BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 4 ROČNÍK XVIII. duben 2012

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 4 • ROČNÍK XVIII.

duben 2012

Každoročně koncem dubna se začínají zelenat bukoví a duboví velikáni v našich lesích. Tohoto abnormálně prohnutého obra byste našli nedaleko skály Vrtalky na Osvětimansku. (foto Bořek Žižlavský)

První fialka První fialenka zavoněla, jaru dokořán vrata otevřela. Vůně fialek zavoní brzy všude. V zahradách, na mezích, ve Hložku, všude té vůně a krásy bude trošku. Na mezi když se posadíš, kotouče fialek objevíš. Vedle plno sedmikrásek, nad nimi se ozývá hlásek. Ptáček se posadil na větvičku a zpívá svou jarní písničku. I včeliček plno poletuje a z přicházejícího jara se raduje. Vítej jaro, vítej, volají všecí, děti, babičky i staří dědci. Kuličky z pytlíku ven, vítejme takto první jarní den. Ludmila Dudešková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/20121

Informace městyse Buchlovice Rada městyse Buchlovice č. 22/2012 ze dne 22. 2. 2012 Žádosti o finanční dar městyse: - Včelařský kroužek mládeže Chřibští včelaříci, Buchlovice, ze dne 3. 2. 2012 - TJ Buchlovice, ze dne 13. 2. 2012 - Divadelní společnost J. K. Tyla Buchlovice, ze dne 13. 2. 2012 - Dechová hudba Buchlovjané, ze dne 13. 2. 2012 - Děcka z Buchlovic, o. s., ze dne 15. 2. 2012 - Spolek podporovatelů historie Buchlovic, ze dne 15. 2. 2012 - Folklorní studio Buchlovice, ze dne 15. 2. 2012 - Buchlovjánek, o. s., Buchlovice, ze dne 15. 2. 2012 - Zálesák, svaz pro pobyt v přírodě, stř. Buchlovice, ze dne 15. 2. 2012 Rada městyse Buchlovice evidovala uvedené žádosti o finanční dar a zařadila je mezi žádosti o dar, které budou projednávány v radě městyse a v zastupitelstvu městyse v rámci schvalování rozpočtu městyse na rok 2012. Žádost o povolení tomboly a o osvobození poplatků na Školním plesu, pořádaném 11. 2. 2012, žadatel Sdružení rodičů, Buchlovice, ze dne 6. 2. 2012 Rada městyse Buchlovice se seznámila s žádostí o povolení tomboly a o osvobození poplatků na Školním plesu, pořádaném 11. 2. 2012, žadatel Sdružení rodičů, Buchlovice a konstatovala, že žádost přišla v době (došlo 6. 2. 2012, schůze rady městyse 22. 2. 2012), kdy už nebylo možné se jí zabývat vzhledem k termínům současné platné legislativy ohledně povolování tombol. Žádost o snížení poplatku za odvoz komunálního odpadu pro dceru Michalu Vaňkovou z důvodu dlouhodobého studia v zahraničí, žadatelka Vítězslava Vaňková (matka), Buchlovice, ze dne 8. 2. 2012 Rada městyse Buchlovice schválila snížení poplatku za odvoz komunálního odpadu pro dceru Michalu Vaňkovou z důvodu dlouhodobého studia v zahraničí, žadatelka Vítězslava Vaňková (matka), Buchlovice. Snížený roční poplatek bude tedy činit 250 Kč. Žádost o snížení poplatku za odvoz komunálního odpadu z důvodu dlouhodobého zaměstnání v zahraničí - SRN, žadatel Josef Skládal, Buchlovice, ze dne 8. 2. 2012 Rada městyse Buchlovice schválila snížení poplatku za odvoz komunálního odpadu z důvodu dlouhodobého zaměstnání v zahraničí - SRN, žadatel Josef Skládal, Buchlovice. Snížený roční poplatek bude tedy činit 250 Kč. Žádost o povolení výjimky z obecně závazné vyhlášky o veřejném pořádku při pořádání akcí (OZV 1/2009) – 27. 5. 2012, od 04.30 hod. Kosecké písně v zámecké zahradě, a žádost o bezplatný pronájem sálu v restauraci U Páva dne 30. 9. 2012 na akci Zpívání o víně, žadatel Folklorní studio Buchlovice, ze dne 15. 2. 2012 Rada městyse Buchlovice schválila žádost o povolení výjimky z obecně závazné vyhlášky o veřejném pořádku při pořádání akcí (OZV 1/2009) – 27. 5. 2012, od 04.30 hod. Kosecké písně v zámecké zahradě, a žádost o bezplatný pronájem sálu v restauraci U Páva dne 30. 9. 2012 na akci Zpívání o víně, žadatel Folklorní studio Buchlovice. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/20122

Žádost o poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na výměnu oken, dveří a materiál na zateplení ve výši 50 000 Kč, žadatelka Jaroslava Valentová, Buchlovice, ze dne 17. 2. 2012 Rada městyse Buchlovice projednala Žádost o poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na výměnu oken, dveří a materiál na zateplení ve výši 50 000 Kč, žadatelka Jaroslava Valentová, Buchlovice a doporučila ji zastupitelstvu městyse ke schválení. Žádost o pronájem nebytových prostor na tržnici za účelem prodeje regionálních produktů a dárkových předmětů od 1. 4. 2012, žadatel SAPAG s.r.o., Světlana Dvořanová, Buchlovice, ze dne 20. 2. 2012 Rada městyse Buchlovice projednala a schválila žádost o pronájem nebytových prostor na tržnici za účelem prodeje regionálních produktů a dárkových předmětů od 1. 4. 2012, žadatel SAPAG s.r.o., Světlana Dvořanová, Buchlovice na období od 1. 4. 2012 do 31. 12. 2012 s tím, že o prodloužení nájmu na další rok může žadatelka opět do konce roku 2012 požádat. Projednání smlouvy o dílo (předmětem smlouvy je vyhotovení žádosti k získání finančních prostředků k dotačnímu programu „Podprogram podpory předprojektové přípravy projektů regenerace brownfields ve Zlínském kraji“) mezi ing. Luď kem Sýkorou, Kudlovice a Úřadem městyse Buchlovice, ze dne 21. 2. 2012 Rada městyse Buchlovice projednala a schválila ustanovení smlouvy o dílo (předmětem smlouvy je vyhotovení žádosti k získání finančních prostředků k dotačnímu programu „Podprogram podpory předprojektové přípravy projektů regenerace brownfields ve Zlínském kraji“) mezi ing. Luďkem Sýkorou, Kudlovice a Úřadem městyse Buchlovice. Žádost o odkoupení části pozemku pod stavbou garáže p.č. 781 (nová oddělená p.č. 781/2, 48 m2) ve vlastnictví městyse Buchlovice, žadatelé Markéta a Kamil Luční, Buchlovice, ze dne 21. 2. 2012 Rada městyse Buchlovice projednala žádost o odkoupení části pozemku pod stavbou garáže p.č. 781 (nová oddělená p.č. 781/2, 48 m2) ve vlastnictví městyse Buchlovice, žadatelé Markéta a Kamil Luční, Buchlovice a doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválit jeho prodej s tím, že veškeré náklady na vyřízení uhradí žadatelé. Projednání bezúplatného převodu pozemku p.č. 503/1 (20 m2) ve vlastnictví Pozemkového fondu ČR na městys Buchlovice, který se nachází pod hangárem býv. zemědělského družstva, nyní ve vlastnictví městyse Buchlovice Rada městyse Buchlovice projednala bezúplatný převod pozemku p.č. 503/1 (20 m2) ve vlastnictví Pozemkového fondu ČR na městys Buchlovice, který se nachází pod hangárem býv. zemědělského družstva, nyní ve vlastnictví městyse Buchlovice. Schválení podání žádosti na Státní fond životního prostředí ČR na stavbu Zlepšení tepelně technických vlastností objektu zdravotního střediska a Úřadu městyse Buchlovice z Prioritní osy 3 – udržitelné využívání zdrojů energie, podoblast podpory 3.2 – Realizace úspor energie a využití odpadového tepla u nepodnikatelské sféry Rada městyse Buchlovice schválila podání žádosti na Státní fond životního prostředí ČR na stavbu Zlepšení tepelně technických vlastností objektu zdravotního střediska a Úřadu městyse Buchlovice z Prioritní osy 3 – udržitelné využívání zdrojů energie, podoblast podpory 3.2 – Realizace úspor energie a využití odpadového tepla u nepodnikatelské sféry.


Rada městyse Buchlovice č. 23/2012 ze dne 29. 2. 2012 Žádosti o finanční dar městyse: - HB collegium, občanské sdružení, Buchlovice, ze dne 23. 2. 2012 - Klub českých turistů Tupesy, ze dne 23. 2. 2012 - Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice, ze dne 27. 2. 2012 - Folklórní agentura Buchlov, ze dne 28. 2. 2012 - Myslivecké sdružení Buchlov, ze dne 28. 2. 2012 Rada městyse Buchlovice evidovala žádost o finanční dar, žadatel Římskokatolická farnost Buchlovice a zařadila ji mezi žádosti o dar, které budou projednávány v radě městyse a v zastupitelstvu městyse v rámci schvalování rozpočtu městyse na rok 2012. Žádost o pronájem pozemků p.č. 3359/4, 3363/1 a 3363/2 (plocha u sochy sv. Jana Nepomuckého u parkoviště pod hradem Buchlovem) za účelem zkulturnění a udržování této plochy k vytvoření důstojného prostředí nástupiště k objektu národní kulturní památky hradu Buchlova, žadatel Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Kroměříž, ze dne 4. 1. 2012 Rada městyse Buchlovice schválila žádost o pronájem pozemků p.č. 3359/4, 3363/1 a 3363/2 (plocha u sochy sv. Jana Nepomuckého u parkoviště pod hradem Buchlovem) na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou, a to za účelem zkulturnění a udržování této plochy k vytvoření důstojného prostředí nástupiště k objektu národní kulturní památky hradu Buchlova, žadatel Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Kroměříž.

Pod Holým kopcem, v místech, kde ještě před pětadvaceti lety stávaly sochy sv. Cyrila a Metoděje, vyrostl nákladem Lesů ČR zastřešený altán k odpočinku. Z tohoto místa býval vždy krásný pohled k hradu Buchlovu, který vyřezávkami stromů udržovali pracovníci velkostatku a později i státních lesů. (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/20124

Při pohledu na poničené a zaneřáděné dětské hřiště na ulici Řadová (stav k 15. 3. 2012) člověka napadá otázka, kdo všechno vlastně takové místo navštěvuje. Jak je zřejmé, že vedle spořádaných dětí s maminkami i mladiství vandalové, na jejichž výchovu zjevně „nemají“ rodiče čas a nebo jim už stačili potomci přerůst přes hlavu. Za „starých“ a mnohdy i dobrých časů stačilo jednoduché „flágnutí přes papulu“ a příště si to dotyčný rozmyslel. A co dnes? Když dotyčnou mládež, jejíž totožnost je známá, někdo z dospělých napomene, dočká se od ní přihlouplé a sprosté odpovědi. Kam jsme se to dostali, odpovězte si sami… -bž-


Masopustní čas v MŠ aneb pořád se něco děje Úvodem několik slov o tom co je to vlastně masopust neboli fašank. Masopust je složenina dvou slov - maso a pust, které vyjadřovaly období střídmosti v zábavách i ve stravování. Původ této „nejdelší veselice“ sahá až do dob pohanských a souvisel s oslavou končícího zimního období – předjařím, nadějí na příští úrodu a plodnost, zdraví a hojnost. Veselí, tanec, zpěv, jídlo a pití se spoustou taškařic, legrácek a přemírou bujarosti – to vše odpradávna provází masopust. Tolik k historii této tradice, a protože je rádi dodržujeme, tak i letos v naší škole proběhlo v třetím únorovém týdnu masopustní veselí. Děti se během celého týdne seznamovaly s těmito zvyky pomocí obrázkových knih, her a výrobou různých karnevalových ozdob a masek. Učily se básničky a písničky s masopustní tématikou. Ve středu 15.2 2012 se strhlo pravé masopustní rejdění. Celá školka se hemžila princeznami, beruškami, vílami, spidermany, kovboji a různými zvířátky. I paní učitelky se přestrojily jako břišní tanečnice. Děti si zahrály karnevalové hry a pro mlsné jazýčky byl připraven popcorn. V jídelně pak propuklo pravé veselí a děti si užívaly legrace, tance a hlavně přestrojení. Všechny děti představily svoje masky. Veselí bylo veselé! Ale pozor začíná masopust, tedy masa-půst! Na oběd paní kuchařky usmažily koblížky. Malí prodavači Mateřská škola se zapojila do akce pořádané městysem Buchlovice „Mohu nechat o 11 deka víc?“, která se konala 17. 2 2012 v muzeu Podhradí. Vize byla jasná - vytvořit obchůdek, kde by děti mohly prodávat zboží, které by se dalo vážit. A začaly velké přípravy: větší děti pomáhaly se sušením ovoce a paní učitelky balily přinesené zboží. Také rodiče se velmi aktivně zapojili do akce a přinášeli sušené bylinky, ovoce, marmelády, oříšky, napekli perníky, tyčinky a spoustu dalších věcí, kterými krásně zaplnili obchůdky. Děti z druhé a třetí třídy si nacvičily role prodavačů, i když tolik zákazníků asi nečekaly. Děti ze třetí třídy také předvedly pásmo básniček a písniček „Já su

malá prodavačka“. Paní učitelky si vyzkoušely povolání z jiného soudku a pomáhaly dětem s prodejem zboží. Suma sumárum díky této akci mohou být zakoupeny další pomůcky do naší školy - kuchyňka a relaxační matrace. Velké poděkování patří rodičům, jejichž spolupráce je velkým přínosem pro naši školu. Pohádka se povídá… Únor je také časem pohádek. Děti pohádky baví a rády je dramatizují. Ty nejmenší děti hrály pohádky s maňásky a ty větší se převlekly za rytíře a princezny a vyzkoušely si, jak vypadá třeba rytířský turnaj, a za velkou odvahu dostaly od princezny vlastnoručně vyrobenou voňavou růži. Četba pohádek: Zlatovláska, Popelka, Kráska a netvor atd. provázela děti celým týdnem. Děti si mohly vyrobit rytířskou helmici, voňavou růži nebo prostírání na královskou hostinu anebo postavit hrad s cimbuřím a padacím mostem a využít tak odpadové materiály. Děti si prostě hrály, vždyť přece učení je hra!



Tradiční školní ples

Únorový předvalentinský víkend patřil v naší škole jako již tradičně školnímu plesu. Hudební produkci zajistila kapela LORD a naše domácí cimbálová muzika Rubáš, která musela stíhat košt vín i ples najednou. Vše se ale podařilo zvládnout. Školní prostory se opět naplnily až na nejvyšší únosnou mez a úderem dvacáté hodiny byl ples slavnostně zahájen. Sérii drobných vystoupení tanečních skupin našich žáků završilo předtančení deváťáků, při kterém se v mnoha rodičovských očích zaleskly slzy pýchy a dojetí. A pak už začala samotná zábava. Bohatá tombola pak uspokojila ty, kteří si chtěli odnést nějaký ten dar, a ve dvou bufetech se zas hromadili ti, kteří dávali přednost všelijakým pochutinám. O půlnoční překvapení se postarala ve své derniéře antifolklorní skupina BABY z Buchlovic. Za svou odvahu a taneční kreace byli její členové odměněni velkým potleskem. Sdružení rodičů děkuje všem svým členům a také učitelům ZŠ, kteří se na přípravě plesu podíleli, a také všem příznivcům, kteří přispěli svými dárky do tomboly. Výtěžek z plesu bude letos opět věnován naší základní škole. O jeho využití Vás budeme informovat později.



Kulturní kalendář – duben 2012 7. 4. 9. 4.

Velikonoční 7. turnaj Červené pondělí

13. 4.

9. ročník pochodu Clay-Eva

14. 4.

Dětské koloběžkování Burza dětského oblečení Ex libris s erot. tématikou Pietní akce k 67. výročí osvobození Buchlovic

18. a 19. 4. 20. 4. 30. 4.

duben Velikonoční dílny

Hřiště petanque

PK Stříbrné kule, Alena Horáková, www. stribrnekule.ic.cz Muzeum Podhradí Muzeum Podhradí Buchlovice a městys Buchlovice Buchlovice, tel. 572 595 120 Trnovec u Hostišové ZO Českého svazu bojovníků za svobodu, – Bystřice pod Jan Štokman, tel. 720 208 013; Hostýnem Spolek podporovatelů historie Buchlovic, Bořek Žižlavský, tel. 737 957 617 Náměstí Buchlovice DS BAMBINO, Martina Strýčková, tel. 777895706, [email protected] DS BAMBINO, Martina Strýčková, tel. 777895706, [email protected] Muzeum Podhradí Muzeum Podhradí Buchlovice a městys Buchlovice Buchlovice, tel. 572 595 120 Pomník padlých Městys Buchlovice, tel. 572 595 120; Buchlovice ZO Českého svazu bojovníků za svobodu, Jan Štokman, tel. 720 208 013; Spolek podporovatelů historie Buchlovic, Bořek Žižlavský, tel. 737 957 617 MŠ Buchlovice MŠ Buchlovice, tel. 572 595 362, [email protected]


Buchlovský slavíček popáté V neděli 11. 3. 2012 v odpoledních hodinách proběhla již pátá soutěžní přehlídka dětských zpěváčků. Divákům zazpívalo 19 dětí od 4 do 12 let. Celým pořadem provázel slovem Jaroslav Crla, dětem hrála cimbálová muzika Rubáš Víti Preclíka.

Cenu poroty získala a absolutní vítězkou se stala Pavlína Šedová. Cenu muziky obdržel Martin Šilhavík. V 1. kategorii – mateřská školka 1. místo Anna Kropáčová 2. místo Barbora Hrušková 3. místo Jan Večeřa V 2. kategorii – 2.–3. třída 1. Kateřina Jurnyklová 2. Václav Raštica 3. Anna Rašticová V 3. kategorii – 4.–7. třída 1. Magdalena Krchňavá 2. Barbora Tymrová 3. Eliška Hrušková

Odborná porota ve složení Anna Maděričová, Kateřina Říhová, Lenka Slivková, Michaela Kiliánová a Radim Snopek neměla lehkou úlohu. Všem dětem blahopřejeme, především za odvahu. Není jednoduché stát a zpívat před diváky a odbornou porotou. Děkujeme personálu hotelu Buchlovice za útulné prostředí, firmě Keramika Kampanela za slavíčky a hrnečky pro děti, městečku Buchlovice za dary pro vítěze, Dobrému dni s Kurýrem za propagaci a dárky. Za Buchlovjánek a Děcka z Buchlovic Lenka Rašticová


Vernisáž výstavy „Můžu nechat o 15 deka víc?“


pátek 17. února 2012

Foto: Oldřich Stránský



Cvičení s dětmi

Každé úterý od 16 hodin probíhá na Čsl. kulturním centru (staré škole) cvičení pro děti a rodiče, kteří chtějí udělat něco pro své zdraví. Děti už od 1 roku se zde seznamují s pohybem na velkých i malých míčích a hrají si s pomocí kruhů, obručí, schůdků a dalších cvičebních pomůcek. Kdo má chuť se k nám přidat, rádi ho mezi sebou přivítáme. Zároveň vás chceme pozvat na dubnové akce. V sobotu 14. dubna odpoledne proběhne na náměstí koloběžkování pro děti. Doporučujeme přivézt s sebou vlastní koloběžku nebo odrážedlo, aby se vám dobře soutěžilo. 18. a 19. dubna (středa, čtvrtek) vás zveme do Čsl. kulturního centra na bazar dětského oblečení, obuvi a sportovních potřeb pro nadcházející jarní a letní sezónu. Přineste své věci k prodeji a zároveň si můžete vybrat něco, co vám padne do oka. Na setkání s vámi se těší dětské studio BAMBINO


Přestože minulý měsíc nabízel už spíše teplejší počasí s teplotami poměrně vysokými nad nulou, zájemci si mohli klidně ještě zalyžovat na nedaleké Stupavě, na tamním lyžařském svahu s technickým sněhem. A jak sami vidíte, ani po polovině března tam nebylo prázdno. (foto -bž-)

Krok za krokem s uživateli Centra denních služeb pro seniory v Boršicích Chtěli byste, aby Vaši rodinní příslušníci od 60 let, neseděli jenom doma, ale trávili svůj volný čas smysluplně? Tak jsme tu pro Vás. Centrum denních služeb pro seniory nabízí uživatelům řadu výchovně-vzdělávacích, aktivizačních programů (např. práce na kronice, procvičování jemné a hrubé motoriky, trénink paměti a jiné), které nám podporují soběstačnost, samostatnost uživatelů. Výběr těchto aktivit je dobrovolný, zaleží na uživateli, jaké činnosti, aktivity, cvičení si zvolí. A dále Vám nabízíme sociálně terapeutické činnosti, které nám zajišťují kontakt se společenským prostředím, pomáhají nám udržovat ale i navazovat sociální vztahy ve společnosti a podporovat zájmy uživatelů. Jeden z výletů, který uživatelé absolvovali, bychom Vám chtěli více přiblížit. Ve vánočním čase uživatelé Centra denních služeb pro seniory v Boršicích navštívili Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. Mohli zde zhlédnout výstavu betlému z různých materiálů. Betlémy nám připomínají, že lidé by neměli být na sebe hodní, vstřícní jen o Vánocích, ale po celý rok. Senioři Centra denních služeb chtěli udělat radost maminkám nedonošených miminek ve Zlínské nemocnici Tomáše Bati a vytvořili jim krásné papírové růže, které potěšili maminky v jejich situaci a v péči o své děti. Na závěr bych chtěla konstatovat, že výlet i psychická pomoc maminkám udělali seniorům radost, získali pocit užitečnosti a posílili své sebevědomí. Více informací na: www.uhradiste.charita.cz, nebo na emailu: [email protected]. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201216

Divadelní představení Antonín Huvar

Host na Malé scéně Slováckého divadla

Začátkem května proběhne na Malé scéně Slováckého divadla neobvyklý projekt. Ve spolupráci s brněnským Buranteatrem a uherskohradišťským občanským sdružením Memoria chceme obrátit pozornost k místní věznici. Inscenací Antonín Huvar režiséra Michala Zetela a herce a scenáristy Lukáše Riegera se částečně vrátíme do temných časů stalinismu, kdy se vězení v Uherském Hradišti stalo místem utrpení. Brněnský soubor Buranteatr vytvořil živou činoherní inscenaci, jejímž smyslem není moralizovat či vést zpozdilý politický boj s minulým režimem, nýbrž prostřednictvím silného emocionálního prožitku se pokusit zprostředkovat osud Mons. ThDr. Antonína Huvara (1922–2009), dá se říci „hrdiny naší doby“, katolického kněze, člena Orla a skautského činovníka, jenž byl pro své náboženské přesvědčení a práci s mládeží ve skautu deset let vězněn, mimo jiné i v místní věznici. Chceme připomenout tento životní osud skromného a slušného člověka, který i v nejhorších okamžicích svého života neztrácel víru v pozitivní hodnoty a snažil se posílit své blízké – spoluvězně, přičemž vycházíme z přesvědčení, že i v dnešní době je třeba tyto hodnoty, víru ve slušnost a dobrotu lidí připomínat. Projekt nese „huvarovské“ motto „Kde má růst srdce, musí tvrdnout dlaně.“ Cílovým publikem jsou naši středoškoláci, ale jedno večerní představení bude také otevřeno pro veřejnost. Součástí projektu, podpořeného městem Uherské Hradiště a Zlínským krajem, bude rovněž přednáška dramaturga Slováckého divadla dr. Libora Vodičky, odborného asistenta brněnské teatrologie, o činoherním divadle a kulturní politice v Československu po roce 1948. 9. března 2012, Libor Vodička oficiální webová prezentace inscenace: http://www.buranteatr.cz/repertoar/hrajeme/huvar/ Občanské sdružení Memoria – Iniciativa za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti Cílem Iniciativy za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti je podnícení diskuse a hledání cesty ke smysluplnému využití uherskohradišťské věznice tak, aby byla zachována pieta místa a prostor využit způsobem odpovídajícím tomu, co se zde ve dvacátém století dělo. Občanské sdružení Memoria vzniklo koncem roku 2009 z potřeby podpořit řešení dlouhodobě neúnosné situace objektu bývalé věznice stojící v centru města Uherského Hradiště. Považujeme ji za významnou památku připomínající léta teroru dvou totalitních režimů minulého století a jediný takto zachovaný objekt svého druhu. Jedinou připomínkou toho, co se za zdmi věznice dělo, je v současnosti skromný pomník se jmény devětadvaceti popravených a umučených. A zdi, které jsou přímými svědky událostí, na které bychom neměli zapomenout, dodnes chátrají a zůstávají jediným doposud neopraveným veřejným objektem v centru města. webové stránky sdružení: http://veznice.uh.cz/, pro více informací kontaktujte Annu Stránskou: [email protected], tel.: 724 367 728


Ke stému výročí narození Josefa Kučíka V měsíci březnu uplynulo sto let od narození buchlovického rodáka Josefa Kučíka, o němž jsme již před dvěmi lety psali v souvislosti s umístěním jeho sgrafita Cyrila a Metoděje do kostela sv. Martina v Buchlovicích. Josef Kučík se narodil 24. března 1912. V Brně studoval malířství a obzvláště si zalíbil grafické výtvarné umění, hlavně sgrafito. Zároveň se zabýval režií dobrovolného divadla v Kuřimi u Brna, které za jeho vedení vyhrálo ceny v regionálních soutěžích. Nejenom režíroval, ale také psal divadelní hry. Bohužel 2. světová válka a okupace Československa zabrzdila jeho činnost ve výtvarném i divadelním světě a po převratu v únoru 1948, jako předseda kuřimské Orelské jednoty, začal být šikanován pro svůj protikomunistický postoj. V 1949 se rozhodl opustit milovanou vlast.

Detail Kučíkovy výzdoby kostela v New Norcii

Po několika měsících v německých táborech pro uprchlíky odjel s manželkou Boženou do západní Austrálie a po krátké době se rozhodl založit spolek pro Československé krajany, který pojmenoval Sdružení lidí dobře vůle v západní Austrálii. Jeho hlavními zájmy bylo udržet styk, řeč a kulturu mezi Čechy a Slováky v cizině. V archívu Josefa Kučíka zbylo jen pár poznámek z první schůze československého sdružení v roce 1953. Z oběžníků datovaných 1955, 1956 a 1969 je jasné, že pro zakladatele bylo vždy důležité, aby schůze měly tradiční kulturní program. Kučík pevně věřil, že uchování jazyka bude vždy klíčovým spojením pro krajany a jejich děti s rodnou vlastí. I proto v padesátých letech založil školu pro děti Československých přistěhovalců, kde se vedle rozvíjení mateřské řeči snažil učit děti o historii a kultuře Československa. V 1969, když se Kučík rozhodl pro zdravotní problémy odstoupit z funkce předsedy sdružení, bylo zvoleno nové vedení. Hned po té se změnil název spolku na neutrální Sdružení Čechoslováků v západní Austrálii. Kulturní náplň, jak můžeme snadno zjistit z oběžníků, se stáhla do pozadí a spolek se zajímal většinou o uspořádání zábav a plesů. I přes Kučíkovy snahy velká převaha tehdejších Čechů a Slováků netrvala na tom, aby jejich děti uměly česky či slovensky, ale spíše aby se co nejrychleji asimilovaly s australskou kulturou. Totiž Češi a Slováci se už necítili jako exulanti, ale spíše jako emigranti. Nicméně v sedmdesátých letech 20. století se Josef Kučík dále snažil podpořit styk mezi Čechoslováky a jejich rodnou vlastí a navazoval na zvyky a vysokou kulturu. Můžeme to shrnout do dvou aktivit: pravidelné mše svaté o významných svátcích a ustanovení Československého divadla, které ročně předvedlo poměrně velkolepá představení. Mše pro Československé vlastence se sloužily v kapli sv. Cyrila a Metoděje od 31. března


1974 záhy po dostavění Kučíkova rodineho domu v Darlingtonu. Kaple nebyla veliká, ale byla vyzdobena oltářem, sgrafitem na stěnách, harmoniem a mozaikovým obrazem věrozvěstů. Tito byli Kučíkovi obzvláště blízcí, protože Buchlovice byly nedaleko od Velehradu, spojeným s cyrilo-metodějskou tradicí. V kapli se slavily hlavně velké národní svátky, ale také předvánoční anebo velikonoční mše. Mimo pátera Hrdiny sloužili mši kněží z katolického semináře v Guildfordu, Ukrajinci, polští kněží i mniši, včetně tehdejšího opata z benediktinského kláštera v New Norcii. Vzpomínám si, že to byla vždy příjemná setkání a po mši se pěkně povídalo na trávníku před kapličkou. Nechyběl čaj, závin, buchty či dorty, které napekla Božena Kučíková. Poslední kapitola spojená s kapličkou v Darlingtonu byla uzavřena v roce 2010, když mozaika sv. Cyrila a Metoděje byla přestěhována do Buchlovic, během mše svaté slavnostně umístěna a posvěcena v krásném farním kostele sv. Martina, který Kučík jako mladý chlapec dobře znal a měl rád. Dne 18. listopadu 1984 se konalo první vystoupení českého divadla v západní Austrálii. Josef Kučík pro ně napsal anebo upravil osm krátkých her, které i režíroval. Divadelní představení se podařilo i když herců nebylo. Dokázali pobavit společnost. Kučík cestoval na večerní divadelní zkoušky z Darlingtonu do města autobusem (bylo mu 72 let, když založil divadlo, a zdraví ubývalo). Mimo kulturní činnost působil Josef Kučík i jako umělec. Jeho nejzajímavější sgrafitové práce jsou k vidění v kostele benediktinského kláštera v New Norcii. Na stěnách chrámové lodi je zobrazena monumentální křížová cesta. Jeho strohý, lineární, silně grafický styl se hodil na sgrafito a i dnes jeho nástěnné malby působí velmi dramaticky a moderně. Jiné práce je možné zhlédnout v kostele sv. Joachima ve Victoria Park a Our Lady of Grace v North Beach. Bohužel velmi působivé a monumentální Ukřižování v katolickém kostele v Greenmount bylo zničeno. Mimo sgrafita Kučík pracoval i s mozaikou (v New Norcii a dnes v Buchlovicích) a s olejem.

Josef Kučík jako režisér divadla Zanechal také velký soubor maleb historických kostelů v západní Austrálii, na kterých pracoval asi dvacet let. O Kučíkově umělecké práci proběhly přednášky v Austrálii na odborných konferencích a byly vydány články v místních i českých časopisech. Ke stoletému výročí narození Kučíka jsou připraveny k tisku další články o jeho umělecké a kulturní činnosti v západní Austrálii. O jeho práci byly také publikovány články v místních novinách. Nakonec je nutné dodat, že Josef Kučík zemřel 3. května 1993. (Text krácen.) Iva Rosariová, rozená Kučíková (Autorka vystudovala historii umění na univerzitě v Melbourne, žije hlavně v Praze a věnuje se studiu umění 14. století, doby Karla IV.)


Jak se kdysi v Buchlovicích žilo

V nynějším Hořínkovém domě pod Barborkou bývala hospoda, ve které na zábavách tancovala bosá děvčata (foto -bž-) Náš rod Maršálků pochází ze Staňkova na Chodsku, ale já s bratrem jsme se už narodili v Buchlovicích. Ke křtu nás nesli manželé Veselí ze Suchého řádku čp. 258, kde teď bydlí manželé Juříkovi. Chodili jsme tam jako domů a považovali jsme je za příbuzné, ačkoliv jsme s nimi pokrevně příbuzní nebyli. Lidé říkali, že se s nimi rodinujeme. V tomto rodu bylo několik zajímavých osob, o kterých si myslím, že by stálo za to, popsat jejich osudy. Vzpomenu například „tetičku cukrářku“. Narodila se za napoleonských válek a dožila se prý hodně vysokého věku a hodně si toho pamatovala. Pocházela z vesnice na druhé straně Chřibů nedaleko Svatého kopečka a byla dítětem markytánské rodiny. , která se svým obchůdkem doprovázela nějaký rakouský jezdecký pluk ve vzpomínaných válkách. Vojáci

prý narozené děťátko „huškali“, nosili v chůvce a později, když markytánská rodinka měla dětí víc, vozili děti před sebou na koních. Nezdálo se mi to prevděpodobné, ale pak jsem si vzpomněla na babičku Boženy Němcové, jak odešla za svým Jiříkem, když ho chytili na vojnu, a zúčastnila se s ním vojenských tažení i se třemi dětmi. Asi to tehdy bylo obvaklé. Když ustaly napoleonské války, rodiče tetičky přestali „martykánovat“ a začali „stánkařit“ na poutích a jarmarcích. Tetička šla sloužit na faru v Kroměříži a tam se naučila velmi dobře vařit a hlavně péct cukroví, věc v té době mezi lidmi nevídanou. Vzala si většího domkaře Hrdličku ze Svatého kopečku. Neměli děti a za nějakou dobu přišel jejich majetek do dražby. Zůstala jim trocha peněz, za které se rozhodli koupit nějaký malý domek u lesa.


On že bude pracovat v lese, ona dělat, kde se dá a hlavně péct a prodávat cukroví. Hledali při lese a našli malý domek v Buchlovicích v Podvinohradí. Když se tam přestěhovali, někdy v letech 1830-1840, přinesli s sebou tři věci, které v tehdejší době byly v Buchlovicích neobvyklé, které tu lidé nechali a celé Buchlovice se k nim chodily dívat. Byla to lampa na svícení na olej. Lidé v Buchlovicích tehdy ještě svítili loučemi. Závěsné hodiny na zeď; hodiny lidé znali jen na věži kostela, jinak se řídili podle slunce. A taky kostkovaný vlňák, který se stal potom módní novinkou. Ženy tehdy nosily, pokud nebylo moc zima, jenom konopné plachty a když byla velká zima, tak kožichy – dubeňáky až po zem. Dařilo se jim poměrně dobře. On tedy pracoval v lese a ona pekla a prodávala cukroví. Měla na něj dobrý odbyt. Nosila ho na zádech ve velkém koši po muzikách po sousedních vesnicích. Na muzikách koš obrátila dnem vzhůru a na to narovnala cukroví a prodávala. Chlapci prodávali děvčatům. Dobré obchody dělala ve vesnicích u Moravy a v Polešovicích, kde byly bohaté selky, které si objednávaly cukroví pro sebe a hlavně na svatby. Dobře platily a přidávaly vajíčka, máslo, kobásy, mouku aj. Děti stále ale nepřicházely. Její bratr, který měl pouťové a jarmareční stánkařství, měl dětí přebytek. Jeho žena byla také za svobodna Hrdličková. Tetička si nějaké vzala k sobě. Kolik, nevím. Vím o jednom chlapci a jednom děvčeti. Chlapec našel jednou po bouřce v břehu rozvodněného potoka na Pile, když tam byl

na dřevě, zlatý peníz. O tomto jsem už jednou ve Zpravodaji psala. Děvče se jmenovalo Amálie a já ji pamatuji jako starou babičku. Na svých cestách se svým obchodem přes pole potkávala prý různé duchy a napřirozené bytosti, o kterých dovedla poutavě vyprávět. Od ní také vím, že v roce 1805 měli Francouzi kovárnu vojenských koní na Suchém řádku v čp. 202 (nyní tam bydlí můj bratr). V hospodě pod Buchlovem, na dnešním Hořínkovém domě, v zimě 1805 na zábavách tancovala bosá buchlovická děvčata; boty „shrnovačky“ nechávala za dveřmi, aby je ušetřila a o přestávkách mezi kousky si bosé nohy ohřívala na botách svých tanečníků, francouzských vojáků, kteří měli boty velmi bytelné. Toto sice babička v Buchlovicích nezažila, ale slyšela to vyprávět od pamětníků, kteří byli tehdy ještě mladí a viděli to na vlastní oči. tetička ale zažila v Buchlovicích revoluční rok 1848. Viděla Buchlovjany s kosami a cepy jako husity pochodovat kolem hřbitova směrem na Boršice „na Košuta“. Proti nim šel od Boršic z kasina tehdejší buchlovický farář Hříbek a ten je uvítal otázkou: „Děti, děti, kam to jdete?“ Dostal odpověď: „Na Košuta, velebný pane, na Košuta.“ „Běžte domů,“ vrátil je farář. „S kosami a Košutem nic nespravíte a stejně se už o Moravu zastavil a porazili ho, nebezpečí už nehrozí,“ načež „košutovská“ výprava se vrátila zpět. (Pokračování příště.) Zdenka Maršálková Foto -bž-

Výzva buchlovickým fotografům Československé kulturní centrum Buchlovice vyzývá občany, kterým je fotografování koníčkem a kteří by rádi svými fotografiemi našeho městyse nebo jeho malebného okolí přispěli k výzdobě budovy Československého kulturního centra, ať neváhají a přinesou pořízené skvosty v elektronické podobě, popř. na negativech do kanceláře Československého kulturního centra nebo je jiným způsobem předají Pavle Večeřové.


Z HISTORIE PŘED 70 LETY

Odboj a paraskupiny ze západu za II. světové války – 4. část 28. dubna 1942, tedy 24 hod. po zahájení operací STEEL, BIOSCOP a BIVOUAC, byl podniknut další operační let nad okupované Československo. V první operační vlně období 1941–1942 šlo o let poslední. Jednalo se o skupiny TIN a INTRANSTIVE. Obě byly vysazeny na stejnou doskokovou plochu na místě zvaném Zelená louka poblíž Padrtě na Rožmitálsku. Letadlu Halifax Mk II 138. perutě RAF opět velel kapitán LEO ANDERLE. Podle palubního deníku byl desant TIN vysazen v 1.31 a 1.33 hod. a desant INTRANSTIVE ve druhém průletu v 1.38 až 1.41 hod. dne 29. dubna 1942.

Operace TIN byla druhou a poslední paradesantní skupinou s teroristickým posláním. Měla provést atentát na kolaboranta a odrodilce Emanuela Moravce, ministra protektorátní vlády. Tímto úkolem byli pověřeni rotní Ludvík Cupal a Jaroslav Švarc. Oba prošli všeobecnou i speciální přípravou podobnou metodice jako u ANTROPOID, tedy ve zvláštních kurzech ve Skotsku, kde se cvičily britské jednotky commandos. Byli vysazeni na plánovanou doskokovou plochu mezi obcemi Padrť a Věštín na Rožmitálsku kolem půl druhé hodiny ranní 29. dubna 1942. Švarc s Cupalem se po seskoku nesešli a každý postupoval samostatně. Rotný Švarc se dostal do Prahy, kde se spojil s Opálkou, ukrýval se na různých adresách v Praze, doléčoval si drobné zranění po seskoku, a pomocí inzerátů hledal neúspěšně spojení na Cupala. Po atentátu na Heydricha se ukryl s ostatními parašutisty v kryptě Boromejského kostela v Resslově ulici v Praze, kde se 18. 6. 1942 zastřelil. Přistání na lesní paseku mělo u rotného Cupala za následek kombinované vnitřní zranění a poranění nohy. Ke svému štěstí byl nalezen desátníkem Vojtěchem Lukaštíkem ze skupiny INTRANSITIVE, která seskočila v druhém průletu. Lukaštík se okamžitě

rozhodl a poskytl Cupalovi pomoc. Na místě seskoku ukryli materiál a společně odjeli do Plzně a odtud po Cupalově ošetření pokračovali v cestě přes Brno do Veselí nad Moravou, kde měl Cupal kamaráda. Později se přesunul na Velehrad k rodině Františka Pěčka a následně k Pěčkovým sestrám Anně a Ludmile do velehradské staré cihelny. Tam si ve skladišti vybudoval úkryt. Po vyléčení a návratu Lukaštíka za pomoci několika místních spoluobčanů se pokoušeli improvizovanými prostředky poškozovat německou správu. 18. 9. 1942 podnikli pokus o vyhození mostu na železniční trati mezi Nedakonicemi a Polešovicemi. Improvizované prostředky nepřinesly účinek a akce se nezdařila. Vyvolala však zvýšenou pozornost gestapa, které po parašutistech usilovně pátralo. Oba měli v okolí Starého Města, Velehradu, Břeclavi a Poštorné kolem 30 spolupracovníků. 14. ledna 1943 se gestapo vinou místního udavače dovídá o Cupalově úkrytu v cihelně na Velehradě a 15. ledna v ranních hodinách je cihelna gestapem obklíčena. Rotný Ludvík Cupal se přes všechny sliby a výzvy nevzdal a po zjištění bezvýchodnosti své situace se zastřelil. Tato teroristická skupina svůj úkol nesplnila. Oba parašutisté však prokázali morální kvality. Bojovali do posledních sil a v bezvýchodné situaci, aby nepadli


do spárů gestapa, se zastřelili. Po válce obdrželi mnoho vyznamenání a byli povýšeni do hodnosti poručíka pěchoty in memoriam. Jaroslav Švarc pak 18. 6. 2002 do hodnosti plukovníka in memoriam.

Operace INTRANSITIVE Velitel nadporučík Václav Kindl, četař Bohuslav Grabovský a desátník Vojtěch Lukaštík. Vysazení na společnou plochu s TINem se neobešlo bez potíží a starost o ukrytí operačního materiálu připadla četaři Grabovskému. Učinil tak v obci Věštín. Zátah gestapa přišel na štěstí pozdě, a tak se parašutistům podařilo z ohroženého prostoru včas odejít. Platí to zejména o zraněném Cupalovi z TINu, kterého Lukaštík odvezl do Plzně a odtud na Moravu. Kindlovi a Grabovskému se ve východních Čechách v Bernarticích u Tábora podařilo navázat kontakty se zbytky Obrany národa, v jejímž čele stáli pplk. Josef Svatoň a por. Josef Kábele, kteří později sehráli významnou úlohu při formování odbojové organizace „RADY TŘÍ“. Vypátrání destrukčního materiálu gestapem vyřadilo skupinu z jakékoliv činnosti ve smyslu naplnění jejich původního poslání. Lukaštík odjel na Moravu za Cupalem a již se nevrátil. Nejprve se ubytoval v Chropyni u tety Filomény Rozsypalové v chudých poměrech vagónové kolonie. Odtamtud se přestěhoval ke své matce do Popovic. Nejtěžší období prožívali oba parašutisté a vlastně celý národ v období heydrichiády, kdy nacisté řádili jako zběsilí. Tehdy se přesunul Lukaštík do lesů v Chřibech, mezi Salašem a Jankovicemi, kde si vybudoval úkryt. Na podzim roku 1942 se seznámil s Ludmilou Remešovou z Jankovic, která do prostoru, v němž měl úkryt, chodila na trávu. Ta mu donášela jídlo, obstarávala spojení s rodinou i s Cupalem na Velehradě a trávila s ním většinu volného času. Také proto, že vztahy osmnáctileté Ludmily Remešové s Lukaštíkem se údajně velmi brzy staly více než důvěrnými a blížila se zima, přestě-

hoval se parašutista do domu Remešových v Jankovicích č. 38, kde mu byl vybudován úkryt v komoře oddělený od místnosti pouze dřevěným rámem a papírovou stěnou. Prostřednictvím Ludmily Remešové se Lukaštík seznámil s devatenáctiletou Marií Škrabalovou, která přijala nebezpečný úkol zajet do Bernartic, vyhledat členy výsadku a převzít část uschovaného materiálu ukrytého na místě seskoku paraskupiny. Úkol nemohl být splněn. Bernartice byly hlídány gestapem a materiál vybrán Němci. Pomocí Škrabalové navázal Lukaštík spojení se členy domácího odboje Aloisem Oharkem a Petrem Kadlecem z Traplic a Jaroslavem Čechmánkem z Bílovic. V té době se také údajně snížila parašutistova ostražitost a snad pod vlivem vztahu s Ludmilou nebo i konce stanného práva (heydrichiády) přestal dbát na konspirační zásady. Chodil s Ludmilou do divadla, do jankovské hospody a také na zábavy. Na Štěpánské v Traplicích ho poznala patnáctiletá Anastázie Bláhová z Popovic, se kterou si dokonce zatančil. Ta se nezapomněla doma pochlubit. Její rodiče věděli, že Lukaštík je hledán gestapem, a osudové soukolí se začalo roztáčet. Popovští konfidenti Alois Bláha s manželkou a vlajkařem Karlem Gamberským zjistili, kde je parašutista ubytován a zbytek dokonalo gestapo. 8. ledna 1943 obklíčili gestapáci Remešův dům a zaútočili na úkryt, který neměl nouzový východ. Desátník Vojtěch Lukaštík se drtivé přesile urputně bránil intenzivní palbou a ve zběsilé přestřelce padl. Ihned byli zatčeni rodiče Ludmily Remešové a jejich syn Ignác Remeš. Ludmile se podařilo utéct a byla zatčena druhý den 9. ledna v domě č. 69 u Grossertů, kde se schovala. 12. Ledna 1943 byla zatčena Marie Škrabalová a v následujících dnech pak další osoby, které poskytly Lukaštíkovi nějakou pomoc. V souvislosti s uvedenými událostmi i na Velehradě bylo zatčeno 31 osob. Rodiny Remešovy z Jankovic a Košíků, Alois Oharek a Petr Kadlec z Traplic, příbuzní Lukaštíkovi a Cupalovi z Velehradu, Popovic a Chropyně. Npor. Václav Kindl s čet. Bohuslavem Gra-


bovským byli zajati v polovině března 1943. Oba vstoupili do služeb gestapa. Grabovský tak zřejmě učinil pod vlivem a po nátlaku Kindla a také v naději, že si tak zachrání život a ponechá si jistou možnost jak varovat Londýn. Byl používán k drobným službám, které neplnil, a tak jej gestapo znovu zatklo. Četař Grabovský byl popraven v říjnu 1944 v Terezíně. Václav Kindl sehrál ve službách gestapa roli smutnou a nebezpečnou. Pomáhal svým německým šéfům v nátlaku na zajaté parašutisty a snad i uvěřil ve vítězství Němců. Byl údajně zastřelen omylem při akci v Nasavrkách, kde v polovině května 1944 pátralo gestapo po veliteli CALCIA Odstrčilovi. Václav Kindl se stal temnou postavou v historii československé rezistence v oněch letech. Temná byla i jeho smrt a temné pověsti, které následovaly v letech dalších. Ani tato skupina svůj úkol nesplnila. Desátník Vojtěch Lukaštík zůstal osamocen ve snaze o napojení na odboj a pokusy o destrukce a poškozování německé správy. Padl v boji. Po válce byl vyznamenán čs. válečným křížem 1939 a povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty in memoriam. Četař Bohuslav Grabovský se po zatčení potýkal se svým svědomím a snahou vymanit se z vlivu gestapa až do své popravy v Terezíně. Velitel desantu npor.Václav Kindl jak již bylo zmíněno se stal zrádcem na plný úvazek. Zde můžeme uzavřít stručné seznámení s paradesantními skupinami první operační vlny. Dá se konstatovat, že předpokládané operační úkoly byly splněny jen z části a to na úseku zpravodajském, spojovacím a teroristickém. Sabotážní cíle, přestože na ně bylo vynaloženo nejvíce prostředků personálních (nejvíc parašutistů) i materiálních, zůstaly nesplněny. SILVERU A se podařilo vybudovat přejímací a zpravodajské středisko. Velitel Alfréd Bartoš se prostřednictvím úzkých kontaktů na domácí odboj po dramatickém úsilí napojil na Obranu národa, na ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího) – doc. Krajinu,

sokolskou organizaci JINDRA, škpt. Morávka a jeho prostřednictvím na náš nejvýznamnější zpravodajský zdroj A-54 Paula Thümmela. Tak byla dočasně prolomena izolace. Radiostanice LIBUŠE zesílila spojení a do Londýna bylo odesláno množství zpravodajských informací. I když nebyly splněny cíle sabotážní, již sama přítomnost parašutistů působila mobilizačně a morálně podporovala odhodlání k odboji. Počáteční úspěch parašutistů proniknout do domácího odboje byl mimo jiné dosažen i tím, že nasazení parašutistů bylo novou formou boje, na kterou nebyl tehdy německý bezpečnostní aparát připraven. Daleko nejvýznamnějším činem byl však úspěšný atentát na Reinharda Heydricha 27. května 1942. Jeho důsledky se projevily z hlediska zájmů a československým odbojem sledovaných cílů rozporuplně. Pozitivně vyzníval v mezinárodním ohlasu. Světu byl podán důkaz o odhodlání a odporu národa proti nacistické okupaci. Okamžitě byla také posílena prestiž československé zpravodajské služby a naší exilové vlády v Londýně. Atentát měl však také negativní dosah a jeho následky byly tak rozsáhlé, že československý odboj byl následky nacistické zběsilosti decimován a zasažen na svém nejcitlivějším místě. Byla zničena jeho elita a centrum. Akce československých parašutistů vysazených v první operační vlně byly terorem a rozsáhlou pátrací akcí, která po atentátu následovala, prakticky utlumeny a pozice získané v létě 1942 ztraceny. Z 27 vysazených parašutistů bylo v létě 1942 13 mrtvých. Padli v boji, nebo z vlastního rozhodnutí ukončili svůj život. Další dva potkal tento osud v lednu 1943. 8 bylo zatčeno a dva se dobrovolně dali k disposici gestapu. Fakticky bez úhony z první operační vlny přežili pouze dva parašutisté Otmar Riedl z BENJAMINU a velitel SILVERU B Jan Zemek, který se dočkal osvobození v řadách partyzánské skupiny v okolí hradu Buchlova. Nemenší ztráty utrpěly civilní odbojové organizace, které zajišťovaly úkryty přesuny a zásobování. No


a pak jsou tady Lidice, Ležáky a na 5000 obětí „stanného práva“. Stálo to za to? Zatím nikdo nebyl schopen dát objektivně jednoznačnou odpověď a ta snad ani neexistuje. Pro své široké důsledky se stal atentát na Heydricha zajímavým objektem zkoumání různých badatelů, historiků, stanovisek politiků a vojenských osobností. V československých podmínkách šlo o akt výjimečný. V jiných evropských zemích (Itálie, Španělsko, Polsko, Rusko, Řecko, Francie atd.) má takový způsob boje svou tradici. V Československu tomu

Vojtěch Lukaštík

tak nebylo a není. Hlavně z hlediska národní mentality byl atentát něčím, co v našich poměrech nemělo pamětníka. Ale byla válka, politické prostředky nahradily zbraně a to svědčí pro atentát. Čin, který má v mírových poměrech místo v trestním kodexu, ve válečném stavu se stává činem záslužným. Řečeno slovy Drdova profesora latiny „Vražda na tyranu není zločinem“. Jan Štokman

Bohuslav Grabovský

Jaroslav Švarc

Václav Kindl

Ludvík Cupal


Aktuální předjarní letecké snímky pořídil pan Albert Orlita. Na horním snímku vidíte Buchlovice se sousedním Břestkem a dole pak pohled přes Dobřížku k Buchlovu a na Starohuťsko.


Lidový přírodopis na okrese Uherské Hradiště (dr. Josef Hubáček, 1983) Tímto pojednáním chtěl pan dr. Josef Hubáček splatit dluh našim předkům, kteří měli hluboké porozumění pro přírodu. Všímavost, tvořivá mysl a obrazotvornost lidí vymýšlela pojmenování přírodnin podle morfologických zvláštností, podobností s jinou přírodninou nebo neživým předmětem, podle požadavků přírodnin na prostředí. Lidé byli přičinliví, vždyť vysázeli tolik ovocného stromoví, že náš kraj dostal výstižný název Zahrada Moravy. Uvedený spisek chtěl přiblížit dnešního člověka přírodě, aby k ní měl vřelejší vztah, větší lásku, ať už se jedná o kvítí a voničky nebo ovocnářská tradice. Autor v úvodu děkoval svým četným spolupracovníkům, mezi nimi pak i prof. Milanu Janovskému z Buchlovic. I to bylo pro nás impulzem, proč připomenout toto dílko. Projdeme-li obsahem, najdeme kapitoly týkají-

Sad klenotů v Buchlovicích

cí se hub a jiných výtrusných rostlin, lokálních ovocných odrůd, ze živočišné říše pak ryb, obojživelníků, savců, ale dotýkajících se i přírody neživé. V souvislosti s naším Sadem klenotů mě zaujala kapitola Lokální ovocné odrůdy. Ovoce, jako důležitá součást lidské potravy, má pro obživu člověka velký význam. Obzvláště v minulosti tvořilo ovoce v našich zeměpisných šířkách až třetinový díl z jeho potravy. Pro autora knížečky byly tedy zajímavé dvě okolnosti – existence místních odrůd ovoce a dále jejich lidové pojmenování. Vznik lokálních odrůd byl podmíněn procesem zvaným necílená selekce – člověk vybírá a uměle rozmnožuje typy ovocných stromů, které příroda nabízela a které mají pro něj funkční význam – vybírá prospěšné a užitkové znaky, jako jsou plodnost a rezisten-

(foto: -bž-)


ce proti chorobám, chuťové, váhové i tvarové formy plodů a v neposlední míře i vhodnost pro zpracování a uskladnění. Tento vývoj probíhal dlouhodobě, takže mnohé místní odrůdy jsou staré i několik set let. Dnes jsou, zdá se, místní odrůdy překonány (tvarové a vzhledové parametry), rozhodně však dosud nejsou vyčerpány jejich všechny kvality, pokud se týká odolnosti vůči chorobám a škůdcům a nelze ani opomenout to, že jsou v nich uloženy místní ekologické podmínky, což může mít pro budoucnost nemalý význam. Lze předpovídat, že v budoucnosti se právě k nim budeme vracet, jelikož mají hodnotu nenahraditelného genofondu. To byl jeden z největších argumentů, pro které jsme se v roce 2008 rozhodli pro přípravu a výsadbu Sadu klenotů v Buchlovicích. Dokladem dlouhodobého pěstování lokálních (místních) odrůd v našem regionu jsou bezesporu i jejich lidové názvy, které nesou poetického ducha našich předků a při tom dokonale popisují plody např. jablíček nebo hrušek. Jednou z našich snah je i zachycení této části „buchlovského“ slovníku. Jsou-li ještě mezi námi pamětníci, kterým níže uvedené příklady názvů jabloní či hrušní něco poví, rádi bychom se o tom dozvěděli. Milí čtenáři, prosíme o spolupráci v tomto ohledu, neboť vše, co sesbíráme, bude dobré pro naše vnuky a pravnuky!

Jabloně Adamovské, andulky, bečičky, bochmanské, brněnky, brozanky, březolupské renety, budínky, cangáry, ceckaté, cibulky, cigány, citrony, čapáky, černořitě, červené tvrdé, červenky, drahovské, dubenáče, džbány, fadlejové, fargáše, funtové, hedvábné, hlohové, hořké, hrachové, hrachůvky, hrbáče, hrkáče, hubáňky, hýle, chocholůše, chrupkavé, chřibské zelené, jadernička, jahodové, jánské, ječmené, jeptišky, kardinálky, kloboučanka, knížecí, kobylince, koryčanky, kostečky, košíkové, koty, kožuchy, královské, kropenaté, krvavé, křidly, křivostop-

ky, křížavské, kučerovské, kutny, kyselé bílé, kyselky, láhvičky, lambóry, ledavažky, letničky, lipůvky, luhačovské, malenovské, malinové, margaretky, masné, medůvky, měkkýše, míkovské, nedovažky, ovčí čumák, ovesnačky, panenské, papírové zimní, pernica, plesník, podstráňky, polomíšenka, pomerančky, prilingradské, prilingerovo, pruháče, renety, rozmarýnové, rybizlové, římské, sendeky, skelné, skoré, studničky, strýmka, súdky, svatojánky, svrbáně, sypké, syrečky, šaldovské, ščiřičky, šeďáky, šefránky, šiblinky, širáky, šoustné, šovary, špidlaté, štěpovské, štítenské, štrůdlové, tvarůžek, uherské, vachulovské, valdůvky, valinky, Vejlimek, vináry, visáky, vstojanské, vyndary, zaječky, zelené, zlatokoženky, žlůtky

Hrušně Baby, bachračky, bartolomky, běhouny, bezohryzky, brablčinky, bulky, cibulky, císařky, cukrovačky, čáslavky, čelimínka, červénky, dule, dulky, dvojvršky, dukáty, džbány, fíkové, fundovky, galétky, grogule, hniličky, hodonky, hořkovské, hrachovinky, hrbolky, hrdlačky, jahodňatky, jakubinky, ječmenky, kaiserky, kaménky, kardenálky, klokočky, kněžské, kočičí hlavy, kombeláčky, koňské hlavy, koštéře, kožušice, královské, kršlovky, křapačky, křehule, křivule, kvadrátky, kyjanky, kyselky, kyšňovské, lastyky, letničky, limonky, lipůvky, mahdalky, makovice, margetky, máslovky, medovky, močidélka, moštovky, moždíře, moučnice, muškatelky, pargaminky, pařížanka, pastornice, pecka, pečítky, pchavky, pístky, planuše, plkaně, polnička, polichenské, pomorančky, praskule, pražanky, pstružka, radotinky, rajhuby, režňačky, rozmarýnky, salcburky, slovenky, smolénky, sudinky, šarpulky, šedivinky, šemedlice, šidla, škaredky, špičky, štěpky, šterberky, švýcarky, tabačky, trnovačky, trpule, tvaroužky, václavky, vavřinky, včelařky, velikátky, vinohrádky, virgule, vládyky, vodňačky, vonné, zaschlé hniliky, zimňačky, žebráky, žitňačky, žlutičky. K Vašemu laskavému uvážení podává Miloslav Hrdý


Buchlovjané na starých fotografiích

Dnes vám přinášíme fotografie z rodinného alba manželů Hruškových z Helštýna. Na první fotografii vidíte Boží tělo v Buchlovicích v 50. – 60. letech (v popředí nese baldachýn stařeček Hruška). Na druhém obrázku je rybníček na statku pod hradem Buchlovem v roce 1942, kde stařeček Hruška působil v období 30. a 40. let jako šafář. (Připravil -bž-)


Velehradský pohled

(foto: -vlk-)


Příroda kolem nás O buchlovické přírodě bylo v Buchlovském zpravodaji mnohokrát informováno. Dočetli jsme se o různých stromech v parku, v zahradách i jinde. Motýlí fauna byla již zdokumentována, byliny na totéž ještě čekají. Několik článků bylo zveřejněno o ptácích, savcích, broucích (např. roháči), obojživelnících i jiných druzích hmyzu (kudlanka, pavouci), také jsme se setkali s několika druhy hub. Mezi všemi těmito oblastmi bylo zaznamenáno i několik významných nálezů, které svědčí o jejich výjimečném výskytu v katastru našeho městyse. Patří sem i druhy, které byly v Buchlovicích zjištěny vůbec poprvé v historii na Moravě i v celé České republice. Dokonce podle jednoho exempláře hmyzu z Buchlovic byl spolu s jinými popsán jako nový druh pro vědu. Ke všem přírodním zajímavostem v naší obci přikládám ještě další dvě pozorování z minulého roku a začátku letošního roku. V Buchlovském zpravodaji 2/2010 byl otištěn článek o škůdcích hřibů a jiných hub. Mezi ně vedle molů, plžů, slimáků, veverek, myší aj., patří i chrobák hladký (Geotrupes vernalis). Houbaři ho jistě znají, je leskle fialový a jednotlivě probíhá v listnatých lesích, aby se nasytil. Hřiby dubáci jsou jeho pochoutkou. 10. září 2011 jsem marně hledal hřiby. Loni nebyla tak dobrá sezóna jako v předcházejícím roce. I těch chrobáků bylo vidět méně. V přilehlých lesích jsou provozovány jízdy na koních. Mají své trasy a jsou turistickou atrakcí Buchlovic. Pro mladé lidi je to jistě nezapomenutelný zážitek – vidí svět z osedlaného koně. A protože koně požívají potravu, musí se samozřejmě i vyprazdňovat. Na jejich stezkách je možno nalézt i jejich trus – kobylince, mimochodem výborné hnojivo. Onoho 10. září jsem na jedné stezce uviděl něco, co mi vyrazilo dech. Na polorozpadlých kobylincích na ploše asi 1 m2 se živilo 66 exemplářů výše uvedených chrobáků. Sluneční paprsky dotvářely jedinečný obraz fialového obrazu. Tak tedy vedle hřibů jim v tomto okamžiku chutnaly pořádné kusy koňského trusu. Ne nadarmo se těmto broukům říká hovniválové. A čím více bude v lesích tohoto trusu, tím méně bude vyžraných stopek dubáků – praváků. Druhý zážitek patří housenkám, které nejsou mezi lidmi příliš oblíbeny. Domnívají se, že nám škodí. Ano, na košťálovinách v zahrádce (zejména bělásek zelný), někdy na ovocných stromech. Ale díky sýkorkám a jiným housenkomilným ptákům je jejich škodlivost minimální. Loni 18. září jsem na zahrádce sklízel jedny z posledních malin a na jednom lístku jsem uviděl asi centimetrovou malou housenku nějaké píďalky. Předpokládám, že se z vajíčka vylíhla tak před týdnem. Z vrozené zvědavosti jsem si ji vzal domů a krmil ji malinovými listy, později listím ostružiny, která vydrží v zimě i pořádné mrazy. Dokrmoval jsem ji až do poloviny února 2012. Byla stále v teple, blízko topení. Pak se začala kuklit – trvalo jí to tři dny. Kukla byla i nadále v teplé místnosti. Začátkem dubna (3. dubna) se z kukly vylíhl motýl. Byla to píďalka jménem různorožec vřesový (Cleora cinctaria). Housenka této píďalky není v potravě vybíravá, živí se různými bylinami a listím keříků. I když byla nalezena na malině, její potravou, mimo jiné, je vřes a odtud její české jméno. Život housenky trval přibližně čtyři měsíce, kukly asi 1,5 měsíce. Ve sbírkách sběratelů motýlů mají jedinci tohoto druhu většinou bílošedé zabarvení. Náš exemplář je úplně černý, vymyká se z barevné škály tohoto druhu. Vysvětlení jsou dvě. To první je tak zvané industriální (průmyslové) zbarvení dočerna. Příklad – lišaji boroví z jižní Moravy jsou šedí, lišaji z Ostravska mají převážně černou barvu (vliv zamořeného prostředí). To druhé bylo již v minulosti pokusně ověřeno. Motýlí kukly se uskladní do prostředí s vysokou teplotou, vyšší než je v přírodních podmínkách. Z kukel se pak líhnou tmaví až zcela černí motýli. A to bude asi i případ píďalky, kterou se podařilo vypěstovat. Milán Janovský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201231

Čekání na jaro

Apríl

Když zima končí, jaro začíná, včelky bzučí. Na jaro se všichni těšíme, vždyť víme, že na jaře slavíme. Ty velké svátky po roce jsou zpátky: jmenují se Velikonoce, líbí se mi převelice. Ale teď už nechme svátky a pojďme zpátky k jaru. Víme ještě, že na jaře už slunce dává páru, ale někdy je i špatné počasí. Sláva. Nevadí to. Vždyť se zase vyčasí. Co děláme na jaře? Vyjdeme si na výlety nebo na stezky. Ráno světla hodně bývá, dobře se nám potom vstává. Léto už nám mává, jaro nám zas pokyn dává, že se ho budeme muset vzdát. Díky za ty chvíle, teď už se nám o nich bude jen zdát. Díky, jaro, nám opravdu spolu bylo dobře. Těšíme se, jak si vyjdem na zahradu, včera tam jen lilo. Radši půjdeme si pro radu. Půjdeme k Tomovi, ten nám všecko napoví. My bychom si rádi zakopali, ale míče se nám zatoulaly. Potom vyjdu si na kopec, to už bude asi konec. Ne, ještě budeme do večera povídat si jako včera. O čem? Jak Jirka strefil bránu míčem. To je konec naší básničky, my už zpíváme jen písničky.

Tak mi to řekni! Co tě to napadlo? Letí letadlo. A kde? Nikde.

Petr Netopil (4. tř.)

Sára Machulová (4. tř.)

A po každé legraci, nemáme práci ale legraci, můžeme nachytat mámu, že něco lámu! A ona se podívá a já řeknu – Apríl! Zrovna jsem se praštil. Tak to chodí na Apríla na jeden den v roce.

Dubnová břízka Zdenka Maršálková

Dubnová břízko, děvčátko rozesmáté, z jarního slunce, z jarního vzkříšení tvé větve větříkem teplým již rozevláté se lístečky mlaďoučkými již zelení. Dubnová břízko, sestřičko skřivánka, co za svěžích jiter nad tebou zpívá i srny štíhlé, lehkonohé, co k tobě chodí pít vždy večer, když se v krajině již připozdívá. Dubnová břízko, kopulko kapličky jarní, skrz tebe spadl na zem svatému Petru od nebeské brány klíč a z vyhřáté zemi na Povinné vykvete z něj zlatý petrklíč. Dubnová břízko, ty jarní parádnice, vzhlížíš se ve vodě, kde je přísluní. Zavane jarní vítr a tvůj spanilý obraz pomalu, pomalu, pomaloučku rozvlní…


Vlaštovky Miloslav Tabarka

Vlaštovičky přiletěly hnízdečko si postavily. Okno v chlévě dokořán ´by splnily stavby plán.

Křižovatka nad Brdem

Rychle lítaj´ semo tamo: Stihneme to milá mámo? Vyšlo nám to milý táto tři ptáčata máme zato!

Leťme rychle mouchy chytat a pak budem spolu lítat jen tak sobě pro radost starostí dnes bylo dost.

(foto: -vlk-)


Velikonoční období Na Velikonoce se křesťané připravují čtyřicetidenní postní dobou, která začíná Popeleční středou po masopustním úterý a končí šestou postní nedělí – Květnou. Původně to byla doba, kdy lidé toužící přijmout křest (katechumeni) zintezivnili svoji přípravu. Ostatní Křesťané se brzy připojili, aby si tak sami svojí víru oživili. Nově pokřtění si oblékali bílá roucha, jelikož bílá symbolizovala nový život. Proto se ve velikonočním období má nosit bílá barva, která zároveň symbolizuje světlo. Po Velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní až do neděle svátků „Seslání Ducha svatého“. Masopustní neděle (49 dní před Božím hodem velikonočním) Masopustní úterý (47 dní před Božím hodem velikonočním) 1. den půstu: Popeleční středa (46 dní před Božím hodem velikonočním) 2. den půstu: Pytlový čtvrtek (45 dní před Božím hodem velikonočním) 5. den půstu: 1. neděle postní - Černá „Invocavit“ (42 dní před Božím hodem velikonočním) 12. den půstu: 2. neděle postní - Pražná „Reminiscere“ (35 dní před Božím hodem velikonočním) 19. den půstu: 3. neděle postní - Kýchavá „Oculi“ (28 dní před Božím hodem velikonočním) 26. den půstu: 4. neděle postní - Družebná „Laetare“ (21 dní před Božím hodem velikonočním) 33. den půstu: 5. neděle postní Smrtonosná „Indica“ (14 dní před Božím hodem velikonočním) 40. den půstu: 6. neděle postní - Květná „Palmarum“ (7 dní před Božím hodem velikonočním) 1. den Velikonočního týdne: Modré pondělí (někde Žluté; 6 dní před Božím hodem velikonočním)

2. den Velikonočního týdne: Šedivé úterý (5 dní před Božím hodem velikonočním) 3. den Velikonočního týdne: Sazometná středa (Škaredá, Černá, Smetná; 4 dny před Božím hodem velikonočním) 4. den Velikonočního týdne: Zelený čtvrtek (3 dny před Božím hodem velikonočním) 5. den Velikonočního týdne: Velký pátek (2 dny před Božím hodem velikonočním) 6. den Velikonočního týdne: Bílá sobota (1 den před Božím hodem velikonočním) Velikonoční noc (Velká; z Bílé soboty na Boží hod velikonoční) 7. den Velikonočního týdne: Boží hod velikonoční Velikonoční pondělí (Červené; 1 den po Božím hodu velikonočním) Bílá neděle (7 dní po Božím hodu velikonočním) Na nebe vstoupení Páně (39 dní po Božím hodu velikonočním) Svátky svatodušní (49 dní po Božím hodu velikonočním) Nejsvětější trojice (56 dní po Božím hodu velikonočním) Božího těla (60 dní po Božím hodu velikonočním)

Postní doba Popeleční středa O Popeleční středě se světí popel z ratolestí, které byly posvěceny minulého roku na Květnou neděli. Tímto popelem dělá kněz na čele věřícím kříž, říkajíc při tom slova: „Pomni člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš.“ Tím se věřícím připomíná pomíjivost tohoto života a nutnost pokání. Co se traduje: Kdo o masopustním úterku (před Popelečnou středou) bude tancovat přes půlnoc, objeví se mu čert v zeleném


kabátě a bude strašit takového neznaboha! Kdo dnes bude prát prádlo, tomu pak stejně zůstane po celý rok špinavé. Kdo se dnes napije svěcené vody či kořalky, bude v létě ochráněn před komáry. Kdo dnes peče chléb, tomu tento den při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými. Přadleny říkaly: „Škaredou středu nerada předu, ráda spím, co je kde dobrého, všechno sním.“

la jim je liška“. Kolik dětí, tolik bylo proutků. (Ve třetím postním týdnu obcházela stavení v Kostelci u Vorlíka žena přestrojená za lišku. Měla koš plný preclíků. V domě, do kterého přišla, vykropila světnici, dala majitelům láhev s rosolkou a pak malé děti i dospělé honila jako liška. Když dostala dárek, odešla.)

Zvyky: Praní zástěr: Na Přeloučsku chodily ráno ženy s hrncem s rozpuštěným mýdlem a natíraly jím tváře mužů, kteří se dosud neprospali z masopustu. Kdo se tomu chtěl ubránit, musel se vykoupit penízem. Za ty pak ženy kupovaly sladkou rosolku a společně ji popíjely. Na Ledečsku po vsi chodíval od stavení ke stavení směšně oblečený člověk s rozžatou lucernou v ruce a předstíral, že hledá ztracený masopust. Poté, co mu někteří povolili hledat jej u nich doma, prohlédaval každý kout a lidé se smíchem přihlíželi. Dostal za to nějaké zbytky z masopustu.

2. neděle postní – Pražná „Reminiscere“ Název Pražná byl spojen s postním pokrmem „pražma“, připraveným z upražených naklíčených obilných zrn. Z tohoto pražma se také připravovala polévka „praženka“.

Pytlový čtvrtek Tento den se dojídaly zbytky z masopustních hodů. Byla to jakási „hodokvasní prodloužená“. A odkud název? Po masopustě se totiž všechno zbylé sní, stráví - zpytluje! Nebo byl název odvozen od režného pytlového roucha postního. 1. neděle postní – Černá (Liščí/Sametová) „Invocavit“ Odkud pocházejí názvy první neděle postní? Černá: Protože se ženy odívaly do černých šatů, čímž se buď připomínalo ukřižování Krista, nebo to značilo nadcházející půst. Samometná: Protože byla dnem úklidu. Liščí: Protože matky v noci tajně pekly preclíky, které pak děti nacházely navěšené na barevných stužkách na vrbových proutcích nebo na ovocných stromech – „naděli-

3. neděle postní – Kýchavá „Oculi“ Tento název skutečně pochází od slova kýchat. Ve středověku prý existovaly mory, které se začaly projevovat kýcháním. Říkalo se: „Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil.“ Lidé proto vinšovali sobě „Pomáhej pán Bůh“ nebo „Pozdarv Tě pán Bůh“. Poté bylo toto pozdravení znakem dobrého chování. A věřilo se, že kýchání čistí hlavu - proto se ještě podporovalo šňupáním. Traduje se: Kdo v tento den třikrát za sebou kýchne, bude zdráv celý rok. Kolikrát kdo kýchne, minimálně tolik roků bude ještě žít. 4. neděle postní – Družebná „Laetare“ (Družbadlná/Družbadlnice; Středopostní; Růžebná/Růžová) O Družebné neděli se chlapci a dívky scházeli ke společným posezením, kdy každý přinesl nějakou svačinu a tu pak společně snědli. Ženich také chodíval s družbou do domu, kam chtěl o pomlázce přijít na námluvy. Dostal zde k jídlu „pučálku“, přičemž se mu předložila vidlička, on však měl správně počkat na lžíci, jinak se mu vysmáli. Název Středopostní pocházi od toho, že tato neděle tvořila pomyslný střed půstu. A Růžebná/ Růžová se nazývá proto, že se v tuto dobu v Římě světí zlatá růže.


5. neděle postní – Smrtonosná (Smrtná, Smrtelná) „Indica“ Ze vsi se vynášela bohyně smrti a zimy Smrtka (Morana, Mařena, Mořena, smrtholka) a přinášelo se léto v podobě mladého stromku. Lidé Smrtku nejčastěji vytvářeli ze slámy a strojili do starých ženských šatů. Poté ji připevňovali na vysokou tyč a v čele průvodu vynášeli za ves a tam ji hodili do vody, zahrabali nebo upálili. Zpět se vraceli s „lítem“ - malým zeleným stromkem ověnčeným různými ozdobami. Za hlasitého prozpěvování s ním obcházeli domy a koledovali. Věřilo se, že z toho domu, odkud se chlapec nezúčastní obřadu, někdo do roka zemře. Celý tento zvyk však pochází z pohanských dob a církev jej zakazovala. 6. neděle postní – Květná (Květnice/Květnica, Beránková, Palmová) „Palmarum“ Tuto neděli se světí kočičky a vrbové proutky se slovy: „Květná neděle spojuje Kristův královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno. Obojí je ve velikonočním tajemství vzájemně propojeno…“ To na památku slavného vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma na oslátku, kdy mu lidé na cestu házeli useknuté ratolesti stromů. A právě proto se světí kočičky (kocanky, koťátka, barušky, bahníře) - svazky jívových prutů. Nově posvěcené větvičky se vymění za staré, které se spálí. Dříve se světily i jiné ratolesti - například lískové, jasanové, březové nebo vrbové. Této neděli se říká také Palmová podle nových pučících prutů. Co se traduje: Nemá se nic péci, neboť by se zapekl květ na stromech a bylinách a nebylo by žádného ovoce. Kdo spolkne 1-3 posvěcené kočičky, nebude je boler po celý rok v krku. Kdo si posvěcenými kočičkami přetře oči se slovy „kočičky, kočičky, aby nebolely vočičky“, nebudou jej bolet oči. Kouzlo: Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na kři-

žovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání. Zvyky: Svěcené kočičky se zastrkávaly za kříž nebo svatý obrázek ve světnici, jinde se dávaly do sklepa. Oblékaly se nové šaty a jiné se vyvěšovaly, aby v nich člověk kvetl. Vymetalo se obydlí zelenými ratolestmi, aby veškerá neřest zahynula.

Velikonoční týden – pašijový, svatý, velký Vlastní Velikonoce začínají Květnou nedělí, která zahajuje pašijový týden (pašije - latinsky utrpení) – poslední týden čtyřicetidenního půstu. O Květné neděli se začíná oslava Svatého týdne průvodem, který symbolicky naznačuje, že následujeme Pána na jeho cestě utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě. 1) Modré pondělí (někde Žluté) 2) Šedivé úterý Modré pondělí a Šedivé úterý měly pouze své názvy a mimo mše svaté se v tyto dny žádné obřady nekonaly. 3) Sazometná (Smetná, Škaredá, Černá) středa Tento den se především uklízelo. Říkalo se jí Sazometná nebo Smetná, protože se vymetaly saze z komínů a smýčily se domy. Název Škaredá je od toho, že v tento Jidáš škaredil (žaloval) na Krista. Lidé nosí do kostela polínko dřeva a dají je opálit na hranici jidáše. Doma z něho nadělají louček a z těchto křížků, které o Veliké neděli po obědě s ratolestmi svěcenými na neděli květnou zastrkají do rohů polí. Vždy tři lístky


a ratolest, načež je svěcenou vodou pokropí. Který hospodář bude mít dříve zastrkané křížky, bude mít časnější žně. Jak vysoké jsou ratolesti s posvěcenými kočičkami, tak vysoko vzroste obilí. Křížky s ratolestmi chrání před krupobitím. Co se traduje: Kdo se bude tento den škaredit a mračit, bude se mračit po všechny středy v roce. Důsledný úklid vyhání zlé duchy z domu. 4) Zelený čtvrtek V ten den se nosilo zelené mešní roucho – od toho možná název Zelený čtvrtek. Také se jedla jen zelená strava (špenát, zelí), aby byl člověk zdravý po celý rok. Jedná se o velmi starý zvyk převzatý z židovské slavnostní večeře Pesach. Tímto dnem umlknou zvony („odlétají do Říma“) a znovu se rozezní až na Bílou sobotu při zpěvu Gloria. Proto ke svolání k bohoslužbám lidem sloužily jiné nástroje: různé řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky a všechno jiné, co vydávalo rámus. S řehtačkou v podobě trakaře také procházel vesnicí v poledne a večer zástup dětí, kteří odříkavali říkanku, na jejímž konci zvolali: „Cruciferum ďáblum“ na znamení, že Jidáš se už v pekle smaží. Co se traduje: Kdo si zacinká penězi, když zazní zvony naposledy, budou se ho peníze držet po celý rok. Kdo tento den zazvoní paličkou o hmoždíř, opustí jeho stavení hmyz a myši. Kdo dnes smetí spálí, hodí přes plot nebo vynese na rozcestí, jeho stavení taktéž opustí hmyz a myši. Kdo se ráno umyje rosou, je uchráněn před onemocněním šíje a dalšími nemocemi. Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos. Kdo sní jidáše potřeného medem, bude zdravý. Kdo vymete tento den z domu uhlí, nebudou se mu dobře líhnout kuřata. Nemá se nic půjčovat a s nikým se nehádat – odměnou se budou všechny hádky vyhýbat a peníze si samy cestu najdou. Zůstane-li ve vesnici

mrtvola některého občana přes Zelený čtvrtek, Velký pátek, nebo Bílou sobotu, brzy vypukne v dědině oheň. Když majitel domu obejde po západu slunce stavení a vykropí věchýtkem ze slámy jeho nejbližší okolí svěcenou vodou z nového hrnku, uchrání to jeho obyvatele před zlými čarodějnicemi a dalšími zlými bytostmi. Při kropení má říkat: „Ven hosti bez kostí! Žádný neřád nebude se v tomto domě zdržovat!“ Kdo chce míti zdravé a dojné krávy, ať se řídí touto radou: V noci před Zeleným čtvrtkem natrhejte alespoň šest jarních bylin a uvařte je v trojí vodě. Pak tento nápoj podejte kravám před první pastvou, omyjte jím i jejich těla a také vykropte chlév. Zvyky: Lidé v tento den vstávali velice časně, pomodlili se pod širým nebem a omyli rosou. Někde se tato tradice dodržovala až na Velký pátek. Hospodyně pekly jidáše - zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta - jako připomínku na apoštola Jidáše, který Krista před jeho popravou zradil. Sel se len a hrách, protože vše o Zelený čtvrtek zaseté prý dobře prospívá. Konaly se pandělinky - ranní pobožnosti podobné rorátům před Vánoci. Začínaly se už před čtvrtou ráno, jinde až po čtvrté odpoledne. Někde děti hledaly už tento den vajíčka poschovávaná po zahradě. 5) Velký pátek Tento den byl Ježíš Kristus odsouzen, ukřižován a pohřben. Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Na památku jeho utrpení se přibližně v tento čas konají obřady, ketré mají tří části: Bohoslužbu slova (čtou se pašije), uctívání kříže a přijímání. V mnohých kostelech se také koná pobožnost křížové cesty. Podle Bible se v momentě Ježíšovy smrti roztrhla v jeruzalémském chrámě opona, která dělila velesvatyni od ostatních prostor - tak se prý Ježíšovou smrtí otevřela cesta k největšímu pokladu - k samotnému Bohu. Podle lidové tradice se však v tuto dobu otevírá


cesta k jiným pokladům - pokladům v zemi. Tento den se drží přísný půst ve znamení smutku, ticha a rozjímání. Výzdoba kostelů je chudá (žádné květiny, žádné svíce na oltáři) a písně se zpívají bez doprovodu varhan. Zvony mlčí. Zvyky: Spalovaly se kočičky svěcené o Květné neděli. Lidé vstávali před východem slunce a chodili se mýt do potoka, aby byli zdraví. Nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar. Na venkově se nesmělo pracovat. Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí. Nepralo se prádlo, protože by se prý namáčelo místo do vody do Kristovy krve. Nic se nepůjčovalo, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Předly se pašijové nitě, jimiž se pak na šatech udělalo několik stehů, které měly ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem. Chodilo se po domech za zvuku řehtaček a oznamovalo se poledne a ranní i večerní klekání. Při tom se zpívaly popěvky namířené proti Jidášovi a Židům, kteří ukřižovali Krista. Někde děti s řehtačkami honily „Jidáše“ – zrzavého chlapce. Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu – to je mělo ochránit před bolením zubů. Děvčata stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem. V noci se tajně vysypávaly a vylévaly cestičky od domu milence k domu milenky. Pokud si hoch do rána cestičku uhlídá nepoškozenou, do roka si povede děvče k oltáři. Byl to Den bosorek, které tajně na březích potoka čarovaly tím, že kladly ve vodě na kámen slámu nebo povříslo, do kterého tloukly pístem na praní. Nezasvěcení však nevědí proč. Co se traduje: Z vody prý vycházeli vodníci a proháněli se po souši na koních. Otevírá se země s poklady. Místo ukrytého pokladu označuje záře - například světýlka, zářící skalní otvor nebo zářící kapradí, případně kve-

toucí (kvete od 3 do 9 hodin). Podle pověsti se v tento den na chvíli otevírá i hora Blaník. 6) Bílá sobota O Bílé sobotě se zvony vrátily z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. Tento den se neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Název Bílé soboty může být odvozen od bílého roucha novokřtěnců, kteří se tento den křtili při obřadech noční bohoslužby vigilie. Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem. Před vigilií se před kostely světil paškál oheň, od kterého se zapalovala velikonoční svíce. Hospodyně předtím uhasily ohně doma a znovu je rozžhly až polínkem rozpáleným od paškálu. Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem. Popelem z posvěceného ohně se posypávaly louky. Na Bílou sobotu se uklízelo, bílilo a připravovalo na slavné Vzkříšení – na Hod boží velikonoční. Připravovaly se obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky a zdobila se vajíčka. Skončením Bílé soboty také skoncoval dlouhotrvající půst. Zvyky: Před východem slunce se někde děvčata umývala rosou, aby byla pěkně bílá a nenaskákaly jim pihy. Před východem slunce se novým koštětem vymetalo stavení, aby se v něm nedržel hmyz a stavení bylo čisté po celý rok. Velikonoční noc O Velikonoční noci (z Bílé soboty na neděli Božího hodu velikonočního) se konají vigilie na oslavu svaté noci, kdy Pán vstal z mrtvých. Koná se také křestní slavnost, kdy jsou v bílém rouchu přijímáni novokřtěnci. Křest v řečtině znamená ponořovat.


7) Boží hod velikonoční Podle židovského kalendáře je neděle prvním dnem v týdnu. A právě tohoto dne za svítání vstal Ježíš Kristus z mrtvých, čímž dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto křesťané tento den nazvali “dnem Páně” a pravidelně se schází k “lámání chleba”. Zvyky: Pečou se velikonoční beránci. Světily se velikonoční pokrmy (beránek, mazanec, vejce, chleba a víno). Každá návštěva z něj pak dostala kousek. Kus svěceného jídla se daroval poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce. Co se traduje: Kdo o Božím hodu velikonočním jedl posvěceného beránka, pomohlo mu to pak nalézt ztracenou cestu v lesích.

Velikonoční pondělí (Červené) Je to nejvýznamnější den velikonočního cyklu. Toho dne chlapci chodí s pomlázkami za děvčaty a ženami, šlehají je a dostávají za to od nich malovaná vajíčka, stuhy, dárečky i alkohol. Dříve chlapci na děvčata často číhali ráno, když šla do kostela. Odpoledne děti za vsí hrály různé hry o vajíčka a večer se mládež veselila při muzice v hospodě. Bílá neděle Je to druhá neděle velikonoční. Toho dne nosili novokřtěnci naposledy bílé křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního sv. přijímání. Vybral Ing. Miloslav Hrdý

O Velkém pátku Temně zbarvená na obzoru luna spočívá, ve smutečním flóru. Jak těžká výčitka. Jak málo jsme svého Pána milovali, jak málo jeho lásce jsme se oddávali, životem světa rozptylováni... Však nyní a právě dnes k jeho kříži teď pevně přimknuti, s očima široce rozevřenýma a srdcem tlukoucím, jemu tak blízko již, s jistotou víme, že spojeni s ním v živoucí eucharistii, jak stínem projdeme smrtí, v duši své nedotknuti. A na křídlech jeho smilování ke světlu budeme pozvednuti do jeho království,

ke slunci jeho lásky, která nás bělostnou září oděje, v naší budoucí tělesné nesmrtelnosti. Toho dne, před tváří jeho, milovaného syna božího – boha trojjediného, pod jeho božským pohledem až staneme s Marií Pannou, matičkou naší nebeskou, nás provázející a za nás se přimlouvající, pak hříchů všech zbaveni – pro jeho neskonalé milosrdenství, v náruči jeho, na jeho srdci, v milosti nekončící navždy již spočinem... Běla Schovancová, 2011


Podhůřím Českého lesa XVIII Nejstarší český hrad Přimda V lesích při důležité obchodní stezce z Prahy a Plzně do Norimberka vystavěli lidé německého pána Děpolta II. z Vohburgu na české straně hor kamenný hrad, pojmenovaný Přimda. Podle Kosmovy Kroniky české se tak stalo v roce 1121. Českému knížeti Vladislavovi se však počínání německých sousedů ani trochu nelíbilo, vytáhl s vojskem k hranicím, hrad oblehl a dobyl. Od té chvíle strážil tento náš nejstarší kamenný hrad dlouhá staletí zemskou hranici. Během husitských válek byl roku 1427 dobyt. Po válkách hrad získali jako zástavu pánové ze Švamberka, kteří zde provedli některé stavební úpravy. Pohraniční pevnost, nevyhovující moderním nárokům, zpustla během 16. století. V 19. století a na počátku století dvacátého byl dostavbou a zabezpečením zachráněn nejstarší stavební prvek na hradě, z pečlivého kvádříkového zdiva vystavěný donjon. Hrad byl vybudován na skalnatém hřebeni a v době svého vzniku se skládal z kamenné čtverhranné obytné věže (donjonu), dosahující dodnes výšky dvou pater, k věži byl přistavěn

Obytná románská věž hradu Přimda

přístavek provozního významu s dodnes zachovaným prevétem. Je to nejstarší zachovaný záchod na území České republiky. V první fázi výstavby vznikly i hospodářské budovy na ploše před věží a patrně i kaple. Po těchto stavbách však není dnes ani památky. V 15. století byl hrad nově opevněn kamennou hradbou, doplněnou hranolovou a okrouhlou věží. I z těchto staveb se příliš nezachovalo. Při úpatí kopce, na němž hrad stojí, vznikla nedlouho po založení hradu stejnojmenná osada. První písemná zmínka o ní pochází však až z roku 1331, kdy udělil místním Chodům, strážcům hranice, král Jan Lucemburský městská práva a osadu povýšil na městečko. Ve 14. století vznikl v Přimdě kostel svatého Jiří, rozšiřovaný v následujícím století a s věží, pocházející z přelomu 15. a 16. století. Přimdu sužovaly často požáry, ty největší se udály v letech 1336 a 1429. V roce 1601 panství Přimda získává Ondřej Lidl z Lidlova, po třicetileté válce je sloučeno se sousedním panstvím Velké Dvorce. Městečko bylo v závěru druhé světové války postiženo silným bombardováním, které zničilo všechny cenné historické budovy. Vyvázl jako zázrakem pouze kostel, i když i ten měl poškozenou věž a barokní věžní báň. Od roku 1998 je Přimda městem. Dva kilometry východně od Přimdy se nachází obec Velké Dvorce. V roce 1548 zde stál poplužní dvůr, náležející k Přimdě. Dvůr byl využíván i jako sídlo panstva. V 17. století byl bokem od dvora postavěn zámeček, který byl rozsáhle přestavován v první polovině 18. století a pak ještě v klasicistním duchu. V roce 1906 byl zámeček upraven novobarokně jeho majitelem Jindřichem z Kolovrat. V držení tohoto rodu byly Velké Dvorce od roku 1675, i když nepatřily celou dobu jen jedné větvi rodiny. K zámku patřil i rozsáhlý park, jehož podstatná část však po druhé světové válce zpustla. V příštím pokračování seriálu se podíváme do města Tachova a jeho okolí. Text a foto Martin Žižlavský


Jubilanti v dubnu 2012 80 let 85 let 95 let

Milada Strýčková (Domov pro seniory Buchlovice) MVDr. Alois Jaroš Josef Pavlas (Domov pro seniory Buchlovice) Emil Skopal

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 16,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 4 ROČNÍK XVIII. duben 2012

Recommend Documents