Jarošova postupně přichází tři hráči. Protože trenér je voják z povolání, tak z vojenské posádky v Uherském Hradišti přichází 2 až 3 hráči na hostování. Mužstvo postupně svoji kvalitu dokazuje i svými výkony na hřišti a od sezony 1997–98 třikrát za sebou končí mezi prvními třemi. Nejblíže k postupu má mužstvo v sezoně 1998–99, kdy končí na 2. místě těsně za mužstvem Uherského Hradiště „B“. Další sezonu už trenér Petr Jurník v Buchlovicích působit nechce, neboť se mu zdá, že mužstvo je „přestárlé“! Za trenéra je angažován bývalý hráč Slovácké Slávie Uherské Hradiště Luboš Melichárek, který i za mužstvo coby hrající trenér nastupuje a s mužstvem končí na 3. místě. V sezoně 2001–02 je trenérem J. Vávra,mužstvu se nedaří a sestupuje do okresní soutěžě“. V roce 2001 se koná turnaj mužů, který mění po 13 letech název a místo dosavadního memoriálu dr. Františka Lipnera se koná 1. ročník memoriálu Jaroslava Přecechtěla, který zemřel v roce 1956 na následky zranění z fotbalu. O této události se více dočítáme v dobové obecní kronice: „Den 6. květen 1956 byl pro celou dobrovolnou sokolskou organizaci dnem velkého smutku. Náš oddíl kopané za pěkného nedělního odpoledne hrál zápas v Boršicích s tamějšími hráči. Osvědčený a obětavý brankař Jaroslav Přecechtěl, stáří 34 let, bytem Buchlovice čp. 449 srazil se hlavou s boršickým hráčem, který jej ještě při tom nechtě kopl kolenem do břicha. Bratr Přecechtěl zemřel za 26 hodin v nemocnici vykrvácením do mozku a roztržením jater… Skončil svůj mladý život zanechav zde manželku a tři děti, nejstarší 4 roky. Dobrovolná sokolská organizace vypravila mu pohřeb.“ V sezoně 2002–03 se stává trenérem další bývalý hráč Slovácké Slavie Pavel Bohun z Břestku. V této sezoně nově vzniká i „B“ mužstvo mužů, ale odehrává ve své soutěži pouze 1 a půl sezony a v zimě 2004 se ze soutěže odhlašuje. Ač „A“ tým končí na 3. místě, i tak postupuje zpět do okresního přeboru. V témže roce, tedy 2003, se mužstvo stává vítězem českého poháru okresu Uherské Hradiště. Před novou sezonou Josef Tománek končí jako předseda a novým předsedou se stává Martin Kořínek. Před sezonou 2004–05 se Pavel Bohun stěhuje z Břestku a novým trenérem se stává Libor Rosůlek ze Zlechova a mužstvo bohužel sestupuje do okresní soutěže. Z mládežnických úspěchů nemůžeme opomenout žáky v sezoně 2002–03, kdy svou skupinu okresního přeboru vyhráli. K dobrému fotbalu patří samozřejmě i dobré zázemí. V letech 1995–2005 se výboru TJ podařilo areál v Lůčkách zvelebit. Zde patří velký dík všem, kteří se v čele s předsedou Josefem Tománkem na těchto pracích podíleli. A co vlastně všechno podařilo uskutečnit? V první řadě to bylo dokončení úpravy tréningového hřiště, renovace stávající hrací plochy (provzdušnění trávníku, vydrnování, pravidelné zavlažování a sečení apod.), odkácení topolů a borovic, rekonstrukce kabin (oprava střechy, sedaček, oprava koupelny, vybudování klubovny, …), zhotovení zastřešených střídaček, vybudování stánku občerstvení aj. Stanislav Buchtík BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201533

Horní řada: J. Tománek, O. Hlůšek, Z. Horák, J. Štokman, T. Grebeň, M. Březina, J. Večeřa, P. Cigoš, J. Obdržálek, L. Černoch, M. Kořínek, M. Daňhel, L. Melichárek. Dolní řada: R. Skřivan, J. Prostiňák, J. Křiva, J. Úradníček, L. Dvouletý, J. Marek, B. Marek, Kučík, J. Dvořák.

Vítězové okresního poháru 2003. Horní řada: Sonntag, J. Štokman, M. Kořínek, P. Bohun, R. Martinák, J. Večeřa, J. Obdržálek, Stýskal, M. Jakoubek, Paleček, Z. Bílka, J. Dvořák. Dolní řada: M. Schuster, D. Křiva, P. Cigoš, B. Marek, J. Marek, L. Dvouletý, J. Prostinák, M. Velcr. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201534

Žáci 2003/2004. Horní řada: K. Jurča, M. Štefánek, A. Jurča, P. Kropáč, L. Karlík, A. Kučík, L. Sokol. Dolní řada: T. Mikulík, D. Michálek, M. Kořínek, J. Řihák, D. Hruška, P. Obdržálek, ležící P. Dvořák.

1997/1998. Horní řada: J. Fogara, J. Štokman, ?, P. Marek, Bílka, J. Obdržálek, T. Grebeň, J. Křiva, P. Jurník. Dolní řada: ?, B. Marek, L. Dvouletý, J. Marek, R. Jakoubek, R. Skřivan, Z. Mička.


1998/1999. Horní řada: M. Jakoubek, J. Štokman, J. Večeřa, J. Fogara, K. Jurča, T. Grebeň, P. Jurník, P. Hlůšek, J. Obdržálek, L. Šproch, Z. Mička, R. Králík. B. Kadeřábek, J. Tománek. Dolní řada: R. Jakoubek, Ondrůšek, Machynka, R. Skřivan, J. Marek, L. Dvouletý, B. Marek, J. Křiva.

Soustředění na Rusavě. Zadní řada: R. Jakoubek, M. Kořínek, J. Obdržálek, P. Lipner, M. Jakoubek, B. Marek. Přední řada: J. Večeřa, J. Marek, L. Černoch, R. Martinák.



Buchlovice na stránkách starých topografií a regionálních průvodců V V dnešním pokračování seriálu se dostáváme již k prvním topografiím a průvodcům regionálního charakteru. Opouštíme tedy publikace, věnující se moravskému a slezskému teritoriu, a směřujeme pouze na Slovácko. V této souvislosti stojí za zmínku Zeměpisný nástin hejtmanství uhersko-hradišťského s mapkou, sepsaný Vinc. Sl. Chlupem, „řídícím školy a nadučitelem ve Zlíně, členem c. k. školní rady v Uh. Hradišti a předsedou okresní učitelské jednoty v Napajedlích“ roku 1885, vytištěný R. L. Kráčelíkem v Uherském Hradišti. „Zajisté každý z pp. kolegův uznává potřebu spisku, jenž by pojednával o látce zeměpisné, která se má na prvém a částečně na druhém stupni probrati,“ píše v úvodu autor a nakonec dodává: „Vydatnými prameny při sestavování tohoto spisku byla mi záslužná díla Ř. Volného, Kořistky, Brandla, Filipovského, pak katalog diecése olomoucké, šematismus učitelstva na Moravě atd. Mapku udělal pan Josef Mannsfeld, učitel ve Zlíně, dle náčrtku shotoveného c. k. vojenským zeměpisným ústavem.“ V první polovině této 96stránkové publikace se autor zabývá krajinou, obcemi, vodstvem, podnebím, obyvatelstvem, náboženstvím, školstvím, hospodářstvím a tehdejší správou. Poté se dostává k místopisu. „Městečko Buchlovice 3 km západně Tupes při silnici kyjovské v přívětivém údolí,


na nepatrném potoku se 2.171 obyv.,“ píše Chlup. „Farní chrám sv. Martina byl mezi léty 1640 a 1643 patronem postaven, jelikož starý kostel z roku 1398 již velmi chatrný byl. Roku 1550 přišla duchovní správa do rukou moravských bratří a r. 1630 fara zrušena a Buchlovice přifařeny do Boršic… Dvoutřídná nár. škole s 333 žáky. Pošta. R. 1772 lehlo městečko z polovice požárem. Dne 12. června 1825 byla tu průtrž mračen, kteráž všechno zatopila. Mnoho lidí a dobytka se potopilo, mnoho domů zbořilo a všechna polní úroda se zničila.“ Následující text věnovaný Buchlovicím se zabývá hradem Buchlovem. Vedle hradní historie se například dovídáme, že „na hradě tomto nachází se obrazárna, sbírka znaků šlechtických dřevnějších držitelů hradu, starobylý nábytek a stolní náčiní, staré zbraně, archiv, knihovna, sbírka mineralů a živočišstva. Hrad má dvě čtyřhranné a jednu okrouhlou věž, ze kteréž jest do okolí přerozkošná vyhlídka.“ Velmi zajímavou a ceněnou je další publikace autora K. V. Slavíka Průvodce po Velehradě a okolí „se dvěma obrázky s mapkou, cena 40 kr., která vyšla nákladem knihaře Františka Foltina roku 1885 v Napajedlích. Na téměř 130 stránkách se autor věnuje popisu Velehradu, Buchlova, hory sv. Klimenta u Osvětiman a dalších míst na Slovácku, přičemž se vydává i do Chřibů, na Koryčansko a dále. Knihu uzavírá národopisná črta pojednávající „o Slovácích a Slovácku vůbec.“ Ve stati o Buchlovicích, vedle běžného popisu obyvatel a městečka, uvádí K. V. Slavík zajímavost, že u bývalého českobratrského sboru, později kaple sv. Alžběty, v době vydání publikace sýpky „pohozeny leží dva kameny do trojhranu tesány, které nalezl hrabě Bedřich Berchtold pod zemí na místech, kde jsou nyní trosky kaple sv. Klimenta a čekají povšimnutí některého milovníka starožitností…“ Další odstavce se dotýkají i Smraďavky: „Smraďatka je ½ hodiny od Buchlovic v údolí. Bývalo četněji než nyní navštěvované místo lázeňské. Leží v údolí velmi krásném a pro výlet z Buchlovic jako by stvořeném… V bývalých lázních Smraďatky jest místo mnoha tisíců nezapomenutelné. Jest to pokoj, v němž šlechetný lidumil Leopold hrabě Berchtold 26. července 1809 v 50. roce věku svého zemřel… Nyní tu stojí nové lázeňské stavení a okolí jest v rozkošný přirozený park obráceno.“ (Pokračování příště.) Připravil Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201539

Záchrana K této vzpomínce jsem přistoupila k její realizaci až po delším uvažování, protože se týká věci, která nevoní, totiž hnoje. Přistupuji k realitě, jež se stala, a hnůj je ostatně věc velmi důležitá, velmi užitečná a nic bez ní neroste. Bylo mně tehdy asi tak šestnáct sedmnáct let. V té době jsme měli na dolním dvoře pod kůlnou u Rýznarového plotu králíkárny. Krmila jsem tam králíky a náhle od Rýznarů uslyšela slaboučkým hláskem veliké naříkání. Stařenka Rýznarová, chudinka, už takový chrásteček, více přes osmdesát roků, chodila po násypu, modlila se a bědovala. Dveře od chléva byly otevřeny a uprostřed hnojiště byla zabořená jalůvka. Stařenka byla sama doma a jalůvka otevřenými dveřmi od chléva utekla a tak dopadla. Nerozmýšlela jsem se. Blesklo mně hlavou, že musím jalůvku co nejspíš dostat z toho zajetí. Od dětství jsem byla zvyklá i na těžší práci v zahradě a měla jsem sílu jak chlap a na rozdávání. Obula jsem si gumáky, vyhrnula nohavice a přelezla k sousedům přes šprlatový plot. Jen jsem se modlila, aby gumáky v hnoji a v močůvce vystačily. Naštěstí ano. Dělaly jsme, já i zvíře, co jsme mohly, ale nešlo to. Jalůvka měla nohy v hnoji moc hluboko a nemohla s nimi hýbat. Uviděla jsem vidle. Stály opřeny o stěnu chléva. Vzala jsem je a odhazovala s nimi hnůj od jalůvky. Uvolnila jsem jí nohy. Poté jsem ještě od ní odházela cestičku k násypu. Zvíře pohnulo nohama. Vzala jsem jalůvku za řetěz a už to šlo. Sice jsme musely obě napnout všechny síly, ale šlo to bez zvláštních problémů. Za chvíli byla jalůvka na suchu. Byla celá špinavá od hnoje a od močůvky. Nevoněla, smrděla. Stejně na tom byly i moje gumáky. Pod ořechem na odvrácené straně hnojiště stála pumpa. Přivedla jsem jalůvku k ní a uvázala ji k ořechu. Šla jsem hledat nějaký kýbl a větší hadr. Kýbl jsem našla a k tomu starý pytel. Hodilo se seno i sečka. Stařenka Rýznarová zatím někam zmizela. Jalůvku jsem krásně umyla, otřela a vydrhla starým pytlem. Umyla jsem i gumáky a ruce a šla do chléva podívat,

zda dobře ve zdi drží hák k uvázání zvířete. Držel pevně. Mokrou slámu z jalůvčina stání jsem vidlemi hodila na hnojiště a novou slámou, co byla v koutě, jsem znovu podestlala. Do žebřin přišlo seno a do hrantu sečka. Jalůvku jsem ještě napojila vodou z kýblu a uvázala ji ve chlévě.

Buchlov (kresba MUDr. M. Maršálek 1920) Na násypu se opět objevila stařenka. Modlila se a děkovala bohu, že mě poslal. Přinesla mně velký hrnek mléka se smetanou „na dva prsty“ a slaměnku červených jablek – tzv. panenek. My jsme sice panenská jablka měli, ale sousedovo je přece vždycky lepší… Mléko jsem s díkem vypila a jablka si nacpala do kapes, přelezla přes ploty a šla domů. Doma jsem neříkala nic. K večeru k nám přišla stařenka Rýznarová. Vidím to jako dnes. Přinesla v řepném listu zabalenou čtvrtku másla a mamince všechno vyprávěla. Ta byla na mě pyšná, jak si umím poradit, a pochválila mě. Když přišel z lékařských pochůzek večer tatínek, pochválil mě ještě víc. Řekl mně slova, kterými jsem se řídila, pokud to jen šlo: „Vždycky, pokud můžeš, pomoz člověku i zvířeti.“ Díky za to, že mě tak vychovali. Zdenka Maršálková


Buchlovický kostel (kresba MUDr. M. Maršálek 1920) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201541

Z pamětí Zuzany Mikulčákové O stvoření Adama a Evy

V roce 1935 chodila má dcerka do druhé třídy školy obecné. Přišla jednou ze školy domů a povídá: „Maminko, nevíš, co nám dnes vykládal velebný pán?“, říkám a co vám vykládal? „Vykládal nám, že stvořil Pán Bůh Adama z bláta a Evu z jeho žebra“. Že to, maminko, není pravda?“ Milý čtenáři, co ty bys byl odpověděl svému dítěti, kdyby ti přišlo s takovou otázkou v roce třicátém pátém? Já jsem byla od své matky přísně křesťansky vychovaná, leč odpověděla jsem své dcerce „néni to pravda“, možná, že jsem nejednala správně, že jsem jí to měla částečně vysvětlit, zdálo se mně ale, že není pro debatu podobného rázu dostatečně vyspělá, přesto ale svým malým rozumem uznala, že to pravda není. Ale, řekněte, jak vypadal velebný pan v očích toho dítěte, protože své matce plně věřilo. Když jsem já, jako školačka, a žil ještě můj otec (neboť jsem jej ve svých dvanácti letech ztratila), tu matka, když sedal ke skrovnému jídlu, mu říkala „pomodli se“, odpovídal „modli se, nemodli se, z prázdné mise nenajíš se!“ Nebo když jej kárala pro nějaké slovo „tak nemluv, je to hřích“, říkával jí „hřích je v Uhřích, pase tam telata“. Nevím, by-li můj otec v Uhrách nebo to slyšel od někoho, asi se tam někdo Hřích jmenoval. Zajímavé je, že jsem si tato otcova slova zapamatovala lepší jak životy svatých, které nám matka čítávala v neděli odpoledne, když jsme přišli z požehnání. Sybylia, královna ze Sáby ve své věštecké knize o otázce rasizmu napsala: Pravdivá-li báj o Adamovi a Evě (kteří měli žít mezi řekami Eufrat a Tigrid), ani oni nebyli bílými, nýbrž černými. Tato věštkyně, která žila více než před dvěma tisíci lety, označila stvoření Adama a Evy za báj. Připravil Miloslav Hrdý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201542

100 let od světové války Podzim 1914 v Buchlovicích O tom, jak válka ovlivnila život v Buchlovicích, píše Alois Kučík ve svých vzpomínkách: „Lid byl válkou zpočátku celý ustrašený, ale časem si na ni zvykl, zvláště když rodiny za službu konající muže braly dosti dobré vyživovací podpory a příspěvky. Víceméně lichvařením tak mnohý přišel k penězům, o kterých se mu dříve nezdálo. Na rolníky začaly doléhat vymáhané rekvizice okresního hejtmanství. Přicházela hospodářská krize, neboť z neutrální ciziny se nemohlo pro blokádu nic přivážet. Domácí produkce vázla a ceny nejprimitivnějších potřeb dostupovaly závratných výšek, takže zvláště chudí dělníci a rolníci trpěli nouzí. Byly zavedeny poukázky na potraviny, cukřenky, chlebenky. Stát se snažil zmonopolizovat všechen obchod a omezit potřebu občana na nemožnou míru. Lidé byli nuceni kupovat u výrobců pod rukou za velké ceny, čehož mnozí využili k vlastnímu obohacení se z bídy ostatních. Veškerý život byl podroben státní kontrole, byly zavedeny bezmasé dny,

kdy bylo pod hrozbou trestu zakázáno požívat maso. Navíc morálka obyvatel velmi poklesla, lidé se stávali sobci a udavačství úřadům bylo na denním pořádku. Bylo nařízeno sbírat mosazné a měděné předměty, ostnatý drát a konečně i zvony. Bída byla nedozírná, peníze valem ztrácely na ceně a nic se za ně vlastně nedalo ani koupit. Mezi lidmi nastal směnný obchod – měšťáci dávali sedlákům za potraviny šaty, nábytek, hudební nástroje (například za pohovku vykrmenou husu) a vůbec vše, co měl kdo cennějšího. Vyskytlo-li se náhodou v některém obchodě něco na prodej (maso, mýdlo, svíčky, petrolej), sbíhali se lidé z celé obce a tvořili fronty. Výnosem okresního hejtmanství dne 21. září 1914 bylo nařízeno sbírání ostružinového listí na přípravu čaje. Výnosem okresní školní rady 1. října 1914 bylo poukázáno na hotovení teplých částí oděvů pro vojíny v poli při vyučování ženským pracím a dalším výnosem přikázáno hotoviti papírové podešve a papírové ponožky z Billrothova papíru. Zdejší mládež zhotovila celkem 13.783 kusy.“

Ošetřovaní vojáci a personál zámecké nemocnice, uprostřed Ferdinanda Berchtoldová, více vpravo pak v kuchařské čepici zámecký šéfkuchař Josef Schwarcz. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201543

Vojenská záložní nemocnice na zámku v Buchlovicích Na podzim roku 1914 byla v buchlovickém zámku zřízena vojenská záložní nemocnice (Reserve-Schlossspital), která byla pobočkou vojenské záložní nemocnice č. 1 Hodonín a fungovala zde nejspíš jen do konce roku 1915, protože pozdější záznamy nebyly nalezeny. 10. listopadu sem dorazili první ranění vojáci. Učitelský sbor pro ně uspořádal sbírku knih v různých jazycích a poskytl doutníky a dodal také polské časopisy. Školní mládež nasbírala 100 kg suchého listí a dodáno bylo také 6 kg

František Kučík, Ferdinand Loučka, Josef Jošek, Vincek Simon, Jaroslav Valík a další, do zdejší nemocnice byli nejspíš přeloženi na žádost svých příbuzných, kteří v dochovaných dopisech žádají o převoz do Buchlovic, protože mohou podporovat a navštěvovat raněné a nemocné příbuzné a napomoci tak jejich uzdravení. V péči nemocnice byl po nějakou dobu i Cyril Zámečník, ale zřejmě pro beznadějnost svého stavu byl převezen domů, kde krátce na to zemřel. Podle matričních záznamů ve zdejší nemocnici zemřel pouze jediný voják, byl jím vojín 3. setniny, pěšího pluku č. 71 Vražič (Vrazsicz) Josef, 22 letý svobodný dělník z Onoru v Nitranské stolici, který zemřel 21. 5. 1915 a o dva dny později byl pohřben na zdejším hřbitově. Poslední pomazání mu udělil farář Jaroslav Zatloukal. Konec roku 1914 na Haličské frontě

Žádost Marie Švanigové o přeložení jejího manžela Fabiana do buchlovické nemocnice ostružinového listí. Kapacita nemocnice byla asi 60 lůžek a během její existence zde bylo ošetřeno na 200 vojáků z různých jednotek rakousko-uherské armády. Mezi ošetřovanými se nacházelo také několik Buchlovjanů, např. Libor David, Jan Tomešek, Karel Hrabal,

Německé velení přesunulo část svých sil směrem k rakouským jednotkám a naplánovalo na začátek října společnou „podzimní ofenzívu“ po celé délce fronty, tzn. ve směru Varšava až po Lvov. Postupující armády se však zpočátku setkaly jen se slabým odporem, neboť Rusové zahájili včas přeskupování svých sil a chystali se mezitím k protiútoku. Rakouská 3. armáda tak vyprostila z obležení pevnost Přemyšl a 2. armáda získala opět karpatské průsmyky a mířila na Starý Sambor. 12. října měli Rakušané zpět celý západní břeh řeky Sanu od Přemyšle až po ústí řeky Visly. Překročení řeky se ovšem ani jedné z armád nepodařilo a podél úseku této fronty se rozhořely tvrdé boje. Podzimní lijáky rozvodnily řeky a transporty i boj vázly ve všudypřítomném bahně, chyběla také munice a zásoby a i přes početní převahu nebyla schopna rakouská armáda zlikvidovat ani ruská předmostí před řekou a velení nakonec upustilo od dalších pokusů dobyt protější břeh. Námaha, špatná strava a proměnlivé počasí si začaly vybírat daň v podobě šířících se nemocí tyfu a cholery nejen mezi vojáky, ale i mezi civilisty.


Jednotka Františka Jurči, zajatého 23.10.1914 v Haliči Velení carské armády mezitím shromáždilo na břehu řeky Visly u Ivangorodu (dnes Deblin, Polsko) několik armád a zahájilo protiútok na německé a rakouské jednotky. 1. rakouská armáda pod generálem Danklem, kde se nacházely i 2 prapory 3. kroměřížského, se pokusila situaci zvrátit postupem proti Rusům a 23. října začal urputný boj o udržení postavení na řece Wisle, právě tento den zahynul u vesnice Marianówka i František Kočař z Medlovic, který se přiženil roku 1913 do Buchlovic. Stejného dne byl u 4. armády, jež se nacházela jižněji, zajat příslušník 25. zeměbraneckého František Jurča, z domu č. p. 100. Německá armáda nebyla schopna zadržet ruský nápor a byla nucena zahájit ústup. 26. října dostali rozkaz ke stažení i vojáci 1. armády, kteří však měli za úkol svádět obranné boje s nepřítelem a snažit se udržet šanci na přípravu protiútoku v součinnosti s Němci. 29. října se proto u Opatowa střetli s postupujícím nepřítelem,

ale zadržet Rusy nebylo dlouhodobě možné, a protože německé velení pokračovalo i nadále v ústupu, svolilo i rakouské velení ke stejnému kroku a 3. listopadu zahájilo všeobecný ústup z Haliče. Ve dnech 5. a 6. listopadu padli do zajetí Tomáš Gottfried a Leopold Kunc, oba od 25. zeměbraneckého. Rakušané ztratili od počátku října na 50.000 mužů. V okolí Krakowa mezitím vznikaly obranné pozice, převážně však tvořené z vyčerpaných vojáků 1. a 4. armády a části německých jednotek, hrozila proto obava, že Rusové mohou proniknout až na Moravu, z tohoto důvodu bylo nařízeno budování obranných linií i na našem území. Nepřátelský postup byl však velmi pomalý, i jeho vojáci byli silně vyčerpáni a trpěli nedostatkem potravin a důsledky špatného počasí, to umožnilo pozice u Krakowa výrazně zesílit. Mezitím došlo k doplnění u německé armády a ta se 12. listopadu vrhla na Rusy v okolí Lodže a několik dnů později se přidaly i 4.


a později také 1. rakouská armáda, narazily ovšem na dobře zakopaného nepřítele a po celý listopad s ním sváděly tvrdé boje. 23. listopadu byli zajati Bedřich Bečák a Metoděj Daňhel, od 3. pluku, oba u Smolenova. Koncem listopadu padl další z Buchlovjáků, byl jím Jan Kadlčík, jenž sloužil u 3. Kroměřížského pluku. Ve stejnou dobu padl u 4. armády 31letý Bedřich Marek, syn řídícího učitele z Buchlovic, který se roku 1912 přiženil do Hulína, jeho jméno však na našem pomníku padlých nenajdete. Mezitím probíhaly také těžké boje v Karpatech, kde 3. rakouská armáda od 5. listopadu bránila přechody v Karpatech, a nepřítel pronikl 23. listopadu až u Humenného. Pouze narychlo zorganizovaný protiútok z východu zabránil dalšímu ruskému průniku do hloubi horních Uher. Boje byly tak divoké, že všude ležely mrtvoly a nebyl čas je z počátku vůbec pohřbívat. Boje pokračovaly dál a Rusové 1. prosince vstoupili do Bardějova, ale kvůli německému protiútoku v severní části fronty stáhl nepřítel část jednotek. To umožnilo Rakušanům opět zaútočit a znovu obsadit hřebeny Karpat. Přicházející zima další bojové akce na čas omezila. Posílení německých jednotek vedlo k obnovení útoků na Rusy a do bojů nastoupily i přeskupené rakouské síly. Počátkem prosince došlo konečně k pozitivnímu obratu a 4. armáda svádějící boje na frontě u Limanowé. Do bojů se zapojil i 25. zeměbranecký z Kroměříže, který sváděl od 5. do 8. prosince boje o opevněné pozice u vsi Góra Sw. Jana, a ztratil zde několik desítek mužů. Po té co se Rusy podařilo vyhnat, byla celá 13. divize odvelena na jižní úsek fronty, kde obsadila Kobyle. 6. 12. padl do zajetí u Murované Lipnice dragoun 6. pluku František Staněk z Břestku a ve dnech 10.- 11. pak desátník Karel Sovič a vojín František Hruška, oba od 25. zeměbrany. Rakušané dosáhli významného vítězství a 12. prosince obsadili Nowy Sacz a zahájili pronásledování ustupujícího nepřítele. Fronta se nakonec zastavila na linii řek Pilica-Nida a ústí Dunajce

a město Gorlice, a začínající zima další operace omezila, armády se zakopaly a sváděly převážně jen poziční boje. Během podzimních bojů byli raněni následující Buchlovjáci: Kučík František, pěšák od 13. kompanie 3. pluku, Strýček Antonín, pěšák od 3. kompanie 25. zěměbraneckého pluku, Švaniga Josef, pěšák od 4. kompanie 25. zěměbraneckého pluku, Klein Antonín, pěšák od 2. pochodové kompanie 3. pluku, Zámečník Josef, pěšák 8. kompanie 25. domobraneckého pluku. NA PODZIM ROKU 1914 ZEMŘELI: Cyril DAŇHEL (†18. 10. 1914) Pocházel z Buchlovic, kde se roku 1885 narodil manželům Antonínu Daňhelovi a jeho manželce Františce rozené Hruškové. Vychodil 5 tříd základní školy a bydlel se svými rodiči na Suchém řádku v domě č. p. 200. Pracoval jako tesařský pomocník a později se stal tesařem. Roku 1906 nastoupil základní vojenskou službu u 3. pěšího pluku. V roce 1908 obdržel vojenský pamětní kříž, v únoru 1909 byl povýšen na svobodníka a v květnu svobodníka titulárního kaprála. 31. prosince 1909 je přeložen do zálohy. Díky vojenským záznamům máme k dispozici jeho popis a současně i hodnocení: Hnědé vlasy, oči modré, nos dlouhý, ústa velká, brada oválná a obličej podlouhlý. Očkovaný. Mluví a píše česky. Výška 171cm. Duševní vlastnosti a povaha: vážný, klidný, pořádný, odhodlaný charakter. Stupeň a odbornost výcviku: jako pěšák dobrý střelec, zacvičen jako pionýr, služba dobrá. Po vyhlášení všeobecné mobilizace byl 3. srpna 1914 povolán do zbraně a nastoupil do 12. setniny svého pluku. Usuzuji, že odešel se svým praporem na ruskou frontu, kde onemocněl a byl poslán do zázemí a ocitl se v c. a k. rezervní nemocnici v Šumperku. Tady 18. října 1914 29 letý, svobodný, desátník Cyril Daňhel umírá na úplavici. V prosinci 1915 bylo jeho tělo exhumováno a převezeno do Buchlovic, kde bylo 16. prosince 1915 pohřben. (Fotografie zatím neobjevena).


František KOČAŘ (+ 23. 10. 1914) Narodil se v březnu 1889 v Medlovicích Danielu a Anežce Kočařovým. Vyučil se zedníkem a do Buchlovic přišel nejspíš za prací. Před svatbou bydlel u své příbuzné Marie, provdané Černíkové na domě č. p. 105 v Příční ulici a v červenci 1913 se zde oženil s Marií Ryznarovou. Za války nastoupil k 3. pěšímu pluku a odešel s ním na haličskou frontu. Padl 23. října 1914 u Maryánowa (dnes Polsko), kdy se 1. armáda generála Dankla pokoušela zastavit začínající ruskou ofenzívu na řece Visle u Ivangorodu

(dnes Deblin, Polsko). V září 1918 se pak jeho manželka provdala za Jana Tomeška, pokrývače z Břestku, ten tragicky zahynul v roce 1945 při odstřelení mostu v Uherském Hradišti ustupující německou armádou. Jan KADLČÍK (†1914) Tato osoba zůstává dosud poněkud záhadnou, přestože je jeho jméno vytesáno na pomníku padlých s rokem úmrtí 1914 a stručné údaje o jeho úmrtí jsou uvedeny také v seznamu ztrát rakousko-uherské armády ze dne 27. listopadu 1914, kde stojí, že to byl pěšák 6. kompanie 3. pěšího pluku narozený roku 1889 v Buchlovicích, v matrice narození ani v seznamu obyvatel z let 1900-1910 se ale takové jméno neobjevuje. Jsou vítány jakékoliv nové informace. Josef OBDRŽÁLEK (†1915) Na buchlovickém pomníku je pod rokem 1914 uvedeno ještě jméno Josef OBDRŽÁLEK, ale na základě sesbíraných informací jsem zjistil, že padl až v roce 1915, proto o něm budu psát až později.

František Kočař, jeho portrét byl objeven náhodně loni při bourání domu v Dolním Podvinohradí.

Bedřich MAREK (†1914) Narodil se v srpnu 1883 v Buchlovicích v domě č. 13 na Lhotce, který stával nedaleko školy, rodičům řídícímu učiteli Josefu Markovi a jeho manželce Marii. Tento dům byl poté zbořen při rozšiřování zámecké zahrady. Bedřich později odešel do Hulína, kde se 29. ledna 1912 oženil. Za války byl desátníkem u 16. kompanie 3. pěšího pluku, která se nacházela ve 4. armádě. Zemřel na haličské frontě v prosinci 1914. Na našem pomníku se jeho jméno nenachází, protože žil trvale s rodinnou v Hulíně v domě č. 161 a je vzpomenut na tamním pomníku obětem 1. a 2. světové války.

Vážení čtenáři, pokud máte jakékoliv informace či fotografie nebo dokumenty související s účastí našich obyvatel ve světové válce, budeme rádi, když je poskytnete, abychom mohli obohatit a doplnit náš vzpomínkový seriál. Kamil Maděra, Spolek podporovatelů historie Buchlovic BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201547

Toulky Českým středohořím XI Kostomlaty pod Milešovkou Minulý díl našeho putování jsme zakončili na vrcholu nejvyšší hory Českého středohoří, na známé Milešovce. Od meteorologické stanice se nyní vydáme po červené turistické značce, která nás po necelém kilometru prudkého klesání přivede na rozcestí. Červeně značená cesta pokračuje dále ke spodní stanici lanovky a dále do obce Bílka. My se vydáme po značce modré, která nás zavede k úpatí Milešovky, k okraji obce Černčice. Budeme pokračovat cestou kolem kopce Zvon a po kilometru přijdeme k asfaltové silnici, spojující Milešov a Kostomlaty. Další kilometr cesty nás značka povede touto komunikací a druhý kilometr lesní cestou až pod zříceninu hradu Kostomlaty. Hrad Kostomlaty byl založen někdy v první třetině 14. století pány z Rýzmburka. V roce 1335 hrad získává budoucí král Karel IV. Dalšími majiteli v témže století byli Žerotínové

a pánové z Dubé, kteří jej ztratili roku 1434, když hrad dobyl husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Tehdy byl majitelem hradu Albrecht z Dubé, zemský komtur řádu německých rytířů. Hrad byl opuštěn ke konci 16. století, kdy se jeho majitelé přestěhovali do nového zámku ve vsi Kostomlaty, vzdáleného necelý kilometr od hradu. Na skalnatém ostrohu bylo založeno hradní jádro tvaru nepravidelného lichoběžníku, do jehož pravoúhlého rohu byla vetknuta vysoká štíhlá válcová věž, zakončená užší patrovou nádstavbou a kamenným ochozem. V sousedství věže a i při protilehlé hradbě byly založeny dvě palácové budovy. Vstup do samotného hradního jádra vedl skrze přízemí menšího paláce. Druhý palác, původně kratší a vybavený v patře klenutým sálem, byl v 15. století radikálně přestavěn a rozšířen.

Kostomlaty – interiér paláce

Kostomlaty – palác s hlavní věží


Zámek a kostel v Kostomlatech Z vybavení paláce je dodnes patrný pozůstatek velkého rohového krbu v prvním patře. Jádro hradu bylo obkrouženo parkánovou hradbou se vstupním koridorem. Na nižší terase se rozkládalo předhradí, obepnuté dvojicí hradebních zdí, z nichž vnitřní byla napojena přímo na parkán hradního jádra. Dominantní stavbou předhradí se stala druhá válcová věž s čtyřhranným vnitřním prostorem, která byla vystavěna na vrcholu osamoceného skalního suku. Ve výběžku této skály byla vytesána soutěska, která společně s do dvora otevřenou bránou tvořila vstup do hradu. Později byla parkánová hradba kolem hradu rozšířena o dvojici jednoduchých otevřených hranolových bašt. Před polovinou 19. století byl v prostorách předhradí vybudován hostinec, který však zanikl po roce 1948 a dodnes se z něj zachovalo pouze sklepení. V 19. století byla také zpřístupněna pomocí dřevěného točitého schodiště vrcholová plošina hlavní věže. V současné době je zřícenina hradu stavebně zabezpečována a konzervována. Hrad opustíme opět po modré turistické značce a po necelém kilometru sestupu z kopce dolů

vstoupíme do obce Kostomlaty pod Milešovkou. Její historie sahá hluboko do středověku, jak to dokládají pozůstatky románského kostela svatého Vavřince. Kostel vznikl jistě před rokem 1230. V polovině 17. století byl rozšířen a další radikální přestavba je datována do roku 1737. Dodnes se však z původní stavby dochovaly části kvádříkového zdiva, portál a kamenické ozdobné prvky. Když po polovině 16. století opustilo panstvo nevyhovující hrad, přesídlilo do zámku, který však byl v 17. století celkově přestavěn z podnětu majitele hraběte Černína a další velké stavební aktivity se budově nevyhnuly ani počátkem 19. století a počátkem století dvacátého. Už od druhé poloviny 19. století zámek sloužil jakožto ženský nápravný ústav. I dnes jsou v něm umístěny sociální služby. Na okraji obce pod hradním vrchem nalezneme mariánskou kapličku, pocházející z roku 1825. Za oltářem kaple vyvěrá pramen, považovaný za léčivý, jenž léčil lidi i z těch nejhorších nemocí. Text a foto Martin Žižlavský


Slovinsko – Od Julských Alp k Jaderskému moři Začíná čas dovolených, a tak vemte toto moje povídání jako dobrý tip na poznávací zájezd. Slovinsko pro nás bylo trochu neprávem přehlížená destinace. Dnes už se situace mění a naši turisté začínají navštěvovat nejen Chorvatsko, ale i tuto krásnou zemi, která má nejen hory, moře, jezera, starobylé památky, ale i bohatou kulturu. Vyjíždíme s brněnskou cestovkou autobusem ráno z Brna, kde nás vítá průvodkyně Klára (učitelka z gymnázia, která celé léto procestuje a provádí zájezdy). Už za šest hodin před polednem jsme v prvním cíli naší cesty – ve slovinském městečku Bled v srdci Julských Alp. Před námi se otevírá scenérie jak z nejkrásnější pohádky. Představte si azurově modré Bledské jezero, uprostřed něho malý ostrůvek s barokním kostelíkem. Nad jezerem se na skále tyčí majestátný hrad a za ním vidíte na dosah částečně zasněžené štíty hor v čele s nejvyšší horou Slovinska - Triglavem (2864m). Jen co autobus zastaví, jsme všichni tak natěšení, že zabíráme hned dvě lodě s místními

převozníky, kteří nás převáží k ostrůvku uprostřed jezera. Na dřevěnou loď zastřešenou proti slunci a dešti se nás vejde asi patnáct a převozník vesluje ručně! My se můžeme asi dvacet minut kochat a fotit krásnou krajinu. Na ostrůvku vystoupáme po vysokých starých schodech k romantickému kostelíku, kde zrovna probíhá místní svatba a nakupujeme si tam suvenýry. Je odtud hezký výhled na celé městečko Bled. Lodě nás převáží zpět na břeh a teď už záleží na každém, jak čtyřhodinový čas do odjezdu autobusu využije. Někdo se vydává asi na hodinovou nenáročnou procházku kolem jezera, další vystoupají na skálu na hrad, kde dříve bylo sídlo biskupů, dnes historické

Bled (jezero a hrad) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201550

muzeum. Nejvíce se nás převléká do plavek a čas využíváme koupáním v teple prohřátém jezeře. Je třeba říct, že přestože jsme na tomto místě v srpnu, nikde nejsou žádné davy turistů, vše plyne spíše poklidně a je to oáza na duši. Autobusem pokračujeme k nedalekému a neméně romantickému jezeru Bohinj, kde je také malá plážička s průzračnou vodou a románským kostelíkem se stropními freskami. Pak už naše cesta vede na hotýlek 9 km od Lublaně do Medenu, kde dvě noci přespíme. Hotel je tříhvězdičkový a spí se v něm krásně, zvlášť když večer ochutnáme místní víno (muškát). Ráno po bohaté snídani na způsob švédských stolů s průvodkyní autobusem vyrážíme za novými zážitky. Nejdříve nás čeká největší jeskyně v Evropě – Postojna jama (UNESCO), která patří k největším krasovým systémům na světě. Tvoří ji celkem dvacet kilometrů podzemních chodeb, z nichž pět kilometrů je zpřístupněno turistům. Zážitek je to velký. Česky mluvícího průvodce zde bohužel nemají (zatím prý od nás jezdí turistů málo), tak musíme vzít zavděk sympatickým Slovincem, ale naše řeči jsou si tak podobné, že alespoň my starší rozumíme dobře. Ale i děti visí průvodci na rtech, když poutavě vypráví nedávnou historii této jeskyně. Nejdříve jedeme tři kilometry elektrickým vláčkem podzemním krasem, kde jsou jednotlivé sály s krápníky velmi efektně nasvícené, poté pokračujeme pěšky asi dva kilometry po místy i strašidelných pěšinkách s průvodcem. Při vstupu do vláčku každého vyfotí fotografové. Myslíme si, že je to proto, kdyby se někdo náhodou ztratil, ale na konci dvouhodinové prohlídky nás čeká překvapení. Na velkých tabulích jsou vystaveny fotky všech turistů i s datem a časem, které si můžeme za 6 euro koupit. Jako památka a zároveň suvenýr z tohoto zážitku je to vymyšleno dobře. Kolem poledne už sluníčko venku začíná připalovat, tak se kompletně převlékáme do letních svršků a vydáváme se konečně k vytouženému moři, na které se někteří těší ze všeho nejvíc. Slovinsko zasahuje Jaderské moře 46 kilometry pobřeží, při koupání z levé strany vidíte břehy

Hrad v Lublani Chorvatska, zprava Itálie. My máme nejdříve zastávku v největším přístavu ve Slovinsku, v Koperu, kde si prohlédneme náměstí, přístav a kupujeme výbornou pizzu v místní pekárně. Následuje cesta do Portorože, jen pár kilometrů od Koperu. Tady si každý může užít koupání a plavání v moři dosyta. Odpoledne se místní kyvadlovou dopravou (zdarma!) dopravujeme o dva kilometry dál do nejhezčího přístavního městečka v italském stylu – do Piraně. Městečko nádherné. Říká se mu perla slovinského pobřeží, a právem. Následuje procházka malebnými uličkami přes hlavní náměstí, které nám vzdáleně připomíná Benátky, přístav spíš zase St. Tropéz. Vystoupáme až do benátské zvonice kostela sv. Jiří, kde je ze všech stran krásný výhled na cíp města, které vybíhá až do moře. Staré obrovské zvony ve věži jsou pokryty zelenou patinou. Městečko se kolem pobřeží dá obejít za hodinu a přitom se kochat podvečerním západem slunce u moře. Na místním trhu kupujeme ovoce, suvenýry, mušle, levanduli, Istrijské víno a klobásy. Na náměstí ještě před večerním odjezdem stíháme shlédnout baletní představení. Do postele v našem hotýlku se dostáváme kolem jedenácté. Ráno po snídaní na terase balíme kufry a čeká nás poslední den našeho putování. Přejíždíme do nedalekého hlavního města Slovinska – do Lubĺaně. Lubĺaň je příjemné město, centrum a všechny památky se dají obejít pěšky. Zajímavé je, že část města pochází od slovinského


Piran architekta Josipa Plečnika, který je mimo jiné autorem přestavby Pražského hradu. My se nejdřív pouštíme po pěšince do kopce na „Lubĺaňski grad“. Kdo chce, může jet nahoru lanovkou, ale i pěšky jsme asi za půl hodinky tam. Vítá nás starobylé nádvoří, hrad, výhled na celé město, kaple, hladomorna, restaurace a kuriozitou je písmomalíř, který vám napíše vaše jméno, nebo cokoli chcete, krásným starým písmem. To si potom můžete pověsit doma na dveře svého pokojíčku. Sejdeme zpět dolů do města, zastavujeme se v místní katedrále, kde právě probíhá mše, fotíme se u sochy s drakem – symbolu města a procházíme přeš trojmostí přes řeku Ĺubĺaňku. Procházíme nedělní pestrou tržnicí, kde je opět spousta suvenýrů. Chceme ochutnat konečně nějakou rybí specialitu, tak si sedáme venku do rybí restaurace a objednáváme si meníčko s grilovanou makrelou. Jídlo je výborné, za oběd platíme 15 eur.

Autobusem přejíždíme do druhého největšího města Slovinska vzdáleného asi dvě hodiny jízdy, do Mariboru. Ten je prý mekkou vína, tak zde navštěvujeme nejstarší vinný sklep. Stěny budovy jsou zvenku celé obehnané a porostlé hlavami vína. Někteří z nás ale dávají přednost v té chvíli nejlepší zmrzlině na světě, protože je hrozné vedro. Prodavači nám dávají do velkého kornoutu hned tři kopečky, přestože jsme chtěli jen jeden. Celkově musím říct, že turistů si v této zemi velmi cení a úsměv na tváři je jejich základní profesní devizou. Ještě krátká prohlídka mariborského náměstí a my usedáme do našeho autobusu, abychom přes Graz a Vídeň přijeli zpět domů. Slovinsko je nádherná země s velmi pohostinnými lidmi a stojí za to ho vidět a zažít. Přeji vám krásné a slunečné letošní léto, ať už se za svými zážitky vydáte kamkoliv. Jarmila Vráblová


Včela „Být včelou není žádný med!“ V zajetí civilizace zapomínáme stále více a více na přírodu. Umíme cokoliv vyrobit, mnohé napodobit – ale nedokážeme bez přírody žít. Včela je jen nepatrným tvorem s dalekosáhlými účinky. Nebýt jí, svět by dnes jistě vypadal jinak. Květiny by možná vůbec nebyly, říše rostlin by se asi musela rozmnožovat jinak, nežli květy a semeny vzniklých plodů, tím by i svět zvířat byl nějakým způsobem ovlivněn, a tím i svět lidí – byl-li by vůbec – měl jinou dimenzi než dnes. Zkusme jen letmo nahlédnout do říše hmyzu, který nám přináší tolik plodů! Tak jako „není bylina, aby na něco nebyla“, není živočich na této planetě, aby netvořil cokoli pro jiný druh. Včela medonosná je toho zářným příkladem. Má zcela nezastupitelné místo. Tvoří zcela unikátní díla a produkty, bez ní by příroda byla velmi ochuzena. Většinu jejího konání lidstvo dosud nedocenilo. Nevidí plně význam v opylení, jako nevidí častou devastaci krajiny. Její návrat je dlouhotrvající a bolestný, a zatímco člověk vidí jen přímý účinek ve formě medu, moudrý člověk vidí přírodu jako celek. Umí se chovat k ostatním tvorům ohleduplně, žije s nimi v symbióze, s úctou a skromností. Neplýtvá. Ví, že co dnes investuje do přírody, zítra od ní dostane zpět. Naučme se poznávat svět a jeho tajemná kouzla. Svět včel je jedním z nich. Několik desítek tisíc jedinců vykoná obrovské množství práce – produkce medu, pylu, vosku, propolis a trochu jedu, je jen nepatrným zlomkem toho, co umíme a můžeme ocenit. Radost být při tom, kdy se tyto hodnoty tvoří, je neocenitelná.

Včelařova modlitba Dopřej mi, Pane, vždycky dobrý med a abych ho ještě dlouhá léta jed, taky zdravé tělo, Pane, chtěl bych mít a s ním vždy včelám dobře posloužit. K tomu kdybys, Pane, dobrý nápad chtěl mi dát jenž by pomohl mi o včeličky pečovat. Ať dělám chyby zřídka a napravit je umím hned, dřív než za trest včely odepřou mně med. Také trpělivou duši dej mi, můj Pane, která zvládne všechno, co se v úle stane. Nad nezdarem nikdy nenechej mě klít, z úspěchu pak nedovol mi hříšně pyšným být. Dej mi humor, Pane, se kterým žihadla si vybírám a ať radost z včelaření kolem sebe rozdávám. Připravil Miloslav Hrdý


Moje cestovatelské zážitky a postřehy z cest V Jak jsem se už zmínila o nabídkách nově vznikajících cestovních kanceláří, tak jednou z nich byla CK Nomád. Po dalším uvažování jsme opět my tři kamarádky s touto kanceláří vycestovaly na čtrnáct dnů do zemí Beneluxu. Věděly jsme, že tato kancelář nabízí polní podmínky, které nezaručovaly žádné velké pohodlí. Jezdilo se těmi nejobyčejnějšími autobusy a strava byla z tzv. polní kuchyně. Spali jsme ve vlastních stanech, buď v kempech, nebo jsme bivakovali, kde to bylo možné. Všechno to nepohodlí bylo vyváženo tím, že jsme za málo peněz viděli opravdu hodně. Jídlo kuchařka připravovala na parkovišti a vše probíhalo velmi rychle, protože to jídlo bylo připraveno v konzervách speciálně vyrobených pro tento účel. Konzervy byly uloženy i v podlaze autobusu. Vařily se jenom přílohy, čaj a káva. Každý si pak po jídle ze svého talířku setřel zbytky jídla nachystanými ubrousky. Byly nachystány dvě nádoby s vodou. V jedné míse byl mycí prostředek, ve kterém si svoje nádobí každý umyl sám, a ve druhé nádobě s čistou vodou už si každý svůj talířek jen opláchl a schoval

Z interiéru muzea J. A. Komenského v Naardenu

do autobusu. Příbor měl každý z domova. Jídlo bylo chutné a každý si mohl přidat. Odjížděli jsme z Jihlavy přes Rozvadov do Německa a brzy ráno jsme byli již v Holandsku. Po snídani jsme jako první navštívili největší holandský národní park Hooge Veluwe. U vstupu si každý mohl vzít jízdní kolo, protože park je obrovský. Poté jsme odjeli do městečka Naardenu, kde se nachází ostatky našeho učitele národů Jana Amose Komenského. Návštěva byla velmi dojemná a na mapách Čech v muzeu dokonce všichni nacházeli naše rodiště. Z Naardenu jsme odjeli do rybářské vesnice Urk, kde nás doslova bičoval vítr a déšť, což nám bylo velice nepříjemné, a proto byla prohlídka městečka jen zběžná. Naše první noc byla v kempu Voorst-Kragenburk a své stany jsme stavěli na louce po kotníky ve vodě. Naše únava byla tak velká, že jsme všichni okamžitě usnuli. Ráno bylo opět uplakané, pršelo. V dešti jsme balili své stany na další cestu přes Asfluidskou hráz, která dělí vnitrozemí od Severního moře a zároveň spojuje severní Holandsko s Frískem. Je 32 km dlouhá, 90 m široká a byla postavena v roce 1932. V průběhu dalších dní jsme navštívili sýrové trhy v městečku Alkmaar. U budovy zvané Váhy probíhalo vážení sýrů, což byl velice zajímavý rituál. Po celém náměstí byly naskládané žluté kotouče sýrů, které muži v místních krojích odnášeli na vážkách do budovy vážit. Rituál se tu odehrává každý pátek. Po skončení zajímavé podívané jsme odjeli do mořských lázní Bergen aan Zee. Zde jsme v pískovcových dutinách šli dva kilometry k rozhledně. Pak jsme odjeli do Zaanstadu a navštívili skanzen Zaanse


Rybářské městečko Frísko Schans. Skanzen je plný funkčních větrných mlýnů, je tu výroba dřeváků, sýrů a plno malých obchůdků se suvenýry. Je to krásné typické holandské prostředí. Poté jsme odjeli do Belgie, do Antverp. Počasí se nám značně zlepšilo. Antverpy jsou významné město Flander, město vlámských mistrů brusíren diamantů, ale taky jeden z nejvýznamnějších přístavů Evropy. Po prohlídce města s měšťanskými domy a náměstím, ale taky rodného domu malíře Rubense, jsme odjeli do jiného města Ostende, kde se nacházejí největší belgické lázně a odkud odplouvají lodě do Anglie. Na okraji města Brusel nás čekal Hesel areál, což byl veletržní palác s Atomiem, vytvořeným pro výstavu EXPO 1958. Brusel leží v části zvané Brabantsko. Po prohlídce nádherného náměstí Grand Place jsme se vydali k místnímu unikátu – čurajícímu chlapečkovi, navštívili katedrálu Saint Michel, budovu soudu a odebrali se ke královskému paláci.

Další den se nacházíme v blízkosti bojiště císaře Napoleona u proslulého Waterloo. Po příjezdu do Lucemburska jsme nemohli minout hlavní město Luxemburg. Je spojeno s naší historií osobou Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. a potomků. V katedrále Notre Dame jsou uloženy ostatky Jana Lucemburského. Čeká nás cesta malebným krajem vinic a údolí s věhlasným názvem řeky Mosely do německého města Trevíru, které bylo založeno Římany a zachovalo se tu mnoho památek. K nejznámějším patří Porte Negra – Černá brána. Naše pouť po Beneluxu končí a během noční jízdy po německé dálnici míjíme spolkové země Porýní – Falc a Würtenbersko – Bavorsko. Noční přejíždění bylo skvělé, protože nám průvodkyně v autobusu vyprávěla pohádky a pověsti krajin, kterými jsme právě projížděli. (Pokračování příště.) Text a foto Marie Tomanová


JUBILANTI V KVĚTNU 2015 75 let

Jiří Rolek Karel Beneš

80 let

Marie Perníková Josef Dvořák Zdeněk Šmol Josef Staufčík

85 let 90 let

Josef Vanda Anna Horáková Johana Podškubková (Domov pro seniory Buchlovice) Helena Sejáková (Domov pro seniory Buchlovice) Emilie Ženatá

Buchlove můj milý Buchlove můj milý, těším se s tebou každou chvíli.

Barborka, tvá sestra milá se s tebou zasnoubila a náš kraj také zvelebila.

Pohled na tebe je pohledem do nebe.

Na svátek Nejsvětější Trojice se těšíme nejvíce.

Ty léta tu stojíš, s naším krajem se pojíš.

Pouť na Barborce bude, lidí bude na Barborce i na Buchlově plno všude.

Dáváš mu krásný vzhled, nádherný jsi napohled.

Každý bude rád, že srdíčkem z pouti může někoho obdarovat. Ludmila Dudešková


Jarní květena v zámecké zahradě v Buchlovicích (foto ing. Jan Hrdina)

Jednu ze zachovalých starých buchlovických stodol zhlédnete v Příční ulici (foto -bž-)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ (periodický tisk územního samosprávního celku) Vydává městys Buchlovice, IČ 00290866, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. 350 výtisků. Cena 20 Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 5 ROČNÍK XXI. KVĚTEN 2015

Recommend Documents